REPCO

{
    key:"uid": string:"eayuro2f3u5pqrtgausmrrmtmki",
    key:"title": {
        key:"en": {
            key:"value": string:"Ukraine’s darkest hour"
        }
    },
    key:"subtitle": {
        key:"en": {
            key:"value": string:""
        }
    },
    key:"summary": {
        key:"en": {
            key:"value": string:"<I>It has now been over 1000 days since Russia’s full-scale invasion of Ukraine. While Kyiv’s campaign of defence has resulted in many victories, the current situation on the front line is worrisome. As the country faces the prospect of another winter, its future remains uncertain to say the least.</I>"
        }
    },
    key:"content": {
        key:"en": {
            key:"value": string:"<p>In the roughly two years since I <a href=\"https://neweasterneurope.eu/2023/01/03/we-have-never-been-stronger-a-first-hand-report-from-ukraine/\">first visited embattled Ukraine</a> in November 2022, the situation in the country has changed drastically. Then I arrived in Kyiv on November 18th, mere days after Ukraine’s successful counteroffensive operations that liberated Kherson and pushed the Russian invaders out of most of Kharkiv Oblast. Despite the cold winter days and lack of power, morale in Ukraine was extremely high. Soldiers spoke of victory over the Russians, while volunteers, normal citizens and foreigners rallied around the blue and yellow flag to support the country’s defence and aid the humanitarian catastrophe.</p>\n<p>Two years later, the situation looks devastatingly different. Russia has made numerous successful gains in Donbas, pushing up against the important logistics hub of Pokrovsk; moving closely to the city of Kupiansk; indiscriminately terrorizing civilians throughout the entire country with Iranian and Russian-made drones; and slowly raising the cities of Sumy, Kharkiv and Zaporizhzhia to the ground with massive glide bombs.</p>\n<p>A recent week-long trip to Ukraine’s front lines – including Sumy, Kupiansk, Pokrovsk and southern Donetsk – wielded a number of impressions reflecting the worsening military situation and the country’s desperation and refusal to not give up.</p>\n<p><strong>Dark days in the east </strong></p>\n<p>For roughly two months now, Russia has been slowly gaining territory in multiple parts of Ukraine. Near Pokrovsk alone, Russia’s military has taken dozens of towns and villages and pushed over 33 kilometres since taking the city of Avdiivka earlier this year. In the past weeks, Russian forces have moved with notable speed and are on the outskirts of the city of Pokrovsk, positioning them to shell the city indiscriminately day and night. In order to prevent the worst, Ukrainian authorities ordered the mandatory evacuation of the city. Today, the city is a ghost town with little infrastructure, constant explosions from Russian artillery, crumbling buildings, and wandering dogs. Outside the city, Ukrainians are rapidly digging trenches to prepare for the worst.</p>\n<p>Kupiansk is in a similar situation. As of my visit at the end of October, the Russians were pushing on the outskirts of the city. Every 30 seconds or so, incoming shelling boomed throughout the city. Most civilians have evacuated. Nearly no undamaged buildings remain. Destruction is omnipresent. A few hardened civilians continue to sell their wares at a makeshift local market – the city’s former market is now nothing but a pile of twisted metal and charred wood, hit by ballistic missiles only months ago. Soldiers are the most common site in the city, coming back to the right bank of the river for a short respite or to repair their equipment before returning to the battles on the other side.</p>\n<p>Ukraine’s military situation is just as dismal across most of the front line. The lack of substantial western support, especially the ability to use long-range weapons against Russia’s logistics hubs and military-production capacity, has meant that while the West falters in providing Ukraine with sufficient shells, tanks and air defence systems, Russia has been able to ramp up its production, transferring that advantage to the battlefield and overwhelming Ukraine’s defensive capabilities. Ukraine, for its part, tirelessly works to defend every inch of territory it can, slowing down Russia’s advances where possible, but not always successfully.</p>\n<p><strong>The few souls left </strong></p>\n<p>On a cool Friday morning, my team and I met with Oleksandr from Proliska, an organization of volunteers that evacuates the old and sick from frontline regions. Joining their group, equipped with an ambulance, doctor and medical supplies, we drove through the constant shelling of Pokrovsk to a small suburb of houses. An older man, immobile due to health issues, was to be evacuated to a hospital in Kyiv. The immediate evacuation from his home took only about an hour. His neighbours and friends, mostly older women, shed tears as he was loaded into the ambulance. All the while, shelling could be heard in the distance.</p>\n<p>Oleksandr and his organization run evacuations like this on a nearly daily basis. Pokrovsk is their main focus now, but they have been operating across much of the front line in Donbas. Their goal, as Oleksandr explained, “is to show locals that leaving their homes, despite the hardship, is far better than taking the risk staying as the front line edges nearer”. Another volunteer, who is also named Oleksandr, explained that as of November 7th, roughly 11,500 civilians – five per cent of which are children – remain in besieged Pokrovsk. The city formerly had a population of over 60,000.</p>\n<p>Pokrovsk, like Kupiansk in the north and many other frontline cities, no longer has electricity or running water. Those who choose to remain are often on their own, as the regional authorities can no longer provide for them safely. Oleksandr explains that the Russian shelling of the frontline villages around Pokrovsk has increased in recent days. Currently, the Russians are about seven kilometres from the city. Due to the increased danger for volunteers, only 30 to 50 people can be evacuated per week by all the volunteer organizations. Some of those who can leave on their own are doing so, but many others have chosen to remain out of fear of the unknown. Of course, leaving their homes and legacies for new cities is for many an extremely difficult psychological hurdle to overcome.</p>\n<p>On average, roughly 2500 to 3000 people are evacuated from Donetsk in any given month. This is in large part due to the volunteers who work tirelessly to make this happen. Those who cannot be evacuated by volunteers, the army and the Ukrainian government – or those who do not want to be evacuated, preferring to take their chances, either due to fear, ignorance, or misled allegiances – are often left to fend for themselves against the destructive power of Russia’s advancing army.</p>\n<p><strong>Looking into the unknown </strong></p>\n<p>Ukraine’s military situation has never looked as perilous as it does now, except for maybe the first few weeks of Russia’s invasion. Despite having a massive professional army; returning a significant amount of territory to Ukraine; developing the capabilities to destroy much of Russia’s Black Sea Fleet; and attacking critical infrastructure inside of Russia, never mind pushing into and occupying a notable portion of Russia’s Kursk region, the situation for Ukraine is growing more worrisome.</p>\n<p>Three years into Russia’s invasion of Ukraine and the country’s society is growing tired. Despite many efforts continuing and more and more volunteers signing up – both for the military and the civil efforts to support it – wave after wave of bad news coming out of the east is taking its toll. Talks about peace negotiations are more common than a year ago, though most concede that any “peace” with Russia will only be a short-term freezing of hostilities, allowing Russia to restock and improve its army for another invasion in the future.</p>\n<p>Internationally, the situation is hardly better. Western partners are failing in their promises to support Ukraine’s defence. The recent election of former US President Donald Trump portends significant risks for Ukraine, especially when considering his rhetoric; those he surrounds himself with (such as Elon Musk and J.D. Vance, both of whom have used very anti-Ukraine rhetoric); and his “peace plans”, which look to potentially gift Russia the Ukrainian territory it occupies in return for freezing the conflict, but without providing Ukraine with any real defence guarantees.</p>\n<p>These plans, however, do not consider the many souls that are physically caught up in the conflict. These are the families living in cities destroyed by Russia, such as Mariupol, or the thousands of towns and villages in Donbas that Ukraine has promised not to leave behind. Those who survive the daily attacks on their homes now will be left to the brutal occupation regime of the Russians, who employ torture, forced anti-Ukrainian education, forced migration, and cultural and linguistic whitewashing to remove all aspects of Ukrainian identity from locals. Despite the fear and the gruelling nature of this war, every single civilian with whom I had the opportunity to speak with during my journey east shared the same sentiment: they want to live in a free, peaceful Ukraine, and refuse to give up that dream. Without sustained – and enhanced – support from the West, including the United States, Ukraine's future, the well-being of its people, and their aspirations for peace and freedom, are left vulnerable to a deeply uncertain fate.</p>\n<p><strong>Joshua R. Kroeker</strong> is an independent researcher, founder of the boutique analytic firm Reaktion Group, an analyst at the political analysis project R.Politik, and an editor at RANE. He holds degrees from the University of British Columbia in Canada, Heidelberg University in Germany and St Petersburg State University, Russia.</p>\n<p><em>Public task financed by the Ministry of Foreign Affairs of the Republic of Poland within the grant competition “Public Diplomacy 2024 – 2025 – the European dimension and countering disinformation”.</em></p>\n<p><em>The opinions expressed in this publication are those of the authors and do not reflect the views of the official positions of the Ministry of Foreign Affairs of the Republic of Poland.</em></p>\n<p><img class=\"alignnone size-full wp-image-38273\" src=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103.png?1733318905299?1734078701249\" sizes=\"(max-width: 612px) 100vw, 612px\" srcset=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103.png 612w, https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103-300x87.png 300w, https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103-600x174.png 600w\" alt=\"\" width=\"612\" height=\"177\"></p>\n"
        }
    },
    key:"titleTranslations": {
        key:"bg": {
            key:"value": string:"Най-тъмният час на Украйна\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"Nejtemnější hodina Ukrajiny\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"Die dunkelste Stunde der Ukraine\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"Η πιο σκοτεινή ώρα της Ουκρανίας\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"en": {
            key:"value": string:"Ukraine’s darkest hour\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"La hora más oscura de Ucrania\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"Ukrainan synkin hetki\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"L'heure la plus sombre de l'Ukraine\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"Ukrajinska najtamnija ura\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"Ukrajna legsötétebb órája\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"L'ora più buia dell'Ucraina\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"De donkerste uur van Oekraïne\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"Najciemniejsza godzina Ukrainy\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"A hora mais sombria da Ucrânia\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"Ora cea mai întunecată a Ucrainei\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"Час самых мрачных испытаний Украины\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"Ukrajinská najtemnejšia hodina\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"Ukrainas mörkaste timme\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"Ukrayna'nın en karanlık saati\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"Година найтемнішої України\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        }
    },
    key:"subtitleTranslations": {
        key:"bg": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"en": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        }
    },
    key:"summaryTranslations": {
        key:"bg": {
            key:"value": string:"<i>Вече са изминали над 1000 дни от пълномащабната инвазия на Русия в Украйна. Докато кампанията на Киев за защита доведе до много победи, настоящата ситуация на фронтовата линия е тревожна. Докато страната се изправя пред перспективата за още една зима, бъдещето й остава несигурно, най-малкото да се каже.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"<i>Od plnohodnotné invaze Ruska na Ukrajinu uplynulo nyní více než 1000 dní. Zatímco kyjevská obranná kampaň přinesla mnoho vítězství, současná situace na frontě je znepokojující. Jak se země potýká s vyhlídkou na další zimu, její budoucnost zůstává nejméně řečeno nejistá.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"<i>Es sind nun über 1000 Tage vergangen, seit Russlands umfassende Invasion der Ukraine. Während Kyjiws Verteidigungskampagne viele Siege hervorgebracht hat, ist die aktuelle Situation an der Front besorgniserregend. Da das Land der Aussicht auf einen weiteren Winter gegenübersteht, bleibt seine Zukunft gelinde gesagt ungewiss.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"<i>Έχουν περάσει πλέον πάνω από 1000 ημέρες από την πλήρη κλίμακα εισβολή της Ρωσίας στην Ουκρανία. Ενώ η εκστρατεία άμυνας του Κιέβου έχει οδηγήσει σε πολλές νίκες, η τρέχουσα κατάσταση στην πρώτη γραμμή είναι ανησυχητική. Καθώς η χώρα αντιμετωπίζει την προοπτική ενός ακόμη χειμώνα, το μέλλον της παραμένει αβέβαιο, για να το πούμε ήπια.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"en": {
            key:"value": string:"<i>It has now been over 1000 days since Russia’s full-scale invasion of Ukraine. While Kyiv’s campaign of defence has resulted in many victories, the current situation on the front line is worrisome. As the country faces the prospect of another winter, its future remains uncertain to say the least.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"<i>Han pasado más de 1000 días desde la invasión a gran escala de Rusia a Ucrania. Si bien la campaña de defensa de Kyiv ha resultado en muchas victorias, la situación actual en la línea del frente es preocupante. A medida que el país enfrenta la perspectiva de otro invierno, su futuro sigue siendo incierto por decir lo menos.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"<i>On nyt kulunut yli 1000 päivää Venäjän täysimittaisesta hyökkäyksestä Ukrainaan. Vaikka Kiovan puolustuskampanja on tuottanut monia voittoja, nykytilanne rintamalla on huolestuttava. Kun maa kohtaa toisen talven mahdollisuuden, sen tulevaisuus on vähintäänkin epävarma.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"<i>Il y a maintenant plus de 1000 jours depuis l'invasion à grande échelle de l'Ukraine par la Russie. Bien que la campagne de défense de Kyiv ait entraîné de nombreuses victoires, la situation actuelle sur le front est préoccupante. Alors que le pays fait face à la perspective d'un nouvel hiver, son avenir reste incertain pour le moins.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"<i>Prošlo je više od 1000 dana otkako je Rusija započela punu invaziju na Ukrajinu. Dok je Kijevova kampanja obrane rezultirala mnogim pobjedama, trenutna situacija na frontu je zabrinjavajuća. Dok se zemlja suočava s perspektivom još jedne zime, njezina budućnost ostaje neizvjesna, blago rečeno.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"<i>Most már több mint 1000 nap telt el Oroszország teljes körű Ukrajna elleni inváziója óta. Míg Kijev védelmi kampánya számos győzelmet hozott, a jelenlegi helyzet a frontvonalon aggasztó. Ahogy az ország egy újabb tél kilátásával néz szembe, jövője a legkevésbé sem biztos.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"<i>Sono ormai passati più di 1000 giorni dall'invasione su larga scala della Russia in Ucraina. Mentre la campagna di difesa di Kyiv ha portato a molte vittorie, la situazione attuale sul fronte è preoccupante. Mentre il paese affronta la prospettiva di un altro inverno, il suo futuro rimane incerto per non dire altro.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"<i>Het is nu meer dan 1000 dagen geleden sinds de grootschalige invasie van Rusland in Oekraïne. Terwijl de verdedigingcampagne van Kyiv heeft geleid tot vele overwinningen, is de huidige situatie aan het front zorgwekkend. Terwijl het land de mogelijkheid van een andere winter onder ogen ziet, blijft de toekomst op zijn zachtst gezegd onzeker.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"<i>Minęło już ponad 1000 dni od pełnoskalowej inwazji Rosji na Ukrainę. Chociaż kampania obronna Kijowa przyniosła wiele zwycięstw, obecna sytuacja na linii frontu budzi niepokój. W miarę jak kraj staje w obliczu perspektywy kolejnej zimy, jego przyszłość pozostaje co najmniej niepewna.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"<i>Já se passaram mais de 1000 dias desde a invasão em grande escala da Rússia na Ucrânia. Embora a campanha de defesa de Kyiv tenha resultado em muitas vitórias, a situação atual na linha de frente é preocupante. À medida que o país enfrenta a perspectiva de mais um inverno, seu futuro permanece incerto para dizer o mínimo.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"<i>A trecut acum mai mult de 1000 de zile de la invazia pe scară largă a Rusiei în Ucraina. În timp ce campania de apărare a Kievului a dus la multe victorii, situația actuală de pe linia frontului este îngrijorătoare. Pe măsură ce țara se confruntă cu perspectiva unei alte ierni, viitorul său rămâne incert, pentru a spune cel puțin.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"<i>Už uplynulo viac ako 1000 dní od plnohodnotnej invázie Ruska na Ukrajinu. Hoci kyjivská obranná kampaň priniesla mnoho víťazstiev, súčasná situácia na frontovej línii je znepokojujúca. Keďže krajina čelí vyhliadke na ďalšiu zimu, jej budúcnosť zostáva minimálne neistá.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"<i>Det har nu gått över 1000 dagar sedan Rysslands fullskaliga invasion av Ukraina. Medan Kyivs försvarskampanj har resulterat i många segrar, är den nuvarande situationen vid frontlinjen oroande. När landet står inför utsikten av en annan vinter, förblir dess framtid osäker för att säga det milda.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"<i>Rusya'nın Ukrayna'ya tam ölçekli işgalinin üzerinden şimdi 1000 günden fazla zaman geçti. Kyiv'in savunma kampanyası birçok zaferle sonuçlansa da, cephedeki mevcut durum endişe verici. Ülke bir kış daha ile karşı karşıya kalırken, geleceği en azından belirsizliğini koruyor.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        }
    },
    key:"contentTranslations": {
        key:"bg": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">В приблизително две години откакто <a href=\"https://neweasterneurope.eu/2023/01/03/we-have-never-been-stronger-a-first-hand-report-from-ukraine/\">посетих разкъсваната от война Украйна</a> през ноември 2022 г., ситуацията в страната се е променила драстично. Тогава пристигнах в Киев на 18 ноември, само дни след успешните контраофанзивни операции на Украйна, които освободиха Херсон и изтласкаха руските нашественици от повечето части на Харковска област. Въпреки студените зимни дни и липсата на електричество, моралът в Украйна беше изключително висок. Солдатите говореха за победа над руснаците, докато доброволците, обикновените граждани и чужденците се събираха около синьо-жълтия флаг, за да подкрепят защитата на страната и да помогнат на хуманитарната катастрофа.</span>\n<span class=\"para\">Две години по-късно ситуацията изглежда опустошително различна. Русия е направила множество успешни завоевания в Донбас, приближавайки се до важния логистичен хъб Покровск; движейки се близо до града Купянск; безразборно тероризирайки цивилните в цялата страна с ирански и руски дронове; и бавно разрушавала градовете Суми, Харков и Запорожие със свръхтежки бомби.</span>\n<span class=\"para\">Наскоро проведено седмично пътуване до фронтовите линии на Украйна – включително Суми, Купянск, Покровск и южен Донецк – остави редица впечатления, отразяващи влошаващата се военна ситуация и отчаянието на страната, която отказва да се предаде.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Тъмни дни на изток </strong></span>\n<span class=\"para\">Вече около два месеца Русия бавно печели територия в множество части на Украйна. Само около Покровск, руската армия е завзела десетки градове и села и е напреднала с над 33 километра след завземането на града Авдиевка по-рано тази година. През последните седмици руските сили се движат с забележителна бързина и са на окрайнината на града Покровск, позиционирайки се да обстрелват града безразборно ден и нощ. За да предотвратят най-лошото, украинските власти наредиха задължителна евакуация на града. Днес градът е призрачен с малко инфраструктура, постоянни експлозии от руската артилерия, рушащи се сгради и скитащи кучета. Извън града украинците бързо копаят окопи, за да се подготвят за най-лошото.</span>\n<span class=\"para\">Купянск е в подобна ситуация. Когато посетих града в края на октомври, руснаците напредваха на окрайнината на града. На всеки 30 секунди или така, идващите обстрели гърмяха из целия град. Повечето цивилни са евакуирани. Почти няма непокътнати сгради. Разрушението е навсякъде. Няколко закалени цивилни продължават да продават стоките си на импровизирания местен пазар – бившият пазар на града сега е само купчина изкривен метал и изгоряло дърво, ударени от балистични ракети само преди няколко месеца. Солдатите са най-честата гледка в града, връщайки се на десния бряг на реката за кратка почивка или за да поправят оборудването си, преди да се върнат в битките от другата страна.</span>\n<span class=\"para\">Военната ситуация в Украйна е също толкова мизерна по повечето от фронтовата линия. Липсата на съществена западна подкрепа, особено способността да се използват дългобойни оръжия срещу логистичните хъбове на Русия и военнопроизводствените мощности, означава, че докато Западът се колебае да предостави на Украйна достатъчно снаряди, танкове и системи за противовъздушна отбрана, Русия е успяла да увеличи производството си, прехвърляйки това предимство на бойното поле и преодолявайки защитните способности на Украйна. Украйна, от своя страна, неуморно работи, за да защити всяка инч територия, която може, забавяйки напредъка на Русия, където е възможно, но не винаги успешно.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Останалите малко души </strong></span>\n<span class=\"para\">В един хладен петъчен сутрин, моят екип и аз се срещнахме с Александър от Пролиска, организация на доброволци, която евакуира възрастни и болни от фронтовите региони. Присъединихме се към тяхната група, оборудвана с линейка, лекар и медицински принадлежности, и преминахме през постоянния обстрел на Покровск до малко предградие с къщи. Един възрастен мъж, неподвижен поради здравословни проблеми, трябваше да бъде евакуиран в болница в Киев. Незабавната евакуация от дома му отне само около час. Съседите и приятелите му, предимно възрастни жени, проливаха сълзи, докато той беше натоварен в линейката. През цялото време, обстрелите можеха да се чуят в далечината.</span>\n<span class=\"para\">Александър и неговата организация провеждат евакуации като тази почти ежедневно. Покровск е основният им фокус сега, но те работят в голяма част от фронтовата линия в Донбас. Целта им, както обясни Александър, “е да покажат на местните, че напускането на домовете им, въпреки трудностите, е много по-добре от рискуването да останат, докато фронтовата линия се приближава”. Друг доброволец, който също се казва Александър, обясни, че към 7 ноември, приблизително 11,500 цивилни – пет процента от които са деца – остават в обсадения Покровск. Градът преди това имаше население от над 60,000.</span>\n<span class=\"para\">Покровск, подобно на Купянск на север и много други фронтови градове, вече няма електричество или течаща вода. Тези, които избират да останат, често са сами, тъй като регионалните власти вече не могат да осигурят безопасност за тях. Александър обяснява, че руският обстрел на фронтовите села около Покровск е нараснал в последните дни. В момента руснаците са на около седем километра от града. Поради увеличената опасност за доброволците, само 30 до 50 души могат да бъдат евакуирани седмично от всички доброволчески организации. Някои от тези, които могат да напуснат сами, го правят, но много други са избрали да останат от страх от неизвестното. Разбира се, напускането на домовете и наследствата им за нови градове е за много от тях изключително трудна психологическа пречка за преодоляване.</span>\n<span class=\"para\">Средно, приблизително 2500 до 3000 души се евакуират от Донецк всеки месец. Това е до голяма степен благодарение на доброволците, които работят неуморно, за да направят това възможно. Тези, които не могат да бъдат евакуирани от доброволците, армията и украинското правителство – или тези, които не искат да бъдат евакуирани, предпочитайки да поемат рисковете, било то от страх, невежество или погрешни привързаности – често остават да се справят сами срещу разрушителната сила на напредващата руска армия.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Поглеждайки в неизвестното </strong></span>\n<span class=\"para\">Военната ситуация в Украйна никога не е изглеждала толкова опасна, колкото сега, освен може би в първите няколко седмици от нахлуването на Русия. Въпреки че разполага с огромна професионална армия; връщайки значително количество територия на Украйна; развивайки способностите да унищожи голяма част от Черноморския флот на Русия; и атакувайки критична инфраструктура в Русия, да не говорим за напредването и окупирането на значителна част от Курската област на Русия, ситуацията за Украйна става все по-притеснителна.</span>\n<span class=\"para\">Три години след нахлуването на Русия в Украйна и обществото на страната става уморено. Въпреки че много усилия продължават и все повече доброволци се записват – както за армията, така и за гражданските усилия да я подкрепят – вълна след вълна от лоши новини, идващи от изток, оказва влияние. Разговорите за мирни преговори са по-чести от преди година, въпреки че повечето признават, че всякакъв “мир” с Русия ще бъде само краткосрочно замразяване на враждебностите, позволяващо на Русия да попълни запасите си и да подобри армията си за ново нахлуване в бъдеще.</span>\n<span class=\"para\">Международно, ситуацията едва ли е по-добра. Западните партньори не успяват да изпълнят обещанията си да подкрепят защитата на Украйна. Носещата се новина за изборите на бившия президент на САЩ Доналд Тръмп предвещава значителни рискове за Украйна, особено когато се вземе предвид неговата риторика; хората, с които се обгражда (като Илон Мъск и Дж. Д. Ванс, и двамата, които са използвали много анти-украинска риторика); и неговите “мирни планове”, които изглежда искат да подарят на Русия украинската територия, която тя окупира в замяна на замразяване на конфликта, но без да предоставят на Украйна реални гаранции за защита.</span>\n<span class=\"para\">Тези планове обаче не вземат предвид многото души, които са физически хванати в конфликта. Това са семействата, живеещи в градове, разрушени от Русия, като Мариупол, или хиляди села и села в Донбас, които Украйна е обещала да не остави зад себе си. Тези, които оцеляват от ежедневните атаки срещу домовете си сега ще бъдат оставени на бруталния окупационен режим на руснаците, които прилагат мъчения, принудително анти-украинско образование, принудителна миграция и културно и езиково изчистване, за да премахнат всички аспекти на украинската идентичност от местните. Въпреки страха и мъчителната природа на тази война, всеки един цивилен, с когото имах възможността да говоря по време на пътуването си на изток, сподели същото чувство: те искат да живеят в свободна, мирна Украйна и отказват да се откажат от тази мечта. Без устойчива – и засилена – подкрепа от Запада, включително Съединените щати, бъдещето на Украйна, благосъстоянието на нейния народ и техните стремежи за мир и свобода остават уязвими на дълбоко несигурна съдба.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Джошуа Р. Кроекер</strong> е независим изследовател, основател на бутиковата аналитична фирма Reaktion Group, анализатор на проекта за политически анализ R.Politik и редактор в RANE. Той има дипломи от Университета на Британска Колумбия в Канада, Университета в Хайделберг в Германия и Държавния университет в Санкт Петербург, Русия.</span>\n<span class=\"para\"><em>Обществена задача, финансирана от Министерството на външните работи на Република Полша в рамките на конкурса за грантове “Обществена дипломация 2024 – 2025 – европейският измерение и противодействие на дезинформацията”.</em></span>\n<span class=\"para\"><em>Мненията, изразени в тази публикация, са на авторите и не отразяват възгледите на официалните позиции на Министерството на външните работи на Република Полша.</em></span>\n<span class=\"para\"></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Od mé <a href=\"https://neweasterneurope.eu/2023/01/03/we-have-never-been-stronger-a-first-hand-report-from-ukraine/\">první návštěvy zmítané válkou Ukrajiny</a> v listopadu 2022 uplynuly zhruba dva roky a situace v zemi se drasticky změnila. Tehdy jsem dorazil do Kyjeva 18. listopadu, jen pár dní po úspěšných protiofenzivních operacích Ukrajiny, které osvobodily Cherson a vytlačily ruské invazory z většiny Charkovské oblasti. Navzdory chladným zimním dnům a nedostatku elektřiny byla morálka na Ukrajině extrémně vysoká. Vojáci hovořili o vítězství nad Rusy, zatímco dobrovolníci, obyčejní občané a cizinci se shromáždili kolem modrožluté vlajky, aby podpořili obranu země a pomohli humanitární katastrofě.</span>\n<span class=\"para\">O dva roky později vypadá situace devastujícím způsobem. Rusko dosáhlo mnoha úspěšných zisků v Donbasu, tlačí se k důležitému logistickému uzlu Pokrovsk; blíží se k městu Kupjansk; bezohledně terorizuje civilisty po celé zemi pomocí íránských a ruských dronů; a pomalu srovnává se zemí města Sumy, Charkov a Záporoží pomocí masivních klouzavých bomb.</span>\n<span class=\"para\">Čerstvá týdenní cesta na ukrajinské frontové linie – včetně Sumy, Kupjanska, Pokrovska a jižního Doněcka – přinesla řadu dojmů odrážejících zhoršující se vojenskou situaci a zoufalství země a odmítnutí se nevzdat.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Temné dny na východě </strong></span>\n<span class=\"para\">Rusko pomalu získává území v několika částech Ukrajiny už zhruba dva měsíce. Pouze v okolí Pokrovska ruská armáda obsadila desítky měst a vesnic a posunula se o více než 33 kilometrů od dobytí města Avdijivka na začátku tohoto roku. V posledních týdnech se ruské síly pohybovaly s pozoruhodnou rychlostí a nacházejí se na okraji města Pokrovsk, což je umisťuje do pozice, aby mohly město bezohledně ostřelovat ve dne i v noci. Aby se předešlo nejhoršímu, ukrajinské úřady nařídily povinnou evakuaci města. Dnes je město městem duchů s minimální infrastrukturou, neustálými výbuchy z ruského dělostřelectva, se rozpadajícími se budovami a bloudícími psy. Mimo město Ukrajinci rychle kopou zákopy, aby se připravili na to nejhorší.</span>\n<span class=\"para\">Kupjansk je na tom podobně. K mému návštěvě na konci října Rusové tlačili na okrajích města. Každých 30 sekund nebo tak se ozývaly příchozí výbuchy po celém městě. Většina civilistů se evakuovala. Téměř žádné nepoškozené budovy nezůstaly. Zničení je všudypřítomné. Několik zocelených civilistů pokračuje v prodeji svých výrobků na improvizovaném místním trhu – bývalý trh města je nyní jen hromadou zkrouceného kovu a spáleného dřeva, zasaženého balistickými raketami před pouhými měsíci. Vojáci jsou v městě nejčastějším pohledem, vracejí se na pravý břeh řeky na krátký odpočinek nebo k opravě svého vybavení před návratem do bitev na druhé straně.</span>\n<span class=\"para\">Vojenská situace na Ukrajině je stejně tristní napříč většinou frontové linie. Nedostatek podstatné západní podpory, zejména schopnosti používat dlouhodosahové zbraně proti ruským logistickým uzlům a vojenské výrobní kapacitě, znamenal, že zatímco Západ váhá s poskytováním Ukrajině dostatečných granátů, tanků a systémů protivzdušné obrany, Rusko bylo schopno zvýšit svou výrobu, což přeneslo tuto výhodu na bojiště a přetížilo obranné schopnosti Ukrajiny. Ukrajina se na své straně neúnavně snaží bránit každý kousek území, který může, zpomalit ruské pokroky, kde je to možné, ale ne vždy úspěšně.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Pár duší, které zůstaly </strong></span>\n<span class=\"para\">V chladné páteční ráno jsme se s mým týmem setkali s Oleksandrem z Proliska, organizace dobrovolníků, která evakuje staré a nemocné z frontových oblastí. Připojili jsme se k jejich skupině, vybaveni sanitkou, lékařem a lékařskými potřebami, a projeli jsme neustálým ostřelováním Pokrovska do malé předměstské oblasti domů. Starší muž, imobilizovaný kvůli zdravotním problémům, měl být evakuován do nemocnice v Kyjevě. Okamžitá evakuace z jeho domova trvala pouze asi hodinu. Jeho sousedé a přátelé, většinou starší ženy, plakali, když byl naložen do sanitky. Po celou dobu bylo slyšet ostřelování v dálce.</span>\n<span class=\"para\">Oleksandr a jeho organizace provádějí evakuace jako tato téměř na denní bázi. Pokrovsk je nyní jejich hlavním zaměřením, ale působí na většině frontové linie v Donbasu. Jejich cílem, jak Oleksandr vysvětlil, “je ukázat místním, že opustit své domovy, navzdory obtížím, je mnohem lepší než riskovat zůstat, když se frontová linie blíží”. Další dobrovolník, který se také jmenuje Oleksandr, vysvětlil, že k 7. listopadu zůstává v obléhaném Pokrovsku přibližně 11 500 civilistů – z nichž pět procent jsou děti. Město mělo dříve populaci přes 60 000.</span>\n<span class=\"para\">Pokrovsk, stejně jako Kupjansk na severu a mnohá další frontová města, již nemá elektřinu ani vodu. Ti, kteří se rozhodnou zůstat, jsou často na vlastní pěst, protože regionální úřady je již nemohou bezpečně zásobovat. Oleksandr vysvětluje, že ruské ostřelování frontových vesnic kolem Pokrovska v posledních dnech vzrostlo. V současnosti jsou Rusové asi sedm kilometrů od města. Vzhledem k zvýšenému nebezpečí pro dobrovolníky může být evakuováno pouze 30 až 50 lidí týdně všemi dobrovolnickými organizacemi. Někteří z těch, kteří mohou odejít sami, tak činí, ale mnozí jiní se rozhodli zůstat ze strachu z neznáma. Samozřejmě, opustit své domovy a dědictví pro nová města je pro mnohé extrémně obtížná psychologická překážka, kterou je třeba překonat.</span>\n<span class=\"para\">Průměrně je z Doněcka evakuováno zhruba 2500 až 3000 lidí v jakémkoli daném měsíci. To je z velké části díky dobrovolníkům, kteří neúnavně pracují na tom, aby se to stalo. Ti, kteří nemohou být evakuováni dobrovolníky, armádou a ukrajinskou vládou – nebo ti, kteří nechtějí být evakuováni, preferující riskovat, buď ze strachu, nevědomosti nebo mylných loajalit – jsou často ponecháni, aby se bránili proti destruktivní síle ruské postupující armády.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Hledění do neznáma </strong></span>\n<span class=\"para\">Vojenská situace na Ukrajině nikdy nevypadala tak nebezpečně jako nyní, snad kromě prvních několika týdnů ruské invaze. Navzdory tomu, že má masivní profesionální armádu; vrací značné množství území Ukrajině; vyvíjí schopnosti zničit většinu ruské Černomořské flotily; a útočí na kritickou infrastrukturu uvnitř Ruska, nemluvě o postupu a okupaci významné části ruského Kurské oblasti, situace pro Ukrajinu se stává stále znepokojivější.</span>\n<span class=\"para\">Tři roky po ruské invazi na Ukrajinu se ukrajinská společnost unavuje. Navzdory mnoha pokračujícím snahám a stále více dobrovolníků, kteří se hlásí – jak pro armádu, tak pro civilní snahy ji podpořit – vlna za vlnou špatných zpráv přicházejících z východu si vybírá svou daň. Hovoří se o mírových jednáních častěji než před rokem, i když většina připouští, že jakýkoli “mírový” vztah s Ruskem bude pouze krátkodobým zmrazením nepřátelství, které umožní Rusku doplnit zásoby a zlepšit svou armádu pro další invazi v budoucnu.</span>\n<span class=\"para\">Mezinárodně situace není o mnoho lepší. Západní partneři selhávají ve svých slibech podpořit obranu Ukrajiny. Nedávné zvolení bývalého prezidenta USA Donalda Trumpa předpovídá významná rizika pro Ukrajinu, zejména když vezmeme v úvahu jeho rétoriku; ty, kterými se obklopuje (jako Elon Musk a J.D. Vance, kteří oba použili velmi protikladnou rétoriku vůči Ukrajině); a jeho “mírové plány”, které se zdají potenciálně darovat Rusku ukrajinské území, které okupuje, výměnou za zmrazení konfliktu, ale bez poskytnutí Ukrajině jakýchkoli skutečných záruk obrany.</span>\n<span class=\"para\">Tato plány však nezohledňují mnohé duše, které jsou fyzicky uvězněny v konfliktu. Jsou to rodiny žijící ve městech zničených Ruskem, jako je Mariupol, nebo tisíce měst a vesnic v Donbasu, které Ukrajina slíbila nenechat za sebou. Ti, kteří přežijí každodenní útoky na své domovy nyní, budou ponecháni brutálnímu okupačnímu režimu Rusů, kteří používají mučení, nucené protikladné vzdělávání, nucenou migraci a kulturní a jazykové vymazávání, aby odstranili všechny aspekty ukrajinské identity z místních obyvatel. Navzdory strachu a vyčerpávající povaze této války sdílel každý civilista, se kterým jsem měl příležitost mluvit během své cesty na východ, stejný pocit: chtějí žít ve svobodné, mírové Ukrajině a odmítají se vzdát tohoto snu. Bez trvalé – a posílené – podpory ze Západu, včetně Spojených států, je budoucnost Ukrajiny, blaho jejích lidí a jejich aspirace na mír a svobodu vystaveny hluboce nejistému osudu.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Joshua R. Kroeker</strong> je nezávislý výzkumník, zakladatel boutique analytické firmy Reaktion Group, analytik politického analytického projektu R.Politik a redaktor v RANE. Má tituly z University of British Columbia v Kanadě, Heidelberské univerzity v Německu a Státní univerzity v Petrohradu, Rusko.</span>\n<span class=\"para\"><em>Veřejná úloha financovaná Ministerstvem zahraničních věcí Polské republiky v rámci grantové soutěže “Veřejná diplomacie 2024 – 2025 – evropský rozměr a boj proti dezinformacím”.</em></span>\n<span class=\"para\"><em>Názory vyjádřené v této publikaci jsou názory autorů a neodrážejí názory oficiálních pozic Ministerstva zahraničních věcí Polské republiky.</em></span>\n<span class=\"para\"></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">In den rund zwei Jahren, seit ich <a href=\"https://neweasterneurope.eu/2023/01/03/we-have-never-been-stronger-a-first-hand-report-from-ukraine/\">zum ersten Mal das umkämpfte Ukraine</a> im November 2022 besucht habe, hat sich die Situation im Land drastisch verändert. Damals kam ich am 18. November in Kiew an, nur wenige Tage nach den erfolgreichen Gegenoffensivoperationen der Ukraine, die Cherson befreiten und die russischen Invasoren aus den meisten Teilen der Oblast Charkiw vertrieben. Trotz der kalten Wintertage und des Mangels an Strom war die Moral in der Ukraine extrem hoch. Soldaten sprachen von einem Sieg über die Russen, während sich Freiwillige, normale Bürger und Ausländer um die blau-gelbe Flagge versammelten, um die Verteidigung des Landes zu unterstützen und der humanitären Katastrophe zu helfen.</span>\n<span class=\"para\">Zwei Jahre später sieht die Situation verheerend anders aus. Russland hat zahlreiche erfolgreiche Gewinne im Donbass erzielt, drängt gegen den wichtigen Logistik-Hub Pokrovsk; rückt eng an die Stadt Kupjansk heran; terrorisiert wahllos Zivilisten im ganzen Land mit iranischen und russisch hergestellten Drohnen; und hebt langsam die Städte Sumy, Charkiw und Saporischschja mit massiven Gleitbomben in die Luft.</span>\n<span class=\"para\">Eine kürzliche einwöchige Reise zu den Frontlinien der Ukraine – einschließlich Sumy, Kupjansk, Pokrovsk und dem südlichen Donetsk – brachte eine Reihe von Eindrücken, die die sich verschlechternde militärische Situation und die Verzweiflung des Landes widerspiegeln, sowie die Weigerung, aufzugeben.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Dunkle Tage im Osten </strong></span>\n<span class=\"para\">Seit etwa zwei Monaten gewinnt Russland langsam Territorium in mehreren Teilen der Ukraine. Allein in der Nähe von Pokrovsk hat das russische Militär Dutzende von Städten und Dörfern eingenommen und ist seit der Einnahme der Stadt Avdiivka Anfang dieses Jahres über 33 Kilometer vorgerückt. In den vergangenen Wochen haben sich die russischen Streitkräfte mit bemerkenswerter Geschwindigkeit bewegt und stehen am Stadtrand von Pokrovsk, was ihnen ermöglicht, die Stadt Tag und Nacht wahllos zu beschießen. Um das Schlimmste zu verhindern, ordneten die ukrainischen Behörden die obligatorische Evakuierung der Stadt an. Heute ist die Stadt eine Geisterstadt mit wenig Infrastruktur, ständigen Explosionen durch russische Artillerie, zerfallenden Gebäuden und umherirrenden Hunden. Außerhalb der Stadt graben die Ukrainer hastig Gräben, um sich auf das Schlimmste vorzubereiten.</span>\n<span class=\"para\">Kupjansk befindet sich in einer ähnlichen Situation. Bei meinem Besuch Ende Oktober drängten die Russen an den Stadtrand. Alle 30 Sekunden oder so dröhnte das eintreffende Beschuss durch die Stadt. Die meisten Zivilisten haben evakuiert. Fast keine unbeschädigten Gebäude sind geblieben. Zerstörung ist allgegenwärtig. Einige hartgesottene Zivilisten verkaufen weiterhin ihre Waren auf einem improvisierten lokalen Markt – der frühere Markt der Stadt ist jetzt nichts weiter als ein Haufen aus verbogenem Metall und verkohltem Holz, das vor nur wenigen Monaten von ballistischen Raketen getroffen wurde. Soldaten sind der häufigste Anblick in der Stadt, die für eine kurze Erholung oder zur Reparatur ihrer Ausrüstung an das rechte Ufer des Flusses zurückkehren, bevor sie in die Kämpfe auf der anderen Seite zurückkehren.</span>\n<span class=\"para\">Die militärische Situation der Ukraine ist über die meisten Frontlinien hinweg ebenso trostlos. Der Mangel an substanziellem westlichen Unterstützung, insbesondere die Fähigkeit, Langstreckenwaffen gegen Russlands Logistik-Hubs und militärische Produktionskapazitäten einzusetzen, hat dazu geführt, dass, während der Westen zögert, der Ukraine ausreichende Granaten, Panzer und Luftverteidigungssysteme bereitzustellen, Russland seine Produktion steigern konnte, diesen Vorteil auf das Schlachtfeld zu übertragen und die Verteidigungsfähigkeiten der Ukraine zu überwältigen. Die Ukraine hingegen arbeitet unermüdlich daran, jedes Stück Territorium zu verteidigen, das sie kann, und verlangsamt Russlands Vorstöße, wo es möglich ist, jedoch nicht immer erfolgreich.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Die wenigen Seelen, die geblieben sind </strong></span>\n<span class=\"para\">An einem kühlen Freitagmorgen trafen mein Team und ich Oleksandr von Proliska, einer Organisation von Freiwilligen, die Alte und Kranke aus den Frontregionen evakuiert. Gemeinsam mit ihrer Gruppe, ausgestattet mit einem Krankenwagen, einem Arzt und medizinischen Vorräten, fuhren wir durch das ständige Beschuss von Pokrovsk zu einem kleinen Vorort mit Häusern. Ein älterer Mann, der aufgrund gesundheitlicher Probleme bewegungsunfähig war, sollte in ein Krankenhaus in Kiew evakuiert werden. Die sofortige Evakuierung aus seinem Zuhause dauerte nur etwa eine Stunde. Seine Nachbarn und Freunde, hauptsächlich ältere Frauen, weinten, als er in den Krankenwagen geladen wurde. Währenddessen war das Beschuss in der Ferne zu hören.</span>\n<span class=\"para\">Oleksandr und seine Organisation führen solche Evakuierungen fast täglich durch. Pokrovsk ist jetzt ihr Hauptfokus, aber sie haben in vielen Teilen der Frontlinie im Donbass operiert. Ihr Ziel, wie Oleksandr erklärte, „ist es, den Einheimischen zu zeigen, dass es trotz der Schwierigkeiten weit besser ist, ihre Häuser zu verlassen, als das Risiko einzugehen, zu bleiben, während die Frontlinie näher rückt“. Ein weiterer Freiwilliger, der ebenfalls Oleksandr heißt, erklärte, dass am 7. November etwa 11.500 Zivilisten – fünf Prozent davon Kinder – in dem belagerten Pokrovsk verbleiben. Die Stadt hatte früher eine Bevölkerung von über 60.000.</span>\n<span class=\"para\">Pokrovsk, wie Kupjansk im Norden und viele andere Frontstädte, hat keine Elektrizität oder fließendes Wasser mehr. Diejenigen, die sich entscheiden zu bleiben, sind oft auf sich allein gestellt, da die regionalen Behörden nicht mehr sicher für sie sorgen können. Oleksandr erklärt, dass das russische Beschuss der Frontdörfer rund um Pokrovsk in den letzten Tagen zugenommen hat. Derzeit sind die Russen etwa sieben Kilometer von der Stadt entfernt. Aufgrund der erhöhten Gefahr für die Freiwilligen können nur 30 bis 50 Personen pro Woche von allen Freiwilligenorganisationen evakuiert werden. Einige derjenigen, die selbst gehen können, tun dies, aber viele andere haben sich aus Angst vor dem Unbekannten entschieden zu bleiben. Natürlich ist es für viele eine äußerst schwierige psychologische Hürde, ihre Häuser und Vermächtnisse für neue Städte zu verlassen.</span>\n<span class=\"para\">Im Durchschnitt werden in einem gegebenen Monat etwa 2500 bis 3000 Menschen aus Donetsk evakuiert. Dies ist zu einem großen Teil den Freiwilligen zu verdanken, die unermüdlich daran arbeiten, dies zu ermöglichen. Diejenigen, die nicht von Freiwilligen, der Armee und der ukrainischen Regierung evakuiert werden können – oder die nicht evakuiert werden wollen, weil sie es vorziehen, ihr Glück zu versuchen, sei es aus Angst, Unwissenheit oder fehlgeleiteten Loyalitäten – sind oft auf sich allein gestellt, um sich gegen die zerstörerische Kraft der vorrückenden russischen Armee zu behaupten.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Ins Unbekannte blicken </strong></span>\n<span class=\"para\">Die militärische Situation der Ukraine war nie so gefährlich wie jetzt, außer vielleicht in den ersten Wochen der russischen Invasion. Trotz einer massiven professionellen Armee; der Rückeroberung eines erheblichen Teils des Territoriums der Ukraine; der Entwicklung der Fähigkeiten, einen Großteil der russischen Schwarzmeerflotte zu zerstören; und der Angriffe auf kritische Infrastruktur innerhalb Russlands, ganz zu schweigen von dem Vorstoß und der Besetzung eines bemerkenswerten Teils der russischen Region Kursk, wird die Situation für die Ukraine zunehmend besorgniserregend.</span>\n<span class=\"para\">Drei Jahre nach der Invasion Russlands in die Ukraine wird die Gesellschaft des Landes müde. Trotz vieler fortlaufender Bemühungen und immer mehr Freiwilligen, die sich anmelden – sowohl für das Militär als auch für die zivilen Bemühungen, es zu unterstützen – fordert Welle um Welle schlechter Nachrichten aus dem Osten ihren Tribut. Gespräche über Friedensverhandlungen sind häufiger geworden als vor einem Jahr, obwohl die meisten zugeben, dass jeder „Frieden“ mit Russland nur eine kurzfristige Einfrierung der Feindseligkeiten sein wird, die Russland ermöglicht, seine Armee für eine weitere Invasion in der Zukunft wieder aufzufüllen und zu verbessern.</span>\n<span class=\"para\">International ist die Situation kaum besser. Westliche Partner scheitern an ihren Versprechen, die Verteidigung der Ukraine zu unterstützen. Die kürzliche Wahl des ehemaligen US-Präsidenten Donald Trump birgt erhebliche Risiken für die Ukraine, insbesondere wenn man seine Rhetorik betrachtet; die Personen, mit denen er sich umgibt (wie Elon Musk und J.D. Vance, die beide sehr anti-ukrainische Rhetorik verwendet haben); und seine „Friedenspläne“, die potenziell Russland das ukrainische Territorium, das es besetzt, im Austausch für eine Einfrierung des Konflikts schenken wollen, jedoch ohne der Ukraine irgendwelche echten Verteidigungsgarantien zu geben.</span>\n<span class=\"para\">Diese Pläne berücksichtigen jedoch nicht die vielen Seelen, die physisch in den Konflikt verwickelt sind. Dies sind die Familien, die in Städten leben, die von Russland zerstört wurden, wie Mariupol, oder die Tausenden von Städten und Dörfern im Donbass, die die Ukraine versprochen hat, nicht zurückzulassen. Diejenigen, die die täglichen Angriffe auf ihre Häuser überleben, werden nun dem brutalen Besatzungsregime der Russen überlassen, die Folter, erzwungene anti-ukrainische Bildung, erzwungene Migration und kulturelles sowie sprachliches „Washing“ einsetzen, um alle Aspekte der ukrainischen Identität aus den Einheimischen zu entfernen. Trotz der Angst und der erschöpfenden Natur dieses Krieges teilte jeder einzelne Zivilist, mit dem ich während meiner Reise in den Osten die Gelegenheit hatte zu sprechen, dasselbe Gefühl: Sie wollen in einem freien, friedlichen Ukraine leben und weigern sich, diesen Traum aufzugeben. Ohne nachhaltige – und verstärkte – Unterstützung aus dem Westen, einschließlich der Vereinigten Staaten, bleibt die Zukunft der Ukraine, das Wohl ihrer Menschen und ihre Bestrebungen nach Frieden und Freiheit einem zutiefst unsicheren Schicksal ausgesetzt.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Joshua R. Kroeker</strong> ist ein unabhängiger Forscher, Gründer der Boutique-Analysefirma Reaktion Group, Analyst des politischen Analyseprojekts R.Politik und Redakteur bei RANE. Er hat Abschlüsse von der University of British Columbia in Kanada, der Universität Heidelberg in Deutschland und der Staatlichen Universität St. Petersburg, Russland.</span>\n<span class=\"para\"><em>Öffentliche Aufgabe finanziert vom Ministerium für Auswärtige Angelegenheiten der Republik Polen im Rahmen des Förderwettbewerbs „Öffentliche Diplomatie 2024 – 2025 – die europäische Dimension und die Bekämpfung von Desinformation“.</em></span>\n<span class=\"para\"><em>Die in dieser Veröffentlichung geäußerten Meinungen sind die der Autoren und spiegeln nicht die Ansichten der offiziellen Positionen des Ministeriums für Auswärtige Angelegenheiten der Republik Polen wider.</em></span>\n<span class=\"para\"></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Στα περίπου δύο χρόνια από τότε που <a href=\"https://neweasterneurope.eu/2023/01/03/we-have-never-been-stronger-a-first-hand-report-from-ukraine/\">επισκέφτηκα για πρώτη φορά την εμπόλεμη Ουκρανία</a> τον Νοέμβριο του 2022, η κατάσταση στη χώρα έχει αλλάξει δραστικά. Τότε έφτασα στο Κίεβο στις 18 Νοεμβρίου, μόλις λίγες μέρες μετά τις επιτυχείς αντεπίθεσες της Ουκρανίας που απελευθέρωσαν την Χερσώνα και έσπρωξαν τους Ρώσους εισβολείς έξω από τις περισσότερες περιοχές του Χάρκοβο. Παρά τις κρύες χειμερινές μέρες και την έλλειψη ρεύματος, το ηθικό στην Ουκρανία ήταν εξαιρετικά υψηλό. Οι στρατιώτες μιλούσαν για νίκη κατά των Ρώσων, ενώ οι εθελοντές, οι κανονικοί πολίτες και οι ξένοι συγκεντρώνονταν γύρω από τη μπλε και κίτρινη σημαία για να υποστηρίξουν την άμυνα της χώρας και να βοηθήσουν την ανθρωπιστική καταστροφή.</span>\n<span class=\"para\">Δύο χρόνια αργότερα, η κατάσταση φαίνεται καταστροφικά διαφορετική. Η Ρωσία έχει κάνει πολλές επιτυχείς κατακτήσεις στο Ντονμπάς, πιέζοντας κοντά στο σημαντικό κέντρο logistics του Ποκρόβσκ· πλησιάζοντας στην πόλη του Κουπιάνσκ· τρομοκρατώντας αδιάκριτα τους πολίτες σε όλη τη χώρα με ιρανικά και ρωσικά drones· και αργά κατεδαφίζοντας τις πόλεις του Σούμι, Χάρκοβο και Ζαπορίζια με μαζικές βόμβες γλίστρησης.</span>\n<span class=\"para\">Μια πρόσφατη εβδομαδιαία εκδρομή στις γραμμές του μετώπου της Ουκρανίας – συμπεριλαμβανομένων των Σούμι, Κουπιάνσκ, Ποκρόβσκ και νότιου Ντονέτσκ – έφερε πολλές εντυπώσεις που αντικατοπτρίζουν την επιδεινούμενη στρατιωτική κατάσταση και την απελπισία της χώρας και την άρνησή της να μην τα παρατήσει.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Σκοτεινές μέρες στην ανατολή </strong></span>\n<span class=\"para\">Για περίπου δύο μήνες τώρα, η Ρωσία έχει αρχίσει να κερδίζει αργά έδαφος σε πολλές περιοχές της Ουκρανίας. Μόνο κοντά στο Ποκρόβσκ, ο ρωσικός στρατός έχει καταλάβει δεκάδες πόλεις και χωριά και έχει προχωρήσει πάνω από 33 χιλιόμετρα από την κατάληψη της πόλης Αβντίιβκα νωρίτερα φέτος. Τις τελευταίες εβδομάδες, οι ρωσικές δυνάμεις έχουν κινηθεί με αξιοσημείωτη ταχύτητα και βρίσκονται στα περίχωρα της πόλης Ποκρόβσκ, τοποθετώντας τους να βομβαρδίζουν την πόλη αδιάκριτα μέρα και νύχτα. Για να αποτραπεί το χειρότερο, οι ουκρανικές αρχές διέταξαν την υποχρεωτική εκκένωση της πόλης. Σήμερα, η πόλη είναι μια πόλη-φάντασμα με ελάχιστη υποδομή, συνεχείς εκρήξεις από ρωσικά πυροβόλα, ετοιμόρροπα κτίρια και περιπλανώμενους σκύλους. Έξω από την πόλη, οι Ουκρανοί σκάβουν γρήγορα χαρακώματα για να προετοιμαστούν για το χειρότερο.