REPCO

{
    key:"uid": string:"eayusr3x5mj2qrhqvstyohwhlg6",
    key:"title": {
        key:"en": {
            key:"value": string:"From Poland-Lithuania to science fiction"
        }
    },
    key:"subtitle": {
        key:"en": {
            key:"value": string:""
        }
    },
    key:"summary": {
        key:"en": {
            key:"value": string:"<I>Science fiction is a genre that aspires to predict the human future through the lens of expected technological progress. Few realize that it emerged from the tragic experience of Poland-Lithuania’s Jewish community during the dark 20th century.</I>"
        }
    },
    key:"content": {
        key:"en": {
            key:"value": string:"<p><strong style=\"font-size: inherit;\">Ashkenazi Jewry between Poland-Lithuania, Russia and the US</strong></p>\n<p> </p>\n<p>In the early modern period, the majority of the world’s Jews lived in the Commonwealth of the Kingdom of Poland and the Grand Duchy of Lithuania. This now forgotten realm extended from what today is Latvia and Estonia in the north to present-day Moldova in the south, and from central Poland in the west to eastern Ukraine in the east. In English the polity is known under the shorthand name of Poland-Lithuania, while in most successor polities it is dubbed the “Commonwealth” or <em>Rech Pospolita</em> in Slavic. The only exception is Poland, where the Commonwealth is claimed exclusively as part of the current national master narrative under the anachronistic designation of (pre-partition) Poland.</p>\n<p>In the late 18th century, Russia – alongside the successor polity of Prussia and with the Habsburgs’ participation – partitioned Poland-Lithuania. The Commonwealth was erased from the political map of Europe. The lines of division changed during the Napoleonic Wars before stabilizing in the wake of the Congress of Vienna (1815). As a result, Russia effectively annexed over four-fifths of Polish-Lithuanian territory.</p>\n<p>In turn, without leaving their hometowns of almost one millennium, most of the globe’s Jews found themselves within the Russian Empire. As a result, nowadays it is popular to refer to Ashkenazim as “Russian Jews”. Yet, it is a misnomer. First of all, they are members or descendants of the Polish-Lithuanian Jewry. Following the annexation of the majority of Poland-Lithuania, St Petersburg created the Pale of Settlement, which Jews were prohibited to leave. This territorial ghetto coincided with the Polish-Lithuanian lands within the Russian boundaries, including the northern Black Sea littoral seized then from the Ottomans and the Crimean Khanate. Jews – as “foreign infidels” (<em>innorodtsy</em>) – had to be prevented from defiling the confessional purity of Russia’s canonically Orthodox hinterland, or the tsarist empire’s metropole.</p>\n<p>The Pale survived until the Bolshevik revolution in 1917. Unlike Poland-Lithuania, this territorial ghetto offered no protection against the government and the Christian population’s antisemitic excesses. The Christian churches’ two-millennia-long campaign of anti-Jewish propaganda, married with modern forms of warfare and population control, resulted in successive waves of unprecedented pogroms during the 1880s. With the tsarist authorities inciting or at least turning a blind eye, Christians regularly roughed up, robbed and even killed their Jewish neighbours across the breadth and length of the pale.</p>\n<p><strong>From pogroms to the Shoah</strong></p>\n<p>In search of safety, justice and prosperity, survivors left en masse for Western Europe and the Americas. They went especially to the United States. As a result, in the 1920s, New York became the world’s largest Jewish city. At that time, Jews constituted a plurality of all New Yorkers. The more concealed antisemitism of WASP (an acronym for White Anglo-Saxon Protestant) Americans caught up with Polish-Lithuanian Jews in the wake of the Great Depression. Newly introduced restrictive immigration quotas that also covered Jews remained in place for four decades. When the nazis persecuted Jews during the 1930s and carried out the Holocaust in the first half of the subsequent decade, the globe’s leading democracy turned a cold shoulder to Jews.</p>\n<p>Prior to the Holocaust, the two totalitarian powers of the Third Reich and the Soviet Union forged an alliance in 1939. On this basis, Hitler and Stalin conquered and partitioned Central Europe. As part of this totalitarian alliance, the Soviets readily adopted antisemitism from Germany. In the Soviet empire Jews were not to be exterminated but official distrust led to the mass expulsions of Jews to Siberia and Central Asia, especially from the conquered territories. This punitive (or in the Soviet propaganda’s vocabulary, “re-education”) measure paradoxically saved these Jewish expellees from the Holocaust, provided they survived the privations of exile and gulag concentration camps.</p>\n<p>After the Second World War, Holocaust survivors and the aforementioned Jewish expellees attempted to recreate their Yiddish-language communities and cultural life in the Soviet Union and across the Soviet bloc, that is, especially in Poland. The pale shadow of the prewar vibrant “Yiddishland” tightly coincided with the Polish-Lithuanian lands. Moscow allowed for a feeble revival for a couple of years in the Soviet Union itself. But, at the turn of the 1950s, the country’s Yiddish-speaking Jewish elite were executed, while numerous low-ranking Jewish officials were sentenced to decades in the gulag camps. Following the Soviet example, similar “anti-Zionist actions” followed in Czechoslovakia, Hungary and Romania. The very last of these antisemitic actions, in 1968, extinguished the ultimate flame of Yiddishland that still persisted in communist Poland.</p>\n<p><strong>Mercurian people</strong></p>\n<p>Yuri Slezkine is an American historian of Jewish extraction who defected from the Soviet Union. In his 2004 monograph <em>The Jewish Century</em>, he proposed that Jews were one of the “Mercurian peoples” of a globalized modernity, alongside the Armenians, overseas Chinese and the Roma. As an archetypic middleman, through commerce, education and financial services these Mercurian peoples have connected the world’s other nations into today’s global community. For instance, many customs and practices of academic research, banking, entrepreneurship, trade and marketing first emerged in Jewish shtetls, be it in the yeshiva, market squares or within transnational networks of Jewish merchants and bankers that once thrived across Yiddishland.</p>\n<p> </p>\n<p>Prior to the Holocaust, such networks extended from the desperately poor Jewish peddler in a remote shtetl to the rich Jewish investor given to holidaying in the ‎French Riviera. At the height of the first age of globalization, before the Great War, this vibrant web of individualized economic and cultural connections allowed for the exchange of ideas, goods and investment from the farthest reaches of the Russian Empire to Western Europe, North America, numerous Latin American states, Mandatory Palestine, South Africa, Kenya and Australia.</p>\n<p>The Holocaust eradicated Yiddishland and its inhabitants. Yet the networks they had created and run for centuries remain. Now they are staffed with newcomers of other ethnic backgrounds who learned (and often stole without acknowledging) modernity from Jews. Nowadays, in the Global North, practically all the populace are highly educated and acquainted with the methods of international commerce and communications. All became members of the worldwide Mercurian guild of modernity. The same is true of the elites in the Global South, alongside growing numbers of people with full elementary and further education.</p>\n<p><strong>Science fiction or observed reality?</strong></p>\n<p>Science fiction as a defined genre with self-aware writers emerged in the interwar period, mostly in the United States. The two post-war decades heralded the golden age of science fiction, including the spread of this genre to Britain and Western Europe. This period is strongly associated with the prolific American writer Isaac Asimov (1920-1992). In 1942 he began penning stories that spawned his trademark <em>Foundation</em> book series (1951-1993), which chronicles the rise and fall of galactic empires. What is more, in the iconic story collection <em>I, Robot</em> (1950), Asimov formulated the three laws of robotics. To this day these laws constitute the core of discussions on the ethics and development of robots and AI.</p>\n<p> </p>\n<p>From the perspective of the Soviet dogma of socialist realism, science fiction was a suspect genre in the socialist bloc, irrespective of its technological optimism shared with the main ideological tenets of Marxism-Leninism. In the period of the political thaw that followed the official end of dogmatic Stalinism in 1956, science fiction was cautiously embraced as part and parcel of a future-oriented Soviet vision of worldwide communism. Despite quite a few Soviet writers who tried their hand at this genre, from the perspective of readers and global observers of “belles lettres”, Soviet science fiction became synonymous with the Strugatski brothers, namely, Arkady (1925-1991) and Boris (1933-2012). In their haunting 1972 novel <em>Roadside Picnic</em>, the tandem prefigured the subgenre of post-apocalyptic fiction. But more importantly, this book is now read as a foretelling of the Chernobyl nuclear disaster (1986), which decisively contributed to the breakup of the Soviet Union.</p>\n<p> </p>\n<p>Last but not least, science fiction became accepted as part of mainstream literature during the 1960s and 1970s. This achievement materialized largely thanks to the Polish science fiction author Stanisław Lem’s (1921-2006) body of work. His most renowned novel <em>Solaris</em> (1961) is constructed and written in a non-genre manner with the conscious use of artistic prose. It showed that non-genre writers could write science fiction or embrace its elements in their works. A similar service to world literature was performed by Gabriel Garcia Marquez who in what became “magical realism” de facto espoused fantasy for highbrow literature.</p>\n<p> </p>\n<p>In his science fiction writings, Lem offered fully-fledged characters and did not shy from pessimism about the future. Both traits are characteristic of mainstream literature and aptly reflect the human condition. This direction of literary development did not endear Lem to communist controllers of “cultural production” in Poland. After all, the communist future was propagandized to be a workers’ paradise. Lem warned that it was going to be a fool’s paradise or some “cloud cuckoo land”. This realization was yet another step toward literature and away from the genre ghetto of science fiction.</p>\n<p> </p>\n<p>Lem’s pessimism showed up in <em>Solaris</em> as the impossibility of communication with extraterrestrial intelligence. It became a leitmotif of his books, which encouraged the Strugatski brothers on the path toward their masterpiece <em>Roadside Picnic</em>.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Hiding in plain sight</strong></p>\n<p> </p>\n<p>In his classic work <em>Holocaust and Modernity</em> (1989), the Jewish-Polish sociologist Zygmunt Bauman (1925-2017), expelled from communist Poland in 1968, warned “we know what we did not know in 1941; that also <em>the unimaginable ought to be imagined.</em>” Asimov, Lem and the Strugatsky brothers did exactly that. And for that matter, decades before Bauman formulated his famous admonition. The question arises whether these four creators and innovators of global science fiction in the 20th century had something in common with Bauman and each other.</p>\n<p> </p>\n<p>At first glance, this looks unlikely, apart from Lem and Bauman sharing for a while the same communist Poland as their homeland. But let us look more closely at the family background and lived experience of these iconic science fiction writers. Asimov was born in the small village of Petrovichi, nowadays in Russia, to Yiddish-speaking Jewish parents. They registered the baby with the gentile authorities in Russian as Isaak Iudovich Azimov (<em>Исаак Юдович Азимов</em>). In their Ashkenazi shtetl, the boy was known in Yiddish as Yitskhok Azimov (<em>יצחק</em> <em>אַזימאָװ</em>). The area was contested between then briefly independent Belarus, Bolshevik Russia and Poland. To escape the hopelessness and uncertainty of the Great War that seemed to continue there unabated, in 1923, the family took leave of Europe and emigrated to the United States.</p>\n<p> </p>\n<p>Today, local historians of culture and literature, forgetful of antisemitism, claim Asimov both for Belarus and Russia. The region of Smolensk, where Petrovichi lies, belongs to the historically ethnic Belarusian lands. The family’s surname clearly indicates that they stemmed from a Belarusian-speaking area. It means “winter grains” or <em>азіміна</em> in Belarusian. In contrast, in Russian this term is <em>озимина</em> and the same in Polish, <em>ozimina</em>.</p>\n<p> </p>\n<p>Stanisław Lem was also born to Jewish parents but fully assimilated with the Polish-speaking elite in Lwów (at present, Lviv in western Ukraine). His father Samuel was a wealthy ENT medical doctor. Before the Great War life was good for his family in the regional capital of the crownland of Galicia in Austria-Hungary. Yet, the increase in political and popular antisemitism convinced Samuel to alter the spelling of his surname from Lehm to Lem. The first form was a clearly German term for “clay”. But in the social and ethnic context of Galicia, it was interpreted as an obvious sign of Jewishness, the surname stemming from the Yiddish word <em>leym</em> (<em>ליים</em>) for “clay”.</p>\n<p> </p>\n<p>Dropping the offending “h” allowed for deniability of his Jewish origin. The argument came handy during numerous pogroms at the end of the First World War and in its immediate aftermath, including the antisemitic bloodbath in Lwów in November 1918. This horrific pogrom took place when the independence of the Polish nation-state was proclaimed. Hence, Lem’s parents did not take chances and endowed their son with an utterly un-Jewish first name. Stanisław is a clearly Slavic name, most popular among gentile Poles. At school in interwar Poland, Lem attended religious instructions in the Jewish religion. But the future writer survived the subsequent Soviet and German occupations of Lwów on false “Aryan” papers, which identified him as a Catholic.</p>\n<p> </p>\n<p>When the family realized that the Allies had agreed to the incorporation of the eastern half of interwar Poland into the Soviet Union, they moved to Galicia’s second-most important city that remained within postwar Poland, that is, Kraków. During the war and immediately afterward they experienced the privations and indignities of Soviet rule and made sure to steer clear of it.</p>\n<p> </p>\n<p>Unlike Asimov in New York, Lem senior and junior had to conceal their Jewish background as a precaution. It was the <em>sine qua non</em> precondition of survival in the times of active antisemitic persecutions and extermination. Nothing changed in this regard either in communist or in post-communist Poland. Lem stayed clear of any questions or discussions about the Jewish origin of his family. The 1968 expulsion of Jews and the near-official <a href=\"https://www.proquest.com/docview/1297202038\">probe</a> that was to confirm the <em>non</em>-Jewish origin of a presidential candidate in 1990 confirmed Lem’s fears that it was better to say nothing about his Jewish background. The famous writer stayed silent on this subject until his death.</p>\n<p> </p>\n<p>The Strugatsky brothers also knew that they should avoid revealing their Jewish origin. Like in communist Poland, Jewishness was a serious social and political liability in the Soviet Union. The brothers’ father Nathan was born in the Jewish village of Dubovychi, near the historic town of Hlukhiv in present-day Ukraine’s region of Sumy. Now, this area is dangerously close to the Russo-Ukrainian front. Nathan intended to follow in the footsteps of his father Zalman from Kherson (today’s Ukraine), who had gained a university education and become a lawyer. But the Great War, the Bolshevik revolution, the civil war and party work plotted to keep Nathan away from fulfilling his dream. He persevered, attending extramural and evening courses whenever an opportunity appeared.</p>\n<p> </p>\n<p>Political purges and ethnically designed repressions convinced Nathan (who wisely married a Russian Orthodox girl) to give his sons clearly un-Jewish first names, popular among ethnic Russians. Thanks to Zalman’s earlier decision, the family’s surname was already unobtrusively Slavic. The word <em>struh</em> (<em>струг</em>) in Ukrainian or <em>strug</em> in Polish stands for the traditional woodworking tool known as a drawknife. The family knew well about the Holodomor in Soviet Ukraine and the Holocaust. On top of that, they lived through the siege of Leningrad (St Petersburg). Instead of surrendering this city to the Germans, the Soviet authorities defended it at the cost of genocidal-scale losses among its inhabitants, who suffered rife starvation. The city’s pre-war civilian population of 3.5 million was reduced to a tenth of this number. Staying low, and not sticking out ethnically or otherwise from among the docile Russian masses was instrumental to survival in the Soviet Union. This type of conformity is again the required norm in the present-day warmongering and neo-imperial Russia.</p>\n<p> </p>\n<p>However, in the Soviet Union it was difficult to hide one’s origin effectively, due to the bureaucratic requirement of having to reveal the name of the father in one’s own name. The need for a patronymic compelled Arkady and Boris to append “Natanovich” to their names. Yet, the brothers cleverly avoided this necessity, choosing to be known on the covers of their co-authored books, simply as the “Brothers Strugatsky” (<em>Братья Стругацкие</em>) or alternatively as Arkady and Boris Strugatsky (<em>Аркадий и Борис Стругацкие</em>). Otherwise, when an antisemitic censor insisted, the writers resorted to the acronyms AN and BN in addition to their shared surname. Spelling out this “N” was out of question.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Vicious circle: between mercury, antisemitism and genocide</strong></p>\n<p> </p>\n<p>Do Asimov, Lem and the Strugatsky brothers have something more in common than a vague recollection of their Jewish origin? All these world-renowned writers stem from the lands of the former Polish-Lithuanian Commonwealth. In one way or another they were Polish-Lithuanian Jews. During the 1930s and 1940s, this region became Europe’s notorious “Bloodlands”, where the Soviet and German totalitarian regimes’ genocidal projects and occupations spatially overlapped in quick succession. Lem and the Strugatsky brothers experienced the exigencies of this lethal situation in full force and had to navigate the narrow path to success in the post-war Soviet bloc.</p>\n<p> </p>\n<p>Asimov was spared this hard fate, thanks to his parents’ propitious decision to leave for America. Yet, from the press; discussions with his Jewish relatives and acquaintances; and as a serviceman in the US army, Asimov learned in detail about the Holocaust and the extermination of European Jewry under German occupation. Subsequently, the post-war Soviet persecutions of the country’s Jews time and again made it to the front pages of the US press.</p>\n<p> </p>\n<p>All four science fiction authors observed or personally experienced modernity and technology at its most murderous cutting edge. Thanks to this poisonous knowledge, they learned how to “imagine the unimaginable” before even Bauman formulated his dictum. Like the writers, this sociologist belonged to the same social, ethnic, post-confessional milieu of Poland-Lithuania’s Yiddish-speaking Ashkenazi Jews. In 1989, lecturing at the University of Leeds in Britain, Bauman could safely state that modernity as we know it today produced the Holocaust and, too, became a product of the Holocaust. Part and parcel of this process is the West’s curious absentmindedness regarding the near-instantaneous disappearance, during the Second World War, of the full-fledged Yiddish-language European culture, with 12 million speakers worldwide.</p>\n<p> </p>\n<p>Holocaust survivors managed to establish their Central European nation-state of Israel in the Middle East. Nazi Germany and its programme of the Final Solution were resoundingly condemned at the Nuremberg Trials. Until recently it was unacceptable to openly voice antisemitic sentiments in the West, especially in Germany. Now, unfortunately, the taboo appears to be over. It seems that there was nothing but education and morality to stop people from whispering into one another’s ear that “Hitler was a great leader” and “the Jews deserved their fate”.</p>\n<p> </p>\n<p>In the post-war United States, initially, there was no market for books on the Holocaust. In the Soviet bloc censors did not allow open discussion on the Shoah. Instead – consciously or not – Asimov, Lem and the Strugatsky brothers smuggled this bitter knowledge under the glittering guise of science fiction. In the writers’ books, if the reader observes closely, the ghettoization and dehumanization of targeted groups, pogroms, ethnic cleansing and acts of genocide are meticulously portrayed. These four authors knew about the future from their lived present. Unfortunately, this present refuses to be consigned to the past. Instead, it keeps becoming our future. Let us be clear-minded about the situation, it is us who are “<a href=\"https://www.nauka-pan.pl/index.php/nauka/article/view/816\">people</a> who doom people to this fate”.</p>\n<p><strong>Tomasz Kamusella </strong>is Reader (Professor Extraordinarius) in Modern Central and Eastern European History at the University of St Andrews in Scotland. His recent volumes include <em>Politics and the Slavic Languages</em> (Routledge 2021), <em>Eurasian Empires as Blueprints for Ethiopia</em> (Routledge 2021), <em>Languages and Nationalism Instead of Empires</em> (Routledge 2023), <em>Politika gjuhësore dhe gjeopolitika</em> (Littera 2023), <em>Rreziqet e neoimperializmit rus</em> (Kristalina 2024) and <em>Papusza / Bronisława Wajs: Tears of Blood</em> (Brill 2024). His reference <em>Words in Space and Time: A Historical Atlas of Language Politics in Modern Central Europe</em> (CEU Press 2021) is available as an open access publication.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>\n"
        }
    },
    key:"titleTranslations": {
        key:"bg": {
            key:"value": string:"От Полша-Литва до научна фантастика\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"Z Polska-Litvy do vědecké fantastiky\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"Von Polen-Litauen zur Science-Fiction\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"Από την Πολωνία-Λιθουανία στη επιστημονική φαντασία\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"en": {
            key:"value": string:"From Poland-Lithuania to science fiction\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"De Polonia-Lituania a la ciencia ficción\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"Puolasta-Venäjälle tieteiskirjallisuuteen\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"De la Pologne-Lituanie à la science-fiction\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"Iz Poljske-Litvanije do znanstvene fantastike\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"Lengyelország-Litvánia a tudományos fantasztikáig\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"Dalla Polonia-Lituania alla fantascienza\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"Van Polen-Litouwen tot sciencefiction\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"Z Polski-Litwy do science fiction\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"De Polônia-Lituânia à ficção científica\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"Din Polonia-Lituania până la science fiction\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"Из Польши-Литвы в научную фантастику\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"Z Poľska-Litvy do sci-fi\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"Från Polen-Litauen till science fiction\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"Polonya-Litvanya'dan bilim kurguya\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"З Польщі-Литви до наукової фантастики\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        }
    },
    key:"subtitleTranslations": {
        key:"bg": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"en": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        }
    },
    key:"summaryTranslations": {
        key:"bg": {
            key:"value": string:"<i>Научната фантастика е жанр, който се стреми да предскаже човешкото бъдеще през призмата на очаквания технологичен напредък. Малко хора осъзнават, че той произлиза от трагичния опит на еврейската общност в Полша-Литва по време на тъмния 20-ти век.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"<i>Science fiction je žánr, který usiluje o předpověď lidské budoucnosti skrze prizma očekávaného technologického pokroku. Málokdo si uvědomuje, že vzešel z tragické zkušenosti židovské komunity Polska a Litvy během temného 20. století.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"<i>Science-Fiction ist ein Genre, das danach strebt, die menschliche Zukunft durch die Linse des erwarteten technologischen Fortschritts vorherzusagen. Wenige erkennen, dass es aus der tragischen Erfahrung der jüdischen Gemeinde von Polen-Litauen während des dunklen 20. Jahrhunderts hervorging.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"<i>Η επιστημονική φαντασία είναι ένα είδος που επιδιώκει να προβλέψει το ανθρώπινο μέλλον μέσα από τον φακό της αναμενόμενης τεχνολογικής προόδου. Λίγοι συνειδητοποιούν ότι προήλθε από την τραγική εμπειρία της εβραϊκής κοινότητας της Πολωνίας-Λιθουανίας κατά τον σκοτεινό 20ό αιώνα.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"en": {
            key:"value": string:"<i>Science fiction is a genre that aspires to predict the human future through the lens of expected technological progress. Few realize that it emerged from the tragic experience of Poland-Lithuania’s Jewish community during the dark 20th century.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"<i>La ciencia ficción es un género que aspira a predecir el futuro humano a través del prisma del progreso tecnológico esperado. Pocos se dan cuenta de que surgió de la trágica experiencia de la comunidad judía de Polonia-Lituania durante el oscuro siglo XX.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"<i>Tieteiskirjallisuus on genre, joka pyrkii ennustamaan ihmiskunnan tulevaisuutta odotetun teknologisen kehityksen kautta. Harvat ymmärtävät, että se syntyi Puolan ja Liettuan juutalaisyhteisön traagisesta kokemuksesta synkällä 20. vuosisadalla.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"<i>La science-fiction est un genre qui aspire à prédire l'avenir humain à travers le prisme des progrès technologiques attendus. Peu de gens réalisent qu'il est né de l'expérience tragique de la communauté juive de Pologne-Lituanie pendant le sombre 20ème siècle.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"<i>Znanstvena fantastika je žanr koji teži predvidjeti ljudsku budućnost kroz prizmu očekivanog tehnološkog napretka. Malo tko shvaća da je proizašla iz tragičnog iskustva židovske zajednice Poljske i Litvanije tijekom mračnog 20. stoljeća.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"<i>A tudományos-fantasztikus irodalom egy olyan műfaj, amely arra törekszik, hogy a várható technológiai fejlődés tükrében megjósolja az emberi jövőt. Kevesen tudják, hogy a lengyel-litván zsidó közösség tragikus tapasztalataiból született a sötét 20. században.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"<i>La fantascienza è un genere che aspira a prevedere il futuro umano attraverso la lente del progresso tecnologico atteso. Pochi si rendono conto che è emerso dall'esperienza tragica della comunità ebraica della Polonia-Lituania durante il buio XX secolo.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"<i>Sciencefiction is een genre dat ernaar streeft de menselijke toekomst te voorspellen door de lens van verwachte technologische vooruitgang. Weinig mensen realiseren zich dat het voortkwam uit de tragische ervaring van de Joodse gemeenschap van Polen-Litouwen tijdens de donkere 20e eeuw.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"<i>Science fiction to gatunek, który dąży do przewidywania ludzkiej przyszłości przez pryzmat oczekiwanego postępu technologicznego. Niewielu zdaje sobie sprawę, że wyłonił się z tragicznych doświadczeń żydowskiej społeczności Polski i Litwy podczas mrocznego XX wieku.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"<i>A ficção científica é um gênero que aspira prever o futuro humano através da lente do progresso tecnológico esperado. Poucos percebem que surgiu da trágica experiência da comunidade judaica da Polônia-Lituânia durante o sombrio século XX.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"<i>Ficțiunea științifică este un gen care aspiră să prezică viitorul uman prin prisma progresului tehnologic așteptat. Puțini își dau seama că a apărut din experiența tragică a comunității evreiești din Polonia-Lituania în timpul întunecat al secolului XX.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"<i>Science fiction je žáner, ktorý sa snaží predpovedať ľudskú budúcnosť cez prizmu očakávaného technologického pokroku. Málokto si uvedomuje, že vznikol z tragickej skúsenosti židovskej komunity Poľska a Litvy počas temného 20. storočia.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"<i>Science fiction är en genre som strävar efter att förutsäga den mänskliga framtiden genom linsen av förväntad teknologisk utveckling. Få inser att den uppstod ur den tragiska erfarenheten av Polen-Litauens judiska samhälle under det mörka 1900-talet.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"<i>Bilim kurgu, beklenen teknolojik ilerleme aracılığıyla insan geleceğini tahmin etmeyi amaçlayan bir türdür. Az sayıda insan, Polonya-Litvanya'nın Yahudi topluluğunun karanlık 20. yüzyıldaki trajik deneyiminden doğduğunu fark eder.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        }
    },
    key:"contentTranslations": {
        key:"bg": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><strong>Ашкеназийската еврейска общност между Полша-Литва, Русия и САЩ</strong></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">В ранния модерен период, мнозинството от евреите в света живеели в Общността на Кралство Полша и Великото херцогство Литва. Това сега забравено царство се простирало от днешна Латвия и Естония на север до съвременна Молдова на юг, и от централна Полша на запад до източна Украйна на изток. На английски, политическото образувание е известно с краткото име Полша-Литва, докато в повечето наследствени образувания е наречено “Общността” или <em>Rech Pospolita</em> на славянски. Единственото изключение е Полша, където Общността се претендира изключително като част от настоящия национален основен наратив под анахронистичното наименование (предразпределение) Полша.</span>\n<span class=\"para\">В края на 18-ти век, Русия – заедно с наследственото образувание Прусия и с участието на Хабсбургите – разделила Полша-Литва. Общността била изтрита от политическата карта на Европа. Линиите на разделение се променяли по време на Наполеоновите войни, преди да се стабилизират след Конгреса на Виена (1815). В резултат, Русия ефективно анексирала над четири пети от полско-литовската територия.</span>\n<span class=\"para\">От своя страна, без да напускат родните си места почти хиляда години, повечето от евреите в света се оказали в рамките на Руската империя. В резултат, днес е популярно да се наричат ашкеназите “руски евреи”. Въпреки това, това е неправилно наименование. Първо, те са членове или потомци на полско-литовската еврейска общност. След анексирането на мнозинството от Полша-Литва, Санкт Петербург създал Гетото на заселването, от което евреите били забранени да напускат. Това териториално гето съвпадало с полско-литовските земи в рамките на руските граници, включително северното черноморско крайбрежие, отнето тогава от османците и Кримското ханство. Евреите – като “чужди неверници” (<em>innorodtsy</em>) – трябвало да бъдат предотвратени от оскверняване на конфесионалната чистота на канонично православния руски hinterland, или метрополията на царската империя.</span>\n<span class=\"para\">Гетото оцелявало до болшевишката революция през 1917 г. За разлика от Полша-Литва, това териториално гето не предлагало защита срещу правителството и антисемитските излишества на християнското население. Двухилядната кампания на християнските църкви срещу евреите, съчетана с модерни форми на война и контрол на населението, довела до последователни вълни от безпрецедентни погроми през 1880-те години. С царските власти, които подбуждали или поне затваряли очи, християните редовно малтретирали, ограбвали и дори убивали своите еврейски съседи по ширината и дължината на гетото.</span>\n<span class=\"para\"><strong>От погроми до Шоа</strong></span>\n<span class=\"para\">В търсене на безопасност, справедливост и просперитет, оцелелите напуснали масово за Западна Европа и Америка. Те отишли особено в Съединените щати. В резултат, през 1920-те години, Ню Йорк станал най-големият еврейски град в света. По това време, евреите съставлявали мнозинство от всички нюйоркчани. По-прикритият антисемитизъм на WASP (акроним за бели англо-саксонски протестанти) американци настигнал полско-литовските евреи след Голямата депресия. Новоприетите рестриктивни имиграционни квоти, които също обхващали евреите, останали в сила в продължение на четири десетилетия. Когато нацистите преследвали евреите през 1930-те години и извършили Холокоста в първата половина на следващото десетилетие, водещата демокрация в света обърнала студено рамо на евреите.</span>\n<span class=\"para\">Преди Холокоста, двете тоталитарни сили на Третия райх и Съветския съюз сключили съюз през 1939 г. На тази основа, Хитлер и Сталин завладели и разделили Централна Европа. Като част от този тоталитарен съюз, съветските власти охотно приели антисемитизма от Германия. В съветската империя евреите не трябвало да бъдат унищожавани, но официалното недоверие довело до масови експулсии на евреи в Сибир и Централна Азия, особено от завладените територии. Тази наказателна (или в речника на съветската пропаганда, “преобразувателна”) мярка парадоксално спасила тези еврейски експулсирани от Холокоста, при условие че оцелели от лишенията на изгнание и концентрационните лагери на ГУЛАГ.</span>\n<span class=\"para\">След Втората световна война, оцелелите от Холокоста и споменатите еврейски експулсирани се опитали да възстановят своите общности и културен живот на идиш в Съветския съюз и в целия съветски блок, тоест, особено в Полша. Слабата сянка на предвоенната жизнена “Идишланд” плътно съвпадала с полско-литовските земи. Москва позволила слабо възраждане за няколко години в самия Съветски съюз. Но, в края на 1950-те години, еврейската интелигенция, говореща на идиш, била екзекутирана, докато многобройни еврейски служители с нисък ранг били осъдени на десетилетия в лагерите на ГУЛАГ. След съветския пример, подобни “антиционистки действия” последвали в Чехословакия, Унгария и Румъния. Последните от тези антисемитски действия, през 1968 г., угасили последния пламък на Идишланд, който все още съществувал в комунистическа Полша.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Меркуриански народ</strong></span>\n<span class=\"para\">Юрий Слезкин е американски историк с еврейски произход, който е избягал от Съветския съюз. В своята монография от 2004 г. <em>Еврейският век</em>, той предложил, че евреите са един от “меркурианските народи” на глобализираната модерност, наред с арменците, китайците в чужбина и ромите. Като архетипен посредник, чрез търговия, образование и финансови услуги, тези меркуриански народи свързали другите нации на света в днешната глобална общност. Например, много обичаи и практики на академичното изследване, банкиране, предприемачество, търговия и маркетинг първо се появили в еврейските штетли, било то в ешивата, на пазарните площади или в транснационалните мрежи на еврейски търговци и банкери, които някога процъфтявали в Идишланд.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Преди Холокоста, такива мрежи се простирали от отчаяния беден еврейски търговец в отдалечен шетъл до богат еврейски инвеститор, който обичал да почива на френската Ривиера. В разгара на първата ера на глобализация, преди Голямата война, тази жизнена мрежа от индивидуализирани икономически и културни връзки позволила обмена на идеи, стоки и инвестиции от най-далечните кътчета на Руската империя до Западна Европа, Северна Америка, множество латиноамерикански държави, Мандатна Палестина, Южна Африка, Кения и Австралия.</span>\n<span class=\"para\">Холокостът унищожил Идишланд и неговите обитатели. Все пак мрежите, които те създали и управлявали в продължение на векове, остават. Сега те са запълнени с новодошли от други етнически среди, които научили (и често откраднали без да признават) модерността от евреите. Днес, в Глобалния север, практически всичките жители са високо образовани и запознати с методите на международната търговия и комуникации. Всички станали членове на световната меркурианска гилдия на модерността. Същото важи и за елитите в Глобалния юг, наред с нарастващ брой хора с пълно основно и допълнително образование.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Научна фантастика или наблюдавана реалност?</strong></span>\n<span class=\"para\">Научната фантастика като определен жанр с самосъзнателни писатели се появила в междусъюзническия период, главно в Съединените щати. Двете следвоенни десетилетия предвестили златната ера на научната фантастика, включително разпространението на този жанр в Британия и Западна Европа. Този период е силно свързан с плодовития американски писател Исак Азимов (1920-1992). През 1942 г. той започнал да пише истории, които породили неговата запазена марка <em>Фондация</em> (1951-1993), която хроникира възхода и падението на галактическите империи. Освен това, в иконичната колекция от разкази <em>Аз, робот</em> (1950), Азимов формулирал трите закона на роботиката. До днешен ден тези закони съставляват основата на дискусиите за етиката и развитието на роботите и ИИ.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">От гледна точка на съветската догма на социалистическия реализъм, научната фантастика била подозрителен жанр в социалистическия блок, независимо от технологичния оптимизъм, споделян с основните идеологически принципи на марксизма-ленинизма. В периода на политическото затопляне, последвало след официалния край на догматичния сталинизъм през 1956 г., научната фантастика била предпазливо приета като част от бъдещата съветска визия за световен комунизъм. Въпреки доста съветски писатели, които опитали ръката си в този жанр, от гледна точка на читателите и глобалните наблюдатели на “красивата литература”, съветската научна фантастика станала синоним на братята Стругацки, а именно, Аркадий (1925-1991) и Борис (1933-2012). В тяхния зловещ роман от 1972 г. <em>Пикник край пътя</em>, тандемът предвиди поджанра на постапокалиптичната фантастика. Но по-важното е, че тази книга сега се чете като предсказание за ядрения инцидент в Чернобил (1986), който решително допринесъл за разпадането на Съветския съюз.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Не на последно място, научната фантастика стана приета като част от основната литература през 1960-те и 1970-те години. Това постижение се материализирало до голяма степен благодарение на полския автор на научна фантастика Станислав Лем (1921-2006). Неговият най-известен роман <em>Соларис</em> (1961) е построен и написан по не-жанров начин с осъзнато използване на художествена проза. Той показа, че не-жанровите писатели могат да пишат научна фантастика или да приемат нейните елементи в своите произведения. Подобна услуга на световната литература е извършена от Габриел Гарсия Маркес, който в това, което стана “магически реализъм”, де факто приел фантазията за висока литература.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">В своите научнофантастични произведения, Лем предложил напълно развити персонажи и не се страхувал от песимизъм относно бъдещето. И двете черти са характерни за основната литература и точно отразяват човешкото състояние. Тази посока на литературното развитие не спечелила симпатиите на комунистическите контролери на “културната продукция” в Полша. В крайна сметка, комунистическото бъдеще било пропагандирано като работнически рай. Лем предупредил, че това ще бъде рай на глупците или някаква “облачно кукувиче земя”. Това осъзнаване било още една стъпка към литературата и далеч от жанровото гето на научната фантастика.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Песимизмът на Лем се проявил в <em>Соларис</em> като невъзможността за комуникация с извънземен интелект. Това станало лейтмотив на неговите книги, които вдъхновили братята Стругацки по пътя към техния шедьовър <em>Пикник край пътя</em>.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Криене на явен поглед</strong></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">В своята класическа работа <em>Холокост и модерност</em> (1989), еврейско-полският социолог Зигмунт Бауман (1925-2017), изгонен от комунистическа Полша през 1968 г., предупреди “знаем какво не знаехме през 1941 г.; че също <em>непредставимото трябва да бъде представено.</em>” Азимов, Лем и братята Стругацки направили точно това. И за да бъдем точни, десетилетия преди Бауман да формулира своето известно предупреждение. Въпросът е дали тези четирима творци и иноватори на глобалната научна фантастика през 20-ти век имали нещо общо с Бауман и помежду си.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">На пръв поглед, това изглежда малко вероятно, освен че Лем и Бауман споделят за известно време същата комунистическа Полша като своя родина. Но нека погледнем по-отблизо семейния произход и преживяванията на тези иконични писатели на научна фантастика. Азимов е роден в малкото село Петровичи, днешна Русия, от еврейски родители, говорещи на идиш. Те регистрирали бебето при езическите власти на руски като Исак Иудович Азимов (<em>Исаак Юдович Азимов</em>). В техния ашкеназки шетъл, момчето било известно на идиш като Ицхок Азимов (<em>יצחק</em> <em>אַזימאָװ</em>). Районът бил оспорван между тогава краткотрайно независима Беларус, болшевишка Русия и Полша. За да избягат от безнадеждността и несигурността на Голямата война, която изглеждала, че продължава там без прекъсване, през 1923 г. семейството напуснало Европа и емигрирало в Съединените щати.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Днес, местни историци на културата и литературата, забравили антисемитизма, твърдят, че Азимов принадлежи както на Беларус, така и на Русия. Регионът Смоленск, където се намират Петровичи, принадлежи на исторически етичните беларуски земи. Фамилното име на семейството ясно показва, че те произхождат от беларусоезичен район. То означава “зимни зърна” или <em>азі́міна</em> на беларуски. В контекста на руския език, този термин е <em>озимина</em> и същото на полски, <em>ozimina</em>.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Станислав Лем също е роден от еврейски родители, но напълно асимилиран с полскоговорящата елита в Лвов (в момента, Лвов в западна Украйна). Неговият баща Самуил бил богат УНГ лекар. Преди Голямата война животът бил добър за семейството му в регионалната столица на коронната земя Галиция в Австро-Унгария. Въпреки това, увеличението на политическия и популярния антисемитизъм убедило Самуил да промени правописа на фамилното си име от Лем на Лем. Първата форма била ясно германски термин за “глина”. Но в социалния и етническия контекст на Галиция, тя била интерпретирана като очевиден знак за еврейство, фамилното име произхождащо от идишката дума <em>leym</em> (<em>ליים</em>) за “глина”.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Премахването на обидната “h” позволило да се отрече еврейският му произход. Аргументът бил полезен по време на многобройни погроми в края на Първата световна война и в непосредствения й следващ период, включително антисемитската кървава баня в Лвов през ноември 1918 г. Този ужасен погром се случил, когато независимостта на полската национална държава била обявена. Следователно, родителите на Лем не искали да рискуват и дали на сина си напълно нееврейско име. Станислав е ясно славянско име, най-популярно сред езичниците поляци. В училище в междусъюзническа Полша, Лем посещавал религиозни инструкции по еврейската религия. Но бъдещият писател оцелял по време на последвалите съветски и германски окупации на Лвов с фалшиви “арийски” документи, които го идентифицирали като католик.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Когато семейството осъзнало, че съюзниците се съгласили с включването на източната половина на междусъюзническа Полша в Съветския съюз, те се преместили в втория по важност град на Галиция, който останал в следвоенна Полша, а именно, Краков. По време на войната и веднага след това те преживели лишенията и униженията на съветската власт и се уверили, че се държат настрана от нея.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">За разлика от Азимов в Ню Йорк, Лем старши и младши трябвало да скрият еврейския си произход като предпазна мярка. Това било <em>sine qua non</em> предварително условие за оцеляване в времена на активни антисемитски преследвания и унищожение. Нищо не се променило в това отношение нито в комунистическа, нито в посткомунистическа Полша. Лем избягвал всякакви въпроси или дискусии относно еврейския произход на семейството си. Изгонването на евреите през 1968 г. и почти официалното <a href=\"https://www.proquest.com/docview/1297202038\">разследване</a>, което трябваше да потвърди <em>не</em>-еврейския произход на кандидат за президент през 1990 г., потвърдили страховете на Лем, че е по-добре да не се говори нищо за еврейския му произход. Известният писател останал мълчалив по този въпрос до смъртта си.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Братята Стругацки също знаели, че трябва да избягват да разкриват еврейския си произход. Както в комунистическа Полша, еврейството било сериозна социална и политическа отговорност в Съветския съюз. Бащата на братята Натан бил роден в еврейското село Дубовичи, близо до историческия град Глухив в сегашния регион Суми в Украйна. Сега, този район е опасно близо до руско-украинския фронт. Натан възнамерявал да следва стъпките на баща си Залман от Херсон (днешна Украйна), който получил университетско образование и станал адвокат. Но Голямата война, болшевишката революция, гражданската война и партийна работа се опитвали да попречат на Натан да изпълни мечтата си. Той упорствал, посещавайки извънредни и вечерни курсове, когато се появявала възможност.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Политическите чистки и етнически проектирани репресии убедили Натан (който разумно се оженил за руска православна девойка) да даде на синовете си ясно нееврейски имена, популярни сред етническите руснаци. Благодарение на по-ранното решение на Залман, фамилното име на семейството вече било ненатрапчиво славянско. Думата <em>струх</em> (<em>струг</em>) на украински или <em>strug</em> на полски означава традиционния дърводелски инструмент, известен като струг. Семейството добре знаело за Гладомора в съветска Украйна и Холокоста. Освен това, те преживели обсадата на Ленинград (Санкт Петербург). Вместо да предадат този град на германците, съветските власти го защитили на цената на геноцидни загуби сред неговите жители, които страдали от масов глад. Предвоенното цивилно население на града от 3.5 милиона било намалено до десета част от това число. Оставането в сянка и непопадане в етнически или иначе в очите на покорните руски маси било от съществено значение за оцеляването в Съветския съюз. Този тип съответствие отново е изискваната норма в съвременна военна и неоимперска Русия.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Въпреки това, в Съветския съюз било трудно да се скрие произходът си ефективно, поради бюрократичното изискване да се разкрие името на бащата в собственото име. Необходимостта от патроним принудила Аркадий и Борис да добавят “Натаневич” към имената си. Все пак, братята умело избегнали тази необходимост, избирайки да бъдат известни на кориците на съвместно написаните си книги просто като “Братя Стругацки” (<em>Братья Стругацкие</em>) или алтернативно като Аркадий и Борис Стругацки (<em>Аркадий и Борис Стругацкие</em>). В противен случай, когато антисемитски цензор настоявал, писателите прибягвали до акронимите АН и БН в допълнение към общото си фамилно име. Изписването на това “N” било немислимо.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Порочен кръг: между живак, антисемитизъм и геноцид</strong></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Имат ли Азимов, Лем и братята Стругацки нещо повече общо от неясно спомняне на еврейския си произход? Всички тези световноизвестни писатели произхождат от земите на бившата Полско-литовска общност. По един или друг начин те били полско-литовски евреи. През 1930-те и 1940-те години, този регион станал известен в Европа като “Кръвни земи”, където геноцидните проекти и окупации на съветските и германските тоталитарни режими пространствено се припокривали в бърза последователност. Лем и братята Стругацки преживели изискванията на тази смъртоносна ситуация в пълна сила и трябвало да навигират по тясната пътека към успеха в следвоенния съветски блок.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Азимов бил спасен от тази трудна съдба, благодарение на благоприятното решение на родителите си да заминат за Америка. Все пак, от пресата; дискусии с еврейски роднини и познати; и като военнослужещ в армията на САЩ, Азимов научил в детайли за Холокоста и унищожението на европейското еврейство под германска окупация. Впоследствие, следвоенните съветски преследвания на евреите в страната многократно попадали на първите страници на американската преса.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Всички четирима автори на научна фантастика наблюдавали или лично преживели модерността и технологията в най-убийствената им острота. Благодарение на това отровно знание, те научили как да “представят непредставимото” преди дори Бауман да формулира своята максима. Както писателите, този социолог принадлежал към същото социално, етническо, постконфесионално обкръжение на полско-литовските евреи, говорещи на идиш. През 1989 г., лекувайки в Университета в Лийдс в Британия, Бауман могъл спокойно да заяви, че модерността, каквато я познаваме днес, произвела Холокоста и също така станала продукт на Холокоста. Част от този процес е любопитната разсеяност на Запада относно почти мигновеното изчезване, по време на Втората световна война, на пълноценната европейска култура на идиш, с 12 милиона говорещи по света.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Оцелелите от Холокоста успели да установят своята Централноевропейска национална държава Израел в Близкия изток. Нацистка Германия и нейният проект за окончателно решение били категорично осъдени на Нюрнбергските процеси. До неотдавна било неприемливо открито да се изразяват антисемитски настроения на Запад, особено в Германия. Сега, за съжаление, табуто изглежда е приключило. Изглежда, че нямало нищо освен образование и морал, за да спре хората да шепнат помежду си, че “Хитлер бил велик лидер” и “евреите заслужавали съдбата си”.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">В следвоенните Съединени щати, първоначално нямало пазар за книги за Холокоста. В съветския блок цензорите не позволявали открити дискусии за Шоа. Вместо това – съзнателно или не – Азимов, Лем и братята Стругацки пренесли това горчиво знание под блестящия вид на научна фантастика. В книгите на писателите, ако читателят наблюдава внимателно, гетизацията и дехуманизацията на целевите групи, погромите, етническото прочистване и актовете на геноцид са прецизно изобразени. Тези четирима автори знаели за бъдещето от своя жив настоящ. За съжаление, този настоящ отказва да бъде оставен в миналото. Вместо това, той продължава да става нашето бъдеще. Нека бъдем ясновидци относно ситуацията, ние сме тези, които “<a href=\"https://www.nauka-pan.pl/index.php/nauka/article/view/816\">осъждат хора</a> на тази съдба”.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Томаш Камусела </strong>е преподавател (професор екстраординарис) по съвременна централна и източна европейска история в Университета в Сейнт Андрюс в Шотландия. Неговите последни томове включват <em>Политика и славянски езици</em> (Routledge 2021), <em>Евразийски империи като планове за Етиопия</em> (Routledge 2021), <em>Езици и национализъм вместо империи</em> (Routledge 2023), <em>Политика на езика и геополитика</em> (Littera 2023), <em>Рисковете на неоимпериализма на Русия</em> (Кристалина 2024) и <em>Папуша / Бронислава Вайс: Сълзи от кръв</em> (Brill 2024). Неговият справочник <em>Думи в пространство и време: Исторически атлас на езиковата политика в съвременна Централна Европа</em> (CEU Press 2021) е наличен като публикация с отворен достъп.</span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><strong>Aškenázská židovská komunita mezi Polskem-Litvou, Ruskem a USA</strong></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">V raném novověku žila většina světových Židů v Polsko-litevské Commonwealthu. Tento nyní zapomenutý stát se rozprostíral od dnešního Lotyšska a Estonska na severu po dnešní Moldavsko na jihu a od středního Polska na západě po východní Ukrajinu na východě. V angličtině je tento politický útvar znám pod zkráceným názvem Polsko-Litva, zatímco v většině nástupnických států je označován jako „Commonwealth“ nebo <em>Rech Pospolita</em> ve slovanských jazycích. Jedinou výjimkou je Polsko, kde je Commonwealth nárokován výhradně jako součást současného národního hlavního narativu pod anachronickým označením (před-dělené) Polsko.</span>\n<span class=\"para\">Na konci 18. století Rusko – spolu s nástupnickým státem Prusko a za účasti Habsburků – rozdělilo Polsko-Litvu. Commonwealth byl vymazán z politické mapy Evropy. Linije rozdělení se změnily během napoleonských válek, než se stabilizovaly po Vídeňském kongresu (1815). V důsledku toho Rusko efektivně anektovalo více než čtyři pětiny polsko-litevského území.</span>\n<span class=\"para\">Na oplátku, aniž by opustili svá rodná města téměř po jedno tisíciletí, se většina světových Židů ocitla v Ruském impériu. V důsledku toho je dnes populární označovat Aškenázy jako „ruské Židy“. Přesto je to mylné označení. Především jsou členy nebo potomky polsko-litevské židovské komunity. Po anexi většiny Polsko-Litvy vytvořil Petrohrad Pale osídlení, ze kterého Židé nesměli odejít. Tento teritoriální ghetto se shodoval s polsko-litevskými zeměmi v ruských hranicích, včetně severního pobřeží Černého moře, které bylo tehdy zabráno od Osmanů a Krymského chanátu. Židé – jako „cizí nevěřící“ (<em>innorodtsy</em>) – museli být chráněni před znečištěním konfesní čistoty ruského kanonicky pravoslavného zázemí, nebo metropole carského impéria.</span>\n<span class=\"para\">Pale přežil až do bolševické revoluce v roce 1917. Na rozdíl od Polsko-Litvy toto teritoriální ghetto nenabízelo žádnou ochranu proti vládním a křesťanským antisemitickým excesům. Dvoumileniální kampaň křesťanských církví protižidovské propagandy, spojená s moderními formami války a kontroly populace, vedla k po sobě jdoucím vlnám bezprecedentních pogromů během 80. let 19. století. S carskými úřady, které podněcovaly nebo alespoň přivíraly oči, křesťané pravidelně napadali, okrádali a dokonce zabíjeli své židovské sousedy po celé šíři a délce pale.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Od pogromů k Šoa</strong></span>\n<span class=\"para\">V hledání bezpečí, spravedlnosti a prosperity přeživší masově odcházeli do západní Evropy a Ameriky. Obzvlášť se vydali do Spojených států. V důsledku toho se v 20. letech New York stal největším židovským městem na světě. V té době Židé tvořili plurality všech Newyorčanů. Skrytější antisemitismus WASP (zkratka pro White Anglo-Saxon Protestant) Američanů dohnal polsko-litevské Židy po Velké hospodářské krizi. Nově zavedené restriktivní imigrační kvóty, které se také vztahovaly na Židy, zůstaly v platnosti po čtyři desetiletí. Když nacisté pronásledovali Židy během 30. let a provedli holocaust v první polovině následujícího desetiletí, vedoucí demokracie světa obrátila chladnou tvář k Židům.</span>\n<span class=\"para\">Před holocaustem dvě totalitní mocnosti Třetí říše a Sovětský svaz vytvořily v roce 1939 alianci. Na tomto základě Hitler a Stalin dobyli a rozdělili střední Evropu. V rámci této totalitní aliance Sověti ochotně přijali antisemitismus z Německa. V sovětském impériu Židé neměli být vyhlazeni, ale oficiální nedůvěra vedla k masovým deportacím Židů do Sibiře a střední Asie, zejména z dobytých území. Tento trestný (nebo v sovětské propagandě „přeškolovací“) krok paradoxně zachránil tyto židovské deportované před holocaustem, pokud přežili strádání exilu a gulagových koncentračních táborů.</span>\n<span class=\"para\">Po druhé světové válce se přeživší holocaustu a výše zmínění židovští deportovaní pokusili obnovit své komunity a kulturní život v jidiš jazyce v Sovětském svazu a napříč sovětským blokem, tedy zejména v Polsku. Pale stín předválečné živé „Jidišlandu“ se těsně shodoval s polsko-litevskými zeměmi. Moskva umožnila slabou obnovu na pár let v samotném Sovětském svazu. Ale na přelomu 50. let byla židovská elita mluvící jidiš v zemi popravena, zatímco mnozí nízko postavení židovští úředníci byli odsouzeni na desetiletí do gulagových táborů. Podle sovětského příkladu následovaly podobné „anti-zionistické akce“ v Československu, Maďarsku a Rumunsku. Poslední z těchto antisemitických akcí, v roce 1968, uhasila poslední plamen Jidišlandu, který ještě přetrvával v komunistickém Polsku.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Merkuriánský lid</strong></span>\n<span class=\"para\">Yuri Slezkine je americký historik židovského původu, který dezertoval ze Sovětského svazu. Ve své monografii z roku 2004 <em>Židovské století</em> navrhl, že Židé byli jedním z „merkuriánských národů“ globalizované modernity, vedle Arménů, čínských přistěhovalců a Romů. Jako archetypální zprostředkovatel, prostřednictvím obchodu, vzdělání a finančních služeb, tito merkuriánští lidé spojili ostatní národy světa do dnešní globální komunity. Například mnohé zvyky a praktiky akademického výzkumu, bankovnictví, podnikání, obchodu a marketingu se poprvé objevily v židovských štetlech, ať už v ješivě, na tržních náměstích nebo v rámci transnacionálních sítí židovských obchodníků a bankéřů, které kdysi vzkvétaly napříč Jidišlandem.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Před holocaustem se takové sítě rozprostíraly od zoufale chudého židovského obchodníka v odlehlém štetlu po bohatého židovského investora, který si užíval dovolenou na francouzské Riviéře. Na vrcholu první éry globalizace, před Velkou válkou, tato živá síť individualizovaných ekonomických a kulturních spojení umožnila výměnu myšlenek, zboží a investic z nejvzdálenějších koutů Ruského impéria do západní Evropy, Severní Ameriky, mnoha latinskoamerických států, mandátní Palestiny, Jižní Afriky, Keni a Austrálie.</span>\n<span class=\"para\">Holocaust vyhladil Jidišland a jeho obyvatele. Přesto sítě, které vytvořili a spravovali po staletí, zůstávají. Nyní jsou obsazeny nováčky z jiných etnických prostředí, kteří se naučili (a často ukradli bez uznání) modernitu od Židů. Dnes, na Globálním severu, je prakticky celá populace vysoce vzdělaná a obeznámená s metodami mezinárodního obchodu a komunikace. Všichni se stali členy celosvětového merkuriánského cechu modernity. Totéž platí pro elity v Globálním jihu, spolu s rostoucím počtem lidí s úplným základním a dalším vzděláním.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Science fiction nebo pozorovaná realita?</strong></span>\n<span class=\"para\">Science fiction jako definovaný žánr se sebereflexivními autory se objevila v meziválečném období, převážně ve Spojených státech. Dvě poválečné desetiletí oznámily zlatý věk science fiction, včetně rozšíření tohoto žánru do Británie a západní Evropy. Toto období je silně spojeno s plodným americkým spisovatelem Isaacem Asimovem (1920-1992). V roce 1942 začal psát příběhy, které daly vzniknout jeho trademarkové sérii knih <em>Foundation</em> (1951-1993), která chronologicky sleduje vzestup a pád galaktických impérií. Co víc, v ikonické sbírce příběhů <em>I, Robot</em> (1950) Asimov formuloval tři zákony robotiky. Až do dnešního dne tyto zákony tvoří jádro diskusí o etice a vývoji robotů a AI.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Z pohledu sovětské dogmy socialistického realismu byla science fiction podezřelým žánrem v socialistickém bloku, bez ohledu na její technologický optimismus sdílený s hlavními ideologickými zásadami marxismu-leninismu. V období politického tání, které následovalo po oficiálním konci dogmatického stalinismu v roce 1956, byla science fiction opatrně přijata jako součást budoucnost orientované sovětské vize celosvětového komunismu. Navzdory několika sovětským autorům, kteří se pokusili o tento žánr, se z pohledu čtenářů a globálních pozorovatelů „belles lettres“ stala sovětská science fiction synonymem pro bratry Strugatské, konkrétně Arkadye (1925-1991) a Borise (1933-2012). Ve své znepokojivé románu z roku 1972 <em>Roadside Picnic</em> tento tandem předpověděl subžánr postapokalyptické fikce. Ale co je důležitější, tato kniha je nyní čtena jako předpověď jaderné katastrofy v Černobylu (1986), která rozhodujícím způsobem přispěla k rozpadu Sovětského svazu.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Nejmenší, ale ne méně důležité, se science fiction stala akceptovanou součástí mainstreamové literatury během 60. a 70. let. Tento úspěch se z velké části zrealizoval díky polskému autorovi science fiction Stanisławu Lemovi (1921-2006) a jeho dílu. Jeho nejznámější román <em>Solaris</em> (1961) je konstruován a napsán ne-žánrovým způsobem s vědomým použitím umělecké prózy. Ukázal, že ne-žánroví autoři mohou psát science fiction nebo přijmout její prvky ve svých dílech. Podobnou službu světové literatuře vykonal Gabriel Garcia Marquez, který v tom, co se stalo „magickým realismem“, de facto přijal fantazii pro vysoce kulturní literaturu.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Ve svých science fiction dílech nabídl Lem plně rozvinuté postavy a nevyhýbal se pesimismu ohledně budoucnosti. Obě vlastnosti jsou charakteristické pro mainstreamovou literaturu a přesně odrážejí lidskou existenci. Tento směr literárního vývoje nezískal Lema na straně komunistických kontrolorů „kulturní produkce“ v Polsku. Koneckonců, komunistická budoucnost byla propagována jako ráj pro pracující. Lem varoval, že to bude ráj bláznů nebo nějaká „obláčková země“. Toto uvědomění bylo dalším krokem k literatuře a pryč od žánrového ghetta science fiction.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Lemův pesimismus se projevil v <em>Solaris</em> jako nemožnost komunikace s mimozemskou inteligencí. Stal se leitmotivem jeho knih, které povzbudily bratry Strugatské na cestě k jejich mistrovskému dílu <em>Roadside Picnic</em>.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Skrytí na očích</strong></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Ve své klasické práci <em>Holocaust a modernita</em> (1989) varoval židovsko-polský sociolog Zygmunt Bauman (1925-2017), vyhoštěný z komunistického Polska v roce 1968, „víme, co jsme nevěděli v roce 1941; že také <em>nepředstavitelné by mělo být představováno.</em>“ Asimov, Lem a bratři Strugatské udělali přesně to. A co se týče, desetiletí předtím, než Bauman formuloval své slavné varování. Otázka vzniká, zda měli tito čtyři tvůrci a inovátory globální science fiction ve 20. století něco společného s Baumanem a navzájem.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Na první pohled to vypadá nepravděpodobně, kromě toho, že Lem a Bauman sdíleli nějakou dobu stejné komunistické Polsko jako svou vlast. Ale podívejme se blíže na rodinné zázemí a prožitou zkušenost těchto ikonických autorů science fiction. Asimov se narodil v malé vesnici Petrovichi, dnes v Rusku, židovským rodičům mluvícím jidiš. Zaregistrovali dítě u pohanských úřadů v ruštině jako Isaak Iudovich Azimov (<em>Исаак Юдович Азимов</em>). Ve svém aškenázském štetlu byl chlapec znám v jidiš jako Yitskhok Azimov (<em>יצחק</em> <em>אַזימאָװ</em>). Oblast byla sporná mezi tehdy krátce nezávislou Běloruskou, bolševickým Ruskem a Polskem. Aby unikli beznaději a nejistotě Velké války, která se tam zdála pokračovat bez přestání, v roce 1923 rodina opustila Evropu a emigrovala do Spojených států.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Dnes místní historici kultury a literatury, zapomnětliví na antisemitismus, nárokují Asimova jak pro Bělorusko, tak pro Rusko. Oblast Smolenska, kde leží Petrovichi, patří k historicky etnickým běloruským zemím. Příjmení rodiny jasně naznačuje, že pocházeli z bělorusky mluvící oblasti. Znamená to „zimní obilí“ nebo <em>азіміна</em> v běloruštině. Naopak, v ruštině je tento termín <em>озимина</em> a stejný v polštině, <em>ozimina</em>.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Stanisław Lem se také narodil židovským rodičům, ale plně se asimiloval s polsky mluvící elitou ve Lvově (dnes Lviv na západní Ukrajině). Jeho otec Samuel byl bohatý lékař ORL. Před Velkou válkou bylo pro jeho rodinu v regionálním hlavním městě korunní země Haliče v Rakousko-Uhersku dobře. Přesto nárůst politického a populárního antisemitismu přesvědčil Samuela, aby změnil pravopis svého příjmení z Lehm na Lem. První forma byla jasně německý termín pro „hlínu“. Ale v sociálním a etnickém kontextu Haliče byla interpretována jako zřejmý znak židovství, příjmení pocházející z jidiš slova <em>leym</em> (<em>ליים</em>) pro „hlínu“.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Odmítnutí urážlivého „h“ umožnilo popření jeho židovského původu. Argument se hodil během mnoha pogromů na konci první světové války a v jejím bezprostředním následku, včetně antisemitické krveprolití ve Lvově v listopadu 1918. Tento hrozný pogrom se odehrál, když byla vyhlášena nezávislost polského národního státu. Proto Lemovi rodiče neriskovali a obdarovali svého syna naprosto ne-židovským křestním jménem. Stanisław je jasně slovanské jméno, nejpopulárnější mezi pohanskými Poláky. Ve škole v meziválečném Polsku navštěvoval náboženské vyučování v židovském náboženství. Ale budoucí spisovatel přežil následné sovětské a německé okupace Lvova na falešných „árijských“ dokladech, které ho identifikovaly jako katolíka.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Když si rodina uvědomila, že spojenci souhlasili s připojením východní poloviny meziválečného Polska k Sovětskému svazu, přestěhovali se do druhého nejdůležitějšího města Haliče, které zůstalo v poválečném Polsku, tedy do Krakova. Během války a bezprostředně po ní zažili strádání a ponížení sovětské vlády a ujistili se, že se jí vyhnou.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Na rozdíl od Asimova v New Yorku, Lem starší a mladší museli skrývat svůj židovský původ jako opatrnost. Byla to <em>sine qua non</em> podmínka přežití v době aktivních antisemitických pronásledování a vyhlazování. Nic se v tomto ohledu nezměnilo ani v komunistickém, ani v postkomunistickém Polsku. Lem se vyhýbal jakýmkoli otázkám nebo diskusím o židovském původu své rodiny. Vyloučení Židů v roce 1968 a téměř oficiální <a href=\"https://www.proquest.com/docview/1297202038\">vyšetřování</a>, které mělo potvrdit <em>ne</em>-židovský původ prezidentského kandidáta v roce 1990, potvrdilo Lemovy obavy, že je lepší o svém židovském původu nemluvit. Slavný spisovatel o tomto tématu mlčel až do své smrti.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Bratři Strugatské také věděli, že by se měli vyhnout odhalení svého židovského původu. Stejně jako v komunistickém Polsku, židovství bylo v Sovětském svazu vážnou sociální a politickou zátěží. Otec bratrů Nathan se narodil v židovské vesnici Dubovychi, poblíž historického města Hlukhiv v dnešním regionu Sumy na Ukrajině. Nyní je tato oblast nebezpečně blízko rusko-ukrajinské fronty. Nathan měl v úmyslu následovat kroky svého otce Zalmana z Chersonu (dnešní Ukrajina), který získal univerzitní vzdělání a stal se právníkem. Ale Velká válka, bolševická revoluce, občanská válka a stranická práce mu bránily splnit jeho sen. Přesto vytrval, navštěvoval externí a večerní kurzy, kdykoli se naskytla příležitost.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Politické čistky a etnicky zaměřené represe přesvědčily Nathana (který moudře oženil s ruskou pravoslavnou dívkou), aby svým synům dali jasně ne-židovská křestní jména, populární mezi etnickými Rusy. Díky dřívějšímu rozhodnutí Zalmana bylo příjmení rodiny již nenápadně slovanské. Slovo <em>struh</em> (<em>струг</em>) v ukrajinštině nebo <em>strug</em> v polštině znamená tradiční dřevářský nástroj známý jako struhadlo. Rodina dobře věděla o Holodomoru v sovětské Ukrajině a holocaustu. Kromě toho prožili obléhání Leningradu (Petrohrad). Místo toho, aby toto město vzdali Němcům, sovětské úřady jej bránily za cenu genocidních ztrát mezi jeho obyvateli, kteří trpěli masivním hladem. Předválečná civilní populace města 3,5 milionu byla snížena na desetinu tohoto čísla. Zůstat v ústraní a nevyčnívat etnicky nebo jinak z poslušných ruských mas bylo klíčové pro přežití v Sovětském svazu. Tento typ konformity je opět požadovanou normou v současném válečnickém a neokoloniálním Rusku.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Nicméně, v Sovětském svazu bylo obtížné účinně skrýt svůj původ, kvůli byrokratickému požadavku odhalit jméno otce ve svém vlastním jménu. Potřeba patronymického jména přiměla Arkadye a Borise přidat „Natanovich“ k jejich jménům. Přesto se bratři chytře vyhnuli této nutnosti, rozhodli se být známí na obálkách svých společně napsaných knih jednoduše jako „Bratři Strugatské“ (<em>Братья Стругацкие</em>) nebo alternativně jako Arkady a Boris Strugatsky (<em>Аркадий и Борис Стругацкие</em>). Jinak, když antisemitický cenzor trval, autoři resortovali k zkratkám AN a BN kromě jejich společného příjmení. Vyhlásit toto „N“ bylo vyloučeno.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Zlořádný kruh: mezi rtutí, antisemitismem a genocidou</strong></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Mají Asimov, Lem a bratři Strugatské něco víc společného než vágní vzpomínku na svůj židovský původ? Všichni tito světově proslulí autoři pocházejí z území bývalého Polsko-litevského Commonwealthu. Jedním nebo druhým způsobem byli polsko-litevskými Židy. Během 30. a 40. let se tento region stal Evropou notoricky známými „Bloodlands“, kde se genocidní projekty a okupace sovětských a německých totalitních režimů prostorově rychle překrývaly. Lem a bratři Strugatské zažili naléhavost této smrtící situace naplno a museli se orientovat na úzké cestě k úspěchu v poválečném sovětském bloku.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Asimov byl ušetřen tohoto těžkého osudu, díky příznivému rozhodnutí svých rodičů odejít do Ameriky. Přesto se z tisku; diskusí se svými židovskými příbuznými a známými; a jako voják v americké armádě, Asimov podrobně dozvěděl o holocaustu a vyhlazení evropského židovstva pod německou okupací. Následně, poválečná sovětská pronásledování židů v zemi se opakovaně dostávala na titulní stránky amerického tisku.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Všichni čtyři autoři science fiction pozorovali nebo osobně zažili modernitu a technologii na jejím nejvražednějším vrcholu. Díky tomuto jedovatému poznání se naučili, jak „představit nepředstavitelné“, ještě předtím, než Bauman formuloval svůj výrok. Stejně jako autoři, tento sociolog patřil do stejného sociálního, etnického, postkonfesního prostředí židovských aškenázských Židů Polsko-Litvy. V roce 1989, při přednášce na Univerzitě v Leedsu v Británii, mohl Bauman bezpečně prohlásit, že modernita, jak ji dnes známe, vyprodukovala holocaust a také se stala produktem holocaustu. Neodmyslitelnou součástí tohoto procesu je podivná nepřítomnost Západu ohledně téměř okamžitého zmizení, během druhé světové války, plnohodnotné evropské kultury mluvící jidiš, s 12 miliony mluvčími po celém světě.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Přeživší holocaustu se podařilo založit svůj středoevropský národní stát Izrael na Blízkém východě. Nacistické Německo a jeho program Konečného řešení byly na Norimberských procesech jednoznačně odsouzeny. Až do nedávna bylo nepřijatelné otevřeně vyjadřovat antisemitické názory na Západě, zejména v Německu. Nyní, bohužel, se zdá, že tabu je u konce. Zdá se, že nic jiného než vzdělání a morálka nezastavilo lidi, aby si šeptali do ucha, že „Hitler byl skvělý vůdce“ a „Židé si zasloužili svůj osud“.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">V poválečných Spojených státech zpočátku nebyl trh pro knihy o holocaustu. V sovětském bloku cenzory nedovolily otevřenou diskusi o Šoa. Místo toho – vědomě nebo ne – Asimov, Lem a bratři Strugatské pašovali toto hořké poznání pod třpytivým pláštěm science fiction. V knihách autorů, pokud čtenář pozorně sleduje, jsou ghettoizace a dehumanizace cílových skupin, pogromy, etnické čistky a činy genocidy pečlivě zobrazeny. Tito čtyři autoři věděli o budoucnosti ze své prožité přítomnosti. Bohužel, tato přítomnost odmítá být uložena do minulosti. Místo toho se stále stává naší budoucností. Buďme jasně myslící ohledně situace, jsme to my, kdo „<a href=\"https://www.nauka-pan.pl/index.php/nauka/article/view/816\">lidé</a> odsuzují lidi k tomuto osudu“.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Tomasz Kamusella </strong>je čtenář (profesor extraordinarius) moderní historie střední a východní Evropy na Univerzitě St Andrews ve Skotsku. Jeho nedávné svazky zahrnují <em>Politika a slovanské jazyky</em> (Routledge 2021), <em>Eurasijské impérium jako vzory pro Etiopii</em> (Routledge 2021), <em>Jazyky a nacionalismus místo impérií</em> (Routledge 2023), <em>Politika gjuhësore dhe gjeopolitika</em> (Littera 2023), <em>Rreziqet e neoimperializmit rus</em> (Kristalina 2024) a <em>Papusza / Bronisława Wajs: Tears of Blood</em> (Brill 2024). Jeho referenční <em>Words in Space and Time: A Historical Atlas of Language Politics in Modern Central Europe</em> (CEU Press 2021) je k dispozici jako publikace s otevřeným přístupem.</span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><strong>Aschkenasisches Judentum zwischen Polen-Litauen, Russland und den USA</strong></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">In der frühen Neuzeit lebte die Mehrheit der Juden der Welt im Commonwealth des Königreichs Polen und des Großherzogtums Litauen. Dieses heute vergessene Reich erstreckte sich von dem, was heute Lettland und Estland im Norden ist, bis zum heutigen Moldawien im Süden, und von Zentralpolen im Westen bis zur Ostukraine im Osten. Im Englischen ist die politische Einheit unter dem Kurzbegriff Polen-Litauen bekannt, während sie in den meisten Nachfolgestaaten als „Commonwealth“ oder <em>Rech Pospolita</em> im Slawischen bezeichnet wird. Die einzige Ausnahme ist Polen, wo das Commonwealth ausschließlich als Teil der aktuellen nationalen Hauptnarrative unter der anachronistischen Bezeichnung (vor der Teilung) Polen beansprucht wird.</span>\n<span class=\"para\">Im späten 18. Jahrhundert teilte Russland – zusammen mit dem Nachfolgestaat Preußen und mit der Teilnahme der Habsburger – Polen-Litauen. Das Commonwealth wurde von der politischen Landkarte Europas getilgt. Die Trennlinien änderten sich während der Napoleonischen Kriege, bevor sie sich nach dem Wiener Kongress (1815) stabilisierten. Infolgedessen annektierte Russland effektiv über vier Fünftel des polnisch-litauischen Territoriums.</span>\n<span class=\"para\">Im Gegenzug fanden sich die meisten Juden der Welt, ohne ihre Heimatstädte von fast einem Jahrtausend zu verlassen, im Russischen Reich wieder. Daher ist es heutzutage populär, die Aschkenasim als „russische Juden“ zu bezeichnen. Doch es ist ein Irrtum. Zunächst einmal sind sie Mitglieder oder Nachkommen des polnisch-litauischen Judentums. Nach der Annexion der Mehrheit von Polen-Litauen schuf St. Petersburg das Pale of Settlement, das Juden verboten war zu verlassen. Dieses territoriale Ghetto fiel mit den polnisch-litauischen Gebieten innerhalb der russischen Grenzen zusammen, einschließlich der nördlichen Schwarzmeerküste, die damals von den Osmanen und dem Krim-Khanat erobert wurde. Juden – als „fremde Ungläubige“ (<em>innorodtsy</em>) – mussten daran gehindert werden, die konfessionelle Reinheit des kanonisch orthodoxen Hinterlandes Russlands oder der Metropole des zaristischen Reiches zu entweihen.</span>\n<span class=\"para\">Das Pale überlebte bis zur Bolschewistischen Revolution 1917. Im Gegensatz zu Polen-Litauen bot dieses territoriale Ghetto keinen Schutz vor den antisemitischen Exzessen der Regierung und der christlichen Bevölkerung. Die zweitausendjährige Kampagne der christlichen Kirchen gegen die Juden, verbunden mit modernen Formen der Kriegsführung und der Bevölkerungs Kontrolle, führte in den 1880er Jahren zu aufeinanderfolgenden Wellen beispielloser Pogrome. Während die zaristischen Behörden anstifteten oder zumindest ein Auge zudrückten, wurden Christen regelmäßig von ihren jüdischen Nachbarn über die Breite und Länge des Pale verprügelt, beraubt und sogar getötet.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Von Pogromen zur Shoah</strong></span>\n<span class=\"para\">Auf der Suche nach Sicherheit, Gerechtigkeit und Wohlstand verließen Überlebende massenhaft nach Westeuropa und in die Amerikas. Sie gingen insbesondere in die Vereinigten Staaten. Infolgedessen wurde New York in den 1920er Jahren zur größten jüdischen Stadt der Welt. Zu dieser Zeit stellten Juden eine Pluralität aller New Yorker dar. Der verdeckte Antisemitismus der WASP (ein Akronym für White Anglo-Saxon Protestant) Amerikaner holte die polnisch-litauischen Juden in der Folge der Großen Depression ein. Neu eingeführte restriktive Einwanderungsquoten, die auch Juden betrafen, blieben vier Jahrzehnte lang in Kraft. Als die Nazis in den 1930er Jahren Juden verfolgten und in der ersten Hälfte des folgenden Jahrzehnts den Holocaust durchführten, wandte sich die führende Demokratie der Welt kalt von den Juden ab.</span>\n<span class=\"para\">Vor dem Holocaust schmiedeten die beiden totalitären Mächte des Dritten Reiches und der Sowjetunion 1939 eine Allianz. Auf dieser Grundlage eroberten und teilten Hitler und Stalin Mitteleuropa. Im Rahmen dieser totalitären Allianz übernahmen die Sowjets bereitwillig den Antisemitismus aus Deutschland. Im sowjetischen Reich sollten Juden nicht exterminiert werden, aber das offizielle Misstrauen führte zu massenhaften Vertreibungen von Juden nach Sibirien und Zentralasien, insbesondere aus den eroberten Gebieten. Diese punitive (oder im Vokabular der sowjetischen Propaganda „Umerziehungs“) Maßnahme rettete paradoxerweise diese jüdischen Vertriebenen vor dem Holocaust, vorausgesetzt, sie überlebten die Entbehrungen des Exils und der Gulag-Konzentrationslager.</span>\n<span class=\"para\">Nach dem Zweiten Weltkrieg versuchten Holocaust-Überlebende und die oben genannten jüdischen Vertriebenen, ihre jiddischsprachigen Gemeinschaften und ihr kulturelles Leben in der Sowjetunion und im gesamten sowjetischen Block, insbesondere in Polen, wiederherzustellen. Der blasse Schatten des lebhaften „Jiddischland“ vor dem Krieg fiel eng mit den polnisch-litauischen Gebieten zusammen. Moskau erlaubte für ein paar Jahre eine schwache Wiederbelebung in der Sowjetunion selbst. Aber um die Wende der 1950er Jahre wurden die jiddischsprachigen jüdischen Eliten des Landes hingerichtet, während zahlreiche niedrig eingestufte jüdische Beamte zu Jahrzehnten in den Gulag-Lagern verurteilt wurden. Nach dem sowjetischen Vorbild folgten ähnliche „anti-zionistische Aktionen“ in der Tschechoslowakei, Ungarn und Rumänien. Die allerletzte dieser antisemitischen Aktionen, 1968, löschte die letzte Flamme des Jiddischland aus, die noch im kommunistischen Polen bestand.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Merkurianische Völker</strong></span>\n<span class=\"para\">Yuri Slezkine ist ein amerikanischer Historiker jüdischer Abstammung, der aus der Sowjetunion geflohen ist. In seiner Monografie von 2004 <em>The Jewish Century</em> schlug er vor, dass Juden eines der „merkurianischen Völker“ einer globalisierten Moderne waren, neben den Armeniern, Übersee-Chinesen und Roma. Als archetypischer Mittelsmann haben diese merkurianischen Völker durch Handel, Bildung und Finanzdienstleistungen die anderen Nationen der Welt in die heutige globale Gemeinschaft verbunden. Zum Beispiel entstanden viele Bräuche und Praktiken der akademischen Forschung, des Bankwesens, des Unternehmertums, des Handels und des Marketings zuerst in jüdischen Shtetls, sei es in der Jeschiwa, auf Marktplätzen oder innerhalb transnationaler Netzwerke jüdischer Händler und Banker, die einst in Jiddischland florierten.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Vor dem Holocaust erstreckten sich solche Netzwerke vom verzweifelt armen jüdischen Händler in einem abgelegenen Shtetl bis zum reichen jüdischen Investor, der es sich leisten konnte, an der französischen Riviera Urlaub zu machen. Auf dem Höhepunkt des ersten Zeitalters der Globalisierung, vor dem Ersten Weltkrieg, ermöglichte dieses lebendige Netz individueller wirtschaftlicher und kultureller Verbindungen den Austausch von Ideen, Waren und Investitionen von den entferntesten Regionen des Russischen Reiches bis nach Westeuropa, Nordamerika, zahlreichen lateinamerikanischen Staaten, dem Mandats-Palästina, Südafrika, Kenia und Australien.</span>\n<span class=\"para\">Der Holocaust vernichtete Jiddischland und seine Bewohner. Doch die Netzwerke, die sie über Jahrhunderte geschaffen und betrieben hatten, bleiben bestehen. Jetzt sind sie mit Neuankömmlingen anderer ethnischer Herkunft besetzt, die Modernität von Juden gelernt haben (und oft gestohlen haben, ohne es anzuerkennen). Heutzutage sind im Globalen Norden praktisch alle Menschen hochgebildet und mit den Methoden des internationalen Handels und der Kommunikation vertraut. Alle wurden Mitglieder der weltweiten merkurianischen Gilde der Moderne. Das Gleiche gilt für die Eliten im Globalen Süden, neben einer wachsenden Zahl von Menschen mit vollständiger Grund- und Weiterbildung.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Science-Fiction oder beobachtete Realität?</strong></span>\n<span class=\"para\">Science-Fiction als definiertes Genre mit selbstbewussten Autoren entstand in der Zwischenkriegszeit, hauptsächlich in den Vereinigten Staaten. Die beiden Nachkriegsjahrzehnte läuteten das goldene Zeitalter der Science-Fiction ein, einschließlich der Verbreitung dieses Genres nach Großbritannien und Westeuropa. Diese Periode wird stark mit dem produktiven amerikanischen Schriftsteller Isaac Asimov (1920-1992) in Verbindung gebracht. 1942 begann er, Geschichten zu schreiben, die seine charakteristische <em>Foundation</em>-Buchreihe (1951-1993) hervorbrachten, die den Aufstieg und Fall galaktischer Imperien chronikierte. Darüber hinaus formulierte Asimov in der ikonischen Geschichtensammlung <em>I, Robot</em> (1950) die drei Gesetze der Robotik. Bis heute bilden diese Gesetze den Kern der Diskussionen über die Ethik und Entwicklung von Robotern und KI.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Aus der Perspektive des sowjetischen Dogmas des sozialistischen Realismus war Science-Fiction ein verdächtiges Genre im sozialistischen Block, unabhängig von seinem technologischen Optimismus, der mit den Hauptideologischen Grundsätzen des Marxismus-Leninismus geteilt wurde. In der Zeit der politischen Auftauung, die auf das offizielle Ende des dogmatischen Stalinismus 1956 folgte, wurde Science-Fiction vorsichtig als Teil einer zukunftsorientierten sowjetischen Vision des weltweiten Kommunismus angenommen. Trotz einiger sowjetischer Schriftsteller, die sich in diesem Genre versuchten, wurde sowjetische Science-Fiction aus der Perspektive der Leser und globalen Beobachter der „schönen Literatur“ synonym mit den Brüdern Strugatski, nämlich Arkady (1925-1991) und Boris (1933-2012). In ihrem eindringlichen Roman <em>Roadside Picnic</em> von 1972 ahnten die beiden das Subgenre der post-apokalyptischen Fiktion voraus. Aber noch wichtiger ist, dass dieses Buch heute als Vorhersage der Nuklearkatastrophe von Tschernobyl (1986) gelesen wird, die entscheidend zum Zerfall der Sowjetunion beitrug.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Last but not least wurde Science-Fiction in den 1960er und 1970er Jahren als Teil der Mainstream-Literatur akzeptiert. Dieser Erfolg wurde größtenteils dem Werk des polnischen Science-Fiction-Autors Stanisław Lem (1921-2006) zu verdanken. Sein bekanntester Roman <em>Solaris</em> (1961) ist in einer nicht-genretypischen Weise konstruiert und geschrieben, mit dem bewussten Einsatz künstlerischer Prosa. Er zeigte, dass nicht-genretypische Autoren Science-Fiction schreiben oder deren Elemente in ihren Werken annehmen konnten. Einen ähnlichen Dienst an der Weltliteratur leistete Gabriel Garcia Marquez, der in dem, was zu „magischem Realismus“ wurde, de facto Fantasie für hochgeistige Literatur propagierte.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">In seinen Science-Fiction-Schriften bot Lem voll ausgearbeitete Charaktere und scheute sich nicht vor Pessimismus über die Zukunft. Beide Eigenschaften sind charakteristisch für die Mainstream-Literatur und spiegeln treffend die menschliche Bedingung wider. Diese Richtung der literarischen Entwicklung machte Lem bei den kommunistischen Kontrolleuren der „kulturellen Produktion“ in Polen nicht beliebt. Schließlich wurde die kommunistische Zukunft als das Paradies der Arbeiter propagiert. Lem warnte, dass es ein Paradies der Narren oder eine Art „Wolken-Cuckoo-Land“ werden würde. Diese Erkenntnis war ein weiterer Schritt in Richtung Literatur und weg vom Genre-Ghetto der Science-Fiction.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Lems Pessimismus zeigte sich in <em>Solaris</em> als die Unmöglichkeit der Kommunikation mit extraterrestrischer Intelligenz. Es wurde ein Leitmotiv seiner Bücher, das die Strugatski-Brüder auf den Weg zu ihrem Meisterwerk <em>Roadside Picnic</em> ermutigte.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Im Verborgenen sichtbar</strong></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">In seinem klassischen Werk <em>Holocaust und Moderne</em> (1989) warnte der jüdisch-polnische Soziologe Zygmunt Bauman (1925-2017), der 1968 aus dem kommunistischen Polen vertrieben wurde: „Wir wissen, was wir 1941 nicht wussten; dass auch <em>das Unvorstellbare vorgestellt werden sollte.</em>“ Asimov, Lem und die Strugatsky-Brüder taten genau das. Und in dieser Hinsicht Jahrzehnte bevor Bauman seine berühmte Mahnung formulierte. Die Frage stellt sich, ob diese vier Schöpfer und Innovatoren der globalen Science-Fiction im 20. Jahrhundert etwas gemeinsam hatten mit Bauman und miteinander.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Auf den ersten Blick scheint dies unwahrscheinlich, abgesehen davon, dass Lem und Bauman eine Zeit lang dasselbe kommunistische Polen als ihre Heimat teilten. Aber lassen Sie uns genauer auf den familiären Hintergrund und die gelebte Erfahrung dieser ikonischen Science-Fiction-Autoren schauen. Asimov wurde im kleinen Dorf Petrovichi, das heute in Russland liegt, von jiddischsprachigen jüdischen Eltern geboren. Sie registrierten das Baby bei den nichtjüdischen Behörden auf Russisch als Isaak Iudovich Azimov (<em>Исаак Юдович Азимов</em>). In ihrem aschkenasischen Shtetl war der Junge auf Jiddisch als Yitskhok Azimov (<em>יצחק</em> <em>אַזימאָװ</em>) bekannt. Das Gebiet war umstritten zwischen dem damals kurzzeitig unabhängigen Weißrussland, dem bolschewistischen Russland und Polen. Um der Hoffnungslosigkeit und Unsicherheit des Ersten Weltkriegs zu entkommen, der dort unvermindert weiterzugehen schien, verließ die Familie 1923 Europa und emigrierte in die Vereinigten Staaten.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Heute beanspruchen lokale Kultur- und Literaturhistoriker, die das Antisemitismus vergessen haben, Asimov sowohl für Weißrussland als auch für Russland. Die Region Smolensk, in der Petrovichi liegt, gehört zu den historisch ethnisch weißrussischen Gebieten. Der Nachname der Familie deutet eindeutig darauf hin, dass sie aus einem weißrussischsprachigen Gebiet stammten. Es bedeutet „Wintergetreide“ oder <em>азіміна</em> auf Weißrussisch. Im Gegensatz dazu ist dieser Begriff auf Russisch <em>озимина</em> und dasselbe auf Polnisch, <em>ozimina</em>.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Stanisław Lem wurde ebenfalls von jüdischen Eltern geboren, assimilierte sich jedoch vollständig mit der polnischsprachigen Elite in Lwów (heute Lviv in der Westukraine). Sein Vater Samuel war ein wohlhabender HNO-Arzt. Vor dem Ersten Weltkrieg ging es seiner Familie gut in der regionalen Hauptstadt des Kronlandes Galizien in Österreich-Ungarn. Doch der Anstieg des politischen und populären Antisemitismus überzeugte Samuel, die Schreibweise seines Nachnamens von Lehm in Lem zu ändern. Die erste Form war ein eindeutig deutscher Begriff für „Ton“. Aber im sozialen und ethnischen Kontext Galiziens wurde es als offensichtliches Zeichen jüdischer Herkunft interpretiert, da der Nachname vom jiddischen Wort <em>leym</em> (<em>ליים</em>) für „Ton“ abgeleitet war.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Das Fallenlassen des beleidigenden „h“ erlaubte es, seine jüdische Herkunft zu leugnen. Das Argument kam während zahlreicher Pogrome am Ende des Ersten Weltkriegs und in der unmittelbaren Nachkriegszeit, einschließlich des antisemitischen Blutbades in Lwów im November 1918, gelegen. Dieses schreckliche Pogrom fand statt, als die Unabhängigkeit des polnischen Nationalstaates proklamiert wurde. Daher gingen Lems Eltern kein Risiko ein und gaben ihrem Sohn einen völlig unjüdischen Vornamen. Stanisław ist ein eindeutig slawischer Name, der unter nichtjüdischen Polen am beliebtesten ist. In der Schule im zwischenkriegszeitlichen Polen erhielt Lem Religionsunterricht im jüdischen Glauben. Aber der zukünftige Schriftsteller überlebte die anschließenden sowjetischen und deutschen Besetzungen von Lwów mit falschen „arischen“ Papieren, die ihn als Katholiken identifizierten.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Als die Familie erkannte, dass die Alliierten der Eingliederung der östlichen Hälfte des zwischenkriegszeitlichen Polens in die Sowjetunion zugestimmt hatten, zogen sie in die zweitwichtigste Stadt Galiziens, die im Nachkriegs-Polen blieb, nämlich Kraków. Während des Krieges und unmittelbar danach erlebten sie die Entbehrungen und Erniedrigungen der sowjetischen Herrschaft und sorgten dafür, sich davon fernzuhalten.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Im Gegensatz zu Asimov in New York mussten Lem senior und junior ihre jüdische Herkunft als Vorsichtsmaßnahme verbergen. Es war die <em>sine qua non</em> Voraussetzung für das Überleben in Zeiten aktiver antisemitischer Verfolgungen und Extermination. In dieser Hinsicht änderte sich nichts, weder im kommunistischen noch im postkommunistischen Polen. Lem hielt sich von Fragen oder Diskussionen über die jüdische Herkunft seiner Familie fern. Die Vertreibung der Juden 1968 und die nahezu offizielle <a href=\"https://www.proquest.com/docview/1297202038\">Probe</a>, die die <em>nicht</em>-jüdische Herkunft eines Präsidentschaftskandidaten 1990 bestätigen sollte, bestätigten Lems Ängste, dass es besser war, nichts über seine jüdische Herkunft zu sagen. Der berühmte Schriftsteller schwieg zu diesem Thema bis zu seinem Tod.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Die Strugatsky-Brüder wussten ebenfalls, dass sie vermeiden sollten, ihre jüdische Herkunft preiszugeben. Wie im kommunistischen Polen war Jüdischsein eine ernsthafte soziale und politische Belastung in der Sowjetunion. Der Vater der Brüder, Nathan, wurde im jüdischen Dorf Dubovychi, in der Nähe der historischen Stadt Hlukhiv in der heutigen Region Sumy in der Ukraine, geboren. Jetzt liegt dieses Gebiet gefährlich nahe an der russisch-ukrainischen Front. Nathan hatte die Absicht, in die Fußstapfen seines Vaters Zalman aus Cherson (heute Ukraine) zu treten, der eine Universitätsausbildung erhalten und Anwalt geworden war. Doch der Erste Weltkrieg, die bolschewistische Revolution, der Bürgerkrieg und die Parteiarbeit verhinderten, dass Nathan seinen Traum verwirklichen konnte. Er gab nicht auf und besuchte außerordentliche und Abendkurse, wann immer sich eine Gelegenheit bot.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Politische Säuberungen und ethnisch gestaltete Repressionen überzeugten Nathan (der weise eine russisch-orthodoxe Frau heiratete), seinen Söhnen eindeutig unjüdische Vornamen zu geben, die unter ethnischen Russen beliebt waren. Dank Zalman’s früherer Entscheidung war der Nachname der Familie bereits unauffällig slawisch. Das Wort <em>struh</em> (<em>струг</em>) auf Ukrainisch oder <em>strug</em> auf Polnisch steht für das traditionelle Holzwerkzeug, das als Ziehklinge bekannt ist. Die Familie wusste gut über den Holodomor in der sowjetischen Ukraine und den Holocaust Bescheid. Darüber hinaus erlebten sie die Belagerung von Leningrad (St. Petersburg). Anstatt diese Stadt den Deutschen zu übergeben, verteidigten die sowjetischen Behörden sie auf Kosten von Verlusten in genocidalem Ausmaß unter ihren Einwohnern, die unter weit verbreiteter Hungersnot litten. Die zivile Bevölkerung der Stadt vor dem Krieg von 3,5 Millionen wurde auf ein Zehntel dieser Zahl reduziert. Unauffällig zu bleiben und sich ethnisch oder anderweitig nicht von den gefügigen russischen Massen abzuheben, war entscheidend für das Überleben in der Sowjetunion. Diese Art von Konformität ist erneut die erforderliche Norm im gegenwärtigen kriegsführenden und neo-imperialen Russland.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Im sowjetischen Raum war es jedoch schwierig, seine Herkunft effektiv zu verbergen, aufgrund der bürokratischen Anforderung, den Namen des Vaters im eigenen Namen anzugeben. Die Notwendigkeit eines Vornamens zwang Arkady und Boris, „Natanovich“ an ihre Namen anzuhängen. Doch die Brüder umgingen diese Notwendigkeit geschickt, indem sie sich auf den Covern ihrer gemeinsam verfassten Bücher einfach als die „Brüder Strugatsky“ (<em>Братья Стругацкие</em>) oder alternativ als Arkady und Boris Strugatsky (<em>Аркадий и Борис Стругацкие</em>) bekannt machten. Andernfalls, wenn ein antisemitischer Zensor darauf bestand, griffen die Schriftsteller zusätzlich zu ihrem gemeinsamen Nachnamen auf die Akronyme AN und BN zurück. Das Aussprechen dieses „N“ war ausgeschlossen.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Teufelskreis: zwischen Quecksilber, Antisemitismus und Völkermord</strong></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Haben Asimov, Lem und die Strugatsky-Brüder mehr gemeinsam als eine vage Erinnerung an ihre jüdische Herkunft? All diese weltbekannten Schriftsteller stammen aus den Ländern des ehemaligen polnisch-litauischen Commonwealth. In einer oder anderen Weise waren sie polnisch-litauische Juden. In den 1930er und 1940er Jahren wurde diese Region zu den berüchtigten „Bloodlands“ Europas, wo die genocidalen Projekte und Besetzungen der sowjetischen und deutschen totalitären Regime räumlich schnell aufeinander folgten. Lem und die Strugatsky-Brüder erlebten die Notwendigkeiten dieser tödlichen Situation in vollem Umfang und mussten den schmalen Pfad zum Erfolg im nachkriegszeitlichen sowjetischen Block navigieren.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Asimov blieb dieses harte Schicksal dank der günstigen Entscheidung seiner Eltern, nach Amerika zu gehen, erspart. Doch aus der Presse; Diskussionen mit seinen jüdischen Verwandten und Bekannten; und als Soldat in der US-Armee erfuhr Asimov im Detail über den Holocaust und die Ausrottung des europäischen Judentums unter deutscher Besatzung. In der Folge machten die nachkriegszeitlichen sowjetischen Verfolgungen der Juden des Landes immer wieder Schlagzeilen in der US-Presse.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Alle vier Science-Fiction-Autoren beobachteten oder erlebten modernität und Technologie an ihrer mörderischsten Spitze. Dank dieses giftigen Wissens lernten sie, wie man „das Unvorstellbare vorstellen“ kann, bevor Bauman sein Diktum formulierte. Wie die Schriftsteller gehörte dieser Soziologe zum selben sozialen, ethnischen, postkonfessionellen Milieu der jiddischsprachigen aschkenasischen Juden Polens-Litauens. 1989, als er an der Universität von Leeds in Großbritannien lehrte, konnte Bauman sicher feststellen, dass die Moderne, wie wir sie heute kennen, den Holocaust hervorgebracht hat und auch ein Produkt des Holocaust wurde. Teil dieses Prozesses ist die merkwürdige Abwesenheit des Westens in Bezug auf das nahezu sofortige Verschwinden der vollwertigen jiddischsprachigen europäischen Kultur während des Zweiten Weltkriegs, mit 12 Millionen Sprechern weltweit.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Holocaust-Überlebende schafften es, ihren mitteleuropäischen Nationalstaat Israel im Nahen Osten zu gründen. Das nationalsozialistische Deutschland und sein Programm der Endlösung wurden bei den Nürnberger Prozessen entschieden verurteilt. Bis vor kurzem war es inakzeptabel, antisemitische Gefühle im Westen offen zu äußern, insbesondere in Deutschland. Jetzt scheint das Tabu leider vorbei zu sein. Es scheint, dass es nichts als Bildung und Moral gab, um die Menschen davon abzuhalten, einander ins Ohr zu flüstern, dass „Hitler ein großer Führer war“ und „die Juden ihr Schicksal verdient hatten“.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">In den Nachkriegs-Vereinigten Staaten gab es zunächst keinen Markt für Bücher über den Holocaust. Im sowjetischen Block erlaubten die Zensoren keine offene Diskussion über die Shoah. Stattdessen – bewusst oder unbewusst – schmuggelten Asimov, Lem und die Strugatsky-Brüder dieses bittere Wissen unter dem glitzernden Deckmantel der Science-Fiction. In den Büchern der Schriftsteller, wenn der Leser genau hinsieht, werden die Ghettoisierung und Dehumanisierung von Zielgruppen, Pogrome, ethnische Säuberungen und Völkermord akribisch dargestellt. Diese vier Autoren wussten über die Zukunft aus ihrer gelebten Gegenwart. Leider weigert sich diese Gegenwart, der Vergangenheit übergeben zu werden. Stattdessen wird sie immer mehr zu unserer Zukunft. Lassen Sie uns klar über die Situation sein, wir sind es, die „<a href=\"https://www.nauka-pan.pl/index.php/nauka/article/view/816\">Menschen</a> dazu verurteilen, dieses Schicksal zu erleiden“.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Tomasz Kamusella </strong>ist Reader (Professor Extraordinarius) für moderne Geschichte Mittel- und Osteuropas an der Universität St Andrews in Schottland. Seine jüngsten Bände umfassen <em>Politics and the Slavic Languages</em> (Routledge 2021), <em>Eurasian Empires as Blueprints for Ethiopia</em> (Routledge 2021), <em>Languages and Nationalism Instead of Empires</em> (Routledge 2023), <em>Politika gjuhësore dhe gjeopolitika</em> (Littera 2023), <em>Rreziqet e neoimperializmit rus</em> (Kristalina 2024) und <em>Papusza / Bronisława Wajs: Tears of Blood</em> (Brill 2024). Sein Referenzwerk <em>Words in Space and Time: A Historical Atlas of Language Politics in Modern Central Europe</em> (CEU Press 2021) ist als Open-Access-Publikation verfügbar.</span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><strong>Ασκεναζιτική Εβραϊκή Κοινότητα μεταξύ Πολωνίας-Λιθουανίας, Ρωσίας και ΗΠΑ</strong></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Στην πρώιμη σύγχρονη περίοδο, η πλειοψηφία των Εβραίων του κόσμου ζούσε στην Κοινοπολιτεία του Βασιλείου της Πολωνίας και του Μεγάλου Δουκάτου της Λιθουανίας. Αυτό το τώρα ξεχασμένο βασίλειο εκτεινόταν από αυτό που σήμερα είναι η Λετονία και η Εσθονία στα βόρεια μέχρι τη σημερινή Μολδαβία στα νότια, και από την κεντρική Πολωνία στα δυτικά μέχρι την ανατολική Ουκρανία στα ανατολικά. Στα αγγλικά, η πολιτεία είναι γνωστή με την συντομογραφία Πολωνία-Λιθουανία, ενώ στις περισσότερες διαδόχες πολιτείες αποκαλείται η “Κοινοπολιτεία” ή <em>Rech Pospolita</em> στα σλαβικά. Η μόνη εξαίρεση είναι η Πολωνία, όπου η Κοινοπολιτεία διεκδικείται αποκλειστικά ως μέρος της τρέχουσας εθνικής κυρίαρχης αφήγησης υπό την αναχρονιστική ονομασία (προ-διαίρεση) Πολωνία.</span>\n<span class=\"para\">Στα τέλη του 18ου αιώνα, η Ρωσία – μαζί με την διαδοχική πολιτεία της Πρωσίας και με τη συμμετοχή των Αψβούργων – διαίρεσε την Πολωνία-Λιθουανία. Η Κοινοπολιτεία διαγράφηκε από τον πολιτικό χάρτη της Ευρώπης. Οι γραμμές διαχωρισμού άλλαξαν κατά τη διάρκεια των Ναπολεόντειων Πολέμων πριν σταθεροποιηθούν μετά το Συνέδριο της Βιέννης (1815). Ως αποτέλεσμα, η Ρωσία ουσιαστικά προσάρτησε πάνω από τέσσερα πέμπτα της πολωνο-λιθουανικής επικράτειας.</span>\n<span class=\"para\">Με τη σειρά τους, χωρίς να εγκαταλείψουν τις πατρίδες τους για σχεδόν ένα χιλιετία, οι περισσότεροι από τους Εβραίους του κόσμου βρέθηκαν μέσα στην Ρωσική Αυτοκρατορία. Ως αποτέλεσμα, σήμερα είναι δημοφιλές να αναφέρονται οι Ασκεναζί ως “Ρώσοι Εβραίοι”. Ωστόσο, είναι μια λανθασμένη ονομασία. Πρώτα απ' όλα, είναι μέλη ή απόγονοι της πολωνο-λιθουανικής εβραϊκής κοινότητας. Μετά την προσάρτηση της πλειοψηφίας της Πολωνίας-Λιθουανίας, η Αγία Πετρούπολη δημιούργησε την Ζώνη Εγκατάστασης, από την οποία οι Εβραίοι απαγορεύονταν να φύγουν. Αυτό το εδαφικό γκέτο συμπίπτει με τις πολωνο-λιθουανικές γαίες εντός των ρωσικών συνόρων, συμπεριλαμβανομένης της βόρειας ακτής της Μαύρης Θάλασσας που καταλήφθηκε τότε από τους Οθωμανούς και το Χανάτο της Κριμαίας. Οι Εβραίοι – ως “ξένοι άπιστοι” (<em>innorodtsy</em>) – έπρεπε να αποτραπούν από το να μολύνουν την εκκλησιαστική καθαρότητα της κανονικά Ορθόδοξης ενδοχώρας της Ρωσίας, ή της μητρόπολης της τσαρικής αυτοκρατορίας.</span>\n<span class=\"para\">Η Ζώνη επιβίωσε μέχρι την μπολσεβίκικη επανάσταση το 1917. Σε αντίθεση με την Πολωνία-Λιθουανία, αυτό το εδαφικό γκέτο δεν προσέφερε καμία προστασία από την κυβέρνηση και τις αντισημιτικές υπερβολές του χριστιανικού πληθυσμού. Η δίχρονη εκστρατεία των χριστιανικών εκκλησιών κατά της εβραϊκής προπαγάνδας, σε συνδυασμό με σύγχρονες μορφές πολέμου και ελέγχου του πληθυσμού, οδήγησε σε διαδοχικά κύματα χωρίς προηγούμενο πογκρόμ κατά τη διάρκεια της δεκαετίας του 1880. Με τις τσαρικές αρχές να υποκινούν ή τουλάχιστον να κλείνουν τα μάτια, οι χριστιανοί τακτικά ξυλοκοπούσαν, λήστευαν και ακόμη και σκότωναν τους εβραίους γείτονές τους σε όλο το πλάτος και το μήκος της ζώνης.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Από τα πογκρόμ στη Σοά</strong></span>\n<span class=\"para\">Στην αναζήτηση ασφάλειας, δικαιοσύνης και ευημερίας, οι επιζώντες έφυγαν μαζικά για τη Δυτική Ευρώπη και τις Αμερικές. Πήγαν ειδικά στις Ηνωμένες Πολιτείες. Ως αποτέλεσμα, τη δεκαετία του 1920, η Νέα Υόρκη έγινε η μεγαλύτερη εβραϊκή πόλη του κόσμου. Εκείνη την εποχή, οι Εβραίοι αποτελούσαν μια πλειοψηφία όλων των Νεοϋορκέζων. Ο πιο κρυμμένος αντισημιτισμός των WASP (ακρωνύμιο για τους Λευκούς Άγγλο-Σάξονες Προτεστάντες) Αμερικανών έφτασε τους πολωνο-λιθουανικούς Εβραίους μετά τη Μεγάλη Ύφεση. Οι νεοεισαχθέντες περιοριστικοί ποσοστώσεις μετανάστευσης που κάλυπταν επίσης τους Εβραίους παρέμειναν σε ισχύ για τέσσερις δεκαετίες. Όταν οι ναζί δίωξαν τους Εβραίους κατά τη διάρκεια της δεκαετίας του 1930 και πραγματοποίησαν το Ολοκαύτωμα στην πρώτη μισή της επόμενης δεκαετίας, η κορυφαία δημοκρατία του κόσμου γύρισε την πλάτη στους Εβραίους.</span>\n<span class=\"para\">Πριν από το Ολοκαύτωμα, οι δύο ολοκληρωτικές δυνάμεις του Τρίτου Ράιχ και της Σοβιετικής Ένωσης σχημάτισαν μια συμμαχία το 1939. Με βάση αυτό, ο Χίτλερ και ο Στάλιν κατέκτησαν και διαίρεσαν την Κεντρική Ευρώπη. Ως μέρος αυτής της ολοκληρωτικής συμμαχίας, οι Σοβιετικοί υιοθέτησαν πρόθυμα τον αντισημιτισμό από τη Γερμανία. Στη σοβιετική αυτοκρατορία, οι Εβραίοι δεν έπρεπε να εξοντωθούν, αλλά η επίσημη καχυποψία οδήγησε σε μαζικές εκδίωξεις Εβραίων στη Σιβηρία και την Κεντρική Ασία, ειδικά από τις κατεχόμενες περιοχές. Αυτό το ποινικό (ή στη γλωσσολογία της σοβιετικής προπαγάνδας, “επανεκπαίδευση”) μέτρο παραδόξως έσωσε αυτούς τους εκδιωγμένους Εβραίους από το Ολοκαύτωμα, εφόσον επιβίωσαν από τις στερήσεις της εξορίας και των στρατοπέδων συγκέντρωσης γκουλάγκ.</span>\n<span class=\"para\">Μετά τον Δεύτερο Παγκόσμιο Πόλεμο, οι επιζώντες του Ολοκαυτώματος και οι προαναφερθέντες εκδιωγμένοι Εβραίοι προσπάθησαν να αναδημιουργήσουν τις κοινότητες και τη πολιτιστική τους ζωή στη γλώσσα Yiddish στη Σοβιετική Ένωση και σε όλο το σοβιετικό μπλοκ, δηλαδή, ειδικά στην Πολωνία. Η αχνή σκιά της προπολεμικής ζωντανής “Yiddishland” συμπίπτει στενά με τις πολωνο-λιθουανικές γαίες. Η Μόσχα επέτρεψε μια αδύναμη αναβίωση για μερικά χρόνια στη Σοβιετική Ένωση. Αλλά, στην στροφή της δεκαετίας του 1950, η εβραϊκή ελίτ που μιλούσε Yiddish εκτελέστηκε, ενώ πολλοί χαμηλόβαθμοι εβραίοι αξιωματούχοι καταδικάστηκαν σε δεκαετίες στα στρατόπεδα γκουλάγκ. Ακολουθώντας το σοβιετικό παράδειγμα, παρόμοιες “αντι-σιωνιστικές ενέργειες” ακολούθησαν στην Τσεχοσλοβακία, την Ουγγαρία και τη Ρουμανία. Οι τελευταίες από αυτές τις αντισημιτικές ενέργειες, το 1968, έσβησαν τη τελευταία φλόγα της Yiddishland που εξακολουθούσε να υπάρχει στην κομμουνιστική Πολωνία.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Μερκουριανοί άνθρωποι</strong></span>\n<span class=\"para\">Ο Γιούρι Σλέζκιν είναι Αμερικανός ιστορικός εβραϊκής καταγωγής που αποστάτησε από τη Σοβιετική Ένωση. Στη μονογραφία του το 2004 <em>The Jewish Century</em>, πρότεινε ότι οι Εβραίοι ήταν ένας από τους “Μερκουριανούς λαούς” μιας παγκοσμιοποιημένης μοντερνότητας, μαζί με τους Αρμένιους, τους Κινέζους του εξωτερικού και τους Ρομά. Ως αρχέτυπος μεσάζων, μέσω του εμπορίου, της εκπαίδευσης και των χρηματοοικονομικών υπηρεσιών, αυτοί οι Μερκουριανοί λαοί έχουν συνδέσει τα άλλα έθνη του κόσμου στην σημερινή παγκόσμια κοινότητα. Για παράδειγμα, πολλές συνήθειες και πρακτικές της ακαδημαϊκής έρευνας, της τραπεζικής, της επιχειρηματικότητας, του εμπορίου και του μάρκετινγκ εμφανίστηκαν πρώτα σε εβραϊκά shtetls, είτε στην yeshiva, στις αγορές είτε εντός διακρατικών δικτύων εβραίων εμπόρων και τραπεζιτών που κάποτε άνθισαν σε όλη την Yiddishland.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Πριν από το Ολοκαύτωμα, τέτοια δίκτυα εκτείνονταν από τον απελπισμένα φτωχό εβραίο πλανόδιο έμπορο σε ένα απομακρυσμένο shtetl μέχρι τον πλούσιο εβραίο επενδυτή που πήγαινε διακοπές στην Γαλλική Ριβιέρα. Στην κορύφωση της πρώτης εποχής της παγκοσμιοποίησης, πριν από τον Μεγάλο Πόλεμο, αυτός ο ζωντανός ιστός εξατομικευμένων οικονομικών και πολιτιστικών συνδέσεων επέτρεψε την ανταλλαγή ιδεών, αγαθών και επενδύσεων από τις πιο απομακρυσμένες γωνιές της Ρωσικής Αυτοκρατορίας μέχρι τη Δυτική Ευρώπη, τη Βόρεια Αμερική, πολλές χώρες της Λατινικής Αμερικής, την Υποχρεωτική Παλαιστίνη, τη Νότια Αφρική, την Κένυα και την Αυστραλία.</span>\n<span class=\"para\">Το Ολοκαύτωμα εξάλειψε την Yiddishland και τους κατοίκους της. Ωστόσο, τα δίκτυα που είχαν δημιουργήσει και διαχειριστεί για αιώνες παραμένουν. Τώρα στελεχώνονται από νεοφερμένους άλλων εθνοτικών υποβάθρων που έμαθαν (και συχνά έκλεψαν χωρίς να αναγνωρίσουν) τη μοντερνότητα από τους Εβραίους. Σήμερα, στον Παγκόσμιο Βορρά, σχεδόν όλος ο πληθυσμός είναι υψηλά μορφωμένος και εξοικειωμένος με τις μεθόδους διεθνούς εμπορίου και επικοινωνιών. Όλοι έγιναν μέλη της παγκόσμιας Μερκουριανής συντεχνίας της μοντερνότητας. Το ίδιο ισχύει και για τις ελίτ στον Παγκόσμιο Νότο, μαζί με αυξανόμενο αριθμό ανθρώπων με πλήρη στοιχειώδη και περαιτέρω εκπαίδευση.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Επιστημονική φαντασία ή παρατηρούμενη πραγματικότητα;</strong></span>\n<span class=\"para\">Η επιστημονική φαντασία ως καθορισμένο είδος με αυτοσυνειδητούς συγγραφείς εμφανίστηκε στην μεσοπολεμική περίοδο, κυρίως στις Ηνωμένες Πολιτείες. Οι δύο μεταπολεμικές δεκαετίες προήγαγαν την χρυσή εποχή της επιστημονικής φαντασίας, συμπεριλαμβανομένης της εξάπλωσης αυτού του είδους στη Βρετανία και τη Δυτική Ευρώπη. Αυτή η περίοδος συνδέεται έντονα με τον παραγωγικό Αμερικανό συγγραφέα Ισαάκ Ασίμοφ (1920-1992). Το 1942 άρχισε να γράφει ιστορίες που γέννησαν τη χαρακτηριστική σειρά βιβλίων του <em>Foundation</em> (1951-1993), η οποία καταγράφει την άνοδο και την πτώση των γαλαξιακών αυτοκρατοριών. Επιπλέον, στη εμβληματική συλλογή ιστοριών <em>I, Robot</em> (1950), ο Ασίμοφ διατύπωσε τους τρεις νόμους της ρομποτικής. Μέχρι σήμερα, αυτοί οι νόμοι αποτελούν τον πυρήνα των συζητήσεων σχετικά με την ηθική και την ανάπτυξη ρομπότ και AI.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Από την προοπτική της σοβιετικής δογματικής του σοσιαλιστικού ρεαλισμού, η επιστημονική φαντασία ήταν ένα ύποπτο είδος στο σοσιαλιστικό μπλοκ, ανεξαρτήτως του τεχνολογικού της αισιοδοξίας που μοιραζόταν με τις κύριες ιδεολογικές αρχές του Μαρξισμού-Λενινισμού. Στην περίοδο της πολιτικής απόψυξης που ακολούθησε την επίσημη λήξη του δογματικού σταλινισμού το 1956, η επιστημονική φαντασία αγκαλιάστηκε προσεκτικά ως αναπόσπαστο μέρος μιας μελλοντικής σοβιετικής οπτικής για τον παγκόσμιο κομμουνισμό. Παρά αρκετούς σοβιετικούς συγγραφείς που δοκίμασαν την τύχη τους σε αυτό το είδος, από την προοπτική των αναγνωστών και των παγκόσμιων παρατηρητών της “ωραίας λογοτεχνίας”, η σοβιετική επιστημονική φαντασία έγινε συνώνυμη με τους αδελφούς Στρουγκάτσκι, δηλαδή, τον Αρκάντι (1925-1991) και τον Μπόρις (1933-2012). Στο στοιχειωμένο μυθιστόρημά τους του 1972 <em>Roadside Picnic</em>, το ντουέτο προεξόφλησε το υποείδος της μετα-αποκαλυπτικής φαντασίας. Αλλά πιο σημαντικά, αυτό το βιβλίο διαβάζεται τώρα ως προφητεία της πυρηνικής καταστροφής του Τσερνομπίλ (1986), η οποία συνέβαλε καθοριστικά στη διάλυση της Σοβιετικής Ένωσης.