REPCO

{
    key:"uid": string:"eayuxp2zqdmeqre5bzog3p4chlk",
    key:"title": {
        key:"en": {
            key:"value": string:"Edi Rama’s illiberalism is flying under the EU’s radar"
        }
    },
    key:"subtitle": {
        key:"en": {
            key:"value": string:""
        }
    },
    key:"summary": {
        key:"en": {
            key:"value": string:"<I>The European Union’s relations with Albania are often viewed as overwhelmingly positive. This is especially true when compared to the bloc’s rather troubled links with other states in the Western Balkans. Despite this, overlooking the autocratic practices present in Tirana could cause problems in the future.</I>"
        }
    },
    key:"content": {
        key:"en": {
            key:"value": string:"<p>In power uninterrupted since 2013, Albanian Prime Minister Edi Rama has overseen the shrinking and deterioration of Albania’s civic space and its slow transition into an electoral autocracy. Unlike other leaders in the Western Balkans, such as Serbia’s Aleksandar Vučić and Republika Srpska’s Milorad Dodik, who are usually treated as the region’s textbook autocrats, Rama’s openly unambiguous pro-European attitude and eccentric charisma have diverted attention at the international level away from his illiberal wrongdoings at home.</p>\n<p>While Albania officially launched EU accession negotiations a few weeks ago, cosmetically reaffirming the country’s unconditional European path, its leader engages in similar patterns of democratic coercion and institutional capture to Vučić and Dodik. However, the EU’s vested interests in preserving this alliance with Tirana allows these actions to go unnoticed at best, and downplayed whenever possible. This is not only a trend that is clear among the EU’s institutions and the member states but also among many observers, analysts and experts.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>The autocrat’s apprentice</strong></p>\n<p>Albania is gradually falling down the authoritarian spiral as key democratic indicators continue to describe it as a <a href=\"https://freedomhouse.org/country/albania/freedom-world/2024\">\"partly free\"</a> country. Courts are subject to political pressure and influence; media independence is limited; corruption is pervasive; citizen distrust in democratic institutions is high; and the opposition – both at the state and local levels – is weak and disorganized. This is true to the extent that some consider Albania a de facto one-party state.</p>\n<p>Key to this decline is the role of Edi Rama, who lacks serious challengers and has been able to marginalize the democratization and rule of law agendas to a worrying degree. Within an institutional and political framework that curbs any attempt for accountability, Rama has crushed public dissent and even accepted the presence of organized crime – with whom <a href=\"https://balkaninsight.com/2024/06/26/albanian-businessman-bankrolling-fugitive-ex-deputy-pm-prosecutors-claim/\">he has been accused of sharing lucrative goals</a>.</p>\n<p>In the realm of EU accession, Rama has been artful and outspoken. The perception for years was that Albania was bearing the brunt of Bulgaria’s veto over North Macedonia, with whom the European Commission (EC) had coupled Tirana. In principle, Albania and North Macedonia would walk the EU road together regardless of Sofia’s whims – a decision that could make sense narratively. However, this outlook was reversed eventually considering the stubbornness of the Bulgarian impasse.</p>\n<p>Albania was <a href=\"https://www.euractiv.com/section/politics/news/albanias-eu-path-decoupled-from-north-macedonia-while-skopje-remains-in-limbo/\">released from this burden</a> in September 2024 as its bid was decoupled from that of Skopje. In October it was even able to launch official accession negotiations with the <a href=\"https://www.consilium.europa.eu/en/meetings/international-ministerial-meetings/2024/10/15/\">opening of the chapter cluster on fundamentals</a>. Everything seemed to convey that Tirana was delivering its pledges and that, in the EU’s view, the Macedonian ball was an affordable one to drop for Albania’s sake. Tirana’s perceived progress could be used to create the illusion that EU enlargement was back on track, never mind the actual shortcomings.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Be a tyrant, but love the EU</strong></p>\n<p>EU institutions and member states alike share a history of pragmatism over values when it comes to prioritizing bilateral or multilateral relations with non-EU states. Turkey, Azerbaijan and Tunisia are examples of governments with which the EU has entered into diverse agreements involving energy or migration – never mind the countries’ track records on human rights and democratic standards.</p>\n<p>Internally, however, Brussels struggles to come to terms with a similarly autocratic leadership like Hungary’s Viktor Orbán, who is failing to abide by EU values and can thus be politically ostracized when not punished. No oil supplies or anti-refugee mechanism can buy the EC and member states’ acceptance of an illiberal EU government. Well, unless this government openly supports the sovereignty and legitimacy of the EU.</p>\n<p>The figure of Italian Prime Minister Giorgia Meloni is a prime example of this. While she does belong to the radical right and is currently unfurling the most right-wing political agenda in decades, <a href=\"https://www.theguardian.com/world/2023/aug/21/orphaned-by-decree-italy-same-sex-parents-react-losing-rights\">dismantling the rights</a> of LGBTIQ+ parents and <a href=\"https://www.politico.eu/article/giorgia-meloni-street-protest-crackdown-concerns-growing-repression-italy-security-bill-climate-activists/\">cracking down on peaceful protesting</a>, she defends the EU. This redeeming factor allows her not to be treated as a pariah. EC President Ursula von der Leyen herself <a href=\"https://www.euronews.com/2024/05/23/von-der-leyen-doubles-down-on-deal-with-giorgia-meloni\">has made this crystal clear</a>.</p>\n<p>Edi Rama has for a long time followed Meloni’s model. Of course, this has been true even before Meloni herself reached power. For the EU, and particularly for member states, the Albanian prime minister offers a double advantage. He offers the simplicity of a Western Balkan “stabilocrat”, as he governs a country that essentially lacks an opposition, while he is also a fervent supporter of the EU as a political project and of Albania’s unconditional future therein. This is in stark contrast to Aleksandar Vučić, who does deliver on stability matters but is ambiguous at best about Serbia’s EU intentions and does not align with EU foreign policy. Rama appears, therefore, to be the best Western Balkan student in the EU’s enlargement classroom.</p>\n<p>Rama has successfully captured the EU’s imagination as a charismatic and able leader. This was also once true of Vučić himself, Republika Srpska’s Milorad Dodik and the former Macedonian Prime Minister Nikola Gruevski. Through his pro-western attitudes; unwavering support for Albania’s NATO and EU integration processes; ability to fend off regional bilateral disputes; and his “stabilitocratic” security, the EU feels comfortable about relying on him as a close ally whose democratic deficits it can afford to ignore. The chance of a political alternative emerging in Albania as of now is rather poor. This could see things turn out worse for the EU’s desperate quest for regional stability.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>A message from the future</strong></p>\n<p>In the EU’s eyes, Rama generally does not pose a threat. He is charismatic and reliable and, unlike Vučić and Dodik, he does not draw from Hungary’s dangerous illiberal influence. Instead, he pragmatically serves the interests of other less worrisome and more acceptable illiberal leaders, like Italy.</p>\n<p>Deeper down, however, the EU’s determination for nurturing Albania’s stabilitocratic and semi-authoritarian system could have severe consequences. Allowing Rama and his clique to go about their business uncontrolled; setting no clear boundaries to democratic backsliding and to the erosion of the rule of law; and turning a blind eye to clear human rights violations at home – all for the sake of geopolitics – could see his leadership evolve into a dangerous problem for the Union under the right conditions. Rama is, above all, a political chameleon.</p>\n<p>The Albanian premier is certainly not the kind of avid nationalist that overly plays with fearmongering among the population, unlike the narrative practices that are definitely more frequent in Vučić. But his good relationship with the Serbian president reveals that their common denominator is not their ideology – if they have any at all – but their underlying desire to preserve power at all costs.</p>\n<p>This is not only a warning to the EC or the member states but also, and most especially, to journalists, academics, analysts and observers who, more often than not, fail to include Rama on the list of regional autocrats. Overall, they seem to whitewash the policies of a showman that is undermining daily the core values of the EU.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Alejandro Esteso Pérez</strong> is a political scientist and researcher specializing in EU enlargement and Western Balkan politics. He is a 2023 Fellow at the Balkans in Europe Policy Advisory Group (BiEPAG) and an external lecturer on contemporary Western Balkan politics at the Complutense University of Madrid (UCM). He is currently pursuing doctoral studies at the University of Graz in Austria and is a Visiting Fellow at the EUROPEUM Institute for European Policy in Prague.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>\n"
        }
    },
    key:"titleTranslations": {
        key:"bg": {
            key:"value": string:"Иллиберализмът на Еди Рама лети под радара на ЕС\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"Illiberalismus Edi Ramy létá pod radarem EU\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"Edi Ramas illiberale Politik fliegt unter dem Radar der EU.\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"Ο illiberalism του Edi Rama πετάει κάτω από το ραντάρ της ΕΕ\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"en": {
            key:"value": string:"Edi Rama’s illiberalism is flying under the EU’s radar\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"El illiberalismo de Edi Rama está volando bajo el radar de la UE\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"Edi Raman epäliberalismi lentää EU:n radarilta.\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"L'illibéralisme d'Edi Rama passe inaperçu sous le radar de l'UE\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"Illiberalizam Edija Rame leti ispod radara EU-a\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"Edi Rama illiberális politikája elkerüli az EU figyelmét\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"L'illiberalismo di Edi Rama sta volando sotto il radar dell'UE\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"Edi Rama's illiberalisme vliegt onder de radar van de EU\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"Illiberalizm Edi Ramy unika uwagi UE\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"O illiberalismo de Edi Rama está passando despercebido pelo radar da UE\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"Iliberalismul lui Edi Rama zboară sub radarul UE\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"Иллиберализм Эди Рамы пролетает под радаром ЕС\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"Illiberalizmus Ediho Ramy letí pod radarom EÚ\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"Edi Ramas illiberala hållning flyger under EU:s radar\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"Edi Rama'nın illiberalizmi AB'nin radarının altında uçuyor\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"Іллібералізм Еді Рами літає під радаром ЄС\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        }