</span>\n<span class=\"para\">Ο Κουπιάνσκ βρίσκεται σε παρόμοια κατάσταση. Κατά την επίσκεψή μου στα τέλη Οκτωβρίου, οι Ρώσοι πίεζαν στα περίχωρα της πόλης. Κάθε 30 δευτερόλεπτα περίπου, οι ερχόμενοι βομβαρδισμοί αντηχούσαν σε όλη την πόλη. Οι περισσότεροι πολίτες έχουν εκκενωθεί. Σχεδόν κανένα άθικτο κτίριο δεν έχει απομείνει. Η καταστροφή είναι παντού. Μερικοί σκληραγωγημένοι πολίτες συνεχίζουν να πωλούν τα προϊόντα τους σε μια αυτοσχέδια τοπική αγορά – η πρώην αγορά της πόλης είναι τώρα τίποτα άλλο παρά μια σωρός από στραβωμένο μέταλλο και καμμένο ξύλο, που χτυπήθηκε από βαλλιστικούς πυραύλους μόλις πριν από μήνες. Οι στρατιώτες είναι η πιο κοινή εικόνα στην πόλη, επιστρέφοντας στην δεξιά όχθη του ποταμού για μια σύντομη ανάπαυλα ή για να επισκευάσουν τον εξοπλισμό τους πριν επιστρέψουν στις μάχες στην άλλη πλευρά.</span>\n<span class=\"para\">Η στρατιωτική κατάσταση της Ουκρανίας είναι εξίσου ζοφερή σε σχεδόν όλο το μέτωπο. Η έλλειψη ουσιαστικής δυτικής υποστήριξης, ειδικά η ικανότητα χρήσης μακράς εμβέλειας όπλων κατά των ρωσικών κέντρων logistics και στρατιωτικής παραγωγής, έχει σημαίνει ότι ενώ η Δύση διστάζει να παρέχει στην Ουκρανία επαρκείς βόμβες, τανκς και συστήματα αεράμυνας, η Ρωσία έχει μπορέσει να αυξήσει την παραγωγή της, μεταφέροντας αυτό το πλεονέκτημα στο πεδίο της μάχης και κατακλύζοντας τις αμυντικές ικανότητες της Ουκρανίας. Η Ουκρανία, από την πλευρά της, εργάζεται ακούραστα για να υπερασπιστεί κάθε ίντσα εδάφους που μπορεί, επιβραδύνοντας τις προόδους της Ρωσίας όπου είναι δυνατόν, αλλά όχι πάντα με επιτυχία.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Οι λίγες ψυχές που απομένουν </strong></span>\n<span class=\"para\">Το πρωί μιας δροσερής Παρασκευής, η ομάδα μου και εγώ συναντήσαμε τον Ολέξανδρο από την Προλίσκα, μια οργάνωση εθελοντών που εκκενώνει τους ηλικιωμένους και τους ασθενείς από τις μετωπικές περιοχές. Συμμετέχοντας στην ομάδα τους, εξοπλισμένοι με ασθενοφόρο, γιατρό και ιατρικά εφόδια, οδηγήσαμε μέσα από τους συνεχείς βομβαρδισμούς του Ποκρόβσκ σε ένα μικρό προάστιο σπιτιών. Ένας ηλικιωμένος άνδρας, ακίνητος λόγω προβλημάτων υγείας, έπρεπε να εκκενωθεί σε ένα νοσοκομείο στο Κίεβο. Η άμεση εκκένωση από το σπίτι του διήρκεσε μόλις περίπου μία ώρα. Οι γείτονές του και οι φίλοι του, κυρίως ηλικιωμένες γυναίκες, έκλαιγαν καθώς τον φόρτωναν στο ασθενοφόρο. Όλη την ώρα, οι βομβαρδισμοί ακούγονταν από μακριά.</span>\n<span class=\"para\">Ο Ολέξανδρος και η οργάνωσή του πραγματοποιούν εκκενώσεις όπως αυτή σχεδόν καθημερινά. Το Ποκρόβσκ είναι τώρα η κύρια εστία τους, αλλά έχουν δραστηριοποιηθεί σε μεγάλο μέρος του μετώπου στο Ντονμπάς. Ο στόχος τους, όπως εξήγησε ο Ολέξανδρος, “είναι να δείξουν στους ντόπιους ότι η αποχώρηση από τα σπίτια τους, παρά τις δυσκολίες, είναι πολύ καλύτερη από το να ρισκάρουν να μείνουν καθώς το μέτωπο πλησιάζει”. Ένας άλλος εθελοντής, που ονομάζεται επίσης Ολέξανδρος, εξήγησε ότι από τις 7 Νοεμβρίου, περίπου 11.500 πολίτες – το πέντε τοις εκατό των οποίων είναι παιδιά – παραμένουν στο πολιορκημένο Ποκρόβσκ. Η πόλη είχε προηγουμένως πληθυσμό άνω των 60.000.</span>\n<span class=\"para\">Το Ποκρόβσκ, όπως ο Κουπιάνσκ στα βόρεια και πολλές άλλες μετωπικές πόλεις, δεν έχει πλέον ηλεκτρικό ρεύμα ή τρεχούμενο νερό. Αυτοί που επιλέγουν να παραμείνουν είναι συχνά μόνοι τους, καθώς οι περιφερειακές αρχές δεν μπορούν πλέον να τους παρέχουν ασφάλεια. Ο Ολέξανδρος εξηγεί ότι οι ρωσικοί βομβαρδισμοί των μετωπικών χωριών γύρω από το Ποκρόβσκ έχουν αυξηθεί τις τελευταίες ημέρες. Αυτή τη στιγμή, οι Ρώσοι είναι περίπου επτά χιλιόμετρα από την πόλη. Λόγω της αυξημένης επικινδυνότητας για τους εθελοντές, μόνο 30 έως 50 άτομα μπορούν να εκκενωθούν ανά εβδομάδα από όλες τις εθελοντικές οργανώσεις. Μερικοί από αυτούς που μπορούν να φύγουν μόνοι τους το κάνουν, αλλά πολλοί άλλοι έχουν επιλέξει να παραμείνουν από φόβο για το άγνωστο. Φυσικά, η αποχώρηση από τα σπίτια και τις κληρονομιές τους για νέες πόλεις είναι για πολλούς ένα εξαιρετικά δύσκολο ψυχολογικό εμπόδιο να ξεπεραστεί.</span>\n<span class=\"para\">Κατά μέσο όρο, περίπου 2500 έως 3000 άτομα εκκενώνονται από το Ντονέτσκ κάθε μήνα. Αυτό οφείλεται σε μεγάλο βαθμό στους εθελοντές που εργάζονται ακούραστα για να το κάνουν αυτό. Αυτοί που δεν μπορούν να εκκενωθούν από εθελοντές, τον στρατό και την ουκρανική κυβέρνηση – ή αυτοί που δεν θέλουν να εκκενωθούν, προτιμώντας να ρισκάρουν, είτε λόγω φόβου, άγνοιας ή παραπλανημένων αφοσιώσεων – συχνά μένουν να φροντίσουν τους εαυτούς τους απέναντι στη καταστροφική δύναμη του προχωρημένου στρατού της Ρωσίας.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Κοιτάζοντας στο άγνωστο </strong></span>\n<span class=\"para\">Η στρατιωτική κατάσταση της Ουκρανίας δεν έχει φανεί ποτέ τόσο επικίνδυνη όσο τώρα, εκτός ίσως από τις πρώτες εβδομάδες της ρωσικής εισβολής. Παρά το γεγονός ότι διαθέτει έναν τεράστιο επαγγελματικό στρατό· επιστρέφοντας μια σημαντική ποσότητα εδάφους στην Ουκρανία; αναπτύσσοντας τις ικανότητες να καταστρέψει μεγάλο μέρος του ρωσικού στόλου της Μαύρης Θάλασσας; και επιτιθέμενη σε κρίσιμες υποδομές εντός της Ρωσίας, πόσο μάλλον προχωρώντας και καταλαμβάνοντας ένα σημαντικό τμήμα της ρωσικής περιοχής Κουρσκ, η κατάσταση για την Ουκρανία γίνεται όλο και πιο ανησυχητική.</span>\n<span class=\"para\">Τρία χρόνια από την εισβολή της Ρωσίας στην Ουκρανία και η κοινωνία της χώρας αρχίζει να κουράζεται. Παρά πολλές συνεχείς προσπάθειες και όλο και περισσότερους εθελοντές που εγγράφονται – τόσο για τον στρατό όσο και για τις πολιτικές προσπάθειες να τον υποστηρίξουν – κύμα μετά από κύμα κακών ειδήσεων που έρχονται από την ανατολή έχει αρχίσει να επιδρά. Οι συζητήσεις για διαπραγματεύσεις ειρήνης είναι πιο συχνές από ότι πριν από ένα χρόνο, αν και οι περισσότεροι παραδέχονται ότι οποιαδήποτε “ειρήνη” με τη Ρωσία θα είναι μόνο μια βραχυπρόθεσμη παύση των εχθροπραξιών, επιτρέποντας στη Ρωσία να ανασυγκροτήσει και να βελτιώσει τον στρατό της για μια άλλη εισβολή στο μέλλον.</span>\n<span class=\"para\">Διεθνώς, η κατάσταση είναι ελάχιστα καλύτερη. Οι δυτικοί εταίροι αποτυγχάνουν να τηρήσουν τις υποσχέσεις τους να υποστηρίξουν την άμυνα της Ουκρανίας. Οι πρόσφατες εκλογές του πρώην προεδρικού υποψηφίου των ΗΠΑ, Ντόναλντ Τραμπ, προμηνύουν σημαντικούς κινδύνους για την Ουκρανία, ειδικά αν ληφθεί υπόψη η ρητορική του· αυτοί που τον περιβάλλουν (όπως ο Έλον Μασκ και ο J.D. Vance, οι οποίοι έχουν χρησιμοποιήσει πολύ αντιαυκρανική ρητορική); και τα “σχέδια ειρήνης” του, τα οποία φαίνεται να προσφέρουν στη Ρωσία την ουκρανική επικράτεια που κατέχει σε αντάλλαγμα για την παύση της σύγκρουσης, αλλά χωρίς να παρέχουν στην Ουκρανία καμία πραγματική εγγύηση άμυνας.</span>\n<span class=\"para\">Αυτά τα σχέδια, ωστόσο, δεν λαμβάνουν υπόψη τις πολλές ψυχές που είναι φυσικά παγιδευμένες στη σύγκρουση. Αυτές είναι οι οικογένειες που ζουν σε πόλεις που έχουν καταστραφεί από τη Ρωσία, όπως η Μαριούπολη, ή οι χιλιάδες πόλεις και χωριά στο Ντονμπάς που η Ουκρανία έχει υποσχεθεί να μην αφήσει πίσω. Αυτοί που επιβιώνουν από τις καθημερινές επιθέσεις στα σπίτια τους τώρα θα αφεθούν στο σκληρό καθεστώς κατοχής των Ρώσων, οι οποίοι χρησιμοποιούν βασανιστήρια, υποχρεωτική αντιαυκρανική εκπαίδευση, υποχρεωτική μετανάστευση και πολιτιστική και γλωσσική λευκή πλύση για να αφαιρέσουν όλες τις πτυχές της ουκρανικής ταυτότητας από τους ντόπιους. Παρά τον φόβο και τη σκληρή φύση αυτού του πολέμου, κάθε πολίτης με τον οποίο είχα την ευκαιρία να μιλήσω κατά τη διάρκεια του ταξιδιού μου προς τα ανατολικά μοιράστηκε το ίδιο συναίσθημα: θέλουν να ζήσουν σε μια ελεύθερη, ειρηνική Ουκρανία και αρνούνται να εγκαταλείψουν αυτό το όνειρο. Χωρίς διαρκή – και ενισχυμένη – υποστήριξη από τη Δύση, συμπεριλαμβανομένων των Ηνωμένων Πολιτειών, το μέλλον της Ουκρανίας, η ευημερία του λαού της και οι προσδοκίες τους για ειρήνη και ελευθερία, παραμένουν ευάλωτες σε μια βαθιά αβέβαιη μοίρα.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Joshua R. Kroeker</strong> είναι ανεξάρτητος ερευνητής, ιδρυτής της αναλυτικής εταιρείας Reaktion Group, αναλυτής στο πολιτικό αναλυτικό έργο R.Politik και συντάκτης στο RANE. Κατέχει πτυχία από το Πανεπιστήμιο της Βρετανικής Κολομβίας στον Καναδά, το Πανεπιστήμιο του Χαϊδελβέργης στη Γερμανία και το Πανεπιστήμιο της Αγίας Πετρούπολης, Ρωσία.</span>\n<span class=\"para\"><em>Δημόσια εργασία χρηματοδοτούμενη από το Υπουργείο Εξωτερικών της Δημοκρατίας της Πολωνίας στο πλαίσιο του διαγωνισμού επιχορηγήσεων “Δημόσια Διπλωματία 2024 – 2025 – η Ευρωπαϊκή διάσταση και η καταπολέμηση της παραπληροφόρησης”.</em></span>\n<span class=\"para\"><em>Οι απόψεις που εκφράζονται σε αυτή τη δημοσίευση είναι αυτές των συγγραφέων και δεν αντικατοπτρίζουν τις απόψεις των επίσημων θέσεων του Υπουργείου Εξωτερικών της Δημοκρατίας της Πολωνίας.</em></span>\n<span class=\"para\"></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"en": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">In the roughly two years since I <a href=\"https://neweasterneurope.eu/2023/01/03/we-have-never-been-stronger-a-first-hand-report-from-ukraine/\">first visited embattled Ukraine</a> in November 2022, the situation in the country has changed drastically. Then I arrived in Kyiv on November 18th, mere days after Ukraine’s successful counteroffensive operations that liberated Kherson and pushed the Russian invaders out of most of Kharkiv Oblast. Despite the cold winter days and lack of power, morale in Ukraine was extremely high. Soldiers spoke of victory over the Russians, while volunteers, normal citizens and foreigners rallied around the blue and yellow flag to support the country’s defence and aid the humanitarian catastrophe.</span>\n<span class=\"para\">Two years later, the situation looks devastatingly different. Russia has made numerous successful gains in Donbas, pushing up against the important logistics hub of Pokrovsk; moving closely to the city of Kupiansk; indiscriminately terrorizing civilians throughout the entire country with Iranian and Russian-made drones; and slowly raising the cities of Sumy, Kharkiv and Zaporizhzhia to the ground with massive glide bombs.</span>\n<span class=\"para\">A recent week-long trip to Ukraine’s front lines – including Sumy, Kupiansk, Pokrovsk and southern Donetsk – wielded a number of impressions reflecting the worsening military situation and the country’s desperation and refusal to not give up.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Dark days in the east </strong></span>\n<span class=\"para\">For roughly two months now, Russia has been slowly gaining territory in multiple parts of Ukraine. Near Pokrovsk alone, Russia’s military has taken dozens of towns and villages and pushed over 33 kilometres since taking the city of Avdiivka earlier this year. In the past weeks, Russian forces have moved with notable speed and are on the outskirts of the city of Pokrovsk, positioning them to shell the city indiscriminately day and night. In order to prevent the worst, Ukrainian authorities ordered the mandatory evacuation of the city. Today, the city is a ghost town with little infrastructure, constant explosions from Russian artillery, crumbling buildings, and wandering dogs. Outside the city, Ukrainians are rapidly digging trenches to prepare for the worst.</span>\n<span class=\"para\">Kupiansk is in a similar situation. As of my visit at the end of October, the Russians were pushing on the outskirts of the city. Every 30 seconds or so, incoming shelling boomed throughout the city. Most civilians have evacuated. Nearly no undamaged buildings remain. Destruction is omnipresent. A few hardened civilians continue to sell their wares at a makeshift local market – the city’s former market is now nothing but a pile of twisted metal and charred wood, hit by ballistic missiles only months ago. Soldiers are the most common site in the city, coming back to the right bank of the river for a short respite or to repair their equipment before returning to the battles on the other side.</span>\n<span class=\"para\">Ukraine’s military situation is just as dismal across most of the front line. The lack of substantial western support, especially the ability to use long-range weapons against Russia’s logistics hubs and military-production capacity, has meant that while the West falters in providing Ukraine with sufficient shells, tanks and air defence systems, Russia has been able to ramp up its production, transferring that advantage to the battlefield and overwhelming Ukraine’s defensive capabilities. Ukraine, for its part, tirelessly works to defend every inch of territory it can, slowing down Russia’s advances where possible, but not always successfully.</span>\n<span class=\"para\"><strong>The few souls left </strong></span>\n<span class=\"para\">On a cool Friday morning, my team and I met with Oleksandr from Proliska, an organization of volunteers that evacuates the old and sick from frontline regions. Joining their group, equipped with an ambulance, doctor and medical supplies, we drove through the constant shelling of Pokrovsk to a small suburb of houses. An older man, immobile due to health issues, was to be evacuated to a hospital in Kyiv. The immediate evacuation from his home took only about an hour. His neighbours and friends, mostly older women, shed tears as he was loaded into the ambulance. All the while, shelling could be heard in the distance.</span>\n<span class=\"para\">Oleksandr and his organization run evacuations like this on a nearly daily basis. Pokrovsk is their main focus now, but they have been operating across much of the front line in Donbas. Their goal, as Oleksandr explained, “is to show locals that leaving their homes, despite the hardship, is far better than taking the risk staying as the front line edges nearer”. Another volunteer, who is also named Oleksandr, explained that as of November 7th, roughly 11,500 civilians – five per cent of which are children – remain in besieged Pokrovsk. The city formerly had a population of over 60,000.</span>\n<span class=\"para\">Pokrovsk, like Kupiansk in the north and many other frontline cities, no longer has electricity or running water. Those who choose to remain are often on their own, as the regional authorities can no longer provide for them safely. Oleksandr explains that the Russian shelling of the frontline villages around Pokrovsk has increased in recent days. Currently, the Russians are about seven kilometres from the city. Due to the increased danger for volunteers, only 30 to 50 people can be evacuated per week by all the volunteer organizations. Some of those who can leave on their own are doing so, but many others have chosen to remain out of fear of the unknown. Of course, leaving their homes and legacies for new cities is for many an extremely difficult psychological hurdle to overcome.</span>\n<span class=\"para\">On average, roughly 2500 to 3000 people are evacuated from Donetsk in any given month. This is in large part due to the volunteers who work tirelessly to make this happen. Those who cannot be evacuated by volunteers, the army and the Ukrainian government – or those who do not want to be evacuated, preferring to take their chances, either due to fear, ignorance, or misled allegiances – are often left to fend for themselves against the destructive power of Russia’s advancing army.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Looking into the unknown </strong></span>\n<span class=\"para\">Ukraine’s military situation has never looked as perilous as it does now, except for maybe the first few weeks of Russia’s invasion. Despite having a massive professional army; returning a significant amount of territory to Ukraine; developing the capabilities to destroy much of Russia’s Black Sea Fleet; and attacking critical infrastructure inside of Russia, never mind pushing into and occupying a notable portion of Russia’s Kursk region, the situation for Ukraine is growing more worrisome.</span>\n<span class=\"para\">Three years into Russia’s invasion of Ukraine and the country’s society is growing tired. Despite many efforts continuing and more and more volunteers signing up – both for the military and the civil efforts to support it – wave after wave of bad news coming out of the east is taking its toll. Talks about peace negotiations are more common than a year ago, though most concede that any “peace” with Russia will only be a short-term freezing of hostilities, allowing Russia to restock and improve its army for another invasion in the future.</span>\n<span class=\"para\">Internationally, the situation is hardly better. Western partners are failing in their promises to support Ukraine’s defence. The recent election of former US President Donald Trump portends significant risks for Ukraine, especially when considering his rhetoric; those he surrounds himself with (such as Elon Musk and J.D. Vance, both of whom have used very anti-Ukraine rhetoric); and his “peace plans”, which look to potentially gift Russia the Ukrainian territory it occupies in return for freezing the conflict, but without providing Ukraine with any real defence guarantees.</span>\n<span class=\"para\">These plans, however, do not consider the many souls that are physically caught up in the conflict. These are the families living in cities destroyed by Russia, such as Mariupol, or the thousands of towns and villages in Donbas that Ukraine has promised not to leave behind. Those who survive the daily attacks on their homes now will be left to the brutal occupation regime of the Russians, who employ torture, forced anti-Ukrainian education, forced migration, and cultural and linguistic whitewashing to remove all aspects of Ukrainian identity from locals. Despite the fear and the gruelling nature of this war, every single civilian with whom I had the opportunity to speak with during my journey east shared the same sentiment: they want to live in a free, peaceful Ukraine, and refuse to give up that dream. Without sustained – and enhanced – support from the West, including the United States, Ukraine's future, the well-being of its people, and their aspirations for peace and freedom, are left vulnerable to a deeply uncertain fate.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Joshua R. Kroeker</strong> is an independent researcher, founder of the boutique analytic firm Reaktion Group, an analyst at the political analysis project R.Politik, and an editor at RANE. He holds degrees from the University of British Columbia in Canada, Heidelberg University in Germany and St Petersburg State University, Russia.</span>\n<span class=\"para\"><em>Public task financed by the Ministry of Foreign Affairs of the Republic of Poland within the grant competition “Public Diplomacy 2024 – 2025 – the European dimension and countering disinformation”.</em></span>\n<span class=\"para\"><em>The opinions expressed in this publication are those of the authors and do not reflect the views of the official positions of the Ministry of Foreign Affairs of the Republic of Poland.</em></span>\n<span class=\"para\"></span>\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">En los aproximadamente dos años desde que <a href=\"https://neweasterneurope.eu/2023/01/03/we-have-never-been-stronger-a-first-hand-report-from-ukraine/\">visité por primera vez la asediada Ucrania</a> en noviembre de 2022, la situación en el país ha cambiado drásticamente. Entonces llegué a Kyiv el 18 de noviembre, apenas días después de las exitosas operaciones de contraofensiva de Ucrania que liberaron a Jersón y empujaron a los invasores rusos fuera de la mayor parte de la región de Járkov. A pesar de los fríos días de invierno y la falta de energía, la moral en Ucrania era extremadamente alta. Los soldados hablaban de victoria sobre los rusos, mientras que voluntarios, ciudadanos normales y extranjeros se unían alrededor de la bandera azul y amarilla para apoyar la defensa del país y ayudar a la catástrofe humanitaria.</span>\n<span class=\"para\">Dos años después, la situación se ve devastadoramente diferente. Rusia ha logrado numerosas ganancias exitosas en Donbás, empujando contra el importante centro logístico de Pokrovsk; acercándose a la ciudad de Kupiansk; aterrorizando indiscriminadamente a los civiles en todo el país con drones de fabricación iraní y rusa; y levantando lentamente las ciudades de Sumy, Járkov y Zaporiyia hasta el suelo con enormes bombas de planeo.</span>\n<span class=\"para\">Un reciente viaje de una semana a las líneas del frente de Ucrania – incluyendo Sumy, Kupiansk, Pokrovsk y el sur de Donetsk – arrojó una serie de impresiones que reflejan el empeoramiento de la situación militar y la desesperación del país y su negativa a rendirse.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Días oscuros en el este </strong></span>\n<span class=\"para\">Desde hace aproximadamente dos meses, Rusia ha estado ganando lentamente territorio en múltiples partes de Ucrania. Cerca de Pokrovsk, el ejército ruso ha tomado docenas de pueblos y aldeas y ha avanzado más de 33 kilómetros desde que tomó la ciudad de Avdiivka a principios de este año. En las últimas semanas, las fuerzas rusas se han movido con notable rapidez y están en las afueras de la ciudad de Pokrovsk, posicionándose para bombardear la ciudad indiscriminadamente día y noche. Para prevenir lo peor, las autoridades ucranianas ordenaron la evacuación obligatoria de la ciudad. Hoy, la ciudad es un pueblo fantasma con poca infraestructura, explosiones constantes de la artillería rusa, edificios en ruinas y perros vagando. Fuera de la ciudad, los ucranianos están cavando rápidamente trincheras para prepararse para lo peor.</span>\n<span class=\"para\">Kupiansk se encuentra en una situación similar. Al momento de mi visita a finales de octubre, los rusos estaban empujando en las afueras de la ciudad. Cada 30 segundos aproximadamente, el bombardeo entrante resonaba en toda la ciudad. La mayoría de los civiles se han evacuado. Casi no quedan edificios intactos. La destrucción es omnipresente. Unos pocos civiles endurecidos continúan vendiendo sus mercancías en un mercado local improvisado – el antiguo mercado de la ciudad ahora no es más que un montón de metal retorcido y madera carbonizada, golpeado por misiles balísticos hace solo unos meses. Los soldados son la vista más común en la ciudad, regresando a la orilla derecha del río para un breve respiro o para reparar su equipo antes de regresar a las batallas al otro lado.</span>\n<span class=\"para\">La situación militar de Ucrania es igualmente desoladora en la mayor parte de la línea del frente. La falta de apoyo occidental sustancial, especialmente la capacidad de usar armas de largo alcance contra los centros logísticos y la capacidad de producción militar de Rusia, ha significado que mientras Occidente titubea en proporcionar a Ucrania suficientes proyectiles, tanques y sistemas de defensa aérea, Rusia ha podido aumentar su producción, transfiriendo esa ventaja al campo de batalla y abrumando las capacidades defensivas de Ucrania. Ucrania, por su parte, trabaja incansablemente para defender cada pulgada de territorio que puede, desacelerando los avances de Rusia donde es posible, pero no siempre con éxito.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Las pocas almas que quedan </strong></span>\n<span class=\"para\">En una fresca mañana de viernes, mi equipo y yo nos reunimos con Oleksandr de Proliska, una organización de voluntarios que evacua a los ancianos y enfermos de las regiones del frente. Uniéndonos a su grupo, equipado con una ambulancia, un médico y suministros médicos, condujimos a través del constante bombardeo de Pokrovsk hacia un pequeño suburbio de casas. Un hombre mayor, inmóvil debido a problemas de salud, iba a ser evacuado a un hospital en Kyiv. La evacuación inmediata de su hogar tomó solo alrededor de una hora. Sus vecinos y amigos, en su mayoría mujeres mayores, derramaron lágrimas mientras lo cargaban en la ambulancia. Todo el tiempo, se podía escuchar el bombardeo a lo lejos.</span>\n<span class=\"para\">Oleksandr y su organización realizan evacuaciones como esta casi a diario. Pokrovsk es su principal enfoque ahora, pero han estado operando en gran parte de la línea del frente en Donbás. Su objetivo, como explicó Oleksandr, “es mostrar a los locales que dejar sus hogares, a pesar de las dificultades, es mucho mejor que arriesgarse a quedarse mientras la línea del frente se acerca más”. Otro voluntario, que también se llama Oleksandr, explicó que a partir del 7 de noviembre, aproximadamente 11,500 civiles – de los cuales cinco por ciento son niños – permanecen en el asediado Pokrovsk. La ciudad tenía anteriormente una población de más de 60,000.</span>\n<span class=\"para\">Pokrovsk, al igual que Kupiansk en el norte y muchas otras ciudades del frente, ya no tiene electricidad ni agua corriente. Aquellos que eligen quedarse a menudo están solos, ya que las autoridades regionales ya no pueden proporcionarles seguridad. Oleksandr explica que el bombardeo ruso de las aldeas del frente alrededor de Pokrovsk ha aumentado en los últimos días. Actualmente, los rusos están a unos siete kilómetros de la ciudad. Debido al aumento del peligro para los voluntarios, solo de 30 a 50 personas pueden ser evacuadas por semana por todas las organizaciones de voluntarios. Algunos de aquellos que pueden irse por su cuenta lo están haciendo, pero muchos otros han optado por quedarse por miedo a lo desconocido. Por supuesto, dejar sus hogares y legados por nuevas ciudades es para muchos un obstáculo psicológico extremadamente difícil de superar.</span>\n<span class=\"para\">En promedio, aproximadamente 2500 a 3000 personas son evacuadas de Donetsk en cualquier mes dado. Esto se debe en gran parte a los voluntarios que trabajan incansablemente para hacer que esto suceda. Aquellos que no pueden ser evacuados por voluntarios, el ejército y el gobierno ucraniano – o aquellos que no quieren ser evacuados, prefiriendo arriesgarse, ya sea por miedo, ignorancia o lealtades mal guiadas – a menudo se ven obligados a valerse por sí mismos contra el poder destructivo del ejército ruso en avance.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Mirando hacia lo desconocido </strong></span>\n<span class=\"para\">La situación militar de Ucrania nunca ha parecido tan peligrosa como ahora, excepto quizás en las primeras semanas de la invasión rusa. A pesar de tener un enorme ejército profesional; devolver una cantidad significativa de territorio a Ucrania; desarrollar las capacidades para destruir gran parte de la Flota del Mar Negro de Rusia; y atacar infraestructura crítica dentro de Rusia, sin mencionar empujar y ocupar una porción notable de la región de Kursk de Rusia, la situación para Ucrania se vuelve cada vez más preocupante.</span>\n<span class=\"para\">Tres años después de la invasión rusa de Ucrania, la sociedad del país se está cansando. A pesar de que muchos esfuerzos continúan y cada vez más voluntarios se inscriben – tanto para el ejército como para los esfuerzos civiles que lo apoyan – ola tras ola de malas noticias que llegan del este está pasando factura. Las conversaciones sobre negociaciones de paz son más comunes que hace un año, aunque la mayoría concede que cualquier “paz” con Rusia solo será un congelamiento a corto plazo de las hostilidades, permitiendo a Rusia reabastecerse y mejorar su ejército para otra invasión en el futuro.</span>\n<span class=\"para\">A nivel internacional, la situación es poco mejor. Los socios occidentales están fallando en sus promesas de apoyar la defensa de Ucrania. La reciente elección del ex presidente estadounidense Donald Trump presagia riesgos significativos para Ucrania, especialmente al considerar su retórica; aquellos con quienes se rodea (como Elon Musk y J.D. Vance, ambos de los cuales han utilizado una retórica muy anti-Ucrania); y sus “planes de paz”, que parecen potencialmente regalar a Rusia el territorio ucraniano que ocupa a cambio de congelar el conflicto, pero sin proporcionar a Ucrania ninguna garantía real de defensa.</span>\n<span class=\"para\">Estos planes, sin embargo, no consideran las muchas almas que están físicamente atrapadas en el conflicto. Estas son las familias que viven en ciudades destruidas por Rusia, como Mariupol, o los miles de pueblos y aldeas en Donbás que Ucrania ha prometido no dejar atrás. Aquellos que sobreviven a los ataques diarios en sus hogares ahora serán dejados a merced del brutal régimen de ocupación de los rusos, que emplean tortura, educación forzada anti-ucraniana, migración forzada y blanqueo cultural y lingüístico para eliminar todos los aspectos de la identidad ucraniana de los locales. A pesar del miedo y la naturaleza agotadora de esta guerra, cada civil con quien tuve la oportunidad de hablar durante mi viaje al este compartió el mismo sentimiento: quieren vivir en una Ucrania libre y pacífica, y se niegan a renunciar a ese sueño. Sin un apoyo sostenido – y mejorado – de Occidente, incluidos los Estados Unidos, el futuro de Ucrania, el bienestar de su gente y sus aspiraciones de paz y libertad, quedan vulnerables a un destino profundamente incierto.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Joshua R. Kroeker</strong> es un investigador independiente, fundador de la firma analítica boutique Reaktion Group, analista en el proyecto de análisis político R.Politik, y editor en RANE. Tiene títulos de la Universidad de Columbia Británica en Canadá, la Universidad de Heidelberg en Alemania y la Universidad Estatal de San Petersburgo, Rusia.</span>\n<span class=\"para\"><em>Tarea pública financiada por el Ministerio de Asuntos Exteriores de la República de Polonia dentro de la competencia de subvenciones “Diplomacia Pública 2024 – 2025 – la dimensión europea y la lucha contra la desinformación”.</em></span>\n<span class=\"para\"><em>Las opiniones expresadas en esta publicación son las de los autores y no reflejan las opiniones de las posiciones oficiales del Ministerio de Asuntos Exteriores de la República de Polonia.</em></span>\n<span class=\"para\"></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Noina noin kahtena vuonna siitä, kun minä <a href=\"https://neweasterneurope.eu/2023/01/03/we-have-never-been-stronger-a-first-hand-report-from-ukraine/\">ensimmäisen kerran vierailin taistelun keskellä olevassa Ukrainassa</a> marraskuussa 2022, tilanne maassa on muuttunut radikaalisti. Silloin saavuin Kiovaan 18. marraskuuta, vain muutama päivä Ukrainan onnistuneiden vastahyökkäysoperaatioiden jälkeen, jotka vapauttivat Hersonin ja työntivät venäläiset hyökkääjät pois suurimmasta osasta Harkovin aluetta. Huolimatta kylmistä talvipäivistä ja sähkökatkoksista, moraali Ukrainassa oli äärimmäisen korkea. Sotilaat puhuivat voitosta venäläisistä, kun taas vapaaehtoiset, tavalliset kansalaiset ja ulkomaalaiset kokoontuivat sinisen ja keltaisen lipun ympärille tukeakseen maan puolustusta ja auttaakseen humanitaarista katastrofia.</span>\n<span class=\"para\">Kaksi vuotta myöhemmin tilanne näyttää tuhoisasti erilaiselta. Venäjä on saavuttanut lukuisia onnistuneita voittoja Donbasissa, työntäen tärkeitä logistisia keskuksia Pokrovskin suuntaan; liikkuen lähelle Kupianskin kaupunkia; terrorisoiden siviilejä ympäri maata iranilaisten ja venäläisten valmistamien dronejen avulla; ja hitaasti tuhoamalla Sumyn, Harkovin ja Zaporižžian kaupungit massiivisilla liitopommeilla.</span>\n<span class=\"para\">Äskettäinen viikon kestänyt matka Ukrainan etulinjoille – mukaan lukien Sumy, Kupiansk, Pokrovsk ja etelä-Donesk – toi mukanaan useita vaikutelmia, jotka heijastavat pahenevaa sotilaallista tilannetta ja maan epätoivoa sekä kieltäytymistä luovuttamasta.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Pimeät päivät idässä </strong></span>\n<span class=\"para\">Olen ollut noin kahden kuukauden ajan, Venäjä on hitaasti saanut lisää aluetta useilla alueilla Ukrainassa. Pelkästään Pokrovskin lähellä Venäjän armeija on ottanut haltuunsa kymmeniä kaupunkeja ja kyliä ja työntänyt yli 33 kilometriä Avdiivkan kaupungin valtaamisen jälkeen aiemmin tänä vuonna. Viime viikkoina venäläiset joukot ovat liikkuneet huomattavalla nopeudella ja ovat Pokrovskin kaupungin laitamilla, valmiina pommittamaan kaupunkia mielivaltaisesti päivin ja öin. Pahimman estämiseksi Ukrainan viranomaiset määräsivät kaupungin pakollisen evakuoinnin. Tänään kaupunki on aavekaupunki, jossa on vähän infrastruktuuria, jatkuvia räjähdyksiä venäläisestä tykistöstä, romahtavia rakennuksia ja vaeltavia koiria. Kaupungin ulkopuolella ukrainalaiset kaivavat nopeasti juoksuhautoja valmistautuakseen pahimpaan.</span>\n<span class=\"para\">Kupiansk on samankaltaisessa tilanteessa. Vierailuni aikana lokakuun lopussa venäläiset työntyivät kaupungin laitamille. Noin 30 sekunnin välein saapuva pommitus kaikui kaupungin läpi. Suurin osa siviileistä on evakuoitu. Lähes ei ole ehjiä rakennuksia jäljellä. Tuho on läsnä kaikkialla. Muutamat kovettuneet siviilit myyvät edelleen tavaroitaan improvisoidulla paikallisella markkinalla – kaupungin entinen markkina on nyt vain vääntyneen metallin ja palaneen puun kasa, jota ballistiset ohjukset ovat osuneet vain kuukausia sitten. Sotilaat ovat yleisin näky kaupungissa, palaten joen oikealle rannalle lyhyelle hengähdykselle tai korjatakseen varusteitaan ennen paluuta taisteluihin toisella puolella.</span>\n<span class=\"para\">Ukrainan sotilaallinen tilanne on yhtä synkkä suurimmalla osalla etulinjaa. Merkittävän lännen tuen puute, erityisesti kyky käyttää pitkän matkan aseita Venäjän logistisia keskuksia ja sotilastuotantokapasiteettia vastaan, on tarkoittanut, että kun länsi epäonnistuu tarjoamaan Ukrainalle riittävästi kranaatteja, tankeja ja ilmapuolustusjärjestelmiä, Venäjä on pystynyt lisäämään tuotantoaan, siirtäen etua taistelukentälle ja ylivoimaiseksi Ukrainan puolustuskykyyn. Ukraina puolestaan työskentelee väsymättömästi puolustaakseen jokaista maapalan, jota se voi, hidastaen Venäjän etenemistä mahdollisuuksien mukaan, mutta ei aina onnistuneesti.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Vain muutama sielu jäljellä </strong></span>\n<span class=\"para\">Viileänä perjantai-aamuna tiimini ja minä tapasimme Oleksandrin Proliskasta, vapaaehtoisjärjestöstä, joka evakuoi vanhuksia ja sairaita etulinjan alueilta. Liityimme heidän ryhmäänsä, varustettuna ambulanssilla, lääkärillä ja lääkintätarvikkeilla, ajoimme jatkuvan pommituksen läpi Pokrovskissa pieneen esikaupunkiin, jossa oli taloja. Vanhempi mies, joka oli liikuntakyvytön terveysongelmien vuoksi, oli määrä evakuoida Kiovaan sairaalaan. Välitön evakuointi hänen kodistaan kesti vain noin tunnin. Hänen naapurinsa ja ystävänsä, pääasiassa vanhemmat naiset, itkivät, kun hänet lastattiin ambulanssiin. Kaiken aikaa pommitusta kuului kaukaa.</span>\n<span class=\"para\">Oleksandr ja hänen järjestönsä tekevät tällaisia evakuointeja lähes päivittäin. Pokrovsk on heidän pääpainonsa nyt, mutta he ovat toimineet suurimmalla osalla etulinjaa Donbasissa. Heidän tavoitteensa, kuten Oleksandr selitti, “on näyttää paikallisille, että kotien jättäminen, huolimatta vaikeuksista, on paljon parempi kuin ottaa riski jäädä, kun etulinja lähestyy”. Toinen vapaaehtoinen, joka myös nimeltään Oleksandr, selitti, että 7. marraskuuta lähtien noin 11 500 siviiliä – joista viisi prosenttia on lapsia – on jäänyt piirityksessä olevaan Pokrovskiin. Kaupungilla oli aiemmin yli 60 000 asukasta.</span>\n<span class=\"para\">Pokrovskilla, kuten Kupianskilla pohjoisessa ja monilla muilla etulinjan kaupungeilla, ei enää ole sähköä tai juoksevaa vettä. Ne, jotka valitsevat jäädä, ovat usein omillaan, sillä alueen viranomaiset eivät voi enää tarjota heille turvallisesti apua. Oleksandr selittää, että venäläisten pommitus Pokrovskin ympärillä olevissa etulinjan kylissä on lisääntynyt viime päivinä. Tällä hetkellä venäläiset ovat noin seitsemän kilometrin päässä kaupungista. Vapaaehtoisten lisääntyneen vaaran vuoksi vain 30–50 ihmistä voidaan evakuoida viikossa kaikkien vapaaehtoisjärjestöjen toimesta. Jotkut niistä, jotka voivat lähteä omin päin, tekevät niin, mutta monet muut ovat valinneet jäädä pelosta tuntematonta kohtaan. Tietenkin kotien ja perintöjen jättäminen uusille kaupungeille on monille äärimmäisen vaikea psykologinen este ylittää.</span>\n<span class=\"para\">Keskiarvoisesti noin 2500–3000 ihmistä evakuoidaan Donetskista jokaisena kuukautena. Tämä johtuu suurelta osin vapaaehtoisista, jotka työskentelevät väsymättömästi tämän toteuttamiseksi. Ne, joita ei voida evakuoida vapaaehtoisten, armeijan ja Ukrainan hallituksen toimesta – tai ne, jotka eivät halua tulla evakuoiduiksi, mieluummin ottaen riskin, joko pelon, tietämättömyyden tai väärin johdettujen liittoutumien vuoksi – jäävät usein puolustamaan itseään Venäjän etenevän armeijan tuhoavalta voimasta.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Katsomassa tuntemattomaan </strong></span>\n<span class=\"para\">Ukrainan sotilaallinen tilanne ei ole koskaan näyttänyt yhtä vaaralliselta kuin nyt, ellei ehkä Venäjän hyökkäyksen ensimmäisinä viikkoina. Huolimatta siitä, että maalla on valtava ammattiarmeija; palauttamassa merkittävän määrän aluetta Ukrainalle; kehittämässä kykyjä tuhota suurin osa Venäjän Mustanmeren laivastosta; ja hyökkäämässä kriittiseen infrastruktuuriin Venäjän sisällä, puhumattakaan siitä, että se työntää ja miehittää merkittävän osan Venäjän Kurskin alueesta, Ukrainan tilanne on yhä huolestuttavampi.</span>\n<span class=\"para\">Kolme vuotta Venäjän hyökkäyksestä Ukrainaan ja maan yhteiskunta on väsyneenä. Huolimatta monista jatkuvista ponnisteluista ja yhä useammista vapaaehtoisista, jotka liittyvät mukaan – sekä armeijaan että siviilitoimiin sen tukemiseksi – huono uutisvirta idästä on alkanut vaikuttaa. Keskustelut rauhanneuvotteluista ovat yleisempiä kuin vuosi sitten, vaikka useimmat myöntävät, että mikä tahansa “rauha” Venäjän kanssa on vain lyhytaikainen vihollisuuksien jäädyttäminen, joka antaa Venäjälle mahdollisuuden varustautua ja parantaa armeijaansa tulevaa hyökkäystä varten.</span>\n<span class=\"para\">Kansainvälisesti tilanne ei ole juuri parempi. Lännen kumppanit epäonnistuvat lupauksissaan tukea Ukrainan puolustusta. Äskettäinen entisen Yhdysvaltain presidentin Donald Trumpin vaali tuo merkittäviä riskejä Ukrainalle, erityisesti kun otetaan huomioon hänen retoriikkansa; ne, joiden kanssa hän ympäröi itsensä (kuten Elon Musk ja J.D. Vance, jotka molemmat ovat käyttäneet erittäin anti-Ukrainaista retoriikkaa); ja hänen “rauhaehdotuksensa”, jotka näyttävät mahdollisesti lahjoittavan Venäjälle sen miehittämät Ukrainan alueet vastineeksi konfliktin jäädyttämisestä, mutta ilman, että Ukraina saisi mitään todellisia puolustustakuita.</span>\n<span class=\"para\">Nämä suunnitelmat eivät kuitenkaan ota huomioon monia sieluja, jotka ovat fyysisesti sotkeutuneet konfliktiin. Nämä ovat perheitä, jotka elävät Venäjän tuhoamissa kaupungeissa, kuten Mariupolissa, tai tuhansissa kaupungeissa ja kylissä Donbasissa, joita Ukraina on luvannut olla jättämättä taakseen. Ne, jotka selviytyvät päivittäisistä hyökkäyksistä koteihinsa, jäävät nyt venäläisten brutaalin miehityshallinnon armoille, joka käyttää kidutusta, pakotettua anti-Ukrainalaista koulutusta, pakotettua muuttoa sekä kulttuurista ja kielellistä valkaisemista poistaakseen kaikki Ukrainan identiteetin piirteet paikallisilta. Huolimatta pelosta ja tämän sodan uuvuttavasta luonteesta, jokainen siviili, jonka kanssa minulla oli mahdollisuus puhua matkani aikana itään, jakoi saman tunteen: he haluavat elää vapaassa, rauhallisessa Ukrainassa, eivätkä suostu luopumaan siitä unelmasta. Ilman jatkuvaa – ja parannettua – tukea lännestä, mukaan lukien Yhdysvalloista, Ukrainan tulevaisuus, sen kansan hyvinvointi ja heidän rauhan ja vapauden tavoitteensa jäävät alttiiksi syvästi epävarmalle kohtalolle.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Joshua R. Kroeker</strong> on itsenäinen tutkija, boutique-analyyttisen yrityksen Reaktion Groupin perustaja, poliittisen analyysiprojektin R.Politik analyytikko ja RANE:n toimittaja. Hänellä on tutkintoja Kanadan Brittiläisestä Kolumbiasta, Saksan Heidelbergin yliopistosta ja Venäjän Pietarin valtionyliopistosta.</span>\n<span class=\"para\"><em>Julkinen tehtävä, jota rahoittaa Puolan tasavallan ulkoministeriö “Julkinen diplomatia 2024 – 2025 – Euroopan ulottuvuus ja disinformaation torjunta” -apurahakilpailun puitteissa.</em></span>\n<span class=\"para\"><em>Tässä julkaisussa esitetyt mielipiteet ovat kirjoittajien omia eivätkä heijasta Puolan tasavallan ulkoministeriön virallisia näkemyksiä.</em></span>\n<span class=\"para\"></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Depuis environ deux ans, depuis que j'ai <a href=\"https://neweasterneurope.eu/2023/01/03/we-have-never-been-stronger-a-first-hand-report-from-ukraine/\">visité pour la première fois l'Ukraine en guerre</a> en novembre 2022, la situation dans le pays a changé de manière drastique. À l'époque, je suis arrivé à Kyiv le 18 novembre, quelques jours seulement après les opérations de contre-offensive réussies de l'Ukraine qui ont libéré Kherson et repoussé les envahisseurs russes hors de la plupart de l'oblast de Kharkiv. Malgré les froides journées d'hiver et le manque d'électricité, le moral en Ukraine était extrêmement élevé. Les soldats parlaient de victoire sur les Russes, tandis que des bénévoles, des citoyens ordinaires et des étrangers se rassemblaient autour du drapeau bleu et jaune pour soutenir la défense du pays et aider à la catastrophe humanitaire.</span>\n<span class=\"para\">Deux ans plus tard, la situation semble dévastatrice. La Russie a réalisé de nombreux gains réussis dans le Donbass, avançant vers le pôle logistique important de Pokrovsk ; se rapprochant de la ville de Kupiansk ; terrorisant sans distinction les civils à travers tout le pays avec des drones fabriqués en Iran et en Russie ; et réduisant lentement les villes de Soumy, Kharkiv et Zaporijjia en cendres avec d'énormes bombes planantes.</span>\n<span class=\"para\">Un récent voyage d'une semaine sur les lignes de front de l'Ukraine – y compris Soumy, Kupiansk, Pokrovsk et le sud de Donetsk – a révélé un certain nombre d'impressions reflétant la détérioration de la situation militaire et le désespoir du pays, ainsi que son refus de ne pas abandonner.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Jours sombres à l'est </strong></span>\n<span class=\"para\">Depuis environ deux mois maintenant, la Russie a lentement gagné du terrain dans plusieurs parties de l'Ukraine. Près de Pokrovsk seulement, l'armée russe a pris des dizaines de villes et de villages et a avancé de plus de 33 kilomètres depuis la prise de la ville d'Avdiivka plus tôt cette année. Au cours des dernières semaines, les forces russes se sont déplacées avec une vitesse notable et sont aux abords de la ville de Pokrovsk, se positionnant pour bombarder la ville sans distinction jour et nuit. Afin de prévenir le pire, les autorités ukrainiennes ont ordonné l'évacuation obligatoire de la ville. Aujourd'hui, la ville est une ville fantôme avec peu d'infrastructures, des explosions constantes provenant de l'artillerie russe, des bâtiments en ruine et des chiens errants. En dehors de la ville, les Ukrainiens creusent rapidement des tranchées pour se préparer au pire.</span>\n<span class=\"para\">Kupiansk est dans une situation similaire. Lors de ma visite à la fin d'octobre, les Russes poussaient aux abords de la ville. Environ toutes les 30 secondes, des bombardements retentissaient dans toute la ville. La plupart des civils ont évacué. Presque aucun bâtiment intact ne reste. La destruction est omniprésente. Quelques civils endurcis continuent de vendre leurs marchandises sur un marché local improvisé – l'ancien marché de la ville n'est plus qu'un tas de métal tordu et de bois carbonisé, frappé par des missiles balistiques il y a seulement quelques mois. Les soldats sont la vue la plus courante dans la ville, revenant sur la rive droite de la rivière pour un court répit ou pour réparer leur équipement avant de retourner aux combats de l'autre côté.</span>\n<span class=\"para\">La situation militaire de l'Ukraine est tout aussi désastreuse sur la plupart des lignes de front. Le manque de soutien occidental substantiel, en particulier la capacité d'utiliser des armes à longue portée contre les pôles logistiques et la capacité de production militaire de la Russie, a signifié que, tandis que l'Occident hésite à fournir à l'Ukraine des obus, des chars et des systèmes de défense aérienne suffisants, la Russie a pu augmenter sa production, transférant cet avantage sur le champ de bataille et submergeant les capacités défensives de l'Ukraine. L'Ukraine, pour sa part, travaille sans relâche pour défendre chaque pouce de territoire qu'elle peut, ralentissant les avancées russes lorsque cela est possible, mais pas toujours avec succès.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Les quelques âmes restantes </strong></span>\n<span class=\"para\">Un frais matin de vendredi, mon équipe et moi avons rencontré Oleksandr de Proliska, une organisation de bénévoles qui évacue les personnes âgées et malades des régions de front. Rejoignant leur groupe, équipé d'une ambulance, d'un médecin et de fournitures médicales, nous avons traversé les bombardements constants de Pokrovsk jusqu'à une petite banlieue de maisons. Un homme âgé, immobile en raison de problèmes de santé, devait être évacué vers un hôpital à Kyiv. L'évacuation immédiate de son domicile a pris environ une heure. Ses voisins et amis, principalement des femmes âgées, ont versé des larmes alors qu'il était chargé dans l'ambulance. Pendant ce temps, des bombardements pouvaient être entendus au loin.</span>\n<span class=\"para\">Oleksandr et son organisation effectuent des évacuations comme celle-ci presque quotidiennement. Pokrovsk est leur principal objectif maintenant, mais ils ont opéré dans une grande partie de la ligne de front dans le Donbass. Leur objectif, comme l'a expliqué Oleksandr, “est de montrer aux habitants que quitter leur maison, malgré les difficultés, est bien mieux que de prendre le risque de rester alors que la ligne de front se rapproche”. Un autre bénévole, qui s'appelle également Oleksandr, a expliqué qu'à partir du 7 novembre, environ 11 500 civils – dont cinq pour cent sont des enfants – restent dans la Pokrovsk assiégée. La ville avait auparavant une population de plus de 60 000 habitants.</span>\n<span class=\"para\">Pokrovsk, comme Kupiansk au nord et de nombreuses autres villes de front, n'a plus d'électricité ni d'eau courante. Ceux qui choisissent de rester sont souvent seuls, car les autorités régionales ne peuvent plus leur fournir de manière sécurisée. Oleksandr explique que les bombardements russes des villages de front autour de Pokrovsk ont augmenté ces derniers jours. Actuellement, les Russes sont à environ sept kilomètres de la ville. En raison du danger accru pour les bénévoles, seulement 30 à 50 personnes peuvent être évacuées par semaine par toutes les organisations de bénévoles. Certains de ceux qui peuvent partir par leurs propres moyens le font, mais beaucoup d'autres ont choisi de rester par peur de l'inconnu. Bien sûr, quitter leur maison et leur héritage pour de nouvelles villes est pour beaucoup un obstacle psychologique extrêmement difficile à surmonter.</span>\n<span class=\"para\">En moyenne, environ 2500 à 3000 personnes sont évacuées de Donetsk chaque mois. Cela est en grande partie dû aux bénévoles qui travaillent sans relâche pour que cela se produise. Ceux qui ne peuvent pas être évacués par des bénévoles, l'armée et le gouvernement ukrainien – ou ceux qui ne veulent pas être évacués, préférant tenter leur chance, soit par peur, ignorance ou allégeances mal orientées – sont souvent laissés à se débrouiller seuls face à la puissance destructrice de l'armée russe en avance.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Regarder dans l'inconnu </strong></span>\n<span class=\"para\">La situation militaire de l'Ukraine n'a jamais été aussi périlleuse qu'elle ne l'est maintenant, sauf peut-être pendant les premières semaines de l'invasion russe. Malgré le fait d'avoir une armée professionnelle massive ; de rendre une quantité significative de territoire à l'Ukraine ; de développer les capacités de détruire une grande partie de la flotte de la mer Noire de la Russie ; et d'attaquer des infrastructures critiques à l'intérieur de la Russie, sans parler de pousser et d'occuper une partie notable de la région de Kouïsk en Russie, la situation pour l'Ukraine devient de plus en plus préoccupante.</span>\n<span class=\"para\">Trois ans après l'invasion de l'Ukraine par la Russie, la société du pays commence à se fatiguer. Malgré de nombreux efforts qui se poursuivent et de plus en plus de bénévoles qui s'inscrivent – tant pour l'armée que pour les efforts civils pour la soutenir – vague après vague de mauvaises nouvelles venant de l'est pèse lourdement. Les discussions sur des négociations de paix sont plus courantes qu'il y a un an, bien que la plupart conviennent que toute “paix” avec la Russie ne sera qu'un gel à court terme des hostilités, permettant à la Russie de réapprovisionner et d'améliorer son armée pour une nouvelle invasion à l'avenir.</span>\n<span class=\"para\">À l'international, la situation n'est guère meilleure. Les partenaires occidentaux échouent dans leurs promesses de soutenir la défense de l'Ukraine. L'élection récente de l'ancien président américain Donald Trump présage des risques significatifs pour l'Ukraine, surtout en tenant compte de sa rhétorique ; des personnes qu'il fréquente (comme Elon Musk et J.D. Vance, tous deux ayant utilisé une rhétorique très anti-ukrainienne) ; et de ses “plans de paix”, qui semblent potentiellement offrir à la Russie le territoire ukrainien qu'elle occupe en échange d'un gel du conflit, mais sans fournir à l'Ukraine de véritables garanties de défense.</span>\n<span class=\"para\">Cependant, ces plans ne tiennent pas compte des nombreuses âmes qui sont physiquement prises dans le conflit. Ce sont les familles vivant dans des villes détruites par la Russie, comme Marioupol, ou les milliers de villes et de villages dans le Donbass que l'Ukraine a promis de ne pas abandonner. Ceux qui survivent aux attaques quotidiennes sur leurs maisons seront désormais laissés à la brutalité du régime d'occupation russe, qui emploie la torture, l'éducation anti-ukrainienne forcée, la migration forcée et le blanchiment culturel et linguistique pour éliminer tous les aspects de l'identité ukrainienne des habitants. Malgré la peur et la nature éprouvante de cette guerre, chaque civil avec qui j'ai eu l'occasion de parler lors de mon voyage à l'est a partagé le même sentiment : ils veulent vivre dans une Ukraine libre et paisible, et refusent d'abandonner ce rêve. Sans un soutien soutenu – et renforcé – de l'Occident, y compris des États-Unis, l'avenir de l'Ukraine, le bien-être de son peuple et leurs aspirations à la paix et à la liberté sont laissés vulnérables à un destin profondément incertain.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Joshua R. Kroeker</strong> est un chercheur indépendant, fondateur de la société d'analyse boutique Reaktion Group, analyste au projet d'analyse politique R.Politik, et éditeur à RANE. Il détient des diplômes de l'Université de la Colombie-Britannique au Canada, de l'Université de Heidelberg en Allemagne et de l'Université d'État de Saint-Pétersbourg, en Russie.</span>\n<span class=\"para\"><em>Tâche publique financée par le ministère des Affaires étrangères de la République de Pologne dans le cadre du concours de subventions “Diplomatie publique 2024 – 2025 – la dimension européenne et la lutte contre la désinformation”.</em></span>\n<span class=\"para\"><em>Les opinions exprimées dans cette publication sont celles des auteurs et ne reflètent pas les points de vue des positions officielles du ministère des Affaires étrangères de la République de Pologne.</em></span>\n<span class=\"para\"></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">U otprilike dvije godine otkako sam <a href=\"https://neweasterneurope.eu/2023/01/03/we-have-never-been-stronger-a-first-hand-report-from-ukraine/\">prvi put posjetio ratom pogođenu Ukrajinu</a> u studenom 2022., situacija u zemlji se drastično promijenila. Tada sam stigao u Kijev 18. studenog, samo nekoliko dana nakon uspješnih protunapadnih operacija Ukrajine koje su oslobodile Herson i natjerale ruske invadere iz većine Harkivske oblasti. Unatoč hladnim zimskim danima i nedostatku struje, moral u Ukrajini bio je izuzetno visok. Vojnici su govorili o pobjedi nad Rusima, dok su se volonteri, obični građani i stranci okupljali oko plave i žute zastave kako bi podržali obranu zemlje i pomogli u humanitarnoj katastrofi.</span>\n<span class=\"para\">Dvije godine kasnije, situacija izgleda razarajuće drugačije. Rusija je ostvarila brojne uspješne dobitke u Donbasu, približavajući se važnom logističkom čvorištu Pokrovsk; krećući se blizu grada Kupjanska; bezobzirno terorizirajući civile diljem cijele zemlje iranskim i ruskim dronovima; i polako rušeći gradove Sumy, Harkiv i Zaporožje sa masivnim bombama za zračno bombardiranje.</span>\n<span class=\"para\">Nedavni tjedan dana dug put do ukrajinskih bojišta – uključujući Sumy, Kupjansk, Pokrovsk i južni Donjeck – donio je niz dojmova koji odražavaju pogoršanje vojne situacije i očaj zemlje te odbijanje da se ne predaje.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Tamni dani na istoku </strong></span>\n<span class=\"para\">Već otprilike dva mjeseca, Rusija polako stječe teritorij u više dijelova Ukrajine. Samo u blizini Pokrovska, ruska vojska je zauzela desetke gradova i sela i napredovala više od 33 kilometra otkako je preuzela grad Avdiivku ranije ove godine. U proteklim tjednima, ruske snage su se kretale s uočljivom brzinom i nalaze se na rubu grada Pokrovska, pozicionirajući se za neprekidno granatiranje grada danju i noću. Kako bi spriječili najgore, ukrajinske vlasti naredile su obaveznu evakuaciju grada. Danas je grad grad duhova s malo infrastrukture, stalnim eksplozijama iz ruske artiljerije, urušenim zgradama i lutalicama. Izvan grada, Ukrajinci brzo kopaju rovove kako bi se pripremili za najgore.