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Τέλος, η επιστημονική φαντασία έγινε αποδεκτή ως μέρος της κυρίαρχης λογοτεχνίας κατά τη διάρκεια της δεκαετίας του 1960 και του 1970. Αυτή η επίτευξη υλοποιήθηκε σε μεγάλο βαθμό χάρη στο έργο του Πολωνού συγγραφέα επιστημονικής φαντασίας Στανισλάβ Λεμ (1921-2006). Το πιο γνωστό μυθιστόρημά του <em>Solaris</em> (1961) είναι κατασκευασμένο και γραμμένο με μη-είδος τρόπο με τη συνειδητή χρήση καλλιτεχνικής πρόζας. Έδειξε ότι οι μη-είδους συγγραφείς μπορούσαν να γράψουν επιστημονική φαντασία ή να αγκαλιάσουν τα στοιχεία της στα έργα τους. Μια παρόμοια υπηρεσία στη παγκόσμια λογοτεχνία προσέφερε ο Γκαμπριέλ Γκαρσία Μάρκες που σε αυτό που έγινε “μαγικός ρεαλισμός” de facto υποστήριξε τη φαντασία για την υψηλή λογοτεχνία.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Στα έργα επιστημονικής φαντασίας του, ο Λεμ προσέφερε πλήρως ανεπτυγμένους χαρακτήρες και δεν δίστασε από τον απαισιόδοξο για το μέλλον. Και οι δύο χαρακτηριστικές είναι χαρακτηριστικές της κυρίαρχης λογοτεχνίας και αντικατοπτρίζουν κατάλληλα την ανθρώπινη κατάσταση. Αυτή η κατεύθυνση της λογοτεχνικής ανάπτυξης δεν κέρδισε τον Λεμ στους κομμουνιστικούς ελεγκτές της “πολιτιστικής παραγωγής” στην Πολωνία. Μετά από όλα, το κομμουνιστικό μέλλον προπαγανδίστηκε ότι ήταν ένας παράδεισος εργατών. Ο Λεμ προειδοποίησε ότι θα ήταν ένας παράδεισος ηλιθίων ή κάποια “χώρα του κουκουβάγια”. Αυτή η συνειδητοποίηση ήταν ένα ακόμη βήμα προς τη λογοτεχνία και μακριά από το γκέτο του είδους της επιστημονικής φαντασίας.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Η απαισιοδοξία του Λεμ εμφανίστηκε στο <em>Solaris</em> ως η αδυναμία επικοινωνίας με εξωγήινη νοημοσύνη. Έγινε ένα leitmotif των βιβλίων του, που ενθάρρυνε τους αδελφούς Στρουγκάτσκι στην πορεία τους προς το αριστούργημά τους <em>Roadside Picnic</em>.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Κρυμμένοι σε κοινή θέα</strong></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Στο κλασικό έργο του <em>Holocaust and Modernity</em> (1989), ο Εβραίος-Πολωνός κοινωνιολόγος Ζίγκμουντ Μπάουμαν (1925-2017), που εκδιώχθηκε από την κομμουνιστική Πολωνία το 1968, προειδοποίησε “γνωρίζουμε τι δεν γνωρίζαμε το 1941; ότι επίσης <em>το αδιανόητο πρέπει να φανταστεί.</em>” Ο Ασίμοφ, ο Λεμ και οι αδελφοί Στρουγκάτσκι έκαναν ακριβώς αυτό. Και για αυτό το θέμα, δεκαετίες πριν ο Μπάουμαν διατύπωσε την διάσημη προειδοποίησή του. Τίθεται το ερώτημα αν αυτοί οι τέσσερις δημιουργοί και καινοτόμοι της παγκόσμιας επιστημονικής φαντασίας του 20ού αιώνα είχαν κάτι κοινό με τον Μπάουμαν και ο ένας με τον άλλον.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Με την πρώτη ματιά, αυτό φαίνεται απίθανο, εκτός από το ότι ο Λεμ και ο Μπάουμαν μοιράστηκαν για λίγο την ίδια κομμουνιστική Πολωνία ως πατρίδα τους. Αλλά ας ρίξουμε μια πιο προσεκτική ματιά στο οικογενειακό υπόβαθρο και την εμπειρία ζωής αυτών των εμβληματικών συγγραφέων επιστημονικής φαντασίας. Ο Ασίμοφ γεννήθηκε στο μικρό χωριό Πετρόβιτσι, σήμερα στη Ρωσία, από εβραίους γονείς που μιλούσαν Yiddish. Καταχώρησαν το μωρό με τις κοσμικές αρχές στα ρωσικά ως Ισαάκ Ιουδόβιτς Ασίμοφ (<em>Исаак Юдович Азимов</em>). Στο ασκεναζικό shtetl τους, το αγόρι ήταν γνωστό στα Yiddish ως Γιτσκχόκ Ασίμοφ (<em>יצחק</em> <em>אַזימאָװ</em>). Η περιοχή ήταν αμφισβητούμενη μεταξύ της τότε προσωρινά ανεξάρτητης Λευκορωσίας, της μπολσεβίκικης Ρωσίας και της Πολωνίας. Για να ξεφύγουν από την απελπισία και την αβεβαιότητα του Μεγάλου Πολέμου που φαινόταν να συνεχίζεται εκεί αδιάκοπα, το 1923, η οικογένεια αποχαιρέτησε την Ευρώπη και μετανάστευσε στις Ηνωμένες Πολιτείες.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Σήμερα, οι τοπικοί ιστορικοί του πολιτισμού και της λογοτεχνίας, ξεχνώντας τον αντισημιτισμό, διεκδικούν τον Ασίμοφ τόσο για τη Λευκορωσία όσο και για τη Ρωσία. Η περιοχή του Σμολένσκ, όπου βρίσκεται το Πετρόβιτσι, ανήκει στις ιστορικά εθνοτικές λευκορωσικές γαίες. Το επώνυμο της οικογένειας υποδεικνύει σαφώς ότι προέρχονταν από μια περιοχή που μιλούσε λευκορωσικά. Σημαίνει “χειμερινά σιτηρά” ή <em>азіміна</em> στα λευκορωσικά. Αντίθετα, στα ρωσικά αυτός ο όρος είναι <em>озимина</em> και το ίδιο στα πολωνικά, <em>ozimina</em>.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Ο Στανισλάβ Λεμ γεννήθηκε επίσης από εβραίους γονείς αλλά πλήρως αφομοιώθηκε με την πολωνόφωνη ελίτ στο Λβοβ (σήμερα, Λβιβ στη δυτική Ουκρανία). Ο πατέρας του Σαμουήλ ήταν πλούσιος ιατρός ΩΡΛ. Πριν από τον Μεγάλο Πόλεμο, η ζωή ήταν καλή για την οικογένειά του στην περιφερειακή πρωτεύουσα του στέμματος της Γαλικίας στην Αυστροουγγαρία. Ωστόσο, η αύξηση του πολιτικού και λαϊκού αντισημιτισμού πείσε τον Σαμουήλ να αλλάξει την ορθογραφία του επωνύμου του από Λεχμ σε Λεμ. Η πρώτη μορφή ήταν ένας σαφώς γερμανικός όρος για “πηλό”. Αλλά στο κοινωνικό και εθνοτικό πλαίσιο της Γαλικίας, ερμηνεύτηκε ως προφανής ένδειξη εβραϊκότητας, το επώνυμο προερχόμενο από τη λέξη Yiddish <em>leym</em> (<em>ליים</em>) για “πηλό”.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Η πτώση του προσβλητικού “h” επέτρεψε την άρνηση της εβραϊκής του καταγωγής. Το επιχείρημα αποδείχθηκε χρήσιμο κατά τη διάρκεια πολλών πογκρόμ στο τέλος του Πρώτου Παγκοσμίου Πολέμου και στην άμεση μετάβαση του, συμπεριλαμβανομένης της αντισημιτικής σφαγής στο Λβοβ τον Νοέμβριο του 1918. Αυτό το φρικτό πογκρόμ συνέβη όταν ανακοινώθηκε η ανεξαρτησία του πολωνικού εθνικού κράτους. Έτσι, οι γονείς του Λεμ δεν πήραν ρίσκα και χάρισαν στον γιο τους ένα εντελώς μη-εβραϊκό πρώτο όνομα. Ο Στανισλάβ είναι ένα σαφώς σλαβικό όνομα, πιο δημοφιλές μεταξύ των κοσμικών Πολωνών. Στο σχολείο στην μεσοπολεμική Πολωνία, ο Λεμ παρακολούθησε θρησκευτικές οδηγίες στην εβραϊκή θρησκεία. Αλλά ο μελλοντικός συγγραφέας επιβίωσε από τις επόμενες σοβιετικές και γερμανικές κατοχές του Λβοβ με ψευδείς “Αριανές” ταυτότητες, που τον προσδιόριζαν ως καθολικό.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Όταν η οικογένεια συνειδητοποίησε ότι οι Σύμμαχοι είχαν συμφωνήσει στην προσάρτηση της ανατολικής πλευράς της μεσοπολεμικής Πολωνίας στη Σοβιετική Ένωση, μετακόμισαν στη δεύτερη πιο σημαντική πόλη της Γαλικίας που παρέμεινε εντός της μεταπολεμικής Πολωνίας, δηλαδή, το Κρακοβία. Κατά τη διάρκεια του πολέμου και αμέσως μετά, βίωσαν τις στερήσεις και τις ταπεινώσεις της σοβιετικής κυριαρχίας και φρόντισαν να αποφεύγουν αυτήν.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Σε αντίθεση με τον Ασίμοφ στη Νέα Υόρκη, οι Λεμ πατέρας και γιος έπρεπε να κρύψουν την εβραϊκή τους καταγωγή ως προφύλαξη. Ήταν η <em>sine qua non</em> προϋπόθεση επιβίωσης σε εποχές ενεργών αντισημιτικών διωγμών και εξόντωσης. Τίποτα δεν άλλαξε σε αυτό το θέμα είτε στην κομμουνιστική είτε στην μετακομμουνιστική Πολωνία. Ο Λεμ απέφυγε οποιαδήποτε ερώτηση ή συζήτηση σχετικά με την εβραϊκή καταγωγή της οικογένειάς του. Η εκδίωξη των Εβραίων το 1968 και η σχεδόν επίσημη <a href=\"https://www.proquest.com/docview/1297202038\">έρευνα</a> που προοριζόταν να επιβεβαιώσει την <em>μη</em>-εβραϊκή καταγωγή ενός υποψηφίου προεδρικών εκλογών το 1990 επιβεβαίωσε τους φόβους του Λεμ ότι ήταν καλύτερα να μην πει τίποτα για την εβραϊκή του καταγωγή. Ο διάσημος συγγραφέας παρέμεινε σιωπηλός σχετικά με αυτό το θέμα μέχρι τον θάνατό του.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Οι αδελφοί Στρουγκάτσκι γνώριζαν επίσης ότι έπρεπε να αποφύγουν την αποκάλυψη της εβραϊκής τους καταγωγής. Όπως στην κομμουνιστική Πολωνία, η εβραϊκότητα ήταν μια σοβαρή κοινωνική και πολιτική επιβάρυνση στη Σοβιετική Ένωση. Ο πατέρας των αδελφών, Ναθάν, γεννήθηκε στο εβραϊκό χωριό Ντουμπόβιτσι, κοντά στην ιστορική πόλη Χλουχίβ στην περιοχή Σούμι της σημερινής Ουκρανίας. Τώρα, αυτή η περιοχή είναι επικίνδυνα κοντά στο ρωσο-ουκρανικό μέτωπο. Ο Ναθάν σκόπευε να ακολουθήσει τα βήματα του πατέρα του, Ζάλμαν από την Χερσώνα (σήμερα Ουκρανία), ο οποίος είχε αποκτήσει πανεπιστημιακή εκπαίδευση και είχε γίνει δικηγόρος. Αλλά ο Μεγάλος Πόλεμος, η μπολσεβίκικη επανάσταση, ο εμφύλιος πόλεμος και η κομματική εργασία σχεδίασαν να κρατήσουν τον Ναθάν μακριά από την εκπλήρωση του ονείρου του. Ανέχθηκε, παρακολουθώντας εξωτερικά και βραδινά μαθήματα όποτε εμφανιζόταν μια ευκαιρία.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Πολιτικές εκκαθαρίσεις και εθνοτικά σχεδιασμένες καταπιέσεις πείσανε τον Ναθάν (ο οποίος σοφά παντρεύτηκε μια Ρωσίδα Ορθόδοξη κοπέλα) να δώσει στους γιους του σαφώς μη-εβραϊκά πρώτα ονόματα, δημοφιλή μεταξύ των εθνοτικών Ρώσων. Χάρη στην προηγούμενη απόφαση του Ζάλμαν, το επώνυμο της οικογένειας ήταν ήδη διακριτικά σλαβικό. Η λέξη <em>struh</em> (<em>струг</em>) στα Ουκρανικά ή <em>strug</em> στα Πολωνικά σημαίνει το παραδοσιακό εργαλείο ξυλουργικής που είναι γνωστό ως ξυλοκόπτης. Η οικογένεια γνώριζε καλά για τον Χολοντομόρ στη σοβιετική Ουκρανία και το Ολοκαύτωμα. Επιπλέον, έζησαν την πολιορκία του Λένινγκραντ (Αγία Πετρούπολη). Αντί να παραδώσουν αυτήν την πόλη στους Γερμανούς, οι σοβιετικές αρχές την υπερασπίστηκαν με κόστος γενοκτονικών κλίμακας απωλειών μεταξύ των κατοίκων της, οι οποίοι υπέφεραν από πείνα. Ο προπολεμικός πληθυσμός της πόλης των 3,5 εκατομμυρίων μειώθηκε σε ένα δέκατο αυτού του αριθμού. Η παραμονή χαμηλού προφίλ και η αποφυγή να ξεχωρίζουν εθνοτικά ή αλλιώς από τις υπάκουες ρωσικές μάζες ήταν καθοριστική για την επιβίωση στη Σοβιετική Ένωση. Αυτός ο τύπος συμμόρφωσης είναι ξανά η απαιτούμενη κανονικότητα στη σημερινή πολεμοχαρή και νεο-ιμπεριαλιστική Ρωσία.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Ωστόσο, στη Σοβιετική Ένωση ήταν δύσκολο να κρύψει κανείς την καταγωγή του αποτελεσματικά, λόγω της γραφειοκρατικής απαίτησης να αποκαλύψει το όνομα του πατέρα στο όνομά του. Η ανάγκη για πατρωνυμικό υποχρέωνε τον Αρκάντι και τον Μπόρις να προσθέσουν το “Νατανόβιτς” στα ονόματά τους. Ωστόσο, οι αδελφοί απέφυγαν έξυπνα αυτήν την αναγκαιότητα, επιλέγοντας να είναι γνωστοί στα εξώφυλλα των βιβλίων τους που συνέγραψαν απλά ως οι “Αδελφοί Στρουγκάτσκι” (<em>Братья Стругацкие</em>) ή εναλλακτικά ως Αρκάντι και Μπόρις Στρουγκάτσκι (<em>Аркадий и Борис Стругацкие</em>). Διαφορετικά, όταν ένας αντισημιτικός λογοκριτής επέμενε, οι συγγραφείς κατέφευγαν στα ακρωνύμια ΑΝ και ΒΝ εκτός από το κοινό τους επώνυμο. Η ορθογραφία αυτού του “Ν” ήταν εκτός συζήτησης.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Κακός κύκλος: μεταξύ υδραργύρου, αντισημιτισμού και γενοκτονίας</strong></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Έχουν οι Ασίμοφ, Λεμ και οι αδελφοί Στρουγκάτσκι κάτι περισσότερο κοινό από μια ασαφή ανάμνηση της εβραϊκής τους καταγωγής; Όλοι αυτοί οι παγκοσμίου φήμης συγγραφείς προέρχονται από τις γαίες της πρώην Πολωνο-Λιθουανικής Κοινοπολιτείας. Με έναν ή άλλο τρόπο ήταν πολωνο-λιθουανικοί Εβραίοι. Κατά τη διάρκεια της δεκαετίας του 1930 και του 1940, αυτή η περιοχή έγινε η διαβόητη “Bloodlands” της Ευρώπης, όπου τα γενοκτονικά σχέδια και οι κατακτήσεις των σοβιετικών και γερμανικών ολοκληρωτικών καθεστώτων επικαλύφθηκαν χωρικά σε γρήγορη διαδοχή. Ο Λεμ και οι αδελφοί Στρουγκάτσκι βίωσαν τις απαιτήσεις αυτής της θανατηφόρας κατάστασης με όλη τη δύναμη και έπρεπε να πλοηγηθούν στο στενό μονοπάτι της επιτυχίας στο μεταπολεμικό σοβιετικό μπλοκ.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Ο Ασίμοφ γλίτωσε από αυτήν τη σκληρή μοίρα, χάρη στην ευνοϊκή απόφαση των γονιών του να φύγουν για την Αμερική. Ωστόσο, από τον τύπο; τις συζητήσεις με τους εβραίους συγγενείς και γνωστούς του; και ως στρατιώτης στον αμερικανικό στρατό, ο Ασίμοφ έμαθε λεπτομερώς για το Ολοκαύτωμα και την εξόντωση της ευρωπαϊκής εβραϊκής κοινότητας υπό γερμανική κατοχή. Στη συνέχεια, οι μεταπολεμικοί σοβιετικοί διωγμοί των Εβραίων της χώρας επανειλημμένα έκαναν πρωτοσέλιδα στον αμερικανικό τύπο.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Όλοι οι τέσσερις συγγραφείς επιστημονικής φαντασίας παρατήρησαν ή βίωσαν προσωπικά τη μοντερνότητα και την τεχνολογία στην πιο φονική τους αιχμή. Χάρη σε αυτήν τη δηλητηριώδη γνώση, έμαθαν πώς να “φανταστούν το αδιανόητο” πριν ακόμη ο Μπάουμαν διατυπώσει την ρήση του. Όπως οι συγγραφείς, αυτός ο κοινωνιολόγος ανήκε στο ίδιο κοινωνικό, εθνοτικό, μετα-ομολογιακό περιβάλλον των εβραίων Ασκεναζί που μιλούσαν Yiddish της Πολωνίας-Λιθουανίας. Το 1989, διδάσκοντας στο Πανεπιστήμιο του Λιντς στη Βρετανία, ο Μπάουμαν μπορούσε να δηλώσει με ασφάλεια ότι η μοντερνότητα όπως την γνωρίζουμε σήμερα παρήγαγε το Ολοκαύτωμα και, επίσης, έγινε προϊόν του Ολοκαυτώματος. Αναπόσπαστο μέρος αυτής της διαδικασίας είναι η περίεργη απουσία του Δυτικού κόσμου σχετικά με την σχεδόν άμεση εξαφάνιση, κατά τη διάρκεια του Δευτέρου Παγκοσμίου Πολέμου, της πλήρους ανάπτυξης της ευρωπαϊκής κουλτούρας στη γλώσσα Yiddish, με 12 εκατομμύρια ομιλητές παγκοσμίως.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Οι επιζώντες του Ολοκαυτώματος κατάφεραν να ιδρύσουν το Κεντροευρωπαϊκό κράτος τους, το Ισραήλ, στη Μέση Ανατολή. Η ναζιστική Γερμανία και το πρόγραμμα της Τελικής Λύσης καταδικάστηκαν ηχηρά στις Δίκες της Νυρεμβέργης. Μέχρι πρόσφατα, ήταν απαράδεκτο να εκφράζονται ανοιχτά αντισημιτικά συναισθήματα στη Δύση, ειδικά στη Γερμανία. Τώρα, δυστυχώς, το ταμπού φαίνεται να έχει τελειώσει. Φαίνεται ότι δεν υπήρχε τίποτα άλλο εκτός από την εκπαίδευση και την ηθική για να σταματήσει τους ανθρώπους από το να ψιθυρίζουν ο ένας στον άλλο ότι “ο Χίτλερ ήταν ένας σπουδαίος ηγέτης” και “οι Εβραίοι άξιζαν τη μοίρα τους”.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Στις μεταπολεμικές Ηνωμένες Πολιτείες, αρχικά, δεν υπήρχε αγορά για βιβλία σχετικά με το Ολοκαύτωμα. Στο σοβιετικό μπλοκ οι λογοκριτές δεν επέτρεπαν ανοιχτή συζήτηση για τη Σοά. Αντίθετα – συνειδητά ή όχι – οι Ασίμοφ, Λεμ και οι αδελφοί Στρουγκάτσκι λαθρεμπόδισαν αυτή τη πικρή γνώση κάτω από την λαμπερή βιτρίνα της επιστημονικής φαντασίας. Στα βιβλία των συγγραφέων, αν ο αναγνώστης παρατηρήσει προσεκτικά, η γκετοποίηση και η αποανθρωποποίηση των στοχοποιημένων ομάδων, τα πογκρόμ, η εθνοκαθαρτική εκκαθάριση και οι πράξεις γενοκτονίας απεικονίζονται με λεπτομέρεια. Αυτοί οι τέσσερις συγγραφείς γνώριζαν για το μέλλον από το ζωντανό παρόν τους. Δυστυχώς, αυτό το παρόν αρνείται να παραδοθεί στο παρελθόν. Αντίθετα, συνεχίζει να γίνεται το μέλλον μας. Ας είμαστε καθαροί σχετικά με την κατάσταση, είμαστε εμείς που “<a href=\"https://www.nauka-pan.pl/index.php/nauka/article/view/816\">καταδικάζουμε</a> τους ανθρώπους σε αυτή τη μοίρα”.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Ο Τόμας Καμουσέλα </strong>είναι Αναγνώστης (Καθηγητής Εξαιρετικός) στη Σύγχρονη Κεντρική και Ανατολική Ευρωπαϊκή Ιστορία στο Πανεπιστήμιο του Σεντ Άντριους στη Σκωτία. Οι πρόσφατοι τόμοι του περιλαμβάνουν <em>Politics and the Slavic Languages</em> (Routledge 2021), <em>Eurasian Empires as Blueprints for Ethiopia</em> (Routledge 2021), <em>Languages and Nationalism Instead of Empires</em> (Routledge 2023), <em>Politika gjuhësore dhe gjeopolitika</em> (Littera 2023), <em>Rreziqet e neoimperializmit rus</em> (Kristalina 2024) και <em>Papusza / Bronisława Wajs: Tears of Blood</em> (Brill 2024). Η αναφορά του <em>Words in Space and Time: A Historical Atlas of Language Politics in Modern Central Europe</em> (CEU Press 2021) είναι διαθέσιμη ως δημοσίευση ανοιχτής πρόσβασης.</span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"en": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><strong>Ashkenazi Jewry between Poland-Lithuania, Russia and the US</strong></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">In the early modern period, the majority of the world’s Jews lived in the Commonwealth of the Kingdom of Poland and the Grand Duchy of Lithuania. This now forgotten realm extended from what today is Latvia and Estonia in the north to present-day Moldova in the south, and from central Poland in the west to eastern Ukraine in the east. In English the polity is known under the shorthand name of Poland-Lithuania, while in most successor polities it is dubbed the “Commonwealth” or <em>Rech Pospolita</em> in Slavic. The only exception is Poland, where the Commonwealth is claimed exclusively as part of the current national master narrative under the anachronistic designation of (pre-partition) Poland.</span>\n<span class=\"para\">In the late 18th century, Russia – alongside the successor polity of Prussia and with the Habsburgs’ participation – partitioned Poland-Lithuania. The Commonwealth was erased from the political map of Europe. The lines of division changed during the Napoleonic Wars before stabilizing in the wake of the Congress of Vienna (1815). As a result, Russia effectively annexed over four-fifths of Polish-Lithuanian territory.</span>\n<span class=\"para\">In turn, without leaving their hometowns of almost one millennium, most of the globe’s Jews found themselves within the Russian Empire. As a result, nowadays it is popular to refer to Ashkenazim as “Russian Jews”. Yet, it is a misnomer. First of all, they are members or descendants of the Polish-Lithuanian Jewry. Following the annexation of the majority of Poland-Lithuania, St Petersburg created the Pale of Settlement, which Jews were prohibited to leave. This territorial ghetto coincided with the Polish-Lithuanian lands within the Russian boundaries, including the northern Black Sea littoral seized then from the Ottomans and the Crimean Khanate. Jews – as “foreign infidels” (<em>innorodtsy</em>) – had to be prevented from defiling the confessional purity of Russia’s canonically Orthodox hinterland, or the tsarist empire’s metropole.</span>\n<span class=\"para\">The Pale survived until the Bolshevik revolution in 1917. Unlike Poland-Lithuania, this territorial ghetto offered no protection against the government and the Christian population’s antisemitic excesses. The Christian churches’ two-millennia-long campaign of anti-Jewish propaganda, married with modern forms of warfare and population control, resulted in successive waves of unprecedented pogroms during the 1880s. With the tsarist authorities inciting or at least turning a blind eye, Christians regularly roughed up, robbed and even killed their Jewish neighbours across the breadth and length of the pale.</span>\n<span class=\"para\"><strong>From pogroms to the Shoah</strong></span>\n<span class=\"para\">In search of safety, justice and prosperity, survivors left en masse for Western Europe and the Americas. They went especially to the United States. As a result, in the 1920s, New York became the world’s largest Jewish city. At that time, Jews constituted a plurality of all New Yorkers. The more concealed antisemitism of WASP (an acronym for White Anglo-Saxon Protestant) Americans caught up with Polish-Lithuanian Jews in the wake of the Great Depression. Newly introduced restrictive immigration quotas that also covered Jews remained in place for four decades. When the nazis persecuted Jews during the 1930s and carried out the Holocaust in the first half of the subsequent decade, the globe’s leading democracy turned a cold shoulder to Jews.</span>\n<span class=\"para\">Prior to the Holocaust, the two totalitarian powers of the Third Reich and the Soviet Union forged an alliance in 1939. On this basis, Hitler and Stalin conquered and partitioned Central Europe. As part of this totalitarian alliance, the Soviets readily adopted antisemitism from Germany. In the Soviet empire Jews were not to be exterminated but official distrust led to the mass expulsions of Jews to Siberia and Central Asia, especially from the conquered territories. This punitive (or in the Soviet propaganda’s vocabulary, “re-education”) measure paradoxically saved these Jewish expellees from the Holocaust, provided they survived the privations of exile and gulag concentration camps.</span>\n<span class=\"para\">After the Second World War, Holocaust survivors and the aforementioned Jewish expellees attempted to recreate their Yiddish-language communities and cultural life in the Soviet Union and across the Soviet bloc, that is, especially in Poland. The pale shadow of the prewar vibrant “Yiddishland” tightly coincided with the Polish-Lithuanian lands. Moscow allowed for a feeble revival for a couple of years in the Soviet Union itself. But, at the turn of the 1950s, the country’s Yiddish-speaking Jewish elite were executed, while numerous low-ranking Jewish officials were sentenced to decades in the gulag camps. Following the Soviet example, similar “anti-Zionist actions” followed in Czechoslovakia, Hungary and Romania. The very last of these antisemitic actions, in 1968, extinguished the ultimate flame of Yiddishland that still persisted in communist Poland.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Mercurian people</strong></span>\n<span class=\"para\">Yuri Slezkine is an American historian of Jewish extraction who defected from the Soviet Union. In his 2004 monograph <em>The Jewish Century</em>, he proposed that Jews were one of the “Mercurian peoples” of a globalized modernity, alongside the Armenians, overseas Chinese and the Roma. As an archetypic middleman, through commerce, education and financial services these Mercurian peoples have connected the world’s other nations into today’s global community. For instance, many customs and practices of academic research, banking, entrepreneurship, trade and marketing first emerged in Jewish shtetls, be it in the yeshiva, market squares or within transnational networks of Jewish merchants and bankers that once thrived across Yiddishland.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Prior to the Holocaust, such networks extended from the desperately poor Jewish peddler in a remote shtetl to the rich Jewish investor given to holidaying in the ‎French Riviera. At the height of the first age of globalization, before the Great War, this vibrant web of individualized economic and cultural connections allowed for the exchange of ideas, goods and investment from the farthest reaches of the Russian Empire to Western Europe, North America, numerous Latin American states, Mandatory Palestine, South Africa, Kenya and Australia.</span>\n<span class=\"para\">The Holocaust eradicated Yiddishland and its inhabitants. Yet the networks they had created and run for centuries remain. Now they are staffed with newcomers of other ethnic backgrounds who learned (and often stole without acknowledging) modernity from Jews. Nowadays, in the Global North, practically all the populace are highly educated and acquainted with the methods of international commerce and communications. All became members of the worldwide Mercurian guild of modernity. The same is true of the elites in the Global South, alongside growing numbers of people with full elementary and further education.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Science fiction or observed reality?</strong></span>\n<span class=\"para\">Science fiction as a defined genre with self-aware writers emerged in the interwar period, mostly in the United States. The two post-war decades heralded the golden age of science fiction, including the spread of this genre to Britain and Western Europe. This period is strongly associated with the prolific American writer Isaac Asimov (1920-1992). In 1942 he began penning stories that spawned his trademark <em>Foundation</em> book series (1951-1993), which chronicles the rise and fall of galactic empires. What is more, in the iconic story collection <em>I, Robot</em> (1950), Asimov formulated the three laws of robotics. To this day these laws constitute the core of discussions on the ethics and development of robots and AI.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">From the perspective of the Soviet dogma of socialist realism, science fiction was a suspect genre in the socialist bloc, irrespective of its technological optimism shared with the main ideological tenets of Marxism-Leninism. In the period of the political thaw that followed the official end of dogmatic Stalinism in 1956, science fiction was cautiously embraced as part and parcel of a future-oriented Soviet vision of worldwide communism. Despite quite a few Soviet writers who tried their hand at this genre, from the perspective of readers and global observers of “belles lettres”, Soviet science fiction became synonymous with the Strugatski brothers, namely, Arkady (1925-1991) and Boris (1933-2012). In their haunting 1972 novel <em>Roadside Picnic</em>, the tandem prefigured the subgenre of post-apocalyptic fiction. But more importantly, this book is now read as a foretelling of the Chernobyl nuclear disaster (1986), which decisively contributed to the breakup of the Soviet Union.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Last but not least, science fiction became accepted as part of mainstream literature during the 1960s and 1970s. This achievement materialized largely thanks to the Polish science fiction author Stanisław Lem’s (1921-2006) body of work. His most renowned novel <em>Solaris</em> (1961) is constructed and written in a non-genre manner with the conscious use of artistic prose. It showed that non-genre writers could write science fiction or embrace its elements in their works. A similar service to world literature was performed by Gabriel Garcia Marquez who in what became “magical realism” de facto espoused fantasy for highbrow literature.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">In his science fiction writings, Lem offered fully-fledged characters and did not shy from pessimism about the future. Both traits are characteristic of mainstream literature and aptly reflect the human condition. This direction of literary development did not endear Lem to communist controllers of “cultural production” in Poland. After all, the communist future was propagandized to be a workers’ paradise. Lem warned that it was going to be a fool’s paradise or some “cloud cuckoo land”. This realization was yet another step toward literature and away from the genre ghetto of science fiction.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Lem’s pessimism showed up in <em>Solaris</em> as the impossibility of communication with extraterrestrial intelligence. It became a leitmotif of his books, which encouraged the Strugatski brothers on the path toward their masterpiece <em>Roadside Picnic</em>.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Hiding in plain sight</strong></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">In his classic work <em>Holocaust and Modernity</em> (1989), the Jewish-Polish sociologist Zygmunt Bauman (1925-2017), expelled from communist Poland in 1968, warned “we know what we did not know in 1941; that also <em>the unimaginable ought to be imagined.</em>” Asimov, Lem and the Strugatsky brothers did exactly that. And for that matter, decades before Bauman formulated his famous admonition. The question arises whether these four creators and innovators of global science fiction in the 20th century had something in common with Bauman and each other.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">At first glance, this looks unlikely, apart from Lem and Bauman sharing for a while the same communist Poland as their homeland. But let us look more closely at the family background and lived experience of these iconic science fiction writers. Asimov was born in the small village of Petrovichi, nowadays in Russia, to Yiddish-speaking Jewish parents. They registered the baby with the gentile authorities in Russian as Isaak Iudovich Azimov (<em>Исаак Юдович Азимов</em>). In their Ashkenazi shtetl, the boy was known in Yiddish as Yitskhok Azimov (<em>יצחק</em> <em>אַזימאָװ</em>). The area was contested between then briefly independent Belarus, Bolshevik Russia and Poland. To escape the hopelessness and uncertainty of the Great War that seemed to continue there unabated, in 1923, the family took leave of Europe and emigrated to the United States.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Today, local historians of culture and literature, forgetful of antisemitism, claim Asimov both for Belarus and Russia. The region of Smolensk, where Petrovichi lies, belongs to the historically ethnic Belarusian lands. The family’s surname clearly indicates that they stemmed from a Belarusian-speaking area. It means “winter grains” or <em>азіміна</em> in Belarusian. In contrast, in Russian this term is <em>озимина</em> and the same in Polish, <em>ozimina</em>.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Stanisław Lem was also born to Jewish parents but fully assimilated with the Polish-speaking elite in Lwów (at present, Lviv in western Ukraine). His father Samuel was a wealthy ENT medical doctor. Before the Great War life was good for his family in the regional capital of the crownland of Galicia in Austria-Hungary. Yet, the increase in political and popular antisemitism convinced Samuel to alter the spelling of his surname from Lehm to Lem. The first form was a clearly German term for “clay”. But in the social and ethnic context of Galicia, it was interpreted as an obvious sign of Jewishness, the surname stemming from the Yiddish word <em>leym</em> (<em>ליים</em>) for “clay”.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Dropping the offending “h” allowed for deniability of his Jewish origin. The argument came handy during numerous pogroms at the end of the First World War and in its immediate aftermath, including the antisemitic bloodbath in Lwów in November 1918. This horrific pogrom took place when the independence of the Polish nation-state was proclaimed. Hence, Lem’s parents did not take chances and endowed their son with an utterly un-Jewish first name. Stanisław is a clearly Slavic name, most popular among gentile Poles. At school in interwar Poland, Lem attended religious instructions in the Jewish religion. But the future writer survived the subsequent Soviet and German occupations of Lwów on false “Aryan” papers, which identified him as a Catholic.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">When the family realized that the Allies had agreed to the incorporation of the eastern half of interwar Poland into the Soviet Union, they moved to Galicia’s second-most important city that remained within postwar Poland, that is, Kraków. During the war and immediately afterward they experienced the privations and indignities of Soviet rule and made sure to steer clear of it.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Unlike Asimov in New York, Lem senior and junior had to conceal their Jewish background as a precaution. It was the <em>sine qua non</em> precondition of survival in the times of active antisemitic persecutions and extermination. Nothing changed in this regard either in communist or in post-communist Poland. Lem stayed clear of any questions or discussions about the Jewish origin of his family. The 1968 expulsion of Jews and the near-official <a href=\"https://www.proquest.com/docview/1297202038\">probe</a> that was to confirm the <em>non</em>-Jewish origin of a presidential candidate in 1990 confirmed Lem’s fears that it was better to say nothing about his Jewish background. The famous writer stayed silent on this subject until his death.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">The Strugatsky brothers also knew that they should avoid revealing their Jewish origin. Like in communist Poland, Jewishness was a serious social and political liability in the Soviet Union. The brothers’ father Nathan was born in the Jewish village of Dubovychi, near the historic town of Hlukhiv in present-day Ukraine’s region of Sumy. Now, this area is dangerously close to the Russo-Ukrainian front. Nathan intended to follow in the footsteps of his father Zalman from Kherson (today’s Ukraine), who had gained a university education and become a lawyer. But the Great War, the Bolshevik revolution, the civil war and party work plotted to keep Nathan away from fulfilling his dream. He persevered, attending extramural and evening courses whenever an opportunity appeared.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Political purges and ethnically designed repressions convinced Nathan (who wisely married a Russian Orthodox girl) to give his sons clearly un-Jewish first names, popular among ethnic Russians. Thanks to Zalman’s earlier decision, the family’s surname was already unobtrusively Slavic. The word <em>struh</em> (<em>струг</em>) in Ukrainian or <em>strug</em> in Polish stands for the traditional woodworking tool known as a drawknife. The family knew well about the Holodomor in Soviet Ukraine and the Holocaust. On top of that, they lived through the siege of Leningrad (St Petersburg). Instead of surrendering this city to the Germans, the Soviet authorities defended it at the cost of genocidal-scale losses among its inhabitants, who suffered rife starvation. The city’s pre-war civilian population of 3.5 million was reduced to a tenth of this number. Staying low, and not sticking out ethnically or otherwise from among the docile Russian masses was instrumental to survival in the Soviet Union. This type of conformity is again the required norm in the present-day warmongering and neo-imperial Russia.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">However, in the Soviet Union it was difficult to hide one’s origin effectively, due to the bureaucratic requirement of having to reveal the name of the father in one’s own name. The need for a patronymic compelled Arkady and Boris to append “Natanovich” to their names. Yet, the brothers cleverly avoided this necessity, choosing to be known on the covers of their co-authored books, simply as the “Brothers Strugatsky” (<em>Братья Стругацкие</em>) or alternatively as Arkady and Boris Strugatsky (<em>Аркадий и Борис Стругацкие</em>). Otherwise, when an antisemitic censor insisted, the writers resorted to the acronyms AN and BN in addition to their shared surname. Spelling out this “N” was out of question.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Vicious circle: between mercury, antisemitism and genocide</strong></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Do Asimov, Lem and the Strugatsky brothers have something more in common than a vague recollection of their Jewish origin? All these world-renowned writers stem from the lands of the former Polish-Lithuanian Commonwealth. In one way or another they were Polish-Lithuanian Jews. During the 1930s and 1940s, this region became Europe’s notorious “Bloodlands”, where the Soviet and German totalitarian regimes’ genocidal projects and occupations spatially overlapped in quick succession. Lem and the Strugatsky brothers experienced the exigencies of this lethal situation in full force and had to navigate the narrow path to success in the post-war Soviet bloc.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Asimov was spared this hard fate, thanks to his parents’ propitious decision to leave for America. Yet, from the press; discussions with his Jewish relatives and acquaintances; and as a serviceman in the US army, Asimov learned in detail about the Holocaust and the extermination of European Jewry under German occupation. Subsequently, the post-war Soviet persecutions of the country’s Jews time and again made it to the front pages of the US press.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">All four science fiction authors observed or personally experienced modernity and technology at its most murderous cutting edge. Thanks to this poisonous knowledge, they learned how to “imagine the unimaginable” before even Bauman formulated his dictum. Like the writers, this sociologist belonged to the same social, ethnic, post-confessional milieu of Poland-Lithuania’s Yiddish-speaking Ashkenazi Jews. In 1989, lecturing at the University of Leeds in Britain, Bauman could safely state that modernity as we know it today produced the Holocaust and, too, became a product of the Holocaust. Part and parcel of this process is the West’s curious absentmindedness regarding the near-instantaneous disappearance, during the Second World War, of the full-fledged Yiddish-language European culture, with 12 million speakers worldwide.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Holocaust survivors managed to establish their Central European nation-state of Israel in the Middle East. Nazi Germany and its programme of the Final Solution were resoundingly condemned at the Nuremberg Trials. Until recently it was unacceptable to openly voice antisemitic sentiments in the West, especially in Germany. Now, unfortunately, the taboo appears to be over. It seems that there was nothing but education and morality to stop people from whispering into one another’s ear that “Hitler was a great leader” and “the Jews deserved their fate”.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">In the post-war United States, initially, there was no market for books on the Holocaust. In the Soviet bloc censors did not allow open discussion on the Shoah. Instead – consciously or not – Asimov, Lem and the Strugatsky brothers smuggled this bitter knowledge under the glittering guise of science fiction. In the writers’ books, if the reader observes closely, the ghettoization and dehumanization of targeted groups, pogroms, ethnic cleansing and acts of genocide are meticulously portrayed. These four authors knew about the future from their lived present. Unfortunately, this present refuses to be consigned to the past. Instead, it keeps becoming our future. Let us be clear-minded about the situation, it is us who are “<a href=\"https://www.nauka-pan.pl/index.php/nauka/article/view/816\">people</a> who doom people to this fate”.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Tomasz Kamusella </strong>is Reader (Professor Extraordinarius) in Modern Central and Eastern European History at the University of St Andrews in Scotland. His recent volumes include <em>Politics and the Slavic Languages</em> (Routledge 2021), <em>Eurasian Empires as Blueprints for Ethiopia</em> (Routledge 2021), <em>Languages and Nationalism Instead of Empires</em> (Routledge 2023), <em>Politika gjuhësore dhe gjeopolitika</em> (Littera 2023), <em>Rreziqet e neoimperializmit rus</em> (Kristalina 2024) and <em>Papusza / Bronisława Wajs: Tears of Blood</em> (Brill 2024). His reference <em>Words in Space and Time: A Historical Atlas of Language Politics in Modern Central Europe</em> (CEU Press 2021) is available as an open access publication.</span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><strong>La comunidad judía ashkenazí entre Polonia-Lituania, Rusia y los EE. UU.</strong></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">En el período moderno temprano, la mayoría de los judíos del mundo vivían en la Mancomunidad del Reino de Polonia y el Gran Ducado de Lituania. Este reino ahora olvidado se extendía desde lo que hoy es Letonia y Estonia en el norte hasta la actual Moldavia en el sur, y desde el centro de Polonia en el oeste hasta el este de Ucrania en el este. En inglés, la entidad política es conocida bajo el nombre abreviado de Polonia-Lituania, mientras que en la mayoría de las entidades sucesoras se le denomina “Mancomunidad” o <em>Rech Pospolita</em> en eslavo. La única excepción es Polonia, donde la Mancomunidad se reclama exclusivamente como parte de la narrativa nacional actual bajo la designación anacrónica de Polonia (pre-partición).</span>\n<span class=\"para\">En el siglo XVIII, Rusia –junto con la entidad sucesora de Prusia y con la participación de los Habsburgo– particionó Polonia-Lituania. La Mancomunidad fue borrada del mapa político de Europa. Las líneas de división cambiaron durante las Guerras Napoleónicas antes de estabilizarse tras el Congreso de Viena (1815). Como resultado, Rusia anexó efectivamente más de cuatro quintas partes del territorio polaco-lituano.</span>\n<span class=\"para\">A su vez, sin abandonar sus ciudades natales durante casi un milenio, la mayoría de los judíos del mundo se encontraron dentro del Imperio Ruso. Como resultado, hoy en día es común referirse a los ashkenazíes como “judíos rusos”. Sin embargo, es un término erróneo. En primer lugar, son miembros o descendientes de la comunidad judía polaco-lituana. Tras la anexión de la mayoría de Polonia-Lituania, San Petersburgo creó el Pale de Asentamiento, del cual se prohibió a los judíos salir. Este gueto territorial coincidía con las tierras polaco-lituanas dentro de las fronteras rusas, incluyendo la costa norte del Mar Negro que fue tomada entonces a los otomanos y al Kanato de Crimea. Los judíos –como “infieles extranjeros” (<em>innorodtsy</em>)– debían ser prevenidos de profanar la pureza confesional del hinterland canónicamente ortodoxo de Rusia, o la metrópoli del imperio zarista.</span>\n<span class=\"para\">El Pale sobrevivió hasta la revolución bolchevique en 1917. A diferencia de Polonia-Lituania, este gueto territorial no ofreció protección contra el gobierno y los excesos antisemitas de la población cristiana. La campaña de propaganda antijudía de dos mil años de las iglesias cristianas, combinada con formas modernas de guerra y control de la población, resultó en sucesivas oleadas de pogromos sin precedentes durante la década de 1880. Con las autoridades zaristas incitando o al menos haciéndose de la vista gorda, los cristianos regularmente agredían, robaban e incluso mataban a sus vecinos judíos a lo largo y ancho del pale.</span>\n<span class=\"para\"><strong>De pogromos a la Shoá</strong></span>\n<span class=\"para\">En busca de seguridad, justicia y prosperidad, los sobrevivientes partieron en masa hacia Europa Occidental y las Américas. Fueron especialmente a los Estados Unidos. Como resultado, en la década de 1920, Nueva York se convirtió en la ciudad judía más grande del mundo. En ese momento, los judíos constituían una pluralidad de todos los neoyorquinos. El antisemitismo más oculto de los estadounidenses WASP (un acrónimo de White Anglo-Saxon Protestant) alcanzó a los judíos polaco-lituanos tras la Gran Depresión. Las nuevas cuotas de inmigración restrictivas que también cubrían a los judíos se mantuvieron durante cuatro décadas. Cuando los nazis persiguieron a los judíos durante la década de 1930 y llevaron a cabo el Holocausto en la primera mitad de la década siguiente, la principal democracia del mundo dio la espalda a los judíos.</span>\n<span class=\"para\">Antes del Holocausto, los dos poderes totalitarios del Tercer Reich y la Unión Soviética forjaron una alianza en 1939. Sobre esta base, Hitler y Stalin conquistaron y partitionaron Europa Central. Como parte de esta alianza totalitaria, los soviéticos adoptaron fácilmente el antisemitismo de Alemania. En el imperio soviético, los judíos no debían ser exterminados, pero la desconfianza oficial llevó a las expulsiones masivas de judíos a Siberia y Asia Central, especialmente de los territorios conquistados. Esta medida punitiva (o en el vocabulario de la propaganda soviética, “re-educación”) salvó paradójicamente a estos judíos expulsados del Holocausto, siempre que sobrevivieran a las privaciones del exilio y los campos de concentración del gulag.</span>\n<span class=\"para\">Después de la Segunda Guerra Mundial, los sobrevivientes del Holocausto y los mencionados judíos expulsados intentaron recrear sus comunidades de habla yiddish y su vida cultural en la Unión Soviética y en todo el bloque soviético, es decir, especialmente en Polonia. La sombra pálida de la vibrante “Yiddishland” de antes de la guerra coincidía estrechamente con las tierras polaco-lituanas. Moscú permitió un débil renacimiento durante un par de años en la propia Unión Soviética. Pero, a principios de la década de 1950, la élite judía de habla yiddish del país fue ejecutada, mientras que numerosos funcionarios judíos de bajo rango fueron condenados a décadas en los campos del gulag. Siguiendo el ejemplo soviético, acciones similares “anti-sionistas” siguieron en Checoslovaquia, Hungría y Rumanía. La última de estas acciones antisemitas, en 1968, extinguió la última llama de Yiddishland que aún persistía en la Polonia comunista.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Pueblo mercurial</strong></span>\n<span class=\"para\">Yuri Slezkine es un historiador estadounidense de extracción judía que desertó de la Unión Soviética. En su monografía de 2004 <em>The Jewish Century</em>, propuso que los judíos eran uno de los “pueblos mercuriales” de una modernidad globalizada, junto con los armenios, los chinos en el extranjero y los gitanos. Como un intermediario arquetípico, a través del comercio, la educación y los servicios financieros, estos pueblos mercuriales han conectado a las otras naciones del mundo en la comunidad global actual. Por ejemplo, muchas costumbres y prácticas de la investigación académica, la banca, el emprendimiento, el comercio y el marketing surgieron primero en los shtetls judíos, ya sea en la yeshiva, en las plazas del mercado o dentro de redes transnacionales de comerciantes y banqueros judíos que una vez prosperaron en Yiddishland.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Antes del Holocausto, tales redes se extendían desde el desesperadamente pobre vendedor ambulante judío en un remoto shtetl hasta el rico inversor judío que solía vacacionar en la Riviera Francesa. En el apogeo de la primera era de la globalización, antes de la Gran Guerra, esta vibrante red de conexiones económicas y culturales individualizadas permitió el intercambio de ideas, bienes e inversiones desde los rincones más lejanos del Imperio Ruso hasta Europa Occidental, América del Norte, numerosos estados de América Latina, Palestina Mandataria, Sudáfrica, Kenia y Australia.</span>\n<span class=\"para\">El Holocausto erradicó Yiddishland y a sus habitantes. Sin embargo, las redes que habían creado y gestionado durante siglos permanecen. Ahora están compuestas por recién llegados de otros orígenes étnicos que aprendieron (y a menudo robaron sin reconocer) la modernidad de los judíos. Hoy en día, en el Norte Global, prácticamente toda la población está altamente educada y familiarizada con los métodos del comercio y las comunicaciones internacionales. Todos se convirtieron en miembros del gremio mercurial mundial de la modernidad. Lo mismo es cierto para las élites en el Sur Global, junto con un número creciente de personas con educación primaria completa y educación adicional.</span>\n<span class=\"para\"><strong>¿Ciencia ficción o realidad observada?</strong></span>\n<span class=\"para\">La ciencia ficción como un género definido con escritores autoconcientes surgió en el período de entreguerras, principalmente en los Estados Unidos. Las dos décadas posteriores a la guerra anunciaron la edad de oro de la ciencia ficción, incluida la difusión de este género a Gran Bretaña y Europa Occidental. Este período está fuertemente asociado con el prolífico escritor estadounidense Isaac Asimov (1920-1992). En 1942 comenzó a escribir historias que dieron origen a su serie de libros <em>Foundation</em> (1951-1993), que narra el auge y la caída de los imperios galácticos. Además, en la icónica colección de cuentos <em>I, Robot</em> (1950), Asimov formuló las tres leyes de la robótica. Hasta el día de hoy, estas leyes constituyen el núcleo de las discusiones sobre la ética y el desarrollo de robots y IA.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Desde la perspectiva del dogma soviético del realismo socialista, la ciencia ficción era un género sospechoso en el bloque socialista, independientemente de su optimismo tecnológico compartido con los principales principios ideológicos del marxismo-leninismo. En el período del deshielo político que siguió al final oficial del estalinismo dogmático en 1956, la ciencia ficción fue aceptada con cautela como parte integral de una visión soviética orientada hacia el futuro del comunismo mundial. A pesar de que varios escritores soviéticos intentaron su suerte en este género, desde la perspectiva de los lectores y observadores globales de la “belles lettres”, la ciencia ficción soviética se volvió sinónimo de los hermanos Strugatski, a saber, Arkady (1925-1991) y Boris (1933-2012). En su inquietante novela de 1972 <em>Roadside Picnic</em>, el dúo prefiguró el subgénero de la ficción post-apocalíptica. Pero más importante aún, este libro se lee ahora como una premonición del desastre nuclear de Chernobyl (1986), que contribuyó decisivamente a la desintegración de la Unión Soviética.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Por último, pero no menos importante, la ciencia ficción fue aceptada como parte de la literatura convencional durante las décadas de 1960 y 1970. Este logro se materializó en gran medida gracias a la obra del autor polaco de ciencia ficción Stanisław Lem (1921-2006). Su novela más renombrada <em>Solaris</em> (1961) está construida y escrita de una manera no convencional con el uso consciente de la prosa artística. Mostró que los escritores no convencionales podían escribir ciencia ficción o abrazar sus elementos en sus obras. Un servicio similar a la literatura mundial fue realizado por Gabriel García Márquez, quien en lo que se convirtió en “realismo mágico” de facto adoptó la fantasía para la literatura de alta cultura.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">En sus escritos de ciencia ficción, Lem ofreció personajes completamente desarrollados y no se mostró reacio al pesimismo sobre el futuro. Ambas características son propias de la literatura convencional y reflejan adecuadamente la condición humana. Esta dirección de desarrollo literario no le ganó a Lem la simpatía de los controladores comunistas de la “producción cultural” en Polonia. Después de todo, el futuro comunista fue propagandizado como un paraíso para los trabajadores. Lem advirtió que iba a ser un paraíso de tontos o alguna “tierra de locos”. Esta realización fue otro paso hacia la literatura y lejos del gueto de género de la ciencia ficción.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">El pesimismo de Lem se manifestó en <em>Solaris</em> como la imposibilidad de comunicación con inteligencia extraterrestre. Se convirtió en un leitmotiv de sus libros, que alentó a los hermanos Strugatski en el camino hacia su obra maestra <em>Roadside Picnic</em>.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Escondiéndose a plena vista</strong></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">En su obra clásica <em>Holocaust and Modernity</em> (1989), el sociólogo judío-polaco Zygmunt Bauman (1925-2017), expulsado de la Polonia comunista en 1968, advirtió “sabemos lo que no sabíamos en 1941; que también <em>lo inimaginable debe ser imaginado.</em>” Asimov, Lem y los hermanos Strugatsky hicieron exactamente eso. Y para el caso, décadas antes de que Bauman formulara su famosa advertencia. Surge la pregunta de si estos cuatro creadores e innovadores de la ciencia ficción global en el siglo XX tenían algo en común con Bauman y entre ellos.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">A primera vista, esto parece poco probable, aparte de que Lem y Bauman compartieron durante un tiempo la misma Polonia comunista como su patria. Pero veamos más de cerca el trasfondo familiar y la experiencia vivida de estos icónicos escritores de ciencia ficción. Asimov nació en la pequeña aldea de Petrovichi, hoy en día en Rusia, de padres judíos de habla yiddish. Registraron al bebé ante las autoridades gentiles en ruso como Isaak Iudovich Azimov (<em>Исаак Юдович Азимов</em>). En su shtetl ashkenazí, el niño era conocido en yiddish como Yitskhok Azimov (<em>יצחק</em> <em>אַזימאָװ</em>). La zona estaba en disputa entre la entonces brevemente independiente Bielorrusia, la Rusia bolchevique y Polonia. Para escapar de la desesperanza y la incertidumbre de la Gran Guerra que parecía continuar allí sin cesar, en 1923, la familia dejó Europa y emigró a los Estados Unidos.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Hoy en día, los historiadores locales de la cultura y la literatura, olvidando el antisemitismo, reclaman a Asimov tanto para Bielorrusia como para Rusia. La región de Smolensk, donde se encuentra Petrovichi, pertenece a las tierras históricamente bielorrusas. El apellido de la familia indica claramente que provenían de un área de habla bielorrusa. Significa “granos de invierno” o <em>азіміна</em> en bielorruso. En contraste, en ruso este término es <em>озимина</em> y lo mismo en polaco, <em>ozimina</em>.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Stanisław Lem también nació de padres judíos, pero se asimiló completamente con la élite de habla polaca en Lwów (actualmente, Lviv en el oeste de Ucrania). Su padre Samuel era un médico otorrinolaringólogo adinerado. Antes de la Gran Guerra, la vida era buena para su familia en la capital regional de la provincia de Galicia en Austria-Hungría. Sin embargo, el aumento del antisemitismo político y popular convenció a Samuel de cambiar la ortografía de su apellido de Lehm a Lem. La primera forma era un término claramente alemán para “arcilla”. Pero en el contexto social y étnico de Galicia, se interpretó como una señal obvia de judaísmo, ya que el apellido provenía de la palabra yiddish <em>leym</em> (<em>ליים</em>) para “arcilla”.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Eliminar la “h” ofensiva permitió negar su origen judío. El argumento fue útil durante numerosos pogromos al final de la Primera Guerra Mundial y en su inmediata secuela, incluido el baño de sangre antisemita en Lwów en noviembre de 1918. Este horrible pogromo tuvo lugar cuando se proclamó la independencia del estado-nación polaco. Por lo tanto, los padres de Lem no tomaron riesgos y le dieron a su hijo un nombre de pila completamente no judío. Stanisław es un nombre claramente eslavo, muy popular entre los polacos gentiles. En la escuela en la Polonia de entreguerras, Lem asistió a clases de religión judía. Pero el futuro escritor sobrevivió a las posteriores ocupaciones soviéticas y alemanas de Lwów con documentos “arianos” falsos, que lo identificaban como católico.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Cuando la familia se dio cuenta de que los Aliados habían acordado la incorporación de la mitad oriental de la Polonia de entreguerras a la Unión Soviética, se mudaron a la segunda ciudad más importante de Galicia que permaneció dentro de la Polonia de posguerra, es decir, Cracovia. Durante la guerra y de inmediato después, experimentaron las privaciones y las indignidades del dominio soviético y se aseguraron de mantenerse alejados de él.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">A diferencia de Asimov en Nueva York, Lem padre e hijo tuvieron que ocultar su origen judío como precaución. Era la <em>sine qua non</em> condición de supervivencia en tiempos de persecuciones antisemitas activas y exterminio. Nada cambió en este sentido ni en Polonia comunista ni en la postcomunista. Lem evitó cualquier pregunta o discusión sobre el origen judío de su familia. La expulsión de judíos en 1968 y la casi oficial <a href=\"https://www.proquest.com/docview/1297202038\">investigación</a> que debía confirmar el origen <em>no</em> judío de un candidato presidencial en 1990 confirmaron los temores de Lem de que era mejor no decir nada sobre su origen judío. El famoso escritor permaneció en silencio sobre este tema hasta su muerte.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Los hermanos Strugatski también sabían que debían evitar revelar su origen judío. Al igual que en la Polonia comunista, el judaísmo era una seria carga social y política en la Unión Soviética. El padre de los hermanos, Nathan, nació en la aldea judía de Dubovychi, cerca de la histórica ciudad de Hlukhiv en la actual región de Sumy en Ucrania. Ahora, esta área está peligrosamente cerca del frente ruso-ucraniano. Nathan tenía la intención de seguir los pasos de su padre Zalman de Jerson (hoy Ucrania), quien había obtenido una educación universitaria y se había convertido en abogado. Pero la Gran Guerra, la revolución bolchevique, la guerra civil y el trabajo partidista conspiraron para mantener a Nathan alejado de cumplir su sueño. Persistió, asistiendo a cursos extramuros y nocturnos siempre que se presentaba una oportunidad.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Las purgas políticas y las represiones diseñadas étnicamente convencieron a Nathan (quien sabiamente se casó con una chica ortodoxa rusa) de dar a sus hijos nombres de pila claramente no judíos, populares entre los rusos étnicos. Gracias a la decisión anterior de Zalman, el apellido de la familia ya era discretamente eslavo. La palabra <em>struh</em> (<em>струг</em>) en ucraniano o <em>strug</em> en polaco se refiere a la herramienta tradicional de carpintería conocida como cuchillo de carpintero. La familia conocía bien el Holodomor en la Ucrania soviética y el Holocausto. Además, vivieron el asedio de Leningrado (San Petersburgo). En lugar de rendir esta ciudad a los alemanes, las autoridades soviéticas la defendieron a costa de pérdidas a escala genocida entre sus habitantes, que sufrieron una hambruna generalizada. La población civil de la ciudad antes de la guerra de 3.5 millones se redujo a una décima parte de este número. Mantener un perfil bajo y no destacar étnicamente o de otra manera entre las masas rusas dóciles fue fundamental para la supervivencia en la Unión Soviética. Este tipo de conformidad es nuevamente la norma requerida en la actual Rusia belicista y neoimperial.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Sin embargo, en la Unión Soviética era difícil ocultar efectivamente el origen de uno, debido al requisito burocrático de tener que revelar el nombre del padre en el propio nombre. La necesidad de un patronímico obligó a Arkady y Boris a añadir “Natanovich” a sus nombres. Sin embargo, los hermanos evitaron astutamente esta necesidad, eligiendo ser conocidos en las portadas de sus libros coescritos simplemente como los “Hermanos Strugatsky” (<em>Братья Стругацкие</em>) o alternativamente como Arkady y Boris Strugatsky (<em>Аркадий и Борис Стругацкие</em>). De lo contrario, cuando un censor antisemita insistía, los escritores recurrían a los acrónimos AN y BN además de su apellido compartido. Escribir esta “N” estaba fuera de cuestión.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Círculo vicioso: entre mercurio, antisemitismo y genocidio</strong></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">¿Tienen Asimov, Lem y los hermanos Strugatsky algo más en común que un vago recuerdo de su origen judío? Todos estos escritores de renombre mundial provienen de las tierras de la antigua Mancomunidad Polaco-Lituana. De una forma u otra, fueron judíos polaco-lituanos. Durante las décadas de 1930 y 1940, esta región se convirtió en las notorias “Tierras de Sangre” de Europa, donde los proyectos genocidas y las ocupaciones de los regímenes totalitarios soviético y alemán se superpusieron espacialmente en rápida sucesión. Lem y los hermanos Strugatsky experimentaron las exigencias de esta situación letal en toda su fuerza y tuvieron que navegar por el estrecho camino hacia el éxito en el bloque soviético de posguerra.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Asimov se libró de este duro destino, gracias a la propicia decisión de sus padres de irse a América. Sin embargo, a través de la prensa; discusiones con sus parientes y conocidos judíos; y como soldado en el ejército de EE. UU., Asimov aprendió en detalle sobre el Holocausto y la exterminación de la comunidad judía europea bajo ocupación alemana. Posteriormente, las persecuciones soviéticas de los judíos del país hicieron repetidamente titulares en la prensa estadounidense.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Los cuatro autores de ciencia ficción observaron o experimentaron personalmente la modernidad y la tecnología en su forma más asesina. Gracias a este conocimiento venenoso, aprendieron a “imaginar lo inimaginable” incluso antes de que Bauman formulara su dictum. Al igual que los escritores, este sociólogo pertenecía al mismo entorno social, étnico y post-confesional de los judíos ashkenazíes de habla yiddish de Polonia-Lituania. En 1989, al dar una conferencia en la Universidad de Leeds en Gran Bretaña, Bauman pudo afirmar con seguridad que la modernidad tal como la conocemos hoy produjo el Holocausto y, además, se convirtió en un producto del Holocausto. Parte de este proceso es la curiosa distracción de Occidente respecto a la desaparición casi instantánea, durante la Segunda Guerra Mundial, de la cultura europea de habla yiddish, con 12 millones de hablantes en todo el mundo.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Los sobrevivientes del Holocausto lograron establecer su estado-nación centroeuropeo de Israel en el Medio Oriente. La Alemania nazi y su programa de la Solución Final fueron condenados rotundamente en los Juicios de Nuremberg. Hasta hace poco, era inaceptable expresar abiertamente sentimientos antisemitas en Occidente, especialmente en Alemania. Ahora, desafortunadamente, el tabú parece haber terminado. Parece que no había nada más que educación y moralidad para evitar que la gente susurrara al oído de los demás que “Hitler fue un gran líder” y “los judíos merecían su destino”.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">En los Estados Unidos de posguerra, inicialmente, no había mercado para libros sobre el Holocausto. En el bloque soviético, los censores no permitieron la discusión abierta sobre la Shoá. En cambio, –consciente o no– Asimov, Lem y los hermanos Strugatsky contrabandeaban este amargo conocimiento bajo la brillante apariencia de la ciencia ficción. En los libros de los escritores, si el lector observa de cerca, la guetización y deshumanización de grupos objetivo, pogromos, limpieza étnica y actos de genocidio están meticulosamente retratados. Estos cuatro autores conocían el futuro a partir de su presente vivido. Desafortunadamente, este presente se niega a ser consignado al pasado. En cambio, sigue convirtiéndose en nuestro futuro. Seamos claros sobre la situación, somos nosotros quienes “<a href=\"https://www.nauka-pan.pl/index.php/nauka/article/view/816\">condenamos a la gente a este destino</a>”.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Tomasz Kamusella </strong>es lector (Profesor Extraordinarius) en Historia Moderna de Europa Central y del Este en la Universidad de St Andrews en Escocia. Sus volúmenes recientes incluyen <em>Politics and the Slavic Languages</em> (Routledge 2021), <em>Eurasian Empires as Blueprints for Ethiopia</em> (Routledge 2021), <em>Languages and Nationalism Instead of Empires</em> (Routledge 2023), <em>Politika gjuhësore dhe gjeopolitika</em> (Littera 2023), <em>Rreziqet e neoimperializmit rus</em> (Kristalina 2024) y <em>Papusza / Bronisława Wajs: Tears of Blood</em> (Brill 2024). Su referencia <em>Words in Space and Time: A Historical Atlas of Language Politics in Modern Central Europe</em> (CEU Press 2021) está disponible como publicación de acceso abierto.</span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><strong>Aškenazi-juutalaisuus Puolan-Litvan, Venäjän ja Yhdysvaltojen välillä</strong></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Varhaismodernina aikana suurin osa maailman juutalaisista eli Puolan kuningaskunnan ja Liettuan suurherttuakunnan yhteisössä. Tämä nyt unohdettu valtakunta ulottui nykyisestä Latviasta ja Virosta pohjoisessa nykyiseen Moldovaan etelässä, ja keskisestä Puolasta lännessä itäiseen Ukrainaan idässä. Englanniksi tätä poliittista muodostelmaa kutsutaan lyhyesti Puolaksi-Litvaksi, kun taas useimmissa seuraajavaltioissa sitä kutsutaan \"yhteisöksi\" tai <em>Rech Pospolita</em> slaaviksi. Ainoa poikkeus on Puola, jossa yhteisöä väitetään yksinomaan osaksi nykyistä kansallista pääkertomusta anachronistisella nimityksellä (ennakkosijoitus) Puola.</span>\n<span class=\"para\">1700-luvun lopulla Venäjä – yhdessä Preussin seuraajavaltion ja Habsburgien osallistumisen kanssa – jakoi Puolan-Litvan. Yhteisö pyyhittiin pois Euroopan poliittiselta kartalta. Jakolinjat muuttuivat Napoleonin sodan aikana ennen kuin ne vakiintuivat Wienin kongressin (1815) jälkeen. Tämän seurauksena Venäjä liitti käytännössä yli neljä viidesosaa Puolan-Litvan alueesta.</span>\n<span class=\"para\">Vuorostaan, ilman että he jättivät kotikaupunkejaan lähes tuhannen vuoden ajan, suurin osa maailman juutalaisista löysi itsensä Venäjän imperiumista. Tämän seurauksena nykyään on suosittua viitata aškenazeihin \"venäläisinä juutalaisina\". Kuitenkin se on väärä nimitys. Ensinnäkin he ovat Puolan-Litvan juutalaisten jäseniä tai jälkeläisiä. Suurin osa Puolan-Litvan alueesta liittämisen jälkeen Pietari Suuri loi asutuspalan, josta juutalaisilla oli kielto poistua. Tämä alueellinen getto vastasi Puolan-Litvan maita Venäjän rajoilla, mukaan lukien pohjoinen Mustanmeren rannikko, joka oli silloin otettu osmanien ja Krimin khanaatin hallinnasta. Juutalaisia – \"ulkomaalaisina epäuskoisina\" (<em>innorodtsy</em>) – piti estää saastuttamasta Venäjän kanonisesti ortodoksisen sisämaan tai tsaari-imperiumin metropolin tunnustuksellista puhtautta.</span>\n<span class=\"para\">Asutuspala kesti bolševikkivallankumoukseen asti vuonna 1917. Toisin kuin Puolan-Litvan, tämä alueellinen getto ei tarjonnut suojaa hallitusta ja kristillisen väestön antisemitistisiltä liioitteluilta. Kristillisten kirkkojen kahden vuosituhannen ajan kestänyt anti-juutalainen propagandakampanja, yhdistettynä moderneihin sodankäynnin ja väestönvalvonnan muotoihin, johti ennennäkemättömien pogromien aaltoihin 1880-luvulla. Tsaarihallitus yllytti tai ainakin sulki silmänsä, ja kristityt pahoinpitelivät, ryöstivät ja jopa tappoivat juutalaisia naapureitaan geton laajuudella.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Pogromeista Shoahiin</strong></span>\n<span class=\"para\">Turvallisuuden, oikeuden ja vaurauden etsinnässä selviytyjät lähtivät massoittain Länsi-Eurooppaan ja Amerikkaan. He menivät erityisesti Yhdysvaltoihin. Tämän seurauksena 1920-luvulla New Yorkista tuli maailman suurin juutalaiskaupunki. Tuolloin juutalaiset muodostivat enemmistön kaikista newyorkilaisista. WASP (valkoinen anglo-saksalainen protestantti) -amerikkalaisten vähemmän näkyvä antisemitismi saavutti Puolan-Litvan juutalaiset Suuren laman myötä. Uudelleen otetut rajoittavat maahanmuuttokiintiöt, jotka kattoivat myös juutalaiset, pysyivät voimassa neljä vuosikymmentä. Kun natsit vainosivat juutalaisia 1930-luvulla ja toteuttivat holokaustin seuraavan vuosikymmenen ensimmäisellä puoliskolla, maailman johtava demokratia käänsi kylmän olkapään juutalaisille.</span>\n<span class=\"para\">Ennen holokaustia kolmas valtakunta ja Neuvostoliitto solmivat liiton vuonna 1939. Tämän perusteella Hitler ja Stalin valloittivat ja jakoivat Keski-Euroopan. Osana tätä totalitaarista liittoa neuvostoliittolaiset omaksuivat antisemitismiä Saksasta. Neuvostoliitossa juutalaisia ei ollut tarkoitus hävittää, mutta virallinen epäluottamus johti juutalaisten massasiirtoihin Siperiaan ja Keski-Aasiaan, erityisesti vallatuista alueista. Tämä rangaistustoimenpide (tai neuvostoliittolaisen propagandan sanastossa \"uudelleenkoulutus\") pelasti näitä juutalaisia karkotettuja holokaustilta, edellyttäen että he selviytyivät maanpakolaisuuden ja gulag-keskittymisleirien puutteista.</span>\n<span class=\"para\">Toisen maailmansodan jälkeen holokaustin selviytyjät ja edellä mainitut juutalaiset karkotetut yrittivät luoda uudelleen jiddishinkielisiä yhteisöjään ja kulttuurielämäänsä Neuvostoliitossa ja koko neuvostoblokissa, erityisesti Puolassa. Ennen sotaa elinvoimaisen \"jiddishlandin\" heikko varjo vastasi tiiviisti Puolan-Litvan maita. Moskova salli heikon elpymisen muutamaksi vuodeksi itse Neuvostoliitossa. Mutta 1950-luvun vaihteessa maan jiddishinkielinen juutalaiseliitti teloitettiin, kun taas lukuisat alhaiset juutalaisviranomaiset tuomittiin vuosikymmeniksi gulag-leireille. Neuvostoliiton esimerkin mukaisesti vastaavia \"anti-sionistisia toimia\" seurasi Tšekkoslovakiassa, Unkarissa ja Romaniassa. Viimeiset näistä antisemitistisistä toimista, vuonna 1968, sammutti viimeisen liekin jiddishlandista, joka vielä säilyi kommunistisessa Puolassa.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Merkurialaiset ihmiset</strong></span>\n<span class=\"para\">Yuri Slezkine on amerikkalainen juutalaisperäinen historioitsija, joka pakeni Neuvostoliitosta. Hänen vuonna 2004 julkaistussa monografissaan <em>The Jewish Century</em> hän ehdotti, että juutalaiset olivat yksi \"merkurialaisista kansoista\" globalisoituneessa moderniteetissa, yhdessä armenialaisten, merentakaisen kiinalaisen ja romanien kanssa. Arkkityyppisen välikäden roolissa, kaupankäynnin, koulutuksen ja rahoituspalveluiden kautta nämä merkurialaiset kansat ovat yhdistäneet maailman muut kansat nykyiseen globaaliin yhteisöön. Esimerkiksi monet akateemisen tutkimuksen, pankkitoiminnan, yrittäjyyden, kaupan ja markkinoinnin käytännöt syntyivät alun perin juutalaisissa shtetleissä, olipa kyseessä yeshiva, markkinat tai transnationaaliset juutalaisten kauppiaiden ja pankkiirien verkostot, jotka kerran kukoistivat jiddishlandissa.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Ennen holokaustia tällaiset verkostot ulottuivat epätoivoisen köyhän juutalaiskauppiaan luota kaukaisessa shtetlissä rikkaaseen juutalaiseen sijoittajaan, joka vietti lomiaan Ranskan Rivieralla. Ensimmäisen globalisaation aikakauden huipulla, ennen Suurta sotaa, tämä elinvoimainen verkko yksilöllisiä taloudellisia ja kulttuurisia yhteyksiä mahdollisti ideoiden, tavaroiden ja investointien vaihdon Venäjän imperiumin kaukaisimmista kolkista Länsi-Eurooppaan, Pohjois-Amerikkaan, useisiin Latinalaisen Amerikan valtioihin, Mandato-Palestiinaan, Etelä-Afrikkaan, Keniaan ja Australiaan.</span>\n<span class=\"para\">Holokausti hävitti jiddishlandin ja sen asukkaat. Kuitenkin heidän luomansa ja ylläpitämänsä verkostot ovat edelleen olemassa. Nyt ne ovat täynnä muita etnisiä taustoja olevia tulokkaita, jotka oppivat (ja usein varastivat ilman tunnustamista) moderniteettia juutalaisilta. Nykyään globaalissa pohjoisessa käytännössä koko väestö on korkeasti koulutettu ja perehtynyt kansainvälisen kaupankäynnin ja viestinnän menetelmiin. Kaikista tuli moderniteetin maailmanlaajuisen merkurialaisen kilta jäsenet. Sama pätee globaalin etelän eliitteihin, samoin kuin kasvavaan määrään ihmisiä, joilla on täydellinen peruskoulutus ja jatkokoulutus.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Tieteiskirjallisuutta vai havaittua todellisuutta?</strong></span>\n<span class=\"para\">Tieteiskirjallisuus määriteltynä genrenä itseään tietoisilla kirjoittajilla syntyi välirauhan aikana, pääasiassa Yhdysvalloissa. Kaksi sodanjälkeistä vuosikymmentä ennakoi tieteiskirjallisuuden kultakautta, mukaan lukien tämän genren leviäminen Britanniaan ja Länsi-Eurooppaan. Tämä aikakausi yhdistetään vahvasti tuotteliaaseen amerikkalaiseen kirjailijaan Isaac Asimoviin (1920-1992). Vuonna 1942 hän alkoi kirjoittaa tarinoita, jotka synnyttivät hänen tavaramerkkinsä <em>Foundation</em> -kirjasarjan (1951-1993), joka kuvaa galaktisten imperiumien nousua ja tuhoa. Lisäksi ikonisen tarinakokoelman <em>I, Robot</em> (1950) myötä Asimov muotoili robotiikan kolme lakia. Näitä lakeja pidetään yhä keskustelujen ytimessä robottien ja tekoälyn etiikasta ja kehityksestä.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Neuvostoliiton sosialistisen realismi -dogman näkökulmasta tieteiskirjallisuus oli epäilyttävä genre sosialistisessa blokissa, huolimatta sen teknologisesta optimismista, joka oli yhteistä marxilais-leninististen pääideologisten periaatteiden kanssa. Virallisen dogmaattisen stalinismin päättymistä seuranneen poliittisen sulamisen aikana vuonna 1956 tieteiskirjallisuutta omaksuttiin varovaisesti osana tulevaisuuteen suuntautunutta neuvostoliittolaista visiota maailmanlaajuisesta kommunismista. Huolimatta useista neuvostoliittolaisista kirjailijoista, jotka yrittivät onneaan tässä genressä, lukijoiden ja \"belles lettres\" -maailman globaalien tarkkailijoiden näkökulmasta neuvostoliittolainen tieteiskirjallisuus tuli synonyymiksi Strugatskin veljille, nimittäin Arkadylle (1925-1991) ja Borisille (1933-2012). Heidän kammottavassa romaanissaan <em>Roadside Picnic</em> (1972) tandem ennakoi post-apokalyptisen fiktion alagenreä. Mutta vielä tärkeämpää on, että tätä kirjaa luetaan nyt ennustuksena Tšernobylin ydinonnettomuudesta (1986), joka ratkaisevasti vaikutti Neuvostoliiton hajoamiseen.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Viimeiseksi, mutta ei vähäisimmäksi, tieteiskirjallisuus hyväksyttiin osaksi valtavirran kirjallisuutta 1960- ja 1970-luvuilla. Tämä saavutus toteutui suurelta osin Puolan tieteiskirjailija Stanisław Lemin (1921-2006) teosten ansiosta. Hänen tunnetuin romaaninsa <em>Solaris</em> (1961) on rakennettu ja kirjoitettu ei-genretyyppisesti taiteellisen proosan tietoisella käytöllä. Se osoitti, että ei-genre-kirjailijat voivat kirjoittaa tieteiskirjallisuutta tai omaksua sen elementtejä teoksissaan. Samankaltaista palvelua maailman kirjallisuudelle tarjosi Gabriel Garcia Marquez, joka \"taikarealismin\" muodossa de facto omaksui fantasiaa korkeakulttuuriselle kirjallisuudelle.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Tieteiskirjallisuudessaan Lem tarjosi täysin kehittyneitä hahmoja eikä pelännyt pessimismiä tulevaisuudesta. Molemmat piirteet ovat tyypillisiä valtavirran kirjallisuudelle ja heijastavat osuvasti ihmisen tilaa. Tämä kirjallisen kehityksen suunta ei ollut Lemille mieluisa kommunistisille \"kulttuurituotannon\" valvojille Puolassa. Loppujen lopuksi kommunistista tulevaisuutta mainostettiin työntekijäparatiisina. Lem varoitti, että siitä tulisi tyhmien paratiisi tai jokin \"pilvikuikkumaailma\". Tämä oivallus oli jälleen yksi askel kohti kirjallisuutta ja pois tieteiskirjallisuuden genretetristä.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Lemin pessimismi ilmenee <em>Solaris</em> -teoksessa avaruusolentojen älykkyyden kanssa kommunikoimisen mahdottomuutena. Siitä tuli hänen kirjoittamissaan teoksissa leitmotivi, joka kannusti Strugatskin veljiä heidän mestariteoksensa <em>Roadside Picnic</em> suuntaan.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Piilossa näkyvissä</strong></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Klassisessa teoksessaan <em>Holocaust and Modernity</em> (1989) juutalais-puolalainen sosiologi Zygmunt Bauman (1925-2017), joka karkotettiin kommunistisesta Puolasta vuonna 1968, varoitti \"me tiedämme, mitä emme tienneet vuonna 1941; että myös <em>kuvittelemattoman tulisi olla kuviteltu.</em>\" Asimov, Lem ja Strugatskin veljet tekivät juuri niin. Ja tätä asiaa edeltävinä vuosikymmeninä ennen kuin Bauman muotoili kuuluisan varoituksensa. Kysymys herää, oliko näillä neljällä luojalla ja innovaattorilla, jotka vaikuttivat globaalissa tieteiskirjallisuudessa 1900-luvulla, jotain yhteistä Baumanin ja keskenään.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Ensisilmäyksellä tämä näyttää epätodennäköiseltä, lukuun ottamatta Lem ja Bauman jakavat jonkin aikaa saman kommunistisen Puolan kotimaanaan. Mutta tarkastellaanpa tarkemmin näiden ikonisten tieteiskirjailijoiden perhetaustaa ja elämänkokemusta. Asimov syntyi pienessä Petrovichin kylässä, nykyisin Venäjällä, jiddishinkielisille juutalaisvanhemmille. He rekisteröivät vauvan venäläisille viranomaisille nimellä Isaak Iudovich Azimov (<em>Исаак Юдович Азимов</em>). Heidän aškenazi-shtetlissään poika tunnettiin jiddishiksi nimellä Yitskhok Azimov (<em>יצחק</em> <em>אַזימאָװ</em>). Alue oli kiistanalainen tuolloin lyhytaikaisesti itsenäisen Valko-Venäjän, bolševikkivenäläisten ja Puolan välillä. Paetakseen epätoivoa ja epävarmuutta Suuresta sodasta, joka näytti jatkuvan siellä vääjäämättä, perhe lähti Euroopasta ja muutti Yhdysvaltoihin vuonna 1923.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Tänään paikalliset kulttuuri- ja kirjallisuushistorioitsijat, jotka unohtavat antisemitismiä, väittävät Asimovia sekä Valko-Venäjältä että Venäjältä. Smolenskin alue, jossa Petrovichi sijaitsee, kuuluu historiallisesti etnisesti valkovenäläisiin maihin. Perheen sukunimi viittaa selvästi siihen, että he ovat kotoisin valkovenäjänkieliseltä alueelta. Se tarkoittaa \"talviviljoja\" tai <em>азіміна</em> valkovenäjäksi. Venäjäksi tämä termi on <em>озимина</em> ja puolaksi <em>ozimina</em>.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Stanisław Lem syntyi myös juutalaisvanhemmille, mutta sopeutui täysin puolankieliseen eliittiin Lwówissa (nykyisin Lviv Länsi-Ukrainassa). Hänen isänsä Samuel oli varakas korva-, nenä- ja kurkkulääkäri. Ennen Suurta sotaa perheellä oli hyvä elämä alueen pääkaupungissa Itävalta-Unkarin Galiciassa. Kuitenkin poliittisen ja kansan antisemitismiin liittyvän kasvun vuoksi Samuel päätti muuttaa sukunimensä Lehmistä Lemiin. Ensimmäinen muoto oli selvästi saksankielinen termi \"savi\". Mutta Galician sosiaalisessa ja etnisessä kontekstissa sitä tulkittiin ilmeisenä juutalaisuuden merkkinä, sukunimen juontuessa jiddishin sanasta <em>leym</em> (<em>ליים</em>) \"savi\".</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Vihdoin \"h\":n pudottaminen mahdollisti juutalaisen alkuperän kieltämisen. Tämä argumentti oli hyödyllinen lukuisissa pogromeissa ensimmäisen maailmansodan lopussa ja sen välittömässä jälkeisessä ajassa, mukaan lukien antisemitistinen verilöyly Lwówissa marraskuussa 1918. Tämä kauhea pogromi tapahtui, kun Puolan kansallisvaltio julistettiin itsenäiseksi. Siksi Lemin vanhemmat eivät ottaneet riskejä ja antoivat pojalleen täysin epäjuutalaisen etunimen. Stanisław on selvästi slaavilainen nimi, joka on suosittu etnisten puolalaisten keskuudessa. Koulussa välirauhan Puolassa Lem osallistui juutalaisen uskonnon uskonnollisiin opetuksiin. Mutta tuleva kirjailija selviytyi myöhemmistä Neuvostoliiton ja Saksan miehityksistä Lwówissa väärillä \"aryan\" papereilla, jotka tunnistivat hänet katoliseksi.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Kun perhe tajusi, että liittoutuneet olivat hyväksyneet itäisen puolalaisen alueen liittämisen Neuvostoliittoon, he muuttivat Galician toiseen tärkeimpään kaupunkiin, joka jäi sodanjälkeiseen Puolaan, eli Krakowiin. Sodan aikana ja heti sen jälkeen he kokivat neuvostovaltion puutteet ja häpeät ja varmistivat pysyvänsä eristyksissä siitä.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Toisin kuin Asimov New Yorkissa, Lem vanhempi ja nuorempi joutuivat salaamaan juutalaisen taustansa varotoimenpiteenä. Se oli <em>sine qua non</em> -ehto selviytymiselle aktiivisten antisemitististen vainojen ja hävittämisen aikana. Tässä asiassa ei tapahtunut muutoksia ei kommunistisessa eikä postkommunistisessa Puolassa. Lem vältti kysymyksiä tai keskusteluja perheensä juutalaisesta alkuperästä. Vuoden 1968 juutalaisten karkotus ja lähes virallinen <a href=\"https://www.proquest.com/docview/1297202038\">tutkimus</a>, joka oli tarkoitettu vahvistamaan presidenttiehdokkaan <em>ei</em>-juutalaista alkuperää vuonna 1990, vahvistivat Lemin pelkoja siitä, että oli parempi olla sanomatta mitään juutalaisesta taustastaan. Tunnettu kirjailija pysyi hiljaa tästä aiheesta kuolemaansa asti.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Strugatskin veljet tiesivät myös, että heidän tulisi välttää juutalaisen alkuperän paljastamista. Kuten kommunistisessa Puolassa, juutalaisuus oli vakava sosiaalinen ja poliittinen rasite Neuvostoliitossa. Veljesten isä Nathan syntyi juutalaisessa kylässä Dubovychi, lähellä historiallista Hlukhivin kaupunkia nykyisessä Ukrainan Sumyn alueella. Nyt tämä alue on vaarallisen lähellä Venäjän ja Ukrainan rintamaa. Nathan aikoi seurata isänsä Zalmanin jalanjälkiä Hersonista (nykyisin Ukraina), joka oli saanut yliopistokoulutuksen ja tullut lakimieheksi. Mutta Suuri sota, bolševikkivallankumous, sisällissota ja puolueen työ estivät Nathanin toteuttamasta unelmaansa. Hän sinnitteli, osallistuen ulkopuolisiin ja iltakursseihin aina kun mahdollisuus ilmestyi.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Poliittiset puhdistukset ja etnisesti suunnitellut sortotoimet saivat Nathanin (joka viisaasti meni naimisiin venäläisen ortodoksitytön kanssa) antamaan pojilleen selvästi epäjuutalaiset etunimet, jotka olivat suosittuja etnisten venäläisten keskuudessa. Zalmanin aikaisemman päätöksen ansiosta perheen sukunimi oli jo huomaamaton slaavilainen. Sana <em>struh</em> (<em>струг</em>) ukrainaksi tai <em>strug</em> puolaksi tarkoittaa perinteistä puutöihin käytettävää työkalua, jota kutsutaan veitsiksi. Perhe tiesi hyvin Holodomorista Neuvostoliiton Ukrainassa ja holokaustista. Lisäksi he elivät Leningradin (Pietarin) piirityksen läpi. Sen sijaan, että olisivat luovuttaneet tämän kaupungin saksalaisille, neuvostoviranomaiset puolustivat sitä genocidaalisen mittakaavan menetyksillä sen asukkaiden keskuudessa, jotka kärsivät laajasta nälänhädästä. Kaupungin ennen sotaa ollut siviiliväestö, 3,5 miljoonaa, väheni kymmenesosaan tästä määrästä. Alhaalla pysyminen, eikä etnisesti tai muuten erottuminen alistuneista venäläisistä massoista, oli ratkaisevaa selviytymiselle Neuvostoliitossa. Tällainen konformismi on jälleen vaadittu normi nykyisessä sodanhaluisessa ja uusimperialistisessa Venäjällä.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Kuitenkin Neuvostoliitossa oli vaikeaa piilottaa alkuperäänsä tehokkaasti, johtuen byrokraattisesta vaatimuksesta paljastaa isän nimi omassa nimessään. Tarve patronyymille pakotti Arkadyn ja Boriksen lisäämään \"Natanovich\" nimiinsä. Kuitenkin veljekset välttivät tämän tarpeen älykkäästi, valiten tulla tunnetuiksi kirjoittamiensa kirjojen kansissa yksinkertaisesti \"Strugatskin veljinä\" (<em>Братья Стругацкие</em>) tai vaihtoehtoisesti Arkady ja Boris Strugatsky (<em>Аркадий и Борис Стругацкие</em>). Muussa tapauksessa, kun antisemitistinen sensori vaati, kirjoittajat turvautuivat akronyymeihin AN ja BN yhdessä jaetun sukunimensä kanssa. Tämän \"N\":n kirjoittaminen ei tullut kysymykseen.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Vihamielinen kehä: elohopean, antisemitismin ja kansanmurhan välillä</strong></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Onko Asimovilla, Lemillä ja Strugatskin veljillä jotain enemmän yhteistä kuin hämärä muisto heidän juutalaisesta alkuperästään? Kaikki nämä maailmanlaajuisesti tunnetut kirjailijat ovat kotoisin entisen Puolan-Litvan yhteisön maista. Jollain tavalla he olivat Puolan-Litvan juutalaisia. 1930- ja 1940-luvuilla tämä alue muuttui Euroopan tunnetuiksi \"verimaiksi\", joissa neuvostoliittolaiset ja saksalaiset totalitaariset hallitukset toteuttivat kansanmurhaprojektejaan ja miehityksiään nopeasti päällekkäin. Lem ja Strugatskin veljet kokivat tämän tappavan tilanteen vaatimukset täysimääräisesti ja heidän oli navigoitava kapeaa polkua menestykseen sodanjälkeisessä neuvostoblokissa.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Asimov säästyi tältä kovalta kohtalolta, kiitos vanhempiensa suotuisan päätöksen lähteä Amerikkaan. Kuitenkin lehdistön, keskustelujen juutalaisten sukulaisten ja tuttavien kanssa sekä Yhdysvaltain armeijassa palvelusmiehenä Asimov oppi yksityiskohtaisesti holokaustista ja Euroopan juutalaisten hävittämisestä saksalaisen miehityksen alla. Myöhemmin sodanjälkeiset neuvostovallan vainot maan juutalaisia kohtaan toistuvasti päätyivät Yhdysvaltain lehtien etusivuille.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Kaikki neljä tieteiskirjailijaa havaitsivat tai kokivat henkilökohtaisesti moderniteetin ja teknologian sen murhaavimmalla huipulla. Kiitos tämän myrkyllisen tiedon, he oppivat \"kuvittelemaan kuviteltavaa\" ennen kuin Bauman muotoili sanontansa. Kuten kirjailijat, tämä sosiologi kuului samaan sosiaaliseen, etniseen, post-kirkkokunnalliseen ympäristöön Puolan-Litvan jiddishinkielisten aškenazi-juutalaisten keskuudessa. Vuonna 1989, luennoidessaan Leedsin yliopistossa Britanniassa, Bauman saattoi turvallisesti todeta, että moderniteetti, kuten me sen tänään tunnemme, tuotti holokaustin ja tuli myös holokaustin tuotteeksi. Osana tätä prosessia on lännen outo hajamielisyys lähes välittömästi toisen maailmansodan aikana, jolloin täysimittainen jiddishinkielinen eurooppalainen kulttuuri, jossa oli 12 miljoonaa puhujia maailmanlaajuisesti, katosi.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Holokaustin selviytyjät onnistuivat perustamaan Keski-Eurooppalaisen kansallisvaltionsa Israelin Lähi-idässä. Natsi-Saksa ja sen lopullisen ratkaisun ohjelma tuomittiin äänekkäästi Nürnbergin oikeudenkäynneissä. Vielä äskettäin oli mahdotonta avoimesti ilmaista antisemitistisiä tunteita lännessä, erityisesti Saksassa. Nyt, valitettavasti, tabu näyttää olevan ohi. Näyttää siltä, että ei ollut muuta kuin koulutusta ja moraalia estämään ihmisiä kuiskimasta toistensa korvaan, että \"Hitler oli suuri johtaja\" ja \"juutalaiset ansaitsivat kohtalonsa\".</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Sodanjälkeisessä Yhdysvalloissa aluksi ei ollut markkinoita holokaustista kertoville kirjoille. Neuvostoblokissa sensuurit eivät sallineet avointa keskustelua Shoahista. Sen sijaan – tietoisesti tai ei – Asimov, Lem ja Strugatskin veljet salakuljettivat tämän katkeran tiedon tieteiskirjallisuuden loistavan naamion alle. Kirjailijoiden kirjoissa, jos lukija tarkkailee tarkasti, gettoistaminen ja dehumanisointi kohdistetuista ryhmistä, pogromit, etninen puhdistus ja kansanmurhan teot on kuvattu huolellisesti. Nämä neljä kirjailijaa tiesivät tulevaisuudesta elämänsä nykyisyydestä. Valitettavasti tämä nykyisyys kieltäytyy jäämästä menneisyyteen. Sen sijaan se jatkaa tulevaisuutemme muotoutumista. Olkaamme selkeämielisiä tilanteesta, me olemme \" <a href=\"https://www.nauka-pan.pl/index.php/nauka/article/view/816\">ihmisiä</a>, jotka tuomitsevat ihmiset tähän kohtaloon\".</span>\n<span class=\"para\"><strong>Tomasz Kamusella </strong>on lukija (professori extraordinarius) modernin Keski- ja Itä-Euroopan historian alalla St Andrewsin yliopistossa Skotlannissa. Hänen viimeisimmät teoksensa sisältävät <em>Politics and the Slavic Languages</em> (Routledge 2021), <em>Eurasian Empires as Blueprints for Ethiopia</em> (Routledge 2021), <em>Languages and Nationalism Instead of Empires</em> (Routledge 2023), <em>Politika gjuhësore dhe gjeopolitika</em> (Littera 2023), <em>Rreziqet e neoimperializmit rus</em> (Kristalina 2024) ja <em>Papusza / Bronisława Wajs: Tears of Blood</em> (Brill 2024). Hänen viittauksensa <em>Words in Space and Time: A Historical Atlas of Language Politics in Modern Central Europe</em> (CEU Press 2021) on saatavilla avoimen pääsyn julkaisuna.</span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><strong>La communauté juive ashkénaze entre la Pologne-Lituanie, la Russie et les États-Unis</strong></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Au début de la période moderne, la majorité des Juifs du monde vivaient dans le Commonwealth du Royaume de Pologne et le Grand-Duché de Lituanie. Ce royaume aujourd'hui oublié s'étendait de ce qui est aujourd'hui la Lettonie et l'Estonie au nord jusqu'à la Moldavie actuelle au sud, et de la Pologne centrale à l'ouest jusqu'à l'Ukraine orientale à l'est. En anglais, la politique est connue sous le nom abrégé de Pologne-Lituanie, tandis que dans la plupart des États successeurs, elle est appelée le \"Commonwealth\" ou <em>Rech Pospolita</em> en slave. La seule exception est la Pologne, où le Commonwealth est revendiqué exclusivement comme partie du récit national actuel sous la désignation anachronique de (pré-partition) Pologne.</span>\n<span class=\"para\">À la fin du XVIIIe siècle, la Russie – aux côtés de l'État successeur de la Prusse et avec la participation des Habsbourg – a partitionné la Pologne-Lituanie. Le Commonwealth a été effacé de la carte politique de l'Europe. Les lignes de division ont changé pendant les guerres napoléoniennes avant de se stabiliser à la suite du Congrès de Vienne (1815). En conséquence, la Russie a effectivement annexé plus de quatre cinquièmes du territoire polono-lituanien.</span>\n<span class=\"para\">À leur tour, sans quitter leurs villes natales pendant presque un millénaire, la plupart des Juifs du monde se sont retrouvés au sein de l'Empire russe. En conséquence, de nos jours, il est courant de désigner les Ashkénazes comme des \"Juifs russes\". Pourtant, c'est un abus de langage. Tout d'abord, ils sont membres ou descendants de la communauté juive polono-lituanienne. Suite à l'annexion de la majorité de la Pologne-Lituanie, Saint-Pétersbourg a créé le Pale de Settlement, que les Juifs étaient interdits de quitter. Ce ghetto territorial coïncidait avec les terres polono-lituaniennes dans les limites russes, y compris le littoral nord de la mer Noire saisi alors aux Ottomans et au Khanat de Crimée. Les Juifs – en tant que \"mécréants étrangers\" (<em>innorodtsy</em>) – devaient être empêchés de souiller la pureté confessionnelle de l'arrière-pays canoniquement orthodoxe de la Russie, ou de la métropole de l'empire tsariste.</span>\n<span class=\"para\">Le Pale a survécu jusqu'à la révolution bolchevique de 1917. Contrairement à la Pologne-Lituanie, ce ghetto territorial n'offrait aucune protection contre les excès antisémites du gouvernement et de la population chrétienne. La campagne de propagande anti-juive des églises chrétiennes, qui dure depuis deux millénaires, associée à des formes modernes de guerre et de contrôle de la population, a entraîné des vagues successives de pogroms sans précédent dans les années 1880. Avec les autorités tsaristes incitant ou du moins fermant les yeux, les chrétiens ont régulièrement maltraité, volé et même tué leurs voisins juifs à travers l'étendue et la longueur du pale.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Des pogroms à la Shoah</strong></span>\n<span class=\"para\">À la recherche de sécurité, de justice et de prospérité, les survivants ont quitté en masse pour l'Europe de l'Ouest et les Amériques. Ils sont allés surtout aux États-Unis. En conséquence, dans les années 1920, New York est devenu la plus grande ville juive du monde. À cette époque, les Juifs constituaient une pluralité de tous les New-Yorkais. L'antisémitisme plus dissimulé des Américains WASP (un acronyme pour White Anglo-Saxon Protestant) a rattrapé les Juifs polono-lituaniens à la suite de la Grande Dépression. Les quotas d'immigration restrictifs nouvellement introduits qui couvraient également les Juifs sont restés en place pendant quatre décennies. Lorsque les nazis ont persécuté les Juifs dans les années 1930 et ont mené l'Holocauste dans la première moitié de la décennie suivante, la principale démocratie du monde a tourné le dos aux Juifs.</span>\n<span class=\"para\">Avant l'Holocauste, les deux puissances totalitaires du Troisième Reich et de l'Union soviétique ont forgé une alliance en 1939. Sur cette base, Hitler et Staline ont conquis et partitionné l'Europe centrale. Dans le cadre de cette alliance totalitaire, les Soviétiques ont facilement adopté l'antisémitisme d'Allemagne. Dans l'empire soviétique, les Juifs ne devaient pas être exterminés mais la méfiance officielle a conduit à des expulsions massives de Juifs vers la Sibérie et l'Asie centrale, en particulier des territoires conquis. Cette mesure punitive (ou dans le vocabulaire de la propagande soviétique, \"rééducation\") a paradoxalement sauvé ces expulsés juifs de l'Holocauste, à condition qu'ils survivent aux privations de l'exil et aux camps de concentration du goulag.</span>\n<span class=\"para\">Après la Seconde Guerre mondiale, les survivants de l'Holocauste et les expulsés juifs susmentionnés ont tenté de recréer leurs communautés et leur vie culturelle en langue yiddish dans l'Union soviétique et à travers le bloc soviétique, c'est-à-dire, en particulier en Pologne. L'ombre pâle de l'animée \"Yiddishland\" d'avant-guerre coïncidait étroitement avec les terres polono-lituaniennes. Moscou a permis un faible renouveau pendant quelques années dans l'Union soviétique elle-même. Mais, au tournant des années 1950, l'élite juive parlant yiddish du pays a été exécutée, tandis que de nombreux fonctionnaires juifs de bas rang ont été condamnés à des décennies dans les camps du goulag. À la suite de l'exemple soviétique, des \"actions anti-sionistes\" similaires ont suivi en Tchécoslovaquie, en Hongrie et en Roumanie. La toute dernière de ces actions antisémites, en 1968, a éteint la dernière flamme de Yiddishland qui persistait encore dans la Pologne communiste.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Peuple mercurien</strong></span>\n<span class=\"para\">Yuri Slezkine est un historien américain d'origine juive qui a fait défection de l'Union soviétique. Dans sa monographie de 2004 <em>The Jewish Century</em>, il a proposé que les Juifs étaient l'un des \"peuples mercuriens\" d'une modernité mondialisée, aux côtés des Arméniens, des Chinois d'outre-mer et des Roms. En tant qu'intermédiaire archétypique, à travers le commerce, l'éducation et les services financiers, ces peuples mercuriens ont connecté les autres nations du monde à la communauté mondiale d'aujourd'hui. Par exemple, de nombreuses coutumes et pratiques de la recherche académique, de la banque, de l'entrepreneuriat, du commerce et du marketing ont d'abord émergé dans les shtetls juifs, que ce soit dans la yeshiva, les places de marché ou au sein de réseaux transnationaux de marchands et de banquiers juifs qui prospéraient autrefois à travers Yiddishland.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Avant l'Holocauste, de tels réseaux s'étendaient du marchand juif désespérément pauvre dans un shtetl éloigné à l'investisseur juif riche qui avait l'habitude de passer ses vacances sur la Côte d'Azur. Au sommet de la première ère de la mondialisation, avant la Grande Guerre, cette toile vibrante de connexions économiques et culturelles individualisées permettait l'échange d'idées, de biens et d'investissements des confins les plus éloignés de l'Empire russe vers l'Europe de l'Ouest, l'Amérique du Nord, de nombreux États d'Amérique latine, la Palestine mandataire, l'Afrique du Sud, le Kenya et l'Australie.</span>\n<span class=\"para\">L'Holocauste a éradiqué Yiddishland et ses habitants. Pourtant, les réseaux qu'ils avaient créés et gérés pendant des siècles demeurent. Maintenant, ils sont peuplés de nouveaux venus d'autres origines ethniques qui ont appris (et souvent volé sans reconnaître) la modernité des Juifs. De nos jours, dans le Nord global, pratiquement toute la population est hautement éduquée et familiarisée avec les méthodes du commerce international et des communications. Tous sont devenus membres de la guilde mercurienne mondiale de la modernité. Il en va de même pour les élites du Sud global, aux côtés d'un nombre croissant de personnes ayant une éducation élémentaire complète et une formation complémentaire.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Science-fiction ou réalité observée ?</strong></span>\n<span class=\"para\">La science-fiction en tant que genre défini avec des écrivains conscients de leur art est apparue dans la période entre les deux guerres, principalement aux États-Unis. Les deux décennies d'après-guerre ont marqué l'âge d'or de la science-fiction, y compris la diffusion de ce genre en Grande-Bretagne et en Europe de l'Ouest. Cette période est fortement associée à l'écrivain américain prolifique Isaac Asimov (1920-1992). En 1942, il a commencé à écrire des histoires qui ont donné naissance à sa série de livres emblématiques <em>Foundation</em> (1951-1993), qui chroniques la montée et la chute des empires galactiques. De plus, dans la collection d'histoires emblématiques <em>I, Robot</em> (1950), Asimov a formulé les trois lois de la robotique. À ce jour, ces lois constituent le cœur des discussions sur l'éthique et le développement des robots et de l'IA.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Du point de vue du dogme soviétique du réalisme socialiste, la science-fiction était un genre suspect dans le bloc socialiste, indépendamment de son optimisme technologique partagé avec les principaux principes idéologiques du marxisme-léninisme. Pendant la période du dégel politique qui a suivi la fin officielle du stalinisme dogmatique en 1956, la science-fiction a été prudemment adoptée comme partie intégrante d'une vision soviétique tournée vers l'avenir du communisme mondial. Malgré quelques écrivains soviétiques qui ont tenté leur chance dans ce genre, du point de vue des lecteurs et des observateurs mondiaux de la \"belle littérature\", la science-fiction soviétique est devenue synonyme des frères Strugatski, à savoir, Arkady (1925-1991) et Boris (1933-2012). Dans leur roman troublant de 1972 <em>Roadside Picnic</em>, le tandem a préfiguré le sous-genre de la fiction post-apocalyptique. Mais plus important encore, ce livre est maintenant lu comme une prémonition de la catastrophe nucléaire de Tchernobyl (1986), qui a contribué de manière décisive à la dissolution de l'Union soviétique.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Enfin, la science-fiction a été acceptée comme partie intégrante de la littérature grand public dans les années 1960 et 1970. Cet accomplissement s'est matérialisé en grande partie grâce à l'œuvre de l'auteur polonais de science-fiction Stanisław Lem (1921-2006). Son roman le plus renommé <em>Solaris</em> (1961) est construit et écrit de manière non-genrée avec l'utilisation consciente de la prose artistique. Il a montré que les écrivains non-genrés pouvaient écrire de la science-fiction ou embrasser ses éléments dans leurs œuvres. Un service similaire à la littérature mondiale a été rendu par Gabriel Garcia Marquez qui, dans ce qui est devenu le \"réalisme magique\", a de facto épousé la fantaisie pour la littérature de haut niveau.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Dans ses écrits de science-fiction, Lem a offert des personnages pleinement développés et n'a pas hésité à exprimer son pessimisme sur l'avenir. Ces deux traits sont caractéristiques de la littérature grand public et reflètent avec justesse la condition humaine. Cette direction du développement littéraire n'a pas été appréciée par les contrôleurs communistes de la \"production culturelle\" en Pologne. Après tout, l'avenir communiste était propagandé comme un paradis pour les travailleurs. Lem a averti qu'il allait s'agir d'un paradis de fous ou d'un \"pays des nuages\". Cette réalisation a été une autre étape vers la littérature et loin du ghetto de genre de la science-fiction.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Le pessimisme de Lem s'est manifesté dans <em>Solaris</em> comme l'impossibilité de communiquer avec une intelligence extraterrestre. Cela est devenu un leitmotiv de ses livres, qui a encouragé les frères Strugatski sur le chemin de leur chef-d'œuvre <em>Roadside Picnic</em>.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Cacher en pleine vue</strong></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Dans son ouvrage classique <em>Holocaust and Modernity</em> (1989), le sociologue juif-polonais Zygmunt Bauman (1925-2017), expulsé de la Pologne communiste en 1968, a averti \"nous savons ce que nous ne savions pas en 1941 ; que aussi <em>l'inimaginable doit être imaginé.</em>\" Asimov, Lem et les frères Strugatski ont fait exactement cela. Et pour dire vrai, des décennies avant que Bauman ne formule son célèbre avertissement. La question se pose de savoir si ces quatre créateurs et innovateurs de la science-fiction mondiale au XXe siècle avaient quelque chose en commun avec Bauman et entre eux.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">À première vue, cela semble peu probable, à part Lem et Bauman partageant pendant un certain temps la même Pologne communiste comme leur patrie. Mais examinons de plus près le contexte familial et l'expérience vécue de ces écrivains de science-fiction emblématiques. Asimov est né dans le petit village de Petrovichi, aujourd'hui en Russie, de parents juifs parlant yiddish. Ils ont enregistré le bébé auprès des autorités gentilles en russe sous le nom d'Isaak Iudovich Azimov (<em>Исаак Юдович Азимов</em>). Dans leur shtetl ashkénaze, le garçon était connu en yiddish sous le nom de Yitskhok Azimov (<em>יצחק</em> <em>אַזימאָװ</em>). La région était contestée entre la Biélorussie alors brièvement indépendante, la Russie bolchevique et la Pologne. Pour échapper au désespoir et à l'incertitude de la Grande Guerre qui semblait se poursuivre là-bas sans relâche, en 1923, la famille a quitté l'Europe et a émigré aux États-Unis.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Aujourd'hui, les historiens locaux de la culture et de la littérature, oublieux de l'antisémitisme, revendiquent Asimov à la fois pour la Biélorussie et la Russie. La région de Smolensk, où se trouve Petrovichi, appartient aux terres biélorusses historiquement ethniques. Le nom de famille de la famille indique clairement qu'ils provenaient d'une zone de langue biélorusse. Cela signifie \"grains d'hiver\" ou <em>азіміна</em> en biélorusse. En revanche, en russe, ce terme est <em>озимина</em> et le même en polonais, <em>ozimina</em>.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Stanisław Lem est également né de parents juifs mais s'est pleinement assimilé à l'élite polonophone de Lwów (aujourd'hui, Lviv en Ukraine occidentale). Son père Samuel était un médecin ORL riche. Avant la Grande Guerre, la vie était bonne pour sa famille dans la capitale régionale du pays de Galicie en Autriche-Hongrie. Pourtant, l'augmentation de l'antisémitisme politique et populaire a convaincu Samuel de modifier l'orthographe de son nom de Lehm à Lem. La première forme était un terme clairement allemand pour \"argile\". Mais dans le contexte social et ethnique de la Galicie, cela était interprété comme un signe évident de judaïsme, le nom de famille provenant du mot yiddish <em>leym</em> (<em>ליים</em>) pour \"argile\".</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Abandonner le \"h\" offensant permettait de nier son origine juive. L'argument a été utile lors de nombreux pogroms à la fin de la Première Guerre mondiale et dans son immédiate suite, y compris le bain de sang antisémite à Lwów en novembre 1918. Ce pogrom horrible a eu lieu lorsque l'indépendance de l'État-nation polonais a été proclamée. Ainsi, les parents de Lem n'ont pas pris de risques et ont doté leur fils d'un prénom totalement non juif. Stanisław est un nom clairement slave, le plus populaire parmi les Polonais gentils. À l'école dans la Pologne d'entre les deux guerres, Lem a suivi des cours religieux dans la religion juive. Mais le futur écrivain a survécu aux occupations soviétiques et allemandes de Lwów sur de faux papiers \"aryens\", qui l'identifiaient comme catholique.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Lorsque la famille a réalisé que les Alliés avaient accepté l'incorporation de la moitié est de la Pologne d'entre les deux guerres dans l'Union soviétique, ils ont déménagé dans la deuxième ville la plus importante de la Galicie qui est restée dans la Pologne d'après-guerre, c'est-à-dire Cracovie. Pendant la guerre et immédiatement après, ils ont connu les privations et les indignités du régime soviétique et ont veillé à l'éviter.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Contrairement à Asimov à New York, Lem senior et junior ont dû cacher leur origine juive par précaution. C'était la <em>sine qua non</em> condition de survie à l'époque des persécutions antisémites actives et de l'extermination. Rien n'a changé à cet égard, que ce soit en Pologne communiste ou post-communiste. Lem a évité toute question ou discussion sur l'origine juive de sa famille. L'expulsion de 1968 des Juifs et la quasi-officielle <a href=\"https://www.proquest.com/docview/1297202038\">enquête</a> qui devait confirmer l'origine <em>non</em>-juive d'un candidat à la présidence en 1990 ont confirmé les craintes de Lem qu'il valait mieux ne rien dire sur son origine juive. Le célèbre écrivain est resté silencieux sur ce sujet jusqu'à sa mort.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Les frères Strugatski savaient également qu'ils devaient éviter de révéler leur origine juive. Comme en Pologne communiste, le judaïsme était un sérieux fardeau social et politique dans l'Union soviétique. Le père des frères, Nathan, est né dans le village juif de Dubovychi, près de la ville historique de Hlukhiv dans la région actuelle de Sumy en Ukraine. Maintenant, cette région est dangereusement proche du front russo-ukrainien. Nathan avait l'intention de suivre les traces de son père Zalman de Kherson (aujourd'hui en Ukraine), qui avait obtenu une éducation universitaire et était devenu avocat. Mais la Grande Guerre, la révolution bolchevique, la guerre civile et le travail de parti ont conspiré pour empêcher Nathan de réaliser son rêve. Il a persévéré, suivant des cours extramuraux et du soir chaque fois qu'une opportunité se présentait.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Les purges politiques et les répressions ethniquement conçues ont convaincu Nathan (qui a judicieusement épousé une fille orthodoxe russe) de donner à ses fils des prénoms clairement non juifs, populaires parmi les Russes ethniques. Grâce à la décision antérieure de Zalman, le nom de famille de la famille était déjà discrètement slave. Le mot <em>struh</em> (<em>струг</em>) en ukrainien ou <em>strug</em> en polonais désigne l'outil traditionnel de menuiserie connu sous le nom de racloir. La famille était bien consciente du Holodomor en Ukraine soviétique et de l'Holocauste. De plus, ils ont vécu le siège de Leningrad (Saint-Pétersbourg). Au lieu de céder cette ville aux Allemands, les autorités soviétiques l'ont défendue au prix de pertes de grande ampleur parmi ses habitants, qui souffraient de la famine. La population civile d'avant-guerre de 3,5 millions a été réduite à un dixième de ce nombre. Rester discret et ne pas se démarquer ethniquement ou autrement parmi les masses russes dociles était essentiel à la survie dans l'Union soviétique. Ce type de conformité est à nouveau la norme requise dans la Russie actuelle en guerre et néo-impérialiste.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Cependant, dans l'Union soviétique, il était difficile de cacher efficacement son origine, en raison de l'exigence bureaucratique de devoir révéler le nom du père dans son propre nom. La nécessité d'un patronyme a contraint Arkady et Boris à ajouter \"Natanovich\" à leurs noms. Pourtant, les frères ont habilement évité cette nécessité, choisissant d'être connus sur les couvertures de leurs livres coécrits simplement comme les \"Frères Strugatski\" (<em>Братья Стругацкие</em>) ou alternativement comme Arkady et Boris Strugatsky (<em>Аркадий и Борис Стругацкие</em>). Sinon, lorsque qu'un censeur antisémite insistait, les écrivains recouraient aux acronymes AN et BN en plus de leur nom de famille commun. Énoncer ce \"N\" était hors de question.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Cercle vicieux : entre mercure, antisémitisme et génocide</strong></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Asimov, Lem et les frères Strugatski ont-ils quelque chose de plus en commun qu'un vague souvenir de leur origine juive ? Tous ces écrivains de renommée mondiale proviennent des terres de l'ancien Commonwealth polono-lituanien. D'une manière ou d'une autre, ils étaient des Juifs polono-lituaniens. Pendant les années 1930 et 1940, cette région est devenue les \"Bloodlands\" notoires de l'Europe, où les projets génocidaires et les occupations des régimes totalitaires soviétiques et allemands se chevauchaient rapidement. Lem et les frères Strugatski ont vécu les exigences de cette situation létale de plein fouet et ont dû naviguer sur le chemin étroit du succès dans le bloc soviétique d'après-guerre.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Asimov a été épargné par ce sort difficile, grâce à la décision favorable de ses parents de partir pour l'Amérique. Pourtant, à travers la presse ; les discussions avec ses parents juifs et ses connaissances ; et en tant que militaire dans l'armée américaine, Asimov a appris en détail l'Holocauste et l'extermination des Juifs européens sous occupation allemande. Par la suite, les persécutions soviétiques des Juifs du pays ont maintes fois fait la une des journaux américains.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Ces quatre auteurs de science-fiction ont observé ou vécu personnellement la modernité et la technologie à leur niveau le plus meurtrier. Grâce à cette connaissance toxique, ils ont appris à \"imaginer l'inimaginable\" avant même que Bauman ne formule son dicton. Comme les écrivains, ce sociologue appartenait au même milieu social, ethnique et post-confessionnel des Juifs ashkénazes parlant yiddish de Pologne-Lituanie. En 1989, lors d'une conférence à l'Université de Leeds en Grande-Bretagne, Bauman pouvait affirmer en toute sécurité que la modernité telle que nous la connaissons aujourd'hui a produit l'Holocauste et est également devenue un produit de l'Holocauste. Partie intégrante de ce processus est l'oubli curieux de l'Occident concernant la disparition quasi instantanée, pendant la Seconde Guerre mondiale, de la culture européenne en langue yiddish, avec 12 millions de locuteurs dans le monde.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Les survivants de l'Holocauste ont réussi à établir leur État-nation d'Europe centrale, Israël, au Moyen-Orient. L'Allemagne nazie et son programme de la Solution finale ont été fermement condamnés lors des procès de Nuremberg. Jusqu'à récemment, il était inacceptable d'exprimer ouvertement des sentiments antisémites en Occident, en particulier en Allemagne. Maintenant, malheureusement, le tabou semble être levé. Il semble qu'il n'y avait rien d'autre que l'éducation et la morale pour empêcher les gens de murmurer à l'oreille les uns des autres que \"Hitler était un grand leader\" et \"les Juifs méritaient leur sort\".