    },
    key:"subtitleTranslations": {
        key:"bg": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"en": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        }
    },
    key:"summaryTranslations": {
        key:"bg": {
            key:"value": string:"<i>Отношенията на Европейския съюз с Албания често се възприемат като изключително положителни. Това е особено вярно в сравнение с доста проблематичните връзки на блока с други държави в Западните Балкани. Въпреки това, пренебрегването на автократичните практики, присъстващи в Тирана, може да доведе до проблеми в бъдеще.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"<i>Vztahy Evropské unie s Albánií jsou často vnímány jako převážně pozitivní. To platí zejména ve srovnání s poměrně problematickými vazbami bloku s jinými státy na Západním Balkánu. I přes to by přehlížení autokratických praktik přítomných v Tiraně mohlo v budoucnu způsobit problémy.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"<i>Die Beziehungen der Europäischen Union zu Albanien werden oft als überwiegend positiv angesehen. Dies gilt insbesondere im Vergleich zu den eher problematischen Verbindungen des Blocks zu anderen Staaten im Westbalkan. Trotz alledem könnte das Übersehen der autokratischen Praktiken in Tirana in der Zukunft Probleme verursachen.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"<i>Οι σχέσεις της Ευρωπαϊκής Ένωσης με την Αλβανία θεωρούνται συχνά εξαιρετικά θετικές. Αυτό ισχύει ιδιαίτερα όταν συγκρίνεται με τους μάλλον ταραγμένους δεσμούς της Ένωσης με άλλες χώρες των Δυτικών Βαλκανίων. Παρά ταύτα, η παράβλεψη των αυταρχικών πρακτικών που υπάρχουν στην Τίρανα θα μπορούσε να προκαλέσει προβλήματα στο μέλλον.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"en": {
            key:"value": string:"<i>The European Union’s relations with Albania are often viewed as overwhelmingly positive. This is especially true when compared to the bloc’s rather troubled links with other states in the Western Balkans. Despite this, overlooking the autocratic practices present in Tirana could cause problems in the future.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"<i>Las relaciones de la Unión Europea con Albania a menudo se consideran abrumadoramente positivas. Esto es especialmente cierto en comparación con los vínculos bastante problemáticos del bloque con otros estados de los Balcanes Occidentales. A pesar de esto, pasar por alto las prácticas autocráticas presentes en Tirana podría causar problemas en el futuro.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"<i>Euroopan unionin suhteet Albaniaan nähdään usein ylivoimaisesti myönteisinä. Tämä pätee erityisesti verrattuna blokkien melko ongelmallisiin suhteisiin muihin Länsi-Balkanin valtioihin. Huolimatta tästä, Tiranan autoritaaristen käytäntöjen ohittaminen voisi aiheuttaa ongelmia tulevaisuudessa.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"<i>Les relations de l'Union européenne avec l'Albanie sont souvent considérées comme extrêmement positives. Cela est particulièrement vrai par rapport aux liens plutôt troublés du bloc avec d'autres États des Balkans occidentaux. Malgré cela, ignorer les pratiques autocratiques présentes à Tirana pourrait causer des problèmes à l'avenir.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"<i>Odnos Europske unije s Albanijom često se smatra iznimno pozitivnim. To je posebno točno kada se usporedi s prilično problematičnim vezama bloka s drugim državama na Zapadnom Balkanu. Unatoč tome, zanemarivanje autokratskih praksi prisutnih u Tirani moglo bi uzrokovati probleme u budućnosti.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"<i>A Európai Unió kapcsolatai Albániával általában rendkívül pozitívnak tekinthetők. Ez különösen igaz, ha összehasonlítjuk a blokk más nyugat-balkáni államokkal való meglehetősen problémás kapcsolataival. Ennek ellenére, ha figyelmen kívül hagyjuk a tiranai autokratikus gyakorlatokat, az a jövőben problémákat okozhat.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"<i>Le relazioni dell'Unione Europea con l'Albania sono spesso viste come estremamente positive. Questo è particolarmente vero se confrontato con i legami piuttosto problematici del blocco con altri stati nei Balcani occidentali. Nonostante ciò, trascurare le pratiche autocratiche presenti a Tirana potrebbe causare problemi in futuro.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"<i>De betrekkingen van de Europese Unie met Albanië worden vaak als overweldigend positief beschouwd. Dit geldt vooral in vergelijking met de nogal problematische banden van de bloc met andere staten in de Westelijke Balkan. Ondanks dit kan het negeren van de autocratische praktijken die aanwezig zijn in Tirana in de toekomst problemen veroorzaken.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"<i>Relacje Unii Europejskiej z Albanią są często postrzegane jako przytłaczająco pozytywne. Jest to szczególnie prawdziwe w porównaniu do dość problematycznych powiązań bloku z innymi państwami na Bałkanach Zachodnich. Mimo to, ignorowanie autokratycznych praktyk obecnych w Tiranie może w przyszłości spowodować problemy.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"<i>As relações da União Europeia com a Albânia são frequentemente vistas como extremamente positivas. Isso é especialmente verdadeiro quando comparado aos laços bastante problemáticos do bloco com outros estados nos Bálcãs Ocidentais. Apesar disso, ignorar as práticas autocráticas presentes em Tirana pode causar problemas no futuro.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"<i>Relațiile Uniunii Europene cu Albania sunt adesea considerate copleșitor de pozitive. Acest lucru este cu atât mai adevărat când este comparat cu legăturile destul de problematice ale blocului cu alte state din Balcanii de Vest. Cu toate acestea, ignorarea practicilor autocratice prezente în Tirana ar putea cauza probleme în viitor.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"<i>Vzťahy Európskej únie s Albánskom sú často považované za mimoriadne pozitívne. To platí najmä v porovnaní s pomerne problematickými väzbami bloku s inými štátmi na Západnom Balkáne. Napriek tomu by prehliadanie autokratických praktík prítomných v Tiraně mohlo v budúcnosti spôsobiť problémy.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"<i>Europeiska unionens relationer med Albanien ses ofta som övervägande positiva. Detta gäller särskilt i jämförelse med blockets ganska problematiska kopplingar till andra stater på västra Balkan. Trots detta kan en översyn av de autokratiska metoder som finns i Tirana orsaka problem i framtiden.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"<i>Avrupa Birliği'nin Arnavutluk ile ilişkileri genellikle son derece olumlu olarak görülmektedir. Bu, özellikle bloğun Batı Balkanlar'daki diğer devletlerle olan oldukça sorunlu bağlantılarıyla karşılaştırıldığında doğrudur. Bununla birlikte, Tiran'daki otokratik uygulamaların göz ardı edilmesi gelecekte sorunlara yol açabilir.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        }
    },
    key:"contentTranslations": {
        key:"bg": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">От 2013 г. насам, албанският министър-председател Еди Рама наблюдава свиването и влошаването на гражданското пространство в Албания и бавната му трансформация в изборна автокрация. За разлика от други лидери в Западните Балкани, като Александър Вучич от Сърбия и Милорад Додик от Република Сръбска, които обикновено се третират като учебници за автократи в региона, открито недвусмисленото проевропейско отношение на Рама и ексцентричният му чар отклоняват вниманието на международно ниво от неговите нелиберални неправомерни действия у дома.</span>\n<span class=\"para\">Докато Албания официално стартира преговори за присъединяване към ЕС преди няколко седмици, козметично потвърждавайки безусловния европейски път на страната, нейният лидер участва в подобни модели на демократично принуждаване и институционално завладяване, както Вучич и Додик. Въпреки това, интересите на ЕС да запази този съюз с Тирана позволяват тези действия да останат незабелязани в най-добрия случай и да бъдат минимизирани, когато е възможно. Това не е само тенденция, която е ясна сред институциите на ЕС и държавите членки, но и сред много наблюдатели, анализатори и експерти.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Ученикът на автократа</strong></span>\n<span class=\"para\">Албания постепенно пада в авторитарната спирала, тъй като ключовите демократични индикатори продължават да я описват като <a href=\"https://freedomhouse.org/country/albania/freedom-world/2024\">\"частично свободна\"</a> страна. Съдилищата са подложени на политически натиск и влияние; независимостта на медиите е ограничена; корупцията е разпространена; недоверието на гражданите към демократичните институции е високо; а опозицията – както на държавно, така и на местно ниво – е слаба и дезорганизирана. Това е вярно до степен, в която някои считат Албания за де факто еднопартийна държава.</span>\n<span class=\"para\">Ключов за този упадък е ролята на Еди Рама, който няма сериозни предизвикатели и е успял да маргинализира дневния ред за демократизация и върховенство на закона до тревожна степен. В рамките на институционална и политическа рамка, която ограничава всякакви опити за отчетност, Рама е потискал общественото несъгласие и дори е приел присъствието на организираната престъпност – с която <a href=\"https://balkaninsight.com/2024/06/26/albanian-businessman-bankrolling-fugitive-ex-deputy-pm-prosecutors-claim/\">е обвинен, че споделя печеливши цели</a>.</span>\n<span class=\"para\">В сферата на присъединяването към ЕС, Рама е бил изкусен и открит. Възприятието през годините беше, че Албания носи основната тежест на ветото на България над Северна Македония, с която Европейската комисия (ЕК) беше свързала Тирана. В принцип Албания и Северна Македония щяха да вървят по пътя на ЕС заедно, независимо от капризите на София – решение, което би могло да има смисъл в наративен план. Въпреки това, тази перспектива в крайна сметка беше обърната, като се вземе предвид упоритостта на българския задънена улица.