</span>\n<span class=\"para\">Kupjansk je u sličnoj situaciji. Na kraju mog posjeta krajem listopada, Rusi su napredovali na rubovima grada. Svakih 30 sekundi ili tako, dolazile su eksplozije granatiranja diljem grada. Većina civila je evakuirana. Gotovo da nema neoštećenih zgrada. Uništenje je svuda prisutno. Nekoliko otpornih civila nastavlja prodavati svoje proizvode na improviziranom lokalnom tržištu – bivše tržište grada sada je samo hrpa iskrivljenog metala i spaljenog drva, pogođena balističkim raketama prije samo nekoliko mjeseci. Vojnici su najčešći prizor u gradu, vraćajući se na desnu obalu rijeke na kratki predah ili kako bi popravili svoju opremu prije nego se vrate u bitke s druge strane.</span>\n<span class=\"para\">Vojna situacija u Ukrajini jednako je sumorna diljem većine bojišta. Nedostatak značajne zapadne podrške, posebno sposobnosti korištenja dugometnih oružja protiv ruskih logističkih čvorišta i vojne proizvodnje, značilo je da dok Zapad ne uspijeva osigurati Ukrajini dovoljno granata, tenkova i sustava protuzračne obrane, Rusija je mogla povećati svoju proizvodnju, prenoseći tu prednost na bojno polje i preplavljujući ukrajinske obrambene sposobnosti. Ukrajina, s druge strane, neumorno radi na obrani svakog inča teritorija koji može, usporavajući ruske napredovanja gdje god je to moguće, ali ne uvijek uspješno.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Ostali su samo rijetki </strong></span>\n<span class=\"para\">Na hladno petkovo jutro, moj tim i ja susreli smo Oleksandra iz Proliske, organizacije volontera koja evakuira starije i bolesne iz bojišnih područja. Pridružujući se njihovoj grupi, opremljenoj hitnom pomoći, liječnikom i medicinskim potrepštinama, vozili smo kroz neprekidno granatiranje Pokrovska do malog predgrađa kuća. Stariji čovjek, nepokretan zbog zdravstvenih problema, trebao je biti evakuiran u bolnicu u Kijevu. Odmahšnja evakuacija iz njegove kuće trajala je samo oko sat vremena. Njegovi susjedi i prijatelji, većinom starije žene, isplakali su suze dok su ga ukrcavali u hitnu pomoć. Sve to vrijeme, granatiranje se moglo čuti u daljini.</span>\n<span class=\"para\">Oleksandr i njegova organizacija provode evakuacije poput ove gotovo svakodnevno. Pokrovsk je njihov glavni fokus sada, ali su radili diljem većine bojišta u Donbasu. Njihov cilj, kako je Oleksandr objasnio, “je pokazati lokalnom stanovništvu da je napuštanje njihovih domova, unatoč teškoćama, daleko bolje od preuzimanja rizika ostati dok se bojišna linija približava”. Drugi volonter, koji se također zove Oleksandr, objasnio je da je od 7. studenog, otprilike 11.500 civila – od kojih je pet posto djece – ostalo u opsjednutom Pokrovska. Grad je nekada imao više od 60.000 stanovnika.</span>\n<span class=\"para\">Pokrovsk, poput Kupjanska na sjeveru i mnogih drugih gradova na bojištu, više nema struju ili vodu. Oni koji odluče ostati često su prepušteni sami sebi, jer regionalne vlasti više ne mogu sigurno osigurati njihovu opskrbu. Oleksandr objašnjava da je rusko granatiranje bojišnih sela oko Pokrovska u posljednjim danima povećano. Trenutno su Rusi udaljeni oko sedam kilometara od grada. Zbog povećanog rizika za volontere, samo 30 do 50 ljudi može biti evakuirano tjedno od strane svih volonterskih organizacija. Neki od onih koji mogu otići sami to čine, ali mnogi drugi su odlučili ostati iz straha od nepoznatog. Naravno, napuštanje svojih domova i naslijeđa za nove gradove predstavlja za mnoge izuzetno težak psihološki izazov.</span>\n<span class=\"para\">U prosjeku, otprilike 2500 do 3000 ljudi evakuira se iz Donjecka u bilo kojem mjesecu. To je u velikoj mjeri zahvaljujući volonterima koji neumorno rade kako bi to omogućili. Oni koji ne mogu biti evakuirani od strane volontera, vojske i ukrajinske vlade – ili oni koji ne žele biti evakuirani, radije preuzimajući svoje šanse, bilo zbog straha, neznanja ili pogrešnih savezništava – često su prepušteni sami sebi protiv razarajuće moći ruske vojske koja napreduje.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Gledajući u nepoznato </strong></span>\n<span class=\"para\">Vojna situacija u Ukrajini nikada nije izgledala tako opasno kao sada, osim možda u prvih nekoliko tjedana ruske invazije. Unatoč tome što ima masovnu profesionalnu vojsku; vraćajući značajnu količinu teritorija Ukrajini; razvijajući sposobnosti za uništavanje većine ruske Crnomorske flote; i napadajući kritičnu infrastrukturu unutar Rusije, a da ne spominjemo napredovanje i okupaciju značajnog dijela ruske Kurske regije, situacija za Ukrajinu postaje sve zabrinjavajuća.</span>\n<span class=\"para\">Tri godine nakon ruske invazije na Ukrajinu, društvo u zemlji postaje umorno. Unatoč mnogim naporima koji se nastavljaju i sve većem broju volontera koji se prijavljuju – kako za vojsku, tako i za civilne napore da je podrže – valovi loših vijesti koji dolaze s istoka uzimaju svoj danak. Razgovori o mirovnim pregovorima postaju češći nego prije godinu dana, iako većina priznaje da će svaki “mir” s Rusijom biti samo kratkotrajno zamrzavanje neprijateljstava, omogućujući Rusiji da obnovi svoje zalihe i poboljša svoju vojsku za novu invaziju u budućnosti.</span>\n<span class=\"para\">Međunarodno, situacija nije mnogo bolja. Zapadni partneri ne ispunjavaju svoja obećanja da podrže obranu Ukrajine. Nedavna izborna pobjeda bivšeg američkog predsjednika Donalda Trumpa predviđa značajne rizike za Ukrajinu, posebno kada se uzme u obzir njegova retorika; oni s kojima se okružuje (poput Elona Muska i J.D. Vancea, obojica su koristili vrlo anti-ukrajinsku retoriku); i njegovi “mirovni planovi”, koji izgledaju kao da bi mogli pokloniti Rusiji ukrajinski teritorij koji okupira u zamjenu za zamrzavanje sukoba, ali bez pružanja Ukrajini ikakvih stvarnih garancija obrane.</span>\n<span class=\"para\">Ovi planovi, međutim, ne uzimaju u obzir mnoge duše koje su fizički uhvaćene u sukobu. To su obitelji koje žive u gradovima koje je uništila Rusija, poput Mariupolja, ili tisuće gradova i sela u Donbasu za koje je Ukrajina obećala da ih neće ostaviti. Oni koji prežive svakodnevne napade na svoje domove sada će biti prepušteni brutalnom okupacijskom režimu Rusa, koji koriste mučenje, prisilno anti-ukrajinsko obrazovanje, prisilnu migraciju i kulturno i jezično “bijeljenje” kako bi uklonili sve aspekte ukrajinske identiteta iz lokalnog stanovništva. Unatoč strahu i iscrpljujućem karakteru ovog rata, svaki pojedini civil s kojim sam imao priliku razgovarati tijekom svog putovanja na istok dijelio je isti osjećaj: žele živjeti u slobodnoj, mirnoj Ukrajini i odbijaju se odreći tog sna. Bez trajne – i pojačane – podrške sa Zapada, uključujući Sjedinjene Države, budućnost Ukrajine, dobrobit njezinih ljudi i njihova nastojanja za mirom i slobodom ostaju ranjivi na duboko neizvjesnu sudbinu.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Joshua R. Kroeker</strong> je neovisni istraživač, osnivač analitičke tvrtke Reaktion Group, analitičar na projektu političke analize R.Politik i urednik u RANE-u. Ima diplome sa Sveučilišta British Columbia u Kanadi, Sveučilišta u Heidelbergu u Njemačkoj i Državnog sveučilišta u Sankt Peterburgu, Rusija.</span>\n<span class=\"para\"><em>Javna zadaća financirana od strane Ministarstva vanjskih poslova Republike Poljske unutar natječaja za grant “Javna diplomacija 2024 – 2025 – europska dimenzija i suzbijanje dezinformacija”.</em></span>\n<span class=\"para\"><em>Mišljenja izražena u ovoj publikaciji su mišljenja autora i ne odražavaju stavove službenih pozicija Ministarstva vanjskih poslova Republike Poljske.</em></span>\n<span class=\"para\"></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Azóta, hogy 2022 novemberében <a href=\"https://neweasterneurope.eu/2023/01/03/we-have-never-been-stronger-a-first-hand-report-from-ukraine/\">először meglátogattam a harcok sújtotta Ukrajnát</a>, a helyzet az országban drámaian megváltozott. Akkor november 18-án érkeztem Kijevbe, néhány nappal Ukrajna sikeres ellentámadási műveletei után, amelyek felszabadították Herszont és kiszorították az orosz inváziót a Harkiv megyében lévő területek többségéből. A hideg téli napok és az áramhiány ellenére az ukránok morálja rendkívül magas volt. A katonák a ruszkik feletti győzelemről beszéltek, míg a civilek, önkéntesek és külföldiek a kék és sárga zászló köré gyűltek, hogy támogassák az ország védelmét és segítsenek a humanitárius katasztrófában.</span>\n<span class=\"para\">Két évvel később a helyzet drámaian megváltozott. Oroszország számos sikeres területnyerést hajtott végre Donbászban, közelítve a fontos logisztikai központ, Pokrovsk felé; közel a Kupjanszk városához; önkényesen terrorizálva a civileket az egész ország területén iráni és orosz gyártmányú drónokkal; és lassan a városokat, mint Szumi, Harkiv és Zaporizzsja a földdel teszi egyenlővé hatalmas csúszó bombákkal.</span>\n<span class=\"para\">Az Ukrajna frontvonalain tett egyhetes látogatásom – beleértve Szumit, Kupjanszkot, Pokrovskot és Dél-Donyecket – számos benyomást hozott, amelyek a romló katonai helyzetet és az ország kétségbeesését, valamint a feladás megtagadását tükrözik.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Sötét napok keleten</strong></span>\n<span class=\"para\">Mostanra körülbelül két hónapja Oroszország lassan területet nyer Ukrajna több részén. Csak Pokrovsk közelében az orosz hadsereg tucatnyi várost és falut foglalt el, és több mint 33 kilométert haladt előre, miután az év elején elfoglalta Avdiivkát. Az elmúlt hetekben az orosz erők figyelemre méltó sebességgel haladtak, és Pokrovsk városának peremén helyezkednek el, lehetővé téve számukra, hogy naponta és éjjel önkényesen bombázzák a várost. A legrosszabb elkerülése érdekében az ukrán hatóságok kötelező evakuálást rendeltek el a városban. Ma a város szellemváros, alig van infrastruktúrája, folyamatos robbanások hallatszanak az orosz tüzérségből, az épületek romokban hevernek, és kóbor kutyák járkálnak. A városon kívül az ukránok gyorsan árkokat ásnak, hogy felkészüljenek a legrosszabbra.</span>\n<span class=\"para\">Kupjanszk hasonló helyzetben van. Október végén tett látogatásomkor az oroszok a város peremén nyomultak előre. Körülbelül 30 másodpercenként robbantak be a városba a bejövő lövések. A legtöbb civil elmenekült. Szinte egy épület sem maradt épen. A pusztítás mindenütt jelen van. Néhány megfáradt civil továbbra is árulja portékáit egy ideiglenes helyi piacon – a város korábbi piaca most már nem más, mint egy összegyűrt fém- és égett fahegy, amelyet csak hónapokkal ezelőtt találtak el ballisztikus rakéták. A katonák a leggyakoribb látvány a városban, akik visszatérnek a folyó jobb partjára egy rövid pihenőre vagy hogy megjavítsák felszerelésüket, mielőtt visszatérnek a másik oldal harcaihoz.</span>\n<span class=\"para\">Ukrajna katonai helyzete szintén borzalmas a frontvonal legtöbb részén. A jelentős nyugati támogatás hiánya, különösen a hosszú hatótávolságú fegyverek orosz logisztikai központok és katonai termelési kapacitás ellen való használatának képessége, azt jelenti, hogy míg a Nyugat habozik elegendő lövedéket, tankokat és légvédelmi rendszereket biztosítani Ukrajnának, Oroszország képes volt növelni a termelését, ezt az előnyt a csatatérre átvinni, és elárasztani Ukrajna védelmi képességeit. Ukrajna, a maga részéről, fáradhatatlanul dolgozik, hogy megvédje a terület minden egyes inchét, ahol csak tudja, lassítva Oroszország előrenyomulását, ahol lehetséges, de nem mindig sikeresen.</span>\n<span class=\"para\"><strong>A few souls left</strong></span>\n<span class=\"para\">Hűvös péntek reggelen csapatom és én találkoztunk Olekszandrral a Proliska nevű önkéntes szervezetből, amely az időseket és betegeket evakuálja a frontvonalról. Csatlakozva a csoportjukhoz, amely mentőautóval, orvossal és orvosi felszereléssel volt ellátva, áthaladtunk Pokrovsk folyamatos bombázásán egy kis külvárosi házhoz. Egy idősebb férfit, aki egészségi problémák miatt mozgásképtelen volt, Kijevbe kellett evakuálni egy kórházba. Az otthonából való azonnali evakuálás mindössze körülbelül egy órát vett igénybe. Szomszédai és barátai, többségük idősebb nő, könnyeket hullattak, miközben a mentőautóba emelték. Mindeközben a távolban lövések hallatszottak.</span>\n<span class=\"para\">Oleksandr és szervezete szinte napi rendszerességgel végez ilyen evakuálásokat. Pokrovsk most a fő fókuszuk, de a Donbász frontvonalának nagy részén működnek. Céljuk, ahogy Oleksandr elmagyarázta, “az, hogy megmutassák a helyieknek, hogy az otthonaik elhagyása, a nehézségek ellenére, sokkal jobb, mint a kockázat, hogy ott maradjanak, ahogy a frontvonal egyre közelebb kerül”. Egy másik önkéntes, akit szintén Olekszandrnának hívnak, elmondta, hogy november 7-én körülbelül 11 500 civil maradt a körbezárt Pokrovskban – öt százalékuk gyermek. A város korábban több mint 60 000 lakossal rendelkezett.</span>\n<span class=\"para\">Pokrovsk, akárcsak Kupjanszk és sok más frontvonalbeli város, már nem rendelkezik árammal vagy folyó vízzel. Azok, akik úgy döntenek, hogy maradnak, gyakran magukra maradnak, mivel a regionális hatóságok már nem tudják biztonságosan ellátni őket. Oleksandr elmagyarázza, hogy az orosz tüzérség bombázása a Pokrovsk körüli frontvonalbeli falvakban az utóbbi napokban megnövekedett. Jelenleg az oroszok körülbelül hét kilométerre vannak a várostól. Az önkéntesek számára megnövekedett veszély miatt hetente csak 30-50 embert tudnak evakuálni az összes önkéntes szervezet. Néhányan, akik saját maguk el tudnak menni, ezt meg is teszik, de sokan mások a bizonytalanságtól való félelem miatt úgy döntöttek, hogy maradnak. Természetesen az otthonaik és örökségeik elhagyása új városokért sokak számára rendkívül nehéz pszichológiai akadályt jelent.</span>\n<span class=\"para\">Átlagosan körülbelül 2500-3000 embert evakuálnak Donyeckből bármely adott hónapban. Ennek nagy része az önkéntesek fáradhatatlan munkájának köszönhető, akik mindent megtesznek, hogy ez megtörténjen. Azok, akiket nem tudnak evakuálni az önkéntesek, a hadsereg és az ukrán kormány – vagy akik nem akarnak evakuálni, inkább a kockázatot vállalva, akár félelem, tudatlanság vagy félrevezetett hűség miatt – gyakran magukra maradnak Oroszország előrenyomuló hadseregének pusztító erejével szemben.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Tekintve a bizonytalanságot</strong></span>\n<span class=\"para\">Ukrajna katonai helyzete soha nem tűnt olyan veszélyesnek, mint most, talán csak Oroszország inváziójának első néhány hetében. Annak ellenére, hogy hatalmas professzionális hadserege van; jelentős területet visszafoglalt Ukrajnának; képes volt megsemmisíteni Oroszország Fekete-tengeri flottájának nagy részét; és támadta Oroszország kritikus infrastruktúráját, nem is beszélve arról, hogy egy jelentős részt elfoglaljon Oroszország Kurszk régiójából, Ukrajna helyzete egyre aggasztóbbá válik.</span>\n<span class=\"para\">Három évvel Oroszország Ukrajna elleni inváziója után az ország társadalma fáradtnak tűnik. Annak ellenére, hogy sok erőfeszítés folyik, és egyre több önkéntes jelentkezik – mind a katonai, mind a civil erőfeszítések támogatására – a keletből érkező rossz hírek hulláma egyre nagyobb terhet ró. A béketárgyalásokról szóló beszélgetések gyakoribbak, mint egy évvel ezelőtt, bár a legtöbben elismerik, hogy bármilyen “béke” Oroszországgal csak a harcok rövid távú befagyasztása lesz, lehetővé téve Oroszország számára, hogy újra feltöltse és javítsa hadseregét egy újabb invázióra a jövőben.</span>\n<span class=\"para\">Nemzetközi szinten a helyzet alig jobb. A nyugati partnerek kudarcot vallanak az Ukrajna védelmére tett ígéreteikben. A volt amerikai elnök, Donald Trump nemrégiben tartott választása jelentős kockázatokat jelent Ukrajna számára, különösen figyelembe véve retorikáját; azokat, akikkel körülveszi magát (mint Elon Musk és J.D. Vance, akik mindketten nagyon anti-ukrán retorikát használtak); és “béke terveit”, amelyek potenciálisan Oroszországnak ajándékoznák az általa megszállt ukrán területet a konfliktus befagyasztásáért, de anélkül, hogy Ukrajnának bármilyen valódi védelmi garanciát nyújtanának.</span>\n<span class=\"para\">Ezek a tervek azonban figyelmen kívül hagyják azokat a sok lelket, akik fizikailag belekerültek a konfliktusba. Ezek azok a családok, akik Oroszország által lerombolt városokban élnek, mint Mariupol, vagy a Donbászban lévő több ezer város és falu, amelyeket Ukrajna megígért, hogy nem hagy hátra. Azok, akik túlélnek a napi támadásokon, most a brutális orosz megszállási rezsimnek lesznek kitéve, amely kínzást, kényszerített anti-ukrán oktatást, kényszerített migrációt, valamint kulturális és nyelvi fehérítést alkalmaz, hogy eltávolítsa az ukrán identitás minden aspektusát a helyiektől. Annak ellenére, hogy a félelem és a háború kimerítő természete, minden egyes civil, akivel lehetőségem volt beszélni keleti utam során, ugyanazt az érzést osztotta meg: szabad, békés Ukrajnában akarnak élni, és megtagadják, hogy feladják ezt az álmot. A Nyugattól, beleértve az Egyesült Államokat, kapott tartós – és fokozott – támogatás nélkül Ukrajna jövője, népének jóléte és békére és szabadságra vonatkozó törekvéseik egy mélyen bizonytalan sorsnak vannak kitéve.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Joshua R. Kroeker</strong> független kutató, a Reaktion Group boutique analitikai cég alapítója, a R.Politik politikai elemző projekt elemzője és a RANE szerkesztője. A Brit Kolumbia Egyetem, a Heidelbergi Egyetem és a Szentpétervári Állami Egyetem diplomáival rendelkezik.</span>\n<span class=\"para\"><em>A köztársaság külügyminisztériuma által a “Közszolgálati diplomácia 2024 – 2025 – európai dimenzió és a dezinformáció elleni küzdelem” című pályázati verseny keretében finanszírozott közfeladat.</em></span>\n<span class=\"para\"><em>A kiadványban kifejtett vélemények a szerzők véleményei, és nem tükrözik a Lengyel Köztársaság Külügyminisztériumának hivatalos álláspontját.</em></span>\n<span class=\"para\"></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Negli circa due anni da quando ho <a href=\"https://neweasterneurope.eu/2023/01/03/we-have-never-been-stronger-a-first-hand-report-from-ukraine/\">visitato per la prima volta l'Ucraina in guerra</a> a novembre 2022, la situazione nel paese è cambiata drasticamente. Allora sono arrivato a Kyiv il 18 novembre, pochi giorni dopo le operazioni di controffensiva di successo dell'Ucraina che hanno liberato Kherson e spinto gli invasori russi fuori dalla maggior parte dell'Oblast di Kharkiv. Nonostante i freddi giorni invernali e la mancanza di energia, il morale in Ucraina era estremamente alto. I soldati parlavano di vittoria sui russi, mentre volontari, cittadini normali e stranieri si radunavano attorno alla bandiera blu e gialla per sostenere la difesa del paese e aiutare la catastrofe umanitaria.</span>\n<span class=\"para\">Due anni dopo, la situazione appare devastantemente diversa. La Russia ha fatto numerosi guadagni di successo nel Donbas, avvicinandosi al importante hub logistico di Pokrovsk; muovendosi vicino alla città di Kupiansk; terrorizzando indiscriminatamente i civili in tutto il paese con droni iraniani e russi; e sollevando lentamente le città di Sumy, Kharkiv e Zaporizhzhia a terra con enormi bombe a caduta.</span>\n<span class=\"para\">Un recente viaggio di una settimana alle linee del fronte dell'Ucraina – inclusi Sumy, Kupiansk, Pokrovsk e il sud di Donetsk – ha fornito una serie di impressioni che riflettono il deterioramento della situazione militare e la disperazione del paese e il rifiuto di non arrendersi.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Giorni bui nell'est </strong></span>\n<span class=\"para\">Da circa due mesi, la Russia sta guadagnando lentamente territorio in più parti dell'Ucraina. Solo vicino a Pokrovsk, l'esercito russo ha preso decine di città e villaggi e ha avanzato di oltre 33 chilometri da quando ha preso la città di Avdiivka all'inizio di quest'anno. Nelle ultime settimane, le forze russe si sono mosse con notevole rapidità e sono ai margini della città di Pokrovsk, posizionandosi per bombardare la città indiscriminatamente giorno e notte. Per prevenire il peggio, le autorità ucraine hanno ordinato l'evacuazione obbligatoria della città. Oggi, la città è una città fantasma con poca infrastruttura, esplosioni costanti dall'artiglieria russa, edifici in rovina e cani vaganti. Fuori dalla città, gli ucraini stanno rapidamente scavando trincee per prepararsi al peggio.</span>\n<span class=\"para\">Kupiansk si trova in una situazione simile. Alla mia visita alla fine di ottobre, i russi stavano avanzando ai margini della città. Ogni 30 secondi circa, il bombardamento in arrivo rimbombava in tutta la città. La maggior parte dei civili si è evacuata. Quasi nessun edificio intatto rimane. La distruzione è onnipresente. Alcuni civili induriti continuano a vendere le loro merci in un mercato locale di fortuna – il mercato precedente della città è ora solo un cumulo di metallo contorto e legno bruciato, colpito da missili balistici solo pochi mesi fa. I soldati sono la vista più comune in città, tornando sulla riva destra del fiume per un breve riposo o per riparare le loro attrezzature prima di tornare alle battaglie dall'altra parte.</span>\n<span class=\"para\">La situazione militare dell'Ucraina è altrettanto desolante lungo la maggior parte della linea del fronte. La mancanza di sostegno occidentale sostanziale, specialmente la capacità di utilizzare armi a lungo raggio contro gli hub logistici e la capacità di produzione militare della Russia, ha significato che mentre l'Occidente vacilla nel fornire all'Ucraina proiettili, carri armati e sistemi di difesa aerea sufficienti, la Russia è stata in grado di aumentare la sua produzione, trasferendo quel vantaggio sul campo di battaglia e sopraffacendo le capacità difensive dell'Ucraina. L'Ucraina, da parte sua, lavora instancabilmente per difendere ogni centimetro di territorio che può, rallentando gli avanzamenti russi dove possibile, ma non sempre con successo.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Le poche anime rimaste </strong></span>\n<span class=\"para\">In una fresca mattina di venerdì, il mio team e io abbiamo incontrato Oleksandr di Proliska, un'organizzazione di volontari che evacua gli anziani e i malati dalle regioni di prima linea. Unendoci al loro gruppo, equipaggiato con un'ambulanza, un medico e forniture mediche, abbiamo guidato attraverso il costante bombardamento di Pokrovsk verso un piccolo sobborgo di case. Un uomo anziano, immobile a causa di problemi di salute, doveva essere evacuato in un ospedale a Kyiv. L'evacuazione immediata dalla sua casa ha richiesto solo circa un'ora. I suoi vicini e amici, per lo più donne anziane, hanno versato lacrime mentre veniva caricato nell'ambulanza. Nel frattempo, il bombardamento si poteva sentire in lontananza.</span>\n<span class=\"para\">Oleksandr e la sua organizzazione effettuano evacuazioni come questa quasi quotidianamente. Pokrovsk è il loro principale obiettivo ora, ma hanno operato in gran parte della linea del fronte nel Donbas. Il loro obiettivo, come ha spiegato Oleksandr, “è mostrare ai locali che lasciare le proprie case, nonostante le difficoltà, è di gran lunga meglio che correre il rischio di rimanere mentre la linea del fronte si avvicina”. Un altro volontario, che si chiama anche Oleksandr, ha spiegato che a partire dal 7 novembre, circa 11.500 civili – di cui cinque per cento sono bambini – rimangono a Pokrovsk assediata. La città aveva precedentemente una popolazione di oltre 60.000.</span>\n<span class=\"para\">Pokrovsk, come Kupiansk a nord e molte altre città di prima linea, non ha più elettricità né acqua corrente. Coloro che scelgono di rimanere sono spesso da soli, poiché le autorità regionali non possono più provvedere a loro in sicurezza. Oleksandr spiega che il bombardamento russo dei villaggi di prima linea intorno a Pokrovsk è aumentato negli ultimi giorni. Attualmente, i russi sono a circa sette chilometri dalla città. A causa del pericolo aumentato per i volontari, solo 30-50 persone possono essere evacuate a settimana da tutte le organizzazioni di volontariato. Alcuni di coloro che possono andarsene da soli lo stanno facendo, ma molti altri hanno scelto di rimanere per paura dell'ignoto. Naturalmente, lasciare le proprie case e legami per nuove città è per molti un ostacolo psicologico estremamente difficile da superare.</span>\n<span class=\"para\">In media, circa 2500-3000 persone vengono evacuate da Donetsk in un mese qualsiasi. Questo è in gran parte dovuto ai volontari che lavorano instancabilmente per far sì che ciò accada. Coloro che non possono essere evacuati dai volontari, dall'esercito e dal governo ucraino – o coloro che non vogliono essere evacuati, preferendo correre i loro rischi, sia per paura, ignoranza o alleanze fuorvianti – sono spesso lasciati a cavarsela da soli contro il potere distruttivo dell'esercito russo in avanzamento.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Guardando nell'ignoto </strong></span>\n<span class=\"para\">La situazione militare dell'Ucraina non è mai sembrata così pericolosa come ora, tranne forse per le prime settimane dell'invasione russa. Nonostante abbia un enorme esercito professionale; restituendo una quantità significativa di territorio all'Ucraina; sviluppando le capacità di distruggere gran parte della flotta russa del Mar Nero; e attaccando infrastrutture critiche all'interno della Russia, senza contare l'avanzata e l'occupazione di una parte notevole della regione di Kursk in Russia, la situazione per l'Ucraina sta diventando sempre più preoccupante.</span>\n<span class=\"para\">Tre anni dopo l'invasione russa dell'Ucraina, la società del paese sta diventando stanca. Nonostante molti sforzi continuino e sempre più volontari si iscrivano – sia per l'esercito che per gli sforzi civili a sostenerlo – ondata dopo ondata di cattive notizie provenienti dall'est sta avendo il suo peso. Le discussioni sui negoziati di pace sono più comuni rispetto a un anno fa, anche se la maggior parte ammette che qualsiasi “pace” con la Russia sarà solo un congelamento a breve termine delle ostilità, consentendo alla Russia di rifornirsi e migliorare il suo esercito per un'altra invasione in futuro.</span>\n<span class=\"para\">A livello internazionale, la situazione è a malapena migliore. I partner occidentali stanno fallendo nelle loro promesse di sostenere la difesa dell'Ucraina. L'elezione recente dell'ex presidente degli Stati Uniti Donald Trump preannuncia rischi significativi per l'Ucraina, specialmente considerando la sua retorica; coloro che lo circondano (come Elon Musk e J.D. Vance, entrambi hanno usato una retorica molto anti-Ucraina); e i suoi “piani di pace”, che sembrano potenzialmente regalare alla Russia il territorio ucraino che occupa in cambio del congelamento del conflitto, ma senza fornire all'Ucraina alcuna reale garanzia di difesa.</span>\n<span class=\"para\">Questi piani, tuttavia, non considerano le molte anime che sono fisicamente coinvolte nel conflitto. Queste sono le famiglie che vivono in città distrutte dalla Russia, come Mariupol, o le migliaia di città e villaggi nel Donbas che l'Ucraina ha promesso di non lasciare indietro. Coloro che sopravvivono agli attacchi quotidiani alle loro case ora saranno lasciati al brutale regime di occupazione dei russi, che impiegano torture, educazione forzata anti-ucraina, migrazione forzata e imbiancamento culturale e linguistico per rimuovere tutti gli aspetti dell'identità ucraina dai locali. Nonostante la paura e la natura logorante di questa guerra, ogni singolo civile con cui ho avuto l'opportunità di parlare durante il mio viaggio a est ha condiviso lo stesso sentimento: vogliono vivere in un'Ucraina libera e pacifica e rifiutano di rinunciare a quel sogno. Senza un sostegno sostenuto – e potenziato – dall'Occidente, inclusi gli Stati Uniti, il futuro dell'Ucraina, il benessere del suo popolo e le loro aspirazioni per pace e libertà, sono lasciati vulnerabili a un destino profondamente incerto.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Joshua R. Kroeker</strong> è un ricercatore indipendente, fondatore della boutique analitica Reaktion Group, analista del progetto di analisi politica R.Politik e redattore di RANE. Ha conseguito lauree presso l'Università della Columbia Britannica in Canada, l'Università di Heidelberg in Germania e l'Università Statale di San Pietroburgo, Russia.</span>\n<span class=\"para\"><em>Compito pubblico finanziato dal Ministero degli Affari Esteri della Repubblica di Polonia nell'ambito del concorso di sovvenzioni “Diplomazia Pubblica 2024 – 2025 – la dimensione europea e il contrasto alla disinformazione”.</em></span>\n<span class=\"para\"><em>Le opinioni espresse in questa pubblicazione sono quelle degli autori e non riflettono le posizioni ufficiali del Ministero degli Affari Esteri della Repubblica di Polonia.</em></span>\n<span class=\"para\"></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">In de ongeveer twee jaar sinds ik <a href=\"https://neweasterneurope.eu/2023/01/03/we-have-never-been-stronger-a-first-hand-report-from-ukraine/\">voor het eerst het belegerde Oekraïne bezocht</a> in november 2022, is de situatie in het land drastisch veranderd. Toen ik op 18 november in Kyiv aankwam, was het slechts enkele dagen na de succesvolle tegenoffensieve operaties van Oekraïne die Kherson bevrijdden en de Russische indringers uit het grootste deel van de oblast Charkov verdreven. Ondanks de koude winterdagen en het gebrek aan stroom was de moraal in Oekraïne extreem hoog. Soldaten spraken over overwinning op de Russen, terwijl vrijwilligers, gewone burgers en buitenlanders zich rond de blauwe en gele vlag verzamelden om de verdediging van het land te steunen en de humanitaire catastrofe te helpen.</span>\n<span class=\"para\">Twee jaar later ziet de situatie er verwoestend anders uit. Rusland heeft talrijke succesvolle veroveringen in Donbas gedaan, waarbij het oprukt naar de belangrijke logistieke hub van Pokrovsk; dicht bij de stad Kupiansk komt; burgers in het hele land willekeurig terroriseert met Iraanse en Russische drones; en langzaam de steden Sumy, Charkov en Zaporizjzja met enorme glijbommen met de grond gelijkmaakt.</span>\n<span class=\"para\">Een recente weeklange reis naar de frontlinies van Oekraïne – inclusief Sumy, Kupiansk, Pokrovsk en het zuiden van Donetsk – leverde een aantal indrukken op die de verslechterende militaire situatie en de wanhoop van het land weerspiegelen, evenals de weigering om op te geven.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Donkere dagen in het oosten </strong></span>\n<span class=\"para\">Al ongeveer twee maanden veroveren de Russen langzaam terrein in verschillende delen van Oekraïne. Alleen al in de buurt van Pokrovsk heeft het Russische leger tientallen steden en dorpen ingenomen en meer dan 33 kilometer opgeschoven sinds de inname van de stad Avdiivka eerder dit jaar. In de afgelopen weken zijn de Russische troepen met opmerkelijke snelheid opgeschoven en bevinden ze zich aan de rand van de stad Pokrovsk, waardoor ze in staat zijn om de stad dag en nacht willekeurig te beschieten. Om het ergste te voorkomen, hebben de Oekraïense autoriteiten de verplichte evacuatie van de stad bevolen. Tegenwoordig is de stad een spookstad met weinig infrastructuur, constante explosies van Russische artillerie, instortende gebouwen en zwervende honden. Buiten de stad graven Oekraïners snel loopgraven om zich voor te bereiden op het ergste.</span>\n<span class=\"para\">Kupiansk verkeert in een vergelijkbare situatie. Bij mijn bezoek eind oktober duwden de Russen op de rand van de stad. Elke 30 seconden of zo weerklonk het binnenkomende beschietingen door de stad. De meeste burgers hebben geëvacueerd. Bijna geen onbeschadigde gebouwen zijn er nog. Vernietiging is alomtegenwoordig. Een paar geharde burgers blijven hun waren verkopen op een geïmproviseerde lokale markt – de voormalige markt van de stad is nu niets meer dan een hoop verwrongen metaal en verkoold hout, geraakt door ballistische raketten slechts enkele maanden geleden. Soldaten zijn de meest voorkomende aanblik in de stad, die terugkomen naar de rechteroever van de rivier voor een korte adempauze of om hun uitrusting te repareren voordat ze terugkeren naar de gevechten aan de andere kant.</span>\n<span class=\"para\">De militaire situatie in Oekraïne is net zo somber over het grootste deel van de frontlinie. Het gebrek aan substantiële westerse steun, vooral de mogelijkheid om langeafstandswapens tegen de logistieke hubs en militaire productiecapaciteit van Rusland te gebruiken, heeft betekend dat terwijl het Westen aarzelt om Oekraïne van voldoende granaten, tanks en luchtafweersystemen te voorzien, Rusland zijn productie heeft kunnen opvoeren, waardoor het die voordelen naar het slagveld heeft kunnen overbrengen en de defensieve capaciteiten van Oekraïne overweldigde. Oekraïne werkt op zijn beurt onvermoeibaar om elk stukje grond dat het kan verdedigen, te behouden, en vertraagt waar mogelijk de opmars van Rusland, maar niet altijd met succes.</span>\n<span class=\"para\"><strong>De weinige zielen die over zijn </strong></span>\n<span class=\"para\">Op een koele vrijdagochtend ontmoette mijn team en ik Oleksandr van Proliska, een organisatie van vrijwilligers die de oude en zieke uit frontlinies evacueert. Samen met hun groep, uitgerust met een ambulance, arts en medische benodigdheden, reden we door de constante beschietingen van Pokrovsk naar een kleine buitenwijk met huizen. Een oudere man, immobiel door gezondheidsproblemen, moest naar een ziekenhuis in Kyiv worden geëvacueerd. De onmiddellijke evacuatie vanuit zijn huis duurde slechts ongeveer een uur. Zijn buren en vrienden, voornamelijk oudere vrouwen, huilden terwijl hij in de ambulance werd geladen. Ondertussen was het geluid van beschietingen in de verte te horen.</span>\n<span class=\"para\">Oleksandr en zijn organisatie voeren bijna dagelijks evacuaties zoals deze uit. Pokrovsk is nu hun belangrijkste focus, maar ze opereren in veel delen van de frontlinie in Donbas. Hun doel, zoals Oleksandr uitlegde, “is om de lokale bevolking te laten zien dat het verlaten van hun huizen, ondanks de ontberingen, veel beter is dan het risico te lopen te blijven terwijl de frontlinie dichterbij komt”. Een andere vrijwilliger, die ook Oleksandr heet, legde uit dat er op 7 november ongeveer 11.500 burgers – waarvan vijf procent kinderen – in het belegerde Pokrovsk blijven. De stad had voorheen meer dan 60.000 inwoners.</span>\n<span class=\"para\">Pokrovsk, net als Kupiansk in het noorden en veel andere frontlinies, heeft geen elektriciteit of stromend water meer. Degenen die ervoor kiezen om te blijven, zijn vaak op zichzelf aangewezen, aangezien de regionale autoriteiten niet langer veilig voor hen kunnen zorgen. Oleksandr legt uit dat de Russische beschietingen van de frontliniedorpen rond Pokrovsk de afgelopen dagen zijn toegenomen. Momenteel zijn de Russen ongeveer zeven kilometer van de stad verwijderd. Vanwege het verhoogde gevaar voor vrijwilligers kunnen er slechts 30 tot 50 mensen per week door alle vrijwilligersorganisaties worden geëvacueerd. Sommigen van degenen die op eigen gelegenheid kunnen vertrekken, doen dat, maar veel anderen hebben ervoor gekozen om te blijven uit angst voor het onbekende. Natuurlijk is het voor velen een extreem moeilijke psychologische hindernis om hun huizen en nalatenschappen voor nieuwe steden achter te laten.</span>\n<span class=\"para\">Gemiddeld worden er elke maand ongeveer 2500 tot 3000 mensen geëvacueerd uit Donetsk. Dit is voor een groot deel te danken aan de vrijwilligers die onvermoeibaar werken om dit mogelijk te maken. Degenen die niet door vrijwilligers, het leger en de Oekraïense regering kunnen worden geëvacueerd – of degenen die niet willen worden geëvacueerd, omdat ze liever hun kansen wagen, hetzij uit angst, onwetendheid of misleidde loyaliteiten – worden vaak aan hun lot overgelaten tegenover de destructieve kracht van het oprukkende Russische leger.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Kijkend in het onbekende </strong></span>\n<span class=\"para\">De militaire situatie in Oekraïne is nooit zo gevaarlijk geweest als nu, behalve misschien in de eerste weken van de Russische invasie. Ondanks het hebben van een enorm professioneel leger; het teruggeven van een aanzienlijk deel van het grondgebied aan Oekraïne; het ontwikkelen van de capaciteiten om een groot deel van de Russische Zwarte Zeevloot te vernietigen; en het aanvallen van kritieke infrastructuur binnen Rusland, om nog maar te zwijgen van het oprukken en bezetten van een aanzienlijk deel van de Russische regio Koersk, wordt de situatie voor Oekraïne steeds zorgwekkender.</span>\n<span class=\"para\">Drie jaar na de invasie van Rusland in Oekraïne raakt de samenleving van het land moe. Ondanks dat veel inspanningen doorgaan en steeds meer vrijwilligers zich aanmelden – zowel voor het leger als voor de civiele inspanningen ter ondersteuning daarvan – eist golf na golf van slecht nieuws uit het oosten zijn tol. Gesprekken over vredesonderhandelingen zijn gebruikelijker dan een jaar geleden, hoewel de meesten toegeven dat enige “vrede” met Rusland slechts een kortetermijnbevriezing van vijandelijkheden zal zijn, waardoor Rusland kan herbevoorraden en zijn leger kan verbeteren voor een nieuwe invasie in de toekomst.</span>\n<span class=\"para\">Internationaal gezien is de situatie nauwelijks beter. Westerse partners falen in hun beloften om de verdediging van Oekraïne te steunen. De recente verkiezing van de voormalige Amerikaanse president Donald Trump voorspelt aanzienlijke risico's voor Oekraïne, vooral als men zijn retoriek in overweging neemt; degenen met wie hij zich omringt (zoals Elon Musk en J.D. Vance, die beiden zeer anti-Oekraïense retoriek hebben gebruikt); en zijn “vredesplannen”, die mogelijk Rusland het Oekraïense grondgebied dat het bezet cadeau willen doen in ruil voor het bevriezen van het conflict, maar zonder Oekraïne enige echte garanties voor verdediging te bieden.</span>\n<span class=\"para\">Deze plannen houden echter geen rekening met de vele zielen die fysiek in het conflict zijn verwikkeld. Dit zijn de families die wonen in steden die door Rusland zijn verwoest, zoals Mariupol, of de duizenden steden en dorpen in Donbas die Oekraïne heeft beloofd niet achter te laten. Degenen die de dagelijkse aanvallen op hun huizen nu overleven, zullen worden overgelaten aan het brute bezettingsregime van de Russen, die marteling, gedwongen anti-Oekraïense educatie, gedwongen migratie en culturele en linguïstische witwaspraktijken toepassen om alle aspecten van de Oekraïense identiteit uit de lokale bevolking te verwijderen. Ondanks de angst en de slopende aard van deze oorlog, deelden alle burgers met wie ik tijdens mijn reis naar het oosten de kans had om te spreken, hetzelfde gevoel: ze willen leven in een vrij, vredig Oekraïne, en weigeren die droom op te geven. Zonder blijvende – en verbeterde – steun van het Westen, inclusief de Verenigde Staten, blijft de toekomst van Oekraïne, het welzijn van zijn mensen en hun aspiraties voor vrede en vrijheid kwetsbaar voor een diep onzekere toekomst.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Joshua R. Kroeker</strong> is een onafhankelijke onderzoeker, oprichter van het boutique analytische bureau Reaktion Group, analist bij het politieke analyseproject R.Politik, en redacteur bij RANE. Hij heeft diploma's van de University of British Columbia in Canada, de Universiteit van Heidelberg in Duitsland en de Staatsuniversiteit van St. Petersburg, Rusland.</span>\n<span class=\"para\"><em>Publieke taak gefinancierd door het Ministerie van Buitenlandse Zaken van de Republiek Polen binnen de subsidiecompetitie “Publieke Diplomatie 2024 – 2025 – de Europese dimensie en het bestrijden van desinformatie”.</em></span>\n<span class=\"para\"><em>De meningen die in deze publicatie worden geuit, zijn die van de auteurs en weerspiegelen niet de opvattingen van de officiële standpunten van het Ministerie van Buitenlandse Zaken van de Republiek Polen.</em></span>\n<span class=\"para\"></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">W ciągu około dwóch lat od momentu, gdy <a href=\"https://neweasterneurope.eu/2023/01/03/we-have-never-been-stronger-a-first-hand-report-from-ukraine/\">po raz pierwszy odwiedziłem ogarniętą wojną Ukrainę</a> w listopadzie 2022 roku, sytuacja w kraju zmieniła się drastycznie. Wtedy przybyłem do Kijowa 18 listopada, zaledwie kilka dni po udanych operacjach kontrofensywnych Ukrainy, które wyzwoliły Chersoń i wypchnęły rosyjskich najeźdźców z większości obwodu charkowskiego. Pomimo zimnych dni i braku prądu, morale w Ukrainie było niezwykle wysokie. Żołnierze mówili o zwycięstwie nad Rosjanami, podczas gdy wolontariusze, zwykli obywatele i cudzoziemcy gromadzili się wokół niebiesko-żółtej flagi, aby wspierać obronę kraju i pomagać w katastrofie humanitarnej.</span>\n<span class=\"para\">Dwa lata później sytuacja wygląda tragicznie inaczej. Rosja zdobyła liczne sukcesy w Donbasie, zbliżając się do ważnego węzła logistycznego w Pokrowsku; zbliżając się do miasta Kupiańsk; bezwzględnie terroryzując cywilów w całym kraju za pomocą irańskich i rosyjskich dronów; oraz powoli niszcząc miasta Sumy, Charków i Zaporoże za pomocą masywnych bomb szybujących.</span>\n<span class=\"para\">Ostatnia tygodniowa podróż na linie frontu Ukrainy – w tym Sumy, Kupiańsk, Pokrowsk i południowy Donieck – przyniosła szereg wrażeń odzwierciedlających pogarszającą się sytuację militarną i desperację kraju oraz odmowę poddania się.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Ciężkie dni na wschodzie </strong></span>\n<span class=\"para\">Od około dwóch miesięcy Rosja powoli zdobywa terytorium w wielu częściach Ukrainy. Tylko w pobliżu Pokrowska wojsko rosyjskie zajęło dziesiątki miast i wsi, przesuwając się o ponad 33 kilometry od momentu zajęcia miasta Awdijwka na początku tego roku. W ostatnich tygodniach rosyjskie siły poruszały się z zauważalną prędkością i są na obrzeżach miasta Pokrowsk, co pozwala im na ostrzeliwanie miasta bez względu na porę dnia i nocy. Aby zapobiec najgorszemu, władze ukraińskie zarządziły obowiązkową ewakuację miasta. Dziś miasto jest miastem widmem z niewielką infrastrukturą, ciągłymi eksplozjami z rosyjskiej artylerii, rozpadającymi się budynkami i błąkającymi się psami. Poza miastem Ukraińcy szybko kopią okopy, aby przygotować się na najgorsze.</span>\n<span class=\"para\">Kupiańsk znajduje się w podobnej sytuacji. Podczas mojej wizyty pod koniec października Rosjanie naciskali na obrzeżach miasta. Co około 30 sekund w całym mieście rozlegały się odgłosy ostrzału. Większość cywilów ewakuowała się. Prawie nie pozostały nietknięte budynki. Zniszczenie jest wszechobecne. Kilku zahartowanych cywilów nadal sprzedaje swoje towary na prowizorycznym lokalnym rynku – dawny rynek miasta to teraz tylko stos skręconego metalu i zwęglonego drewna, trafiony przez pociski balistyczne zaledwie kilka miesięcy temu. Żołnierze są najczęstszym widokiem w mieście, wracając na prawy brzeg rzeki na krótką przerwę lub aby naprawić swój sprzęt przed powrotem do walk po drugiej stronie.</span>\n<span class=\"para\">Sytuacja militarna Ukrainy jest równie ponura na większości linii frontu. Brak znacznego wsparcia ze strony Zachodu, zwłaszcza możliwości użycia broni dalekiego zasięgu przeciwko rosyjskim węzłom logistycznym i zdolności produkcyjnej wojska, oznacza, że podczas gdy Zachód waha się w dostarczaniu Ukrainie wystarczającej liczby pocisków, czołgów i systemów obrony powietrznej, Rosja była w stanie zwiększyć swoją produkcję, przenosząc tę przewagę na pole bitwy i przytłaczając ukraińskie zdolności obronne. Ukraina z kolei nieustannie pracuje nad obroną każdego cala terytorium, które może, spowalniając rosyjskie postępy tam, gdzie to możliwe, ale nie zawsze z powodzeniem.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Nieliczne dusze, które pozostały </strong></span>\n<span class=\"para\">W chłodny piątkowy poranek mój zespół i ja spotkaliśmy się z Oleksandrem z Proliska, organizacji wolontariuszy, która ewakuuje starsze i chore osoby z regionów frontowych. Dołączając do ich grupy, wyposażonej w karetkę, lekarza i materiały medyczne, przejechaliśmy przez ciągły ostrzał Pokrowska do małego przedmieścia z domami. Starszy mężczyzna, unieruchomiony z powodu problemów zdrowotnych, miał być ewakuowany do szpitala w Kijowie. Natychmiastowa ewakuacja z jego domu zajęła tylko około godziny. Jego sąsiedzi i przyjaciele, głównie starsze kobiety, płakały, gdy był ładowany do karetki. Cały czas w oddali słychać było odgłosy ostrzału.</span>\n<span class=\"para\">Oleksandr i jego organizacja przeprowadzają ewakuacje jak ta niemal codziennie. Pokrowsk jest teraz ich głównym celem, ale działają na dużej części linii frontu w Donbasie. Ich celem, jak wyjaśnił Oleksandr, “jest pokazanie lokalnym mieszkańcom, że opuszczenie swoich domów, mimo trudności, jest znacznie lepsze niż ryzykowanie pozostania, gdy linia frontu zbliża się coraz bardziej”. Inny wolontariusz, który również nazywa się Oleksandr, wyjaśnił, że na 7 listopada w oblężonym Pokrowsku pozostało około 11 500 cywilów – pięć procent z nich to dzieci. Miasto miało wcześniej populację ponad 60 000.</span>\n<span class=\"para\">Pokrowsk, podobnie jak Kupiańsk na północy i wiele innych miast frontowych, nie ma już elektryczności ani bieżącej wody. Ci, którzy decydują się pozostać, często są zdani na siebie, ponieważ władze regionalne nie mogą już zapewnić im bezpieczeństwa. Oleksandr wyjaśnia, że rosyjski ostrzał wsi na linii frontu wokół Pokrowska wzrósł w ostatnich dniach. Obecnie Rosjanie są około siedmiu kilometrów od miasta. Z powodu zwiększonego niebezpieczeństwa dla wolontariuszy, tylko 30 do 50 osób może być ewakuowanych tygodniowo przez wszystkie organizacje wolontariackie. Niektórzy z tych, którzy mogą odejść na własną rękę, robią to, ale wielu innych zdecydowało się pozostać z obawy przed nieznanym. Oczywiście opuszczenie swoich domów i dziedzictwa na rzecz nowych miast jest dla wielu niezwykle trudną przeszkodą psychologiczną do pokonania.</span>\n<span class=\"para\">Średnio z Doniecka ewakuuje się od 2500 do 3000 osób w każdym danym miesiącu. W dużej mierze jest to zasługa wolontariuszy, którzy pracują niestrudzenie, aby to umożliwić. Ci, którzy nie mogą być ewakuowani przez wolontariuszy, armię i rząd ukraiński – lub ci, którzy nie chcą być ewakuowani, woląc zaryzykować, z powodu strachu, ignorancji lub błędnych lojalności – często zostają zdani na siebie w obliczu niszczycielskiej siły postępującej armii rosyjskiej.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Patrząc w nieznane </strong></span>\n<span class=\"para\">Sytuacja militarna Ukrainy nigdy nie wyglądała tak niebezpiecznie jak teraz, chyba że w pierwszych kilku tygodniach rosyjskiej inwazji. Pomimo posiadania ogromnej profesjonalnej armii; odzyskania znacznej ilości terytorium dla Ukrainy; rozwijania zdolności do zniszczenia znacznej części rosyjskiej Floty Czarnomorskiej; oraz atakowania krytycznej infrastruktury wewnątrz Rosji, nie mówiąc już o wchodzeniu i okupowaniu znacznej części rosyjskiego regionu Kursk, sytuacja Ukrainy staje się coraz bardziej niepokojąca.</span>\n<span class=\"para\">Trzy lata po inwazji Rosji na Ukrainę społeczeństwo kraju staje się zmęczone. Pomimo wielu kontynuowanych wysiłków i coraz większej liczby wolontariuszy zapisujących się – zarówno do wojska, jak i do cywilnych działań wspierających je – fala za falą złych wiadomości napływających ze wschodu odciska swoje piętno. Rozmowy o negocjacjach pokojowych są bardziej powszechne niż rok temu, chociaż większość przyznaje, że jakikolwiek “pokój” z Rosją będzie tylko krótkoterminowym zamrożeniem działań wojennych, pozwalającym Rosji na uzupełnienie zapasów i poprawę swojej armii na kolejną inwazję w przyszłości.</span>\n<span class=\"para\">Na arenie międzynarodowej sytuacja nie jest lepsza. Zachodni partnerzy zawodzą w swoich obietnicach wsparcia obrony Ukrainy. Niedawne wybory byłego prezydenta USA Donalda Trumpa zwiastują poważne ryzyko dla Ukrainy, zwłaszcza biorąc pod uwagę jego retorykę; ludzi, którymi się otacza (takich jak Elon Musk i J.D. Vance, którzy obaj używali bardzo antyukraińskiej retoryki); oraz jego “plany pokojowe”, które mogą potencjalnie podarować Rosji ukraińskie terytorium, które zajmuje, w zamian za zamrożenie konfliktu, ale bez zapewnienia Ukrainie jakichkolwiek rzeczywistych gwarancji obrony.</span>\n<span class=\"para\">Te plany jednak nie uwzględniają wielu dusz, które są fizycznie uwikłane w konflikt. To rodziny żyjące w miastach zniszczonych przez Rosję, takich jak Mariupol, czy tysiące miasteczek i wsi w Donbasie, które Ukraina obiecała nie zostawić w tyle. Ci, którzy przetrwają codzienne ataki na swoje domy, będą musieli zmierzyć się z brutalnym reżimem okupacyjnym Rosjan, którzy stosują tortury, przymusową edukację antyukraińską, przymusową migrację oraz kulturowe i językowe zatarcie, aby usunąć wszystkie aspekty ukraińskiej tożsamości z lokalnych mieszkańców. Pomimo strachu i morderczego charakteru tej wojny, każdy cywil, z którym miałem okazję rozmawiać podczas mojej podróży na wschód, podzielał to samo uczucie: chcą żyć w wolnej, pokojowej Ukrainie i odmawiają rezygnacji z tego marzenia. Bez trwałego – i wzmocnionego – wsparcia ze strony Zachodu, w tym Stanów Zjednoczonych, przyszłość Ukrainy, dobrobyt jej ludzi oraz ich aspiracje do pokoju i wolności pozostają narażone na głęboko niepewny los.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Joshua R. Kroeker</strong> jest niezależnym badaczem, założycielem butikowej firmy analitycznej Reaktion Group, analitykiem w projekcie analizy politycznej R.Politik oraz redaktorem w RANE. Posiada dyplomy z Uniwersytetu Kolumbii Brytyjskiej w Kanadzie, Uniwersytetu w Heidelbergu w Niemczech oraz Uniwersytetu Państwowego w Petersburgu w Rosji.</span>\n<span class=\"para\"><em>Zadanie publiczne finansowane przez Ministerstwo Spraw Zagranicznych Rzeczypospolitej Polskiej w ramach konkursu grantowego “Dyplomacja Publiczna 2024 – 2025 – wymiar europejski i przeciwdziałanie dezinformacji”.</em></span>\n<span class=\"para\"><em>Opinie wyrażone w tej publikacji są opiniami autorów i nie odzwierciedlają stanowisk oficjalnych Ministerstwa Spraw Zagranicznych Rzeczypospolitej Polskiej.</em></span>\n<span class=\"para\"></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Nos aproximadamente dois anos desde que eu <a href=\"https://neweasterneurope.eu/2023/01/03/we-have-never-been-stronger-a-first-hand-report-from-ukraine/\">visitei pela primeira vez a Ucrânia em conflito</a> em novembro de 2022, a situação no país mudou drasticamente. Naquela época, cheguei a Kyiv no dia 18 de novembro, poucos dias após as bem-sucedidas operações de contraofensiva da Ucrânia que libertaram Kherson e empurraram os invasores russos para fora da maior parte da Oblast de Kharkiv. Apesar dos frios dias de inverno e da falta de energia, o moral na Ucrânia estava extremamente alto. Soldados falavam de vitória sobre os russos, enquanto voluntários, cidadãos comuns e estrangeiros se reuniam em torno da bandeira azul e amarela para apoiar a defesa do país e ajudar na catástrofe humanitária.</span>\n<span class=\"para\">Dois anos depois, a situação parece devastadoramente diferente. A Rússia fez numerosos avanços bem-sucedidos no Donbas, pressionando contra o importante centro logístico de Pokrovsk; movendo-se próximo à cidade de Kupiansk; aterrorizando indiscriminadamente civis em todo o país com drones iranianos e russos; e lentamente reduzindo as cidades de Sumy, Kharkiv e Zaporizhzhia a escombros com enormes bombas de deslize.</span>\n<span class=\"para\">Uma recente viagem de uma semana às linhas de frente da Ucrânia – incluindo Sumy, Kupiansk, Pokrovsk e o sul de Donetsk – trouxe uma série de impressões refletindo a deterioração da situação militar e o desespero do país e a recusa em desistir.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Dias sombrios no leste </strong></span>\n<span class=\"para\">Há aproximadamente dois meses, a Rússia vem ganhando lentamente território em várias partes da Ucrânia. Perto de Pokrovsk, a militar russa tomou dezenas de cidades e vilarejos e avançou mais de 33 quilômetros desde que tomou a cidade de Avdiivka no início deste ano. Nas últimas semanas, as forças russas se moveram com notável rapidez e estão nos arredores da cidade de Pokrovsk, posicionando-se para bombardear a cidade indiscriminadamente dia e noite. Para evitar o pior, as autoridades ucranianas ordenaram a evacuação obrigatória da cidade. Hoje, a cidade é uma cidade fantasma com pouca infraestrutura, explosões constantes da artilharia russa, prédios em ruínas e cães vagando. Fora da cidade, os ucranianos estão rapidamente cavando trincheiras para se preparar para o pior.</span>\n<span class=\"para\">Kupiansk está em uma situação semelhante. Na minha visita no final de outubro, os russos estavam pressionando nos arredores da cidade. A cada 30 segundos, bombardeios podiam ser ouvidos em toda a cidade. A maioria dos civis evacuou. Quase não restam prédios intactos. A destruição é onipresente. Alguns civis endurecidos continuam a vender seus produtos em um mercado local improvisado – o antigo mercado da cidade agora não é mais do que um monte de metal retorcido e madeira carbonizada, atingido por mísseis balísticos apenas meses atrás. Soldados são a visão mais comum na cidade, voltando à margem direita do rio para um breve descanso ou para consertar seu equipamento antes de retornar às batalhas do outro lado.