</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Dans les États-Unis d'après-guerre, il n'y avait initialement pas de marché pour des livres sur l'Holocauste. Dans le bloc soviétique, les censeurs n'ont pas permis de discussion ouverte sur la Shoah. Au lieu de cela – consciemment ou non – Asimov, Lem et les frères Strugatski ont fait passer cette connaissance amère sous le brillant déguisement de la science-fiction. Dans les livres des écrivains, si le lecteur observe de près, la ghettoïsation et la déshumanisation des groupes ciblés, les pogroms, le nettoyage ethnique et les actes de génocide sont méticuleusement décrits. Ces quatre auteurs savaient ce que l'avenir leur réservait à partir de leur présent vécu. Malheureusement, ce présent refuse d'être relégué au passé. Au lieu de cela, il continue de devenir notre avenir. Soyons lucides sur la situation, c'est nous qui sommes \"<a href=\"https://www.nauka-pan.pl/index.php/nauka/article/view/816\">les gens</a> qui condamnent les gens à ce sort\".</span>\n<span class=\"para\"><strong>Tomasz Kamusella </strong>est lecteur (professeur extraordinaire) en histoire moderne de l'Europe centrale et orientale à l'Université de St Andrews en Écosse. Ses récents volumes incluent <em>Politics and the Slavic Languages</em> (Routledge 2021), <em>Eurasian Empires as Blueprints for Ethiopia</em> (Routledge 2021), <em>Languages and Nationalism Instead of Empires</em> (Routledge 2023), <em>Politika gjuhësore dhe gjeopolitika</em> (Littera 2023), <em>Rreziqet e neoimperializmit rus</em> (Kristalina 2024) et <em>Papusza / Bronisława Wajs: Tears of Blood</em> (Brill 2024). Son ouvrage de référence <em>Words in Space and Time: A Historical Atlas of Language Politics in Modern Central Europe</em> (CEU Press 2021) est disponible en tant que publication en accès libre.</span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><strong>Aškenazijski Židovi između Poljske-Litvanije, Rusije i SAD-a</strong></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">U ranom modernom razdoblju, većina svjetskih Židova živjela je u Commonwealthu Kraljevine Poljske i Velikog vojvodstva Litvanije. Ovo sada zaboravljeno kraljevstvo protezalo se od današnje Latvije i Estonije na sjeveru do današnje Moldavije na jugu, i od središnje Poljske na zapadu do istočne Ukrajine na istoku. Na engleskom jeziku, politička jedinica poznata je pod skraćenim nazivom Poljska-Litvanija, dok je u većini nasljednih političkih jedinica nazvana \"Commonwealth\" ili <em>Rech Pospolita</em> na slavenskim jezicima. Jedina iznimka je Poljska, gdje se Commonwealth isključivo smatra dijelom trenutne nacionalne glavne naracije pod anahronističkom oznakom (pre-particija) Poljska.</span>\n<span class=\"para\">U kasnom 18. stoljeću, Rusija – uz nasljednu političku jedinicu Prusku i sudjelovanje Habsburgovaca – podijelila je Poljsku-Litvaniju. Commonwealth je izbrisan s političke karte Europe. Granice podjele promijenile su se tijekom Napoleonovih ratova prije nego što su se stabilizirale nakon Bečkog kongresa (1815). Kao rezultat toga, Rusija je učinkovito anektirala više od četiri petine poljsko-litvanske teritorije.</span>\n<span class=\"para\">U tom smislu, bez napuštanja svojih rodnih gradova gotovo tisuću godina, većina svjetskih Židova našla se unutar Ruske Imperije. Kao rezultat toga, danas je popularno nazivati Aškenazije \"ruskim Židovima\". Ipak, to je pogrešno. Prvo, oni su članovi ili potomci poljsko-litvanske židovske zajednice. Nakon aneksije većine Poljske-Litvanije, Sankt Peterburg je stvorio Pale of Settlement, iz kojeg su Židovima zabranili izlazak. Ovaj teritorijalni geto poklapao se s poljsko-litvanskim zemljama unutar ruskih granica, uključujući sjevernu obalu Crnog mora koja je tada oduzeta od Osmanlija i Krimskog kanata. Židovi – kao \"strani nevjernici\" (<em>innorodtsy</em>) – morali su biti spriječeni da onečišćuju konfesionalnu čistoću Ruske kanonski pravoslavne unutrašnjosti, ili metropole carističke imperije.</span>\n<span class=\"para\">Pale je preživio do boljševičke revolucije 1917. godine. Za razliku od Poljske-Litvanije, ovaj teritorijalni geto nije nudio zaštitu od vlade i antisemitskih ekscesa kršćanske populacije. Dvotisućljetna kampanja kršćanskih crkava protiv Židova, u kombinaciji s modernim oblicima ratovanja i kontrole populacije, rezultirala je uzastopnim valovima bez presedana pogroma tijekom 1880-ih. Uz poticanje carističkih vlasti ili barem zatvaranje očiju, kršćani su redovito napadali, pljačkali pa čak i ubijali svoje židovske susjede širom pale.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Od pogroma do Šoah</strong></span>\n<span class=\"para\">U potrazi za sigurnošću, pravdom i prosperitetom, preživjeli su masovno napustili za Zapadnu Europu i Ameriku. Otišli su posebno u Sjedinjene Američke Države. Kao rezultat toga, 1920-ih, New York je postao najveći židovski grad na svijetu. U to vrijeme, Židovi su činili većinu svih Newyorčana. Skriveni antisemitski sentiment WASP (akronim za bijele anglosaksonske protestante) Amerikanaca sustigao je poljsko-litvanske Židove nakon Velike depresije. Novoinstituirane restriktivne imigracijske kvote koje su također obuhvaćale Židove ostale su na snazi četiri desetljeća. Kada su nacisti progonili Židove tijekom 1930-ih i provodili Holokaust u prvoj polovici sljedeće dekade, vodeća svjetska demokracija okrenula je hladan ramena prema Židovima.</span>\n<span class=\"para\">Prije Holokausta, dvije totalitarne sile Trećeg Reicha i Sovjetskog Saveza sklopile su savez 1939. Na toj osnovi, Hitler i Staljin osvojili su i podijelili Srednju Europu. Kao dio ovog totalitarnog saveza, Sovjeti su rado usvojili antisemitizam iz Njemačke. U sovjetskom carstvu Židovi nisu trebali biti istrebljeni, ali službeno nepovjerenje dovelo je do masovnih protjerivanja Židova u Sibir i Srednju Aziju, posebno iz osvojenih teritorija. Ova kaznena (ili u vokabularu sovjetske propagande, \"re-educacija\") mjera paradoksalno je spasila ove židovske protjeranike od Holokausta, pod uvjetom da su preživjeli nevolje egzila i gulag koncentracijskih logora.</span>\n<span class=\"para\">Nakon Drugog svjetskog rata, preživjeli Holokausta i spomenuti židovski protjeranici pokušali su obnoviti svoje zajednice i kulturni život na jidišu u Sovjetskom Savezu i širom sovjetskog bloka, posebno u Poljskoj. blijeda sjena predratnog živahnog \"Yiddishlanda\" čvrsto se poklapala s poljsko-litvanskim zemljama. Moskva je dopustila slabu obnovu nekoliko godina u samom Sovjetskom Savezu. No, na prijelazu 1950-ih, židovska elita koja govori jidiš u zemlji je pogubljena, dok su brojni niže rangirani židovski dužnosnici osuđeni na desetljeća u gulag logorima. Slijedeći sovjetski primjer, slične \"anti-cionističke akcije\" uslijedile su u Čehoslovačkoj, Mađarskoj i Rumunjskoj. Posljednja od tih antisemitskih akcija, 1968. godine, ugasila je posljednji plamen Yiddishlanda koji je još uvijek opstajao u komunističkoj Poljskoj.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Merkurijski narod</strong></span>\n<span class=\"para\">Yuri Slezkine je američki povjesničar židovskog podrijetla koji je pobjegao iz Sovjetskog Saveza. U svojoj monografiji iz 2004. <em>Židovski stoljeće</em>, predložio je da su Židovi jedan od \"merkurijskih naroda\" globalizirane modernosti, uz Armene, prekomorske Kineze i Rome. Kao arhetipski posrednik, kroz trgovinu, obrazovanje i financijske usluge, ovi merkurijski narodi povezali su druge nacije svijeta u današnju globalnu zajednicu. Na primjer, mnoge običaje i prakse akademskog istraživanja, bankarstva, poduzetništva, trgovine i marketinga prvi su se pojavili u židovskim štetlima, bilo u ješivama, tržnim trgovima ili unutar transnacionalnih mreža židovskih trgovaca i bankara koji su nekada cvjetali širom Yiddishlanda.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Prije Holokausta, takve su mreže protezale se od očajnog siromašnog židovskog trgovca u udaljenom štetlu do bogatog židovskog investitora koji je uživao na odmoru na Francuskoj rivijeri. Na vrhuncu prvog doba globalizacije, prije Velikog rata, ova živahna mreža individualiziranih ekonomskih i kulturnih veza omogućila je razmjenu ideja, dobara i ulaganja iz najudaljenijih dijelova Ruske Imperije do Zapadne Europe, Sjeverne Amerike, brojnih latinoameričkih država, Mandatne Palestine, Južne Afrike, Kenije i Australije.</span>\n<span class=\"para\">Holokaust je iskorijenio Yiddishland i njegove stanovnike. Ipak, mreže koje su stvorili i vodili stoljećima ostaju. Sada su ih zaposjeli novopridošlice drugih etničkih pozadina koji su naučili (i često ukrali bez priznanja) modernost od Židova. Danas, u Globalnom sjeveru, praktički su svi stanovnici visoko obrazovani i upoznati s metodama međunarodne trgovine i komunikacija. Svi su postali članovi svjetske merkurijske cehovske modernosti. Isto vrijedi i za elite u Globalnom jugu, uz rastući broj ljudi s punim osnovnim i daljnjim obrazovanjem.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Znanstvena fantastika ili promatrana stvarnost?</strong></span>\n<span class=\"para\">Znanstvena fantastika kao definirani žanr s samosvjesnim piscima pojavila se u međuratnom razdoblju, većinom u Sjedinjenim Američkim Državama. Dvije poslijeratne dekade označile su zlatno doba znanstvene fantastike, uključujući širenje ovog žanra u Britaniju i Zapadnu Europu. Ovo razdoblje snažno se povezuje s plodnim američkim piscem Isaacom Asimovom (1920-1992). Godine 1942. počeo je pisati priče koje su stvorile njegovu prepoznatljivu seriju knjiga <em>Fundacija</em> (1951-1993), koja kronizira uspon i pad galaktičkih carstava. Štoviše, u ikoničnoj zbirci priča <em>Ja, robot</em> (1950), Asimov je formulirao tri zakona robotike. Do danas, ti zakoni čine srž rasprava o etici i razvoju robota i AI.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Iz perspektive sovjetske dogme socijalističkog realizma, znanstvena fantastika bila je sumnjiv žanr u socijalističkom bloku, bez obzira na njezin tehnološki optimizam koji je dijeljen s glavnim ideološkim načelima marksizma-lenjinizma. U razdoblju političkog otopljavanja koje je uslijedilo nakon službenog kraja dogmatičnog staljinizma 1956. godine, znanstvena fantastika je oprezno prihvaćena kao sastavni dio budućnosno orijentirane sovjetske vizije svjetskog komunizma. Unatoč brojnim sovjetskim piscima koji su pokušali svoje sreće u ovom žanru, iz perspektive čitatelja i globalnih promatrača \"belles lettres\", sovjetska znanstvena fantastika postala je sinonim za braću Strugatski, naime, Arkadija (1925-1991) i Borisa (1933-2012). U njihovom zloslutnom romanu iz 1972. <em>Putni piknik</em>, tandem je predvidio podžanr post-apokaliptične fikcije. No, što je još važnije, ova knjiga se sada čita kao predskazanje nuklearne katastrofe u Černobilu (1986), koja je odlučujuće doprinijela raspadu Sovjetskog Saveza.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Na kraju, znanstvena fantastika postala je prihvaćena kao dio mainstream književnosti tijekom 1960-ih i 1970-ih. Ovaj uspjeh ostvario se uglavnom zahvaljujući poljskom autoru znanstvene fantastike Stanisławu Lemu (1921-2006). Njegov najpoznatiji roman <em>Solaris</em> (1961) konstruiran je i napisan na ne-žanrovski način s svjesnom upotrebom umjetničke proze. Pokazao je da ne-žanrovski pisci mogu pisati znanstvenu fantastiku ili prihvatiti njezine elemente u svojim djelima. Sličnu uslugu svjetskoj književnosti pružio je Gabriel Garcia Marquez koji je u onome što je postalo \"magični realizam\" de facto zagovarao fantaziju za visoku književnost.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">U svojim djelima znanstvene fantastike, Lem je ponudio potpuno razvijene likove i nije se ustručavao od pesimizma o budućnosti. Obe osobine karakteristične su za mainstream književnost i prikladno odražavaju ljudsko stanje. Ova pravcu književnog razvoja nije pridobila Lema kod komunističkih kontrolora \"kulturne proizvodnje\" u Poljskoj. Na kraju, komunistička budućnost propagirana je kao raj za radnike. Lem je upozorio da će to biti raj za budale ili neka \"zemlja oblaka kukavica\". Ovo shvaćanje bio je još jedan korak prema književnosti i daleko od žanrovskog geta znanstvene fantastike.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Lemov pesimizam očitovao se u <em>Solaris</em> kao nemogućnost komunikacije s vanzemaljskom inteligencijom. To je postalo leitmotiv njegovih knjiga, koje su potaknule braću Strugatski na putu prema njihovom remek-djelu <em>Putni piknik</em>.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Skriveni na vidiku</strong></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">U svom klasičnom djelu <em>Holokaust i modernost</em> (1989), židovsko-poljski sociolog Zygmunt Bauman (1925-2017), protjeran iz komunističke Poljske 1968. godine, upozorio je \"znamo što nismo znali 1941.; da također <em>neizrecivo treba biti zamišljeno.</em>\" Asimov, Lem i braća Strugatski učinili su upravo to. I za to, desetljećima prije nego što je Bauman formulirao svoju poznatu opomenu. Postavlja se pitanje imaju li ova četiri stvaraoca i inovatora globalne znanstvene fantastike u 20. stoljeću nešto zajedničko s Baumanom i jedni s drugima.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Na prvi pogled, to izgleda malo vjerojatno, osim što su Lem i Bauman neko vrijeme dijelili istu komunističku Poljsku kao svoju domovinu. No, pogledajmo bliže obiteljsku pozadinu i životno iskustvo ovih ikoničnih pisaca znanstvene fantastike. Asimov je rođen u malom selu Petrovichi, danas u Rusiji, od roditelja koji govore jidiš. Registrirali su bebu kod ne-židovskih vlasti u ruskom jeziku kao Isaak Iudovich Azimov (<em>Исаак Юдович Азимов</em>). U njihovom aškenazijskom štetlu, dječak je bio poznat na jidišu kao Yitskhok Azimov (<em>יצחק</em> <em>אַזימאָװ</em>). Područje je bilo sporno između tada kratko neovisne Bjelorusije, boljševističke Rusije i Poljske. Kako bi pobjegli od bespomoćnosti i nesigurnosti Velikog rata koji se činilo da se nastavlja bez prestanka, 1923. godine, obitelj je napustila Europu i emigrirala u Sjedinjene Američke Države.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Danas, lokalni povjesničari kulture i književnosti, zaboravljajući antisemitizam, tvrde da Asimov pripada i Bjelorusiji i Rusiji. Regija Smolensk, gdje se Petrovichi nalazi, pripada povijesno etničkim bjeloruskim zemljama. Prezime obitelji jasno ukazuje na to da potječu iz područja koje govori bjeloruski. Znači \"zimske žitarice\" ili <em>азіміна</em> na bjeloruskom. Nasuprot tome, na ruskom je ovaj pojam <em>озимина</em> i isti na poljskom, <em>ozimina</em>.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Stanisław Lem također je rođen od židovskih roditelja, ali se potpuno asimilirao s poljsko govorećom elitom u Lwówu (danas Lviv u zapadnoj Ukrajini). Njegov otac Samuel bio je bogat liječnik ORL. Prije Velikog rata život je bio dobar za njegovu obitelj u regionalnoj prijestolnici krunskog zemljišta Galicije u Austro-Ugarskoj. Ipak, porast političkog i popularnog antisemitizma uvjerio je Samuela da promijeni pravopis svog prezimena iz Lehm u Lem. Prvi oblik bio je jasno njemačka riječ za \"glinu\". No, u društvenom i etničkom kontekstu Galicije, to je tumačeno kao očiti znak židovstva, prezime potječe od jidiške riječi <em>leym</em> (<em>ליים</em>) za \"glinu\".</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Odustajanje od uvredljivog \"h\" omogućilo je negiranje njegovog židovskog podrijetla. Argument je bio koristan tijekom brojnih pogroma na kraju Prvog svjetskog rata i u njegovoj neposrednoj poslijeratnoj fazi, uključujući antisemitsku krvoproliće u Lwówu u studenom 1918. Ovaj strašni pogrom dogodio se kada je proglašena neovisnost poljske nacionalne države. Stoga, Lemovi roditelji nisu htjeli riskirati i dali su svom sinu potpuno ne-židovsko ime. Stanisław je jasno slavensko ime, najpopularnije među ne-židovskim Poljacima. U školi u međuratnoj Poljskoj, Lem je pohađao vjerske instrukcije u židovskoj religiji. No, budući pisac preživio je kasnije sovjetske i njemačke okupacije Lwówa na lažnim \"arijskim\" papirima, koji su ga identificirali kao katolika.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Kada je obitelj shvatila da su saveznici pristali na uključivanje istočne polovice međuratne Poljske u Sovjetski Savez, preselili su se u drugi najvažniji grad Galicije koji je ostao unutar poslijeratne Poljske, to jest, Krakow. Tijekom rata i odmah nakon toga doživjeli su nevolje i poniženja sovjetske vlasti i pobrinuli se da se drže podalje od toga.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Za razliku od Asimova u New Yorku, Lem stariji i mlađi morali su prikriti svoje židovsko podrijetlo kao mjeru opreza. To je bila <em>sine qua non</em> preduvjet preživljavanja u vremenima aktivnih antisemitskih progona i istrebljenja. Ništa se nije promijenilo u tom pogledu ni u komunističkoj ni u postkomunističkoj Poljskoj. Lem se klonio bilo kakvih pitanja ili rasprava o židovskom podrijetlu svoje obitelji. Progon Židova 1968. godine i gotovo službena <a href=\"https://www.proquest.com/docview/1297202038\">istraga</a> koja je trebala potvrditi <em>ne</em>-židovsko podrijetlo predsjedničkog kandidata 1990. godine potvrdila su Lemove strahove da je bolje ne govoriti ništa o svom židovskom podrijetlu. Poznati pisac šutio je o ovoj temi do svoje smrti.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Braća Strugatski također su znala da bi trebala izbjegavati otkrivanje svog židovskog podrijetla. Kao u komunističkoj Poljskoj, židovstvo je bilo ozbiljna društvena i politička obveza u Sovjetskom Savezu. Otac braće Nathan rođen je u židovskom selu Dubovychi, blizu povijesnog grada Hlukhiv u današnjoj regiji Sumy u Ukrajini. Sada je ovo područje opasno blizu rusko-ukrajinske fronte. Nathan je namjeravao slijediti stope svog oca Zalmana iz Hersona (današnja Ukrajina), koji je stekao sveučilišno obrazovanje i postao odvjetnik. No, Veliki rat, boljševistička revolucija, građanski rat i stranački rad zadržali su Nathana daleko od ispunjenja njegovog sna. Ustrajao je, pohađajući izvanredne i večernje tečajeve kad god se ukazala prilika.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Političke čistke i etnički osmišljene represije uvjerile su Nathana (koji je mudro oženio rusku pravoslavnu djevojku) da svojim sinovima daju jasno ne-židovska imena, popularna među etničkim Rusima. Zahvaljujući ranijoj odluci Zalmana, prezime obitelji već je bilo neupadljivo slavensko. Riječ <em>struh</em> (<em>струг</em>) na ukrajinskom ili <em>strug</em> na poljskom označava tradicionalni alat za obradu drva poznat kao strugač. Obitelj je dobro znala za Holodomor u sovjetskoj Ukrajini i Holokaust. Osim toga, proživjeli su opsadu Lenjingrada (Sankt Peterburg). Umjesto da predaju ovaj grad Nijemcima, sovjetske vlasti su ga branile po cijenu gubitaka genocidnih razmjera među njegovim stanovnicima, koji su patili od velike gladi. Pre rata, civilna populacija grada od 3,5 milijuna smanjena je na desetinu tog broja. Održavanje niskog profila i ne isticanje se etnički ili na bilo koji drugi način među poslušnim ruskim masama bilo je ključno za preživljavanje u Sovjetskom Savezu. Ova vrsta konformizma ponovno je potrebna norma u današnjoj ratobornoj i neoimperijalnoj Rusiji.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Međutim, u Sovjetskom Savezu bilo je teško učinkovito sakriti svoje podrijetlo, zbog birokratskog zahtjeva da se otkrije ime oca u vlastitom imenu. Potreba za patronimom natjerala je Arkadija i Borisa da dodaju \"Natanovič\" svojim imenima. Ipak, braća su pametno izbjegla ovu potrebu, odlučivši se na naslovima svojih zajedničkih knjiga jednostavno nazvati \"Braća Strugatski\" (<em>Братья Стругацкие</em>) ili alternativno kao Arkadij i Boris Strugatski (<em>Аркадий и Борис Стругацкие</em>). Inače, kada je antisemitski cenzor inzistirao, pisci su pribjegavali akronimima AN i BN uz njihovo zajedničko prezime. Spelling out this “N” was out of question.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Opasni krug: između žive, antisemitizma i genocida</strong></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Imaju li Asimov, Lem i braća Strugatski nešto više zajedničkog od nejasnog sjećanja na svoje židovsko podrijetlo? Svi ovi svjetski poznati pisci potječu iz zemalja bivšeg Poljsko-Litvanskog Commonwealtha. Na jedan ili drugi način bili su poljsko-litvanski Židovi. Tijekom 1930-ih i 1940-ih, ova regija postala je poznata \"Krvava zemlja\" Europe, gdje su se genocidni projekti i okupacije sovjetskih i njemačkih totalitarnih režima prostorno preklapali u brzom slijedu. Lem i braća Strugatski doživjeli su nužnosti ove smrtonosne situacije u punoj snazi i morali su navigirati uskim putem do uspjeha u poslijeratnom sovjetskom bloku.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Asimov je bio pošteđen ove teške sudbine, zahvaljujući povoljnoj odluci svojih roditelja da odu u Ameriku. Ipak, iz tiska; rasprava s njegovim židovskim rođacima i poznanicima; i kao vojnik u američkoj vojsci, Asimov je detaljno saznao o Holokaustu i istrebljenju europskog židovstva pod njemačkom okupacijom. Nakon toga, poslijeratni sovjetski progoni židova u zemlji iznova su se našli na naslovnicama američkog tiska.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Sva četiri autora znanstvene fantastike promatrala su ili osobno doživjela modernost i tehnologiju na njenom najubilačkijem rubu. Zahvaljujući ovom otrovnom znanju, naučili su kako \"zamisliti neizrecivo\" prije nego što je Bauman formulirao svoju izreku. Kao i pisci, ovaj sociolog pripadao je istom društvenom, etničkom, postkonfesionalnom miljeu poljsko-litvanskih Židova koji govore jidiš. Godine 1989., predavajući na Sveučilištu u Leedsu u Britaniji, Bauman je mogao sigurno izjaviti da je modernost kakvu danas poznajemo proizvela Holokaust i, također, postala proizvod Holokausta. Sastavni dio ovog procesa je znatiželjna odsutnost Zapada u vezi s gotovo trenutnim nestankom, tijekom Drugog svjetskog rata, potpuno razvijene europske kulture na jidišu, s 12 milijuna govornika širom svijeta.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Preživjeli Holokausta uspjeli su uspostaviti svoju srednjoeuropsku nacionalnu državu Izrael na Bliskom Istoku. Nacistička Njemačka i njen program konačnog rješenja bili su snažno osuđeni na Nirnberškim procesima. Do nedavno, bilo je neprihvatljivo otvoreno izražavati antisemitske osjećaje na Zapadu, posebno u Njemačkoj. Sada, nažalost, čini se da je tabu nestao. Čini se da nije bilo ništa osim obrazovanja i morala što je spriječilo ljude da šapnu jedni drugima da je \"Hitler bio veliki vođa\" i \"Židovi su zaslužili svoju sudbinu\".</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">U poslijeratnim Sjedinjenim Američkim Državama, isprva nije bilo tržišta za knjige o Holokaustu. U sovjetskom bloku cenzori nisu dopuštali otvorenu raspravu o Šoah. Umjesto toga – svjesno ili ne – Asimov, Lem i braća Strugatski prokrijumčarili su ovo gorko znanje pod blistavim plaštem znanstvene fantastike. U knjigama pisaca, ako čitatelj pažljivo promatra, getoizacija i dehumanizacija ciljanih grupa, pogromi, etničko čišćenje i akti genocida pomno su prikazani. Ova četiri autora znala su o budućnosti iz svog proživljenog sadašnjeg trenutka. Nažalost, ova sadašnjost odbija biti poslana u prošlost. Umjesto toga, nastavlja postajati našom budućnošću. Budimo jasni u vezi sa situacijom, mi smo ti koji \" <a href=\"https://www.nauka-pan.pl/index.php/nauka/article/view/816\">ljudi</a> koji su osudili ljude na ovu sudbinu\".</span>\n<span class=\"para\"><strong>Tomasz Kamusella </strong>je čitatelj (izvanredni profesor) moderne povijesti Srednje i Istočne Europe na Sveučilištu St Andrews u Škotskoj. Njegovi nedavni naslovi uključuju <em>Politika i slavenski jezici</em> (Routledge 2021), <em>Eurazijske imperije kao planovi za Etiopiju</em> (Routledge 2021), <em>Jezici i nacionalizam umjesto imperija</em> (Routledge 2023), <em>Politika jezika i geopolitika</em> (Littera 2023), <em>Rizici ruskog neoimperijalizma</em> (Kristalina 2024) i <em>Papusza / Bronisława Wajs: Suze krvi</em> (Brill 2024). Njegova referenca <em>Riječi u Prostoru i vremenu: Povijesni atlas jezične politike u modernoj Srednjoj Europi</em> (CEU Press 2021) dostupna je kao publikacija otvorenog pristupa.</span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><strong>Askenázi zsidóság Lengyelország-Litvánia, Oroszország és az Egyesült Államok között</strong></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">A korai modern időszakban a világ zsidóinak többsége a Lengyel Királyság és a Litván Nagyhercegség Közösségében élt. Ez a ma már elfeledett birodalom a mai Lettország és Észtország északi részétől a mai Moldováig terjedt dél felé, és Közép-Lengyelországtól nyugaton a keleti Ukrajnáig kelet felé. Angolul ezt a politikai egységet Lengyelország-Litvánia rövidített néven ismerik, míg a legtöbb utódállamban „Közösségnek” vagy <em>Rech Pospolita</em>-nak nevezik szláv nyelven. Az egyetlen kivétel Lengyelország, ahol a Közösséget kizárólag a jelenlegi nemzeti fő narratíva részeként, az anakronisztikus (előzetes felosztás előtti) Lengyelország megnevezéssel említik.</span>\n<span class=\"para\">A 18. század végén Oroszország – a porosz utódállammal együtt, a Habsburgok részvételével – felosztotta Lengyelország-Litvániát. A Közösség eltűnt Európa politikai térképéről. A határvonalak a Napóleoni háborúk alatt változtak, mielőtt stabilizálódtak a bécsi kongresszus (1815) után. Ennek következtében Oroszország gyakorlatilag annektálta a lengyel-litván terület több mint négyötödét.</span>\n<span class=\"para\">Ennek következtében, anélkül, hogy elhagyták volna szülővárosaikat, a világ zsidóinak többsége az Orosz Birodalom területén találta magát. Ennek eredményeként manapság népszerű az askenázi zsidókat „orosz zsidóknak” nevezni. Ez azonban téves megnevezés. Először is, ők a lengyel-litván zsidóság tagjai vagy leszármazottai. A Lengyelország-Litvánia többségének annektálása után Szentpétervár létrehozta a letelepedés pale-ját, ahonnan a zsidóknak tilos volt távozniuk. Ez a területi gettó egybeesett a lengyel-litván földekkel az orosz határokon belül, beleértve az északi Fekete-tenger partvidékét, amelyet akkoriban az oszmánoktól és a Krími Kánságtól foglaltak el. A zsidóknak – mint „külföldi hitetlenek” (<em>innorodtsy</em>) – meg kellett akadályozniuk, hogy megszentségtelenítsék Oroszország kanonikus ortodox hátországának vallási tisztaságát, vagy a cári birodalom metropoláját.</span>\n<span class=\"para\">A pale 1917-ig fennmaradt a bolsevik forradalomig. A lengyel-litván területtel ellentétben ez a területi gettó nem nyújtott védelmet a kormány és a keresztény lakosság antiszemita túlkapásai ellen. A keresztény egyházak két évezredes antiszemita propagandája, a modern háborús formákkal és népességellenőrzéssel párosítva, a 1880-as évek során precedens nélküli pogromok sorozatát eredményezte. A cári hatóságok buzdításával vagy legalábbis szemet hunyva a keresztények rendszeresen bántalmazták, kirabolták és még meg is ölték zsidó szomszédaikat a pale szélességében és hosszában.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Pogromoktól a Holokausztig</strong></span>\n<span class=\"para\">A biztonság, igazság és jólét keresése érdekében a túlélők tömegesen nyugatra indultak, különösen az Egyesült Államokba. Ennek eredményeként az 1920-as években New York lett a világ legnagyobb zsidó városa. Ekkor a zsidók a New York-i lakosság többségét alkották. A WASP (fehér angolszász protestáns) amerikaiak rejtett antiszemitizmusa a Nagy Gazdasági Válság idején utolérte a lengyel-litván zsidókat. Az újonnan bevezetett korlátozó bevándorlási kvóták, amelyek a zsidókra is vonatkoztak, négy évtizeden át érvényben maradtak. Amikor a nácik az 1930-as években üldözték a zsidókat, és a következő évtized első felében végrehajtották a Holokausztot, a világ vezető demokráciája hideg vállat fordított a zsidók felé.</span>\n<span class=\"para\">A Holokauszt előtt a harmadik birodalom és a Szovjetunió két totalitárius hatalma 1939-ben szövetséget kötött. Ezen a alapon Hitler és Sztálin meghódította és felosztotta Közép-Európát. Ezen totalitárius szövetség részeként a szovjetek készséggel átvették az antiszemitizmust Németországból. A szovjet birodalomban a zsidókat nem kellett kiirtani, de a hivatalos bizalmatlanság tömeges zsidókiutasításokhoz vezetett Szibériába és Közép-Ázsiába, különösen a meghódított területekről. Ez a büntető (vagy a szovjet propaganda szókincse szerint „újraoktató”) intézkedés paradox módon megmentette ezeket a zsidó kiutasítottakat a Holokauszttól, feltéve, hogy túlélték a száműzetés és a gulág koncentrációs táborok megpróbáltatásait.</span>\n<span class=\"para\">A második világháború után a Holokauszt túlélői és a fent említett zsidó kiutasítottak megpróbálták újra létrehozni jiddis nyelvű közösségeiket és kulturális életüket a Szovjetunióban és a szovjet blokkban, különösen Lengyelországban. A háború előtti élénk „Jiddisföld” halvány árnyéka szorosan egybeesett a lengyel-litván földekkel. Moszkva néhány évig engedett egy gyenge újjáéledést a Szovjetunióban. De az 1950-es évek fordulóján az ország jiddis nyelvű zsidó elitjét kivégezték, míg számos alacsony rangú zsidó tisztviselőt évtizedekre gulág táborokba ítéltek. A szovjet példa nyomán hasonló „anti-cionista akciók” követték Csehszlovákiában, Magyarországon és Romániában. Ezen antiszemita akciók legutolsója, 1968-ban, kioltotta a kommunista Lengyelországban még mindig létező jiddisföld végső lángját.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Merkúri nép</strong></span>\n<span class=\"para\">Yuri Slezkine egy amerikai zsidó származású történész, aki megszökött a Szovjetunióból. 2004-es monográfiájában, <em>A zsidó évszázad</em>, azt javasolta, hogy a zsidók a globalizált modernitás „Merkúri népei” közé tartoznak, az örmények, a tengeren túli kínaiak és a romák mellett. Mint archetipikus közvetítők, a kereskedelem, az oktatás és a pénzügyi szolgáltatások révén ezek a Merkúri népek összekötötték a világ többi nemzetét a mai globális közösséggé. Például a tudományos kutatás, a banki tevékenység, a vállalkozás, a kereskedelem és a marketing számos szokása és gyakorlata először zsidó shtetlekben jelent meg, legyen szó a jesiváról, a piacterekről vagy a jiddisföldön egykor virágzó zsidó kereskedők és bankárok transznacionális hálózatairól.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">A Holokauszt előtt az ilyen hálózatok a távoli shtetlekben élő kétségbeesetten szegény zsidó kofa és a francia Riviérán nyaraló gazdag zsidó befektető között terjedtek. A globalizáció első korszakának csúcsán, a Nagy Háború előtt, ez a vibráló, egyedi gazdasági és kulturális kapcsolatok hálózata lehetővé tette az ötletek, áruk és befektetések cseréjét a Orosz Birodalom legeldugottabb részeiből Nyugat-Európába, Észak-Amerikába, számos latin-amerikai államba, Mandátum Palesztinába, Dél-Afrikába, Kenyába és Ausztráliába.</span>\n<span class=\"para\">A Holokauszt kiirtotta Jiddisföldet és lakóit. Mégis, a hálózatok, amelyeket évszázadok óta létrehoztak és működtettek, megmaradtak. Most más etnikai háttérrel rendelkező újoncok töltik be őket, akik a modernitást a zsidóktól tanulták (és gyakran ellopták anélkül, hogy elismerték volna). Manapság, a Globális Északon, gyakorlatilag a lakosság minden tagja magasan képzett és ismeri a nemzetközi kereskedelem és kommunikáció módszereit. Mindannyian a modernitás globális Merkúri céhének tagjaivá váltak. Ugyanez igaz a Globális Dél elitjeire is, a teljes alapfokú és további oktatással rendelkező emberek növekvő számával együtt.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Tudományos fantasztikum vagy megfigyelt valóság?</strong></span>\n<span class=\"para\">A tudományos fantasztikum, mint önálló műfaj, öntudatos írókkal az interwar időszakban jelent meg, főként az Egyesült Államokban. A két háború utáni évtized hirdette a tudományos fantasztikum aranykorát, beleértve a műfaj elterjedését Nagy-Britanniában és Nyugat-Európában. Ezt az időszakot erősen összekapcsolják az amerikai író, Isaac Asimov (1920-1992) termékeny munkásságával. 1942-ben kezdett el történeteket írni, amelyek megalapozták védjegyét, a <em>Foundation</em> könyvsorozatot (1951-1993), amely a galaktikus birodalmak felemelkedését és bukását krónikázza. Ráadásul az ikonikus <em>I, Robot</em> (1950) című történetgyűjteményében Asimov megfogalmazta a robotika három törvényét. Ezek a törvények a mai napig a robotok és a mesterséges intelligencia etikai és fejlesztési vitáinak középpontjában állnak.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">A szovjet szocialista realizmus dogmája szempontjából a tudományos fantasztikum gyanús műfaj volt a szocialista blokkban, függetlenül a technológiai optimizmusától, amely a marxizmus-leninizmus fő ideológiai alapelveivel osztozott. Az 1956-os dogmatikus sztálinizmus hivatalos végét követő politikai enyhülés időszakában a tudományos fantasztikumot óvatosan ölelték magukhoz, mint a jövőorientált szovjet vízió részét a világszintű kommunizmusról. Annak ellenére, hogy számos szovjet író próbálkozott e műfajjal, az olvasók és a „belles lettres” globális megfigyelői szempontjából a szovjet tudományos fantasztikum a Strugatski fivérek, nevezetesen Arkagyij (1925-1991) és Borisz (1933-2012) nevével vált egyenlővé. 1972-es, kísérteties <em>Roadside Picnic</em> című regényükben a tandem előrevetítette a poszt-apokaliptikus fikció szubzsánerét. De ami még fontosabb, ez a könyv ma a Csernobili nukleáris katasztrófa (1986) előrejelzéseként olvasható, amely döntő mértékben hozzájárult a Szovjetunió felbomlásához.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Végül, de nem utolsósorban, a tudományos fantasztikum a 1960-as és 1970-es években a mainstream irodalom részévé vált. Ezt a sikert nagyrészt a lengyel tudományos fantasztikus író, Stanisław Lem (1921-2006) munkásságának köszönheti. Legismertebb regénye, a <em>Solaris</em> (1961) nem műfaji módon van megalkotva és megírva, tudatos művészi próza használatával. Megmutatta, hogy a nem műfaji írók is képesek tudományos fantasztikumot írni, vagy annak elemeit beépíteni munkáikba. Hasonló szolgálatot tett a világirodalom számára Gabriel Garcia Marquez, aki abban, ami „mágikus realizmus” lett, de facto a fantasyt a magas irodalom számára hirdette.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Tudományos fantasztikus írásaiban Lem teljesen kidolgozott karaktereket kínált, és nem riadt vissza a jövővel kapcsolatos pesszimizmustól. Mindkét jellemző a mainstream irodalomra jellemző, és találóan tükrözi az emberi állapotot. Ez a irodalmi fejlődés irányzata nem tette népszerűvé Lemet a kommunista „kulturális termelés” irányítói előtt Lengyelországban. Végül is a kommunista jövőt paradicsomként propagálták. Lem figyelmeztetett, hogy ez egy bolondok paradicsoma vagy valami „felhő kukorica föld” lesz. Ez a felismerés újabb lépés volt a irodalom felé és a tudományos fantasztikum műfaji gettójától távol.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Lem pesszimizmusa a <em>Solaris</em>-ban az idegen intelligenciával való kommunikáció lehetetlenségében mutatkozott meg. Ez a könyveinek leitmotívumává vált, amely bátorította a Strugatski fivérek mesterművük, a <em>Roadside Picnic</em> felé vezető útján.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Nyíltan rejtőzködve</strong></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Klasszikus művében, <em>Holokauszt és modernitás</em> (1989), a zsidó-lengyel szociológus, Zygmunt Bauman (1925-2017), akit 1968-ban kiutasítottak a kommunista Lengyelországból, figyelmeztetett: „tudjuk, amit 1941-ben nem tudtunk; hogy <em>az elképzelhetetlent is el kell képzelni.</em>” Asimov, Lem és a Strugatski fivérek pontosan ezt tették. És e tekintetben évtizedekkel Bauman híres figyelmeztetése előtt. Felmerül a kérdés, hogy ezek a négy alkotó és a 20. századi globális tudományos fantasztikum innovátorai közösek-e Baumanban és egymásban.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Első pillantásra ez valószínűtlennek tűnik, azon kívül, hogy Lem és Bauman egy ideig ugyanazt a kommunista Lengyelországot osztották hazájukként. De nézzük meg közelebbről e ikonikus tudományos fantasztikus írók családi hátterét és élettapasztalatait. Asimov a kis Petrovichi faluban született, amely ma Oroszországban található, jiddis nyelvű zsidó szülőktől. A gyermeket az orosz nemzetiségi hatóságoknál Isaak Iudovich Azimov néven regisztrálták (<em>Исаак Юдович Азимов</em>). Askenázi shtetl-jében a fiút jiddisül Yitskhok Azimovként (<em>יצחק</em> <em>אַזימאָװ</em>) ismerték. A terület a korábban rövid ideig független Belarusz, bolsevik Oroszország és Lengyelország között vitatott volt. Hogy elkerüljék a Nagy Háború reménytelenségét és bizonytalanságát, amely ott látszólag folytatódott, 1923-ban a család elhagyta Európát és az Egyesült Államokba emigrált.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Ma a helyi kultúrtörténészek, akik elfeledték az antiszemitizmust, Asimovot Belaruszhoz és Oroszországhoz is kötik. A Smolenszk régió, ahol Petrovichi található, történelmileg belorusz etnikai területhez tartozik. A család vezetékneve egyértelműen jelzi, hogy belorusz nyelvű területről származnak. Azt jelenti, hogy „téli gabonák” vagy <em>азіміна</em> beloruszul. Ezzel szemben oroszul ez a kifejezés <em>озимина</em>, lengyelül pedig <em>ozimina</em>.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Stanisław Lem is zsidó szülőktől született, de teljesen asszimilálódott a lengyel nyelvű elithez Lwówban (jelenleg Lviv, Nyugat-Ukrajnában). Apja, Samuel, gazdag fül-orr-gégész orvos volt. A Nagy Háború előtt a család élete jó volt a Galícia koronatartomány regionális fővárosában, Ausztria-Magyarországon. Mégis, a politikai és népi antiszemitizmus növekedése meggyőzte Samuelt, hogy változtassa meg a vezetéknevének írásmódját Lehm-ről Lem-re. Az első forma egyértelműen német kifejezés a „agyag”-ra. De Galícia társadalmi és etnikai kontextusában ez egyértelműen a zsidóság nyilvánvaló jeleként értelmezték, a vezetékneve a jiddis <em>leym</em> (<em>ליים</em>) szóból származott, ami „agyag”-ot jelent.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">A sértő „h” elhagyása lehetővé tette zsidó származásának tagadását. Az érvet hasznosnak találták a számos pogrom során az első világháború végén és közvetlenül utána, beleértve a lwówi antiszemita vérfürdőt 1918 novemberében. Ez a borzalmas pogrom akkor zajlott, amikor a lengyel nemzetállam függetlenségét kihirdették. Ezért Lem szülei nem kockáztattak, és teljesen zsidó-ellenes keresztény nevet adtak fiuknak. Stanisław egyértelműen szláv név, legnépszerűbb a nem zsidó lengyelek körében. Az iskolában a két világháború közötti Lengyelországban Lem részt vett a zsidó vallású vallási oktatásban. De a jövőbeli író hamis „árja” papírokkal élte túl a lwówi szovjet és német megszállást, amelyek katolikusnak azonosították őt.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Amikor a család rájött, hogy a szövetségesek beleegyeztek a két világháború közötti Lengyelország keleti felének a Szovjetunióba való beolvasztásába, Galícia második legfontosabb városába, Krakkóba költöztek, amely a háború utáni Lengyelországban maradt. A háború alatt és közvetlenül utána a szovjet uralom megpróbáltatásait és megaláztatásait élték át, és ügyeltek arra, hogy elkerüljék azt.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Asimovval ellentétben New Yorkban, Lemnek, idősebb és fiatalabb Lemnek is el kellett titkolnia zsidó hátterét, mint óvintézkedést. Ez volt a túlélés sine qua non előfeltétele az aktív antiszemita üldözések és kiirtások idején. E tekintetben semmi sem változott sem a kommunista, sem a posztkommunista Lengyelországban. Lem elkerülte a családja zsidó származásával kapcsolatos kérdéseket vagy vitákat. Az 1968-as zsidókiutasítás és a közel hivatalos <a href=\"https://www.proquest.com/docview/1297202038\">vizsgálat</a>, amelynek célja egy elnökjelölt zsidó származásának megerősítése volt 1990-ben, megerősítette Lem félelmeit, hogy jobb, ha nem mond semmit zsidó hátteréről. A híres író hallgatott erről a témáról haláláig.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">A Strugatski fivérek is tudták, hogy el kell kerülniük zsidó származásuk felfedését. Mint a kommunista Lengyelországban, a zsidóság komoly társadalmi és politikai terhet jelentett a Szovjetunióban. A fivérek apja, Nathan a zsidó faluban, Dubovychiban született, a történelmi Hlukhiv város közelében, a mai Ukrajna Szumi régiójában. Ez a terület most veszélyesen közel van az orosz-ukrán fronthoz. Nathan apja, Zalman nyomdokaiba akart lépni, aki Hersonból (a mai Ukrajnából) származott, egyetemi végzettséget szerzett és ügyvéd lett. De a Nagy Háború, a bolsevik forradalom, a polgárháború és a pártmunka megakadályozta Nathan-t abban, hogy beteljesítse álmát. Kitartott, és minden alkalommal részt vett levelező és esti tanfolyamokon, amikor lehetősége adódott.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">A politikai tisztogatások és etnikai alapú elnyomások meggyőzték Nathan-t (aki bölcsen orosz ortodox lányt vett feleségül), hogy fiait egyértelműen zsidó-ellenes keresztény nevekkel lássa el, amelyek népszerűek voltak az etnikai oroszok körében. Zalman korábbi döntésének köszönhetően a család vezetékneve már diszkréten szláv volt. Az <em>struh</em> (<em>струг</em>) ukránul vagy <em>strug</em> lengyelül a hagyományos faipari eszközt, a vonókéz szerszámot jelenti. A család jól tudta a Holodomorról a szovjet Ukrajnában és a Holokausztról. Ezen felül átélték Leningrád (Szentpétervár) ostromát. A szovjet hatóságok nem adták fel ezt a várost a németeknek, hanem genocídium méretű veszteségek árán védték, miközben lakóik éhínségtől szenvedtek. A város háború előtti polgári lakossága 3,5 millióról egy tizedére csökkent. Alacsonyan maradni, és nem kiemelkedni etnikailag vagy más módon az engedelmes orosz tömegből kulcsfontosságú volt a túléléshez a Szovjetunióban. Ez a fajta konformitás ismét a jelenlegi háborús és neoimperialista Oroszországban a szükséges norma.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Azonban a Szovjetunióban nehéz volt hatékonyan elrejteni a származást, a bürokratikus követelmény miatt, hogy a saját nevében fel kell tüntetni az apja nevét. A patronimikus név szükségessége arra kényszerítette Arkady-t és Boris-t, hogy „Natanovich”-t fűzzenek a nevükhöz. Mégis, a fivérek ügyesen elkerülték ezt a szükségességet, és a közösen írt könyveik borítóján egyszerűen „Strugatski fivérek” (<em>Братья Стругацкие</em>) néven váltak ismertté, vagy alternatívaként Arkady és Boris Strugatsky néven (<em>Аркадий и Борис Стругацкие</em>). Különben, amikor egy antiszemita cenzor ragaszkodott, az írók az AN és BN rövidítéseket használták a közös vezetéknevük mellett. Ezt az „N”-t kiírni nem volt kérdés.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Visszafordíthatatlan kör: a higany, antiszemitizmus és népirtás között</strong></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Van-e Asimovnak, Lemnek és a Strugatski fivéreknek valami közös, mint a zsidó származásuk homályos emlékezete? Ezek a világhírű írók mind a volt Lengyel-Litván Közösség földjeiről származnak. Valamilyen módon lengyel-litván zsidók voltak. Az 1930-as és 1940-es években ez a régió Európa hírhedt „Vérföldje” lett, ahol a szovjet és német totalitárius rendszerek genocídiumi projektjei és megszállásai gyors egymásutánban térben átfedésben voltak. Lem és a Strugatski fivérek teljes mértékben átélték ezt a halálos helyzetet, és navigálniuk kellett a keskeny utat a sikerhez a háború utáni szovjet blokkban.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Asimovot megkímélte ez a nehéz sors, szülei kedvező döntésének köszönhetően, hogy Amerikába távoztak. Mégis, a sajtóból; a zsidó rokonai és ismerősei közötti beszélgetésekből; és mint az Egyesült Államok hadseregének katonája, Asimov részletesen értesült a Holokausztról és az európai zsidóság német megszállás alatti kiirtásáról. Ezt követően a háború utáni szovjet zsidóüldözések időről időre a legfontosabb hírek közé kerültek az Egyesült Államok sajtójában.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Mind a négy tudományos fantasztikus író megfigyelte vagy személyesen tapasztalta meg a modernitást és a technológiát a leggyilkosabb élvonalban. Ennek a mérgező tudásnak köszönhetően megtanulták, hogyan „képzeljék el az elképzelhetetlent”, még mielőtt Bauman megfogalmazta volna a mondását. Mint az írók, ez a szociológus is a lengyel-litván jiddis nyelvű askenázi zsidók társadalmi, etnikai, posztkonfesszionális közegéhez tartozott. 1989-ben, a brit Leeds Egyetemen tartott előadásában Bauman biztonsággal kijelenthette, hogy a modernitás, ahogyan ma ismerjük, előidézte a Holokausztot, és egyben a Holokauszt terméke is lett. Ennek a folyamatnak szerves része a Nyugat furcsa figyelmetlensége a második világháború alatt a teljes jiddis nyelvű európai kultúra, 12 millió beszélővel való szinte azonnali eltűnésével kapcsolatban.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">A Holokauszt túlélői sikeresen megalapították Közép-európai nemzetállamukat, Izraelt a Közel-Keleten. A náci Németországot és a Végső Megoldás programját hangosan elítélték a nürnbergi perek során. A közelmúltig elfogadhatatlan volt nyíltan antiszemita érzéseket kifejezni a Nyugaton, különösen Németországban. Most, sajnos, úgy tűnik, hogy a tabu véget ért. Úgy tűnik, hogy semmi más nem állította meg az embereket abban, hogy a fülükbe súgják, hogy „Hitler nagyszerű vezető volt” és „a zsidók megérdemelték a sorsukat”.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">A háború utáni Egyesült Államokban kezdetben nem volt piac a Holokausztról szóló könyvek számára. A szovjet blokkban a cenzorok nem engedték meg a Holokausztról való nyílt vitát. Ehelyett – tudatosan vagy sem – Asimov, Lem és a Strugatski fivérek ezt a keserű tudást a tudományos fantasztikum csillogó álcája alatt csempészték be. Az írók könyveiben, ha az olvasó alaposan figyel, a célzott csoportok gettósítása és dehumanizálása, pogromok, etnikai tisztogatás és népirtás cselekedetei gondosan ábrázolták. Ezek a négy szerző tudtak a jövőről a megélt jelenükből. Sajnos, ez a jelen nem hajlandó a múltba kerülni. Ehelyett folyamatosan a jövőnkké válik. Legyünk tisztában a helyzettel, mi vagyunk azok, akik „<a href=\"https://www.nauka-pan.pl/index.php/nauka/article/view/816\">az emberek</a> akik embereket sorsra juttatnak”.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Tomasz Kamusella </strong>a St Andrews Egyetem Modern Közép- és Kelet-Európai Történelem professzora Skóciában. Legutóbbi kötetei közé tartozik <em>Politika és a szláv nyelvek</em> (Routledge 2021), <em>Eurázsiai birodalmak mint etiópiai minták</em> (Routledge 2021), <em>Nyelvek és nacionalizmus a birodalmak helyett</em> (Routledge 2023), <em>Politika gjuhësore dhe gjeopolitika</em> (Littera 2023), <em>Rreziqet e neoimperializmit rus</em> (Kristalina 2024) és <em>Papusza / Bronisława Wajs: Tears of Blood</em> (Brill 2024). Hivatkozása <em>Szavak a térben és időben: A modern Közép-Európa nyelvi politikájának történeti atlasza</em> (CEU Press 2021) nyílt hozzáférésű kiadványként elérhető.</span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><strong>L'ebraismo ashkenazita tra Polonia-Lituania, Russia e Stati Uniti</strong></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Nel periodo moderno, la maggior parte degli ebrei del mondo viveva nel Commonwealth del Regno di Polonia e nel Granducato di Lituania. Questo regno ora dimenticato si estendeva da quello che oggi è la Lettonia e l'Estonia a nord fino all'attuale Moldavia a sud, e dalla Polonia centrale a ovest fino all'Ucraina orientale a est. In inglese, il governo è conosciuto con il nome abbreviato di Polonia-Lituania, mentre nella maggior parte dei governi successori è chiamato “Commonwealth” o <em>Rech Pospolita</em> in slavo. L'unica eccezione è la Polonia, dove il Commonwealth è rivendicato esclusivamente come parte della narrativa nazionale attuale sotto la designazione anacronistica di Polonia (pre-partizione).</span>\n<span class=\"para\">Alla fine del XVIII secolo, la Russia – insieme al governo successore della Prussia e con la partecipazione degli Asburgo – partizionò la Polonia-Lituania. Il Commonwealth fu cancellato dalla mappa politica d'Europa. Le linee di divisione cambiarono durante le guerre napoleoniche prima di stabilizzarsi in seguito al Congresso di Vienna (1815). Di conseguenza, la Russia annesse effettivamente oltre quattro quinti del territorio polacco-lituano.</span>\n<span class=\"para\">Di conseguenza, senza lasciare le loro città natali per quasi un millennio, la maggior parte degli ebrei del mondo si trovò all'interno dell'Impero Russo. Di conseguenza, oggigiorno è comune riferirsi agli ashkenaziti come “ebrei russi”. Tuttavia, è un termine improprio. Prima di tutto, sono membri o discendenti dell'ebraismo polacco-lituano. Dopo l'annessione della maggior parte della Polonia-Lituania, San Pietroburgo creò il Pale of Settlement, dal quale gli ebrei erano proibiti di uscire. Questo ghetto territoriale coincideva con le terre polacco-lituane all'interno dei confini russi, inclusa la costa settentrionale del Mar Nero, allora sequestrata agli Ottomani e al Khanato di Crimea. Gli ebrei – come “infedeli stranieri” (<em>innorodtsy</em>) – dovevano essere impediti di contaminare la purezza confessionale dell'entroterra canonico ortodosso della Russia, o della metropoli dell'impero zarista.</span>\n<span class=\"para\">Il Pale sopravvisse fino alla rivoluzione bolscevica del 1917. A differenza della Polonia-Lituania, questo ghetto territoriale non offriva alcuna protezione contro il governo e gli eccessi antisemiti della popolazione cristiana. La campagna di propaganda anti-ebraica delle chiese cristiane, lunga due millenni, unita a forme moderne di guerra e controllo della popolazione, portò a ondate successive di pogrom senza precedenti durante gli anni '80 dell'Ottocento. Con le autorità zariste che incitavano o almeno chiudevano un occhio, i cristiani maltrattavano regolarmente, derubavano e persino uccidevano i loro vicini ebrei lungo l'ampiezza e la lunghezza del pale.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Da pogrom a Shoah</strong></span>\n<span class=\"para\">In cerca di sicurezza, giustizia e prosperità, i sopravvissuti partirono in massa per l'Europa occidentale e le Americhe. Andarono soprattutto negli Stati Uniti. Di conseguenza, negli anni '20, New York divenne la città ebraica più grande del mondo. A quel tempo, gli ebrei costituivano una pluralità di tutti i newyorkesi. L'antisemitismo più nascosto degli americani WASP (un acronimo per White Anglo-Saxon Protestant) raggiunse gli ebrei polacco-lituani in seguito alla Grande Depressione. Le nuove quote di immigrazione restrittive, che coprivano anche gli ebrei, rimasero in vigore per quattro decenni. Quando i nazisti perseguitarono gli ebrei durante gli anni '30 e attuarono l'Olocausto nella prima metà del decennio successivo, la principale democrazia del mondo si voltò dall'altra parte nei confronti degli ebrei.</span>\n<span class=\"para\">Prima dell'Olocausto, le due potenze totalitarie del Terzo Reich e dell'Unione Sovietica forgiarono un'alleanza nel 1939. Su questa base, Hitler e Stalin conquistarono e partizionarono l'Europa centrale. Come parte di questa alleanza totalitaria, i sovietici adottarono prontamente l'antisemitismo dalla Germania. Nell'impero sovietico, gli ebrei non dovevano essere sterminati, ma la diffidenza ufficiale portò alle espulsioni di massa di ebrei in Siberia e in Asia centrale, specialmente dai territori conquistati. Questa misura punitiva (o nel vocabolario della propaganda sovietica, “rieducazione”) paradossalmente salvò questi espulsi ebrei dall'Olocausto, a patto che sopravvivessero alle privazioni dell'esilio e dei campi di concentramento gulag.</span>\n<span class=\"para\">Dopo la Seconda Guerra Mondiale, i sopravvissuti all'Olocausto e gli espulsi ebrei sopra menzionati tentarono di ricreare le loro comunità di lingua yiddish e la vita culturale nell'Unione Sovietica e in tutto il blocco sovietico, cioè, specialmente in Polonia. L'ombra pallida del vibrante “Yiddishland” prebellico coincideva strettamente con le terre polacco-lituane. Mosca consentì una debole rinascita per un paio d'anni nell'Unione Sovietica stessa. Ma, all'inizio degli anni '50, l'élite ebraica di lingua yiddish del paese fu giustiziata, mentre numerosi funzionari ebrei di basso rango furono condannati a decenni nei campi gulag. Seguendo l'esempio sovietico, simili “azioni anti-sioniste” seguirono in Cecoslovacchia, Ungheria e Romania. L'ultima di queste azioni antisemite, nel 1968, spense l'ultima fiamma di Yiddishland che ancora persisteva nella Polonia comunista.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Popolo mercuriano</strong></span>\n<span class=\"para\">Yuri Slezkine è uno storico americano di origine ebraica che è fuggito dall'Unione Sovietica. Nella sua monografia del 2004 <em>The Jewish Century</em>, propose che gli ebrei fossero uno dei “popoli mercuriani” di una modernità globalizzata, insieme agli armeni, ai cinesi all'estero e ai rom. Come archetipico intermediario, attraverso il commercio, l'istruzione e i servizi finanziari, questi popoli mercuriani hanno connesso le altre nazioni del mondo nella comunità globale di oggi. Ad esempio, molte consuetudini e pratiche della ricerca accademica, della banca, dell'imprenditorialità, del commercio e del marketing emersero per la prima volta negli shtetls ebraici, sia nella yeshiva, nelle piazze del mercato o all'interno di reti transnazionali di mercanti e banchieri ebrei che un tempo prosperavano in Yiddishland.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Prima dell'Olocausto, tali reti si estendevano dal disperatamente povero venditore ambulante ebreo in uno shtetl remoto al ricco investitore ebreo che amava trascorrere le vacanze nella Riviera francese. Al culmine della prima era della globalizzazione, prima della Grande Guerra, questa vibrante rete di connessioni economiche e culturali individualizzate consentì lo scambio di idee, beni e investimenti dalle più lontane regioni dell'Impero Russo all'Europa occidentale, al Nord America, a numerosi stati dell'America Latina, alla Palestina mandataria, al Sudafrica, al Kenya e all'Australia.</span>\n<span class=\"para\">L'Olocausto ha eradicato Yiddishland e i suoi abitanti. Eppure, le reti che avevano creato e gestito per secoli rimangono. Ora sono composte da nuovi arrivati di altri background etnici che hanno appreso (e spesso rubato senza riconoscere) la modernità dagli ebrei. Oggigiorno, nel Nord Globale, praticamente tutta la popolazione è altamente istruita e conosce i metodi del commercio e delle comunicazioni internazionali. Tutti sono diventati membri della gilda mercuriana mondiale della modernità. Lo stesso vale per le élite nel Sud Globale, insieme a un numero crescente di persone con un'istruzione elementare completa e ulteriore.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Fantascienza o realtà osservata?</strong></span>\n<span class=\"para\">La fantascienza come genere definito con scrittori consapevoli di sé emerse nel periodo tra le due guerre, principalmente negli Stati Uniti. I due decenni post-bellici segnarono l'età d'oro della fantascienza, inclusa la diffusione di questo genere in Gran Bretagna e in Europa occidentale. Questo periodo è fortemente associato allo scrittore americano prolifico Isaac Asimov (1920-1992). Nel 1942 iniziò a scrivere storie che generarono la sua serie di libri <em>Foundation</em> (1951-1993), che cronaca l'ascesa e la caduta degli imperi galattici. Inoltre, nella iconica raccolta di racconti <em>I, Robot</em> (1950), Asimov formulò le tre leggi della robotica. Fino ad oggi, queste leggi costituiscono il nucleo delle discussioni sull'etica e lo sviluppo dei robot e dell'IA.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Dal punto di vista del dogma sovietico del realismo socialista, la fantascienza era un genere sospetto nel blocco socialista, indipendentemente dal suo ottimismo tecnologico condiviso con i principali principi ideologici del marxismo-leninismo. Nel periodo di distensione politica che seguì la fine ufficiale del dogmatico stalinismo nel 1956, la fantascienza fu accolta con cautela come parte integrante di una visione sovietica orientata al futuro del comunismo mondiale. Nonostante alcuni scrittori sovietici che provarono a cimentarsi in questo genere, dal punto di vista dei lettori e degli osservatori globali delle “belles lettres”, la fantascienza sovietica divenne sinonimo dei fratelli Strugatski, ovvero Arkady (1925-1991) e Boris (1933-2012). Nel loro inquietante romanzo del 1972 <em>Roadside Picnic</em>, il tandem prefigurò il sottogenere della fiction post-apocalittica. Ma, cosa più importante, questo libro è ora letto come una profezia del disastro nucleare di Chernobyl (1986), che contribuì decisamente alla disintegrazione dell'Unione Sovietica.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Ultimo ma non meno importante, la fantascienza divenne accettata come parte della letteratura mainstream durante gli anni '60 e '70. Questo risultato si materializzò in gran parte grazie all'opera dello scrittore di fantascienza polacco Stanisław Lem (1921-2006). Il suo romanzo più rinomato <em>Solaris</em> (1961) è costruito e scritto in modo non di genere con l'uso consapevole della prosa artistica. Ha dimostrato che gli scrittori non di genere potevano scrivere fantascienza o abbracciare i suoi elementi nelle loro opere. Un servizio simile alla letteratura mondiale fu svolto da Gabriel Garcia Marquez che in quello che divenne il “realismo magico” di fatto abbracciò la fantasia per la letteratura di alta cultura.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Nei suoi scritti di fantascienza, Lem offrì personaggi completamente sviluppati e non si tirò indietro dal pessimismo riguardo al futuro. Entrambi i tratti sono caratteristici della letteratura mainstream e riflettono adeguatamente la condizione umana. Questa direzione dello sviluppo letterario non fece piacere ai controllori comunisti della “produzione culturale” in Polonia. Dopotutto, il futuro comunista era propagandato come un paradiso per i lavoratori. Lem avvertì che sarebbe stato un paradiso per sciocchi o una sorta di “terra dei cucù”. Questa realizzazione fu un ulteriore passo verso la letteratura e lontano dal ghetto di genere della fantascienza.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Il pessimismo di Lem si manifestò in <em>Solaris</em> come l'impossibilità di comunicazione con intelligenze extraterrestri. Divenne un leitmotiv dei suoi libri, che incoraggiò i fratelli Strugatski nel loro cammino verso il loro capolavoro <em>Roadside Picnic</em>.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Nascondersi in bella vista</strong></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Nel suo lavoro classico <em>Holocaust and Modernity</em> (1989), il sociologo ebreo-polacco Zygmunt Bauman (1925-2017), espulso dalla Polonia comunista nel 1968, avvertì “sappiamo ciò che non sapevamo nel 1941; che anche <em>l'inimmaginabile deve essere immaginato.</em>” Asimov, Lem e i fratelli Strugatsky hanno fatto esattamente questo. E a dire il vero, decenni prima che Bauman formulasse il suo famoso monito. La domanda sorge se questi quattro creatori e innovatori della fantascienza globale nel XX secolo avessero qualcosa in comune con Bauman e tra di loro.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">A prima vista, ciò sembra improbabile, a parte il fatto che Lem e Bauman condivisero per un po' la stessa Polonia comunista come loro patria. Ma diamo un'occhiata più da vicino al contesto familiare e all'esperienza vissuta di questi iconici scrittori di fantascienza. Asimov nacque nel piccolo villaggio di Petrovichi, oggi in Russia, da genitori ebrei di lingua yiddish. Registrarono il bambino presso le autorità gentili in russo come Isaak Iudovich Azimov (<em>Исаак Юдович Азимов</em>). Nel loro shtetl ashkenazita, il ragazzo era conosciuto in yiddish come Yitskhok Azimov (<em>יצחק</em> <em>אַזימאָװ</em>). L'area era contesa tra la Bielorussia allora brevemente indipendente, la Russia bolscevica e la Polonia. Per sfuggire alla disperazione e all'incertezza della Grande Guerra che sembrava continuare lì senza sosta, nel 1923, la famiglia lasciò l'Europa e emigrò negli Stati Uniti.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Oggi, storici locali della cultura e della letteratura, dimentichi dell'antisemitismo, rivendicano Asimov sia per la Bielorussia che per la Russia. La regione di Smolensk, dove si trova Petrovichi, appartiene storicamente alle terre etnicamente bielorusse. Il cognome della famiglia indica chiaramente che provenivano da un'area di lingua bielorussa. Significa “grani invernali” o <em>азіміна</em> in bielorusso. Al contrario, in russo questo termine è <em>озимина</em> e lo stesso in polacco, <em>ozimina</em>.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Stanisław Lem nacque anch'egli da genitori ebrei ma si assimilò completamente con l'élite di lingua polacca a Lwów (oggi Lviv nell'Ucraina occidentale). Suo padre Samuel era un ricco medico otorinolaringoiatra. Prima della Grande Guerra, la vita era buona per la sua famiglia nella capitale regionale della corona della Galizia in Austria-Ungheria. Tuttavia, l'aumento dell'antisemitismo politico e popolare convinse Samuel a modificare la scrittura del suo cognome da Lehm a Lem. La prima forma era un termine chiaramente tedesco per “argilla”. Ma nel contesto sociale ed etnico della Galizia, era interpretato come un segno ovvio di ebraicità, il cognome derivava dalla parola yiddish <em>leym</em> (<em>ליים</em>) per “argilla”.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Eliminare la “h” offensiva consentì di negare la sua origine ebraica. L'argomento si rivelò utile durante numerosi pogrom alla fine della Prima Guerra Mondiale e nel suo immediato dopoguerra, incluso il bagno di sangue antisemita a Lwów nel novembre 1918. Questo orrendo pogrom si verificò quando fu proclamata l'indipendenza dello stato-nazione polacco. Pertanto, i genitori di Lem non presero rischi e dotarono il loro figlio di un nome di battesimo completamente non ebraico. Stanisław è un nome chiaramente slavo, molto popolare tra i polacchi gentili. A scuola nella Polonia tra le due guerre, Lem seguì le istruzioni religiose nella religione ebraica. Ma il futuro scrittore sopravvisse alle successive occupazioni sovietiche e tedesche di Lwów con documenti “ariani” falsi, che lo identificavano come cattolico.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Quando la famiglia si rese conto che gli Alleati avevano concordato l'incorporazione della metà orientale della Polonia tra le due guerre nell'Unione Sovietica, si trasferirono nella seconda città più importante della Galizia che rimase all'interno della Polonia postbellica, cioè Cracovia. Durante la guerra e immediatamente dopo, sperimentarono le privazioni e le umiliazioni del dominio sovietico e si assicurarono di stare lontani da esso.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">A differenza di Asimov a New York, Lem senior e junior dovettero nascondere il loro background ebraico come precauzione. Era la <em>sine qua non</em> condizione di sopravvivenza in tempi di persecuzioni antisemite attive e sterminio. Nulla cambiò in questo senso né nella Polonia comunista né in quella post-comunista. Lem evitò qualsiasi domanda o discussione sull'origine ebraica della sua famiglia. L'espulsione degli ebrei nel 1968 e la quasi ufficiale <a href=\"https://www.proquest.com/docview/1297202038\">indagine</a> che doveva confermare l'origine <em>non</em> ebraica di un candidato presidenziale nel 1990 confermò le paure di Lem che era meglio non dire nulla sul suo background ebraico. Il famoso scrittore rimase in silenzio su questo argomento fino alla sua morte.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Anche i fratelli Strugatski sapevano che dovevano evitare di rivelare la loro origine ebraica. Come nella Polonia comunista, l'ebraicità era una seria responsabilità sociale e politica nell'Unione Sovietica. Il padre dei fratelli, Nathan, nacque nel villaggio ebraico di Dubovychi, vicino alla storica città di Hlukhiv nella regione di Sumy dell'attuale Ucraina. Ora, quest'area è pericolosamente vicina al fronte russo-ucraino. Nathan intendeva seguire le orme di suo padre Zalman da Kherson (l'attuale Ucraina), che aveva ottenuto un'istruzione universitaria ed era diventato avvocato. Ma la Grande Guerra, la rivoluzione bolscevica, la guerra civile e il lavoro di partito si erano messi di traverso per impedire a Nathan di realizzare il suo sogno. Perseverò, frequentando corsi serali e extramurali ogni volta che si presentava un'opportunità.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Purge politiche e repressioni etnicamente progettate convinsero Nathan (che saggiamente sposò una ragazza ortodossa russa) a dare ai suoi figli nomi di battesimo chiaramente non ebraici, popolari tra i russi etnici. Grazie alla decisione precedente di Zalman, il cognome della famiglia era già discretamente slavo. La parola <em>struh</em> (<em>струг</em>) in ucraino o <em>strug</em> in polacco sta per lo strumento tradizionale di lavorazione del legno noto come coltellino. La famiglia era ben consapevole del Holodomor in Ucraina sovietica e dell'Olocausto. Inoltre, vissero l'assedio di Leningrado (San Pietroburgo). Invece di arrendersi a questa città ai tedeschi, le autorità sovietiche la difesero a costo di perdite su scala genocida tra i suoi abitanti, che soffrirono di una fame diffusa. La popolazione civile prebellica della città di 3,5 milioni fu ridotta a un decimo di questo numero. Rimanere in basso e non spiccare etnicamente o in altro modo tra le masse russe docili fu fondamentale per la sopravvivenza nell'Unione Sovietica. Questo tipo di conformità è di nuovo la norma richiesta nell'attuale Russia guerrafondaia e neo-imperiale.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Tuttavia, nell'Unione Sovietica era difficile nascondere efficacemente la propria origine, a causa del requisito burocratico di dover rivelare il nome del padre nel proprio nome. La necessità di un patronimico costrinse Arkady e Boris ad aggiungere “Natanovich” ai loro nomi. Eppure, i fratelli evitarono abilmente questa necessità, scegliendo di essere conosciuti sulle copertine dei loro libri co-autori semplicemente come i “Fratelli Strugatsky” (<em>Братья Стругацкие</em>) o alternativamente come Arkady e Boris Strugatsky (<em>Аркадий и Борис Стругацкие</em>). Altrimenti, quando un censore antisemita insisteva, gli scrittori ricorrevano agli acronimi AN e BN oltre al loro cognome condiviso. Scrivere questa “N” era fuori discussione.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Cerchio vizioso: tra mercurio, antisemitismo e genocidio</strong></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Asimov, Lem e i fratelli Strugatsky hanno qualcosa di più in comune di un vago ricordo della loro origine ebraica? Tutti questi scrittori di fama mondiale provengono dalle terre dell'ex Commonwealth polacco-lituano. In un modo o nell'altro erano ebrei polacco-lituani. Durante gli anni '30 e '40, questa regione divenne le famose “Bloodlands” d'Europa, dove i progetti genocidi e le occupazioni dei regimi totalitari sovietici e tedeschi si sovrapposero rapidamente. Lem e i fratelli Strugatsky sperimentarono le esigenze di questa situazione letale in pieno e dovettero navigare il sentiero stretto verso il successo nel blocco sovietico post-bellico.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Asimov fu risparmiato da questo duro destino, grazie alla decisione propizia dei suoi genitori di partire per l'America. Eppure, dalla stampa; discussioni con i suoi parenti e conoscenti ebrei; e come soldato nell'esercito statunitense, Asimov apprese in dettaglio dell'Olocausto e dello sterminio dell'ebraismo europeo sotto occupazione tedesca. Successivamente, le persecuzioni sovietiche post-belliche degli ebrei del paese tornarono più volte in prima pagina nella stampa statunitense.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Tutti e quattro gli autori di fantascienza osservarono o sperimentarono personalmente la modernità e la tecnologia al loro più omicida avanguardia. Grazie a questa conoscenza tossica, impararono a “immaginare l'inimmaginabile” prima ancora che Bauman formulasse il suo dictum. Come gli scrittori, questo sociologo apparteneva allo stesso ambiente sociale, etnico e post-confessionale degli ebrei ashkenaziti di lingua yiddish della Polonia-Lituania. Nel 1989, tenendo una lezione all'Università di Leeds in Gran Bretagna, Bauman poté affermare con sicurezza che la modernità come la conosciamo oggi produsse l'Olocausto e, inoltre, divenne un prodotto dell'Olocausto. Parte integrante di questo processo è la curiosa distrazione dell'Occidente riguardo alla scomparsa quasi istantanea, durante la Seconda Guerra Mondiale, della cultura europea di lingua yiddish, con 12 milioni di parlanti in tutto il mondo.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">I sopravvissuti all'Olocausto riuscirono a stabilire il loro stato-nazione centro-europeo di Israele in Medio Oriente. La Germania nazista e il suo programma della Soluzione Finale furono condannati sonoramente ai Processi di Norimberga. Fino a poco tempo fa, era inaccettabile esprimere apertamente sentimenti antisemiti in Occidente, specialmente in Germania. Ora, sfortunatamente, il tabù sembra essere finito. Sembra che non ci sia stato altro che educazione e moralità a fermare le persone dal sussurrare l'una all'altra che “Hitler era un grande leader” e “gli ebrei meritavano il loro destino”.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Negli Stati Uniti del dopoguerra, inizialmente, non c'era mercato per libri sull'Olocausto. Nel blocco sovietico i censori non permettevano discussioni aperte sulla Shoah. Invece – consapevolmente o meno – Asimov, Lem e i fratelli Strugatsky contrabbandarono questa amara conoscenza sotto il luccicante travestimento della fantascienza. Nei libri degli scrittori, se il lettore osserva attentamente, la ghettoizzazione e la disumanizzazione dei gruppi bersaglio, i pogrom, la pulizia etnica e gli atti di genocidio sono meticolosamente ritratti. Questi quattro autori sapevano del futuro dalla loro presente vissuta. Sfortunatamente, questo presente rifiuta di essere relegato al passato. Invece, continua a diventare il nostro futuro. Siamo chiari sulla situazione, siamo noi a “<a href=\"https://www.nauka-pan.pl/index.php/nauka/article/view/816\">condannare le persone</a> a questo destino”.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Tomasz Kamusella </strong>è Reader (Professor Extraordinarius) in Storia Moderna dell'Europa Centrale e Orientale presso l'Università di St Andrews in Scozia. I suoi recenti volumi includono <em>Politics and the Slavic Languages</em> (Routledge 2021), <em>Eurasian Empires as Blueprints for Ethiopia</em> (Routledge 2021), <em>Languages and Nationalism Instead of Empires</em> (Routledge 2023), <em>Politika gjuhësore dhe gjeopolitika</em> (Littera 2023), <em>Rreziqet e neoimperializmit rus</em> (Kristalina 2024) e <em>Papusza / Bronisława Wajs: Tears of Blood</em> (Brill 2024). Il suo riferimento <em>Words in Space and Time: A Historical Atlas of Language Politics in Modern Central Europe</em> (CEU Press 2021) è disponibile come pubblicazione ad accesso aperto.</span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><strong>Askenazisch Jodendom tussen Polen-Litouwen, Rusland en de VS</strong></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">In de vroegmoderne periode woonde de meerderheid van de Joden ter wereld in het Gemenebest van het Koninkrijk Polen en het Groothertogdom Litouwen. Dit nu vergeten rijk strekte zich uit van wat vandaag de dag Letland en Estland in het noorden is tot het huidige Moldavië in het zuiden, en van centraal Polen in het westen tot oostelijk Oekraïne in het oosten. In het Engels staat de staat bekend onder de afkorting Polen-Litouwen, terwijl deze in de meeste opvolgende staten het “Gemenebest” of <em>Rech Pospolita</em> in het Slavisch wordt genoemd. De enige uitzondering is Polen, waar het Gemenebest uitsluitend wordt opgeëist als onderdeel van het huidige nationale meesterverhaal onder de anachronistische aanduiding van (voor-partitie) Polen.</span>\n<span class=\"para\">In de late 18e eeuw partitioneerde Rusland – samen met de opvolgende staat van Pruisen en met de deelname van de Habsburgers – Polen-Litouwen. Het Gemenebest werd van de politieke kaart van Europa gewist. De lijnen van de verdeling veranderden tijdens de Napoleontische Oorlogen voordat ze stabiliseerden na het Congres van Wenen (1815). Als gevolg hiervan annexeerde Rusland effectief meer dan vier vijfde van het Pools-Litouwse grondgebied.</span>\n<span class=\"para\">In ruil daarvoor bevonden de meeste Joden ter wereld zich, zonder hun geboorteplaatsen van bijna een millennium te verlaten, binnen het Russische Rijk. Als gevolg hiervan is het tegenwoordig populair om Askenazim te verwijzen als “Russische Joden”. Toch is het een misnomer. Ten eerste zijn ze leden of afstammelingen van het Pools-Litouwse Jodendom. Na de annexatie van de meerderheid van Polen-Litouwen creëerde St. Petersburg de Pale of Settlement, waarvan Joden verboden was te vertrekken. Dit territoriale ghetto viel samen met de Pools-Litouwse landen binnen de Russische grenzen, inclusief de noordelijke Zwarte Zeekust die toen van de Ottomanen en het Krim-Khanat was veroverd. Joden – als “buitenlandse ongelovigen” (<em>innorodtsy</em>) – moesten worden tegengehouden om de confessionele zuiverheid van het canoniek Orthodoxe achterland van Rusland, of de metropool van het tsaristische rijk, te bezoedelen.</span>\n<span class=\"para\">De Pale overleefde tot de Bolsjewistische revolutie in 1917. In tegenstelling tot Polen-Litouwen bood dit territoriale ghetto geen bescherming tegen de antisemitische excessen van de overheid en de christelijke bevolking. De twee millennia lange campagne van de christelijke kerken van anti-Joodse propaganda, gecombineerd met moderne vormen van oorlogvoering en bevolkingscontrole, resulteerde in opeenvolgende golven van ongekende pogroms tijdens de jaren 1880. Met de tsaristische autoriteiten die aanstookten of op zijn minst de ogen sloten, werden christenen regelmatig mishandeld, beroofd en zelfs vermoord door hun Joodse buren over de breedte en lengte van de pale.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Van pogroms naar de Shoah</strong></span>\n<span class=\"para\">Op zoek naar veiligheid, gerechtigheid en welvaart, verlieten overlevenden massaal naar West-Europa en de Amerika's. Ze gingen vooral naar de Verenigde Staten. Als gevolg hiervan werd New York in de jaren 1920 de grootste Joodse stad ter wereld. In die tijd vormden Joden een meerderheid van alle New Yorkers. Het meer verborgen antisemitisme van WASP (een acroniem voor White Anglo-Saxon Protestant) Amerikanen achterhaalde de Pools-Litouwse Joden in de nasleep van de Grote Depressie. Nieuw ingevoerde restrictieve immigratiequota die ook Joden omvatten, bleven vier decennia van kracht. Toen de nazi's Joden vervolgden in de jaren 1930 en de Holocaust uitvoerden in de eerste helft van het daaropvolgende decennium, keerde de leidende democratie van de wereld de Joden de koude schouder toe.</span>\n<span class=\"para\">Voorafgaand aan de Holocaust sloten de twee totalitaire machten van het Derde Rijk en de Sovjetunie in 1939 een alliantie. Op deze basis veroverden en partitioneerden Hitler en Stalin Centraal-Europa. Als onderdeel van deze totalitaire alliantie namen de Sovjets antisemitisme uit Duitsland zonder aarzeling over. In het Sovjetimperium moesten Joden niet worden uitgeroeid, maar officieel wantrouwen leidde tot de massale uitzettingen van Joden naar Siberië en Centraal-Azië, vooral vanuit de veroverde gebieden. Deze bestraffende (of in de woordenschat van de Sovjetpropaganda, “heropvoeding”) maatregel redde paradoxaal genoeg deze Joodse uitgewezenen van de Holocaust, mits ze de ontberingen van ballingschap en de gulag-concentratiekampen overleefden.</span>\n<span class=\"para\">Na de Tweede Wereldoorlog probeerden Holocaustoverlevenden en de eerder genoemde Joodse uitgewezenen hun Jiddischtalige gemeenschappen en culturele leven opnieuw op te bouwen in de Sovjetunie en in het hele Sovjetblok, dat wil zeggen, vooral in Polen. De schaduw van het levendige “Jiddisjland” van voor de oorlog viel nauw samen met de Pools-Litouwse landen. Moskou stond een zwakke heropleving toe voor een paar jaar in de Sovjetunie zelf. Maar, aan het begin van de jaren 1950 werden de Jiddischtalige Joodse elite van het land geëxecuteerd, terwijl talrijke laaggeplaatste Joodse functionarissen tot tientallen jaren in de gulagkampen werden veroordeeld. Na het Sovjetvoorbeeld volgden soortgelijke “anti-zionistische acties” in Tsjechoslowakije, Hongarije en Roemenië. De allerlaatste van deze antisemitische acties, in 1968, doofde de laatste vlam van Jiddisjland die nog bestond in het communistische Polen.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Mercurian volk</strong></span>\n<span class=\"para\">Yuri Slezkine is een Amerikaanse historicus van Joodse afkomst die is gevlucht uit de Sovjetunie. In zijn monografie uit 2004 <em>The Jewish Century</em> stelde hij voor dat Joden een van de “Mercurian peoples” van een geglobaliseerde moderniteit waren, naast de Armeniërs, overzeese Chinezen en de Roma. Als archetypische tussenpersoon hebben deze Mercurian peoples de andere naties van de wereld verbonden in de huidige globale gemeenschap door middel van handel, onderwijs en financiële diensten. Veel gebruiken en praktijken van academisch onderzoek, bankieren, ondernemerschap, handel en marketing zijn bijvoorbeeld voor het eerst ontstaan in Joodse shtetls, of het nu in de yeshiva, op marktplaatsen of binnen transnationale netwerken van Joodse kooplieden en bankiers was die ooit bloeiden in Jiddisjland.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Voor de Holocaust strekten dergelijke netwerken zich uit van de wanhopig arme Joodse vent in een afgelegen shtetl tot de rijke Joodse investeerder die graag op vakantie ging aan de Franse Rivièra. Op het hoogtepunt van de eerste globaliseringsgolf, vóór de Grote Oorlog, stelde dit levendige netwerk van geïndividualiseerde economische en culturele verbindingen de uitwisseling van ideeën, goederen en investeringen van de verste uithoeken van het Russische Rijk naar West-Europa, Noord-Amerika, talrijke Latijns-Amerikaanse staten, Mandaat Palestina, Zuid-Afrika, Kenia en Australië mogelijk.</span>\n<span class=\"para\">De Holocaust heeft Jiddisjland en zijn inwoners uitgeroeid. Toch blijven de netwerken die zij eeuwenlang hebben gecreëerd en beheerd bestaan. Nu zijn ze bemand met nieuwkomers van andere etnische achtergronden die moderniteit van Joden hebben geleerd (en vaak hebben gestolen zonder erkenning). Tegenwoordig zijn in het Global North praktisch alle inwoners hoogopgeleid en bekend met de methoden van internationale handel en communicatie. Allen zijn lid geworden van de wereldwijde Mercurian gild van moderniteit. Hetzelfde geldt voor de elites in het Global South, naast groeiende aantallen mensen met volledige basis- en vervolgonderwijs.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Sciencefiction of waargenomen realiteit?</strong></span>\n<span class=\"para\">Sciencefiction als een gedefinieerd genre met zelfbewuste schrijvers ontstond in de interbellumperiode, voornamelijk in de Verenigde Staten. De twee decennia na de oorlog luidden de gouden eeuw van sciencefiction in, inclusief de verspreiding van dit genre naar Groot-Brittannië en West-Europa. Deze periode wordt sterk geassocieerd met de productieve Amerikaanse schrijver Isaac Asimov (1920-1992). In 1942 begon hij verhalen te schrijven die zijn kenmerkende <em>Foundation</em> boekserie (1951-1993) voortbrachten, die de opkomst en ondergang van galactische rijken chronicleert. Bovendien formuleerde Asimov in de iconische verhalenbundel <em>I, Robot</em> (1950) de drie wetten van de robotica. Tot op de dag van vandaag vormen deze wetten de kern van discussies over de ethiek en ontwikkeling van robots en AI.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Vanuit het perspectief van de Sovjetdogma van socialistisch realisme was sciencefiction een verdacht genre in het socialistische blok, ongeacht de technologische optimisme die het deelde met de belangrijkste ideologische beginselen van het marxisme-leninisme. In de periode van de politieke dooi die volgde op het officiële einde van dogmatisch stalinisme in 1956, werd sciencefiction voorzichtig omarmd als een onmisbaar onderdeel van een toekomstgerichte Sovjetvisie op wereldwijde communisme. Ondanks een aantal Sovjet-schrijvers die hun geluk in dit genre probeerden, werd Sovjet-sciencefiction vanuit het perspectief van lezers en wereldwijde waarnemers van “belles lettres” synoniem met de Strugatski-broers, namelijk Arkady (1925-1991) en Boris (1933-2012). In hun aangrijpende roman <em>Roadside Picnic</em> uit 1972 voorzagen de tandem het subgenre van post-apocalyptische fictie. Maar belangrijker is dat dit boek nu wordt gelezen als een voorspelling van de nucleaire ramp van Tsjernobyl (1986), die beslissend heeft bijgedragen aan de ontbinding van de Sovjetunie.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Last but not least, werd sciencefiction in de jaren 1960 en 1970 geaccepteerd als onderdeel van de mainstreamliteratuur. Deze prestatie werd grotendeels mogelijk gemaakt dankzij het oeuvre van de Poolse sciencefictionauteur Stanisław Lem (1921-2006). Zijn meest bekende roman <em>Solaris</em> (1961) is op een niet-genre manier opgebouwd en geschreven met het bewuste gebruik van artistieke proza. Het toonde aan dat niet-genre schrijvers sciencefiction konden schrijven of de elementen ervan in hun werken konden omarmen. Een soortgelijke dienst aan de wereldliteratuur werd verleend door Gabriel Garcia Marquez die in wat “magisch realisme” werd, de facto fantasie voor hoogstaande literatuur omarmde.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">In zijn sciencefictionwerken bood Lem volledig uitgewerkte personages en schuwde hij niet voor pessimisme over de toekomst. Beide eigenschappen zijn kenmerkend voor de mainstreamliteratuur en weerspiegelen treffend de menselijke conditie. Deze richting van literaire ontwikkeling maakte Lem niet geliefd bij de communistische controleurs van “culturele productie” in Polen. Immers, de communistische toekomst werd gepropageerd als een paradijs voor arbeiders. Lem waarschuwde dat het een paradijs voor dwazen of een soort “cloud cuckoo land” zou worden. Deze realisatie was weer een stap dichter bij literatuur en verder weg van het genre-ghetto van sciencefiction.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Lem’s pessimisme kwam tot uiting in <em>Solaris</em> als de onmogelijkheid van communicatie met buitenaardse intelligentie. Het werd een leitmotief van zijn boeken, die de Strugatski-broers aanmoedigden op hun pad naar hun meesterwerk <em>Roadside Picnic</em>.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Verstopt in het volle zicht</strong></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">In zijn klassieke werk <em>Holocaust and Modernity</em> (1989) waarschuwde de Joods-Poolse socioloog Zygmunt Bauman (1925-2017), die in 1968 uit het communistische Polen werd gezet, “we weten wat we niet wisten in 1941; dat ook <em>het onvoorstelbare voorgesteld moet worden.</em>” Asimov, Lem en de Strugatsky-broers deden precies dat. En wat dat betreft, decennia voordat Bauman zijn beroemde waarschuwing formuleerde. De vraag rijst of deze vier scheppers en vernieuwers van de wereldwijde sciencefiction in de 20e eeuw iets gemeen hadden met Bauman en met elkaar.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Op het eerste gezicht lijkt dit onwaarschijnlijk, afgezien van het feit dat Lem en Bauman een tijdje hetzelfde communistische Polen als hun thuisland deelden. Maar laten we eens beter kijken naar de familiale achtergrond en de geleefde ervaring van deze iconische sciencefictionauteurs. Asimov werd geboren in het kleine dorp Petrovichi, tegenwoordig in Rusland, uit Jiddischtalige Joodse ouders. Ze registreerden de baby bij de heidense autoriteiten in het Russisch als Isaak Iudovich Azimov (<em>Исаак Юдович Азимов</em>). In hun Askenazische shtetl stond de jongen in het Jiddisch bekend als Yitskhok Azimov (<em>יצחק</em> <em>אַזימאָװ</em>). Het gebied was betwist tussen toen kortstondig onafhankelijk Wit-Rusland, Bolsjewistisch Rusland en Polen. Om de hopeloosheid en onzekerheid van de Grote Oorlog te ontvluchten die daar leek voort te duren, verliet het gezin in 1923 Europa en emigreerde naar de Verenigde Staten.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Tegenwoordig beweren lokale historici van cultuur en literatuur, die de antisemitisme vergeten zijn, Asimov zowel voor Wit-Rusland als Rusland. De regio Smolensk, waar Petrovichi ligt, behoort tot de historisch etnische Wit-Russische landen. De achternaam van de familie geeft duidelijk aan dat ze uit een Wit-Russisch sprekend gebied kwamen. Het betekent “wintergranen” of <em>азіміна</em> in het Wit-Russisch. In tegenstelling tot dat is deze term in het Russisch <em>озимина</em> en hetzelfde in het Pools, <em>ozimina</em>.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Stanisław Lem werd ook geboren uit Joodse ouders maar was volledig geassimileerd met de Pools sprekende elite in Lwów (tegenwoordig Lviv in het westen van Oekraïne). Zijn vader Samuel was een rijke KNO-arts. Voor de Grote Oorlog ging het goed met zijn familie in de regionale hoofdstad van het kroonland Galicië in Oostenrijk-Hongarije. Toch overtuigde de toename van politiek en populair antisemitisme Samuel om de spelling van zijn achternaam te veranderen van Lehm naar Lem. De eerste vorm was een duidelijk Duitse term voor “klei”. Maar in de sociale en etnische context van Galicië werd het geïnterpreteerd als een voor de hand liggend teken van Joodse afkomst, de achternaam stammend van het Jiddische woord <em>leym</em> (<em>ליים</em>) voor “klei”.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Het laten vallen van de kwetsende “h” maakte ontkenning van zijn Joodse afkomst mogelijk. Het argument kwam van pas tijdens talrijke pogroms aan het einde van de Eerste Wereldoorlog en in de onmiddellijke nasleep ervan, inclusief het antisemitische bloedbad in Lwów in november 1918. Deze afschuwelijke pogrom vond plaats toen de onafhankelijkheid van de Poolse natiestaat werd uitgeroepen. Daarom namen Lem’s ouders geen risico’s en gaven ze hun zoon een volstrekt on-Joodse voornaam. Stanisław is een duidelijk Slavische naam, het meest populair onder heidense Polen. Op school in het interbellum Polen volgde Lem religieuze instructies in de Joodse religie. Maar de toekomstige schrijver overleefde de daaropvolgende Sovjet- en Duitse bezettingen van Lwów op valse “Arische” papieren, die hem als katholiek identificeerden.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Toen de familie zich realiseerde dat de geallieerden hadden ingestemd met de incorporatie van de oostelijke helft van het interbellum Polen in de Sovjetunie, verhuisden ze naar de op één na belangrijkste stad van Galicië die binnen het naoorlogse Polen bleef, namelijk Kraków. Tijdens de oorlog en onmiddellijk daarna ondervonden ze de ontberingen en schande van het Sovjetregime en zorgden ervoor dat ze het vermeden.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">In tegenstelling tot Asimov in New York, moesten Lem senior en junior hun Joodse achtergrond als voorzorgsmaatregel verbergen. Het was de <em>sine qua non</em> voorwaarde voor overleving in tijden van actieve antisemitische vervolgingen en uitroeiing. Niets veranderde in dit opzicht, zowel in het communistische als in het post-communistische Polen. Lem bleef uit de buurt van vragen of discussies over de Joodse afkomst van zijn familie. De uitzetting van Joden in 1968 en de bijna-officiële <a href=\"https://www.proquest.com/docview/1297202038\">probe</a> die de <em>niet</em>-Joodse afkomst van een presidentskandidaat in 1990 moest bevestigen, bevestigden Lem’s angsten dat het beter was om niets te zeggen over zijn Joodse achtergrond. De beroemde schrijver bleef tot zijn dood stil over dit onderwerp.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">De Strugatsky-broers wisten ook dat ze moesten vermijden hun Joodse afkomst te onthullen. Net als in het communistische Polen was Joods zijn een ernstige sociale en politieke last in de Sovjetunie. De vader van de broers, Nathan, werd geboren in het Joodse dorp Dubovychi, nabij de historische stad Hlukhiv in het huidige Oekraïense gebied Sumy. Nu ligt dit gebied gevaarlijk dicht bij het Russisch-Oekraïense front. Nathan was van plan de voetsporen van zijn vader Zalman uit Cherson (het huidige Oekraïne) te volgen, die een universitaire opleiding had genoten en advocaat was geworden. Maar de Grote Oorlog, de Bolsjewistische revolutie, de burgeroorlog en partijwerk zorgden ervoor dat Nathan zijn droom niet kon vervullen. Hij volhardde en volgde buitenschoolse en avondcursussen wanneer zich een kans voordeed.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Politieke zuiveringen en etnisch ontworpen repressies overtuigden Nathan (die wijs een Russisch-orthodox meisje trouwde) om zijn zonen duidelijk on-Joodse voornamen te geven, populair onder etnische Russen. Dankzij Zalman’s eerdere beslissing was de achternaam van de familie al onopvallend Slavic. Het woord <em>struh</em> (<em>струг</em>) in het Oekraïens of <em>strug</em> in het Pools staat voor het traditionele houtbewerkingsgereedschap dat bekend staat als een trekmes. De familie was goed op de hoogte van de Holodomor in het Sovjet-Oekraïne en de Holocaust. Bovendien leefden ze door de belegering van Leningrad (St. Petersburg). In plaats van deze stad aan de Duitsers over te geven, verdedigden de Sovjetautoriteiten het ten koste van genocidale verliezen onder de inwoners, die leden onder wijdverspreide honger. De pre-war burgerbevolking van 3,5 miljoen werd teruggebracht tot een tiende van dit aantal. Laag blijven en niet etnisch of anderszins opvallen tussen de volgzame Russische massa's was cruciaal voor overleving in de Sovjetunie. Dit soort conformiteit is opnieuw de vereiste norm in het huidige oorlogszuchtige en neo-imperialistische Rusland.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Echter, in de Sovjetunie was het moeilijk om je afkomst effectief te verbergen, vanwege de bureaucratische vereiste om de naam van de vader in je eigen naam te onthullen. De noodzaak voor een patroniem dwong Arkady en Boris om “Natanovich” aan hun namen toe te voegen. Toch vermeden de broers deze noodzaak slim, door op de omslagen van hun co-auteursboeken simpelweg bekend te staan als de “Broers Strugatsky” (<em>Братья Стругацкие</em>) of als Arkady en Boris Strugatsky (<em>Аркадий и Борис Стругацкие</em>). Anders, wanneer een antisemitische censor aandrong, grepen de schrijvers terug naar de acroniemen AN en BN naast hun gedeelde achternaam. Het uitschrijven van deze “N” was geen optie.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Vicieuze cirkel: tussen kwik, antisemitisme en genocide</strong></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Hebben Asimov, Lem en de Strugatsky-broers iets meer gemeen dan een vage herinnering aan hun Joodse afkomst? Al deze wereldberoemde schrijvers komen uit de landen van het voormalige Pools-Litouwse Gemenebest. Op de een of andere manier waren ze Pools-Litouwse Joden. Tijdens de jaren 1930 en 1940 werd deze regio Europa's beruchte “Bloodlands”, waar de genocidale projecten en bezettingen van de Sovjet- en Duitse totalitaire regimes ruimtelijk snel op elkaar volgden. Lem en de Strugatsky-broers ervoeren de eisen van deze dodelijke situatie in volle omvang en moesten de smalle weg naar succes in het naoorlogse Sovjetblok navigeren.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Asimov werd bespaard van dit harde lot, dankzij de gunstige beslissing van zijn ouders om naar Amerika te vertrekken. Toch leerde Asimov dankzij de pers; discussies met zijn Joodse familieleden en kennissen; en als soldaat in het Amerikaanse leger in detail over de Holocaust en de uitroeiing van het Europese Jodendom onder Duitse bezetting. Vervolgens maakten de naoorlogse Sovjetvervolgingen van de Joden in het land keer op keer de voorpagina's van de Amerikaanse pers.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Alle vier de sciencefictionauteurs observeerden of ervoeren persoonlijk moderniteit en technologie op hun meest moorddadige snijpunt. Dankzij deze giftige kennis leerden ze hoe ze “het onvoorstelbare moesten voorstellen” voordat Bauman zijn dictum formuleerde. Net als de schrijvers behoorde deze socioloog tot hetzelfde sociale, etnische, post-confessionele milieu van de Jiddischtalige Askenazische Joden van Polen-Litouwen. In 1989, tijdens een lezing aan de Universiteit van Leeds in Groot-Brittannië, kon Bauman veilig stellen dat moderniteit zoals we die vandaag kennen de Holocaust heeft voortgebracht en ook een product van de Holocaust is geworden. Een essentieel onderdeel van dit proces is de nieuwsgierige afwezigheid van het Westen met betrekking tot de bijna onmiddellijke verdwijning, tijdens de Tweede Wereldoorlog, van de volwaardige Jiddischtalige Europese cultuur, met 12 miljoen sprekers wereldwijd.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Holocaustoverlevenden slaagden erin hun Centraal-Europese natiestaat Israël in het Midden-Oosten op te richten. Nazi-Duitsland en zijn programma van de Eindoplossing werden krachtig veroordeeld tijdens de Neurenbergprocessen. Tot voor kort was het onaanvaardbaar om openlijk antisemitische gevoelens in het Westen te uiten, vooral in Duitsland. Nu lijkt het taboe helaas voorbij. Het lijkt erop dat er niets anders was dan onderwijs en moraliteit om mensen te stoppen met fluisteren in elkaars oor dat “Hitler een groot leider was” en “de Joden hun lot verdienden”.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">In het naoorlogse Verenigde Staten was er aanvankelijk geen markt voor boeken over de Holocaust. In het Sovjetblok lieten censors geen open discussie over de Shoah toe. In plaats daarvan – bewust of niet – smokkelden Asimov, Lem en de Strugatsky-broers deze bittere kennis onder de glinsterende schijn van sciencefiction. In de boeken van de schrijvers, als de lezer goed oplet, worden de ghettoïsatie en de dehumanisering van doelgroepen, pogroms, etnische zuivering en daden van genocide nauwkeurig afgebeeld. Deze vier auteurs wisten iets over de toekomst vanuit hun geleefde heden. Helaas weigert dit heden te worden toevertrouwd aan het verleden. In plaats daarvan blijft het onze toekomst worden. Laten we helder nadenken over de situatie, het zijn wij die “<a href=\"https://www.nauka-pan.pl/index.php/nauka/article/view/816\">mensen</a> verdoemen tot dit lot”.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Tomasz Kamusella </strong>is Reader (Professor Extraordinarius) in de moderne geschiedenis van Centraal en Oost-Europa aan de Universiteit van St Andrews in Schotland. Zijn recente volumes omvatten <em>Politics and the Slavic Languages</em> (Routledge 2021), <em>Eurasian Empires as Blueprints for Ethiopia</em> (Routledge 2021), <em>Languages and Nationalism Instead of Empires</em> (Routledge 2023), <em>Politika gjuhësore dhe gjeopolitika</em> (Littera 2023), <em>Rreziqet e neoimperializmit rus</em> (Kristalina 2024) en <em>Papusza / Bronisława Wajs: Tears of Blood</em> (Brill 2024). Zijn referentie <em>Words in Space and Time: A Historical Atlas of Language Politics in Modern Central Europe</em> (CEU Press 2021) is beschikbaar als een open access-publicatie.</span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><strong>Żydostwo aszkenazyjskie między Polską-Litwą, Rosją a USA</strong></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">W okresie wczesnonowożytnym większość Żydów na świecie mieszkała w Rzeczypospolitej Królestwa Polskiego i Wielkiego Księstwa Litewskiego. To teraz zapomniane królestwo rozciągało się od dzisiejszej Łotwy i Estonii na północy do współczesnej Mołdawii na południu, a od centralnej Polski na zachodzie do wschodniej Ukrainy na wschodzie. W języku angielskim polityka ta znana jest pod skróconą nazwą Polska-Litwa, podczas gdy w większości państw sukcesyjnych nazywana jest „Rzeczpospolitą” lub <em>Rech Pospolita</em> w języku słowiańskim. Jedynym wyjątkiem jest Polska, gdzie Rzeczpospolita jest uznawana wyłącznie jako część obecnej narodowej narracji pod anachroniczną nazwą (przedrozbiorowa) Polska.</span>\n<span class=\"para\">Pod koniec XVIII wieku Rosja – obok sukcesora Prus i z udziałem Habsburgów – rozdzieliła Polskę-Litwę. Rzeczpospolita została wymazana z politycznej mapy Europy. Linia podziału zmieniała się podczas wojen napoleońskich, zanim ustabilizowała się po Kongresie Wiedeńskim (1815). W rezultacie Rosja skutecznie anektowała ponad cztery piąte terytorium polsko-litewskiego.</span>\n<span class=\"para\">Z kolei, nie opuszczając swoich rodzinnych miast przez niemal całe tysiąclecie, większość Żydów na świecie znalazła się w Imperium Rosyjskim. W rezultacie, obecnie popularne jest określanie Aszkenazim jako „Żydów rosyjskich”. Jednak jest to błędne określenie. Przede wszystkim są oni członkami lub potomkami żydostwa polsko-litewskiego. Po aneksji większości Polski-Litwy, Petersburg stworzył Pale osiedlenia, z którego Żydzi nie mogli wychodzić. To terytorialne getto pokrywało się z polsko-litewskimi ziemiami w granicach rosyjskich, w tym północnym wybrzeżem Morza Czarnego, które wtedy zajęto od Osmanów i Chanatu Krymskiego. Żydzi – jako „obcy niewierni” (<em>innorodtsy</em>) – musieli być powstrzymywani przed zanieczyszczaniem konfesyjnej czystości kanonicznie prawosławnego zaplecza Rosji, czyli metropolii imperium carskiego.</span>\n<span class=\"para\">Pale przetrwało aż do rewolucji bolszewickiej w 1917 roku. W przeciwieństwie do Polski-Litwy, to terytorialne getto nie oferowało żadnej ochrony przed rządem i antysemickimi ekscesami chrześcijańskiej ludności. Dwuletnia kampania antyżydowskiej propagandy chrześcijańskich kościołów, połączona z nowoczesnymi formami wojny i kontroli populacji, doprowadziła do kolejnych fal bezprecedensowych pogromów w latach 80. XIX wieku. Przy wsparciu władz carskich, które podżegały lub przynajmniej przymykały oko, chrześcijanie regularnie napadali, rabowali, a nawet zabijali swoich żydowskich sąsiadów na szeroką skalę w obrębie pale.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Od pogromów do Shoah</strong></span>\n<span class=\"para\">W poszukiwaniu bezpieczeństwa, sprawiedliwości i dobrobytu, ocalałe osoby masowo opuszczały swoje domy w kierunku Europy Zachodniej i Ameryki. Szczególnie udawali się do Stanów Zjednoczonych. W rezultacie, w latach 20. XX wieku Nowy Jork stał się największym żydowskim miastem na świecie. W tym czasie Żydzi stanowili większość wszystkich nowojorczyków. Ukryty antysemityzm WASP (akronim od White Anglo-Saxon Protestant) dogonił Żydów polsko-litewskich w wyniku Wielkiego Kryzysu. Nowo wprowadzone restrykcyjne kwoty imigracyjne, które obejmowały również Żydów, pozostały w mocy przez cztery dekady. Kiedy naziści prześladowali Żydów w latach 30. i przeprowadzili Holokaust w pierwszej połowie następnej dekady, wiodąca demokracja świata odwróciła się od Żydów.</span>\n<span class=\"para\">Przed Holokaustem dwa totalitarne mocarstwa Trzeciej Rzeszy i Związku Radzieckiego zawarły sojusz w 1939 roku. Na tej podstawie Hitler i Stalin podbili i podzielili Europę Środkową. W ramach tego totalitarnego sojuszu, Sowieci chętnie przyjęli antysemityzm z Niemiec. W imperium radzieckim Żydzi nie mieli być eksterminowani, ale oficjalna nieufność doprowadziła do masowych deportacji Żydów na Syberię i do Azji Środkowej, szczególnie z podbitych terytoriów. Ten represyjny (lub w słownictwie radzieckiej propagandy „reedukacyjny”) środek paradoksalnie uratował tych żydowskich deportowanych przed Holokaustem, pod warunkiem, że przetrwali niedole wygnania i obozów koncentracyjnych gulagu.</span>\n<span class=\"para\">Po II wojnie światowej, ocaleni z Holokaustu i wspomniani żydowscy deportowani próbowali odtworzyć swoje społeczności i życie kulturalne w języku jidysz w Związku Radzieckim i w całym bloku radzieckim, a zwłaszcza w Polsce. Cień przedwojennego tętniącego życiem „Jidyszlandu” ściśle pokrywał się z polsko-litewskimi ziemiami. Moskwa pozwoliła na słabe ożywienie przez kilka lat w samym Związku Radzieckim. Jednak na przełomie lat 50. XX wieku, żydowska elita mówiąca w jidysz została stracona, podczas gdy liczni niskiej rangi żydowscy urzędnicy zostali skazani na dekady w obozach gulagowych. Na wzór radziecki, podobne „antyzydowskie akcje” miały miejsce w Czechosłowacji, na Węgrzech i w Rumunii. Ostatnie z tych antysemickich działań, w 1968 roku, zgasiły ostatni płomień Jidyszlandu, który wciąż istniał w komunistycznej Polsce.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Ludzie merkuryjscy</strong></span>\n<span class=\"para\">Yuri Slezkine jest amerykańskim historykiem pochodzenia żydowskiego, który zdezerterował z Związku Radzieckiego. W swojej monografii z 2004 roku <em>The Jewish Century</em> zaproponował, że Żydzi byli jednym z „ludów merkuryjskich” zglobalizowanej nowoczesności, obok Ormian, Chińczyków z zagranicy i Romów. Jako archetypowy pośrednik, poprzez handel, edukację i usługi finansowe, ci ludzie merkuryjscy połączyli inne narody świata w dzisiejszą globalną społeczność. Na przykład wiele zwyczajów i praktyk badań akademickich, bankowości, przedsiębiorczości, handlu i marketingu po raz pierwszy pojawiło się w żydowskich sztetlach, czy to w jesziwie, na rynkach, czy w transnarodowych sieciach żydowskich kupców i bankierów, które kiedyś kwitły w Jidyszlandzie.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Przed Holokaustem takie sieci rozciągały się od rozpaczliwie biednego żydowskiego handlarza w odległym sztetlu do bogatego żydowskiego inwestora spędzającego wakacje na Lazurowym Wybrzeżu. W szczytowym okresie pierwszej fali globalizacji, przed Wielką Wojną, ta tętniąca życiem sieć zindywidualizowanych połączeń ekonomicznych i kulturalnych umożliwiła wymianę idei, towarów i inwestycji z najdalszych zakątków Imperium Rosyjskiego do Europy Zachodniej, Ameryki Północnej, licznych państw Ameryki Łacińskiej, Mandatowej Palestyny, Afryki Południowej, Kenii i Australii.</span>\n<span class=\"para\">Holokaust zlikwidował Jidyszland i jego mieszkańców. Niemniej jednak sieci, które stworzyli i prowadzili przez wieki, pozostają. Teraz są obsadzone przez nowoprzybyłych z innych grup etnicznych, którzy nauczyli się (a często kradli bez uznania) nowoczesności od Żydów. Obecnie, w Globalnej Północy, praktycznie cała populacja jest wysoko wykształcona i zaznajomiona z metodami międzynarodowego handlu i komunikacji. Wszyscy stali się członkami światowego merkuryjskiego cechu nowoczesności. To samo dotyczy elit w Globalnej Południu, obok rosnącej liczby ludzi z pełnym wykształceniem podstawowym i dalszym.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Fantastyka naukowa czy obserwowana rzeczywistość?</strong></span>\n<span class=\"para\">Fantastyka naukowa jako zdefiniowany gatunek z samoświadomymi pisarzami pojawiła się w okresie międzywojennym, głównie w Stanach Zjednoczonych. Dwie dekady powojenne zwiastowały złoty wiek fantastyki naukowej, w tym rozprzestrzenienie tego gatunku na Wielką Brytanię i Europę Zachodnią. Okres ten jest silnie związany z płodnym amerykańskim pisarzem Isaaciem Asimovem (1920-1992). W 1942 roku zaczął pisać opowiadania, które zaowocowały jego charakterystyczną serią książek <em>Foundation</em> (1951-1993), która opisuje wzloty i upadki galaktycznych imperiów. Co więcej, w ikonicznej kolekcji opowiadań <em>I, Robot</em> (1950) Asimov sformułował trzy prawa robotyki. Do dziś te prawa stanowią rdzeń dyskusji na temat etyki i rozwoju robotów oraz sztucznej inteligencji.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Z perspektywy radzieckiej doktryny realizmu socjalistycznego, fantastyka naukowa była podejrzanym gatunkiem w bloku socjalistycznym, niezależnie od jej technologicznego optymizmu, który dzielił z głównymi ideologicznymi zasadami marksizmu-leninizmu. W okresie politycznego odwilży, który nastąpił po oficjalnym zakończeniu dogmatycznego stalinizmu w 1956 roku, fantastyka naukowa została ostrożnie przyjęta jako część przyszłościowej radzieckiej wizji światowego komunizmu. Pomimo wielu radzieckich pisarzy, którzy próbowali swoich sił w tym gatunku, z perspektywy czytelników i globalnych obserwatorów „belles lettres”, radziecka fantastyka naukowa stała się synonimem braci Strugackich, a mianowicie Arkadego (1925-1991) i Borisa (1933-2012). W ich przejmującej powieści z 1972 roku <em>Roadside Picnic</em> duet ten przewidział podgatunek fikcji postapokaliptycznej. Ale co ważniejsze, ta książka jest teraz czytana jako zapowiedź katastrofy nuklearnej w Czarnobylu (1986), która zdecydowanie przyczyniła się do rozpadu Związku Radzieckiego.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Nie mniej ważne, fantastyka naukowa została zaakceptowana jako część literatury głównego nurtu w latach 60. i 70. XX wieku. Ten sukces zrealizował się w dużej mierze dzięki twórczości polskiego autora fantastyki naukowej Stanisława Lema (1921-2006). Jego najsłynniejsza powieść <em>Solaris</em> (1961) jest skonstruowana i napisana w sposób nienależący do gatunku, z świadomym użyciem prozy artystycznej. Pokazała, że pisarze nienależący do gatunku mogą pisać fantastykę naukową lub przyjmować jej elementy w swoich dziełach. Podobną usługę dla literatury światowej wykonał Gabriel Garcia Marquez, który w tym, co stało się „realizmem magicznym”, de facto przyjął fantastykę dla literatury wyższej.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">W swoich pisaniach fantastycznonaukowych, Lem oferował w pełni rozwinięte postacie i nie bał się pesymizmu dotyczącego przyszłości. Obie cechy są charakterystyczne dla literatury głównego nurtu i trafnie odzwierciedlają ludzką kondycję. Ten kierunek rozwoju literackiego nie zjednał Lema komunistycznym kontrolerom „produkcji kulturalnej” w Polsce. W końcu, komunistyczna przyszłość była propagandowana jako raj dla robotników. Lem ostrzegał, że będzie to raj dla głupców lub jakieś „krainy cuckoo”. To uświadomienie było kolejnym krokiem w kierunku literatury i z dala od getta gatunkowego fantastyki naukowej.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Pesymizm Lema objawił się w <em>Solaris</em> jako niemożność komunikacji z pozaziemską inteligencją. Stało się to leitmotivem jego książek, które zachęciły braci Strugackich na drodze do ich arcydzieła <em>Roadside Picnic</em>.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Ukrywanie się na widoku</strong></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">W swojej klasycznej pracy <em>Holocaust and Modernity</em> (1989) żydowsko-polskiego socjologa Zygmunta Baumana (1925-2017), wydalonego z komunistycznej Polski w 1968 roku, ostrzegał „wiemy, co nie wiedzieliśmy w 1941 roku; że także <em>niewyobrażalne powinno być wyobrażane.</em>” Asimov, Lem i bracia Strugaccy zrobili dokładnie to. I w tej kwestii, dziesiątki lat przed tym, jak Bauman sformułował swoje słynne ostrzeżenie. Pojawia się pytanie, czy ci czterej twórcy i innowatorzy globalnej fantastyki naukowej XX wieku mieli coś wspólnego z Baumanem i ze sobą nawzajem.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Na pierwszy rzut oka, wydaje się to mało prawdopodobne, poza tym, że Lem i Bauman przez jakiś czas dzielili tę samą komunistyczną Polskę jako swoją ojczyznę. Ale przyjrzyjmy się bliżej tłu rodzinnemu i doświadczeniu życiowemu tych ikonicznych pisarzy fantastyki naukowej. Asimov urodził się w małej wiosce Petrowicze, obecnie w Rosji, w jidysz mówiących żydowskich rodzinach. Zarejestrowano go u nieżydowskich władz w języku rosyjskim jako Isaak Iudovich Azimov (<em>Исаак Юдович Азимов</em>). W swoim aszkenazyjskim sztetlu, chłopiec był znany w jidysz jako Yitskhok Azimov (<em>יצחק</em> <em>אַזימאָװ</em>). Obszar ten był sporny między wówczas krótko niepodległą Białorusią, bolszewicką Rosją a Polską. Aby uciec od beznadziejności i niepewności Wielkiej Wojny, która wydawała się tam nieprzerwanie trwać, w 1923 roku rodzina opuściła Europę i emigrowała do Stanów Zjednoczonych.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Dziś lokalni historycy kultury i literatury, zapominający o antysemityzmie, przypisują Asimova zarówno Białorusi, jak i Rosji. Region Smoleńska, gdzie leżą Petrowicze, należy do historycznie etnicznych białoruskich ziem. Nazwisko rodziny wyraźnie wskazuje, że pochodziło z obszaru mówiącego po białorusku. Oznacza „zboża ozime” lub <em>азіміна</em> po białorusku. W przeciwieństwie do tego, w języku rosyjskim termin ten to <em>озимина</em>, a w polskim to <em>ozimina</em>.