</span>\n<span class=\"para\">Албания беше <a href=\"https://www.euractiv.com/section/politics/news/albanias-eu-path-decoupled-from-north-macedonia-while-skopje-remains-in-limbo/\">освободена от това бреме</a> през септември 2024 г., тъй като нейното предложение беше отделено от това на Скопие. През октомври тя дори успя да стартира официални преговори за присъединяване с <a href=\"https://www.consilium.europa.eu/en/meetings/international-ministerial-meetings/2024/10/15/\">отварянето на главата за основите</a>. Всичко изглеждаше да предава, че Тирана изпълнява своите ангажименти и че, в очите на ЕС, македонският топка е приемлива за Албания. Възприеманият напредък на Тирана можеше да бъде използван, за да се създаде илюзията, че разширяването на ЕС е отново на прав път, без значение от действителните недостатъци.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Бъди тиранин, но обичай ЕС</strong></span>\n<span class=\"para\">Институциите на ЕС и държавите членки споделят история на прагматизъм над ценности, когато става въпрос за приоритизиране на двустранни или многостранни отношения с не-ЕС държави. Турция, Азербайджан и Тунис са примери за правителства, с които ЕС е сключил разнообразни споразумения, свързани с енергията или миграцията – без значение от досиетата на страните по отношение на правата на човека и демократичните стандарти.</span>\n<span class=\"para\">Вътрешно обаче, Брюксел се бори да се справи с подобно автократично ръководство като това на Виктор Орбан от Унгария, който не успява да спазва ценностите на ЕС и следователно може да бъде политически изолирани, когато не е наказан. Никакви доставки на нефт или механизми против бежанци не могат да купят приемането на нелиберално правителство на ЕС от ЕК и държавите членки. Е, освен ако това правителство открито не подкрепя суверенитета и легитимността на ЕС.</span>\n<span class=\"para\">Фигурата на италианския министър-председател Джорджия Мелони е основен пример за това. Докато тя принадлежи към радикалната десница и в момента развива най-дясната политическа програма от десетилетия, <a href=\"https://www.theguardian.com/world/2023/aug/21/orphaned-by-decree-italy-same-sex-parents-react-losing-rights\">разрушаването на правата</a> на ЛГБТИК+ родители и <a href=\"https://www.politico.eu/article/giorgia-meloni-street-protest-crackdown-concerns-growing-repression-italy-security-bill-climate-activists/\">потискането на мирните протести</a>, тя защитава ЕС. Този спасителен фактор ѝ позволява да не бъде третирана като пария. Президентът на ЕК Урсула фон дер Лайен сама <a href=\"https://www.euronews.com/2024/05/23/von-der-leyen-doubles-down-on-deal-with-giorgia-meloni\">е направила това кристално ясно</a>.</span>\n<span class=\"para\">Еди Рама от дълго време следва модела на Мелони. Разбира се, това е вярно дори преди самата Мелони да достигне власт. За ЕС, и по-специално за държавите членки, албанският министър-председател предлага двойно предимство. Той предлага простотата на \"стабилократ\" от Западните Балкани, тъй като управлява страна, която по същество няма опозиция, докато също така е fervent supporter на ЕС като политически проект и на безусловното бъдеще на Албания в него. Това е в рязък контраст с Александър Вучич, който наистина предоставя стабилност, но е неясен най-добре относно намеренията на Сърбия за ЕС и не се съгласява с външната политика на ЕС. Рама изглежда, следователно, да е най-добрият ученик от Западните Балкани в класната стая за разширяване на ЕС.</span>\n<span class=\"para\">Рама успешно е завладял въображението на ЕС като харизматичен и способен лидер. Това също беше вярно и за самия Вучич, Милорад Додик от Република Сръбска и бившия министър-председател на Македония Никола Груевски. Чрез про-западните си нагласи; непоколебимата си подкрепа за процесите на интеграция на Албания в НАТО и ЕС; способността си да отблъсква регионалните двустранни спорове; и своята \"стабилократска\" сигурност, ЕС се чувства удобно да разчита на него като близък съюзник, чийто демократични дефицити може да си позволи да игнорира. Шансът за появата на политическа алтернатива в Албания в момента е доста малък. Това би могло да доведе до по-лоши резултати за отчаяната търсене на ЕС за регионална стабилност.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Съобщение от бъдещето</strong></span>\n<span class=\"para\">В очите на ЕС, Рама обикновено не представлява заплаха. Той е харизматичен и надежден и, за разлика от Вучич и Додик, не черпи от опасното нелиберално влияние на Унгария. Вместо това, той прагматично служи на интересите на други по-малко тревожни и по-приемливи нелиберални лидери, като Италия.</span>\n<span class=\"para\">По-дълбоко обаче, решимостта на ЕС да поддържа стабилократската и полуавторитарна система на Албания може да има сериозни последици. Позволявайки на Рама и неговата клика да действат безконтролно; не поставяйки ясни граници на демократичното отстъпление и на ерозията на върховенството на закона; и затваряйки очи пред ясни нарушения на правата на човека у дома – всичко това заради геополитиката – може да доведе до еволюцията на неговото ръководство в опасен проблем за Съюза при подходящи условия. Рама е, преди всичко, политически хамелеон.</span>\n<span class=\"para\">Албанският премиер определено не е от онези запалени националисти, които прекалено играят с нагнетяване на страх сред населението, за разлика от наративните практики, които определено са по-чести при Вучич. Но добрите му отношения с сръбския президент разкриват, че техният общ знаменател не е тяхната идеология – ако изобщо имат такава – а основното им желание да запазят властта на всяка цена.</span>\n<span class=\"para\">Това не е само предупреждение за ЕК или държавите членки, но и, най-вече, за журналисти, академици, анализатори и наблюдатели, които, по-често от не, не включват Рама в списъка на регионалните автократи. Като цяло, те изглежда \"избелват\" политиките на един шоумен, който ежедневно подкопава основните ценности на ЕС.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Алехандро Естесо Перес</strong> е политолог и изследовател, специализиращ се в разширяването на ЕС и политиката на Западните Балкани. Той е стипендиант за 2023 г. в Групата за политически съвети \"Балканите в Европа\" (BiEPAG) и външен лектор по съвременна политика на Западните Балкани в Университета Комплутенсе в Мадрид (UCM). В момента той следва докторски изследвания в Университета в Грац, Австрия, и е гост-стипендиант в Института за европейска политика EUROPEUM в Прага.</span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Od roku 2013, kdy se dostal k moci, albánský premiér Edi Rama dohlíží na zmenšování a zhoršování občanského prostoru v Albánii a na její pomalý přechod k volební autokracii. Na rozdíl od jiných vůdců v západním Balkánu, jako jsou Aleksandar Vučić ze Srbska a Milorad Dodik z Republiky Srpské, kteří jsou obvykle považováni za učebnicové autokraty regionu, Rama svým otevřeně jednoznačným proevropským postojem a excentrickou charismou odvádí pozornost na mezinárodní úrovni od svých neliberálních prohřešků doma.</span>\n<span class=\"para\">Zatímco Albánie oficiálně zahájila vyjednávání o přístupu k EU před několika týdny, kosmeticky potvrzujícím bezpodmínečnou evropskou cestu země, její vůdce se zapojuje do podobných vzorců demokratické donucování a institucionálního uchvácení jako Vučić a Dodik. Nicméně, zájmy EU na zachování této aliance s Tiranou umožňují, aby tyto akce zůstaly v nejlepším případě bez povšimnutí a byly zlehčovány, kdykoli je to možné. To není jen trend, který je jasný mezi institucemi EU a členskými státy, ale také mezi mnoha pozorovateli, analytiky a odborníky.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Učeň autokrata</strong></span>\n<span class=\"para\">Albánie postupně klesá do autoritářské spirály, protože klíčové demokratické ukazatele ji nadále popisují jako <a href=\"https://freedomhouse.org/country/albania/freedom-world/2024\">\"částečně svobodnou\"</a> zemi. Soudy jsou vystaveny politickému tlaku a vlivu; nezávislost médií je omezená; korupce je rozšířená; nedůvěra občanů v demokratické instituce je vysoká; a opozice – jak na státní, tak na místní úrovni – je slabá a neorganizovaná. To platí do té míry, že někteří považují Albánii za de facto jednopartijní stát.</span>\n<span class=\"para\">Klíčovou roli v tomto úpadku hraje Edi Rama, který postrádá vážné vyzyvatele a dokázal marginalizovat agendy demokratizace a právního státu do znepokojivé míry. V rámci institucionálního a politického rámce, který brání jakémukoli pokusu o odpovědnost, Rama potlačil veřejný nesouhlas a dokonce přijal přítomnost organizovaného zločinu – s nímž <a href=\"https://balkaninsight.com/2024/06/26/albanian-businessman-bankrolling-fugitive-ex-deputy-pm-prosecutors-claim/\">byl obviněn, že sdílí výnosné cíle</a>.</span>\n<span class=\"para\">V oblasti přístupu k EU byl Rama umělecký a otevřený. Po mnoho let byla vnímána situace tak, že Albánie nese tíhu bulharského veta nad Severní Makedonií, s níž Evropská komise (EK) spojila Tiranu. V zásadě by Albánie a Severní Makedonie měly kráčet po cestě EU společně, bez ohledu na rozmary Sofie – rozhodnutí, které by mohlo mít smysl narativně. Nicméně, tento pohled byl nakonec obrácen vzhledem k tvrdohlavosti bulharského patu.</span>\n<span class=\"para\">Albánie byla <a href=\"https://www.euractiv.com/section/politics/news/albanias-eu-path-decoupled-from-north-macedonia-while-skopje-remains-in-limbo/\">uvolněna z tohoto břemene</a> v září 2024, když byla její nabídka oddělena od Skopje. V říjnu dokonce mohla zahájit oficiální vyjednávání o přístupu s <a href=\"https://www.consilium.europa.eu/en/meetings/international-ministerial-meetings/2024/10/15/\">otevřením kapitoly o základech</a>. Všechno se zdálo naznačovat, že Tirana plní své sliby a že z pohledu EU je makedonský míč pro Albánii cenově přijatelný. Vnímaný pokrok Tirany by mohl být použit k vytvoření iluze, že rozšíření EU je opět na správné cestě, nehledě na skutečné nedostatky.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Buď tyran, ale miluj EU</strong></span>\n<span class=\"para\">Instituce EU a členské státy sdílejí historii pragmatismu nad hodnotami, pokud jde o upřednostňování bilaterálních nebo multilaterálních vztahů s nečlenskými státy EU. Turecko, Ázerbájdžán a Tunisko jsou příklady vlád, se kterými EU uzavřela různé dohody týkající se energie nebo migrace – nehledě na záznamy těchto zemí v oblasti lidských práv a demokratických standardů.</span>\n<span class=\"para\">Interně však Brusel bojuje s tím, jak se vyrovnat s podobně autokratickým vedením, jako je Viktor Orbán z Maďarska, který nedodržuje hodnoty EU a může být tedy politicky ostrakizován, když není potrestán. Žádné dodávky ropy nebo mechanismus proti uprchlíkům nemohou koupit přijetí neliberální vlády EU ze strany EK a členských států. No, pokud tato vláda otevřeně nepodporuje suverenitu a legitimitu EU.</span>\n<span class=\"para\">Postava italské premiérky Giorgie Meloni je vynikajícím příkladem toho. I když patří k radikální pravici a v současnosti rozvíjí nejpravicovější politickou agendu za poslední desetiletí, <a href=\"https://www.theguardian.com/world/2023/aug/21/orphaned-by-decree-italy-same-sex-parents-react-losing-rights\">rozpouští práva</a> rodičů LGBTIQ+ a <a href=\"https://www.politico.eu/article/giorgia-meloni-street-protest-crackdown-concerns-growing-repression-italy-security-bill-climate-activists/\">potlačuje mírové protesty</a>, brání EU. Tento vykupující faktor jí umožňuje, aby nebyla považována za paria. Prezidentka EK Ursula von der Leyen <a href=\"https://www.euronews.com/2024/05/23/von-der-leyen-doubles-down-on-deal-with-giorgia-meloni\">to sama jasně uvedla</a>.