</span>\n<span class=\"para\">A situação militar da Ucrânia é igualmente desoladora na maior parte da linha de frente. A falta de apoio ocidental substancial, especialmente a capacidade de usar armas de longo alcance contra os centros logísticos e a capacidade de produção militar da Rússia, significou que, enquanto o Ocidente hesita em fornecer à Ucrânia projéteis, tanques e sistemas de defesa aérea suficientes, a Rússia conseguiu aumentar sua produção, transferindo essa vantagem para o campo de batalha e sobrecarregando as capacidades defensivas da Ucrânia. A Ucrânia, por sua vez, trabalha incansavelmente para defender cada centímetro de território que pode, retardando os avanços da Rússia onde possível, mas nem sempre com sucesso.</span>\n<span class=\"para\"><strong>As poucas almas restantes </strong></span>\n<span class=\"para\">Em uma manhã fria de sexta-feira, minha equipe e eu nos encontramos com Oleksandr da Proliska, uma organização de voluntários que evacua os idosos e doentes das regiões de frente. Juntando-nos ao grupo deles, equipados com uma ambulância, médico e suprimentos médicos, dirigimos através do constante bombardeio de Pokrovsk até um pequeno subúrbio de casas. Um homem mais velho, imobilizado devido a problemas de saúde, deveria ser evacuado para um hospital em Kyiv. A evacuação imediata de sua casa levou apenas cerca de uma hora. Seus vizinhos e amigos, principalmente mulheres mais velhas, derramaram lágrimas enquanto ele era carregado na ambulância. Durante todo o tempo, o bombardeio podia ser ouvido à distância.</span>\n<span class=\"para\">Oleksandr e sua organização realizam evacuações como essa quase diariamente. Pokrovsk é seu foco principal agora, mas eles têm operado em grande parte da linha de frente no Donbas. O objetivo deles, como Oleksandr explicou, “é mostrar aos locais que deixar suas casas, apesar das dificuldades, é muito melhor do que correr o risco de ficar enquanto a linha de frente se aproxima”. Outro voluntário, que também se chama Oleksandr, explicou que, a partir de 7 de novembro, cerca de 11.500 civis – cinco por cento dos quais são crianças – permanecem em Pokrovsk sitiada. A cidade tinha anteriormente uma população de mais de 60.000.</span>\n<span class=\"para\">Pokrovsk, como Kupiansk no norte e muitas outras cidades de frente, não tem mais eletricidade ou água corrente. Aqueles que escolhem permanecer estão muitas vezes sozinhos, já que as autoridades regionais não podem mais prover para eles com segurança. Oleksandr explica que o bombardeio russo das aldeias de frente ao redor de Pokrovsk aumentou nos últimos dias. Atualmente, os russos estão a cerca de sete quilômetros da cidade. Devido ao aumento do perigo para os voluntários, apenas 30 a 50 pessoas podem ser evacuadas por semana por todas as organizações de voluntários. Alguns daqueles que podem sair por conta própria estão fazendo isso, mas muitos outros escolheram permanecer por medo do desconhecido. Claro, deixar suas casas e legados para novas cidades é para muitos um obstáculo psicológico extremamente difícil de superar.</span>\n<span class=\"para\">Em média, cerca de 2500 a 3000 pessoas são evacuadas de Donetsk em qualquer mês. Isso se deve em grande parte aos voluntários que trabalham incansavelmente para fazer isso acontecer. Aqueles que não podem ser evacuados por voluntários, pelo exército e pelo governo ucraniano – ou aqueles que não querem ser evacuados, preferindo arriscar, seja por medo, ignorância ou lealdades mal orientadas – muitas vezes são deixados para se virar sozinhos contra o poder destrutivo do exército avançante da Rússia.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Olhando para o desconhecido </strong></span>\n<span class=\"para\">A situação militar da Ucrânia nunca pareceu tão perigosa quanto agora, exceto talvez nas primeiras semanas da invasão da Rússia. Apesar de ter um enorme exército profissional; devolver uma quantidade significativa de território à Ucrânia; desenvolver as capacidades para destruir grande parte da Frota do Mar Negro da Rússia; e atacar infraestrutura crítica dentro da Rússia, sem mencionar avançar e ocupar uma parte notável da região de Kursk da Rússia, a situação para a Ucrânia está se tornando mais preocupante.</span>\n<span class=\"para\">Três anos após a invasão da Rússia à Ucrânia, a sociedade do país está se cansando. Apesar de muitos esforços continuarem e mais e mais voluntários se inscreverem – tanto para o exército quanto para os esforços civis para apoiá-lo – onda após onda de más notícias vindas do leste está cobrando seu preço. Conversas sobre negociações de paz são mais comuns do que um ano atrás, embora a maioria reconheça que qualquer “paz” com a Rússia será apenas um congelamento de hostilidades a curto prazo, permitindo que a Rússia reabasteça e melhore seu exército para outra invasão no futuro.</span>\n<span class=\"para\">Internacionalmente, a situação é pouco melhor. Parceiros ocidentais estão falhando em suas promessas de apoiar a defesa da Ucrânia. A recente eleição do ex-presidente dos EUA Donald Trump prenuncia riscos significativos para a Ucrânia, especialmente ao considerar sua retórica; aqueles com quem ele se cerca (como Elon Musk e J.D. Vance, ambos os quais usaram uma retórica muito anti-Ucrânia); e seus “planos de paz”, que parecem potencialmente presentear a Rússia com o território ucraniano que ocupa em troca do congelamento do conflito, mas sem fornecer à Ucrânia quaisquer garantias reais de defesa.</span>\n<span class=\"para\">Esses planos, no entanto, não consideram as muitas almas que estão fisicamente envolvidas no conflito. Essas são as famílias que vivem em cidades destruídas pela Rússia, como Mariupol, ou as milhares de cidades e vilarejos no Donbas que a Ucrânia prometeu não deixar para trás. Aqueles que sobrevivem aos ataques diários em suas casas agora serão deixados ao brutal regime de ocupação dos russos, que empregam tortura, educação forçada anti-ucraniana, migração forçada e branqueamento cultural e linguístico para remover todos os aspectos da identidade ucraniana dos locais. Apesar do medo e da natureza extenuante desta guerra, cada civil com quem tive a oportunidade de conversar durante minha jornada ao leste compartilhou o mesmo sentimento: eles querem viver em uma Ucrânia livre e pacífica, e se recusam a desistir desse sonho. Sem um apoio sustentado – e ampliado – do Ocidente, incluindo os Estados Unidos, o futuro da Ucrânia, o bem-estar de seu povo e suas aspirações por paz e liberdade ficam vulneráveis a um destino profundamente incerto.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Joshua R. Kroeker</strong> é um pesquisador independente, fundador da boutique analítica Reaktion Group, analista do projeto de análise política R.Politik e editor da RANE. Ele possui diplomas da Universidade da Colúmbia Britânica no Canadá, da Universidade de Heidelberg na Alemanha e da Universidade Estatal de São Petersburgo, na Rússia.</span>\n<span class=\"para\"><em>Tarefa pública financiada pelo Ministério das Relações Exteriores da República da Polônia dentro do concurso de subsídios “Diplomacia Pública 2024 – 2025 – a dimensão europeia e o combate à desinformação”.</em></span>\n<span class=\"para\"><em>As opiniões expressas nesta publicação são de responsabilidade dos autores e não refletem as opiniões das posições oficiais do Ministério das Relações Exteriores da República da Polônia.</em></span>\n<span class=\"para\"></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">În aproximativ doi ani de când am <a href=\"https://neweasterneurope.eu/2023/01/03/we-have-never-been-stronger-a-first-hand-report-from-ukraine/\">vizitat pentru prima dată Ucraina aflată în conflict</a> în noiembrie 2022, situația din țară s-a schimbat drastic. Atunci am ajuns la Kiev pe 18 noiembrie, la câteva zile după operațiunile de contraofensivă reușite ale Ucrainei care au eliberat Herson și au împins invadatorii ruși din majoritatea regiunii Harkov. În ciuda zilelor reci de iarnă și a lipsei de energie, moralul în Ucraina era extrem de ridicat. Soldații vorbeau despre victorie asupra rușilor, în timp ce voluntarii, cetățenii obișnuiți și străinii se adunau în jurul steagului albastru și galben pentru a susține apărarea țării și a ajuta în catastrofa umanitară.</span>\n<span class=\"para\">Două ani mai târziu, situația arată devastator diferit. Rusia a obținut numeroase câștiguri reușite în Donbas, apropiindu-se de importantul hub logistic Pokrovsk; apropiindu-se de orașul Kupiansk; terorizând fără milă civilii din întreaga țară cu drone fabricate în Iran și Rusia; și ridicând încet orașele Sumy, Harkov și Zaporijie la pământ cu bombe glisante masive.</span>\n<span class=\"para\">O recentă călătorie de o săptămână la liniile de front ale Ucrainei – inclusiv Sumy, Kupiansk, Pokrovsk și sudul Donețkului – a adus o serie de impresii care reflectă deteriorarea situației militare și disperarea țării, precum și refuzul de a nu ceda.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Zile întunecate în est </strong></span>\n<span class=\"para\">De aproximativ două luni, Rusia câștigă încet teritoriu în mai multe părți ale Ucrainei. Aproape de Pokrovsk, armata rusă a ocupat zeci de orașe și sate și a avansat cu peste 33 de kilometri de la capturarea orașului Avdiivka la începutul acestui an. În ultimele săptămâni, forțele ruse s-au mișcat cu o viteză notabilă și sunt la marginea orașului Pokrovsk, poziționându-se pentru a bombarda orașul fără milă zi și noapte. Pentru a preveni ce e mai rău, autoritățile ucrainene au ordonat evacuarea obligatorie a orașului. Astăzi, orașul este un oraș fantomă cu puțină infrastructură, explozii constante din artileria rusă, clădiri în ruine și câini rătăcitori. În afara orașului, ucrainenii săpă rapid tranșee pentru a se pregăti pentru ce e mai rău.</span>\n<span class=\"para\">Kupiansk se află într-o situație similară. La vizita mea de la sfârșitul lunii octombrie, rușii avansau la marginea orașului. La fiecare 30 de secunde, bombardamentele se auzeau în tot orașul. Cei mai mulți civili s-au evacuat. Aproape nu mai rămân clădiri nedeteriorate. Distrugerea este omniprezentă. Câțiva civili înrăiți continuă să-și vândă mărfurile la o piață locală improvizată – fosta piață a orașului nu este acum decât un morman de metal răsucit și lemn ars, lovit de rachete balistice cu doar câteva luni în urmă. Soldații sunt cea mai comună vedere în oraș, întorcându-se pe malul drept al râului pentru o scurtă odihnă sau pentru a-și repara echipamentul înainte de a se întoarce la bătăliile de cealaltă parte.</span>\n<span class=\"para\">Situația militară a Ucrainei este la fel de sumbră în majoritatea liniei de front. Lipsa unui sprijin substanțial din partea Occidentului, în special capacitatea de a folosi arme cu rază lungă împotriva hub-urilor logistice și capacității de producție militară a Rusiei, a însemnat că, în timp ce Occidentul ezită să ofere Ucrainei suficiente obuze, tancuri și sisteme de apărare aeriană, Rusia a reușit să-și crească producția, transferând acel avantaj pe câmpul de luptă și copleșind capacitățile de apărare ale Ucrainei. Ucraina, la rândul său, lucrează neobosit pentru a apăra fiecare centimetru de teritoriu pe care îl poate, încetinind avansurile Rusiei acolo unde este posibil, dar nu întotdeauna cu succes.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Puținele suflete rămase </strong></span>\n<span class=\"para\">Într-o dimineață răcoroasă de vineri, echipa mea și cu mine ne-am întâlnit cu Oleksandr de la Proliska, o organizație de voluntari care evacuează bătrânii și bolnavii din regiunile de front. Alăturându-ne grupului lor, echipat cu o ambulanță, medic și provizii medicale, am condus prin bombardamentele constante din Pokrovsk către o mică suburbie de case. Un bărbat în vârstă, imobil din cauza problemelor de sănătate, urma să fie evacuat la un spital din Kiev. Evacuarea imediată din casa lui a durat doar aproximativ o oră. Vecinii și prietenii săi, majoritatea femei în vârstă, au plâns în timp ce era încărcat în ambulanță. Tot timpul, bombardamentele se auzeau în depărtare.</span>\n<span class=\"para\">Oleksandr și organizația sa desfășoară evacuări ca aceasta aproape zilnic. Pokrovsk este acum principalul lor obiectiv, dar au operat în mare parte pe întreaga linie de front din Donbas. Scopul lor, a explicat Oleksandr, “este să arate localnicilor că părăsirea caselor lor, în ciuda dificultăților, este mult mai bine decât a risca să rămână pe măsură ce linia de front se apropie”. Un alt voluntar, care se numește tot Oleksandr, a explicat că, începând cu 7 noiembrie, aproximativ 11.500 de civili – cinci la sută dintre care sunt copii – rămân în Pokrovsk asediat. Orașul avea anterior o populație de peste 60.000.</span>\n<span class=\"para\">Pokrovsk, ca și Kupiansk în nord și multe alte orașe de pe linia de front, nu mai are electricitate sau apă curentă. Cei care aleg să rămână sunt adesea pe cont propriu, deoarece autoritățile regionale nu mai pot asigura siguranța lor. Oleksandr explică că bombardamentele rusești asupra satelor de pe linia de front din jurul Pokrovsk-ului au crescut în ultimele zile. În prezent, rușii sunt la aproximativ șapte kilometri de oraș. Din cauza pericolului crescut pentru voluntari, doar 30 până la 50 de persoane pot fi evacuate pe săptămână de toate organizațiile de voluntari. Unii dintre cei care pot pleca pe cont propriu fac acest lucru, dar mulți alții au ales să rămână din frica de necunoscut. Desigur, părăsirea caselor și moștenirilor lor pentru orașe noi este pentru mulți o barieră psihologică extrem de dificil de depășit.</span>\n<span class=\"para\">În medie, aproximativ 2500 până la 3000 de persoane sunt evacuate din Donețk în fiecare lună. Acest lucru se datorează în mare parte voluntarilor care lucrează neobosit pentru a face acest lucru să se întâmple. Cei care nu pot fi evacuați de voluntari, armată și guvernul ucrainean – sau cei care nu doresc să fie evacuați, preferând să-și riște șansele, fie din frică, ignoranță sau loialități greșite – sunt adesea lăsați să se descurce singuri împotriva puterii distrugătoare a armatei ruse în avans.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Privind în necunoscut </strong></span>\n<span class=\"para\">Situația militară a Ucrainei nu a fost niciodată atât de periculoasă cum este acum, cu excepția poate a primelor câteva săptămâni de la invazia Rusiei. În ciuda faptului că are o armată profesională masivă; restituind o cantitate semnificativă de teritoriu Ucrainei; dezvoltând capacitățile de a distruge o mare parte din Flota Mării Negre a Rusiei; și atacând infrastructura critică din interiorul Rusiei, fără a menționa avansarea și ocuparea unei părți notabile din regiunea Kursk a Rusiei, situația pentru Ucraina devine din ce în ce mai îngrijorătoare.</span>\n<span class=\"para\">Trei ani de la invazia Rusiei în Ucraina și societatea din țară devine obosită. În ciuda multor eforturi care continuă și din ce în ce mai mulți voluntari care se înscriu – atât pentru armată, cât și pentru eforturile civile de a o susține – val după val de vești proaste venind din est își pune amprenta. Discuțiile despre negocierile de pace sunt mai frecvente decât acum un an, deși majoritatea recunosc că orice “pace” cu Rusia va fi doar o înghețare pe termen scurt a ostilităților, permițând Rusiei să-și reînnoiască și să-și îmbunătățească armata pentru o altă invazie în viitor.</span>\n<span class=\"para\">Internațional, situația este cu greu mai bună. Partenerii occidentali eșuează în promisiunile lor de a susține apărarea Ucrainei. Recenta alegere a fostului președinte american Donald Trump preconizează riscuri semnificative pentru Ucraina, mai ales când se ia în considerare retorica sa; cei cu care se înconjoară (cum ar fi Elon Musk și J.D. Vance, amândoi folosind o retorică foarte anti-Ucraina); și “planurile sale de pace”, care par să ofere Rusiei teritoriul ucrainean pe care îl ocupă în schimbul înghețării conflictului, dar fără a oferi Ucrainei nicio garanție reală de apărare.</span>\n<span class=\"para\">Aceste planuri, totuși, nu iau în considerare numeroasele suflete care sunt fizic prinse în conflict. Acestea sunt familiile care trăiesc în orașe distruse de Rusia, cum ar fi Mariupol, sau cele mii de orașe și sate din Donbas pe care Ucraina a promis că nu le va lăsa în urmă. Cei care supraviețuiesc atacurilor zilnice asupra caselor lor acum vor fi lăsați în regimul brutal de ocupație al rușilor, care folosesc tortura, educația forțată anti-Ucraina, migrarea forțată și spălarea culturală și lingvistică pentru a elimina toate aspectele identității ucrainene din rândul localnicilor. În ciuda fricii și a naturii epuizante a acestui război, fiecare civil cu care am avut ocazia să discut în timpul călătoriei mele spre est a împărtășit același sentiment: își doresc să trăiască într-o Ucraina liberă și pașnică și refuză să renunțe la acest vis. Fără un sprijin susținut – și îmbunătățit – din partea Occidentului, inclusiv a Statelor Unite, viitorul Ucrainei, bunăstarea poporului său și aspirațiile lor pentru pace și libertate rămân vulnerabile la un destin profund incert.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Joshua R. Kroeker</strong> este un cercetător independent, fondator al firmei analitice de tip boutique Reaktion Group, analist la proiectul de analiză politică R.Politik și editor la RANE. Deține diplome de la Universitatea British Columbia din Canada, Universitatea Heidelberg din Germania și Universitatea de Stat din Sankt Petersburg, Rusia.</span>\n<span class=\"para\"><em>Task public finanțat de Ministerul Afacerilor Externe al Republicii Polonia în cadrul competiției de granturi “Diplomație Publică 2024 – 2025 – dimensiunea europeană și combaterea dezinformării”.</em></span>\n<span class=\"para\"><em>Opiniile exprimate în această publicație sunt cele ale autorilor și nu reflectă pozițiile oficiale ale Ministerului Afacerilor Externe al Republicii Polonia.</em></span>\n<span class=\"para\"></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">V priebehu približne dvoch rokov od mojej <a href=\"https://neweasterneurope.eu/2023/01/03/we-have-never-been-stronger-a-first-hand-report-from-ukraine/\">prvej návštevy zmietaného Ukrajiny</a> v novembri 2022 sa situácia v krajine drasticky zmenila. Vtedy som dorazil do Kyjeva 18. novembra, len pár dní po úspešných protiútokoch Ukrajiny, ktoré oslobodili Cherson a vytlačili ruských invázorov z väčšiny Charkovskej oblasti. Napriek chladným zimným dňom a nedostatku elektriny bola morálka na Ukrajine mimoriadne vysoká. Vojaci hovorili o víťazstve nad Rusmi, zatiaľ čo dobrovoľníci, obyčajní občania a zahraniční návštevníci sa zhromažďovali okolo modro-žltej vlajky, aby podporili obranu krajiny a pomohli pri humanitárnej katastrofe.</span>\n<span class=\"para\">O dva roky neskôr vyzerá situácia devastujúco inak. Rusko dosiahlo množstvo úspešných ziskov v Donbase, tlačiac sa k dôležitému logistickému uzlu Pokrovsk; blížiac sa k mestu Kupiansk; bezohľadne terorizujúc civilistov po celej krajine pomocou iránskych a ruských dronov; a pomaly zrovnávajúc mestá Sumy, Charkov a Záporožie so zemou pomocou masívnych klzákov.</span>\n<span class=\"para\">Recentná týždňová cesta na ukrajinské fronty – vrátane Sumy, Kupianska, Pokrovska a južného Donetska – priniesla množstvo dojmov odrážajúcich zhoršujúcu sa vojenskú situáciu a beznádejnosť krajiny a odmietanie vzdať sa.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Temné dni na východe </strong></span>\n<span class=\"para\">Už približne dva mesiace Rusko pomaly získava územie v niekoľkých častiach Ukrajiny. Iba pri Pokrovsku ruská armáda obsadila desiatky miest a dedín a posunula sa o viac ako 33 kilometrov od dobytia mesta Avdiivka začiatkom tohto roka. V posledných týždňoch sa ruské sily pohybovali s pozoruhodnou rýchlosťou a sú na okraji mesta Pokrovsk, čo im umožňuje bezohľadne ostreľovať mesto deň a noc. Aby sa predišlo najhoršiemu, ukrajinské úrady nariadili povinnú evakuáciu mesta. Dnes je mesto duchovným mestom s minimálnou infraštruktúrou, neustálymi explóziami z ruskej artilérie, rozpadávajúcimi sa budovami a túlavými psami. Mimo mesta Ukrajinci rýchlo kopú zákopy, aby sa pripravili na najhoršie.</span>\n<span class=\"para\">Kupiansk je v podobnej situácii. Kým som tam bol na konci októbra, Rusi tlačili na okraji mesta. Každých 30 sekúnd sa ozývalo prichádzajúce ostreľovanie po celom meste. Väčšina civilistov sa evakuovala. Takmer žiadne nepoškodené budovy nezostali. Zničenie je všadeprítomné. Niekoľko odolných civilistov naďalej predáva svoje výrobky na improvizovanom miestnom trhu – bývalý trh mesta je teraz len hromadou skrúteného kovu a spáleného dreva, ktoré zasiahli balistické rakety len pred niekoľkými mesiacmi. Vojaci sú najbežnejším pohľadom v meste, vracajú sa na pravý breh rieky na krátky odpočinok alebo na opravu svojho vybavenia pred návratom do bojov na druhej strane.</span>\n<span class=\"para\">Vojenská situácia na Ukrajine je rovnako zúfalá vo väčšine frontu. Nedostatok podstatnej západnej podpory, najmä schopnosti používať dlhé zbrane proti ruským logistickým uzlom a vojenskej produkčnej kapacite, znamenal, že zatiaľ čo Západ váha s poskytovaním Ukrajine dostatočných granátov, tankov a systémov protivzdušnej obrany, Rusko dokázalo zvýšiť svoju produkciu, prenášajúc túto výhodu na bojisko a prekonávajúc obranné schopnosti Ukrajiny. Ukrajina, na svojej strane, neúnavne pracuje na obrane každého palca územia, ktoré môže, spomaľujúc ruské pokroky, kde je to možné, ale nie vždy úspešne.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Niekoľko duší, ktoré zostali </strong></span>\n<span class=\"para\">Na chladné piatkové ráno sme sa s mojím tímom stretli s Oleksandrom z Proliska, organizácie dobrovoľníkov, ktorá evakuje starých a chorých z frontových oblastí. Pridali sme sa k ich skupine, vybavení sanitkou, lekárom a zdravotníckymi potrebami, a prešli sme neustálym ostreľovaním Pokrovska do malej predmestia domov. Starší muž, imobilný kvôli zdravotným problémom, mal byť evakuovaný do nemocnice v Kyjeve. Okamžitá evakuácia z jeho domova trvala len asi hodinu. Jeho susedia a priatelia, väčšinou staršie ženy, plakali, keď ho naložili do sanitky. Počas toho všetkého bolo počuť ostreľovanie v diaľke.</span>\n<span class=\"para\">Oleksandr a jeho organizácia vykonávajú evakuácie ako táto takmer na dennej báze. Pokrovsk je teraz ich hlavným zameraním, ale pôsobia na väčšine frontu v Donbase. Ich cieľom, ako vysvetlil Oleksandr, “je ukázať miestnym, že opustenie svojich domov, napriek ťažkostiam, je oveľa lepšie ako riskovať zostať, keď sa frontová línia blíži”. Ďalší dobrovoľník, ktorý sa tiež volá Oleksandr, vysvetlil, že k 7. novembru zostáva v obliehanom Pokrovsku približne 11 500 civilistov – z ktorých päť percent sú deti. Mesto malo predtým populáciu viac ako 60 000.</span>\n<span class=\"para\">Pokrovsk, ako Kupiansk na severe a mnohé iné frontové mestá, už nemá elektrinu ani tečúcu vodu. Tí, ktorí sa rozhodnú zostať, sú často na vlastnú päsť, pretože regionálne úrady už nemôžu bezpečne zabezpečiť ich potreby. Oleksandr vysvetľuje, že ruské ostreľovanie frontových dedín okolo Pokrovska sa v posledných dňoch zvýšilo. V súčasnosti sú Rusi asi sedem kilometrov od mesta. Vzhľadom na zvýšené nebezpečenstvo pre dobrovoľníkov môže byť evakuovaných len 30 až 50 ľudí týždenne všetkými dobrovoľníckymi organizáciami. Niektorí z tých, ktorí môžu odísť sami, tak robia, ale mnohí iní sa rozhodli zostať z obavy z neznámeho. Samozrejme, opustenie svojich domov a dedičstiev pre nové mestá je pre mnohých mimoriadne ťažká psychologická prekážka, ktorú treba prekonať.</span>\n<span class=\"para\">V priemere je z Donetska evakuovaných približne 2500 až 3000 ľudí v akomkoľvek danom mesiaci. To je do veľkej miery vďaka dobrovoľníkom, ktorí neúnavne pracujú na tom, aby to umožnili. Tí, ktorí nemôžu byť evakuovaní dobrovoľníkmi, armádou a ukrajinskou vládou – alebo tí, ktorí sa nechcú evakuovať, uprednostňujúc riskovanie, buď z obavy, nevedomosti alebo mylných lojalít – sú často ponechaní na seba proti deštruktívnej sile ruského postupujúceho vojska.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Pozerajúc do neznáma </strong></span>\n<span class=\"para\">Vojenská situácia na Ukrajine nikdy nevyzerala tak nebezpečne ako teraz, okrem možno prvých niekoľkých týždňov ruského útoku. Napriek tomu, že má obrovskú profesionálnu armádu; vracia značné množstvo územia Ukrajine; vyvíja schopnosti zničiť väčšinu ruského Čiernomorského loďstva; a útočí na kritickú infraštruktúru v Rusku, nieto ešte tlačiť do a okupovať významnú časť ruského Kurska, situácia pre Ukrajinu sa stáva čoraz znepokojujúcejšou.</span>\n<span class=\"para\">Tri roky po ruskej invázii na Ukrajinu sa spoločnosť v krajine unavuje. Napriek mnohým prebiehajúcim snahám a stále viac dobrovoľníkov, ktorí sa zapájajú – ako do armády, tak do civilných snáh na jej podporu – vlna za vlnou zlých správ prichádzajúcich z východu si vyberá svoju daň. Hovory o mierových rokovaniach sú bežnejšie ako pred rokom, hoci väčšina uznáva, že akýkoľvek “mier” s Ruskom bude len krátkodobým zmrazením nepriateľstiev, čo umožní Rusku doplniť zásoby a zlepšiť svoju armádu na ďalšiu inváziu v budúcnosti.</span>\n<span class=\"para\">Medzinárodne situácia nie je o nič lepšia. Západní partneri zlyhávajú vo svojich sľuboch podporiť obranu Ukrajiny. Nedávne zvolenie bývalého prezidenta USA Donalda Trumpa predpovedá významné riziká pre Ukrajinu, najmä keď zohľadníme jeho rétoriku; tých, ktorých si okolo seba zhromažďuje (ako Elon Musk a J.D. Vance, obaja z nich používali veľmi protieurópsku rétoriku); a jeho “mierové plány”, ktoré sa snažia potenciálne darovať Rusku ukrajinské územie, ktoré okupuje, výmenou za zmrazenie konfliktu, ale bez poskytnutia Ukrajine akýchkoľvek skutočných záruk obrany.</span>\n<span class=\"para\">Tieto plány však nezohľadňujú mnohé duše, ktoré sú fyzicky zapletené do konfliktu. Tieto sú rodiny žijúce v mestách zničených Ruskom, ako Mariupol, alebo tisíce miest a dedín v Donbase, ktoré Ukrajina sľúbila nenechať za sebou. Tí, ktorí prežijú každodenné útoky na svoje domovy, budú teraz ponechaní brutálnemu okupačnému režimu Rusov, ktorí používajú mučenie, nútené protieurópske vzdelávanie, nútenú migráciu a kultúrne a jazykové bielenie, aby odstránili všetky aspekty ukrajinskej identity z miestnych obyvateľov. Napriek strachu a vyčerpávajúcej povahe tejto vojny, každý civilista, s ktorým som mal príležitosť hovoriť počas svojej cesty na východ, zdieľal rovnaký pocit: chcú žiť v slobodnej, pokojnej Ukrajine a odmietajú sa vzdať tohto sna. Bez trvalej – a posilnenej – podpory zo Západu, vrátane Spojených štátov, je budúcnosť Ukrajiny, blahobyt jej ľudí a ich túžby po mieri a slobode vystavené hlboko neistému osudu.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Joshua R. Kroeker</strong> je nezávislý výskumník, zakladateľ analytickej firmy Reaktion Group, analytik v projekte politickej analýzy R.Politik a redaktor v RANE. Má tituly z Univerzity Britskej Kolumbie v Kanade, Heidelberskej univerzity v Nemecku a Štátnej univerzity v Petrohrade, Rusko.</span>\n<span class=\"para\"><em>Verejná úloha financovaná Ministerstvom zahraničných vecí Poľskej republiky v rámci grantovej súťaže “Verejná diplomacia 2024 – 2025 – európsky rozmer a boj proti dezinformáciám”.</em></span>\n<span class=\"para\"><em>Názory vyjadrené v tejto publikácii sú názory autorov a neodrážajú názory oficiálnych pozícií Ministerstva zahraničných vecí Poľskej republiky.</em></span>\n<span class=\"para\"></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Under de ungefär två år som har gått sedan jag <a href=\"https://neweasterneurope.eu/2023/01/03/we-have-never-been-stronger-a-first-hand-report-from-ukraine/\">först besökte det krigshärjade Ukraina</a> i november 2022 har situationen i landet förändrats drastiskt. Då anlände jag till Kyiv den 18 november, bara dagar efter Ukrainas framgångsrika motanfallsoperationer som befriade Kherson och drev de ryska inkräktarna ut från större delen av Kharkiv Oblast. Trots de kalla vinterdagarna och bristen på el var moralen i Ukraina extremt hög. Soldater talade om seger över ryssarna, medan volontärer, vanliga medborgare och utlänningar samlades kring den blå och gula flaggan för att stödja landets försvar och hjälpa den humanitära katastrofen.</span>\n<span class=\"para\">Två år senare ser situationen förödande annorlunda ut. Ryssland har gjort många framgångsrika framsteg i Donbas, tryckt på mot den viktiga logistikknutpunkten Pokrovsk; rört sig nära staden Kupiansk; terroriserat civila utan urskiljning över hela landet med iranska och ryska drönare; och långsamt jämnat städerna Sumy, Kharkiv och Zaporizjzja med marken med massiva glidebomber.</span>\n<span class=\"para\">En nyligen genomförd veckolång resa till Ukrainas frontlinjer – inklusive Sumy, Kupiansk, Pokrovsk och södra Donetsk – gav ett antal intryck som speglar den försämrade militära situationen och landets desperation och vägran att ge upp.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Mörka dagar i öst </strong></span>\n<span class=\"para\">Under ungefär två månader nu har Ryssland långsamt vunnit territorium i flera delar av Ukraina. Nära Pokrovsk har Rysslands militär tagit dussintals städer och byar och tryckt över 33 kilometer sedan de tog staden Avdiivka tidigare i år. Under de senaste veckorna har ryska styrkor rört sig med anmärkningsvärd hastighet och är på utkanten av staden Pokrovsk, vilket positionerar dem för att beskjuta staden utan urskiljning dag och natt. För att förhindra det värsta beordrade ukrainska myndigheter den obligatoriska evakueringen av staden. Idag är staden en spökstad med lite infrastruktur, ständiga explosioner från rysk artilleri, fallande byggnader och vandrande hundar. Utanför staden gräver ukrainare snabbt diken för att förbereda sig för det värsta.</span>\n<span class=\"para\">Kupiansk är i en liknande situation. Vid mitt besök i slutet av oktober tryckte ryssarna på utkanten av staden. Var 30:e sekund eller så dånade inkommande beskjutning genom staden. De flesta civila har evakuerat. Nästan inga oskadda byggnader återstår. Förstörelsen är allestädes närvarande. Några härdade civila fortsätter att sälja sina varor på en tillfällig lokal marknad – stadens tidigare marknad är nu inget annat än en hög av vridet metall och förkolnat trä, träffad av ballistiska missiler för bara några månader sedan. Soldater är den vanligaste synen i staden, som kommer tillbaka till den högra stranden av floden för en kort paus eller för att reparera sin utrustning innan de återvänder till striderna på andra sidan.</span>\n<span class=\"para\">Ukrainas militära situation är lika dyster över de flesta av frontlinjen. Bristen på substantiellt västerländskt stöd, särskilt förmågan att använda långdistansvapen mot Rysslands logistikknutpunkter och militärproduktionskapacitet, har inneburit att medan västvärlden tvekar att ge Ukraina tillräckligt med granater, stridsvagnar och luftförsvarssystem, har Ryssland kunnat öka sin produktion, överföra den fördelen till slagfältet och överväldiga Ukrainas försvarsförmåga. Ukraina, för sin del, arbetar outtröttligt för att försvara varje tum av territorium de kan, bromsa Rysslands framsteg där det är möjligt, men inte alltid framgångsrikt.</span>\n<span class=\"para\"><strong>De få själar som är kvar </strong></span>\n<span class=\"para\">En kall fredagsmorgon träffade jag och mitt team Oleksandr från Proliska, en organisation av volontärer som evakuerar gamla och sjuka från frontlinjeområden. Tillsammans med deras grupp, utrustad med en ambulans, läkare och medicinska förnödenheter, körde vi genom den ständiga beskjutningen av Pokrovsk till en liten förort med hus. En äldre man, orörlig på grund av hälsoproblem, skulle evakueras till ett sjukhus i Kyiv. Den omedelbara evakueringen från hans hem tog bara ungefär en timme. Hans grannar och vänner, mestadels äldre kvinnor, grät när han lastades in i ambulansen. Under hela tiden kunde beskjutning höras i fjärran.</span>\n<span class=\"para\">Oleksandr och hans organisation genomför evakueringar som denna nästan dagligen. Pokrovsk är deras huvudfokus nu, men de har verkat över stora delar av frontlinjen i Donbas. Deras mål, som Oleksandr förklarade, “är att visa lokalbefolkningen att det är mycket bättre att lämna sina hem, trots svårigheterna, än att ta risken att stanna när frontlinjen närmar sig”. En annan volontär, som också heter Oleksandr, förklarade att per den 7 november återstår ungefär 11 500 civila – fem procent av dem är barn – i belägrade Pokrovsk. Staden hade tidigare en befolkning på över 60 000.</span>\n<span class=\"para\">Pokrovsk, liksom Kupiansk i norr och många andra frontlinjestäder, har inte längre elektricitet eller rinnande vatten. De som väljer att stanna är ofta på egen hand, eftersom de regionala myndigheterna inte längre kan försörja dem på ett säkert sätt. Oleksandr förklarar att den ryska beskjutningen av frontlinjebyarna runt Pokrovsk har ökat under de senaste dagarna. För närvarande är ryssarna cirka sju kilometer från staden. På grund av den ökade faran för volontärer kan endast 30 till 50 personer evakueras per vecka av alla volontärorganisationer. Några av dem som kan lämna på egen hand gör det, men många andra har valt att stanna av rädsla för det okända. Självklart är det för många en extremt svår psykologisk hinder att lämna sina hem och arv för nya städer.</span>\n<span class=\"para\">I genomsnitt evakueras ungefär 2500 till 3000 personer från Donetsk varje månad. Detta beror till stor del på de volontärer som arbetar outtröttligt för att få detta att hända. De som inte kan evakueras av volontärer, armén och den ukrainska regeringen – eller de som inte vill evakueras, föredrar att ta sina chanser, antingen på grund av rädsla, okunnighet eller felaktiga lojaliteter – lämnas ofta att klara sig själva mot den förödande kraften hos Rysslands framryckande armé.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Ser in i det okända </strong></span>\n<span class=\"para\">Ukrainas militära situation har aldrig sett så farlig ut som den gör nu, förutom kanske de första veckorna av Rysslands invasion. Trots att de har en massiv professionell armé; återfått en betydande mängd territorium till Ukraina; utvecklat förmågan att förstöra mycket av Rysslands Svartahavsflotta; och attackerat kritisk infrastruktur inom Ryssland, för att inte tala om att trycka in i och ockupera en betydande del av Rysslands Kursk-region, växer situationen för Ukraina mer oroande.</span>\n<span class=\"para\">Tre år in i Rysslands invasion av Ukraina och landets samhälle blir trött. Trots att många insatser fortsätter och fler och fler volontärer anmäler sig – både för militären och de civila insatserna för att stödja den – tar våg efter våg av dåliga nyheter från öst ut sin rätt. Samtal om fredsförhandlingar är vanligare än för ett år sedan, även om de flesta medger att någon “fred” med Ryssland bara kommer att vara en kortsiktig frysnings av fientligheterna, vilket ger Ryssland möjlighet att återuppbygga och förbättra sin armé för en ny invasion i framtiden.</span>\n<span class=\"para\">Internationellt är situationen knappast bättre. Västerländska partners misslyckas med sina löften att stödja Ukrainas försvar. Den senaste valet av den tidigare amerikanska presidenten Donald Trump förutspår betydande risker för Ukraina, särskilt med tanke på hans retorik; de han omger sig med (såsom Elon Musk och J.D. Vance, som båda har använt mycket anti-ukrainsk retorik); och hans “fredsplaner”, som ser ut att potentiellt ge Ryssland det ukrainska territoriet som det ockuperar i utbyte mot att frysa konflikten, men utan att ge Ukraina några verkliga försvarsgarantier.</span>\n<span class=\"para\">Dessa planer tar dock inte hänsyn till de många själar som fysiskt är fångade i konflikten. Det handlar om familjer som lever i städer som förstörts av Ryssland, såsom Mariupol, eller de tusentals städer och byar i Donbas som Ukraina har lovat att inte lämna bakom sig. De som överlever de dagliga attackerna mot sina hem nu kommer att lämnas åt den brutala ockupationsregimen av ryssarna, som använder tortyr, tvångsanti-ukrainsk utbildning, tvångsmigration och kulturell och språklig utplåning för att ta bort alla aspekter av ukrainsk identitet från lokalbefolkningen. Trots rädslan och den plågsamma naturen av detta krig delade varje enskild civilperson som jag hade möjlighet att prata med under min resa österut samma känsla: de vill leva i ett fritt, fredligt Ukraina och vägrar att ge upp den drömmen. Utan bestående – och förstärkt – stöd från väst, inklusive USA, är Ukrainas framtid, välbefinnandet för dess folk och deras strävan efter fred och frihet, sårbara för ett djupt osäkert öde.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Joshua R. Kroeker</strong> är en oberoende forskare, grundare av den analytiska firman Reaktion Group, analytiker vid det politiska analysprojektet R.Politik och redaktör vid RANE. Han har examina från University of British Columbia i Kanada, Heidelberg University i Tyskland och St Petersburg State University, Ryssland.</span>\n<span class=\"para\"><em>Offentlig uppgift finansierad av Polens utrikesministerium inom ramen för bidragskonkurrensen “Offentlig diplomati 2024 – 2025 – den europeiska dimensionen och motverka desinformation”.</em></span>\n<span class=\"para\"><em>De åsikter som uttrycks i denna publikation är författarnas och speglar inte de officiella ståndpunkterna från Polens utrikesministerium.</em></span>\n<span class=\"para\"></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Kasım 2022'de <a href=\"https://neweasterneurope.eu/2023/01/03/we-have-never-been-stronger-a-first-hand-report-from-ukraine/\">savaş halindeki Ukrayna'yı ilk ziyaret ettiğimden</a> bu yana, yaklaşık iki yıl geçti ve ülkedeki durum büyük ölçüde değişti. O zaman, Kherson'u kurtaran ve Rus işgalcileri Kharkiv Oblastı'nın çoğundan çıkaran Ukrayna'nın başarılı karşı taarruz operasyonlarının hemen ardından, 18 Kasım'da Kyiv'e vardım. Soğuk kış günlerine ve elektrik kesintilerine rağmen, Ukrayna'daki moral son derece yüksekti. Askerler Ruslara karşı zaferden bahsederken, gönüllüler, normal vatandaşlar ve yabancılar, ülkenin savunmasını desteklemek ve insani felakete yardım etmek için mavi ve sarı bayrağın etrafında toplandılar.</span>\n<span class=\"para\">İki yıl sonra, durum korkunç bir şekilde farklı görünüyor. Rusya, Donbas'ta birçok başarılı kazanım elde etti, önemli lojistik merkezi Pokrovsk'a doğru ilerliyor; Kupiansk şehrine yakınlaşıyor; İran ve Rus yapımı insansız hava araçlarıyla tüm ülkede sivil halka karşı ayrım gözetmeksizin terör estiriyor; ve Sumy, Kharkiv ve Zaporizhzhia şehirlerini devasa kayar bombalarla yavaş yavaş yerle bir ediyor.</span>\n<span class=\"para\">Ukrayna'nın cephe hatlarına yapılan son bir haftalık seyahat – Sumy, Kupiansk, Pokrovsk ve güney Donetsk dahil – kötüleşen askeri durumu ve ülkenin çaresizliğini yansıtan birçok izlenim sundu.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Doğudaki karanlık günler</strong></span>\n<span class=\"para\">Yaklaşık iki aydır, Rusya, Ukrayna'nın birçok yerinde yavaş yavaş toprak kazanıyor. Sadece Pokrovsk yakınlarında, Rus ordusu, bu yılın başlarında Avdiivka şehrini aldıktan sonra, onlarca kasaba ve köyü ele geçirerek 33 kilometreden fazla ilerledi. Son haftalarda, Rus güçleri dikkat çekici bir hızla hareket etti ve Pokrovsk şehrinin kenarlarına ulaştı, bu da onları şehri günün her saati ayrım gözetmeksizin bombalamaya hazırlıyor. En kötü durumu önlemek için, Ukrayna yetkilileri şehrin zorunlu tahliyesini emretti. Bugün, şehir, az sayıda altyapı, sürekli Rus topçuluğundan gelen patlamalar, yıkılan binalar ve dolaşan köpeklerle bir hayalet kasaba haline geldi. Şehir dışında, Ukraynalılar en kötü duruma hazırlık olarak hızla siperler kazıyorlar.</span>\n<span class=\"para\">Kupiansk benzer bir durumda. Ekim ayı sonundaki ziyaretimde, Ruslar şehrin kenarlarında ilerliyordu. Her 30 saniyede bir, şehre düşen bombaların sesi yankılanıyordu. Çoğu sivil tahliye oldu. Neredeyse hasar görmemiş bina kalmadı. Yıkım her yerde. Birkaç dayanıklı sivil, geçici bir yerel pazarda mallarını satmaya devam ediyor – şehrin eski pazarı artık sadece bükülmüş metal ve kömürleşmiş ahşap yığınından ibaret, sadece birkaç ay önce balistik füzelerle vurulmuştu. Askerler, şehrin en yaygın manzarası, kısa bir dinlenme için nehrin sağ kıyısına geri dönüyor veya diğer taraftaki savaşlara dönmeden önce ekipmanlarını onarıyorlar.</span>\n<span class=\"para\">Ukrayna'nın askeri durumu, cephe hattının çoğunda da aynı derecede kötü. Özellikle Rusya'nın lojistik merkezlerine ve askeri üretim kapasitesine karşı uzun menzilli silahlar kullanma yeteneğinin olmaması, Batı'nın Ukrayna'ya yeterli mermiler, tanklar ve hava savunma sistemleri sağlamada zayıf kalmasıyla birlikte, Rusya'nın üretimini artırmasına ve bu avantajı savaş alanına taşımasına olanak tanıdı. Ukrayna, elinden gelen her karış toprağı savunmak için durmaksızın çalışıyor, Rusya'nın ilerlemesini mümkün olduğunca yavaşlatmaya çalışıyor, ancak her zaman başarılı olamıyor.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Geride kalan birkaç ruh</strong></span>\n<span class=\"para\">Serin bir Cuma sabahı, ekibim ve ben, cephe bölgelerinden yaşlı ve hasta kişileri tahliye eden gönüllü organizasyonu Proliska'dan Oleksandr ile buluştuk. Ambulans, doktor ve tıbbi malzemelerle donanmış gruba katılarak, Pokrovsk'taki sürekli bombardıman altında küçük bir evler mahallesine doğru yola çıktık. Sağlık sorunları nedeniyle hareket edemeyen yaşlı bir adam, Kyiv'deki bir hastaneye tahliye edilecekti. Evinden acil tahliye işlemi sadece yaklaşık bir saat sürdü. Komşuları ve arkadaşları, çoğunlukla yaşlı kadınlar, ambulansa yüklenirken gözyaşlarını tutamadı. Bu arada, uzaktan bombardıman sesleri duyuluyordu.</span>\n<span class=\"para\">Oleksandr ve organizasyonu, neredeyse her gün böyle tahliyeler gerçekleştiriyor. Pokrovsk şu anda ana odakları, ancak Donbas'taki cephe hattının büyük bir kısmında faaliyet gösteriyorlar. Oleksandr'ın açıkladığı gibi, “yerel halkı, evlerini terk etmenin, zorluklara rağmen, cephe hattının daha da yaklaşması riskini almak yerine çok daha iyi olduğunu göstermek” hedefindeler. Diğer bir gönüllü olan yine Oleksandr, 7 Kasım itibarıyla, kuşatma altındaki Pokrovsk'ta yaklaşık 11,500 sivilin – bunların yüzde beşi çocuk – kaldığını açıkladı. Şehrin önceki nüfusu 60,000'in üzerindeydi.</span>\n<span class=\"para\">Pokrovsk, kuzeydeki Kupiansk ve diğer birçok cephe şehri gibi artık elektrik veya suya sahip değil. Kalmayı seçenler genellikle yalnızdır, çünkü bölgesel otoriteler artık onlara güvenli bir şekilde yardım edemiyor. Oleksandr, son günlerde Pokrovsk çevresindeki cephe köylerine yönelik Rus bombardımanının arttığını açıklıyor. Şu anda, Ruslar şehre yaklaşık yedi kilometre uzaklıkta. Gönüllüler için artan tehlike nedeniyle, tüm gönüllü organizasyonlar tarafından haftada yalnızca 30 ila 50 kişi tahliye edilebiliyor. Kendi başına ayrılabilenlerden bazıları bunu yapıyor, ancak birçok kişi bilinmeyenin korkusuyla kalmayı tercih etti. Elbette, evlerini ve miraslarını yeni şehirlere bırakmak, birçok kişi için son derece zor bir psikolojik engel.</span>\n<span class=\"para\">Aylık ortalama olarak, Donetsk'ten yaklaşık 2500 ila 3000 kişi tahliye ediliyor. Bu, büyük ölçüde bunu gerçekleştirmek için durmaksızın çalışan gönüllüler sayesinde. Gönüllüler, ordu ve Ukrayna hükümeti tarafından tahliye edilemeyenler – ya da tahliye edilmek istemeyenler, korku, cehalet veya yanlış yönlendirilmiş bağlılıklar nedeniyle şanslarını denemeyi tercih edenler – genellikle Rusya'nın ilerleyen ordusunun yıkıcı gücüne karşı kendilerini savunmak zorunda kalıyorlar.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Bilinmeyene bakış</strong></span>\n<span class=\"para\">Ukrayna'nın askeri durumu, belki de Rusya'nın işgalinin ilk birkaç haftası dışında, asla bu kadar tehlikeli görünmemişti. Büyük bir profesyonel orduya sahip olmasına; Ukrayna'ya önemli miktarda toprak iade etmesine; Rusya'nın Karadeniz Filosu'nun çoğunu yok etme yetenekleri geliştirmesine; ve Rusya'nın içindeki kritik altyapılara saldırmasına rağmen, Rusya'nın Kursk bölgesinin önemli bir kısmına girmesi ve işgal etmesi bir yana, Ukrayna için durum giderek daha endişe verici hale geliyor.</span>\n<span class=\"para\">Rusya'nın Ukrayna'yı işgalinin üzerinden üç yıl geçti ve ülkenin toplumu yorgun düşüyor. Birçok çabanın devam etmesine ve giderek daha fazla gönüllünün – hem askeri hem de onu desteklemek için sivil çabalara – katılmasına rağmen, doğudan gelen kötü haberlerin dalga dalga gelmesi etkisini gösteriyor. Barış müzakereleri hakkında konuşmalar, bir yıl öncekinden daha yaygın hale geldi, ancak çoğu, Rusya ile herhangi bir “barışın” yalnızca düşmanlıkların kısa süreli dondurulması olacağını, Rusya'nın yeniden stok yapmasına ve ordusunu gelecekteki bir işgal için güçlendirmesine olanak tanıyacağını kabul ediyor.</span>\n<span class=\"para\">Uluslararası alanda durum pek de iyi değil. Batılı ortaklar, Ukrayna'nın savunmasını destekleme konusundaki vaatlerinde başarısız oluyor. Eski ABD Başkanı Donald Trump'ın yakın zamanda yapılan seçimleri, Ukrayna için önemli riskler doğuruyor, özellikle onun söylemi; kendisini çevreleyenler (Elon Musk ve J.D. Vance gibi, her ikisi de çok anti-Ukrayna söylemi kullanmışlardır); ve çatışmayı dondurmak karşılığında Rusya'nın işgal ettiği Ukrayna topraklarını potansiyel olarak hediye etmeyi amaçlayan “barış planları” göz önüne alındığında, ancak Ukrayna'ya gerçek bir savunma garantisi sağlamadan.</span>\n<span class=\"para\">Ancak bu planlar, çatışmada fiziksel olarak sıkışıp kalan birçok ruhu dikkate almıyor. Bunlar, Rusya tarafından yok edilen şehirlerde yaşayan aileler, örneğin Mariupol, veya Ukrayna'nın geride bırakmayacağına söz verdiği Donbas'taki binlerce kasaba ve köydür. Günlük saldırılara maruz kalanlar, şimdi Rusların acımasız işgal rejimiyle baş başa kalacaklar; bu rejim işkence, zorla anti-Ukrayna eğitimi, zorla göç ve kültürel ve dilsel beyazlama uygulayarak yerel halktan Ukrayna kimliğinin tüm yönlerini silmeye çalışıyor. Korkuya ve bu savaşın acımasız doğasına rağmen, doğudaki yolculuğum sırasında konuşma fırsatı bulduğum her bir sivil, aynı duyguyu paylaştı: özgür, barış içinde bir Ukrayna'da yaşamak istiyorlar ve bu hayali bırakmayı reddediyorlar. Batı'dan, özellikle de Amerika Birleşik Devletleri'nden sürdürülen – ve artırılan – destek olmadan, Ukrayna'nın geleceği, halkının refahı ve barış ve özgürlük için olan arzuları, derin bir belirsizlikle karşı karşıya kalıyor.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Joshua R. Kroeker</strong> bağımsız bir araştırmacı, butik analitik firma Reaktion Group'un kurucusu, siyasi analiz projesi R.Politik'te analist ve RANE'de editördür. Kanada'daki British Columbia Üniversitesi, Almanya'daki Heidelberg Üniversitesi ve Rusya'daki St. Petersburg Devlet Üniversitesi'nden diplomaları bulunmaktadır.</span>\n<span class=\"para\"><em>Polonya Cumhuriyeti Dışişleri Bakanlığı tarafından “Kamu Diplomasisi 2024 – 2025 – Avrupa boyutu ve dezenformasyonla mücadele” hibe yarışması kapsamında finanse edilen kamu görevi.</em></span>\n<span class=\"para\"><em>Bu yayındaki görüşler yazarların görüşleridir ve Polonya Cumhuriyeti Dışişleri Bakanlığı'nın resmi görüşlerini yansıtmaz.</em></span>\n<span class=\"para\"></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        }
    },
    key:"revisionId": string:"vayusflp2ij2qrhaxs7eryvrpfa",
    key:"pubDate": string:"2024-12-12T20:05:22",
    key:"contentUrl": {
        key:"en": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38364",
            key:"fromContentUrl": boolean:true,
            key:"firstLanguage": boolean:true
        },
        key:"bg": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38364",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38364",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38364",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38364",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38364",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38364",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38364",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38364",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38364",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38364",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38364",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38364",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38364",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38364",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38364",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38364",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"sr": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38364",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38364",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38364",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38364",
            key:"fromLang": string:"en"
        }
    },
    key:"languageDetails": {
        key:"OriginalLangauges": number:1,
        key:"ContentItemLangauges": number:1,
        key:"ContentItemTranslations": number:21
    },
    key:"originalLanguages": {
        key:"language_codes": [
            string:"en"
        ]
    },
    key:"revision": {
        key:"dateModified": string:"2024-12-13T08:33:04.281",
        key:"__typename": string:"Revision"
    },
    key:"mediaAssets": {
        key:"nodes": [
            {
                key:"uid": string:"eayuro2f3u46qrofxi5gyddvuxi",
                key:"mediaType": string:"image",
                key:"title": {
                    key:"en": {
                        key:"value": string:"Picture2"
                    }
                },
                key:"duration": null:null,
                key:"files": {
                    key:"nodes": [
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/Picture2-1024x492.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/Picture2-1024x660.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/Picture2-1024x900.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/Picture2-180x180.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/Picture2-300x300.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/Picture2-600x600.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/Picture2-300x400.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/Picture2-600x800.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/Picture2-100x100.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/Picture2.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/Picture2-225x300.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/Picture2-768x1024.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/Picture2-150x150.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/Picture2-1024x683.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        }
                    ],
                    key:"__typename": string:"MediaAssetFilesByFileToMediaAssetBAndAManyToManyConnection"
                },
                key:"__typename": string:"MediaAsset"
            },
            {
                key:"uid": string:"eayuro2f3u4gqrdx6tu36v7ialw",
                key:"mediaType": string:"image",
                key:"title": {
                    key:"en": {
                        key:"value": string:"Picture5"
                    }
                },
                key:"duration": null:null,
                key:"files": {
                    key:"nodes": [
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/Picture5-1024x900.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/Picture5-180x180.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/Picture5-300x300.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/Picture5-600x600.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/Picture5-300x400.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/Picture5-600x800.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/Picture5-100x100.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/Picture5-e1733955442761.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/Picture5-225x300.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/Picture5-768x1024.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/Picture5-150x150.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/Picture5-768x1023.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/Picture5-1024x683.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/Picture5-1024x492.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/Picture5-1024x660.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        }
                    ],
                    key:"__typename": string:"MediaAssetFilesByFileToMediaAssetBAndAManyToManyConnection"
                },
                key:"__typename": string:"MediaAsset"
            },
            {
                key:"uid": string:"eayuro2f3u4oqre7t6hap7e2zvy",
                key:"mediaType": string:"image",
                key:"title": {
                    key:"en": {
                        key:"value": string:"Picture4"
                    }
                },
                key:"duration": null:null,
                key:"files": {
                    key:"nodes": [