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Stanisław Lem również urodził się w żydowskiej rodzinie, ale w pełni zasymilował się z polskojęzyczną elitą we Lwowie (obecnie Lwów na zachodniej Ukrainie). Jego ojciec Samuel był zamożnym lekarzem laryngologiem. Przed Wielką Wojną życie jego rodziny było dobre w stolicy regionalnej krainy Galicji w Austro-Węgrzech. Jednak wzrost politycznego i popularnego antysemityzmu przekonał Samuela do zmiany pisowni jego nazwiska z Lehm na Lem. Pierwsza forma była wyraźnie niemieckim terminem oznaczającym „glinę”. Ale w kontekście społecznym i etnicznym Galicji była interpretowana jako oczywisty znak żydowskości, nazwisko wywodzące się od jidyszowego słowa <em>leym</em> (<em>ליים</em>) oznaczającego „glinę”. </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Porzucenie obraźliwego „h” pozwoliło na zaprzeczenie żydowskiego pochodzenia. Argument ten był przydatny podczas licznych pogromów pod koniec I wojny światowej i w jej bezpośrednim następstwie, w tym antysemickiej rzezi we Lwowie w listopadzie 1918 roku. Ten przerażający pogrom miał miejsce, gdy ogłoszono niepodległość polskiego państwa narodowego. Dlatego rodzice Lema nie chcieli ryzykować i nadali swojemu synowi całkowicie nieżydowskie imię. Stanisław to wyraźnie słowiańskie imię, najbardziej popularne wśród nieżydowskich Polaków. W szkole w Polsce międzywojennej Lem uczęszczał na lekcje religii w judaizmie. Jednak przyszły pisarz przetrwał późniejsze sowieckie i niemieckie okupacje Lwowa na fałszywych „aryjskich” dokumentach, które identyfikowały go jako katolika.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Kiedy rodzina zdała sobie sprawę, że alianci zgodzili się na włączenie wschodniej części Polski międzywojennej do Związku Radzieckiego, przenieśli się do drugiego co do wielkości miasta Galicji, które pozostało w powojennej Polsce, czyli Krakowa. W czasie wojny i tuż po niej doświadczyli niedoli i upokorzeń rządów radzieckich i starali się unikać ich.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">W przeciwieństwie do Asimova w Nowym Jorku, Lem senior i junior musieli ukrywać swoje żydowskie pochodzenie jako środek ostrożności. Było to <em>sine qua non</em> warunkiem przetrwania w czasach aktywnych prześladowań antysemickich i eksterminacji. Nic się w tej kwestii nie zmieniło ani w komunistycznej, ani w postkomunistycznej Polsce. Lem unikał wszelkich pytań lub dyskusji na temat żydowskiego pochodzenia swojej rodziny. Wydalenie Żydów w 1968 roku i niemal oficjalne <a href=\"https://www.proquest.com/docview/1297202038\">śledztwo</a>, które miało potwierdzić <em>nie</em>-żydowskie pochodzenie kandydata na prezydenta w 1990 roku, potwierdziło obawy Lema, że lepiej nic nie mówić o swoim żydowskim pochodzeniu. Słynny pisarz milczał na ten temat aż do swojej śmierci.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Bracia Strugaccy również wiedzieli, że powinni unikać ujawniania swojego żydowskiego pochodzenia. Jak w komunistycznej Polsce, żydowskość była poważnym obciążeniem społecznym i politycznym w Związku Radzieckim. Ojciec braci Nathan urodził się w żydowskiej wiosce Dubowychi, w pobliżu historycznego miasta Hlukhiv w obecnym regionie Sumy na Ukrainie. Obecnie ten obszar jest niebezpiecznie blisko frontu rosyjsko-ukraińskiego. Nathan zamierzał podążać śladami swojego ojca Zalman, który zdobył wykształcenie uniwersyteckie i został prawnikiem. Jednak Wielka Wojna, rewolucja bolszewicka, wojna domowa i prace partyjne sprawiły, że Nathan nie mógł spełnić swojego marzenia. Wytrwał, uczęszczając na kursy zaoczne i wieczorowe, gdy tylko nadarzała się okazja.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Polityczne czystki i etnicznie zaprojektowane represje przekonały Nathana (który mądrze ożenił się z rosyjską prawosławną dziewczyną), aby nadać swoim synom wyraźnie nieżydowskie imiona, popularne wśród etnicznych Rosjan. Dzięki wcześniejszej decyzji Zalman, nazwisko rodziny było już dyskretnie słowiańskie. Słowo <em>struh</em> (<em>струг</em>) po ukraińsku lub <em>strug</em> po polsku oznacza tradycyjne narzędzie stolarskie znane jako strug. Rodzina dobrze wiedziała o Holodomorze w radzieckiej Ukrainie i Holokauście. Ponadto przeżyli oblężenie Leningradu (Petersburga). Zamiast poddać to miasto Niemcom, władze radzieckie broniły go kosztem strat na skalę ludobójstwa wśród jego mieszkańców, którzy cierpieli z powodu powszechnego głodu. Przedwojenna populacja cywilna miasta wynosząca 3,5 miliona została zredukowana do jednej dziesiątej tej liczby. Zachowanie niskiego profilu i unikanie wyróżniania się etnicznie lub w inny sposób wśród posłusznych rosyjskich mas było kluczowe dla przetrwania w Związku Radzieckim. Tego rodzaju konformizm jest ponownie wymaganą normą w obecnej wojennej i neoimperialnej Rosji.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Jednak w Związku Radzieckim trudno było skutecznie ukryć swoje pochodzenie, z powodu biurokratycznego wymogu ujawnienia imienia ojca w swoim własnym imieniu. Potrzeba patronimiczna zmusiła Arkadego i Borisa do dodania „Natanowicz” do swoich imion. Niemniej jednak bracia sprytnie uniknęli tej konieczności, decydując się być znani na okładkach swoich współautorskich książek po prostu jako „Bracia Strugaccy” (<em>Братья Стругацкие</em>) lub alternatywnie jako Arkady i Boris Strugaccy (<em>Аркадий и Борис Стругацкие</em>). W przeciwnym razie, gdy antysemicki cenzor nalegał, pisarze uciekali się do akronimów AN i BN oprócz wspólnego nazwiska. Rozpisanie tego „N” nie wchodziło w grę.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Vicious circle: między rtęcią, antysemityzmem a ludobójstwem</strong></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Czy Asimov, Lem i bracia Strugaccy mają coś więcej wspólnego niż mgliste wspomnienie o swoim żydowskim pochodzeniu? Wszyscy ci światowej sławy pisarze pochodzą z ziem byłej Rzeczypospolitej Polsko-Litewskiej. W ten czy inny sposób byli Żydami polsko-litewskimi. W latach 30. i 40. XX wieku ten region stał się notorycznymi „Ziemiami Krwi” Europy, gdzie projekty ludobójcze i okupacje totalitarnych reżimów sowieckiego i niemieckiego szybko się nakładały. Lem i bracia Strugaccy doświadczyli wymogów tej śmiertelnej sytuacji w pełni i musieli poruszać się wąską ścieżką do sukcesu w powojennym bloku radzieckim.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Asimovowi oszczędzono tego trudnego losu, dzięki korzystnej decyzji jego rodziców o wyjeździe do Ameryki. Niemniej jednak, z prasy; dyskusji z żydowskimi krewnymi i znajomymi; oraz jako żołnierz w armii USA, Asimov szczegółowo dowiedział się o Holokauście i eksterminacji europejskiego żydostwa pod niemiecką okupacją. Następnie, powojenne prześladowania Żydów w kraju wielokrotnie trafiały na pierwsze strony prasy amerykańskiej.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Wszyscy czterej autorzy fantastyki naukowej obserwowali lub osobiście doświadczyli nowoczesności i technologii na jej najbardziej morderczym ostrzu. Dzięki tej toksycznej wiedzy nauczyli się, jak „wyobrażać niewyobrażalne” jeszcze przed tym, jak Bauman sformułował swoje dictum. Podobnie jak pisarze, ten socjolog należał do tej samej społecznej, etnicznej, postkonfesyjnej grupy żydowskich aszkenazyjskich Żydów mówiących w jidysz z Polski-Litwy. W 1989 roku, wykładając na Uniwersytecie w Leeds w Wielkiej Brytanii, Bauman mógł bezpiecznie stwierdzić, że nowoczesność, jaką znamy dzisiaj, wyprodukowała Holokaust i również stała się produktem Holokaustu. Integralną częścią tego procesu jest ciekawa nieobecność Zachodu w odniesieniu do niemal natychmiastowego zniknięcia, podczas II wojny światowej, pełnoprawnej europejskiej kultury języka jidysz, z 12 milionami mówiących na całym świecie.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Ocaleni z Holokaustu zdołali ustanowić swoje centralnoeuropejskie państwo narodowe Izrael na Bliskim Wschodzie. Nazistowskie Niemcy i ich program Ostatecznego Rozwiązania zostały głośno potępione na procesach norymberskich. Jeszcze niedawno było nieakceptowalne otwarte wyrażanie antysemickich sentymentów na Zachodzie, szczególnie w Niemczech. Teraz, niestety, wydaje się, że tabu to zostało zniesione. Wydaje się, że nie było nic innego jak edukacja i moralność, aby powstrzymać ludzi od szeptania sobie do ucha, że „Hitler był wielkim przywódcą” i „Żydzi zasłużyli na swój los”.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">W powojennych Stanach Zjednoczonych początkowo nie było rynku na książki o Holokauście. W bloku radzieckim cenzorzy nie pozwalali na otwartą dyskusję na temat Shoah. Zamiast tego – świadomie lub nie – Asimov, Lem i bracia Strugaccy przemycali tę gorzką wiedzę pod błyszczącą powłoką fantastyki naukowej. W książkach pisarzy, jeśli czytelnik uważnie obserwuje, gettoizacja i dehumanizacja grup docelowych, pogromy, czystki etniczne i akty ludobójstwa są starannie przedstawione. Ci czterej autorzy wiedzieli o przyszłości z ich przeżywanej teraźniejszości. Niestety, ta teraźniejszość odmawia przynależności do przeszłości. Zamiast tego wciąż staje się naszą przyszłością. Bądźmy jasnowidzącymi w tej sytuacji, to my jesteśmy „<a href=\"https://www.nauka-pan.pl/index.php/nauka/article/view/816\">ludźmi</a>, którzy skazują ludzi na ten los”.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Tomasz Kamusella </strong>jest wykładowcą (profesorem ekstraordynariuszem) historii nowoczesnej Europy Środkowej i Wschodniej na Uniwersytecie w St Andrews w Szkocji. Jego ostatnie tomy to <em>Politics and the Slavic Languages</em> (Routledge 2021), <em>Eurasian Empires as Blueprints for Ethiopia</em> (Routledge 2021), <em>Languages and Nationalism Instead of Empires</em> (Routledge 2023), <em>Politika gjuhësore dhe gjeopolitika</em> (Littera 2023), <em>Rreziqet e neoimperializmit rus</em> (Kristalina 2024) oraz <em>Papusza / Bronisława Wajs: Tears of Blood</em> (Brill 2024). Jego publikacja referencyjna <em>Words in Space and Time: A Historical Atlas of Language Politics in Modern Central Europe</em> (CEU Press 2021) jest dostępna jako publikacja otwartego dostępu.</span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><strong>A comunidade judaica ashkenazi entre a Polônia-Lituânia, Rússia e os EUA</strong></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">No período moderno, a maioria dos judeus do mundo vivia na Comunidade do Reino da Polônia e no Grão-Ducado da Lituânia. Este reino agora esquecido se estendia do que hoje é Letônia e Estônia no norte até a atual Moldávia no sul, e da Polônia central no oeste até a Ucrânia oriental no leste. Em inglês, a entidade é conhecida pelo nome abreviado de Polônia-Lituânia, enquanto na maioria das entidades sucessoras é chamada de “Comunidade” ou <em>Rech Pospolita</em> em eslava. A única exceção é a Polônia, onde a Comunidade é reivindicada exclusivamente como parte da narrativa nacional atual sob a designação anacrônica de Polônia (pré-partição).</span>\n<span class=\"para\">No final do século XVIII, a Rússia – ao lado da entidade sucessora da Prússia e com a participação dos Habsburgo – partiu a Polônia-Lituânia. A Comunidade foi apagada do mapa político da Europa. As linhas de divisão mudaram durante as Guerras Napoleônicas antes de se estabilizarem após o Congresso de Viena (1815). Como resultado, a Rússia efetivamente anexou mais de quatro quintos do território polaco-lituano.</span>\n<span class=\"para\">Por sua vez, sem deixar suas cidades natais por quase um milênio, a maioria dos judeus do mundo se viu dentro do Império Russo. Como resultado, hoje em dia é comum referir-se aos ashkenazim como “judeus russos”. No entanto, é um equívoco. Primeiro de tudo, eles são membros ou descendentes da comunidade judaica polaco-lituana. Após a anexação da maioria da Polônia-Lituânia, São Petersburgo criou o Pale de Alojamento, do qual os judeus estavam proibidos de sair. Este gueto territorial coincidia com as terras polaco-lituanas dentro das fronteiras russas, incluindo a costa norte do Mar Negro, que foi então tomada dos otomanos e do Canato da Crimeia. Os judeus – como “infiéis estrangeiros” (<em>innorodtsy</em>) – tinham que ser impedidos de profanar a pureza confessional do hinterland canonicamente ortodoxo da Rússia, ou da metrópole do império czarista.</span>\n<span class=\"para\">O Pale sobreviveu até a revolução bolchevique em 1917. Ao contrário da Polônia-Lituânia, este gueto territorial não ofereceu proteção contra o governo e os excessos antissemitas da população cristã. A campanha de propaganda anti-judaica de duas milênios das igrejas cristãs, casada com formas modernas de guerra e controle populacional, resultou em sucessivas ondas de pogroms sem precedentes durante a década de 1880. Com as autoridades czaristas incitando ou pelo menos fechando os olhos, os cristãos regularmente agrediam, roubavam e até matavam seus vizinhos judeus em toda a extensão do pale.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Dos pogroms à Shoah</strong></span>\n<span class=\"para\">Em busca de segurança, justiça e prosperidade, os sobreviventes partiram em massa para a Europa Ocidental e as Américas. Eles foram especialmente para os Estados Unidos. Como resultado, na década de 1920, Nova York se tornou a maior cidade judaica do mundo. Naquela época, os judeus constituíam uma pluralidade de todos os nova-iorquinos. O antissemitismo mais velado dos WASP (um acrônimo para Protestantes Anglo-Saxões Brancos) americanos alcançou os judeus polaco-lituanos após a Grande Depressão. As novas cotas de imigração restritivas que também abrangiam os judeus permaneceram em vigor por quatro décadas. Quando os nazistas perseguiram os judeus durante a década de 1930 e realizaram o Holocausto na primeira metade da década seguinte, a principal democracia do mundo virou as costas para os judeus.</span>\n<span class=\"para\">Antes do Holocausto, as duas potências totalitárias do Terceiro Reich e da União Soviética forjaram uma aliança em 1939. Com base nisso, Hitler e Stálin conquistaram e dividiram a Europa Central. Como parte dessa aliança totalitária, os soviéticos prontamente adotaram o antissemitismo da Alemanha. No império soviético, os judeus não deveriam ser exterminados, mas a desconfiança oficial levou às expulsões em massa de judeus para a Sibéria e Ásia Central, especialmente dos territórios conquistados. Esta medida punitiva (ou, no vocabulário da propaganda soviética, “reeducação”) salvou paradoxalmente esses judeus expulsos do Holocausto, desde que sobrevivessem às privações do exílio e dos campos de concentração gulag.</span>\n<span class=\"para\">Após a Segunda Guerra Mundial, os sobreviventes do Holocausto e os mencionados judeus expulsos tentaram recriar suas comunidades de língua yídiche e a vida cultural na União Soviética e em todo o bloco soviético, ou seja, especialmente na Polônia. A sombra pálida da vibrante “Yiddishland” anterior à guerra coincidiu estritamente com as terras polaco-lituanas. Moscovo permitiu um fraco renascimento por alguns anos na própria União Soviética. Mas, na virada da década de 1950, a elite judaica de língua yídiche do país foi executada, enquanto numerosos funcionários judeus de baixo escalão foram condenados a décadas nos campos gulag. Seguindo o exemplo soviético, ações semelhantes “anti-sionistas” ocorreram na Checoslováquia, Hungria e Romênia. A última dessas ações antissemitas, em 1968, extinguiu a última chama de Yiddishland que ainda persistia na Polônia comunista.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Pessoas mercuriais</strong></span>\n<span class=\"para\">Yuri Slezkine é um historiador americano de origem judaica que desertou da União Soviética. Em sua monografia de 2004 <em>The Jewish Century</em>, ele propôs que os judeus eram um dos “povos mercuriais” de uma modernidade globalizada, ao lado dos armênios, chineses no exterior e os romani. Como um intermediário arquetípico, através do comércio, educação e serviços financeiros, esses povos mercuriais conectaram as outras nações do mundo na comunidade global de hoje. Por exemplo, muitos costumes e práticas de pesquisa acadêmica, bancos, empreendedorismo, comércio e marketing surgiram primeiro em shtetls judaicos, seja na yeshiva, praças de mercado ou dentro de redes transnacionais de comerciantes e banqueiros judeus que outrora prosperaram em Yiddishland.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Antes do Holocausto, tais redes se estendiam do desesperadamente pobre vendedor ambulante judeu em um remoto shtetl ao rico investidor judeu que costumava passar férias na Riviera Francesa. No auge da primeira era da globalização, antes da Grande Guerra, essa vibrante teia de conexões econômicas e culturais individualizadas permitiu a troca de ideias, bens e investimentos desde os confins mais distantes do Império Russo até a Europa Ocidental, América do Norte, numerosos estados da América Latina, Palestina Mandatária, África do Sul, Quênia e Austrália.</span>\n<span class=\"para\">O Holocausto erradicou Yiddishland e seus habitantes. No entanto, as redes que eles criaram e geriram por séculos permanecem. Agora, elas são compostas por recém-chegados de outras origens étnicas que aprenderam (e muitas vezes roubaram sem reconhecer) a modernidade dos judeus. Hoje em dia, no Norte Global, praticamente toda a população é altamente educada e familiarizada com os métodos de comércio e comunicações internacionais. Todos se tornaram membros da guilda mercurial mundial da modernidade. O mesmo é verdade para as elites no Sul Global, ao lado de um número crescente de pessoas com educação básica e superior completa.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Ficção científica ou realidade observada?</strong></span>\n<span class=\"para\">A ficção científica como um gênero definido com escritores autoconscientes surgiu no período entre guerras, principalmente nos Estados Unidos. As duas décadas pós-guerra anunciaram a era de ouro da ficção científica, incluindo a disseminação desse gênero para a Grã-Bretanha e Europa Ocidental. Este período está fortemente associado ao prolífico escritor americano Isaac Asimov (1920-1992). Em 1942, ele começou a escrever histórias que deram origem à sua famosa série de livros <em>Foundation</em> (1951-1993), que narra a ascensão e queda de impérios galácticos. Além disso, na icônica coleção de histórias <em>I, Robot</em> (1950), Asimov formulou as três leis da robótica. Até hoje, essas leis constituem o núcleo das discussões sobre a ética e o desenvolvimento de robôs e IA.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Do ponto de vista da dogma soviética do realismo socialista, a ficção científica era um gênero suspeito no bloco socialista, independentemente de seu otimismo tecnológico compartilhado com os principais princípios ideológicos do marxismo-leninismo. No período do descongelamento político que se seguiu ao fim oficial do stalinismo dogmático em 1956, a ficção científica foi cautelosamente abraçada como parte integrante de uma visão soviética voltada para o futuro do comunismo mundial. Apesar de vários escritores soviéticos que tentaram sua sorte nesse gênero, do ponto de vista dos leitores e observadores globais de “belles lettres”, a ficção científica soviética se tornou sinônimo dos irmãos Strugatski, a saber, Arkady (1925-1991) e Boris (1933-2012). Em seu assombroso romance de 1972 <em>Roadside Picnic</em>, a dupla prefigurou o subgênero da ficção pós-apocalíptica. Mas, mais importante, este livro é agora lido como uma premonição do desastre nuclear de Chernobyl (1986), que contribuiu decisivamente para a desintegração da União Soviética.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Por último, mas não menos importante, a ficção científica foi aceita como parte da literatura mainstream durante as décadas de 1960 e 1970. Essa conquista se materializou em grande parte graças à obra do autor polonês de ficção científica Stanisław Lem (1921-2006). Seu romance mais renomado <em>Solaris</em> (1961) é construído e escrito de uma maneira não convencional, com o uso consciente de prosa artística. Ele mostrou que escritores não pertencentes ao gênero poderiam escrever ficção científica ou abraçar seus elementos em suas obras. Um serviço semelhante à literatura mundial foi realizado por Gabriel Garcia Marquez que, no que se tornou “realismo mágico”, de fato adotou a fantasia para a literatura erudita.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Em seus escritos de ficção científica, Lem ofereceu personagens plenamente desenvolvidos e não hesitou em expressar pessimismo sobre o futuro. Ambas as características são típicas da literatura mainstream e refletem adequadamente a condição humana. Esta direção de desenvolvimento literário não agradou aos controladores comunistas da “produção cultural” na Polônia. Afinal, o futuro comunista foi propagandeado como um paraíso dos trabalhadores. Lem alertou que seria um paraíso de tolos ou alguma “terra de nuvens de cucos”. Essa realização foi mais um passo em direção à literatura e longe do gueto do gênero da ficção científica.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">O pessimismo de Lem se manifestou em <em>Solaris</em> como a impossibilidade de comunicação com inteligência extraterrestre. Isso se tornou um leitmotiv de seus livros, que incentivou os irmãos Strugatski no caminho para sua obra-prima <em>Roadside Picnic</em>.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Escondendo-se à vista de todos</strong></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Em sua obra clássica <em>Holocausto e Modernidade</em> (1989), o sociólogo judaico-polonês Zygmunt Bauman (1925-2017), expulso da Polônia comunista em 1968, advertiu “sabemos o que não sabíamos em 1941; que também <em>o inimaginável deve ser imaginado.</em>” Asimov, Lem e os irmãos Strugatsky fizeram exatamente isso. E, a esse respeito, décadas antes de Bauman formular sua famosa advertência. A questão que surge é se esses quatro criadores e inovadores da ficção científica global no século XX tinham algo em comum com Bauman e entre si.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">À primeira vista, isso parece improvável, além de Lem e Bauman compartilharem por um tempo a mesma Polônia comunista como sua terra natal. Mas vamos olhar mais de perto o histórico familiar e a experiência vivida desses icônicos escritores de ficção científica. Asimov nasceu na pequena vila de Petrovichi, hoje na Rússia, de pais judeus que falavam yídiche. Eles registraram o bebê com as autoridades gentias em russo como Isaak Iudovich Azimov (<em>Исаак Юдович Азимов</em>). Em seu shtetl ashkenazi, o menino era conhecido em yídiche como Yitskhok Azimov (<em>יצחק</em> <em>אַזימאָװ</em>). A área era contestada entre a então brevemente independente Bielorrússia, a Rússia bolchevique e a Polônia. Para escapar da desesperança e incerteza da Grande Guerra que parecia continuar lá sem interrupção, em 1923, a família deixou a Europa e emigrou para os Estados Unidos.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Hoje, historiadores locais de cultura e literatura, esquecendo-se do antissemitismo, reivindicam Asimov tanto para a Bielorrússia quanto para a Rússia. A região de Smolensk, onde Petrovichi está localizada, pertence às terras historicamente étnicas bielorrussas. O sobrenome da família indica claramente que eles provinham de uma área de língua bielorrussa. Significa “grãos de inverno” ou <em>азіміна</em> em bielorrusso. Em contraste, em russo, esse termo é <em>озимина</em> e o mesmo em polonês, <em>ozimina</em>.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Stanisław Lem também nasceu de pais judeus, mas se assimilou completamente à elite de língua polonesa em Lwów (atualmente, Lviv, na Ucrânia ocidental). Seu pai Samuel era um rico médico otorrinolaringologista. Antes da Grande Guerra, a vida era boa para sua família na capital regional da província da Galícia na Áustria-Hungria. No entanto, o aumento do antissemitismo político e popular convenceu Samuel a alterar a grafia de seu sobrenome de Lehm para Lem. A primeira forma era um termo claramente alemão para “argila”. Mas no contexto social e étnico da Galícia, foi interpretado como um sinal óbvio de judaicidade, o sobrenome derivando da palavra yídiche <em>leym</em> (<em>ליים</em>) para “argila”.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Eliminar o “h” ofensivo permitiu a negação de sua origem judaica. O argumento foi útil durante numerosos pogroms no final da Primeira Guerra Mundial e em seu imediato pós-guerra, incluindo o banho de sangue antijudaico em Lwów em novembro de 1918. Este horrível pogrom ocorreu quando a independência do estado-nação polonês foi proclamada. Portanto, os pais de Lem não correram riscos e deram ao filho um nome próprio totalmente não judaico. Stanisław é um nome claramente eslavo, mais popular entre os poloneses gentios. Na escola na Polônia entre guerras, Lem frequentou instruções religiosas na religião judaica. Mas o futuro escritor sobreviveu às subsequentes ocupações soviéticas e alemãs de Lwów com documentos “arianos” falsos, que o identificavam como católico.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Quando a família percebeu que os Aliados haviam concordado com a incorporação da metade oriental da Polônia entre guerras na União Soviética, mudaram-se para a segunda cidade mais importante da Galícia que permaneceu dentro da Polônia pós-guerra, ou seja, Cracóvia. Durante a guerra e imediatamente depois, eles experimentaram as privações e indignidades do domínio soviético e se certificarão de evitar isso.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Ao contrário de Asimov em Nova York, Lem pai e filho tiveram que ocultar sua origem judaica como precaução. Era a <em>sine qua non</em> condição de sobrevivência em tempos de perseguições antissemitas ativas e extermínio. Nada mudou nesse aspecto, nem na Polônia comunista nem na pós-comunista. Lem evitou qualquer questão ou discussão sobre a origem judaica de sua família. A expulsão de judeus em 1968 e a quase oficial <a href=\"https://www.proquest.com/docview/1297202038\">investigação</a> que deveria confirmar a origem <em>não</em> judaica de um candidato presidencial em 1990 confirmaram os medos de Lem de que era melhor não dizer nada sobre sua origem judaica. O famoso escritor permaneceu em silêncio sobre esse assunto até sua morte.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Os irmãos Strugatsky também sabiam que deveriam evitar revelar sua origem judaica. Assim como na Polônia comunista, a judaicidade era uma séria responsabilidade social e política na União Soviética. O pai dos irmãos, Nathan, nasceu na aldeia judaica de Dubovychi, perto da histórica cidade de Hlukhiv, na atual região de Sumy, na Ucrânia. Agora, essa área está perigosamente próxima da frente russo-ucraniana. Nathan pretendia seguir os passos de seu pai Zalman, de Kherson (atual Ucrânia), que havia obtido uma educação universitária e se tornado advogado. Mas a Grande Guerra, a revolução bolchevique, a guerra civil e o trabalho partidário conspiraram para manter Nathan longe de realizar seu sonho. Ele perseverou, frequentando cursos extramuros e noturnos sempre que uma oportunidade surgia.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Purga política e repressões etnicamente projetadas convenceram Nathan (que sabiamente se casou com uma garota ortodoxa russa) a dar a seus filhos nomes próprios claramente não judaicos, populares entre os russos étnicos. Graças à decisão anterior de Zalman, o sobrenome da família já era discretamente eslavo. A palavra <em>struh</em> (<em>струг</em>) em ucraniano ou <em>strug</em> em polonês refere-se à ferramenta tradicional de marcenaria conhecida como formão. A família sabia bem sobre o Holodomor na Ucrânia soviética e o Holocausto. Além disso, viveram o cerco de Leningrado (São Petersburgo). Em vez de entregar esta cidade aos alemães, as autoridades soviéticas a defenderam a um custo de perdas em escala genocida entre seus habitantes, que sofreram com a fome generalizada. A população civil da cidade antes da guerra, de 3,5 milhões, foi reduzida a um décimo desse número. Manter-se discreto e não se destacar etnicamente ou de outra forma entre as massas russas dóceis foi fundamental para a sobrevivência na União Soviética. Esse tipo de conformidade é novamente a norma exigida na atual Rússia beligerante e neo-imperial.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">No entanto, na União Soviética, era difícil esconder efetivamente a própria origem, devido à exigência burocrática de ter que revelar o nome do pai no próprio nome. A necessidade de um patronímico obrigou Arkady e Boris a acrescentar “Natanovich” aos seus nomes. No entanto, os irmãos evitaram habilmente essa necessidade, optando por serem conhecidos nas capas de seus livros co-autoria como os “Irmãos Strugatsky” (<em>Братья Стругацкие</em>) ou alternativamente como Arkady e Boris Strugatsky (<em>Аркадий и Борис Стругацкие</em>). Caso contrário, quando um censor antissemita insistia, os escritores recorriam aos acrônimos AN e BN, além de seu sobrenome compartilhado. Soletrar esse “N” estava fora de questão.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Círculo vicioso: entre mercúrio, antissemitismo e genocídio</strong></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Asimov, Lem e os irmãos Strugatsky têm algo mais em comum do que uma vaga lembrança de sua origem judaica? Todos esses escritores de renome mundial provêm das terras da antiga Comunidade Polaco-Lituana. De uma forma ou de outra, eles eram judeus polaco-lituanos. Durante as décadas de 1930 e 1940, essa região se tornou as notórias “Terras de Sangue” da Europa, onde os projetos genocidas e ocupações dos regimes totalitários soviético e alemão se sobrepuseram espacialmente em rápida sucessão. Lem e os irmãos Strugatsky vivenciaram as exigências dessa situação letal em toda a sua força e tiveram que navegar pelo caminho estreito para o sucesso no bloco soviético pós-guerra.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Asimov foi poupado desse destino difícil, graças à decisão favorável de seus pais de deixar a América. No entanto, através da imprensa; discussões com seus parentes e conhecidos judeus; e como soldado no exército dos EUA, Asimov aprendeu em detalhes sobre o Holocausto e a exterminação da comunidade judaica europeia sob ocupação alemã. Subsequentemente, as perseguições soviéticas pós-guerra aos judeus do país repetidamente chegaram às primeiras páginas da imprensa dos EUA.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Todos os quatro autores de ficção científica observaram ou vivenciaram pessoalmente a modernidade e a tecnologia em sua forma mais assassina. Graças a esse conhecimento venenoso, eles aprenderam a “imaginar o inimaginável” antes mesmo de Bauman formular seu ditado. Assim como os escritores, esse sociólogo pertencia ao mesmo meio social, étnico e pós-confessional dos judeus ashkenazitas de língua yídiche da Polônia-Lituânia. Em 1989, ao lecionar na Universidade de Leeds na Grã-Bretanha, Bauman pôde afirmar com segurança que a modernidade como a conhecemos hoje produziu o Holocausto e, também, se tornou um produto do Holocausto. Parte integrante desse processo é a curiosa distração do Ocidente em relação ao desaparecimento quase instantâneo, durante a Segunda Guerra Mundial, da cultura europeia de língua yídiche, com 12 milhões de falantes em todo o mundo.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Sobreviventes do Holocausto conseguiram estabelecer seu estado-nação centro-europeu de Israel no Oriente Médio. A Alemanha nazista e seu programa da Solução Final foram ressonantemente condenados nos Julgamentos de Nuremberg. Até recentemente, era inaceitável expressar abertamente sentimentos antissemitas no Ocidente, especialmente na Alemanha. Agora, infelizmente, o tabu parece ter acabado. Parece que não havia nada além de educação e moralidade para impedir as pessoas de sussurrar ao ouvido uma das outras que “Hitler foi um grande líder” e “os judeus mereciam seu destino”.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Nos Estados Unidos pós-guerra, inicialmente, não havia mercado para livros sobre o Holocausto. No bloco soviético, os censores não permitiram discussões abertas sobre a Shoah. Em vez disso – consciente ou não – Asimov, Lem e os irmãos Strugatsky contrabandeavam esse conhecimento amargo sob a brilhante aparência da ficção científica. Nos livros dos escritores, se o leitor observar de perto, a guetização e desumanização de grupos alvo, pogroms, limpeza étnica e atos de genocídio são meticulosamente retratados. Esses quatro autores sabiam sobre o futuro a partir de seu presente vivido. Infelizmente, esse presente se recusa a ser consignado ao passado. Em vez disso, continua se tornando nosso futuro. Vamos ser claros sobre a situação, somos nós que “<a href=\"https://www.nauka-pan.pl/index.php/nauka/article/view/816\">pessoas</a> que condenam pessoas a esse destino”.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Tomasz Kamusella </strong>é Leitor (Professor Extraordinarius) em História Moderna da Europa Central e Oriental na Universidade de St Andrews, na Escócia. Seus volumes recentes incluem <em>Politics and the Slavic Languages</em> (Routledge 2021), <em>Eurasian Empires as Blueprints for Ethiopia</em> (Routledge 2021), <em>Languages and Nationalism Instead of Empires</em> (Routledge 2023), <em>Politika gjuhësore dhe gjeopolitika</em> (Littera 2023), <em>Rreziqet e neoimperializmit rus</em> (Kristalina 2024) e <em>Papusza / Bronisława Wajs: Tears of Blood</em> (Brill 2024). Sua referência <em>Words in Space and Time: A Historical Atlas of Language Politics in Modern Central Europe</em> (CEU Press 2021) está disponível como uma publicação de acesso aberto.</span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><strong>Evreimea ashkenaziană între Polonia-Lituania, Rusia și SUA</strong></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">În perioada modernă timpurie, majoritatea evreilor din lume trăiau în Commonwealth-ul Regatului Polon și Marele Ducat al Lituaniei. Acest regat acum uitat se întindea de la ceea ce este astăzi Letonia și Estonia în nord până la actuala Moldovă în sud, și de la centrul Poloniei în vest până la Ucraina de est în est. În engleză, acest stat este cunoscut sub numele prescurtat de Polonia-Lituania, în timp ce în majoritatea statelor succesoare este denumit „Commonwealth” sau <em>Rech Pospolita</em> în slavă. Singura excepție este Polonia, unde Commonwealth-ul este revendicat exclusiv ca parte a narațiunii naționale actuale sub denumirea anacronică de (pre-partiție) Polonia.</span>\n<span class=\"para\">La sfârșitul secolului al XVIII-lea, Rusia – alături de statul succesor Prusia și cu participarea Habsburgilor – a partitionat Polonia-Lituania. Commonwealth-ul a fost șters de pe harta politică a Europei. Linile de diviziune s-au schimbat în timpul războaielor napoleoniene înainte de a se stabiliza în urma Congresului de la Viena (1815). Ca rezultat, Rusia a anexat efectiv peste patru cincimi din teritoriul polono-lituanian.</span>\n<span class=\"para\">La rândul lor, fără a părăsi orașele lor natale timp de aproape un mileniu, majoritatea evreilor din lume s-au regăsit în cadrul Imperiului Rus. Ca rezultat, în prezent este popular să ne referim la ashkenazi ca „evrei ruși”. Totuși, este o denumire greșită. În primul rând, ei sunt membri sau descendenți ai evreimii polono-lituaniene. După anexarea majorității Poloniei-Lituania, Sankt Petersburg a creat Pale of Settlement, din care evreii erau interziși să plece. Acest ghetou teritorial coincide cu pământurile polono-lituaniene în cadrul granițelor rusești, inclusiv litoralul nordic al Mării Negre, confiscat atunci de la otomani și de la Hanatul Crimeii. Evreii – ca „necredincioși străini” (<em>innorodtsy</em>) – trebuiau împiedicați să profaneze puritatea confesională a pământului ortodox canonic al Rusiei, sau metropola imperiului țarist.</span>\n<span class=\"para\">Pale a supraviețuit până la revoluția bolșevică din 1917. Spre deosebire de Polonia-Lituania, acest ghetou teritorial nu oferea nicio protecție împotriva guvernului și exceselor antisemite ale populației creștine. Campania de două milenii a bisericilor creștine de propagandă anti-evreiască, combinată cu forme moderne de război și control al populației, a dus la valuri succesive de pogromuri fără precedent în anii 1880. Cu autoritățile țariste incitând sau cel puțin închizând ochii, creștinii îi atacau regulat, jefuiau și chiar ucideau pe vecinii lor evrei pe întreaga întindere a pale-ului.</span>\n<span class=\"para\"><strong>De la pogromuri la Shoah</strong></span>\n<span class=\"para\">În căutarea siguranței, justiției și prosperității, supraviețuitorii au plecat în masă spre Europa de Vest și Americi. Au mers în special în Statele Unite. Ca rezultat, în anii 1920, New York a devenit cel mai mare oraș evreiesc din lume. La acea vreme, evreii constituiau o pluralitate a tuturor newyorkezilor. Antisemitismul mai ascuns al americanilor WASP (un acronim pentru White Anglo-Saxon Protestant) a ajuns la evreii polono-lituanieni în urma Marii Depresiuni. Cotile restrictive de imigrație recent introduse, care acopereau și evreii, au rămas în vigoare timp de patru decenii. Când naziștii au persecutat evreii în anii 1930 și au dus la îndeplinire Holocaustul în prima jumătate a decadelor următoare, democrația de frunte a globului a întors o umbră rece asupra evreilor.</span>\n<span class=\"para\">Înainte de Holocaust, cele două puteri totalitare ale celui de-al Treilea Reich și Uniunii Sovietice au încheiat o alianță în 1939. Pe această bază, Hitler și Stalin au cucerit și partitionat Europa Centrală. Ca parte a acestei alianțe totalitare, sovieticii au adoptat cu ușurință antisemitismul din Germania. În imperiul sovietic, evreii nu trebuiau exterminați, dar neîncrederea oficială a dus la expulzarea în masă a evreilor în Siberia și Asia Centrală, în special din teritoriile cucerite. Această măsură punitivă (sau, în vocabularul propagandei sovietice, „re-educare”) a salvat paradoxal acești evrei expulzați de la Holocaust, cu condiția să supraviețuiască privațiunilor exilului și lagărelor de concentrare gulag.</span>\n<span class=\"para\">După cel de-al Doilea Război Mondial, supraviețuitorii Holocaustului și evreii expulzați menționați mai sus au încercat să recreeze comunitățile și viața culturală în limba idiș în Uniunea Sovietică și în blocul sovietic, adică, în special în Polonia. Umbra palidă a vibrantului „Yiddishland” din perioada antebelică coincide strâns cu pământurile polono-lituaniene. Moscova a permis o revigorare slabă timp de câțiva ani în Uniunea Sovietică însăși. Dar, la începutul anilor 1950, elita evreiască vorbitoare de idiș a țării a fost executată, în timp ce numeroși funcționari evrei de rang inferior au fost condamnați la zeci de ani în lagărele gulag. Urmând exemplul sovietic, acțiuni similare „anti-sioniste” au avut loc în Cehoslovacia, Ungaria și România. Ultimele dintre aceste acțiuni antisemite, în 1968, au stins flacăra finală a Yiddishland-ului care încă persista în Polonia comunistă.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Oameni mercurieni</strong></span>\n<span class=\"para\">Yuri Slezkine este un istoric american de origine evreiască care a defectat din Uniunea Sovietică. În monografia sa din 2004 <em>Secolul Evreiesc</em>, el a propus că evreii erau unul dintre „popoarele mercuriene” ale unei modernități globalizate, alături de armeni, chinezii din străinătate și romii. Ca un intermediar arhetipic, prin comerț, educație și servicii financiare, aceste popoare mercuriene au conectat celelalte națiuni ale lumii în comunitatea globală de astăzi. De exemplu, multe obiceiuri și practici de cercetare academică, bancar, antreprenoriat, comerț și marketing au apărut pentru prima dată în shtetle evreiești, fie în yeshiva, piețele de piață sau în rețelele transnaționale de comercianți și bancheri evrei care au prosperat odată în Yiddishland.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Înainte de Holocaust, astfel de rețele se întindeau de la negustorul evreu disperat și sărăcit dintr-un shtetl îndepărtat până la investitorul evreu bogat care își petrecea vacanțele pe Riviera Franceză. La apogeul primei ere a globalizării, înainte de Marele Război, această rețea vibrantă de conexiuni economice și culturale individualizate a permis schimbul de idei, bunuri și investiții din cele mai îndepărtate colțuri ale Imperiului Rus până în Europa de Vest, America de Nord, numeroase state din America Latină, Palestina Mandatară, Africa de Sud, Kenya și Australia.</span>\n<span class=\"para\">Holocaustul a eradicat Yiddishland și locuitorii săi. Totuși, rețelele pe care le-au creat și gestionat timp de secole rămân. Acum sunt populate de nou-veniți din alte medii etnice care au învățat (și adesea au furat fără a recunoaște) modernitatea de la evrei. În prezent, în Nordul Global, practic toată populația este foarte educată și familiarizată cu metodele comerțului internațional și comunicațiilor. Toți au devenit membri ai breslei mercuriene mondiale a modernității. Același lucru este valabil și pentru elita din Sudul Global, alături de un număr tot mai mare de oameni cu educație elementară completă și educație ulterioară.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Ficțiune științifică sau realitate observată?</strong></span>\n<span class=\"para\">Ficțiunea științifică ca gen definit cu scriitori conștienți de sine a apărut în perioada interbelică, în principal în Statele Unite. Cele două decenii postbelice au anunțat epoca de aur a ficțiunii științifice, inclusiv răspândirea acestui gen în Marea Britanie și Europa de Vest. Această perioadă este puternic asociată cu prolificul scriitor american Isaac Asimov (1920-1992). În 1942, el a început să scrie povești care au dat naștere seriei sale de cărți <em>Fundația</em> (1951-1993), care cronicază ascensiunea și căderea imperiilor galactice. Mai mult, în celebra sa colecție de povestiri <em>I, Robot</em> (1950), Asimov a formulat cele trei legi ale roboticii. Până în prezent, aceste legi constituie nucleul discuțiilor despre etica și dezvoltarea roboților și AI.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Din perspectiva dogmei sovietice a realismului socialist, ficțiunea științifică era un gen suspect în blocul socialist, indiferent de optimismul său tehnologic împărtășit cu principalele principii ideologice ale marxism-leninismului. În perioada de dezgheț politic care a urmat sfârșitului oficial al stalinismului dogmatic în 1956, ficțiunea științifică a fost îmbrățișată cu precauție ca parte integrantă a unei viziuni sovietice orientate spre viitor a comunismului mondial. În ciuda câtorva scriitori sovietici care au încercat să își încerce mâna în acest gen, din perspectiva cititorilor și observatorilor globali ai „belles lettres”, ficțiunea științifică sovietică a devenit sinonimă cu frații Strugatski, și anume, Arkady (1925-1991) și Boris (1933-2012). În romanul lor tulburător din 1972 <em>Picnic pe marginea drumului</em>, tandemul a prefigurat subgenul ficțiunii post-apocaliptice. Dar, mai important, această carte este acum citită ca o prezicere a dezastrului nuclear de la Cernobîl (1986), care a contribuit decisiv la destrămarea Uniunii Sovietice.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Nu în ultimul rând, ficțiunea științifică a fost acceptată ca parte a literaturii mainstream în anii 1960 și 1970. Această realizare s-a materializat în mare parte datorită operei autorului polonez de ficțiune științifică Stanisław Lem (1921-2006). Cel mai renumit roman al său <em>Solaris</em> (1961) este construit și scris într-un mod non-gen, cu utilizarea conștientă a prozei artistice. A arătat că scriitorii non-gen pot scrie ficțiune științifică sau pot îmbrățișa elementele acesteia în lucrările lor. Un serviciu similar literaturii mondiale a fost realizat de Gabriel Garcia Marquez care, în ceea ce a devenit „realism magic”, a îmbrățișat de facto fantezia pentru literatura de elită.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">În scrierile sale de ficțiune științifică, Lem a oferit personaje complet dezvoltate și nu s-a ferit de pesimismul cu privire la viitor. Ambele trăsături sunt caracteristice literaturii mainstream și reflectă adecvat condiția umană. Această direcție a dezvoltării literare nu l-a îndulcit pe Lem în fața controlorilor comuniști ai „producției culturale” din Polonia. La urma urmei, viitorul comunist era propagandizat ca fiind un paradis al muncitorilor. Lem a avertizat că va fi un paradis al proștilor sau un fel de „țară a cucului în nori”. Această realizare a fost încă un pas spre literatură și departe de ghetoul de gen al ficțiunii științifice.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Pesimismul lui Lem s-a manifestat în <em>Solaris</em> ca imposibilitatea comunicării cu inteligența extraterestră. A devenit un leitmotiv al cărților sale, care i-a încurajat pe frații Strugatski pe calea către capodopera lor <em>Picnic pe marginea drumului</em>.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Ascunzându-se la vedere</strong></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">În lucrarea sa clasică <em>Holocaust și Modernitate</em> (1989), sociologul evreo-polonez Zygmunt Bauman (1925-2017), expulzat din Polonia comunistă în 1968, a avertizat „știm ce nu știm în 1941; că și <em>imposibilul trebuie imaginat.</em>” Asimov, Lem și frații Strugatski au făcut exact asta. Și, în acest sens, cu decenii înainte ca Bauman să formuleze celebra sa avertizare. Se ridică întrebarea dacă acești patru creatori și inovatori ai ficțiunii științifice globale din secolul XX aveau ceva în comun cu Bauman și între ei.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">La prima vedere, acest lucru pare puțin probabil, în afară de faptul că Lem și Bauman au împărtășit pentru o vreme aceeași Polonie comunistă ca patrie. Dar să ne uităm mai atent la fundalul familial și experiența de viață a acestor scriitori iconici de ficțiune științifică. Asimov s-a născut în satul mic Petrovichi, astăzi în Rusia, din părinți evrei vorbitori de idiș. Ei au înregistrat bebelușul cu autoritățile gentile în rusă ca Isaak Iudovich Azimov (<em>Исаак Юдович Азимов</em>). În shtetl-ul lor ashkenazian, băiatul era cunoscut în idiș ca Yitskhok Azimov (<em>יצחק</em> <em>אַזימאָװ</em>). Zona era contestată între Belarusul atunci independent, Rusia bolșevică și Polonia. Pentru a scăpa de disperarea și incertitudinea Marelui Război care părea să continue acolo neabătut, în 1923, familia a părăsit Europa și a emigrat în Statele Unite.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Astăzi, istoricii locali ai culturii și literaturii, uitând de antisemitism, îl revendică pe Asimov atât pentru Belarus, cât și pentru Rusia. Regiunea Smolensk, unde se află Petrovichi, aparține țărilor etnic belaruse din istorie. Numele de familie al familiei indică clar că provin dintr-o zonă vorbitoare de belarusă. Înseamnă „cereale de iarnă” sau <em>азіміна</em> în belarusă. În contrast, în rusă acest termen este <em>озимина</em> și același în poloneză, <em>ozimina</em>.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Stanisław Lem s-a născut de asemenea din părinți evrei, dar s-a asimilat complet cu elita vorbitoare de poloneză din Lwów (în prezent, Lviv în Ucraina de vest). Tatăl său, Samuel, era un medic ORL bogat. Înainte de Marele Război, viața era bună pentru familia sa în capitala regională a țării Galiția din Austro-Ungaria. Totuși, creșterea antisemitismului politic și popular l-a convins pe Samuel să schimbe ortografia numelui său din Lehm în Lem. Prima formă era un termen clar german pentru „argilă”. Dar în contextul social și etnic al Galiției, a fost interpretat ca un semn evident de evreitate, numele provenind din cuvântul idiș <em>leym</em> (<em>ליים</em>) pentru „argilă”.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Renunțarea la „h”-ul ofensator a permis negarea originii sale evreiești. Argumentul a fost util în timpul numeroaselor pogromuri de la sfârșitul Primului Război Mondial și în imediata sa după-masă, inclusiv în măcelul antisemit din Lwów în noiembrie 1918. Acest pogrom terifiant a avut loc când independența națiunii poloneze a fost proclamată. Prin urmare, părinții lui Lem nu au riscat și i-au dat fiului lor un nume de botez complet neevreiesc. Stanisław este un nume clar slav, cel mai popular printre polonezii gentili. La școală în Polonia interbelică, Lem a urmat cursuri religioase în religia evreiască. Dar, viitorul scriitor a supraviețuit ocupațiilor sovietice și germane ulterioare ale Lwów-ului cu acte false de „arian”, care îl identificau ca fiind catolic.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Când familia și-a dat seama că Aliații au fost de acord cu încorporarea jumătății estice a Poloniei interbelice în Uniunea Sovietică, s-au mutat în al doilea cel mai important oraș al Galiției care a rămas în Polonia postbelică, adică, Cracovia. În timpul războiului și imediat după, au experimentat privările și indignitățile domniei sovietice și s-au asigurat că se feresc de aceasta.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Spre deosebire de Asimov în New York, Lem senior și junior au trebuit să își ascundă originea evreiască ca măsură de precauție. A fost <em>sine qua non</em> condiția de supraviețuire în vremurile de persecuții antisemite active și exterminare. Nimic nu s-a schimbat în această privință nici în Polonia comunistă, nici în cea post-comunistă. Lem a evitat orice întrebări sau discuții despre originea evreiască a familiei sale. Expulzarea evreilor din 1968 și aproape-oficiala <a href=\"https://www.proquest.com/docview/1297202038\">anchetă</a> care urma să confirme originea <em>non</em>-evreiască a unui candidat prezidențial în 1990 i-a confirmat temerile lui Lem că era mai bine să nu spună nimic despre originea sa evreiască. Celebrul scriitor a tăcut pe această temă până la moartea sa.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Frații Strugatski știau de asemenea că ar trebui să evite dezvăluirea originii lor evreiești. Ca în Polonia comunistă, evreitatea era o responsabilitate socială și politică serioasă în Uniunea Sovietică. Tatăl fraților, Nathan, s-a născut în satul evreiesc Dubovychi, lângă orașul istoric Hlukhiv din regiunea Sumy a Ucrainei de astăzi. Acum, această zonă este periculos de aproape de frontul ruso-ucrainean. Nathan intenționa să îi calce pe urme tatălui său, Zalman din Herson (Ucraina de astăzi), care obținuse o educație universitară și devenise avocat. Dar Marele Război, revoluția bolșevică, războiul civil și munca de partid au planificat să îl împiedice pe Nathan să își îndeplinească visul. El a perseverat, frecventând cursuri extramurale și de seară ori de câte ori apărea o oportunitate.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Purificările politice și represiile etnic concepute l-au convins pe Nathan (care s-a căsătorit în mod înțelept cu o fată ortodoxă rusă) să le dea fiilor săi nume de botez clar neevreiești, populare printre rușii etnici. Datorită deciziei anterioare a lui Zalman, numele de familie al familiei era deja discret slav. Cuvântul <em>struh</em> (<em>струг</em>) în ucraineană sau <em>strug</em> în poloneză se referă la un instrument tradițional de prelucrare a lemnului cunoscut sub numele de cuțit de tras. Familia știa bine despre Holodomorul din Ucraina sovietică și despre Holocaust. În plus, au trăit prin asediul Leningradului (Sankt Petersburg). În loc să cedeze acest oraș germanilor, autoritățile sovietice l-au apărat cu costul unor pierderi de scară genocidală în rândul locuitorilor săi, care sufereau de o foamete cruntă. Populația civilă prebelică a orașului de 3,5 milioane a fost redusă la o zecime din acest număr. Menținerea unui profil scăzut și neieșirea din rândul maselor ruse docile a fost esențială pentru supraviețuirea în Uniunea Sovietică. Acest tip de conformitate este din nou norma necesară în Rusia contemporană, care este militaristă și neo-imperială.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Cu toate acestea, în Uniunea Sovietică era dificil să îți ascunzi originile în mod eficient, din cauza cerinței birocratice de a dezvălui numele tatălui în propriul nume. Necesitatea unui patronim l-a obligat pe Arkady și Boris să adauge „Natanovich” la numele lor. Totuși, frații au evitat cu istețenie această necesitate, alegând să fie cunoscuți pe coperțile cărților lor co-autorizate, pur și simplu ca „Frații Strugatski” (<em>Братья Стругацкие</em>) sau alternativ ca Arkady și Boris Strugatsky (<em>Аркадий и Борис Стругацкие</em>). În caz contrar, când un cenzor antisemit insista, scriitorii recurgeau la acronimele AN și BN, pe lângă numele lor de familie comun. Scrierea acestui „N” era exclusă.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Cercul vicios: între mercur, antisemitism și genocid</strong></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Au Asimov, Lem și frații Strugatski ceva mai mult în comun decât o amintire vagă a originii lor evreiești? Toți acești scriitori de renume mondial provin din pământurile fostului Commonwealth polono-lituanian. Într-un fel sau altul, ei erau evrei polono-lituanieni. În anii 1930 și 1940, această regiune a devenit „Bloodlands”-ul notoriu al Europei, unde proiectele genocidale și ocupațiile regimurilor totalitare sovietice și germane s-au suprapus rapid. Lem și frații Strugatski au experimentat exigențele acestei situații letale în toată forța și au trebuit să navigheze pe calea îngustă către succes în blocul sovietic postbelic.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Asimov a fost scutit de acest destin greu, datorită deciziei favorabile a părinților săi de a pleca în America. Totuși, din presă; discuții cu rude și cunoștințe evreiești; și ca soldat în armata americană, Asimov a aflat în detaliu despre Holocaust și exterminarea evreilor europeni sub ocupația germană. Ulterior, persecuțiile postbelice sovietice ale evreilor din țară au ajuns din nou și din nou pe prima pagină a presei din SUA.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Toți cei patru autori de ficțiune științifică au observat sau au experimentat personal modernitatea și tehnologia la cele mai ucigașe limite. Datorită acestei cunoștințe toxice, au învățat cum să „imagineze imposibilul” înainte ca Bauman să formuleze dictonul său. La fel ca scriitorii, acest sociolog aparținea aceluiași mediu social, etnic și post-confesional al evreilor ashkenazi vorbitori de idiș din Polonia-Lituania. În 1989, predicând la Universitatea din Leeds în Marea Britanie, Bauman a putut afirma cu siguranță că modernitatea așa cum o știm astăzi a produs Holocaustul și, de asemenea, a devenit un produs al Holocaustului. Parte integrantă a acestui proces este curioasa distragere a atenției Occidentului cu privire la dispariția aproape instantanee, în timpul celui de-al Doilea Război Mondial, a culturii europene vorbitoare de idiș, cu 12 milioane de vorbitori în întreaga lume.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Supraviețuitorii Holocaustului au reușit să își stabilească națiunea central-europeană Israel în Orientul Mijlociu. Germania nazistă și programul său de Soluție Finală au fost condamnate răsunător la Procesele de la Nuremberg. Până de curând, era inacceptabil să exprimi deschis sentimente antisemite în Occident, în special în Germania. Acum, din păcate, tabuul pare să fi dispărut. Se pare că nu a fost nimic altceva decât educația și moralitatea care să oprească oamenii să șoptească unii altora că „Hitler a fost un mare lider” și „evreii și-au meritat soarta”.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">În Statele Unite postbelice, inițial, nu a existat o piață pentru cărți despre Holocaust. În blocul sovietic, cenzorii nu au permis discuții deschise despre Shoah. În schimb – conștient sau nu – Asimov, Lem și frații Strugatski au smuls această cunoștință amară sub strălucirea strălucitoare a ficțiunii științifice. În cărțile scriitorilor, dacă cititorul observă cu atenție, ghetouizarea și dehumanizarea grupurilor vizate, pogromurile, curățarea etnică și actele de genocid sunt descrise cu meticulozitate. Acești patru autori știau despre viitor din prezentul lor trăit. Din păcate, acest prezent refuză să fie consfințit în trecut. În schimb, continuă să devină viitorul nostru. Să fim clari cu privire la situație, noi suntem cei care „<a href=\"https://www.nauka-pan.pl/index.php/nauka/article/view/816\">oameni</a> care condamnă oamenii la acest destin”.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Tomasz Kamusella </strong>este lector (Profesor Extraordinarius) în Istoria Modernă a Europei Centrale și de Est la Universitatea St Andrews din Scoția. Volumele sale recente includ <em>Politica și limbile slave</em> (Routledge 2021), <em>Imperiile eurasiatice ca modele pentru Etiopia</em> (Routledge 2021), <em>Limbile și naționalismul în loc de imperii</em> (Routledge 2023), <em>Politika gjuhësore dhe gjeopolitika</em> (Littera 2023), <em>Rreziqet e neoimperializmit rus</em> (Kristalina 2024) și <em>Papusza / Bronisława Wajs: Tears of Blood</em> (Brill 2024). Referința sa <em>Cuvinte în Spațiu și Timp: Un atlas istoric al politicii lingvistice în Europa Centrală Modernă</em> (CEU Press 2021) este disponibilă ca publicație cu acces deschis.</span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><strong>Aškenázski židovstvo medzi Poľskom-Litvou, Ruskom a USA</strong></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">V ranom modernom období žila väčšina židov na svete v Ríši Poľska a Veľkovojvodstva Litvy. Tento dnes zabudnutý kraj sa rozprestieral od dnešného Lotyšska a Estónska na severe po súčasné Moldavsko na juhu, a od stredného Poľska na západe po východnú Ukrajinu na východe. V angličtine je tento politický útvar známy pod skratkou Poľsko-Litva, zatiaľ čo v väčšine nástupníckych štátov je označovaný ako “Ríša” alebo <em>Rech Pospolita</em> v slovanských jazykoch. Jedinou výnimkou je Poľsko, kde je Ríša nárokovaná výlučne ako súčasť aktuálneho národného hlavného naratívu pod anachronickým označením (pred rozdelením) Poľsko.</span>\n<span class=\"para\">Na konci 18. storočia Rusko – spolu s nástupníckým štátom Pruskom a s účasťou Habsburgovcov – rozdelilo Poľsko-Litvu. Ríša bola vymazaná z politickej mapy Európy. Čiary rozdelenia sa zmenili počas napoleonských vojen pred stabilizovaním po Viedenskom kongrese (1815). V dôsledku toho Rusko efektívne anektovalo viac ako štyri pätiny poľsko-litovského územia.</span>\n<span class=\"para\">Na oplátku, bez opustenia svojich rodných miest takmer po celé tisícročie, sa väčšina židov na svete ocitla v Ruskom impériu. V dôsledku toho je dnes populárne označovať Aškenázov ako “ruských židov”. Avšak, je to nesprávne označenie. Predovšetkým sú členmi alebo potomkami poľsko-litovského židovstva. Po anexii väčšiny Poľska-Litvy vytvoril Petrohrad Pale osídlenia, z ktorého židom bolo zakázané odísť. Tento teritoriálny ghetto sa zhodoval s poľsko-litovskými zemami v ruských hraniciach, vrátane severného pobrežia Čierneho mora, ktoré bolo vtedy získané od Osmanov a Krymského chanátu. Židia – ako “cudzinci neveriaci” (<em>innorodtsy</em>) – museli byť chránení pred zneuctením konfesionálnej čistoty kanonicky pravoslávneho zázemia Ruska, alebo metropoly cárskeho impéria.</span>\n<span class=\"para\">Pale prežil až do boľševickej revolúcie v roku 1917. Na rozdiel od Poľska-Litvy, tento teritoriálny ghetto nenabídl žiadnu ochranu proti vláde a antisemitickým excesom kresťanskej populácie. Dvoma tisícročiami dlhá kampaň kresťanských cirkví proti židom, spojená s modernými formami vojny a kontroly populácie, viedla k postupným vlnám bezprecedentných pogromov počas 80. rokov 19. storočia. S cárskymi úradmi, ktoré podnecovali alebo aspoň zatvárali oči, kresťania pravidelne napádali, okrádali a dokonca zabíjali svojich židovských susedov po celej šírke a dĺžke pale.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Od pogromov po Šoa</strong></span>\n<span class=\"para\">V hľadaní bezpečia, spravodlivosti a prosperity, preživší masovo opustili svoje domovy smerom na Západnú Európu a do Ameriky. Išli najmä do Spojených štátov. V dôsledku toho sa v 20. rokoch New York stal najväčším židovským mestom na svete. V tom čase židia tvorili plurality všetkých Newyorčanov. Skryté antisemitizmus WASP (skratka pre White Anglo-Saxon Protestant) Američanov dohnal poľsko-litovských židov po Veľkej hospodárskej kríze. Novoprijaté obmedzujúce imigračné kvóty, ktoré sa týkali aj židov, zostali v platnosti štyri desaťročia. Keď nacisti prenasledovali židov počas 30. rokov a vykonali holocaust v prvej polovici nasledujúceho desaťročia, vedúca demokracia sveta obrátila chladnú tvár k židom.</span>\n<span class=\"para\">Pred holocaustom sa dve totalitné mocnosti Tretieho Ríše a Sovietskeho zväzu spojili v roku 1939. Na tomto základe Hitler a Stalin dobyli a rozdelili Strednú Európu. Ako súčasť tejto totalitnej aliancie, Sovieti ochotne prijali antisemitizmus z Nemecka. V sovietskom impériu židia nemali byť vyhladení, ale oficiálna nedôvera viedla k masovým deportáciám židov do Sibíri a Strednej Ázie, najmä z dobytých území. Tento represívny (alebo v slovníku sovietskej propagandy, “pre-vzdelávací”) krok paradoxne zachránil týchto židovských deportovaných pred holocaustom, pokiaľ prežili strádanie exilu a gulagových koncentračných táborov.</span>\n<span class=\"para\">Po druhej svetovej vojne sa preživší holocaustu a vyššie uvedení židovskí deportovaní pokúsili obnoviť svoje komunity a kultúrny život v jidiš v Sovietskom zväze a naprieč sovietskym blokom, najmä v Poľsku. Bledý odraz predvojnového živého “Jidišlandu” sa presne zhodoval s poľsko-litovskými zemami. Moskva umožnila slabé oživenie na niekoľko rokov v samotnom Sovietskom zväze. Ale na prelome 50. rokov bola židovská elita hovoríca jidiš v krajine popravovaná, zatiaľ čo mnohí nízko postavení židovskí úradníci dostali desiatky rokov v gulagových táboroch. Podľa sovietskeho príkladu nasledovali podobné “anti-zionistické akcie” v Československu, Maďarsku a Rumunsku. Posledné z týchto antisemitických akcií, v roku 1968, uhasilo posledný plameň Jidišlandu, ktorý ešte pretrvával v komunistickom Poľsku.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Merkúrski ľudia</strong></span>\n<span class=\"para\">Yuri Slezkine je americký historik židovského pôvodu, ktorý dezertoval zo Sovietskeho zväzu. Vo svojej monografii z roku 2004 <em>Židovské storočie</em> navrhol, že židia boli jedným z “Merkúrskych národov” globalizovanej modernity, spolu s Arménmi, čínskymi prisťahovalcami a Rómami. Ako archetypálny prostredník, prostredníctvom obchodu, vzdelania a finančných služieb spojili títo merkúrsky ľudia ostatné národy sveta do dnešnej globálnej komunity. Napríklad, mnohé zvyky a praktiky akademického výskumu, bankovníctva, podnikania, obchodu a marketingu sa prvýkrát objavili v židovských štetloch, či už v ješive, na trhových námestiach alebo v rámci transnárodných sietí židovských obchodníkov a bankárov, ktoré kedysi prosperovali naprieč Jidišlandom.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Pred holocaustom sa takéto siete rozprestierali od beznádejne chudobného židovského obchodníka v odľahlom štetli po bohatého židovského investora, ktorý sa rád rekreoval na francúzskej Riviére. Na vrchole prvej éry globalizácie, pred Veľkou vojnou, táto živá sieť individualizovaných ekonomických a kultúrnych spojení umožnila výmenu myšlienok, tovaru a investícií z najvzdialenejších kútov Ruského impéria do Západnej Európy, Severnej Ameriky, mnohých latinskoamerických štátov, mandátneho Palestíny, Južnej Afriky, Kene a Austrálie.</span>\n<span class=\"para\">Holocaust vyhladil Jidišland a jeho obyvateľov. Napriek tomu siete, ktoré vytvorili a spravovali po stáročia, zostávajú. Teraz sú obsadené nováčikmi iných etnických pozadí, ktorí sa naučili (a často ukradli bez uznania) modernitu od židov. Dnes, v Globálnom severe, prakticky všetci obyvatelia sú vysoko vzdelaní a oboznámení s metódami medzinárodného obchodu a komunikácie. Všetci sa stali členmi celosvetového merkúrského cechu modernity. To isté platí pre elity v Globálnom juhu, spolu s rastúcim počtom ľudí s úplným základným a ďalším vzdelaním.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Science fiction alebo pozorovaná realita?</strong></span>\n<span class=\"para\">Science fiction ako definovaný žáner so seba vedomými autormi sa objavila v medzi vojnovej dobe, väčšinou v Spojených štátoch. Dve povojnové desaťročia ohlásili zlatú éru science fiction, vrátane rozšírenia tohto žánru do Británie a Západnej Európy. Toto obdobie je silne spojené s plodným americkým autorom Isaacom Asimovom (1920-1992). V roku 1942 začal písať príbehy, ktoré viedli k jeho trademarkovej sérii kníh <em>Foundation</em> (1951-1993), ktorá chronologicky sleduje vzostup a pád galaktických impérií. Čo je viac, v ikonickej zbierke príbehov <em>I, Robot</em> (1950) Asimov formuloval tri zákony robotiky. Doteraz tieto zákony tvoria jadro diskusií o etike a vývoji robotov a AI.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Z pohľadu sovietskej dogmy socialistického realizmu bola science fiction podozrivým žánrom v socialistickom bloku, bez ohľadu na jej technologický optimizmus, ktorý zdieľal s hlavnými ideologickými zásadami marxizmu-leninizmu. V období politického uvoľnenia, ktoré nasledovalo po oficiálnom konci dogmatického stalinizmu v roku 1956, bola science fiction opatrne prijatá ako súčasť budúcnosť orientovanej sovietskej vízie celosvetového komunizmu. Napriek niekoľkým sovietskym autorom, ktorí sa pokúsili o tento žáner, z pohľadu čitateľov a globálnych pozorovateľov “belles lettres” sa sovietska science fiction stala synonymom pre bratov Strugatských, konkrétne, Arkadya (1925-1991) a Borisa (1933-2012). Vo svojej desivej románe z roku 1972 <em>Roadside Picnic</em> tento tandem predpovedal subžáner post-apokalyptickej fikcie. Ale čo je dôležitejšie, táto kniha je teraz čítaná ako predpoveď černobyľskej jadrovej katastrofy (1986), ktorá rozhodujúcim spôsobom prispela k rozpadnutiu Sovietskeho zväzu.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Napokon, science fiction sa stala akceptovanou súčasťou mainstreamovej literatúry počas 60. a 70. rokov. Tento úspech sa z veľkej časti zrealizoval vďaka poľskému autorovi science fiction Stanisławovi Lemovi (1921-2006) a jeho dielu. Jeho najznámejší román <em>Solaris</em> (1961) je konštruovaný a písaný v ne-žánrovom štýle s vedomým použitím umeleckej prózy. Ukázal, že ne-žánroví autori môžu písať science fiction alebo prijať jej prvky vo svojich dielach. Podobnú službu svetovej literatúre vykonal Gabriel Garcia Marquez, ktorý v tom, čo sa stalo “magickým realizmom”, de facto prijal fantáziu pre vysoko kultúrnu literatúru.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Vo svojich písaniach science fiction ponúkol Lem plne rozvinuté postavy a nevyhýbal sa pesimizmu ohľadom budúcnosti. Obe vlastnosti sú charakteristické pre mainstreamovú literatúru a presne odrážajú ľudskú existenciu. Tento smer literárneho vývoja nezískal Lema na strane komunistických kontrolórov “kultúrnej produkcie” v Poľsku. Napokon, komunistická budúcnosť bola propagandisticky prezentovaná ako raj pre robotníkov. Lem varoval, že to bude raj bláznov alebo nejaká “krajina v oblakoch”. Toto uvedomenie bolo ďalším krokom k literatúre a preč od žánrového geta science fiction.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Lemov pesimizmus sa prejavil v <em>Solaris</em> ako nemožnosť komunikácie s mimozemskou inteligenciou. Stalo sa to leitmotívom jeho kníh, ktoré povzbudili bratov Strugatských na ceste k ich majstrovskému dielu <em>Roadside Picnic</em>.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Skryté na očiach</strong></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Vo svojej klasickej práci <em>Holocaust a modernita</em> (1989) židovsko-poľský sociológ Zygmunt Bauman (1925-2017), ktorý bol v roku 1968 vyhnaný z komunistického Poľska, varoval “vieme, čo sme nevedeli v roku 1941; že aj <em>nepredstaviteľné by malo byť predstavené.</em>” Asimov, Lem a bratia Strugatskí to presne urobili. A na túto tému, desaťročia predtým, než Bauman formuloval svoje slávne varovanie. Otázka vzniká, či mali títo štyria tvorcovia a inovátoři globálnej science fiction v 20. storočí niečo spoločné s Baumanom a navzájom.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Na prvý pohľad to vyzerá nepravdepodobne, okrem toho, že Lem a Bauman zdieľali na chvíľu rovnaké komunistické Poľsko ako svoju vlasť. Ale pozrime sa bližšie na rodinné pozadie a prežité skúsenosti týchto ikonických autorov science fiction. Asimov sa narodil v malej dedinke Petrovichi, dnes v Rusku, židovským rodičom hovoríacim jidiš. Zaregistrovali dieťa u pohanských úradov v ruštine ako Isaak Iudovich Azimov (<em>Исаак Юдович Азимов</em>). V ich aškenázskom štetli bol chlapec známy v jidiš ako Yitskhok Azimov (<em>יצחק</em> <em>אַזימאָװ</em>). Oblasť bola sporná medzi vtedy krátko nezávislým Bieloruskom, boľševickým Ruskom a Poľskom. Aby unikli beznádeji a neistote Veľkej vojny, ktorá sa tam zdala pokračovať bez prestania, v roku 1923 rodina opustila Európu a emigrovala do Spojených štátov.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Dnes miestni historici kultúry a literatúry, zabúdajúci na antisemitizmus, pripisujú Asimova ako Bielorusku, tak aj Rusku. Región Smolenska, kde sa Petrovichi nachádza, patrí historicky k etnickým bieloruským oblastiam. Priezvisko rodiny jasne naznačuje, že pochádzali z bielorusky hovoriacej oblasti. Znamená to “zimné zrná” alebo <em>азіміна</em> v bieloruštine. Naopak, v ruštine je tento termín <em>озимина</em> a rovnaký v poľštine, <em>ozimina</em>.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Stanisław Lem sa tiež narodil židovským rodičom, ale plne sa asimiloval s poľsky hovoriacou elitou v Lwowie (dnes Lviv na západnej Ukrajine). Jeho otec Samuel bol bohatý lekár ORL. Pred Veľkou vojnou sa rodine darilo dobre v regionálnom hlavnom meste korunného územia Halič v Rakúsko-Uhorsku. Avšak, nárast politického a populárneho antisemitizmu presvedčil Samuela, aby zmenil pravopis svojho priezviska z Lehm na Lem. Prvá forma bola jasne nemecký termín pre “hlínu”. Ale v sociálnom a etnickom kontexte Haliče to bolo interpretované ako zjavný znak židovstva, priezvisko pochádzajúce z jidiš slova <em>leym</em> (<em>ליים</em>) pre “hlínu”.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Odmietnutie urážlivého “h” umožnilo poprieť jeho židovský pôvod. Argument sa hodil počas mnohých pogromov na konci prvej svetovej vojny a v jej bezprostrednom následku, vrátane antisemitickej krvavej lázne v Lwowie v novembri 1918. Tento hrozný pogrom sa odohral, keď bola vyhlásená nezávislosť poľského národného štátu. Preto Lemovi rodičia neriskovali a obdarili svojho syna úplne nežidovským menom. Stanisław je jasne slovanské meno, najpopulárnejšie medzi pohanskými Poľanmi. V škole v medzi vojnovej Poľsku navštevoval Lem náboženské vyučovanie v židovskom náboženstve. Ale budúci spisovateľ prežil následné sovietske a nemecké okupácie Lwowa na falošných “árijských” dokladoch, ktoré ho identifikovali ako katolíka.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Keď rodina zistila, že spojenci súhlasili s pripojením východnej polovice medzi vojnového Poľska k Sovietskeho zväzu, presťahovali sa do druhého najdôležitejšieho mesta Haliče, ktoré zostalo v povojnovom Poľsku, teda do Krakova. Počas vojny a bezprostredne po nej zažili strádanie a poníženie sovietskej vlády a urobili všetko pre to, aby sa jej vyhli.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Na rozdiel od Asimova v New Yorku, Lem senior a junior museli skrývať svoj židovský pôvod ako opatrnosť. Bolo to <em>sine qua non</em> predpokladom prežitia v časoch aktívnych antisemitických prenasledovaní a vyhladzovania. Nič sa v tomto ohľade nezmenilo ani v komunistickom, ani v postkomunistickom Poľsku. Lem sa vyhýbal akýmkoľvek otázkam alebo diskusiám o židovskom pôvode svojej rodiny. Vysídlenie židov v roku 1968 a takmer oficiálne <a href=\"https://www.proquest.com/docview/1297202038\">vyšetrovanie</a>, ktoré malo potvrdiť <em>ne</em>-židovský pôvod prezidentského kandidáta v roku 1990, potvrdilo Lemove obavy, že je lepšie nehovoriť o svojom židovskom pôvode. Slávny spisovateľ zostal na túto tému ticho až do svojej smrti.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Bratia Strugatskí tiež vedeli, že by sa mali vyhnúť odhaleniu svojho židovského pôvodu. Rovnako ako v komunistickom Poľsku, židovstvo bolo v Sovietskom zväze vážnou sociálnou a politickou záťažou. Otec bratov Nathan sa narodil v židovskej dedine Dubovychi, blízko historického mesta Hlukhiv v súčasnej Ukrajine v regióne Sumy. Teraz je táto oblasť nebezpečne blízko rusko-ukrajinskej fronty. Nathan mal v úmysle nasledovať kroky svojho otca Zalman z Chersonu (dnešná Ukrajina), ktorý získal univerzitné vzdelanie a stal sa právnikom. Ale Veľká vojna, boľševická revolúcia, občianska vojna a stranícka práca mu zabránili splniť jeho sen. Vytrval, navštevoval externé a večerné kurzy, kedykoľvek sa naskytla príležitosť.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Politické čistky a etnicky navrhnuté represie presvedčili Nathana (ktorý rozumne oženil s ruskou pravoslávnou dievčinou), aby svojim synom dali jasne nežidovské mená, populárne medzi etnickými Rusmi. Vďaka predchádzajúcemu rozhodnutiu Zalmanovej rodiny bolo priezvisko rodiny už nenápadne slovanské. Slovo <em>struh</em> (<em>струг</em>) v ukrajinčine alebo <em>strug</em> v poľštine znamená tradičný drevársky nástroj známy ako ťahací nôž. Rodina dobre vedela o Holodomore v sovietskom Ukrajine a holocaustu. Okrem toho prežili obliehanie Leningradu (Petrohrad). Namiesto toho, aby sa toto mesto vzdalo Nemcom, sovietske úrady ho bránili za cenu genocídnych strát medzi jeho obyvateľmi, ktorí trpeli masovým hladom. Predvojnová civilná populácia mesta 3,5 milióna sa znížila na desatinu tohto čísla. Zostať v ústraní a nevyčnievať etnicky alebo inak z poslušných ruských mas bolo kľúčové pre prežitie v Sovietskom zväze. Tento typ konformity je opäť požadovanou normou v súčasnom vojnovom a neoimperiálnom Rusku.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Avšak, v Sovietskom zväze bolo ťažké účinne skryť svoj pôvod, kvôli byrokratickej požiadavke odhaliť meno otca vo vlastnom mene. Potreba patronymického mena prinútila Arkadya a Borisa pridať “Natanovich” k svojim menám. Napriek tomu sa bratia šikovne vyhli tejto potrebe, rozhodli sa byť známi na obálkach svojich spoluautorských kníh jednoducho ako “Bratia Strugatskí” (<em>Братья Стругацкие</em>) alebo alternatívne ako Arkady a Boris Strugatsky (<em>Аркадий и Борис Стругацкие</em>). Inak, keď antisemitický cenzor trval, autori sa uchýlili k skratkám AN a BN okrem ich spoločného priezviska. Vyhlásenie tohto “N” nebolo možné.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Zlý kruh: medzi ortuťou, antisemitizmom a genocídou</strong></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Majú Asimov, Lem a bratia Strugatskí niečo viac spoločné než vágne spomienky na svoj židovský pôvod? Všetci títo svetoznámi autori pochádzajú z krajín bývalej Poľsko-Litovskej Ríše. Tak či onak, boli poľsko-litovskými židmi. Počas 30. a 40. rokov sa tento región stal známy ako “Krvavé krajiny” Európy, kde genocídne projekty a okupácie sovietskych a nemeckých totalitných režimov sa priestorovo prekrývali v rýchlej následnosti. Lem a bratia Strugatskí zažili naliehavosti tejto smrteľnej situácie naplno a museli sa orientovať na úzkej ceste k úspechu v povojnovom sovietskom bloku.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Asimov bol ušetrený tohto ťažkého osudu, vďaka priaznivému rozhodnutiu svojich rodičov odísť do Ameriky. Napriek tomu sa z tlače; diskusií so svojimi židovskými príbuznými a známosťami; a ako vojak v americkej armáde, Asimov podrobne dozvedel o holocaustu a vyhladení európskeho židovstva pod nemeckou okupáciou. Následne, povojnové sovietske prenasledovania židov v krajine sa opakovane dostávali na titulné strany americkej tlače.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Všetci štyria autori science fiction pozorovali alebo osobne zažili modernitu a technológiu na jej najvražednejšom ostrí. Vďaka tomuto jedovatému poznaniu sa naučili, ako “predstaviť nepredstaviteľné” ešte predtým, než Bauman formuloval svoj výrok. Rovnako ako autori, tento sociológ patril do rovnakého sociálneho, etnického, post-konfesionálneho prostredia židovských aškenázskych židov Poľska-Litvy. V roku 1989, keď prednášal na Univerzite v Leedsu v Británii, mohol Bauman bezpečne vyhlásiť, že modernita, ako ju poznáme dnes, vyprodukovala holocaust a tiež sa stala produktom holocaustu. Neoddeliteľnou súčasťou tohto procesu je zaujímavá nepozornosť Západu voči takmer okamžitému zmiznutiu, počas druhej svetovej vojny, plnohodnotnej európskej kultúry hovorenej jidiš, s 12 miliónmi hovoriacich po celom svete.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Preživší holocaustu sa podarilo založiť svoj stredoeurópsky národný štát Izrael na Blízkom východe. Nacistické Nemecko a jeho program konečného riešenia boli hlasno odsúdené na Norimberských procesoch. Až donedávna bolo neprijateľné otvorene vyjadrovať antisemitické pocity na Západe, najmä v Nemecku. Teraz, bohužiaľ, sa zdá, že tabu je preč. Zdá sa, že neexistovalo nič iné, len vzdelanie a morálka, ktoré by zabránili ľuďom šepkať si do uší, že “Hitler bol veľký vodca” a “židia si zaslúžili svoj osud”.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">V povojnových Spojených štátoch, spočiatku, neexistoval trh pre knihy o holocaustu. V sovietskom bloku cenzori nedovolili otvorenú diskusiu o Šoa. Namiesto toho – vedome alebo nie – Asimov, Lem a bratia Strugatskí pašovali toto horké poznanie pod lesklým rúškom science fiction. V knihách autorov, ak čitateľ pozorne sleduje, sú ghettoizácia a dehumanizácia cieľových skupín, pogromy, etnické čistenie a činy genocídy starostlivo zobrazené. Títo štyria autori vedeli o budúcnosti zo svojho prežitého prítomnosti. Bohužiaľ, tento prítomnosť sa odmieta odovzdať minulosti. Namiesto toho sa neustále stáva našou budúcnosťou. Buďme jasne mysliaci o situácii, sme to my, ktorí “<a href=\"https://www.nauka-pan.pl/index.php/nauka/article/view/816\">ľudia</a> odsudzujú ľudí k tomuto osudu”.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Tomasz Kamusella </strong>je čitateľ (profesor extraordinarius) v oblasti modernej strednej a východnej európskej histórie na Univerzite St Andrews v Škótsku. Jeho nedávne publikácie zahŕňajú <em>Politika a slovanské jazyky</em> (Routledge 2021), <em>Eurázijské impériá ako plány pre Etiópiu</em> (Routledge 2021), <em>Jazyky a nacionalizmus namiesto impérií</em> (Routledge 2023), <em>Politika jazyka a geopolitika</em> (Littera 2023), <em>Riziká ruskej neoimperializmu</em> (Kristalina 2024) a <em>Papusza / Bronisława Wajs: Slzy krvi</em> (Brill 2024). Jeho referenčná práca <em>Slová v priestore a čase: Historický atlas jazykovej politiky v modernej strednej Európe</em> (CEU Press 2021) je dostupná ako publikácia s otvoreným prístupom.</span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><strong>Ashkenazisk judendom mellan Polen-Litauen, Ryssland och USA</strong></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">I den tidiga moderna perioden bodde majoriteten av världens judar i det gemensamma kungadömet Polen och det stora hertigdömet Litauen. Detta nu bortglömda rike sträckte sig från vad som idag är Lettland och Estland i norr till nuvarande Moldavien i söder, och från centrala Polen i väster till östra Ukraina i öster. På engelska är den politiska enheten känd under det kortfattade namnet Polen-Litauen, medan den i de flesta efterföljande politiska enheterna kallas \"Commonwealth\" eller <em>Rech Pospolita</em> på slaviska. Det enda undantaget är Polen, där Commonwealthen hävdas exklusivt som en del av den nuvarande nationella huvudberättelsen under den anachronistiska beteckningen (före uppdelningen) Polen.</span>\n<span class=\"para\">I slutet av 1700-talet delade Ryssland – tillsammans med den efterföljande politiska enheten Preussen och med Habsburgarnas deltagande – upp Polen-Litauen. Commonwealthen raderades från den politiska kartan över Europa. Gränserna för uppdelningen förändrades under de napoleonska krigen innan de stabiliserades efter Wienkongressen (1815). Som ett resultat annekterade Ryssland effektivt över fyra femtedelar av det polsk-litauiska territoriet.</span>\n<span class=\"para\">I sin tur, utan att lämna sina hemstäder i nästan ett millennium, befann sig de flesta av världens judar inom det ryska imperiet. Som ett resultat är det numera populärt att hänvisa till ashkenazim som \"ryska judar\". Ändå är det en felbenämning. Först och främst är de medlemmar eller ättlingar till den polsk-litauiska judendomen. Efter annekteringen av majoriteten av Polen-Litauen skapade Sankt Petersburg Pale of Settlement, som judar förbjöds att lämna. Detta territoriella ghetto sammanföll med de polsk-litauiska länderna inom de ryska gränserna, inklusive den norra Svarta havets kust som då erövrades från osmanerna och Krimkhanatet. Judar – som \"utländska otrogna\" (<em>innorodtsy</em>) – måste förhindras från att vanhelga den konfessionella renheten i Rysslands kanoniskt ortodoxa inland, eller det tsaristiska imperiets metropol.</span>\n<span class=\"para\">Palen överlevde fram till den bolsjevikiska revolutionen 1917. Till skillnad från Polen-Litauen erbjöd detta territoriella ghetto inget skydd mot regeringens och den kristna befolkningens antisemitiska övergrepp. De kristna kyrkornas tvåtusenåriga kamp av anti-judisk propaganda, i kombination med moderna former av krigföring och befolkningskontroll, resulterade i efterföljande vågor av oöverträffade pogromer under 1880-talet. Med de tsaristiska myndigheternas uppvigling eller åtminstone blundande, misshandlade, rånade och till och med dödade kristna regelbundet sina judiska grannar över hela palens bredd och längd.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Från pogromer till Shoah</strong></span>\n<span class=\"para\">I jakten på säkerhet, rättvisa och välstånd lämnade överlevande en masse för Västeuropa och Amerika. De åkte särskilt till Förenta staterna. Som ett resultat blev New York under 1920-talet världens största judiska stad. Vid den tiden utgjorde judar en pluralitet av alla New Yorkers. Den mer dolda antisemitismen hos WASP (en akronym för White Anglo-Saxon Protestant) amerikaner ikapp med polsk-litauiska judar i kölvattnet av den stora depressionen. Nyligen införda restriktiva immigrationskvoter som också omfattade judar förblev på plats i fyra decennier. När nazisterna förföljde judar under 1930-talet och genomförde förintelsen under första halvan av det efterföljande decenniet, vände världens ledande demokrati en kall axel mot judarna.</span>\n<span class=\"para\">Före förintelsen bildade de två totalitära makterna i Tredje riket och Sovjetunionen en allians 1939. På denna grund erövrade och delade Hitler och Stalin Centraleuropa. Som en del av denna totalitära allians antog sovjeterna gärna antisemitism från Tyskland. I det sovjetiska imperiet skulle judar inte utrotas, men officiell misstro ledde till massutvisningar av judar till Sibirien och Centralasien, särskilt från de erövrade territorierna. Denna straffande (eller i den sovjetiska propagandans vokabulär, \"omutbildning\") åtgärd räddade paradoxalt nog dessa judiska utvisade från förintelsen, förutsatt att de överlevde prövningarna av exil och gulag-koncentrationsläger.</span>\n<span class=\"para\">Efter andra världskriget försökte förintelseöverlevande och de nämnda judiska utvisade återuppbygga sina jiddischspråkiga samhällen och kulturella liv i Sovjetunionen och över hela den sovjetiska blocken, det vill säga särskilt i Polen. Den bleka skuggan av det före kriget livliga \"Yiddishland\" sammanföll tätt med de polsk-litauiska länderna. Moskva tillät en svag återuppvaknande under ett par år i själva Sovjetunionen. Men vid 1950-talets början blev landets jiddischtalande judiska elit avrättad, medan många lågt rankade judiska tjänstemän dömdes till åratal i gulaglägren. Efter det sovjetiska exemplet följde liknande \"anti-zionistiska åtgärder\" i Tjeckoslovakien, Ungern och Rumänien. Den allra sista av dessa antisemitiska åtgärder, 1968, släckte den sista lågan av Yiddishland som fortfarande fanns i kommunistiska Polen.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Merkurianska folk</strong></span>\n<span class=\"para\">Yuri Slezkine är en amerikansk historiker av judisk härkomst som avvek från Sovjetunionen. I sin monografi från 2004 <em>The Jewish Century</em> föreslog han att judar var ett av de \"merkurianska folken\" i en globaliserad modernitet, tillsammans med armenier, utlands-kineser och romer. Som en arketypisk mellanhand har dessa merkurianska folk genom handel, utbildning och finansiella tjänster kopplat samman världens andra nationer till dagens globala samhälle. Till exempel uppstod många sedvänjor och metoder för akademisk forskning, bankverksamhet, entreprenörskap, handel och marknadsföring först i judiska shtetls, vare sig det var i yeshiva, marknadsplatser eller inom transnationella nätverk av judiska köpmän och bankirer som en gång blomstrade över Yiddishland.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Före förintelsen sträckte sig sådana nätverk från den desperat fattiga judiska försäljaren i en avlägsen shtetl till den rika judiska investeraren som gärna tillbringade sin semester på den franska rivieran. Vid höjden av den första globaliseringsåldern, före det stora kriget, tillät detta livliga nät av individualiserade ekonomiska och kulturella kopplingar utbyte av idéer, varor och investeringar från de avlägsnaste delarna av det ryska imperiet till Västeuropa, Nordamerika, många latinamerikanska stater, mandatpalestina, Sydafrika, Kenya och Australien.</span>\n<span class=\"para\">Förintelsen utrotade Yiddishland och dess invånare. Ändå kvarstår de nätverk de hade skapat och drivit i århundraden. Nu bemannas de av nykomlingar med andra etniska bakgrunder som lärde sig (och ofta stal utan att erkänna) modernitet från judar. Numera, i det globala nord, är praktiskt taget hela befolkningen högutbildad och bekant med metoderna för internationell handel och kommunikation. Alla blev medlemmar av den globala merkurianska gilden av modernitet. Detsamma gäller eliterna i det globala syd, tillsammans med ett växande antal människor med fullständig grundutbildning och vidareutbildning.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Science fiction eller observerad verklighet?</strong></span>\n<span class=\"para\">Science fiction som en definierad genre med självmedvetna författare uppstod under mellankrigstiden, mestadels i Förenta staterna. De två efterkrigsåren heraldade science fictions guldålder, inklusive spridningen av denna genre till Storbritannien och Västeuropa. Denna period är starkt förknippad med den produktiva amerikanska författaren Isaac Asimov (1920-1992). År 1942 började han skriva berättelser som gav upphov till hans signatur <em>Foundation</em> bokserie (1951-1993), som skildrar uppgången och fallet av galaktiska imperier. Vad mer är, i den ikoniska novellsamlingen <em>I, Robot</em> (1950) formulerade Asimov de tre lagarna för robotik. Än idag utgör dessa lagar kärnan i diskussionerna om etik och utveckling av robotar och AI.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Ur perspektivet av den sovjetiska dogmen om socialistisk realism var science fiction en misstänkt genre i den socialistiska blocken, oavsett dess teknologiska optimism som delades med de huvudsakliga ideologiska principerna i marxism-leninism. Under den politiska upptiningen som följde den officiella slutet av dogmatisk stalinism 1956, omfamnades science fiction försiktigt som en del av en framtidsinriktad sovjetisk vision av världsomspännande kommunism. Trots ett antal sovjetiska författare som försökte sig på denna genre, blev sovjetisk science fiction ur läsarnas och globala observatörers perspektiv av \"belles lettres\" synonymt med Strugatski-bröderna, nämligen Arkady (1925-1991) och Boris (1933-2012). I deras spöklika roman från 1972 <em>Roadside Picnic</em> förutsåg duon subgenren av post-apokalyptisk fiktion. Men viktigare är att denna bok nu läses som en profetia om Tjernobyl-kärnkraftkatastrofen (1986), som avgörande bidrog till upplösningen av Sovjetunionen.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Inte minst blev science fiction accepterad som en del av mainstreamlitteraturen under 1960- och 1970-talen. Denna prestation materialiserades till stor del tack vare den polska science fiction-författaren Stanisław Lems (1921-2006) verk. Hans mest kända roman <em>Solaris</em> (1961) är konstruerad och skriven på ett icke-genre sätt med medveten användning av konstnärlig prosa. Den visade att icke-genre författare kunde skriva science fiction eller omfatta dess element i sina verk. En liknande tjänst till världslitteraturen utfördes av Gabriel Garcia Marquez som i vad som blev \"magisk realism\" de facto förespråkade fantasi för högkulturell litteratur.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">I sina science fiction-skrivningar erbjöd Lem fullt utvecklade karaktärer och skydde inte pessimism om framtiden. Båda egenskaperna är typiska för mainstreamlitteratur och återspeglar på ett träffande sätt den mänskliga tillståndet. Denna riktning av litterär utveckling gjorde inte Lem omtyckt av de kommunistiska kontrollerna av \"kulturell produktion\" i Polen. Trots allt propaganderades den kommunistiska framtiden som ett arbetarnas paradis. Lem varnade för att det skulle bli ett dårars paradis eller något \"moln av galna fåglar\". Denna insikt var ytterligare ett steg mot litteratur och bort från genregettot av science fiction.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Lems pessimism visade sig i <em>Solaris</em> som omöjligheten av kommunikation med utomjordisk intelligens. Det blev ett leitmotiv i hans böcker, som uppmuntrade Strugatski-bröderna på vägen mot deras mästerverk <em>Roadside Picnic</em>.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Att gömma sig i öppen dager</strong></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">I sitt klassiska verk <em>Holocaust and Modernity</em> (1989) varnade den judisk-polska sociologen Zygmunt Bauman (1925-2017), som utvisades från kommunistiska Polen 1968, \"vi vet vad vi inte visste 1941; att också <em>det ofattbara bör föreställas.</em>\" Asimov, Lem och Strugatski-bröderna gjorde precis det. Och för den delen, decennier innan Bauman formulerade sin berömda varning. Frågan uppstår om dessa fyra skapare och innovatörer av global science fiction under 1900-talet hade något gemensamt med Bauman och varandra.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Vid första anblick verkar detta osannolikt, förutom att Lem och Bauman delade en tid samma kommunistiska Polen som sitt hemland. Men låt oss titta närmare på familjebakgrunden och de levda erfarenheterna hos dessa ikoniska science fiction-författare. Asimov föddes i den lilla byn Petrovichi, numera i Ryssland, av jiddischtalande judiska föräldrar. De registrerade barnet hos de icke-judiska myndigheterna på ryska som Isaak Iudovich Azimov (<em>Исаак Юдович Азимов</em>). I deras ashkenaziska shtetl var pojken känd på jiddisch som Yitskhok Azimov (<em>יצחק</em> <em>אַזימאָװ</em>). Området var omstritt mellan då kortvarigt självständiga Vitryssland, bolsjevikiska Ryssland och Polen. För att undkomma hopplösheten och osäkerheten av det stora kriget som verkade fortsätta där utan avbrott, lämnade familjen Europa och emigrerade till Förenta staterna 1923.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Idag hävdar lokala kultur- och litteraturhistoriker, som glömt antisemitismen, att Asimov tillhör både Vitryssland och Ryssland. Regionen Smolensk, där Petrovichi ligger, tillhör de historiskt etniska vitryska länderna. Familjens efternamn indikerar tydligt att de härstammade från ett vitryskt talande område. Det betyder \"vinterkorn\" eller <em>азіміна</em> på vitryska. I kontrast betyder detta begrepp på ryska <em>озимина</em> och samma på polska, <em>ozimina</em>.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Stanisław Lem föddes också av judiska föräldrar men var helt assimilerad med den polsktalande eliten i Lwów (numera Lviv i västra Ukraina). Hans far Samuel var en rik öron-näsa-halsläkare. Före det stora kriget var livet bra för hans familj i den regionala huvudstaden i kronlandet Galicien i Österrike-Ungern. Ändå övertygade ökningen av politisk och populär antisemitism Samuel att ändra stavningen av sitt efternamn från Lehm till Lem. Den första formen var ett tydligt tyskt begrepp för \"lera\". Men i den sociala och etniska kontexten i Galicien tolkades det som ett uppenbart tecken på judiskhet, efternamnet härstammade från det jiddisch ordet <em>leym</em> (<em>ליים</em>) för \"lera\".</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Att släppa det stötande \"h\" tillät för förnekelse av hans judiska ursprung. Argumentet kom väl till pass under många pogromer i slutet av första världskriget och i dess omedelbara efterdyningar, inklusive det antisemitiska blodbadet i Lwów i november 1918. Denna fruktansvärda pogrom inträffade när självständigheten för den polska nationalstaten proklamerades. Därför tog Lems föräldrar inga chanser och gav sin son ett helt icke-judiskt förnamn. Stanisław är ett tydligt slavisk namn, mest populärt bland icke-judiska polacker. I skolan i mellankrigstidens Polen deltog Lem i religiösa instruktioner i den judiska religionen. Men den blivande författaren överlevde de efterföljande sovjetiska och tyska ockupationerna av Lwów på falska \"ariska\" papper, som identifierade honom som katolik.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">När familjen insåg att de allierade hade kommit överens om att inkorporera den östra halvan av mellankrigstidens Polen i Sovjetunionen, flyttade de till Galiciens näst viktigaste stad som förblev inom efterkrigstidens Polen, det vill säga Kraków. Under kriget och omedelbart efteråt upplevde de privationerna och indigniteterna av sovjetiskt styre och såg till att hålla sig borta från det.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Till skillnad från Asimov i New York, var Lem senior och junior tvungna att dölja sin judiska bakgrund som en försiktighetsåtgärd. Det var den <em>sine qua non</em> förutsättningen för överlevnad i tider av aktiv antisemitisk förföljelse och utrotning. Inget förändrades i detta avseende varken i kommunistiska eller postkommunistiska Polen. Lem höll sig borta från frågor eller diskussioner om sin familjs judiska ursprung. Utvisningen av judar 1968 och den nästan officiella <a href=\"https://www.proquest.com/docview/1297202038\">utredningen</a> som skulle bekräfta den <em>icke</em>-judiska ursprunget av en presidentkandidat 1990 bekräftade Lems farhågor om att det var bättre att inte säga något om hans judiska bakgrund. Den berömda författaren förblev tyst om detta ämne fram till sin död.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Strugatski-bröderna visste också att de borde undvika att avslöja sin judiska ursprung. Liksom i kommunistiska Polen var judiskhet en allvarlig social och politisk belastning i Sovjetunionen. Brödernas far Nathan föddes i den judiska byn Dubovychi, nära den historiska staden Hlukhiv i nuvarande Ukrainas region Sumy. Nu ligger detta område farligt nära den rysk-ukrainska fronten. Nathan avsåg att följa i sin far Zalman från Cherson (dagens Ukraina) fotspår, som hade fått en universitetsutbildning och blivit advokat. Men det stora kriget, den bolsjevikiska revolutionen, inbördeskriget och partiarbetet planerade att hålla Nathan borta från att uppfylla sin dröm. Han fortsatte, deltog i distans- och kvällskurser närhelst en möjlighet dök upp.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Politiska utrensningar och etniskt utformade repressalier övertygade Nathan (som klokt nog gifte sig med en rysk ortodox flicka) att ge sina söner tydligt icke-judiska förnamn, populära bland etniska ryssar. Tack vare Zalmans tidigare beslut var familjens efternamn redan diskret slavisk. Ordet <em>struh</em> (<em>струг</em>) på ukrainska eller <em>strug</em> på polska står för det traditionella snickeri verktyget som kallas en dragkniv. Familjen kände väl till Holodomor i sovjetiska Ukraina och förintelsen. Dessutom levde de genom belägringen av Leningrad (Sankt Petersburg). Istället för att överlämna denna stad till tyskarna försvarade de sovjetiska myndigheterna den till priset av folkmord i stor skala bland dess invånare, som led av svår hunger. Stadens före krigets civila befolkning på 3,5 miljoner minskade till en tiondel av detta antal. Att hålla sig låg och inte sticka ut etniskt eller på annat sätt bland de fogliga ryska massorna var avgörande för överlevnad i Sovjetunionen. Denna typ av konformitet är återigen den nödvändiga normen i det nuvarande krigiska och neo-imperialistiska Ryssland.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Men i Sovjetunionen var det svårt att effektivt dölja sin härkomst, på grund av det byråkratiska kravet att avslöja faderns namn i sitt eget namn. Behovet av ett patronymiskt namn tvingade Arkady och Boris att lägga till \"Natanovich\" till sina namn. Ändå undvek bröderna klokt denna nödvändighet, och valde att bli kända på omslagen av sina medförfattade böcker, helt enkelt som \"Bröderna Strugatsky\" (<em>Братья Стругацкие</em>) eller alternativt som Arkady och Boris Strugatsky (<em>Аркадий и Борис Стругацкие</em>). Annars, när en antisemitisk censurinspektör insisterade, tog författarna till akronymerna AN och BN utöver deras gemensamma efternamn. Att stava ut detta \"N\" var uteslutet.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Vicious circle: mellan kvicksilver, antisemitism och folkmord</strong></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Har Asimov, Lem och Strugatski-bröderna något mer gemensamt än ett vagt minne av deras judiska ursprung? Alla dessa världsberömda författare härstammar från länderna i det tidigare polsk-litauiska Commonwealth. På ett eller annat sätt var de polsk-litauiska judar. Under 1930- och 1940-talen blev denna region Europas ökända \"Bloodlands\", där de sovjetiska och tyska totalitära regimernas folkmordsprojekt och ockupationer rumsligt överlappade i snabb följd. Lem och Strugatski-bröderna upplevde kraven av denna dödliga situation i full kraft och var tvungna att navigera den smala vägen till framgång i det efterkrigstidens sovjetiska blocket.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Asimov skonades från detta hårda öde, tack vare sina föräldrars gynnsamma beslut att åka till Amerika. Ändå lärde Asimov sig i detalj om förintelsen och utrotningen av den europeiska judendomen under den tyska ockupationen genom pressen; diskussioner med sina judiska släktingar och bekanta; och som soldat i den amerikanska armén. Efteråt gjorde de efterkrigssovjetiska förföljelserna av landets judar gång på gång rubriker i den amerikanska pressen.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Alla fyra science fiction-författare observerade eller upplevde personligen modernitet och teknologi i dess mest mördande spets. Tack vare denna giftiga kunskap lärde de sig att \"föreställa det ofattbara\" innan ens Bauman formulerade sitt ordspråk. Liksom författarna tillhörde denna sociolog samma sociala, etniska, post-konfessionella miljö av de jiddischtalande ashkenaziska judarna i Polen-Litauen. År 1989, när han föreläste vid universitetet i Leeds i Storbritannien, kunde Bauman säkert påstå att moderniteten som vi känner den idag producerade förintelsen och blev också en produkt av förintelsen. En del av denna process är västvärldens märkliga frånvaro av medvetenhet om den nästan omedelbara försvinnandet, under andra världskriget, av den fullt utvecklade jiddischspråkiga europeiska kulturen, med 12 miljoner talare världen över.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Förintelseöverlevande lyckades etablera sin central-europeiska nationalstat Israel i Mellanöstern. Nazityskland och dess program för den slutgiltiga lösningen fördömdes kraftfullt vid Nürnbergprocesserna. Fram till nyligen var det oacceptabelt att öppet uttrycka antisemitiska känslor i väst, särskilt i Tyskland. Nu, tyvärr, verkar tabut vara över. Det verkar som om det inte fanns något annat än utbildning och moral för att stoppa människor från att viska i varandras öron att \"Hitler var en stor ledare\" och \"judarna förtjänade sitt öde\".</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">I det efterkrigstidens USA fanns det initialt ingen marknad för böcker om förintelsen. I det sovjetiska blocket tillät censurerna inte öppen diskussion om Shoah. Istället – medvetet eller inte – smugglade Asimov, Lem och Strugatski-bröderna denna bittra kunskap under den glittrande fasaden av science fiction. I författarnas böcker, om läsaren observerar noga, skildras ghettoiseringen och avhumaniseringen av målgrupper, pogromer, etnisk rensning och folkmord noggrant. Dessa fyra författare visste om framtiden från sin levda nutid. Tyvärr vägrar denna nutid att bli förpassad till det förflutna. Istället fortsätter den att bli vår framtid. Låt oss vara klarsynta om situationen, det är vi som är \"<a href=\"https://www.nauka-pan.pl/index.php/nauka/article/view/816\">människor</a> som dömer människor till detta öde\".</span>\n<span class=\"para\"><strong>Tomasz Kamusella </strong>är lärare (Professor Extraordinarius) i modern central- och östeuropeisk historia vid universitetet i St Andrews i Skottland. Hans senaste volymer inkluderar <em>Politics and the Slavic Languages</em> (Routledge 2021), <em>Eurasian Empires as Blueprints for Ethiopia</em> (Routledge 2021), <em>Languages and Nationalism Instead of Empires</em> (Routledge 2023), <em>Politika gjuhësore dhe gjeopolitika</em> (Littera 2023), <em>Rreziqet e neoimperializmit rus</em> (Kristalina 2024) och <em>Papusza / Bronisława Wajs: Tears of Blood</em> (Brill 2024). Hans referens <em>Words in Space and Time: A Historical Atlas of Language Politics in Modern Central Europe</em> (CEU Press 2021) finns tillgänglig som en öppen tillgångspublikation.</span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><strong>Polonya-Litvanya, Rusya ve ABD Arasındaki Aşkenazi Yahudiliği</strong></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Erken modern dönemde, dünyanın Yahudilerinin çoğunluğu Polonya Krallığı ve Litvanya Büyük Dükalığı'nın Topluluğu'nda yaşıyordu. Artık unutulmuş olan bu alan, günümüzdeki Letonya ve Estonya'dan kuzeyde, günümüz Moldovası'na kadar güneyde, merkezi Polonya'dan batıda, doğu Ukrayna'ya kadar doğuda uzanıyordu. İngilizce'de bu siyasi yapı Polonya-Litvanya kısaltmasıyla bilinirken, çoğu halef devletinde \"Topluluk\" veya Slavca'da <em>Rech Pospolita</em> olarak adlandırılmaktadır. Tek istisna Polonya'dır; burada Topluluk, mevcut ulusal ana anlatının bir parçası olarak anachronistic bir tanım olan (bölünmeden önceki) Polonya olarak yalnızca iddia edilmektedir.</span>\n<span class=\"para\">18. yüzyılın sonlarında, Rusya - Prusya'nın halef devleti ile birlikte Habsburgların katılımıyla - Polonya-Litvanya'yı bölüştü. Topluluk, Avrupa'nın siyasi haritasından silindi. Bölünme hatları Napolyon Savaşları sırasında değişti ve Viyana Kongresi'nin (1815) ardından istikrar kazandı. Sonuç olarak, Rusya, Polonya-Litvanya topraklarının dörtte birinden fazlasını etkili bir şekilde ilhak etti.</span>\n<span class=\"para\">Sonuç olarak, neredeyse bir milenyum boyunca kendi kasabalarından ayrılmadan, dünyanın çoğu Yahudisi Rus İmparatorluğu içinde kendini buldu. Bu nedenle, günümüzde Aşkenazim'e \"Rus Yahudileri\" demek popüler hale geldi. Ancak bu yanlış bir tanım. Öncelikle, Polonya-Litvanya Yahudiliği'nin üyeleri veya soyundan gelenlerdir. Polonya-Litvanya'nın çoğunluğunun ilhakından sonra, St. Petersburg, Yahudilerin terk etmesinin yasak olduğu Yerleşim Pale'ini oluşturdu. Bu toprak ghetto'su, Rus sınırları içindeki Polonya-Litvanya topraklarıyla örtüşüyordu; kuzeyde Osmanlılardan ve Kırım Hanlığı'ndan alınan Karadeniz kıyısı da dahil. Yahudiler - \"yabancı kafirler\" (<em>innorodtsy</em>) - Rusya'nın kanonik Ortodoks hinterlandının itikadi saflığını kirletmelerinin önlenmesi gerekiyordu, ya da çarlık imparatorluğunun metropolü.</span>\n<span class=\"para\">Yerleşim Pale'i 1917'deki Bolşevik devrimine kadar hayatta kaldı. Polonya-Litvanya'nın aksine, bu toprak ghetto'su hükümet ve Hristiyan nüfusun antisemitik aşırılıklarına karşı hiçbir koruma sunmadı. Hristiyan kiliselerinin iki bin yıllık anti-Yahudi propaganda kampanyası, modern savaş ve nüfus kontrolü biçimleriyle birleşerek 1880'lerde eşi benzeri görülmemiş pogromların ardışık dalgalarına yol açtı. Çarlık otoriteleri kışkırtıcı veya en azından göz yumarak, Hristiyanlar, pale boyunca Yahudi komşularını düzenli olarak dövdü, soydu ve hatta öldürdü.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Pogromlardan Shoah'a</strong></span>\n<span class=\"para\">Güvenlik, adalet ve refah arayışında, hayatta kalanlar topluca Batı Avrupa ve Amerika'ya gitti. Özellikle Amerika Birleşik Devletleri'ne gittiler. Sonuç olarak, 1920'lerde New York, dünyanın en büyük Yahudi şehri haline geldi. O dönemde, Yahudiler tüm New Yorkluların çoğunluğunu oluşturuyordu. WASP (Beyaz Anglo-Sakson Protestan) Amerikalılarının daha gizli antisemitizmi, Büyük Buhran'ın ardından Polonya-Litvanya Yahudileri ile buluştu. Yeni getirilen kısıtlayıcı göç kotası, Yahudileri de kapsayarak dört on yıl boyunca yürürlükte kaldı. Nazi'ler 1930'larda Yahudilere zulmettiğinde ve sonraki on yılın ilk yarısında Holokost'u gerçekleştirdiğinde, dünyanın önde gelen demokrasisi Yahudilere soğuk bir omuz çevirdi.</span>\n<span class=\"para\">Holokost'tan önce, Üçüncü Reich ve Sovyetler Birliği'nin iki totaliter gücü 1939'da bir ittifak kurdu. Bu temelde, Hitler ve Stalin Orta Avrupa'yı fethetti ve bölüştü. Bu totaliter ittifakın bir parçası olarak, Sovyetler, Almanya'dan antisemitizmi kolayca benimsediler. Sovyet imparatorluğunda Yahudilerin yok edilmesi gerekmiyordu, ancak resmi güvensizlik, özellikle fethedilen topraklardan olmak üzere, Yahudilerin Sibirya ve Orta Asya'ya kitlesel sürgünlerine yol açtı. Bu cezai (veya Sovyet propagandasının kelime dağarcığında \"yeniden eğitim\") önlemi, bu Yahudi sürgünleri Holokost'tan kurtardı, eğer sürgün ve gulag toplama kamplarının sıkıntılarını atlatabilirlerse.</span>\n<span class=\"para\">İkinci Dünya Savaşı'ndan sonra, Holokost hayatta kalanları ve yukarıda bahsedilen Yahudi sürgünleri, Sovyetler Birliği'nde ve Sovyet bloğunda, özellikle Polonya'da, Yidiş dili topluluklarını ve kültürel yaşamlarını yeniden yaratmaya çalıştılar. Savaş öncesi canlı \"Yidişland\"ın soluk gölgesi, Polonya-Litvanya topraklarıyla sıkı bir şekilde örtüşüyordu. Moskova, Sovyetler Birliği'nde birkaç yıl boyunca zayıf bir canlanmaya izin verdi. Ancak, 1950'lerin başında, ülkenin Yidiş konuşan Yahudi elitleri idam edildi, birçok düşük rütbeli Yahudi yetkili ise gulag kamplarında on yıllar boyunca hapis cezasına çarptırıldı. Sovyet örneğini takip ederek, Çekoslovakya, Macaristan ve Romanya'da benzer \"anti-Siyonist eylemler\" gerçekleşti. Bu antisemitik eylemlerin en sonuncusu, 1968'de, komünist Polonya'da hala var olan Yidişland'ın son ateşini söndürdü.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Merkürlü insanlar</strong></span>\n<span class=\"para\">Yuri Slezkine, Sovyetler Birliği'nden kaçan Yahudi kökenli bir Amerikalı tarihçidir. 2004 tarihli monografisi <em>The Jewish Century</em>'de, Yahudilerin, Ermeniler, denizaşırı Çinliler ve Romanlar ile birlikte, küreselleşmiş modernitenin \"Merkürlü halklarından\" biri olduğunu öne sürdü. Bir arketip ara eleman olarak, ticaret, eğitim ve finansal hizmetler aracılığıyla bu Merkürlü halklar, dünyanın diğer uluslarını günümüzün küresel topluluğuna bağlamıştır. Örneğin, akademik araştırma, bankacılık, girişimcilik, ticaret ve pazarlama gibi birçok gelenek ve uygulama, Yidişland'da, ister yeshiva'da, pazar yerlerinde veya bir zamanlar Yidişland'da gelişen uluslararası Yahudi tüccar ve banker ağları içinde ortaya çıkmıştır.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Holokost'tan önce, bu tür ağlar, uzak bir shtetl'deki çaresiz yoksul Yahudi seyyahından, Fransız Rivierası'nda tatil yapmayı seven zengin bir Yahudi yatırımcıya kadar uzanıyordu. İlk küreselleşme çağının zirve noktasında, Büyük Savaş'tan önce, bu canlı bireyselleşmiş ekonomik ve kültürel bağlantılar, fikirlerin, malların ve yatırımların Rus İmparatorluğu'nun en uzak köşelerinden Batı Avrupa, Kuzey Amerika, birçok Latin Amerika devleti, Mandat Filistin, Güney Afrika, Kenya ve Avustralya'ya kadar değişimini sağladı.</span>\n<span class=\"para\">Holokost, Yidişland'ı ve onun sakinlerini ortadan kaldırdı. Ancak, onlar tarafından yaratılan ve yüzyıllar boyunca işletilen ağlar hâlâ var. Şimdi, modernliği Yahudilerden öğrenen (ve çoğu zaman bunu kabul etmeden çalan) diğer etnik kökenlerden gelen yeni gelenlerle doludur. Günümüzde, Küresel Kuzey'de, neredeyse tüm nüfus yüksek eğitimli ve uluslararası ticaret ve iletişim yöntemleriyle tanışmıştır. Hepsi, modernliğin dünya çapındaki Merkürlü loncasının üyeleri haline geldi. Küresel Güney'deki elitler için de aynı şey geçerlidir; artan sayıda tam ilkokul ve daha ileri eğitim almış insanla birlikte.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Bilim kurgu mu yoksa gözlemlenen gerçeklik mi?</strong></span>\n<span class=\"para\">Bilim kurgu, kendini bilen yazarlarla tanımlanmış bir tür olarak, genellikle Amerika Birleşik Devletleri'nde, savaşlar arası dönemde ortaya çıktı. İki savaş sonrası on yıl, bilim kurgunun altın çağına işaret etti ve bu türün Britanya ve Batı Avrupa'ya yayılmasını sağladı. Bu dönem, üretken Amerikalı yazar Isaac Asimov (1920-1992) ile güçlü bir şekilde ilişkilidir. 1942'de, galaktik imparatorlukların yükselişini ve düşüşünü anlatan ünlü <em>Foundation</em> kitap serisini (1951-1993) yazmaya başladı. Dahası, ikonik hikaye derlemesi <em>I, Robot</em>'da (1950), Asimov robotların üç yasasını formüle etti. Bugüne kadar bu yasalar, robotlar ve yapay zeka üzerine etik ve gelişim tartışmalarının merkezini oluşturmaktadır.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Sovyet sosyalist gerçekçilik dogması açısından, bilim kurgu, sosyalist blokta şüpheli bir türdü; Marxizm-Leninizmin ana ideolojik ilkeleriyle paylaşılan teknolojik iyimserliğine rağmen. 1956'da dogmatik Stalinizm'in resmi sona ermesinin ardından gelen siyasi ısınma döneminde, bilim kurgu, dünya çapında komünizm için geleceğe yönelik Sovyet vizyonunun ayrılmaz bir parçası olarak temkinli bir şekilde benimsenmiştir. Bu türde denemeler yapan birçok Sovyet yazar olmasına rağmen, \"belles lettres\" okuyucuları ve küresel gözlemcileri açısından, Sovyet bilim kurgu, Strugatski kardeşlerle, yani Arkady (1925-1991) ve Boris (1933-2012) ile eş anlamlı hale geldi. 1972 tarihli korkutucu romanları <em>Roadside Picnic</em>, alt tür olarak post-apokaliptik kurgunun öncüsüydü. Ancak daha da önemlisi, bu kitap şimdi Çernobil nükleer felaketini (1986) önceden haber veren bir eser olarak okunmaktadır; bu felaket, Sovyetler Birliği'nin dağılmasına önemli ölçüde katkıda bulunmuştur.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Son olarak, bilim kurgu, 1960'lar ve 1970'lerde ana akım edebiyatın bir parçası olarak kabul edildi. Bu başarı, büyük ölçüde Polonyalı bilim kurgu yazarı Stanisław Lem'in (1921-2006) eserlerine borçludur. En ünlü romanı <em>Solaris</em> (1961), bilinçli bir şekilde sanatsal prozayla yazılmış ve tür dışı bir şekilde inşa edilmiştir. Bu, tür dışı yazarların bilim kurgu yazabileceğini veya eserlerinde onun unsurlarını benimseyebileceğini göstermiştir. Dünya edebiyatına benzer bir hizmet, Gabriel Garcia Marquez tarafından, \"büyülü gerçekçilik\" olarak adlandırılan ve yüksek edebiyat için fanteziyi fiilen benimseyen eserleriyle gerçekleştirilmiştir.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Bilim kurgu yazılarında, Lem tam gelişmiş karakterler sunmuş ve gelecekle ilgili karamsarlık konusunda çekinmemiştir. Her iki özellik de ana akım edebiyatın karakteristikleridir ve insan durumunu uygun bir şekilde yansıtır. Bu edebi gelişim yönü, Lem'i Polonya'daki komünist \"kültürel üretim\" kontrolörlerine sevdirmedi. Sonuçta, komünist geleceğin bir işçi cenneti olarak propagandası yapılıyordu. Lem, bunun bir aptal cenneti veya bir \"bulut kukla ülkesi\" olacağını uyardı. Bu farkındalık, edebiyat ve bilim kurgunun tür ghetto'sundan uzaklaşma yolunda bir adım daha oldu.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Lem'in karamsarlığı, <em>Solaris</em>'te, uzaylı zekayla iletişimin imkansızlığı olarak ortaya çıktı. Bu, kitaplarının leitmotifi haline geldi ve Strugatski kardeşleri, başyapıtları <em>Roadside Picnic</em>'e giden yolda teşvik etti.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Açıkta saklanmak</strong></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Yahudi-Polonyalı sosyolog Zygmunt Bauman (1925-2017), 1989 tarihli klasik eseri <em>Holocaust and Modernity</em>'de, 1968'de komünist Polonya'dan sürgün edilen, \"1941'de bilmediğimiz şeyi biliyoruz; o da <em>hayal edilemeyen hayal edilmelidir.</em>\" uyarısında bulundu. Asimov, Lem ve Strugatski kardeşler tam olarak bunu yaptılar. Ve bu konuda, Bauman'ın ünlü uyarısını formüle etmesinden on yıllar önce. Bu dört yaratıcının ve 20. yüzyıldaki küresel bilim kurgunun yenilikçilerinin Bauman ve birbirleriyle ortak bir noktası olup olmadığı sorusu ortaya çıkıyor.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">İlk bakışta, bu pek olası görünmüyor; Lem ve Bauman'ın bir süre aynı komünist Polonya'yı vatan olarak paylaşmaları dışında. Ancak bu ikonik bilim kurgu yazarlarının aile geçmişine ve yaşanmış deneyimlerine daha yakından bakalım. Asimov, günümüzde Rusya'da bulunan Petrovichi adlı küçük bir köyde, Yidiş konuşan Yahudi ebeveynlere doğdu. Aile, bebeği Rusça olarak Isaak Iudovich Azimov (<em>Исаак Юдович Азимов</em>) olarak kayıt ettirdi. Aşkenazi shtetl'lerinde, çocuk Yidişçe'de Yitskhok Azimov (<em>יצחק</em> <em>אַזימאָװ</em>) olarak biliniyordu. Bölge, o zamanlar kısa süreli bağımsız Belarus, Bolşevik Rusya ve Polonya arasında tartışmalıydı. Büyük Savaş'ın umutsuzluğu ve belirsizliğinden kaçmak için, 1923'te aile Avrupa'dan ayrılıp Amerika'ya göç etti.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Bugün, kültür ve edebiyat tarihçileri, antisemitizmi unutarak, Asimov'u hem Belarus hem de Rusya için sahipleniyorlar. Petrovichi'nin bulunduğu Smolensk bölgesi, tarihsel olarak etnik Belarus topraklarına aittir. Ailenin soyadı, Belarusça konuşan bir bölgeden geldiklerini açıkça göstermektedir. Bu, \"kış tahılları\" anlamına gelir veya Belarusça'da <em>азіміна</em> olarak bilinir. Buna karşılık, Rusça'da bu terim <em>озимина</em> ve Polonya'da da <em>ozimina</em> olarak geçmektedir.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Stanisław Lem de Yahudi ebeveynlere doğdu, ancak Lwów'daki (günümüzde Batı Ukrayna'da Lviv) Polonya konuşan elit ile tamamen asimile oldu. Babası Samuel, zengin bir KBB doktoruydu. Büyük Savaş'tan önce, ailesi Avusturya-Macaristan'daki Galicia taç topraklarının bölgesel başkentinde iyi bir yaşam sürüyordu. Ancak, siyasi ve popüler antisemitizmin artışı, Samuel'i soyadını Lehm'den Lem'e değiştirmeye ikna etti. İlk form, \"kil\" anlamına gelen açıkça Alman bir terimdi. Ancak Galicia'nın sosyal ve etnik bağlamında, bu, Yahudiliğin açık bir işareti olarak yorumlandı; soyadı, Yidişçe'deki <em>leym</em> (<em>ליים</em>) kelimesinden geliyordu.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Rahatsız edici \"h\" harfini bırakmak, Yahudi kökenini inkar etme olanağı sağladı. Bu argüman, Birinci Dünya Savaşı'nın sonunda ve hemen sonrasında, Lwów'daki Kasım 1918'deki antisemitik kan banyosu da dahil olmak üzere birçok pogrom sırasında işe yaradı. Bu korkunç pogrom, Polonya ulus-devletinin bağımsızlığının ilan edildiği sırada gerçekleşti. Bu nedenle, Lem'in ebeveynleri şanslarını riske atmadı ve oğullarına tamamen Yahudi olmayan bir ilk isim verdiler. Stanisław, açıkça Slavca bir isimdir ve en çok Hristiyan Polonyalılar arasında popülerdir. Savaşlar arası Polonya'da okulda, Lem, Yahudi dininde dini eğitim aldı. Ancak, gelecekteki yazar, Lwów'un sonraki Sovyet ve Alman işgallerinden sahte \"Arian\" belgeleriyle kurtuldu; bu belgeler onu Katolik olarak tanımlıyordu.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Aile, Müttefiklerin savaşlar arası Polonya'nın doğu yarısını Sovyetler Birliği'ne dahil etme konusunda anlaştığını fark ettiğinde, savaş sonrası Polonya içinde kalan Galicia'nın ikinci en önemli şehri olan Kraków'a taşındılar. Savaş sırasında ve hemen sonrasında, Sovyet yönetiminin sıkıntılarını ve aşağılamalarını yaşadılar ve ondan uzak durmaya özen gösterdiler.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Asimov'un New York'taki durumunun aksine, Lem ve babası, Yahudi kökenlerini gizlemek zorunda kaldılar. Bu, aktif antisemitik zulümler ve yok etme dönemlerinde hayatta kalmanın <em>sine qua non</em> ön koşuluydu. Bu konuda, ne komünist ne de post-komünist Polonya'da bir şey değişmedi. Lem, ailesinin Yahudi kökeni hakkında herhangi bir soru veya tartışmadan uzak durdu. 1968'deki Yahudi sürgünü ve 1990'daki bir başkan adayının <em>non</em>-Yahudi kökenini doğrulamak için yapılması planlanan <a href=\"https://www.proquest.com/docview/1297202038\">soruşturma</a>, Lem'in Yahudi kökeni hakkında hiçbir şey söylemenin daha iyi olduğunu düşündüğünü doğruladı. Ünlü yazar, bu konuda ölümüne kadar sessiz kaldı.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Strugatski kardeşler de Yahudi kökenlerini ifşa etmekten kaçınmaları gerektiğini biliyorlardı. Komünist Polonya'da olduğu gibi, Sovyetler Birliği'nde de Yahudilik ciddi bir sosyal ve siyasi yükümlülük idi. Kardeşlerin babası Nathan, günümüzde Ukrayna'nın Sumy bölgesindeki tarihi Hlukhiv kasabasına yakın Dubovychi adlı Yahudi köyünde doğdu. Şimdi, bu bölge Rusya-Ukrayna cephesine tehlikeli derecede yakındır. Nathan, Kherson'dan (günümüzdeki Ukrayna) babası Zalman'ın izinden gitmeyi, üniversite eğitimi almayı ve avukat olmayı planlıyordu. Ancak, Büyük Savaş, Bolşevik devrimi, iç savaş ve parti çalışmaları, Nathan'ın hayalini gerçekleştirmesini engellemek için planlandı. Her fırsatta, uzaktan eğitim ve akşam kurslarına katılarak azimle devam etti.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Siyasi tasfiyeler ve etnik olarak tasarlanmış baskılar, Nathan'ı (akıllıca bir Rus Ortodoks kızıyla evlendi) oğullarına etnik Ruslar arasında popüler olan açıkça Yahudi olmayan ilk isimler vermeye ikna etti. Zalman'ın daha önceki kararı sayesinde, ailenin soyadı zaten göze çarpmayan bir Slavca isimdi. Ukraynaca'da <em>struh</em> (<em>струг</em>) veya Polonya'da <em>strug</em>, geleneksel bir ahşap işleme aracı olan bir çekme bıçağını ifade eder. Aile, Sovyet Ukrayna'daki Holodomor ve Holokost hakkında iyi bilgi sahibiydi. Üstüne üstlük, Leningrad (St. Petersburg) kuşatmasını yaşadılar. Sovyet otoriteleri, bu şehri Almanlara teslim etmek yerine, sakinleri arasında kitlesel açlıkla birlikte soykırıma varan kayıplar pahasına savundu. Şehrin savaş öncesi sivil nüfusu 3.5 milyon, bu sayının onda birine düşmüştü. Düşük profilde kalmak ve itaatkâr Rus kitlelerinden etnik veya başka bir şekilde sıyrılmamak, Sovyetler Birliği'nde hayatta kalmak için çok önemliydi. Bu tür bir uyum, günümüzdeki savaş yanlısı ve neo-emperyal Rusya'da da gerekli normdur.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Ancak, Sovyetler Birliği'nde, kökeninizi etkili bir şekilde gizlemek zordu; çünkü kendi adınızda babanın adını açıklama bürokratik gerekliliği vardı. Patronimik gerekliliği, Arkady ve Boris'in adlarına \"Natanovich\" eklemelerini zorunlu kıldı. Ancak, kardeşler bu gereklilikten akıllıca kaçındılar ve ortak yazdıkları kitapların kapaklarında \"Strugatsky Kardeşler\" (<em>Братья Стругацкие</em>) veya alternatif olarak Arkady ve Boris Strugatsky (<em>Аркадий и Борис Стругацкие</em>) olarak tanınmayı tercih ettiler. Aksi takdirde, antisemitik bir sansürcü ısrar ettiğinde, yazarlar, paylaşılan soyadlarına ek olarak AN ve BN kısaltmalarını kullanmaya başvuruyorlardı. Bu \"N\" harfini yazmak ise söz konusu değildi.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Kötü döngü: cıva, antisemitizm ve soykırım arasında</strong></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Asimov, Lem ve Strugatski kardeşlerin, Yahudi kökenleriyle ilgili belirsiz bir hatıra dışında daha fazla ortak noktası var mı? Bu dünya çapında tanınmış yazarların hepsi, eski Polonya-Litvanya Topluluğu topraklarından gelmektedir. Bir şekilde veya başka bir şekilde, Polonya-Litvanya Yahudileriydiler. 1930'lar ve 1940'larda, bu bölge, Sovyet ve Alman totaliter rejimlerinin soykırım projelerinin ve işgallerinin hızlı bir şekilde örtüştüğü Avrupa'nın kötü şöhretli \"Kanlı Toprakları\" haline geldi. Lem ve Strugatski kardeşler, bu ölümcül durumun zorunluluklarını tam anlamıyla deneyimlediler ve savaş sonrası Sovyet bloğunda başarıya giden dar yolu aşmak zorunda kaldılar.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Asimov, ailesinin Amerika'ya gitme konusundaki şanslı kararı sayesinde bu zor kaderden kurtuldu. Ancak, basından; Yahudi akrabaları ve tanıdıklarıyla yapılan tartışmalardan; ve ABD ordusunda bir asker olarak, Asimov, Holokost ve Alman işgali altındaki Avrupa Yahudilerinin yok edilmesi hakkında ayrıntılı bilgi edindi. Sonrasında, savaş sonrası Sovyetlerin ülkedeki Yahudilere yönelik zulümleri, defalarca ABD basınının manşetlerine çıktı.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Dört bilim kurgu yazarı da moderniteyi ve teknolojiyi en öldürücü keskinliğinde gözlemledi veya kişisel olarak deneyimledi. Bu zehirli bilgi sayesinde, \"hayal edilemeyeni hayal etmeyi\" öğrendiler; Bauman'ın bu ilkesini formüle etmesinden çok önce. Yazarlar gibi, bu sosyolog da Polonya-Litvanya'nın Yidiş konuşan Aşkenazi Yahudilerinin aynı sosyal, etnik, post-itikadi ortamına aitti. 1989'da Britanya'daki Leeds Üniversitesi'nde ders verirken, Bauman, modernitenin bugünkü haliyle Holokost'u ürettiğini ve aynı zamanda Holokost'un bir ürünü haline geldiğini güvenle ifade edebiliyordu. Bu sürecin bir parçası, Batı'nın İkinci Dünya Savaşı sırasında tam teşekküllü Yidiş dili Avrupa kültürünün, dünya çapında 12 milyon konuşmacıyla, neredeyse anında kaybolmasına dair tuhaf bir dikkatsizliktir.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Holokost hayatta kalanları, Orta Doğu'da kendi Orta Avrupa ulus-devletleri İsrail'i kurmayı başardılar. Nazi Almanyası ve Nihai Çözüm programı, Nuremberg Mahkemeleri'nde şiddetle kınandı. Yakın zamana kadar, Batı'da, özellikle Almanya'da, açıkça antisemitik duyguları dile getirmek kabul edilemezdi. Şimdi, ne yazık ki, bu tabu sona ermiş gibi görünüyor. Görünüşe göre, insanların birbirlerine \"Hitler büyük bir liderdi\" ve \"Yahudiler kaderlerini hak ediyordu\" diye fısıldamalarını durduracak tek şey eğitim ve ahlak kalmıştı.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Savaş sonrası Amerika Birleşik Devletleri'nde, başlangıçta Holokost hakkında kitaplar için bir pazar yoktu. Sovyet bloğunda sansürcüler, Shoah hakkında açık tartışmalara izin vermedi. Bunun yerine - bilinçli veya bilinçsiz - Asimov, Lem ve Strugatski kardeşler, bu acı bilgiyi bilim kurgunun parıltılı kılıfı altında kaçırdılar. Yazarların kitaplarında, okuyucu dikkatle gözlemlediğinde, hedef grupların ghettoizasyonu ve insanlıktan çıkarılması, pogromlar, etnik temizlik ve soykırım eylemleri titizlikle tasvir edilmektedir. Bu dört yazar, yaşadıkları mevcut durumdan geleceği biliyorlardı. Ne yazık ki, bu mevcut durum geçmişe terk edilmeyi reddediyor. Bunun yerine, sürekli olarak geleceğimiz haline geliyor. Durumu net bir şekilde ifade edelim, bu kaderi insanlara \"verme\" konusunda biziz.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Tomasz Kamusella </strong>İskoçya'daki St Andrews Üniversitesi'nde Modern Orta ve Doğu Avrupa Tarihi'nde Okutman (Profesör Extraordinarius) olarak görev yapmaktadır. Son eserleri arasında <em>Politics and the Slavic Languages</em> (Routledge 2021), <em>Eurasian Empires as Blueprints for Ethiopia</em> (Routledge 2021), <em>Languages and Nationalism Instead of Empires</em> (Routledge 2023), <em>Politika gjuhësore dhe gjeopolitika</em> (Littera 2023), <em>Rreziqet e neoimperializmit rus</em> (Kristalina 2024) ve <em>Papusza / Bronisława Wajs: Tears of Blood</em> (Brill 2024) bulunmaktadır. Referans eseri <em>Words in Space and Time: A Historical Atlas of Language Politics in Modern Central Europe</em> (CEU Press 2021) açık erişim yayını olarak mevcuttur.</span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        }