</span>\n<span class=\"para\">Edi Rama dlouho následoval Meloniho model. Samozřejmě, že to platilo i předtím, než se Meloni sama dostala k moci. Pro EU, a zejména pro členské státy, albánský premiér nabízí dvojí výhodu. Nabízí jednoduchost \"stabilokrata\" ze západního Balkánu, protože vládne zemi, která v podstatě postrádá opozici, zatímco je také vášnivým podporovatelem EU jako politického projektu a bezpodmínečné budoucnosti Albánie v ní. To je v ostrém kontrastu s Aleksandarem Vučićem, který sice zajišťuje stabilitu, ale je v nejlepším případě nejednoznačný ohledně záměrů Srbska v EU a neodpovídá zahraniční politice EU. Rama se tedy jeví jako nejlepší student západního Balkánu v učebně rozšíření EU.</span>\n<span class=\"para\">Rama úspěšně uchvátil představivost EU jako charismatický a schopný vůdce. To platilo také pro samotného Vučiće, Milorada Dodika z Republiky Srpské a bývalého makedonského premiéra Nikolu Gruevského. Díky svým prozápadním postojům; neochvějné podpoře integračních procesů Albánie do NATO a EU; schopnosti odvrátit regionální bilaterální spory; a jeho \"stabilokratické\" bezpečnosti se EU cítí pohodlně spoléhat na něj jako na blízkého spojence, jehož demokratické nedostatky si může dovolit ignorovat. Šance na vznik politické alternativy v Albánii je v současnosti spíše chabá. To by mohlo znamenat, že se věci pro EU v její zoufalé snaze o regionální stabilitu zhorší.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Poselství z budoucnosti</strong></span>\n<span class=\"para\">V očích EU Rama obecně nepředstavuje hrozbu. Je charismatický a spolehlivý a na rozdíl od Vučiće a Dodika nečerpá z nebezpečného neliberálního vlivu Maďarska. Místo toho pragmaticky slouží zájmům jiných méně znepokojivých a přijatelnějších neliberálních vůdců, jako je Itálie.</span>\n<span class=\"para\">Hlouběji však může mít odhodlání EU pěstovat stabilokratický a poloautoritářský systém Albánie vážné důsledky. Umožnění Ramovi a jeho kliky, aby se bez kontroly věnovali svému podnikání; nastavení žádných jasných hranic pro demokratické úpadky a eroze právního státu; a ignorování jasných porušování lidských práv doma – to vše pro geopolitiku – by mohlo vést k tomu, že se jeho vedení za správných podmínek vyvine v nebezpečný problém pro Unii. Rama je především politický chameleon.</span>\n<span class=\"para\">Albánský premiér rozhodně není tím typem horlivého nacionalisty, který by nadměrně manipuloval s strachem mezi obyvatelstvem, na rozdíl od narativních praktik, které jsou rozhodně častější u Vučiće. Ale jeho dobrý vztah s srbským prezidentem odhaluje, že jejich společným jmenovatelem není jejich ideologie – pokud nějakou mají – ale jejich základní touha uchovat moc za každou cenu.</span>\n<span class=\"para\">Toto není jen varování pro EK nebo členské státy, ale také, a především, pro novináře, akademiky, analytiky a pozorovatele, kteří častěji než ne opomíjejí zahrnout Ramu na seznam regionálních autokratů. Celkově se zdá, že bělí politiky showmana, který denně podkopává základní hodnoty EU.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Alejandro Esteso Pérez</strong> je politolog a výzkumník specializující se na rozšíření EU a politiku západního Balkánu. Je stipendistou roku 2023 v skupině pro poradenství v oblasti politiky Balkánů v Evropě (BiEPAG) a externím lektorem současné politiky západního Balkánu na Complutense University of Madrid (UCM). V současnosti se věnuje doktorské studiu na Univerzitě v Grazu v Rakousku a je hostujícím stipendistou na institutu EUROPEUM pro evropskou politiku v Praze.</span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Seit 2013 ununterbrochen an der Macht, hat der albanische Premierminister Edi Rama den Rückgang und die Verschlechterung des zivilen Raums in Albanien sowie den langsamen Übergang in eine Wahlautokratie überwacht. Im Gegensatz zu anderen Führern auf dem westlichen Balkan, wie Serbiens Aleksandar Vučić und Milorad Dodik aus der Republika Srpska, die normalerweise als die typischen Autokraten der Region behandelt werden, hat Ramas offen unmissverständliche pro-europäische Haltung und exzentrische Charisma die internationale Aufmerksamkeit von seinen illiberalen Verfehlungen im Inland abgelenkt.</span>\n<span class=\"para\">Während Albanien vor einigen Wochen offiziell die EU-Beitrittsverhandlungen aufgenommen hat und damit den bedingungslosen europäischen Weg des Landes kosmetisch bekräftigt, engagiert sich sein Führer in ähnlichen Mustern demokratischer Zwangsmaßnahmen und institutioneller Übernahme wie Vučić und Dodik. Die Interessen der EU, diese Allianz mit Tirana zu bewahren, ermöglichen es, dass diese Handlungen bestenfalls unbemerkt bleiben und wann immer möglich heruntergespielt werden. Dies ist nicht nur ein Trend, der unter den Institutionen der EU und den Mitgliedstaaten klar ist, sondern auch unter vielen Beobachtern, Analysten und Experten.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Der Lehrling des Autokraten</strong></span>\n<span class=\"para\">Albanien fällt allmählich die autoritäre Spirale hinunter, da wichtige demokratische Indikatoren es weiterhin als ein <a href=\"https://freedomhouse.org/country/albania/freedom-world/2024\">\"teilweise freies\"</a> Land beschreiben. Die Gerichte sind politischem Druck und Einfluss ausgesetzt; die Medienunabhängigkeit ist eingeschränkt; Korruption ist allgegenwärtig; das Misstrauen der Bürger gegenüber demokratischen Institutionen ist hoch; und die Opposition – sowohl auf staatlicher als auch auf lokaler Ebene – ist schwach und unorganisiert. Dies ist so wahr, dass einige Albanien als de facto Einparteienstaat betrachten.</span>\n<span class=\"para\">Schlüssel zu diesem Rückgang ist die Rolle von Edi Rama, der ernsthafte Herausforderer vermissen lässt und in der Lage war, die Agenda der Demokratisierung und des Rechtsstaats in besorgniserregendem Maße zu marginalisieren. Innerhalb eines institutionellen und politischen Rahmens, der jeden Versuch auf Rechenschaftspflicht einschränkt, hat Rama den öffentlichen Dissens niedergeschlagen und sogar die Präsenz der organisierten Kriminalität akzeptiert – mit der er <a href=\"https://balkaninsight.com/2024/06/26/albanian-businessman-bankrolling-fugitive-ex-deputy-pm-prosecutors-claim/\">beschuldigt wurde, lukrative Ziele zu teilen</a>.</span>\n<span class=\"para\">Im Bereich des EU-Beitritts war Rama kunstvoll und offen. Die Wahrnehmung war jahrelang, dass Albanien die Hauptlast des bulgarischen Vetos über Nordmazedonien trug, mit dem die Europäische Kommission (EK) Tirana gekoppelt hatte. Grundsätzlich würden Albanien und Nordmazedonien gemeinsam den EU-Weg gehen, unabhängig von Sofias Launen – eine Entscheidung, die narrativ Sinn machen könnte. Diese Sichtweise wurde jedoch schließlich umgekehrt, angesichts der Sturheit des bulgarischen Stillstands.</span>\n<span class=\"para\">Albanien wurde im September 2024 <a href=\"https://www.euractiv.com/section/politics/news/albanias-eu-path-decoupled-from-north-macedonia-while-skopje-remains-in-limbo/\">von dieser Last befreit</a>, als sein Antrag von dem Skopje entkoppelt wurde. Im Oktober konnte es sogar offizielle Beitrittsverhandlungen mit der <a href=\"https://www.consilium.europa.eu/en/meetings/international-ministerial-meetings/2024/10/15/\">Eröffnung des Kapitelclusters zu den Grundlagen</a> aufnehmen. Alles schien darauf hinzudeuten, dass Tirana seine Versprechen einhielt und dass, aus Sicht der EU, der mazedonische Ball für Albanien ein erschwinglicher war, um ihn fallen zu lassen. Der wahrgenommene Fortschritt Tiranas könnte genutzt werden, um die Illusion zu schaffen, dass die EU-Erweiterung wieder auf Kurs ist, ganz zu schweigen von den tatsächlichen Mängeln.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Sei ein Tyrann, aber liebe die EU</strong></span>\n<span class=\"para\">Die EU-Institutionen und Mitgliedstaaten teilen eine Geschichte des Pragmatismus über Werte, wenn es darum geht, bilaterale oder multilaterale Beziehungen zu Nicht-EU-Staaten zu priorisieren. Die Türkei, Aserbaidschan und Tunesien sind Beispiele für Regierungen, mit denen die EU diverse Vereinbarungen über Energie oder Migration getroffen hat – ganz zu schweigen von den Menschenrechts- und demokratischen Standards der Länder.</span>\n<span class=\"para\">Intern hat Brüssel jedoch Schwierigkeiten, sich mit einer ähnlich autokratischen Führung wie Ungarns Viktor Orbán auseinanderzusetzen, der es versäumt, die Werte der EU einzuhalten und somit politisch geächtet werden kann, wenn er nicht bestraft wird. Keine Öllieferungen oder anti-flüchtlingsmechanismen können die Akzeptanz einer illiberalen EU-Regierung durch die EK und die Mitgliedstaaten kaufen. Nun, es sei denn, diese Regierung unterstützt offen die Souveränität und Legitimität der EU.</span>\n<span class=\"para\">Die Figur der italienischen Premierministerin Giorgia Meloni ist ein Paradebeispiel dafür. Während sie zur radikalen Rechten gehört und derzeit die rechtsgerichtetste politische Agenda seit Jahrzehnten entfaltet, <a href=\"https://www.theguardian.com/world/2023/aug/21/orphaned-by-decree-italy-same-sex-parents-react-losing-rights\">die Rechte</a> von LGBTIQ+-Eltern abbaut und <a href=\"https://www.politico.eu/article/giorgia-meloni-street-protest-crackdown-concerns-growing-repression-italy-security-bill-climate-activists/\">friedliche Proteste unterdrückt</a>, verteidigt sie die EU. Dieser rettende Faktor ermöglicht es ihr, nicht als Paria behandelt zu werden. Die Präsidentin der EK, Ursula von der Leyen, hat dies selbst <a href=\"https://www.euronews.com/2024/05/23/von-der-leyen-doubles-down-on-deal-with-giorgia-meloni\">eindeutig klargestellt</a>.</span>\n<span class=\"para\">Edi Rama hat lange Zeit Melonis Modell gefolgt. Natürlich war dies auch schon der Fall, bevor Meloni selbst an die Macht kam. Für die EU und insbesondere für die Mitgliedstaaten bietet der albanische Premierminister einen doppelten Vorteil. Er bietet die Einfachheit eines \"Stabilokraten\" auf dem westlichen Balkan, da er ein Land regiert, das im Wesentlichen keine Opposition hat, während er auch ein leidenschaftlicher Unterstützer der EU als politisches Projekt und von Albaniens bedingungslosem zukünftigen Beitritt ist. Dies steht im krassen Gegensatz zu Aleksandar Vučić, der zwar in Bezug auf Stabilität liefert, aber bestenfalls mehrdeutig über Serbiens EU-Absichten ist und sich nicht mit der Außenpolitik der EU deckt. Rama scheint daher der beste Schüler des westlichen Balkans im Klassenzimmer der EU-Erweiterung zu sein.</span>\n<span class=\"para\">Rama hat erfolgreich die Vorstellung der EU als charismatischer und fähiger Führer gefangen. Dies galt auch einmal für Vučić selbst, Milorad Dodik aus der Republika Srpska und den ehemaligen mazedonischen Premierminister Nikola Gruevski. Durch seine pro-westlichen Einstellungen; unerschütterliche Unterstützung für Albaniens NATO- und EU-Integrationsprozesse; Fähigkeit, regionale bilaterale Streitigkeiten abzuwehren; und seine \"stabilitokratische\" Sicherheit fühlt sich die EU wohl dabei, sich auf ihn als engen Verbündeten zu verlassen, dessen demokratische Defizite sie sich leisten kann, zu ignorieren. Die Chance, dass sich eine politische Alternative in Albanien entwickelt, ist derzeit eher gering. Dies könnte die Dinge für die verzweifelte Suche der EU nach regionaler Stabilität verschlechtern.