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/Picture4-e1733955345681.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/Picture4-225x300.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/Picture4-768x1024.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/Picture4-150x150.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/Picture4-1024x683.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/Picture4-1024x492.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/Picture4-1024x660.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/Picture4-1024x900.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/Picture4-180x180.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/Picture4-300x300.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/Picture4-600x600.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/Picture4-300x400.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/Picture4-600x800.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/Picture4-100x100.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        }
                    ],
                    key:"__typename": string:"MediaAssetFilesByFileToMediaAssetBAndAManyToManyConnection"
                },
                key:"__typename": string:"MediaAsset"
            },
            {
                key:"uid": string:"eayuro2f3u4wqrqkg6s4ii6gbi6",
                key:"mediaType": string:"image",
                key:"title": {
                    key:"en": {
                        key:"value": string:"Picture3"
                    }
                },
                key:"duration": null:null,
                key:"files": {
                    key:"nodes": [
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/Picture3-e1733955276780.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/Picture3-225x300.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/Picture3-768x1024.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/Picture3-150x150.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/Picture3-1024x683.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/Picture3-1024x492.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/Picture3-1024x660.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/Picture3-1024x900.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/Picture3-180x180.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/Picture3-300x300.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/Picture3-600x600.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/Picture3-300x400.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/Picture3-600x800.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/Picture3-100x100.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        }
                    ],
                    key:"__typename": string:"MediaAssetFilesByFileToMediaAssetBAndAManyToManyConnection"
                },
                key:"__typename": string:"MediaAsset"
            },
            {
                key:"uid": string:"eayuro2f3u5gqr5jank6j6xile4",
                key:"mediaType": string:"image",
                key:"title": {
                    key:"en": {
                        key:"value": string:"Picture1"
                    }
                },
                key:"duration": null:null,
                key:"files": {
                    key:"nodes": [
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/Picture1.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/Picture1-225x300.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/Picture1-769x1024.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/Picture1-150x150.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/Picture1-768x1023.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/Picture1-1024x683.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/Picture1-1024x492.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/Picture1-1024x660.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/Picture1-1024x900.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/Picture1-180x180.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/Picture1-300x300.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/Picture1-600x600.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/Picture1-300x400.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/Picture1-600x799.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/Picture1-100x100.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        }
                    ],
                    key:"__typename": string:"MediaAssetFilesByFileToMediaAssetBAndAManyToManyConnection"
                },
                key:"__typename": string:"MediaAsset"
            },
            {
                key:"uid": string:"eayuro2f3u5par4ytuty4vlgf3a",
                key:"mediaType": string:"image",
                key:"title": {
                    key:"en": {
                        key:"value": string:"image0 (6)"
                    }
                },
                key:"duration": null:null,
                key:"files": {
                    key:"nodes": [
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/image0-6-e1733954890800.jpeg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/image0-6-300x225.jpeg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/image0-6-1024x768.jpeg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/image0-6-150x150.jpeg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/image0-6-768x576.jpeg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/image0-6-1536x1152.jpeg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/image0-6-1024x683.jpeg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/image0-6-1024x492.jpeg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/image0-6-1024x660.jpeg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/image0-6-1024x900.jpeg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/image0-6-180x180.jpeg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/image0-6-300x300.jpeg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/image0-6-600x600.jpeg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/image0-6-600x450.jpeg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/image0-6-100x100.jpeg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        }
                    ],
                    key:"__typename": string:"MediaAssetFilesByFileToMediaAssetBAndAManyToManyConnection"
                },
                key:"__typename": string:"MediaAsset"
            },
            {
                key:"uid": string:"eayuro2f3umkqrjoibp3pncs6v2",
                key:"mediaType": string:"image",
                key:"title": {
                    key:"en": {
                        key:"value": string:"Picture6"
                    }
                },
                key:"duration": null:null,
                key:"files": {
                    key:"nodes": [
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/Picture6.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/Picture6-225x300.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/Picture6-150x150.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/Picture6-1024x683.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/Picture6-1024x492.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/Picture6-1024x660.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/Picture6-1024x900.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/Picture6-180x180.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/Picture6-300x300.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/Picture6-600x600.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/Picture6-300x400.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/Picture6-600x800.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/Picture6-100x100.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        }
                    ],
                    key:"__typename": string:"MediaAssetFilesByFileToMediaAssetBAndAManyToManyConnection"
                },
                key:"__typename": string:"MediaAsset"
            }
        ],
        key:"__typename": string:"ContentItemMediaAssetsByContentItemToMediaAssetAAndBManyToManyConnection"
    },
    key:"contentItemTranslations": {
        key:"nodes": [
            {
                key:"title": string:"L'heure la plus sombre de l'Ukraine",
                key:"uid": string:"158e58c8-c765-4810-97ce-e576ff955458",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Depuis environ deux ans, depuis que j'ai <a href=\"https://neweasterneurope.eu/2023/01/03/we-have-never-been-stronger-a-first-hand-report-from-ukraine/\">visité pour la première fois l'Ukraine en guerre</a> en novembre 2022, la situation dans le pays a changé de manière drastique. À l'époque, je suis arrivé à Kyiv le 18 novembre, quelques jours seulement après les opérations de contre-offensive réussies de l'Ukraine qui ont libéré Kherson et repoussé les envahisseurs russes hors de la plupart de l'oblast de Kharkiv. Malgré les froides journées d'hiver et le manque d'électricité, le moral en Ukraine était extrêmement élevé. Les soldats parlaient de victoire sur les Russes, tandis que des bénévoles, des citoyens ordinaires et des étrangers se rassemblaient autour du drapeau bleu et jaune pour soutenir la défense du pays et aider à la catastrophe humanitaire.</p>\n<p>Deux ans plus tard, la situation semble dévastatrice. La Russie a réalisé de nombreux gains réussis dans le Donbass, avançant vers le pôle logistique important de Pokrovsk ; se rapprochant de la ville de Kupiansk ; terrorisant sans distinction les civils à travers tout le pays avec des drones fabriqués en Iran et en Russie ; et réduisant lentement les villes de Soumy, Kharkiv et Zaporijjia en cendres avec d'énormes bombes planantes.</p>\n<p>Un récent voyage d'une semaine sur les lignes de front de l'Ukraine – y compris Soumy, Kupiansk, Pokrovsk et le sud de Donetsk – a révélé un certain nombre d'impressions reflétant la détérioration de la situation militaire et le désespoir du pays, ainsi que son refus de ne pas abandonner.</p>\n<p><strong>Jours sombres à l'est </strong></p>\n<p>Depuis environ deux mois maintenant, la Russie a lentement gagné du terrain dans plusieurs parties de l'Ukraine. Près de Pokrovsk seulement, l'armée russe a pris des dizaines de villes et de villages et a avancé de plus de 33 kilomètres depuis la prise de la ville d'Avdiivka plus tôt cette année. Au cours des dernières semaines, les forces russes se sont déplacées avec une vitesse notable et sont aux abords de la ville de Pokrovsk, se positionnant pour bombarder la ville sans distinction jour et nuit. Afin de prévenir le pire, les autorités ukrainiennes ont ordonné l'évacuation obligatoire de la ville. Aujourd'hui, la ville est une ville fantôme avec peu d'infrastructures, des explosions constantes provenant de l'artillerie russe, des bâtiments en ruine et des chiens errants. En dehors de la ville, les Ukrainiens creusent rapidement des tranchées pour se préparer au pire.</p>\n<p>Kupiansk est dans une situation similaire. Lors de ma visite à la fin d'octobre, les Russes poussaient aux abords de la ville. Environ toutes les 30 secondes, des bombardements retentissaient dans toute la ville. La plupart des civils ont évacué. Presque aucun bâtiment intact ne reste. La destruction est omniprésente. Quelques civils endurcis continuent de vendre leurs marchandises sur un marché local improvisé – l'ancien marché de la ville n'est plus qu'un tas de métal tordu et de bois carbonisé, frappé par des missiles balistiques il y a seulement quelques mois. Les soldats sont la vue la plus courante dans la ville, revenant sur la rive droite de la rivière pour un court répit ou pour réparer leur équipement avant de retourner aux combats de l'autre côté.</p>\n<p>La situation militaire de l'Ukraine est tout aussi désastreuse sur la plupart des lignes de front. Le manque de soutien occidental substantiel, en particulier la capacité d'utiliser des armes à longue portée contre les pôles logistiques et la capacité de production militaire de la Russie, a signifié que, tandis que l'Occident hésite à fournir à l'Ukraine des obus, des chars et des systèmes de défense aérienne suffisants, la Russie a pu augmenter sa production, transférant cet avantage sur le champ de bataille et submergeant les capacités défensives de l'Ukraine. L'Ukraine, pour sa part, travaille sans relâche pour défendre chaque pouce de territoire qu'elle peut, ralentissant les avancées russes lorsque cela est possible, mais pas toujours avec succès.</p>\n<p><strong>Les quelques âmes restantes </strong></p>\n<p>Un frais matin de vendredi, mon équipe et moi avons rencontré Oleksandr de Proliska, une organisation de bénévoles qui évacue les personnes âgées et malades des régions de front. Rejoignant leur groupe, équipé d'une ambulance, d'un médecin et de fournitures médicales, nous avons traversé les bombardements constants de Pokrovsk jusqu'à une petite banlieue de maisons. Un homme âgé, immobile en raison de problèmes de santé, devait être évacué vers un hôpital à Kyiv. L'évacuation immédiate de son domicile a pris environ une heure. Ses voisins et amis, principalement des femmes âgées, ont versé des larmes alors qu'il était chargé dans l'ambulance. Pendant ce temps, des bombardements pouvaient être entendus au loin.</p>\n<p>Oleksandr et son organisation effectuent des évacuations comme celle-ci presque quotidiennement. Pokrovsk est leur principal objectif maintenant, mais ils ont opéré dans une grande partie de la ligne de front dans le Donbass. Leur objectif, comme l'a expliqué Oleksandr, “est de montrer aux habitants que quitter leur maison, malgré les difficultés, est bien mieux que de prendre le risque de rester alors que la ligne de front se rapproche”. Un autre bénévole, qui s'appelle également Oleksandr, a expliqué qu'à partir du 7 novembre, environ 11 500 civils – dont cinq pour cent sont des enfants – restent dans la Pokrovsk assiégée. La ville avait auparavant une population de plus de 60 000 habitants.</p>\n<p>Pokrovsk, comme Kupiansk au nord et de nombreuses autres villes de front, n'a plus d'électricité ni d'eau courante. Ceux qui choisissent de rester sont souvent seuls, car les autorités régionales ne peuvent plus leur fournir de manière sécurisée. Oleksandr explique que les bombardements russes des villages de front autour de Pokrovsk ont augmenté ces derniers jours. Actuellement, les Russes sont à environ sept kilomètres de la ville. En raison du danger accru pour les bénévoles, seulement 30 à 50 personnes peuvent être évacuées par semaine par toutes les organisations de bénévoles. Certains de ceux qui peuvent partir par leurs propres moyens le font, mais beaucoup d'autres ont choisi de rester par peur de l'inconnu. Bien sûr, quitter leur maison et leur héritage pour de nouvelles villes est pour beaucoup un obstacle psychologique extrêmement difficile à surmonter.</p>\n<p>En moyenne, environ 2500 à 3000 personnes sont évacuées de Donetsk chaque mois. Cela est en grande partie dû aux bénévoles qui travaillent sans relâche pour que cela se produise. Ceux qui ne peuvent pas être évacués par des bénévoles, l'armée et le gouvernement ukrainien – ou ceux qui ne veulent pas être évacués, préférant tenter leur chance, soit par peur, ignorance ou allégeances mal orientées – sont souvent laissés à se débrouiller seuls face à la puissance destructrice de l'armée russe en avance.</p>\n<p><strong>Regarder dans l'inconnu </strong></p>\n<p>La situation militaire de l'Ukraine n'a jamais été aussi périlleuse qu'elle ne l'est maintenant, sauf peut-être pendant les premières semaines de l'invasion russe. Malgré le fait d'avoir une armée professionnelle massive ; de rendre une quantité significative de territoire à l'Ukraine ; de développer les capacités de détruire une grande partie de la flotte de la mer Noire de la Russie ; et d'attaquer des infrastructures critiques à l'intérieur de la Russie, sans parler de pousser et d'occuper une partie notable de la région de Kouïsk en Russie, la situation pour l'Ukraine devient de plus en plus préoccupante.</p>\n<p>Trois ans après l'invasion de l'Ukraine par la Russie, la société du pays commence à se fatiguer. Malgré de nombreux efforts qui se poursuivent et de plus en plus de bénévoles qui s'inscrivent – tant pour l'armée que pour les efforts civils pour la soutenir – vague après vague de mauvaises nouvelles venant de l'est pèse lourdement. Les discussions sur des négociations de paix sont plus courantes qu'il y a un an, bien que la plupart conviennent que toute “paix” avec la Russie ne sera qu'un gel à court terme des hostilités, permettant à la Russie de réapprovisionner et d'améliorer son armée pour une nouvelle invasion à l'avenir.</p>\n<p>À l'international, la situation n'est guère meilleure. Les partenaires occidentaux échouent dans leurs promesses de soutenir la défense de l'Ukraine. L'élection récente de l'ancien président américain Donald Trump présage des risques significatifs pour l'Ukraine, surtout en tenant compte de sa rhétorique ; des personnes qu'il fréquente (comme Elon Musk et J.D. Vance, tous deux ayant utilisé une rhétorique très anti-ukrainienne) ; et de ses “plans de paix”, qui semblent potentiellement offrir à la Russie le territoire ukrainien qu'elle occupe en échange d'un gel du conflit, mais sans fournir à l'Ukraine de véritables garanties de défense.</p>\n<p>Cependant, ces plans ne tiennent pas compte des nombreuses âmes qui sont physiquement prises dans le conflit. Ce sont les familles vivant dans des villes détruites par la Russie, comme Marioupol, ou les milliers de villes et de villages dans le Donbass que l'Ukraine a promis de ne pas abandonner. Ceux qui survivent aux attaques quotidiennes sur leurs maisons seront désormais laissés à la brutalité du régime d'occupation russe, qui emploie la torture, l'éducation anti-ukrainienne forcée, la migration forcée et le blanchiment culturel et linguistique pour éliminer tous les aspects de l'identité ukrainienne des habitants. Malgré la peur et la nature éprouvante de cette guerre, chaque civil avec qui j'ai eu l'occasion de parler lors de mon voyage à l'est a partagé le même sentiment : ils veulent vivre dans une Ukraine libre et paisible, et refusent d'abandonner ce rêve. Sans un soutien soutenu – et renforcé – de l'Occident, y compris des États-Unis, l'avenir de l'Ukraine, le bien-être de son peuple et leurs aspirations à la paix et à la liberté sont laissés vulnérables à un destin profondément incertain.</p>\n<p><strong>Joshua R. Kroeker</strong> est un chercheur indépendant, fondateur de la société d'analyse boutique Reaktion Group, analyste au projet d'analyse politique R.Politik, et éditeur à RANE. Il détient des diplômes de l'Université de la Colombie-Britannique au Canada, de l'Université de Heidelberg en Allemagne et de l'Université d'État de Saint-Pétersbourg, en Russie.</p>\n<p><em>Tâche publique financée par le ministère des Affaires étrangères de la République de Pologne dans le cadre du concours de subventions “Diplomatie publique 2024 – 2025 – la dimension européenne et la lutte contre la désinformation”.</em></p>\n<p><em>Les opinions exprimées dans cette publication sont celles des auteurs et ne reflètent pas les points de vue des positions officielles du ministère des Affaires étrangères de la République de Pologne.</em></p>\n<p><img class=\"alignnone size-full wp-image-38273\" src=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103.png?1733318905299?1734078701249\" sizes=\"(max-width: 612px) 100vw, 612px\" srcset=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103.png 612w, https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103-300x87.png 300w, https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103-600x174.png 600w\" alt=\"\" width=\"612\" height=\"177\"></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayuro2f3u5pqrtgausmrrmtmki",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:53:38.724",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayusflp2ij2qrhaxs7eryvrpfa",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Il y a maintenant plus de 1000 jours depuis l'invasion à grande échelle de l'Ukraine par la Russie. Bien que la campagne de défense de Kyiv ait entraîné de nombreuses victoires, la situation actuelle sur le front est préoccupante. Alors que le pays fait face à la perspective d'un nouvel hiver, son avenir reste incertain pour le moins.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"fr",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:53:38.726",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Najciemniejsza godzina Ukrainy",
                key:"uid": string:"242f4f1e-b95b-4c85-88b5-2daabc315861",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>W ciągu około dwóch lat od momentu, gdy <a href=\"https://neweasterneurope.eu/2023/01/03/we-have-never-been-stronger-a-first-hand-report-from-ukraine/\">po raz pierwszy odwiedziłem ogarniętą wojną Ukrainę</a> w listopadzie 2022 roku, sytuacja w kraju zmieniła się drastycznie. Wtedy przybyłem do Kijowa 18 listopada, zaledwie kilka dni po udanych operacjach kontrofensywnych Ukrainy, które wyzwoliły Chersoń i wypchnęły rosyjskich najeźdźców z większości obwodu charkowskiego. Pomimo zimnych dni i braku prądu, morale w Ukrainie było niezwykle wysokie. Żołnierze mówili o zwycięstwie nad Rosjanami, podczas gdy wolontariusze, zwykli obywatele i cudzoziemcy gromadzili się wokół niebiesko-żółtej flagi, aby wspierać obronę kraju i pomagać w katastrofie humanitarnej.</p>\n<p>Dwa lata później sytuacja wygląda tragicznie inaczej. Rosja zdobyła liczne sukcesy w Donbasie, zbliżając się do ważnego węzła logistycznego w Pokrowsku; zbliżając się do miasta Kupiańsk; bezwzględnie terroryzując cywilów w całym kraju za pomocą irańskich i rosyjskich dronów; oraz powoli niszcząc miasta Sumy, Charków i Zaporoże za pomocą masywnych bomb szybujących.</p>\n<p>Ostatnia tygodniowa podróż na linie frontu Ukrainy – w tym Sumy, Kupiańsk, Pokrowsk i południowy Donieck – przyniosła szereg wrażeń odzwierciedlających pogarszającą się sytuację militarną i desperację kraju oraz odmowę poddania się.</p>\n<p><strong>Ciężkie dni na wschodzie </strong></p>\n<p>Od około dwóch miesięcy Rosja powoli zdobywa terytorium w wielu częściach Ukrainy. Tylko w pobliżu Pokrowska wojsko rosyjskie zajęło dziesiątki miast i wsi, przesuwając się o ponad 33 kilometry od momentu zajęcia miasta Awdijwka na początku tego roku. W ostatnich tygodniach rosyjskie siły poruszały się z zauważalną prędkością i są na obrzeżach miasta Pokrowsk, co pozwala im na ostrzeliwanie miasta bez względu na porę dnia i nocy. Aby zapobiec najgorszemu, władze ukraińskie zarządziły obowiązkową ewakuację miasta. Dziś miasto jest miastem widmem z niewielką infrastrukturą, ciągłymi eksplozjami z rosyjskiej artylerii, rozpadającymi się budynkami i błąkającymi się psami. Poza miastem Ukraińcy szybko kopią okopy, aby przygotować się na najgorsze.</p>\n<p>Kupiańsk znajduje się w podobnej sytuacji. Podczas mojej wizyty pod koniec października Rosjanie naciskali na obrzeżach miasta. Co około 30 sekund w całym mieście rozlegały się odgłosy ostrzału. Większość cywilów ewakuowała się. Prawie nie pozostały nietknięte budynki. Zniszczenie jest wszechobecne. Kilku zahartowanych cywilów nadal sprzedaje swoje towary na prowizorycznym lokalnym rynku – dawny rynek miasta to teraz tylko stos skręconego metalu i zwęglonego drewna, trafiony przez pociski balistyczne zaledwie kilka miesięcy temu. Żołnierze są najczęstszym widokiem w mieście, wracając na prawy brzeg rzeki na krótką przerwę lub aby naprawić swój sprzęt przed powrotem do walk po drugiej stronie.</p>\n<p>Sytuacja militarna Ukrainy jest równie ponura na większości linii frontu. Brak znacznego wsparcia ze strony Zachodu, zwłaszcza możliwości użycia broni dalekiego zasięgu przeciwko rosyjskim węzłom logistycznym i zdolności produkcyjnej wojska, oznacza, że podczas gdy Zachód waha się w dostarczaniu Ukrainie wystarczającej liczby pocisków, czołgów i systemów obrony powietrznej, Rosja była w stanie zwiększyć swoją produkcję, przenosząc tę przewagę na pole bitwy i przytłaczając ukraińskie zdolności obronne. Ukraina z kolei nieustannie pracuje nad obroną każdego cala terytorium, które może, spowalniając rosyjskie postępy tam, gdzie to możliwe, ale nie zawsze z powodzeniem.</p>\n<p><strong>Nieliczne dusze, które pozostały </strong></p>\n<p>W chłodny piątkowy poranek mój zespół i ja spotkaliśmy się z Oleksandrem z Proliska, organizacji wolontariuszy, która ewakuuje starsze i chore osoby z regionów frontowych. Dołączając do ich grupy, wyposażonej w karetkę, lekarza i materiały medyczne, przejechaliśmy przez ciągły ostrzał Pokrowska do małego przedmieścia z domami. Starszy mężczyzna, unieruchomiony z powodu problemów zdrowotnych, miał być ewakuowany do szpitala w Kijowie. Natychmiastowa ewakuacja z jego domu zajęła tylko około godziny. Jego sąsiedzi i przyjaciele, głównie starsze kobiety, płakały, gdy był ładowany do karetki. Cały czas w oddali słychać było odgłosy ostrzału.</p>\n<p>Oleksandr i jego organizacja przeprowadzają ewakuacje jak ta niemal codziennie. Pokrowsk jest teraz ich głównym celem, ale działają na dużej części linii frontu w Donbasie. Ich celem, jak wyjaśnił Oleksandr, “jest pokazanie lokalnym mieszkańcom, że opuszczenie swoich domów, mimo trudności, jest znacznie lepsze niż ryzykowanie pozostania, gdy linia frontu zbliża się coraz bardziej”. Inny wolontariusz, który również nazywa się Oleksandr, wyjaśnił, że na 7 listopada w oblężonym Pokrowsku pozostało około 11 500 cywilów – pięć procent z nich to dzieci. Miasto miało wcześniej populację ponad 60 000.</p>\n<p>Pokrowsk, podobnie jak Kupiańsk na północy i wiele innych miast frontowych, nie ma już elektryczności ani bieżącej wody. Ci, którzy decydują się pozostać, często są zdani na siebie, ponieważ władze regionalne nie mogą już zapewnić im bezpieczeństwa. Oleksandr wyjaśnia, że rosyjski ostrzał wsi na linii frontu wokół Pokrowska wzrósł w ostatnich dniach. Obecnie Rosjanie są około siedmiu kilometrów od miasta. Z powodu zwiększonego niebezpieczeństwa dla wolontariuszy, tylko 30 do 50 osób może być ewakuowanych tygodniowo przez wszystkie organizacje wolontariackie. Niektórzy z tych, którzy mogą odejść na własną rękę, robią to, ale wielu innych zdecydowało się pozostać z obawy przed nieznanym. Oczywiście opuszczenie swoich domów i dziedzictwa na rzecz nowych miast jest dla wielu niezwykle trudną przeszkodą psychologiczną do pokonania.</p>\n<p>Średnio z Doniecka ewakuuje się od 2500 do 3000 osób w każdym danym miesiącu. W dużej mierze jest to zasługa wolontariuszy, którzy pracują niestrudzenie, aby to umożliwić. Ci, którzy nie mogą być ewakuowani przez wolontariuszy, armię i rząd ukraiński – lub ci, którzy nie chcą być ewakuowani, woląc zaryzykować, z powodu strachu, ignorancji lub błędnych lojalności – często zostają zdani na siebie w obliczu niszczycielskiej siły postępującej armii rosyjskiej.</p>\n<p><strong>Patrząc w nieznane </strong></p>\n<p>Sytuacja militarna Ukrainy nigdy nie wyglądała tak niebezpiecznie jak teraz, chyba że w pierwszych kilku tygodniach rosyjskiej inwazji. Pomimo posiadania ogromnej profesjonalnej armii; odzyskania znacznej ilości terytorium dla Ukrainy; rozwijania zdolności do zniszczenia znacznej części rosyjskiej Floty Czarnomorskiej; oraz atakowania krytycznej infrastruktury wewnątrz Rosji, nie mówiąc już o wchodzeniu i okupowaniu znacznej części rosyjskiego regionu Kursk, sytuacja Ukrainy staje się coraz bardziej niepokojąca.</p>\n<p>Trzy lata po inwazji Rosji na Ukrainę społeczeństwo kraju staje się zmęczone. Pomimo wielu kontynuowanych wysiłków i coraz większej liczby wolontariuszy zapisujących się – zarówno do wojska, jak i do cywilnych działań wspierających je – fala za falą złych wiadomości napływających ze wschodu odciska swoje piętno. Rozmowy o negocjacjach pokojowych są bardziej powszechne niż rok temu, chociaż większość przyznaje, że jakikolwiek “pokój” z Rosją będzie tylko krótkoterminowym zamrożeniem działań wojennych, pozwalającym Rosji na uzupełnienie zapasów i poprawę swojej armii na kolejną inwazję w przyszłości.</p>\n<p>Na arenie międzynarodowej sytuacja nie jest lepsza. Zachodni partnerzy zawodzą w swoich obietnicach wsparcia obrony Ukrainy. Niedawne wybory byłego prezydenta USA Donalda Trumpa zwiastują poważne ryzyko dla Ukrainy, zwłaszcza biorąc pod uwagę jego retorykę; ludzi, którymi się otacza (takich jak Elon Musk i J.D. Vance, którzy obaj używali bardzo antyukraińskiej retoryki); oraz jego “plany pokojowe”, które mogą potencjalnie podarować Rosji ukraińskie terytorium, które zajmuje, w zamian za zamrożenie konfliktu, ale bez zapewnienia Ukrainie jakichkolwiek rzeczywistych gwarancji obrony.</p>\n<p>Te plany jednak nie uwzględniają wielu dusz, które są fizycznie uwikłane w konflikt. To rodziny żyjące w miastach zniszczonych przez Rosję, takich jak Mariupol, czy tysiące miasteczek i wsi w Donbasie, które Ukraina obiecała nie zostawić w tyle. Ci, którzy przetrwają codzienne ataki na swoje domy, będą musieli zmierzyć się z brutalnym reżimem okupacyjnym Rosjan, którzy stosują tortury, przymusową edukację antyukraińską, przymusową migrację oraz kulturowe i językowe zatarcie, aby usunąć wszystkie aspekty ukraińskiej tożsamości z lokalnych mieszkańców. Pomimo strachu i morderczego charakteru tej wojny, każdy cywil, z którym miałem okazję rozmawiać podczas mojej podróży na wschód, podzielał to samo uczucie: chcą żyć w wolnej, pokojowej Ukrainie i odmawiają rezygnacji z tego marzenia. Bez trwałego – i wzmocnionego – wsparcia ze strony Zachodu, w tym Stanów Zjednoczonych, przyszłość Ukrainy, dobrobyt jej ludzi oraz ich aspiracje do pokoju i wolności pozostają narażone na głęboko niepewny los.</p>\n<p><strong>Joshua R. Kroeker</strong> jest niezależnym badaczem, założycielem butikowej firmy analitycznej Reaktion Group, analitykiem w projekcie analizy politycznej R.Politik oraz redaktorem w RANE. Posiada dyplomy z Uniwersytetu Kolumbii Brytyjskiej w Kanadzie, Uniwersytetu w Heidelbergu w Niemczech oraz Uniwersytetu Państwowego w Petersburgu w Rosji.</p>\n<p><em>Zadanie publiczne finansowane przez Ministerstwo Spraw Zagranicznych Rzeczypospolitej Polskiej w ramach konkursu grantowego “Dyplomacja Publiczna 2024 – 2025 – wymiar europejski i przeciwdziałanie dezinformacji”.</em></p>\n<p><em>Opinie wyrażone w tej publikacji są opiniami autorów i nie odzwierciedlają stanowisk oficjalnych Ministerstwa Spraw Zagranicznych Rzeczypospolitej Polskiej.</em></p>\n<p><img class=\"alignnone size-full wp-image-38273\" src=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103.png?1733318905299?1734078701249\" sizes=\"(max-width: 612px) 100vw, 612px\" srcset=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103.png 612w, https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103-300x87.png 300w, https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103-600x174.png 600w\" alt=\"\" width=\"612\" height=\"177\"></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayuro2f3u5pqrtgausmrrmtmki",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:09:03.255",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayusflp2ij2qrhaxs7eryvrpfa",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Minęło już ponad 1000 dni od pełnoskalowej inwazji Rosji na Ukrainę. Chociaż kampania obronna Kijowa przyniosła wiele zwycięstw, obecna sytuacja na linii frontu budzi niepokój. W miarę jak kraj staje w obliczu perspektywy kolejnej zimy, jego przyszłość pozostaje co najmniej niepewna.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"pl",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:09:23.035",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"L'ora più buia dell'Ucraina",
                key:"uid": string:"28c21495-2cb0-4f21-8870-08bed464acb6",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Negli circa due anni da quando ho <a href=\"https://neweasterneurope.eu/2023/01/03/we-have-never-been-stronger-a-first-hand-report-from-ukraine/\">visitato per la prima volta l'Ucraina in guerra</a> a novembre 2022, la situazione nel paese è cambiata drasticamente. Allora sono arrivato a Kyiv il 18 novembre, pochi giorni dopo le operazioni di controffensiva di successo dell'Ucraina che hanno liberato Kherson e spinto gli invasori russi fuori dalla maggior parte dell'Oblast di Kharkiv. Nonostante i freddi giorni invernali e la mancanza di energia, il morale in Ucraina era estremamente alto. I soldati parlavano di vittoria sui russi, mentre volontari, cittadini normali e stranieri si radunavano attorno alla bandiera blu e gialla per sostenere la difesa del paese e aiutare la catastrofe umanitaria.</p>\n<p>Due anni dopo, la situazione appare devastantemente diversa. La Russia ha fatto numerosi guadagni di successo nel Donbas, avvicinandosi al importante hub logistico di Pokrovsk; muovendosi vicino alla città di Kupiansk; terrorizzando indiscriminatamente i civili in tutto il paese con droni iraniani e russi; e sollevando lentamente le città di Sumy, Kharkiv e Zaporizhzhia a terra con enormi bombe a caduta.</p>\n<p>Un recente viaggio di una settimana alle linee del fronte dell'Ucraina – inclusi Sumy, Kupiansk, Pokrovsk e il sud di Donetsk – ha fornito una serie di impressioni che riflettono il deterioramento della situazione militare e la disperazione del paese e il rifiuto di non arrendersi.</p>\n<p><strong>Giorni bui nell'est </strong></p>\n<p>Da circa due mesi, la Russia sta guadagnando lentamente territorio in più parti dell'Ucraina. Solo vicino a Pokrovsk, l'esercito russo ha preso decine di città e villaggi e ha avanzato di oltre 33 chilometri da quando ha preso la città di Avdiivka all'inizio di quest'anno. Nelle ultime settimane, le forze russe si sono mosse con notevole rapidità e sono ai margini della città di Pokrovsk, posizionandosi per bombardare la città indiscriminatamente giorno e notte. Per prevenire il peggio, le autorità ucraine hanno ordinato l'evacuazione obbligatoria della città. Oggi, la città è una città fantasma con poca infrastruttura, esplosioni costanti dall'artiglieria russa, edifici in rovina e cani vaganti. Fuori dalla città, gli ucraini stanno rapidamente scavando trincee per prepararsi al peggio.</p>\n<p>Kupiansk si trova in una situazione simile. Alla mia visita alla fine di ottobre, i russi stavano avanzando ai margini della città. Ogni 30 secondi circa, il bombardamento in arrivo rimbombava in tutta la città. La maggior parte dei civili si è evacuata. Quasi nessun edificio intatto rimane. La distruzione è onnipresente. Alcuni civili induriti continuano a vendere le loro merci in un mercato locale di fortuna – il mercato precedente della città è ora solo un cumulo di metallo contorto e legno bruciato, colpito da missili balistici solo pochi mesi fa. I soldati sono la vista più comune in città, tornando sulla riva destra del fiume per un breve riposo o per riparare le loro attrezzature prima di tornare alle battaglie dall'altra parte.</p>\n<p>La situazione militare dell'Ucraina è altrettanto desolante lungo la maggior parte della linea del fronte. La mancanza di sostegno occidentale sostanziale, specialmente la capacità di utilizzare armi a lungo raggio contro gli hub logistici e la capacità di produzione militare della Russia, ha significato che mentre l'Occidente vacilla nel fornire all'Ucraina proiettili, carri armati e sistemi di difesa aerea sufficienti, la Russia è stata in grado di aumentare la sua produzione, trasferendo quel vantaggio sul campo di battaglia e sopraffacendo le capacità difensive dell'Ucraina. L'Ucraina, da parte sua, lavora instancabilmente per difendere ogni centimetro di territorio che può, rallentando gli avanzamenti russi dove possibile, ma non sempre con successo.</p>\n<p><strong>Le poche anime rimaste </strong></p>\n<p>In una fresca mattina di venerdì, il mio team e io abbiamo incontrato Oleksandr di Proliska, un'organizzazione di volontari che evacua gli anziani e i malati dalle regioni di prima linea. Unendoci al loro gruppo, equipaggiato con un'ambulanza, un medico e forniture mediche, abbiamo guidato attraverso il costante bombardamento di Pokrovsk verso un piccolo sobborgo di case. Un uomo anziano, immobile a causa di problemi di salute, doveva essere evacuato in un ospedale a Kyiv. L'evacuazione immediata dalla sua casa ha richiesto solo circa un'ora. I suoi vicini e amici, per lo più donne anziane, hanno versato lacrime mentre veniva caricato nell'ambulanza. Nel frattempo, il bombardamento si poteva sentire in lontananza.</p>\n<p>Oleksandr e la sua organizzazione effettuano evacuazioni come questa quasi quotidianamente. Pokrovsk è il loro principale obiettivo ora, ma hanno operato in gran parte della linea del fronte nel Donbas. Il loro obiettivo, come ha spiegato Oleksandr, “è mostrare ai locali che lasciare le proprie case, nonostante le difficoltà, è di gran lunga meglio che correre il rischio di rimanere mentre la linea del fronte si avvicina”. Un altro volontario, che si chiama anche Oleksandr, ha spiegato che a partire dal 7 novembre, circa 11.500 civili – di cui cinque per cento sono bambini – rimangono a Pokrovsk assediata. La città aveva precedentemente una popolazione di oltre 60.000.</p>\n<p>Pokrovsk, come Kupiansk a nord e molte altre città di prima linea, non ha più elettricità né acqua corrente. Coloro che scelgono di rimanere sono spesso da soli, poiché le autorità regionali non possono più provvedere a loro in sicurezza. Oleksandr spiega che il bombardamento russo dei villaggi di prima linea intorno a Pokrovsk è aumentato negli ultimi giorni. Attualmente, i russi sono a circa sette chilometri dalla città. A causa del pericolo aumentato per i volontari, solo 30-50 persone possono essere evacuate a settimana da tutte le organizzazioni di volontariato. Alcuni di coloro che possono andarsene da soli lo stanno facendo, ma molti altri hanno scelto di rimanere per paura dell'ignoto. Naturalmente, lasciare le proprie case e legami per nuove città è per molti un ostacolo psicologico estremamente difficile da superare.</p>\n<p>In media, circa 2500-3000 persone vengono evacuate da Donetsk in un mese qualsiasi. Questo è in gran parte dovuto ai volontari che lavorano instancabilmente per far sì che ciò accada. Coloro che non possono essere evacuati dai volontari, dall'esercito e dal governo ucraino – o coloro che non vogliono essere evacuati, preferendo correre i loro rischi, sia per paura, ignoranza o alleanze fuorvianti – sono spesso lasciati a cavarsela da soli contro il potere distruttivo dell'esercito russo in avanzamento.</p>\n<p><strong>Guardando nell'ignoto </strong></p>\n<p>La situazione militare dell'Ucraina non è mai sembrata così pericolosa come ora, tranne forse per le prime settimane dell'invasione russa. Nonostante abbia un enorme esercito professionale; restituendo una quantità significativa di territorio all'Ucraina; sviluppando le capacità di distruggere gran parte della flotta russa del Mar Nero; e attaccando infrastrutture critiche all'interno della Russia, senza contare l'avanzata e l'occupazione di una parte notevole della regione di Kursk in Russia, la situazione per l'Ucraina sta diventando sempre più preoccupante.</p>\n<p>Tre anni dopo l'invasione russa dell'Ucraina, la società del paese sta diventando stanca. Nonostante molti sforzi continuino e sempre più volontari si iscrivano – sia per l'esercito che per gli sforzi civili a sostenerlo – ondata dopo ondata di cattive notizie provenienti dall'est sta avendo il suo peso. Le discussioni sui negoziati di pace sono più comuni rispetto a un anno fa, anche se la maggior parte ammette che qualsiasi “pace” con la Russia sarà solo un congelamento a breve termine delle ostilità, consentendo alla Russia di rifornirsi e migliorare il suo esercito per un'altra invasione in futuro.</p>\n<p>A livello internazionale, la situazione è a malapena migliore. I partner occidentali stanno fallendo nelle loro promesse di sostenere la difesa dell'Ucraina. L'elezione recente dell'ex presidente degli Stati Uniti Donald Trump preannuncia rischi significativi per l'Ucraina, specialmente considerando la sua retorica; coloro che lo circondano (come Elon Musk e J.D. Vance, entrambi hanno usato una retorica molto anti-Ucraina); e i suoi “piani di pace”, che sembrano potenzialmente regalare alla Russia il territorio ucraino che occupa in cambio del congelamento del conflitto, ma senza fornire all'Ucraina alcuna reale garanzia di difesa.</p>\n<p>Questi piani, tuttavia, non considerano le molte anime che sono fisicamente coinvolte nel conflitto. Queste sono le famiglie che vivono in città distrutte dalla Russia, come Mariupol, o le migliaia di città e villaggi nel Donbas che l'Ucraina ha promesso di non lasciare indietro. Coloro che sopravvivono agli attacchi quotidiani alle loro case ora saranno lasciati al brutale regime di occupazione dei russi, che impiegano torture, educazione forzata anti-ucraina, migrazione forzata e imbiancamento culturale e linguistico per rimuovere tutti gli aspetti dell'identità ucraina dai locali. Nonostante la paura e la natura logorante di questa guerra, ogni singolo civile con cui ho avuto l'opportunità di parlare durante il mio viaggio a est ha condiviso lo stesso sentimento: vogliono vivere in un'Ucraina libera e pacifica e rifiutano di rinunciare a quel sogno. Senza un sostegno sostenuto – e potenziato – dall'Occidente, inclusi gli Stati Uniti, il futuro dell'Ucraina, il benessere del suo popolo e le loro aspirazioni per pace e libertà, sono lasciati vulnerabili a un destino profondamente incerto.</p>\n<p><strong>Joshua R. Kroeker</strong> è un ricercatore indipendente, fondatore della boutique analitica Reaktion Group, analista del progetto di analisi politica R.Politik e redattore di RANE. Ha conseguito lauree presso l'Università della Columbia Britannica in Canada, l'Università di Heidelberg in Germania e l'Università Statale di San Pietroburgo, Russia.</p>\n<p><em>Compito pubblico finanziato dal Ministero degli Affari Esteri della Repubblica di Polonia nell'ambito del concorso di sovvenzioni “Diplomazia Pubblica 2024 – 2025 – la dimensione europea e il contrasto alla disinformazione”.</em></p>\n<p><em>Le opinioni espresse in questa pubblicazione sono quelle degli autori e non riflettono le posizioni ufficiali del Ministero degli Affari Esteri della Repubblica di Polonia.</em></p>\n<p><img class=\"alignnone size-full wp-image-38273\" src=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103.png?1733318905299?1734078701249\" sizes=\"(max-width: 612px) 100vw, 612px\" srcset=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103.png 612w, https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103-300x87.png 300w, https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103-600x174.png 600w\" alt=\"\" width=\"612\" height=\"177\"></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayuro2f3u5pqrtgausmrrmtmki",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:37:39.799",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayusflp2ij2qrhaxs7eryvrpfa",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Sono ormai passati più di 1000 giorni dall'invasione su larga scala della Russia in Ucraina. Mentre la campagna di difesa di Kyiv ha portato a molte vittorie, la situazione attuale sul fronte è preoccupante. Mentre il paese affronta la prospettiva di un altro inverno, il suo futuro rimane incerto per non dire altro.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"it",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:37:39.8",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Ukrayna'nın en karanlık saati",
                key:"uid": string:"38025a98-2164-41b1-8a7c-5d395db734c2",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Kasım 2022'de <a href=\"https://neweasterneurope.eu/2023/01/03/we-have-never-been-stronger-a-first-hand-report-from-ukraine/\">savaş halindeki Ukrayna'yı ilk ziyaret ettiğimden</a> bu yana, yaklaşık iki yıl geçti ve ülkedeki durum büyük ölçüde değişti. O zaman, Kherson'u kurtaran ve Rus işgalcileri Kharkiv Oblastı'nın çoğundan çıkaran Ukrayna'nın başarılı karşı taarruz operasyonlarının hemen ardından, 18 Kasım'da Kyiv'e vardım. Soğuk kış günlerine ve elektrik kesintilerine rağmen, Ukrayna'daki moral son derece yüksekti. Askerler Ruslara karşı zaferden bahsederken, gönüllüler, normal vatandaşlar ve yabancılar, ülkenin savunmasını desteklemek ve insani felakete yardım etmek için mavi ve sarı bayrağın etrafında toplandılar.</p>\n<p>İki yıl sonra, durum korkunç bir şekilde farklı görünüyor. Rusya, Donbas'ta birçok başarılı kazanım elde etti, önemli lojistik merkezi Pokrovsk'a doğru ilerliyor; Kupiansk şehrine yakınlaşıyor; İran ve Rus yapımı insansız hava araçlarıyla tüm ülkede sivil halka karşı ayrım gözetmeksizin terör estiriyor; ve Sumy, Kharkiv ve Zaporizhzhia şehirlerini devasa kayar bombalarla yavaş yavaş yerle bir ediyor.</p>\n<p>Ukrayna'nın cephe hatlarına yapılan son bir haftalık seyahat – Sumy, Kupiansk, Pokrovsk ve güney Donetsk dahil – kötüleşen askeri durumu ve ülkenin çaresizliğini yansıtan birçok izlenim sundu.</p>\n<p><strong>Doğudaki karanlık günler</strong></p>\n<p>Yaklaşık iki aydır, Rusya, Ukrayna'nın birçok yerinde yavaş yavaş toprak kazanıyor. Sadece Pokrovsk yakınlarında, Rus ordusu, bu yılın başlarında Avdiivka şehrini aldıktan sonra, onlarca kasaba ve köyü ele geçirerek 33 kilometreden fazla ilerledi. Son haftalarda, Rus güçleri dikkat çekici bir hızla hareket etti ve Pokrovsk şehrinin kenarlarına ulaştı, bu da onları şehri günün her saati ayrım gözetmeksizin bombalamaya hazırlıyor. En kötü durumu önlemek için, Ukrayna yetkilileri şehrin zorunlu tahliyesini emretti. Bugün, şehir, az sayıda altyapı, sürekli Rus topçuluğundan gelen patlamalar, yıkılan binalar ve dolaşan köpeklerle bir hayalet kasaba haline geldi. Şehir dışında, Ukraynalılar en kötü duruma hazırlık olarak hızla siperler kazıyorlar.</p>\n<p>Kupiansk benzer bir durumda. Ekim ayı sonundaki ziyaretimde, Ruslar şehrin kenarlarında ilerliyordu. Her 30 saniyede bir, şehre düşen bombaların sesi yankılanıyordu. Çoğu sivil tahliye oldu. Neredeyse hasar görmemiş bina kalmadı. Yıkım her yerde. Birkaç dayanıklı sivil, geçici bir yerel pazarda mallarını satmaya devam ediyor – şehrin eski pazarı artık sadece bükülmüş metal ve kömürleşmiş ahşap yığınından ibaret, sadece birkaç ay önce balistik füzelerle vurulmuştu. Askerler, şehrin en yaygın manzarası, kısa bir dinlenme için nehrin sağ kıyısına geri dönüyor veya diğer taraftaki savaşlara dönmeden önce ekipmanlarını onarıyorlar.</p>\n<p>Ukrayna'nın askeri durumu, cephe hattının çoğunda da aynı derecede kötü. Özellikle Rusya'nın lojistik merkezlerine ve askeri üretim kapasitesine karşı uzun menzilli silahlar kullanma yeteneğinin olmaması, Batı'nın Ukrayna'ya yeterli mermiler, tanklar ve hava savunma sistemleri sağlamada zayıf kalmasıyla birlikte, Rusya'nın üretimini artırmasına ve bu avantajı savaş alanına taşımasına olanak tanıdı. Ukrayna, elinden gelen her karış toprağı savunmak için durmaksızın çalışıyor, Rusya'nın ilerlemesini mümkün olduğunca yavaşlatmaya çalışıyor, ancak her zaman başarılı olamıyor.</p>\n<p><strong>Geride kalan birkaç ruh</strong></p>\n<p>Serin bir Cuma sabahı, ekibim ve ben, cephe bölgelerinden yaşlı ve hasta kişileri tahliye eden gönüllü organizasyonu Proliska'dan Oleksandr ile buluştuk. Ambulans, doktor ve tıbbi malzemelerle donanmış gruba katılarak, Pokrovsk'taki sürekli bombardıman altında küçük bir evler mahallesine doğru yola çıktık. Sağlık sorunları nedeniyle hareket edemeyen yaşlı bir adam, Kyiv'deki bir hastaneye tahliye edilecekti. Evinden acil tahliye işlemi sadece yaklaşık bir saat sürdü. Komşuları ve arkadaşları, çoğunlukla yaşlı kadınlar, ambulansa yüklenirken gözyaşlarını tutamadı. Bu arada, uzaktan bombardıman sesleri duyuluyordu.</p>\n<p>Oleksandr ve organizasyonu, neredeyse her gün böyle tahliyeler gerçekleştiriyor. Pokrovsk şu anda ana odakları, ancak Donbas'taki cephe hattının büyük bir kısmında faaliyet gösteriyorlar. Oleksandr'ın açıkladığı gibi, “yerel halkı, evlerini terk etmenin, zorluklara rağmen, cephe hattının daha da yaklaşması riskini almak yerine çok daha iyi olduğunu göstermek” hedefindeler. Diğer bir gönüllü olan yine Oleksandr, 7 Kasım itibarıyla, kuşatma altındaki Pokrovsk'ta yaklaşık 11,500 sivilin – bunların yüzde beşi çocuk – kaldığını açıkladı. Şehrin önceki nüfusu 60,000'in üzerindeydi.</p>\n<p>Pokrovsk, kuzeydeki Kupiansk ve diğer birçok cephe şehri gibi artık elektrik veya suya sahip değil. Kalmayı seçenler genellikle yalnızdır, çünkü bölgesel otoriteler artık onlara güvenli bir şekilde yardım edemiyor. Oleksandr, son günlerde Pokrovsk çevresindeki cephe köylerine yönelik Rus bombardımanının arttığını açıklıyor. Şu anda, Ruslar şehre yaklaşık yedi kilometre uzaklıkta. Gönüllüler için artan tehlike nedeniyle, tüm gönüllü organizasyonlar tarafından haftada yalnızca 30 ila 50 kişi tahliye edilebiliyor. Kendi başına ayrılabilenlerden bazıları bunu yapıyor, ancak birçok kişi bilinmeyenin korkusuyla kalmayı tercih etti. Elbette, evlerini ve miraslarını yeni şehirlere bırakmak, birçok kişi için son derece zor bir psikolojik engel.</p>\n<p>Aylık ortalama olarak, Donetsk'ten yaklaşık 2500 ila 3000 kişi tahliye ediliyor. Bu, büyük ölçüde bunu gerçekleştirmek için durmaksızın çalışan gönüllüler sayesinde. Gönüllüler, ordu ve Ukrayna hükümeti tarafından tahliye edilemeyenler – ya da tahliye edilmek istemeyenler, korku, cehalet veya yanlış yönlendirilmiş bağlılıklar nedeniyle şanslarını denemeyi tercih edenler – genellikle Rusya'nın ilerleyen ordusunun yıkıcı gücüne karşı kendilerini savunmak zorunda kalıyorlar.</p>\n<p><strong>Bilinmeyene bakış</strong></p>\n<p>Ukrayna'nın askeri durumu, belki de Rusya'nın işgalinin ilk birkaç haftası dışında, asla bu kadar tehlikeli görünmemişti. Büyük bir profesyonel orduya sahip olmasına; Ukrayna'ya önemli miktarda toprak iade etmesine; Rusya'nın Karadeniz Filosu'nun çoğunu yok etme yetenekleri geliştirmesine; ve Rusya'nın içindeki kritik altyapılara saldırmasına rağmen, Rusya'nın Kursk bölgesinin önemli bir kısmına girmesi ve işgal etmesi bir yana, Ukrayna için durum giderek daha endişe verici hale geliyor.</p>\n<p>Rusya'nın Ukrayna'yı işgalinin üzerinden üç yıl geçti ve ülkenin toplumu yorgun düşüyor. Birçok çabanın devam etmesine ve giderek daha fazla gönüllünün – hem askeri hem de onu desteklemek için sivil çabalara – katılmasına rağmen, doğudan gelen kötü haberlerin dalga dalga gelmesi etkisini gösteriyor. Barış müzakereleri hakkında konuşmalar, bir yıl öncekinden daha yaygın hale geldi, ancak çoğu, Rusya ile herhangi bir “barışın” yalnızca düşmanlıkların kısa süreli dondurulması olacağını, Rusya'nın yeniden stok yapmasına ve ordusunu gelecekteki bir işgal için güçlendirmesine olanak tanıyacağını kabul ediyor.</p>\n<p>Uluslararası alanda durum pek de iyi değil. Batılı ortaklar, Ukrayna'nın savunmasını destekleme konusundaki vaatlerinde başarısız oluyor. Eski ABD Başkanı Donald Trump'ın yakın zamanda yapılan seçimleri, Ukrayna için önemli riskler doğuruyor, özellikle onun söylemi; kendisini çevreleyenler (Elon Musk ve J.D. Vance gibi, her ikisi de çok anti-Ukrayna söylemi kullanmışlardır); ve çatışmayı dondurmak karşılığında Rusya'nın işgal ettiği Ukrayna topraklarını potansiyel olarak hediye etmeyi amaçlayan “barış planları” göz önüne alındığında, ancak Ukrayna'ya gerçek bir savunma garantisi sağlamadan.</p>\n<p>Ancak bu planlar, çatışmada fiziksel olarak sıkışıp kalan birçok ruhu dikkate almıyor. Bunlar, Rusya tarafından yok edilen şehirlerde yaşayan aileler, örneğin Mariupol, veya Ukrayna'nın geride bırakmayacağına söz verdiği Donbas'taki binlerce kasaba ve köydür. Günlük saldırılara maruz kalanlar, şimdi Rusların acımasız işgal rejimiyle baş başa kalacaklar; bu rejim işkence, zorla anti-Ukrayna eğitimi, zorla göç ve kültürel ve dilsel beyazlama uygulayarak yerel halktan Ukrayna kimliğinin tüm yönlerini silmeye çalışıyor. Korkuya ve bu savaşın acımasız doğasına rağmen, doğudaki yolculuğum sırasında konuşma fırsatı bulduğum her bir sivil, aynı duyguyu paylaştı: özgür, barış içinde bir Ukrayna'da yaşamak istiyorlar ve bu hayali bırakmayı reddediyorlar. Batı'dan, özellikle de Amerika Birleşik Devletleri'nden sürdürülen – ve artırılan – destek olmadan, Ukrayna'nın geleceği, halkının refahı ve barış ve özgürlük için olan arzuları, derin bir belirsizlikle karşı karşıya kalıyor.</p>\n<p><strong>Joshua R. Kroeker</strong> bağımsız bir araştırmacı, butik analitik firma Reaktion Group'un kurucusu, siyasi analiz projesi R.Politik'te analist ve RANE'de editördür. Kanada'daki British Columbia Üniversitesi, Almanya'daki Heidelberg Üniversitesi ve Rusya'daki St. Petersburg Devlet Üniversitesi'nden diplomaları bulunmaktadır.</p>\n<p><em>Polonya Cumhuriyeti Dışişleri Bakanlığı tarafından “Kamu Diplomasisi 2024 – 2025 – Avrupa boyutu ve dezenformasyonla mücadele” hibe yarışması kapsamında finanse edilen kamu görevi.</em></p>\n<p><em>Bu yayındaki görüşler yazarların görüşleridir ve Polonya Cumhuriyeti Dışişleri Bakanlığı'nın resmi görüşlerini yansıtmaz.</em></p>\n<p><img class=\"alignnone size-full wp-image-38273\" src=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103.png?1733318905299?1734078701249\" sizes=\"(max-width: 612px) 100vw, 612px\" srcset=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103.png 612w, https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103-300x87.png 300w, https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103-600x174.png 600w\" alt=\"\" width=\"612\" height=\"177\"></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayuro2f3u5pqrtgausmrrmtmki",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:52:37.488",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayusflp2ij2qrhaxs7eryvrpfa",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Rusya'nın Ukrayna'ya tam ölçekli işgalinin üzerinden şimdi 1000 günden fazla zaman geçti. Kyiv'in savunma kampanyası birçok zaferle sonuçlansa da, cephedeki mevcut durum endişe verici. Ülke bir kış daha ile karşı karşıya kalırken, geleceği en azından belirsizliğini koruyor.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"tr",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:52:37.489",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Ukrajna legsötétebb órája",