    },
    key:"revisionId": string:"vayuu3vcr6xwar3d2fj7df3xoqa",
    key:"pubDate": string:"2024-12-13T17:00:04",
    key:"contentUrl": {
        key:"en": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38383",
            key:"fromContentUrl": boolean:true,
            key:"firstLanguage": boolean:true
        },
        key:"bg": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38383",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38383",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38383",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38383",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38383",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38383",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38383",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38383",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38383",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38383",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38383",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38383",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38383",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38383",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38383",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38383",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"sr": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38383",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38383",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38383",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38383",
            key:"fromLang": string:"en"
        }
    },
    key:"languageDetails": {
        key:"OriginalLangauges": number:1,
        key:"ContentItemLangauges": number:1,
        key:"ContentItemTranslations": number:21
    },
    key:"originalLanguages": {
        key:"language_codes": [
            string:"en"
        ]
    },
    key:"revision": {
        key:"dateModified": string:"2024-12-15T12:01:50.766",
        key:"__typename": string:"Revision"
    },
    key:"mediaAssets": {
        key:"nodes": [
            {
                key:"uid": string:"eayusr3x5mj2ardi2n6w3a2arfu",
                key:"mediaType": string:"image",
                key:"title": {
                    key:"en": {
                        key:"value": string:"The,Moon,Above,Lviv,City,Center,At,Night"
                    }
                },
                key:"duration": null:null,
                key:"files": {
                    key:"nodes": [
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/shutterstock_1484525285-1536x1020.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/shutterstock_1484525285-1024x683.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/shutterstock_1484525285-scaled-e1734104276899.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/shutterstock_1484525285-300x199.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/shutterstock_1484525285-1024x680.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/shutterstock_1484525285-150x150.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/shutterstock_1484525285-768x510.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/shutterstock_1484525285-1024x492.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/shutterstock_1484525285-1024x660.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/shutterstock_1484525285-1024x900.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/shutterstock_1484525285-4096x2721.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/shutterstock_1484525285-180x180.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/shutterstock_1484525285-300x300.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/shutterstock_1484525285-600x600.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/shutterstock_1484525285-600x399.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/shutterstock_1484525285-100x100.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        }
                    ],
                    key:"__typename": string:"MediaAssetFilesByFileToMediaAssetBAndAManyToManyConnection"
                },
                key:"__typename": string:"MediaAsset"
            }
        ],
        key:"__typename": string:"ContentItemMediaAssetsByContentItemToMediaAssetAAndBManyToManyConnection"
    },
    key:"contentItemTranslations": {
        key:"nodes": [
            {
                key:"title": string:"Z Poľska-Litvy do sci-fi",
                key:"uid": string:"03e4bfdc-21fe-4fce-aa01-3879e5911e5a",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><strong style=\"font-size: inherit;\">Aškenázski židovstvo medzi Poľskom-Litvou, Ruskom a USA</strong></p>\n<p> </p>\n<p>V ranom modernom období žila väčšina židov na svete v Ríši Poľska a Veľkovojvodstva Litvy. Tento dnes zabudnutý kraj sa rozprestieral od dnešného Lotyšska a Estónska na severe po súčasné Moldavsko na juhu, a od stredného Poľska na západe po východnú Ukrajinu na východe. V angličtine je tento politický útvar známy pod skratkou Poľsko-Litva, zatiaľ čo v väčšine nástupníckych štátov je označovaný ako “Ríša” alebo <em>Rech Pospolita</em> v slovanských jazykoch. Jedinou výnimkou je Poľsko, kde je Ríša nárokovaná výlučne ako súčasť aktuálneho národného hlavného naratívu pod anachronickým označením (pred rozdelením) Poľsko.</p>\n<p>Na konci 18. storočia Rusko – spolu s nástupníckým štátom Pruskom a s účasťou Habsburgovcov – rozdelilo Poľsko-Litvu. Ríša bola vymazaná z politickej mapy Európy. Čiary rozdelenia sa zmenili počas napoleonských vojen pred stabilizovaním po Viedenskom kongrese (1815). V dôsledku toho Rusko efektívne anektovalo viac ako štyri pätiny poľsko-litovského územia.</p>\n<p>Na oplátku, bez opustenia svojich rodných miest takmer po celé tisícročie, sa väčšina židov na svete ocitla v Ruskom impériu. V dôsledku toho je dnes populárne označovať Aškenázov ako “ruských židov”. Avšak, je to nesprávne označenie. Predovšetkým sú členmi alebo potomkami poľsko-litovského židovstva. Po anexii väčšiny Poľska-Litvy vytvoril Petrohrad Pale osídlenia, z ktorého židom bolo zakázané odísť. Tento teritoriálny ghetto sa zhodoval s poľsko-litovskými zemami v ruských hraniciach, vrátane severného pobrežia Čierneho mora, ktoré bolo vtedy získané od Osmanov a Krymského chanátu. Židia – ako “cudzinci neveriaci” (<em>innorodtsy</em>) – museli byť chránení pred zneuctením konfesionálnej čistoty kanonicky pravoslávneho zázemia Ruska, alebo metropoly cárskeho impéria.</p>\n<p>Pale prežil až do boľševickej revolúcie v roku 1917. Na rozdiel od Poľska-Litvy, tento teritoriálny ghetto nenabídl žiadnu ochranu proti vláde a antisemitickým excesom kresťanskej populácie. Dvoma tisícročiami dlhá kampaň kresťanských cirkví proti židom, spojená s modernými formami vojny a kontroly populácie, viedla k postupným vlnám bezprecedentných pogromov počas 80. rokov 19. storočia. S cárskymi úradmi, ktoré podnecovali alebo aspoň zatvárali oči, kresťania pravidelne napádali, okrádali a dokonca zabíjali svojich židovských susedov po celej šírke a dĺžke pale.</p>\n<p><strong>Od pogromov po Šoa</strong></p>\n<p>V hľadaní bezpečia, spravodlivosti a prosperity, preživší masovo opustili svoje domovy smerom na Západnú Európu a do Ameriky. Išli najmä do Spojených štátov. V dôsledku toho sa v 20. rokoch New York stal najväčším židovským mestom na svete. V tom čase židia tvorili plurality všetkých Newyorčanov. Skryté antisemitizmus WASP (skratka pre White Anglo-Saxon Protestant) Američanov dohnal poľsko-litovských židov po Veľkej hospodárskej kríze. Novoprijaté obmedzujúce imigračné kvóty, ktoré sa týkali aj židov, zostali v platnosti štyri desaťročia. Keď nacisti prenasledovali židov počas 30. rokov a vykonali holocaust v prvej polovici nasledujúceho desaťročia, vedúca demokracia sveta obrátila chladnú tvár k židom.</p>\n<p>Pred holocaustom sa dve totalitné mocnosti Tretieho Ríše a Sovietskeho zväzu spojili v roku 1939. Na tomto základe Hitler a Stalin dobyli a rozdelili Strednú Európu. Ako súčasť tejto totalitnej aliancie, Sovieti ochotne prijali antisemitizmus z Nemecka. V sovietskom impériu židia nemali byť vyhladení, ale oficiálna nedôvera viedla k masovým deportáciám židov do Sibíri a Strednej Ázie, najmä z dobytých území. Tento represívny (alebo v slovníku sovietskej propagandy, “pre-vzdelávací”) krok paradoxne zachránil týchto židovských deportovaných pred holocaustom, pokiaľ prežili strádanie exilu a gulagových koncentračných táborov.</p>\n<p>Po druhej svetovej vojne sa preživší holocaustu a vyššie uvedení židovskí deportovaní pokúsili obnoviť svoje komunity a kultúrny život v jidiš v Sovietskom zväze a naprieč sovietskym blokom, najmä v Poľsku. Bledý odraz predvojnového živého “Jidišlandu” sa presne zhodoval s poľsko-litovskými zemami. Moskva umožnila slabé oživenie na niekoľko rokov v samotnom Sovietskom zväze. Ale na prelome 50. rokov bola židovská elita hovoríca jidiš v krajine popravovaná, zatiaľ čo mnohí nízko postavení židovskí úradníci dostali desiatky rokov v gulagových táboroch. Podľa sovietskeho príkladu nasledovali podobné “anti-zionistické akcie” v Československu, Maďarsku a Rumunsku. Posledné z týchto antisemitických akcií, v roku 1968, uhasilo posledný plameň Jidišlandu, ktorý ešte pretrvával v komunistickom Poľsku.</p>\n<p><strong>Merkúrski ľudia</strong></p>\n<p>Yuri Slezkine je americký historik židovského pôvodu, ktorý dezertoval zo Sovietskeho zväzu. Vo svojej monografii z roku 2004 <em>Židovské storočie</em> navrhol, že židia boli jedným z “Merkúrskych národov” globalizovanej modernity, spolu s Arménmi, čínskymi prisťahovalcami a Rómami. Ako archetypálny prostredník, prostredníctvom obchodu, vzdelania a finančných služieb spojili títo merkúrsky ľudia ostatné národy sveta do dnešnej globálnej komunity. Napríklad, mnohé zvyky a praktiky akademického výskumu, bankovníctva, podnikania, obchodu a marketingu sa prvýkrát objavili v židovských štetloch, či už v ješive, na trhových námestiach alebo v rámci transnárodných sietí židovských obchodníkov a bankárov, ktoré kedysi prosperovali naprieč Jidišlandom.</p>\n<p> </p>\n<p>Pred holocaustom sa takéto siete rozprestierali od beznádejne chudobného židovského obchodníka v odľahlom štetli po bohatého židovského investora, ktorý sa rád rekreoval na francúzskej Riviére. Na vrchole prvej éry globalizácie, pred Veľkou vojnou, táto živá sieť individualizovaných ekonomických a kultúrnych spojení umožnila výmenu myšlienok, tovaru a investícií z najvzdialenejších kútov Ruského impéria do Západnej Európy, Severnej Ameriky, mnohých latinskoamerických štátov, mandátneho Palestíny, Južnej Afriky, Kene a Austrálie.</p>\n<p>Holocaust vyhladil Jidišland a jeho obyvateľov. Napriek tomu siete, ktoré vytvorili a spravovali po stáročia, zostávajú. Teraz sú obsadené nováčikmi iných etnických pozadí, ktorí sa naučili (a často ukradli bez uznania) modernitu od židov. Dnes, v Globálnom severe, prakticky všetci obyvatelia sú vysoko vzdelaní a oboznámení s metódami medzinárodného obchodu a komunikácie. Všetci sa stali členmi celosvetového merkúrského cechu modernity. To isté platí pre elity v Globálnom juhu, spolu s rastúcim počtom ľudí s úplným základným a ďalším vzdelaním.</p>\n<p><strong>Science fiction alebo pozorovaná realita?</strong></p>\n<p>Science fiction ako definovaný žáner so seba vedomými autormi sa objavila v medzi vojnovej dobe, väčšinou v Spojených štátoch. Dve povojnové desaťročia ohlásili zlatú éru science fiction, vrátane rozšírenia tohto žánru do Británie a Západnej Európy. Toto obdobie je silne spojené s plodným americkým autorom Isaacom Asimovom (1920-1992). V roku 1942 začal písať príbehy, ktoré viedli k jeho trademarkovej sérii kníh <em>Foundation</em> (1951-1993), ktorá chronologicky sleduje vzostup a pád galaktických impérií. Čo je viac, v ikonickej zbierke príbehov <em>I, Robot</em> (1950) Asimov formuloval tri zákony robotiky. Doteraz tieto zákony tvoria jadro diskusií o etike a vývoji robotov a AI.</p>\n<p> </p>\n<p>Z pohľadu sovietskej dogmy socialistického realizmu bola science fiction podozrivým žánrom v socialistickom bloku, bez ohľadu na jej technologický optimizmus, ktorý zdieľal s hlavnými ideologickými zásadami marxizmu-leninizmu. V období politického uvoľnenia, ktoré nasledovalo po oficiálnom konci dogmatického stalinizmu v roku 1956, bola science fiction opatrne prijatá ako súčasť budúcnosť orientovanej sovietskej vízie celosvetového komunizmu. Napriek niekoľkým sovietskym autorom, ktorí sa pokúsili o tento žáner, z pohľadu čitateľov a globálnych pozorovateľov “belles lettres” sa sovietska science fiction stala synonymom pre bratov Strugatských, konkrétne, Arkadya (1925-1991) a Borisa (1933-2012). Vo svojej desivej románe z roku 1972 <em>Roadside Picnic</em> tento tandem predpovedal subžáner post-apokalyptickej fikcie. Ale čo je dôležitejšie, táto kniha je teraz čítaná ako predpoveď černobyľskej jadrovej katastrofy (1986), ktorá rozhodujúcim spôsobom prispela k rozpadnutiu Sovietskeho zväzu.</p>\n<p> </p>\n<p>Napokon, science fiction sa stala akceptovanou súčasťou mainstreamovej literatúry počas 60. a 70. rokov. Tento úspech sa z veľkej časti zrealizoval vďaka poľskému autorovi science fiction Stanisławovi Lemovi (1921-2006) a jeho dielu. Jeho najznámejší román <em>Solaris</em> (1961) je konštruovaný a písaný v ne-žánrovom štýle s vedomým použitím umeleckej prózy. Ukázal, že ne-žánroví autori môžu písať science fiction alebo prijať jej prvky vo svojich dielach. Podobnú službu svetovej literatúre vykonal Gabriel Garcia Marquez, ktorý v tom, čo sa stalo “magickým realizmom”, de facto prijal fantáziu pre vysoko kultúrnu literatúru.</p>\n<p> </p>\n<p>Vo svojich písaniach science fiction ponúkol Lem plne rozvinuté postavy a nevyhýbal sa pesimizmu ohľadom budúcnosti. Obe vlastnosti sú charakteristické pre mainstreamovú literatúru a presne odrážajú ľudskú existenciu. Tento smer literárneho vývoja nezískal Lema na strane komunistických kontrolórov “kultúrnej produkcie” v Poľsku. Napokon, komunistická budúcnosť bola propagandisticky prezentovaná ako raj pre robotníkov. Lem varoval, že to bude raj bláznov alebo nejaká “krajina v oblakoch”. Toto uvedomenie bolo ďalším krokom k literatúre a preč od žánrového geta science fiction.</p>\n<p> </p>\n<p>Lemov pesimizmus sa prejavil v <em>Solaris</em> ako nemožnosť komunikácie s mimozemskou inteligenciou. Stalo sa to leitmotívom jeho kníh, ktoré povzbudili bratov Strugatských na ceste k ich majstrovskému dielu <em>Roadside Picnic</em>.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Skryté na očiach</strong></p>\n<p> </p>\n<p>Vo svojej klasickej práci <em>Holocaust a modernita</em> (1989) židovsko-poľský sociológ Zygmunt Bauman (1925-2017), ktorý bol v roku 1968 vyhnaný z komunistického Poľska, varoval “vieme, čo sme nevedeli v roku 1941; že aj <em>nepredstaviteľné by malo byť predstavené.</em>” Asimov, Lem a bratia Strugatskí to presne urobili. A na túto tému, desaťročia predtým, než Bauman formuloval svoje slávne varovanie. Otázka vzniká, či mali títo štyria tvorcovia a inovátoři globálnej science fiction v 20. storočí niečo spoločné s Baumanom a navzájom.</p>\n<p> </p>\n<p>Na prvý pohľad to vyzerá nepravdepodobne, okrem toho, že Lem a Bauman zdieľali na chvíľu rovnaké komunistické Poľsko ako svoju vlasť. Ale pozrime sa bližšie na rodinné pozadie a prežité skúsenosti týchto ikonických autorov science fiction. Asimov sa narodil v malej dedinke Petrovichi, dnes v Rusku, židovským rodičom hovoríacim jidiš. Zaregistrovali dieťa u pohanských úradov v ruštine ako Isaak Iudovich Azimov (<em>Исаак Юдович Азимов</em>). V ich aškenázskom štetli bol chlapec známy v jidiš ako Yitskhok Azimov (<em>יצחק</em> <em>אַזימאָװ</em>). Oblasť bola sporná medzi vtedy krátko nezávislým Bieloruskom, boľševickým Ruskom a Poľskom. Aby unikli beznádeji a neistote Veľkej vojny, ktorá sa tam zdala pokračovať bez prestania, v roku 1923 rodina opustila Európu a emigrovala do Spojených štátov.</p>\n<p> </p>\n<p>Dnes miestni historici kultúry a literatúry, zabúdajúci na antisemitizmus, pripisujú Asimova ako Bielorusku, tak aj Rusku. Región Smolenska, kde sa Petrovichi nachádza, patrí historicky k etnickým bieloruským oblastiam. Priezvisko rodiny jasne naznačuje, že pochádzali z bielorusky hovoriacej oblasti. Znamená to “zimné zrná” alebo <em>азіміна</em> v bieloruštine. Naopak, v ruštine je tento termín <em>озимина</em> a rovnaký v poľštine, <em>ozimina</em>.</p>\n<p> </p>\n<p>Stanisław Lem sa tiež narodil židovským rodičom, ale plne sa asimiloval s poľsky hovoriacou elitou v Lwowie (dnes Lviv na západnej Ukrajine). Jeho otec Samuel bol bohatý lekár ORL. Pred Veľkou vojnou sa rodine darilo dobre v regionálnom hlavnom meste korunného územia Halič v Rakúsko-Uhorsku. Avšak, nárast politického a populárneho antisemitizmu presvedčil Samuela, aby zmenil pravopis svojho priezviska z Lehm na Lem. Prvá forma bola jasne nemecký termín pre “hlínu”. Ale v sociálnom a etnickom kontexte Haliče to bolo interpretované ako zjavný znak židovstva, priezvisko pochádzajúce z jidiš slova <em>leym</em> (<em>ליים</em>) pre “hlínu”.</p>\n<p> </p>\n<p>Odmietnutie urážlivého “h” umožnilo poprieť jeho židovský pôvod. Argument sa hodil počas mnohých pogromov na konci prvej svetovej vojny a v jej bezprostrednom následku, vrátane antisemitickej krvavej lázne v Lwowie v novembri 1918. Tento hrozný pogrom sa odohral, keď bola vyhlásená nezávislosť poľského národného štátu. Preto Lemovi rodičia neriskovali a obdarili svojho syna úplne nežidovským menom. Stanisław je jasne slovanské meno, najpopulárnejšie medzi pohanskými Poľanmi. V škole v medzi vojnovej Poľsku navštevoval Lem náboženské vyučovanie v židovskom náboženstve. Ale budúci spisovateľ prežil následné sovietske a nemecké okupácie Lwowa na falošných “árijských” dokladoch, ktoré ho identifikovali ako katolíka.</p>\n<p> </p>\n<p>Keď rodina zistila, že spojenci súhlasili s pripojením východnej polovice medzi vojnového Poľska k Sovietskeho zväzu, presťahovali sa do druhého najdôležitejšieho mesta Haliče, ktoré zostalo v povojnovom Poľsku, teda do Krakova. Počas vojny a bezprostredne po nej zažili strádanie a poníženie sovietskej vlády a urobili všetko pre to, aby sa jej vyhli.</p>\n<p> </p>\n<p>Na rozdiel od Asimova v New Yorku, Lem senior a junior museli skrývať svoj židovský pôvod ako opatrnosť. Bolo to <em>sine qua non</em> predpokladom prežitia v časoch aktívnych antisemitických prenasledovaní a vyhladzovania. Nič sa v tomto ohľade nezmenilo ani v komunistickom, ani v postkomunistickom Poľsku. Lem sa vyhýbal akýmkoľvek otázkam alebo diskusiám o židovskom pôvode svojej rodiny. Vysídlenie židov v roku 1968 a takmer oficiálne <a href=\"https://www.proquest.com/docview/1297202038\">vyšetrovanie</a>, ktoré malo potvrdiť <em>ne</em>-židovský pôvod prezidentského kandidáta v roku 1990, potvrdilo Lemove obavy, že je lepšie nehovoriť o svojom židovskom pôvode. Slávny spisovateľ zostal na túto tému ticho až do svojej smrti.</p>\n<p> </p>\n<p>Bratia Strugatskí tiež vedeli, že by sa mali vyhnúť odhaleniu svojho židovského pôvodu. Rovnako ako v komunistickom Poľsku, židovstvo bolo v Sovietskom zväze vážnou sociálnou a politickou záťažou. Otec bratov Nathan sa narodil v židovskej dedine Dubovychi, blízko historického mesta Hlukhiv v súčasnej Ukrajine v regióne Sumy. Teraz je táto oblasť nebezpečne blízko rusko-ukrajinskej fronty. Nathan mal v úmysle nasledovať kroky svojho otca Zalman z Chersonu (dnešná Ukrajina), ktorý získal univerzitné vzdelanie a stal sa právnikom. Ale Veľká vojna, boľševická revolúcia, občianska vojna a stranícka práca mu zabránili splniť jeho sen. Vytrval, navštevoval externé a večerné kurzy, kedykoľvek sa naskytla príležitosť.</p>\n<p> </p>\n<p>Politické čistky a etnicky navrhnuté represie presvedčili Nathana (ktorý rozumne oženil s ruskou pravoslávnou dievčinou), aby svojim synom dali jasne nežidovské mená, populárne medzi etnickými Rusmi. Vďaka predchádzajúcemu rozhodnutiu Zalmanovej rodiny bolo priezvisko rodiny už nenápadne slovanské. Slovo <em>struh</em> (<em>струг</em>) v ukrajinčine alebo <em>strug</em> v poľštine znamená tradičný drevársky nástroj známy ako ťahací nôž. Rodina dobre vedela o Holodomore v sovietskom Ukrajine a holocaustu. Okrem toho prežili obliehanie Leningradu (Petrohrad). Namiesto toho, aby sa toto mesto vzdalo Nemcom, sovietske úrady ho bránili za cenu genocídnych strát medzi jeho obyvateľmi, ktorí trpeli masovým hladom. Predvojnová civilná populácia mesta 3,5 milióna sa znížila na desatinu tohto čísla. Zostať v ústraní a nevyčnievať etnicky alebo inak z poslušných ruských mas bolo kľúčové pre prežitie v Sovietskom zväze. Tento typ konformity je opäť požadovanou normou v súčasnom vojnovom a neoimperiálnom Rusku.</p>\n<p> </p>\n<p>Avšak, v Sovietskom zväze bolo ťažké účinne skryť svoj pôvod, kvôli byrokratickej požiadavke odhaliť meno otca vo vlastnom mene. Potreba patronymického mena prinútila Arkadya a Borisa pridať “Natanovich” k svojim menám. Napriek tomu sa bratia šikovne vyhli tejto potrebe, rozhodli sa byť známi na obálkach svojich spoluautorských kníh jednoducho ako “Bratia Strugatskí” (<em>Братья Стругацкие</em>) alebo alternatívne ako Arkady a Boris Strugatsky (<em>Аркадий и Борис Стругацкие</em>). Inak, keď antisemitický cenzor trval, autori sa uchýlili k skratkám AN a BN okrem ich spoločného priezviska. Vyhlásenie tohto “N” nebolo možné.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Zlý kruh: medzi ortuťou, antisemitizmom a genocídou</strong></p>\n<p> </p>\n<p>Majú Asimov, Lem a bratia Strugatskí niečo viac spoločné než vágne spomienky na svoj židovský pôvod? Všetci títo svetoznámi autori pochádzajú z krajín bývalej Poľsko-Litovskej Ríše. Tak či onak, boli poľsko-litovskými židmi. Počas 30. a 40. rokov sa tento región stal známy ako “Krvavé krajiny” Európy, kde genocídne projekty a okupácie sovietskych a nemeckých totalitných režimov sa priestorovo prekrývali v rýchlej následnosti. Lem a bratia Strugatskí zažili naliehavosti tejto smrteľnej situácie naplno a museli sa orientovať na úzkej ceste k úspechu v povojnovom sovietskom bloku.</p>\n<p> </p>\n<p>Asimov bol ušetrený tohto ťažkého osudu, vďaka priaznivému rozhodnutiu svojich rodičov odísť do Ameriky. Napriek tomu sa z tlače; diskusií so svojimi židovskými príbuznými a známosťami; a ako vojak v americkej armáde, Asimov podrobne dozvedel o holocaustu a vyhladení európskeho židovstva pod nemeckou okupáciou. Následne, povojnové sovietske prenasledovania židov v krajine sa opakovane dostávali na titulné strany americkej tlače.</p>\n<p> </p>\n<p>Všetci štyria autori science fiction pozorovali alebo osobne zažili modernitu a technológiu na jej najvražednejšom ostrí. Vďaka tomuto jedovatému poznaniu sa naučili, ako “predstaviť nepredstaviteľné” ešte predtým, než Bauman formuloval svoj výrok. Rovnako ako autori, tento sociológ patril do rovnakého sociálneho, etnického, post-konfesionálneho prostredia židovských aškenázskych židov Poľska-Litvy. V roku 1989, keď prednášal na Univerzite v Leedsu v Británii, mohol Bauman bezpečne vyhlásiť, že modernita, ako ju poznáme dnes, vyprodukovala holocaust a tiež sa stala produktom holocaustu. Neoddeliteľnou súčasťou tohto procesu je zaujímavá nepozornosť Západu voči takmer okamžitému zmiznutiu, počas druhej svetovej vojny, plnohodnotnej európskej kultúry hovorenej jidiš, s 12 miliónmi hovoriacich po celom svete.</p>\n<p> </p>\n<p>Preživší holocaustu sa podarilo založiť svoj stredoeurópsky národný štát Izrael na Blízkom východe. Nacistické Nemecko a jeho program konečného riešenia boli hlasno odsúdené na Norimberských procesoch. Až donedávna bolo neprijateľné otvorene vyjadrovať antisemitické pocity na Západe, najmä v Nemecku. Teraz, bohužiaľ, sa zdá, že tabu je preč. Zdá sa, že neexistovalo nič iné, len vzdelanie a morálka, ktoré by zabránili ľuďom šepkať si do uší, že “Hitler bol veľký vodca” a “židia si zaslúžili svoj osud”.</p>\n<p> </p>\n<p>V povojnových Spojených štátoch, spočiatku, neexistoval trh pre knihy o holocaustu. V sovietskom bloku cenzori nedovolili otvorenú diskusiu o Šoa. Namiesto toho – vedome alebo nie – Asimov, Lem a bratia Strugatskí pašovali toto horké poznanie pod lesklým rúškom science fiction. V knihách autorov, ak čitateľ pozorne sleduje, sú ghettoizácia a dehumanizácia cieľových skupín, pogromy, etnické čistenie a činy genocídy starostlivo zobrazené. Títo štyria autori vedeli o budúcnosti zo svojho prežitého prítomnosti. Bohužiaľ, tento prítomnosť sa odmieta odovzdať minulosti. Namiesto toho sa neustále stáva našou budúcnosťou. Buďme jasne mysliaci o situácii, sme to my, ktorí “<a href=\"https://www.nauka-pan.pl/index.php/nauka/article/view/816\">ľudia</a> odsudzujú ľudí k tomuto osudu”.</p>\n<p><strong>Tomasz Kamusella </strong>je čitateľ (profesor extraordinarius) v oblasti modernej strednej a východnej európskej histórie na Univerzite St Andrews v Škótsku. Jeho nedávne publikácie zahŕňajú <em>Politika a slovanské jazyky</em> (Routledge 2021), <em>Eurázijské impériá ako plány pre Etiópiu</em> (Routledge 2021), <em>Jazyky a nacionalizmus namiesto impérií</em> (Routledge 2023), <em>Politika jazyka a geopolitika</em> (Littera 2023), <em>Riziká ruskej neoimperializmu</em> (Kristalina 2024) a <em>Papusza / Bronisława Wajs: Slzy krvi</em> (Brill 2024). Jeho referenčná práca <em>Slová v priestore a čase: Historický atlas jazykovej politiky v modernej strednej Európe</em> (CEU Press 2021) je dostupná ako publikácia s otvoreným prístupom.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayusr3x5mj2qrhqvstyohwhlg6",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:33:48.071",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayuu3vcr6xwar3d2fj7df3xoqa",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Science fiction je žáner, ktorý sa snaží predpovedať ľudskú budúcnosť cez prizmu očakávaného technologického pokroku. Málokto si uvedomuje, že vznikol z tragickej skúsenosti židovskej komunity Poľska a Litvy počas temného 20. storočia.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"sk",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:33:48.073",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"De Polônia-Lituânia à ficção científica",
                key:"uid": string:"11604921-d788-4cc2-9c87-4ee8412d5c91",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><strong style=\"font-size: inherit;\">A comunidade judaica ashkenazi entre a Polônia-Lituânia, Rússia e os EUA</strong></p>\n<p> </p>\n<p>No período moderno, a maioria dos judeus do mundo vivia na Comunidade do Reino da Polônia e no Grão-Ducado da Lituânia. Este reino agora esquecido se estendia do que hoje é Letônia e Estônia no norte até a atual Moldávia no sul, e da Polônia central no oeste até a Ucrânia oriental no leste. Em inglês, a entidade é conhecida pelo nome abreviado de Polônia-Lituânia, enquanto na maioria das entidades sucessoras é chamada de “Comunidade” ou <em>Rech Pospolita</em> em eslava. A única exceção é a Polônia, onde a Comunidade é reivindicada exclusivamente como parte da narrativa nacional atual sob a designação anacrônica de Polônia (pré-partição).</p>\n<p>No final do século XVIII, a Rússia – ao lado da entidade sucessora da Prússia e com a participação dos Habsburgo – partiu a Polônia-Lituânia. A Comunidade foi apagada do mapa político da Europa. As linhas de divisão mudaram durante as Guerras Napoleônicas antes de se estabilizarem após o Congresso de Viena (1815). Como resultado, a Rússia efetivamente anexou mais de quatro quintos do território polaco-lituano.</p>\n<p>Por sua vez, sem deixar suas cidades natais por quase um milênio, a maioria dos judeus do mundo se viu dentro do Império Russo. Como resultado, hoje em dia é comum referir-se aos ashkenazim como “judeus russos”. No entanto, é um equívoco. Primeiro de tudo, eles são membros ou descendentes da comunidade judaica polaco-lituana. Após a anexação da maioria da Polônia-Lituânia, São Petersburgo criou o Pale de Alojamento, do qual os judeus estavam proibidos de sair. Este gueto territorial coincidia com as terras polaco-lituanas dentro das fronteiras russas, incluindo a costa norte do Mar Negro, que foi então tomada dos otomanos e do Canato da Crimeia. Os judeus – como “infiéis estrangeiros” (<em>innorodtsy</em>) – tinham que ser impedidos de profanar a pureza confessional do hinterland canonicamente ortodoxo da Rússia, ou da metrópole do império czarista.</p>\n<p>O Pale sobreviveu até a revolução bolchevique em 1917. Ao contrário da Polônia-Lituânia, este gueto territorial não ofereceu proteção contra o governo e os excessos antissemitas da população cristã. A campanha de propaganda anti-judaica de duas milênios das igrejas cristãs, casada com formas modernas de guerra e controle populacional, resultou em sucessivas ondas de pogroms sem precedentes durante a década de 1880. Com as autoridades czaristas incitando ou pelo menos fechando os olhos, os cristãos regularmente agrediam, roubavam e até matavam seus vizinhos judeus em toda a extensão do pale.</p>\n<p><strong>Dos pogroms à Shoah</strong></p>\n<p>Em busca de segurança, justiça e prosperidade, os sobreviventes partiram em massa para a Europa Ocidental e as Américas. Eles foram especialmente para os Estados Unidos. Como resultado, na década de 1920, Nova York se tornou a maior cidade judaica do mundo. Naquela época, os judeus constituíam uma pluralidade de todos os nova-iorquinos. O antissemitismo mais velado dos WASP (um acrônimo para Protestantes Anglo-Saxões Brancos) americanos alcançou os judeus polaco-lituanos após a Grande Depressão. As novas cotas de imigração restritivas que também abrangiam os judeus permaneceram em vigor por quatro décadas. Quando os nazistas perseguiram os judeus durante a década de 1930 e realizaram o Holocausto na primeira metade da década seguinte, a principal democracia do mundo virou as costas para os judeus.</p>\n<p>Antes do Holocausto, as duas potências totalitárias do Terceiro Reich e da União Soviética forjaram uma aliança em 1939. Com base nisso, Hitler e Stálin conquistaram e dividiram a Europa Central. Como parte dessa aliança totalitária, os soviéticos prontamente adotaram o antissemitismo da Alemanha. No império soviético, os judeus não deveriam ser exterminados, mas a desconfiança oficial levou às expulsões em massa de judeus para a Sibéria e Ásia Central, especialmente dos territórios conquistados. Esta medida punitiva (ou, no vocabulário da propaganda soviética, “reeducação”) salvou paradoxalmente esses judeus expulsos do Holocausto, desde que sobrevivessem às privações do exílio e dos campos de concentração gulag.</p>\n<p>Após a Segunda Guerra Mundial, os sobreviventes do Holocausto e os mencionados judeus expulsos tentaram recriar suas comunidades de língua yídiche e a vida cultural na União Soviética e em todo o bloco soviético, ou seja, especialmente na Polônia. A sombra pálida da vibrante “Yiddishland” anterior à guerra coincidiu estritamente com as terras polaco-lituanas. Moscovo permitiu um fraco renascimento por alguns anos na própria União Soviética. Mas, na virada da década de 1950, a elite judaica de língua yídiche do país foi executada, enquanto numerosos funcionários judeus de baixo escalão foram condenados a décadas nos campos gulag. Seguindo o exemplo soviético, ações semelhantes “anti-sionistas” ocorreram na Checoslováquia, Hungria e Romênia. A última dessas ações antissemitas, em 1968, extinguiu a última chama de Yiddishland que ainda persistia na Polônia comunista.</p>\n<p><strong>Pessoas mercuriais</strong></p>\n<p>Yuri Slezkine é um historiador americano de origem judaica que desertou da União Soviética. Em sua monografia de 2004 <em>The Jewish Century</em>, ele propôs que os judeus eram um dos “povos mercuriais” de uma modernidade globalizada, ao lado dos armênios, chineses no exterior e os romani. Como um intermediário arquetípico, através do comércio, educação e serviços financeiros, esses povos mercuriais conectaram as outras nações do mundo na comunidade global de hoje. Por exemplo, muitos costumes e práticas de pesquisa acadêmica, bancos, empreendedorismo, comércio e marketing surgiram primeiro em shtetls judaicos, seja na yeshiva, praças de mercado ou dentro de redes transnacionais de comerciantes e banqueiros judeus que outrora prosperaram em Yiddishland.</p>\n<p> </p>\n<p>Antes do Holocausto, tais redes se estendiam do desesperadamente pobre vendedor ambulante judeu em um remoto shtetl ao rico investidor judeu que costumava passar férias na Riviera Francesa. No auge da primeira era da globalização, antes da Grande Guerra, essa vibrante teia de conexões econômicas e culturais individualizadas permitiu a troca de ideias, bens e investimentos desde os confins mais distantes do Império Russo até a Europa Ocidental, América do Norte, numerosos estados da América Latina, Palestina Mandatária, África do Sul, Quênia e Austrália.</p>\n<p>O Holocausto erradicou Yiddishland e seus habitantes. No entanto, as redes que eles criaram e geriram por séculos permanecem. Agora, elas são compostas por recém-chegados de outras origens étnicas que aprenderam (e muitas vezes roubaram sem reconhecer) a modernidade dos judeus. Hoje em dia, no Norte Global, praticamente toda a população é altamente educada e familiarizada com os métodos de comércio e comunicações internacionais. Todos se tornaram membros da guilda mercurial mundial da modernidade. O mesmo é verdade para as elites no Sul Global, ao lado de um número crescente de pessoas com educação básica e superior completa.</p>\n<p><strong>Ficção científica ou realidade observada?</strong></p>\n<p>A ficção científica como um gênero definido com escritores autoconscientes surgiu no período entre guerras, principalmente nos Estados Unidos. As duas décadas pós-guerra anunciaram a era de ouro da ficção científica, incluindo a disseminação desse gênero para a Grã-Bretanha e Europa Ocidental. Este período está fortemente associado ao prolífico escritor americano Isaac Asimov (1920-1992). Em 1942, ele começou a escrever histórias que deram origem à sua famosa série de livros <em>Foundation</em> (1951-1993), que narra a ascensão e queda de impérios galácticos. Além disso, na icônica coleção de histórias <em>I, Robot</em> (1950), Asimov formulou as três leis da robótica. Até hoje, essas leis constituem o núcleo das discussões sobre a ética e o desenvolvimento de robôs e IA.</p>\n<p> </p>\n<p>Do ponto de vista da dogma soviética do realismo socialista, a ficção científica era um gênero suspeito no bloco socialista, independentemente de seu otimismo tecnológico compartilhado com os principais princípios ideológicos do marxismo-leninismo. No período do descongelamento político que se seguiu ao fim oficial do stalinismo dogmático em 1956, a ficção científica foi cautelosamente abraçada como parte integrante de uma visão soviética voltada para o futuro do comunismo mundial. Apesar de vários escritores soviéticos que tentaram sua sorte nesse gênero, do ponto de vista dos leitores e observadores globais de “belles lettres”, a ficção científica soviética se tornou sinônimo dos irmãos Strugatski, a saber, Arkady (1925-1991) e Boris (1933-2012). Em seu assombroso romance de 1972 <em>Roadside Picnic</em>, a dupla prefigurou o subgênero da ficção pós-apocalíptica. Mas, mais importante, este livro é agora lido como uma premonição do desastre nuclear de Chernobyl (1986), que contribuiu decisivamente para a desintegração da União Soviética.</p>\n<p> </p>\n<p>Por último, mas não menos importante, a ficção científica foi aceita como parte da literatura mainstream durante as décadas de 1960 e 1970. Essa conquista se materializou em grande parte graças à obra do autor polonês de ficção científica Stanisław Lem (1921-2006). Seu romance mais renomado <em>Solaris</em> (1961) é construído e escrito de uma maneira não convencional, com o uso consciente de prosa artística. Ele mostrou que escritores não pertencentes ao gênero poderiam escrever ficção científica ou abraçar seus elementos em suas obras. Um serviço semelhante à literatura mundial foi realizado por Gabriel Garcia Marquez que, no que se tornou “realismo mágico”, de fato adotou a fantasia para a literatura erudita.</p>\n<p> </p>\n<p>Em seus escritos de ficção científica, Lem ofereceu personagens plenamente desenvolvidos e não hesitou em expressar pessimismo sobre o futuro. Ambas as características são típicas da literatura mainstream e refletem adequadamente a condição humana. Esta direção de desenvolvimento literário não agradou aos controladores comunistas da “produção cultural” na Polônia. Afinal, o futuro comunista foi propagandeado como um paraíso dos trabalhadores. Lem alertou que seria um paraíso de tolos ou alguma “terra de nuvens de cucos”. Essa realização foi mais um passo em direção à literatura e longe do gueto do gênero da ficção científica.</p>\n<p> </p>\n<p>O pessimismo de Lem se manifestou em <em>Solaris</em> como a impossibilidade de comunicação com inteligência extraterrestre. Isso se tornou um leitmotiv de seus livros, que incentivou os irmãos Strugatski no caminho para sua obra-prima <em>Roadside Picnic</em>.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Escondendo-se à vista de todos</strong></p>\n<p> </p>\n<p>Em sua obra clássica <em>Holocausto e Modernidade</em> (1989), o sociólogo judaico-polonês Zygmunt Bauman (1925-2017), expulso da Polônia comunista em 1968, advertiu “sabemos o que não sabíamos em 1941; que também <em>o inimaginável deve ser imaginado.</em>” Asimov, Lem e os irmãos Strugatsky fizeram exatamente isso. E, a esse respeito, décadas antes de Bauman formular sua famosa advertência. A questão que surge é se esses quatro criadores e inovadores da ficção científica global no século XX tinham algo em comum com Bauman e entre si.</p>\n<p> </p>\n<p>À primeira vista, isso parece improvável, além de Lem e Bauman compartilharem por um tempo a mesma Polônia comunista como sua terra natal. Mas vamos olhar mais de perto o histórico familiar e a experiência vivida desses icônicos escritores de ficção científica. Asimov nasceu na pequena vila de Petrovichi, hoje na Rússia, de pais judeus que falavam yídiche. Eles registraram o bebê com as autoridades gentias em russo como Isaak Iudovich Azimov (<em>Исаак Юдович Азимов</em>). Em seu shtetl ashkenazi, o menino era conhecido em yídiche como Yitskhok Azimov (<em>יצחק</em> <em>אַזימאָװ</em>). A área era contestada entre a então brevemente independente Bielorrússia, a Rússia bolchevique e a Polônia. Para escapar da desesperança e incerteza da Grande Guerra que parecia continuar lá sem interrupção, em 1923, a família deixou a Europa e emigrou para os Estados Unidos.</p>\n<p> </p>\n<p>Hoje, historiadores locais de cultura e literatura, esquecendo-se do antissemitismo, reivindicam Asimov tanto para a Bielorrússia quanto para a Rússia. A região de Smolensk, onde Petrovichi está localizada, pertence às terras historicamente étnicas bielorrussas. O sobrenome da família indica claramente que eles provinham de uma área de língua bielorrussa. Significa “grãos de inverno” ou <em>азіміна</em> em bielorrusso. Em contraste, em russo, esse termo é <em>озимина</em> e o mesmo em polonês, <em>ozimina</em>.</p>\n<p> </p>\n<p>Stanisław Lem também nasceu de pais judeus, mas se assimilou completamente à elite de língua polonesa em Lwów (atualmente, Lviv, na Ucrânia ocidental). Seu pai Samuel era um rico médico otorrinolaringologista. Antes da Grande Guerra, a vida era boa para sua família na capital regional da província da Galícia na Áustria-Hungria. No entanto, o aumento do antissemitismo político e popular convenceu Samuel a alterar a grafia de seu sobrenome de Lehm para Lem. A primeira forma era um termo claramente alemão para “argila”. Mas no contexto social e étnico da Galícia, foi interpretado como um sinal óbvio de judaicidade, o sobrenome derivando da palavra yídiche <em>leym</em> (<em>ליים</em>) para “argila”.</p>\n<p> </p>\n<p>Eliminar o “h” ofensivo permitiu a negação de sua origem judaica. O argumento foi útil durante numerosos pogroms no final da Primeira Guerra Mundial e em seu imediato pós-guerra, incluindo o banho de sangue antijudaico em Lwów em novembro de 1918. Este horrível pogrom ocorreu quando a independência do estado-nação polonês foi proclamada. Portanto, os pais de Lem não correram riscos e deram ao filho um nome próprio totalmente não judaico. Stanisław é um nome claramente eslavo, mais popular entre os poloneses gentios. Na escola na Polônia entre guerras, Lem frequentou instruções religiosas na religião judaica. Mas o futuro escritor sobreviveu às subsequentes ocupações soviéticas e alemãs de Lwów com documentos “arianos” falsos, que o identificavam como católico.</p>\n<p> </p>\n<p>Quando a família percebeu que os Aliados haviam concordado com a incorporação da metade oriental da Polônia entre guerras na União Soviética, mudaram-se para a segunda cidade mais importante da Galícia que permaneceu dentro da Polônia pós-guerra, ou seja, Cracóvia. Durante a guerra e imediatamente depois, eles experimentaram as privações e indignidades do domínio soviético e se certificarão de evitar isso.</p>\n<p> </p>\n<p>Ao contrário de Asimov em Nova York, Lem pai e filho tiveram que ocultar sua origem judaica como precaução. Era a <em>sine qua non</em> condição de sobrevivência em tempos de perseguições antissemitas ativas e extermínio. Nada mudou nesse aspecto, nem na Polônia comunista nem na pós-comunista. Lem evitou qualquer questão ou discussão sobre a origem judaica de sua família. A expulsão de judeus em 1968 e a quase oficial <a href=\"https://www.proquest.com/docview/1297202038\">investigação</a> que deveria confirmar a origem <em>não</em> judaica de um candidato presidencial em 1990 confirmaram os medos de Lem de que era melhor não dizer nada sobre sua origem judaica. O famoso escritor permaneceu em silêncio sobre esse assunto até sua morte.</p>\n<p> </p>\n<p>Os irmãos Strugatsky também sabiam que deveriam evitar revelar sua origem judaica. Assim como na Polônia comunista, a judaicidade era uma séria responsabilidade social e política na União Soviética. O pai dos irmãos, Nathan, nasceu na aldeia judaica de Dubovychi, perto da histórica cidade de Hlukhiv, na atual região de Sumy, na Ucrânia. Agora, essa área está perigosamente próxima da frente russo-ucraniana. Nathan pretendia seguir os passos de seu pai Zalman, de Kherson (atual Ucrânia), que havia obtido uma educação universitária e se tornado advogado. Mas a Grande Guerra, a revolução bolchevique, a guerra civil e o trabalho partidário conspiraram para manter Nathan longe de realizar seu sonho. Ele perseverou, frequentando cursos extramuros e noturnos sempre que uma oportunidade surgia.</p>\n<p> </p>\n<p>Purga política e repressões etnicamente projetadas convenceram Nathan (que sabiamente se casou com uma garota ortodoxa russa) a dar a seus filhos nomes próprios claramente não judaicos, populares entre os russos étnicos. Graças à decisão anterior de Zalman, o sobrenome da família já era discretamente eslavo. A palavra <em>struh</em> (<em>струг</em>) em ucraniano ou <em>strug</em> em polonês refere-se à ferramenta tradicional de marcenaria conhecida como formão. A família sabia bem sobre o Holodomor na Ucrânia soviética e o Holocausto. Além disso, viveram o cerco de Leningrado (São Petersburgo). Em vez de entregar esta cidade aos alemães, as autoridades soviéticas a defenderam a um custo de perdas em escala genocida entre seus habitantes, que sofreram com a fome generalizada. A população civil da cidade antes da guerra, de 3,5 milhões, foi reduzida a um décimo desse número. Manter-se discreto e não se destacar etnicamente ou de outra forma entre as massas russas dóceis foi fundamental para a sobrevivência na União Soviética. Esse tipo de conformidade é novamente a norma exigida na atual Rússia beligerante e neo-imperial.</p>\n<p> </p>\n<p>No entanto, na União Soviética, era difícil esconder efetivamente a própria origem, devido à exigência burocrática de ter que revelar o nome do pai no próprio nome. A necessidade de um patronímico obrigou Arkady e Boris a acrescentar “Natanovich” aos seus nomes. No entanto, os irmãos evitaram habilmente essa necessidade, optando por serem conhecidos nas capas de seus livros co-autoria como os “Irmãos Strugatsky” (<em>Братья Стругацкие</em>) ou alternativamente como Arkady e Boris Strugatsky (<em>Аркадий и Борис Стругацкие</em>). Caso contrário, quando um censor antissemita insistia, os escritores recorriam aos acrônimos AN e BN, além de seu sobrenome compartilhado. Soletrar esse “N” estava fora de questão.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Círculo vicioso: entre mercúrio, antissemitismo e genocídio</strong></p>\n<p> </p>\n<p>Asimov, Lem e os irmãos Strugatsky têm algo mais em comum do que uma vaga lembrança de sua origem judaica? Todos esses escritores de renome mundial provêm das terras da antiga Comunidade Polaco-Lituana. De uma forma ou de outra, eles eram judeus polaco-lituanos. Durante as décadas de 1930 e 1940, essa região se tornou as notórias “Terras de Sangue” da Europa, onde os projetos genocidas e ocupações dos regimes totalitários soviético e alemão se sobrepuseram espacialmente em rápida sucessão. Lem e os irmãos Strugatsky vivenciaram as exigências dessa situação letal em toda a sua força e tiveram que navegar pelo caminho estreito para o sucesso no bloco soviético pós-guerra.</p>\n<p> </p>\n<p>Asimov foi poupado desse destino difícil, graças à decisão favorável de seus pais de deixar a América. No entanto, através da imprensa; discussões com seus parentes e conhecidos judeus; e como soldado no exército dos EUA, Asimov aprendeu em detalhes sobre o Holocausto e a exterminação da comunidade judaica europeia sob ocupação alemã. Subsequentemente, as perseguições soviéticas pós-guerra aos judeus do país repetidamente chegaram às primeiras páginas da imprensa dos EUA.</p>\n<p> </p>\n<p>Todos os quatro autores de ficção científica observaram ou vivenciaram pessoalmente a modernidade e a tecnologia em sua forma mais assassina. Graças a esse conhecimento venenoso, eles aprenderam a “imaginar o inimaginável” antes mesmo de Bauman formular seu ditado. Assim como os escritores, esse sociólogo pertencia ao mesmo meio social, étnico e pós-confessional dos judeus ashkenazitas de língua yídiche da Polônia-Lituânia. Em 1989, ao lecionar na Universidade de Leeds na Grã-Bretanha, Bauman pôde afirmar com segurança que a modernidade como a conhecemos hoje produziu o Holocausto e, também, se tornou um produto do Holocausto. Parte integrante desse processo é a curiosa distração do Ocidente em relação ao desaparecimento quase instantâneo, durante a Segunda Guerra Mundial, da cultura europeia de língua yídiche, com 12 milhões de falantes em todo o mundo.</p>\n<p> </p>\n<p>Sobreviventes do Holocausto conseguiram estabelecer seu estado-nação centro-europeu de Israel no Oriente Médio. A Alemanha nazista e seu programa da Solução Final foram ressonantemente condenados nos Julgamentos de Nuremberg. Até recentemente, era inaceitável expressar abertamente sentimentos antissemitas no Ocidente, especialmente na Alemanha. Agora, infelizmente, o tabu parece ter acabado. Parece que não havia nada além de educação e moralidade para impedir as pessoas de sussurrar ao ouvido uma das outras que “Hitler foi um grande líder” e “os judeus mereciam seu destino”.</p>\n<p> </p>\n<p>Nos Estados Unidos pós-guerra, inicialmente, não havia mercado para livros sobre o Holocausto. No bloco soviético, os censores não permitiram discussões abertas sobre a Shoah. Em vez disso – consciente ou não – Asimov, Lem e os irmãos Strugatsky contrabandeavam esse conhecimento amargo sob a brilhante aparência da ficção científica. Nos livros dos escritores, se o leitor observar de perto, a guetização e desumanização de grupos alvo, pogroms, limpeza étnica e atos de genocídio são meticulosamente retratados. Esses quatro autores sabiam sobre o futuro a partir de seu presente vivido. Infelizmente, esse presente se recusa a ser consignado ao passado. Em vez disso, continua se tornando nosso futuro. Vamos ser claros sobre a situação, somos nós que “<a href=\"https://www.nauka-pan.pl/index.php/nauka/article/view/816\">pessoas</a> que condenam pessoas a esse destino”.</p>\n<p><strong>Tomasz Kamusella </strong>é Leitor (Professor Extraordinarius) em História Moderna da Europa Central e Oriental na Universidade de St Andrews, na Escócia. Seus volumes recentes incluem <em>Politics and the Slavic Languages</em> (Routledge 2021), <em>Eurasian Empires as Blueprints for Ethiopia</em> (Routledge 2021), <em>Languages and Nationalism Instead of Empires</em> (Routledge 2023), <em>Politika gjuhësore dhe gjeopolitika</em> (Littera 2023), <em>Rreziqet e neoimperializmit rus</em> (Kristalina 2024) e <em>Papusza / Bronisława Wajs: Tears of Blood</em> (Brill 2024). Sua referência <em>Words in Space and Time: A Historical Atlas of Language Politics in Modern Central Europe</em> (CEU Press 2021) está disponível como uma publicação de acesso aberto.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayusr3x5mj2qrhqvstyohwhlg6",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:17:41.462",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayuu3vcr6xwar3d2fj7df3xoqa",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>A ficção científica é um gênero que aspira prever o futuro humano através da lente do progresso tecnológico esperado. Poucos percebem que surgiu da trágica experiência da comunidade judaica da Polônia-Lituânia durante o sombrio século XX.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"pt",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:17:41.463",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Dalla Polonia-Lituania alla fantascienza",
                key:"uid": string:"29dfc80d-04a4-42c7-9b3c-78062733ae6c",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><strong style=\"font-size: inherit;\">L'ebraismo ashkenazita tra Polonia-Lituania, Russia e Stati Uniti</strong></p>\n<p> </p>\n<p>Nel periodo moderno, la maggior parte degli ebrei del mondo viveva nel Commonwealth del Regno di Polonia e nel Granducato di Lituania. Questo regno ora dimenticato si estendeva da quello che oggi è la Lettonia e l'Estonia a nord fino all'attuale Moldavia a sud, e dalla Polonia centrale a ovest fino all'Ucraina orientale a est. In inglese, il governo è conosciuto con il nome abbreviato di Polonia-Lituania, mentre nella maggior parte dei governi successori è chiamato “Commonwealth” o <em>Rech Pospolita</em> in slavo. L'unica eccezione è la Polonia, dove il Commonwealth è rivendicato esclusivamente come parte della narrativa nazionale attuale sotto la designazione anacronistica di Polonia (pre-partizione).</p>\n<p>Alla fine del XVIII secolo, la Russia – insieme al governo successore della Prussia e con la partecipazione degli Asburgo – partizionò la Polonia-Lituania. Il Commonwealth fu cancellato dalla mappa politica d'Europa. Le linee di divisione cambiarono durante le guerre napoleoniche prima di stabilizzarsi in seguito al Congresso di Vienna (1815). Di conseguenza, la Russia annesse effettivamente oltre quattro quinti del territorio polacco-lituano.</p>\n<p>Di conseguenza, senza lasciare le loro città natali per quasi un millennio, la maggior parte degli ebrei del mondo si trovò all'interno dell'Impero Russo. Di conseguenza, oggigiorno è comune riferirsi agli ashkenaziti come “ebrei russi”. Tuttavia, è un termine improprio. Prima di tutto, sono membri o discendenti dell'ebraismo polacco-lituano. Dopo l'annessione della maggior parte della Polonia-Lituania, San Pietroburgo creò il Pale of Settlement, dal quale gli ebrei erano proibiti di uscire. Questo ghetto territoriale coincideva con le terre polacco-lituane all'interno dei confini russi, inclusa la costa settentrionale del Mar Nero, allora sequestrata agli Ottomani e al Khanato di Crimea. Gli ebrei – come “infedeli stranieri” (<em>innorodtsy</em>) – dovevano essere impediti di contaminare la purezza confessionale dell'entroterra canonico ortodosso della Russia, o della metropoli dell'impero zarista.</p>\n<p>Il Pale sopravvisse fino alla rivoluzione bolscevica del 1917. A differenza della Polonia-Lituania, questo ghetto territoriale non offriva alcuna protezione contro il governo e gli eccessi antisemiti della popolazione cristiana. La campagna di propaganda anti-ebraica delle chiese cristiane, lunga due millenni, unita a forme moderne di guerra e controllo della popolazione, portò a ondate successive di pogrom senza precedenti durante gli anni '80 dell'Ottocento. Con le autorità zariste che incitavano o almeno chiudevano un occhio, i cristiani maltrattavano regolarmente, derubavano e persino uccidevano i loro vicini ebrei lungo l'ampiezza e la lunghezza del pale.</p>\n<p><strong>Da pogrom a Shoah</strong></p>\n<p>In cerca di sicurezza, giustizia e prosperità, i sopravvissuti partirono in massa per l'Europa occidentale e le Americhe. Andarono soprattutto negli Stati Uniti. Di conseguenza, negli anni '20, New York divenne la città ebraica più grande del mondo. A quel tempo, gli ebrei costituivano una pluralità di tutti i newyorkesi. L'antisemitismo più nascosto degli americani WASP (un acronimo per White Anglo-Saxon Protestant) raggiunse gli ebrei polacco-lituani in seguito alla Grande Depressione. Le nuove quote di immigrazione restrittive, che coprivano anche gli ebrei, rimasero in vigore per quattro decenni. Quando i nazisti perseguitarono gli ebrei durante gli anni '30 e attuarono l'Olocausto nella prima metà del decennio successivo, la principale democrazia del mondo si voltò dall'altra parte nei confronti degli ebrei.</p>\n<p>Prima dell'Olocausto, le due potenze totalitarie del Terzo Reich e dell'Unione Sovietica forgiarono un'alleanza nel 1939. Su questa base, Hitler e Stalin conquistarono e partizionarono l'Europa centrale. Come parte di questa alleanza totalitaria, i sovietici adottarono prontamente l'antisemitismo dalla Germania. Nell'impero sovietico, gli ebrei non dovevano essere sterminati, ma la diffidenza ufficiale portò alle espulsioni di massa di ebrei in Siberia e in Asia centrale, specialmente dai territori conquistati. Questa misura punitiva (o nel vocabolario della propaganda sovietica, “rieducazione”) paradossalmente salvò questi espulsi ebrei dall'Olocausto, a patto che sopravvivessero alle privazioni dell'esilio e dei campi di concentramento gulag.</p>\n<p>Dopo la Seconda Guerra Mondiale, i sopravvissuti all'Olocausto e gli espulsi ebrei sopra menzionati tentarono di ricreare le loro comunità di lingua yiddish e la vita culturale nell'Unione Sovietica e in tutto il blocco sovietico, cioè, specialmente in Polonia. L'ombra pallida del vibrante “Yiddishland” prebellico coincideva strettamente con le terre polacco-lituane. Mosca consentì una debole rinascita per un paio d'anni nell'Unione Sovietica stessa. Ma, all'inizio degli anni '50, l'élite ebraica di lingua yiddish del paese fu giustiziata, mentre numerosi funzionari ebrei di basso rango furono condannati a decenni nei campi gulag. Seguendo l'esempio sovietico, simili “azioni anti-sioniste” seguirono in Cecoslovacchia, Ungheria e Romania. L'ultima di queste azioni antisemite, nel 1968, spense l'ultima fiamma di Yiddishland che ancora persisteva nella Polonia comunista.</p>\n<p><strong>Popolo mercuriano</strong></p>\n<p>Yuri Slezkine è uno storico americano di origine ebraica che è fuggito dall'Unione Sovietica. Nella sua monografia del 2004 <em>The Jewish Century</em>, propose che gli ebrei fossero uno dei “popoli mercuriani” di una modernità globalizzata, insieme agli armeni, ai cinesi all'estero e ai rom. Come archetipico intermediario, attraverso il commercio, l'istruzione e i servizi finanziari, questi popoli mercuriani hanno connesso le altre nazioni del mondo nella comunità globale di oggi. Ad esempio, molte consuetudini e pratiche della ricerca accademica, della banca, dell'imprenditorialità, del commercio e del marketing emersero per la prima volta negli shtetls ebraici, sia nella yeshiva, nelle piazze del mercato o all'interno di reti transnazionali di mercanti e banchieri ebrei che un tempo prosperavano in Yiddishland.</p>\n<p> </p>\n<p>Prima dell'Olocausto, tali reti si estendevano dal disperatamente povero venditore ambulante ebreo in uno shtetl remoto al ricco investitore ebreo che amava trascorrere le vacanze nella Riviera francese. Al culmine della prima era della globalizzazione, prima della Grande Guerra, questa vibrante rete di connessioni economiche e culturali individualizzate consentì lo scambio di idee, beni e investimenti dalle più lontane regioni dell'Impero Russo all'Europa occidentale, al Nord America, a numerosi stati dell'America Latina, alla Palestina mandataria, al Sudafrica, al Kenya e all'Australia.</p>\n<p>L'Olocausto ha eradicato Yiddishland e i suoi abitanti. Eppure, le reti che avevano creato e gestito per secoli rimangono. Ora sono composte da nuovi arrivati di altri background etnici che hanno appreso (e spesso rubato senza riconoscere) la modernità dagli ebrei. Oggigiorno, nel Nord Globale, praticamente tutta la popolazione è altamente istruita e conosce i metodi del commercio e delle comunicazioni internazionali. Tutti sono diventati membri della gilda mercuriana mondiale della modernità. Lo stesso vale per le élite nel Sud Globale, insieme a un numero crescente di persone con un'istruzione elementare completa e ulteriore.</p>\n<p><strong>Fantascienza o realtà osservata?</strong></p>\n<p>La fantascienza come genere definito con scrittori consapevoli di sé emerse nel periodo tra le due guerre, principalmente negli Stati Uniti. I due decenni post-bellici segnarono l'età d'oro della fantascienza, inclusa la diffusione di questo genere in Gran Bretagna e in Europa occidentale. Questo periodo è fortemente associato allo scrittore americano prolifico Isaac Asimov (1920-1992). Nel 1942 iniziò a scrivere storie che generarono la sua serie di libri <em>Foundation</em> (1951-1993), che cronaca l'ascesa e la caduta degli imperi galattici. Inoltre, nella iconica raccolta di racconti <em>I, Robot</em> (1950), Asimov formulò le tre leggi della robotica. Fino ad oggi, queste leggi costituiscono il nucleo delle discussioni sull'etica e lo sviluppo dei robot e dell'IA.</p>\n<p> </p>\n<p>Dal punto di vista del dogma sovietico del realismo socialista, la fantascienza era un genere sospetto nel blocco socialista, indipendentemente dal suo ottimismo tecnologico condiviso con i principali principi ideologici del marxismo-leninismo. Nel periodo di distensione politica che seguì la fine ufficiale del dogmatico stalinismo nel 1956, la fantascienza fu accolta con cautela come parte integrante di una visione sovietica orientata al futuro del comunismo mondiale. Nonostante alcuni scrittori sovietici che provarono a cimentarsi in questo genere, dal punto di vista dei lettori e degli osservatori globali delle “belles lettres”, la fantascienza sovietica divenne sinonimo dei fratelli Strugatski, ovvero Arkady (1925-1991) e Boris (1933-2012). Nel loro inquietante romanzo del 1972 <em>Roadside Picnic</em>, il tandem prefigurò il sottogenere della fiction post-apocalittica. Ma, cosa più importante, questo libro è ora letto come una profezia del disastro nucleare di Chernobyl (1986), che contribuì decisamente alla disintegrazione dell'Unione Sovietica.</p>\n<p> </p>\n<p>Ultimo ma non meno importante, la fantascienza divenne accettata come parte della letteratura mainstream durante gli anni '60 e '70. Questo risultato si materializzò in gran parte grazie all'opera dello scrittore di fantascienza polacco Stanisław Lem (1921-2006). Il suo romanzo più rinomato <em>Solaris</em> (1961) è costruito e scritto in modo non di genere con l'uso consapevole della prosa artistica. Ha dimostrato che gli scrittori non di genere potevano scrivere fantascienza o abbracciare i suoi elementi nelle loro opere. Un servizio simile alla letteratura mondiale fu svolto da Gabriel Garcia Marquez che in quello che divenne il “realismo magico” di fatto abbracciò la fantasia per la letteratura di alta cultura.</p>\n<p> </p>\n<p>Nei suoi scritti di fantascienza, Lem offrì personaggi completamente sviluppati e non si tirò indietro dal pessimismo riguardo al futuro. Entrambi i tratti sono caratteristici della letteratura mainstream e riflettono adeguatamente la condizione umana. Questa direzione dello sviluppo letterario non fece piacere ai controllori comunisti della “produzione culturale” in Polonia. Dopotutto, il futuro comunista era propagandato come un paradiso per i lavoratori. Lem avvertì che sarebbe stato un paradiso per sciocchi o una sorta di “terra dei cucù”. Questa realizzazione fu un ulteriore passo verso la letteratura e lontano dal ghetto di genere della fantascienza.</p>\n<p> </p>\n<p>Il pessimismo di Lem si manifestò in <em>Solaris</em> come l'impossibilità di comunicazione con intelligenze extraterrestri. Divenne un leitmotiv dei suoi libri, che incoraggiò i fratelli Strugatski nel loro cammino verso il loro capolavoro <em>Roadside Picnic</em>.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Nascondersi in bella vista</strong></p>\n<p> </p>\n<p>Nel suo lavoro classico <em>Holocaust and Modernity</em> (1989), il sociologo ebreo-polacco Zygmunt Bauman (1925-2017), espulso dalla Polonia comunista nel 1968, avvertì “sappiamo ciò che non sapevamo nel 1941; che anche <em>l'inimmaginabile deve essere immaginato.</em>” Asimov, Lem e i fratelli Strugatsky hanno fatto esattamente questo. E a dire il vero, decenni prima che Bauman formulasse il suo famoso monito. La domanda sorge se questi quattro creatori e innovatori della fantascienza globale nel XX secolo avessero qualcosa in comune con Bauman e tra di loro.</p>\n<p> </p>\n<p>A prima vista, ciò sembra improbabile, a parte il fatto che Lem e Bauman condivisero per un po' la stessa Polonia comunista come loro patria. Ma diamo un'occhiata più da vicino al contesto familiare e all'esperienza vissuta di questi iconici scrittori di fantascienza. Asimov nacque nel piccolo villaggio di Petrovichi, oggi in Russia, da genitori ebrei di lingua yiddish. Registrarono il bambino presso le autorità gentili in russo come Isaak Iudovich Azimov (<em>Исаак Юдович Азимов</em>). Nel loro shtetl ashkenazita, il ragazzo era conosciuto in yiddish come Yitskhok Azimov (<em>יצחק</em> <em>אַזימאָװ</em>). L'area era contesa tra la Bielorussia allora brevemente indipendente, la Russia bolscevica e la Polonia. Per sfuggire alla disperazione e all'incertezza della Grande Guerra che sembrava continuare lì senza sosta, nel 1923, la famiglia lasciò l'Europa e emigrò negli Stati Uniti.</p>\n<p> </p>\n<p>Oggi, storici locali della cultura e della letteratura, dimentichi dell'antisemitismo, rivendicano Asimov sia per la Bielorussia che per la Russia. La regione di Smolensk, dove si trova Petrovichi, appartiene storicamente alle terre etnicamente bielorusse. Il cognome della famiglia indica chiaramente che provenivano da un'area di lingua bielorussa. Significa “grani invernali” o <em>азіміна</em> in bielorusso. Al contrario, in russo questo termine è <em>озимина</em> e lo stesso in polacco, <em>ozimina</em>.</p>\n<p> </p>\n<p>Stanisław Lem nacque anch'egli da genitori ebrei ma si assimilò completamente con l'élite di lingua polacca a Lwów (oggi Lviv nell'Ucraina occidentale). Suo padre Samuel era un ricco medico otorinolaringoiatra. Prima della Grande Guerra, la vita era buona per la sua famiglia nella capitale regionale della corona della Galizia in Austria-Ungheria. Tuttavia, l'aumento dell'antisemitismo politico e popolare convinse Samuel a modificare la scrittura del suo cognome da Lehm a Lem. La prima forma era un termine chiaramente tedesco per “argilla”. Ma nel contesto sociale ed etnico della Galizia, era interpretato come un segno ovvio di ebraicità, il cognome derivava dalla parola yiddish <em>leym</em> (<em>ליים</em>) per “argilla”.</p>\n<p> </p>\n<p>Eliminare la “h” offensiva consentì di negare la sua origine ebraica. L'argomento si rivelò utile durante numerosi pogrom alla fine della Prima Guerra Mondiale e nel suo immediato dopoguerra, incluso il bagno di sangue antisemita a Lwów nel novembre 1918. Questo orrendo pogrom si verificò quando fu proclamata l'indipendenza dello stato-nazione polacco. Pertanto, i genitori di Lem non presero rischi e dotarono il loro figlio di un nome di battesimo completamente non ebraico. Stanisław è un nome chiaramente slavo, molto popolare tra i polacchi gentili. A scuola nella Polonia tra le due guerre, Lem seguì le istruzioni religiose nella religione ebraica. Ma il futuro scrittore sopravvisse alle successive occupazioni sovietiche e tedesche di Lwów con documenti “ariani” falsi, che lo identificavano come cattolico.</p>\n<p> </p>\n<p>Quando la famiglia si rese conto che gli Alleati avevano concordato l'incorporazione della metà orientale della Polonia tra le due guerre nell'Unione Sovietica, si trasferirono nella seconda città più importante della Galizia che rimase all'interno della Polonia postbellica, cioè Cracovia. Durante la guerra e immediatamente dopo, sperimentarono le privazioni e le umiliazioni del dominio sovietico e si assicurarono di stare lontani da esso.</p>\n<p> </p>\n<p>A differenza di Asimov a New York, Lem senior e junior dovettero nascondere il loro background ebraico come precauzione. Era la <em>sine qua non</em> condizione di sopravvivenza in tempi di persecuzioni antisemite attive e sterminio. Nulla cambiò in questo senso né nella Polonia comunista né in quella post-comunista. Lem evitò qualsiasi domanda o discussione sull'origine ebraica della sua famiglia. L'espulsione degli ebrei nel 1968 e la quasi ufficiale <a href=\"https://www.proquest.com/docview/1297202038\">indagine</a> che doveva confermare l'origine <em>non</em> ebraica di un candidato presidenziale nel 1990 confermò le paure di Lem che era meglio non dire nulla sul suo background ebraico. Il famoso scrittore rimase in silenzio su questo argomento fino alla sua morte.</p>\n<p> </p>\n<p>Anche i fratelli Strugatski sapevano che dovevano evitare di rivelare la loro origine ebraica. Come nella Polonia comunista, l'ebraicità era una seria responsabilità sociale e politica nell'Unione Sovietica. Il padre dei fratelli, Nathan, nacque nel villaggio ebraico di Dubovychi, vicino alla storica città di Hlukhiv nella regione di Sumy dell'attuale Ucraina. Ora, quest'area è pericolosamente vicina al fronte russo-ucraino. Nathan intendeva seguire le orme di suo padre Zalman da Kherson (l'attuale Ucraina), che aveva ottenuto un'istruzione universitaria ed era diventato avvocato. Ma la Grande Guerra, la rivoluzione bolscevica, la guerra civile e il lavoro di partito si erano messi di traverso per impedire a Nathan di realizzare il suo sogno. Perseverò, frequentando corsi serali e extramurali ogni volta che si presentava un'opportunità.</p>\n<p> </p>\n<p>Purge politiche e repressioni etnicamente progettate convinsero Nathan (che saggiamente sposò una ragazza ortodossa russa) a dare ai suoi figli nomi di battesimo chiaramente non ebraici, popolari tra i russi etnici. Grazie alla decisione precedente di Zalman, il cognome della famiglia era già discretamente slavo. La parola <em>struh</em> (<em>струг</em>) in ucraino o <em>strug</em> in polacco sta per lo strumento tradizionale di lavorazione del legno noto come coltellino. La famiglia era ben consapevole del Holodomor in Ucraina sovietica e dell'Olocausto. Inoltre, vissero l'assedio di Leningrado (San Pietroburgo). Invece di arrendersi a questa città ai tedeschi, le autorità sovietiche la difesero a costo di perdite su scala genocida tra i suoi abitanti, che soffrirono di una fame diffusa. La popolazione civile prebellica della città di 3,5 milioni fu ridotta a un decimo di questo numero. Rimanere in basso e non spiccare etnicamente o in altro modo tra le masse russe docili fu fondamentale per la sopravvivenza nell'Unione Sovietica. Questo tipo di conformità è di nuovo la norma richiesta nell'attuale Russia guerrafondaia e neo-imperiale.</p>\n<p> </p>\n<p>Tuttavia, nell'Unione Sovietica era difficile nascondere efficacemente la propria origine, a causa del requisito burocratico di dover rivelare il nome del padre nel proprio nome. La necessità di un patronimico costrinse Arkady e Boris ad aggiungere “Natanovich” ai loro nomi. Eppure, i fratelli evitarono abilmente questa necessità, scegliendo di essere conosciuti sulle copertine dei loro libri co-autori semplicemente come i “Fratelli Strugatsky” (<em>Братья Стругацкие</em>) o alternativamente come Arkady e Boris Strugatsky (<em>Аркадий и Борис Стругацкие</em>). Altrimenti, quando un censore antisemita insisteva, gli scrittori ricorrevano agli acronimi AN e BN oltre al loro cognome condiviso. Scrivere questa “N” era fuori discussione.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Cerchio vizioso: tra mercurio, antisemitismo e genocidio</strong></p>\n<p> </p>\n<p>Asimov, Lem e i fratelli Strugatsky hanno qualcosa di più in comune di un vago ricordo della loro origine ebraica? Tutti questi scrittori di fama mondiale provengono dalle terre dell'ex Commonwealth polacco-lituano. In un modo o nell'altro erano ebrei polacco-lituani. Durante gli anni '30 e '40, questa regione divenne le famose “Bloodlands” d'Europa, dove i progetti genocidi e le occupazioni dei regimi totalitari sovietici e tedeschi si sovrapposero rapidamente. Lem e i fratelli Strugatsky sperimentarono le esigenze di questa situazione letale in pieno e dovettero navigare il sentiero stretto verso il successo nel blocco sovietico post-bellico.</p>\n<p> </p>\n<p>Asimov fu risparmiato da questo duro destino, grazie alla decisione propizia dei suoi genitori di partire per l'America. Eppure, dalla stampa; discussioni con i suoi parenti e conoscenti ebrei; e come soldato nell'esercito statunitense, Asimov apprese in dettaglio dell'Olocausto e dello sterminio dell'ebraismo europeo sotto occupazione tedesca. Successivamente, le persecuzioni sovietiche post-belliche degli ebrei del paese tornarono più volte in prima pagina nella stampa statunitense.</p>\n<p> </p>\n<p>Tutti e quattro gli autori di fantascienza osservarono o sperimentarono personalmente la modernità e la tecnologia al loro più omicida avanguardia. Grazie a questa conoscenza tossica, impararono a “immaginare l'inimmaginabile” prima ancora che Bauman formulasse il suo dictum. Come gli scrittori, questo sociologo apparteneva allo stesso ambiente sociale, etnico e post-confessionale degli ebrei ashkenaziti di lingua yiddish della Polonia-Lituania. Nel 1989, tenendo una lezione all'Università di Leeds in Gran Bretagna, Bauman poté affermare con sicurezza che la modernità come la conosciamo oggi produsse l'Olocausto e, inoltre, divenne un prodotto dell'Olocausto. Parte integrante di questo processo è la curiosa distrazione dell'Occidente riguardo alla scomparsa quasi istantanea, durante la Seconda Guerra Mondiale, della cultura europea di lingua yiddish, con 12 milioni di parlanti in tutto il mondo.</p>\n<p> </p>\n<p>I sopravvissuti all'Olocausto riuscirono a stabilire il loro stato-nazione centro-europeo di Israele in Medio Oriente. La Germania nazista e il suo programma della Soluzione Finale furono condannati sonoramente ai Processi di Norimberga. Fino a poco tempo fa, era inaccettabile esprimere apertamente sentimenti antisemiti in Occidente, specialmente in Germania. Ora, sfortunatamente, il tabù sembra essere finito. Sembra che non ci sia stato altro che educazione e moralità a fermare le persone dal sussurrare l'una all'altra che “Hitler era un grande leader” e “gli ebrei meritavano il loro destino”.</p>\n<p> </p>\n<p>Negli Stati Uniti del dopoguerra, inizialmente, non c'era mercato per libri sull'Olocausto. Nel blocco sovietico i censori non permettevano discussioni aperte sulla Shoah. Invece – consapevolmente o meno – Asimov, Lem e i fratelli Strugatsky contrabbandarono questa amara conoscenza sotto il luccicante travestimento della fantascienza. Nei libri degli scrittori, se il lettore osserva attentamente, la ghettoizzazione e la disumanizzazione dei gruppi bersaglio, i pogrom, la pulizia etnica e gli atti di genocidio sono meticolosamente ritratti. Questi quattro autori sapevano del futuro dalla loro presente vissuta. Sfortunatamente, questo presente rifiuta di essere relegato al passato. Invece, continua a diventare il nostro futuro. Siamo chiari sulla situazione, siamo noi a “<a href=\"https://www.nauka-pan.pl/index.php/nauka/article/view/816\">condannare le persone</a> a questo destino”.</p>\n<p><strong>Tomasz Kamusella </strong>è Reader (Professor Extraordinarius) in Storia Moderna dell'Europa Centrale e Orientale presso l'Università di St Andrews in Scozia. I suoi recenti volumi includono <em>Politics and the Slavic Languages</em> (Routledge 2021), <em>Eurasian Empires as Blueprints for Ethiopia</em> (Routledge 2021), <em>Languages and Nationalism Instead of Empires</em> (Routledge 2023), <em>Politika gjuhësore dhe gjeopolitika</em> (Littera 2023), <em>Rreziqet e neoimperializmit rus</em> (Kristalina 2024) e <em>Papusza / Bronisława Wajs: Tears of Blood</em> (Brill 2024). Il suo riferimento <em>Words in Space and Time: A Historical Atlas of Language Politics in Modern Central Europe</em> (CEU Press 2021) è disponibile come pubblicazione ad accesso aperto.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayusr3x5mj2qrhqvstyohwhlg6",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:37:39.802",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayuu3vcr6xwar3d2fj7df3xoqa",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>La fantascienza è un genere che aspira a prevedere il futuro umano attraverso la lente del progresso tecnologico atteso. Pochi si rendono conto che è emerso dall'esperienza tragica della comunità ebraica della Polonia-Lituania durante il buio XX secolo.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"it",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:37:39.803",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Puolasta-Venäjälle tieteiskirjallisuuteen",
                key:"uid": string:"39c1a239-7bc3-4881-a639-03f12bf2f95c",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><strong style=\"font-size: inherit;\">Aškenazi-juutalaisuus Puolan-Litvan, Venäjän ja Yhdysvaltojen välillä</strong></p>\n<p> </p>\n<p>Varhaismodernina aikana suurin osa maailman juutalaisista eli Puolan kuningaskunnan ja Liettuan suurherttuakunnan yhteisössä. Tämä nyt unohdettu valtakunta ulottui nykyisestä Latviasta ja Virosta pohjoisessa nykyiseen Moldovaan etelässä, ja keskisestä Puolasta lännessä itäiseen Ukrainaan idässä. Englanniksi tätä poliittista muodostelmaa kutsutaan lyhyesti Puolaksi-Litvaksi, kun taas useimmissa seuraajavaltioissa sitä kutsutaan \"yhteisöksi\" tai <em>Rech Pospolita</em> slaaviksi. Ainoa poikkeus on Puola, jossa yhteisöä väitetään yksinomaan osaksi nykyistä kansallista pääkertomusta anachronistisella nimityksellä (ennakkosijoitus) Puola.</p>\n<p>1700-luvun lopulla Venäjä – yhdessä Preussin seuraajavaltion ja Habsburgien osallistumisen kanssa – jakoi Puolan-Litvan. Yhteisö pyyhittiin pois Euroopan poliittiselta kartalta. Jakolinjat muuttuivat Napoleonin sodan aikana ennen kuin ne vakiintuivat Wienin kongressin (1815) jälkeen. Tämän seurauksena Venäjä liitti käytännössä yli neljä viidesosaa Puolan-Litvan alueesta.</p>\n<p>Vuorostaan, ilman että he jättivät kotikaupunkejaan lähes tuhannen vuoden ajan, suurin osa maailman juutalaisista löysi itsensä Venäjän imperiumista. Tämän seurauksena nykyään on suosittua viitata aškenazeihin \"venäläisinä juutalaisina\". Kuitenkin se on väärä nimitys. Ensinnäkin he ovat Puolan-Litvan juutalaisten jäseniä tai jälkeläisiä. Suurin osa Puolan-Litvan alueesta liittämisen jälkeen Pietari Suuri loi asutuspalan, josta juutalaisilla oli kielto poistua. Tämä alueellinen getto vastasi Puolan-Litvan maita Venäjän rajoilla, mukaan lukien pohjoinen Mustanmeren rannikko, joka oli silloin otettu osmanien ja Krimin khanaatin hallinnasta. Juutalaisia – \"ulkomaalaisina epäuskoisina\" (<em>innorodtsy</em>) – piti estää saastuttamasta Venäjän kanonisesti ortodoksisen sisämaan tai tsaari-imperiumin metropolin tunnustuksellista puhtautta.</p>\n<p>Asutuspala kesti bolševikkivallankumoukseen asti vuonna 1917. Toisin kuin Puolan-Litvan, tämä alueellinen getto ei tarjonnut suojaa hallitusta ja kristillisen väestön antisemitistisiltä liioitteluilta. Kristillisten kirkkojen kahden vuosituhannen ajan kestänyt anti-juutalainen propagandakampanja, yhdistettynä moderneihin sodankäynnin ja väestönvalvonnan muotoihin, johti ennennäkemättömien pogromien aaltoihin 1880-luvulla. Tsaarihallitus yllytti tai ainakin sulki silmänsä, ja kristityt pahoinpitelivät, ryöstivät ja jopa tappoivat juutalaisia naapureitaan geton laajuudella.</p>\n<p><strong>Pogromeista Shoahiin</strong></p>\n<p>Turvallisuuden, oikeuden ja vaurauden etsinnässä selviytyjät lähtivät massoittain Länsi-Eurooppaan ja Amerikkaan. He menivät erityisesti Yhdysvaltoihin. Tämän seurauksena 1920-luvulla New Yorkista tuli maailman suurin juutalaiskaupunki. Tuolloin juutalaiset muodostivat enemmistön kaikista newyorkilaisista. WASP (valkoinen anglo-saksalainen protestantti) -amerikkalaisten vähemmän näkyvä antisemitismi saavutti Puolan-Litvan juutalaiset Suuren laman myötä. Uudelleen otetut rajoittavat maahanmuuttokiintiöt, jotka kattoivat myös juutalaiset, pysyivät voimassa neljä vuosikymmentä. Kun natsit vainosivat juutalaisia 1930-luvulla ja toteuttivat holokaustin seuraavan vuosikymmenen ensimmäisellä puoliskolla, maailman johtava demokratia käänsi kylmän olkapään juutalaisille.</p>\n<p>Ennen holokaustia kolmas valtakunta ja Neuvostoliitto solmivat liiton vuonna 1939. Tämän perusteella Hitler ja Stalin valloittivat ja jakoivat Keski-Euroopan. Osana tätä totalitaarista liittoa neuvostoliittolaiset omaksuivat antisemitismiä Saksasta. Neuvostoliitossa juutalaisia ei ollut tarkoitus hävittää, mutta virallinen epäluottamus johti juutalaisten massasiirtoihin Siperiaan ja Keski-Aasiaan, erityisesti vallatuista alueista. Tämä rangaistustoimenpide (tai neuvostoliittolaisen propagandan sanastossa \"uudelleenkoulutus\") pelasti näitä juutalaisia karkotettuja holokaustilta, edellyttäen että he selviytyivät maanpakolaisuuden ja gulag-keskittymisleirien puutteista.</p>\n<p>Toisen maailmansodan jälkeen holokaustin selviytyjät ja edellä mainitut juutalaiset karkotetut yrittivät luoda uudelleen jiddishinkielisiä yhteisöjään ja kulttuurielämäänsä Neuvostoliitossa ja koko neuvostoblokissa, erityisesti Puolassa. Ennen sotaa elinvoimaisen \"jiddishlandin\" heikko varjo vastasi tiiviisti Puolan-Litvan maita. Moskova salli heikon elpymisen muutamaksi vuodeksi itse Neuvostoliitossa. Mutta 1950-luvun vaihteessa maan jiddishinkielinen juutalaiseliitti teloitettiin, kun taas lukuisat alhaiset juutalaisviranomaiset tuomittiin vuosikymmeniksi gulag-leireille. Neuvostoliiton esimerkin mukaisesti vastaavia \"anti-sionistisia toimia\" seurasi Tšekkoslovakiassa, Unkarissa ja Romaniassa. Viimeiset näistä antisemitistisistä toimista, vuonna 1968, sammutti viimeisen liekin jiddishlandista, joka vielä säilyi kommunistisessa Puolassa.</p>\n<p><strong>Merkurialaiset ihmiset</strong></p>\n<p>Yuri Slezkine on amerikkalainen juutalaisperäinen historioitsija, joka pakeni Neuvostoliitosta. Hänen vuonna 2004 julkaistussa monografissaan <em>The Jewish Century</em> hän ehdotti, että juutalaiset olivat yksi \"merkurialaisista kansoista\" globalisoituneessa moderniteetissa, yhdessä armenialaisten, merentakaisen kiinalaisen ja romanien kanssa. Arkkityyppisen välikäden roolissa, kaupankäynnin, koulutuksen ja rahoituspalveluiden kautta nämä merkurialaiset kansat ovat yhdistäneet maailman muut kansat nykyiseen globaaliin yhteisöön. Esimerkiksi monet akateemisen tutkimuksen, pankkitoiminnan, yrittäjyyden, kaupan ja markkinoinnin käytännöt syntyivät alun perin juutalaisissa shtetleissä, olipa kyseessä yeshiva, markkinat tai transnationaaliset juutalaisten kauppiaiden ja pankkiirien verkostot, jotka kerran kukoistivat jiddishlandissa.</p>\n<p> </p>\n<p>Ennen holokaustia tällaiset verkostot ulottuivat epätoivoisen köyhän juutalaiskauppiaan luota kaukaisessa shtetlissä rikkaaseen juutalaiseen sijoittajaan, joka vietti lomiaan Ranskan Rivieralla. Ensimmäisen globalisaation aikakauden huipulla, ennen Suurta sotaa, tämä elinvoimainen verkko yksilöllisiä taloudellisia ja kulttuurisia yhteyksiä mahdollisti ideoiden, tavaroiden ja investointien vaihdon Venäjän imperiumin kaukaisimmista kolkista Länsi-Eurooppaan, Pohjois-Amerikkaan, useisiin Latinalaisen Amerikan valtioihin, Mandato-Palestiinaan, Etelä-Afrikkaan, Keniaan ja Australiaan.</p>\n<p>Holokausti hävitti jiddishlandin ja sen asukkaat. Kuitenkin heidän luomansa ja ylläpitämänsä verkostot ovat edelleen olemassa. Nyt ne ovat täynnä muita etnisiä taustoja olevia tulokkaita, jotka oppivat (ja usein varastivat ilman tunnustamista) moderniteettia juutalaisilta. Nykyään globaalissa pohjoisessa käytännössä koko väestö on korkeasti koulutettu ja perehtynyt kansainvälisen kaupankäynnin ja viestinnän menetelmiin. Kaikista tuli moderniteetin maailmanlaajuisen merkurialaisen kilta jäsenet. Sama pätee globaalin etelän eliitteihin, samoin kuin kasvavaan määrään ihmisiä, joilla on täydellinen peruskoulutus ja jatkokoulutus.</p>\n<p><strong>Tieteiskirjallisuutta vai havaittua todellisuutta?</strong></p>\n<p>Tieteiskirjallisuus määriteltynä genrenä itseään tietoisilla kirjoittajilla syntyi välirauhan aikana, pääasiassa Yhdysvalloissa. Kaksi sodanjälkeistä vuosikymmentä ennakoi tieteiskirjallisuuden kultakautta, mukaan lukien tämän genren leviäminen Britanniaan ja Länsi-Eurooppaan. Tämä aikakausi yhdistetään vahvasti tuotteliaaseen amerikkalaiseen kirjailijaan Isaac Asimoviin (1920-1992). Vuonna 1942 hän alkoi kirjoittaa tarinoita, jotka synnyttivät hänen tavaramerkkinsä <em>Foundation</em> -kirjasarjan (1951-1993), joka kuvaa galaktisten imperiumien nousua ja tuhoa. Lisäksi ikonisen tarinakokoelman <em>I, Robot</em> (1950) myötä Asimov muotoili robotiikan kolme lakia. Näitä lakeja pidetään yhä keskustelujen ytimessä robottien ja tekoälyn etiikasta ja kehityksestä.</p>\n<p> </p>\n<p>Neuvostoliiton sosialistisen realismi -dogman näkökulmasta tieteiskirjallisuus oli epäilyttävä genre sosialistisessa blokissa, huolimatta sen teknologisesta optimismista, joka oli yhteistä marxilais-leninististen pääideologisten periaatteiden kanssa. Virallisen dogmaattisen stalinismin päättymistä seuranneen poliittisen sulamisen aikana vuonna 1956 tieteiskirjallisuutta omaksuttiin varovaisesti osana tulevaisuuteen suuntautunutta neuvostoliittolaista visiota maailmanlaajuisesta kommunismista. Huolimatta useista neuvostoliittolaisista kirjailijoista, jotka yrittivät onneaan tässä genressä, lukijoiden ja \"belles lettres\" -maailman globaalien tarkkailijoiden näkökulmasta neuvostoliittolainen tieteiskirjallisuus tuli synonyymiksi Strugatskin veljille, nimittäin Arkadylle (1925-1991) ja Borisille (1933-2012). Heidän kammottavassa romaanissaan <em>Roadside Picnic</em> (1972) tandem ennakoi post-apokalyptisen fiktion alagenreä. Mutta vielä tärkeämpää on, että tätä kirjaa luetaan nyt ennustuksena Tšernobylin ydinonnettomuudesta (1986), joka ratkaisevasti vaikutti Neuvostoliiton hajoamiseen.</p>\n<p> </p>\n<p>Viimeiseksi, mutta ei vähäisimmäksi, tieteiskirjallisuus hyväksyttiin osaksi valtavirran kirjallisuutta 1960- ja 1970-luvuilla. Tämä saavutus toteutui suurelta osin Puolan tieteiskirjailija Stanisław Lemin (1921-2006) teosten ansiosta. Hänen tunnetuin romaaninsa <em>Solaris</em> (1961) on rakennettu ja kirjoitettu ei-genretyyppisesti taiteellisen proosan tietoisella käytöllä. Se osoitti, että ei-genre-kirjailijat voivat kirjoittaa tieteiskirjallisuutta tai omaksua sen elementtejä teoksissaan. Samankaltaista palvelua maailman kirjallisuudelle tarjosi Gabriel Garcia Marquez, joka \"taikarealismin\" muodossa de facto omaksui fantasiaa korkeakulttuuriselle kirjallisuudelle.</p>\n<p> </p>\n<p>Tieteiskirjallisuudessaan Lem tarjosi täysin kehittyneitä hahmoja eikä pelännyt pessimismiä tulevaisuudesta. Molemmat piirteet ovat tyypillisiä valtavirran kirjallisuudelle ja heijastavat osuvasti ihmisen tilaa. Tämä kirjallisen kehityksen suunta ei ollut Lemille mieluisa kommunistisille \"kulttuurituotannon\" valvojille Puolassa. Loppujen lopuksi kommunistista tulevaisuutta mainostettiin työntekijäparatiisina. Lem varoitti, että siitä tulisi tyhmien paratiisi tai jokin \"pilvikuikkumaailma\". Tämä oivallus oli jälleen yksi askel kohti kirjallisuutta ja pois tieteiskirjallisuuden genretetristä.</p>\n<p> </p>\n<p>Lemin pessimismi ilmenee <em>Solaris</em> -teoksessa avaruusolentojen älykkyyden kanssa kommunikoimisen mahdottomuutena. Siitä tuli hänen kirjoittamissaan teoksissa leitmotivi, joka kannusti Strugatskin veljiä heidän mestariteoksensa <em>Roadside Picnic</em> suuntaan.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Piilossa näkyvissä</strong></p>\n<p> </p>\n<p>Klassisessa teoksessaan <em>Holocaust and Modernity</em> (1989) juutalais-puolalainen sosiologi Zygmunt Bauman (1925-2017), joka karkotettiin kommunistisesta Puolasta vuonna 1968, varoitti \"me tiedämme, mitä emme tienneet vuonna 1941; että myös <em>kuvittelemattoman tulisi olla kuviteltu.</em>\" Asimov, Lem ja Strugatskin veljet tekivät juuri niin. Ja tätä asiaa edeltävinä vuosikymmeninä ennen kuin Bauman muotoili kuuluisan varoituksensa. Kysymys herää, oliko näillä neljällä luojalla ja innovaattorilla, jotka vaikuttivat globaalissa tieteiskirjallisuudessa 1900-luvulla, jotain yhteistä Baumanin ja keskenään.</p>\n<p> </p>\n<p>Ensisilmäyksellä tämä näyttää epätodennäköiseltä, lukuun ottamatta Lem ja Bauman jakavat jonkin aikaa saman kommunistisen Puolan kotimaanaan. Mutta tarkastellaanpa tarkemmin näiden ikonisten tieteiskirjailijoiden perhetaustaa ja elämänkokemusta. Asimov syntyi pienessä Petrovichin kylässä, nykyisin Venäjällä, jiddishinkielisille juutalaisvanhemmille. He rekisteröivät vauvan venäläisille viranomaisille nimellä Isaak Iudovich Azimov (<em>Исаак Юдович Азимов</em>). Heidän aškenazi-shtetlissään poika tunnettiin jiddishiksi nimellä Yitskhok Azimov (<em>יצחק</em> <em>אַזימאָװ</em>). Alue oli kiistanalainen tuolloin lyhytaikaisesti itsenäisen Valko-Venäjän, bolševikkivenäläisten ja Puolan välillä. Paetakseen epätoivoa ja epävarmuutta Suuresta sodasta, joka näytti jatkuvan siellä vääjäämättä, perhe lähti Euroopasta ja muutti Yhdysvaltoihin vuonna 1923.</p>\n<p> </p>\n<p>Tänään paikalliset kulttuuri- ja kirjallisuushistorioitsijat, jotka unohtavat antisemitismiä, väittävät Asimovia sekä Valko-Venäjältä että Venäjältä. Smolenskin alue, jossa Petrovichi sijaitsee, kuuluu historiallisesti etnisesti valkovenäläisiin maihin. Perheen sukunimi viittaa selvästi siihen, että he ovat kotoisin valkovenäjänkieliseltä alueelta. Se tarkoittaa \"talviviljoja\" tai <em>азіміна</em> valkovenäjäksi. Venäjäksi tämä termi on <em>озимина</em> ja puolaksi <em>ozimina</em>.</p>\n<p> </p>\n<p>Stanisław Lem syntyi myös juutalaisvanhemmille, mutta sopeutui täysin puolankieliseen eliittiin Lwówissa (nykyisin Lviv Länsi-Ukrainassa). Hänen isänsä Samuel oli varakas korva-, nenä- ja kurkkulääkäri. Ennen Suurta sotaa perheellä oli hyvä elämä alueen pääkaupungissa Itävalta-Unkarin Galiciassa. Kuitenkin poliittisen ja kansan antisemitismiin liittyvän kasvun vuoksi Samuel päätti muuttaa sukunimensä Lehmistä Lemiin. Ensimmäinen muoto oli selvästi saksankielinen termi \"savi\". Mutta Galician sosiaalisessa ja etnisessä kontekstissa sitä tulkittiin ilmeisenä juutalaisuuden merkkinä, sukunimen juontuessa jiddishin sanasta <em>leym</em> (<em>ליים</em>) \"savi\".</p>\n<p> </p>\n<p>Vihdoin \"h\":n pudottaminen mahdollisti juutalaisen alkuperän kieltämisen. Tämä argumentti oli hyödyllinen lukuisissa pogromeissa ensimmäisen maailmansodan lopussa ja sen välittömässä jälkeisessä ajassa, mukaan lukien antisemitistinen verilöyly Lwówissa marraskuussa 1918. Tämä kauhea pogromi tapahtui, kun Puolan kansallisvaltio julistettiin itsenäiseksi. Siksi Lemin vanhemmat eivät ottaneet riskejä ja antoivat pojalleen täysin epäjuutalaisen etunimen. Stanisław on selvästi slaavilainen nimi, joka on suosittu etnisten puolalaisten keskuudessa. Koulussa välirauhan Puolassa Lem osallistui juutalaisen uskonnon uskonnollisiin opetuksiin. Mutta tuleva kirjailija selviytyi myöhemmistä Neuvostoliiton ja Saksan miehityksistä Lwówissa väärillä \"aryan\" papereilla, jotka tunnistivat hänet katoliseksi.</p>\n<p> </p>\n<p>Kun perhe tajusi, että liittoutuneet olivat hyväksyneet itäisen puolalaisen alueen liittämisen Neuvostoliittoon, he muuttivat Galician toiseen tärkeimpään kaupunkiin, joka jäi sodanjälkeiseen Puolaan, eli Krakowiin. Sodan aikana ja heti sen jälkeen he kokivat neuvostovaltion puutteet ja häpeät ja varmistivat pysyvänsä eristyksissä siitä.</p>\n<p> </p>\n<p>Toisin kuin Asimov New Yorkissa, Lem vanhempi ja nuorempi joutuivat salaamaan juutalaisen taustansa varotoimenpiteenä. Se oli <em>sine qua non</em> -ehto selviytymiselle aktiivisten antisemitististen vainojen ja hävittämisen aikana. Tässä asiassa ei tapahtunut muutoksia ei kommunistisessa eikä postkommunistisessa Puolassa. Lem vältti kysymyksiä tai keskusteluja perheensä juutalaisesta alkuperästä. Vuoden 1968 juutalaisten karkotus ja lähes virallinen <a href=\"https://www.proquest.com/docview/1297202038\">tutkimus</a>, joka oli tarkoitettu vahvistamaan presidenttiehdokkaan <em>ei</em>-juutalaista alkuperää vuonna 1990, vahvistivat Lemin pelkoja siitä, että oli parempi olla sanomatta mitään juutalaisesta taustastaan. Tunnettu kirjailija pysyi hiljaa tästä aiheesta kuolemaansa asti.</p>\n<p> </p>\n<p>Strugatskin veljet tiesivät myös, että heidän tulisi välttää juutalaisen alkuperän paljastamista. Kuten kommunistisessa Puolassa, juutalaisuus oli vakava sosiaalinen ja poliittinen rasite Neuvostoliitossa. Veljesten isä Nathan syntyi juutalaisessa kylässä Dubovychi, lähellä historiallista Hlukhivin kaupunkia nykyisessä Ukrainan Sumyn alueella. Nyt tämä alue on vaarallisen lähellä Venäjän ja Ukrainan rintamaa. Nathan aikoi seurata isänsä Zalmanin jalanjälkiä Hersonista (nykyisin Ukraina), joka oli saanut yliopistokoulutuksen ja tullut lakimieheksi. Mutta Suuri sota, bolševikkivallankumous, sisällissota ja puolueen työ estivät Nathanin toteuttamasta unelmaansa. Hän sinnitteli, osallistuen ulkopuolisiin ja iltakursseihin aina kun mahdollisuus ilmestyi.</p>\n<p> </p>\n<p>Poliittiset puhdistukset ja etnisesti suunnitellut sortotoimet saivat Nathanin (joka viisaasti meni naimisiin venäläisen ortodoksitytön kanssa) antamaan pojilleen selvästi epäjuutalaiset etunimet, jotka olivat suosittuja etnisten venäläisten keskuudessa. Zalmanin aikaisemman päätöksen ansiosta perheen sukunimi oli jo huomaamaton slaavilainen. Sana <em>struh</em> (<em>струг</em>) ukrainaksi tai <em>strug</em> puolaksi tarkoittaa perinteistä puutöihin käytettävää työkalua, jota kutsutaan veitsiksi. Perhe tiesi hyvin Holodomorista Neuvostoliiton Ukrainassa ja holokaustista. Lisäksi he elivät Leningradin (Pietarin) piirityksen läpi. Sen sijaan, että olisivat luovuttaneet tämän kaupungin saksalaisille, neuvostoviranomaiset puolustivat sitä genocidaalisen mittakaavan menetyksillä sen asukkaiden keskuudessa, jotka kärsivät laajasta nälänhädästä. Kaupungin ennen sotaa ollut siviiliväestö, 3,5 miljoonaa, väheni kymmenesosaan tästä määrästä. Alhaalla pysyminen, eikä etnisesti tai muuten erottuminen alistuneista venäläisistä massoista, oli ratkaisevaa selviytymiselle Neuvostoliitossa. Tällainen konformismi on jälleen vaadittu normi nykyisessä sodanhaluisessa ja uusimperialistisessa Venäjällä.</p>\n<p> </p>\n<p>Kuitenkin Neuvostoliitossa oli vaikeaa piilottaa alkuperäänsä tehokkaasti, johtuen byrokraattisesta vaatimuksesta paljastaa isän nimi omassa nimessään. Tarve patronyymille pakotti Arkadyn ja Boriksen lisäämään \"Natanovich\" nimiinsä. Kuitenkin veljekset välttivät tämän tarpeen älykkäästi, valiten tulla tunnetuiksi kirjoittamiensa kirjojen kansissa yksinkertaisesti \"Strugatskin veljinä\" (<em>Братья Стругацкие</em>) tai vaihtoehtoisesti Arkady ja Boris Strugatsky (<em>Аркадий и Борис Стругацкие</em>). Muussa tapauksessa, kun antisemitistinen sensori vaati, kirjoittajat turvautuivat akronyymeihin AN ja BN yhdessä jaetun sukunimensä kanssa. Tämän \"N\":n kirjoittaminen ei tullut kysymykseen.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Vihamielinen kehä: elohopean, antisemitismin ja kansanmurhan välillä</strong></p>\n<p> </p>\n<p>Onko Asimovilla, Lemillä ja Strugatskin veljillä jotain enemmän yhteistä kuin hämärä muisto heidän juutalaisesta alkuperästään? Kaikki nämä maailmanlaajuisesti tunnetut kirjailijat ovat kotoisin entisen Puolan-Litvan yhteisön maista. Jollain tavalla he olivat Puolan-Litvan juutalaisia. 1930- ja 1940-luvuilla tämä alue muuttui Euroopan tunnetuiksi \"verimaiksi\", joissa neuvostoliittolaiset ja saksalaiset totalitaariset hallitukset toteuttivat kansanmurhaprojektejaan ja miehityksiään nopeasti päällekkäin. Lem ja Strugatskin veljet kokivat tämän tappavan tilanteen vaatimukset täysimääräisesti ja heidän oli navigoitava kapeaa polkua menestykseen sodanjälkeisessä neuvostoblokissa.</p>\n<p> </p>\n<p>Asimov säästyi tältä kovalta kohtalolta, kiitos vanhempiensa suotuisan päätöksen lähteä Amerikkaan. Kuitenkin lehdistön, keskustelujen juutalaisten sukulaisten ja tuttavien kanssa sekä Yhdysvaltain armeijassa palvelusmiehenä Asimov oppi yksityiskohtaisesti holokaustista ja Euroopan juutalaisten hävittämisestä saksalaisen miehityksen alla. Myöhemmin sodanjälkeiset neuvostovallan vainot maan juutalaisia kohtaan toistuvasti päätyivät Yhdysvaltain lehtien etusivuille.</p>\n<p> </p>\n<p>Kaikki neljä tieteiskirjailijaa havaitsivat tai kokivat henkilökohtaisesti moderniteetin ja teknologian sen murhaavimmalla huipulla. Kiitos tämän myrkyllisen tiedon, he oppivat \"kuvittelemaan kuviteltavaa\" ennen kuin Bauman muotoili sanontansa. Kuten kirjailijat, tämä sosiologi kuului samaan sosiaaliseen, etniseen, post-kirkkokunnalliseen ympäristöön Puolan-Litvan jiddishinkielisten aškenazi-juutalaisten keskuudessa. Vuonna 1989, luennoidessaan Leedsin yliopistossa Britanniassa, Bauman saattoi turvallisesti todeta, että moderniteetti, kuten me sen tänään tunnemme, tuotti holokaustin ja tuli myös holokaustin tuotteeksi. Osana tätä prosessia on lännen outo hajamielisyys lähes välittömästi toisen maailmansodan aikana, jolloin täysimittainen jiddishinkielinen eurooppalainen kulttuuri, jossa oli 12 miljoonaa puhujia maailmanlaajuisesti, katosi.</p>\n<p> </p>\n<p>Holokaustin selviytyjät onnistuivat perustamaan Keski-Eurooppalaisen kansallisvaltionsa Israelin Lähi-idässä. Natsi-Saksa ja sen lopullisen ratkaisun ohjelma tuomittiin äänekkäästi Nürnbergin oikeudenkäynneissä. Vielä äskettäin oli mahdotonta avoimesti ilmaista antisemitistisiä tunteita lännessä, erityisesti Saksassa. Nyt, valitettavasti, tabu näyttää olevan ohi. Näyttää siltä, että ei ollut muuta kuin koulutusta ja moraalia estämään ihmisiä kuiskimasta toistensa korvaan, että \"Hitler oli suuri johtaja\" ja \"juutalaiset ansaitsivat kohtalonsa\".</p>\n<p> </p>\n<p>Sodanjälkeisessä Yhdysvalloissa aluksi ei ollut markkinoita holokaustista kertoville kirjoille. Neuvostoblokissa sensuurit eivät sallineet avointa keskustelua Shoahista. Sen sijaan – tietoisesti tai ei – Asimov, Lem ja Strugatskin veljet salakuljettivat tämän katkeran tiedon tieteiskirjallisuuden loistavan naamion alle. Kirjailijoiden kirjoissa, jos lukija tarkkailee tarkasti, gettoistaminen ja dehumanisointi kohdistetuista ryhmistä, pogromit, etninen puhdistus ja kansanmurhan teot on kuvattu huolellisesti. Nämä neljä kirjailijaa tiesivät tulevaisuudesta elämänsä nykyisyydestä. Valitettavasti tämä nykyisyys kieltäytyy jäämästä menneisyyteen. Sen sijaan se jatkaa tulevaisuutemme muotoutumista. Olkaamme selkeämielisiä tilanteesta, me olemme \" <a href=\"https://www.nauka-pan.pl/index.php/nauka/article/view/816\">ihmisiä</a>, jotka tuomitsevat ihmiset tähän kohtaloon\".</p>\n<p><strong>Tomasz Kamusella </strong>on lukija (professori extraordinarius) modernin Keski- ja Itä-Euroopan historian alalla St Andrewsin yliopistossa Skotlannissa. Hänen viimeisimmät teoksensa sisältävät <em>Politics and the Slavic Languages</em> (Routledge 2021), <em>Eurasian Empires as Blueprints for Ethiopia</em> (Routledge 2021), <em>Languages and Nationalism Instead of Empires</em> (Routledge 2023), <em>Politika gjuhësore dhe gjeopolitika</em> (Littera 2023), <em>Rreziqet e neoimperializmit rus</em> (Kristalina 2024) ja <em>Papusza / Bronisława Wajs: Tears of Blood</em> (Brill 2024). Hänen viittauksensa <em>Words in Space and Time: A Historical Atlas of Language Politics in Modern Central Europe</em> (CEU Press 2021) on saatavilla avoimen pääsyn julkaisuna.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayusr3x5mj2qrhqvstyohwhlg6",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:00:13.759",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayuu3vcr6xwar3d2fj7df3xoqa",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Tieteiskirjallisuus on genre, joka pyrkii ennustamaan ihmiskunnan tulevaisuutta odotetun teknologisen kehityksen kautta. Harvat ymmärtävät, että se syntyi Puolan ja Liettuan juutalaisyhteisön traagisesta kokemuksesta synkällä 20. vuosisadalla.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"fi",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:01:01.516",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"De Polonia-Lituania a la ciencia ficción",