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Eine Botschaft aus der Zukunft</strong></span>\n<span class=\"para\">In den Augen der EU stellt Rama im Allgemeinen keine Bedrohung dar. Er ist charismatisch und zuverlässig und zieht im Gegensatz zu Vučić und Dodik nicht aus Ungarns gefährlichem illiberalen Einfluss. Stattdessen dient er pragmatisch den Interessen anderer weniger besorgniserregender und akzeptabler illiberaler Führer, wie Italien.</span>\n<span class=\"para\">Doch tief im Inneren könnte die Entschlossenheit der EU, Albaniens stabilitokratisches und semi-autokratisches System zu fördern, schwerwiegende Folgen haben. Wenn Rama und seine Clique unkontrolliert ihrem Geschäft nachgehen; keine klaren Grenzen für den demokratischen Rückschritt und die Erosion des Rechtsstaats setzen; und die offensichtlichen Menschenrechtsverletzungen im Inland ignorieren – alles im Namen der Geopolitik – könnte seine Führung unter den richtigen Bedingungen zu einem gefährlichen Problem für die Union werden. Rama ist vor allem ein politischer Chamäleon.</span>\n<span class=\"para\">Der albanische Premierminister ist sicherlich nicht der Typ leidenschaftlicher Nationalist, der übermäßig mit Angst unter der Bevölkerung spielt, im Gegensatz zu den narrativen Praktiken, die bei Vučić definitiv häufiger vorkommen. Aber seine gute Beziehung zum serbischen Präsidenten zeigt, dass ihr gemeinsamer Nenner nicht ihre Ideologie ist – falls sie überhaupt eine haben – sondern ihr zugrunde liegender Wunsch, die Macht um jeden Preis zu bewahren.</span>\n<span class=\"para\">Dies ist nicht nur eine Warnung an die EK oder die Mitgliedstaaten, sondern auch, und vor allem, an Journalisten, Akademiker, Analysten und Beobachter, die es oft versäumen, Rama auf die Liste der regionalen Autokraten zu setzen. Insgesamt scheinen sie die Politik eines Showmans zu beschönigen, der täglich die Kernwerte der EU untergräbt.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Alejandro Esteso Pérez</strong> ist Politikwissenschaftler und Forscher mit Schwerpunkt auf der EU-Erweiterung und der Politik des westlichen Balkans. Er ist Fellow 2023 bei der Balkans in Europe Policy Advisory Group (BiEPAG) und externer Dozent für zeitgenössische Politik des westlichen Balkans an der Complutense-Universität Madrid (UCM). Derzeit verfolgt er ein Doktoratsstudium an der Universität Graz in Österreich und ist Gastwissenschaftler am EUROPEUM-Institut für europäische Politik in Prag.</span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Από το 2013, ο Αλβανός Πρωθυπουργός Έντι Ράμα έχει επιβλέψει τη συρρίκνωση και την επιδείνωση του δημόσιου χώρου στην Αλβανία και τη σταδιακή μετάβασή της σε μια εκλογική αυταρχία. Σε αντίθεση με άλλους ηγέτες στα Δυτικά Βαλκάνια, όπως ο Αλεξάνταρ Βούτσιτς της Σερβίας και ο Μίλοραντ Ντόντικ της Δημοκρατίας Σρπσκα, οι οποίοι συνήθως θεωρούνται αυταρχικοί της περιοχής, η ανοιχτά σαφής φιλοευρωπαϊκή στάση του Ράμα και η εκκεντρική του γοητεία έχουν αποσπάσει την προσοχή σε διεθνές επίπεδο από τις αντιδημοκρατικές παρατυπίες του στο εσωτερικό.</span>\n<span class=\"para\">Ενώ η Αλβανία ξεκίνησε επίσημα τις διαπραγματεύσεις για την προσχώρηση στην ΕΕ πριν από μερικές εβδομάδες, επιβεβαιώνοντας καλλιτεχνικά την αδιαμφισβήτητη ευρωπαϊκή πορεία της χώρας, ο ηγέτης της εμπλέκεται σε παρόμοια μοτίβα δημοκρατικής καταπίεσης και θεσμικής κατάληψης όπως ο Βούτσιτς και ο Ντόντικ. Ωστόσο, τα συμφέροντα της ΕΕ να διατηρήσουν αυτή τη συμμαχία με τα Τίρανα επιτρέπουν αυτές τις ενέργειες να περνούν απαρατήρητες το καλύτερο, και να υποβαθμίζονται όποτε είναι δυνατόν. Αυτό δεν είναι μόνο μια τάση που είναι σαφής μεταξύ των θεσμών της ΕΕ και των κρατών-μελών, αλλά και μεταξύ πολλών παρατηρητών, αναλυτών και ειδικών.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Ο μαθητής του αυταρχισμού</strong></span>\n<span class=\"para\">Η Αλβανία πέφτει σταδιακά στην αυταρχική σπείρα καθώς οι βασικοί δημοκρατικοί δείκτες συνεχίζουν να την περιγράφουν ως μια <a href=\"https://freedomhouse.org/country/albania/freedom-world/2024\">\"μερικώς ελεύθερη\"</a> χώρα. Τα δικαστήρια υπόκεινται σε πολιτική πίεση και επιρροή; η ανεξαρτησία των μέσων ενημέρωσης είναι περιορισμένη; η διαφθορά είναι διάχυτη; η δυσπιστία των πολιτών προς τα δημοκρατικά θεσμικά όργανα είναι υψηλή; και η αντιπολίτευση – τόσο σε κρατικό όσο και σε τοπικό επίπεδο – είναι αδύναμη και αποδιοργανωμένη. Αυτό είναι αληθές στο βαθμό που κάποιοι θεωρούν την Αλβανία de facto κράτος ενός κόμματος.</span>\n<span class=\"para\">Κλειδί για αυτή την παρακμή είναι ο ρόλος του Έντι Ράμα, ο οποίος δεν έχει σοβαρούς αντιπάλους και έχει καταφέρει να περιθωριοποιήσει την ατζέντα της δημοκρατικοποίησης και του κράτους δικαίου σε ανησυχητικό βαθμό. Μέσα σε ένα θεσμικό και πολιτικό πλαίσιο που περιορίζει οποιαδήποτε προσπάθεια λογοδοσίας, ο Ράμα έχει συντρίψει τη δημόσια διαφωνία και έχει αποδεχθεί ακόμη και την παρουσία οργανωμένου εγκλήματος – με το οποίο <a href=\"https://balkaninsight.com/2024/06/26/albanian-businessman-bankrolling-fugitive-ex-deputy-pm-prosecutors-claim/\">έχει κατηγορηθεί ότι μοιράζεται κερδοφόρους στόχους</a>.</span>\n<span class=\"para\">Στον τομέα της προσχώρησης στην ΕΕ, ο Ράμα έχει υπάρξει επιδέξιος και ανοιχτός. Η αντίληψη για χρόνια ήταν ότι η Αλβανία υπέφερε από το βέτο της Βουλγαρίας κατά της Βόρειας Μακεδονίας, με την οποία η Ευρωπαϊκή Επιτροπή (ΕΕ) είχε συνδυάσει τα Τίρανα. Κατ' αρχήν, η Αλβανία και η Βόρεια Μακεδονία θα περπατούσαν μαζί τον δρόμο της ΕΕ ανεξαρτήτως των ιδιοτροπιών της Σόφιας – μια απόφαση που θα μπορούσε να έχει νόημα αφηγηματικά. Ωστόσο, αυτή η προοπτική ανατράπηκε τελικά λόγω της πεισματάρας βουλγαρικής αδιέξοδης κατάστασης.</span>\n<span class=\"para\">Η Αλβανία <a href=\"https://www.euractiv.com/section/politics/news/albanias-eu-path-decoupled-from-north-macedonia-while-skopje-remains-in-limbo/\">απελευθερώθηκε από αυτό το βάρος</a> τον Σεπτέμβριο του 2024 καθώς η υποψηφιότητά της αποσυνδέθηκε από αυτήν των Σκοπίων. Τον Οκτώβριο, μπόρεσε ακόμη και να ξεκινήσει επίσημες διαπραγματεύσεις προσχώρησης με το <a href=\"https://www.consilium.europa.eu/en/meetings/international-ministerial-meetings/2024/10/15/\">άνοιγμα του κεφαλαίου για τα θεμελιώδη</a>. Όλα φαίνονταν να υποδηλώνουν ότι τα Τίρανα εκπλήρωναν τις υποσχέσεις τους και ότι, κατά την άποψη της ΕΕ, η μπάλα της Μακεδονίας ήταν μια προσιτή που θα μπορούσε να πέσει για χάρη της Αλβανίας. Η αντιληπτή πρόοδος των Τιράνων θα μπορούσε να χρησιμοποιηθεί για να δημιουργήσει την ψευδαίσθηση ότι η διεύρυνση της ΕΕ ήταν ξανά σε καλό δρόμο, χωρίς να υπολογίζονται οι πραγματικές ελλείψεις.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Να είσαι τύραννος, αλλά να αγαπάς την ΕΕ</strong></span>\n<span class=\"para\">Οι θεσμοί της ΕΕ και τα κράτη-μέλη μοιράζονται μια ιστορία πραγματισμού πάνω από τις αξίες όταν πρόκειται για την προτεραιότητα διμερών ή πολυμερών σχέσεων με μη κράτη της ΕΕ. Η Τουρκία, το Αζερμπαϊτζάν και η Τυνησία είναι παραδείγματα κυβερνήσεων με τις οποίες η ΕΕ έχει συνάψει διάφορες συμφωνίες που αφορούν την ενέργεια ή τη μετανάστευση – χωρίς να υπολογίζονται οι επιδόσεις των χωρών σε θέματα ανθρωπίνων δικαιωμάτων και δημοκρατικών προτύπων.</span>\n<span class=\"para\">Εσωτερικά, ωστόσο, οι Βρυξέλλες αγωνίζονται να συμφιλιωθούν με μια παρόμοια αυταρχική ηγεσία όπως αυτή του Βίκτορ Όρμπαν της Ουγγαρίας, ο οποίος αποτυγχάνει να τηρήσει τις αξίες της ΕΕ και μπορεί έτσι να πολιτικά απομονωθεί όταν δεν τιμωρείται. Καμία προμήθεια πετρελαίου ή μηχανισμός κατά των προσφύγων δεν μπορεί να αγοράσει την αποδοχή της ΕΕ και των κρατών-μελών για μια αντιδημοκρατική κυβέρνηση της ΕΕ. Λοιπόν, εκτός αν αυτή η κυβέρνηση υποστηρίζει ανοιχτά την κυριαρχία και τη νομιμότητα της ΕΕ.</span>\n<span class=\"para\">Η φιγούρα της Ιταλίδας Πρωθυπουργού Τζόρτζια Μελόνι είναι ένα κορυφαίο παράδειγμα αυτού. Ενώ ανήκει στη ριζοσπαστική δεξιά και αυτή τη στιγμή αναπτύσσει την πιο δεξιά πολιτική ατζέντα εδώ και δεκαετίες, <a href=\"https://www.theguardian.com/world/2023/aug/21/orphaned-by-decree-italy-same-sex-parents-react-losing-rights\">καταργώντας τα δικαιώματα</a> των γονέων ΛΟΑΤΚΙ+ και <a href=\"https://www.politico.eu/article/giorgia-meloni-street-protest-crackdown-concerns-growing-repression-italy-security-bill-climate-activists/\">καταστέλλοντας τις ειρηνικές διαμαρτυρίες</a>, υπερασπίζεται την ΕΕ. Αυτός ο σωτήριος παράγοντας της επιτρέπει να μην αντιμετωπίζεται ως παρία. Η Πρόεδρος της ΕΕ Ούρσουλα φον ντερ Λάιεν <a href=\"https://www.euronews.com/2024/05/23/von-der-leyen-doubles-down-on-deal-with-giorgia-meloni\">το έχει καταστήσει αυτό απολύτως σαφές</a>.</span>\n<span class=\"para\">Ο Έντι Ράμα έχει ακολουθήσει για πολύ καιρό το μοντέλο της Μελόνι. Φυσικά, αυτό ισχύει ακόμη και πριν η Μελόνι φτάσει στην εξουσία. Για την ΕΕ, και ιδιαίτερα για τα κράτη-μέλη, ο Αλβανός Πρωθυπουργός προσφέρει ένα διπλό πλεονέκτημα. Προσφέρει την απλότητα ενός \"σταθεροκράτη\" των Δυτικών Βαλκανίων, καθώς κυβερνά μια χώρα που ουσιαστικά δεν έχει αντιπολίτευση, ενώ είναι επίσης ένθερμος υποστηρικτής της ΕΕ ως πολιτικού σχεδίου και του αδιαμφισβήτητου μέλλοντος της Αλβανίας σε αυτήν. Αυτό είναι σε έντονη αντίθεση με τον Αλεξάνταρ Βούτσιτς, ο οποίος παρέχει σταθερότητα αλλά είναι το λιγότερο ασαφής σχετικά με τις προθέσεις της Σερβίας για την ΕΕ και δεν ευθυγραμμίζεται με την εξωτερική πολιτική της ΕΕ. Ο Ράμα φαίνεται, επομένως, να είναι ο καλύτερος μαθητής των Δυτικών Βαλκανίων στην τάξη διεύρυνσης της ΕΕ.</span>\n<span class=\"para\">Ο Ράμα έχει καταφέρει να αιχμαλωτίσει τη φαντασία της ΕΕ ως ένας χαρισματικός και ικανός ηγέτης. Αυτό ήταν επίσης κάποτε αληθές για τον ίδιο τον Βούτσιτς, τον Μίλοραντ Ντόντικ της Δημοκρατίας Σρπσκα και τον πρώην Πρωθυπουργό της Βόρειας Μακεδονίας Νίκολα Γκρουέφσκι. Μέσω των φιλοδυτικών του στάσεων; της αδιάκοπης υποστήριξής του για τις διαδικασίες ένταξης της Αλβανίας στο ΝΑΤΟ και την ΕΕ; της ικανότητάς του να αποκρούει περιφερειακές διμερείς διαφορές; και της \"σταθεροκρατικής\" ασφάλειάς του, η ΕΕ αισθάνεται άνετα να βασίζεται σε αυτόν ως στενό σύμμαχο των δημοκρατικών ελλειμμάτων του οποίου μπορεί να αγνοήσει. Η πιθανότητα να αναδυθεί μια πολιτική εναλλακτική στην Αλβανία αυτή τη στιγμή είναι μάλλον φτωχή. Αυτό θα μπορούσε να οδηγήσει τα πράγματα να εξελιχθούν χειρότερα για την απεγνωσμένη αναζήτηση της ΕΕ για περιφερειακή σταθερότητα.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Ένα μήνυμα από το μέλλον</strong></span>\n<span class=\"para\">Στα μάτια της ΕΕ, ο Ράμα γενικά δεν αποτελεί απειλή. Είναι χαρισματικός και αξιόπιστος και, σε αντίθεση με τον Βούτσιτς και τον Ντόντικ, δεν αντλεί από την επικίνδυνη αντιδημοκρατική επιρροή της Ουγγαρίας. Αντίθετα, εξυπηρετεί πραγματιστικά τα συμφέροντα άλλων λιγότερο ανησυχητικών και πιο αποδεκτών αντιδημοκρατικών ηγετών, όπως η Ιταλία.</span>\n<span class=\"para\">Ωστόσο, βαθύτερα, η αποφασιστικότητα της ΕΕ να καλλιεργήσει το σταθεροκρατικό και ημι-αυταρχικό σύστημα της Αλβανίας θα μπορούσε να έχει σοβαρές συνέπειες. Επιτρέποντας στον Ράμα και την παρέα του να συνεχίζουν τις υποθέσεις τους χωρίς έλεγχο; θέτοντας κανένα σαφές όριο στην δημοκρατική οπισθοδρόμηση και στην διάβρωση του κράτους δικαίου; και κλείνοντας τα μάτια σε σαφείς παραβιάσεις ανθρωπίνων δικαιωμάτων στο εσωτερικό – όλα για χάρη της γεωπολιτικής – θα μπορούσε να δει την ηγεσία του να εξελίσσεται σε ένα επικίνδυνο πρόβλημα για την Ένωση υπό τις κατάλληλες συνθήκες. Ο Ράμα είναι, πάνω από όλα, ένας πολιτικός χαμαιλέοντας.