                key:"uid": string:"4e82a859-2d77-414a-9dad-18c2ef509f75",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Azóta, hogy 2022 novemberében <a href=\"https://neweasterneurope.eu/2023/01/03/we-have-never-been-stronger-a-first-hand-report-from-ukraine/\">először meglátogattam a harcok sújtotta Ukrajnát</a>, a helyzet az országban drámaian megváltozott. Akkor november 18-án érkeztem Kijevbe, néhány nappal Ukrajna sikeres ellentámadási műveletei után, amelyek felszabadították Herszont és kiszorították az orosz inváziót a Harkiv megyében lévő területek többségéből. A hideg téli napok és az áramhiány ellenére az ukránok morálja rendkívül magas volt. A katonák a ruszkik feletti győzelemről beszéltek, míg a civilek, önkéntesek és külföldiek a kék és sárga zászló köré gyűltek, hogy támogassák az ország védelmét és segítsenek a humanitárius katasztrófában.</p>\n<p>Két évvel később a helyzet drámaian megváltozott. Oroszország számos sikeres területnyerést hajtott végre Donbászban, közelítve a fontos logisztikai központ, Pokrovsk felé; közel a Kupjanszk városához; önkényesen terrorizálva a civileket az egész ország területén iráni és orosz gyártmányú drónokkal; és lassan a városokat, mint Szumi, Harkiv és Zaporizzsja a földdel teszi egyenlővé hatalmas csúszó bombákkal.</p>\n<p>Az Ukrajna frontvonalain tett egyhetes látogatásom – beleértve Szumit, Kupjanszkot, Pokrovskot és Dél-Donyecket – számos benyomást hozott, amelyek a romló katonai helyzetet és az ország kétségbeesését, valamint a feladás megtagadását tükrözik.</p>\n<p><strong>Sötét napok keleten</strong></p>\n<p>Mostanra körülbelül két hónapja Oroszország lassan területet nyer Ukrajna több részén. Csak Pokrovsk közelében az orosz hadsereg tucatnyi várost és falut foglalt el, és több mint 33 kilométert haladt előre, miután az év elején elfoglalta Avdiivkát. Az elmúlt hetekben az orosz erők figyelemre méltó sebességgel haladtak, és Pokrovsk városának peremén helyezkednek el, lehetővé téve számukra, hogy naponta és éjjel önkényesen bombázzák a várost. A legrosszabb elkerülése érdekében az ukrán hatóságok kötelező evakuálást rendeltek el a városban. Ma a város szellemváros, alig van infrastruktúrája, folyamatos robbanások hallatszanak az orosz tüzérségből, az épületek romokban hevernek, és kóbor kutyák járkálnak. A városon kívül az ukránok gyorsan árkokat ásnak, hogy felkészüljenek a legrosszabbra.</p>\n<p>Kupjanszk hasonló helyzetben van. Október végén tett látogatásomkor az oroszok a város peremén nyomultak előre. Körülbelül 30 másodpercenként robbantak be a városba a bejövő lövések. A legtöbb civil elmenekült. Szinte egy épület sem maradt épen. A pusztítás mindenütt jelen van. Néhány megfáradt civil továbbra is árulja portékáit egy ideiglenes helyi piacon – a város korábbi piaca most már nem más, mint egy összegyűrt fém- és égett fahegy, amelyet csak hónapokkal ezelőtt találtak el ballisztikus rakéták. A katonák a leggyakoribb látvány a városban, akik visszatérnek a folyó jobb partjára egy rövid pihenőre vagy hogy megjavítsák felszerelésüket, mielőtt visszatérnek a másik oldal harcaihoz.</p>\n<p>Ukrajna katonai helyzete szintén borzalmas a frontvonal legtöbb részén. A jelentős nyugati támogatás hiánya, különösen a hosszú hatótávolságú fegyverek orosz logisztikai központok és katonai termelési kapacitás ellen való használatának képessége, azt jelenti, hogy míg a Nyugat habozik elegendő lövedéket, tankokat és légvédelmi rendszereket biztosítani Ukrajnának, Oroszország képes volt növelni a termelését, ezt az előnyt a csatatérre átvinni, és elárasztani Ukrajna védelmi képességeit. Ukrajna, a maga részéről, fáradhatatlanul dolgozik, hogy megvédje a terület minden egyes inchét, ahol csak tudja, lassítva Oroszország előrenyomulását, ahol lehetséges, de nem mindig sikeresen.</p>\n<p><strong>A few souls left</strong></p>\n<p>Hűvös péntek reggelen csapatom és én találkoztunk Olekszandrral a Proliska nevű önkéntes szervezetből, amely az időseket és betegeket evakuálja a frontvonalról. Csatlakozva a csoportjukhoz, amely mentőautóval, orvossal és orvosi felszereléssel volt ellátva, áthaladtunk Pokrovsk folyamatos bombázásán egy kis külvárosi házhoz. Egy idősebb férfit, aki egészségi problémák miatt mozgásképtelen volt, Kijevbe kellett evakuálni egy kórházba. Az otthonából való azonnali evakuálás mindössze körülbelül egy órát vett igénybe. Szomszédai és barátai, többségük idősebb nő, könnyeket hullattak, miközben a mentőautóba emelték. Mindeközben a távolban lövések hallatszottak.</p>\n<p>Oleksandr és szervezete szinte napi rendszerességgel végez ilyen evakuálásokat. Pokrovsk most a fő fókuszuk, de a Donbász frontvonalának nagy részén működnek. Céljuk, ahogy Oleksandr elmagyarázta, “az, hogy megmutassák a helyieknek, hogy az otthonaik elhagyása, a nehézségek ellenére, sokkal jobb, mint a kockázat, hogy ott maradjanak, ahogy a frontvonal egyre közelebb kerül”. Egy másik önkéntes, akit szintén Olekszandrnának hívnak, elmondta, hogy november 7-én körülbelül 11 500 civil maradt a körbezárt Pokrovskban – öt százalékuk gyermek. A város korábban több mint 60 000 lakossal rendelkezett.</p>\n<p>Pokrovsk, akárcsak Kupjanszk és sok más frontvonalbeli város, már nem rendelkezik árammal vagy folyó vízzel. Azok, akik úgy döntenek, hogy maradnak, gyakran magukra maradnak, mivel a regionális hatóságok már nem tudják biztonságosan ellátni őket. Oleksandr elmagyarázza, hogy az orosz tüzérség bombázása a Pokrovsk körüli frontvonalbeli falvakban az utóbbi napokban megnövekedett. Jelenleg az oroszok körülbelül hét kilométerre vannak a várostól. Az önkéntesek számára megnövekedett veszély miatt hetente csak 30-50 embert tudnak evakuálni az összes önkéntes szervezet. Néhányan, akik saját maguk el tudnak menni, ezt meg is teszik, de sokan mások a bizonytalanságtól való félelem miatt úgy döntöttek, hogy maradnak. Természetesen az otthonaik és örökségeik elhagyása új városokért sokak számára rendkívül nehéz pszichológiai akadályt jelent.</p>\n<p>Átlagosan körülbelül 2500-3000 embert evakuálnak Donyeckből bármely adott hónapban. Ennek nagy része az önkéntesek fáradhatatlan munkájának köszönhető, akik mindent megtesznek, hogy ez megtörténjen. Azok, akiket nem tudnak evakuálni az önkéntesek, a hadsereg és az ukrán kormány – vagy akik nem akarnak evakuálni, inkább a kockázatot vállalva, akár félelem, tudatlanság vagy félrevezetett hűség miatt – gyakran magukra maradnak Oroszország előrenyomuló hadseregének pusztító erejével szemben.</p>\n<p><strong>Tekintve a bizonytalanságot</strong></p>\n<p>Ukrajna katonai helyzete soha nem tűnt olyan veszélyesnek, mint most, talán csak Oroszország inváziójának első néhány hetében. Annak ellenére, hogy hatalmas professzionális hadserege van; jelentős területet visszafoglalt Ukrajnának; képes volt megsemmisíteni Oroszország Fekete-tengeri flottájának nagy részét; és támadta Oroszország kritikus infrastruktúráját, nem is beszélve arról, hogy egy jelentős részt elfoglaljon Oroszország Kurszk régiójából, Ukrajna helyzete egyre aggasztóbbá válik.</p>\n<p>Három évvel Oroszország Ukrajna elleni inváziója után az ország társadalma fáradtnak tűnik. Annak ellenére, hogy sok erőfeszítés folyik, és egyre több önkéntes jelentkezik – mind a katonai, mind a civil erőfeszítések támogatására – a keletből érkező rossz hírek hulláma egyre nagyobb terhet ró. A béketárgyalásokról szóló beszélgetések gyakoribbak, mint egy évvel ezelőtt, bár a legtöbben elismerik, hogy bármilyen “béke” Oroszországgal csak a harcok rövid távú befagyasztása lesz, lehetővé téve Oroszország számára, hogy újra feltöltse és javítsa hadseregét egy újabb invázióra a jövőben.</p>\n<p>Nemzetközi szinten a helyzet alig jobb. A nyugati partnerek kudarcot vallanak az Ukrajna védelmére tett ígéreteikben. A volt amerikai elnök, Donald Trump nemrégiben tartott választása jelentős kockázatokat jelent Ukrajna számára, különösen figyelembe véve retorikáját; azokat, akikkel körülveszi magát (mint Elon Musk és J.D. Vance, akik mindketten nagyon anti-ukrán retorikát használtak); és “béke terveit”, amelyek potenciálisan Oroszországnak ajándékoznák az általa megszállt ukrán területet a konfliktus befagyasztásáért, de anélkül, hogy Ukrajnának bármilyen valódi védelmi garanciát nyújtanának.</p>\n<p>Ezek a tervek azonban figyelmen kívül hagyják azokat a sok lelket, akik fizikailag belekerültek a konfliktusba. Ezek azok a családok, akik Oroszország által lerombolt városokban élnek, mint Mariupol, vagy a Donbászban lévő több ezer város és falu, amelyeket Ukrajna megígért, hogy nem hagy hátra. Azok, akik túlélnek a napi támadásokon, most a brutális orosz megszállási rezsimnek lesznek kitéve, amely kínzást, kényszerített anti-ukrán oktatást, kényszerített migrációt, valamint kulturális és nyelvi fehérítést alkalmaz, hogy eltávolítsa az ukrán identitás minden aspektusát a helyiektől. Annak ellenére, hogy a félelem és a háború kimerítő természete, minden egyes civil, akivel lehetőségem volt beszélni keleti utam során, ugyanazt az érzést osztotta meg: szabad, békés Ukrajnában akarnak élni, és megtagadják, hogy feladják ezt az álmot. A Nyugattól, beleértve az Egyesült Államokat, kapott tartós – és fokozott – támogatás nélkül Ukrajna jövője, népének jóléte és békére és szabadságra vonatkozó törekvéseik egy mélyen bizonytalan sorsnak vannak kitéve.</p>\n<p><strong>Joshua R. Kroeker</strong> független kutató, a Reaktion Group boutique analitikai cég alapítója, a R.Politik politikai elemző projekt elemzője és a RANE szerkesztője. A Brit Kolumbia Egyetem, a Heidelbergi Egyetem és a Szentpétervári Állami Egyetem diplomáival rendelkezik.</p>\n<p><em>A köztársaság külügyminisztériuma által a “Közszolgálati diplomácia 2024 – 2025 – európai dimenzió és a dezinformáció elleni küzdelem” című pályázati verseny keretében finanszírozott közfeladat.</em></p>\n<p><em>A kiadványban kifejtett vélemények a szerzők véleményei, és nem tükrözik a Lengyel Köztársaság Külügyminisztériumának hivatalos álláspontját.</em></p>\n<p><img class=\"alignnone size-full wp-image-38273\" src=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103.png?1733318905299?1734078701249\" sizes=\"(max-width: 612px) 100vw, 612px\" srcset=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103.png 612w, https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103-300x87.png 300w, https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103-600x174.png 600w\" alt=\"\" width=\"612\" height=\"177\"></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayuro2f3u5pqrtgausmrrmtmki",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:30:52.338",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayusflp2ij2qrhaxs7eryvrpfa",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Most már több mint 1000 nap telt el Oroszország teljes körű Ukrajna elleni inváziója óta. Míg Kijev védelmi kampánya számos győzelmet hozott, a jelenlegi helyzet a frontvonalon aggasztó. Ahogy az ország egy újabb tél kilátásával néz szembe, jövője a legkevésbé sem biztos.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"hu",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:30:52.34",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Година найтемнішої України",
                key:"uid": string:"56497688-461f-4d75-aea0-82805d9c6f6e",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": null:null,
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayuro2f3u5pqrtgausmrrmtmki",
                key:"createdAt": string:"2025-02-12T11:55:11.127",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayusflp2ij2qrhaxs7eryvrpfa",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": null:null,
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"uk",
                key:"updatedAt": null:null,
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"La hora más oscura de Ucrania",
                key:"uid": string:"5de69873-a3a0-43f7-956e-6672515c4693",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>En los aproximadamente dos años desde que <a href=\"https://neweasterneurope.eu/2023/01/03/we-have-never-been-stronger-a-first-hand-report-from-ukraine/\">visité por primera vez la asediada Ucrania</a> en noviembre de 2022, la situación en el país ha cambiado drásticamente. Entonces llegué a Kyiv el 18 de noviembre, apenas días después de las exitosas operaciones de contraofensiva de Ucrania que liberaron a Jersón y empujaron a los invasores rusos fuera de la mayor parte de la región de Járkov. A pesar de los fríos días de invierno y la falta de energía, la moral en Ucrania era extremadamente alta. Los soldados hablaban de victoria sobre los rusos, mientras que voluntarios, ciudadanos normales y extranjeros se unían alrededor de la bandera azul y amarilla para apoyar la defensa del país y ayudar a la catástrofe humanitaria.</p>\n<p>Dos años después, la situación se ve devastadoramente diferente. Rusia ha logrado numerosas ganancias exitosas en Donbás, empujando contra el importante centro logístico de Pokrovsk; acercándose a la ciudad de Kupiansk; aterrorizando indiscriminadamente a los civiles en todo el país con drones de fabricación iraní y rusa; y levantando lentamente las ciudades de Sumy, Járkov y Zaporiyia hasta el suelo con enormes bombas de planeo.</p>\n<p>Un reciente viaje de una semana a las líneas del frente de Ucrania – incluyendo Sumy, Kupiansk, Pokrovsk y el sur de Donetsk – arrojó una serie de impresiones que reflejan el empeoramiento de la situación militar y la desesperación del país y su negativa a rendirse.</p>\n<p><strong>Días oscuros en el este </strong></p>\n<p>Desde hace aproximadamente dos meses, Rusia ha estado ganando lentamente territorio en múltiples partes de Ucrania. Cerca de Pokrovsk, el ejército ruso ha tomado docenas de pueblos y aldeas y ha avanzado más de 33 kilómetros desde que tomó la ciudad de Avdiivka a principios de este año. En las últimas semanas, las fuerzas rusas se han movido con notable rapidez y están en las afueras de la ciudad de Pokrovsk, posicionándose para bombardear la ciudad indiscriminadamente día y noche. Para prevenir lo peor, las autoridades ucranianas ordenaron la evacuación obligatoria de la ciudad. Hoy, la ciudad es un pueblo fantasma con poca infraestructura, explosiones constantes de la artillería rusa, edificios en ruinas y perros vagando. Fuera de la ciudad, los ucranianos están cavando rápidamente trincheras para prepararse para lo peor.</p>\n<p>Kupiansk se encuentra en una situación similar. Al momento de mi visita a finales de octubre, los rusos estaban empujando en las afueras de la ciudad. Cada 30 segundos aproximadamente, el bombardeo entrante resonaba en toda la ciudad. La mayoría de los civiles se han evacuado. Casi no quedan edificios intactos. La destrucción es omnipresente. Unos pocos civiles endurecidos continúan vendiendo sus mercancías en un mercado local improvisado – el antiguo mercado de la ciudad ahora no es más que un montón de metal retorcido y madera carbonizada, golpeado por misiles balísticos hace solo unos meses. Los soldados son la vista más común en la ciudad, regresando a la orilla derecha del río para un breve respiro o para reparar su equipo antes de regresar a las batallas al otro lado.</p>\n<p>La situación militar de Ucrania es igualmente desoladora en la mayor parte de la línea del frente. La falta de apoyo occidental sustancial, especialmente la capacidad de usar armas de largo alcance contra los centros logísticos y la capacidad de producción militar de Rusia, ha significado que mientras Occidente titubea en proporcionar a Ucrania suficientes proyectiles, tanques y sistemas de defensa aérea, Rusia ha podido aumentar su producción, transfiriendo esa ventaja al campo de batalla y abrumando las capacidades defensivas de Ucrania. Ucrania, por su parte, trabaja incansablemente para defender cada pulgada de territorio que puede, desacelerando los avances de Rusia donde es posible, pero no siempre con éxito.</p>\n<p><strong>Las pocas almas que quedan </strong></p>\n<p>En una fresca mañana de viernes, mi equipo y yo nos reunimos con Oleksandr de Proliska, una organización de voluntarios que evacua a los ancianos y enfermos de las regiones del frente. Uniéndonos a su grupo, equipado con una ambulancia, un médico y suministros médicos, condujimos a través del constante bombardeo de Pokrovsk hacia un pequeño suburbio de casas. Un hombre mayor, inmóvil debido a problemas de salud, iba a ser evacuado a un hospital en Kyiv. La evacuación inmediata de su hogar tomó solo alrededor de una hora. Sus vecinos y amigos, en su mayoría mujeres mayores, derramaron lágrimas mientras lo cargaban en la ambulancia. Todo el tiempo, se podía escuchar el bombardeo a lo lejos.</p>\n<p>Oleksandr y su organización realizan evacuaciones como esta casi a diario. Pokrovsk es su principal enfoque ahora, pero han estado operando en gran parte de la línea del frente en Donbás. Su objetivo, como explicó Oleksandr, “es mostrar a los locales que dejar sus hogares, a pesar de las dificultades, es mucho mejor que arriesgarse a quedarse mientras la línea del frente se acerca más”. Otro voluntario, que también se llama Oleksandr, explicó que a partir del 7 de noviembre, aproximadamente 11,500 civiles – de los cuales cinco por ciento son niños – permanecen en el asediado Pokrovsk. La ciudad tenía anteriormente una población de más de 60,000.</p>\n<p>Pokrovsk, al igual que Kupiansk en el norte y muchas otras ciudades del frente, ya no tiene electricidad ni agua corriente. Aquellos que eligen quedarse a menudo están solos, ya que las autoridades regionales ya no pueden proporcionarles seguridad. Oleksandr explica que el bombardeo ruso de las aldeas del frente alrededor de Pokrovsk ha aumentado en los últimos días. Actualmente, los rusos están a unos siete kilómetros de la ciudad. Debido al aumento del peligro para los voluntarios, solo de 30 a 50 personas pueden ser evacuadas por semana por todas las organizaciones de voluntarios. Algunos de aquellos que pueden irse por su cuenta lo están haciendo, pero muchos otros han optado por quedarse por miedo a lo desconocido. Por supuesto, dejar sus hogares y legados por nuevas ciudades es para muchos un obstáculo psicológico extremadamente difícil de superar.</p>\n<p>En promedio, aproximadamente 2500 a 3000 personas son evacuadas de Donetsk en cualquier mes dado. Esto se debe en gran parte a los voluntarios que trabajan incansablemente para hacer que esto suceda. Aquellos que no pueden ser evacuados por voluntarios, el ejército y el gobierno ucraniano – o aquellos que no quieren ser evacuados, prefiriendo arriesgarse, ya sea por miedo, ignorancia o lealtades mal guiadas – a menudo se ven obligados a valerse por sí mismos contra el poder destructivo del ejército ruso en avance.</p>\n<p><strong>Mirando hacia lo desconocido </strong></p>\n<p>La situación militar de Ucrania nunca ha parecido tan peligrosa como ahora, excepto quizás en las primeras semanas de la invasión rusa. A pesar de tener un enorme ejército profesional; devolver una cantidad significativa de territorio a Ucrania; desarrollar las capacidades para destruir gran parte de la Flota del Mar Negro de Rusia; y atacar infraestructura crítica dentro de Rusia, sin mencionar empujar y ocupar una porción notable de la región de Kursk de Rusia, la situación para Ucrania se vuelve cada vez más preocupante.</p>\n<p>Tres años después de la invasión rusa de Ucrania, la sociedad del país se está cansando. A pesar de que muchos esfuerzos continúan y cada vez más voluntarios se inscriben – tanto para el ejército como para los esfuerzos civiles que lo apoyan – ola tras ola de malas noticias que llegan del este está pasando factura. Las conversaciones sobre negociaciones de paz son más comunes que hace un año, aunque la mayoría concede que cualquier “paz” con Rusia solo será un congelamiento a corto plazo de las hostilidades, permitiendo a Rusia reabastecerse y mejorar su ejército para otra invasión en el futuro.</p>\n<p>A nivel internacional, la situación es poco mejor. Los socios occidentales están fallando en sus promesas de apoyar la defensa de Ucrania. La reciente elección del ex presidente estadounidense Donald Trump presagia riesgos significativos para Ucrania, especialmente al considerar su retórica; aquellos con quienes se rodea (como Elon Musk y J.D. Vance, ambos de los cuales han utilizado una retórica muy anti-Ucrania); y sus “planes de paz”, que parecen potencialmente regalar a Rusia el territorio ucraniano que ocupa a cambio de congelar el conflicto, pero sin proporcionar a Ucrania ninguna garantía real de defensa.</p>\n<p>Estos planes, sin embargo, no consideran las muchas almas que están físicamente atrapadas en el conflicto. Estas son las familias que viven en ciudades destruidas por Rusia, como Mariupol, o los miles de pueblos y aldeas en Donbás que Ucrania ha prometido no dejar atrás. Aquellos que sobreviven a los ataques diarios en sus hogares ahora serán dejados a merced del brutal régimen de ocupación de los rusos, que emplean tortura, educación forzada anti-ucraniana, migración forzada y blanqueo cultural y lingüístico para eliminar todos los aspectos de la identidad ucraniana de los locales. A pesar del miedo y la naturaleza agotadora de esta guerra, cada civil con quien tuve la oportunidad de hablar durante mi viaje al este compartió el mismo sentimiento: quieren vivir en una Ucrania libre y pacífica, y se niegan a renunciar a ese sueño. Sin un apoyo sostenido – y mejorado – de Occidente, incluidos los Estados Unidos, el futuro de Ucrania, el bienestar de su gente y sus aspiraciones de paz y libertad, quedan vulnerables a un destino profundamente incierto.</p>\n<p><strong>Joshua R. Kroeker</strong> es un investigador independiente, fundador de la firma analítica boutique Reaktion Group, analista en el proyecto de análisis político R.Politik, y editor en RANE. Tiene títulos de la Universidad de Columbia Británica en Canadá, la Universidad de Heidelberg en Alemania y la Universidad Estatal de San Petersburgo, Rusia.</p>\n<p><em>Tarea pública financiada por el Ministerio de Asuntos Exteriores de la República de Polonia dentro de la competencia de subvenciones “Diplomacia Pública 2024 – 2025 – la dimensión europea y la lucha contra la desinformación”.</em></p>\n<p><em>Las opiniones expresadas en esta publicación son las de los autores y no reflejan las opiniones de las posiciones oficiales del Ministerio de Asuntos Exteriores de la República de Polonia.</em></p>\n<p><img class=\"alignnone size-full wp-image-38273\" src=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103.png?1733318905299?1734078701249\" sizes=\"(max-width: 612px) 100vw, 612px\" srcset=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103.png 612w, https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103-300x87.png 300w, https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103-600x174.png 600w\" alt=\"\" width=\"612\" height=\"177\"></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayuro2f3u5pqrtgausmrrmtmki",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:49:04.799",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayusflp2ij2qrhaxs7eryvrpfa",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Han pasado más de 1000 días desde la invasión a gran escala de Rusia a Ucrania. Si bien la campaña de defensa de Kyiv ha resultado en muchas victorias, la situación actual en la línea del frente es preocupante. A medida que el país enfrenta la perspectiva de otro invierno, su futuro sigue siendo incierto por decir lo menos.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"es",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:49:04.801",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Ukrajinska najtamnija ura",
                key:"uid": string:"64d3f1a4-5e5a-48fe-9098-9249ba2b6150",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": null:null,
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayuro2f3u5pqrtgausmrrmtmki",
                key:"createdAt": string:"2025-02-17T07:24:45.524",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayusflp2ij2qrhaxs7eryvrpfa",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": null:null,
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"sr",
                key:"updatedAt": null:null,
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Ukraine’s darkest hour",
                key:"uid": string:"6c671b9c-161c-4fdb-abd4-d6f79a99370d",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>In the roughly two years since I <a href=\"https://neweasterneurope.eu/2023/01/03/we-have-never-been-stronger-a-first-hand-report-from-ukraine/\">first visited embattled Ukraine</a> in November 2022, the situation in the country has changed drastically. Then I arrived in Kyiv on November 18th, mere days after Ukraine’s successful counteroffensive operations that liberated Kherson and pushed the Russian invaders out of most of Kharkiv Oblast. Despite the cold winter days and lack of power, morale in Ukraine was extremely high. Soldiers spoke of victory over the Russians, while volunteers, normal citizens and foreigners rallied around the blue and yellow flag to support the country’s defence and aid the humanitarian catastrophe.</p>\n<p>Two years later, the situation looks devastatingly different. Russia has made numerous successful gains in Donbas, pushing up against the important logistics hub of Pokrovsk; moving closely to the city of Kupiansk; indiscriminately terrorizing civilians throughout the entire country with Iranian and Russian-made drones; and slowly raising the cities of Sumy, Kharkiv and Zaporizhzhia to the ground with massive glide bombs.</p>\n<p>A recent week-long trip to Ukraine’s front lines – including Sumy, Kupiansk, Pokrovsk and southern Donetsk – wielded a number of impressions reflecting the worsening military situation and the country’s desperation and refusal to not give up.</p>\n<p><strong>Dark days in the east </strong></p>\n<p>For roughly two months now, Russia has been slowly gaining territory in multiple parts of Ukraine. Near Pokrovsk alone, Russia’s military has taken dozens of towns and villages and pushed over 33 kilometres since taking the city of Avdiivka earlier this year. In the past weeks, Russian forces have moved with notable speed and are on the outskirts of the city of Pokrovsk, positioning them to shell the city indiscriminately day and night. In order to prevent the worst, Ukrainian authorities ordered the mandatory evacuation of the city. Today, the city is a ghost town with little infrastructure, constant explosions from Russian artillery, crumbling buildings, and wandering dogs. Outside the city, Ukrainians are rapidly digging trenches to prepare for the worst.</p>\n<p>Kupiansk is in a similar situation. As of my visit at the end of October, the Russians were pushing on the outskirts of the city. Every 30 seconds or so, incoming shelling boomed throughout the city. Most civilians have evacuated. Nearly no undamaged buildings remain. Destruction is omnipresent. A few hardened civilians continue to sell their wares at a makeshift local market – the city’s former market is now nothing but a pile of twisted metal and charred wood, hit by ballistic missiles only months ago. Soldiers are the most common site in the city, coming back to the right bank of the river for a short respite or to repair their equipment before returning to the battles on the other side.</p>\n<p>Ukraine’s military situation is just as dismal across most of the front line. The lack of substantial western support, especially the ability to use long-range weapons against Russia’s logistics hubs and military-production capacity, has meant that while the West falters in providing Ukraine with sufficient shells, tanks and air defence systems, Russia has been able to ramp up its production, transferring that advantage to the battlefield and overwhelming Ukraine’s defensive capabilities. Ukraine, for its part, tirelessly works to defend every inch of territory it can, slowing down Russia’s advances where possible, but not always successfully.</p>\n<p><strong>The few souls left </strong></p>\n<p>On a cool Friday morning, my team and I met with Oleksandr from Proliska, an organization of volunteers that evacuates the old and sick from frontline regions. Joining their group, equipped with an ambulance, doctor and medical supplies, we drove through the constant shelling of Pokrovsk to a small suburb of houses. An older man, immobile due to health issues, was to be evacuated to a hospital in Kyiv. The immediate evacuation from his home took only about an hour. His neighbours and friends, mostly older women, shed tears as he was loaded into the ambulance. All the while, shelling could be heard in the distance.</p>\n<p>Oleksandr and his organization run evacuations like this on a nearly daily basis. Pokrovsk is their main focus now, but they have been operating across much of the front line in Donbas. Their goal, as Oleksandr explained, “is to show locals that leaving their homes, despite the hardship, is far better than taking the risk staying as the front line edges nearer”. Another volunteer, who is also named Oleksandr, explained that as of November 7th, roughly 11,500 civilians – five per cent of which are children – remain in besieged Pokrovsk. The city formerly had a population of over 60,000.</p>\n<p>Pokrovsk, like Kupiansk in the north and many other frontline cities, no longer has electricity or running water. Those who choose to remain are often on their own, as the regional authorities can no longer provide for them safely. Oleksandr explains that the Russian shelling of the frontline villages around Pokrovsk has increased in recent days. Currently, the Russians are about seven kilometres from the city. Due to the increased danger for volunteers, only 30 to 50 people can be evacuated per week by all the volunteer organizations. Some of those who can leave on their own are doing so, but many others have chosen to remain out of fear of the unknown. Of course, leaving their homes and legacies for new cities is for many an extremely difficult psychological hurdle to overcome.</p>\n<p>On average, roughly 2500 to 3000 people are evacuated from Donetsk in any given month. This is in large part due to the volunteers who work tirelessly to make this happen. Those who cannot be evacuated by volunteers, the army and the Ukrainian government – or those who do not want to be evacuated, preferring to take their chances, either due to fear, ignorance, or misled allegiances – are often left to fend for themselves against the destructive power of Russia’s advancing army.</p>\n<p><strong>Looking into the unknown </strong></p>\n<p>Ukraine’s military situation has never looked as perilous as it does now, except for maybe the first few weeks of Russia’s invasion. Despite having a massive professional army; returning a significant amount of territory to Ukraine; developing the capabilities to destroy much of Russia’s Black Sea Fleet; and attacking critical infrastructure inside of Russia, never mind pushing into and occupying a notable portion of Russia’s Kursk region, the situation for Ukraine is growing more worrisome.</p>\n<p>Three years into Russia’s invasion of Ukraine and the country’s society is growing tired. Despite many efforts continuing and more and more volunteers signing up – both for the military and the civil efforts to support it – wave after wave of bad news coming out of the east is taking its toll. Talks about peace negotiations are more common than a year ago, though most concede that any “peace” with Russia will only be a short-term freezing of hostilities, allowing Russia to restock and improve its army for another invasion in the future.</p>\n<p>Internationally, the situation is hardly better. Western partners are failing in their promises to support Ukraine’s defence. The recent election of former US President Donald Trump portends significant risks for Ukraine, especially when considering his rhetoric; those he surrounds himself with (such as Elon Musk and J.D. Vance, both of whom have used very anti-Ukraine rhetoric); and his “peace plans”, which look to potentially gift Russia the Ukrainian territory it occupies in return for freezing the conflict, but without providing Ukraine with any real defence guarantees.</p>\n<p>These plans, however, do not consider the many souls that are physically caught up in the conflict. These are the families living in cities destroyed by Russia, such as Mariupol, or the thousands of towns and villages in Donbas that Ukraine has promised not to leave behind. Those who survive the daily attacks on their homes now will be left to the brutal occupation regime of the Russians, who employ torture, forced anti-Ukrainian education, forced migration, and cultural and linguistic whitewashing to remove all aspects of Ukrainian identity from locals. Despite the fear and the gruelling nature of this war, every single civilian with whom I had the opportunity to speak with during my journey east shared the same sentiment: they want to live in a free, peaceful Ukraine, and refuse to give up that dream. Without sustained – and enhanced – support from the West, including the United States, Ukraine's future, the well-being of its people, and their aspirations for peace and freedom, are left vulnerable to a deeply uncertain fate.</p>\n<p><strong>Joshua R. Kroeker</strong> is an independent researcher, founder of the boutique analytic firm Reaktion Group, an analyst at the political analysis project R.Politik, and an editor at RANE. He holds degrees from the University of British Columbia in Canada, Heidelberg University in Germany and St Petersburg State University, Russia.</p>\n<p><em>Public task financed by the Ministry of Foreign Affairs of the Republic of Poland within the grant competition “Public Diplomacy 2024 – 2025 – the European dimension and countering disinformation”.</em></p>\n<p><em>The opinions expressed in this publication are those of the authors and do not reflect the views of the official positions of the Ministry of Foreign Affairs of the Republic of Poland.</em></p>\n<p><img class=\"alignnone size-full wp-image-38273\" src=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103.png?1733318905299?1734078701249\" sizes=\"(max-width: 612px) 100vw, 612px\" srcset=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103.png 612w, https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103-300x87.png 300w, https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103-600x174.png 600w\" alt=\"\" width=\"612\" height=\"177\"></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayuro2f3u5pqrtgausmrrmtmki",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:15:21.113",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayusflp2ij2qrhaxs7eryvrpfa",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>It has now been over 1000 days since Russia’s full-scale invasion of Ukraine. While Kyiv’s campaign of defence has resulted in many victories, the current situation on the front line is worrisome. As the country faces the prospect of another winter, its future remains uncertain to say the least.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"en",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:15:51.765",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Nejtemnější hodina Ukrajiny",
                key:"uid": string:"7bbc74d0-922f-431b-8ae1-aaf6142c3a6e",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Od mé <a href=\"https://neweasterneurope.eu/2023/01/03/we-have-never-been-stronger-a-first-hand-report-from-ukraine/\">první návštěvy zmítané válkou Ukrajiny</a> v listopadu 2022 uplynuly zhruba dva roky a situace v zemi se drasticky změnila. Tehdy jsem dorazil do Kyjeva 18. listopadu, jen pár dní po úspěšných protiofenzivních operacích Ukrajiny, které osvobodily Cherson a vytlačily ruské invazory z většiny Charkovské oblasti. Navzdory chladným zimním dnům a nedostatku elektřiny byla morálka na Ukrajině extrémně vysoká. Vojáci hovořili o vítězství nad Rusy, zatímco dobrovolníci, obyčejní občané a cizinci se shromáždili kolem modrožluté vlajky, aby podpořili obranu země a pomohli humanitární katastrofě.</p>\n<p>O dva roky později vypadá situace devastujícím způsobem. Rusko dosáhlo mnoha úspěšných zisků v Donbasu, tlačí se k důležitému logistickému uzlu Pokrovsk; blíží se k městu Kupjansk; bezohledně terorizuje civilisty po celé zemi pomocí íránských a ruských dronů; a pomalu srovnává se zemí města Sumy, Charkov a Záporoží pomocí masivních klouzavých bomb.</p>\n<p>Čerstvá týdenní cesta na ukrajinské frontové linie – včetně Sumy, Kupjanska, Pokrovska a jižního Doněcka – přinesla řadu dojmů odrážejících zhoršující se vojenskou situaci a zoufalství země a odmítnutí se nevzdat.</p>\n<p><strong>Temné dny na východě </strong></p>\n<p>Rusko pomalu získává území v několika částech Ukrajiny už zhruba dva měsíce. Pouze v okolí Pokrovska ruská armáda obsadila desítky měst a vesnic a posunula se o více než 33 kilometrů od dobytí města Avdijivka na začátku tohoto roku. V posledních týdnech se ruské síly pohybovaly s pozoruhodnou rychlostí a nacházejí se na okraji města Pokrovsk, což je umisťuje do pozice, aby mohly město bezohledně ostřelovat ve dne i v noci. Aby se předešlo nejhoršímu, ukrajinské úřady nařídily povinnou evakuaci města. Dnes je město městem duchů s minimální infrastrukturou, neustálými výbuchy z ruského dělostřelectva, se rozpadajícími se budovami a bloudícími psy. Mimo město Ukrajinci rychle kopou zákopy, aby se připravili na to nejhorší.</p>\n<p>Kupjansk je na tom podobně. K mému návštěvě na konci října Rusové tlačili na okrajích města. Každých 30 sekund nebo tak se ozývaly příchozí výbuchy po celém městě. Většina civilistů se evakuovala. Téměř žádné nepoškozené budovy nezůstaly. Zničení je všudypřítomné. Několik zocelených civilistů pokračuje v prodeji svých výrobků na improvizovaném místním trhu – bývalý trh města je nyní jen hromadou zkrouceného kovu a spáleného dřeva, zasaženého balistickými raketami před pouhými měsíci. Vojáci jsou v městě nejčastějším pohledem, vracejí se na pravý břeh řeky na krátký odpočinek nebo k opravě svého vybavení před návratem do bitev na druhé straně.</p>\n<p>Vojenská situace na Ukrajině je stejně tristní napříč většinou frontové linie. Nedostatek podstatné západní podpory, zejména schopnosti používat dlouhodosahové zbraně proti ruským logistickým uzlům a vojenské výrobní kapacitě, znamenal, že zatímco Západ váhá s poskytováním Ukrajině dostatečných granátů, tanků a systémů protivzdušné obrany, Rusko bylo schopno zvýšit svou výrobu, což přeneslo tuto výhodu na bojiště a přetížilo obranné schopnosti Ukrajiny. Ukrajina se na své straně neúnavně snaží bránit každý kousek území, který může, zpomalit ruské pokroky, kde je to možné, ale ne vždy úspěšně.</p>\n<p><strong>Pár duší, které zůstaly </strong></p>\n<p>V chladné páteční ráno jsme se s mým týmem setkali s Oleksandrem z Proliska, organizace dobrovolníků, která evakuje staré a nemocné z frontových oblastí. Připojili jsme se k jejich skupině, vybaveni sanitkou, lékařem a lékařskými potřebami, a projeli jsme neustálým ostřelováním Pokrovska do malé předměstské oblasti domů. Starší muž, imobilizovaný kvůli zdravotním problémům, měl být evakuován do nemocnice v Kyjevě. Okamžitá evakuace z jeho domova trvala pouze asi hodinu. Jeho sousedé a přátelé, většinou starší ženy, plakali, když byl naložen do sanitky. Po celou dobu bylo slyšet ostřelování v dálce.</p>\n<p>Oleksandr a jeho organizace provádějí evakuace jako tato téměř na denní bázi. Pokrovsk je nyní jejich hlavním zaměřením, ale působí na většině frontové linie v Donbasu. Jejich cílem, jak Oleksandr vysvětlil, “je ukázat místním, že opustit své domovy, navzdory obtížím, je mnohem lepší než riskovat zůstat, když se frontová linie blíží”. Další dobrovolník, který se také jmenuje Oleksandr, vysvětlil, že k 7. listopadu zůstává v obléhaném Pokrovsku přibližně 11 500 civilistů – z nichž pět procent jsou děti. Město mělo dříve populaci přes 60 000.</p>\n<p>Pokrovsk, stejně jako Kupjansk na severu a mnohá další frontová města, již nemá elektřinu ani vodu. Ti, kteří se rozhodnou zůstat, jsou často na vlastní pěst, protože regionální úřady je již nemohou bezpečně zásobovat. Oleksandr vysvětluje, že ruské ostřelování frontových vesnic kolem Pokrovska v posledních dnech vzrostlo. V současnosti jsou Rusové asi sedm kilometrů od města. Vzhledem k zvýšenému nebezpečí pro dobrovolníky může být evakuováno pouze 30 až 50 lidí týdně všemi dobrovolnickými organizacemi. Někteří z těch, kteří mohou odejít sami, tak činí, ale mnozí jiní se rozhodli zůstat ze strachu z neznáma. Samozřejmě, opustit své domovy a dědictví pro nová města je pro mnohé extrémně obtížná psychologická překážka, kterou je třeba překonat.</p>\n<p>Průměrně je z Doněcka evakuováno zhruba 2500 až 3000 lidí v jakémkoli daném měsíci. To je z velké části díky dobrovolníkům, kteří neúnavně pracují na tom, aby se to stalo. Ti, kteří nemohou být evakuováni dobrovolníky, armádou a ukrajinskou vládou – nebo ti, kteří nechtějí být evakuováni, preferující riskovat, buď ze strachu, nevědomosti nebo mylných loajalit – jsou často ponecháni, aby se bránili proti destruktivní síle ruské postupující armády.</p>\n<p><strong>Hledění do neznáma </strong></p>\n<p>Vojenská situace na Ukrajině nikdy nevypadala tak nebezpečně jako nyní, snad kromě prvních několika týdnů ruské invaze. Navzdory tomu, že má masivní profesionální armádu; vrací značné množství území Ukrajině; vyvíjí schopnosti zničit většinu ruské Černomořské flotily; a útočí na kritickou infrastrukturu uvnitř Ruska, nemluvě o postupu a okupaci významné části ruského Kurské oblasti, situace pro Ukrajinu se stává stále znepokojivější.</p>\n<p>Tři roky po ruské invazi na Ukrajinu se ukrajinská společnost unavuje. Navzdory mnoha pokračujícím snahám a stále více dobrovolníků, kteří se hlásí – jak pro armádu, tak pro civilní snahy ji podpořit – vlna za vlnou špatných zpráv přicházejících z východu si vybírá svou daň. Hovoří se o mírových jednáních častěji než před rokem, i když většina připouští, že jakýkoli “mírový” vztah s Ruskem bude pouze krátkodobým zmrazením nepřátelství, které umožní Rusku doplnit zásoby a zlepšit svou armádu pro další invazi v budoucnu.</p>\n<p>Mezinárodně situace není o mnoho lepší. Západní partneři selhávají ve svých slibech podpořit obranu Ukrajiny. Nedávné zvolení bývalého prezidenta USA Donalda Trumpa předpovídá významná rizika pro Ukrajinu, zejména když vezmeme v úvahu jeho rétoriku; ty, kterými se obklopuje (jako Elon Musk a J.D. Vance, kteří oba použili velmi protikladnou rétoriku vůči Ukrajině); a jeho “mírové plány”, které se zdají potenciálně darovat Rusku ukrajinské území, které okupuje, výměnou za zmrazení konfliktu, ale bez poskytnutí Ukrajině jakýchkoli skutečných záruk obrany.</p>\n<p>Tato plány však nezohledňují mnohé duše, které jsou fyzicky uvězněny v konfliktu. Jsou to rodiny žijící ve městech zničených Ruskem, jako je Mariupol, nebo tisíce měst a vesnic v Donbasu, které Ukrajina slíbila nenechat za sebou. Ti, kteří přežijí každodenní útoky na své domovy nyní, budou ponecháni brutálnímu okupačnímu režimu Rusů, kteří používají mučení, nucené protikladné vzdělávání, nucenou migraci a kulturní a jazykové vymazávání, aby odstranili všechny aspekty ukrajinské identity z místních obyvatel. Navzdory strachu a vyčerpávající povaze této války sdílel každý civilista, se kterým jsem měl příležitost mluvit během své cesty na východ, stejný pocit: chtějí žít ve svobodné, mírové Ukrajině a odmítají se vzdát tohoto snu. Bez trvalé – a posílené – podpory ze Západu, včetně Spojených států, je budoucnost Ukrajiny, blaho jejích lidí a jejich aspirace na mír a svobodu vystaveny hluboce nejistému osudu.</p>\n<p><strong>Joshua R. Kroeker</strong> je nezávislý výzkumník, zakladatel boutique analytické firmy Reaktion Group, analytik politického analytického projektu R.Politik a redaktor v RANE. Má tituly z University of British Columbia v Kanadě, Heidelberské univerzity v Německu a Státní univerzity v Petrohradu, Rusko.</p>\n<p><em>Veřejná úloha financovaná Ministerstvem zahraničních věcí Polské republiky v rámci grantové soutěže “Veřejná diplomacie 2024 – 2025 – evropský rozměr a boj proti dezinformacím”.</em></p>\n<p><em>Názory vyjádřené v této publikaci jsou názory autorů a neodrážejí názory oficiálních pozic Ministerstva zahraničních věcí Polské republiky.</em></p>\n<p><img class=\"alignnone size-full wp-image-38273\" src=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103.png?1733318905299?1734078701249\" sizes=\"(max-width: 612px) 100vw, 612px\" srcset=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103.png 612w, https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103-300x87.png 300w, https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103-600x174.png 600w\" alt=\"\" width=\"612\" height=\"177\"></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayuro2f3u5pqrtgausmrrmtmki",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:36:47.165",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayusflp2ij2qrhaxs7eryvrpfa",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Od plnohodnotné invaze Ruska na Ukrajinu uplynulo nyní více než 1000 dní. Zatímco kyjevská obranná kampaň přinesla mnoho vítězství, současná situace na frontě je znepokojující. Jak se země potýká s vyhlídkou na další zimu, její budoucnost zůstává nejméně řečeno nejistá.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"cs",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:37:02.274",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Die dunkelste Stunde der Ukraine",
                key:"uid": string:"9965a39c-c9bb-4f81-b8c5-8bf4fcfccabd",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>In den rund zwei Jahren, seit ich <a href=\"https://neweasterneurope.eu/2023/01/03/we-have-never-been-stronger-a-first-hand-report-from-ukraine/\">zum ersten Mal das umkämpfte Ukraine</a> im November 2022 besucht habe, hat sich die Situation im Land drastisch verändert. Damals kam ich am 18. November in Kiew an, nur wenige Tage nach den erfolgreichen Gegenoffensivoperationen der Ukraine, die Cherson befreiten und die russischen Invasoren aus den meisten Teilen der Oblast Charkiw vertrieben. Trotz der kalten Wintertage und des Mangels an Strom war die Moral in der Ukraine extrem hoch. Soldaten sprachen von einem Sieg über die Russen, während sich Freiwillige, normale Bürger und Ausländer um die blau-gelbe Flagge versammelten, um die Verteidigung des Landes zu unterstützen und der humanitären Katastrophe zu helfen.</p>\n<p>Zwei Jahre später sieht die Situation verheerend anders aus. Russland hat zahlreiche erfolgreiche Gewinne im Donbass erzielt, drängt gegen den wichtigen Logistik-Hub Pokrovsk; rückt eng an die Stadt Kupjansk heran; terrorisiert wahllos Zivilisten im ganzen Land mit iranischen und russisch hergestellten Drohnen; und hebt langsam die Städte Sumy, Charkiw und Saporischschja mit massiven Gleitbomben in die Luft.</p>\n<p>Eine kürzliche einwöchige Reise zu den Frontlinien der Ukraine – einschließlich Sumy, Kupjansk, Pokrovsk und dem südlichen Donetsk – brachte eine Reihe von Eindrücken, die die sich verschlechternde militärische Situation und die Verzweiflung des Landes widerspiegeln, sowie die Weigerung, aufzugeben.</p>\n<p><strong>Dunkle Tage im Osten </strong></p>\n<p>Seit etwa zwei Monaten gewinnt Russland langsam Territorium in mehreren Teilen der Ukraine. Allein in der Nähe von Pokrovsk hat das russische Militär Dutzende von Städten und Dörfern eingenommen und ist seit der Einnahme der Stadt Avdiivka Anfang dieses Jahres über 33 Kilometer vorgerückt. In den vergangenen Wochen haben sich die russischen Streitkräfte mit bemerkenswerter Geschwindigkeit bewegt und stehen am Stadtrand von Pokrovsk, was ihnen ermöglicht, die Stadt Tag und Nacht wahllos zu beschießen. Um das Schlimmste zu verhindern, ordneten die ukrainischen Behörden die obligatorische Evakuierung der Stadt an. Heute ist die Stadt eine Geisterstadt mit wenig Infrastruktur, ständigen Explosionen durch russische Artillerie, zerfallenden Gebäuden und umherirrenden Hunden. Außerhalb der Stadt graben die Ukrainer hastig Gräben, um sich auf das Schlimmste vorzubereiten.</p>\n<p>Kupjansk befindet sich in einer ähnlichen Situation. Bei meinem Besuch Ende Oktober drängten die Russen an den Stadtrand. Alle 30 Sekunden oder so dröhnte das eintreffende Beschuss durch die Stadt. Die meisten Zivilisten haben evakuiert. Fast keine unbeschädigten Gebäude sind geblieben. Zerstörung ist allgegenwärtig. Einige hartgesottene Zivilisten verkaufen weiterhin ihre Waren auf einem improvisierten lokalen Markt – der frühere Markt der Stadt ist jetzt nichts weiter als ein Haufen aus verbogenem Metall und verkohltem Holz, das vor nur wenigen Monaten von ballistischen Raketen getroffen wurde. Soldaten sind der häufigste Anblick in der Stadt, die für eine kurze Erholung oder zur Reparatur ihrer Ausrüstung an das rechte Ufer des Flusses zurückkehren, bevor sie in die Kämpfe auf der anderen Seite zurückkehren.</p>\n<p>Die militärische Situation der Ukraine ist über die meisten Frontlinien hinweg ebenso trostlos. Der Mangel an substanziellem westlichen Unterstützung, insbesondere die Fähigkeit, Langstreckenwaffen gegen Russlands Logistik-Hubs und militärische Produktionskapazitäten einzusetzen, hat dazu geführt, dass, während der Westen zögert, der Ukraine ausreichende Granaten, Panzer und Luftverteidigungssysteme bereitzustellen, Russland seine Produktion steigern konnte, diesen Vorteil auf das Schlachtfeld zu übertragen und die Verteidigungsfähigkeiten der Ukraine zu überwältigen. Die Ukraine hingegen arbeitet unermüdlich daran, jedes Stück Territorium zu verteidigen, das sie kann, und verlangsamt Russlands Vorstöße, wo es möglich ist, jedoch nicht immer erfolgreich.</p>\n<p><strong>Die wenigen Seelen, die geblieben sind </strong></p>\n<p>An einem kühlen Freitagmorgen trafen mein Team und ich Oleksandr von Proliska, einer Organisation von Freiwilligen, die Alte und Kranke aus den Frontregionen evakuiert. Gemeinsam mit ihrer Gruppe, ausgestattet mit einem Krankenwagen, einem Arzt und medizinischen Vorräten, fuhren wir durch das ständige Beschuss von Pokrovsk zu einem kleinen Vorort mit Häusern. Ein älterer Mann, der aufgrund gesundheitlicher Probleme bewegungsunfähig war, sollte in ein Krankenhaus in Kiew evakuiert werden. Die sofortige Evakuierung aus seinem Zuhause dauerte nur etwa eine Stunde. Seine Nachbarn und Freunde, hauptsächlich ältere Frauen, weinten, als er in den Krankenwagen geladen wurde. Währenddessen war das Beschuss in der Ferne zu hören.</p>\n<p>Oleksandr und seine Organisation führen solche Evakuierungen fast täglich durch. Pokrovsk ist jetzt ihr Hauptfokus, aber sie haben in vielen Teilen der Frontlinie im Donbass operiert. Ihr Ziel, wie Oleksandr erklärte, „ist es, den Einheimischen zu zeigen, dass es trotz der Schwierigkeiten weit besser ist, ihre Häuser zu verlassen, als das Risiko einzugehen, zu bleiben, während die Frontlinie näher rückt“. Ein weiterer Freiwilliger, der ebenfalls Oleksandr heißt, erklärte, dass am 7. November etwa 11.500 Zivilisten – fünf Prozent davon Kinder – in dem belagerten Pokrovsk verbleiben. Die Stadt hatte früher eine Bevölkerung von über 60.000.</p>\n<p>Pokrovsk, wie Kupjansk im Norden und viele andere Frontstädte, hat keine Elektrizität oder fließendes Wasser mehr. Diejenigen, die sich entscheiden zu bleiben, sind oft auf sich allein gestellt, da die regionalen Behörden nicht mehr sicher für sie sorgen können. Oleksandr erklärt, dass das russische Beschuss der Frontdörfer rund um Pokrovsk in den letzten Tagen zugenommen hat. Derzeit sind die Russen etwa sieben Kilometer von der Stadt entfernt. Aufgrund der erhöhten Gefahr für die Freiwilligen können nur 30 bis 50 Personen pro Woche von allen Freiwilligenorganisationen evakuiert werden. Einige derjenigen, die selbst gehen können, tun dies, aber viele andere haben sich aus Angst vor dem Unbekannten entschieden zu bleiben. Natürlich ist es für viele eine äußerst schwierige psychologische Hürde, ihre Häuser und Vermächtnisse für neue Städte zu verlassen.</p>\n<p>Im Durchschnitt werden in einem gegebenen Monat etwa 2500 bis 3000 Menschen aus Donetsk evakuiert. Dies ist zu einem großen Teil den Freiwilligen zu verdanken, die unermüdlich daran arbeiten, dies zu ermöglichen. Diejenigen, die nicht von Freiwilligen, der Armee und der ukrainischen Regierung evakuiert werden können – oder die nicht evakuiert werden wollen, weil sie es vorziehen, ihr Glück zu versuchen, sei es aus Angst, Unwissenheit oder fehlgeleiteten Loyalitäten – sind oft auf sich allein gestellt, um sich gegen die zerstörerische Kraft der vorrückenden russischen Armee zu behaupten.</p>\n<p><strong>Ins Unbekannte blicken </strong></p>\n<p>Die militärische Situation der Ukraine war nie so gefährlich wie jetzt, außer vielleicht in den ersten Wochen der russischen Invasion. Trotz einer massiven professionellen Armee; der Rückeroberung eines erheblichen Teils des Territoriums der Ukraine; der Entwicklung der Fähigkeiten, einen Großteil der russischen Schwarzmeerflotte zu zerstören; und der Angriffe auf kritische Infrastruktur innerhalb Russlands, ganz zu schweigen von dem Vorstoß und der Besetzung eines bemerkenswerten Teils der russischen Region Kursk, wird die Situation für die Ukraine zunehmend besorgniserregend.</p>\n<p>Drei Jahre nach der Invasion Russlands in die Ukraine wird die Gesellschaft des Landes müde. Trotz vieler fortlaufender Bemühungen und immer mehr Freiwilligen, die sich anmelden – sowohl für das Militär als auch für die zivilen Bemühungen, es zu unterstützen – fordert Welle um Welle schlechter Nachrichten aus dem Osten ihren Tribut. Gespräche über Friedensverhandlungen sind häufiger geworden als vor einem Jahr, obwohl die meisten zugeben, dass jeder „Frieden“ mit Russland nur eine kurzfristige Einfrierung der Feindseligkeiten sein wird, die Russland ermöglicht, seine Armee für eine weitere Invasion in der Zukunft wieder aufzufüllen und zu verbessern.</p>\n<p>International ist die Situation kaum besser. Westliche Partner scheitern an ihren Versprechen, die Verteidigung der Ukraine zu unterstützen. Die kürzliche Wahl des ehemaligen US-Präsidenten Donald Trump birgt erhebliche Risiken für die Ukraine, insbesondere wenn man seine Rhetorik betrachtet; die Personen, mit denen er sich umgibt (wie Elon Musk und J.D. Vance, die beide sehr anti-ukrainische Rhetorik verwendet haben); und seine „Friedenspläne“, die potenziell Russland das ukrainische Territorium, das es besetzt, im Austausch für eine Einfrierung des Konflikts schenken wollen, jedoch ohne der Ukraine irgendwelche echten Verteidigungsgarantien zu geben.</p>\n<p>Diese Pläne berücksichtigen jedoch nicht die vielen Seelen, die physisch in den Konflikt verwickelt sind. Dies sind die Familien, die in Städten leben, die von Russland zerstört wurden, wie Mariupol, oder die Tausenden von Städten und Dörfern im Donbass, die die Ukraine versprochen hat, nicht zurückzulassen. Diejenigen, die die täglichen Angriffe auf ihre Häuser überleben, werden nun dem brutalen Besatzungsregime der Russen überlassen, die Folter, erzwungene anti-ukrainische Bildung, erzwungene Migration und kulturelles sowie sprachliches „Washing“ einsetzen, um alle Aspekte der ukrainischen Identität aus den Einheimischen zu entfernen. Trotz der Angst und der erschöpfenden Natur dieses Krieges teilte jeder einzelne Zivilist, mit dem ich während meiner Reise in den Osten die Gelegenheit hatte zu sprechen, dasselbe Gefühl: Sie wollen in einem freien, friedlichen Ukraine leben und weigern sich, diesen Traum aufzugeben. Ohne nachhaltige – und verstärkte – Unterstützung aus dem Westen, einschließlich der Vereinigten Staaten, bleibt die Zukunft der Ukraine, das Wohl ihrer Menschen und ihre Bestrebungen nach Frieden und Freiheit einem zutiefst unsicheren Schicksal ausgesetzt.</p>\n<p><strong>Joshua R. Kroeker</strong> ist ein unabhängiger Forscher, Gründer der Boutique-Analysefirma Reaktion Group, Analyst des politischen Analyseprojekts R.Politik und Redakteur bei RANE. Er hat Abschlüsse von der University of British Columbia in Kanada, der Universität Heidelberg in Deutschland und der Staatlichen Universität St. Petersburg, Russland.</p>\n<p><em>Öffentliche Aufgabe finanziert vom Ministerium für Auswärtige Angelegenheiten der Republik Polen im Rahmen des Förderwettbewerbs „Öffentliche Diplomatie 2024 – 2025 – die europäische Dimension und die Bekämpfung von Desinformation“.</em></p>\n<p><em>Die in dieser Veröffentlichung geäußerten Meinungen sind die der Autoren und spiegeln nicht die Ansichten der offiziellen Positionen des Ministeriums für Auswärtige Angelegenheiten der Republik Polen wider.</em></p>\n<p><img class=\"alignnone size-full wp-image-38273\" src=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103.png?1733318905299?1734078701249\" sizes=\"(max-width: 612px) 100vw, 612px\" srcset=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103.png 612w, https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103-300x87.png 300w, https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103-600x174.png 600w\" alt=\"\" width=\"612\" height=\"177\"></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayuro2f3u5pqrtgausmrrmtmki",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:37:04.28",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayusflp2ij2qrhaxs7eryvrpfa",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Es sind nun über 1000 Tage vergangen, seit Russlands umfassende Invasion der Ukraine. Während Kyjiws Verteidigungskampagne viele Siege hervorgebracht hat, ist die aktuelle Situation an der Front besorgniserregend. Da das Land der Aussicht auf einen weiteren Winter gegenübersteht, bleibt seine Zukunft gelinde gesagt ungewiss.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"de",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:37:14.189",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Час самых мрачных испытаний Украины",