                key:"uid": string:"45a96ca2-d120-4857-82e5-20d26bf331c6",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><strong style=\"font-size: inherit;\">La comunidad judía ashkenazí entre Polonia-Lituania, Rusia y los EE. UU.</strong></p>\n<p> </p>\n<p>En el período moderno temprano, la mayoría de los judíos del mundo vivían en la Mancomunidad del Reino de Polonia y el Gran Ducado de Lituania. Este reino ahora olvidado se extendía desde lo que hoy es Letonia y Estonia en el norte hasta la actual Moldavia en el sur, y desde el centro de Polonia en el oeste hasta el este de Ucrania en el este. En inglés, la entidad política es conocida bajo el nombre abreviado de Polonia-Lituania, mientras que en la mayoría de las entidades sucesoras se le denomina “Mancomunidad” o <em>Rech Pospolita</em> en eslavo. La única excepción es Polonia, donde la Mancomunidad se reclama exclusivamente como parte de la narrativa nacional actual bajo la designación anacrónica de Polonia (pre-partición).</p>\n<p>En el siglo XVIII, Rusia –junto con la entidad sucesora de Prusia y con la participación de los Habsburgo– particionó Polonia-Lituania. La Mancomunidad fue borrada del mapa político de Europa. Las líneas de división cambiaron durante las Guerras Napoleónicas antes de estabilizarse tras el Congreso de Viena (1815). Como resultado, Rusia anexó efectivamente más de cuatro quintas partes del territorio polaco-lituano.</p>\n<p>A su vez, sin abandonar sus ciudades natales durante casi un milenio, la mayoría de los judíos del mundo se encontraron dentro del Imperio Ruso. Como resultado, hoy en día es común referirse a los ashkenazíes como “judíos rusos”. Sin embargo, es un término erróneo. En primer lugar, son miembros o descendientes de la comunidad judía polaco-lituana. Tras la anexión de la mayoría de Polonia-Lituania, San Petersburgo creó el Pale de Asentamiento, del cual se prohibió a los judíos salir. Este gueto territorial coincidía con las tierras polaco-lituanas dentro de las fronteras rusas, incluyendo la costa norte del Mar Negro que fue tomada entonces a los otomanos y al Kanato de Crimea. Los judíos –como “infieles extranjeros” (<em>innorodtsy</em>)– debían ser prevenidos de profanar la pureza confesional del hinterland canónicamente ortodoxo de Rusia, o la metrópoli del imperio zarista.</p>\n<p>El Pale sobrevivió hasta la revolución bolchevique en 1917. A diferencia de Polonia-Lituania, este gueto territorial no ofreció protección contra el gobierno y los excesos antisemitas de la población cristiana. La campaña de propaganda antijudía de dos mil años de las iglesias cristianas, combinada con formas modernas de guerra y control de la población, resultó en sucesivas oleadas de pogromos sin precedentes durante la década de 1880. Con las autoridades zaristas incitando o al menos haciéndose de la vista gorda, los cristianos regularmente agredían, robaban e incluso mataban a sus vecinos judíos a lo largo y ancho del pale.</p>\n<p><strong>De pogromos a la Shoá</strong></p>\n<p>En busca de seguridad, justicia y prosperidad, los sobrevivientes partieron en masa hacia Europa Occidental y las Américas. Fueron especialmente a los Estados Unidos. Como resultado, en la década de 1920, Nueva York se convirtió en la ciudad judía más grande del mundo. En ese momento, los judíos constituían una pluralidad de todos los neoyorquinos. El antisemitismo más oculto de los estadounidenses WASP (un acrónimo de White Anglo-Saxon Protestant) alcanzó a los judíos polaco-lituanos tras la Gran Depresión. Las nuevas cuotas de inmigración restrictivas que también cubrían a los judíos se mantuvieron durante cuatro décadas. Cuando los nazis persiguieron a los judíos durante la década de 1930 y llevaron a cabo el Holocausto en la primera mitad de la década siguiente, la principal democracia del mundo dio la espalda a los judíos.</p>\n<p>Antes del Holocausto, los dos poderes totalitarios del Tercer Reich y la Unión Soviética forjaron una alianza en 1939. Sobre esta base, Hitler y Stalin conquistaron y partitionaron Europa Central. Como parte de esta alianza totalitaria, los soviéticos adoptaron fácilmente el antisemitismo de Alemania. En el imperio soviético, los judíos no debían ser exterminados, pero la desconfianza oficial llevó a las expulsiones masivas de judíos a Siberia y Asia Central, especialmente de los territorios conquistados. Esta medida punitiva (o en el vocabulario de la propaganda soviética, “re-educación”) salvó paradójicamente a estos judíos expulsados del Holocausto, siempre que sobrevivieran a las privaciones del exilio y los campos de concentración del gulag.</p>\n<p>Después de la Segunda Guerra Mundial, los sobrevivientes del Holocausto y los mencionados judíos expulsados intentaron recrear sus comunidades de habla yiddish y su vida cultural en la Unión Soviética y en todo el bloque soviético, es decir, especialmente en Polonia. La sombra pálida de la vibrante “Yiddishland” de antes de la guerra coincidía estrechamente con las tierras polaco-lituanas. Moscú permitió un débil renacimiento durante un par de años en la propia Unión Soviética. Pero, a principios de la década de 1950, la élite judía de habla yiddish del país fue ejecutada, mientras que numerosos funcionarios judíos de bajo rango fueron condenados a décadas en los campos del gulag. Siguiendo el ejemplo soviético, acciones similares “anti-sionistas” siguieron en Checoslovaquia, Hungría y Rumanía. La última de estas acciones antisemitas, en 1968, extinguió la última llama de Yiddishland que aún persistía en la Polonia comunista.</p>\n<p><strong>Pueblo mercurial</strong></p>\n<p>Yuri Slezkine es un historiador estadounidense de extracción judía que desertó de la Unión Soviética. En su monografía de 2004 <em>The Jewish Century</em>, propuso que los judíos eran uno de los “pueblos mercuriales” de una modernidad globalizada, junto con los armenios, los chinos en el extranjero y los gitanos. Como un intermediario arquetípico, a través del comercio, la educación y los servicios financieros, estos pueblos mercuriales han conectado a las otras naciones del mundo en la comunidad global actual. Por ejemplo, muchas costumbres y prácticas de la investigación académica, la banca, el emprendimiento, el comercio y el marketing surgieron primero en los shtetls judíos, ya sea en la yeshiva, en las plazas del mercado o dentro de redes transnacionales de comerciantes y banqueros judíos que una vez prosperaron en Yiddishland.</p>\n<p> </p>\n<p>Antes del Holocausto, tales redes se extendían desde el desesperadamente pobre vendedor ambulante judío en un remoto shtetl hasta el rico inversor judío que solía vacacionar en la Riviera Francesa. En el apogeo de la primera era de la globalización, antes de la Gran Guerra, esta vibrante red de conexiones económicas y culturales individualizadas permitió el intercambio de ideas, bienes e inversiones desde los rincones más lejanos del Imperio Ruso hasta Europa Occidental, América del Norte, numerosos estados de América Latina, Palestina Mandataria, Sudáfrica, Kenia y Australia.</p>\n<p>El Holocausto erradicó Yiddishland y a sus habitantes. Sin embargo, las redes que habían creado y gestionado durante siglos permanecen. Ahora están compuestas por recién llegados de otros orígenes étnicos que aprendieron (y a menudo robaron sin reconocer) la modernidad de los judíos. Hoy en día, en el Norte Global, prácticamente toda la población está altamente educada y familiarizada con los métodos del comercio y las comunicaciones internacionales. Todos se convirtieron en miembros del gremio mercurial mundial de la modernidad. Lo mismo es cierto para las élites en el Sur Global, junto con un número creciente de personas con educación primaria completa y educación adicional.</p>\n<p><strong>¿Ciencia ficción o realidad observada?</strong></p>\n<p>La ciencia ficción como un género definido con escritores autoconcientes surgió en el período de entreguerras, principalmente en los Estados Unidos. Las dos décadas posteriores a la guerra anunciaron la edad de oro de la ciencia ficción, incluida la difusión de este género a Gran Bretaña y Europa Occidental. Este período está fuertemente asociado con el prolífico escritor estadounidense Isaac Asimov (1920-1992). En 1942 comenzó a escribir historias que dieron origen a su serie de libros <em>Foundation</em> (1951-1993), que narra el auge y la caída de los imperios galácticos. Además, en la icónica colección de cuentos <em>I, Robot</em> (1950), Asimov formuló las tres leyes de la robótica. Hasta el día de hoy, estas leyes constituyen el núcleo de las discusiones sobre la ética y el desarrollo de robots y IA.</p>\n<p> </p>\n<p>Desde la perspectiva del dogma soviético del realismo socialista, la ciencia ficción era un género sospechoso en el bloque socialista, independientemente de su optimismo tecnológico compartido con los principales principios ideológicos del marxismo-leninismo. En el período del deshielo político que siguió al final oficial del estalinismo dogmático en 1956, la ciencia ficción fue aceptada con cautela como parte integral de una visión soviética orientada hacia el futuro del comunismo mundial. A pesar de que varios escritores soviéticos intentaron su suerte en este género, desde la perspectiva de los lectores y observadores globales de la “belles lettres”, la ciencia ficción soviética se volvió sinónimo de los hermanos Strugatski, a saber, Arkady (1925-1991) y Boris (1933-2012). En su inquietante novela de 1972 <em>Roadside Picnic</em>, el dúo prefiguró el subgénero de la ficción post-apocalíptica. Pero más importante aún, este libro se lee ahora como una premonición del desastre nuclear de Chernobyl (1986), que contribuyó decisivamente a la desintegración de la Unión Soviética.</p>\n<p> </p>\n<p>Por último, pero no menos importante, la ciencia ficción fue aceptada como parte de la literatura convencional durante las décadas de 1960 y 1970. Este logro se materializó en gran medida gracias a la obra del autor polaco de ciencia ficción Stanisław Lem (1921-2006). Su novela más renombrada <em>Solaris</em> (1961) está construida y escrita de una manera no convencional con el uso consciente de la prosa artística. Mostró que los escritores no convencionales podían escribir ciencia ficción o abrazar sus elementos en sus obras. Un servicio similar a la literatura mundial fue realizado por Gabriel García Márquez, quien en lo que se convirtió en “realismo mágico” de facto adoptó la fantasía para la literatura de alta cultura.</p>\n<p> </p>\n<p>En sus escritos de ciencia ficción, Lem ofreció personajes completamente desarrollados y no se mostró reacio al pesimismo sobre el futuro. Ambas características son propias de la literatura convencional y reflejan adecuadamente la condición humana. Esta dirección de desarrollo literario no le ganó a Lem la simpatía de los controladores comunistas de la “producción cultural” en Polonia. Después de todo, el futuro comunista fue propagandizado como un paraíso para los trabajadores. Lem advirtió que iba a ser un paraíso de tontos o alguna “tierra de locos”. Esta realización fue otro paso hacia la literatura y lejos del gueto de género de la ciencia ficción.</p>\n<p> </p>\n<p>El pesimismo de Lem se manifestó en <em>Solaris</em> como la imposibilidad de comunicación con inteligencia extraterrestre. Se convirtió en un leitmotiv de sus libros, que alentó a los hermanos Strugatski en el camino hacia su obra maestra <em>Roadside Picnic</em>.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Escondiéndose a plena vista</strong></p>\n<p> </p>\n<p>En su obra clásica <em>Holocaust and Modernity</em> (1989), el sociólogo judío-polaco Zygmunt Bauman (1925-2017), expulsado de la Polonia comunista en 1968, advirtió “sabemos lo que no sabíamos en 1941; que también <em>lo inimaginable debe ser imaginado.</em>” Asimov, Lem y los hermanos Strugatsky hicieron exactamente eso. Y para el caso, décadas antes de que Bauman formulara su famosa advertencia. Surge la pregunta de si estos cuatro creadores e innovadores de la ciencia ficción global en el siglo XX tenían algo en común con Bauman y entre ellos.</p>\n<p> </p>\n<p>A primera vista, esto parece poco probable, aparte de que Lem y Bauman compartieron durante un tiempo la misma Polonia comunista como su patria. Pero veamos más de cerca el trasfondo familiar y la experiencia vivida de estos icónicos escritores de ciencia ficción. Asimov nació en la pequeña aldea de Petrovichi, hoy en día en Rusia, de padres judíos de habla yiddish. Registraron al bebé ante las autoridades gentiles en ruso como Isaak Iudovich Azimov (<em>Исаак Юдович Азимов</em>). En su shtetl ashkenazí, el niño era conocido en yiddish como Yitskhok Azimov (<em>יצחק</em> <em>אַזימאָװ</em>). La zona estaba en disputa entre la entonces brevemente independiente Bielorrusia, la Rusia bolchevique y Polonia. Para escapar de la desesperanza y la incertidumbre de la Gran Guerra que parecía continuar allí sin cesar, en 1923, la familia dejó Europa y emigró a los Estados Unidos.</p>\n<p> </p>\n<p>Hoy en día, los historiadores locales de la cultura y la literatura, olvidando el antisemitismo, reclaman a Asimov tanto para Bielorrusia como para Rusia. La región de Smolensk, donde se encuentra Petrovichi, pertenece a las tierras históricamente bielorrusas. El apellido de la familia indica claramente que provenían de un área de habla bielorrusa. Significa “granos de invierno” o <em>азіміна</em> en bielorruso. En contraste, en ruso este término es <em>озимина</em> y lo mismo en polaco, <em>ozimina</em>.</p>\n<p> </p>\n<p>Stanisław Lem también nació de padres judíos, pero se asimiló completamente con la élite de habla polaca en Lwów (actualmente, Lviv en el oeste de Ucrania). Su padre Samuel era un médico otorrinolaringólogo adinerado. Antes de la Gran Guerra, la vida era buena para su familia en la capital regional de la provincia de Galicia en Austria-Hungría. Sin embargo, el aumento del antisemitismo político y popular convenció a Samuel de cambiar la ortografía de su apellido de Lehm a Lem. La primera forma era un término claramente alemán para “arcilla”. Pero en el contexto social y étnico de Galicia, se interpretó como una señal obvia de judaísmo, ya que el apellido provenía de la palabra yiddish <em>leym</em> (<em>ליים</em>) para “arcilla”.</p>\n<p> </p>\n<p>Eliminar la “h” ofensiva permitió negar su origen judío. El argumento fue útil durante numerosos pogromos al final de la Primera Guerra Mundial y en su inmediata secuela, incluido el baño de sangre antisemita en Lwów en noviembre de 1918. Este horrible pogromo tuvo lugar cuando se proclamó la independencia del estado-nación polaco. Por lo tanto, los padres de Lem no tomaron riesgos y le dieron a su hijo un nombre de pila completamente no judío. Stanisław es un nombre claramente eslavo, muy popular entre los polacos gentiles. En la escuela en la Polonia de entreguerras, Lem asistió a clases de religión judía. Pero el futuro escritor sobrevivió a las posteriores ocupaciones soviéticas y alemanas de Lwów con documentos “arianos” falsos, que lo identificaban como católico.</p>\n<p> </p>\n<p>Cuando la familia se dio cuenta de que los Aliados habían acordado la incorporación de la mitad oriental de la Polonia de entreguerras a la Unión Soviética, se mudaron a la segunda ciudad más importante de Galicia que permaneció dentro de la Polonia de posguerra, es decir, Cracovia. Durante la guerra y de inmediato después, experimentaron las privaciones y las indignidades del dominio soviético y se aseguraron de mantenerse alejados de él.</p>\n<p> </p>\n<p>A diferencia de Asimov en Nueva York, Lem padre e hijo tuvieron que ocultar su origen judío como precaución. Era la <em>sine qua non</em> condición de supervivencia en tiempos de persecuciones antisemitas activas y exterminio. Nada cambió en este sentido ni en Polonia comunista ni en la postcomunista. Lem evitó cualquier pregunta o discusión sobre el origen judío de su familia. La expulsión de judíos en 1968 y la casi oficial <a href=\"https://www.proquest.com/docview/1297202038\">investigación</a> que debía confirmar el origen <em>no</em> judío de un candidato presidencial en 1990 confirmaron los temores de Lem de que era mejor no decir nada sobre su origen judío. El famoso escritor permaneció en silencio sobre este tema hasta su muerte.</p>\n<p> </p>\n<p>Los hermanos Strugatski también sabían que debían evitar revelar su origen judío. Al igual que en la Polonia comunista, el judaísmo era una seria carga social y política en la Unión Soviética. El padre de los hermanos, Nathan, nació en la aldea judía de Dubovychi, cerca de la histórica ciudad de Hlukhiv en la actual región de Sumy en Ucrania. Ahora, esta área está peligrosamente cerca del frente ruso-ucraniano. Nathan tenía la intención de seguir los pasos de su padre Zalman de Jerson (hoy Ucrania), quien había obtenido una educación universitaria y se había convertido en abogado. Pero la Gran Guerra, la revolución bolchevique, la guerra civil y el trabajo partidista conspiraron para mantener a Nathan alejado de cumplir su sueño. Persistió, asistiendo a cursos extramuros y nocturnos siempre que se presentaba una oportunidad.</p>\n<p> </p>\n<p>Las purgas políticas y las represiones diseñadas étnicamente convencieron a Nathan (quien sabiamente se casó con una chica ortodoxa rusa) de dar a sus hijos nombres de pila claramente no judíos, populares entre los rusos étnicos. Gracias a la decisión anterior de Zalman, el apellido de la familia ya era discretamente eslavo. La palabra <em>struh</em> (<em>струг</em>) en ucraniano o <em>strug</em> en polaco se refiere a la herramienta tradicional de carpintería conocida como cuchillo de carpintero. La familia conocía bien el Holodomor en la Ucrania soviética y el Holocausto. Además, vivieron el asedio de Leningrado (San Petersburgo). En lugar de rendir esta ciudad a los alemanes, las autoridades soviéticas la defendieron a costa de pérdidas a escala genocida entre sus habitantes, que sufrieron una hambruna generalizada. La población civil de la ciudad antes de la guerra de 3.5 millones se redujo a una décima parte de este número. Mantener un perfil bajo y no destacar étnicamente o de otra manera entre las masas rusas dóciles fue fundamental para la supervivencia en la Unión Soviética. Este tipo de conformidad es nuevamente la norma requerida en la actual Rusia belicista y neoimperial.</p>\n<p> </p>\n<p>Sin embargo, en la Unión Soviética era difícil ocultar efectivamente el origen de uno, debido al requisito burocrático de tener que revelar el nombre del padre en el propio nombre. La necesidad de un patronímico obligó a Arkady y Boris a añadir “Natanovich” a sus nombres. Sin embargo, los hermanos evitaron astutamente esta necesidad, eligiendo ser conocidos en las portadas de sus libros coescritos simplemente como los “Hermanos Strugatsky” (<em>Братья Стругацкие</em>) o alternativamente como Arkady y Boris Strugatsky (<em>Аркадий и Борис Стругацкие</em>). De lo contrario, cuando un censor antisemita insistía, los escritores recurrían a los acrónimos AN y BN además de su apellido compartido. Escribir esta “N” estaba fuera de cuestión.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Círculo vicioso: entre mercurio, antisemitismo y genocidio</strong></p>\n<p> </p>\n<p>¿Tienen Asimov, Lem y los hermanos Strugatsky algo más en común que un vago recuerdo de su origen judío? Todos estos escritores de renombre mundial provienen de las tierras de la antigua Mancomunidad Polaco-Lituana. De una forma u otra, fueron judíos polaco-lituanos. Durante las décadas de 1930 y 1940, esta región se convirtió en las notorias “Tierras de Sangre” de Europa, donde los proyectos genocidas y las ocupaciones de los regímenes totalitarios soviético y alemán se superpusieron espacialmente en rápida sucesión. Lem y los hermanos Strugatsky experimentaron las exigencias de esta situación letal en toda su fuerza y tuvieron que navegar por el estrecho camino hacia el éxito en el bloque soviético de posguerra.</p>\n<p> </p>\n<p>Asimov se libró de este duro destino, gracias a la propicia decisión de sus padres de irse a América. Sin embargo, a través de la prensa; discusiones con sus parientes y conocidos judíos; y como soldado en el ejército de EE. UU., Asimov aprendió en detalle sobre el Holocausto y la exterminación de la comunidad judía europea bajo ocupación alemana. Posteriormente, las persecuciones soviéticas de los judíos del país hicieron repetidamente titulares en la prensa estadounidense.</p>\n<p> </p>\n<p>Los cuatro autores de ciencia ficción observaron o experimentaron personalmente la modernidad y la tecnología en su forma más asesina. Gracias a este conocimiento venenoso, aprendieron a “imaginar lo inimaginable” incluso antes de que Bauman formulara su dictum. Al igual que los escritores, este sociólogo pertenecía al mismo entorno social, étnico y post-confesional de los judíos ashkenazíes de habla yiddish de Polonia-Lituania. En 1989, al dar una conferencia en la Universidad de Leeds en Gran Bretaña, Bauman pudo afirmar con seguridad que la modernidad tal como la conocemos hoy produjo el Holocausto y, además, se convirtió en un producto del Holocausto. Parte de este proceso es la curiosa distracción de Occidente respecto a la desaparición casi instantánea, durante la Segunda Guerra Mundial, de la cultura europea de habla yiddish, con 12 millones de hablantes en todo el mundo.</p>\n<p> </p>\n<p>Los sobrevivientes del Holocausto lograron establecer su estado-nación centroeuropeo de Israel en el Medio Oriente. La Alemania nazi y su programa de la Solución Final fueron condenados rotundamente en los Juicios de Nuremberg. Hasta hace poco, era inaceptable expresar abiertamente sentimientos antisemitas en Occidente, especialmente en Alemania. Ahora, desafortunadamente, el tabú parece haber terminado. Parece que no había nada más que educación y moralidad para evitar que la gente susurrara al oído de los demás que “Hitler fue un gran líder” y “los judíos merecían su destino”.</p>\n<p> </p>\n<p>En los Estados Unidos de posguerra, inicialmente, no había mercado para libros sobre el Holocausto. En el bloque soviético, los censores no permitieron la discusión abierta sobre la Shoá. En cambio, –consciente o no– Asimov, Lem y los hermanos Strugatsky contrabandeaban este amargo conocimiento bajo la brillante apariencia de la ciencia ficción. En los libros de los escritores, si el lector observa de cerca, la guetización y deshumanización de grupos objetivo, pogromos, limpieza étnica y actos de genocidio están meticulosamente retratados. Estos cuatro autores conocían el futuro a partir de su presente vivido. Desafortunadamente, este presente se niega a ser consignado al pasado. En cambio, sigue convirtiéndose en nuestro futuro. Seamos claros sobre la situación, somos nosotros quienes “<a href=\"https://www.nauka-pan.pl/index.php/nauka/article/view/816\">condenamos a la gente a este destino</a>”.</p>\n<p><strong>Tomasz Kamusella </strong>es lector (Profesor Extraordinarius) en Historia Moderna de Europa Central y del Este en la Universidad de St Andrews en Escocia. Sus volúmenes recientes incluyen <em>Politics and the Slavic Languages</em> (Routledge 2021), <em>Eurasian Empires as Blueprints for Ethiopia</em> (Routledge 2021), <em>Languages and Nationalism Instead of Empires</em> (Routledge 2023), <em>Politika gjuhësore dhe gjeopolitika</em> (Littera 2023), <em>Rreziqet e neoimperializmit rus</em> (Kristalina 2024) y <em>Papusza / Bronisława Wajs: Tears of Blood</em> (Brill 2024). Su referencia <em>Words in Space and Time: A Historical Atlas of Language Politics in Modern Central Europe</em> (CEU Press 2021) está disponible como publicación de acceso abierto.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayusr3x5mj2qrhqvstyohwhlg6",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:49:04.805",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayuu3vcr6xwar3d2fj7df3xoqa",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>La ciencia ficción es un género que aspira a predecir el futuro humano a través del prisma del progreso tecnológico esperado. Pocos se dan cuenta de que surgió de la trágica experiencia de la comunidad judía de Polonia-Lituania durante el oscuro siglo XX.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"es",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:49:04.807",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Van Polen-Litouwen tot sciencefiction",
                key:"uid": string:"60e1b7d4-7cd7-4c14-81df-629e76c5812e",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><strong style=\"font-size: inherit;\">Askenazisch Jodendom tussen Polen-Litouwen, Rusland en de VS</strong></p>\n<p> </p>\n<p>In de vroegmoderne periode woonde de meerderheid van de Joden ter wereld in het Gemenebest van het Koninkrijk Polen en het Groothertogdom Litouwen. Dit nu vergeten rijk strekte zich uit van wat vandaag de dag Letland en Estland in het noorden is tot het huidige Moldavië in het zuiden, en van centraal Polen in het westen tot oostelijk Oekraïne in het oosten. In het Engels staat de staat bekend onder de afkorting Polen-Litouwen, terwijl deze in de meeste opvolgende staten het “Gemenebest” of <em>Rech Pospolita</em> in het Slavisch wordt genoemd. De enige uitzondering is Polen, waar het Gemenebest uitsluitend wordt opgeëist als onderdeel van het huidige nationale meesterverhaal onder de anachronistische aanduiding van (voor-partitie) Polen.</p>\n<p>In de late 18e eeuw partitioneerde Rusland – samen met de opvolgende staat van Pruisen en met de deelname van de Habsburgers – Polen-Litouwen. Het Gemenebest werd van de politieke kaart van Europa gewist. De lijnen van de verdeling veranderden tijdens de Napoleontische Oorlogen voordat ze stabiliseerden na het Congres van Wenen (1815). Als gevolg hiervan annexeerde Rusland effectief meer dan vier vijfde van het Pools-Litouwse grondgebied.</p>\n<p>In ruil daarvoor bevonden de meeste Joden ter wereld zich, zonder hun geboorteplaatsen van bijna een millennium te verlaten, binnen het Russische Rijk. Als gevolg hiervan is het tegenwoordig populair om Askenazim te verwijzen als “Russische Joden”. Toch is het een misnomer. Ten eerste zijn ze leden of afstammelingen van het Pools-Litouwse Jodendom. Na de annexatie van de meerderheid van Polen-Litouwen creëerde St. Petersburg de Pale of Settlement, waarvan Joden verboden was te vertrekken. Dit territoriale ghetto viel samen met de Pools-Litouwse landen binnen de Russische grenzen, inclusief de noordelijke Zwarte Zeekust die toen van de Ottomanen en het Krim-Khanat was veroverd. Joden – als “buitenlandse ongelovigen” (<em>innorodtsy</em>) – moesten worden tegengehouden om de confessionele zuiverheid van het canoniek Orthodoxe achterland van Rusland, of de metropool van het tsaristische rijk, te bezoedelen.</p>\n<p>De Pale overleefde tot de Bolsjewistische revolutie in 1917. In tegenstelling tot Polen-Litouwen bood dit territoriale ghetto geen bescherming tegen de antisemitische excessen van de overheid en de christelijke bevolking. De twee millennia lange campagne van de christelijke kerken van anti-Joodse propaganda, gecombineerd met moderne vormen van oorlogvoering en bevolkingscontrole, resulteerde in opeenvolgende golven van ongekende pogroms tijdens de jaren 1880. Met de tsaristische autoriteiten die aanstookten of op zijn minst de ogen sloten, werden christenen regelmatig mishandeld, beroofd en zelfs vermoord door hun Joodse buren over de breedte en lengte van de pale.</p>\n<p><strong>Van pogroms naar de Shoah</strong></p>\n<p>Op zoek naar veiligheid, gerechtigheid en welvaart, verlieten overlevenden massaal naar West-Europa en de Amerika's. Ze gingen vooral naar de Verenigde Staten. Als gevolg hiervan werd New York in de jaren 1920 de grootste Joodse stad ter wereld. In die tijd vormden Joden een meerderheid van alle New Yorkers. Het meer verborgen antisemitisme van WASP (een acroniem voor White Anglo-Saxon Protestant) Amerikanen achterhaalde de Pools-Litouwse Joden in de nasleep van de Grote Depressie. Nieuw ingevoerde restrictieve immigratiequota die ook Joden omvatten, bleven vier decennia van kracht. Toen de nazi's Joden vervolgden in de jaren 1930 en de Holocaust uitvoerden in de eerste helft van het daaropvolgende decennium, keerde de leidende democratie van de wereld de Joden de koude schouder toe.</p>\n<p>Voorafgaand aan de Holocaust sloten de twee totalitaire machten van het Derde Rijk en de Sovjetunie in 1939 een alliantie. Op deze basis veroverden en partitioneerden Hitler en Stalin Centraal-Europa. Als onderdeel van deze totalitaire alliantie namen de Sovjets antisemitisme uit Duitsland zonder aarzeling over. In het Sovjetimperium moesten Joden niet worden uitgeroeid, maar officieel wantrouwen leidde tot de massale uitzettingen van Joden naar Siberië en Centraal-Azië, vooral vanuit de veroverde gebieden. Deze bestraffende (of in de woordenschat van de Sovjetpropaganda, “heropvoeding”) maatregel redde paradoxaal genoeg deze Joodse uitgewezenen van de Holocaust, mits ze de ontberingen van ballingschap en de gulag-concentratiekampen overleefden.</p>\n<p>Na de Tweede Wereldoorlog probeerden Holocaustoverlevenden en de eerder genoemde Joodse uitgewezenen hun Jiddischtalige gemeenschappen en culturele leven opnieuw op te bouwen in de Sovjetunie en in het hele Sovjetblok, dat wil zeggen, vooral in Polen. De schaduw van het levendige “Jiddisjland” van voor de oorlog viel nauw samen met de Pools-Litouwse landen. Moskou stond een zwakke heropleving toe voor een paar jaar in de Sovjetunie zelf. Maar, aan het begin van de jaren 1950 werden de Jiddischtalige Joodse elite van het land geëxecuteerd, terwijl talrijke laaggeplaatste Joodse functionarissen tot tientallen jaren in de gulagkampen werden veroordeeld. Na het Sovjetvoorbeeld volgden soortgelijke “anti-zionistische acties” in Tsjechoslowakije, Hongarije en Roemenië. De allerlaatste van deze antisemitische acties, in 1968, doofde de laatste vlam van Jiddisjland die nog bestond in het communistische Polen.</p>\n<p><strong>Mercurian volk</strong></p>\n<p>Yuri Slezkine is een Amerikaanse historicus van Joodse afkomst die is gevlucht uit de Sovjetunie. In zijn monografie uit 2004 <em>The Jewish Century</em> stelde hij voor dat Joden een van de “Mercurian peoples” van een geglobaliseerde moderniteit waren, naast de Armeniërs, overzeese Chinezen en de Roma. Als archetypische tussenpersoon hebben deze Mercurian peoples de andere naties van de wereld verbonden in de huidige globale gemeenschap door middel van handel, onderwijs en financiële diensten. Veel gebruiken en praktijken van academisch onderzoek, bankieren, ondernemerschap, handel en marketing zijn bijvoorbeeld voor het eerst ontstaan in Joodse shtetls, of het nu in de yeshiva, op marktplaatsen of binnen transnationale netwerken van Joodse kooplieden en bankiers was die ooit bloeiden in Jiddisjland.</p>\n<p> </p>\n<p>Voor de Holocaust strekten dergelijke netwerken zich uit van de wanhopig arme Joodse vent in een afgelegen shtetl tot de rijke Joodse investeerder die graag op vakantie ging aan de Franse Rivièra. Op het hoogtepunt van de eerste globaliseringsgolf, vóór de Grote Oorlog, stelde dit levendige netwerk van geïndividualiseerde economische en culturele verbindingen de uitwisseling van ideeën, goederen en investeringen van de verste uithoeken van het Russische Rijk naar West-Europa, Noord-Amerika, talrijke Latijns-Amerikaanse staten, Mandaat Palestina, Zuid-Afrika, Kenia en Australië mogelijk.</p>\n<p>De Holocaust heeft Jiddisjland en zijn inwoners uitgeroeid. Toch blijven de netwerken die zij eeuwenlang hebben gecreëerd en beheerd bestaan. Nu zijn ze bemand met nieuwkomers van andere etnische achtergronden die moderniteit van Joden hebben geleerd (en vaak hebben gestolen zonder erkenning). Tegenwoordig zijn in het Global North praktisch alle inwoners hoogopgeleid en bekend met de methoden van internationale handel en communicatie. Allen zijn lid geworden van de wereldwijde Mercurian gild van moderniteit. Hetzelfde geldt voor de elites in het Global South, naast groeiende aantallen mensen met volledige basis- en vervolgonderwijs.</p>\n<p><strong>Sciencefiction of waargenomen realiteit?</strong></p>\n<p>Sciencefiction als een gedefinieerd genre met zelfbewuste schrijvers ontstond in de interbellumperiode, voornamelijk in de Verenigde Staten. De twee decennia na de oorlog luidden de gouden eeuw van sciencefiction in, inclusief de verspreiding van dit genre naar Groot-Brittannië en West-Europa. Deze periode wordt sterk geassocieerd met de productieve Amerikaanse schrijver Isaac Asimov (1920-1992). In 1942 begon hij verhalen te schrijven die zijn kenmerkende <em>Foundation</em> boekserie (1951-1993) voortbrachten, die de opkomst en ondergang van galactische rijken chronicleert. Bovendien formuleerde Asimov in de iconische verhalenbundel <em>I, Robot</em> (1950) de drie wetten van de robotica. Tot op de dag van vandaag vormen deze wetten de kern van discussies over de ethiek en ontwikkeling van robots en AI.</p>\n<p> </p>\n<p>Vanuit het perspectief van de Sovjetdogma van socialistisch realisme was sciencefiction een verdacht genre in het socialistische blok, ongeacht de technologische optimisme die het deelde met de belangrijkste ideologische beginselen van het marxisme-leninisme. In de periode van de politieke dooi die volgde op het officiële einde van dogmatisch stalinisme in 1956, werd sciencefiction voorzichtig omarmd als een onmisbaar onderdeel van een toekomstgerichte Sovjetvisie op wereldwijde communisme. Ondanks een aantal Sovjet-schrijvers die hun geluk in dit genre probeerden, werd Sovjet-sciencefiction vanuit het perspectief van lezers en wereldwijde waarnemers van “belles lettres” synoniem met de Strugatski-broers, namelijk Arkady (1925-1991) en Boris (1933-2012). In hun aangrijpende roman <em>Roadside Picnic</em> uit 1972 voorzagen de tandem het subgenre van post-apocalyptische fictie. Maar belangrijker is dat dit boek nu wordt gelezen als een voorspelling van de nucleaire ramp van Tsjernobyl (1986), die beslissend heeft bijgedragen aan de ontbinding van de Sovjetunie.</p>\n<p> </p>\n<p>Last but not least, werd sciencefiction in de jaren 1960 en 1970 geaccepteerd als onderdeel van de mainstreamliteratuur. Deze prestatie werd grotendeels mogelijk gemaakt dankzij het oeuvre van de Poolse sciencefictionauteur Stanisław Lem (1921-2006). Zijn meest bekende roman <em>Solaris</em> (1961) is op een niet-genre manier opgebouwd en geschreven met het bewuste gebruik van artistieke proza. Het toonde aan dat niet-genre schrijvers sciencefiction konden schrijven of de elementen ervan in hun werken konden omarmen. Een soortgelijke dienst aan de wereldliteratuur werd verleend door Gabriel Garcia Marquez die in wat “magisch realisme” werd, de facto fantasie voor hoogstaande literatuur omarmde.</p>\n<p> </p>\n<p>In zijn sciencefictionwerken bood Lem volledig uitgewerkte personages en schuwde hij niet voor pessimisme over de toekomst. Beide eigenschappen zijn kenmerkend voor de mainstreamliteratuur en weerspiegelen treffend de menselijke conditie. Deze richting van literaire ontwikkeling maakte Lem niet geliefd bij de communistische controleurs van “culturele productie” in Polen. Immers, de communistische toekomst werd gepropageerd als een paradijs voor arbeiders. Lem waarschuwde dat het een paradijs voor dwazen of een soort “cloud cuckoo land” zou worden. Deze realisatie was weer een stap dichter bij literatuur en verder weg van het genre-ghetto van sciencefiction.</p>\n<p> </p>\n<p>Lem’s pessimisme kwam tot uiting in <em>Solaris</em> als de onmogelijkheid van communicatie met buitenaardse intelligentie. Het werd een leitmotief van zijn boeken, die de Strugatski-broers aanmoedigden op hun pad naar hun meesterwerk <em>Roadside Picnic</em>.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Verstopt in het volle zicht</strong></p>\n<p> </p>\n<p>In zijn klassieke werk <em>Holocaust and Modernity</em> (1989) waarschuwde de Joods-Poolse socioloog Zygmunt Bauman (1925-2017), die in 1968 uit het communistische Polen werd gezet, “we weten wat we niet wisten in 1941; dat ook <em>het onvoorstelbare voorgesteld moet worden.</em>” Asimov, Lem en de Strugatsky-broers deden precies dat. En wat dat betreft, decennia voordat Bauman zijn beroemde waarschuwing formuleerde. De vraag rijst of deze vier scheppers en vernieuwers van de wereldwijde sciencefiction in de 20e eeuw iets gemeen hadden met Bauman en met elkaar.</p>\n<p> </p>\n<p>Op het eerste gezicht lijkt dit onwaarschijnlijk, afgezien van het feit dat Lem en Bauman een tijdje hetzelfde communistische Polen als hun thuisland deelden. Maar laten we eens beter kijken naar de familiale achtergrond en de geleefde ervaring van deze iconische sciencefictionauteurs. Asimov werd geboren in het kleine dorp Petrovichi, tegenwoordig in Rusland, uit Jiddischtalige Joodse ouders. Ze registreerden de baby bij de heidense autoriteiten in het Russisch als Isaak Iudovich Azimov (<em>Исаак Юдович Азимов</em>). In hun Askenazische shtetl stond de jongen in het Jiddisch bekend als Yitskhok Azimov (<em>יצחק</em> <em>אַזימאָװ</em>). Het gebied was betwist tussen toen kortstondig onafhankelijk Wit-Rusland, Bolsjewistisch Rusland en Polen. Om de hopeloosheid en onzekerheid van de Grote Oorlog te ontvluchten die daar leek voort te duren, verliet het gezin in 1923 Europa en emigreerde naar de Verenigde Staten.</p>\n<p> </p>\n<p>Tegenwoordig beweren lokale historici van cultuur en literatuur, die de antisemitisme vergeten zijn, Asimov zowel voor Wit-Rusland als Rusland. De regio Smolensk, waar Petrovichi ligt, behoort tot de historisch etnische Wit-Russische landen. De achternaam van de familie geeft duidelijk aan dat ze uit een Wit-Russisch sprekend gebied kwamen. Het betekent “wintergranen” of <em>азіміна</em> in het Wit-Russisch. In tegenstelling tot dat is deze term in het Russisch <em>озимина</em> en hetzelfde in het Pools, <em>ozimina</em>.</p>\n<p> </p>\n<p>Stanisław Lem werd ook geboren uit Joodse ouders maar was volledig geassimileerd met de Pools sprekende elite in Lwów (tegenwoordig Lviv in het westen van Oekraïne). Zijn vader Samuel was een rijke KNO-arts. Voor de Grote Oorlog ging het goed met zijn familie in de regionale hoofdstad van het kroonland Galicië in Oostenrijk-Hongarije. Toch overtuigde de toename van politiek en populair antisemitisme Samuel om de spelling van zijn achternaam te veranderen van Lehm naar Lem. De eerste vorm was een duidelijk Duitse term voor “klei”. Maar in de sociale en etnische context van Galicië werd het geïnterpreteerd als een voor de hand liggend teken van Joodse afkomst, de achternaam stammend van het Jiddische woord <em>leym</em> (<em>ליים</em>) voor “klei”.</p>\n<p> </p>\n<p>Het laten vallen van de kwetsende “h” maakte ontkenning van zijn Joodse afkomst mogelijk. Het argument kwam van pas tijdens talrijke pogroms aan het einde van de Eerste Wereldoorlog en in de onmiddellijke nasleep ervan, inclusief het antisemitische bloedbad in Lwów in november 1918. Deze afschuwelijke pogrom vond plaats toen de onafhankelijkheid van de Poolse natiestaat werd uitgeroepen. Daarom namen Lem’s ouders geen risico’s en gaven ze hun zoon een volstrekt on-Joodse voornaam. Stanisław is een duidelijk Slavische naam, het meest populair onder heidense Polen. Op school in het interbellum Polen volgde Lem religieuze instructies in de Joodse religie. Maar de toekomstige schrijver overleefde de daaropvolgende Sovjet- en Duitse bezettingen van Lwów op valse “Arische” papieren, die hem als katholiek identificeerden.</p>\n<p> </p>\n<p>Toen de familie zich realiseerde dat de geallieerden hadden ingestemd met de incorporatie van de oostelijke helft van het interbellum Polen in de Sovjetunie, verhuisden ze naar de op één na belangrijkste stad van Galicië die binnen het naoorlogse Polen bleef, namelijk Kraków. Tijdens de oorlog en onmiddellijk daarna ondervonden ze de ontberingen en schande van het Sovjetregime en zorgden ervoor dat ze het vermeden.</p>\n<p> </p>\n<p>In tegenstelling tot Asimov in New York, moesten Lem senior en junior hun Joodse achtergrond als voorzorgsmaatregel verbergen. Het was de <em>sine qua non</em> voorwaarde voor overleving in tijden van actieve antisemitische vervolgingen en uitroeiing. Niets veranderde in dit opzicht, zowel in het communistische als in het post-communistische Polen. Lem bleef uit de buurt van vragen of discussies over de Joodse afkomst van zijn familie. De uitzetting van Joden in 1968 en de bijna-officiële <a href=\"https://www.proquest.com/docview/1297202038\">probe</a> die de <em>niet</em>-Joodse afkomst van een presidentskandidaat in 1990 moest bevestigen, bevestigden Lem’s angsten dat het beter was om niets te zeggen over zijn Joodse achtergrond. De beroemde schrijver bleef tot zijn dood stil over dit onderwerp.</p>\n<p> </p>\n<p>De Strugatsky-broers wisten ook dat ze moesten vermijden hun Joodse afkomst te onthullen. Net als in het communistische Polen was Joods zijn een ernstige sociale en politieke last in de Sovjetunie. De vader van de broers, Nathan, werd geboren in het Joodse dorp Dubovychi, nabij de historische stad Hlukhiv in het huidige Oekraïense gebied Sumy. Nu ligt dit gebied gevaarlijk dicht bij het Russisch-Oekraïense front. Nathan was van plan de voetsporen van zijn vader Zalman uit Cherson (het huidige Oekraïne) te volgen, die een universitaire opleiding had genoten en advocaat was geworden. Maar de Grote Oorlog, de Bolsjewistische revolutie, de burgeroorlog en partijwerk zorgden ervoor dat Nathan zijn droom niet kon vervullen. Hij volhardde en volgde buitenschoolse en avondcursussen wanneer zich een kans voordeed.</p>\n<p> </p>\n<p>Politieke zuiveringen en etnisch ontworpen repressies overtuigden Nathan (die wijs een Russisch-orthodox meisje trouwde) om zijn zonen duidelijk on-Joodse voornamen te geven, populair onder etnische Russen. Dankzij Zalman’s eerdere beslissing was de achternaam van de familie al onopvallend Slavic. Het woord <em>struh</em> (<em>струг</em>) in het Oekraïens of <em>strug</em> in het Pools staat voor het traditionele houtbewerkingsgereedschap dat bekend staat als een trekmes. De familie was goed op de hoogte van de Holodomor in het Sovjet-Oekraïne en de Holocaust. Bovendien leefden ze door de belegering van Leningrad (St. Petersburg). In plaats van deze stad aan de Duitsers over te geven, verdedigden de Sovjetautoriteiten het ten koste van genocidale verliezen onder de inwoners, die leden onder wijdverspreide honger. De pre-war burgerbevolking van 3,5 miljoen werd teruggebracht tot een tiende van dit aantal. Laag blijven en niet etnisch of anderszins opvallen tussen de volgzame Russische massa's was cruciaal voor overleving in de Sovjetunie. Dit soort conformiteit is opnieuw de vereiste norm in het huidige oorlogszuchtige en neo-imperialistische Rusland.</p>\n<p> </p>\n<p>Echter, in de Sovjetunie was het moeilijk om je afkomst effectief te verbergen, vanwege de bureaucratische vereiste om de naam van de vader in je eigen naam te onthullen. De noodzaak voor een patroniem dwong Arkady en Boris om “Natanovich” aan hun namen toe te voegen. Toch vermeden de broers deze noodzaak slim, door op de omslagen van hun co-auteursboeken simpelweg bekend te staan als de “Broers Strugatsky” (<em>Братья Стругацкие</em>) of als Arkady en Boris Strugatsky (<em>Аркадий и Борис Стругацкие</em>). Anders, wanneer een antisemitische censor aandrong, grepen de schrijvers terug naar de acroniemen AN en BN naast hun gedeelde achternaam. Het uitschrijven van deze “N” was geen optie.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Vicieuze cirkel: tussen kwik, antisemitisme en genocide</strong></p>\n<p> </p>\n<p>Hebben Asimov, Lem en de Strugatsky-broers iets meer gemeen dan een vage herinnering aan hun Joodse afkomst? Al deze wereldberoemde schrijvers komen uit de landen van het voormalige Pools-Litouwse Gemenebest. Op de een of andere manier waren ze Pools-Litouwse Joden. Tijdens de jaren 1930 en 1940 werd deze regio Europa's beruchte “Bloodlands”, waar de genocidale projecten en bezettingen van de Sovjet- en Duitse totalitaire regimes ruimtelijk snel op elkaar volgden. Lem en de Strugatsky-broers ervoeren de eisen van deze dodelijke situatie in volle omvang en moesten de smalle weg naar succes in het naoorlogse Sovjetblok navigeren.</p>\n<p> </p>\n<p>Asimov werd bespaard van dit harde lot, dankzij de gunstige beslissing van zijn ouders om naar Amerika te vertrekken. Toch leerde Asimov dankzij de pers; discussies met zijn Joodse familieleden en kennissen; en als soldaat in het Amerikaanse leger in detail over de Holocaust en de uitroeiing van het Europese Jodendom onder Duitse bezetting. Vervolgens maakten de naoorlogse Sovjetvervolgingen van de Joden in het land keer op keer de voorpagina's van de Amerikaanse pers.</p>\n<p> </p>\n<p>Alle vier de sciencefictionauteurs observeerden of ervoeren persoonlijk moderniteit en technologie op hun meest moorddadige snijpunt. Dankzij deze giftige kennis leerden ze hoe ze “het onvoorstelbare moesten voorstellen” voordat Bauman zijn dictum formuleerde. Net als de schrijvers behoorde deze socioloog tot hetzelfde sociale, etnische, post-confessionele milieu van de Jiddischtalige Askenazische Joden van Polen-Litouwen. In 1989, tijdens een lezing aan de Universiteit van Leeds in Groot-Brittannië, kon Bauman veilig stellen dat moderniteit zoals we die vandaag kennen de Holocaust heeft voortgebracht en ook een product van de Holocaust is geworden. Een essentieel onderdeel van dit proces is de nieuwsgierige afwezigheid van het Westen met betrekking tot de bijna onmiddellijke verdwijning, tijdens de Tweede Wereldoorlog, van de volwaardige Jiddischtalige Europese cultuur, met 12 miljoen sprekers wereldwijd.</p>\n<p> </p>\n<p>Holocaustoverlevenden slaagden erin hun Centraal-Europese natiestaat Israël in het Midden-Oosten op te richten. Nazi-Duitsland en zijn programma van de Eindoplossing werden krachtig veroordeeld tijdens de Neurenbergprocessen. Tot voor kort was het onaanvaardbaar om openlijk antisemitische gevoelens in het Westen te uiten, vooral in Duitsland. Nu lijkt het taboe helaas voorbij. Het lijkt erop dat er niets anders was dan onderwijs en moraliteit om mensen te stoppen met fluisteren in elkaars oor dat “Hitler een groot leider was” en “de Joden hun lot verdienden”.</p>\n<p> </p>\n<p>In het naoorlogse Verenigde Staten was er aanvankelijk geen markt voor boeken over de Holocaust. In het Sovjetblok lieten censors geen open discussie over de Shoah toe. In plaats daarvan – bewust of niet – smokkelden Asimov, Lem en de Strugatsky-broers deze bittere kennis onder de glinsterende schijn van sciencefiction. In de boeken van de schrijvers, als de lezer goed oplet, worden de ghettoïsatie en de dehumanisering van doelgroepen, pogroms, etnische zuivering en daden van genocide nauwkeurig afgebeeld. Deze vier auteurs wisten iets over de toekomst vanuit hun geleefde heden. Helaas weigert dit heden te worden toevertrouwd aan het verleden. In plaats daarvan blijft het onze toekomst worden. Laten we helder nadenken over de situatie, het zijn wij die “<a href=\"https://www.nauka-pan.pl/index.php/nauka/article/view/816\">mensen</a> verdoemen tot dit lot”.</p>\n<p><strong>Tomasz Kamusella </strong>is Reader (Professor Extraordinarius) in de moderne geschiedenis van Centraal en Oost-Europa aan de Universiteit van St Andrews in Schotland. Zijn recente volumes omvatten <em>Politics and the Slavic Languages</em> (Routledge 2021), <em>Eurasian Empires as Blueprints for Ethiopia</em> (Routledge 2021), <em>Languages and Nationalism Instead of Empires</em> (Routledge 2023), <em>Politika gjuhësore dhe gjeopolitika</em> (Littera 2023), <em>Rreziqet e neoimperializmit rus</em> (Kristalina 2024) en <em>Papusza / Bronisława Wajs: Tears of Blood</em> (Brill 2024). Zijn referentie <em>Words in Space and Time: A Historical Atlas of Language Politics in Modern Central Europe</em> (CEU Press 2021) is beschikbaar als een open access-publicatie.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayusr3x5mj2qrhqvstyohwhlg6",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:52:30.743",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayuu3vcr6xwar3d2fj7df3xoqa",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Sciencefiction is een genre dat ernaar streeft de menselijke toekomst te voorspellen door de lens van verwachte technologische vooruitgang. Weinig mensen realiseren zich dat het voortkwam uit de tragische ervaring van de Joodse gemeenschap van Polen-Litouwen tijdens de donkere 20e eeuw.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"nl",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:52:30.745",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Lengyelország-Litvánia a tudományos fantasztikáig",
                key:"uid": string:"637ef63d-48cb-4fbd-bb2b-689d0cc475de",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><strong style=\"font-size: inherit;\">Askenázi zsidóság Lengyelország-Litvánia, Oroszország és az Egyesült Államok között</strong></p>\n<p> </p>\n<p>A korai modern időszakban a világ zsidóinak többsége a Lengyel Királyság és a Litván Nagyhercegség Közösségében élt. Ez a ma már elfeledett birodalom a mai Lettország és Észtország északi részétől a mai Moldováig terjedt dél felé, és Közép-Lengyelországtól nyugaton a keleti Ukrajnáig kelet felé. Angolul ezt a politikai egységet Lengyelország-Litvánia rövidített néven ismerik, míg a legtöbb utódállamban „Közösségnek” vagy <em>Rech Pospolita</em>-nak nevezik szláv nyelven. Az egyetlen kivétel Lengyelország, ahol a Közösséget kizárólag a jelenlegi nemzeti fő narratíva részeként, az anakronisztikus (előzetes felosztás előtti) Lengyelország megnevezéssel említik.</p>\n<p>A 18. század végén Oroszország – a porosz utódállammal együtt, a Habsburgok részvételével – felosztotta Lengyelország-Litvániát. A Közösség eltűnt Európa politikai térképéről. A határvonalak a Napóleoni háborúk alatt változtak, mielőtt stabilizálódtak a bécsi kongresszus (1815) után. Ennek következtében Oroszország gyakorlatilag annektálta a lengyel-litván terület több mint négyötödét.</p>\n<p>Ennek következtében, anélkül, hogy elhagyták volna szülővárosaikat, a világ zsidóinak többsége az Orosz Birodalom területén találta magát. Ennek eredményeként manapság népszerű az askenázi zsidókat „orosz zsidóknak” nevezni. Ez azonban téves megnevezés. Először is, ők a lengyel-litván zsidóság tagjai vagy leszármazottai. A Lengyelország-Litvánia többségének annektálása után Szentpétervár létrehozta a letelepedés pale-ját, ahonnan a zsidóknak tilos volt távozniuk. Ez a területi gettó egybeesett a lengyel-litván földekkel az orosz határokon belül, beleértve az északi Fekete-tenger partvidékét, amelyet akkoriban az oszmánoktól és a Krími Kánságtól foglaltak el. A zsidóknak – mint „külföldi hitetlenek” (<em>innorodtsy</em>) – meg kellett akadályozniuk, hogy megszentségtelenítsék Oroszország kanonikus ortodox hátországának vallási tisztaságát, vagy a cári birodalom metropoláját.</p>\n<p>A pale 1917-ig fennmaradt a bolsevik forradalomig. A lengyel-litván területtel ellentétben ez a területi gettó nem nyújtott védelmet a kormány és a keresztény lakosság antiszemita túlkapásai ellen. A keresztény egyházak két évezredes antiszemita propagandája, a modern háborús formákkal és népességellenőrzéssel párosítva, a 1880-as évek során precedens nélküli pogromok sorozatát eredményezte. A cári hatóságok buzdításával vagy legalábbis szemet hunyva a keresztények rendszeresen bántalmazták, kirabolták és még meg is ölték zsidó szomszédaikat a pale szélességében és hosszában.</p>\n<p><strong>Pogromoktól a Holokausztig</strong></p>\n<p>A biztonság, igazság és jólét keresése érdekében a túlélők tömegesen nyugatra indultak, különösen az Egyesült Államokba. Ennek eredményeként az 1920-as években New York lett a világ legnagyobb zsidó városa. Ekkor a zsidók a New York-i lakosság többségét alkották. A WASP (fehér angolszász protestáns) amerikaiak rejtett antiszemitizmusa a Nagy Gazdasági Válság idején utolérte a lengyel-litván zsidókat. Az újonnan bevezetett korlátozó bevándorlási kvóták, amelyek a zsidókra is vonatkoztak, négy évtizeden át érvényben maradtak. Amikor a nácik az 1930-as években üldözték a zsidókat, és a következő évtized első felében végrehajtották a Holokausztot, a világ vezető demokráciája hideg vállat fordított a zsidók felé.</p>\n<p>A Holokauszt előtt a harmadik birodalom és a Szovjetunió két totalitárius hatalma 1939-ben szövetséget kötött. Ezen a alapon Hitler és Sztálin meghódította és felosztotta Közép-Európát. Ezen totalitárius szövetség részeként a szovjetek készséggel átvették az antiszemitizmust Németországból. A szovjet birodalomban a zsidókat nem kellett kiirtani, de a hivatalos bizalmatlanság tömeges zsidókiutasításokhoz vezetett Szibériába és Közép-Ázsiába, különösen a meghódított területekről. Ez a büntető (vagy a szovjet propaganda szókincse szerint „újraoktató”) intézkedés paradox módon megmentette ezeket a zsidó kiutasítottakat a Holokauszttól, feltéve, hogy túlélték a száműzetés és a gulág koncentrációs táborok megpróbáltatásait.</p>\n<p>A második világháború után a Holokauszt túlélői és a fent említett zsidó kiutasítottak megpróbálták újra létrehozni jiddis nyelvű közösségeiket és kulturális életüket a Szovjetunióban és a szovjet blokkban, különösen Lengyelországban. A háború előtti élénk „Jiddisföld” halvány árnyéka szorosan egybeesett a lengyel-litván földekkel. Moszkva néhány évig engedett egy gyenge újjáéledést a Szovjetunióban. De az 1950-es évek fordulóján az ország jiddis nyelvű zsidó elitjét kivégezték, míg számos alacsony rangú zsidó tisztviselőt évtizedekre gulág táborokba ítéltek. A szovjet példa nyomán hasonló „anti-cionista akciók” követték Csehszlovákiában, Magyarországon és Romániában. Ezen antiszemita akciók legutolsója, 1968-ban, kioltotta a kommunista Lengyelországban még mindig létező jiddisföld végső lángját.</p>\n<p><strong>Merkúri nép</strong></p>\n<p>Yuri Slezkine egy amerikai zsidó származású történész, aki megszökött a Szovjetunióból. 2004-es monográfiájában, <em>A zsidó évszázad</em>, azt javasolta, hogy a zsidók a globalizált modernitás „Merkúri népei” közé tartoznak, az örmények, a tengeren túli kínaiak és a romák mellett. Mint archetipikus közvetítők, a kereskedelem, az oktatás és a pénzügyi szolgáltatások révén ezek a Merkúri népek összekötötték a világ többi nemzetét a mai globális közösséggé. Például a tudományos kutatás, a banki tevékenység, a vállalkozás, a kereskedelem és a marketing számos szokása és gyakorlata először zsidó shtetlekben jelent meg, legyen szó a jesiváról, a piacterekről vagy a jiddisföldön egykor virágzó zsidó kereskedők és bankárok transznacionális hálózatairól.</p>\n<p> </p>\n<p>A Holokauszt előtt az ilyen hálózatok a távoli shtetlekben élő kétségbeesetten szegény zsidó kofa és a francia Riviérán nyaraló gazdag zsidó befektető között terjedtek. A globalizáció első korszakának csúcsán, a Nagy Háború előtt, ez a vibráló, egyedi gazdasági és kulturális kapcsolatok hálózata lehetővé tette az ötletek, áruk és befektetések cseréjét a Orosz Birodalom legeldugottabb részeiből Nyugat-Európába, Észak-Amerikába, számos latin-amerikai államba, Mandátum Palesztinába, Dél-Afrikába, Kenyába és Ausztráliába.</p>\n<p>A Holokauszt kiirtotta Jiddisföldet és lakóit. Mégis, a hálózatok, amelyeket évszázadok óta létrehoztak és működtettek, megmaradtak. Most más etnikai háttérrel rendelkező újoncok töltik be őket, akik a modernitást a zsidóktól tanulták (és gyakran ellopták anélkül, hogy elismerték volna). Manapság, a Globális Északon, gyakorlatilag a lakosság minden tagja magasan képzett és ismeri a nemzetközi kereskedelem és kommunikáció módszereit. Mindannyian a modernitás globális Merkúri céhének tagjaivá váltak. Ugyanez igaz a Globális Dél elitjeire is, a teljes alapfokú és további oktatással rendelkező emberek növekvő számával együtt.</p>\n<p><strong>Tudományos fantasztikum vagy megfigyelt valóság?</strong></p>\n<p>A tudományos fantasztikum, mint önálló műfaj, öntudatos írókkal az interwar időszakban jelent meg, főként az Egyesült Államokban. A két háború utáni évtized hirdette a tudományos fantasztikum aranykorát, beleértve a műfaj elterjedését Nagy-Britanniában és Nyugat-Európában. Ezt az időszakot erősen összekapcsolják az amerikai író, Isaac Asimov (1920-1992) termékeny munkásságával. 1942-ben kezdett el történeteket írni, amelyek megalapozták védjegyét, a <em>Foundation</em> könyvsorozatot (1951-1993), amely a galaktikus birodalmak felemelkedését és bukását krónikázza. Ráadásul az ikonikus <em>I, Robot</em> (1950) című történetgyűjteményében Asimov megfogalmazta a robotika három törvényét. Ezek a törvények a mai napig a robotok és a mesterséges intelligencia etikai és fejlesztési vitáinak középpontjában állnak.</p>\n<p> </p>\n<p>A szovjet szocialista realizmus dogmája szempontjából a tudományos fantasztikum gyanús műfaj volt a szocialista blokkban, függetlenül a technológiai optimizmusától, amely a marxizmus-leninizmus fő ideológiai alapelveivel osztozott. Az 1956-os dogmatikus sztálinizmus hivatalos végét követő politikai enyhülés időszakában a tudományos fantasztikumot óvatosan ölelték magukhoz, mint a jövőorientált szovjet vízió részét a világszintű kommunizmusról. Annak ellenére, hogy számos szovjet író próbálkozott e műfajjal, az olvasók és a „belles lettres” globális megfigyelői szempontjából a szovjet tudományos fantasztikum a Strugatski fivérek, nevezetesen Arkagyij (1925-1991) és Borisz (1933-2012) nevével vált egyenlővé. 1972-es, kísérteties <em>Roadside Picnic</em> című regényükben a tandem előrevetítette a poszt-apokaliptikus fikció szubzsánerét. De ami még fontosabb, ez a könyv ma a Csernobili nukleáris katasztrófa (1986) előrejelzéseként olvasható, amely döntő mértékben hozzájárult a Szovjetunió felbomlásához.</p>\n<p> </p>\n<p>Végül, de nem utolsósorban, a tudományos fantasztikum a 1960-as és 1970-es években a mainstream irodalom részévé vált. Ezt a sikert nagyrészt a lengyel tudományos fantasztikus író, Stanisław Lem (1921-2006) munkásságának köszönheti. Legismertebb regénye, a <em>Solaris</em> (1961) nem műfaji módon van megalkotva és megírva, tudatos művészi próza használatával. Megmutatta, hogy a nem műfaji írók is képesek tudományos fantasztikumot írni, vagy annak elemeit beépíteni munkáikba. Hasonló szolgálatot tett a világirodalom számára Gabriel Garcia Marquez, aki abban, ami „mágikus realizmus” lett, de facto a fantasyt a magas irodalom számára hirdette.</p>\n<p> </p>\n<p>Tudományos fantasztikus írásaiban Lem teljesen kidolgozott karaktereket kínált, és nem riadt vissza a jövővel kapcsolatos pesszimizmustól. Mindkét jellemző a mainstream irodalomra jellemző, és találóan tükrözi az emberi állapotot. Ez a irodalmi fejlődés irányzata nem tette népszerűvé Lemet a kommunista „kulturális termelés” irányítói előtt Lengyelországban. Végül is a kommunista jövőt paradicsomként propagálták. Lem figyelmeztetett, hogy ez egy bolondok paradicsoma vagy valami „felhő kukorica föld” lesz. Ez a felismerés újabb lépés volt a irodalom felé és a tudományos fantasztikum műfaji gettójától távol.</p>\n<p> </p>\n<p>Lem pesszimizmusa a <em>Solaris</em>-ban az idegen intelligenciával való kommunikáció lehetetlenségében mutatkozott meg. Ez a könyveinek leitmotívumává vált, amely bátorította a Strugatski fivérek mesterművük, a <em>Roadside Picnic</em> felé vezető útján.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Nyíltan rejtőzködve</strong></p>\n<p> </p>\n<p>Klasszikus művében, <em>Holokauszt és modernitás</em> (1989), a zsidó-lengyel szociológus, Zygmunt Bauman (1925-2017), akit 1968-ban kiutasítottak a kommunista Lengyelországból, figyelmeztetett: „tudjuk, amit 1941-ben nem tudtunk; hogy <em>az elképzelhetetlent is el kell képzelni.</em>” Asimov, Lem és a Strugatski fivérek pontosan ezt tették. És e tekintetben évtizedekkel Bauman híres figyelmeztetése előtt. Felmerül a kérdés, hogy ezek a négy alkotó és a 20. századi globális tudományos fantasztikum innovátorai közösek-e Baumanban és egymásban.</p>\n<p> </p>\n<p>Első pillantásra ez valószínűtlennek tűnik, azon kívül, hogy Lem és Bauman egy ideig ugyanazt a kommunista Lengyelországot osztották hazájukként. De nézzük meg közelebbről e ikonikus tudományos fantasztikus írók családi hátterét és élettapasztalatait. Asimov a kis Petrovichi faluban született, amely ma Oroszországban található, jiddis nyelvű zsidó szülőktől. A gyermeket az orosz nemzetiségi hatóságoknál Isaak Iudovich Azimov néven regisztrálták (<em>Исаак Юдович Азимов</em>). Askenázi shtetl-jében a fiút jiddisül Yitskhok Azimovként (<em>יצחק</em> <em>אַזימאָװ</em>) ismerték. A terület a korábban rövid ideig független Belarusz, bolsevik Oroszország és Lengyelország között vitatott volt. Hogy elkerüljék a Nagy Háború reménytelenségét és bizonytalanságát, amely ott látszólag folytatódott, 1923-ban a család elhagyta Európát és az Egyesült Államokba emigrált.</p>\n<p> </p>\n<p>Ma a helyi kultúrtörténészek, akik elfeledték az antiszemitizmust, Asimovot Belaruszhoz és Oroszországhoz is kötik. A Smolenszk régió, ahol Petrovichi található, történelmileg belorusz etnikai területhez tartozik. A család vezetékneve egyértelműen jelzi, hogy belorusz nyelvű területről származnak. Azt jelenti, hogy „téli gabonák” vagy <em>азіміна</em> beloruszul. Ezzel szemben oroszul ez a kifejezés <em>озимина</em>, lengyelül pedig <em>ozimina</em>.</p>\n<p> </p>\n<p>Stanisław Lem is zsidó szülőktől született, de teljesen asszimilálódott a lengyel nyelvű elithez Lwówban (jelenleg Lviv, Nyugat-Ukrajnában). Apja, Samuel, gazdag fül-orr-gégész orvos volt. A Nagy Háború előtt a család élete jó volt a Galícia koronatartomány regionális fővárosában, Ausztria-Magyarországon. Mégis, a politikai és népi antiszemitizmus növekedése meggyőzte Samuelt, hogy változtassa meg a vezetéknevének írásmódját Lehm-ről Lem-re. Az első forma egyértelműen német kifejezés a „agyag”-ra. De Galícia társadalmi és etnikai kontextusában ez egyértelműen a zsidóság nyilvánvaló jeleként értelmezték, a vezetékneve a jiddis <em>leym</em> (<em>ליים</em>) szóból származott, ami „agyag”-ot jelent.</p>\n<p> </p>\n<p>A sértő „h” elhagyása lehetővé tette zsidó származásának tagadását. Az érvet hasznosnak találták a számos pogrom során az első világháború végén és közvetlenül utána, beleértve a lwówi antiszemita vérfürdőt 1918 novemberében. Ez a borzalmas pogrom akkor zajlott, amikor a lengyel nemzetállam függetlenségét kihirdették. Ezért Lem szülei nem kockáztattak, és teljesen zsidó-ellenes keresztény nevet adtak fiuknak. Stanisław egyértelműen szláv név, legnépszerűbb a nem zsidó lengyelek körében. Az iskolában a két világháború közötti Lengyelországban Lem részt vett a zsidó vallású vallási oktatásban. De a jövőbeli író hamis „árja” papírokkal élte túl a lwówi szovjet és német megszállást, amelyek katolikusnak azonosították őt.</p>\n<p> </p>\n<p>Amikor a család rájött, hogy a szövetségesek beleegyeztek a két világháború közötti Lengyelország keleti felének a Szovjetunióba való beolvasztásába, Galícia második legfontosabb városába, Krakkóba költöztek, amely a háború utáni Lengyelországban maradt. A háború alatt és közvetlenül utána a szovjet uralom megpróbáltatásait és megaláztatásait élték át, és ügyeltek arra, hogy elkerüljék azt.</p>\n<p> </p>\n<p>Asimovval ellentétben New Yorkban, Lemnek, idősebb és fiatalabb Lemnek is el kellett titkolnia zsidó hátterét, mint óvintézkedést. Ez volt a túlélés sine qua non előfeltétele az aktív antiszemita üldözések és kiirtások idején. E tekintetben semmi sem változott sem a kommunista, sem a posztkommunista Lengyelországban. Lem elkerülte a családja zsidó származásával kapcsolatos kérdéseket vagy vitákat. Az 1968-as zsidókiutasítás és a közel hivatalos <a href=\"https://www.proquest.com/docview/1297202038\">vizsgálat</a>, amelynek célja egy elnökjelölt zsidó származásának megerősítése volt 1990-ben, megerősítette Lem félelmeit, hogy jobb, ha nem mond semmit zsidó hátteréről. A híres író hallgatott erről a témáról haláláig.</p>\n<p> </p>\n<p>A Strugatski fivérek is tudták, hogy el kell kerülniük zsidó származásuk felfedését. Mint a kommunista Lengyelországban, a zsidóság komoly társadalmi és politikai terhet jelentett a Szovjetunióban. A fivérek apja, Nathan a zsidó faluban, Dubovychiban született, a történelmi Hlukhiv város közelében, a mai Ukrajna Szumi régiójában. Ez a terület most veszélyesen közel van az orosz-ukrán fronthoz. Nathan apja, Zalman nyomdokaiba akart lépni, aki Hersonból (a mai Ukrajnából) származott, egyetemi végzettséget szerzett és ügyvéd lett. De a Nagy Háború, a bolsevik forradalom, a polgárháború és a pártmunka megakadályozta Nathan-t abban, hogy beteljesítse álmát. Kitartott, és minden alkalommal részt vett levelező és esti tanfolyamokon, amikor lehetősége adódott.</p>\n<p> </p>\n<p>A politikai tisztogatások és etnikai alapú elnyomások meggyőzték Nathan-t (aki bölcsen orosz ortodox lányt vett feleségül), hogy fiait egyértelműen zsidó-ellenes keresztény nevekkel lássa el, amelyek népszerűek voltak az etnikai oroszok körében. Zalman korábbi döntésének köszönhetően a család vezetékneve már diszkréten szláv volt. Az <em>struh</em> (<em>струг</em>) ukránul vagy <em>strug</em> lengyelül a hagyományos faipari eszközt, a vonókéz szerszámot jelenti. A család jól tudta a Holodomorról a szovjet Ukrajnában és a Holokausztról. Ezen felül átélték Leningrád (Szentpétervár) ostromát. A szovjet hatóságok nem adták fel ezt a várost a németeknek, hanem genocídium méretű veszteségek árán védték, miközben lakóik éhínségtől szenvedtek. A város háború előtti polgári lakossága 3,5 millióról egy tizedére csökkent. Alacsonyan maradni, és nem kiemelkedni etnikailag vagy más módon az engedelmes orosz tömegből kulcsfontosságú volt a túléléshez a Szovjetunióban. Ez a fajta konformitás ismét a jelenlegi háborús és neoimperialista Oroszországban a szükséges norma.</p>\n<p> </p>\n<p>Azonban a Szovjetunióban nehéz volt hatékonyan elrejteni a származást, a bürokratikus követelmény miatt, hogy a saját nevében fel kell tüntetni az apja nevét. A patronimikus név szükségessége arra kényszerítette Arkady-t és Boris-t, hogy „Natanovich”-t fűzzenek a nevükhöz. Mégis, a fivérek ügyesen elkerülték ezt a szükségességet, és a közösen írt könyveik borítóján egyszerűen „Strugatski fivérek” (<em>Братья Стругацкие</em>) néven váltak ismertté, vagy alternatívaként Arkady és Boris Strugatsky néven (<em>Аркадий и Борис Стругацкие</em>). Különben, amikor egy antiszemita cenzor ragaszkodott, az írók az AN és BN rövidítéseket használták a közös vezetéknevük mellett. Ezt az „N”-t kiírni nem volt kérdés.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Visszafordíthatatlan kör: a higany, antiszemitizmus és népirtás között</strong></p>\n<p> </p>\n<p>Van-e Asimovnak, Lemnek és a Strugatski fivéreknek valami közös, mint a zsidó származásuk homályos emlékezete? Ezek a világhírű írók mind a volt Lengyel-Litván Közösség földjeiről származnak. Valamilyen módon lengyel-litván zsidók voltak. Az 1930-as és 1940-es években ez a régió Európa hírhedt „Vérföldje” lett, ahol a szovjet és német totalitárius rendszerek genocídiumi projektjei és megszállásai gyors egymásutánban térben átfedésben voltak. Lem és a Strugatski fivérek teljes mértékben átélték ezt a halálos helyzetet, és navigálniuk kellett a keskeny utat a sikerhez a háború utáni szovjet blokkban.</p>\n<p> </p>\n<p>Asimovot megkímélte ez a nehéz sors, szülei kedvező döntésének köszönhetően, hogy Amerikába távoztak. Mégis, a sajtóból; a zsidó rokonai és ismerősei közötti beszélgetésekből; és mint az Egyesült Államok hadseregének katonája, Asimov részletesen értesült a Holokausztról és az európai zsidóság német megszállás alatti kiirtásáról. Ezt követően a háború utáni szovjet zsidóüldözések időről időre a legfontosabb hírek közé kerültek az Egyesült Államok sajtójában.</p>\n<p> </p>\n<p>Mind a négy tudományos fantasztikus író megfigyelte vagy személyesen tapasztalta meg a modernitást és a technológiát a leggyilkosabb élvonalban. Ennek a mérgező tudásnak köszönhetően megtanulták, hogyan „képzeljék el az elképzelhetetlent”, még mielőtt Bauman megfogalmazta volna a mondását. Mint az írók, ez a szociológus is a lengyel-litván jiddis nyelvű askenázi zsidók társadalmi, etnikai, posztkonfesszionális közegéhez tartozott. 1989-ben, a brit Leeds Egyetemen tartott előadásában Bauman biztonsággal kijelenthette, hogy a modernitás, ahogyan ma ismerjük, előidézte a Holokausztot, és egyben a Holokauszt terméke is lett. Ennek a folyamatnak szerves része a Nyugat furcsa figyelmetlensége a második világháború alatt a teljes jiddis nyelvű európai kultúra, 12 millió beszélővel való szinte azonnali eltűnésével kapcsolatban.</p>\n<p> </p>\n<p>A Holokauszt túlélői sikeresen megalapították Közép-európai nemzetállamukat, Izraelt a Közel-Keleten. A náci Németországot és a Végső Megoldás programját hangosan elítélték a nürnbergi perek során. A közelmúltig elfogadhatatlan volt nyíltan antiszemita érzéseket kifejezni a Nyugaton, különösen Németországban. Most, sajnos, úgy tűnik, hogy a tabu véget ért. Úgy tűnik, hogy semmi más nem állította meg az embereket abban, hogy a fülükbe súgják, hogy „Hitler nagyszerű vezető volt” és „a zsidók megérdemelték a sorsukat”.</p>\n<p> </p>\n<p>A háború utáni Egyesült Államokban kezdetben nem volt piac a Holokausztról szóló könyvek számára. A szovjet blokkban a cenzorok nem engedték meg a Holokausztról való nyílt vitát. Ehelyett – tudatosan vagy sem – Asimov, Lem és a Strugatski fivérek ezt a keserű tudást a tudományos fantasztikum csillogó álcája alatt csempészték be. Az írók könyveiben, ha az olvasó alaposan figyel, a célzott csoportok gettósítása és dehumanizálása, pogromok, etnikai tisztogatás és népirtás cselekedetei gondosan ábrázolták. Ezek a négy szerző tudtak a jövőről a megélt jelenükből. Sajnos, ez a jelen nem hajlandó a múltba kerülni. Ehelyett folyamatosan a jövőnkké válik. Legyünk tisztában a helyzettel, mi vagyunk azok, akik „<a href=\"https://www.nauka-pan.pl/index.php/nauka/article/view/816\">az emberek</a> akik embereket sorsra juttatnak”.</p>\n<p><strong>Tomasz Kamusella </strong>a St Andrews Egyetem Modern Közép- és Kelet-Európai Történelem professzora Skóciában. Legutóbbi kötetei közé tartozik <em>Politika és a szláv nyelvek</em> (Routledge 2021), <em>Eurázsiai birodalmak mint etiópiai minták</em> (Routledge 2021), <em>Nyelvek és nacionalizmus a birodalmak helyett</em> (Routledge 2023), <em>Politika gjuhësore dhe gjeopolitika</em> (Littera 2023), <em>Rreziqet e neoimperializmit rus</em> (Kristalina 2024) és <em>Papusza / Bronisława Wajs: Tears of Blood</em> (Brill 2024). Hivatkozása <em>Szavak a térben és időben: A modern Közép-Európa nyelvi politikájának történeti atlasza</em> (CEU Press 2021) nyílt hozzáférésű kiadványként elérhető.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayusr3x5mj2qrhqvstyohwhlg6",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:30:52.344",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayuu3vcr6xwar3d2fj7df3xoqa",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>A tudományos-fantasztikus irodalom egy olyan műfaj, amely arra törekszik, hogy a várható technológiai fejlődés tükrében megjósolja az emberi jövőt. Kevesen tudják, hogy a lengyel-litván zsidó közösség tragikus tapasztalataiból született a sötét 20. században.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"hu",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:30:52.346",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Din Polonia-Lituania până la science fiction",
                key:"uid": string:"7a0b49b2-5f4a-4ec2-8edb-7af8ad9c243a",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><strong style=\"font-size: inherit;\">Evreimea ashkenaziană între Polonia-Lituania, Rusia și SUA</strong></p>\n<p> </p>\n<p>În perioada modernă timpurie, majoritatea evreilor din lume trăiau în Commonwealth-ul Regatului Polon și Marele Ducat al Lituaniei. Acest regat acum uitat se întindea de la ceea ce este astăzi Letonia și Estonia în nord până la actuala Moldovă în sud, și de la centrul Poloniei în vest până la Ucraina de est în est. În engleză, acest stat este cunoscut sub numele prescurtat de Polonia-Lituania, în timp ce în majoritatea statelor succesoare este denumit „Commonwealth” sau <em>Rech Pospolita</em> în slavă. Singura excepție este Polonia, unde Commonwealth-ul este revendicat exclusiv ca parte a narațiunii naționale actuale sub denumirea anacronică de (pre-partiție) Polonia.</p>\n<p>La sfârșitul secolului al XVIII-lea, Rusia – alături de statul succesor Prusia și cu participarea Habsburgilor – a partitionat Polonia-Lituania. Commonwealth-ul a fost șters de pe harta politică a Europei. Linile de diviziune s-au schimbat în timpul războaielor napoleoniene înainte de a se stabiliza în urma Congresului de la Viena (1815). Ca rezultat, Rusia a anexat efectiv peste patru cincimi din teritoriul polono-lituanian.</p>\n<p>La rândul lor, fără a părăsi orașele lor natale timp de aproape un mileniu, majoritatea evreilor din lume s-au regăsit în cadrul Imperiului Rus. Ca rezultat, în prezent este popular să ne referim la ashkenazi ca „evrei ruși”. Totuși, este o denumire greșită. În primul rând, ei sunt membri sau descendenți ai evreimii polono-lituaniene. După anexarea majorității Poloniei-Lituania, Sankt Petersburg a creat Pale of Settlement, din care evreii erau interziși să plece. Acest ghetou teritorial coincide cu pământurile polono-lituaniene în cadrul granițelor rusești, inclusiv litoralul nordic al Mării Negre, confiscat atunci de la otomani și de la Hanatul Crimeii. Evreii – ca „necredincioși străini” (<em>innorodtsy</em>) – trebuiau împiedicați să profaneze puritatea confesională a pământului ortodox canonic al Rusiei, sau metropola imperiului țarist.</p>\n<p>Pale a supraviețuit până la revoluția bolșevică din 1917. Spre deosebire de Polonia-Lituania, acest ghetou teritorial nu oferea nicio protecție împotriva guvernului și exceselor antisemite ale populației creștine. Campania de două milenii a bisericilor creștine de propagandă anti-evreiască, combinată cu forme moderne de război și control al populației, a dus la valuri succesive de pogromuri fără precedent în anii 1880. Cu autoritățile țariste incitând sau cel puțin închizând ochii, creștinii îi atacau regulat, jefuiau și chiar ucideau pe vecinii lor evrei pe întreaga întindere a pale-ului.</p>\n<p><strong>De la pogromuri la Shoah</strong></p>\n<p>În căutarea siguranței, justiției și prosperității, supraviețuitorii au plecat în masă spre Europa de Vest și Americi. Au mers în special în Statele Unite. Ca rezultat, în anii 1920, New York a devenit cel mai mare oraș evreiesc din lume. La acea vreme, evreii constituiau o pluralitate a tuturor newyorkezilor. Antisemitismul mai ascuns al americanilor WASP (un acronim pentru White Anglo-Saxon Protestant) a ajuns la evreii polono-lituanieni în urma Marii Depresiuni. Cotile restrictive de imigrație recent introduse, care acopereau și evreii, au rămas în vigoare timp de patru decenii. Când naziștii au persecutat evreii în anii 1930 și au dus la îndeplinire Holocaustul în prima jumătate a decadelor următoare, democrația de frunte a globului a întors o umbră rece asupra evreilor.</p>\n<p>Înainte de Holocaust, cele două puteri totalitare ale celui de-al Treilea Reich și Uniunii Sovietice au încheiat o alianță în 1939. Pe această bază, Hitler și Stalin au cucerit și partitionat Europa Centrală. Ca parte a acestei alianțe totalitare, sovieticii au adoptat cu ușurință antisemitismul din Germania. În imperiul sovietic, evreii nu trebuiau exterminați, dar neîncrederea oficială a dus la expulzarea în masă a evreilor în Siberia și Asia Centrală, în special din teritoriile cucerite. Această măsură punitivă (sau, în vocabularul propagandei sovietice, „re-educare”) a salvat paradoxal acești evrei expulzați de la Holocaust, cu condiția să supraviețuiască privațiunilor exilului și lagărelor de concentrare gulag.</p>\n<p>După cel de-al Doilea Război Mondial, supraviețuitorii Holocaustului și evreii expulzați menționați mai sus au încercat să recreeze comunitățile și viața culturală în limba idiș în Uniunea Sovietică și în blocul sovietic, adică, în special în Polonia. Umbra palidă a vibrantului „Yiddishland” din perioada antebelică coincide strâns cu pământurile polono-lituaniene. Moscova a permis o revigorare slabă timp de câțiva ani în Uniunea Sovietică însăși. Dar, la începutul anilor 1950, elita evreiască vorbitoare de idiș a țării a fost executată, în timp ce numeroși funcționari evrei de rang inferior au fost condamnați la zeci de ani în lagărele gulag. Urmând exemplul sovietic, acțiuni similare „anti-sioniste” au avut loc în Cehoslovacia, Ungaria și România. Ultimele dintre aceste acțiuni antisemite, în 1968, au stins flacăra finală a Yiddishland-ului care încă persista în Polonia comunistă.</p>\n<p><strong>Oameni mercurieni</strong></p>\n<p>Yuri Slezkine este un istoric american de origine evreiască care a defectat din Uniunea Sovietică. În monografia sa din 2004 <em>Secolul Evreiesc</em>, el a propus că evreii erau unul dintre „popoarele mercuriene” ale unei modernități globalizate, alături de armeni, chinezii din străinătate și romii. Ca un intermediar arhetipic, prin comerț, educație și servicii financiare, aceste popoare mercuriene au conectat celelalte națiuni ale lumii în comunitatea globală de astăzi. De exemplu, multe obiceiuri și practici de cercetare academică, bancar, antreprenoriat, comerț și marketing au apărut pentru prima dată în shtetle evreiești, fie în yeshiva, piețele de piață sau în rețelele transnaționale de comercianți și bancheri evrei care au prosperat odată în Yiddishland.</p>\n<p> </p>\n<p>Înainte de Holocaust, astfel de rețele se întindeau de la negustorul evreu disperat și sărăcit dintr-un shtetl îndepărtat până la investitorul evreu bogat care își petrecea vacanțele pe Riviera Franceză. La apogeul primei ere a globalizării, înainte de Marele Război, această rețea vibrantă de conexiuni economice și culturale individualizate a permis schimbul de idei, bunuri și investiții din cele mai îndepărtate colțuri ale Imperiului Rus până în Europa de Vest, America de Nord, numeroase state din America Latină, Palestina Mandatară, Africa de Sud, Kenya și Australia.</p>\n<p>Holocaustul a eradicat Yiddishland și locuitorii săi. Totuși, rețelele pe care le-au creat și gestionat timp de secole rămân. Acum sunt populate de nou-veniți din alte medii etnice care au învățat (și adesea au furat fără a recunoaște) modernitatea de la evrei. În prezent, în Nordul Global, practic toată populația este foarte educată și familiarizată cu metodele comerțului internațional și comunicațiilor. Toți au devenit membri ai breslei mercuriene mondiale a modernității. Același lucru este valabil și pentru elita din Sudul Global, alături de un număr tot mai mare de oameni cu educație elementară completă și educație ulterioară.</p>\n<p><strong>Ficțiune științifică sau realitate observată?</strong></p>\n<p>Ficțiunea științifică ca gen definit cu scriitori conștienți de sine a apărut în perioada interbelică, în principal în Statele Unite. Cele două decenii postbelice au anunțat epoca de aur a ficțiunii științifice, inclusiv răspândirea acestui gen în Marea Britanie și Europa de Vest. Această perioadă este puternic asociată cu prolificul scriitor american Isaac Asimov (1920-1992). În 1942, el a început să scrie povești care au dat naștere seriei sale de cărți <em>Fundația</em> (1951-1993), care cronicază ascensiunea și căderea imperiilor galactice. Mai mult, în celebra sa colecție de povestiri <em>I, Robot</em> (1950), Asimov a formulat cele trei legi ale roboticii. Până în prezent, aceste legi constituie nucleul discuțiilor despre etica și dezvoltarea roboților și AI.</p>\n<p> </p>\n<p>Din perspectiva dogmei sovietice a realismului socialist, ficțiunea științifică era un gen suspect în blocul socialist, indiferent de optimismul său tehnologic împărtășit cu principalele principii ideologice ale marxism-leninismului. În perioada de dezgheț politic care a urmat sfârșitului oficial al stalinismului dogmatic în 1956, ficțiunea științifică a fost îmbrățișată cu precauție ca parte integrantă a unei viziuni sovietice orientate spre viitor a comunismului mondial. În ciuda câtorva scriitori sovietici care au încercat să își încerce mâna în acest gen, din perspectiva cititorilor și observatorilor globali ai „belles lettres”, ficțiunea științifică sovietică a devenit sinonimă cu frații Strugatski, și anume, Arkady (1925-1991) și Boris (1933-2012). În romanul lor tulburător din 1972 <em>Picnic pe marginea drumului</em>, tandemul a prefigurat subgenul ficțiunii post-apocaliptice. Dar, mai important, această carte este acum citită ca o prezicere a dezastrului nuclear de la Cernobîl (1986), care a contribuit decisiv la destrămarea Uniunii Sovietice.</p>\n<p> </p>\n<p>Nu în ultimul rând, ficțiunea științifică a fost acceptată ca parte a literaturii mainstream în anii 1960 și 1970. Această realizare s-a materializat în mare parte datorită operei autorului polonez de ficțiune științifică Stanisław Lem (1921-2006). Cel mai renumit roman al său <em>Solaris</em> (1961) este construit și scris într-un mod non-gen, cu utilizarea conștientă a prozei artistice. A arătat că scriitorii non-gen pot scrie ficțiune științifică sau pot îmbrățișa elementele acesteia în lucrările lor. Un serviciu similar literaturii mondiale a fost realizat de Gabriel Garcia Marquez care, în ceea ce a devenit „realism magic”, a îmbrățișat de facto fantezia pentru literatura de elită.</p>\n<p> </p>\n<p>În scrierile sale de ficțiune științifică, Lem a oferit personaje complet dezvoltate și nu s-a ferit de pesimismul cu privire la viitor. Ambele trăsături sunt caracteristice literaturii mainstream și reflectă adecvat condiția umană. Această direcție a dezvoltării literare nu l-a îndulcit pe Lem în fața controlorilor comuniști ai „producției culturale” din Polonia. La urma urmei, viitorul comunist era propagandizat ca fiind un paradis al muncitorilor. Lem a avertizat că va fi un paradis al proștilor sau un fel de „țară a cucului în nori”. Această realizare a fost încă un pas spre literatură și departe de ghetoul de gen al ficțiunii științifice.</p>\n<p> </p>\n<p>Pesimismul lui Lem s-a manifestat în <em>Solaris</em> ca imposibilitatea comunicării cu inteligența extraterestră. A devenit un leitmotiv al cărților sale, care i-a încurajat pe frații Strugatski pe calea către capodopera lor <em>Picnic pe marginea drumului</em>.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Ascunzându-se la vedere</strong></p>\n<p> </p>\n<p>În lucrarea sa clasică <em>Holocaust și Modernitate</em> (1989), sociologul evreo-polonez Zygmunt Bauman (1925-2017), expulzat din Polonia comunistă în 1968, a avertizat „știm ce nu știm în 1941; că și <em>imposibilul trebuie imaginat.</em>” Asimov, Lem și frații Strugatski au făcut exact asta. Și, în acest sens, cu decenii înainte ca Bauman să formuleze celebra sa avertizare. Se ridică întrebarea dacă acești patru creatori și inovatori ai ficțiunii științifice globale din secolul XX aveau ceva în comun cu Bauman și între ei.</p>\n<p> </p>\n<p>La prima vedere, acest lucru pare puțin probabil, în afară de faptul că Lem și Bauman au împărtășit pentru o vreme aceeași Polonie comunistă ca patrie. Dar să ne uităm mai atent la fundalul familial și experiența de viață a acestor scriitori iconici de ficțiune științifică. Asimov s-a născut în satul mic Petrovichi, astăzi în Rusia, din părinți evrei vorbitori de idiș. Ei au înregistrat bebelușul cu autoritățile gentile în rusă ca Isaak Iudovich Azimov (<em>Исаак Юдович Азимов</em>). În shtetl-ul lor ashkenazian, băiatul era cunoscut în idiș ca Yitskhok Azimov (<em>יצחק</em> <em>אַזימאָװ</em>). Zona era contestată între Belarusul atunci independent, Rusia bolșevică și Polonia. Pentru a scăpa de disperarea și incertitudinea Marelui Război care părea să continue acolo neabătut, în 1923, familia a părăsit Europa și a emigrat în Statele Unite.</p>\n<p> </p>\n<p>Astăzi, istoricii locali ai culturii și literaturii, uitând de antisemitism, îl revendică pe Asimov atât pentru Belarus, cât și pentru Rusia. Regiunea Smolensk, unde se află Petrovichi, aparține țărilor etnic belaruse din istorie. Numele de familie al familiei indică clar că provin dintr-o zonă vorbitoare de belarusă. Înseamnă „cereale de iarnă” sau <em>азіміна</em> în belarusă. În contrast, în rusă acest termen este <em>озимина</em> și același în poloneză, <em>ozimina</em>.</p>\n<p> </p>\n<p>Stanisław Lem s-a născut de asemenea din părinți evrei, dar s-a asimilat complet cu elita vorbitoare de poloneză din Lwów (în prezent, Lviv în Ucraina de vest). Tatăl său, Samuel, era un medic ORL bogat. Înainte de Marele Război, viața era bună pentru familia sa în capitala regională a țării Galiția din Austro-Ungaria. Totuși, creșterea antisemitismului politic și popular l-a convins pe Samuel să schimbe ortografia numelui său din Lehm în Lem. Prima formă era un termen clar german pentru „argilă”. Dar în contextul social și etnic al Galiției, a fost interpretat ca un semn evident de evreitate, numele provenind din cuvântul idiș <em>leym</em> (<em>ליים</em>) pentru „argilă”.</p>\n<p> </p>\n<p>Renunțarea la „h”-ul ofensator a permis negarea originii sale evreiești. Argumentul a fost util în timpul numeroaselor pogromuri de la sfârșitul Primului Război Mondial și în imediata sa după-masă, inclusiv în măcelul antisemit din Lwów în noiembrie 1918. Acest pogrom terifiant a avut loc când independența națiunii poloneze a fost proclamată. Prin urmare, părinții lui Lem nu au riscat și i-au dat fiului lor un nume de botez complet neevreiesc. Stanisław este un nume clar slav, cel mai popular printre polonezii gentili. La școală în Polonia interbelică, Lem a urmat cursuri religioase în religia evreiască. Dar, viitorul scriitor a supraviețuit ocupațiilor sovietice și germane ulterioare ale Lwów-ului cu acte false de „arian”, care îl identificau ca fiind catolic.</p>\n<p> </p>\n<p>Când familia și-a dat seama că Aliații au fost de acord cu încorporarea jumătății estice a Poloniei interbelice în Uniunea Sovietică, s-au mutat în al doilea cel mai important oraș al Galiției care a rămas în Polonia postbelică, adică, Cracovia. În timpul războiului și imediat după, au experimentat privările și indignitățile domniei sovietice și s-au asigurat că se feresc de aceasta.</p>\n<p> </p>\n<p>Spre deosebire de Asimov în New York, Lem senior și junior au trebuit să își ascundă originea evreiască ca măsură de precauție. A fost <em>sine qua non</em> condiția de supraviețuire în vremurile de persecuții antisemite active și exterminare. Nimic nu s-a schimbat în această privință nici în Polonia comunistă, nici în cea post-comunistă. Lem a evitat orice întrebări sau discuții despre originea evreiască a familiei sale. Expulzarea evreilor din 1968 și aproape-oficiala <a href=\"https://www.proquest.com/docview/1297202038\">anchetă</a> care urma să confirme originea <em>non</em>-evreiască a unui candidat prezidențial în 1990 i-a confirmat temerile lui Lem că era mai bine să nu spună nimic despre originea sa evreiască. Celebrul scriitor a tăcut pe această temă până la moartea sa.</p>\n<p> </p>\n<p>Frații Strugatski știau de asemenea că ar trebui să evite dezvăluirea originii lor evreiești. Ca în Polonia comunistă, evreitatea era o responsabilitate socială și politică serioasă în Uniunea Sovietică. Tatăl fraților, Nathan, s-a născut în satul evreiesc Dubovychi, lângă orașul istoric Hlukhiv din regiunea Sumy a Ucrainei de astăzi. Acum, această zonă este periculos de aproape de frontul ruso-ucrainean. Nathan intenționa să îi calce pe urme tatălui său, Zalman din Herson (Ucraina de astăzi), care obținuse o educație universitară și devenise avocat. Dar Marele Război, revoluția bolșevică, războiul civil și munca de partid au planificat să îl împiedice pe Nathan să își îndeplinească visul. El a perseverat, frecventând cursuri extramurale și de seară ori de câte ori apărea o oportunitate.</p>\n<p> </p>\n<p>Purificările politice și represiile etnic concepute l-au convins pe Nathan (care s-a căsătorit în mod înțelept cu o fată ortodoxă rusă) să le dea fiilor săi nume de botez clar neevreiești, populare printre rușii etnici. Datorită deciziei anterioare a lui Zalman, numele de familie al familiei era deja discret slav. Cuvântul <em>struh</em> (<em>струг</em>) în ucraineană sau <em>strug</em> în poloneză se referă la un instrument tradițional de prelucrare a lemnului cunoscut sub numele de cuțit de tras. Familia știa bine despre Holodomorul din Ucraina sovietică și despre Holocaust. În plus, au trăit prin asediul Leningradului (Sankt Petersburg). În loc să cedeze acest oraș germanilor, autoritățile sovietice l-au apărat cu costul unor pierderi de scară genocidală în rândul locuitorilor săi, care sufereau de o foamete cruntă. Populația civilă prebelică a orașului de 3,5 milioane a fost redusă la o zecime din acest număr. Menținerea unui profil scăzut și neieșirea din rândul maselor ruse docile a fost esențială pentru supraviețuirea în Uniunea Sovietică. Acest tip de conformitate este din nou norma necesară în Rusia contemporană, care este militaristă și neo-imperială.</p>\n<p> </p>\n<p>Cu toate acestea, în Uniunea Sovietică era dificil să îți ascunzi originile în mod eficient, din cauza cerinței birocratice de a dezvălui numele tatălui în propriul nume. Necesitatea unui patronim l-a obligat pe Arkady și Boris să adauge „Natanovich” la numele lor. Totuși, frații au evitat cu istețenie această necesitate, alegând să fie cunoscuți pe coperțile cărților lor co-autorizate, pur și simplu ca „Frații Strugatski” (<em>Братья Стругацкие</em>) sau alternativ ca Arkady și Boris Strugatsky (<em>Аркадий и Борис Стругацкие</em>). În caz contrar, când un cenzor antisemit insista, scriitorii recurgeau la acronimele AN și BN, pe lângă numele lor de familie comun. Scrierea acestui „N” era exclusă.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Cercul vicios: între mercur, antisemitism și genocid</strong></p>\n<p> </p>\n<p>Au Asimov, Lem și frații Strugatski ceva mai mult în comun decât o amintire vagă a originii lor evreiești? Toți acești scriitori de renume mondial provin din pământurile fostului Commonwealth polono-lituanian. Într-un fel sau altul, ei erau evrei polono-lituanieni. În anii 1930 și 1940, această regiune a devenit „Bloodlands”-ul notoriu al Europei, unde proiectele genocidale și ocupațiile regimurilor totalitare sovietice și germane s-au suprapus rapid. Lem și frații Strugatski au experimentat exigențele acestei situații letale în toată forța și au trebuit să navigheze pe calea îngustă către succes în blocul sovietic postbelic.</p>\n<p> </p>\n<p>Asimov a fost scutit de acest destin greu, datorită deciziei favorabile a părinților săi de a pleca în America. Totuși, din presă; discuții cu rude și cunoștințe evreiești; și ca soldat în armata americană, Asimov a aflat în detaliu despre Holocaust și exterminarea evreilor europeni sub ocupația germană. Ulterior, persecuțiile postbelice sovietice ale evreilor din țară au ajuns din nou și din nou pe prima pagină a presei din SUA.</p>\n<p> </p>\n<p>Toți cei patru autori de ficțiune științifică au observat sau au experimentat personal modernitatea și tehnologia la cele mai ucigașe limite. Datorită acestei cunoștințe toxice, au învățat cum să „imagineze imposibilul” înainte ca Bauman să formuleze dictonul său. La fel ca scriitorii, acest sociolog aparținea aceluiași mediu social, etnic și post-confesional al evreilor ashkenazi vorbitori de idiș din Polonia-Lituania. În 1989, predicând la Universitatea din Leeds în Marea Britanie, Bauman a putut afirma cu siguranță că modernitatea așa cum o știm astăzi a produs Holocaustul și, de asemenea, a devenit un produs al Holocaustului. Parte integrantă a acestui proces este curioasa distragere a atenției Occidentului cu privire la dispariția aproape instantanee, în timpul celui de-al Doilea Război Mondial, a culturii europene vorbitoare de idiș, cu 12 milioane de vorbitori în întreaga lume.</p>\n<p> </p>\n<p>Supraviețuitorii Holocaustului au reușit să își stabilească națiunea central-europeană Israel în Orientul Mijlociu. Germania nazistă și programul său de Soluție Finală au fost condamnate răsunător la Procesele de la Nuremberg. Până de curând, era inacceptabil să exprimi deschis sentimente antisemite în Occident, în special în Germania. Acum, din păcate, tabuul pare să fi dispărut. Se pare că nu a fost nimic altceva decât educația și moralitatea care să oprească oamenii să șoptească unii altora că „Hitler a fost un mare lider” și „evreii și-au meritat soarta”.</p>\n<p> </p>\n<p>În Statele Unite postbelice, inițial, nu a existat o piață pentru cărți despre Holocaust. În blocul sovietic, cenzorii nu au permis discuții deschise despre Shoah. În schimb – conștient sau nu – Asimov, Lem și frații Strugatski au smuls această cunoștință amară sub strălucirea strălucitoare a ficțiunii științifice. În cărțile scriitorilor, dacă cititorul observă cu atenție, ghetouizarea și dehumanizarea grupurilor vizate, pogromurile, curățarea etnică și actele de genocid sunt descrise cu meticulozitate. Acești patru autori știau despre viitor din prezentul lor trăit. Din păcate, acest prezent refuză să fie consfințit în trecut. În schimb, continuă să devină viitorul nostru. Să fim clari cu privire la situație, noi suntem cei care „<a href=\"https://www.nauka-pan.pl/index.php/nauka/article/view/816\">oameni</a> care condamnă oamenii la acest destin”.</p>\n<p><strong>Tomasz Kamusella </strong>este lector (Profesor Extraordinarius) în Istoria Modernă a Europei Centrale și de Est la Universitatea St Andrews din Scoția. Volumele sale recente includ <em>Politica și limbile slave</em> (Routledge 2021), <em>Imperiile eurasiatice ca modele pentru Etiopia</em> (Routledge 2021), <em>Limbile și naționalismul în loc de imperii</em> (Routledge 2023), <em>Politika gjuhësore dhe gjeopolitika</em> (Littera 2023), <em>Rreziqet e neoimperializmit rus</em> (Kristalina 2024) și <em>Papusza / Bronisława Wajs: Tears of Blood</em> (Brill 2024). Referința sa <em>Cuvinte în Spațiu și Timp: Un atlas istoric al politicii lingvistice în Europa Centrală Modernă</em> (CEU Press 2021) este disponibilă ca publicație cu acces deschis.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayusr3x5mj2qrhqvstyohwhlg6",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:03:56.368",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayuu3vcr6xwar3d2fj7df3xoqa",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Ficțiunea științifică este un gen care aspiră să prezică viitorul uman prin prisma progresului tehnologic așteptat. Puțini își dau seama că a apărut din experiența tragică a comunității evreiești din Polonia-Lituania în timpul întunecat al secolului XX.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"ro",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:05:32.882",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Von Polen-Litauen zur Science-Fiction",
                key:"uid": string:"85c1ac75-055b-48f1-aeec-1a5f445d3ccb",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><strong style=\"font-size: inherit;\">Aschkenasisches Judentum zwischen Polen-Litauen, Russland und den USA</strong></p>\n<p> </p>\n<p>In der frühen Neuzeit lebte die Mehrheit der Juden der Welt im Commonwealth des Königreichs Polen und des Großherzogtums Litauen. Dieses heute vergessene Reich erstreckte sich von dem, was heute Lettland und Estland im Norden ist, bis zum heutigen Moldawien im Süden, und von Zentralpolen im Westen bis zur Ostukraine im Osten. Im Englischen ist die politische Einheit unter dem Kurzbegriff Polen-Litauen bekannt, während sie in den meisten Nachfolgestaaten als „Commonwealth“ oder <em>Rech Pospolita</em> im Slawischen bezeichnet wird. Die einzige Ausnahme ist Polen, wo das Commonwealth ausschließlich als Teil der aktuellen nationalen Hauptnarrative unter der anachronistischen Bezeichnung (vor der Teilung) Polen beansprucht wird.</p>\n<p>Im späten 18. Jahrhundert teilte Russland – zusammen mit dem Nachfolgestaat Preußen und mit der Teilnahme der Habsburger – Polen-Litauen. Das Commonwealth wurde von der politischen Landkarte Europas getilgt. Die Trennlinien änderten sich während der Napoleonischen Kriege, bevor sie sich nach dem Wiener Kongress (1815) stabilisierten. Infolgedessen annektierte Russland effektiv über vier Fünftel des polnisch-litauischen Territoriums.</p>\n<p>Im Gegenzug fanden sich die meisten Juden der Welt, ohne ihre Heimatstädte von fast einem Jahrtausend zu verlassen, im Russischen Reich wieder. Daher ist es heutzutage populär, die Aschkenasim als „russische Juden“ zu bezeichnen. Doch es ist ein Irrtum. Zunächst einmal sind sie Mitglieder oder Nachkommen des polnisch-litauischen Judentums. Nach der Annexion der Mehrheit von Polen-Litauen schuf St. Petersburg das Pale of Settlement, das Juden verboten war zu verlassen. Dieses territoriale Ghetto fiel mit den polnisch-litauischen Gebieten innerhalb der russischen Grenzen zusammen, einschließlich der nördlichen Schwarzmeerküste, die damals von den Osmanen und dem Krim-Khanat erobert wurde. Juden – als „fremde Ungläubige“ (<em>innorodtsy</em>) – mussten daran gehindert werden, die konfessionelle Reinheit des kanonisch orthodoxen Hinterlandes Russlands oder der Metropole des zaristischen Reiches zu entweihen.</p>\n<p>Das Pale überlebte bis zur Bolschewistischen Revolution 1917. Im Gegensatz zu Polen-Litauen bot dieses territoriale Ghetto keinen Schutz vor den antisemitischen Exzessen der Regierung und der christlichen Bevölkerung. Die zweitausendjährige Kampagne der christlichen Kirchen gegen die Juden, verbunden mit modernen Formen der Kriegsführung und der Bevölkerungs Kontrolle, führte in den 1880er Jahren zu aufeinanderfolgenden Wellen beispielloser Pogrome. Während die zaristischen Behörden anstifteten oder zumindest ein Auge zudrückten, wurden Christen regelmäßig von ihren jüdischen Nachbarn über die Breite und Länge des Pale verprügelt, beraubt und sogar getötet.</p>\n<p><strong>Von Pogromen zur Shoah</strong></p>\n<p>Auf der Suche nach Sicherheit, Gerechtigkeit und Wohlstand verließen Überlebende massenhaft nach Westeuropa und in die Amerikas. Sie gingen insbesondere in die Vereinigten Staaten. Infolgedessen wurde New York in den 1920er Jahren zur größten jüdischen Stadt der Welt. Zu dieser Zeit stellten Juden eine Pluralität aller New Yorker dar. Der verdeckte Antisemitismus der WASP (ein Akronym für White Anglo-Saxon Protestant) Amerikaner holte die polnisch-litauischen Juden in der Folge der Großen Depression ein. Neu eingeführte restriktive Einwanderungsquoten, die auch Juden betrafen, blieben vier Jahrzehnte lang in Kraft. Als die Nazis in den 1930er Jahren Juden verfolgten und in der ersten Hälfte des folgenden Jahrzehnts den Holocaust durchführten, wandte sich die führende Demokratie der Welt kalt von den Juden ab.</p>\n<p>Vor dem Holocaust schmiedeten die beiden totalitären Mächte des Dritten Reiches und der Sowjetunion 1939 eine Allianz. Auf dieser Grundlage eroberten und teilten Hitler und Stalin Mitteleuropa. Im Rahmen dieser totalitären Allianz übernahmen die Sowjets bereitwillig den Antisemitismus aus Deutschland. Im sowjetischen Reich sollten Juden nicht exterminiert werden, aber das offizielle Misstrauen führte zu massenhaften Vertreibungen von Juden nach Sibirien und Zentralasien, insbesondere aus den eroberten Gebieten. Diese punitive (oder im Vokabular der sowjetischen Propaganda „Umerziehungs“) Maßnahme rettete paradoxerweise diese jüdischen Vertriebenen vor dem Holocaust, vorausgesetzt, sie überlebten die Entbehrungen des Exils und der Gulag-Konzentrationslager.</p>\n<p>Nach dem Zweiten Weltkrieg versuchten Holocaust-Überlebende und die oben genannten jüdischen Vertriebenen, ihre jiddischsprachigen Gemeinschaften und ihr kulturelles Leben in der Sowjetunion und im gesamten sowjetischen Block, insbesondere in Polen, wiederherzustellen. Der blasse Schatten des lebhaften „Jiddischland“ vor dem Krieg fiel eng mit den polnisch-litauischen Gebieten zusammen. Moskau erlaubte für ein paar Jahre eine schwache Wiederbelebung in der Sowjetunion selbst. Aber um die Wende der 1950er Jahre wurden die jiddischsprachigen jüdischen Eliten des Landes hingerichtet, während zahlreiche niedrig eingestufte jüdische Beamte zu Jahrzehnten in den Gulag-Lagern verurteilt wurden. Nach dem sowjetischen Vorbild folgten ähnliche „anti-zionistische Aktionen“ in der Tschechoslowakei, Ungarn und Rumänien. Die allerletzte dieser antisemitischen Aktionen, 1968, löschte die letzte Flamme des Jiddischland aus, die noch im kommunistischen Polen bestand.</p>\n<p><strong>Merkurianische Völker</strong></p>\n<p>Yuri Slezkine ist ein amerikanischer Historiker jüdischer Abstammung, der aus der Sowjetunion geflohen ist. In seiner Monografie von 2004 <em>The Jewish Century</em> schlug er vor, dass Juden eines der „merkurianischen Völker“ einer globalisierten Moderne waren, neben den Armeniern, Übersee-Chinesen und Roma. Als archetypischer Mittelsmann haben diese merkurianischen Völker durch Handel, Bildung und Finanzdienstleistungen die anderen Nationen der Welt in die heutige globale Gemeinschaft verbunden. Zum Beispiel entstanden viele Bräuche und Praktiken der akademischen Forschung, des Bankwesens, des Unternehmertums, des Handels und des Marketings zuerst in jüdischen Shtetls, sei es in der Jeschiwa, auf Marktplätzen oder innerhalb transnationaler Netzwerke jüdischer Händler und Banker, die einst in Jiddischland florierten.</p>\n<p> </p>\n<p>Vor dem Holocaust erstreckten sich solche Netzwerke vom verzweifelt armen jüdischen Händler in einem abgelegenen Shtetl bis zum reichen jüdischen Investor, der es sich leisten konnte, an der französischen Riviera Urlaub zu machen. Auf dem Höhepunkt des ersten Zeitalters der Globalisierung, vor dem Ersten Weltkrieg, ermöglichte dieses lebendige Netz individueller wirtschaftlicher und kultureller Verbindungen den Austausch von Ideen, Waren und Investitionen von den entferntesten Regionen des Russischen Reiches bis nach Westeuropa, Nordamerika, zahlreichen lateinamerikanischen Staaten, dem Mandats-Palästina, Südafrika, Kenia und Australien.</p>\n<p>Der Holocaust vernichtete Jiddischland und seine Bewohner. Doch die Netzwerke, die sie über Jahrhunderte geschaffen und betrieben hatten, bleiben bestehen. Jetzt sind sie mit Neuankömmlingen anderer ethnischer Herkunft besetzt, die Modernität von Juden gelernt haben (und oft gestohlen haben, ohne es anzuerkennen). Heutzutage sind im Globalen Norden praktisch alle Menschen hochgebildet und mit den Methoden des internationalen Handels und der Kommunikation vertraut. Alle wurden Mitglieder der weltweiten merkurianischen Gilde der Moderne. Das Gleiche gilt für die Eliten im Globalen Süden, neben einer wachsenden Zahl von Menschen mit vollständiger Grund- und Weiterbildung.</p>\n<p><strong>Science-Fiction oder beobachtete Realität?</strong></p>\n<p>Science-Fiction als definiertes Genre mit selbstbewussten Autoren entstand in der Zwischenkriegszeit, hauptsächlich in den Vereinigten Staaten. Die beiden Nachkriegsjahrzehnte läuteten das goldene Zeitalter der Science-Fiction ein, einschließlich der Verbreitung dieses Genres nach Großbritannien und Westeuropa. Diese Periode wird stark mit dem produktiven amerikanischen Schriftsteller Isaac Asimov (1920-1992) in Verbindung gebracht. 1942 begann er, Geschichten zu schreiben, die seine charakteristische <em>Foundation</em>-Buchreihe (1951-1993) hervorbrachten, die den Aufstieg und Fall galaktischer Imperien chronikierte. Darüber hinaus formulierte Asimov in der ikonischen Geschichtensammlung <em>I, Robot</em> (1950) die drei Gesetze der Robotik. Bis heute bilden diese Gesetze den Kern der Diskussionen über die Ethik und Entwicklung von Robotern und KI.</p>\n<p> </p>\n<p>Aus der Perspektive des sowjetischen Dogmas des sozialistischen Realismus war Science-Fiction ein verdächtiges Genre im sozialistischen Block, unabhängig von seinem technologischen Optimismus, der mit den Hauptideologischen Grundsätzen des Marxismus-Leninismus geteilt wurde. In der Zeit der politischen Auftauung, die auf das offizielle Ende des dogmatischen Stalinismus 1956 folgte, wurde Science-Fiction vorsichtig als Teil einer zukunftsorientierten sowjetischen Vision des weltweiten Kommunismus angenommen. Trotz einiger sowjetischer Schriftsteller, die sich in diesem Genre versuchten, wurde sowjetische Science-Fiction aus der Perspektive der Leser und globalen Beobachter der „schönen Literatur“ synonym mit den Brüdern Strugatski, nämlich Arkady (1925-1991) und Boris (1933-2012). In ihrem eindringlichen Roman <em>Roadside Picnic</em> von 1972 ahnten die beiden das Subgenre der post-apokalyptischen Fiktion voraus. Aber noch wichtiger ist, dass dieses Buch heute als Vorhersage der Nuklearkatastrophe von Tschernobyl (1986) gelesen wird, die entscheidend zum Zerfall der Sowjetunion beitrug.</p>\n<p> </p>\n<p>Last but not least wurde Science-Fiction in den 1960er und 1970er Jahren als Teil der Mainstream-Literatur akzeptiert. Dieser Erfolg wurde größtenteils dem Werk des polnischen Science-Fiction-Autors Stanisław Lem (1921-2006) zu verdanken. Sein bekanntester Roman <em>Solaris</em> (1961) ist in einer nicht-genretypischen Weise konstruiert und geschrieben, mit dem bewussten Einsatz künstlerischer Prosa. Er zeigte, dass nicht-genretypische Autoren Science-Fiction schreiben oder deren Elemente in ihren Werken annehmen konnten. Einen ähnlichen Dienst an der Weltliteratur leistete Gabriel Garcia Marquez, der in dem, was zu „magischem Realismus“ wurde, de facto Fantasie für hochgeistige Literatur propagierte.</p>\n<p> </p>\n<p>In seinen Science-Fiction-Schriften bot Lem voll ausgearbeitete Charaktere und scheute sich nicht vor Pessimismus über die Zukunft. Beide Eigenschaften sind charakteristisch für die Mainstream-Literatur und spiegeln treffend die menschliche Bedingung wider. Diese Richtung der literarischen Entwicklung machte Lem bei den kommunistischen Kontrolleuren der „kulturellen Produktion“ in Polen nicht beliebt. Schließlich wurde die kommunistische Zukunft als das Paradies der Arbeiter propagiert. Lem warnte, dass es ein Paradies der Narren oder eine Art „Wolken-Cuckoo-Land“ werden würde. Diese Erkenntnis war ein weiterer Schritt in Richtung Literatur und weg vom Genre-Ghetto der Science-Fiction.</p>\n<p> </p>\n<p>Lems Pessimismus zeigte sich in <em>Solaris</em> als die Unmöglichkeit der Kommunikation mit extraterrestrischer Intelligenz. Es wurde ein Leitmotiv seiner Bücher, das die Strugatski-Brüder auf den Weg zu ihrem Meisterwerk <em>Roadside Picnic</em> ermutigte.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Im Verborgenen sichtbar</strong></p>\n<p> </p>\n<p>In seinem klassischen Werk <em>Holocaust und Moderne</em> (1989) warnte der jüdisch-polnische Soziologe Zygmunt Bauman (1925-2017), der 1968 aus dem kommunistischen Polen vertrieben wurde: „Wir wissen, was wir 1941 nicht wussten; dass auch <em>das Unvorstellbare vorgestellt werden sollte.</em>“ Asimov, Lem und die Strugatsky-Brüder taten genau das. Und in dieser Hinsicht Jahrzehnte bevor Bauman seine berühmte Mahnung formulierte. Die Frage stellt sich, ob diese vier Schöpfer und Innovatoren der globalen Science-Fiction im 20. Jahrhundert etwas gemeinsam hatten mit Bauman und miteinander.</p>\n<p> </p>\n<p>Auf den ersten Blick scheint dies unwahrscheinlich, abgesehen davon, dass Lem und Bauman eine Zeit lang dasselbe kommunistische Polen als ihre Heimat teilten. Aber lassen Sie uns genauer auf den familiären Hintergrund und die gelebte Erfahrung dieser ikonischen Science-Fiction-Autoren schauen. Asimov wurde im kleinen Dorf Petrovichi, das heute in Russland liegt, von jiddischsprachigen jüdischen Eltern geboren. Sie registrierten das Baby bei den nichtjüdischen Behörden auf Russisch als Isaak Iudovich Azimov (<em>Исаак Юдович Азимов</em>). In ihrem aschkenasischen Shtetl war der Junge auf Jiddisch als Yitskhok Azimov (<em>יצחק</em> <em>אַזימאָװ</em>) bekannt. Das Gebiet war umstritten zwischen dem damals kurzzeitig unabhängigen Weißrussland, dem bolschewistischen Russland und Polen. Um der Hoffnungslosigkeit und Unsicherheit des Ersten Weltkriegs zu entkommen, der dort unvermindert weiterzugehen schien, verließ die Familie 1923 Europa und emigrierte in die Vereinigten Staaten.</p>\n<p> </p>\n<p>Heute beanspruchen lokale Kultur- und Literaturhistoriker, die das Antisemitismus vergessen haben, Asimov sowohl für Weißrussland als auch für Russland. Die Region Smolensk, in der Petrovichi liegt, gehört zu den historisch ethnisch weißrussischen Gebieten. Der Nachname der Familie deutet eindeutig darauf hin, dass sie aus einem weißrussischsprachigen Gebiet stammten. Es bedeutet „Wintergetreide“ oder <em>азіміна</em> auf Weißrussisch. Im Gegensatz dazu ist dieser Begriff auf Russisch <em>озимина</em> und dasselbe auf Polnisch, <em>ozimina</em>.</p>\n<p> </p>\n<p>Stanisław Lem wurde ebenfalls von jüdischen Eltern geboren, assimilierte sich jedoch vollständig mit der polnischsprachigen Elite in Lwów (heute Lviv in der Westukraine). Sein Vater Samuel war ein wohlhabender HNO-Arzt. Vor dem Ersten Weltkrieg ging es seiner Familie gut in der regionalen Hauptstadt des Kronlandes Galizien in Österreich-Ungarn. Doch der Anstieg des politischen und populären Antisemitismus überzeugte Samuel, die Schreibweise seines Nachnamens von Lehm in Lem zu ändern. Die erste Form war ein eindeutig deutscher Begriff für „Ton“. Aber im sozialen und ethnischen Kontext Galiziens wurde es als offensichtliches Zeichen jüdischer Herkunft interpretiert, da der Nachname vom jiddischen Wort <em>leym</em> (<em>ליים</em>) für „Ton“ abgeleitet war.</p>\n<p> </p>\n<p>Das Fallenlassen des beleidigenden „h“ erlaubte es, seine jüdische Herkunft zu leugnen. Das Argument kam während zahlreicher Pogrome am Ende des Ersten Weltkriegs und in der unmittelbaren Nachkriegszeit, einschließlich des antisemitischen Blutbades in Lwów im November 1918, gelegen. Dieses schreckliche Pogrom fand statt, als die Unabhängigkeit des polnischen Nationalstaates proklamiert wurde. Daher gingen Lems Eltern kein Risiko ein und gaben ihrem Sohn einen völlig unjüdischen Vornamen. Stanisław ist ein eindeutig slawischer Name, der unter nichtjüdischen Polen am beliebtesten ist. In der Schule im zwischenkriegszeitlichen Polen erhielt Lem Religionsunterricht im jüdischen Glauben. Aber der zukünftige Schriftsteller überlebte die anschließenden sowjetischen und deutschen Besetzungen von Lwów mit falschen „arischen“ Papieren, die ihn als Katholiken identifizierten.</p>\n<p> </p>\n<p>Als die Familie erkannte, dass die Alliierten der Eingliederung der östlichen Hälfte des zwischenkriegszeitlichen Polens in die Sowjetunion zugestimmt hatten, zogen sie in die zweitwichtigste Stadt Galiziens, die im Nachkriegs-Polen blieb, nämlich Kraków. Während des Krieges und unmittelbar danach erlebten sie die Entbehrungen und Erniedrigungen der sowjetischen Herrschaft und sorgten dafür, sich davon fernzuhalten.</p>\n<p> </p>\n<p>Im Gegensatz zu Asimov in New York mussten Lem senior und junior ihre jüdische Herkunft als Vorsichtsmaßnahme verbergen. Es war die <em>sine qua non</em> Voraussetzung für das Überleben in Zeiten aktiver antisemitischer Verfolgungen und Extermination. In dieser Hinsicht änderte sich nichts, weder im kommunistischen noch im postkommunistischen Polen. Lem hielt sich von Fragen oder Diskussionen über die jüdische Herkunft seiner Familie fern. Die Vertreibung der Juden 1968 und die nahezu offizielle <a href=\"https://www.proquest.com/docview/1297202038\">Probe</a>, die die <em>nicht</em>-jüdische Herkunft eines Präsidentschaftskandidaten 1990 bestätigen sollte, bestätigten Lems Ängste, dass es besser war, nichts über seine jüdische Herkunft zu sagen. Der berühmte Schriftsteller schwieg zu diesem Thema bis zu seinem Tod.</p>\n<p> </p>\n<p>Die Strugatsky-Brüder wussten ebenfalls, dass sie vermeiden sollten, ihre jüdische Herkunft preiszugeben. Wie im kommunistischen Polen war Jüdischsein eine ernsthafte soziale und politische Belastung in der Sowjetunion. Der Vater der Brüder, Nathan, wurde im jüdischen Dorf Dubovychi, in der Nähe der historischen Stadt Hlukhiv in der heutigen Region Sumy in der Ukraine, geboren. Jetzt liegt dieses Gebiet gefährlich nahe an der russisch-ukrainischen Front. Nathan hatte die Absicht, in die Fußstapfen seines Vaters Zalman aus Cherson (heute Ukraine) zu treten, der eine Universitätsausbildung erhalten und Anwalt geworden war. Doch der Erste Weltkrieg, die bolschewistische Revolution, der Bürgerkrieg und die Parteiarbeit verhinderten, dass Nathan seinen Traum verwirklichen konnte. Er gab nicht auf und besuchte außerordentliche und Abendkurse, wann immer sich eine Gelegenheit bot.</p>\n<p> </p>\n<p>Politische Säuberungen und ethnisch gestaltete Repressionen überzeugten Nathan (der weise eine russisch-orthodoxe Frau heiratete), seinen Söhnen eindeutig unjüdische Vornamen zu geben, die unter ethnischen Russen beliebt waren. Dank Zalman’s früherer Entscheidung war der Nachname der Familie bereits unauffällig slawisch. Das Wort <em>struh</em> (<em>струг</em>) auf Ukrainisch oder <em>strug</em> auf Polnisch steht für das traditionelle Holzwerkzeug, das als Ziehklinge bekannt ist. Die Familie wusste gut über den Holodomor in der sowjetischen Ukraine und den Holocaust Bescheid. Darüber hinaus erlebten sie die Belagerung von Leningrad (St. Petersburg). Anstatt diese Stadt den Deutschen zu übergeben, verteidigten die sowjetischen Behörden sie auf Kosten von Verlusten in genocidalem Ausmaß unter ihren Einwohnern, die unter weit verbreiteter Hungersnot litten. Die zivile Bevölkerung der Stadt vor dem Krieg von 3,5 Millionen wurde auf ein Zehntel dieser Zahl reduziert. Unauffällig zu bleiben und sich ethnisch oder anderweitig nicht von den gefügigen russischen Massen abzuheben, war entscheidend für das Überleben in der Sowjetunion. Diese Art von Konformität ist erneut die erforderliche Norm im gegenwärtigen kriegsführenden und neo-imperialen Russland.</p>\n<p> </p>\n<p>Im sowjetischen Raum war es jedoch schwierig, seine Herkunft effektiv zu verbergen, aufgrund der bürokratischen Anforderung, den Namen des Vaters im eigenen Namen anzugeben. Die Notwendigkeit eines Vornamens zwang Arkady und Boris, „Natanovich“ an ihre Namen anzuhängen. Doch die Brüder umgingen diese Notwendigkeit geschickt, indem sie sich auf den Covern ihrer gemeinsam verfassten Bücher einfach als die „Brüder Strugatsky“ (<em>Братья Стругацкие</em>) oder alternativ als Arkady und Boris Strugatsky (<em>Аркадий и Борис Стругацкие</em>) bekannt machten. Andernfalls, wenn ein antisemitischer Zensor darauf bestand, griffen die Schriftsteller zusätzlich zu ihrem gemeinsamen Nachnamen auf die Akronyme AN und BN zurück. Das Aussprechen dieses „N“ war ausgeschlossen.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Teufelskreis: zwischen Quecksilber, Antisemitismus und Völkermord</strong></p>\n<p> </p>\n<p>Haben Asimov, Lem und die Strugatsky-Brüder mehr gemeinsam als eine vage Erinnerung an ihre jüdische Herkunft? All diese weltbekannten Schriftsteller stammen aus den Ländern des ehemaligen polnisch-litauischen Commonwealth. In einer oder anderen Weise waren sie polnisch-litauische Juden. In den 1930er und 1940er Jahren wurde diese Region zu den berüchtigten „Bloodlands“ Europas, wo die genocidalen Projekte und Besetzungen der sowjetischen und deutschen totalitären Regime räumlich schnell aufeinander folgten. Lem und die Strugatsky-Brüder erlebten die Notwendigkeiten dieser tödlichen Situation in vollem Umfang und mussten den schmalen Pfad zum Erfolg im nachkriegszeitlichen sowjetischen Block navigieren.</p>\n<p> </p>\n<p>Asimov blieb dieses harte Schicksal dank der günstigen Entscheidung seiner Eltern, nach Amerika zu gehen, erspart. Doch aus der Presse; Diskussionen mit seinen jüdischen Verwandten und Bekannten; und als Soldat in der US-Armee erfuhr Asimov im Detail über den Holocaust und die Ausrottung des europäischen Judentums unter deutscher Besatzung. In der Folge machten die nachkriegszeitlichen sowjetischen Verfolgungen der Juden des Landes immer wieder Schlagzeilen in der US-Presse.</p>\n<p> </p>\n<p>Alle vier Science-Fiction-Autoren beobachteten oder erlebten modernität und Technologie an ihrer mörderischsten Spitze. Dank dieses giftigen Wissens lernten sie, wie man „das Unvorstellbare vorstellen“ kann, bevor Bauman sein Diktum formulierte. Wie die Schriftsteller gehörte dieser Soziologe zum selben sozialen, ethnischen, postkonfessionellen Milieu der jiddischsprachigen aschkenasischen Juden Polens-Litauens. 1989, als er an der Universität von Leeds in Großbritannien lehrte, konnte Bauman sicher feststellen, dass die Moderne, wie wir sie heute kennen, den Holocaust hervorgebracht hat und auch ein Produkt des Holocaust wurde. Teil dieses Prozesses ist die merkwürdige Abwesenheit des Westens in Bezug auf das nahezu sofortige Verschwinden der vollwertigen jiddischsprachigen europäischen Kultur während des Zweiten Weltkriegs, mit 12 Millionen Sprechern weltweit.</p>\n<p> </p>\n<p>Holocaust-Überlebende schafften es, ihren mitteleuropäischen Nationalstaat Israel im Nahen Osten zu gründen. Das nationalsozialistische Deutschland und sein Programm der Endlösung wurden bei den Nürnberger Prozessen entschieden verurteilt. Bis vor kurzem war es inakzeptabel, antisemitische Gefühle im Westen offen zu äußern, insbesondere in Deutschland. Jetzt scheint das Tabu leider vorbei zu sein. Es scheint, dass es nichts als Bildung und Moral gab, um die Menschen davon abzuhalten, einander ins Ohr zu flüstern, dass „Hitler ein großer Führer war“ und „die Juden ihr Schicksal verdient hatten“.</p>\n<p> </p>\n<p>In den Nachkriegs-Vereinigten Staaten gab es zunächst keinen Markt für Bücher über den Holocaust. Im sowjetischen Block erlaubten die Zensoren keine offene Diskussion über die Shoah. Stattdessen – bewusst oder unbewusst – schmuggelten Asimov, Lem und die Strugatsky-Brüder dieses bittere Wissen unter dem glitzernden Deckmantel der Science-Fiction. In den Büchern der Schriftsteller, wenn der Leser genau hinsieht, werden die Ghettoisierung und Dehumanisierung von Zielgruppen, Pogrome, ethnische Säuberungen und Völkermord akribisch dargestellt. Diese vier Autoren wussten über die Zukunft aus ihrer gelebten Gegenwart. Leider weigert sich diese Gegenwart, der Vergangenheit übergeben zu werden. Stattdessen wird sie immer mehr zu unserer Zukunft. Lassen Sie uns klar über die Situation sein, wir sind es, die „<a href=\"https://www.nauka-pan.pl/index.php/nauka/article/view/816\">Menschen</a> dazu verurteilen, dieses Schicksal zu erleiden“.</p>\n<p><strong>Tomasz Kamusella </strong>ist Reader (Professor Extraordinarius) für moderne Geschichte Mittel- und Osteuropas an der Universität St Andrews in Schottland. Seine jüngsten Bände umfassen <em>Politics and the Slavic Languages</em> (Routledge 2021), <em>Eurasian Empires as Blueprints for Ethiopia</em> (Routledge 2021), <em>Languages and Nationalism Instead of Empires</em> (Routledge 2023), <em>Politika gjuhësore dhe gjeopolitika</em> (Littera 2023), <em>Rreziqet e neoimperializmit rus</em> (Kristalina 2024) und <em>Papusza / Bronisława Wajs: Tears of Blood</em> (Brill 2024). Sein Referenzwerk <em>Words in Space and Time: A Historical Atlas of Language Politics in Modern Central Europe</em> (CEU Press 2021) ist als Open-Access-Publikation verfügbar.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayusr3x5mj2qrhqvstyohwhlg6",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:37:04.283",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayuu3vcr6xwar3d2fj7df3xoqa",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Science-Fiction ist ein Genre, das danach strebt, die menschliche Zukunft durch die Linse des erwarteten technologischen Fortschritts vorherzusagen. Wenige erkennen, dass es aus der tragischen Erfahrung der jüdischen Gemeinde von Polen-Litauen während des dunklen 20. Jahrhunderts hervorging.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"de",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:37:14.194",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Από την Πολωνία-Λιθουανία στη επιστημονική φαντασία",