</span>\n<span class=\"para\">Ο Αλβανός πρωθυπουργός σίγουρα δεν είναι ο τύπος του φανατικού εθνικιστή που παίζει υπερβολικά με τον φόβο μεταξύ του πληθυσμού, σε αντίθεση με τις αφηγηματικές πρακτικές που είναι σίγουρα πιο συχνές στον Βούτσιτς. Αλλά η καλή του σχέση με τον Σέρβο πρόεδρο αποκαλύπτει ότι ο κοινός τους παρονομαστής δεν είναι η ιδεολογία τους – αν έχουν καθόλου – αλλά η υποκείμενη επιθυμία τους να διατηρήσουν την εξουσία με κάθε κόστος.</span>\n<span class=\"para\">Αυτό δεν είναι μόνο μια προειδοποίηση προς την ΕΕ ή τα κράτη-μέλη αλλά και, και κυρίως, προς τους δημοσιογράφους, τους ακαδημαϊκούς, τους αναλυτές και τους παρατηρητές που, πιο συχνά από ό,τι όχι, αποτυγχάνουν να συμπεριλάβουν τον Ράμα στη λίστα των περιφερειακών αυταρχικών. Συνολικά, φαίνεται να εξωραΐζουν τις πολιτικές ενός θεατρίνο που υπονομεύει καθημερινά τις βασικές αξίες της ΕΕ.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Ο Αλεχάντρο Εστεσό Πέρεθ</strong> είναι πολιτικός επιστήμονας και ερευνητής που ειδικεύεται στη διεύρυνση της ΕΕ και την πολιτική των Δυτικών Βαλκανίων. Είναι Fellow του 2023 στην Ομάδα Πολιτικής Συμβουλευτικής για τα Βαλκάνια στην Ευρώπη (BiEPAG) και εξωτερικός διδάσκων στη σύγχρονη πολιτική των Δυτικών Βαλκανίων στο Πανεπιστήμιο Κομπλτενσέ της Μαδρίτης (UCM). Αυτή τη στιγμή παρακολουθεί διδακτορικές σπουδές στο Πανεπιστήμιο του Γκρατς στην Αυστρία και είναι Visiting Fellow στο Ινστιτούτο EUROPEUM για την Ευρωπαϊκή Πολιτική στην Πράγα.</span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"en": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">In power uninterrupted since 2013, Albanian Prime Minister Edi Rama has overseen the shrinking and deterioration of Albania’s civic space and its slow transition into an electoral autocracy. Unlike other leaders in the Western Balkans, such as Serbia’s Aleksandar Vučić and Republika Srpska’s Milorad Dodik, who are usually treated as the region’s textbook autocrats, Rama’s openly unambiguous pro-European attitude and eccentric charisma have diverted attention at the international level away from his illiberal wrongdoings at home.</span>\n<span class=\"para\">While Albania officially launched EU accession negotiations a few weeks ago, cosmetically reaffirming the country’s unconditional European path, its leader engages in similar patterns of democratic coercion and institutional capture to Vučić and Dodik. However, the EU’s vested interests in preserving this alliance with Tirana allows these actions to go unnoticed at best, and downplayed whenever possible. This is not only a trend that is clear among the EU’s institutions and the member states but also among many observers, analysts and experts.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>The autocrat’s apprentice</strong></span>\n<span class=\"para\">Albania is gradually falling down the authoritarian spiral as key democratic indicators continue to describe it as a <a href=\"https://freedomhouse.org/country/albania/freedom-world/2024\">\"partly free\"</a> country. Courts are subject to political pressure and influence; media independence is limited; corruption is pervasive; citizen distrust in democratic institutions is high; and the opposition – both at the state and local levels – is weak and disorganized. This is true to the extent that some consider Albania a de facto one-party state.</span>\n<span class=\"para\">Key to this decline is the role of Edi Rama, who lacks serious challengers and has been able to marginalize the democratization and rule of law agendas to a worrying degree. Within an institutional and political framework that curbs any attempt for accountability, Rama has crushed public dissent and even accepted the presence of organized crime – with whom <a href=\"https://balkaninsight.com/2024/06/26/albanian-businessman-bankrolling-fugitive-ex-deputy-pm-prosecutors-claim/\">he has been accused of sharing lucrative goals</a>.</span>\n<span class=\"para\">In the realm of EU accession, Rama has been artful and outspoken. The perception for years was that Albania was bearing the brunt of Bulgaria’s veto over North Macedonia, with whom the European Commission (EC) had coupled Tirana. In principle, Albania and North Macedonia would walk the EU road together regardless of Sofia’s whims – a decision that could make sense narratively. However, this outlook was reversed eventually considering the stubbornness of the Bulgarian impasse.</span>\n<span class=\"para\">Albania was <a href=\"https://www.euractiv.com/section/politics/news/albanias-eu-path-decoupled-from-north-macedonia-while-skopje-remains-in-limbo/\">released from this burden</a> in September 2024 as its bid was decoupled from that of Skopje. In October it was even able to launch official accession negotiations with the <a href=\"https://www.consilium.europa.eu/en/meetings/international-ministerial-meetings/2024/10/15/\">opening of the chapter cluster on fundamentals</a>. Everything seemed to convey that Tirana was delivering its pledges and that, in the EU’s view, the Macedonian ball was an affordable one to drop for Albania’s sake. Tirana’s perceived progress could be used to create the illusion that EU enlargement was back on track, never mind the actual shortcomings.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Be a tyrant, but love the EU</strong></span>\n<span class=\"para\">EU institutions and member states alike share a history of pragmatism over values when it comes to prioritizing bilateral or multilateral relations with non-EU states. Turkey, Azerbaijan and Tunisia are examples of governments with which the EU has entered into diverse agreements involving energy or migration – never mind the countries’ track records on human rights and democratic standards.</span>\n<span class=\"para\">Internally, however, Brussels struggles to come to terms with a similarly autocratic leadership like Hungary’s Viktor Orbán, who is failing to abide by EU values and can thus be politically ostracized when not punished. No oil supplies or anti-refugee mechanism can buy the EC and member states’ acceptance of an illiberal EU government. Well, unless this government openly supports the sovereignty and legitimacy of the EU.</span>\n<span class=\"para\">The figure of Italian Prime Minister Giorgia Meloni is a prime example of this. While she does belong to the radical right and is currently unfurling the most right-wing political agenda in decades, <a href=\"https://www.theguardian.com/world/2023/aug/21/orphaned-by-decree-italy-same-sex-parents-react-losing-rights\">dismantling the rights</a> of LGBTIQ+ parents and <a href=\"https://www.politico.eu/article/giorgia-meloni-street-protest-crackdown-concerns-growing-repression-italy-security-bill-climate-activists/\">cracking down on peaceful protesting</a>, she defends the EU. This redeeming factor allows her not to be treated as a pariah. EC President Ursula von der Leyen herself <a href=\"https://www.euronews.com/2024/05/23/von-der-leyen-doubles-down-on-deal-with-giorgia-meloni\">has made this crystal clear</a>.</span>\n<span class=\"para\">Edi Rama has for a long time followed Meloni’s model. Of course, this has been true even before Meloni herself reached power. For the EU, and particularly for member states, the Albanian prime minister offers a double advantage. He offers the simplicity of a Western Balkan “stabilocrat”, as he governs a country that essentially lacks an opposition, while he is also a fervent supporter of the EU as a political project and of Albania’s unconditional future therein. This is in stark contrast to Aleksandar Vučić, who does deliver on stability matters but is ambiguous at best about Serbia’s EU intentions and does not align with EU foreign policy. Rama appears, therefore, to be the best Western Balkan student in the EU’s enlargement classroom.</span>\n<span class=\"para\">Rama has successfully captured the EU’s imagination as a charismatic and able leader. This was also once true of Vučić himself, Republika Srpska’s Milorad Dodik and the former Macedonian Prime Minister Nikola Gruevski. Through his pro-western attitudes; unwavering support for Albania’s NATO and EU integration processes; ability to fend off regional bilateral disputes; and his “stabilitocratic” security, the EU feels comfortable about relying on him as a close ally whose democratic deficits it can afford to ignore. The chance of a political alternative emerging in Albania as of now is rather poor. This could see things turn out worse for the EU’s desperate quest for regional stability.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>A message from the future</strong></span>\n<span class=\"para\">In the EU’s eyes, Rama generally does not pose a threat. He is charismatic and reliable and, unlike Vučić and Dodik, he does not draw from Hungary’s dangerous illiberal influence. Instead, he pragmatically serves the interests of other less worrisome and more acceptable illiberal leaders, like Italy.</span>\n<span class=\"para\">Deeper down, however, the EU’s determination for nurturing Albania’s stabilitocratic and semi-authoritarian system could have severe consequences. Allowing Rama and his clique to go about their business uncontrolled; setting no clear boundaries to democratic backsliding and to the erosion of the rule of law; and turning a blind eye to clear human rights violations at home – all for the sake of geopolitics – could see his leadership evolve into a dangerous problem for the Union under the right conditions. Rama is, above all, a political chameleon.</span>\n<span class=\"para\">The Albanian premier is certainly not the kind of avid nationalist that overly plays with fearmongering among the population, unlike the narrative practices that are definitely more frequent in Vučić. But his good relationship with the Serbian president reveals that their common denominator is not their ideology – if they have any at all – but their underlying desire to preserve power at all costs.</span>\n<span class=\"para\">This is not only a warning to the EC or the member states but also, and most especially, to journalists, academics, analysts and observers who, more often than not, fail to include Rama on the list of regional autocrats. Overall, they seem to whitewash the policies of a showman that is undermining daily the core values of the EU.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Alejandro Esteso Pérez</strong> is a political scientist and researcher specializing in EU enlargement and Western Balkan politics. He is a 2023 Fellow at the Balkans in Europe Policy Advisory Group (BiEPAG) and an external lecturer on contemporary Western Balkan politics at the Complutense University of Madrid (UCM). He is currently pursuing doctoral studies at the University of Graz in Austria and is a Visiting Fellow at the EUROPEUM Institute for European Policy in Prague.