                key:"uid": string:"9ac830f3-8f1a-46d6-8e17-8a236919286c",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": null:null,
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayuro2f3u5pqrtgausmrrmtmki",
                key:"createdAt": string:"2025-02-12T11:55:33.899",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayusflp2ij2qrhaxs7eryvrpfa",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": null:null,
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"ru",
                key:"updatedAt": null:null,
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Η πιο σκοτεινή ώρα της Ουκρανίας",
                key:"uid": string:"b09bbb5e-446f-41c4-98b0-9e2bd7002ed2",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Στα περίπου δύο χρόνια από τότε που <a href=\"https://neweasterneurope.eu/2023/01/03/we-have-never-been-stronger-a-first-hand-report-from-ukraine/\">επισκέφτηκα για πρώτη φορά την εμπόλεμη Ουκρανία</a> τον Νοέμβριο του 2022, η κατάσταση στη χώρα έχει αλλάξει δραστικά. Τότε έφτασα στο Κίεβο στις 18 Νοεμβρίου, μόλις λίγες μέρες μετά τις επιτυχείς αντεπίθεσες της Ουκρανίας που απελευθέρωσαν την Χερσώνα και έσπρωξαν τους Ρώσους εισβολείς έξω από τις περισσότερες περιοχές του Χάρκοβο. Παρά τις κρύες χειμερινές μέρες και την έλλειψη ρεύματος, το ηθικό στην Ουκρανία ήταν εξαιρετικά υψηλό. Οι στρατιώτες μιλούσαν για νίκη κατά των Ρώσων, ενώ οι εθελοντές, οι κανονικοί πολίτες και οι ξένοι συγκεντρώνονταν γύρω από τη μπλε και κίτρινη σημαία για να υποστηρίξουν την άμυνα της χώρας και να βοηθήσουν την ανθρωπιστική καταστροφή.</p>\n<p>Δύο χρόνια αργότερα, η κατάσταση φαίνεται καταστροφικά διαφορετική. Η Ρωσία έχει κάνει πολλές επιτυχείς κατακτήσεις στο Ντονμπάς, πιέζοντας κοντά στο σημαντικό κέντρο logistics του Ποκρόβσκ· πλησιάζοντας στην πόλη του Κουπιάνσκ· τρομοκρατώντας αδιάκριτα τους πολίτες σε όλη τη χώρα με ιρανικά και ρωσικά drones· και αργά κατεδαφίζοντας τις πόλεις του Σούμι, Χάρκοβο και Ζαπορίζια με μαζικές βόμβες γλίστρησης.</p>\n<p>Μια πρόσφατη εβδομαδιαία εκδρομή στις γραμμές του μετώπου της Ουκρανίας – συμπεριλαμβανομένων των Σούμι, Κουπιάνσκ, Ποκρόβσκ και νότιου Ντονέτσκ – έφερε πολλές εντυπώσεις που αντικατοπτρίζουν την επιδεινούμενη στρατιωτική κατάσταση και την απελπισία της χώρας και την άρνησή της να μην τα παρατήσει.</p>\n<p><strong>Σκοτεινές μέρες στην ανατολή </strong></p>\n<p>Για περίπου δύο μήνες τώρα, η Ρωσία έχει αρχίσει να κερδίζει αργά έδαφος σε πολλές περιοχές της Ουκρανίας. Μόνο κοντά στο Ποκρόβσκ, ο ρωσικός στρατός έχει καταλάβει δεκάδες πόλεις και χωριά και έχει προχωρήσει πάνω από 33 χιλιόμετρα από την κατάληψη της πόλης Αβντίιβκα νωρίτερα φέτος. Τις τελευταίες εβδομάδες, οι ρωσικές δυνάμεις έχουν κινηθεί με αξιοσημείωτη ταχύτητα και βρίσκονται στα περίχωρα της πόλης Ποκρόβσκ, τοποθετώντας τους να βομβαρδίζουν την πόλη αδιάκριτα μέρα και νύχτα. Για να αποτραπεί το χειρότερο, οι ουκρανικές αρχές διέταξαν την υποχρεωτική εκκένωση της πόλης. Σήμερα, η πόλη είναι μια πόλη-φάντασμα με ελάχιστη υποδομή, συνεχείς εκρήξεις από ρωσικά πυροβόλα, ετοιμόρροπα κτίρια και περιπλανώμενους σκύλους. Έξω από την πόλη, οι Ουκρανοί σκάβουν γρήγορα χαρακώματα για να προετοιμαστούν για το χειρότερο.</p>\n<p>Ο Κουπιάνσκ βρίσκεται σε παρόμοια κατάσταση. Κατά την επίσκεψή μου στα τέλη Οκτωβρίου, οι Ρώσοι πίεζαν στα περίχωρα της πόλης. Κάθε 30 δευτερόλεπτα περίπου, οι ερχόμενοι βομβαρδισμοί αντηχούσαν σε όλη την πόλη. Οι περισσότεροι πολίτες έχουν εκκενωθεί. Σχεδόν κανένα άθικτο κτίριο δεν έχει απομείνει. Η καταστροφή είναι παντού. Μερικοί σκληραγωγημένοι πολίτες συνεχίζουν να πωλούν τα προϊόντα τους σε μια αυτοσχέδια τοπική αγορά – η πρώην αγορά της πόλης είναι τώρα τίποτα άλλο παρά μια σωρός από στραβωμένο μέταλλο και καμμένο ξύλο, που χτυπήθηκε από βαλλιστικούς πυραύλους μόλις πριν από μήνες. Οι στρατιώτες είναι η πιο κοινή εικόνα στην πόλη, επιστρέφοντας στην δεξιά όχθη του ποταμού για μια σύντομη ανάπαυλα ή για να επισκευάσουν τον εξοπλισμό τους πριν επιστρέψουν στις μάχες στην άλλη πλευρά.</p>\n<p>Η στρατιωτική κατάσταση της Ουκρανίας είναι εξίσου ζοφερή σε σχεδόν όλο το μέτωπο. Η έλλειψη ουσιαστικής δυτικής υποστήριξης, ειδικά η ικανότητα χρήσης μακράς εμβέλειας όπλων κατά των ρωσικών κέντρων logistics και στρατιωτικής παραγωγής, έχει σημαίνει ότι ενώ η Δύση διστάζει να παρέχει στην Ουκρανία επαρκείς βόμβες, τανκς και συστήματα αεράμυνας, η Ρωσία έχει μπορέσει να αυξήσει την παραγωγή της, μεταφέροντας αυτό το πλεονέκτημα στο πεδίο της μάχης και κατακλύζοντας τις αμυντικές ικανότητες της Ουκρανίας. Η Ουκρανία, από την πλευρά της, εργάζεται ακούραστα για να υπερασπιστεί κάθε ίντσα εδάφους που μπορεί, επιβραδύνοντας τις προόδους της Ρωσίας όπου είναι δυνατόν, αλλά όχι πάντα με επιτυχία.</p>\n<p><strong>Οι λίγες ψυχές που απομένουν </strong></p>\n<p>Το πρωί μιας δροσερής Παρασκευής, η ομάδα μου και εγώ συναντήσαμε τον Ολέξανδρο από την Προλίσκα, μια οργάνωση εθελοντών που εκκενώνει τους ηλικιωμένους και τους ασθενείς από τις μετωπικές περιοχές. Συμμετέχοντας στην ομάδα τους, εξοπλισμένοι με ασθενοφόρο, γιατρό και ιατρικά εφόδια, οδηγήσαμε μέσα από τους συνεχείς βομβαρδισμούς του Ποκρόβσκ σε ένα μικρό προάστιο σπιτιών. Ένας ηλικιωμένος άνδρας, ακίνητος λόγω προβλημάτων υγείας, έπρεπε να εκκενωθεί σε ένα νοσοκομείο στο Κίεβο. Η άμεση εκκένωση από το σπίτι του διήρκεσε μόλις περίπου μία ώρα. Οι γείτονές του και οι φίλοι του, κυρίως ηλικιωμένες γυναίκες, έκλαιγαν καθώς τον φόρτωναν στο ασθενοφόρο. Όλη την ώρα, οι βομβαρδισμοί ακούγονταν από μακριά.</p>\n<p>Ο Ολέξανδρος και η οργάνωσή του πραγματοποιούν εκκενώσεις όπως αυτή σχεδόν καθημερινά. Το Ποκρόβσκ είναι τώρα η κύρια εστία τους, αλλά έχουν δραστηριοποιηθεί σε μεγάλο μέρος του μετώπου στο Ντονμπάς. Ο στόχος τους, όπως εξήγησε ο Ολέξανδρος, “είναι να δείξουν στους ντόπιους ότι η αποχώρηση από τα σπίτια τους, παρά τις δυσκολίες, είναι πολύ καλύτερη από το να ρισκάρουν να μείνουν καθώς το μέτωπο πλησιάζει”. Ένας άλλος εθελοντής, που ονομάζεται επίσης Ολέξανδρος, εξήγησε ότι από τις 7 Νοεμβρίου, περίπου 11.500 πολίτες – το πέντε τοις εκατό των οποίων είναι παιδιά – παραμένουν στο πολιορκημένο Ποκρόβσκ. Η πόλη είχε προηγουμένως πληθυσμό άνω των 60.000.</p>\n<p>Το Ποκρόβσκ, όπως ο Κουπιάνσκ στα βόρεια και πολλές άλλες μετωπικές πόλεις, δεν έχει πλέον ηλεκτρικό ρεύμα ή τρεχούμενο νερό. Αυτοί που επιλέγουν να παραμείνουν είναι συχνά μόνοι τους, καθώς οι περιφερειακές αρχές δεν μπορούν πλέον να τους παρέχουν ασφάλεια. Ο Ολέξανδρος εξηγεί ότι οι ρωσικοί βομβαρδισμοί των μετωπικών χωριών γύρω από το Ποκρόβσκ έχουν αυξηθεί τις τελευταίες ημέρες. Αυτή τη στιγμή, οι Ρώσοι είναι περίπου επτά χιλιόμετρα από την πόλη. Λόγω της αυξημένης επικινδυνότητας για τους εθελοντές, μόνο 30 έως 50 άτομα μπορούν να εκκενωθούν ανά εβδομάδα από όλες τις εθελοντικές οργανώσεις. Μερικοί από αυτούς που μπορούν να φύγουν μόνοι τους το κάνουν, αλλά πολλοί άλλοι έχουν επιλέξει να παραμείνουν από φόβο για το άγνωστο. Φυσικά, η αποχώρηση από τα σπίτια και τις κληρονομιές τους για νέες πόλεις είναι για πολλούς ένα εξαιρετικά δύσκολο ψυχολογικό εμπόδιο να ξεπεραστεί.</p>\n<p>Κατά μέσο όρο, περίπου 2500 έως 3000 άτομα εκκενώνονται από το Ντονέτσκ κάθε μήνα. Αυτό οφείλεται σε μεγάλο βαθμό στους εθελοντές που εργάζονται ακούραστα για να το κάνουν αυτό. Αυτοί που δεν μπορούν να εκκενωθούν από εθελοντές, τον στρατό και την ουκρανική κυβέρνηση – ή αυτοί που δεν θέλουν να εκκενωθούν, προτιμώντας να ρισκάρουν, είτε λόγω φόβου, άγνοιας ή παραπλανημένων αφοσιώσεων – συχνά μένουν να φροντίσουν τους εαυτούς τους απέναντι στη καταστροφική δύναμη του προχωρημένου στρατού της Ρωσίας.</p>\n<p><strong>Κοιτάζοντας στο άγνωστο </strong></p>\n<p>Η στρατιωτική κατάσταση της Ουκρανίας δεν έχει φανεί ποτέ τόσο επικίνδυνη όσο τώρα, εκτός ίσως από τις πρώτες εβδομάδες της ρωσικής εισβολής. Παρά το γεγονός ότι διαθέτει έναν τεράστιο επαγγελματικό στρατό· επιστρέφοντας μια σημαντική ποσότητα εδάφους στην Ουκρανία; αναπτύσσοντας τις ικανότητες να καταστρέψει μεγάλο μέρος του ρωσικού στόλου της Μαύρης Θάλασσας; και επιτιθέμενη σε κρίσιμες υποδομές εντός της Ρωσίας, πόσο μάλλον προχωρώντας και καταλαμβάνοντας ένα σημαντικό τμήμα της ρωσικής περιοχής Κουρσκ, η κατάσταση για την Ουκρανία γίνεται όλο και πιο ανησυχητική.</p>\n<p>Τρία χρόνια από την εισβολή της Ρωσίας στην Ουκρανία και η κοινωνία της χώρας αρχίζει να κουράζεται. Παρά πολλές συνεχείς προσπάθειες και όλο και περισσότερους εθελοντές που εγγράφονται – τόσο για τον στρατό όσο και για τις πολιτικές προσπάθειες να τον υποστηρίξουν – κύμα μετά από κύμα κακών ειδήσεων που έρχονται από την ανατολή έχει αρχίσει να επιδρά. Οι συζητήσεις για διαπραγματεύσεις ειρήνης είναι πιο συχνές από ότι πριν από ένα χρόνο, αν και οι περισσότεροι παραδέχονται ότι οποιαδήποτε “ειρήνη” με τη Ρωσία θα είναι μόνο μια βραχυπρόθεσμη παύση των εχθροπραξιών, επιτρέποντας στη Ρωσία να ανασυγκροτήσει και να βελτιώσει τον στρατό της για μια άλλη εισβολή στο μέλλον.</p>\n<p>Διεθνώς, η κατάσταση είναι ελάχιστα καλύτερη. Οι δυτικοί εταίροι αποτυγχάνουν να τηρήσουν τις υποσχέσεις τους να υποστηρίξουν την άμυνα της Ουκρανίας. Οι πρόσφατες εκλογές του πρώην προεδρικού υποψηφίου των ΗΠΑ, Ντόναλντ Τραμπ, προμηνύουν σημαντικούς κινδύνους για την Ουκρανία, ειδικά αν ληφθεί υπόψη η ρητορική του· αυτοί που τον περιβάλλουν (όπως ο Έλον Μασκ και ο J.D. Vance, οι οποίοι έχουν χρησιμοποιήσει πολύ αντιαυκρανική ρητορική); και τα “σχέδια ειρήνης” του, τα οποία φαίνεται να προσφέρουν στη Ρωσία την ουκρανική επικράτεια που κατέχει σε αντάλλαγμα για την παύση της σύγκρουσης, αλλά χωρίς να παρέχουν στην Ουκρανία καμία πραγματική εγγύηση άμυνας.</p>\n<p>Αυτά τα σχέδια, ωστόσο, δεν λαμβάνουν υπόψη τις πολλές ψυχές που είναι φυσικά παγιδευμένες στη σύγκρουση. Αυτές είναι οι οικογένειες που ζουν σε πόλεις που έχουν καταστραφεί από τη Ρωσία, όπως η Μαριούπολη, ή οι χιλιάδες πόλεις και χωριά στο Ντονμπάς που η Ουκρανία έχει υποσχεθεί να μην αφήσει πίσω. Αυτοί που επιβιώνουν από τις καθημερινές επιθέσεις στα σπίτια τους τώρα θα αφεθούν στο σκληρό καθεστώς κατοχής των Ρώσων, οι οποίοι χρησιμοποιούν βασανιστήρια, υποχρεωτική αντιαυκρανική εκπαίδευση, υποχρεωτική μετανάστευση και πολιτιστική και γλωσσική λευκή πλύση για να αφαιρέσουν όλες τις πτυχές της ουκρανικής ταυτότητας από τους ντόπιους. Παρά τον φόβο και τη σκληρή φύση αυτού του πολέμου, κάθε πολίτης με τον οποίο είχα την ευκαιρία να μιλήσω κατά τη διάρκεια του ταξιδιού μου προς τα ανατολικά μοιράστηκε το ίδιο συναίσθημα: θέλουν να ζήσουν σε μια ελεύθερη, ειρηνική Ουκρανία και αρνούνται να εγκαταλείψουν αυτό το όνειρο. Χωρίς διαρκή – και ενισχυμένη – υποστήριξη από τη Δύση, συμπεριλαμβανομένων των Ηνωμένων Πολιτειών, το μέλλον της Ουκρανίας, η ευημερία του λαού της και οι προσδοκίες τους για ειρήνη και ελευθερία, παραμένουν ευάλωτες σε μια βαθιά αβέβαιη μοίρα.</p>\n<p><strong>Joshua R. Kroeker</strong> είναι ανεξάρτητος ερευνητής, ιδρυτής της αναλυτικής εταιρείας Reaktion Group, αναλυτής στο πολιτικό αναλυτικό έργο R.Politik και συντάκτης στο RANE. Κατέχει πτυχία από το Πανεπιστήμιο της Βρετανικής Κολομβίας στον Καναδά, το Πανεπιστήμιο του Χαϊδελβέργης στη Γερμανία και το Πανεπιστήμιο της Αγίας Πετρούπολης, Ρωσία.</p>\n<p><em>Δημόσια εργασία χρηματοδοτούμενη από το Υπουργείο Εξωτερικών της Δημοκρατίας της Πολωνίας στο πλαίσιο του διαγωνισμού επιχορηγήσεων “Δημόσια Διπλωματία 2024 – 2025 – η Ευρωπαϊκή διάσταση και η καταπολέμηση της παραπληροφόρησης”.</em></p>\n<p><em>Οι απόψεις που εκφράζονται σε αυτή τη δημοσίευση είναι αυτές των συγγραφέων και δεν αντικατοπτρίζουν τις απόψεις των επίσημων θέσεων του Υπουργείου Εξωτερικών της Δημοκρατίας της Πολωνίας.</em></p>\n<p><img class=\"alignnone size-full wp-image-38273\" src=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103.png?1733318905299?1734078701249\" sizes=\"(max-width: 612px) 100vw, 612px\" srcset=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103.png 612w, https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103-300x87.png 300w, https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103-600x174.png 600w\" alt=\"\" width=\"612\" height=\"177\"></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayuro2f3u5pqrtgausmrrmtmki",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:25:43.696",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayusflp2ij2qrhaxs7eryvrpfa",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Έχουν περάσει πλέον πάνω από 1000 ημέρες από την πλήρη κλίμακα εισβολή της Ρωσίας στην Ουκρανία. Ενώ η εκστρατεία άμυνας του Κιέβου έχει οδηγήσει σε πολλές νίκες, η τρέχουσα κατάσταση στην πρώτη γραμμή είναι ανησυχητική. Καθώς η χώρα αντιμετωπίζει την προοπτική ενός ακόμη χειμώνα, το μέλλον της παραμένει αβέβαιο, για να το πούμε ήπια.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"el",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:26:10.431",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Ukrainan synkin hetki",
                key:"uid": string:"b8975883-4e0f-4812-987e-eadc3a152e41",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Noina noin kahtena vuonna siitä, kun minä <a href=\"https://neweasterneurope.eu/2023/01/03/we-have-never-been-stronger-a-first-hand-report-from-ukraine/\">ensimmäisen kerran vierailin taistelun keskellä olevassa Ukrainassa</a> marraskuussa 2022, tilanne maassa on muuttunut radikaalisti. Silloin saavuin Kiovaan 18. marraskuuta, vain muutama päivä Ukrainan onnistuneiden vastahyökkäysoperaatioiden jälkeen, jotka vapauttivat Hersonin ja työntivät venäläiset hyökkääjät pois suurimmasta osasta Harkovin aluetta. Huolimatta kylmistä talvipäivistä ja sähkökatkoksista, moraali Ukrainassa oli äärimmäisen korkea. Sotilaat puhuivat voitosta venäläisistä, kun taas vapaaehtoiset, tavalliset kansalaiset ja ulkomaalaiset kokoontuivat sinisen ja keltaisen lipun ympärille tukeakseen maan puolustusta ja auttaakseen humanitaarista katastrofia.</p>\n<p>Kaksi vuotta myöhemmin tilanne näyttää tuhoisasti erilaiselta. Venäjä on saavuttanut lukuisia onnistuneita voittoja Donbasissa, työntäen tärkeitä logistisia keskuksia Pokrovskin suuntaan; liikkuen lähelle Kupianskin kaupunkia; terrorisoiden siviilejä ympäri maata iranilaisten ja venäläisten valmistamien dronejen avulla; ja hitaasti tuhoamalla Sumyn, Harkovin ja Zaporižžian kaupungit massiivisilla liitopommeilla.</p>\n<p>Äskettäinen viikon kestänyt matka Ukrainan etulinjoille – mukaan lukien Sumy, Kupiansk, Pokrovsk ja etelä-Donesk – toi mukanaan useita vaikutelmia, jotka heijastavat pahenevaa sotilaallista tilannetta ja maan epätoivoa sekä kieltäytymistä luovuttamasta.</p>\n<p><strong>Pimeät päivät idässä </strong></p>\n<p>Olen ollut noin kahden kuukauden ajan, Venäjä on hitaasti saanut lisää aluetta useilla alueilla Ukrainassa. Pelkästään Pokrovskin lähellä Venäjän armeija on ottanut haltuunsa kymmeniä kaupunkeja ja kyliä ja työntänyt yli 33 kilometriä Avdiivkan kaupungin valtaamisen jälkeen aiemmin tänä vuonna. Viime viikkoina venäläiset joukot ovat liikkuneet huomattavalla nopeudella ja ovat Pokrovskin kaupungin laitamilla, valmiina pommittamaan kaupunkia mielivaltaisesti päivin ja öin. Pahimman estämiseksi Ukrainan viranomaiset määräsivät kaupungin pakollisen evakuoinnin. Tänään kaupunki on aavekaupunki, jossa on vähän infrastruktuuria, jatkuvia räjähdyksiä venäläisestä tykistöstä, romahtavia rakennuksia ja vaeltavia koiria. Kaupungin ulkopuolella ukrainalaiset kaivavat nopeasti juoksuhautoja valmistautuakseen pahimpaan.</p>\n<p>Kupiansk on samankaltaisessa tilanteessa. Vierailuni aikana lokakuun lopussa venäläiset työntyivät kaupungin laitamille. Noin 30 sekunnin välein saapuva pommitus kaikui kaupungin läpi. Suurin osa siviileistä on evakuoitu. Lähes ei ole ehjiä rakennuksia jäljellä. Tuho on läsnä kaikkialla. Muutamat kovettuneet siviilit myyvät edelleen tavaroitaan improvisoidulla paikallisella markkinalla – kaupungin entinen markkina on nyt vain vääntyneen metallin ja palaneen puun kasa, jota ballistiset ohjukset ovat osuneet vain kuukausia sitten. Sotilaat ovat yleisin näky kaupungissa, palaten joen oikealle rannalle lyhyelle hengähdykselle tai korjatakseen varusteitaan ennen paluuta taisteluihin toisella puolella.</p>\n<p>Ukrainan sotilaallinen tilanne on yhtä synkkä suurimmalla osalla etulinjaa. Merkittävän lännen tuen puute, erityisesti kyky käyttää pitkän matkan aseita Venäjän logistisia keskuksia ja sotilastuotantokapasiteettia vastaan, on tarkoittanut, että kun länsi epäonnistuu tarjoamaan Ukrainalle riittävästi kranaatteja, tankeja ja ilmapuolustusjärjestelmiä, Venäjä on pystynyt lisäämään tuotantoaan, siirtäen etua taistelukentälle ja ylivoimaiseksi Ukrainan puolustuskykyyn. Ukraina puolestaan työskentelee väsymättömästi puolustaakseen jokaista maapalan, jota se voi, hidastaen Venäjän etenemistä mahdollisuuksien mukaan, mutta ei aina onnistuneesti.</p>\n<p><strong>Vain muutama sielu jäljellä </strong></p>\n<p>Viileänä perjantai-aamuna tiimini ja minä tapasimme Oleksandrin Proliskasta, vapaaehtoisjärjestöstä, joka evakuoi vanhuksia ja sairaita etulinjan alueilta. Liityimme heidän ryhmäänsä, varustettuna ambulanssilla, lääkärillä ja lääkintätarvikkeilla, ajoimme jatkuvan pommituksen läpi Pokrovskissa pieneen esikaupunkiin, jossa oli taloja. Vanhempi mies, joka oli liikuntakyvytön terveysongelmien vuoksi, oli määrä evakuoida Kiovaan sairaalaan. Välitön evakuointi hänen kodistaan kesti vain noin tunnin. Hänen naapurinsa ja ystävänsä, pääasiassa vanhemmat naiset, itkivät, kun hänet lastattiin ambulanssiin. Kaiken aikaa pommitusta kuului kaukaa.</p>\n<p>Oleksandr ja hänen järjestönsä tekevät tällaisia evakuointeja lähes päivittäin. Pokrovsk on heidän pääpainonsa nyt, mutta he ovat toimineet suurimmalla osalla etulinjaa Donbasissa. Heidän tavoitteensa, kuten Oleksandr selitti, “on näyttää paikallisille, että kotien jättäminen, huolimatta vaikeuksista, on paljon parempi kuin ottaa riski jäädä, kun etulinja lähestyy”. Toinen vapaaehtoinen, joka myös nimeltään Oleksandr, selitti, että 7. marraskuuta lähtien noin 11 500 siviiliä – joista viisi prosenttia on lapsia – on jäänyt piirityksessä olevaan Pokrovskiin. Kaupungilla oli aiemmin yli 60 000 asukasta.</p>\n<p>Pokrovskilla, kuten Kupianskilla pohjoisessa ja monilla muilla etulinjan kaupungeilla, ei enää ole sähköä tai juoksevaa vettä. Ne, jotka valitsevat jäädä, ovat usein omillaan, sillä alueen viranomaiset eivät voi enää tarjota heille turvallisesti apua. Oleksandr selittää, että venäläisten pommitus Pokrovskin ympärillä olevissa etulinjan kylissä on lisääntynyt viime päivinä. Tällä hetkellä venäläiset ovat noin seitsemän kilometrin päässä kaupungista. Vapaaehtoisten lisääntyneen vaaran vuoksi vain 30–50 ihmistä voidaan evakuoida viikossa kaikkien vapaaehtoisjärjestöjen toimesta. Jotkut niistä, jotka voivat lähteä omin päin, tekevät niin, mutta monet muut ovat valinneet jäädä pelosta tuntematonta kohtaan. Tietenkin kotien ja perintöjen jättäminen uusille kaupungeille on monille äärimmäisen vaikea psykologinen este ylittää.</p>\n<p>Keskiarvoisesti noin 2500–3000 ihmistä evakuoidaan Donetskista jokaisena kuukautena. Tämä johtuu suurelta osin vapaaehtoisista, jotka työskentelevät väsymättömästi tämän toteuttamiseksi. Ne, joita ei voida evakuoida vapaaehtoisten, armeijan ja Ukrainan hallituksen toimesta – tai ne, jotka eivät halua tulla evakuoiduiksi, mieluummin ottaen riskin, joko pelon, tietämättömyyden tai väärin johdettujen liittoutumien vuoksi – jäävät usein puolustamaan itseään Venäjän etenevän armeijan tuhoavalta voimasta.</p>\n<p><strong>Katsomassa tuntemattomaan </strong></p>\n<p>Ukrainan sotilaallinen tilanne ei ole koskaan näyttänyt yhtä vaaralliselta kuin nyt, ellei ehkä Venäjän hyökkäyksen ensimmäisinä viikkoina. Huolimatta siitä, että maalla on valtava ammattiarmeija; palauttamassa merkittävän määrän aluetta Ukrainalle; kehittämässä kykyjä tuhota suurin osa Venäjän Mustanmeren laivastosta; ja hyökkäämässä kriittiseen infrastruktuuriin Venäjän sisällä, puhumattakaan siitä, että se työntää ja miehittää merkittävän osan Venäjän Kurskin alueesta, Ukrainan tilanne on yhä huolestuttavampi.</p>\n<p>Kolme vuotta Venäjän hyökkäyksestä Ukrainaan ja maan yhteiskunta on väsyneenä. Huolimatta monista jatkuvista ponnisteluista ja yhä useammista vapaaehtoisista, jotka liittyvät mukaan – sekä armeijaan että siviilitoimiin sen tukemiseksi – huono uutisvirta idästä on alkanut vaikuttaa. Keskustelut rauhanneuvotteluista ovat yleisempiä kuin vuosi sitten, vaikka useimmat myöntävät, että mikä tahansa “rauha” Venäjän kanssa on vain lyhytaikainen vihollisuuksien jäädyttäminen, joka antaa Venäjälle mahdollisuuden varustautua ja parantaa armeijaansa tulevaa hyökkäystä varten.</p>\n<p>Kansainvälisesti tilanne ei ole juuri parempi. Lännen kumppanit epäonnistuvat lupauksissaan tukea Ukrainan puolustusta. Äskettäinen entisen Yhdysvaltain presidentin Donald Trumpin vaali tuo merkittäviä riskejä Ukrainalle, erityisesti kun otetaan huomioon hänen retoriikkansa; ne, joiden kanssa hän ympäröi itsensä (kuten Elon Musk ja J.D. Vance, jotka molemmat ovat käyttäneet erittäin anti-Ukrainaista retoriikkaa); ja hänen “rauhaehdotuksensa”, jotka näyttävät mahdollisesti lahjoittavan Venäjälle sen miehittämät Ukrainan alueet vastineeksi konfliktin jäädyttämisestä, mutta ilman, että Ukraina saisi mitään todellisia puolustustakuita.</p>\n<p>Nämä suunnitelmat eivät kuitenkaan ota huomioon monia sieluja, jotka ovat fyysisesti sotkeutuneet konfliktiin. Nämä ovat perheitä, jotka elävät Venäjän tuhoamissa kaupungeissa, kuten Mariupolissa, tai tuhansissa kaupungeissa ja kylissä Donbasissa, joita Ukraina on luvannut olla jättämättä taakseen. Ne, jotka selviytyvät päivittäisistä hyökkäyksistä koteihinsa, jäävät nyt venäläisten brutaalin miehityshallinnon armoille, joka käyttää kidutusta, pakotettua anti-Ukrainalaista koulutusta, pakotettua muuttoa sekä kulttuurista ja kielellistä valkaisemista poistaakseen kaikki Ukrainan identiteetin piirteet paikallisilta. Huolimatta pelosta ja tämän sodan uuvuttavasta luonteesta, jokainen siviili, jonka kanssa minulla oli mahdollisuus puhua matkani aikana itään, jakoi saman tunteen: he haluavat elää vapaassa, rauhallisessa Ukrainassa, eivätkä suostu luopumaan siitä unelmasta. Ilman jatkuvaa – ja parannettua – tukea lännestä, mukaan lukien Yhdysvalloista, Ukrainan tulevaisuus, sen kansan hyvinvointi ja heidän rauhan ja vapauden tavoitteensa jäävät alttiiksi syvästi epävarmalle kohtalolle.</p>\n<p><strong>Joshua R. Kroeker</strong> on itsenäinen tutkija, boutique-analyyttisen yrityksen Reaktion Groupin perustaja, poliittisen analyysiprojektin R.Politik analyytikko ja RANE:n toimittaja. Hänellä on tutkintoja Kanadan Brittiläisestä Kolumbiasta, Saksan Heidelbergin yliopistosta ja Venäjän Pietarin valtionyliopistosta.</p>\n<p><em>Julkinen tehtävä, jota rahoittaa Puolan tasavallan ulkoministeriö “Julkinen diplomatia 2024 – 2025 – Euroopan ulottuvuus ja disinformaation torjunta” -apurahakilpailun puitteissa.</em></p>\n<p><em>Tässä julkaisussa esitetyt mielipiteet ovat kirjoittajien omia eivätkä heijasta Puolan tasavallan ulkoministeriön virallisia näkemyksiä.</em></p>\n<p><img class=\"alignnone size-full wp-image-38273\" src=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103.png?1733318905299?1734078701249\" sizes=\"(max-width: 612px) 100vw, 612px\" srcset=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103.png 612w, https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103-300x87.png 300w, https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103-600x174.png 600w\" alt=\"\" width=\"612\" height=\"177\"></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayuro2f3u5pqrtgausmrrmtmki",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:00:13.755",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayusflp2ij2qrhaxs7eryvrpfa",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>On nyt kulunut yli 1000 päivää Venäjän täysimittaisesta hyökkäyksestä Ukrainaan. Vaikka Kiovan puolustuskampanja on tuottanut monia voittoja, nykytilanne rintamalla on huolestuttava. Kun maa kohtaa toisen talven mahdollisuuden, sen tulevaisuus on vähintäänkin epävarma.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"fi",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:01:01.513",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Ukrainas mörkaste timme",
                key:"uid": string:"be3aeccb-d7e3-4edd-8b7f-125d9dd7e478",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Under de ungefär två år som har gått sedan jag <a href=\"https://neweasterneurope.eu/2023/01/03/we-have-never-been-stronger-a-first-hand-report-from-ukraine/\">först besökte det krigshärjade Ukraina</a> i november 2022 har situationen i landet förändrats drastiskt. Då anlände jag till Kyiv den 18 november, bara dagar efter Ukrainas framgångsrika motanfallsoperationer som befriade Kherson och drev de ryska inkräktarna ut från större delen av Kharkiv Oblast. Trots de kalla vinterdagarna och bristen på el var moralen i Ukraina extremt hög. Soldater talade om seger över ryssarna, medan volontärer, vanliga medborgare och utlänningar samlades kring den blå och gula flaggan för att stödja landets försvar och hjälpa den humanitära katastrofen.</p>\n<p>Två år senare ser situationen förödande annorlunda ut. Ryssland har gjort många framgångsrika framsteg i Donbas, tryckt på mot den viktiga logistikknutpunkten Pokrovsk; rört sig nära staden Kupiansk; terroriserat civila utan urskiljning över hela landet med iranska och ryska drönare; och långsamt jämnat städerna Sumy, Kharkiv och Zaporizjzja med marken med massiva glidebomber.</p>\n<p>En nyligen genomförd veckolång resa till Ukrainas frontlinjer – inklusive Sumy, Kupiansk, Pokrovsk och södra Donetsk – gav ett antal intryck som speglar den försämrade militära situationen och landets desperation och vägran att ge upp.</p>\n<p><strong>Mörka dagar i öst </strong></p>\n<p>Under ungefär två månader nu har Ryssland långsamt vunnit territorium i flera delar av Ukraina. Nära Pokrovsk har Rysslands militär tagit dussintals städer och byar och tryckt över 33 kilometer sedan de tog staden Avdiivka tidigare i år. Under de senaste veckorna har ryska styrkor rört sig med anmärkningsvärd hastighet och är på utkanten av staden Pokrovsk, vilket positionerar dem för att beskjuta staden utan urskiljning dag och natt. För att förhindra det värsta beordrade ukrainska myndigheter den obligatoriska evakueringen av staden. Idag är staden en spökstad med lite infrastruktur, ständiga explosioner från rysk artilleri, fallande byggnader och vandrande hundar. Utanför staden gräver ukrainare snabbt diken för att förbereda sig för det värsta.</p>\n<p>Kupiansk är i en liknande situation. Vid mitt besök i slutet av oktober tryckte ryssarna på utkanten av staden. Var 30:e sekund eller så dånade inkommande beskjutning genom staden. De flesta civila har evakuerat. Nästan inga oskadda byggnader återstår. Förstörelsen är allestädes närvarande. Några härdade civila fortsätter att sälja sina varor på en tillfällig lokal marknad – stadens tidigare marknad är nu inget annat än en hög av vridet metall och förkolnat trä, träffad av ballistiska missiler för bara några månader sedan. Soldater är den vanligaste synen i staden, som kommer tillbaka till den högra stranden av floden för en kort paus eller för att reparera sin utrustning innan de återvänder till striderna på andra sidan.</p>\n<p>Ukrainas militära situation är lika dyster över de flesta av frontlinjen. Bristen på substantiellt västerländskt stöd, särskilt förmågan att använda långdistansvapen mot Rysslands logistikknutpunkter och militärproduktionskapacitet, har inneburit att medan västvärlden tvekar att ge Ukraina tillräckligt med granater, stridsvagnar och luftförsvarssystem, har Ryssland kunnat öka sin produktion, överföra den fördelen till slagfältet och överväldiga Ukrainas försvarsförmåga. Ukraina, för sin del, arbetar outtröttligt för att försvara varje tum av territorium de kan, bromsa Rysslands framsteg där det är möjligt, men inte alltid framgångsrikt.</p>\n<p><strong>De få själar som är kvar </strong></p>\n<p>En kall fredagsmorgon träffade jag och mitt team Oleksandr från Proliska, en organisation av volontärer som evakuerar gamla och sjuka från frontlinjeområden. Tillsammans med deras grupp, utrustad med en ambulans, läkare och medicinska förnödenheter, körde vi genom den ständiga beskjutningen av Pokrovsk till en liten förort med hus. En äldre man, orörlig på grund av hälsoproblem, skulle evakueras till ett sjukhus i Kyiv. Den omedelbara evakueringen från hans hem tog bara ungefär en timme. Hans grannar och vänner, mestadels äldre kvinnor, grät när han lastades in i ambulansen. Under hela tiden kunde beskjutning höras i fjärran.</p>\n<p>Oleksandr och hans organisation genomför evakueringar som denna nästan dagligen. Pokrovsk är deras huvudfokus nu, men de har verkat över stora delar av frontlinjen i Donbas. Deras mål, som Oleksandr förklarade, “är att visa lokalbefolkningen att det är mycket bättre att lämna sina hem, trots svårigheterna, än att ta risken att stanna när frontlinjen närmar sig”. En annan volontär, som också heter Oleksandr, förklarade att per den 7 november återstår ungefär 11 500 civila – fem procent av dem är barn – i belägrade Pokrovsk. Staden hade tidigare en befolkning på över 60 000.</p>\n<p>Pokrovsk, liksom Kupiansk i norr och många andra frontlinjestäder, har inte längre elektricitet eller rinnande vatten. De som väljer att stanna är ofta på egen hand, eftersom de regionala myndigheterna inte längre kan försörja dem på ett säkert sätt. Oleksandr förklarar att den ryska beskjutningen av frontlinjebyarna runt Pokrovsk har ökat under de senaste dagarna. För närvarande är ryssarna cirka sju kilometer från staden. På grund av den ökade faran för volontärer kan endast 30 till 50 personer evakueras per vecka av alla volontärorganisationer. Några av dem som kan lämna på egen hand gör det, men många andra har valt att stanna av rädsla för det okända. Självklart är det för många en extremt svår psykologisk hinder att lämna sina hem och arv för nya städer.</p>\n<p>I genomsnitt evakueras ungefär 2500 till 3000 personer från Donetsk varje månad. Detta beror till stor del på de volontärer som arbetar outtröttligt för att få detta att hända. De som inte kan evakueras av volontärer, armén och den ukrainska regeringen – eller de som inte vill evakueras, föredrar att ta sina chanser, antingen på grund av rädsla, okunnighet eller felaktiga lojaliteter – lämnas ofta att klara sig själva mot den förödande kraften hos Rysslands framryckande armé.</p>\n<p><strong>Ser in i det okända </strong></p>\n<p>Ukrainas militära situation har aldrig sett så farlig ut som den gör nu, förutom kanske de första veckorna av Rysslands invasion. Trots att de har en massiv professionell armé; återfått en betydande mängd territorium till Ukraina; utvecklat förmågan att förstöra mycket av Rysslands Svartahavsflotta; och attackerat kritisk infrastruktur inom Ryssland, för att inte tala om att trycka in i och ockupera en betydande del av Rysslands Kursk-region, växer situationen för Ukraina mer oroande.</p>\n<p>Tre år in i Rysslands invasion av Ukraina och landets samhälle blir trött. Trots att många insatser fortsätter och fler och fler volontärer anmäler sig – både för militären och de civila insatserna för att stödja den – tar våg efter våg av dåliga nyheter från öst ut sin rätt. Samtal om fredsförhandlingar är vanligare än för ett år sedan, även om de flesta medger att någon “fred” med Ryssland bara kommer att vara en kortsiktig frysnings av fientligheterna, vilket ger Ryssland möjlighet att återuppbygga och förbättra sin armé för en ny invasion i framtiden.</p>\n<p>Internationellt är situationen knappast bättre. Västerländska partners misslyckas med sina löften att stödja Ukrainas försvar. Den senaste valet av den tidigare amerikanska presidenten Donald Trump förutspår betydande risker för Ukraina, särskilt med tanke på hans retorik; de han omger sig med (såsom Elon Musk och J.D. Vance, som båda har använt mycket anti-ukrainsk retorik); och hans “fredsplaner”, som ser ut att potentiellt ge Ryssland det ukrainska territoriet som det ockuperar i utbyte mot att frysa konflikten, men utan att ge Ukraina några verkliga försvarsgarantier.</p>\n<p>Dessa planer tar dock inte hänsyn till de många själar som fysiskt är fångade i konflikten. Det handlar om familjer som lever i städer som förstörts av Ryssland, såsom Mariupol, eller de tusentals städer och byar i Donbas som Ukraina har lovat att inte lämna bakom sig. De som överlever de dagliga attackerna mot sina hem nu kommer att lämnas åt den brutala ockupationsregimen av ryssarna, som använder tortyr, tvångsanti-ukrainsk utbildning, tvångsmigration och kulturell och språklig utplåning för att ta bort alla aspekter av ukrainsk identitet från lokalbefolkningen. Trots rädslan och den plågsamma naturen av detta krig delade varje enskild civilperson som jag hade möjlighet att prata med under min resa österut samma känsla: de vill leva i ett fritt, fredligt Ukraina och vägrar att ge upp den drömmen. Utan bestående – och förstärkt – stöd från väst, inklusive USA, är Ukrainas framtid, välbefinnandet för dess folk och deras strävan efter fred och frihet, sårbara för ett djupt osäkert öde.</p>\n<p><strong>Joshua R. Kroeker</strong> är en oberoende forskare, grundare av den analytiska firman Reaktion Group, analytiker vid det politiska analysprojektet R.Politik och redaktör vid RANE. Han har examina från University of British Columbia i Kanada, Heidelberg University i Tyskland och St Petersburg State University, Ryssland.</p>\n<p><em>Offentlig uppgift finansierad av Polens utrikesministerium inom ramen för bidragskonkurrensen “Offentlig diplomati 2024 – 2025 – den europeiska dimensionen och motverka desinformation”.</em></p>\n<p><em>De åsikter som uttrycks i denna publikation är författarnas och speglar inte de officiella ståndpunkterna från Polens utrikesministerium.</em></p>\n<p><img class=\"alignnone size-full wp-image-38273\" src=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103.png?1733318905299?1734078701249\" sizes=\"(max-width: 612px) 100vw, 612px\" srcset=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103.png 612w, https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103-300x87.png 300w, https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103-600x174.png 600w\" alt=\"\" width=\"612\" height=\"177\"></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayuro2f3u5pqrtgausmrrmtmki",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:46:00.257",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayusflp2ij2qrhaxs7eryvrpfa",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Det har nu gått över 1000 dagar sedan Rysslands fullskaliga invasion av Ukraina. Medan Kyivs försvarskampanj har resulterat i många segrar, är den nuvarande situationen vid frontlinjen oroande. När landet står inför utsikten av en annan vinter, förblir dess framtid osäker för att säga det milda.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"sv",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:46:00.258",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"A hora mais sombria da Ucrânia",
                key:"uid": string:"cc5332dd-7bc5-47cf-863d-514dbad07339",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Nos aproximadamente dois anos desde que eu <a href=\"https://neweasterneurope.eu/2023/01/03/we-have-never-been-stronger-a-first-hand-report-from-ukraine/\">visitei pela primeira vez a Ucrânia em conflito</a> em novembro de 2022, a situação no país mudou drasticamente. Naquela época, cheguei a Kyiv no dia 18 de novembro, poucos dias após as bem-sucedidas operações de contraofensiva da Ucrânia que libertaram Kherson e empurraram os invasores russos para fora da maior parte da Oblast de Kharkiv. Apesar dos frios dias de inverno e da falta de energia, o moral na Ucrânia estava extremamente alto. Soldados falavam de vitória sobre os russos, enquanto voluntários, cidadãos comuns e estrangeiros se reuniam em torno da bandeira azul e amarela para apoiar a defesa do país e ajudar na catástrofe humanitária.</p>\n<p>Dois anos depois, a situação parece devastadoramente diferente. A Rússia fez numerosos avanços bem-sucedidos no Donbas, pressionando contra o importante centro logístico de Pokrovsk; movendo-se próximo à cidade de Kupiansk; aterrorizando indiscriminadamente civis em todo o país com drones iranianos e russos; e lentamente reduzindo as cidades de Sumy, Kharkiv e Zaporizhzhia a escombros com enormes bombas de deslize.</p>\n<p>Uma recente viagem de uma semana às linhas de frente da Ucrânia – incluindo Sumy, Kupiansk, Pokrovsk e o sul de Donetsk – trouxe uma série de impressões refletindo a deterioração da situação militar e o desespero do país e a recusa em desistir.</p>\n<p><strong>Dias sombrios no leste </strong></p>\n<p>Há aproximadamente dois meses, a Rússia vem ganhando lentamente território em várias partes da Ucrânia. Perto de Pokrovsk, a militar russa tomou dezenas de cidades e vilarejos e avançou mais de 33 quilômetros desde que tomou a cidade de Avdiivka no início deste ano. Nas últimas semanas, as forças russas se moveram com notável rapidez e estão nos arredores da cidade de Pokrovsk, posicionando-se para bombardear a cidade indiscriminadamente dia e noite. Para evitar o pior, as autoridades ucranianas ordenaram a evacuação obrigatória da cidade. Hoje, a cidade é uma cidade fantasma com pouca infraestrutura, explosões constantes da artilharia russa, prédios em ruínas e cães vagando. Fora da cidade, os ucranianos estão rapidamente cavando trincheiras para se preparar para o pior.</p>\n<p>Kupiansk está em uma situação semelhante. Na minha visita no final de outubro, os russos estavam pressionando nos arredores da cidade. A cada 30 segundos, bombardeios podiam ser ouvidos em toda a cidade. A maioria dos civis evacuou. Quase não restam prédios intactos. A destruição é onipresente. Alguns civis endurecidos continuam a vender seus produtos em um mercado local improvisado – o antigo mercado da cidade agora não é mais do que um monte de metal retorcido e madeira carbonizada, atingido por mísseis balísticos apenas meses atrás. Soldados são a visão mais comum na cidade, voltando à margem direita do rio para um breve descanso ou para consertar seu equipamento antes de retornar às batalhas do outro lado.</p>\n<p>A situação militar da Ucrânia é igualmente desoladora na maior parte da linha de frente. A falta de apoio ocidental substancial, especialmente a capacidade de usar armas de longo alcance contra os centros logísticos e a capacidade de produção militar da Rússia, significou que, enquanto o Ocidente hesita em fornecer à Ucrânia projéteis, tanques e sistemas de defesa aérea suficientes, a Rússia conseguiu aumentar sua produção, transferindo essa vantagem para o campo de batalha e sobrecarregando as capacidades defensivas da Ucrânia. A Ucrânia, por sua vez, trabalha incansavelmente para defender cada centímetro de território que pode, retardando os avanços da Rússia onde possível, mas nem sempre com sucesso.</p>\n<p><strong>As poucas almas restantes </strong></p>\n<p>Em uma manhã fria de sexta-feira, minha equipe e eu nos encontramos com Oleksandr da Proliska, uma organização de voluntários que evacua os idosos e doentes das regiões de frente. Juntando-nos ao grupo deles, equipados com uma ambulância, médico e suprimentos médicos, dirigimos através do constante bombardeio de Pokrovsk até um pequeno subúrbio de casas. Um homem mais velho, imobilizado devido a problemas de saúde, deveria ser evacuado para um hospital em Kyiv. A evacuação imediata de sua casa levou apenas cerca de uma hora. Seus vizinhos e amigos, principalmente mulheres mais velhas, derramaram lágrimas enquanto ele era carregado na ambulância. Durante todo o tempo, o bombardeio podia ser ouvido à distância.</p>\n<p>Oleksandr e sua organização realizam evacuações como essa quase diariamente. Pokrovsk é seu foco principal agora, mas eles têm operado em grande parte da linha de frente no Donbas. O objetivo deles, como Oleksandr explicou, “é mostrar aos locais que deixar suas casas, apesar das dificuldades, é muito melhor do que correr o risco de ficar enquanto a linha de frente se aproxima”. Outro voluntário, que também se chama Oleksandr, explicou que, a partir de 7 de novembro, cerca de 11.500 civis – cinco por cento dos quais são crianças – permanecem em Pokrovsk sitiada. A cidade tinha anteriormente uma população de mais de 60.000.</p>\n<p>Pokrovsk, como Kupiansk no norte e muitas outras cidades de frente, não tem mais eletricidade ou água corrente. Aqueles que escolhem permanecer estão muitas vezes sozinhos, já que as autoridades regionais não podem mais prover para eles com segurança. Oleksandr explica que o bombardeio russo das aldeias de frente ao redor de Pokrovsk aumentou nos últimos dias. Atualmente, os russos estão a cerca de sete quilômetros da cidade. Devido ao aumento do perigo para os voluntários, apenas 30 a 50 pessoas podem ser evacuadas por semana por todas as organizações de voluntários. Alguns daqueles que podem sair por conta própria estão fazendo isso, mas muitos outros escolheram permanecer por medo do desconhecido. Claro, deixar suas casas e legados para novas cidades é para muitos um obstáculo psicológico extremamente difícil de superar.</p>\n<p>Em média, cerca de 2500 a 3000 pessoas são evacuadas de Donetsk em qualquer mês. Isso se deve em grande parte aos voluntários que trabalham incansavelmente para fazer isso acontecer. Aqueles que não podem ser evacuados por voluntários, pelo exército e pelo governo ucraniano – ou aqueles que não querem ser evacuados, preferindo arriscar, seja por medo, ignorância ou lealdades mal orientadas – muitas vezes são deixados para se virar sozinhos contra o poder destrutivo do exército avançante da Rússia.</p>\n<p><strong>Olhando para o desconhecido </strong></p>\n<p>A situação militar da Ucrânia nunca pareceu tão perigosa quanto agora, exceto talvez nas primeiras semanas da invasão da Rússia. Apesar de ter um enorme exército profissional; devolver uma quantidade significativa de território à Ucrânia; desenvolver as capacidades para destruir grande parte da Frota do Mar Negro da Rússia; e atacar infraestrutura crítica dentro da Rússia, sem mencionar avançar e ocupar uma parte notável da região de Kursk da Rússia, a situação para a Ucrânia está se tornando mais preocupante.</p>\n<p>Três anos após a invasão da Rússia à Ucrânia, a sociedade do país está se cansando. Apesar de muitos esforços continuarem e mais e mais voluntários se inscreverem – tanto para o exército quanto para os esforços civis para apoiá-lo – onda após onda de más notícias vindas do leste está cobrando seu preço. Conversas sobre negociações de paz são mais comuns do que um ano atrás, embora a maioria reconheça que qualquer “paz” com a Rússia será apenas um congelamento de hostilidades a curto prazo, permitindo que a Rússia reabasteça e melhore seu exército para outra invasão no futuro.</p>\n<p>Internacionalmente, a situação é pouco melhor. Parceiros ocidentais estão falhando em suas promessas de apoiar a defesa da Ucrânia. A recente eleição do ex-presidente dos EUA Donald Trump prenuncia riscos significativos para a Ucrânia, especialmente ao considerar sua retórica; aqueles com quem ele se cerca (como Elon Musk e J.D. Vance, ambos os quais usaram uma retórica muito anti-Ucrânia); e seus “planos de paz”, que parecem potencialmente presentear a Rússia com o território ucraniano que ocupa em troca do congelamento do conflito, mas sem fornecer à Ucrânia quaisquer garantias reais de defesa.</p>\n<p>Esses planos, no entanto, não consideram as muitas almas que estão fisicamente envolvidas no conflito. Essas são as famílias que vivem em cidades destruídas pela Rússia, como Mariupol, ou as milhares de cidades e vilarejos no Donbas que a Ucrânia prometeu não deixar para trás. Aqueles que sobrevivem aos ataques diários em suas casas agora serão deixados ao brutal regime de ocupação dos russos, que empregam tortura, educação forçada anti-ucraniana, migração forçada e branqueamento cultural e linguístico para remover todos os aspectos da identidade ucraniana dos locais. Apesar do medo e da natureza extenuante desta guerra, cada civil com quem tive a oportunidade de conversar durante minha jornada ao leste compartilhou o mesmo sentimento: eles querem viver em uma Ucrânia livre e pacífica, e se recusam a desistir desse sonho. Sem um apoio sustentado – e ampliado – do Ocidente, incluindo os Estados Unidos, o futuro da Ucrânia, o bem-estar de seu povo e suas aspirações por paz e liberdade ficam vulneráveis a um destino profundamente incerto.</p>\n<p><strong>Joshua R. Kroeker</strong> é um pesquisador independente, fundador da boutique analítica Reaktion Group, analista do projeto de análise política R.Politik e editor da RANE. Ele possui diplomas da Universidade da Colúmbia Britânica no Canadá, da Universidade de Heidelberg na Alemanha e da Universidade Estatal de São Petersburgo, na Rússia.</p>\n<p><em>Tarefa pública financiada pelo Ministério das Relações Exteriores da República da Polônia dentro do concurso de subsídios “Diplomacia Pública 2024 – 2025 – a dimensão europeia e o combate à desinformação”.</em></p>\n<p><em>As opiniões expressas nesta publicação são de responsabilidade dos autores e não refletem as opiniões das posições oficiais do Ministério das Relações Exteriores da República da Polônia.</em></p>\n<p><img class=\"alignnone size-full wp-image-38273\" src=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103.png?1733318905299?1734078701249\" sizes=\"(max-width: 612px) 100vw, 612px\" srcset=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103.png 612w, https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103-300x87.png 300w, https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103-600x174.png 600w\" alt=\"\" width=\"612\" height=\"177\"></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayuro2f3u5pqrtgausmrrmtmki",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:17:41.459",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayusflp2ij2qrhaxs7eryvrpfa",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Já se passaram mais de 1000 dias desde a invasão em grande escala da Rússia na Ucrânia. Embora a campanha de defesa de Kyiv tenha resultado em muitas vitórias, a situação atual na linha de frente é preocupante. À medida que o país enfrenta a perspectiva de mais um inverno, seu futuro permanece incerto para dizer o mínimo.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"pt",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:17:41.46",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Ora cea mai întunecată a Ucrainei",