                key:"uid": string:"97148970-44a9-49b2-bf45-45d7579ab74b",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><strong style=\"font-size: inherit;\">Ασκεναζιτική Εβραϊκή Κοινότητα μεταξύ Πολωνίας-Λιθουανίας, Ρωσίας και ΗΠΑ</strong></p>\n<p> </p>\n<p>Στην πρώιμη σύγχρονη περίοδο, η πλειοψηφία των Εβραίων του κόσμου ζούσε στην Κοινοπολιτεία του Βασιλείου της Πολωνίας και του Μεγάλου Δουκάτου της Λιθουανίας. Αυτό το τώρα ξεχασμένο βασίλειο εκτεινόταν από αυτό που σήμερα είναι η Λετονία και η Εσθονία στα βόρεια μέχρι τη σημερινή Μολδαβία στα νότια, και από την κεντρική Πολωνία στα δυτικά μέχρι την ανατολική Ουκρανία στα ανατολικά. Στα αγγλικά, η πολιτεία είναι γνωστή με την συντομογραφία Πολωνία-Λιθουανία, ενώ στις περισσότερες διαδόχες πολιτείες αποκαλείται η “Κοινοπολιτεία” ή <em>Rech Pospolita</em> στα σλαβικά. Η μόνη εξαίρεση είναι η Πολωνία, όπου η Κοινοπολιτεία διεκδικείται αποκλειστικά ως μέρος της τρέχουσας εθνικής κυρίαρχης αφήγησης υπό την αναχρονιστική ονομασία (προ-διαίρεση) Πολωνία.</p>\n<p>Στα τέλη του 18ου αιώνα, η Ρωσία – μαζί με την διαδοχική πολιτεία της Πρωσίας και με τη συμμετοχή των Αψβούργων – διαίρεσε την Πολωνία-Λιθουανία. Η Κοινοπολιτεία διαγράφηκε από τον πολιτικό χάρτη της Ευρώπης. Οι γραμμές διαχωρισμού άλλαξαν κατά τη διάρκεια των Ναπολεόντειων Πολέμων πριν σταθεροποιηθούν μετά το Συνέδριο της Βιέννης (1815). Ως αποτέλεσμα, η Ρωσία ουσιαστικά προσάρτησε πάνω από τέσσερα πέμπτα της πολωνο-λιθουανικής επικράτειας.</p>\n<p>Με τη σειρά τους, χωρίς να εγκαταλείψουν τις πατρίδες τους για σχεδόν ένα χιλιετία, οι περισσότεροι από τους Εβραίους του κόσμου βρέθηκαν μέσα στην Ρωσική Αυτοκρατορία. Ως αποτέλεσμα, σήμερα είναι δημοφιλές να αναφέρονται οι Ασκεναζί ως “Ρώσοι Εβραίοι”. Ωστόσο, είναι μια λανθασμένη ονομασία. Πρώτα απ' όλα, είναι μέλη ή απόγονοι της πολωνο-λιθουανικής εβραϊκής κοινότητας. Μετά την προσάρτηση της πλειοψηφίας της Πολωνίας-Λιθουανίας, η Αγία Πετρούπολη δημιούργησε την Ζώνη Εγκατάστασης, από την οποία οι Εβραίοι απαγορεύονταν να φύγουν. Αυτό το εδαφικό γκέτο συμπίπτει με τις πολωνο-λιθουανικές γαίες εντός των ρωσικών συνόρων, συμπεριλαμβανομένης της βόρειας ακτής της Μαύρης Θάλασσας που καταλήφθηκε τότε από τους Οθωμανούς και το Χανάτο της Κριμαίας. Οι Εβραίοι – ως “ξένοι άπιστοι” (<em>innorodtsy</em>) – έπρεπε να αποτραπούν από το να μολύνουν την εκκλησιαστική καθαρότητα της κανονικά Ορθόδοξης ενδοχώρας της Ρωσίας, ή της μητρόπολης της τσαρικής αυτοκρατορίας.</p>\n<p>Η Ζώνη επιβίωσε μέχρι την μπολσεβίκικη επανάσταση το 1917. Σε αντίθεση με την Πολωνία-Λιθουανία, αυτό το εδαφικό γκέτο δεν προσέφερε καμία προστασία από την κυβέρνηση και τις αντισημιτικές υπερβολές του χριστιανικού πληθυσμού. Η δίχρονη εκστρατεία των χριστιανικών εκκλησιών κατά της εβραϊκής προπαγάνδας, σε συνδυασμό με σύγχρονες μορφές πολέμου και ελέγχου του πληθυσμού, οδήγησε σε διαδοχικά κύματα χωρίς προηγούμενο πογκρόμ κατά τη διάρκεια της δεκαετίας του 1880. Με τις τσαρικές αρχές να υποκινούν ή τουλάχιστον να κλείνουν τα μάτια, οι χριστιανοί τακτικά ξυλοκοπούσαν, λήστευαν και ακόμη και σκότωναν τους εβραίους γείτονές τους σε όλο το πλάτος και το μήκος της ζώνης.</p>\n<p><strong>Από τα πογκρόμ στη Σοά</strong></p>\n<p>Στην αναζήτηση ασφάλειας, δικαιοσύνης και ευημερίας, οι επιζώντες έφυγαν μαζικά για τη Δυτική Ευρώπη και τις Αμερικές. Πήγαν ειδικά στις Ηνωμένες Πολιτείες. Ως αποτέλεσμα, τη δεκαετία του 1920, η Νέα Υόρκη έγινε η μεγαλύτερη εβραϊκή πόλη του κόσμου. Εκείνη την εποχή, οι Εβραίοι αποτελούσαν μια πλειοψηφία όλων των Νεοϋορκέζων. Ο πιο κρυμμένος αντισημιτισμός των WASP (ακρωνύμιο για τους Λευκούς Άγγλο-Σάξονες Προτεστάντες) Αμερικανών έφτασε τους πολωνο-λιθουανικούς Εβραίους μετά τη Μεγάλη Ύφεση. Οι νεοεισαχθέντες περιοριστικοί ποσοστώσεις μετανάστευσης που κάλυπταν επίσης τους Εβραίους παρέμειναν σε ισχύ για τέσσερις δεκαετίες. Όταν οι ναζί δίωξαν τους Εβραίους κατά τη διάρκεια της δεκαετίας του 1930 και πραγματοποίησαν το Ολοκαύτωμα στην πρώτη μισή της επόμενης δεκαετίας, η κορυφαία δημοκρατία του κόσμου γύρισε την πλάτη στους Εβραίους.</p>\n<p>Πριν από το Ολοκαύτωμα, οι δύο ολοκληρωτικές δυνάμεις του Τρίτου Ράιχ και της Σοβιετικής Ένωσης σχημάτισαν μια συμμαχία το 1939. Με βάση αυτό, ο Χίτλερ και ο Στάλιν κατέκτησαν και διαίρεσαν την Κεντρική Ευρώπη. Ως μέρος αυτής της ολοκληρωτικής συμμαχίας, οι Σοβιετικοί υιοθέτησαν πρόθυμα τον αντισημιτισμό από τη Γερμανία. Στη σοβιετική αυτοκρατορία, οι Εβραίοι δεν έπρεπε να εξοντωθούν, αλλά η επίσημη καχυποψία οδήγησε σε μαζικές εκδίωξεις Εβραίων στη Σιβηρία και την Κεντρική Ασία, ειδικά από τις κατεχόμενες περιοχές. Αυτό το ποινικό (ή στη γλωσσολογία της σοβιετικής προπαγάνδας, “επανεκπαίδευση”) μέτρο παραδόξως έσωσε αυτούς τους εκδιωγμένους Εβραίους από το Ολοκαύτωμα, εφόσον επιβίωσαν από τις στερήσεις της εξορίας και των στρατοπέδων συγκέντρωσης γκουλάγκ.</p>\n<p>Μετά τον Δεύτερο Παγκόσμιο Πόλεμο, οι επιζώντες του Ολοκαυτώματος και οι προαναφερθέντες εκδιωγμένοι Εβραίοι προσπάθησαν να αναδημιουργήσουν τις κοινότητες και τη πολιτιστική τους ζωή στη γλώσσα Yiddish στη Σοβιετική Ένωση και σε όλο το σοβιετικό μπλοκ, δηλαδή, ειδικά στην Πολωνία. Η αχνή σκιά της προπολεμικής ζωντανής “Yiddishland” συμπίπτει στενά με τις πολωνο-λιθουανικές γαίες. Η Μόσχα επέτρεψε μια αδύναμη αναβίωση για μερικά χρόνια στη Σοβιετική Ένωση. Αλλά, στην στροφή της δεκαετίας του 1950, η εβραϊκή ελίτ που μιλούσε Yiddish εκτελέστηκε, ενώ πολλοί χαμηλόβαθμοι εβραίοι αξιωματούχοι καταδικάστηκαν σε δεκαετίες στα στρατόπεδα γκουλάγκ. Ακολουθώντας το σοβιετικό παράδειγμα, παρόμοιες “αντι-σιωνιστικές ενέργειες” ακολούθησαν στην Τσεχοσλοβακία, την Ουγγαρία και τη Ρουμανία. Οι τελευταίες από αυτές τις αντισημιτικές ενέργειες, το 1968, έσβησαν τη τελευταία φλόγα της Yiddishland που εξακολουθούσε να υπάρχει στην κομμουνιστική Πολωνία.</p>\n<p><strong>Μερκουριανοί άνθρωποι</strong></p>\n<p>Ο Γιούρι Σλέζκιν είναι Αμερικανός ιστορικός εβραϊκής καταγωγής που αποστάτησε από τη Σοβιετική Ένωση. Στη μονογραφία του το 2004 <em>The Jewish Century</em>, πρότεινε ότι οι Εβραίοι ήταν ένας από τους “Μερκουριανούς λαούς” μιας παγκοσμιοποιημένης μοντερνότητας, μαζί με τους Αρμένιους, τους Κινέζους του εξωτερικού και τους Ρομά. Ως αρχέτυπος μεσάζων, μέσω του εμπορίου, της εκπαίδευσης και των χρηματοοικονομικών υπηρεσιών, αυτοί οι Μερκουριανοί λαοί έχουν συνδέσει τα άλλα έθνη του κόσμου στην σημερινή παγκόσμια κοινότητα. Για παράδειγμα, πολλές συνήθειες και πρακτικές της ακαδημαϊκής έρευνας, της τραπεζικής, της επιχειρηματικότητας, του εμπορίου και του μάρκετινγκ εμφανίστηκαν πρώτα σε εβραϊκά shtetls, είτε στην yeshiva, στις αγορές είτε εντός διακρατικών δικτύων εβραίων εμπόρων και τραπεζιτών που κάποτε άνθισαν σε όλη την Yiddishland.</p>\n<p> </p>\n<p>Πριν από το Ολοκαύτωμα, τέτοια δίκτυα εκτείνονταν από τον απελπισμένα φτωχό εβραίο πλανόδιο έμπορο σε ένα απομακρυσμένο shtetl μέχρι τον πλούσιο εβραίο επενδυτή που πήγαινε διακοπές στην Γαλλική Ριβιέρα. Στην κορύφωση της πρώτης εποχής της παγκοσμιοποίησης, πριν από τον Μεγάλο Πόλεμο, αυτός ο ζωντανός ιστός εξατομικευμένων οικονομικών και πολιτιστικών συνδέσεων επέτρεψε την ανταλλαγή ιδεών, αγαθών και επενδύσεων από τις πιο απομακρυσμένες γωνιές της Ρωσικής Αυτοκρατορίας μέχρι τη Δυτική Ευρώπη, τη Βόρεια Αμερική, πολλές χώρες της Λατινικής Αμερικής, την Υποχρεωτική Παλαιστίνη, τη Νότια Αφρική, την Κένυα και την Αυστραλία.</p>\n<p>Το Ολοκαύτωμα εξάλειψε την Yiddishland και τους κατοίκους της. Ωστόσο, τα δίκτυα που είχαν δημιουργήσει και διαχειριστεί για αιώνες παραμένουν. Τώρα στελεχώνονται από νεοφερμένους άλλων εθνοτικών υποβάθρων που έμαθαν (και συχνά έκλεψαν χωρίς να αναγνωρίσουν) τη μοντερνότητα από τους Εβραίους. Σήμερα, στον Παγκόσμιο Βορρά, σχεδόν όλος ο πληθυσμός είναι υψηλά μορφωμένος και εξοικειωμένος με τις μεθόδους διεθνούς εμπορίου και επικοινωνιών. Όλοι έγιναν μέλη της παγκόσμιας Μερκουριανής συντεχνίας της μοντερνότητας. Το ίδιο ισχύει και για τις ελίτ στον Παγκόσμιο Νότο, μαζί με αυξανόμενο αριθμό ανθρώπων με πλήρη στοιχειώδη και περαιτέρω εκπαίδευση.</p>\n<p><strong>Επιστημονική φαντασία ή παρατηρούμενη πραγματικότητα;</strong></p>\n<p>Η επιστημονική φαντασία ως καθορισμένο είδος με αυτοσυνειδητούς συγγραφείς εμφανίστηκε στην μεσοπολεμική περίοδο, κυρίως στις Ηνωμένες Πολιτείες. Οι δύο μεταπολεμικές δεκαετίες προήγαγαν την χρυσή εποχή της επιστημονικής φαντασίας, συμπεριλαμβανομένης της εξάπλωσης αυτού του είδους στη Βρετανία και τη Δυτική Ευρώπη. Αυτή η περίοδος συνδέεται έντονα με τον παραγωγικό Αμερικανό συγγραφέα Ισαάκ Ασίμοφ (1920-1992). Το 1942 άρχισε να γράφει ιστορίες που γέννησαν τη χαρακτηριστική σειρά βιβλίων του <em>Foundation</em> (1951-1993), η οποία καταγράφει την άνοδο και την πτώση των γαλαξιακών αυτοκρατοριών. Επιπλέον, στη εμβληματική συλλογή ιστοριών <em>I, Robot</em> (1950), ο Ασίμοφ διατύπωσε τους τρεις νόμους της ρομποτικής. Μέχρι σήμερα, αυτοί οι νόμοι αποτελούν τον πυρήνα των συζητήσεων σχετικά με την ηθική και την ανάπτυξη ρομπότ και AI.</p>\n<p> </p>\n<p>Από την προοπτική της σοβιετικής δογματικής του σοσιαλιστικού ρεαλισμού, η επιστημονική φαντασία ήταν ένα ύποπτο είδος στο σοσιαλιστικό μπλοκ, ανεξαρτήτως του τεχνολογικού της αισιοδοξίας που μοιραζόταν με τις κύριες ιδεολογικές αρχές του Μαρξισμού-Λενινισμού. Στην περίοδο της πολιτικής απόψυξης που ακολούθησε την επίσημη λήξη του δογματικού σταλινισμού το 1956, η επιστημονική φαντασία αγκαλιάστηκε προσεκτικά ως αναπόσπαστο μέρος μιας μελλοντικής σοβιετικής οπτικής για τον παγκόσμιο κομμουνισμό. Παρά αρκετούς σοβιετικούς συγγραφείς που δοκίμασαν την τύχη τους σε αυτό το είδος, από την προοπτική των αναγνωστών και των παγκόσμιων παρατηρητών της “ωραίας λογοτεχνίας”, η σοβιετική επιστημονική φαντασία έγινε συνώνυμη με τους αδελφούς Στρουγκάτσκι, δηλαδή, τον Αρκάντι (1925-1991) και τον Μπόρις (1933-2012). Στο στοιχειωμένο μυθιστόρημά τους του 1972 <em>Roadside Picnic</em>, το ντουέτο προεξόφλησε το υποείδος της μετα-αποκαλυπτικής φαντασίας. Αλλά πιο σημαντικά, αυτό το βιβλίο διαβάζεται τώρα ως προφητεία της πυρηνικής καταστροφής του Τσερνομπίλ (1986), η οποία συνέβαλε καθοριστικά στη διάλυση της Σοβιετικής Ένωσης.</p>\n<p> </p>\n<p>Τέλος, η επιστημονική φαντασία έγινε αποδεκτή ως μέρος της κυρίαρχης λογοτεχνίας κατά τη διάρκεια της δεκαετίας του 1960 και του 1970. Αυτή η επίτευξη υλοποιήθηκε σε μεγάλο βαθμό χάρη στο έργο του Πολωνού συγγραφέα επιστημονικής φαντασίας Στανισλάβ Λεμ (1921-2006). Το πιο γνωστό μυθιστόρημά του <em>Solaris</em> (1961) είναι κατασκευασμένο και γραμμένο με μη-είδος τρόπο με τη συνειδητή χρήση καλλιτεχνικής πρόζας. Έδειξε ότι οι μη-είδους συγγραφείς μπορούσαν να γράψουν επιστημονική φαντασία ή να αγκαλιάσουν τα στοιχεία της στα έργα τους. Μια παρόμοια υπηρεσία στη παγκόσμια λογοτεχνία προσέφερε ο Γκαμπριέλ Γκαρσία Μάρκες που σε αυτό που έγινε “μαγικός ρεαλισμός” de facto υποστήριξε τη φαντασία για την υψηλή λογοτεχνία.</p>\n<p> </p>\n<p>Στα έργα επιστημονικής φαντασίας του, ο Λεμ προσέφερε πλήρως ανεπτυγμένους χαρακτήρες και δεν δίστασε από τον απαισιόδοξο για το μέλλον. Και οι δύο χαρακτηριστικές είναι χαρακτηριστικές της κυρίαρχης λογοτεχνίας και αντικατοπτρίζουν κατάλληλα την ανθρώπινη κατάσταση. Αυτή η κατεύθυνση της λογοτεχνικής ανάπτυξης δεν κέρδισε τον Λεμ στους κομμουνιστικούς ελεγκτές της “πολιτιστικής παραγωγής” στην Πολωνία. Μετά από όλα, το κομμουνιστικό μέλλον προπαγανδίστηκε ότι ήταν ένας παράδεισος εργατών. Ο Λεμ προειδοποίησε ότι θα ήταν ένας παράδεισος ηλιθίων ή κάποια “χώρα του κουκουβάγια”. Αυτή η συνειδητοποίηση ήταν ένα ακόμη βήμα προς τη λογοτεχνία και μακριά από το γκέτο του είδους της επιστημονικής φαντασίας.</p>\n<p> </p>\n<p>Η απαισιοδοξία του Λεμ εμφανίστηκε στο <em>Solaris</em> ως η αδυναμία επικοινωνίας με εξωγήινη νοημοσύνη. Έγινε ένα leitmotif των βιβλίων του, που ενθάρρυνε τους αδελφούς Στρουγκάτσκι στην πορεία τους προς το αριστούργημά τους <em>Roadside Picnic</em>.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Κρυμμένοι σε κοινή θέα</strong></p>\n<p> </p>\n<p>Στο κλασικό έργο του <em>Holocaust and Modernity</em> (1989), ο Εβραίος-Πολωνός κοινωνιολόγος Ζίγκμουντ Μπάουμαν (1925-2017), που εκδιώχθηκε από την κομμουνιστική Πολωνία το 1968, προειδοποίησε “γνωρίζουμε τι δεν γνωρίζαμε το 1941; ότι επίσης <em>το αδιανόητο πρέπει να φανταστεί.</em>” Ο Ασίμοφ, ο Λεμ και οι αδελφοί Στρουγκάτσκι έκαναν ακριβώς αυτό. Και για αυτό το θέμα, δεκαετίες πριν ο Μπάουμαν διατύπωσε την διάσημη προειδοποίησή του. Τίθεται το ερώτημα αν αυτοί οι τέσσερις δημιουργοί και καινοτόμοι της παγκόσμιας επιστημονικής φαντασίας του 20ού αιώνα είχαν κάτι κοινό με τον Μπάουμαν και ο ένας με τον άλλον.</p>\n<p> </p>\n<p>Με την πρώτη ματιά, αυτό φαίνεται απίθανο, εκτός από το ότι ο Λεμ και ο Μπάουμαν μοιράστηκαν για λίγο την ίδια κομμουνιστική Πολωνία ως πατρίδα τους. Αλλά ας ρίξουμε μια πιο προσεκτική ματιά στο οικογενειακό υπόβαθρο και την εμπειρία ζωής αυτών των εμβληματικών συγγραφέων επιστημονικής φαντασίας. Ο Ασίμοφ γεννήθηκε στο μικρό χωριό Πετρόβιτσι, σήμερα στη Ρωσία, από εβραίους γονείς που μιλούσαν Yiddish. Καταχώρησαν το μωρό με τις κοσμικές αρχές στα ρωσικά ως Ισαάκ Ιουδόβιτς Ασίμοφ (<em>Исаак Юдович Азимов</em>). Στο ασκεναζικό shtetl τους, το αγόρι ήταν γνωστό στα Yiddish ως Γιτσκχόκ Ασίμοφ (<em>יצחק</em> <em>אַזימאָװ</em>). Η περιοχή ήταν αμφισβητούμενη μεταξύ της τότε προσωρινά ανεξάρτητης Λευκορωσίας, της μπολσεβίκικης Ρωσίας και της Πολωνίας. Για να ξεφύγουν από την απελπισία και την αβεβαιότητα του Μεγάλου Πολέμου που φαινόταν να συνεχίζεται εκεί αδιάκοπα, το 1923, η οικογένεια αποχαιρέτησε την Ευρώπη και μετανάστευσε στις Ηνωμένες Πολιτείες.</p>\n<p> </p>\n<p>Σήμερα, οι τοπικοί ιστορικοί του πολιτισμού και της λογοτεχνίας, ξεχνώντας τον αντισημιτισμό, διεκδικούν τον Ασίμοφ τόσο για τη Λευκορωσία όσο και για τη Ρωσία. Η περιοχή του Σμολένσκ, όπου βρίσκεται το Πετρόβιτσι, ανήκει στις ιστορικά εθνοτικές λευκορωσικές γαίες. Το επώνυμο της οικογένειας υποδεικνύει σαφώς ότι προέρχονταν από μια περιοχή που μιλούσε λευκορωσικά. Σημαίνει “χειμερινά σιτηρά” ή <em>азіміна</em> στα λευκορωσικά. Αντίθετα, στα ρωσικά αυτός ο όρος είναι <em>озимина</em> και το ίδιο στα πολωνικά, <em>ozimina</em>.</p>\n<p> </p>\n<p>Ο Στανισλάβ Λεμ γεννήθηκε επίσης από εβραίους γονείς αλλά πλήρως αφομοιώθηκε με την πολωνόφωνη ελίτ στο Λβοβ (σήμερα, Λβιβ στη δυτική Ουκρανία). Ο πατέρας του Σαμουήλ ήταν πλούσιος ιατρός ΩΡΛ. Πριν από τον Μεγάλο Πόλεμο, η ζωή ήταν καλή για την οικογένειά του στην περιφερειακή πρωτεύουσα του στέμματος της Γαλικίας στην Αυστροουγγαρία. Ωστόσο, η αύξηση του πολιτικού και λαϊκού αντισημιτισμού πείσε τον Σαμουήλ να αλλάξει την ορθογραφία του επωνύμου του από Λεχμ σε Λεμ. Η πρώτη μορφή ήταν ένας σαφώς γερμανικός όρος για “πηλό”. Αλλά στο κοινωνικό και εθνοτικό πλαίσιο της Γαλικίας, ερμηνεύτηκε ως προφανής ένδειξη εβραϊκότητας, το επώνυμο προερχόμενο από τη λέξη Yiddish <em>leym</em> (<em>ליים</em>) για “πηλό”.</p>\n<p> </p>\n<p>Η πτώση του προσβλητικού “h” επέτρεψε την άρνηση της εβραϊκής του καταγωγής. Το επιχείρημα αποδείχθηκε χρήσιμο κατά τη διάρκεια πολλών πογκρόμ στο τέλος του Πρώτου Παγκοσμίου Πολέμου και στην άμεση μετάβαση του, συμπεριλαμβανομένης της αντισημιτικής σφαγής στο Λβοβ τον Νοέμβριο του 1918. Αυτό το φρικτό πογκρόμ συνέβη όταν ανακοινώθηκε η ανεξαρτησία του πολωνικού εθνικού κράτους. Έτσι, οι γονείς του Λεμ δεν πήραν ρίσκα και χάρισαν στον γιο τους ένα εντελώς μη-εβραϊκό πρώτο όνομα. Ο Στανισλάβ είναι ένα σαφώς σλαβικό όνομα, πιο δημοφιλές μεταξύ των κοσμικών Πολωνών. Στο σχολείο στην μεσοπολεμική Πολωνία, ο Λεμ παρακολούθησε θρησκευτικές οδηγίες στην εβραϊκή θρησκεία. Αλλά ο μελλοντικός συγγραφέας επιβίωσε από τις επόμενες σοβιετικές και γερμανικές κατοχές του Λβοβ με ψευδείς “Αριανές” ταυτότητες, που τον προσδιόριζαν ως καθολικό.</p>\n<p> </p>\n<p>Όταν η οικογένεια συνειδητοποίησε ότι οι Σύμμαχοι είχαν συμφωνήσει στην προσάρτηση της ανατολικής πλευράς της μεσοπολεμικής Πολωνίας στη Σοβιετική Ένωση, μετακόμισαν στη δεύτερη πιο σημαντική πόλη της Γαλικίας που παρέμεινε εντός της μεταπολεμικής Πολωνίας, δηλαδή, το Κρακοβία. Κατά τη διάρκεια του πολέμου και αμέσως μετά, βίωσαν τις στερήσεις και τις ταπεινώσεις της σοβιετικής κυριαρχίας και φρόντισαν να αποφεύγουν αυτήν.</p>\n<p> </p>\n<p>Σε αντίθεση με τον Ασίμοφ στη Νέα Υόρκη, οι Λεμ πατέρας και γιος έπρεπε να κρύψουν την εβραϊκή τους καταγωγή ως προφύλαξη. Ήταν η <em>sine qua non</em> προϋπόθεση επιβίωσης σε εποχές ενεργών αντισημιτικών διωγμών και εξόντωσης. Τίποτα δεν άλλαξε σε αυτό το θέμα είτε στην κομμουνιστική είτε στην μετακομμουνιστική Πολωνία. Ο Λεμ απέφυγε οποιαδήποτε ερώτηση ή συζήτηση σχετικά με την εβραϊκή καταγωγή της οικογένειάς του. Η εκδίωξη των Εβραίων το 1968 και η σχεδόν επίσημη <a href=\"https://www.proquest.com/docview/1297202038\">έρευνα</a> που προοριζόταν να επιβεβαιώσει την <em>μη</em>-εβραϊκή καταγωγή ενός υποψηφίου προεδρικών εκλογών το 1990 επιβεβαίωσε τους φόβους του Λεμ ότι ήταν καλύτερα να μην πει τίποτα για την εβραϊκή του καταγωγή. Ο διάσημος συγγραφέας παρέμεινε σιωπηλός σχετικά με αυτό το θέμα μέχρι τον θάνατό του.</p>\n<p> </p>\n<p>Οι αδελφοί Στρουγκάτσκι γνώριζαν επίσης ότι έπρεπε να αποφύγουν την αποκάλυψη της εβραϊκής τους καταγωγής. Όπως στην κομμουνιστική Πολωνία, η εβραϊκότητα ήταν μια σοβαρή κοινωνική και πολιτική επιβάρυνση στη Σοβιετική Ένωση. Ο πατέρας των αδελφών, Ναθάν, γεννήθηκε στο εβραϊκό χωριό Ντουμπόβιτσι, κοντά στην ιστορική πόλη Χλουχίβ στην περιοχή Σούμι της σημερινής Ουκρανίας. Τώρα, αυτή η περιοχή είναι επικίνδυνα κοντά στο ρωσο-ουκρανικό μέτωπο. Ο Ναθάν σκόπευε να ακολουθήσει τα βήματα του πατέρα του, Ζάλμαν από την Χερσώνα (σήμερα Ουκρανία), ο οποίος είχε αποκτήσει πανεπιστημιακή εκπαίδευση και είχε γίνει δικηγόρος. Αλλά ο Μεγάλος Πόλεμος, η μπολσεβίκικη επανάσταση, ο εμφύλιος πόλεμος και η κομματική εργασία σχεδίασαν να κρατήσουν τον Ναθάν μακριά από την εκπλήρωση του ονείρου του. Ανέχθηκε, παρακολουθώντας εξωτερικά και βραδινά μαθήματα όποτε εμφανιζόταν μια ευκαιρία.</p>\n<p> </p>\n<p>Πολιτικές εκκαθαρίσεις και εθνοτικά σχεδιασμένες καταπιέσεις πείσανε τον Ναθάν (ο οποίος σοφά παντρεύτηκε μια Ρωσίδα Ορθόδοξη κοπέλα) να δώσει στους γιους του σαφώς μη-εβραϊκά πρώτα ονόματα, δημοφιλή μεταξύ των εθνοτικών Ρώσων. Χάρη στην προηγούμενη απόφαση του Ζάλμαν, το επώνυμο της οικογένειας ήταν ήδη διακριτικά σλαβικό. Η λέξη <em>struh</em> (<em>струг</em>) στα Ουκρανικά ή <em>strug</em> στα Πολωνικά σημαίνει το παραδοσιακό εργαλείο ξυλουργικής που είναι γνωστό ως ξυλοκόπτης. Η οικογένεια γνώριζε καλά για τον Χολοντομόρ στη σοβιετική Ουκρανία και το Ολοκαύτωμα. Επιπλέον, έζησαν την πολιορκία του Λένινγκραντ (Αγία Πετρούπολη). Αντί να παραδώσουν αυτήν την πόλη στους Γερμανούς, οι σοβιετικές αρχές την υπερασπίστηκαν με κόστος γενοκτονικών κλίμακας απωλειών μεταξύ των κατοίκων της, οι οποίοι υπέφεραν από πείνα. Ο προπολεμικός πληθυσμός της πόλης των 3,5 εκατομμυρίων μειώθηκε σε ένα δέκατο αυτού του αριθμού. Η παραμονή χαμηλού προφίλ και η αποφυγή να ξεχωρίζουν εθνοτικά ή αλλιώς από τις υπάκουες ρωσικές μάζες ήταν καθοριστική για την επιβίωση στη Σοβιετική Ένωση. Αυτός ο τύπος συμμόρφωσης είναι ξανά η απαιτούμενη κανονικότητα στη σημερινή πολεμοχαρή και νεο-ιμπεριαλιστική Ρωσία.</p>\n<p> </p>\n<p>Ωστόσο, στη Σοβιετική Ένωση ήταν δύσκολο να κρύψει κανείς την καταγωγή του αποτελεσματικά, λόγω της γραφειοκρατικής απαίτησης να αποκαλύψει το όνομα του πατέρα στο όνομά του. Η ανάγκη για πατρωνυμικό υποχρέωνε τον Αρκάντι και τον Μπόρις να προσθέσουν το “Νατανόβιτς” στα ονόματά τους. Ωστόσο, οι αδελφοί απέφυγαν έξυπνα αυτήν την αναγκαιότητα, επιλέγοντας να είναι γνωστοί στα εξώφυλλα των βιβλίων τους που συνέγραψαν απλά ως οι “Αδελφοί Στρουγκάτσκι” (<em>Братья Стругацкие</em>) ή εναλλακτικά ως Αρκάντι και Μπόρις Στρουγκάτσκι (<em>Аркадий и Борис Стругацкие</em>). Διαφορετικά, όταν ένας αντισημιτικός λογοκριτής επέμενε, οι συγγραφείς κατέφευγαν στα ακρωνύμια ΑΝ και ΒΝ εκτός από το κοινό τους επώνυμο. Η ορθογραφία αυτού του “Ν” ήταν εκτός συζήτησης.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Κακός κύκλος: μεταξύ υδραργύρου, αντισημιτισμού και γενοκτονίας</strong></p>\n<p> </p>\n<p>Έχουν οι Ασίμοφ, Λεμ και οι αδελφοί Στρουγκάτσκι κάτι περισσότερο κοινό από μια ασαφή ανάμνηση της εβραϊκής τους καταγωγής; Όλοι αυτοί οι παγκοσμίου φήμης συγγραφείς προέρχονται από τις γαίες της πρώην Πολωνο-Λιθουανικής Κοινοπολιτείας. Με έναν ή άλλο τρόπο ήταν πολωνο-λιθουανικοί Εβραίοι. Κατά τη διάρκεια της δεκαετίας του 1930 και του 1940, αυτή η περιοχή έγινε η διαβόητη “Bloodlands” της Ευρώπης, όπου τα γενοκτονικά σχέδια και οι κατακτήσεις των σοβιετικών και γερμανικών ολοκληρωτικών καθεστώτων επικαλύφθηκαν χωρικά σε γρήγορη διαδοχή. Ο Λεμ και οι αδελφοί Στρουγκάτσκι βίωσαν τις απαιτήσεις αυτής της θανατηφόρας κατάστασης με όλη τη δύναμη και έπρεπε να πλοηγηθούν στο στενό μονοπάτι της επιτυχίας στο μεταπολεμικό σοβιετικό μπλοκ.</p>\n<p> </p>\n<p>Ο Ασίμοφ γλίτωσε από αυτήν τη σκληρή μοίρα, χάρη στην ευνοϊκή απόφαση των γονιών του να φύγουν για την Αμερική. Ωστόσο, από τον τύπο; τις συζητήσεις με τους εβραίους συγγενείς και γνωστούς του; και ως στρατιώτης στον αμερικανικό στρατό, ο Ασίμοφ έμαθε λεπτομερώς για το Ολοκαύτωμα και την εξόντωση της ευρωπαϊκής εβραϊκής κοινότητας υπό γερμανική κατοχή. Στη συνέχεια, οι μεταπολεμικοί σοβιετικοί διωγμοί των Εβραίων της χώρας επανειλημμένα έκαναν πρωτοσέλιδα στον αμερικανικό τύπο.</p>\n<p> </p>\n<p>Όλοι οι τέσσερις συγγραφείς επιστημονικής φαντασίας παρατήρησαν ή βίωσαν προσωπικά τη μοντερνότητα και την τεχνολογία στην πιο φονική τους αιχμή. Χάρη σε αυτήν τη δηλητηριώδη γνώση, έμαθαν πώς να “φανταστούν το αδιανόητο” πριν ακόμη ο Μπάουμαν διατυπώσει την ρήση του. Όπως οι συγγραφείς, αυτός ο κοινωνιολόγος ανήκε στο ίδιο κοινωνικό, εθνοτικό, μετα-ομολογιακό περιβάλλον των εβραίων Ασκεναζί που μιλούσαν Yiddish της Πολωνίας-Λιθουανίας. Το 1989, διδάσκοντας στο Πανεπιστήμιο του Λιντς στη Βρετανία, ο Μπάουμαν μπορούσε να δηλώσει με ασφάλεια ότι η μοντερνότητα όπως την γνωρίζουμε σήμερα παρήγαγε το Ολοκαύτωμα και, επίσης, έγινε προϊόν του Ολοκαυτώματος. Αναπόσπαστο μέρος αυτής της διαδικασίας είναι η περίεργη απουσία του Δυτικού κόσμου σχετικά με την σχεδόν άμεση εξαφάνιση, κατά τη διάρκεια του Δευτέρου Παγκοσμίου Πολέμου, της πλήρους ανάπτυξης της ευρωπαϊκής κουλτούρας στη γλώσσα Yiddish, με 12 εκατομμύρια ομιλητές παγκοσμίως.</p>\n<p> </p>\n<p>Οι επιζώντες του Ολοκαυτώματος κατάφεραν να ιδρύσουν το Κεντροευρωπαϊκό κράτος τους, το Ισραήλ, στη Μέση Ανατολή. Η ναζιστική Γερμανία και το πρόγραμμα της Τελικής Λύσης καταδικάστηκαν ηχηρά στις Δίκες της Νυρεμβέργης. Μέχρι πρόσφατα, ήταν απαράδεκτο να εκφράζονται ανοιχτά αντισημιτικά συναισθήματα στη Δύση, ειδικά στη Γερμανία. Τώρα, δυστυχώς, το ταμπού φαίνεται να έχει τελειώσει. Φαίνεται ότι δεν υπήρχε τίποτα άλλο εκτός από την εκπαίδευση και την ηθική για να σταματήσει τους ανθρώπους από το να ψιθυρίζουν ο ένας στον άλλο ότι “ο Χίτλερ ήταν ένας σπουδαίος ηγέτης” και “οι Εβραίοι άξιζαν τη μοίρα τους”.</p>\n<p> </p>\n<p>Στις μεταπολεμικές Ηνωμένες Πολιτείες, αρχικά, δεν υπήρχε αγορά για βιβλία σχετικά με το Ολοκαύτωμα. Στο σοβιετικό μπλοκ οι λογοκριτές δεν επέτρεπαν ανοιχτή συζήτηση για τη Σοά. Αντίθετα – συνειδητά ή όχι – οι Ασίμοφ, Λεμ και οι αδελφοί Στρουγκάτσκι λαθρεμπόδισαν αυτή τη πικρή γνώση κάτω από την λαμπερή βιτρίνα της επιστημονικής φαντασίας. Στα βιβλία των συγγραφέων, αν ο αναγνώστης παρατηρήσει προσεκτικά, η γκετοποίηση και η αποανθρωποποίηση των στοχοποιημένων ομάδων, τα πογκρόμ, η εθνοκαθαρτική εκκαθάριση και οι πράξεις γενοκτονίας απεικονίζονται με λεπτομέρεια. Αυτοί οι τέσσερις συγγραφείς γνώριζαν για το μέλλον από το ζωντανό παρόν τους. Δυστυχώς, αυτό το παρόν αρνείται να παραδοθεί στο παρελθόν. Αντίθετα, συνεχίζει να γίνεται το μέλλον μας. Ας είμαστε καθαροί σχετικά με την κατάσταση, είμαστε εμείς που “<a href=\"https://www.nauka-pan.pl/index.php/nauka/article/view/816\">καταδικάζουμε</a> τους ανθρώπους σε αυτή τη μοίρα”.</p>\n<p><strong>Ο Τόμας Καμουσέλα </strong>είναι Αναγνώστης (Καθηγητής Εξαιρετικός) στη Σύγχρονη Κεντρική και Ανατολική Ευρωπαϊκή Ιστορία στο Πανεπιστήμιο του Σεντ Άντριους στη Σκωτία. Οι πρόσφατοι τόμοι του περιλαμβάνουν <em>Politics and the Slavic Languages</em> (Routledge 2021), <em>Eurasian Empires as Blueprints for Ethiopia</em> (Routledge 2021), <em>Languages and Nationalism Instead of Empires</em> (Routledge 2023), <em>Politika gjuhësore dhe gjeopolitika</em> (Littera 2023), <em>Rreziqet e neoimperializmit rus</em> (Kristalina 2024) και <em>Papusza / Bronisława Wajs: Tears of Blood</em> (Brill 2024). Η αναφορά του <em>Words in Space and Time: A Historical Atlas of Language Politics in Modern Central Europe</em> (CEU Press 2021) είναι διαθέσιμη ως δημοσίευση ανοιχτής πρόσβασης.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayusr3x5mj2qrhqvstyohwhlg6",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:25:43.699",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayuu3vcr6xwar3d2fj7df3xoqa",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Η επιστημονική φαντασία είναι ένα είδος που επιδιώκει να προβλέψει το ανθρώπινο μέλλον μέσα από τον φακό της αναμενόμενης τεχνολογικής προόδου. Λίγοι συνειδητοποιούν ότι προήλθε από την τραγική εμπειρία της εβραϊκής κοινότητας της Πολωνίας-Λιθουανίας κατά τον σκοτεινό 20ό αιώνα.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"el",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:26:10.435",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Z Polski-Litwy do science fiction",
                key:"uid": string:"97b8284b-1945-4553-836e-eefeaa6ac755",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><strong style=\"font-size: inherit;\">Żydostwo aszkenazyjskie między Polską-Litwą, Rosją a USA</strong></p>\n<p> </p>\n<p>W okresie wczesnonowożytnym większość Żydów na świecie mieszkała w Rzeczypospolitej Królestwa Polskiego i Wielkiego Księstwa Litewskiego. To teraz zapomniane królestwo rozciągało się od dzisiejszej Łotwy i Estonii na północy do współczesnej Mołdawii na południu, a od centralnej Polski na zachodzie do wschodniej Ukrainy na wschodzie. W języku angielskim polityka ta znana jest pod skróconą nazwą Polska-Litwa, podczas gdy w większości państw sukcesyjnych nazywana jest „Rzeczpospolitą” lub <em>Rech Pospolita</em> w języku słowiańskim. Jedynym wyjątkiem jest Polska, gdzie Rzeczpospolita jest uznawana wyłącznie jako część obecnej narodowej narracji pod anachroniczną nazwą (przedrozbiorowa) Polska.</p>\n<p>Pod koniec XVIII wieku Rosja – obok sukcesora Prus i z udziałem Habsburgów – rozdzieliła Polskę-Litwę. Rzeczpospolita została wymazana z politycznej mapy Europy. Linia podziału zmieniała się podczas wojen napoleońskich, zanim ustabilizowała się po Kongresie Wiedeńskim (1815). W rezultacie Rosja skutecznie anektowała ponad cztery piąte terytorium polsko-litewskiego.</p>\n<p>Z kolei, nie opuszczając swoich rodzinnych miast przez niemal całe tysiąclecie, większość Żydów na świecie znalazła się w Imperium Rosyjskim. W rezultacie, obecnie popularne jest określanie Aszkenazim jako „Żydów rosyjskich”. Jednak jest to błędne określenie. Przede wszystkim są oni członkami lub potomkami żydostwa polsko-litewskiego. Po aneksji większości Polski-Litwy, Petersburg stworzył Pale osiedlenia, z którego Żydzi nie mogli wychodzić. To terytorialne getto pokrywało się z polsko-litewskimi ziemiami w granicach rosyjskich, w tym północnym wybrzeżem Morza Czarnego, które wtedy zajęto od Osmanów i Chanatu Krymskiego. Żydzi – jako „obcy niewierni” (<em>innorodtsy</em>) – musieli być powstrzymywani przed zanieczyszczaniem konfesyjnej czystości kanonicznie prawosławnego zaplecza Rosji, czyli metropolii imperium carskiego.</p>\n<p>Pale przetrwało aż do rewolucji bolszewickiej w 1917 roku. W przeciwieństwie do Polski-Litwy, to terytorialne getto nie oferowało żadnej ochrony przed rządem i antysemickimi ekscesami chrześcijańskiej ludności. Dwuletnia kampania antyżydowskiej propagandy chrześcijańskich kościołów, połączona z nowoczesnymi formami wojny i kontroli populacji, doprowadziła do kolejnych fal bezprecedensowych pogromów w latach 80. XIX wieku. Przy wsparciu władz carskich, które podżegały lub przynajmniej przymykały oko, chrześcijanie regularnie napadali, rabowali, a nawet zabijali swoich żydowskich sąsiadów na szeroką skalę w obrębie pale.</p>\n<p><strong>Od pogromów do Shoah</strong></p>\n<p>W poszukiwaniu bezpieczeństwa, sprawiedliwości i dobrobytu, ocalałe osoby masowo opuszczały swoje domy w kierunku Europy Zachodniej i Ameryki. Szczególnie udawali się do Stanów Zjednoczonych. W rezultacie, w latach 20. XX wieku Nowy Jork stał się największym żydowskim miastem na świecie. W tym czasie Żydzi stanowili większość wszystkich nowojorczyków. Ukryty antysemityzm WASP (akronim od White Anglo-Saxon Protestant) dogonił Żydów polsko-litewskich w wyniku Wielkiego Kryzysu. Nowo wprowadzone restrykcyjne kwoty imigracyjne, które obejmowały również Żydów, pozostały w mocy przez cztery dekady. Kiedy naziści prześladowali Żydów w latach 30. i przeprowadzili Holokaust w pierwszej połowie następnej dekady, wiodąca demokracja świata odwróciła się od Żydów.</p>\n<p>Przed Holokaustem dwa totalitarne mocarstwa Trzeciej Rzeszy i Związku Radzieckiego zawarły sojusz w 1939 roku. Na tej podstawie Hitler i Stalin podbili i podzielili Europę Środkową. W ramach tego totalitarnego sojuszu, Sowieci chętnie przyjęli antysemityzm z Niemiec. W imperium radzieckim Żydzi nie mieli być eksterminowani, ale oficjalna nieufność doprowadziła do masowych deportacji Żydów na Syberię i do Azji Środkowej, szczególnie z podbitych terytoriów. Ten represyjny (lub w słownictwie radzieckiej propagandy „reedukacyjny”) środek paradoksalnie uratował tych żydowskich deportowanych przed Holokaustem, pod warunkiem, że przetrwali niedole wygnania i obozów koncentracyjnych gulagu.</p>\n<p>Po II wojnie światowej, ocaleni z Holokaustu i wspomniani żydowscy deportowani próbowali odtworzyć swoje społeczności i życie kulturalne w języku jidysz w Związku Radzieckim i w całym bloku radzieckim, a zwłaszcza w Polsce. Cień przedwojennego tętniącego życiem „Jidyszlandu” ściśle pokrywał się z polsko-litewskimi ziemiami. Moskwa pozwoliła na słabe ożywienie przez kilka lat w samym Związku Radzieckim. Jednak na przełomie lat 50. XX wieku, żydowska elita mówiąca w jidysz została stracona, podczas gdy liczni niskiej rangi żydowscy urzędnicy zostali skazani na dekady w obozach gulagowych. Na wzór radziecki, podobne „antyzydowskie akcje” miały miejsce w Czechosłowacji, na Węgrzech i w Rumunii. Ostatnie z tych antysemickich działań, w 1968 roku, zgasiły ostatni płomień Jidyszlandu, który wciąż istniał w komunistycznej Polsce.</p>\n<p><strong>Ludzie merkuryjscy</strong></p>\n<p>Yuri Slezkine jest amerykańskim historykiem pochodzenia żydowskiego, który zdezerterował z Związku Radzieckiego. W swojej monografii z 2004 roku <em>The Jewish Century</em> zaproponował, że Żydzi byli jednym z „ludów merkuryjskich” zglobalizowanej nowoczesności, obok Ormian, Chińczyków z zagranicy i Romów. Jako archetypowy pośrednik, poprzez handel, edukację i usługi finansowe, ci ludzie merkuryjscy połączyli inne narody świata w dzisiejszą globalną społeczność. Na przykład wiele zwyczajów i praktyk badań akademickich, bankowości, przedsiębiorczości, handlu i marketingu po raz pierwszy pojawiło się w żydowskich sztetlach, czy to w jesziwie, na rynkach, czy w transnarodowych sieciach żydowskich kupców i bankierów, które kiedyś kwitły w Jidyszlandzie.</p>\n<p> </p>\n<p>Przed Holokaustem takie sieci rozciągały się od rozpaczliwie biednego żydowskiego handlarza w odległym sztetlu do bogatego żydowskiego inwestora spędzającego wakacje na Lazurowym Wybrzeżu. W szczytowym okresie pierwszej fali globalizacji, przed Wielką Wojną, ta tętniąca życiem sieć zindywidualizowanych połączeń ekonomicznych i kulturalnych umożliwiła wymianę idei, towarów i inwestycji z najdalszych zakątków Imperium Rosyjskiego do Europy Zachodniej, Ameryki Północnej, licznych państw Ameryki Łacińskiej, Mandatowej Palestyny, Afryki Południowej, Kenii i Australii.</p>\n<p>Holokaust zlikwidował Jidyszland i jego mieszkańców. Niemniej jednak sieci, które stworzyli i prowadzili przez wieki, pozostają. Teraz są obsadzone przez nowoprzybyłych z innych grup etnicznych, którzy nauczyli się (a często kradli bez uznania) nowoczesności od Żydów. Obecnie, w Globalnej Północy, praktycznie cała populacja jest wysoko wykształcona i zaznajomiona z metodami międzynarodowego handlu i komunikacji. Wszyscy stali się członkami światowego merkuryjskiego cechu nowoczesności. To samo dotyczy elit w Globalnej Południu, obok rosnącej liczby ludzi z pełnym wykształceniem podstawowym i dalszym.</p>\n<p><strong>Fantastyka naukowa czy obserwowana rzeczywistość?</strong></p>\n<p>Fantastyka naukowa jako zdefiniowany gatunek z samoświadomymi pisarzami pojawiła się w okresie międzywojennym, głównie w Stanach Zjednoczonych. Dwie dekady powojenne zwiastowały złoty wiek fantastyki naukowej, w tym rozprzestrzenienie tego gatunku na Wielką Brytanię i Europę Zachodnią. Okres ten jest silnie związany z płodnym amerykańskim pisarzem Isaaciem Asimovem (1920-1992). W 1942 roku zaczął pisać opowiadania, które zaowocowały jego charakterystyczną serią książek <em>Foundation</em> (1951-1993), która opisuje wzloty i upadki galaktycznych imperiów. Co więcej, w ikonicznej kolekcji opowiadań <em>I, Robot</em> (1950) Asimov sformułował trzy prawa robotyki. Do dziś te prawa stanowią rdzeń dyskusji na temat etyki i rozwoju robotów oraz sztucznej inteligencji.</p>\n<p> </p>\n<p>Z perspektywy radzieckiej doktryny realizmu socjalistycznego, fantastyka naukowa była podejrzanym gatunkiem w bloku socjalistycznym, niezależnie od jej technologicznego optymizmu, który dzielił z głównymi ideologicznymi zasadami marksizmu-leninizmu. W okresie politycznego odwilży, który nastąpił po oficjalnym zakończeniu dogmatycznego stalinizmu w 1956 roku, fantastyka naukowa została ostrożnie przyjęta jako część przyszłościowej radzieckiej wizji światowego komunizmu. Pomimo wielu radzieckich pisarzy, którzy próbowali swoich sił w tym gatunku, z perspektywy czytelników i globalnych obserwatorów „belles lettres”, radziecka fantastyka naukowa stała się synonimem braci Strugackich, a mianowicie Arkadego (1925-1991) i Borisa (1933-2012). W ich przejmującej powieści z 1972 roku <em>Roadside Picnic</em> duet ten przewidział podgatunek fikcji postapokaliptycznej. Ale co ważniejsze, ta książka jest teraz czytana jako zapowiedź katastrofy nuklearnej w Czarnobylu (1986), która zdecydowanie przyczyniła się do rozpadu Związku Radzieckiego.</p>\n<p> </p>\n<p>Nie mniej ważne, fantastyka naukowa została zaakceptowana jako część literatury głównego nurtu w latach 60. i 70. XX wieku. Ten sukces zrealizował się w dużej mierze dzięki twórczości polskiego autora fantastyki naukowej Stanisława Lema (1921-2006). Jego najsłynniejsza powieść <em>Solaris</em> (1961) jest skonstruowana i napisana w sposób nienależący do gatunku, z świadomym użyciem prozy artystycznej. Pokazała, że pisarze nienależący do gatunku mogą pisać fantastykę naukową lub przyjmować jej elementy w swoich dziełach. Podobną usługę dla literatury światowej wykonał Gabriel Garcia Marquez, który w tym, co stało się „realizmem magicznym”, de facto przyjął fantastykę dla literatury wyższej.</p>\n<p> </p>\n<p>W swoich pisaniach fantastycznonaukowych, Lem oferował w pełni rozwinięte postacie i nie bał się pesymizmu dotyczącego przyszłości. Obie cechy są charakterystyczne dla literatury głównego nurtu i trafnie odzwierciedlają ludzką kondycję. Ten kierunek rozwoju literackiego nie zjednał Lema komunistycznym kontrolerom „produkcji kulturalnej” w Polsce. W końcu, komunistyczna przyszłość była propagandowana jako raj dla robotników. Lem ostrzegał, że będzie to raj dla głupców lub jakieś „krainy cuckoo”. To uświadomienie było kolejnym krokiem w kierunku literatury i z dala od getta gatunkowego fantastyki naukowej.</p>\n<p> </p>\n<p>Pesymizm Lema objawił się w <em>Solaris</em> jako niemożność komunikacji z pozaziemską inteligencją. Stało się to leitmotivem jego książek, które zachęciły braci Strugackich na drodze do ich arcydzieła <em>Roadside Picnic</em>.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Ukrywanie się na widoku</strong></p>\n<p> </p>\n<p>W swojej klasycznej pracy <em>Holocaust and Modernity</em> (1989) żydowsko-polskiego socjologa Zygmunta Baumana (1925-2017), wydalonego z komunistycznej Polski w 1968 roku, ostrzegał „wiemy, co nie wiedzieliśmy w 1941 roku; że także <em>niewyobrażalne powinno być wyobrażane.</em>” Asimov, Lem i bracia Strugaccy zrobili dokładnie to. I w tej kwestii, dziesiątki lat przed tym, jak Bauman sformułował swoje słynne ostrzeżenie. Pojawia się pytanie, czy ci czterej twórcy i innowatorzy globalnej fantastyki naukowej XX wieku mieli coś wspólnego z Baumanem i ze sobą nawzajem.</p>\n<p> </p>\n<p>Na pierwszy rzut oka, wydaje się to mało prawdopodobne, poza tym, że Lem i Bauman przez jakiś czas dzielili tę samą komunistyczną Polskę jako swoją ojczyznę. Ale przyjrzyjmy się bliżej tłu rodzinnemu i doświadczeniu życiowemu tych ikonicznych pisarzy fantastyki naukowej. Asimov urodził się w małej wiosce Petrowicze, obecnie w Rosji, w jidysz mówiących żydowskich rodzinach. Zarejestrowano go u nieżydowskich władz w języku rosyjskim jako Isaak Iudovich Azimov (<em>Исаак Юдович Азимов</em>). W swoim aszkenazyjskim sztetlu, chłopiec był znany w jidysz jako Yitskhok Azimov (<em>יצחק</em> <em>אַזימאָװ</em>). Obszar ten był sporny między wówczas krótko niepodległą Białorusią, bolszewicką Rosją a Polską. Aby uciec od beznadziejności i niepewności Wielkiej Wojny, która wydawała się tam nieprzerwanie trwać, w 1923 roku rodzina opuściła Europę i emigrowała do Stanów Zjednoczonych.</p>\n<p> </p>\n<p>Dziś lokalni historycy kultury i literatury, zapominający o antysemityzmie, przypisują Asimova zarówno Białorusi, jak i Rosji. Region Smoleńska, gdzie leżą Petrowicze, należy do historycznie etnicznych białoruskich ziem. Nazwisko rodziny wyraźnie wskazuje, że pochodziło z obszaru mówiącego po białorusku. Oznacza „zboża ozime” lub <em>азіміна</em> po białorusku. W przeciwieństwie do tego, w języku rosyjskim termin ten to <em>озимина</em>, a w polskim to <em>ozimina</em>.</p>\n<p> </p>\n<p>Stanisław Lem również urodził się w żydowskiej rodzinie, ale w pełni zasymilował się z polskojęzyczną elitą we Lwowie (obecnie Lwów na zachodniej Ukrainie). Jego ojciec Samuel był zamożnym lekarzem laryngologiem. Przed Wielką Wojną życie jego rodziny było dobre w stolicy regionalnej krainy Galicji w Austro-Węgrzech. Jednak wzrost politycznego i popularnego antysemityzmu przekonał Samuela do zmiany pisowni jego nazwiska z Lehm na Lem. Pierwsza forma była wyraźnie niemieckim terminem oznaczającym „glinę”. Ale w kontekście społecznym i etnicznym Galicji była interpretowana jako oczywisty znak żydowskości, nazwisko wywodzące się od jidyszowego słowa <em>leym</em> (<em>ליים</em>) oznaczającego „glinę”. </p>\n<p> </p>\n<p>Porzucenie obraźliwego „h” pozwoliło na zaprzeczenie żydowskiego pochodzenia. Argument ten był przydatny podczas licznych pogromów pod koniec I wojny światowej i w jej bezpośrednim następstwie, w tym antysemickiej rzezi we Lwowie w listopadzie 1918 roku. Ten przerażający pogrom miał miejsce, gdy ogłoszono niepodległość polskiego państwa narodowego. Dlatego rodzice Lema nie chcieli ryzykować i nadali swojemu synowi całkowicie nieżydowskie imię. Stanisław to wyraźnie słowiańskie imię, najbardziej popularne wśród nieżydowskich Polaków. W szkole w Polsce międzywojennej Lem uczęszczał na lekcje religii w judaizmie. Jednak przyszły pisarz przetrwał późniejsze sowieckie i niemieckie okupacje Lwowa na fałszywych „aryjskich” dokumentach, które identyfikowały go jako katolika.</p>\n<p> </p>\n<p>Kiedy rodzina zdała sobie sprawę, że alianci zgodzili się na włączenie wschodniej części Polski międzywojennej do Związku Radzieckiego, przenieśli się do drugiego co do wielkości miasta Galicji, które pozostało w powojennej Polsce, czyli Krakowa. W czasie wojny i tuż po niej doświadczyli niedoli i upokorzeń rządów radzieckich i starali się unikać ich.</p>\n<p> </p>\n<p>W przeciwieństwie do Asimova w Nowym Jorku, Lem senior i junior musieli ukrywać swoje żydowskie pochodzenie jako środek ostrożności. Było to <em>sine qua non</em> warunkiem przetrwania w czasach aktywnych prześladowań antysemickich i eksterminacji. Nic się w tej kwestii nie zmieniło ani w komunistycznej, ani w postkomunistycznej Polsce. Lem unikał wszelkich pytań lub dyskusji na temat żydowskiego pochodzenia swojej rodziny. Wydalenie Żydów w 1968 roku i niemal oficjalne <a href=\"https://www.proquest.com/docview/1297202038\">śledztwo</a>, które miało potwierdzić <em>nie</em>-żydowskie pochodzenie kandydata na prezydenta w 1990 roku, potwierdziło obawy Lema, że lepiej nic nie mówić o swoim żydowskim pochodzeniu. Słynny pisarz milczał na ten temat aż do swojej śmierci.</p>\n<p> </p>\n<p>Bracia Strugaccy również wiedzieli, że powinni unikać ujawniania swojego żydowskiego pochodzenia. Jak w komunistycznej Polsce, żydowskość była poważnym obciążeniem społecznym i politycznym w Związku Radzieckim. Ojciec braci Nathan urodził się w żydowskiej wiosce Dubowychi, w pobliżu historycznego miasta Hlukhiv w obecnym regionie Sumy na Ukrainie. Obecnie ten obszar jest niebezpiecznie blisko frontu rosyjsko-ukraińskiego. Nathan zamierzał podążać śladami swojego ojca Zalman, który zdobył wykształcenie uniwersyteckie i został prawnikiem. Jednak Wielka Wojna, rewolucja bolszewicka, wojna domowa i prace partyjne sprawiły, że Nathan nie mógł spełnić swojego marzenia. Wytrwał, uczęszczając na kursy zaoczne i wieczorowe, gdy tylko nadarzała się okazja.</p>\n<p> </p>\n<p>Polityczne czystki i etnicznie zaprojektowane represje przekonały Nathana (który mądrze ożenił się z rosyjską prawosławną dziewczyną), aby nadać swoim synom wyraźnie nieżydowskie imiona, popularne wśród etnicznych Rosjan. Dzięki wcześniejszej decyzji Zalman, nazwisko rodziny było już dyskretnie słowiańskie. Słowo <em>struh</em> (<em>струг</em>) po ukraińsku lub <em>strug</em> po polsku oznacza tradycyjne narzędzie stolarskie znane jako strug. Rodzina dobrze wiedziała o Holodomorze w radzieckiej Ukrainie i Holokauście. Ponadto przeżyli oblężenie Leningradu (Petersburga). Zamiast poddać to miasto Niemcom, władze radzieckie broniły go kosztem strat na skalę ludobójstwa wśród jego mieszkańców, którzy cierpieli z powodu powszechnego głodu. Przedwojenna populacja cywilna miasta wynosząca 3,5 miliona została zredukowana do jednej dziesiątej tej liczby. Zachowanie niskiego profilu i unikanie wyróżniania się etnicznie lub w inny sposób wśród posłusznych rosyjskich mas było kluczowe dla przetrwania w Związku Radzieckim. Tego rodzaju konformizm jest ponownie wymaganą normą w obecnej wojennej i neoimperialnej Rosji.</p>\n<p> </p>\n<p>Jednak w Związku Radzieckim trudno było skutecznie ukryć swoje pochodzenie, z powodu biurokratycznego wymogu ujawnienia imienia ojca w swoim własnym imieniu. Potrzeba patronimiczna zmusiła Arkadego i Borisa do dodania „Natanowicz” do swoich imion. Niemniej jednak bracia sprytnie uniknęli tej konieczności, decydując się być znani na okładkach swoich współautorskich książek po prostu jako „Bracia Strugaccy” (<em>Братья Стругацкие</em>) lub alternatywnie jako Arkady i Boris Strugaccy (<em>Аркадий и Борис Стругацкие</em>). W przeciwnym razie, gdy antysemicki cenzor nalegał, pisarze uciekali się do akronimów AN i BN oprócz wspólnego nazwiska. Rozpisanie tego „N” nie wchodziło w grę.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Vicious circle: między rtęcią, antysemityzmem a ludobójstwem</strong></p>\n<p> </p>\n<p>Czy Asimov, Lem i bracia Strugaccy mają coś więcej wspólnego niż mgliste wspomnienie o swoim żydowskim pochodzeniu? Wszyscy ci światowej sławy pisarze pochodzą z ziem byłej Rzeczypospolitej Polsko-Litewskiej. W ten czy inny sposób byli Żydami polsko-litewskimi. W latach 30. i 40. XX wieku ten region stał się notorycznymi „Ziemiami Krwi” Europy, gdzie projekty ludobójcze i okupacje totalitarnych reżimów sowieckiego i niemieckiego szybko się nakładały. Lem i bracia Strugaccy doświadczyli wymogów tej śmiertelnej sytuacji w pełni i musieli poruszać się wąską ścieżką do sukcesu w powojennym bloku radzieckim.</p>\n<p> </p>\n<p>Asimovowi oszczędzono tego trudnego losu, dzięki korzystnej decyzji jego rodziców o wyjeździe do Ameryki. Niemniej jednak, z prasy; dyskusji z żydowskimi krewnymi i znajomymi; oraz jako żołnierz w armii USA, Asimov szczegółowo dowiedział się o Holokauście i eksterminacji europejskiego żydostwa pod niemiecką okupacją. Następnie, powojenne prześladowania Żydów w kraju wielokrotnie trafiały na pierwsze strony prasy amerykańskiej.</p>\n<p> </p>\n<p>Wszyscy czterej autorzy fantastyki naukowej obserwowali lub osobiście doświadczyli nowoczesności i technologii na jej najbardziej morderczym ostrzu. Dzięki tej toksycznej wiedzy nauczyli się, jak „wyobrażać niewyobrażalne” jeszcze przed tym, jak Bauman sformułował swoje dictum. Podobnie jak pisarze, ten socjolog należał do tej samej społecznej, etnicznej, postkonfesyjnej grupy żydowskich aszkenazyjskich Żydów mówiących w jidysz z Polski-Litwy. W 1989 roku, wykładając na Uniwersytecie w Leeds w Wielkiej Brytanii, Bauman mógł bezpiecznie stwierdzić, że nowoczesność, jaką znamy dzisiaj, wyprodukowała Holokaust i również stała się produktem Holokaustu. Integralną częścią tego procesu jest ciekawa nieobecność Zachodu w odniesieniu do niemal natychmiastowego zniknięcia, podczas II wojny światowej, pełnoprawnej europejskiej kultury języka jidysz, z 12 milionami mówiących na całym świecie.</p>\n<p> </p>\n<p>Ocaleni z Holokaustu zdołali ustanowić swoje centralnoeuropejskie państwo narodowe Izrael na Bliskim Wschodzie. Nazistowskie Niemcy i ich program Ostatecznego Rozwiązania zostały głośno potępione na procesach norymberskich. Jeszcze niedawno było nieakceptowalne otwarte wyrażanie antysemickich sentymentów na Zachodzie, szczególnie w Niemczech. Teraz, niestety, wydaje się, że tabu to zostało zniesione. Wydaje się, że nie było nic innego jak edukacja i moralność, aby powstrzymać ludzi od szeptania sobie do ucha, że „Hitler był wielkim przywódcą” i „Żydzi zasłużyli na swój los”.</p>\n<p> </p>\n<p>W powojennych Stanach Zjednoczonych początkowo nie było rynku na książki o Holokauście. W bloku radzieckim cenzorzy nie pozwalali na otwartą dyskusję na temat Shoah. Zamiast tego – świadomie lub nie – Asimov, Lem i bracia Strugaccy przemycali tę gorzką wiedzę pod błyszczącą powłoką fantastyki naukowej. W książkach pisarzy, jeśli czytelnik uważnie obserwuje, gettoizacja i dehumanizacja grup docelowych, pogromy, czystki etniczne i akty ludobójstwa są starannie przedstawione. Ci czterej autorzy wiedzieli o przyszłości z ich przeżywanej teraźniejszości. Niestety, ta teraźniejszość odmawia przynależności do przeszłości. Zamiast tego wciąż staje się naszą przyszłością. Bądźmy jasnowidzącymi w tej sytuacji, to my jesteśmy „<a href=\"https://www.nauka-pan.pl/index.php/nauka/article/view/816\">ludźmi</a>, którzy skazują ludzi na ten los”.</p>\n<p><strong>Tomasz Kamusella </strong>jest wykładowcą (profesorem ekstraordynariuszem) historii nowoczesnej Europy Środkowej i Wschodniej na Uniwersytecie w St Andrews w Szkocji. Jego ostatnie tomy to <em>Politics and the Slavic Languages</em> (Routledge 2021), <em>Eurasian Empires as Blueprints for Ethiopia</em> (Routledge 2021), <em>Languages and Nationalism Instead of Empires</em> (Routledge 2023), <em>Politika gjuhësore dhe gjeopolitika</em> (Littera 2023), <em>Rreziqet e neoimperializmit rus</em> (Kristalina 2024) oraz <em>Papusza / Bronisława Wajs: Tears of Blood</em> (Brill 2024). Jego publikacja referencyjna <em>Words in Space and Time: A Historical Atlas of Language Politics in Modern Central Europe</em> (CEU Press 2021) jest dostępna jako publikacja otwartego dostępu.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayusr3x5mj2qrhqvstyohwhlg6",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:09:03.262",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayuu3vcr6xwar3d2fj7df3xoqa",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Science fiction to gatunek, który dąży do przewidywania ludzkiej przyszłości przez pryzmat oczekiwanego postępu technologicznego. Niewielu zdaje sobie sprawę, że wyłonił się z tragicznych doświadczeń żydowskiej społeczności Polski i Litwy podczas mrocznego XX wieku.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"pl",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:09:23.043",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"De la Pologne-Lituanie à la science-fiction",
                key:"uid": string:"aaba1ff3-8387-4bf1-97ba-6d4df6e0b212",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><strong style=\"font-size: inherit;\">La communauté juive ashkénaze entre la Pologne-Lituanie, la Russie et les États-Unis</strong></p>\n<p> </p>\n<p>Au début de la période moderne, la majorité des Juifs du monde vivaient dans le Commonwealth du Royaume de Pologne et le Grand-Duché de Lituanie. Ce royaume aujourd'hui oublié s'étendait de ce qui est aujourd'hui la Lettonie et l'Estonie au nord jusqu'à la Moldavie actuelle au sud, et de la Pologne centrale à l'ouest jusqu'à l'Ukraine orientale à l'est. En anglais, la politique est connue sous le nom abrégé de Pologne-Lituanie, tandis que dans la plupart des États successeurs, elle est appelée le \"Commonwealth\" ou <em>Rech Pospolita</em> en slave. La seule exception est la Pologne, où le Commonwealth est revendiqué exclusivement comme partie du récit national actuel sous la désignation anachronique de (pré-partition) Pologne.</p>\n<p>À la fin du XVIIIe siècle, la Russie – aux côtés de l'État successeur de la Prusse et avec la participation des Habsbourg – a partitionné la Pologne-Lituanie. Le Commonwealth a été effacé de la carte politique de l'Europe. Les lignes de division ont changé pendant les guerres napoléoniennes avant de se stabiliser à la suite du Congrès de Vienne (1815). En conséquence, la Russie a effectivement annexé plus de quatre cinquièmes du territoire polono-lituanien.</p>\n<p>À leur tour, sans quitter leurs villes natales pendant presque un millénaire, la plupart des Juifs du monde se sont retrouvés au sein de l'Empire russe. En conséquence, de nos jours, il est courant de désigner les Ashkénazes comme des \"Juifs russes\". Pourtant, c'est un abus de langage. Tout d'abord, ils sont membres ou descendants de la communauté juive polono-lituanienne. Suite à l'annexion de la majorité de la Pologne-Lituanie, Saint-Pétersbourg a créé le Pale de Settlement, que les Juifs étaient interdits de quitter. Ce ghetto territorial coïncidait avec les terres polono-lituaniennes dans les limites russes, y compris le littoral nord de la mer Noire saisi alors aux Ottomans et au Khanat de Crimée. Les Juifs – en tant que \"mécréants étrangers\" (<em>innorodtsy</em>) – devaient être empêchés de souiller la pureté confessionnelle de l'arrière-pays canoniquement orthodoxe de la Russie, ou de la métropole de l'empire tsariste.</p>\n<p>Le Pale a survécu jusqu'à la révolution bolchevique de 1917. Contrairement à la Pologne-Lituanie, ce ghetto territorial n'offrait aucune protection contre les excès antisémites du gouvernement et de la population chrétienne. La campagne de propagande anti-juive des églises chrétiennes, qui dure depuis deux millénaires, associée à des formes modernes de guerre et de contrôle de la population, a entraîné des vagues successives de pogroms sans précédent dans les années 1880. Avec les autorités tsaristes incitant ou du moins fermant les yeux, les chrétiens ont régulièrement maltraité, volé et même tué leurs voisins juifs à travers l'étendue et la longueur du pale.</p>\n<p><strong>Des pogroms à la Shoah</strong></p>\n<p>À la recherche de sécurité, de justice et de prospérité, les survivants ont quitté en masse pour l'Europe de l'Ouest et les Amériques. Ils sont allés surtout aux États-Unis. En conséquence, dans les années 1920, New York est devenu la plus grande ville juive du monde. À cette époque, les Juifs constituaient une pluralité de tous les New-Yorkais. L'antisémitisme plus dissimulé des Américains WASP (un acronyme pour White Anglo-Saxon Protestant) a rattrapé les Juifs polono-lituaniens à la suite de la Grande Dépression. Les quotas d'immigration restrictifs nouvellement introduits qui couvraient également les Juifs sont restés en place pendant quatre décennies. Lorsque les nazis ont persécuté les Juifs dans les années 1930 et ont mené l'Holocauste dans la première moitié de la décennie suivante, la principale démocratie du monde a tourné le dos aux Juifs.</p>\n<p>Avant l'Holocauste, les deux puissances totalitaires du Troisième Reich et de l'Union soviétique ont forgé une alliance en 1939. Sur cette base, Hitler et Staline ont conquis et partitionné l'Europe centrale. Dans le cadre de cette alliance totalitaire, les Soviétiques ont facilement adopté l'antisémitisme d'Allemagne. Dans l'empire soviétique, les Juifs ne devaient pas être exterminés mais la méfiance officielle a conduit à des expulsions massives de Juifs vers la Sibérie et l'Asie centrale, en particulier des territoires conquis. Cette mesure punitive (ou dans le vocabulaire de la propagande soviétique, \"rééducation\") a paradoxalement sauvé ces expulsés juifs de l'Holocauste, à condition qu'ils survivent aux privations de l'exil et aux camps de concentration du goulag.</p>\n<p>Après la Seconde Guerre mondiale, les survivants de l'Holocauste et les expulsés juifs susmentionnés ont tenté de recréer leurs communautés et leur vie culturelle en langue yiddish dans l'Union soviétique et à travers le bloc soviétique, c'est-à-dire, en particulier en Pologne. L'ombre pâle de l'animée \"Yiddishland\" d'avant-guerre coïncidait étroitement avec les terres polono-lituaniennes. Moscou a permis un faible renouveau pendant quelques années dans l'Union soviétique elle-même. Mais, au tournant des années 1950, l'élite juive parlant yiddish du pays a été exécutée, tandis que de nombreux fonctionnaires juifs de bas rang ont été condamnés à des décennies dans les camps du goulag. À la suite de l'exemple soviétique, des \"actions anti-sionistes\" similaires ont suivi en Tchécoslovaquie, en Hongrie et en Roumanie. La toute dernière de ces actions antisémites, en 1968, a éteint la dernière flamme de Yiddishland qui persistait encore dans la Pologne communiste.</p>\n<p><strong>Peuple mercurien</strong></p>\n<p>Yuri Slezkine est un historien américain d'origine juive qui a fait défection de l'Union soviétique. Dans sa monographie de 2004 <em>The Jewish Century</em>, il a proposé que les Juifs étaient l'un des \"peuples mercuriens\" d'une modernité mondialisée, aux côtés des Arméniens, des Chinois d'outre-mer et des Roms. En tant qu'intermédiaire archétypique, à travers le commerce, l'éducation et les services financiers, ces peuples mercuriens ont connecté les autres nations du monde à la communauté mondiale d'aujourd'hui. Par exemple, de nombreuses coutumes et pratiques de la recherche académique, de la banque, de l'entrepreneuriat, du commerce et du marketing ont d'abord émergé dans les shtetls juifs, que ce soit dans la yeshiva, les places de marché ou au sein de réseaux transnationaux de marchands et de banquiers juifs qui prospéraient autrefois à travers Yiddishland.</p>\n<p> </p>\n<p>Avant l'Holocauste, de tels réseaux s'étendaient du marchand juif désespérément pauvre dans un shtetl éloigné à l'investisseur juif riche qui avait l'habitude de passer ses vacances sur la Côte d'Azur. Au sommet de la première ère de la mondialisation, avant la Grande Guerre, cette toile vibrante de connexions économiques et culturelles individualisées permettait l'échange d'idées, de biens et d'investissements des confins les plus éloignés de l'Empire russe vers l'Europe de l'Ouest, l'Amérique du Nord, de nombreux États d'Amérique latine, la Palestine mandataire, l'Afrique du Sud, le Kenya et l'Australie.</p>\n<p>L'Holocauste a éradiqué Yiddishland et ses habitants. Pourtant, les réseaux qu'ils avaient créés et gérés pendant des siècles demeurent. Maintenant, ils sont peuplés de nouveaux venus d'autres origines ethniques qui ont appris (et souvent volé sans reconnaître) la modernité des Juifs. De nos jours, dans le Nord global, pratiquement toute la population est hautement éduquée et familiarisée avec les méthodes du commerce international et des communications. Tous sont devenus membres de la guilde mercurienne mondiale de la modernité. Il en va de même pour les élites du Sud global, aux côtés d'un nombre croissant de personnes ayant une éducation élémentaire complète et une formation complémentaire.</p>\n<p><strong>Science-fiction ou réalité observée ?</strong></p>\n<p>La science-fiction en tant que genre défini avec des écrivains conscients de leur art est apparue dans la période entre les deux guerres, principalement aux États-Unis. Les deux décennies d'après-guerre ont marqué l'âge d'or de la science-fiction, y compris la diffusion de ce genre en Grande-Bretagne et en Europe de l'Ouest. Cette période est fortement associée à l'écrivain américain prolifique Isaac Asimov (1920-1992). En 1942, il a commencé à écrire des histoires qui ont donné naissance à sa série de livres emblématiques <em>Foundation</em> (1951-1993), qui chroniques la montée et la chute des empires galactiques. De plus, dans la collection d'histoires emblématiques <em>I, Robot</em> (1950), Asimov a formulé les trois lois de la robotique. À ce jour, ces lois constituent le cœur des discussions sur l'éthique et le développement des robots et de l'IA.</p>\n<p> </p>\n<p>Du point de vue du dogme soviétique du réalisme socialiste, la science-fiction était un genre suspect dans le bloc socialiste, indépendamment de son optimisme technologique partagé avec les principaux principes idéologiques du marxisme-léninisme. Pendant la période du dégel politique qui a suivi la fin officielle du stalinisme dogmatique en 1956, la science-fiction a été prudemment adoptée comme partie intégrante d'une vision soviétique tournée vers l'avenir du communisme mondial. Malgré quelques écrivains soviétiques qui ont tenté leur chance dans ce genre, du point de vue des lecteurs et des observateurs mondiaux de la \"belle littérature\", la science-fiction soviétique est devenue synonyme des frères Strugatski, à savoir, Arkady (1925-1991) et Boris (1933-2012). Dans leur roman troublant de 1972 <em>Roadside Picnic</em>, le tandem a préfiguré le sous-genre de la fiction post-apocalyptique. Mais plus important encore, ce livre est maintenant lu comme une prémonition de la catastrophe nucléaire de Tchernobyl (1986), qui a contribué de manière décisive à la dissolution de l'Union soviétique.</p>\n<p> </p>\n<p>Enfin, la science-fiction a été acceptée comme partie intégrante de la littérature grand public dans les années 1960 et 1970. Cet accomplissement s'est matérialisé en grande partie grâce à l'œuvre de l'auteur polonais de science-fiction Stanisław Lem (1921-2006). Son roman le plus renommé <em>Solaris</em> (1961) est construit et écrit de manière non-genrée avec l'utilisation consciente de la prose artistique. Il a montré que les écrivains non-genrés pouvaient écrire de la science-fiction ou embrasser ses éléments dans leurs œuvres. Un service similaire à la littérature mondiale a été rendu par Gabriel Garcia Marquez qui, dans ce qui est devenu le \"réalisme magique\", a de facto épousé la fantaisie pour la littérature de haut niveau.</p>\n<p> </p>\n<p>Dans ses écrits de science-fiction, Lem a offert des personnages pleinement développés et n'a pas hésité à exprimer son pessimisme sur l'avenir. Ces deux traits sont caractéristiques de la littérature grand public et reflètent avec justesse la condition humaine. Cette direction du développement littéraire n'a pas été appréciée par les contrôleurs communistes de la \"production culturelle\" en Pologne. Après tout, l'avenir communiste était propagandé comme un paradis pour les travailleurs. Lem a averti qu'il allait s'agir d'un paradis de fous ou d'un \"pays des nuages\". Cette réalisation a été une autre étape vers la littérature et loin du ghetto de genre de la science-fiction.</p>\n<p> </p>\n<p>Le pessimisme de Lem s'est manifesté dans <em>Solaris</em> comme l'impossibilité de communiquer avec une intelligence extraterrestre. Cela est devenu un leitmotiv de ses livres, qui a encouragé les frères Strugatski sur le chemin de leur chef-d'œuvre <em>Roadside Picnic</em>.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Cacher en pleine vue</strong></p>\n<p> </p>\n<p>Dans son ouvrage classique <em>Holocaust and Modernity</em> (1989), le sociologue juif-polonais Zygmunt Bauman (1925-2017), expulsé de la Pologne communiste en 1968, a averti \"nous savons ce que nous ne savions pas en 1941 ; que aussi <em>l'inimaginable doit être imaginé.</em>\" Asimov, Lem et les frères Strugatski ont fait exactement cela. Et pour dire vrai, des décennies avant que Bauman ne formule son célèbre avertissement. La question se pose de savoir si ces quatre créateurs et innovateurs de la science-fiction mondiale au XXe siècle avaient quelque chose en commun avec Bauman et entre eux.</p>\n<p> </p>\n<p>À première vue, cela semble peu probable, à part Lem et Bauman partageant pendant un certain temps la même Pologne communiste comme leur patrie. Mais examinons de plus près le contexte familial et l'expérience vécue de ces écrivains de science-fiction emblématiques. Asimov est né dans le petit village de Petrovichi, aujourd'hui en Russie, de parents juifs parlant yiddish. Ils ont enregistré le bébé auprès des autorités gentilles en russe sous le nom d'Isaak Iudovich Azimov (<em>Исаак Юдович Азимов</em>). Dans leur shtetl ashkénaze, le garçon était connu en yiddish sous le nom de Yitskhok Azimov (<em>יצחק</em> <em>אַזימאָװ</em>). La région était contestée entre la Biélorussie alors brièvement indépendante, la Russie bolchevique et la Pologne. Pour échapper au désespoir et à l'incertitude de la Grande Guerre qui semblait se poursuivre là-bas sans relâche, en 1923, la famille a quitté l'Europe et a émigré aux États-Unis.</p>\n<p> </p>\n<p>Aujourd'hui, les historiens locaux de la culture et de la littérature, oublieux de l'antisémitisme, revendiquent Asimov à la fois pour la Biélorussie et la Russie. La région de Smolensk, où se trouve Petrovichi, appartient aux terres biélorusses historiquement ethniques. Le nom de famille de la famille indique clairement qu'ils provenaient d'une zone de langue biélorusse. Cela signifie \"grains d'hiver\" ou <em>азіміна</em> en biélorusse. En revanche, en russe, ce terme est <em>озимина</em> et le même en polonais, <em>ozimina</em>.</p>\n<p> </p>\n<p>Stanisław Lem est également né de parents juifs mais s'est pleinement assimilé à l'élite polonophone de Lwów (aujourd'hui, Lviv en Ukraine occidentale). Son père Samuel était un médecin ORL riche. Avant la Grande Guerre, la vie était bonne pour sa famille dans la capitale régionale du pays de Galicie en Autriche-Hongrie. Pourtant, l'augmentation de l'antisémitisme politique et populaire a convaincu Samuel de modifier l'orthographe de son nom de Lehm à Lem. La première forme était un terme clairement allemand pour \"argile\". Mais dans le contexte social et ethnique de la Galicie, cela était interprété comme un signe évident de judaïsme, le nom de famille provenant du mot yiddish <em>leym</em> (<em>ליים</em>) pour \"argile\".</p>\n<p> </p>\n<p>Abandonner le \"h\" offensant permettait de nier son origine juive. L'argument a été utile lors de nombreux pogroms à la fin de la Première Guerre mondiale et dans son immédiate suite, y compris le bain de sang antisémite à Lwów en novembre 1918. Ce pogrom horrible a eu lieu lorsque l'indépendance de l'État-nation polonais a été proclamée. Ainsi, les parents de Lem n'ont pas pris de risques et ont doté leur fils d'un prénom totalement non juif. Stanisław est un nom clairement slave, le plus populaire parmi les Polonais gentils. À l'école dans la Pologne d'entre les deux guerres, Lem a suivi des cours religieux dans la religion juive. Mais le futur écrivain a survécu aux occupations soviétiques et allemandes de Lwów sur de faux papiers \"aryens\", qui l'identifiaient comme catholique.</p>\n<p> </p>\n<p>Lorsque la famille a réalisé que les Alliés avaient accepté l'incorporation de la moitié est de la Pologne d'entre les deux guerres dans l'Union soviétique, ils ont déménagé dans la deuxième ville la plus importante de la Galicie qui est restée dans la Pologne d'après-guerre, c'est-à-dire Cracovie. Pendant la guerre et immédiatement après, ils ont connu les privations et les indignités du régime soviétique et ont veillé à l'éviter.</p>\n<p> </p>\n<p>Contrairement à Asimov à New York, Lem senior et junior ont dû cacher leur origine juive par précaution. C'était la <em>sine qua non</em> condition de survie à l'époque des persécutions antisémites actives et de l'extermination. Rien n'a changé à cet égard, que ce soit en Pologne communiste ou post-communiste. Lem a évité toute question ou discussion sur l'origine juive de sa famille. L'expulsion de 1968 des Juifs et la quasi-officielle <a href=\"https://www.proquest.com/docview/1297202038\">enquête</a> qui devait confirmer l'origine <em>non</em>-juive d'un candidat à la présidence en 1990 ont confirmé les craintes de Lem qu'il valait mieux ne rien dire sur son origine juive. Le célèbre écrivain est resté silencieux sur ce sujet jusqu'à sa mort.</p>\n<p> </p>\n<p>Les frères Strugatski savaient également qu'ils devaient éviter de révéler leur origine juive. Comme en Pologne communiste, le judaïsme était un sérieux fardeau social et politique dans l'Union soviétique. Le père des frères, Nathan, est né dans le village juif de Dubovychi, près de la ville historique de Hlukhiv dans la région actuelle de Sumy en Ukraine. Maintenant, cette région est dangereusement proche du front russo-ukrainien. Nathan avait l'intention de suivre les traces de son père Zalman de Kherson (aujourd'hui en Ukraine), qui avait obtenu une éducation universitaire et était devenu avocat. Mais la Grande Guerre, la révolution bolchevique, la guerre civile et le travail de parti ont conspiré pour empêcher Nathan de réaliser son rêve. Il a persévéré, suivant des cours extramuraux et du soir chaque fois qu'une opportunité se présentait.</p>\n<p> </p>\n<p>Les purges politiques et les répressions ethniquement conçues ont convaincu Nathan (qui a judicieusement épousé une fille orthodoxe russe) de donner à ses fils des prénoms clairement non juifs, populaires parmi les Russes ethniques. Grâce à la décision antérieure de Zalman, le nom de famille de la famille était déjà discrètement slave. Le mot <em>struh</em> (<em>струг</em>) en ukrainien ou <em>strug</em> en polonais désigne l'outil traditionnel de menuiserie connu sous le nom de racloir. La famille était bien consciente du Holodomor en Ukraine soviétique et de l'Holocauste. De plus, ils ont vécu le siège de Leningrad (Saint-Pétersbourg). Au lieu de céder cette ville aux Allemands, les autorités soviétiques l'ont défendue au prix de pertes de grande ampleur parmi ses habitants, qui souffraient de la famine. La population civile d'avant-guerre de 3,5 millions a été réduite à un dixième de ce nombre. Rester discret et ne pas se démarquer ethniquement ou autrement parmi les masses russes dociles était essentiel à la survie dans l'Union soviétique. Ce type de conformité est à nouveau la norme requise dans la Russie actuelle en guerre et néo-impérialiste.</p>\n<p> </p>\n<p>Cependant, dans l'Union soviétique, il était difficile de cacher efficacement son origine, en raison de l'exigence bureaucratique de devoir révéler le nom du père dans son propre nom. La nécessité d'un patronyme a contraint Arkady et Boris à ajouter \"Natanovich\" à leurs noms. Pourtant, les frères ont habilement évité cette nécessité, choisissant d'être connus sur les couvertures de leurs livres coécrits simplement comme les \"Frères Strugatski\" (<em>Братья Стругацкие</em>) ou alternativement comme Arkady et Boris Strugatsky (<em>Аркадий и Борис Стругацкие</em>). Sinon, lorsque qu'un censeur antisémite insistait, les écrivains recouraient aux acronymes AN et BN en plus de leur nom de famille commun. Énoncer ce \"N\" était hors de question.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Cercle vicieux : entre mercure, antisémitisme et génocide</strong></p>\n<p> </p>\n<p>Asimov, Lem et les frères Strugatski ont-ils quelque chose de plus en commun qu'un vague souvenir de leur origine juive ? Tous ces écrivains de renommée mondiale proviennent des terres de l'ancien Commonwealth polono-lituanien. D'une manière ou d'une autre, ils étaient des Juifs polono-lituaniens. Pendant les années 1930 et 1940, cette région est devenue les \"Bloodlands\" notoires de l'Europe, où les projets génocidaires et les occupations des régimes totalitaires soviétiques et allemands se chevauchaient rapidement. Lem et les frères Strugatski ont vécu les exigences de cette situation létale de plein fouet et ont dû naviguer sur le chemin étroit du succès dans le bloc soviétique d'après-guerre.</p>\n<p> </p>\n<p>Asimov a été épargné par ce sort difficile, grâce à la décision favorable de ses parents de partir pour l'Amérique. Pourtant, à travers la presse ; les discussions avec ses parents juifs et ses connaissances ; et en tant que militaire dans l'armée américaine, Asimov a appris en détail l'Holocauste et l'extermination des Juifs européens sous occupation allemande. Par la suite, les persécutions soviétiques des Juifs du pays ont maintes fois fait la une des journaux américains.</p>\n<p> </p>\n<p>Ces quatre auteurs de science-fiction ont observé ou vécu personnellement la modernité et la technologie à leur niveau le plus meurtrier. Grâce à cette connaissance toxique, ils ont appris à \"imaginer l'inimaginable\" avant même que Bauman ne formule son dicton. Comme les écrivains, ce sociologue appartenait au même milieu social, ethnique et post-confessionnel des Juifs ashkénazes parlant yiddish de Pologne-Lituanie. En 1989, lors d'une conférence à l'Université de Leeds en Grande-Bretagne, Bauman pouvait affirmer en toute sécurité que la modernité telle que nous la connaissons aujourd'hui a produit l'Holocauste et est également devenue un produit de l'Holocauste. Partie intégrante de ce processus est l'oubli curieux de l'Occident concernant la disparition quasi instantanée, pendant la Seconde Guerre mondiale, de la culture européenne en langue yiddish, avec 12 millions de locuteurs dans le monde.</p>\n<p> </p>\n<p>Les survivants de l'Holocauste ont réussi à établir leur État-nation d'Europe centrale, Israël, au Moyen-Orient. L'Allemagne nazie et son programme de la Solution finale ont été fermement condamnés lors des procès de Nuremberg. Jusqu'à récemment, il était inacceptable d'exprimer ouvertement des sentiments antisémites en Occident, en particulier en Allemagne. Maintenant, malheureusement, le tabou semble être levé. Il semble qu'il n'y avait rien d'autre que l'éducation et la morale pour empêcher les gens de murmurer à l'oreille les uns des autres que \"Hitler était un grand leader\" et \"les Juifs méritaient leur sort\".</p>\n<p> </p>\n<p>Dans les États-Unis d'après-guerre, il n'y avait initialement pas de marché pour des livres sur l'Holocauste. Dans le bloc soviétique, les censeurs n'ont pas permis de discussion ouverte sur la Shoah. Au lieu de cela – consciemment ou non – Asimov, Lem et les frères Strugatski ont fait passer cette connaissance amère sous le brillant déguisement de la science-fiction. Dans les livres des écrivains, si le lecteur observe de près, la ghettoïsation et la déshumanisation des groupes ciblés, les pogroms, le nettoyage ethnique et les actes de génocide sont méticuleusement décrits. Ces quatre auteurs savaient ce que l'avenir leur réservait à partir de leur présent vécu. Malheureusement, ce présent refuse d'être relégué au passé. Au lieu de cela, il continue de devenir notre avenir. Soyons lucides sur la situation, c'est nous qui sommes \"<a href=\"https://www.nauka-pan.pl/index.php/nauka/article/view/816\">les gens</a> qui condamnent les gens à ce sort\".</p>\n<p><strong>Tomasz Kamusella </strong>est lecteur (professeur extraordinaire) en histoire moderne de l'Europe centrale et orientale à l'Université de St Andrews en Écosse. Ses récents volumes incluent <em>Politics and the Slavic Languages</em> (Routledge 2021), <em>Eurasian Empires as Blueprints for Ethiopia</em> (Routledge 2021), <em>Languages and Nationalism Instead of Empires</em> (Routledge 2023), <em>Politika gjuhësore dhe gjeopolitika</em> (Littera 2023), <em>Rreziqet e neoimperializmit rus</em> (Kristalina 2024) et <em>Papusza / Bronisława Wajs: Tears of Blood</em> (Brill 2024). Son ouvrage de référence <em>Words in Space and Time: A Historical Atlas of Language Politics in Modern Central Europe</em> (CEU Press 2021) est disponible en tant que publication en accès libre.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayusr3x5mj2qrhqvstyohwhlg6",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:53:38.729",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayuu3vcr6xwar3d2fj7df3xoqa",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>La science-fiction est un genre qui aspire à prédire l'avenir humain à travers le prisme des progrès technologiques attendus. Peu de gens réalisent qu'il est né de l'expérience tragique de la communauté juive de Pologne-Lituanie pendant le sombre 20ème siècle.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"fr",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:53:38.73",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Från Polen-Litauen till science fiction",
                key:"uid": string:"b7877c72-1e07-42b6-824f-d1b2075b9b2e",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><strong style=\"font-size: inherit;\">Ashkenazisk judendom mellan Polen-Litauen, Ryssland och USA</strong></p>\n<p> </p>\n<p>I den tidiga moderna perioden bodde majoriteten av världens judar i det gemensamma kungadömet Polen och det stora hertigdömet Litauen. Detta nu bortglömda rike sträckte sig från vad som idag är Lettland och Estland i norr till nuvarande Moldavien i söder, och från centrala Polen i väster till östra Ukraina i öster. På engelska är den politiska enheten känd under det kortfattade namnet Polen-Litauen, medan den i de flesta efterföljande politiska enheterna kallas \"Commonwealth\" eller <em>Rech Pospolita</em> på slaviska. Det enda undantaget är Polen, där Commonwealthen hävdas exklusivt som en del av den nuvarande nationella huvudberättelsen under den anachronistiska beteckningen (före uppdelningen) Polen.</p>\n<p>I slutet av 1700-talet delade Ryssland – tillsammans med den efterföljande politiska enheten Preussen och med Habsburgarnas deltagande – upp Polen-Litauen. Commonwealthen raderades från den politiska kartan över Europa. Gränserna för uppdelningen förändrades under de napoleonska krigen innan de stabiliserades efter Wienkongressen (1815). Som ett resultat annekterade Ryssland effektivt över fyra femtedelar av det polsk-litauiska territoriet.</p>\n<p>I sin tur, utan att lämna sina hemstäder i nästan ett millennium, befann sig de flesta av världens judar inom det ryska imperiet. Som ett resultat är det numera populärt att hänvisa till ashkenazim som \"ryska judar\". Ändå är det en felbenämning. Först och främst är de medlemmar eller ättlingar till den polsk-litauiska judendomen. Efter annekteringen av majoriteten av Polen-Litauen skapade Sankt Petersburg Pale of Settlement, som judar förbjöds att lämna. Detta territoriella ghetto sammanföll med de polsk-litauiska länderna inom de ryska gränserna, inklusive den norra Svarta havets kust som då erövrades från osmanerna och Krimkhanatet. Judar – som \"utländska otrogna\" (<em>innorodtsy</em>) – måste förhindras från att vanhelga den konfessionella renheten i Rysslands kanoniskt ortodoxa inland, eller det tsaristiska imperiets metropol.</p>\n<p>Palen överlevde fram till den bolsjevikiska revolutionen 1917. Till skillnad från Polen-Litauen erbjöd detta territoriella ghetto inget skydd mot regeringens och den kristna befolkningens antisemitiska övergrepp. De kristna kyrkornas tvåtusenåriga kamp av anti-judisk propaganda, i kombination med moderna former av krigföring och befolkningskontroll, resulterade i efterföljande vågor av oöverträffade pogromer under 1880-talet. Med de tsaristiska myndigheternas uppvigling eller åtminstone blundande, misshandlade, rånade och till och med dödade kristna regelbundet sina judiska grannar över hela palens bredd och längd.</p>\n<p><strong>Från pogromer till Shoah</strong></p>\n<p>I jakten på säkerhet, rättvisa och välstånd lämnade överlevande en masse för Västeuropa och Amerika. De åkte särskilt till Förenta staterna. Som ett resultat blev New York under 1920-talet världens största judiska stad. Vid den tiden utgjorde judar en pluralitet av alla New Yorkers. Den mer dolda antisemitismen hos WASP (en akronym för White Anglo-Saxon Protestant) amerikaner ikapp med polsk-litauiska judar i kölvattnet av den stora depressionen. Nyligen införda restriktiva immigrationskvoter som också omfattade judar förblev på plats i fyra decennier. När nazisterna förföljde judar under 1930-talet och genomförde förintelsen under första halvan av det efterföljande decenniet, vände världens ledande demokrati en kall axel mot judarna.</p>\n<p>Före förintelsen bildade de två totalitära makterna i Tredje riket och Sovjetunionen en allians 1939. På denna grund erövrade och delade Hitler och Stalin Centraleuropa. Som en del av denna totalitära allians antog sovjeterna gärna antisemitism från Tyskland. I det sovjetiska imperiet skulle judar inte utrotas, men officiell misstro ledde till massutvisningar av judar till Sibirien och Centralasien, särskilt från de erövrade territorierna. Denna straffande (eller i den sovjetiska propagandans vokabulär, \"omutbildning\") åtgärd räddade paradoxalt nog dessa judiska utvisade från förintelsen, förutsatt att de överlevde prövningarna av exil och gulag-koncentrationsläger.</p>\n<p>Efter andra världskriget försökte förintelseöverlevande och de nämnda judiska utvisade återuppbygga sina jiddischspråkiga samhällen och kulturella liv i Sovjetunionen och över hela den sovjetiska blocken, det vill säga särskilt i Polen. Den bleka skuggan av det före kriget livliga \"Yiddishland\" sammanföll tätt med de polsk-litauiska länderna. Moskva tillät en svag återuppvaknande under ett par år i själva Sovjetunionen. Men vid 1950-talets början blev landets jiddischtalande judiska elit avrättad, medan många lågt rankade judiska tjänstemän dömdes till åratal i gulaglägren. Efter det sovjetiska exemplet följde liknande \"anti-zionistiska åtgärder\" i Tjeckoslovakien, Ungern och Rumänien. Den allra sista av dessa antisemitiska åtgärder, 1968, släckte den sista lågan av Yiddishland som fortfarande fanns i kommunistiska Polen.</p>\n<p><strong>Merkurianska folk</strong></p>\n<p>Yuri Slezkine är en amerikansk historiker av judisk härkomst som avvek från Sovjetunionen. I sin monografi från 2004 <em>The Jewish Century</em> föreslog han att judar var ett av de \"merkurianska folken\" i en globaliserad modernitet, tillsammans med armenier, utlands-kineser och romer. Som en arketypisk mellanhand har dessa merkurianska folk genom handel, utbildning och finansiella tjänster kopplat samman världens andra nationer till dagens globala samhälle. Till exempel uppstod många sedvänjor och metoder för akademisk forskning, bankverksamhet, entreprenörskap, handel och marknadsföring först i judiska shtetls, vare sig det var i yeshiva, marknadsplatser eller inom transnationella nätverk av judiska köpmän och bankirer som en gång blomstrade över Yiddishland.</p>\n<p> </p>\n<p>Före förintelsen sträckte sig sådana nätverk från den desperat fattiga judiska försäljaren i en avlägsen shtetl till den rika judiska investeraren som gärna tillbringade sin semester på den franska rivieran. Vid höjden av den första globaliseringsåldern, före det stora kriget, tillät detta livliga nät av individualiserade ekonomiska och kulturella kopplingar utbyte av idéer, varor och investeringar från de avlägsnaste delarna av det ryska imperiet till Västeuropa, Nordamerika, många latinamerikanska stater, mandatpalestina, Sydafrika, Kenya och Australien.</p>\n<p>Förintelsen utrotade Yiddishland och dess invånare. Ändå kvarstår de nätverk de hade skapat och drivit i århundraden. Nu bemannas de av nykomlingar med andra etniska bakgrunder som lärde sig (och ofta stal utan att erkänna) modernitet från judar. Numera, i det globala nord, är praktiskt taget hela befolkningen högutbildad och bekant med metoderna för internationell handel och kommunikation. Alla blev medlemmar av den globala merkurianska gilden av modernitet. Detsamma gäller eliterna i det globala syd, tillsammans med ett växande antal människor med fullständig grundutbildning och vidareutbildning.</p>\n<p><strong>Science fiction eller observerad verklighet?</strong></p>\n<p>Science fiction som en definierad genre med självmedvetna författare uppstod under mellankrigstiden, mestadels i Förenta staterna. De två efterkrigsåren heraldade science fictions guldålder, inklusive spridningen av denna genre till Storbritannien och Västeuropa. Denna period är starkt förknippad med den produktiva amerikanska författaren Isaac Asimov (1920-1992). År 1942 började han skriva berättelser som gav upphov till hans signatur <em>Foundation</em> bokserie (1951-1993), som skildrar uppgången och fallet av galaktiska imperier. Vad mer är, i den ikoniska novellsamlingen <em>I, Robot</em> (1950) formulerade Asimov de tre lagarna för robotik. Än idag utgör dessa lagar kärnan i diskussionerna om etik och utveckling av robotar och AI.</p>\n<p> </p>\n<p>Ur perspektivet av den sovjetiska dogmen om socialistisk realism var science fiction en misstänkt genre i den socialistiska blocken, oavsett dess teknologiska optimism som delades med de huvudsakliga ideologiska principerna i marxism-leninism. Under den politiska upptiningen som följde den officiella slutet av dogmatisk stalinism 1956, omfamnades science fiction försiktigt som en del av en framtidsinriktad sovjetisk vision av världsomspännande kommunism. Trots ett antal sovjetiska författare som försökte sig på denna genre, blev sovjetisk science fiction ur läsarnas och globala observatörers perspektiv av \"belles lettres\" synonymt med Strugatski-bröderna, nämligen Arkady (1925-1991) och Boris (1933-2012). I deras spöklika roman från 1972 <em>Roadside Picnic</em> förutsåg duon subgenren av post-apokalyptisk fiktion. Men viktigare är att denna bok nu läses som en profetia om Tjernobyl-kärnkraftkatastrofen (1986), som avgörande bidrog till upplösningen av Sovjetunionen.</p>\n<p> </p>\n<p>Inte minst blev science fiction accepterad som en del av mainstreamlitteraturen under 1960- och 1970-talen. Denna prestation materialiserades till stor del tack vare den polska science fiction-författaren Stanisław Lems (1921-2006) verk. Hans mest kända roman <em>Solaris</em> (1961) är konstruerad och skriven på ett icke-genre sätt med medveten användning av konstnärlig prosa. Den visade att icke-genre författare kunde skriva science fiction eller omfatta dess element i sina verk. En liknande tjänst till världslitteraturen utfördes av Gabriel Garcia Marquez som i vad som blev \"magisk realism\" de facto förespråkade fantasi för högkulturell litteratur.</p>\n<p> </p>\n<p>I sina science fiction-skrivningar erbjöd Lem fullt utvecklade karaktärer och skydde inte pessimism om framtiden. Båda egenskaperna är typiska för mainstreamlitteratur och återspeglar på ett träffande sätt den mänskliga tillståndet. Denna riktning av litterär utveckling gjorde inte Lem omtyckt av de kommunistiska kontrollerna av \"kulturell produktion\" i Polen. Trots allt propaganderades den kommunistiska framtiden som ett arbetarnas paradis. Lem varnade för att det skulle bli ett dårars paradis eller något \"moln av galna fåglar\". Denna insikt var ytterligare ett steg mot litteratur och bort från genregettot av science fiction.</p>\n<p> </p>\n<p>Lems pessimism visade sig i <em>Solaris</em> som omöjligheten av kommunikation med utomjordisk intelligens. Det blev ett leitmotiv i hans böcker, som uppmuntrade Strugatski-bröderna på vägen mot deras mästerverk <em>Roadside Picnic</em>.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Att gömma sig i öppen dager</strong></p>\n<p> </p>\n<p>I sitt klassiska verk <em>Holocaust and Modernity</em> (1989) varnade den judisk-polska sociologen Zygmunt Bauman (1925-2017), som utvisades från kommunistiska Polen 1968, \"vi vet vad vi inte visste 1941; att också <em>det ofattbara bör föreställas.</em>\" Asimov, Lem och Strugatski-bröderna gjorde precis det. Och för den delen, decennier innan Bauman formulerade sin berömda varning. Frågan uppstår om dessa fyra skapare och innovatörer av global science fiction under 1900-talet hade något gemensamt med Bauman och varandra.</p>\n<p> </p>\n<p>Vid första anblick verkar detta osannolikt, förutom att Lem och Bauman delade en tid samma kommunistiska Polen som sitt hemland. Men låt oss titta närmare på familjebakgrunden och de levda erfarenheterna hos dessa ikoniska science fiction-författare. Asimov föddes i den lilla byn Petrovichi, numera i Ryssland, av jiddischtalande judiska föräldrar. De registrerade barnet hos de icke-judiska myndigheterna på ryska som Isaak Iudovich Azimov (<em>Исаак Юдович Азимов</em>). I deras ashkenaziska shtetl var pojken känd på jiddisch som Yitskhok Azimov (<em>יצחק</em> <em>אַזימאָװ</em>). Området var omstritt mellan då kortvarigt självständiga Vitryssland, bolsjevikiska Ryssland och Polen. För att undkomma hopplösheten och osäkerheten av det stora kriget som verkade fortsätta där utan avbrott, lämnade familjen Europa och emigrerade till Förenta staterna 1923.</p>\n<p> </p>\n<p>Idag hävdar lokala kultur- och litteraturhistoriker, som glömt antisemitismen, att Asimov tillhör både Vitryssland och Ryssland. Regionen Smolensk, där Petrovichi ligger, tillhör de historiskt etniska vitryska länderna. Familjens efternamn indikerar tydligt att de härstammade från ett vitryskt talande område. Det betyder \"vinterkorn\" eller <em>азіміна</em> på vitryska. I kontrast betyder detta begrepp på ryska <em>озимина</em> och samma på polska, <em>ozimina</em>.</p>\n<p> </p>\n<p>Stanisław Lem föddes också av judiska föräldrar men var helt assimilerad med den polsktalande eliten i Lwów (numera Lviv i västra Ukraina). Hans far Samuel var en rik öron-näsa-halsläkare. Före det stora kriget var livet bra för hans familj i den regionala huvudstaden i kronlandet Galicien i Österrike-Ungern. Ändå övertygade ökningen av politisk och populär antisemitism Samuel att ändra stavningen av sitt efternamn från Lehm till Lem. Den första formen var ett tydligt tyskt begrepp för \"lera\". Men i den sociala och etniska kontexten i Galicien tolkades det som ett uppenbart tecken på judiskhet, efternamnet härstammade från det jiddisch ordet <em>leym</em> (<em>ליים</em>) för \"lera\".</p>\n<p> </p>\n<p>Att släppa det stötande \"h\" tillät för förnekelse av hans judiska ursprung. Argumentet kom väl till pass under många pogromer i slutet av första världskriget och i dess omedelbara efterdyningar, inklusive det antisemitiska blodbadet i Lwów i november 1918. Denna fruktansvärda pogrom inträffade när självständigheten för den polska nationalstaten proklamerades. Därför tog Lems föräldrar inga chanser och gav sin son ett helt icke-judiskt förnamn. Stanisław är ett tydligt slavisk namn, mest populärt bland icke-judiska polacker. I skolan i mellankrigstidens Polen deltog Lem i religiösa instruktioner i den judiska religionen. Men den blivande författaren överlevde de efterföljande sovjetiska och tyska ockupationerna av Lwów på falska \"ariska\" papper, som identifierade honom som katolik.</p>\n<p> </p>\n<p>När familjen insåg att de allierade hade kommit överens om att inkorporera den östra halvan av mellankrigstidens Polen i Sovjetunionen, flyttade de till Galiciens näst viktigaste stad som förblev inom efterkrigstidens Polen, det vill säga Kraków. Under kriget och omedelbart efteråt upplevde de privationerna och indigniteterna av sovjetiskt styre och såg till att hålla sig borta från det.</p>\n<p> </p>\n<p>Till skillnad från Asimov i New York, var Lem senior och junior tvungna att dölja sin judiska bakgrund som en försiktighetsåtgärd. Det var den <em>sine qua non</em> förutsättningen för överlevnad i tider av aktiv antisemitisk förföljelse och utrotning. Inget förändrades i detta avseende varken i kommunistiska eller postkommunistiska Polen. Lem höll sig borta från frågor eller diskussioner om sin familjs judiska ursprung. Utvisningen av judar 1968 och den nästan officiella <a href=\"https://www.proquest.com/docview/1297202038\">utredningen</a> som skulle bekräfta den <em>icke</em>-judiska ursprunget av en presidentkandidat 1990 bekräftade Lems farhågor om att det var bättre att inte säga något om hans judiska bakgrund. Den berömda författaren förblev tyst om detta ämne fram till sin död.</p>\n<p> </p>\n<p>Strugatski-bröderna visste också att de borde undvika att avslöja sin judiska ursprung. Liksom i kommunistiska Polen var judiskhet en allvarlig social och politisk belastning i Sovjetunionen. Brödernas far Nathan föddes i den judiska byn Dubovychi, nära den historiska staden Hlukhiv i nuvarande Ukrainas region Sumy. Nu ligger detta område farligt nära den rysk-ukrainska fronten. Nathan avsåg att följa i sin far Zalman från Cherson (dagens Ukraina) fotspår, som hade fått en universitetsutbildning och blivit advokat. Men det stora kriget, den bolsjevikiska revolutionen, inbördeskriget och partiarbetet planerade att hålla Nathan borta från att uppfylla sin dröm. Han fortsatte, deltog i distans- och kvällskurser närhelst en möjlighet dök upp.</p>\n<p> </p>\n<p>Politiska utrensningar och etniskt utformade repressalier övertygade Nathan (som klokt nog gifte sig med en rysk ortodox flicka) att ge sina söner tydligt icke-judiska förnamn, populära bland etniska ryssar. Tack vare Zalmans tidigare beslut var familjens efternamn redan diskret slavisk. Ordet <em>struh</em> (<em>струг</em>) på ukrainska eller <em>strug</em> på polska står för det traditionella snickeri verktyget som kallas en dragkniv. Familjen kände väl till Holodomor i sovjetiska Ukraina och förintelsen. Dessutom levde de genom belägringen av Leningrad (Sankt Petersburg). Istället för att överlämna denna stad till tyskarna försvarade de sovjetiska myndigheterna den till priset av folkmord i stor skala bland dess invånare, som led av svår hunger. Stadens före krigets civila befolkning på 3,5 miljoner minskade till en tiondel av detta antal. Att hålla sig låg och inte sticka ut etniskt eller på annat sätt bland de fogliga ryska massorna var avgörande för överlevnad i Sovjetunionen. Denna typ av konformitet är återigen den nödvändiga normen i det nuvarande krigiska och neo-imperialistiska Ryssland.</p>\n<p> </p>\n<p>Men i Sovjetunionen var det svårt att effektivt dölja sin härkomst, på grund av det byråkratiska kravet att avslöja faderns namn i sitt eget namn. Behovet av ett patronymiskt namn tvingade Arkady och Boris att lägga till \"Natanovich\" till sina namn. Ändå undvek bröderna klokt denna nödvändighet, och valde att bli kända på omslagen av sina medförfattade böcker, helt enkelt som \"Bröderna Strugatsky\" (<em>Братья Стругацкие</em>) eller alternativt som Arkady och Boris Strugatsky (<em>Аркадий и Борис Стругацкие</em>). Annars, när en antisemitisk censurinspektör insisterade, tog författarna till akronymerna AN och BN utöver deras gemensamma efternamn. Att stava ut detta \"N\" var uteslutet.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Vicious circle: mellan kvicksilver, antisemitism och folkmord</strong></p>\n<p> </p>\n<p>Har Asimov, Lem och Strugatski-bröderna något mer gemensamt än ett vagt minne av deras judiska ursprung? Alla dessa världsberömda författare härstammar från länderna i det tidigare polsk-litauiska Commonwealth. På ett eller annat sätt var de polsk-litauiska judar. Under 1930- och 1940-talen blev denna region Europas ökända \"Bloodlands\", där de sovjetiska och tyska totalitära regimernas folkmordsprojekt och ockupationer rumsligt överlappade i snabb följd. Lem och Strugatski-bröderna upplevde kraven av denna dödliga situation i full kraft och var tvungna att navigera den smala vägen till framgång i det efterkrigstidens sovjetiska blocket.</p>\n<p> </p>\n<p>Asimov skonades från detta hårda öde, tack vare sina föräldrars gynnsamma beslut att åka till Amerika. Ändå lärde Asimov sig i detalj om förintelsen och utrotningen av den europeiska judendomen under den tyska ockupationen genom pressen; diskussioner med sina judiska släktingar och bekanta; och som soldat i den amerikanska armén. Efteråt gjorde de efterkrigssovjetiska förföljelserna av landets judar gång på gång rubriker i den amerikanska pressen.</p>\n<p> </p>\n<p>Alla fyra science fiction-författare observerade eller upplevde personligen modernitet och teknologi i dess mest mördande spets. Tack vare denna giftiga kunskap lärde de sig att \"föreställa det ofattbara\" innan ens Bauman formulerade sitt ordspråk. Liksom författarna tillhörde denna sociolog samma sociala, etniska, post-konfessionella miljö av de jiddischtalande ashkenaziska judarna i Polen-Litauen. År 1989, när han föreläste vid universitetet i Leeds i Storbritannien, kunde Bauman säkert påstå att moderniteten som vi känner den idag producerade förintelsen och blev också en produkt av förintelsen. En del av denna process är västvärldens märkliga frånvaro av medvetenhet om den nästan omedelbara försvinnandet, under andra världskriget, av den fullt utvecklade jiddischspråkiga europeiska kulturen, med 12 miljoner talare världen över.</p>\n<p> </p>\n<p>Förintelseöverlevande lyckades etablera sin central-europeiska nationalstat Israel i Mellanöstern. Nazityskland och dess program för den slutgiltiga lösningen fördömdes kraftfullt vid Nürnbergprocesserna. Fram till nyligen var det oacceptabelt att öppet uttrycka antisemitiska känslor i väst, särskilt i Tyskland. Nu, tyvärr, verkar tabut vara över. Det verkar som om det inte fanns något annat än utbildning och moral för att stoppa människor från att viska i varandras öron att \"Hitler var en stor ledare\" och \"judarna förtjänade sitt öde\".</p>\n<p> </p>\n<p>I det efterkrigstidens USA fanns det initialt ingen marknad för böcker om förintelsen. I det sovjetiska blocket tillät censurerna inte öppen diskussion om Shoah. Istället – medvetet eller inte – smugglade Asimov, Lem och Strugatski-bröderna denna bittra kunskap under den glittrande fasaden av science fiction. I författarnas böcker, om läsaren observerar noga, skildras ghettoiseringen och avhumaniseringen av målgrupper, pogromer, etnisk rensning och folkmord noggrant. Dessa fyra författare visste om framtiden från sin levda nutid. Tyvärr vägrar denna nutid att bli förpassad till det förflutna. Istället fortsätter den att bli vår framtid. Låt oss vara klarsynta om situationen, det är vi som är \"<a href=\"https://www.nauka-pan.pl/index.php/nauka/article/view/816\">människor</a> som dömer människor till detta öde\".</p>\n<p><strong>Tomasz Kamusella </strong>är lärare (Professor Extraordinarius) i modern central- och östeuropeisk historia vid universitetet i St Andrews i Skottland. Hans senaste volymer inkluderar <em>Politics and the Slavic Languages</em> (Routledge 2021), <em>Eurasian Empires as Blueprints for Ethiopia</em> (Routledge 2021), <em>Languages and Nationalism Instead of Empires</em> (Routledge 2023), <em>Politika gjuhësore dhe gjeopolitika</em> (Littera 2023), <em>Rreziqet e neoimperializmit rus</em> (Kristalina 2024) och <em>Papusza / Bronisława Wajs: Tears of Blood</em> (Brill 2024). Hans referens <em>Words in Space and Time: A Historical Atlas of Language Politics in Modern Central Europe</em> (CEU Press 2021) finns tillgänglig som en öppen tillgångspublikation.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayusr3x5mj2qrhqvstyohwhlg6",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:46:00.261",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayuu3vcr6xwar3d2fj7df3xoqa",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Science fiction är en genre som strävar efter att förutsäga den mänskliga framtiden genom linsen av förväntad teknologisk utveckling. Få inser att den uppstod ur den tragiska erfarenheten av Polen-Litauens judiska samhälle under det mörka 1900-talet.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"sv",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:46:00.262",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"From Poland-Lithuania to science fiction",