</span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">En el poder ininterrumpido desde 2013, el Primer Ministro albanés Edi Rama ha supervisado la reducción y deterioro del espacio cívico de Albania y su lenta transición hacia una autocracia electoral. A diferencia de otros líderes en los Balcanes Occidentales, como Aleksandar Vučić de Serbia y Milorad Dodik de la República Srpska, que suelen ser tratados como los autócratas de texto de la región, la actitud pro-europea abiertamente inequívoca de Rama y su carisma excéntrico han desviado la atención a nivel internacional de sus malas acciones iliberales en casa.</span>\n<span class=\"para\">Si bien Albania lanzó oficialmente las negociaciones de adhesión a la UE hace unas semanas, reafirmando cosméticamente el camino europeo incondicional del país, su líder participa en patrones similares de coerción democrática y captura institucional que Vučić y Dodik. Sin embargo, los intereses arraigados de la UE en preservar esta alianza con Tirana permiten que estas acciones pasen desapercibidas en el mejor de los casos, y se minimicen siempre que sea posible. Esta no es solo una tendencia que es clara entre las instituciones de la UE y los estados miembros, sino también entre muchos observadores, analistas y expertos.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>El aprendiz de autócrata</strong></span>\n<span class=\"para\">Albania está cayendo gradualmente por la espiral autoritaria a medida que los indicadores democráticos clave continúan describiéndola como un <a href=\"https://freedomhouse.org/country/albania/freedom-world/2024\">\"país parcialmente libre\"</a>. Los tribunales están sujetos a presión e influencia política; la independencia de los medios es limitada; la corrupción es omnipresente; la desconfianza de los ciudadanos en las instituciones democráticas es alta; y la oposición, tanto a nivel estatal como local, es débil y desorganizada. Esto es cierto hasta el punto de que algunos consideran a Albania un estado de facto de un solo partido.</span>\n<span class=\"para\">Clave para este declive es el papel de Edi Rama, quien carece de desafiantes serios y ha podido marginar las agendas de democratización y estado de derecho a un grado preocupante. Dentro de un marco institucional y político que frena cualquier intento de rendición de cuentas, Rama ha aplastado la disidencia pública e incluso ha aceptado la presencia del crimen organizado, con quien <a href=\"https://balkaninsight.com/2024/06/26/albanian-businessman-bankrolling-fugitive-ex-deputy-pm-prosecutors-claim/\">se le ha acusado de compartir objetivos lucrativos</a>.</span>\n<span class=\"para\">En el ámbito de la adhesión a la UE, Rama ha sido astuto y directo. La percepción durante años fue que Albania estaba soportando el peso del veto de Bulgaria sobre Macedonia del Norte, con quien la Comisión Europea (CE) había emparejado a Tirana. En principio, Albania y Macedonia del Norte caminarían juntas por el camino de la UE independientemente de los caprichos de Sofía, una decisión que podría tener sentido narrativamente. Sin embargo, esta perspectiva se invirtió eventualmente considerando la terquedad del estancamiento búlgaro.</span>\n<span class=\"para\">Albania fue <a href=\"https://www.euractiv.com/section/politics/news/albanias-eu-path-decoupled-from-north-macedonia-while-skopje-remains-in-limbo/\">liberada de esta carga</a> en septiembre de 2024, ya que su oferta fue desacoplada de la de Skopje. En octubre, incluso pudo lanzar negociaciones de adhesión oficiales con la <a href=\"https://www.consilium.europa.eu/en/meetings/international-ministerial-meetings/2024/10/15/\">apertura del capítulo sobre fundamentos</a>. Todo parecía transmitir que Tirana estaba cumpliendo sus promesas y que, desde la perspectiva de la UE, la pelota macedonia era una que Albania podía permitirse dejar caer. El progreso percibido de Tirana podría usarse para crear la ilusión de que la ampliación de la UE estaba de vuelta en marcha, sin importar las deficiencias reales.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Sea un tirano, pero ame a la UE</strong></span>\n<span class=\"para\">Las instituciones de la UE y los estados miembros comparten una historia de pragmatismo sobre valores cuando se trata de priorizar relaciones bilaterales o multilaterales con estados no pertenecientes a la UE. Turquía, Azerbaiyán y Túnez son ejemplos de gobiernos con los que la UE ha celebrado diversos acuerdos relacionados con la energía o la migración, sin importar los antecedentes de los países en derechos humanos y estándares democráticos.</span>\n<span class=\"para\">Internamente, sin embargo, Bruselas lucha por aceptar un liderazgo igualmente autocrático como el de Viktor Orbán de Hungría, quien no está cumpliendo con los valores de la UE y, por lo tanto, puede ser políticamente ostracizado cuando no es castigado. Ningún suministro de petróleo o mecanismo anti-refugiados puede comprar la aceptación de un gobierno iliberal de la CE y los estados miembros. Bueno, a menos que este gobierno apoye abiertamente la soberanía y legitimidad de la UE.</span>\n<span class=\"para\">La figura de la Primera Ministra italiana Giorgia Meloni es un ejemplo primordial de esto. Si bien ella pertenece a la derecha radical y actualmente está desplegando la agenda política más de derecha en décadas, <a href=\"https://www.theguardian.com/world/2023/aug/21/orphaned-by-decree-italy-same-sex-parents-react-losing-rights\">desmantelando los derechos</a> de los padres LGBTIQ+ y <a href=\"https://www.politico.eu/article/giorgia-meloni-street-protest-crackdown-concerns-growing-repression-italy-security-bill-climate-activists/\">reprimiendo las protestas pacíficas</a>, ella defiende a la UE. Este factor redentor le permite no ser tratada como una paria. La presidenta de la CE, Ursula von der Leyen, <a href=\"https://www.euronews.com/2024/05/23/von-der-leyen-doubles-down-on-deal-with-giorgia-meloni\">lo ha dejado muy claro</a>.</span>\n<span class=\"para\">Edi Rama ha seguido durante mucho tiempo el modelo de Meloni. Por supuesto, esto ha sido cierto incluso antes de que Meloni llegara al poder. Para la UE, y particularmente para los estados miembros, el primer ministro albanés ofrece una doble ventaja. Ofrece la simplicidad de un “estabilócrata” de los Balcanes Occidentales, ya que gobierna un país que esencialmente carece de oposición, mientras que también es un ferviente defensor de la UE como proyecto político y del futuro incondicional de Albania en ella. Esto contrasta marcadamente con Aleksandar Vučić, quien sí cumple en cuestiones de estabilidad, pero es ambiguo en el mejor de los casos sobre las intenciones de Serbia en la UE y no se alinea con la política exterior de la UE. Por lo tanto, Rama parece ser el mejor estudiante de los Balcanes Occidentales en el aula de ampliación de la UE.</span>\n<span class=\"para\">Rama ha capturado con éxito la imaginación de la UE como un líder carismático y capaz. Esto también fue cierto una vez para el propio Vučić, Milorad Dodik de la República Srpska y el ex Primer Ministro macedonio Nikola Gruevski. A través de sus actitudes pro-occidentales; su apoyo inquebrantable a los procesos de integración de Albania en la OTAN y la UE; su capacidad para defender disputas bilaterales regionales; y su seguridad “estabilocrática”, la UE se siente cómoda al confiar en él como un aliado cercano cuyos déficits democráticos puede permitirse ignorar. La posibilidad de que surja una alternativa política en Albania en este momento es bastante pobre. Esto podría hacer que las cosas salgan peor para la desesperada búsqueda de estabilidad regional de la UE.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Un mensaje del futuro</strong></span>\n<span class=\"para\">En los ojos de la UE, Rama generalmente no representa una amenaza. Es carismático y confiable y, a diferencia de Vučić y Dodik, no se nutre de la peligrosa influencia iliberal de Hungría. En cambio, sirve pragmáticamente a los intereses de otros líderes iliberales menos preocupantes y más aceptables, como Italia.</span>\n<span class=\"para\">Sin embargo, más profundamente, la determinación de la UE de nutrir el sistema estabilocrático y semi-autoritario de Albania podría tener graves consecuencias. Permitir que Rama y su grupo actúen sin control; no establecer límites claros al retroceso democrático y a la erosión del estado de derecho; y hacer la vista gorda ante claras violaciones de derechos humanos en casa, todo por el bien de la geopolítica, podría hacer que su liderazgo evolucione en un problema peligroso para la Unión bajo las condiciones adecuadas. Rama es, sobre todo, un camaleón político.</span>\n<span class=\"para\">El primer ministro albanés ciertamente no es el tipo de nacionalista ávido que juega excesivamente con el miedo entre la población, a diferencia de las prácticas narrativas que son definitivamente más frecuentes en Vučić. Pero su buena relación con el presidente serbio revela que su denominador común no es su ideología, si es que tienen alguna, sino su deseo subyacente de preservar el poder a toda costa.</span>\n<span class=\"para\">Esto no es solo una advertencia para la CE o los estados miembros, sino también, y especialmente, para periodistas, académicos, analistas y observadores que, más a menudo de lo que deberían, no incluyen a Rama en la lista de autócratas regionales. En general, parecen blanquear las políticas de un showman que está socavando diariamente los valores fundamentales de la UE.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Alejandro Esteso Pérez</strong> es un científico político e investigador especializado en la ampliación de la UE y la política de los Balcanes Occidentales. Es un becario de 2023 en el Grupo Asesor de Políticas de los Balcanes en Europa (BiEPAG) y un profesor externo sobre política contemporánea de los Balcanes Occidentales en la Universidad Complutense de Madrid (UCM). Actualmente está cursando estudios de doctorado en la Universidad de Graz en Austria y es un becario visitante en el Instituto EUROPEUM para la Política Europea en Praga.</span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Vuodesta 2013 lähtien keskeytymättömässä vallassa ollut Albanian pääministeri Edi Rama on valvonut Albanian kansalaisalueen kutistumista ja rappeutumista sekä sen hidasta siirtymistä vaalidiktatuuriin. Toisin kuin muut Länsi-Balkanin johtajat, kuten Serbian Aleksandar Vučić ja Republika Srpskan Milorad Dodik, joita yleensä pidetään alueen oppikirjadiktatuureina, Ramaan avoimen epäselvä pro-eurooppalainen asenne ja eksoottinen karisma ovat ohjanneet kansainvälistä huomiota pois hänen epäliberaaleista väärinkäytöksistään kotimaassa.</span>\n<span class=\"para\">Vaikka Albania virallisesti aloitti EU-jäsenyysneuvottelut muutama viikko sitten, vahvistaen kosmeettisesti maan ehdotonta eurooppalaista polkua, sen johtaja harjoittaa samankaltaisia demokraattisen pakottamisen ja institutionaalisen kaappaamisen malleja kuin Vučić ja Dodik. Kuitenkin EU:n etu säilyttää tämä liitto Tiranan kanssa mahdollistaa näiden toimien jäämisen huomaamatta parhaimmillaan ja vähätellyksi aina kun mahdollista. Tämä ei ole vain suuntaus, joka on selvä EU:n instituutioissa ja jäsenvaltioissa, vaan myös monien tarkkailijoiden, analyytikoiden ja asiantuntijoiden keskuudessa.