                key:"uid": string:"d5fe7e35-9ae9-4de0-a3a7-e9265a56fb48",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>În aproximativ doi ani de când am <a href=\"https://neweasterneurope.eu/2023/01/03/we-have-never-been-stronger-a-first-hand-report-from-ukraine/\">vizitat pentru prima dată Ucraina aflată în conflict</a> în noiembrie 2022, situația din țară s-a schimbat drastic. Atunci am ajuns la Kiev pe 18 noiembrie, la câteva zile după operațiunile de contraofensivă reușite ale Ucrainei care au eliberat Herson și au împins invadatorii ruși din majoritatea regiunii Harkov. În ciuda zilelor reci de iarnă și a lipsei de energie, moralul în Ucraina era extrem de ridicat. Soldații vorbeau despre victorie asupra rușilor, în timp ce voluntarii, cetățenii obișnuiți și străinii se adunau în jurul steagului albastru și galben pentru a susține apărarea țării și a ajuta în catastrofa umanitară.</p>\n<p>Două ani mai târziu, situația arată devastator diferit. Rusia a obținut numeroase câștiguri reușite în Donbas, apropiindu-se de importantul hub logistic Pokrovsk; apropiindu-se de orașul Kupiansk; terorizând fără milă civilii din întreaga țară cu drone fabricate în Iran și Rusia; și ridicând încet orașele Sumy, Harkov și Zaporijie la pământ cu bombe glisante masive.</p>\n<p>O recentă călătorie de o săptămână la liniile de front ale Ucrainei – inclusiv Sumy, Kupiansk, Pokrovsk și sudul Donețkului – a adus o serie de impresii care reflectă deteriorarea situației militare și disperarea țării, precum și refuzul de a nu ceda.</p>\n<p><strong>Zile întunecate în est </strong></p>\n<p>De aproximativ două luni, Rusia câștigă încet teritoriu în mai multe părți ale Ucrainei. Aproape de Pokrovsk, armata rusă a ocupat zeci de orașe și sate și a avansat cu peste 33 de kilometri de la capturarea orașului Avdiivka la începutul acestui an. În ultimele săptămâni, forțele ruse s-au mișcat cu o viteză notabilă și sunt la marginea orașului Pokrovsk, poziționându-se pentru a bombarda orașul fără milă zi și noapte. Pentru a preveni ce e mai rău, autoritățile ucrainene au ordonat evacuarea obligatorie a orașului. Astăzi, orașul este un oraș fantomă cu puțină infrastructură, explozii constante din artileria rusă, clădiri în ruine și câini rătăcitori. În afara orașului, ucrainenii săpă rapid tranșee pentru a se pregăti pentru ce e mai rău.</p>\n<p>Kupiansk se află într-o situație similară. La vizita mea de la sfârșitul lunii octombrie, rușii avansau la marginea orașului. La fiecare 30 de secunde, bombardamentele se auzeau în tot orașul. Cei mai mulți civili s-au evacuat. Aproape nu mai rămân clădiri nedeteriorate. Distrugerea este omniprezentă. Câțiva civili înrăiți continuă să-și vândă mărfurile la o piață locală improvizată – fosta piață a orașului nu este acum decât un morman de metal răsucit și lemn ars, lovit de rachete balistice cu doar câteva luni în urmă. Soldații sunt cea mai comună vedere în oraș, întorcându-se pe malul drept al râului pentru o scurtă odihnă sau pentru a-și repara echipamentul înainte de a se întoarce la bătăliile de cealaltă parte.</p>\n<p>Situația militară a Ucrainei este la fel de sumbră în majoritatea liniei de front. Lipsa unui sprijin substanțial din partea Occidentului, în special capacitatea de a folosi arme cu rază lungă împotriva hub-urilor logistice și capacității de producție militară a Rusiei, a însemnat că, în timp ce Occidentul ezită să ofere Ucrainei suficiente obuze, tancuri și sisteme de apărare aeriană, Rusia a reușit să-și crească producția, transferând acel avantaj pe câmpul de luptă și copleșind capacitățile de apărare ale Ucrainei. Ucraina, la rândul său, lucrează neobosit pentru a apăra fiecare centimetru de teritoriu pe care îl poate, încetinind avansurile Rusiei acolo unde este posibil, dar nu întotdeauna cu succes.</p>\n<p><strong>Puținele suflete rămase </strong></p>\n<p>Într-o dimineață răcoroasă de vineri, echipa mea și cu mine ne-am întâlnit cu Oleksandr de la Proliska, o organizație de voluntari care evacuează bătrânii și bolnavii din regiunile de front. Alăturându-ne grupului lor, echipat cu o ambulanță, medic și provizii medicale, am condus prin bombardamentele constante din Pokrovsk către o mică suburbie de case. Un bărbat în vârstă, imobil din cauza problemelor de sănătate, urma să fie evacuat la un spital din Kiev. Evacuarea imediată din casa lui a durat doar aproximativ o oră. Vecinii și prietenii săi, majoritatea femei în vârstă, au plâns în timp ce era încărcat în ambulanță. Tot timpul, bombardamentele se auzeau în depărtare.</p>\n<p>Oleksandr și organizația sa desfășoară evacuări ca aceasta aproape zilnic. Pokrovsk este acum principalul lor obiectiv, dar au operat în mare parte pe întreaga linie de front din Donbas. Scopul lor, a explicat Oleksandr, “este să arate localnicilor că părăsirea caselor lor, în ciuda dificultăților, este mult mai bine decât a risca să rămână pe măsură ce linia de front se apropie”. Un alt voluntar, care se numește tot Oleksandr, a explicat că, începând cu 7 noiembrie, aproximativ 11.500 de civili – cinci la sută dintre care sunt copii – rămân în Pokrovsk asediat. Orașul avea anterior o populație de peste 60.000.</p>\n<p>Pokrovsk, ca și Kupiansk în nord și multe alte orașe de pe linia de front, nu mai are electricitate sau apă curentă. Cei care aleg să rămână sunt adesea pe cont propriu, deoarece autoritățile regionale nu mai pot asigura siguranța lor. Oleksandr explică că bombardamentele rusești asupra satelor de pe linia de front din jurul Pokrovsk-ului au crescut în ultimele zile. În prezent, rușii sunt la aproximativ șapte kilometri de oraș. Din cauza pericolului crescut pentru voluntari, doar 30 până la 50 de persoane pot fi evacuate pe săptămână de toate organizațiile de voluntari. Unii dintre cei care pot pleca pe cont propriu fac acest lucru, dar mulți alții au ales să rămână din frica de necunoscut. Desigur, părăsirea caselor și moștenirilor lor pentru orașe noi este pentru mulți o barieră psihologică extrem de dificil de depășit.</p>\n<p>În medie, aproximativ 2500 până la 3000 de persoane sunt evacuate din Donețk în fiecare lună. Acest lucru se datorează în mare parte voluntarilor care lucrează neobosit pentru a face acest lucru să se întâmple. Cei care nu pot fi evacuați de voluntari, armată și guvernul ucrainean – sau cei care nu doresc să fie evacuați, preferând să-și riște șansele, fie din frică, ignoranță sau loialități greșite – sunt adesea lăsați să se descurce singuri împotriva puterii distrugătoare a armatei ruse în avans.</p>\n<p><strong>Privind în necunoscut </strong></p>\n<p>Situația militară a Ucrainei nu a fost niciodată atât de periculoasă cum este acum, cu excepția poate a primelor câteva săptămâni de la invazia Rusiei. În ciuda faptului că are o armată profesională masivă; restituind o cantitate semnificativă de teritoriu Ucrainei; dezvoltând capacitățile de a distruge o mare parte din Flota Mării Negre a Rusiei; și atacând infrastructura critică din interiorul Rusiei, fără a menționa avansarea și ocuparea unei părți notabile din regiunea Kursk a Rusiei, situația pentru Ucraina devine din ce în ce mai îngrijorătoare.</p>\n<p>Trei ani de la invazia Rusiei în Ucraina și societatea din țară devine obosită. În ciuda multor eforturi care continuă și din ce în ce mai mulți voluntari care se înscriu – atât pentru armată, cât și pentru eforturile civile de a o susține – val după val de vești proaste venind din est își pune amprenta. Discuțiile despre negocierile de pace sunt mai frecvente decât acum un an, deși majoritatea recunosc că orice “pace” cu Rusia va fi doar o înghețare pe termen scurt a ostilităților, permițând Rusiei să-și reînnoiască și să-și îmbunătățească armata pentru o altă invazie în viitor.</p>\n<p>Internațional, situația este cu greu mai bună. Partenerii occidentali eșuează în promisiunile lor de a susține apărarea Ucrainei. Recenta alegere a fostului președinte american Donald Trump preconizează riscuri semnificative pentru Ucraina, mai ales când se ia în considerare retorica sa; cei cu care se înconjoară (cum ar fi Elon Musk și J.D. Vance, amândoi folosind o retorică foarte anti-Ucraina); și “planurile sale de pace”, care par să ofere Rusiei teritoriul ucrainean pe care îl ocupă în schimbul înghețării conflictului, dar fără a oferi Ucrainei nicio garanție reală de apărare.</p>\n<p>Aceste planuri, totuși, nu iau în considerare numeroasele suflete care sunt fizic prinse în conflict. Acestea sunt familiile care trăiesc în orașe distruse de Rusia, cum ar fi Mariupol, sau cele mii de orașe și sate din Donbas pe care Ucraina a promis că nu le va lăsa în urmă. Cei care supraviețuiesc atacurilor zilnice asupra caselor lor acum vor fi lăsați în regimul brutal de ocupație al rușilor, care folosesc tortura, educația forțată anti-Ucraina, migrarea forțată și spălarea culturală și lingvistică pentru a elimina toate aspectele identității ucrainene din rândul localnicilor. În ciuda fricii și a naturii epuizante a acestui război, fiecare civil cu care am avut ocazia să discut în timpul călătoriei mele spre est a împărtășit același sentiment: își doresc să trăiască într-o Ucraina liberă și pașnică și refuză să renunțe la acest vis. Fără un sprijin susținut – și îmbunătățit – din partea Occidentului, inclusiv a Statelor Unite, viitorul Ucrainei, bunăstarea poporului său și aspirațiile lor pentru pace și libertate rămân vulnerabile la un destin profund incert.</p>\n<p><strong>Joshua R. Kroeker</strong> este un cercetător independent, fondator al firmei analitice de tip boutique Reaktion Group, analist la proiectul de analiză politică R.Politik și editor la RANE. Deține diplome de la Universitatea British Columbia din Canada, Universitatea Heidelberg din Germania și Universitatea de Stat din Sankt Petersburg, Rusia.</p>\n<p><em>Task public finanțat de Ministerul Afacerilor Externe al Republicii Polonia în cadrul competiției de granturi “Diplomație Publică 2024 – 2025 – dimensiunea europeană și combaterea dezinformării”.</em></p>\n<p><em>Opiniile exprimate în această publicație sunt cele ale autorilor și nu reflectă pozițiile oficiale ale Ministerului Afacerilor Externe al Republicii Polonia.</em></p>\n<p><img class=\"alignnone size-full wp-image-38273\" src=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103.png?1733318905299?1734078701249\" sizes=\"(max-width: 612px) 100vw, 612px\" srcset=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103.png 612w, https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103-300x87.png 300w, https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103-600x174.png 600w\" alt=\"\" width=\"612\" height=\"177\"></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayuro2f3u5pqrtgausmrrmtmki",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:03:56.365",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayusflp2ij2qrhaxs7eryvrpfa",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>A trecut acum mai mult de 1000 de zile de la invazia pe scară largă a Rusiei în Ucraina. În timp ce campania de apărare a Kievului a dus la multe victorii, situația actuală de pe linia frontului este îngrijorătoare. Pe măsură ce țara se confruntă cu perspectiva unei alte ierni, viitorul său rămâne incert, pentru a spune cel puțin.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"ro",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:05:32.878",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"De donkerste uur van Oekraïne",
                key:"uid": string:"da5aebf0-dcbe-4a4a-a4e8-c11a2ab9060c",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>In de ongeveer twee jaar sinds ik <a href=\"https://neweasterneurope.eu/2023/01/03/we-have-never-been-stronger-a-first-hand-report-from-ukraine/\">voor het eerst het belegerde Oekraïne bezocht</a> in november 2022, is de situatie in het land drastisch veranderd. Toen ik op 18 november in Kyiv aankwam, was het slechts enkele dagen na de succesvolle tegenoffensieve operaties van Oekraïne die Kherson bevrijdden en de Russische indringers uit het grootste deel van de oblast Charkov verdreven. Ondanks de koude winterdagen en het gebrek aan stroom was de moraal in Oekraïne extreem hoog. Soldaten spraken over overwinning op de Russen, terwijl vrijwilligers, gewone burgers en buitenlanders zich rond de blauwe en gele vlag verzamelden om de verdediging van het land te steunen en de humanitaire catastrofe te helpen.</p>\n<p>Twee jaar later ziet de situatie er verwoestend anders uit. Rusland heeft talrijke succesvolle veroveringen in Donbas gedaan, waarbij het oprukt naar de belangrijke logistieke hub van Pokrovsk; dicht bij de stad Kupiansk komt; burgers in het hele land willekeurig terroriseert met Iraanse en Russische drones; en langzaam de steden Sumy, Charkov en Zaporizjzja met enorme glijbommen met de grond gelijkmaakt.</p>\n<p>Een recente weeklange reis naar de frontlinies van Oekraïne – inclusief Sumy, Kupiansk, Pokrovsk en het zuiden van Donetsk – leverde een aantal indrukken op die de verslechterende militaire situatie en de wanhoop van het land weerspiegelen, evenals de weigering om op te geven.</p>\n<p><strong>Donkere dagen in het oosten </strong></p>\n<p>Al ongeveer twee maanden veroveren de Russen langzaam terrein in verschillende delen van Oekraïne. Alleen al in de buurt van Pokrovsk heeft het Russische leger tientallen steden en dorpen ingenomen en meer dan 33 kilometer opgeschoven sinds de inname van de stad Avdiivka eerder dit jaar. In de afgelopen weken zijn de Russische troepen met opmerkelijke snelheid opgeschoven en bevinden ze zich aan de rand van de stad Pokrovsk, waardoor ze in staat zijn om de stad dag en nacht willekeurig te beschieten. Om het ergste te voorkomen, hebben de Oekraïense autoriteiten de verplichte evacuatie van de stad bevolen. Tegenwoordig is de stad een spookstad met weinig infrastructuur, constante explosies van Russische artillerie, instortende gebouwen en zwervende honden. Buiten de stad graven Oekraïners snel loopgraven om zich voor te bereiden op het ergste.</p>\n<p>Kupiansk verkeert in een vergelijkbare situatie. Bij mijn bezoek eind oktober duwden de Russen op de rand van de stad. Elke 30 seconden of zo weerklonk het binnenkomende beschietingen door de stad. De meeste burgers hebben geëvacueerd. Bijna geen onbeschadigde gebouwen zijn er nog. Vernietiging is alomtegenwoordig. Een paar geharde burgers blijven hun waren verkopen op een geïmproviseerde lokale markt – de voormalige markt van de stad is nu niets meer dan een hoop verwrongen metaal en verkoold hout, geraakt door ballistische raketten slechts enkele maanden geleden. Soldaten zijn de meest voorkomende aanblik in de stad, die terugkomen naar de rechteroever van de rivier voor een korte adempauze of om hun uitrusting te repareren voordat ze terugkeren naar de gevechten aan de andere kant.</p>\n<p>De militaire situatie in Oekraïne is net zo somber over het grootste deel van de frontlinie. Het gebrek aan substantiële westerse steun, vooral de mogelijkheid om langeafstandswapens tegen de logistieke hubs en militaire productiecapaciteit van Rusland te gebruiken, heeft betekend dat terwijl het Westen aarzelt om Oekraïne van voldoende granaten, tanks en luchtafweersystemen te voorzien, Rusland zijn productie heeft kunnen opvoeren, waardoor het die voordelen naar het slagveld heeft kunnen overbrengen en de defensieve capaciteiten van Oekraïne overweldigde. Oekraïne werkt op zijn beurt onvermoeibaar om elk stukje grond dat het kan verdedigen, te behouden, en vertraagt waar mogelijk de opmars van Rusland, maar niet altijd met succes.</p>\n<p><strong>De weinige zielen die over zijn </strong></p>\n<p>Op een koele vrijdagochtend ontmoette mijn team en ik Oleksandr van Proliska, een organisatie van vrijwilligers die de oude en zieke uit frontlinies evacueert. Samen met hun groep, uitgerust met een ambulance, arts en medische benodigdheden, reden we door de constante beschietingen van Pokrovsk naar een kleine buitenwijk met huizen. Een oudere man, immobiel door gezondheidsproblemen, moest naar een ziekenhuis in Kyiv worden geëvacueerd. De onmiddellijke evacuatie vanuit zijn huis duurde slechts ongeveer een uur. Zijn buren en vrienden, voornamelijk oudere vrouwen, huilden terwijl hij in de ambulance werd geladen. Ondertussen was het geluid van beschietingen in de verte te horen.</p>\n<p>Oleksandr en zijn organisatie voeren bijna dagelijks evacuaties zoals deze uit. Pokrovsk is nu hun belangrijkste focus, maar ze opereren in veel delen van de frontlinie in Donbas. Hun doel, zoals Oleksandr uitlegde, “is om de lokale bevolking te laten zien dat het verlaten van hun huizen, ondanks de ontberingen, veel beter is dan het risico te lopen te blijven terwijl de frontlinie dichterbij komt”. Een andere vrijwilliger, die ook Oleksandr heet, legde uit dat er op 7 november ongeveer 11.500 burgers – waarvan vijf procent kinderen – in het belegerde Pokrovsk blijven. De stad had voorheen meer dan 60.000 inwoners.</p>\n<p>Pokrovsk, net als Kupiansk in het noorden en veel andere frontlinies, heeft geen elektriciteit of stromend water meer. Degenen die ervoor kiezen om te blijven, zijn vaak op zichzelf aangewezen, aangezien de regionale autoriteiten niet langer veilig voor hen kunnen zorgen. Oleksandr legt uit dat de Russische beschietingen van de frontliniedorpen rond Pokrovsk de afgelopen dagen zijn toegenomen. Momenteel zijn de Russen ongeveer zeven kilometer van de stad verwijderd. Vanwege het verhoogde gevaar voor vrijwilligers kunnen er slechts 30 tot 50 mensen per week door alle vrijwilligersorganisaties worden geëvacueerd. Sommigen van degenen die op eigen gelegenheid kunnen vertrekken, doen dat, maar veel anderen hebben ervoor gekozen om te blijven uit angst voor het onbekende. Natuurlijk is het voor velen een extreem moeilijke psychologische hindernis om hun huizen en nalatenschappen voor nieuwe steden achter te laten.</p>\n<p>Gemiddeld worden er elke maand ongeveer 2500 tot 3000 mensen geëvacueerd uit Donetsk. Dit is voor een groot deel te danken aan de vrijwilligers die onvermoeibaar werken om dit mogelijk te maken. Degenen die niet door vrijwilligers, het leger en de Oekraïense regering kunnen worden geëvacueerd – of degenen die niet willen worden geëvacueerd, omdat ze liever hun kansen wagen, hetzij uit angst, onwetendheid of misleidde loyaliteiten – worden vaak aan hun lot overgelaten tegenover de destructieve kracht van het oprukkende Russische leger.</p>\n<p><strong>Kijkend in het onbekende </strong></p>\n<p>De militaire situatie in Oekraïne is nooit zo gevaarlijk geweest als nu, behalve misschien in de eerste weken van de Russische invasie. Ondanks het hebben van een enorm professioneel leger; het teruggeven van een aanzienlijk deel van het grondgebied aan Oekraïne; het ontwikkelen van de capaciteiten om een groot deel van de Russische Zwarte Zeevloot te vernietigen; en het aanvallen van kritieke infrastructuur binnen Rusland, om nog maar te zwijgen van het oprukken en bezetten van een aanzienlijk deel van de Russische regio Koersk, wordt de situatie voor Oekraïne steeds zorgwekkender.</p>\n<p>Drie jaar na de invasie van Rusland in Oekraïne raakt de samenleving van het land moe. Ondanks dat veel inspanningen doorgaan en steeds meer vrijwilligers zich aanmelden – zowel voor het leger als voor de civiele inspanningen ter ondersteuning daarvan – eist golf na golf van slecht nieuws uit het oosten zijn tol. Gesprekken over vredesonderhandelingen zijn gebruikelijker dan een jaar geleden, hoewel de meesten toegeven dat enige “vrede” met Rusland slechts een kortetermijnbevriezing van vijandelijkheden zal zijn, waardoor Rusland kan herbevoorraden en zijn leger kan verbeteren voor een nieuwe invasie in de toekomst.</p>\n<p>Internationaal gezien is de situatie nauwelijks beter. Westerse partners falen in hun beloften om de verdediging van Oekraïne te steunen. De recente verkiezing van de voormalige Amerikaanse president Donald Trump voorspelt aanzienlijke risico's voor Oekraïne, vooral als men zijn retoriek in overweging neemt; degenen met wie hij zich omringt (zoals Elon Musk en J.D. Vance, die beiden zeer anti-Oekraïense retoriek hebben gebruikt); en zijn “vredesplannen”, die mogelijk Rusland het Oekraïense grondgebied dat het bezet cadeau willen doen in ruil voor het bevriezen van het conflict, maar zonder Oekraïne enige echte garanties voor verdediging te bieden.</p>\n<p>Deze plannen houden echter geen rekening met de vele zielen die fysiek in het conflict zijn verwikkeld. Dit zijn de families die wonen in steden die door Rusland zijn verwoest, zoals Mariupol, of de duizenden steden en dorpen in Donbas die Oekraïne heeft beloofd niet achter te laten. Degenen die de dagelijkse aanvallen op hun huizen nu overleven, zullen worden overgelaten aan het brute bezettingsregime van de Russen, die marteling, gedwongen anti-Oekraïense educatie, gedwongen migratie en culturele en linguïstische witwaspraktijken toepassen om alle aspecten van de Oekraïense identiteit uit de lokale bevolking te verwijderen. Ondanks de angst en de slopende aard van deze oorlog, deelden alle burgers met wie ik tijdens mijn reis naar het oosten de kans had om te spreken, hetzelfde gevoel: ze willen leven in een vrij, vredig Oekraïne, en weigeren die droom op te geven. Zonder blijvende – en verbeterde – steun van het Westen, inclusief de Verenigde Staten, blijft de toekomst van Oekraïne, het welzijn van zijn mensen en hun aspiraties voor vrede en vrijheid kwetsbaar voor een diep onzekere toekomst.</p>\n<p><strong>Joshua R. Kroeker</strong> is een onafhankelijke onderzoeker, oprichter van het boutique analytische bureau Reaktion Group, analist bij het politieke analyseproject R.Politik, en redacteur bij RANE. Hij heeft diploma's van de University of British Columbia in Canada, de Universiteit van Heidelberg in Duitsland en de Staatsuniversiteit van St. Petersburg, Rusland.</p>\n<p><em>Publieke taak gefinancierd door het Ministerie van Buitenlandse Zaken van de Republiek Polen binnen de subsidiecompetitie “Publieke Diplomatie 2024 – 2025 – de Europese dimensie en het bestrijden van desinformatie”.</em></p>\n<p><em>De meningen die in deze publicatie worden geuit, zijn die van de auteurs en weerspiegelen niet de opvattingen van de officiële standpunten van het Ministerie van Buitenlandse Zaken van de Republiek Polen.</em></p>\n<p><img class=\"alignnone size-full wp-image-38273\" src=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103.png?1733318905299?1734078701249\" sizes=\"(max-width: 612px) 100vw, 612px\" srcset=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103.png 612w, https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103-300x87.png 300w, https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103-600x174.png 600w\" alt=\"\" width=\"612\" height=\"177\"></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayuro2f3u5pqrtgausmrrmtmki",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:52:30.74",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayusflp2ij2qrhaxs7eryvrpfa",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Het is nu meer dan 1000 dagen geleden sinds de grootschalige invasie van Rusland in Oekraïne. Terwijl de verdedigingcampagne van Kyiv heeft geleid tot vele overwinningen, is de huidige situatie aan het front zorgwekkend. Terwijl het land de mogelijkheid van een andere winter onder ogen ziet, blijft de toekomst op zijn zachtst gezegd onzeker.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"nl",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:52:30.741",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Най-тъмният час на Украйна",
                key:"uid": string:"e2152087-d583-4dbb-95ea-614af364efd9",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>В приблизително две години откакто <a href=\"https://neweasterneurope.eu/2023/01/03/we-have-never-been-stronger-a-first-hand-report-from-ukraine/\">посетих разкъсваната от война Украйна</a> през ноември 2022 г., ситуацията в страната се е променила драстично. Тогава пристигнах в Киев на 18 ноември, само дни след успешните контраофанзивни операции на Украйна, които освободиха Херсон и изтласкаха руските нашественици от повечето части на Харковска област. Въпреки студените зимни дни и липсата на електричество, моралът в Украйна беше изключително висок. Солдатите говореха за победа над руснаците, докато доброволците, обикновените граждани и чужденците се събираха около синьо-жълтия флаг, за да подкрепят защитата на страната и да помогнат на хуманитарната катастрофа.</p>\n<p>Две години по-късно ситуацията изглежда опустошително различна. Русия е направила множество успешни завоевания в Донбас, приближавайки се до важния логистичен хъб Покровск; движейки се близо до града Купянск; безразборно тероризирайки цивилните в цялата страна с ирански и руски дронове; и бавно разрушавала градовете Суми, Харков и Запорожие със свръхтежки бомби.</p>\n<p>Наскоро проведено седмично пътуване до фронтовите линии на Украйна – включително Суми, Купянск, Покровск и южен Донецк – остави редица впечатления, отразяващи влошаващата се военна ситуация и отчаянието на страната, която отказва да се предаде.</p>\n<p><strong>Тъмни дни на изток </strong></p>\n<p>Вече около два месеца Русия бавно печели територия в множество части на Украйна. Само около Покровск, руската армия е завзела десетки градове и села и е напреднала с над 33 километра след завземането на града Авдиевка по-рано тази година. През последните седмици руските сили се движат с забележителна бързина и са на окрайнината на града Покровск, позиционирайки се да обстрелват града безразборно ден и нощ. За да предотвратят най-лошото, украинските власти наредиха задължителна евакуация на града. Днес градът е призрачен с малко инфраструктура, постоянни експлозии от руската артилерия, рушащи се сгради и скитащи кучета. Извън града украинците бързо копаят окопи, за да се подготвят за най-лошото.</p>\n<p>Купянск е в подобна ситуация. Когато посетих града в края на октомври, руснаците напредваха на окрайнината на града. На всеки 30 секунди или така, идващите обстрели гърмяха из целия град. Повечето цивилни са евакуирани. Почти няма непокътнати сгради. Разрушението е навсякъде. Няколко закалени цивилни продължават да продават стоките си на импровизирания местен пазар – бившият пазар на града сега е само купчина изкривен метал и изгоряло дърво, ударени от балистични ракети само преди няколко месеца. Солдатите са най-честата гледка в града, връщайки се на десния бряг на реката за кратка почивка или за да поправят оборудването си, преди да се върнат в битките от другата страна.</p>\n<p>Военната ситуация в Украйна е също толкова мизерна по повечето от фронтовата линия. Липсата на съществена западна подкрепа, особено способността да се използват дългобойни оръжия срещу логистичните хъбове на Русия и военнопроизводствените мощности, означава, че докато Западът се колебае да предостави на Украйна достатъчно снаряди, танкове и системи за противовъздушна отбрана, Русия е успяла да увеличи производството си, прехвърляйки това предимство на бойното поле и преодолявайки защитните способности на Украйна. Украйна, от своя страна, неуморно работи, за да защити всяка инч територия, която може, забавяйки напредъка на Русия, където е възможно, но не винаги успешно.</p>\n<p><strong>Останалите малко души </strong></p>\n<p>В един хладен петъчен сутрин, моят екип и аз се срещнахме с Александър от Пролиска, организация на доброволци, която евакуира възрастни и болни от фронтовите региони. Присъединихме се към тяхната група, оборудвана с линейка, лекар и медицински принадлежности, и преминахме през постоянния обстрел на Покровск до малко предградие с къщи. Един възрастен мъж, неподвижен поради здравословни проблеми, трябваше да бъде евакуиран в болница в Киев. Незабавната евакуация от дома му отне само около час. Съседите и приятелите му, предимно възрастни жени, проливаха сълзи, докато той беше натоварен в линейката. През цялото време, обстрелите можеха да се чуят в далечината.</p>\n<p>Александър и неговата организация провеждат евакуации като тази почти ежедневно. Покровск е основният им фокус сега, но те работят в голяма част от фронтовата линия в Донбас. Целта им, както обясни Александър, “е да покажат на местните, че напускането на домовете им, въпреки трудностите, е много по-добре от рискуването да останат, докато фронтовата линия се приближава”. Друг доброволец, който също се казва Александър, обясни, че към 7 ноември, приблизително 11,500 цивилни – пет процента от които са деца – остават в обсадения Покровск. Градът преди това имаше население от над 60,000.</p>\n<p>Покровск, подобно на Купянск на север и много други фронтови градове, вече няма електричество или течаща вода. Тези, които избират да останат, често са сами, тъй като регионалните власти вече не могат да осигурят безопасност за тях. Александър обяснява, че руският обстрел на фронтовите села около Покровск е нараснал в последните дни. В момента руснаците са на около седем километра от града. Поради увеличената опасност за доброволците, само 30 до 50 души могат да бъдат евакуирани седмично от всички доброволчески организации. Някои от тези, които могат да напуснат сами, го правят, но много други са избрали да останат от страх от неизвестното. Разбира се, напускането на домовете и наследствата им за нови градове е за много от тях изключително трудна психологическа пречка за преодоляване.</p>\n<p>Средно, приблизително 2500 до 3000 души се евакуират от Донецк всеки месец. Това е до голяма степен благодарение на доброволците, които работят неуморно, за да направят това възможно. Тези, които не могат да бъдат евакуирани от доброволците, армията и украинското правителство – или тези, които не искат да бъдат евакуирани, предпочитайки да поемат рисковете, било то от страх, невежество или погрешни привързаности – често остават да се справят сами срещу разрушителната сила на напредващата руска армия.</p>\n<p><strong>Поглеждайки в неизвестното </strong></p>\n<p>Военната ситуация в Украйна никога не е изглеждала толкова опасна, колкото сега, освен може би в първите няколко седмици от нахлуването на Русия. Въпреки че разполага с огромна професионална армия; връщайки значително количество територия на Украйна; развивайки способностите да унищожи голяма част от Черноморския флот на Русия; и атакувайки критична инфраструктура в Русия, да не говорим за напредването и окупирането на значителна част от Курската област на Русия, ситуацията за Украйна става все по-притеснителна.</p>\n<p>Три години след нахлуването на Русия в Украйна и обществото на страната става уморено. Въпреки че много усилия продължават и все повече доброволци се записват – както за армията, така и за гражданските усилия да я подкрепят – вълна след вълна от лоши новини, идващи от изток, оказва влияние. Разговорите за мирни преговори са по-чести от преди година, въпреки че повечето признават, че всякакъв “мир” с Русия ще бъде само краткосрочно замразяване на враждебностите, позволяващо на Русия да попълни запасите си и да подобри армията си за ново нахлуване в бъдеще.</p>\n<p>Международно, ситуацията едва ли е по-добра. Западните партньори не успяват да изпълнят обещанията си да подкрепят защитата на Украйна. Носещата се новина за изборите на бившия президент на САЩ Доналд Тръмп предвещава значителни рискове за Украйна, особено когато се вземе предвид неговата риторика; хората, с които се обгражда (като Илон Мъск и Дж. Д. Ванс, и двамата, които са използвали много анти-украинска риторика); и неговите “мирни планове”, които изглежда искат да подарят на Русия украинската територия, която тя окупира в замяна на замразяване на конфликта, но без да предоставят на Украйна реални гаранции за защита.</p>\n<p>Тези планове обаче не вземат предвид многото души, които са физически хванати в конфликта. Това са семействата, живеещи в градове, разрушени от Русия, като Мариупол, или хиляди села и села в Донбас, които Украйна е обещала да не остави зад себе си. Тези, които оцеляват от ежедневните атаки срещу домовете си сега ще бъдат оставени на бруталния окупационен режим на руснаците, които прилагат мъчения, принудително анти-украинско образование, принудителна миграция и културно и езиково изчистване, за да премахнат всички аспекти на украинската идентичност от местните. Въпреки страха и мъчителната природа на тази война, всеки един цивилен, с когото имах възможността да говоря по време на пътуването си на изток, сподели същото чувство: те искат да живеят в свободна, мирна Украйна и отказват да се откажат от тази мечта. Без устойчива – и засилена – подкрепа от Запада, включително Съединените щати, бъдещето на Украйна, благосъстоянието на нейния народ и техните стремежи за мир и свобода остават уязвими на дълбоко несигурна съдба.</p>\n<p><strong>Джошуа Р. Кроекер</strong> е независим изследовател, основател на бутиковата аналитична фирма Reaktion Group, анализатор на проекта за политически анализ R.Politik и редактор в RANE. Той има дипломи от Университета на Британска Колумбия в Канада, Университета в Хайделберг в Германия и Държавния университет в Санкт Петербург, Русия.</p>\n<p><em>Обществена задача, финансирана от Министерството на външните работи на Република Полша в рамките на конкурса за грантове “Обществена дипломация 2024 – 2025 – европейският измерение и противодействие на дезинформацията”.</em></p>\n<p><em>Мненията, изразени в тази публикация, са на авторите и не отразяват възгледите на официалните позиции на Министерството на външните работи на Република Полша.</em></p>\n<p><img class=\"alignnone size-full wp-image-38273\" src=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103.png?1733318905299?1734078701249\" sizes=\"(max-width: 612px) 100vw, 612px\" srcset=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103.png 612w, https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103-300x87.png 300w, https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103-600x174.png 600w\" alt=\"\" width=\"612\" height=\"177\"></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayuro2f3u5pqrtgausmrrmtmki",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:59:03.839",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayusflp2ij2qrhaxs7eryvrpfa",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Вече са изминали над 1000 дни от пълномащабната инвазия на Русия в Украйна. Докато кампанията на Киев за защита доведе до много победи, настоящата ситуация на фронтовата линия е тревожна. Докато страната се изправя пред перспективата за още една зима, бъдещето й остава несигурно, най-малкото да се каже.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"bg",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:59:03.841",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Ukrajinska najtamnija ura",
                key:"uid": string:"f2b969f4-1e55-4633-aebd-264999f06516",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>U otprilike dvije godine otkako sam <a href=\"https://neweasterneurope.eu/2023/01/03/we-have-never-been-stronger-a-first-hand-report-from-ukraine/\">prvi put posjetio ratom pogođenu Ukrajinu</a> u studenom 2022., situacija u zemlji se drastično promijenila. Tada sam stigao u Kijev 18. studenog, samo nekoliko dana nakon uspješnih protunapadnih operacija Ukrajine koje su oslobodile Herson i natjerale ruske invadere iz većine Harkivske oblasti. Unatoč hladnim zimskim danima i nedostatku struje, moral u Ukrajini bio je izuzetno visok. Vojnici su govorili o pobjedi nad Rusima, dok su se volonteri, obični građani i stranci okupljali oko plave i žute zastave kako bi podržali obranu zemlje i pomogli u humanitarnoj katastrofi.</p>\n<p>Dvije godine kasnije, situacija izgleda razarajuće drugačije. Rusija je ostvarila brojne uspješne dobitke u Donbasu, približavajući se važnom logističkom čvorištu Pokrovsk; krećući se blizu grada Kupjanska; bezobzirno terorizirajući civile diljem cijele zemlje iranskim i ruskim dronovima; i polako rušeći gradove Sumy, Harkiv i Zaporožje sa masivnim bombama za zračno bombardiranje.</p>\n<p>Nedavni tjedan dana dug put do ukrajinskih bojišta – uključujući Sumy, Kupjansk, Pokrovsk i južni Donjeck – donio je niz dojmova koji odražavaju pogoršanje vojne situacije i očaj zemlje te odbijanje da se ne predaje.</p>\n<p><strong>Tamni dani na istoku </strong></p>\n<p>Već otprilike dva mjeseca, Rusija polako stječe teritorij u više dijelova Ukrajine. Samo u blizini Pokrovska, ruska vojska je zauzela desetke gradova i sela i napredovala više od 33 kilometra otkako je preuzela grad Avdiivku ranije ove godine. U proteklim tjednima, ruske snage su se kretale s uočljivom brzinom i nalaze se na rubu grada Pokrovska, pozicionirajući se za neprekidno granatiranje grada danju i noću. Kako bi spriječili najgore, ukrajinske vlasti naredile su obaveznu evakuaciju grada. Danas je grad grad duhova s malo infrastrukture, stalnim eksplozijama iz ruske artiljerije, urušenim zgradama i lutalicama. Izvan grada, Ukrajinci brzo kopaju rovove kako bi se pripremili za najgore.</p>\n<p>Kupjansk je u sličnoj situaciji. Na kraju mog posjeta krajem listopada, Rusi su napredovali na rubovima grada. Svakih 30 sekundi ili tako, dolazile su eksplozije granatiranja diljem grada. Većina civila je evakuirana. Gotovo da nema neoštećenih zgrada. Uništenje je svuda prisutno. Nekoliko otpornih civila nastavlja prodavati svoje proizvode na improviziranom lokalnom tržištu – bivše tržište grada sada je samo hrpa iskrivljenog metala i spaljenog drva, pogođena balističkim raketama prije samo nekoliko mjeseci. Vojnici su najčešći prizor u gradu, vraćajući se na desnu obalu rijeke na kratki predah ili kako bi popravili svoju opremu prije nego se vrate u bitke s druge strane.</p>\n<p>Vojna situacija u Ukrajini jednako je sumorna diljem većine bojišta. Nedostatak značajne zapadne podrške, posebno sposobnosti korištenja dugometnih oružja protiv ruskih logističkih čvorišta i vojne proizvodnje, značilo je da dok Zapad ne uspijeva osigurati Ukrajini dovoljno granata, tenkova i sustava protuzračne obrane, Rusija je mogla povećati svoju proizvodnju, prenoseći tu prednost na bojno polje i preplavljujući ukrajinske obrambene sposobnosti. Ukrajina, s druge strane, neumorno radi na obrani svakog inča teritorija koji može, usporavajući ruske napredovanja gdje god je to moguće, ali ne uvijek uspješno.</p>\n<p><strong>Ostali su samo rijetki </strong></p>\n<p>Na hladno petkovo jutro, moj tim i ja susreli smo Oleksandra iz Proliske, organizacije volontera koja evakuira starije i bolesne iz bojišnih područja. Pridružujući se njihovoj grupi, opremljenoj hitnom pomoći, liječnikom i medicinskim potrepštinama, vozili smo kroz neprekidno granatiranje Pokrovska do malog predgrađa kuća. Stariji čovjek, nepokretan zbog zdravstvenih problema, trebao je biti evakuiran u bolnicu u Kijevu. Odmahšnja evakuacija iz njegove kuće trajala je samo oko sat vremena. Njegovi susjedi i prijatelji, većinom starije žene, isplakali su suze dok su ga ukrcavali u hitnu pomoć. Sve to vrijeme, granatiranje se moglo čuti u daljini.</p>\n<p>Oleksandr i njegova organizacija provode evakuacije poput ove gotovo svakodnevno. Pokrovsk je njihov glavni fokus sada, ali su radili diljem većine bojišta u Donbasu. Njihov cilj, kako je Oleksandr objasnio, “je pokazati lokalnom stanovništvu da je napuštanje njihovih domova, unatoč teškoćama, daleko bolje od preuzimanja rizika ostati dok se bojišna linija približava”. Drugi volonter, koji se također zove Oleksandr, objasnio je da je od 7. studenog, otprilike 11.500 civila – od kojih je pet posto djece – ostalo u opsjednutom Pokrovska. Grad je nekada imao više od 60.000 stanovnika.</p>\n<p>Pokrovsk, poput Kupjanska na sjeveru i mnogih drugih gradova na bojištu, više nema struju ili vodu. Oni koji odluče ostati često su prepušteni sami sebi, jer regionalne vlasti više ne mogu sigurno osigurati njihovu opskrbu. Oleksandr objašnjava da je rusko granatiranje bojišnih sela oko Pokrovska u posljednjim danima povećano. Trenutno su Rusi udaljeni oko sedam kilometara od grada. Zbog povećanog rizika za volontere, samo 30 do 50 ljudi može biti evakuirano tjedno od strane svih volonterskih organizacija. Neki od onih koji mogu otići sami to čine, ali mnogi drugi su odlučili ostati iz straha od nepoznatog. Naravno, napuštanje svojih domova i naslijeđa za nove gradove predstavlja za mnoge izuzetno težak psihološki izazov.</p>\n<p>U prosjeku, otprilike 2500 do 3000 ljudi evakuira se iz Donjecka u bilo kojem mjesecu. To je u velikoj mjeri zahvaljujući volonterima koji neumorno rade kako bi to omogućili. Oni koji ne mogu biti evakuirani od strane volontera, vojske i ukrajinske vlade – ili oni koji ne žele biti evakuirani, radije preuzimajući svoje šanse, bilo zbog straha, neznanja ili pogrešnih savezništava – često su prepušteni sami sebi protiv razarajuće moći ruske vojske koja napreduje.</p>\n<p><strong>Gledajući u nepoznato </strong></p>\n<p>Vojna situacija u Ukrajini nikada nije izgledala tako opasno kao sada, osim možda u prvih nekoliko tjedana ruske invazije. Unatoč tome što ima masovnu profesionalnu vojsku; vraćajući značajnu količinu teritorija Ukrajini; razvijajući sposobnosti za uništavanje većine ruske Crnomorske flote; i napadajući kritičnu infrastrukturu unutar Rusije, a da ne spominjemo napredovanje i okupaciju značajnog dijela ruske Kurske regije, situacija za Ukrajinu postaje sve zabrinjavajuća.</p>\n<p>Tri godine nakon ruske invazije na Ukrajinu, društvo u zemlji postaje umorno. Unatoč mnogim naporima koji se nastavljaju i sve većem broju volontera koji se prijavljuju – kako za vojsku, tako i za civilne napore da je podrže – valovi loših vijesti koji dolaze s istoka uzimaju svoj danak. Razgovori o mirovnim pregovorima postaju češći nego prije godinu dana, iako većina priznaje da će svaki “mir” s Rusijom biti samo kratkotrajno zamrzavanje neprijateljstava, omogućujući Rusiji da obnovi svoje zalihe i poboljša svoju vojsku za novu invaziju u budućnosti.</p>\n<p>Međunarodno, situacija nije mnogo bolja. Zapadni partneri ne ispunjavaju svoja obećanja da podrže obranu Ukrajine. Nedavna izborna pobjeda bivšeg američkog predsjednika Donalda Trumpa predviđa značajne rizike za Ukrajinu, posebno kada se uzme u obzir njegova retorika; oni s kojima se okružuje (poput Elona Muska i J.D. Vancea, obojica su koristili vrlo anti-ukrajinsku retoriku); i njegovi “mirovni planovi”, koji izgledaju kao da bi mogli pokloniti Rusiji ukrajinski teritorij koji okupira u zamjenu za zamrzavanje sukoba, ali bez pružanja Ukrajini ikakvih stvarnih garancija obrane.</p>\n<p>Ovi planovi, međutim, ne uzimaju u obzir mnoge duše koje su fizički uhvaćene u sukobu. To su obitelji koje žive u gradovima koje je uništila Rusija, poput Mariupolja, ili tisuće gradova i sela u Donbasu za koje je Ukrajina obećala da ih neće ostaviti. Oni koji prežive svakodnevne napade na svoje domove sada će biti prepušteni brutalnom okupacijskom režimu Rusa, koji koriste mučenje, prisilno anti-ukrajinsko obrazovanje, prisilnu migraciju i kulturno i jezično “bijeljenje” kako bi uklonili sve aspekte ukrajinske identiteta iz lokalnog stanovništva. Unatoč strahu i iscrpljujućem karakteru ovog rata, svaki pojedini civil s kojim sam imao priliku razgovarati tijekom svog putovanja na istok dijelio je isti osjećaj: žele živjeti u slobodnoj, mirnoj Ukrajini i odbijaju se odreći tog sna. Bez trajne – i pojačane – podrške sa Zapada, uključujući Sjedinjene Države, budućnost Ukrajine, dobrobit njezinih ljudi i njihova nastojanja za mirom i slobodom ostaju ranjivi na duboko neizvjesnu sudbinu.</p>\n<p><strong>Joshua R. Kroeker</strong> je neovisni istraživač, osnivač analitičke tvrtke Reaktion Group, analitičar na projektu političke analize R.Politik i urednik u RANE-u. Ima diplome sa Sveučilišta British Columbia u Kanadi, Sveučilišta u Heidelbergu u Njemačkoj i Državnog sveučilišta u Sankt Peterburgu, Rusija.</p>\n<p><em>Javna zadaća financirana od strane Ministarstva vanjskih poslova Republike Poljske unutar natječaja za grant “Javna diplomacija 2024 – 2025 – europska dimenzija i suzbijanje dezinformacija”.</em></p>\n<p><em>Mišljenja izražena u ovoj publikaciji su mišljenja autora i ne odražavaju stavove službenih pozicija Ministarstva vanjskih poslova Republike Poljske.</em></p>\n<p><img class=\"alignnone size-full wp-image-38273\" src=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103.png?1733318905299?1734078701249\" sizes=\"(max-width: 612px) 100vw, 612px\" srcset=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103.png 612w, https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103-300x87.png 300w, https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103-600x174.png 600w\" alt=\"\" width=\"612\" height=\"177\"></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayuro2f3u5pqrtgausmrrmtmki",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:34:24.67",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayusflp2ij2qrhaxs7eryvrpfa",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Prošlo je više od 1000 dana otkako je Rusija započela punu invaziju na Ukrajinu. Dok je Kijevova kampanja obrane rezultirala mnogim pobjedama, trenutna situacija na frontu je zabrinjavajuća. Dok se zemlja suočava s perspektivom još jedne zime, njezina budućnost ostaje neizvjesna, blago rečeno.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"hr",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:34:24.671",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Ukrajinská najtemnejšia hodina",
                key:"uid": string:"f97743dc-810b-47cc-bb20-c687e2638462",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>V priebehu približne dvoch rokov od mojej <a href=\"https://neweasterneurope.eu/2023/01/03/we-have-never-been-stronger-a-first-hand-report-from-ukraine/\">prvej návštevy zmietaného Ukrajiny</a> v novembri 2022 sa situácia v krajine drasticky zmenila. Vtedy som dorazil do Kyjeva 18. novembra, len pár dní po úspešných protiútokoch Ukrajiny, ktoré oslobodili Cherson a vytlačili ruských invázorov z väčšiny Charkovskej oblasti. Napriek chladným zimným dňom a nedostatku elektriny bola morálka na Ukrajine mimoriadne vysoká. Vojaci hovorili o víťazstve nad Rusmi, zatiaľ čo dobrovoľníci, obyčajní občania a zahraniční návštevníci sa zhromažďovali okolo modro-žltej vlajky, aby podporili obranu krajiny a pomohli pri humanitárnej katastrofe.</p>\n<p>O dva roky neskôr vyzerá situácia devastujúco inak. Rusko dosiahlo množstvo úspešných ziskov v Donbase, tlačiac sa k dôležitému logistickému uzlu Pokrovsk; blížiac sa k mestu Kupiansk; bezohľadne terorizujúc civilistov po celej krajine pomocou iránskych a ruských dronov; a pomaly zrovnávajúc mestá Sumy, Charkov a Záporožie so zemou pomocou masívnych klzákov.</p>\n<p>Recentná týždňová cesta na ukrajinské fronty – vrátane Sumy, Kupianska, Pokrovska a južného Donetska – priniesla množstvo dojmov odrážajúcich zhoršujúcu sa vojenskú situáciu a beznádejnosť krajiny a odmietanie vzdať sa.</p>\n<p><strong>Temné dni na východe </strong></p>\n<p>Už približne dva mesiace Rusko pomaly získava územie v niekoľkých častiach Ukrajiny. Iba pri Pokrovsku ruská armáda obsadila desiatky miest a dedín a posunula sa o viac ako 33 kilometrov od dobytia mesta Avdiivka začiatkom tohto roka. V posledných týždňoch sa ruské sily pohybovali s pozoruhodnou rýchlosťou a sú na okraji mesta Pokrovsk, čo im umožňuje bezohľadne ostreľovať mesto deň a noc. Aby sa predišlo najhoršiemu, ukrajinské úrady nariadili povinnú evakuáciu mesta. Dnes je mesto duchovným mestom s minimálnou infraštruktúrou, neustálymi explóziami z ruskej artilérie, rozpadávajúcimi sa budovami a túlavými psami. Mimo mesta Ukrajinci rýchlo kopú zákopy, aby sa pripravili na najhoršie.</p>\n<p>Kupiansk je v podobnej situácii. Kým som tam bol na konci októbra, Rusi tlačili na okraji mesta. Každých 30 sekúnd sa ozývalo prichádzajúce ostreľovanie po celom meste. Väčšina civilistov sa evakuovala. Takmer žiadne nepoškodené budovy nezostali. Zničenie je všadeprítomné. Niekoľko odolných civilistov naďalej predáva svoje výrobky na improvizovanom miestnom trhu – bývalý trh mesta je teraz len hromadou skrúteného kovu a spáleného dreva, ktoré zasiahli balistické rakety len pred niekoľkými mesiacmi. Vojaci sú najbežnejším pohľadom v meste, vracajú sa na pravý breh rieky na krátky odpočinok alebo na opravu svojho vybavenia pred návratom do bojov na druhej strane.</p>\n<p>Vojenská situácia na Ukrajine je rovnako zúfalá vo väčšine frontu. Nedostatok podstatnej západnej podpory, najmä schopnosti používať dlhé zbrane proti ruským logistickým uzlom a vojenskej produkčnej kapacite, znamenal, že zatiaľ čo Západ váha s poskytovaním Ukrajine dostatočných granátov, tankov a systémov protivzdušnej obrany, Rusko dokázalo zvýšiť svoju produkciu, prenášajúc túto výhodu na bojisko a prekonávajúc obranné schopnosti Ukrajiny. Ukrajina, na svojej strane, neúnavne pracuje na obrane každého palca územia, ktoré môže, spomaľujúc ruské pokroky, kde je to možné, ale nie vždy úspešne.</p>\n<p><strong>Niekoľko duší, ktoré zostali </strong></p>\n<p>Na chladné piatkové ráno sme sa s mojím tímom stretli s Oleksandrom z Proliska, organizácie dobrovoľníkov, ktorá evakuje starých a chorých z frontových oblastí. Pridali sme sa k ich skupine, vybavení sanitkou, lekárom a zdravotníckymi potrebami, a prešli sme neustálym ostreľovaním Pokrovska do malej predmestia domov. Starší muž, imobilný kvôli zdravotným problémom, mal byť evakuovaný do nemocnice v Kyjeve. Okamžitá evakuácia z jeho domova trvala len asi hodinu. Jeho susedia a priatelia, väčšinou staršie ženy, plakali, keď ho naložili do sanitky. Počas toho všetkého bolo počuť ostreľovanie v diaľke.</p>\n<p>Oleksandr a jeho organizácia vykonávajú evakuácie ako táto takmer na dennej báze. Pokrovsk je teraz ich hlavným zameraním, ale pôsobia na väčšine frontu v Donbase. Ich cieľom, ako vysvetlil Oleksandr, “je ukázať miestnym, že opustenie svojich domov, napriek ťažkostiam, je oveľa lepšie ako riskovať zostať, keď sa frontová línia blíži”. Ďalší dobrovoľník, ktorý sa tiež volá Oleksandr, vysvetlil, že k 7. novembru zostáva v obliehanom Pokrovsku približne 11 500 civilistov – z ktorých päť percent sú deti. Mesto malo predtým populáciu viac ako 60 000.</p>\n<p>Pokrovsk, ako Kupiansk na severe a mnohé iné frontové mestá, už nemá elektrinu ani tečúcu vodu. Tí, ktorí sa rozhodnú zostať, sú často na vlastnú päsť, pretože regionálne úrady už nemôžu bezpečne zabezpečiť ich potreby. Oleksandr vysvetľuje, že ruské ostreľovanie frontových dedín okolo Pokrovska sa v posledných dňoch zvýšilo. V súčasnosti sú Rusi asi sedem kilometrov od mesta. Vzhľadom na zvýšené nebezpečenstvo pre dobrovoľníkov môže byť evakuovaných len 30 až 50 ľudí týždenne všetkými dobrovoľníckymi organizáciami. Niektorí z tých, ktorí môžu odísť sami, tak robia, ale mnohí iní sa rozhodli zostať z obavy z neznámeho. Samozrejme, opustenie svojich domov a dedičstiev pre nové mestá je pre mnohých mimoriadne ťažká psychologická prekážka, ktorú treba prekonať.</p>\n<p>V priemere je z Donetska evakuovaných približne 2500 až 3000 ľudí v akomkoľvek danom mesiaci. To je do veľkej miery vďaka dobrovoľníkom, ktorí neúnavne pracujú na tom, aby to umožnili. Tí, ktorí nemôžu byť evakuovaní dobrovoľníkmi, armádou a ukrajinskou vládou – alebo tí, ktorí sa nechcú evakuovať, uprednostňujúc riskovanie, buď z obavy, nevedomosti alebo mylných lojalít – sú často ponechaní na seba proti deštruktívnej sile ruského postupujúceho vojska.</p>\n<p><strong>Pozerajúc do neznáma </strong></p>\n<p>Vojenská situácia na Ukrajine nikdy nevyzerala tak nebezpečne ako teraz, okrem možno prvých niekoľkých týždňov ruského útoku. Napriek tomu, že má obrovskú profesionálnu armádu; vracia značné množstvo územia Ukrajine; vyvíja schopnosti zničiť väčšinu ruského Čiernomorského loďstva; a útočí na kritickú infraštruktúru v Rusku, nieto ešte tlačiť do a okupovať významnú časť ruského Kurska, situácia pre Ukrajinu sa stáva čoraz znepokojujúcejšou.</p>\n<p>Tri roky po ruskej invázii na Ukrajinu sa spoločnosť v krajine unavuje. Napriek mnohým prebiehajúcim snahám a stále viac dobrovoľníkov, ktorí sa zapájajú – ako do armády, tak do civilných snáh na jej podporu – vlna za vlnou zlých správ prichádzajúcich z východu si vyberá svoju daň. Hovory o mierových rokovaniach sú bežnejšie ako pred rokom, hoci väčšina uznáva, že akýkoľvek “mier” s Ruskom bude len krátkodobým zmrazením nepriateľstiev, čo umožní Rusku doplniť zásoby a zlepšiť svoju armádu na ďalšiu inváziu v budúcnosti.</p>\n<p>Medzinárodne situácia nie je o nič lepšia. Západní partneri zlyhávajú vo svojich sľuboch podporiť obranu Ukrajiny. Nedávne zvolenie bývalého prezidenta USA Donalda Trumpa predpovedá významné riziká pre Ukrajinu, najmä keď zohľadníme jeho rétoriku; tých, ktorých si okolo seba zhromažďuje (ako Elon Musk a J.D. Vance, obaja z nich používali veľmi protieurópsku rétoriku); a jeho “mierové plány”, ktoré sa snažia potenciálne darovať Rusku ukrajinské územie, ktoré okupuje, výmenou za zmrazenie konfliktu, ale bez poskytnutia Ukrajine akýchkoľvek skutočných záruk obrany.</p>\n<p>Tieto plány však nezohľadňujú mnohé duše, ktoré sú fyzicky zapletené do konfliktu. Tieto sú rodiny žijúce v mestách zničených Ruskom, ako Mariupol, alebo tisíce miest a dedín v Donbase, ktoré Ukrajina sľúbila nenechať za sebou. Tí, ktorí prežijú každodenné útoky na svoje domovy, budú teraz ponechaní brutálnemu okupačnému režimu Rusov, ktorí používajú mučenie, nútené protieurópske vzdelávanie, nútenú migráciu a kultúrne a jazykové bielenie, aby odstránili všetky aspekty ukrajinskej identity z miestnych obyvateľov. Napriek strachu a vyčerpávajúcej povahe tejto vojny, každý civilista, s ktorým som mal príležitosť hovoriť počas svojej cesty na východ, zdieľal rovnaký pocit: chcú žiť v slobodnej, pokojnej Ukrajine a odmietajú sa vzdať tohto sna. Bez trvalej – a posilnenej – podpory zo Západu, vrátane Spojených štátov, je budúcnosť Ukrajiny, blahobyt jej ľudí a ich túžby po mieri a slobode vystavené hlboko neistému osudu.</p>\n<p><strong>Joshua R. Kroeker</strong> je nezávislý výskumník, zakladateľ analytickej firmy Reaktion Group, analytik v projekte politickej analýzy R.Politik a redaktor v RANE. Má tituly z Univerzity Britskej Kolumbie v Kanade, Heidelberskej univerzity v Nemecku a Štátnej univerzity v Petrohrade, Rusko.</p>\n<p><em>Verejná úloha financovaná Ministerstvom zahraničných vecí Poľskej republiky v rámci grantovej súťaže “Verejná diplomacia 2024 – 2025 – európsky rozmer a boj proti dezinformáciám”.</em></p>\n<p><em>Názory vyjadrené v tejto publikácii sú názory autorov a neodrážajú názory oficiálnych pozícií Ministerstva zahraničných vecí Poľskej republiky.</em></p>\n<p><img class=\"alignnone size-full wp-image-38273\" src=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103.png?1733318905299?1734078701249\" sizes=\"(max-width: 612px) 100vw, 612px\" srcset=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103.png 612w, https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103-300x87.png 300w, https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103-600x174.png 600w\" alt=\"\" width=\"612\" height=\"177\"></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayuro2f3u5pqrtgausmrrmtmki",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:33:48.069",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayusflp2ij2qrhaxs7eryvrpfa",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Už uplynulo viac ako 1000 dní od plnohodnotnej invázie Ruska na Ukrajinu. Hoci kyjivská obranná kampaň priniesla mnoho víťazstiev, súčasná situácia na frontovej línii je znepokojujúca. Keďže krajina čelí vyhliadke na ďalšiu zimu, jej budúcnosť zostáva minimálne neistá.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"sk",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:33:48.07",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            }
        ],
        key:"totalCount": number:21,
        key:"__typename": string:"ContentItemTranslationsConnection"
    },
    key:"__typename": string:"ContentItem"
}