                key:"uid": string:"c2661678-cb0c-46ed-87d2-3456fe3bd133",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><strong style=\"font-size: inherit;\">Ashkenazi Jewry between Poland-Lithuania, Russia and the US</strong></p>\n<p> </p>\n<p>In the early modern period, the majority of the world’s Jews lived in the Commonwealth of the Kingdom of Poland and the Grand Duchy of Lithuania. This now forgotten realm extended from what today is Latvia and Estonia in the north to present-day Moldova in the south, and from central Poland in the west to eastern Ukraine in the east. In English the polity is known under the shorthand name of Poland-Lithuania, while in most successor polities it is dubbed the “Commonwealth” or <em>Rech Pospolita</em> in Slavic. The only exception is Poland, where the Commonwealth is claimed exclusively as part of the current national master narrative under the anachronistic designation of (pre-partition) Poland.</p>\n<p>In the late 18th century, Russia – alongside the successor polity of Prussia and with the Habsburgs’ participation – partitioned Poland-Lithuania. The Commonwealth was erased from the political map of Europe. The lines of division changed during the Napoleonic Wars before stabilizing in the wake of the Congress of Vienna (1815). As a result, Russia effectively annexed over four-fifths of Polish-Lithuanian territory.</p>\n<p>In turn, without leaving their hometowns of almost one millennium, most of the globe’s Jews found themselves within the Russian Empire. As a result, nowadays it is popular to refer to Ashkenazim as “Russian Jews”. Yet, it is a misnomer. First of all, they are members or descendants of the Polish-Lithuanian Jewry. Following the annexation of the majority of Poland-Lithuania, St Petersburg created the Pale of Settlement, which Jews were prohibited to leave. This territorial ghetto coincided with the Polish-Lithuanian lands within the Russian boundaries, including the northern Black Sea littoral seized then from the Ottomans and the Crimean Khanate. Jews – as “foreign infidels” (<em>innorodtsy</em>) – had to be prevented from defiling the confessional purity of Russia’s canonically Orthodox hinterland, or the tsarist empire’s metropole.</p>\n<p>The Pale survived until the Bolshevik revolution in 1917. Unlike Poland-Lithuania, this territorial ghetto offered no protection against the government and the Christian population’s antisemitic excesses. The Christian churches’ two-millennia-long campaign of anti-Jewish propaganda, married with modern forms of warfare and population control, resulted in successive waves of unprecedented pogroms during the 1880s. With the tsarist authorities inciting or at least turning a blind eye, Christians regularly roughed up, robbed and even killed their Jewish neighbours across the breadth and length of the pale.</p>\n<p><strong>From pogroms to the Shoah</strong></p>\n<p>In search of safety, justice and prosperity, survivors left en masse for Western Europe and the Americas. They went especially to the United States. As a result, in the 1920s, New York became the world’s largest Jewish city. At that time, Jews constituted a plurality of all New Yorkers. The more concealed antisemitism of WASP (an acronym for White Anglo-Saxon Protestant) Americans caught up with Polish-Lithuanian Jews in the wake of the Great Depression. Newly introduced restrictive immigration quotas that also covered Jews remained in place for four decades. When the nazis persecuted Jews during the 1930s and carried out the Holocaust in the first half of the subsequent decade, the globe’s leading democracy turned a cold shoulder to Jews.</p>\n<p>Prior to the Holocaust, the two totalitarian powers of the Third Reich and the Soviet Union forged an alliance in 1939. On this basis, Hitler and Stalin conquered and partitioned Central Europe. As part of this totalitarian alliance, the Soviets readily adopted antisemitism from Germany. In the Soviet empire Jews were not to be exterminated but official distrust led to the mass expulsions of Jews to Siberia and Central Asia, especially from the conquered territories. This punitive (or in the Soviet propaganda’s vocabulary, “re-education”) measure paradoxically saved these Jewish expellees from the Holocaust, provided they survived the privations of exile and gulag concentration camps.</p>\n<p>After the Second World War, Holocaust survivors and the aforementioned Jewish expellees attempted to recreate their Yiddish-language communities and cultural life in the Soviet Union and across the Soviet bloc, that is, especially in Poland. The pale shadow of the prewar vibrant “Yiddishland” tightly coincided with the Polish-Lithuanian lands. Moscow allowed for a feeble revival for a couple of years in the Soviet Union itself. But, at the turn of the 1950s, the country’s Yiddish-speaking Jewish elite were executed, while numerous low-ranking Jewish officials were sentenced to decades in the gulag camps. Following the Soviet example, similar “anti-Zionist actions” followed in Czechoslovakia, Hungary and Romania. The very last of these antisemitic actions, in 1968, extinguished the ultimate flame of Yiddishland that still persisted in communist Poland.</p>\n<p><strong>Mercurian people</strong></p>\n<p>Yuri Slezkine is an American historian of Jewish extraction who defected from the Soviet Union. In his 2004 monograph <em>The Jewish Century</em>, he proposed that Jews were one of the “Mercurian peoples” of a globalized modernity, alongside the Armenians, overseas Chinese and the Roma. As an archetypic middleman, through commerce, education and financial services these Mercurian peoples have connected the world’s other nations into today’s global community. For instance, many customs and practices of academic research, banking, entrepreneurship, trade and marketing first emerged in Jewish shtetls, be it in the yeshiva, market squares or within transnational networks of Jewish merchants and bankers that once thrived across Yiddishland.</p>\n<p> </p>\n<p>Prior to the Holocaust, such networks extended from the desperately poor Jewish peddler in a remote shtetl to the rich Jewish investor given to holidaying in the ‎French Riviera. At the height of the first age of globalization, before the Great War, this vibrant web of individualized economic and cultural connections allowed for the exchange of ideas, goods and investment from the farthest reaches of the Russian Empire to Western Europe, North America, numerous Latin American states, Mandatory Palestine, South Africa, Kenya and Australia.</p>\n<p>The Holocaust eradicated Yiddishland and its inhabitants. Yet the networks they had created and run for centuries remain. Now they are staffed with newcomers of other ethnic backgrounds who learned (and often stole without acknowledging) modernity from Jews. Nowadays, in the Global North, practically all the populace are highly educated and acquainted with the methods of international commerce and communications. All became members of the worldwide Mercurian guild of modernity. The same is true of the elites in the Global South, alongside growing numbers of people with full elementary and further education.</p>\n<p><strong>Science fiction or observed reality?</strong></p>\n<p>Science fiction as a defined genre with self-aware writers emerged in the interwar period, mostly in the United States. The two post-war decades heralded the golden age of science fiction, including the spread of this genre to Britain and Western Europe. This period is strongly associated with the prolific American writer Isaac Asimov (1920-1992). In 1942 he began penning stories that spawned his trademark <em>Foundation</em> book series (1951-1993), which chronicles the rise and fall of galactic empires. What is more, in the iconic story collection <em>I, Robot</em> (1950), Asimov formulated the three laws of robotics. To this day these laws constitute the core of discussions on the ethics and development of robots and AI.</p>\n<p> </p>\n<p>From the perspective of the Soviet dogma of socialist realism, science fiction was a suspect genre in the socialist bloc, irrespective of its technological optimism shared with the main ideological tenets of Marxism-Leninism. In the period of the political thaw that followed the official end of dogmatic Stalinism in 1956, science fiction was cautiously embraced as part and parcel of a future-oriented Soviet vision of worldwide communism. Despite quite a few Soviet writers who tried their hand at this genre, from the perspective of readers and global observers of “belles lettres”, Soviet science fiction became synonymous with the Strugatski brothers, namely, Arkady (1925-1991) and Boris (1933-2012). In their haunting 1972 novel <em>Roadside Picnic</em>, the tandem prefigured the subgenre of post-apocalyptic fiction. But more importantly, this book is now read as a foretelling of the Chernobyl nuclear disaster (1986), which decisively contributed to the breakup of the Soviet Union.</p>\n<p> </p>\n<p>Last but not least, science fiction became accepted as part of mainstream literature during the 1960s and 1970s. This achievement materialized largely thanks to the Polish science fiction author Stanisław Lem’s (1921-2006) body of work. His most renowned novel <em>Solaris</em> (1961) is constructed and written in a non-genre manner with the conscious use of artistic prose. It showed that non-genre writers could write science fiction or embrace its elements in their works. A similar service to world literature was performed by Gabriel Garcia Marquez who in what became “magical realism” de facto espoused fantasy for highbrow literature.</p>\n<p> </p>\n<p>In his science fiction writings, Lem offered fully-fledged characters and did not shy from pessimism about the future. Both traits are characteristic of mainstream literature and aptly reflect the human condition. This direction of literary development did not endear Lem to communist controllers of “cultural production” in Poland. After all, the communist future was propagandized to be a workers’ paradise. Lem warned that it was going to be a fool’s paradise or some “cloud cuckoo land”. This realization was yet another step toward literature and away from the genre ghetto of science fiction.</p>\n<p> </p>\n<p>Lem’s pessimism showed up in <em>Solaris</em> as the impossibility of communication with extraterrestrial intelligence. It became a leitmotif of his books, which encouraged the Strugatski brothers on the path toward their masterpiece <em>Roadside Picnic</em>.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Hiding in plain sight</strong></p>\n<p> </p>\n<p>In his classic work <em>Holocaust and Modernity</em> (1989), the Jewish-Polish sociologist Zygmunt Bauman (1925-2017), expelled from communist Poland in 1968, warned “we know what we did not know in 1941; that also <em>the unimaginable ought to be imagined.</em>” Asimov, Lem and the Strugatsky brothers did exactly that. And for that matter, decades before Bauman formulated his famous admonition. The question arises whether these four creators and innovators of global science fiction in the 20th century had something in common with Bauman and each other.</p>\n<p> </p>\n<p>At first glance, this looks unlikely, apart from Lem and Bauman sharing for a while the same communist Poland as their homeland. But let us look more closely at the family background and lived experience of these iconic science fiction writers. Asimov was born in the small village of Petrovichi, nowadays in Russia, to Yiddish-speaking Jewish parents. They registered the baby with the gentile authorities in Russian as Isaak Iudovich Azimov (<em>Исаак Юдович Азимов</em>). In their Ashkenazi shtetl, the boy was known in Yiddish as Yitskhok Azimov (<em>יצחק</em> <em>אַזימאָװ</em>). The area was contested between then briefly independent Belarus, Bolshevik Russia and Poland. To escape the hopelessness and uncertainty of the Great War that seemed to continue there unabated, in 1923, the family took leave of Europe and emigrated to the United States.</p>\n<p> </p>\n<p>Today, local historians of culture and literature, forgetful of antisemitism, claim Asimov both for Belarus and Russia. The region of Smolensk, where Petrovichi lies, belongs to the historically ethnic Belarusian lands. The family’s surname clearly indicates that they stemmed from a Belarusian-speaking area. It means “winter grains” or <em>азіміна</em> in Belarusian. In contrast, in Russian this term is <em>озимина</em> and the same in Polish, <em>ozimina</em>.</p>\n<p> </p>\n<p>Stanisław Lem was also born to Jewish parents but fully assimilated with the Polish-speaking elite in Lwów (at present, Lviv in western Ukraine). His father Samuel was a wealthy ENT medical doctor. Before the Great War life was good for his family in the regional capital of the crownland of Galicia in Austria-Hungary. Yet, the increase in political and popular antisemitism convinced Samuel to alter the spelling of his surname from Lehm to Lem. The first form was a clearly German term for “clay”. But in the social and ethnic context of Galicia, it was interpreted as an obvious sign of Jewishness, the surname stemming from the Yiddish word <em>leym</em> (<em>ליים</em>) for “clay”.</p>\n<p> </p>\n<p>Dropping the offending “h” allowed for deniability of his Jewish origin. The argument came handy during numerous pogroms at the end of the First World War and in its immediate aftermath, including the antisemitic bloodbath in Lwów in November 1918. This horrific pogrom took place when the independence of the Polish nation-state was proclaimed. Hence, Lem’s parents did not take chances and endowed their son with an utterly un-Jewish first name. Stanisław is a clearly Slavic name, most popular among gentile Poles. At school in interwar Poland, Lem attended religious instructions in the Jewish religion. But the future writer survived the subsequent Soviet and German occupations of Lwów on false “Aryan” papers, which identified him as a Catholic.</p>\n<p> </p>\n<p>When the family realized that the Allies had agreed to the incorporation of the eastern half of interwar Poland into the Soviet Union, they moved to Galicia’s second-most important city that remained within postwar Poland, that is, Kraków. During the war and immediately afterward they experienced the privations and indignities of Soviet rule and made sure to steer clear of it.</p>\n<p> </p>\n<p>Unlike Asimov in New York, Lem senior and junior had to conceal their Jewish background as a precaution. It was the <em>sine qua non</em> precondition of survival in the times of active antisemitic persecutions and extermination. Nothing changed in this regard either in communist or in post-communist Poland. Lem stayed clear of any questions or discussions about the Jewish origin of his family. The 1968 expulsion of Jews and the near-official <a href=\"https://www.proquest.com/docview/1297202038\">probe</a> that was to confirm the <em>non</em>-Jewish origin of a presidential candidate in 1990 confirmed Lem’s fears that it was better to say nothing about his Jewish background. The famous writer stayed silent on this subject until his death.</p>\n<p> </p>\n<p>The Strugatsky brothers also knew that they should avoid revealing their Jewish origin. Like in communist Poland, Jewishness was a serious social and political liability in the Soviet Union. The brothers’ father Nathan was born in the Jewish village of Dubovychi, near the historic town of Hlukhiv in present-day Ukraine’s region of Sumy. Now, this area is dangerously close to the Russo-Ukrainian front. Nathan intended to follow in the footsteps of his father Zalman from Kherson (today’s Ukraine), who had gained a university education and become a lawyer. But the Great War, the Bolshevik revolution, the civil war and party work plotted to keep Nathan away from fulfilling his dream. He persevered, attending extramural and evening courses whenever an opportunity appeared.</p>\n<p> </p>\n<p>Political purges and ethnically designed repressions convinced Nathan (who wisely married a Russian Orthodox girl) to give his sons clearly un-Jewish first names, popular among ethnic Russians. Thanks to Zalman’s earlier decision, the family’s surname was already unobtrusively Slavic. The word <em>struh</em> (<em>струг</em>) in Ukrainian or <em>strug</em> in Polish stands for the traditional woodworking tool known as a drawknife. The family knew well about the Holodomor in Soviet Ukraine and the Holocaust. On top of that, they lived through the siege of Leningrad (St Petersburg). Instead of surrendering this city to the Germans, the Soviet authorities defended it at the cost of genocidal-scale losses among its inhabitants, who suffered rife starvation. The city’s pre-war civilian population of 3.5 million was reduced to a tenth of this number. Staying low, and not sticking out ethnically or otherwise from among the docile Russian masses was instrumental to survival in the Soviet Union. This type of conformity is again the required norm in the present-day warmongering and neo-imperial Russia.</p>\n<p> </p>\n<p>However, in the Soviet Union it was difficult to hide one’s origin effectively, due to the bureaucratic requirement of having to reveal the name of the father in one’s own name. The need for a patronymic compelled Arkady and Boris to append “Natanovich” to their names. Yet, the brothers cleverly avoided this necessity, choosing to be known on the covers of their co-authored books, simply as the “Brothers Strugatsky” (<em>Братья Стругацкие</em>) or alternatively as Arkady and Boris Strugatsky (<em>Аркадий и Борис Стругацкие</em>). Otherwise, when an antisemitic censor insisted, the writers resorted to the acronyms AN and BN in addition to their shared surname. Spelling out this “N” was out of question.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Vicious circle: between mercury, antisemitism and genocide</strong></p>\n<p> </p>\n<p>Do Asimov, Lem and the Strugatsky brothers have something more in common than a vague recollection of their Jewish origin? All these world-renowned writers stem from the lands of the former Polish-Lithuanian Commonwealth. In one way or another they were Polish-Lithuanian Jews. During the 1930s and 1940s, this region became Europe’s notorious “Bloodlands”, where the Soviet and German totalitarian regimes’ genocidal projects and occupations spatially overlapped in quick succession. Lem and the Strugatsky brothers experienced the exigencies of this lethal situation in full force and had to navigate the narrow path to success in the post-war Soviet bloc.</p>\n<p> </p>\n<p>Asimov was spared this hard fate, thanks to his parents’ propitious decision to leave for America. Yet, from the press; discussions with his Jewish relatives and acquaintances; and as a serviceman in the US army, Asimov learned in detail about the Holocaust and the extermination of European Jewry under German occupation. Subsequently, the post-war Soviet persecutions of the country’s Jews time and again made it to the front pages of the US press.</p>\n<p> </p>\n<p>All four science fiction authors observed or personally experienced modernity and technology at its most murderous cutting edge. Thanks to this poisonous knowledge, they learned how to “imagine the unimaginable” before even Bauman formulated his dictum. Like the writers, this sociologist belonged to the same social, ethnic, post-confessional milieu of Poland-Lithuania’s Yiddish-speaking Ashkenazi Jews. In 1989, lecturing at the University of Leeds in Britain, Bauman could safely state that modernity as we know it today produced the Holocaust and, too, became a product of the Holocaust. Part and parcel of this process is the West’s curious absentmindedness regarding the near-instantaneous disappearance, during the Second World War, of the full-fledged Yiddish-language European culture, with 12 million speakers worldwide.</p>\n<p> </p>\n<p>Holocaust survivors managed to establish their Central European nation-state of Israel in the Middle East. Nazi Germany and its programme of the Final Solution were resoundingly condemned at the Nuremberg Trials. Until recently it was unacceptable to openly voice antisemitic sentiments in the West, especially in Germany. Now, unfortunately, the taboo appears to be over. It seems that there was nothing but education and morality to stop people from whispering into one another’s ear that “Hitler was a great leader” and “the Jews deserved their fate”.</p>\n<p> </p>\n<p>In the post-war United States, initially, there was no market for books on the Holocaust. In the Soviet bloc censors did not allow open discussion on the Shoah. Instead – consciously or not – Asimov, Lem and the Strugatsky brothers smuggled this bitter knowledge under the glittering guise of science fiction. In the writers’ books, if the reader observes closely, the ghettoization and dehumanization of targeted groups, pogroms, ethnic cleansing and acts of genocide are meticulously portrayed. These four authors knew about the future from their lived present. Unfortunately, this present refuses to be consigned to the past. Instead, it keeps becoming our future. Let us be clear-minded about the situation, it is us who are “<a href=\"https://www.nauka-pan.pl/index.php/nauka/article/view/816\">people</a> who doom people to this fate”.</p>\n<p><strong>Tomasz Kamusella </strong>is Reader (Professor Extraordinarius) in Modern Central and Eastern European History at the University of St Andrews in Scotland. His recent volumes include <em>Politics and the Slavic Languages</em> (Routledge 2021), <em>Eurasian Empires as Blueprints for Ethiopia</em> (Routledge 2021), <em>Languages and Nationalism Instead of Empires</em> (Routledge 2023), <em>Politika gjuhësore dhe gjeopolitika</em> (Littera 2023), <em>Rreziqet e neoimperializmit rus</em> (Kristalina 2024) and <em>Papusza / Bronisława Wajs: Tears of Blood</em> (Brill 2024). His reference <em>Words in Space and Time: A Historical Atlas of Language Politics in Modern Central Europe</em> (CEU Press 2021) is available as an open access publication.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayusr3x5mj2qrhqvstyohwhlg6",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:15:21.118",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayuu3vcr6xwar3d2fj7df3xoqa",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Science fiction is a genre that aspires to predict the human future through the lens of expected technological progress. Few realize that it emerged from the tragic experience of Poland-Lithuania’s Jewish community during the dark 20th century.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"en",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:15:51.768",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Z Polska-Litvy do vědecké fantastiky",
                key:"uid": string:"c4498160-b66f-4f32-8088-bcc269d7ff03",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><strong style=\"font-size: inherit;\">Aškenázská židovská komunita mezi Polskem-Litvou, Ruskem a USA</strong></p>\n<p> </p>\n<p>V raném novověku žila většina světových Židů v Polsko-litevské Commonwealthu. Tento nyní zapomenutý stát se rozprostíral od dnešního Lotyšska a Estonska na severu po dnešní Moldavsko na jihu a od středního Polska na západě po východní Ukrajinu na východě. V angličtině je tento politický útvar znám pod zkráceným názvem Polsko-Litva, zatímco v většině nástupnických států je označován jako „Commonwealth“ nebo <em>Rech Pospolita</em> ve slovanských jazycích. Jedinou výjimkou je Polsko, kde je Commonwealth nárokován výhradně jako součást současného národního hlavního narativu pod anachronickým označením (před-dělené) Polsko.</p>\n<p>Na konci 18. století Rusko – spolu s nástupnickým státem Prusko a za účasti Habsburků – rozdělilo Polsko-Litvu. Commonwealth byl vymazán z politické mapy Evropy. Linije rozdělení se změnily během napoleonských válek, než se stabilizovaly po Vídeňském kongresu (1815). V důsledku toho Rusko efektivně anektovalo více než čtyři pětiny polsko-litevského území.</p>\n<p>Na oplátku, aniž by opustili svá rodná města téměř po jedno tisíciletí, se většina světových Židů ocitla v Ruském impériu. V důsledku toho je dnes populární označovat Aškenázy jako „ruské Židy“. Přesto je to mylné označení. Především jsou členy nebo potomky polsko-litevské židovské komunity. Po anexi většiny Polsko-Litvy vytvořil Petrohrad Pale osídlení, ze kterého Židé nesměli odejít. Tento teritoriální ghetto se shodoval s polsko-litevskými zeměmi v ruských hranicích, včetně severního pobřeží Černého moře, které bylo tehdy zabráno od Osmanů a Krymského chanátu. Židé – jako „cizí nevěřící“ (<em>innorodtsy</em>) – museli být chráněni před znečištěním konfesní čistoty ruského kanonicky pravoslavného zázemí, nebo metropole carského impéria.</p>\n<p>Pale přežil až do bolševické revoluce v roce 1917. Na rozdíl od Polsko-Litvy toto teritoriální ghetto nenabízelo žádnou ochranu proti vládním a křesťanským antisemitickým excesům. Dvoumileniální kampaň křesťanských církví protižidovské propagandy, spojená s moderními formami války a kontroly populace, vedla k po sobě jdoucím vlnám bezprecedentních pogromů během 80. let 19. století. S carskými úřady, které podněcovaly nebo alespoň přivíraly oči, křesťané pravidelně napadali, okrádali a dokonce zabíjeli své židovské sousedy po celé šíři a délce pale.</p>\n<p><strong>Od pogromů k Šoa</strong></p>\n<p>V hledání bezpečí, spravedlnosti a prosperity přeživší masově odcházeli do západní Evropy a Ameriky. Obzvlášť se vydali do Spojených států. V důsledku toho se v 20. letech New York stal největším židovským městem na světě. V té době Židé tvořili plurality všech Newyorčanů. Skrytější antisemitismus WASP (zkratka pro White Anglo-Saxon Protestant) Američanů dohnal polsko-litevské Židy po Velké hospodářské krizi. Nově zavedené restriktivní imigrační kvóty, které se také vztahovaly na Židy, zůstaly v platnosti po čtyři desetiletí. Když nacisté pronásledovali Židy během 30. let a provedli holocaust v první polovině následujícího desetiletí, vedoucí demokracie světa obrátila chladnou tvář k Židům.</p>\n<p>Před holocaustem dvě totalitní mocnosti Třetí říše a Sovětský svaz vytvořily v roce 1939 alianci. Na tomto základě Hitler a Stalin dobyli a rozdělili střední Evropu. V rámci této totalitní aliance Sověti ochotně přijali antisemitismus z Německa. V sovětském impériu Židé neměli být vyhlazeni, ale oficiální nedůvěra vedla k masovým deportacím Židů do Sibiře a střední Asie, zejména z dobytých území. Tento trestný (nebo v sovětské propagandě „přeškolovací“) krok paradoxně zachránil tyto židovské deportované před holocaustem, pokud přežili strádání exilu a gulagových koncentračních táborů.</p>\n<p>Po druhé světové válce se přeživší holocaustu a výše zmínění židovští deportovaní pokusili obnovit své komunity a kulturní život v jidiš jazyce v Sovětském svazu a napříč sovětským blokem, tedy zejména v Polsku. Pale stín předválečné živé „Jidišlandu“ se těsně shodoval s polsko-litevskými zeměmi. Moskva umožnila slabou obnovu na pár let v samotném Sovětském svazu. Ale na přelomu 50. let byla židovská elita mluvící jidiš v zemi popravena, zatímco mnozí nízko postavení židovští úředníci byli odsouzeni na desetiletí do gulagových táborů. Podle sovětského příkladu následovaly podobné „anti-zionistické akce“ v Československu, Maďarsku a Rumunsku. Poslední z těchto antisemitických akcí, v roce 1968, uhasila poslední plamen Jidišlandu, který ještě přetrvával v komunistickém Polsku.</p>\n<p><strong>Merkuriánský lid</strong></p>\n<p>Yuri Slezkine je americký historik židovského původu, který dezertoval ze Sovětského svazu. Ve své monografii z roku 2004 <em>Židovské století</em> navrhl, že Židé byli jedním z „merkuriánských národů“ globalizované modernity, vedle Arménů, čínských přistěhovalců a Romů. Jako archetypální zprostředkovatel, prostřednictvím obchodu, vzdělání a finančních služeb, tito merkuriánští lidé spojili ostatní národy světa do dnešní globální komunity. Například mnohé zvyky a praktiky akademického výzkumu, bankovnictví, podnikání, obchodu a marketingu se poprvé objevily v židovských štetlech, ať už v ješivě, na tržních náměstích nebo v rámci transnacionálních sítí židovských obchodníků a bankéřů, které kdysi vzkvétaly napříč Jidišlandem.</p>\n<p> </p>\n<p>Před holocaustem se takové sítě rozprostíraly od zoufale chudého židovského obchodníka v odlehlém štetlu po bohatého židovského investora, který si užíval dovolenou na francouzské Riviéře. Na vrcholu první éry globalizace, před Velkou válkou, tato živá síť individualizovaných ekonomických a kulturních spojení umožnila výměnu myšlenek, zboží a investic z nejvzdálenějších koutů Ruského impéria do západní Evropy, Severní Ameriky, mnoha latinskoamerických států, mandátní Palestiny, Jižní Afriky, Keni a Austrálie.</p>\n<p>Holocaust vyhladil Jidišland a jeho obyvatele. Přesto sítě, které vytvořili a spravovali po staletí, zůstávají. Nyní jsou obsazeny nováčky z jiných etnických prostředí, kteří se naučili (a často ukradli bez uznání) modernitu od Židů. Dnes, na Globálním severu, je prakticky celá populace vysoce vzdělaná a obeznámená s metodami mezinárodního obchodu a komunikace. Všichni se stali členy celosvětového merkuriánského cechu modernity. Totéž platí pro elity v Globálním jihu, spolu s rostoucím počtem lidí s úplným základním a dalším vzděláním.</p>\n<p><strong>Science fiction nebo pozorovaná realita?</strong></p>\n<p>Science fiction jako definovaný žánr se sebereflexivními autory se objevila v meziválečném období, převážně ve Spojených státech. Dvě poválečné desetiletí oznámily zlatý věk science fiction, včetně rozšíření tohoto žánru do Británie a západní Evropy. Toto období je silně spojeno s plodným americkým spisovatelem Isaacem Asimovem (1920-1992). V roce 1942 začal psát příběhy, které daly vzniknout jeho trademarkové sérii knih <em>Foundation</em> (1951-1993), která chronologicky sleduje vzestup a pád galaktických impérií. Co víc, v ikonické sbírce příběhů <em>I, Robot</em> (1950) Asimov formuloval tři zákony robotiky. Až do dnešního dne tyto zákony tvoří jádro diskusí o etice a vývoji robotů a AI.</p>\n<p> </p>\n<p>Z pohledu sovětské dogmy socialistického realismu byla science fiction podezřelým žánrem v socialistickém bloku, bez ohledu na její technologický optimismus sdílený s hlavními ideologickými zásadami marxismu-leninismu. V období politického tání, které následovalo po oficiálním konci dogmatického stalinismu v roce 1956, byla science fiction opatrně přijata jako součást budoucnost orientované sovětské vize celosvětového komunismu. Navzdory několika sovětským autorům, kteří se pokusili o tento žánr, se z pohledu čtenářů a globálních pozorovatelů „belles lettres“ stala sovětská science fiction synonymem pro bratry Strugatské, konkrétně Arkadye (1925-1991) a Borise (1933-2012). Ve své znepokojivé románu z roku 1972 <em>Roadside Picnic</em> tento tandem předpověděl subžánr postapokalyptické fikce. Ale co je důležitější, tato kniha je nyní čtena jako předpověď jaderné katastrofy v Černobylu (1986), která rozhodujícím způsobem přispěla k rozpadu Sovětského svazu.</p>\n<p> </p>\n<p>Nejmenší, ale ne méně důležité, se science fiction stala akceptovanou součástí mainstreamové literatury během 60. a 70. let. Tento úspěch se z velké části zrealizoval díky polskému autorovi science fiction Stanisławu Lemovi (1921-2006) a jeho dílu. Jeho nejznámější román <em>Solaris</em> (1961) je konstruován a napsán ne-žánrovým způsobem s vědomým použitím umělecké prózy. Ukázal, že ne-žánroví autoři mohou psát science fiction nebo přijmout její prvky ve svých dílech. Podobnou službu světové literatuře vykonal Gabriel Garcia Marquez, který v tom, co se stalo „magickým realismem“, de facto přijal fantazii pro vysoce kulturní literaturu.</p>\n<p> </p>\n<p>Ve svých science fiction dílech nabídl Lem plně rozvinuté postavy a nevyhýbal se pesimismu ohledně budoucnosti. Obě vlastnosti jsou charakteristické pro mainstreamovou literaturu a přesně odrážejí lidskou existenci. Tento směr literárního vývoje nezískal Lema na straně komunistických kontrolorů „kulturní produkce“ v Polsku. Koneckonců, komunistická budoucnost byla propagována jako ráj pro pracující. Lem varoval, že to bude ráj bláznů nebo nějaká „obláčková země“. Toto uvědomění bylo dalším krokem k literatuře a pryč od žánrového ghetta science fiction.</p>\n<p> </p>\n<p>Lemův pesimismus se projevil v <em>Solaris</em> jako nemožnost komunikace s mimozemskou inteligencí. Stal se leitmotivem jeho knih, které povzbudily bratry Strugatské na cestě k jejich mistrovskému dílu <em>Roadside Picnic</em>.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Skrytí na očích</strong></p>\n<p> </p>\n<p>Ve své klasické práci <em>Holocaust a modernita</em> (1989) varoval židovsko-polský sociolog Zygmunt Bauman (1925-2017), vyhoštěný z komunistického Polska v roce 1968, „víme, co jsme nevěděli v roce 1941; že také <em>nepředstavitelné by mělo být představováno.</em>“ Asimov, Lem a bratři Strugatské udělali přesně to. A co se týče, desetiletí předtím, než Bauman formuloval své slavné varování. Otázka vzniká, zda měli tito čtyři tvůrci a inovátory globální science fiction ve 20. století něco společného s Baumanem a navzájem.</p>\n<p> </p>\n<p>Na první pohled to vypadá nepravděpodobně, kromě toho, že Lem a Bauman sdíleli nějakou dobu stejné komunistické Polsko jako svou vlast. Ale podívejme se blíže na rodinné zázemí a prožitou zkušenost těchto ikonických autorů science fiction. Asimov se narodil v malé vesnici Petrovichi, dnes v Rusku, židovským rodičům mluvícím jidiš. Zaregistrovali dítě u pohanských úřadů v ruštině jako Isaak Iudovich Azimov (<em>Исаак Юдович Азимов</em>). Ve svém aškenázském štetlu byl chlapec znám v jidiš jako Yitskhok Azimov (<em>יצחק</em> <em>אַזימאָװ</em>). Oblast byla sporná mezi tehdy krátce nezávislou Běloruskou, bolševickým Ruskem a Polskem. Aby unikli beznaději a nejistotě Velké války, která se tam zdála pokračovat bez přestání, v roce 1923 rodina opustila Evropu a emigrovala do Spojených států.</p>\n<p> </p>\n<p>Dnes místní historici kultury a literatury, zapomnětliví na antisemitismus, nárokují Asimova jak pro Bělorusko, tak pro Rusko. Oblast Smolenska, kde leží Petrovichi, patří k historicky etnickým běloruským zemím. Příjmení rodiny jasně naznačuje, že pocházeli z bělorusky mluvící oblasti. Znamená to „zimní obilí“ nebo <em>азіміна</em> v běloruštině. Naopak, v ruštině je tento termín <em>озимина</em> a stejný v polštině, <em>ozimina</em>.</p>\n<p> </p>\n<p>Stanisław Lem se také narodil židovským rodičům, ale plně se asimiloval s polsky mluvící elitou ve Lvově (dnes Lviv na západní Ukrajině). Jeho otec Samuel byl bohatý lékař ORL. Před Velkou válkou bylo pro jeho rodinu v regionálním hlavním městě korunní země Haliče v Rakousko-Uhersku dobře. Přesto nárůst politického a populárního antisemitismu přesvědčil Samuela, aby změnil pravopis svého příjmení z Lehm na Lem. První forma byla jasně německý termín pro „hlínu“. Ale v sociálním a etnickém kontextu Haliče byla interpretována jako zřejmý znak židovství, příjmení pocházející z jidiš slova <em>leym</em> (<em>ליים</em>) pro „hlínu“.</p>\n<p> </p>\n<p>Odmítnutí urážlivého „h“ umožnilo popření jeho židovského původu. Argument se hodil během mnoha pogromů na konci první světové války a v jejím bezprostředním následku, včetně antisemitické krveprolití ve Lvově v listopadu 1918. Tento hrozný pogrom se odehrál, když byla vyhlášena nezávislost polského národního státu. Proto Lemovi rodiče neriskovali a obdarovali svého syna naprosto ne-židovským křestním jménem. Stanisław je jasně slovanské jméno, nejpopulárnější mezi pohanskými Poláky. Ve škole v meziválečném Polsku navštěvoval náboženské vyučování v židovském náboženství. Ale budoucí spisovatel přežil následné sovětské a německé okupace Lvova na falešných „árijských“ dokladech, které ho identifikovaly jako katolíka.</p>\n<p> </p>\n<p>Když si rodina uvědomila, že spojenci souhlasili s připojením východní poloviny meziválečného Polska k Sovětskému svazu, přestěhovali se do druhého nejdůležitějšího města Haliče, které zůstalo v poválečném Polsku, tedy do Krakova. Během války a bezprostředně po ní zažili strádání a ponížení sovětské vlády a ujistili se, že se jí vyhnou.</p>\n<p> </p>\n<p>Na rozdíl od Asimova v New Yorku, Lem starší a mladší museli skrývat svůj židovský původ jako opatrnost. Byla to <em>sine qua non</em> podmínka přežití v době aktivních antisemitických pronásledování a vyhlazování. Nic se v tomto ohledu nezměnilo ani v komunistickém, ani v postkomunistickém Polsku. Lem se vyhýbal jakýmkoli otázkám nebo diskusím o židovském původu své rodiny. Vyloučení Židů v roce 1968 a téměř oficiální <a href=\"https://www.proquest.com/docview/1297202038\">vyšetřování</a>, které mělo potvrdit <em>ne</em>-židovský původ prezidentského kandidáta v roce 1990, potvrdilo Lemovy obavy, že je lepší o svém židovském původu nemluvit. Slavný spisovatel o tomto tématu mlčel až do své smrti.</p>\n<p> </p>\n<p>Bratři Strugatské také věděli, že by se měli vyhnout odhalení svého židovského původu. Stejně jako v komunistickém Polsku, židovství bylo v Sovětském svazu vážnou sociální a politickou zátěží. Otec bratrů Nathan se narodil v židovské vesnici Dubovychi, poblíž historického města Hlukhiv v dnešním regionu Sumy na Ukrajině. Nyní je tato oblast nebezpečně blízko rusko-ukrajinské fronty. Nathan měl v úmyslu následovat kroky svého otce Zalmana z Chersonu (dnešní Ukrajina), který získal univerzitní vzdělání a stal se právníkem. Ale Velká válka, bolševická revoluce, občanská válka a stranická práce mu bránily splnit jeho sen. Přesto vytrval, navštěvoval externí a večerní kurzy, kdykoli se naskytla příležitost.</p>\n<p> </p>\n<p>Politické čistky a etnicky zaměřené represe přesvědčily Nathana (který moudře oženil s ruskou pravoslavnou dívkou), aby svým synům dali jasně ne-židovská křestní jména, populární mezi etnickými Rusy. Díky dřívějšímu rozhodnutí Zalmana bylo příjmení rodiny již nenápadně slovanské. Slovo <em>struh</em> (<em>струг</em>) v ukrajinštině nebo <em>strug</em> v polštině znamená tradiční dřevářský nástroj známý jako struhadlo. Rodina dobře věděla o Holodomoru v sovětské Ukrajině a holocaustu. Kromě toho prožili obléhání Leningradu (Petrohrad). Místo toho, aby toto město vzdali Němcům, sovětské úřady jej bránily za cenu genocidních ztrát mezi jeho obyvateli, kteří trpěli masivním hladem. Předválečná civilní populace města 3,5 milionu byla snížena na desetinu tohoto čísla. Zůstat v ústraní a nevyčnívat etnicky nebo jinak z poslušných ruských mas bylo klíčové pro přežití v Sovětském svazu. Tento typ konformity je opět požadovanou normou v současném válečnickém a neokoloniálním Rusku.</p>\n<p> </p>\n<p>Nicméně, v Sovětském svazu bylo obtížné účinně skrýt svůj původ, kvůli byrokratickému požadavku odhalit jméno otce ve svém vlastním jménu. Potřeba patronymického jména přiměla Arkadye a Borise přidat „Natanovich“ k jejich jménům. Přesto se bratři chytře vyhnuli této nutnosti, rozhodli se být známí na obálkách svých společně napsaných knih jednoduše jako „Bratři Strugatské“ (<em>Братья Стругацкие</em>) nebo alternativně jako Arkady a Boris Strugatsky (<em>Аркадий и Борис Стругацкие</em>). Jinak, když antisemitický cenzor trval, autoři resortovali k zkratkám AN a BN kromě jejich společného příjmení. Vyhlásit toto „N“ bylo vyloučeno.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Zlořádný kruh: mezi rtutí, antisemitismem a genocidou</strong></p>\n<p> </p>\n<p>Mají Asimov, Lem a bratři Strugatské něco víc společného než vágní vzpomínku na svůj židovský původ? Všichni tito světově proslulí autoři pocházejí z území bývalého Polsko-litevského Commonwealthu. Jedním nebo druhým způsobem byli polsko-litevskými Židy. Během 30. a 40. let se tento region stal Evropou notoricky známými „Bloodlands“, kde se genocidní projekty a okupace sovětských a německých totalitních režimů prostorově rychle překrývaly. Lem a bratři Strugatské zažili naléhavost této smrtící situace naplno a museli se orientovat na úzké cestě k úspěchu v poválečném sovětském bloku.</p>\n<p> </p>\n<p>Asimov byl ušetřen tohoto těžkého osudu, díky příznivému rozhodnutí svých rodičů odejít do Ameriky. Přesto se z tisku; diskusí se svými židovskými příbuznými a známými; a jako voják v americké armádě, Asimov podrobně dozvěděl o holocaustu a vyhlazení evropského židovstva pod německou okupací. Následně, poválečná sovětská pronásledování židů v zemi se opakovaně dostávala na titulní stránky amerického tisku.</p>\n<p> </p>\n<p>Všichni čtyři autoři science fiction pozorovali nebo osobně zažili modernitu a technologii na jejím nejvražednějším vrcholu. Díky tomuto jedovatému poznání se naučili, jak „představit nepředstavitelné“, ještě předtím, než Bauman formuloval svůj výrok. Stejně jako autoři, tento sociolog patřil do stejného sociálního, etnického, postkonfesního prostředí židovských aškenázských Židů Polsko-Litvy. V roce 1989, při přednášce na Univerzitě v Leedsu v Británii, mohl Bauman bezpečně prohlásit, že modernita, jak ji dnes známe, vyprodukovala holocaust a také se stala produktem holocaustu. Neodmyslitelnou součástí tohoto procesu je podivná nepřítomnost Západu ohledně téměř okamžitého zmizení, během druhé světové války, plnohodnotné evropské kultury mluvící jidiš, s 12 miliony mluvčími po celém světě.</p>\n<p> </p>\n<p>Přeživší holocaustu se podařilo založit svůj středoevropský národní stát Izrael na Blízkém východě. Nacistické Německo a jeho program Konečného řešení byly na Norimberských procesech jednoznačně odsouzeny. Až do nedávna bylo nepřijatelné otevřeně vyjadřovat antisemitické názory na Západě, zejména v Německu. Nyní, bohužel, se zdá, že tabu je u konce. Zdá se, že nic jiného než vzdělání a morálka nezastavilo lidi, aby si šeptali do ucha, že „Hitler byl skvělý vůdce“ a „Židé si zasloužili svůj osud“.</p>\n<p> </p>\n<p>V poválečných Spojených státech zpočátku nebyl trh pro knihy o holocaustu. V sovětském bloku cenzory nedovolily otevřenou diskusi o Šoa. Místo toho – vědomě nebo ne – Asimov, Lem a bratři Strugatské pašovali toto hořké poznání pod třpytivým pláštěm science fiction. V knihách autorů, pokud čtenář pozorně sleduje, jsou ghettoizace a dehumanizace cílových skupin, pogromy, etnické čistky a činy genocidy pečlivě zobrazeny. Tito čtyři autoři věděli o budoucnosti ze své prožité přítomnosti. Bohužel, tato přítomnost odmítá být uložena do minulosti. Místo toho se stále stává naší budoucností. Buďme jasně myslící ohledně situace, jsme to my, kdo „<a href=\"https://www.nauka-pan.pl/index.php/nauka/article/view/816\">lidé</a> odsuzují lidi k tomuto osudu“.</p>\n<p><strong>Tomasz Kamusella </strong>je čtenář (profesor extraordinarius) moderní historie střední a východní Evropy na Univerzitě St Andrews ve Skotsku. Jeho nedávné svazky zahrnují <em>Politika a slovanské jazyky</em> (Routledge 2021), <em>Eurasijské impérium jako vzory pro Etiopii</em> (Routledge 2021), <em>Jazyky a nacionalismus místo impérií</em> (Routledge 2023), <em>Politika gjuhësore dhe gjeopolitika</em> (Littera 2023), <em>Rreziqet e neoimperializmit rus</em> (Kristalina 2024) a <em>Papusza / Bronisława Wajs: Tears of Blood</em> (Brill 2024). Jeho referenční <em>Words in Space and Time: A Historical Atlas of Language Politics in Modern Central Europe</em> (CEU Press 2021) je k dispozici jako publikace s otevřeným přístupem.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayusr3x5mj2qrhqvstyohwhlg6",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:36:47.168",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayuu3vcr6xwar3d2fj7df3xoqa",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Science fiction je žánr, který usiluje o předpověď lidské budoucnosti skrze prizma očekávaného technologického pokroku. Málokdo si uvědomuje, že vzešel z tragické zkušenosti židovské komunity Polska a Litvy během temného 20. století.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"cs",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:37:02.278",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Из Польши-Литвы в научную фантастику",
                key:"uid": string:"d3a3c5e4-def6-4d6e-88d7-65fa7e1be992",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": null:null,
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayusr3x5mj2qrhqvstyohwhlg6",
                key:"createdAt": string:"2025-02-12T11:55:33.901",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayuu3vcr6xwar3d2fj7df3xoqa",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": null:null,
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"ru",
                key:"updatedAt": null:null,
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"З Польщі-Литви до наукової фантастики",
                key:"uid": string:"d963f31b-5137-42fe-9bef-3cd99f2ddb28",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": null:null,
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayusr3x5mj2qrhqvstyohwhlg6",
                key:"createdAt": string:"2025-02-12T11:55:11.128",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayuu3vcr6xwar3d2fj7df3xoqa",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": null:null,
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"uk",
                key:"updatedAt": null:null,
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"От Полша-Литва до научна фантастика",
                key:"uid": string:"dc99a5b2-3b40-4852-b29e-a5e785de3bd0",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><strong style=\"font-size: inherit;\">Ашкеназийската еврейска общност между Полша-Литва, Русия и САЩ</strong></p>\n<p> </p>\n<p>В ранния модерен период, мнозинството от евреите в света живеели в Общността на Кралство Полша и Великото херцогство Литва. Това сега забравено царство се простирало от днешна Латвия и Естония на север до съвременна Молдова на юг, и от централна Полша на запад до източна Украйна на изток. На английски, политическото образувание е известно с краткото име Полша-Литва, докато в повечето наследствени образувания е наречено “Общността” или <em>Rech Pospolita</em> на славянски. Единственото изключение е Полша, където Общността се претендира изключително като част от настоящия национален основен наратив под анахронистичното наименование (предразпределение) Полша.</p>\n<p>В края на 18-ти век, Русия – заедно с наследственото образувание Прусия и с участието на Хабсбургите – разделила Полша-Литва. Общността била изтрита от политическата карта на Европа. Линиите на разделение се променяли по време на Наполеоновите войни, преди да се стабилизират след Конгреса на Виена (1815). В резултат, Русия ефективно анексирала над четири пети от полско-литовската територия.</p>\n<p>От своя страна, без да напускат родните си места почти хиляда години, повечето от евреите в света се оказали в рамките на Руската империя. В резултат, днес е популярно да се наричат ашкеназите “руски евреи”. Въпреки това, това е неправилно наименование. Първо, те са членове или потомци на полско-литовската еврейска общност. След анексирането на мнозинството от Полша-Литва, Санкт Петербург създал Гетото на заселването, от което евреите били забранени да напускат. Това териториално гето съвпадало с полско-литовските земи в рамките на руските граници, включително северното черноморско крайбрежие, отнето тогава от османците и Кримското ханство. Евреите – като “чужди неверници” (<em>innorodtsy</em>) – трябвало да бъдат предотвратени от оскверняване на конфесионалната чистота на канонично православния руски hinterland, или метрополията на царската империя.</p>\n<p>Гетото оцелявало до болшевишката революция през 1917 г. За разлика от Полша-Литва, това териториално гето не предлагало защита срещу правителството и антисемитските излишества на християнското население. Двухилядната кампания на християнските църкви срещу евреите, съчетана с модерни форми на война и контрол на населението, довела до последователни вълни от безпрецедентни погроми през 1880-те години. С царските власти, които подбуждали или поне затваряли очи, християните редовно малтретирали, ограбвали и дори убивали своите еврейски съседи по ширината и дължината на гетото.</p>\n<p><strong>От погроми до Шоа</strong></p>\n<p>В търсене на безопасност, справедливост и просперитет, оцелелите напуснали масово за Западна Европа и Америка. Те отишли особено в Съединените щати. В резултат, през 1920-те години, Ню Йорк станал най-големият еврейски град в света. По това време, евреите съставлявали мнозинство от всички нюйоркчани. По-прикритият антисемитизъм на WASP (акроним за бели англо-саксонски протестанти) американци настигнал полско-литовските евреи след Голямата депресия. Новоприетите рестриктивни имиграционни квоти, които също обхващали евреите, останали в сила в продължение на четири десетилетия. Когато нацистите преследвали евреите през 1930-те години и извършили Холокоста в първата половина на следващото десетилетие, водещата демокрация в света обърнала студено рамо на евреите.</p>\n<p>Преди Холокоста, двете тоталитарни сили на Третия райх и Съветския съюз сключили съюз през 1939 г. На тази основа, Хитлер и Сталин завладели и разделили Централна Европа. Като част от този тоталитарен съюз, съветските власти охотно приели антисемитизма от Германия. В съветската империя евреите не трябвало да бъдат унищожавани, но официалното недоверие довело до масови експулсии на евреи в Сибир и Централна Азия, особено от завладените територии. Тази наказателна (или в речника на съветската пропаганда, “преобразувателна”) мярка парадоксално спасила тези еврейски експулсирани от Холокоста, при условие че оцелели от лишенията на изгнание и концентрационните лагери на ГУЛАГ.</p>\n<p>След Втората световна война, оцелелите от Холокоста и споменатите еврейски експулсирани се опитали да възстановят своите общности и културен живот на идиш в Съветския съюз и в целия съветски блок, тоест, особено в Полша. Слабата сянка на предвоенната жизнена “Идишланд” плътно съвпадала с полско-литовските земи. Москва позволила слабо възраждане за няколко години в самия Съветски съюз. Но, в края на 1950-те години, еврейската интелигенция, говореща на идиш, била екзекутирана, докато многобройни еврейски служители с нисък ранг били осъдени на десетилетия в лагерите на ГУЛАГ. След съветския пример, подобни “антиционистки действия” последвали в Чехословакия, Унгария и Румъния. Последните от тези антисемитски действия, през 1968 г., угасили последния пламък на Идишланд, който все още съществувал в комунистическа Полша.</p>\n<p><strong>Меркуриански народ</strong></p>\n<p>Юрий Слезкин е американски историк с еврейски произход, който е избягал от Съветския съюз. В своята монография от 2004 г. <em>Еврейският век</em>, той предложил, че евреите са един от “меркурианските народи” на глобализираната модерност, наред с арменците, китайците в чужбина и ромите. Като архетипен посредник, чрез търговия, образование и финансови услуги, тези меркуриански народи свързали другите нации на света в днешната глобална общност. Например, много обичаи и практики на академичното изследване, банкиране, предприемачество, търговия и маркетинг първо се появили в еврейските штетли, било то в ешивата, на пазарните площади или в транснационалните мрежи на еврейски търговци и банкери, които някога процъфтявали в Идишланд.</p>\n<p> </p>\n<p>Преди Холокоста, такива мрежи се простирали от отчаяния беден еврейски търговец в отдалечен шетъл до богат еврейски инвеститор, който обичал да почива на френската Ривиера. В разгара на първата ера на глобализация, преди Голямата война, тази жизнена мрежа от индивидуализирани икономически и културни връзки позволила обмена на идеи, стоки и инвестиции от най-далечните кътчета на Руската империя до Западна Европа, Северна Америка, множество латиноамерикански държави, Мандатна Палестина, Южна Африка, Кения и Австралия.</p>\n<p>Холокостът унищожил Идишланд и неговите обитатели. Все пак мрежите, които те създали и управлявали в продължение на векове, остават. Сега те са запълнени с новодошли от други етнически среди, които научили (и често откраднали без да признават) модерността от евреите. Днес, в Глобалния север, практически всичките жители са високо образовани и запознати с методите на международната търговия и комуникации. Всички станали членове на световната меркурианска гилдия на модерността. Същото важи и за елитите в Глобалния юг, наред с нарастващ брой хора с пълно основно и допълнително образование.</p>\n<p><strong>Научна фантастика или наблюдавана реалност?</strong></p>\n<p>Научната фантастика като определен жанр с самосъзнателни писатели се появила в междусъюзническия период, главно в Съединените щати. Двете следвоенни десетилетия предвестили златната ера на научната фантастика, включително разпространението на този жанр в Британия и Западна Европа. Този период е силно свързан с плодовития американски писател Исак Азимов (1920-1992). През 1942 г. той започнал да пише истории, които породили неговата запазена марка <em>Фондация</em> (1951-1993), която хроникира възхода и падението на галактическите империи. Освен това, в иконичната колекция от разкази <em>Аз, робот</em> (1950), Азимов формулирал трите закона на роботиката. До днешен ден тези закони съставляват основата на дискусиите за етиката и развитието на роботите и ИИ.</p>\n<p> </p>\n<p>От гледна точка на съветската догма на социалистическия реализъм, научната фантастика била подозрителен жанр в социалистическия блок, независимо от технологичния оптимизъм, споделян с основните идеологически принципи на марксизма-ленинизма. В периода на политическото затопляне, последвало след официалния край на догматичния сталинизъм през 1956 г., научната фантастика била предпазливо приета като част от бъдещата съветска визия за световен комунизъм. Въпреки доста съветски писатели, които опитали ръката си в този жанр, от гледна точка на читателите и глобалните наблюдатели на “красивата литература”, съветската научна фантастика станала синоним на братята Стругацки, а именно, Аркадий (1925-1991) и Борис (1933-2012). В тяхния зловещ роман от 1972 г. <em>Пикник край пътя</em>, тандемът предвиди поджанра на постапокалиптичната фантастика. Но по-важното е, че тази книга сега се чете като предсказание за ядрения инцидент в Чернобил (1986), който решително допринесъл за разпадането на Съветския съюз.</p>\n<p> </p>\n<p>Не на последно място, научната фантастика стана приета като част от основната литература през 1960-те и 1970-те години. Това постижение се материализирало до голяма степен благодарение на полския автор на научна фантастика Станислав Лем (1921-2006). Неговият най-известен роман <em>Соларис</em> (1961) е построен и написан по не-жанров начин с осъзнато използване на художествена проза. Той показа, че не-жанровите писатели могат да пишат научна фантастика или да приемат нейните елементи в своите произведения. Подобна услуга на световната литература е извършена от Габриел Гарсия Маркес, който в това, което стана “магически реализъм”, де факто приел фантазията за висока литература.</p>\n<p> </p>\n<p>В своите научнофантастични произведения, Лем предложил напълно развити персонажи и не се страхувал от песимизъм относно бъдещето. И двете черти са характерни за основната литература и точно отразяват човешкото състояние. Тази посока на литературното развитие не спечелила симпатиите на комунистическите контролери на “културната продукция” в Полша. В крайна сметка, комунистическото бъдеще било пропагандирано като работнически рай. Лем предупредил, че това ще бъде рай на глупците или някаква “облачно кукувиче земя”. Това осъзнаване било още една стъпка към литературата и далеч от жанровото гето на научната фантастика.</p>\n<p> </p>\n<p>Песимизмът на Лем се проявил в <em>Соларис</em> като невъзможността за комуникация с извънземен интелект. Това станало лейтмотив на неговите книги, които вдъхновили братята Стругацки по пътя към техния шедьовър <em>Пикник край пътя</em>.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Криене на явен поглед</strong></p>\n<p> </p>\n<p>В своята класическа работа <em>Холокост и модерност</em> (1989), еврейско-полският социолог Зигмунт Бауман (1925-2017), изгонен от комунистическа Полша през 1968 г., предупреди “знаем какво не знаехме през 1941 г.; че също <em>непредставимото трябва да бъде представено.</em>” Азимов, Лем и братята Стругацки направили точно това. И за да бъдем точни, десетилетия преди Бауман да формулира своето известно предупреждение. Въпросът е дали тези четирима творци и иноватори на глобалната научна фантастика през 20-ти век имали нещо общо с Бауман и помежду си.</p>\n<p> </p>\n<p>На пръв поглед, това изглежда малко вероятно, освен че Лем и Бауман споделят за известно време същата комунистическа Полша като своя родина. Но нека погледнем по-отблизо семейния произход и преживяванията на тези иконични писатели на научна фантастика. Азимов е роден в малкото село Петровичи, днешна Русия, от еврейски родители, говорещи на идиш. Те регистрирали бебето при езическите власти на руски като Исак Иудович Азимов (<em>Исаак Юдович Азимов</em>). В техния ашкеназки шетъл, момчето било известно на идиш като Ицхок Азимов (<em>יצחק</em> <em>אַזימאָװ</em>). Районът бил оспорван между тогава краткотрайно независима Беларус, болшевишка Русия и Полша. За да избягат от безнадеждността и несигурността на Голямата война, която изглеждала, че продължава там без прекъсване, през 1923 г. семейството напуснало Европа и емигрирало в Съединените щати.</p>\n<p> </p>\n<p>Днес, местни историци на културата и литературата, забравили антисемитизма, твърдят, че Азимов принадлежи както на Беларус, така и на Русия. Регионът Смоленск, където се намират Петровичи, принадлежи на исторически етичните беларуски земи. Фамилното име на семейството ясно показва, че те произхождат от беларусоезичен район. То означава “зимни зърна” или <em>азі́міна</em> на беларуски. В контекста на руския език, този термин е <em>озимина</em> и същото на полски, <em>ozimina</em>.</p>\n<p> </p>\n<p>Станислав Лем също е роден от еврейски родители, но напълно асимилиран с полскоговорящата елита в Лвов (в момента, Лвов в западна Украйна). Неговият баща Самуил бил богат УНГ лекар. Преди Голямата война животът бил добър за семейството му в регионалната столица на коронната земя Галиция в Австро-Унгария. Въпреки това, увеличението на политическия и популярния антисемитизъм убедило Самуил да промени правописа на фамилното си име от Лем на Лем. Първата форма била ясно германски термин за “глина”. Но в социалния и етническия контекст на Галиция, тя била интерпретирана като очевиден знак за еврейство, фамилното име произхождащо от идишката дума <em>leym</em> (<em>ליים</em>) за “глина”.</p>\n<p> </p>\n<p>Премахването на обидната “h” позволило да се отрече еврейският му произход. Аргументът бил полезен по време на многобройни погроми в края на Първата световна война и в непосредствения й следващ период, включително антисемитската кървава баня в Лвов през ноември 1918 г. Този ужасен погром се случил, когато независимостта на полската национална държава била обявена. Следователно, родителите на Лем не искали да рискуват и дали на сина си напълно нееврейско име. Станислав е ясно славянско име, най-популярно сред езичниците поляци. В училище в междусъюзническа Полша, Лем посещавал религиозни инструкции по еврейската религия. Но бъдещият писател оцелял по време на последвалите съветски и германски окупации на Лвов с фалшиви “арийски” документи, които го идентифицирали като католик.</p>\n<p> </p>\n<p>Когато семейството осъзнало, че съюзниците се съгласили с включването на източната половина на междусъюзническа Полша в Съветския съюз, те се преместили в втория по важност град на Галиция, който останал в следвоенна Полша, а именно, Краков. По време на войната и веднага след това те преживели лишенията и униженията на съветската власт и се уверили, че се държат настрана от нея.</p>\n<p> </p>\n<p>За разлика от Азимов в Ню Йорк, Лем старши и младши трябвало да скрият еврейския си произход като предпазна мярка. Това било <em>sine qua non</em> предварително условие за оцеляване в времена на активни антисемитски преследвания и унищожение. Нищо не се променило в това отношение нито в комунистическа, нито в посткомунистическа Полша. Лем избягвал всякакви въпроси или дискусии относно еврейския произход на семейството си. Изгонването на евреите през 1968 г. и почти официалното <a href=\"https://www.proquest.com/docview/1297202038\">разследване</a>, което трябваше да потвърди <em>не</em>-еврейския произход на кандидат за президент през 1990 г., потвърдили страховете на Лем, че е по-добре да не се говори нищо за еврейския му произход. Известният писател останал мълчалив по този въпрос до смъртта си.</p>\n<p> </p>\n<p>Братята Стругацки също знаели, че трябва да избягват да разкриват еврейския си произход. Както в комунистическа Полша, еврейството било сериозна социална и политическа отговорност в Съветския съюз. Бащата на братята Натан бил роден в еврейското село Дубовичи, близо до историческия град Глухив в сегашния регион Суми в Украйна. Сега, този район е опасно близо до руско-украинския фронт. Натан възнамерявал да следва стъпките на баща си Залман от Херсон (днешна Украйна), който получил университетско образование и станал адвокат. Но Голямата война, болшевишката революция, гражданската война и партийна работа се опитвали да попречат на Натан да изпълни мечтата си. Той упорствал, посещавайки извънредни и вечерни курсове, когато се появявала възможност.</p>\n<p> </p>\n<p>Политическите чистки и етнически проектирани репресии убедили Натан (който разумно се оженил за руска православна девойка) да даде на синовете си ясно нееврейски имена, популярни сред етническите руснаци. Благодарение на по-ранното решение на Залман, фамилното име на семейството вече било ненатрапчиво славянско. Думата <em>струх</em> (<em>струг</em>) на украински или <em>strug</em> на полски означава традиционния дърводелски инструмент, известен като струг. Семейството добре знаело за Гладомора в съветска Украйна и Холокоста. Освен това, те преживели обсадата на Ленинград (Санкт Петербург). Вместо да предадат този град на германците, съветските власти го защитили на цената на геноцидни загуби сред неговите жители, които страдали от масов глад. Предвоенното цивилно население на града от 3.5 милиона било намалено до десета част от това число. Оставането в сянка и непопадане в етнически или иначе в очите на покорните руски маси било от съществено значение за оцеляването в Съветския съюз. Този тип съответствие отново е изискваната норма в съвременна военна и неоимперска Русия.</p>\n<p> </p>\n<p>Въпреки това, в Съветския съюз било трудно да се скрие произходът си ефективно, поради бюрократичното изискване да се разкрие името на бащата в собственото име. Необходимостта от патроним принудила Аркадий и Борис да добавят “Натаневич” към имената си. Все пак, братята умело избегнали тази необходимост, избирайки да бъдат известни на кориците на съвместно написаните си книги просто като “Братя Стругацки” (<em>Братья Стругацкие</em>) или алтернативно като Аркадий и Борис Стругацки (<em>Аркадий и Борис Стругацкие</em>). В противен случай, когато антисемитски цензор настоявал, писателите прибягвали до акронимите АН и БН в допълнение към общото си фамилно име. Изписването на това “N” било немислимо.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Порочен кръг: между живак, антисемитизъм и геноцид</strong></p>\n<p> </p>\n<p>Имат ли Азимов, Лем и братята Стругацки нещо повече общо от неясно спомняне на еврейския си произход? Всички тези световноизвестни писатели произхождат от земите на бившата Полско-литовска общност. По един или друг начин те били полско-литовски евреи. През 1930-те и 1940-те години, този регион станал известен в Европа като “Кръвни земи”, където геноцидните проекти и окупации на съветските и германските тоталитарни режими пространствено се припокривали в бърза последователност. Лем и братята Стругацки преживели изискванията на тази смъртоносна ситуация в пълна сила и трябвало да навигират по тясната пътека към успеха в следвоенния съветски блок.</p>\n<p> </p>\n<p>Азимов бил спасен от тази трудна съдба, благодарение на благоприятното решение на родителите си да заминат за Америка. Все пак, от пресата; дискусии с еврейски роднини и познати; и като военнослужещ в армията на САЩ, Азимов научил в детайли за Холокоста и унищожението на европейското еврейство под германска окупация. Впоследствие, следвоенните съветски преследвания на евреите в страната многократно попадали на първите страници на американската преса.</p>\n<p> </p>\n<p>Всички четирима автори на научна фантастика наблюдавали или лично преживели модерността и технологията в най-убийствената им острота. Благодарение на това отровно знание, те научили как да “представят непредставимото” преди дори Бауман да формулира своята максима. Както писателите, този социолог принадлежал към същото социално, етническо, постконфесионално обкръжение на полско-литовските евреи, говорещи на идиш. През 1989 г., лекувайки в Университета в Лийдс в Британия, Бауман могъл спокойно да заяви, че модерността, каквато я познаваме днес, произвела Холокоста и също така станала продукт на Холокоста. Част от този процес е любопитната разсеяност на Запада относно почти мигновеното изчезване, по време на Втората световна война, на пълноценната европейска култура на идиш, с 12 милиона говорещи по света.</p>\n<p> </p>\n<p>Оцелелите от Холокоста успели да установят своята Централноевропейска национална държава Израел в Близкия изток. Нацистка Германия и нейният проект за окончателно решение били категорично осъдени на Нюрнбергските процеси. До неотдавна било неприемливо открито да се изразяват антисемитски настроения на Запад, особено в Германия. Сега, за съжаление, табуто изглежда е приключило. Изглежда, че нямало нищо освен образование и морал, за да спре хората да шепнат помежду си, че “Хитлер бил велик лидер” и “евреите заслужавали съдбата си”.</p>\n<p> </p>\n<p>В следвоенните Съединени щати, първоначално нямало пазар за книги за Холокоста. В съветския блок цензорите не позволявали открити дискусии за Шоа. Вместо това – съзнателно или не – Азимов, Лем и братята Стругацки пренесли това горчиво знание под блестящия вид на научна фантастика. В книгите на писателите, ако читателят наблюдава внимателно, гетизацията и дехуманизацията на целевите групи, погромите, етническото прочистване и актовете на геноцид са прецизно изобразени. Тези четирима автори знаели за бъдещето от своя жив настоящ. За съжаление, този настоящ отказва да бъде оставен в миналото. Вместо това, той продължава да става нашето бъдеще. Нека бъдем ясновидци относно ситуацията, ние сме тези, които “<a href=\"https://www.nauka-pan.pl/index.php/nauka/article/view/816\">осъждат хора</a> на тази съдба”.</p>\n<p><strong>Томаш Камусела </strong>е преподавател (професор екстраординарис) по съвременна централна и източна европейска история в Университета в Сейнт Андрюс в Шотландия. Неговите последни томове включват <em>Политика и славянски езици</em> (Routledge 2021), <em>Евразийски империи като планове за Етиопия</em> (Routledge 2021), <em>Езици и национализъм вместо империи</em> (Routledge 2023), <em>Политика на езика и геополитика</em> (Littera 2023), <em>Рисковете на неоимпериализма на Русия</em> (Кристалина 2024) и <em>Папуша / Бронислава Вайс: Сълзи от кръв</em> (Brill 2024). Неговият справочник <em>Думи в пространство и време: Исторически атлас на езиковата политика в съвременна Централна Европа</em> (CEU Press 2021) е наличен като публикация с отворен достъп.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayusr3x5mj2qrhqvstyohwhlg6",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:59:03.845",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayuu3vcr6xwar3d2fj7df3xoqa",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Научната фантастика е жанр, който се стреми да предскаже човешкото бъдеще през призмата на очаквания технологичен напредък. Малко хора осъзнават, че той произлиза от трагичния опит на еврейската общност в Полша-Литва по време на тъмния 20-ти век.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"bg",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:59:03.847",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Из Пољске-Литваније у научну фантастику",
                key:"uid": string:"dd29ba6d-34f7-436e-a832-4101e48c956a",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": null:null,
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayusr3x5mj2qrhqvstyohwhlg6",
                key:"createdAt": string:"2025-02-17T07:24:45.526",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayuu3vcr6xwar3d2fj7df3xoqa",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": null:null,
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"sr",
                key:"updatedAt": null:null,
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Polonya-Litvanya'dan bilim kurguya",
                key:"uid": string:"eb2aa3bc-dc0f-426c-90eb-530fd2aaec5f",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><strong style=\"font-size: inherit;\">Polonya-Litvanya, Rusya ve ABD Arasındaki Aşkenazi Yahudiliği</strong></p>\n<p> </p>\n<p>Erken modern dönemde, dünyanın Yahudilerinin çoğunluğu Polonya Krallığı ve Litvanya Büyük Dükalığı'nın Topluluğu'nda yaşıyordu. Artık unutulmuş olan bu alan, günümüzdeki Letonya ve Estonya'dan kuzeyde, günümüz Moldovası'na kadar güneyde, merkezi Polonya'dan batıda, doğu Ukrayna'ya kadar doğuda uzanıyordu. İngilizce'de bu siyasi yapı Polonya-Litvanya kısaltmasıyla bilinirken, çoğu halef devletinde \"Topluluk\" veya Slavca'da <em>Rech Pospolita</em> olarak adlandırılmaktadır. Tek istisna Polonya'dır; burada Topluluk, mevcut ulusal ana anlatının bir parçası olarak anachronistic bir tanım olan (bölünmeden önceki) Polonya olarak yalnızca iddia edilmektedir.</p>\n<p>18. yüzyılın sonlarında, Rusya - Prusya'nın halef devleti ile birlikte Habsburgların katılımıyla - Polonya-Litvanya'yı bölüştü. Topluluk, Avrupa'nın siyasi haritasından silindi. Bölünme hatları Napolyon Savaşları sırasında değişti ve Viyana Kongresi'nin (1815) ardından istikrar kazandı. Sonuç olarak, Rusya, Polonya-Litvanya topraklarının dörtte birinden fazlasını etkili bir şekilde ilhak etti.</p>\n<p>Sonuç olarak, neredeyse bir milenyum boyunca kendi kasabalarından ayrılmadan, dünyanın çoğu Yahudisi Rus İmparatorluğu içinde kendini buldu. Bu nedenle, günümüzde Aşkenazim'e \"Rus Yahudileri\" demek popüler hale geldi. Ancak bu yanlış bir tanım. Öncelikle, Polonya-Litvanya Yahudiliği'nin üyeleri veya soyundan gelenlerdir. Polonya-Litvanya'nın çoğunluğunun ilhakından sonra, St. Petersburg, Yahudilerin terk etmesinin yasak olduğu Yerleşim Pale'ini oluşturdu. Bu toprak ghetto'su, Rus sınırları içindeki Polonya-Litvanya topraklarıyla örtüşüyordu; kuzeyde Osmanlılardan ve Kırım Hanlığı'ndan alınan Karadeniz kıyısı da dahil. Yahudiler - \"yabancı kafirler\" (<em>innorodtsy</em>) - Rusya'nın kanonik Ortodoks hinterlandının itikadi saflığını kirletmelerinin önlenmesi gerekiyordu, ya da çarlık imparatorluğunun metropolü.</p>\n<p>Yerleşim Pale'i 1917'deki Bolşevik devrimine kadar hayatta kaldı. Polonya-Litvanya'nın aksine, bu toprak ghetto'su hükümet ve Hristiyan nüfusun antisemitik aşırılıklarına karşı hiçbir koruma sunmadı. Hristiyan kiliselerinin iki bin yıllık anti-Yahudi propaganda kampanyası, modern savaş ve nüfus kontrolü biçimleriyle birleşerek 1880'lerde eşi benzeri görülmemiş pogromların ardışık dalgalarına yol açtı. Çarlık otoriteleri kışkırtıcı veya en azından göz yumarak, Hristiyanlar, pale boyunca Yahudi komşularını düzenli olarak dövdü, soydu ve hatta öldürdü.</p>\n<p><strong>Pogromlardan Shoah'a</strong></p>\n<p>Güvenlik, adalet ve refah arayışında, hayatta kalanlar topluca Batı Avrupa ve Amerika'ya gitti. Özellikle Amerika Birleşik Devletleri'ne gittiler. Sonuç olarak, 1920'lerde New York, dünyanın en büyük Yahudi şehri haline geldi. O dönemde, Yahudiler tüm New Yorkluların çoğunluğunu oluşturuyordu. WASP (Beyaz Anglo-Sakson Protestan) Amerikalılarının daha gizli antisemitizmi, Büyük Buhran'ın ardından Polonya-Litvanya Yahudileri ile buluştu. Yeni getirilen kısıtlayıcı göç kotası, Yahudileri de kapsayarak dört on yıl boyunca yürürlükte kaldı. Nazi'ler 1930'larda Yahudilere zulmettiğinde ve sonraki on yılın ilk yarısında Holokost'u gerçekleştirdiğinde, dünyanın önde gelen demokrasisi Yahudilere soğuk bir omuz çevirdi.</p>\n<p>Holokost'tan önce, Üçüncü Reich ve Sovyetler Birliği'nin iki totaliter gücü 1939'da bir ittifak kurdu. Bu temelde, Hitler ve Stalin Orta Avrupa'yı fethetti ve bölüştü. Bu totaliter ittifakın bir parçası olarak, Sovyetler, Almanya'dan antisemitizmi kolayca benimsediler. Sovyet imparatorluğunda Yahudilerin yok edilmesi gerekmiyordu, ancak resmi güvensizlik, özellikle fethedilen topraklardan olmak üzere, Yahudilerin Sibirya ve Orta Asya'ya kitlesel sürgünlerine yol açtı. Bu cezai (veya Sovyet propagandasının kelime dağarcığında \"yeniden eğitim\") önlemi, bu Yahudi sürgünleri Holokost'tan kurtardı, eğer sürgün ve gulag toplama kamplarının sıkıntılarını atlatabilirlerse.</p>\n<p>İkinci Dünya Savaşı'ndan sonra, Holokost hayatta kalanları ve yukarıda bahsedilen Yahudi sürgünleri, Sovyetler Birliği'nde ve Sovyet bloğunda, özellikle Polonya'da, Yidiş dili topluluklarını ve kültürel yaşamlarını yeniden yaratmaya çalıştılar. Savaş öncesi canlı \"Yidişland\"ın soluk gölgesi, Polonya-Litvanya topraklarıyla sıkı bir şekilde örtüşüyordu. Moskova, Sovyetler Birliği'nde birkaç yıl boyunca zayıf bir canlanmaya izin verdi. Ancak, 1950'lerin başında, ülkenin Yidiş konuşan Yahudi elitleri idam edildi, birçok düşük rütbeli Yahudi yetkili ise gulag kamplarında on yıllar boyunca hapis cezasına çarptırıldı. Sovyet örneğini takip ederek, Çekoslovakya, Macaristan ve Romanya'da benzer \"anti-Siyonist eylemler\" gerçekleşti. Bu antisemitik eylemlerin en sonuncusu, 1968'de, komünist Polonya'da hala var olan Yidişland'ın son ateşini söndürdü.</p>\n<p><strong>Merkürlü insanlar</strong></p>\n<p>Yuri Slezkine, Sovyetler Birliği'nden kaçan Yahudi kökenli bir Amerikalı tarihçidir. 2004 tarihli monografisi <em>The Jewish Century</em>'de, Yahudilerin, Ermeniler, denizaşırı Çinliler ve Romanlar ile birlikte, küreselleşmiş modernitenin \"Merkürlü halklarından\" biri olduğunu öne sürdü. Bir arketip ara eleman olarak, ticaret, eğitim ve finansal hizmetler aracılığıyla bu Merkürlü halklar, dünyanın diğer uluslarını günümüzün küresel topluluğuna bağlamıştır. Örneğin, akademik araştırma, bankacılık, girişimcilik, ticaret ve pazarlama gibi birçok gelenek ve uygulama, Yidişland'da, ister yeshiva'da, pazar yerlerinde veya bir zamanlar Yidişland'da gelişen uluslararası Yahudi tüccar ve banker ağları içinde ortaya çıkmıştır.</p>\n<p> </p>\n<p>Holokost'tan önce, bu tür ağlar, uzak bir shtetl'deki çaresiz yoksul Yahudi seyyahından, Fransız Rivierası'nda tatil yapmayı seven zengin bir Yahudi yatırımcıya kadar uzanıyordu. İlk küreselleşme çağının zirve noktasında, Büyük Savaş'tan önce, bu canlı bireyselleşmiş ekonomik ve kültürel bağlantılar, fikirlerin, malların ve yatırımların Rus İmparatorluğu'nun en uzak köşelerinden Batı Avrupa, Kuzey Amerika, birçok Latin Amerika devleti, Mandat Filistin, Güney Afrika, Kenya ve Avustralya'ya kadar değişimini sağladı.</p>\n<p>Holokost, Yidişland'ı ve onun sakinlerini ortadan kaldırdı. Ancak, onlar tarafından yaratılan ve yüzyıllar boyunca işletilen ağlar hâlâ var. Şimdi, modernliği Yahudilerden öğrenen (ve çoğu zaman bunu kabul etmeden çalan) diğer etnik kökenlerden gelen yeni gelenlerle doludur. Günümüzde, Küresel Kuzey'de, neredeyse tüm nüfus yüksek eğitimli ve uluslararası ticaret ve iletişim yöntemleriyle tanışmıştır. Hepsi, modernliğin dünya çapındaki Merkürlü loncasının üyeleri haline geldi. Küresel Güney'deki elitler için de aynı şey geçerlidir; artan sayıda tam ilkokul ve daha ileri eğitim almış insanla birlikte.</p>\n<p><strong>Bilim kurgu mu yoksa gözlemlenen gerçeklik mi?</strong></p>\n<p>Bilim kurgu, kendini bilen yazarlarla tanımlanmış bir tür olarak, genellikle Amerika Birleşik Devletleri'nde, savaşlar arası dönemde ortaya çıktı. İki savaş sonrası on yıl, bilim kurgunun altın çağına işaret etti ve bu türün Britanya ve Batı Avrupa'ya yayılmasını sağladı. Bu dönem, üretken Amerikalı yazar Isaac Asimov (1920-1992) ile güçlü bir şekilde ilişkilidir. 1942'de, galaktik imparatorlukların yükselişini ve düşüşünü anlatan ünlü <em>Foundation</em> kitap serisini (1951-1993) yazmaya başladı. Dahası, ikonik hikaye derlemesi <em>I, Robot</em>'da (1950), Asimov robotların üç yasasını formüle etti. Bugüne kadar bu yasalar, robotlar ve yapay zeka üzerine etik ve gelişim tartışmalarının merkezini oluşturmaktadır.</p>\n<p> </p>\n<p>Sovyet sosyalist gerçekçilik dogması açısından, bilim kurgu, sosyalist blokta şüpheli bir türdü; Marxizm-Leninizmin ana ideolojik ilkeleriyle paylaşılan teknolojik iyimserliğine rağmen. 1956'da dogmatik Stalinizm'in resmi sona ermesinin ardından gelen siyasi ısınma döneminde, bilim kurgu, dünya çapında komünizm için geleceğe yönelik Sovyet vizyonunun ayrılmaz bir parçası olarak temkinli bir şekilde benimsenmiştir. Bu türde denemeler yapan birçok Sovyet yazar olmasına rağmen, \"belles lettres\" okuyucuları ve küresel gözlemcileri açısından, Sovyet bilim kurgu, Strugatski kardeşlerle, yani Arkady (1925-1991) ve Boris (1933-2012) ile eş anlamlı hale geldi. 1972 tarihli korkutucu romanları <em>Roadside Picnic</em>, alt tür olarak post-apokaliptik kurgunun öncüsüydü. Ancak daha da önemlisi, bu kitap şimdi Çernobil nükleer felaketini (1986) önceden haber veren bir eser olarak okunmaktadır; bu felaket, Sovyetler Birliği'nin dağılmasına önemli ölçüde katkıda bulunmuştur.</p>\n<p> </p>\n<p>Son olarak, bilim kurgu, 1960'lar ve 1970'lerde ana akım edebiyatın bir parçası olarak kabul edildi. Bu başarı, büyük ölçüde Polonyalı bilim kurgu yazarı Stanisław Lem'in (1921-2006) eserlerine borçludur. En ünlü romanı <em>Solaris</em> (1961), bilinçli bir şekilde sanatsal prozayla yazılmış ve tür dışı bir şekilde inşa edilmiştir. Bu, tür dışı yazarların bilim kurgu yazabileceğini veya eserlerinde onun unsurlarını benimseyebileceğini göstermiştir. Dünya edebiyatına benzer bir hizmet, Gabriel Garcia Marquez tarafından, \"büyülü gerçekçilik\" olarak adlandırılan ve yüksek edebiyat için fanteziyi fiilen benimseyen eserleriyle gerçekleştirilmiştir.</p>\n<p> </p>\n<p>Bilim kurgu yazılarında, Lem tam gelişmiş karakterler sunmuş ve gelecekle ilgili karamsarlık konusunda çekinmemiştir. Her iki özellik de ana akım edebiyatın karakteristikleridir ve insan durumunu uygun bir şekilde yansıtır. Bu edebi gelişim yönü, Lem'i Polonya'daki komünist \"kültürel üretim\" kontrolörlerine sevdirmedi. Sonuçta, komünist geleceğin bir işçi cenneti olarak propagandası yapılıyordu. Lem, bunun bir aptal cenneti veya bir \"bulut kukla ülkesi\" olacağını uyardı. Bu farkındalık, edebiyat ve bilim kurgunun tür ghetto'sundan uzaklaşma yolunda bir adım daha oldu.</p>\n<p> </p>\n<p>Lem'in karamsarlığı, <em>Solaris</em>'te, uzaylı zekayla iletişimin imkansızlığı olarak ortaya çıktı. Bu, kitaplarının leitmotifi haline geldi ve Strugatski kardeşleri, başyapıtları <em>Roadside Picnic</em>'e giden yolda teşvik etti.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Açıkta saklanmak</strong></p>\n<p> </p>\n<p>Yahudi-Polonyalı sosyolog Zygmunt Bauman (1925-2017), 1989 tarihli klasik eseri <em>Holocaust and Modernity</em>'de, 1968'de komünist Polonya'dan sürgün edilen, \"1941'de bilmediğimiz şeyi biliyoruz; o da <em>hayal edilemeyen hayal edilmelidir.</em>\" uyarısında bulundu. Asimov, Lem ve Strugatski kardeşler tam olarak bunu yaptılar. Ve bu konuda, Bauman'ın ünlü uyarısını formüle etmesinden on yıllar önce. Bu dört yaratıcının ve 20. yüzyıldaki küresel bilim kurgunun yenilikçilerinin Bauman ve birbirleriyle ortak bir noktası olup olmadığı sorusu ortaya çıkıyor.</p>\n<p> </p>\n<p>İlk bakışta, bu pek olası görünmüyor; Lem ve Bauman'ın bir süre aynı komünist Polonya'yı vatan olarak paylaşmaları dışında. Ancak bu ikonik bilim kurgu yazarlarının aile geçmişine ve yaşanmış deneyimlerine daha yakından bakalım. Asimov, günümüzde Rusya'da bulunan Petrovichi adlı küçük bir köyde, Yidiş konuşan Yahudi ebeveynlere doğdu. Aile, bebeği Rusça olarak Isaak Iudovich Azimov (<em>Исаак Юдович Азимов</em>) olarak kayıt ettirdi. Aşkenazi shtetl'lerinde, çocuk Yidişçe'de Yitskhok Azimov (<em>יצחק</em> <em>אַזימאָװ</em>) olarak biliniyordu. Bölge, o zamanlar kısa süreli bağımsız Belarus, Bolşevik Rusya ve Polonya arasında tartışmalıydı. Büyük Savaş'ın umutsuzluğu ve belirsizliğinden kaçmak için, 1923'te aile Avrupa'dan ayrılıp Amerika'ya göç etti.</p>\n<p> </p>\n<p>Bugün, kültür ve edebiyat tarihçileri, antisemitizmi unutarak, Asimov'u hem Belarus hem de Rusya için sahipleniyorlar. Petrovichi'nin bulunduğu Smolensk bölgesi, tarihsel olarak etnik Belarus topraklarına aittir. Ailenin soyadı, Belarusça konuşan bir bölgeden geldiklerini açıkça göstermektedir. Bu, \"kış tahılları\" anlamına gelir veya Belarusça'da <em>азіміна</em> olarak bilinir. Buna karşılık, Rusça'da bu terim <em>озимина</em> ve Polonya'da da <em>ozimina</em> olarak geçmektedir.</p>\n<p> </p>\n<p>Stanisław Lem de Yahudi ebeveynlere doğdu, ancak Lwów'daki (günümüzde Batı Ukrayna'da Lviv) Polonya konuşan elit ile tamamen asimile oldu. Babası Samuel, zengin bir KBB doktoruydu. Büyük Savaş'tan önce, ailesi Avusturya-Macaristan'daki Galicia taç topraklarının bölgesel başkentinde iyi bir yaşam sürüyordu. Ancak, siyasi ve popüler antisemitizmin artışı, Samuel'i soyadını Lehm'den Lem'e değiştirmeye ikna etti. İlk form, \"kil\" anlamına gelen açıkça Alman bir terimdi. Ancak Galicia'nın sosyal ve etnik bağlamında, bu, Yahudiliğin açık bir işareti olarak yorumlandı; soyadı, Yidişçe'deki <em>leym</em> (<em>ליים</em>) kelimesinden geliyordu.</p>\n<p> </p>\n<p>Rahatsız edici \"h\" harfini bırakmak, Yahudi kökenini inkar etme olanağı sağladı. Bu argüman, Birinci Dünya Savaşı'nın sonunda ve hemen sonrasında, Lwów'daki Kasım 1918'deki antisemitik kan banyosu da dahil olmak üzere birçok pogrom sırasında işe yaradı. Bu korkunç pogrom, Polonya ulus-devletinin bağımsızlığının ilan edildiği sırada gerçekleşti. Bu nedenle, Lem'in ebeveynleri şanslarını riske atmadı ve oğullarına tamamen Yahudi olmayan bir ilk isim verdiler. Stanisław, açıkça Slavca bir isimdir ve en çok Hristiyan Polonyalılar arasında popülerdir. Savaşlar arası Polonya'da okulda, Lem, Yahudi dininde dini eğitim aldı. Ancak, gelecekteki yazar, Lwów'un sonraki Sovyet ve Alman işgallerinden sahte \"Arian\" belgeleriyle kurtuldu; bu belgeler onu Katolik olarak tanımlıyordu.</p>\n<p> </p>\n<p>Aile, Müttefiklerin savaşlar arası Polonya'nın doğu yarısını Sovyetler Birliği'ne dahil etme konusunda anlaştığını fark ettiğinde, savaş sonrası Polonya içinde kalan Galicia'nın ikinci en önemli şehri olan Kraków'a taşındılar. Savaş sırasında ve hemen sonrasında, Sovyet yönetiminin sıkıntılarını ve aşağılamalarını yaşadılar ve ondan uzak durmaya özen gösterdiler.</p>\n<p> </p>\n<p>Asimov'un New York'taki durumunun aksine, Lem ve babası, Yahudi kökenlerini gizlemek zorunda kaldılar. Bu, aktif antisemitik zulümler ve yok etme dönemlerinde hayatta kalmanın <em>sine qua non</em> ön koşuluydu. Bu konuda, ne komünist ne de post-komünist Polonya'da bir şey değişmedi. Lem, ailesinin Yahudi kökeni hakkında herhangi bir soru veya tartışmadan uzak durdu. 1968'deki Yahudi sürgünü ve 1990'daki bir başkan adayının <em>non</em>-Yahudi kökenini doğrulamak için yapılması planlanan <a href=\"https://www.proquest.com/docview/1297202038\">soruşturma</a>, Lem'in Yahudi kökeni hakkında hiçbir şey söylemenin daha iyi olduğunu düşündüğünü doğruladı. Ünlü yazar, bu konuda ölümüne kadar sessiz kaldı.</p>\n<p> </p>\n<p>Strugatski kardeşler de Yahudi kökenlerini ifşa etmekten kaçınmaları gerektiğini biliyorlardı. Komünist Polonya'da olduğu gibi, Sovyetler Birliği'nde de Yahudilik ciddi bir sosyal ve siyasi yükümlülük idi. Kardeşlerin babası Nathan, günümüzde Ukrayna'nın Sumy bölgesindeki tarihi Hlukhiv kasabasına yakın Dubovychi adlı Yahudi köyünde doğdu. Şimdi, bu bölge Rusya-Ukrayna cephesine tehlikeli derecede yakındır. Nathan, Kherson'dan (günümüzdeki Ukrayna) babası Zalman'ın izinden gitmeyi, üniversite eğitimi almayı ve avukat olmayı planlıyordu. Ancak, Büyük Savaş, Bolşevik devrimi, iç savaş ve parti çalışmaları, Nathan'ın hayalini gerçekleştirmesini engellemek için planlandı. Her fırsatta, uzaktan eğitim ve akşam kurslarına katılarak azimle devam etti.</p>\n<p> </p>\n<p>Siyasi tasfiyeler ve etnik olarak tasarlanmış baskılar, Nathan'ı (akıllıca bir Rus Ortodoks kızıyla evlendi) oğullarına etnik Ruslar arasında popüler olan açıkça Yahudi olmayan ilk isimler vermeye ikna etti. Zalman'ın daha önceki kararı sayesinde, ailenin soyadı zaten göze çarpmayan bir Slavca isimdi. Ukraynaca'da <em>struh</em> (<em>струг</em>) veya Polonya'da <em>strug</em>, geleneksel bir ahşap işleme aracı olan bir çekme bıçağını ifade eder. Aile, Sovyet Ukrayna'daki Holodomor ve Holokost hakkında iyi bilgi sahibiydi. Üstüne üstlük, Leningrad (St. Petersburg) kuşatmasını yaşadılar. Sovyet otoriteleri, bu şehri Almanlara teslim etmek yerine, sakinleri arasında kitlesel açlıkla birlikte soykırıma varan kayıplar pahasına savundu. Şehrin savaş öncesi sivil nüfusu 3.5 milyon, bu sayının onda birine düşmüştü. Düşük profilde kalmak ve itaatkâr Rus kitlelerinden etnik veya başka bir şekilde sıyrılmamak, Sovyetler Birliği'nde hayatta kalmak için çok önemliydi. Bu tür bir uyum, günümüzdeki savaş yanlısı ve neo-emperyal Rusya'da da gerekli normdur.</p>\n<p> </p>\n<p>Ancak, Sovyetler Birliği'nde, kökeninizi etkili bir şekilde gizlemek zordu; çünkü kendi adınızda babanın adını açıklama bürokratik gerekliliği vardı. Patronimik gerekliliği, Arkady ve Boris'in adlarına \"Natanovich\" eklemelerini zorunlu kıldı. Ancak, kardeşler bu gereklilikten akıllıca kaçındılar ve ortak yazdıkları kitapların kapaklarında \"Strugatsky Kardeşler\" (<em>Братья Стругацкие</em>) veya alternatif olarak Arkady ve Boris Strugatsky (<em>Аркадий и Борис Стругацкие</em>) olarak tanınmayı tercih ettiler. Aksi takdirde, antisemitik bir sansürcü ısrar ettiğinde, yazarlar, paylaşılan soyadlarına ek olarak AN ve BN kısaltmalarını kullanmaya başvuruyorlardı. Bu \"N\" harfini yazmak ise söz konusu değildi.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Kötü döngü: cıva, antisemitizm ve soykırım arasında</strong></p>\n<p> </p>\n<p>Asimov, Lem ve Strugatski kardeşlerin, Yahudi kökenleriyle ilgili belirsiz bir hatıra dışında daha fazla ortak noktası var mı? Bu dünya çapında tanınmış yazarların hepsi, eski Polonya-Litvanya Topluluğu topraklarından gelmektedir. Bir şekilde veya başka bir şekilde, Polonya-Litvanya Yahudileriydiler. 1930'lar ve 1940'larda, bu bölge, Sovyet ve Alman totaliter rejimlerinin soykırım projelerinin ve işgallerinin hızlı bir şekilde örtüştüğü Avrupa'nın kötü şöhretli \"Kanlı Toprakları\" haline geldi. Lem ve Strugatski kardeşler, bu ölümcül durumun zorunluluklarını tam anlamıyla deneyimlediler ve savaş sonrası Sovyet bloğunda başarıya giden dar yolu aşmak zorunda kaldılar.</p>\n<p> </p>\n<p>Asimov, ailesinin Amerika'ya gitme konusundaki şanslı kararı sayesinde bu zor kaderden kurtuldu. Ancak, basından; Yahudi akrabaları ve tanıdıklarıyla yapılan tartışmalardan; ve ABD ordusunda bir asker olarak, Asimov, Holokost ve Alman işgali altındaki Avrupa Yahudilerinin yok edilmesi hakkında ayrıntılı bilgi edindi. Sonrasında, savaş sonrası Sovyetlerin ülkedeki Yahudilere yönelik zulümleri, defalarca ABD basınının manşetlerine çıktı.</p>\n<p> </p>\n<p>Dört bilim kurgu yazarı da moderniteyi ve teknolojiyi en öldürücü keskinliğinde gözlemledi veya kişisel olarak deneyimledi. Bu zehirli bilgi sayesinde, \"hayal edilemeyeni hayal etmeyi\" öğrendiler; Bauman'ın bu ilkesini formüle etmesinden çok önce. Yazarlar gibi, bu sosyolog da Polonya-Litvanya'nın Yidiş konuşan Aşkenazi Yahudilerinin aynı sosyal, etnik, post-itikadi ortamına aitti. 1989'da Britanya'daki Leeds Üniversitesi'nde ders verirken, Bauman, modernitenin bugünkü haliyle Holokost'u ürettiğini ve aynı zamanda Holokost'un bir ürünü haline geldiğini güvenle ifade edebiliyordu. Bu sürecin bir parçası, Batı'nın İkinci Dünya Savaşı sırasında tam teşekküllü Yidiş dili Avrupa kültürünün, dünya çapında 12 milyon konuşmacıyla, neredeyse anında kaybolmasına dair tuhaf bir dikkatsizliktir.</p>\n<p> </p>\n<p>Holokost hayatta kalanları, Orta Doğu'da kendi Orta Avrupa ulus-devletleri İsrail'i kurmayı başardılar. Nazi Almanyası ve Nihai Çözüm programı, Nuremberg Mahkemeleri'nde şiddetle kınandı. Yakın zamana kadar, Batı'da, özellikle Almanya'da, açıkça antisemitik duyguları dile getirmek kabul edilemezdi. Şimdi, ne yazık ki, bu tabu sona ermiş gibi görünüyor. Görünüşe göre, insanların birbirlerine \"Hitler büyük bir liderdi\" ve \"Yahudiler kaderlerini hak ediyordu\" diye fısıldamalarını durduracak tek şey eğitim ve ahlak kalmıştı.</p>\n<p> </p>\n<p>Savaş sonrası Amerika Birleşik Devletleri'nde, başlangıçta Holokost hakkında kitaplar için bir pazar yoktu. Sovyet bloğunda sansürcüler, Shoah hakkında açık tartışmalara izin vermedi. Bunun yerine - bilinçli veya bilinçsiz - Asimov, Lem ve Strugatski kardeşler, bu acı bilgiyi bilim kurgunun parıltılı kılıfı altında kaçırdılar. Yazarların kitaplarında, okuyucu dikkatle gözlemlediğinde, hedef grupların ghettoizasyonu ve insanlıktan çıkarılması, pogromlar, etnik temizlik ve soykırım eylemleri titizlikle tasvir edilmektedir. Bu dört yazar, yaşadıkları mevcut durumdan geleceği biliyorlardı. Ne yazık ki, bu mevcut durum geçmişe terk edilmeyi reddediyor. Bunun yerine, sürekli olarak geleceğimiz haline geliyor. Durumu net bir şekilde ifade edelim, bu kaderi insanlara \"verme\" konusunda biziz.</p>\n<p><strong>Tomasz Kamusella </strong>İskoçya'daki St Andrews Üniversitesi'nde Modern Orta ve Doğu Avrupa Tarihi'nde Okutman (Profesör Extraordinarius) olarak görev yapmaktadır. Son eserleri arasında <em>Politics and the Slavic Languages</em> (Routledge 2021), <em>Eurasian Empires as Blueprints for Ethiopia</em> (Routledge 2021), <em>Languages and Nationalism Instead of Empires</em> (Routledge 2023), <em>Politika gjuhësore dhe gjeopolitika</em> (Littera 2023), <em>Rreziqet e neoimperializmit rus</em> (Kristalina 2024) ve <em>Papusza / Bronisława Wajs: Tears of Blood</em> (Brill 2024) bulunmaktadır. Referans eseri <em>Words in Space and Time: A Historical Atlas of Language Politics in Modern Central Europe</em> (CEU Press 2021) açık erişim yayını olarak mevcuttur.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayusr3x5mj2qrhqvstyohwhlg6",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:52:37.493",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayuu3vcr6xwar3d2fj7df3xoqa",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Bilim kurgu, beklenen teknolojik ilerleme aracılığıyla insan geleceğini tahmin etmeyi amaçlayan bir türdür. Az sayıda insan, Polonya-Litvanya'nın Yahudi topluluğunun karanlık 20. yüzyıldaki trajik deneyiminden doğduğunu fark eder.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"tr",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:52:37.495",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Iz Poljske-Litvanije do znanstvene fantastike",
                key:"uid": string:"ff34ab65-e965-40d6-99ee-c84a14a7be1c",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><strong style=\"font-size: inherit;\">Aškenazijski Židovi između Poljske-Litvanije, Rusije i SAD-a</strong></p>\n<p> </p>\n<p>U ranom modernom razdoblju, većina svjetskih Židova živjela je u Commonwealthu Kraljevine Poljske i Velikog vojvodstva Litvanije. Ovo sada zaboravljeno kraljevstvo protezalo se od današnje Latvije i Estonije na sjeveru do današnje Moldavije na jugu, i od središnje Poljske na zapadu do istočne Ukrajine na istoku. Na engleskom jeziku, politička jedinica poznata je pod skraćenim nazivom Poljska-Litvanija, dok je u većini nasljednih političkih jedinica nazvana \"Commonwealth\" ili <em>Rech Pospolita</em> na slavenskim jezicima. Jedina iznimka je Poljska, gdje se Commonwealth isključivo smatra dijelom trenutne nacionalne glavne naracije pod anahronističkom oznakom (pre-particija) Poljska.</p>\n<p>U kasnom 18. stoljeću, Rusija – uz nasljednu političku jedinicu Prusku i sudjelovanje Habsburgovaca – podijelila je Poljsku-Litvaniju. Commonwealth je izbrisan s političke karte Europe. Granice podjele promijenile su se tijekom Napoleonovih ratova prije nego što su se stabilizirale nakon Bečkog kongresa (1815). Kao rezultat toga, Rusija je učinkovito anektirala više od četiri petine poljsko-litvanske teritorije.</p>\n<p>U tom smislu, bez napuštanja svojih rodnih gradova gotovo tisuću godina, većina svjetskih Židova našla se unutar Ruske Imperije. Kao rezultat toga, danas je popularno nazivati Aškenazije \"ruskim Židovima\". Ipak, to je pogrešno. Prvo, oni su članovi ili potomci poljsko-litvanske židovske zajednice. Nakon aneksije većine Poljske-Litvanije, Sankt Peterburg je stvorio Pale of Settlement, iz kojeg su Židovima zabranili izlazak. Ovaj teritorijalni geto poklapao se s poljsko-litvanskim zemljama unutar ruskih granica, uključujući sjevernu obalu Crnog mora koja je tada oduzeta od Osmanlija i Krimskog kanata. Židovi – kao \"strani nevjernici\" (<em>innorodtsy</em>) – morali su biti spriječeni da onečišćuju konfesionalnu čistoću Ruske kanonski pravoslavne unutrašnjosti, ili metropole carističke imperije.</p>\n<p>Pale je preživio do boljševičke revolucije 1917. godine. Za razliku od Poljske-Litvanije, ovaj teritorijalni geto nije nudio zaštitu od vlade i antisemitskih ekscesa kršćanske populacije. Dvotisućljetna kampanja kršćanskih crkava protiv Židova, u kombinaciji s modernim oblicima ratovanja i kontrole populacije, rezultirala je uzastopnim valovima bez presedana pogroma tijekom 1880-ih. Uz poticanje carističkih vlasti ili barem zatvaranje očiju, kršćani su redovito napadali, pljačkali pa čak i ubijali svoje židovske susjede širom pale.</p>\n<p><strong>Od pogroma do Šoah</strong></p>\n<p>U potrazi za sigurnošću, pravdom i prosperitetom, preživjeli su masovno napustili za Zapadnu Europu i Ameriku. Otišli su posebno u Sjedinjene Američke Države. Kao rezultat toga, 1920-ih, New York je postao najveći židovski grad na svijetu. U to vrijeme, Židovi su činili većinu svih Newyorčana. Skriveni antisemitski sentiment WASP (akronim za bijele anglosaksonske protestante) Amerikanaca sustigao je poljsko-litvanske Židove nakon Velike depresije. Novoinstituirane restriktivne imigracijske kvote koje su također obuhvaćale Židove ostale su na snazi četiri desetljeća. Kada su nacisti progonili Židove tijekom 1930-ih i provodili Holokaust u prvoj polovici sljedeće dekade, vodeća svjetska demokracija okrenula je hladan ramena prema Židovima.</p>\n<p>Prije Holokausta, dvije totalitarne sile Trećeg Reicha i Sovjetskog Saveza sklopile su savez 1939. Na toj osnovi, Hitler i Staljin osvojili su i podijelili Srednju Europu. Kao dio ovog totalitarnog saveza, Sovjeti su rado usvojili antisemitizam iz Njemačke. U sovjetskom carstvu Židovi nisu trebali biti istrebljeni, ali službeno nepovjerenje dovelo je do masovnih protjerivanja Židova u Sibir i Srednju Aziju, posebno iz osvojenih teritorija. Ova kaznena (ili u vokabularu sovjetske propagande, \"re-educacija\") mjera paradoksalno je spasila ove židovske protjeranike od Holokausta, pod uvjetom da su preživjeli nevolje egzila i gulag koncentracijskih logora.</p>\n<p>Nakon Drugog svjetskog rata, preživjeli Holokausta i spomenuti židovski protjeranici pokušali su obnoviti svoje zajednice i kulturni život na jidišu u Sovjetskom Savezu i širom sovjetskog bloka, posebno u Poljskoj. blijeda sjena predratnog živahnog \"Yiddishlanda\" čvrsto se poklapala s poljsko-litvanskim zemljama. Moskva je dopustila slabu obnovu nekoliko godina u samom Sovjetskom Savezu. No, na prijelazu 1950-ih, židovska elita koja govori jidiš u zemlji je pogubljena, dok su brojni niže rangirani židovski dužnosnici osuđeni na desetljeća u gulag logorima. Slijedeći sovjetski primjer, slične \"anti-cionističke akcije\" uslijedile su u Čehoslovačkoj, Mađarskoj i Rumunjskoj. Posljednja od tih antisemitskih akcija, 1968. godine, ugasila je posljednji plamen Yiddishlanda koji je još uvijek opstajao u komunističkoj Poljskoj.</p>\n<p><strong>Merkurijski narod</strong></p>\n<p>Yuri Slezkine je američki povjesničar židovskog podrijetla koji je pobjegao iz Sovjetskog Saveza. U svojoj monografiji iz 2004. <em>Židovski stoljeće</em>, predložio je da su Židovi jedan od \"merkurijskih naroda\" globalizirane modernosti, uz Armene, prekomorske Kineze i Rome. Kao arhetipski posrednik, kroz trgovinu, obrazovanje i financijske usluge, ovi merkurijski narodi povezali su druge nacije svijeta u današnju globalnu zajednicu. Na primjer, mnoge običaje i prakse akademskog istraživanja, bankarstva, poduzetništva, trgovine i marketinga prvi su se pojavili u židovskim štetlima, bilo u ješivama, tržnim trgovima ili unutar transnacionalnih mreža židovskih trgovaca i bankara koji su nekada cvjetali širom Yiddishlanda.</p>\n<p> </p>\n<p>Prije Holokausta, takve su mreže protezale se od očajnog siromašnog židovskog trgovca u udaljenom štetlu do bogatog židovskog investitora koji je uživao na odmoru na Francuskoj rivijeri. Na vrhuncu prvog doba globalizacije, prije Velikog rata, ova živahna mreža individualiziranih ekonomskih i kulturnih veza omogućila je razmjenu ideja, dobara i ulaganja iz najudaljenijih dijelova Ruske Imperije do Zapadne Europe, Sjeverne Amerike, brojnih latinoameričkih država, Mandatne Palestine, Južne Afrike, Kenije i Australije.</p>\n<p>Holokaust je iskorijenio Yiddishland i njegove stanovnike. Ipak, mreže koje su stvorili i vodili stoljećima ostaju. Sada su ih zaposjeli novopridošlice drugih etničkih pozadina koji su naučili (i često ukrali bez priznanja) modernost od Židova. Danas, u Globalnom sjeveru, praktički su svi stanovnici visoko obrazovani i upoznati s metodama međunarodne trgovine i komunikacija. Svi su postali članovi svjetske merkurijske cehovske modernosti. Isto vrijedi i za elite u Globalnom jugu, uz rastući broj ljudi s punim osnovnim i daljnjim obrazovanjem.</p>\n<p><strong>Znanstvena fantastika ili promatrana stvarnost?</strong></p>\n<p>Znanstvena fantastika kao definirani žanr s samosvjesnim piscima pojavila se u međuratnom razdoblju, većinom u Sjedinjenim Američkim Državama. Dvije poslijeratne dekade označile su zlatno doba znanstvene fantastike, uključujući širenje ovog žanra u Britaniju i Zapadnu Europu. Ovo razdoblje snažno se povezuje s plodnim američkim piscem Isaacom Asimovom (1920-1992). Godine 1942. počeo je pisati priče koje su stvorile njegovu prepoznatljivu seriju knjiga <em>Fundacija</em> (1951-1993), koja kronizira uspon i pad galaktičkih carstava. Štoviše, u ikoničnoj zbirci priča <em>Ja, robot</em> (1950), Asimov je formulirao tri zakona robotike. Do danas, ti zakoni čine srž rasprava o etici i razvoju robota i AI.</p>\n<p> </p>\n<p>Iz perspektive sovjetske dogme socijalističkog realizma, znanstvena fantastika bila je sumnjiv žanr u socijalističkom bloku, bez obzira na njezin tehnološki optimizam koji je dijeljen s glavnim ideološkim načelima marksizma-lenjinizma. U razdoblju političkog otopljavanja koje je uslijedilo nakon službenog kraja dogmatičnog staljinizma 1956. godine, znanstvena fantastika je oprezno prihvaćena kao sastavni dio budućnosno orijentirane sovjetske vizije svjetskog komunizma. Unatoč brojnim sovjetskim piscima koji su pokušali svoje sreće u ovom žanru, iz perspektive čitatelja i globalnih promatrača \"belles lettres\", sovjetska znanstvena fantastika postala je sinonim za braću Strugatski, naime, Arkadija (1925-1991) i Borisa (1933-2012). U njihovom zloslutnom romanu iz 1972. <em>Putni piknik</em>, tandem je predvidio podžanr post-apokaliptične fikcije. No, što je još važnije, ova knjiga se sada čita kao predskazanje nuklearne katastrofe u Černobilu (1986), koja je odlučujuće doprinijela raspadu Sovjetskog Saveza.</p>\n<p> </p>\n<p>Na kraju, znanstvena fantastika postala je prihvaćena kao dio mainstream književnosti tijekom 1960-ih i 1970-ih. Ovaj uspjeh ostvario se uglavnom zahvaljujući poljskom autoru znanstvene fantastike Stanisławu Lemu (1921-2006). Njegov najpoznatiji roman <em>Solaris</em> (1961) konstruiran je i napisan na ne-žanrovski način s svjesnom upotrebom umjetničke proze. Pokazao je da ne-žanrovski pisci mogu pisati znanstvenu fantastiku ili prihvatiti njezine elemente u svojim djelima. Sličnu uslugu svjetskoj književnosti pružio je Gabriel Garcia Marquez koji je u onome što je postalo \"magični realizam\" de facto zagovarao fantaziju za visoku književnost.</p>\n<p> </p>\n<p>U svojim djelima znanstvene fantastike, Lem je ponudio potpuno razvijene likove i nije se ustručavao od pesimizma o budućnosti. Obe osobine karakteristične su za mainstream književnost i prikladno odražavaju ljudsko stanje. Ova pravcu književnog razvoja nije pridobila Lema kod komunističkih kontrolora \"kulturne proizvodnje\" u Poljskoj. Na kraju, komunistička budućnost propagirana je kao raj za radnike. Lem je upozorio da će to biti raj za budale ili neka \"zemlja oblaka kukavica\". Ovo shvaćanje bio je još jedan korak prema književnosti i daleko od žanrovskog geta znanstvene fantastike.</p>\n<p> </p>\n<p>Lemov pesimizam očitovao se u <em>Solaris</em> kao nemogućnost komunikacije s vanzemaljskom inteligencijom. To je postalo leitmotiv njegovih knjiga, koje su potaknule braću Strugatski na putu prema njihovom remek-djelu <em>Putni piknik</em>.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Skriveni na vidiku</strong></p>\n<p> </p>\n<p>U svom klasičnom djelu <em>Holokaust i modernost</em> (1989), židovsko-poljski sociolog Zygmunt Bauman (1925-2017), protjeran iz komunističke Poljske 1968. godine, upozorio je \"znamo što nismo znali 1941.; da također <em>neizrecivo treba biti zamišljeno.</em>\" Asimov, Lem i braća Strugatski učinili su upravo to. I za to, desetljećima prije nego što je Bauman formulirao svoju poznatu opomenu. Postavlja se pitanje imaju li ova četiri stvaraoca i inovatora globalne znanstvene fantastike u 20. stoljeću nešto zajedničko s Baumanom i jedni s drugima.</p>\n<p> </p>\n<p>Na prvi pogled, to izgleda malo vjerojatno, osim što su Lem i Bauman neko vrijeme dijelili istu komunističku Poljsku kao svoju domovinu. No, pogledajmo bliže obiteljsku pozadinu i životno iskustvo ovih ikoničnih pisaca znanstvene fantastike. Asimov je rođen u malom selu Petrovichi, danas u Rusiji, od roditelja koji govore jidiš. Registrirali su bebu kod ne-židovskih vlasti u ruskom jeziku kao Isaak Iudovich Azimov (<em>Исаак Юдович Азимов</em>). U njihovom aškenazijskom štetlu, dječak je bio poznat na jidišu kao Yitskhok Azimov (<em>יצחק</em> <em>אַזימאָװ</em>). Područje je bilo sporno između tada kratko neovisne Bjelorusije, boljševističke Rusije i Poljske. Kako bi pobjegli od bespomoćnosti i nesigurnosti Velikog rata koji se činilo da se nastavlja bez prestanka, 1923. godine, obitelj je napustila Europu i emigrirala u Sjedinjene Američke Države.</p>\n<p> </p>\n<p>Danas, lokalni povjesničari kulture i književnosti, zaboravljajući antisemitizam, tvrde da Asimov pripada i Bjelorusiji i Rusiji. Regija Smolensk, gdje se Petrovichi nalazi, pripada povijesno etničkim bjeloruskim zemljama. Prezime obitelji jasno ukazuje na to da potječu iz područja koje govori bjeloruski. Znači \"zimske žitarice\" ili <em>азіміна</em> na bjeloruskom. Nasuprot tome, na ruskom je ovaj pojam <em>озимина</em> i isti na poljskom, <em>ozimina</em>.</p>\n<p> </p>\n<p>Stanisław Lem također je rođen od židovskih roditelja, ali se potpuno asimilirao s poljsko govorećom elitom u Lwówu (danas Lviv u zapadnoj Ukrajini). Njegov otac Samuel bio je bogat liječnik ORL. Prije Velikog rata život je bio dobar za njegovu obitelj u regionalnoj prijestolnici krunskog zemljišta Galicije u Austro-Ugarskoj. Ipak, porast političkog i popularnog antisemitizma uvjerio je Samuela da promijeni pravopis svog prezimena iz Lehm u Lem. Prvi oblik bio je jasno njemačka riječ za \"glinu\". No, u društvenom i etničkom kontekstu Galicije, to je tumačeno kao očiti znak židovstva, prezime potječe od jidiške riječi <em>leym</em> (<em>ליים</em>) za \"glinu\".</p>\n<p> </p>\n<p>Odustajanje od uvredljivog \"h\" omogućilo je negiranje njegovog židovskog podrijetla. Argument je bio koristan tijekom brojnih pogroma na kraju Prvog svjetskog rata i u njegovoj neposrednoj poslijeratnoj fazi, uključujući antisemitsku krvoproliće u Lwówu u studenom 1918. Ovaj strašni pogrom dogodio se kada je proglašena neovisnost poljske nacionalne države. Stoga, Lemovi roditelji nisu htjeli riskirati i dali su svom sinu potpuno ne-židovsko ime. Stanisław je jasno slavensko ime, najpopularnije među ne-židovskim Poljacima. U školi u međuratnoj Poljskoj, Lem je pohađao vjerske instrukcije u židovskoj religiji. No, budući pisac preživio je kasnije sovjetske i njemačke okupacije Lwówa na lažnim \"arijskim\" papirima, koji su ga identificirali kao katolika.</p>\n<p> </p>\n<p>Kada je obitelj shvatila da su saveznici pristali na uključivanje istočne polovice međuratne Poljske u Sovjetski Savez, preselili su se u drugi najvažniji grad Galicije koji je ostao unutar poslijeratne Poljske, to jest, Krakow. Tijekom rata i odmah nakon toga doživjeli su nevolje i poniženja sovjetske vlasti i pobrinuli se da se drže podalje od toga.</p>\n<p> </p>\n<p>Za razliku od Asimova u New Yorku, Lem stariji i mlađi morali su prikriti svoje židovsko podrijetlo kao mjeru opreza. To je bila <em>sine qua non</em> preduvjet preživljavanja u vremenima aktivnih antisemitskih progona i istrebljenja. Ništa se nije promijenilo u tom pogledu ni u komunističkoj ni u postkomunističkoj Poljskoj. Lem se klonio bilo kakvih pitanja ili rasprava o židovskom podrijetlu svoje obitelji. Progon Židova 1968. godine i gotovo službena <a href=\"https://www.proquest.com/docview/1297202038\">istraga</a> koja je trebala potvrditi <em>ne</em>-židovsko podrijetlo predsjedničkog kandidata 1990. godine potvrdila su Lemove strahove da je bolje ne govoriti ništa o svom židovskom podrijetlu. Poznati pisac šutio je o ovoj temi do svoje smrti.</p>\n<p> </p>\n<p>Braća Strugatski također su znala da bi trebala izbjegavati otkrivanje svog židovskog podrijetla. Kao u komunističkoj Poljskoj, židovstvo je bilo ozbiljna društvena i politička obveza u Sovjetskom Savezu. Otac braće Nathan rođen je u židovskom selu Dubovychi, blizu povijesnog grada Hlukhiv u današnjoj regiji Sumy u Ukrajini. Sada je ovo područje opasno blizu rusko-ukrajinske fronte. Nathan je namjeravao slijediti stope svog oca Zalmana iz Hersona (današnja Ukrajina), koji je stekao sveučilišno obrazovanje i postao odvjetnik. No, Veliki rat, boljševistička revolucija, građanski rat i stranački rad zadržali su Nathana daleko od ispunjenja njegovog sna. Ustrajao je, pohađajući izvanredne i večernje tečajeve kad god se ukazala prilika.</p>\n<p> </p>\n<p>Političke čistke i etnički osmišljene represije uvjerile su Nathana (koji je mudro oženio rusku pravoslavnu djevojku) da svojim sinovima daju jasno ne-židovska imena, popularna među etničkim Rusima. Zahvaljujući ranijoj odluci Zalmana, prezime obitelji već je bilo neupadljivo slavensko. Riječ <em>struh</em> (<em>струг</em>) na ukrajinskom ili <em>strug</em> na poljskom označava tradicionalni alat za obradu drva poznat kao strugač. Obitelj je dobro znala za Holodomor u sovjetskoj Ukrajini i Holokaust. Osim toga, proživjeli su opsadu Lenjingrada (Sankt Peterburg). Umjesto da predaju ovaj grad Nijemcima, sovjetske vlasti su ga branile po cijenu gubitaka genocidnih razmjera među njegovim stanovnicima, koji su patili od velike gladi. Pre rata, civilna populacija grada od 3,5 milijuna smanjena je na desetinu tog broja. Održavanje niskog profila i ne isticanje se etnički ili na bilo koji drugi način među poslušnim ruskim masama bilo je ključno za preživljavanje u Sovjetskom Savezu. Ova vrsta konformizma ponovno je potrebna norma u današnjoj ratobornoj i neoimperijalnoj Rusiji.</p>\n<p> </p>\n<p>Međutim, u Sovjetskom Savezu bilo je teško učinkovito sakriti svoje podrijetlo, zbog birokratskog zahtjeva da se otkrije ime oca u vlastitom imenu. Potreba za patronimom natjerala je Arkadija i Borisa da dodaju \"Natanovič\" svojim imenima. Ipak, braća su pametno izbjegla ovu potrebu, odlučivši se na naslovima svojih zajedničkih knjiga jednostavno nazvati \"Braća Strugatski\" (<em>Братья Стругацкие</em>) ili alternativno kao Arkadij i Boris Strugatski (<em>Аркадий и Борис Стругацкие</em>). Inače, kada je antisemitski cenzor inzistirao, pisci su pribjegavali akronimima AN i BN uz njihovo zajedničko prezime. Spelling out this “N” was out of question.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Opasni krug: između žive, antisemitizma i genocida</strong></p>\n<p> </p>\n<p>Imaju li Asimov, Lem i braća Strugatski nešto više zajedničkog od nejasnog sjećanja na svoje židovsko podrijetlo? Svi ovi svjetski poznati pisci potječu iz zemalja bivšeg Poljsko-Litvanskog Commonwealtha. Na jedan ili drugi način bili su poljsko-litvanski Židovi. Tijekom 1930-ih i 1940-ih, ova regija postala je poznata \"Krvava zemlja\" Europe, gdje su se genocidni projekti i okupacije sovjetskih i njemačkih totalitarnih režima prostorno preklapali u brzom slijedu. Lem i braća Strugatski doživjeli su nužnosti ove smrtonosne situacije u punoj snazi i morali su navigirati uskim putem do uspjeha u poslijeratnom sovjetskom bloku.</p>\n<p> </p>\n<p>Asimov je bio pošteđen ove teške sudbine, zahvaljujući povoljnoj odluci svojih roditelja da odu u Ameriku. Ipak, iz tiska; rasprava s njegovim židovskim rođacima i poznanicima; i kao vojnik u američkoj vojsci, Asimov je detaljno saznao o Holokaustu i istrebljenju europskog židovstva pod njemačkom okupacijom. Nakon toga, poslijeratni sovjetski progoni židova u zemlji iznova su se našli na naslovnicama američkog tiska.</p>\n<p> </p>\n<p>Sva četiri autora znanstvene fantastike promatrala su ili osobno doživjela modernost i tehnologiju na njenom najubilačkijem rubu. Zahvaljujući ovom otrovnom znanju, naučili su kako \"zamisliti neizrecivo\" prije nego što je Bauman formulirao svoju izreku. Kao i pisci, ovaj sociolog pripadao je istom društvenom, etničkom, postkonfesionalnom miljeu poljsko-litvanskih Židova koji govore jidiš. Godine 1989., predavajući na Sveučilištu u Leedsu u Britaniji, Bauman je mogao sigurno izjaviti da je modernost kakvu danas poznajemo proizvela Holokaust i, također, postala proizvod Holokausta. Sastavni dio ovog procesa je znatiželjna odsutnost Zapada u vezi s gotovo trenutnim nestankom, tijekom Drugog svjetskog rata, potpuno razvijene europske kulture na jidišu, s 12 milijuna govornika širom svijeta.</p>\n<p> </p>\n<p>Preživjeli Holokausta uspjeli su uspostaviti svoju srednjoeuropsku nacionalnu državu Izrael na Bliskom Istoku. Nacistička Njemačka i njen program konačnog rješenja bili su snažno osuđeni na Nirnberškim procesima. Do nedavno, bilo je neprihvatljivo otvoreno izražavati antisemitske osjećaje na Zapadu, posebno u Njemačkoj. Sada, nažalost, čini se da je tabu nestao. Čini se da nije bilo ništa osim obrazovanja i morala što je spriječilo ljude da šapnu jedni drugima da je \"Hitler bio veliki vođa\" i \"Židovi su zaslužili svoju sudbinu\".</p>\n<p> </p>\n<p>U poslijeratnim Sjedinjenim Američkim Državama, isprva nije bilo tržišta za knjige o Holokaustu. U sovjetskom bloku cenzori nisu dopuštali otvorenu raspravu o Šoah. Umjesto toga – svjesno ili ne – Asimov, Lem i braća Strugatski prokrijumčarili su ovo gorko znanje pod blistavim plaštem znanstvene fantastike. U knjigama pisaca, ako čitatelj pažljivo promatra, getoizacija i dehumanizacija ciljanih grupa, pogromi, etničko čišćenje i akti genocida pomno su prikazani. Ova četiri autora znala su o budućnosti iz svog proživljenog sadašnjeg trenutka. Nažalost, ova sadašnjost odbija biti poslana u prošlost. Umjesto toga, nastavlja postajati našom budućnošću. Budimo jasni u vezi sa situacijom, mi smo ti koji \" <a href=\"https://www.nauka-pan.pl/index.php/nauka/article/view/816\">ljudi</a> koji su osudili ljude na ovu sudbinu\".</p>\n<p><strong>Tomasz Kamusella </strong>je čitatelj (izvanredni profesor) moderne povijesti Srednje i Istočne Europe na Sveučilištu St Andrews u Škotskoj. Njegovi nedavni naslovi uključuju <em>Politika i slavenski jezici</em> (Routledge 2021), <em>Eurazijske imperije kao planovi za Etiopiju</em> (Routledge 2021), <em>Jezici i nacionalizam umjesto imperija</em> (Routledge 2023), <em>Politika jezika i geopolitika</em> (Littera 2023), <em>Rizici ruskog neoimperijalizma</em> (Kristalina 2024) i <em>Papusza / Bronisława Wajs: Suze krvi</em> (Brill 2024). Njegova referenca <em>Riječi u Prostoru i vremenu: Povijesni atlas jezične politike u modernoj Srednjoj Europi</em> (CEU Press 2021) dostupna je kao publikacija otvorenog pristupa.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayusr3x5mj2qrhqvstyohwhlg6",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:34:24.673",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayuu3vcr6xwar3d2fj7df3xoqa",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Znanstvena fantastika je žanr koji teži predvidjeti ljudsku budućnost kroz prizmu očekivanog tehnološkog napretka. Malo tko shvaća da je proizašla iz tragičnog iskustva židovske zajednice Poljske i Litvanije tijekom mračnog 20. stoljeća.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"hr",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:34:24.674",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            }
        ],
        key:"totalCount": number:21,
        key:"__typename": string:"ContentItemTranslationsConnection"
    },
    key:"__typename": string:"ContentItem"
}