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Diktatuurin oppipoika</strong></span>\n<span class=\"para\">Albania on vähitellen putoamassa autoritaariseen spiraliin, kun keskeiset demokraattiset indikaattorit kuvaavat sitä <a href=\"https://freedomhouse.org/country/albania/freedom-world/2024\">\"osittain vapaana\"</a> maana. Tuomioistuimet ovat poliittisen paineen ja vaikutuksen alaisia; median riippumattomuus on rajallista; korruptio on laajalle levinnyttä; kansalaisten epäluottamus demokraattisiin instituutioihin on korkea; ja oppositio – sekä valtion että paikallisella tasolla – on heikko ja hajanaista. Tämä on totta siinä määrin, että jotkut pitävät Albaniaa de facto yhden puolueen valtiona.</span>\n<span class=\"para\">Keskeinen tekijä tässä rappeutumisessa on Edi Ramaan rooli, jolla ei ole vakavia haastajia ja joka on pystynyt marginalisoimaan demokratian ja oikeusvaltion agendoja huolestuttavassa määrin. Institutionaalisessa ja poliittisessa kehyksessä, joka rajoittaa minkäänlaista vastuullisuutta, Rama on murskannut julkisen dissentin ja jopa hyväksynyt järjestäytyneen rikollisuuden läsnäolon – jonka kanssa <a href=\"https://balkaninsight.com/2024/06/26/albanian-businessman-bankrolling-fugitive-ex-deputy-pm-prosecutors-claim/\">häntä on syytetty yhteisten tuottoisten tavoitteiden jakamisesta</a>.</span>\n<span class=\"para\">EU-jäsenyyden kentällä Rama on ollut taitava ja suora. Vuodesta toiseen on ollut käsitys, että Albania kantaa Bulgarian veto-oikeuden taakkaa Pohjois-Makedonian suhteen, jonka kanssa Euroopan komissio (EK) oli yhdistänyt Tiranan. Periaatteessa Albania ja Pohjois-Makedonia kulkisivat EU-tietä yhdessä riippumatta Sofian mielihaluista – päätös, joka voisi narratiivisesti olla järkevä. Kuitenkin tämä näkemys kääntyi lopulta Bulgarian umpikuja huomioon ottaen.</span>\n<span class=\"para\">Albania <a href=\"https://www.euractiv.com/section/politics/news/albanias-eu-path-decoupled-from-north-macedonia-while-skopje-remains-in-limbo/\">vapautettiin tästä taakasta</a> syyskuussa 2024, kun sen tarjous irrotettiin Skopjen tarjouksesta. Lokakuussa se pystyi jopa aloittamaan viralliset jäsenyysneuvottelut <a href=\"https://www.consilium.europa.eu/en/meetings/international-ministerial-meetings/2024/10/15/\">perusasioiden lukualueen avaamisen</a> myötä. Kaikki näytti viittaavan siihen, että Tirana piti lupauksensa ja että EU:n näkökulmasta Makedonian pallo oli Albanian hyväksi pudotettavissa. Tiranan koettu edistyminen voitaisiin käyttää luomaan illuusio siitä, että EU:n laajentuminen oli jälleen raiteillaan, unohtamatta todellisia puutteita.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Ole tyranni, mutta rakasta EU:ta</strong></span>\n<span class=\"para\">EU:n instituutiot ja jäsenvaltiot jakavat historian pragmatismista arvojen yli, kun on kyse kahdenvälisistä tai monenvälisistä suhteista EU:n ulkopuolisiin valtioihin. Turkki, Azerbaidžan ja Tunisia ovat esimerkkejä hallituksista, joiden kanssa EU on solminut erilaisia sopimuksia, jotka liittyvät energiaan tai maahanmuuttoon – unohtamatta maiden ihmisoikeus- ja demokraattisten standardien historiaa.</span>\n<span class=\"para\">Sisäisesti kuitenkin Bryssel kamppailee hyväksyäkseen samankaltaista autoritaarista johtajuutta kuin Unkarin Viktor Orbán, joka ei noudata EU:n arvoja ja voi siten joutua poliittiseen eristykseen, ellei häntä rangaista. Mikään öljytoimitus tai pakolaisvastainen mekanismi ei voi ostaa EK:n ja jäsenvaltioiden hyväksyntää epäliberaalille EU-hallitukselle. No, ellei tämä hallitus avoimesti tue EU:n suvereniteettia ja legitiimiyttä.</span>\n<span class=\"para\">Italian pääministeri Giorgia Meloni on tästä erinomainen esimerkki. Vaikka hän kuuluu äärioikeistoon ja on tällä hetkellä avaamassa oikeistolaisinta poliittista agendaa vuosikymmeniin, <a href=\"https://www.theguardian.com/world/2023/aug/21/orphaned-by-decree-italy-same-sex-parents-react-losing-rights\">purkaen LGBTIQ+ vanhempien oikeuksia</a> ja <a href=\"https://www.politico.eu/article/giorgia-meloni-street-protest-crackdown-concerns-growing-repression-italy-security-bill-climate-activists/\">käsitellen rauhanomaista protestointia</a>, hän puolustaa EU:ta. Tämä pelastava tekijä mahdollistaa hänen olla kohtelias. EK:n puheenjohtaja Ursula von der Leyen on itse <a href=\"https://www.euronews.com/2024/05/23/von-der-leyen-doubles-down-on-deal-with-giorgia-meloni\">tehnyt tämän täysin selväksi</a>.</span>\n<span class=\"para\">Edi Rama on pitkään seurannut Melonin mallia. Tietenkin tämä on ollut totta jopa ennen kuin Meloni itse pääsi valtaan. EU:lle, ja erityisesti jäsenvaltioille, Albanian pääministeri tarjoaa kaksinkertaisen edun. Hän tarjoaa Länsi-Balkanin \"stabilokratin\" yksinkertaisuuden, sillä hän hallitsee maata, jossa käytännössä ei ole oppositiota, samalla kun hän on myös EU:n innokas kannattaja poliittisena hankkeena ja Albanian ehdottoman tulevaisuuden puolestapuhuja. Tämä on jyrkässä ristiriidassa Aleksandar Vučićin kanssa, joka kylläkin tarjoaa vakautta, mutta on parhaimmillaankin epäselvä Serbian EU-aikeista eikä sovi EU:n ulkopolitiikkaan. Rama näyttää siis olevan paras Länsi-Balkanin oppilas EU:n laajentumisen luokassa.</span>\n<span class=\"para\">Rama on onnistuneesti vanginnut EU:n mielikuvituksen karismaattisena ja kykenevänä johtajana. Tämä oli myös kerran totta Vučićista itsestään, Republika Srpskan Milorad Dodikista ja entisestä Pohjois-Makedonian pääministeristä Nikola Gruevskistä. Pro-lännen asenteidensa, horjumattoman tuen Albanian Naton ja EU:n integraatioprosesseille, kyvyn torjua alueellisia kahdenvälisiä riitoja ja hänen \"stabilitokraattisesta\" turvallisuudestaan johtuen EU tuntee olonsa mukavaksi luottaessaan häneen läheisenä liittolaisena, jonka demokraattisia puutteita se voi sallia itselleen. Mahdollisuus poliittisen vaihtoehdon syntymiseen Albaniassa tällä hetkellä on melko heikko. Tämä voisi johtaa siihen, että asiat menevät huonommin EU:n epätoivoisessa etsinnässä alueellista vakautta.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Viesti tulevaisuudesta</strong></span>\n<span class=\"para\">EU:n silmissä Rama ei yleensä muodosta uhkaa. Hän on karismaattinen ja luotettava, eikä toisin kuin Vučić ja Dodik, hän ei ammenna Unkarin vaarallisesta epäliberaalista vaikutuksesta. Sen sijaan hän palvelee pragmaattisesti muiden vähemmän huolestuttavien ja hyväksyttävämpien epäliberaalien johtajien etuja, kuten Italian.</span>\n<span class=\"para\">Kuitenkin syvemmällä EU:n päättäväisyys vaalia Albanian stabilitokraattista ja puolivaltioista järjestelmää voisi johtaa vakaviin seurauksiin. Antamalla Ramaan ja hänen klikkinsä toimia vapaasti; asettamatta selkeitä rajoja demokraattiselle taantumalle ja oikeusvaltion rappeutumiselle; ja sulkemalla silmänsä selkeiltä ihmisoikeusloukkauksilta kotimaassa – kaikki geopoliittisten etujen vuoksi – voisi nähdä hänen johtajuutensa kehittyvän vaaralliseksi ongelmaksi unionille oikeissa olosuhteissa. Rama on ennen kaikkea poliittinen kameleontti.</span>\n<span class=\"para\">Albanian pääministeri ei todellakaan ole sellainen innokas nationalistinen, joka liikaa leikkii pelolla väestön keskuudessa, toisin kuin narratiiviset käytännöt, jotka ovat ehdottomasti yleisempiä Vučićilla. Mutta hänen hyvät suhteensa Serbian presidenttiin paljastavat, että heidän yhteinen nimittäjänsä ei ole heidän ideologiansa – jos heillä on sellaista lainkaan – vaan heidän perimmäinen halunsa säilyttää valta hinnalla millä hyvänsä.</span>\n<span class=\"para\">Tämä ei ole vain varoitus EK:lle tai jäsenvaltioille, vaan myös, ja erityisesti, toimittajille, akateemikoille, analyytikoille ja tarkkailijoille, jotka useimmiten unohtavat sisällyttää Ramaan alueellisten diktaattorien listalle. Kaiken kaikkiaan he näyttävät valkaisevan esityksiä, jotka rapauttavat päivittäin EU:n ydinarvoja.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Alejandro Esteso Pérez</strong> on poliittinen tutkija ja tutkija, joka erikoistuu EU:n laajentumiseen ja Länsi-Balkanin politiikkaan. Hän on vuoden 2023 Fellow Balkans in Europe Policy Advisory Groupissa (BiEPAG) ja ulkopuolinen luennoitsija nykyaikaisesta Länsi-Balkanin politiikasta Madridin Complutense-yliopistossa (UCM). Hän on parhaillaan suorittamassa tohtoriopintoja Itävallan Grazin yliopistossa ja on vieraileva tutkija EUROPEUM-instituutissa Euroopan politiikassa Prahassa.</span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Au pouvoir sans interruption depuis 2013, le Premier ministre albanais Edi Rama a supervisé le rétrécissement et la détérioration de l'espace civique en Albanie et sa lente transition vers une autocratie électorale. Contrairement à d'autres dirigeants des Balkans occidentaux, tels que l'Alexandar Vučić de Serbie et le Milorad Dodik de la République serbe, qui sont généralement considérés comme les autocrates typiques de la région, l'attitude pro-européenne ouvertement sans ambiguïté de Rama et son charisme excentrique ont détourné l'attention au niveau international de ses méfaits illibéraux à domicile.</span>\n<span class=\"para\">Bien que l'Albanie ait officiellement lancé les négociations d'adhésion à l'UE il y a quelques semaines, réaffirmant de manière cosmétique le chemin européen inconditionnel du pays, son dirigeant s'engage dans des schémas similaires de coercition démocratique et de capture institutionnelle que Vučić et Dodik. Cependant, les intérêts bien compris de l'UE à préserver cette alliance avec Tirana permettent à ces actions de passer inaperçues au mieux, et d'être minimisées chaque fois que possible. Ce n'est pas seulement une tendance qui est claire parmi les institutions de l'UE et les États membres, mais aussi parmi de nombreux observateurs, analystes et experts.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>L'apprenti autocrate</strong></span>\n<span class=\"para\">L'Albanie tombe progressivement dans la spirale autoritaire alors que des indicateurs démocratiques clés continuent de la décrire comme un <a href=\"https://freedomhouse.org/country/albania/freedom-world/2024\">\"pays partiellement libre\"</a>. Les tribunaux sont soumis à la pression et à l'influence politiques ; l'indépendance des médias est limitée ; la corruption est omniprésente ; la méfiance des citoyens envers les institutions démocratiques est élevée ; et l'opposition – tant au niveau national que local – est faible et désorganisée. Cela est vrai au point que certains considèrent l'Albanie comme un État de facto à parti unique.</span>\n<span class=\"para\">Clé de ce déclin est le rôle d'Edi Rama, qui manque de véritables challengers et a pu marginaliser les agendas de démocratisation et de l'état de droit à un degré inquiétant. Dans un cadre institutionnel et politique qui freine toute tentative de responsabilité, Rama a écrasé le dissentiment public et a même accepté la présence de la criminalité organisée – avec qui <a href=\"https://balkaninsight.com/2024/06/26/albanian-businessman-bankrolling-fugitive-ex-deputy-pm-prosecutors-claim/\">il a été accusé de partager des objectifs lucratifs</a>.</span>\n<span class=\"para\">Dans le domaine de l'adhésion à l'UE, Rama a été habile et franc. La perception pendant des années était que l'Albanie subissait le poids du veto bulgare sur la Macédoine du Nord, avec laquelle la Commission européenne (CE) avait couplé Tirana. En principe, l'Albanie et la Macédoine du Nord emprunteraient ensemble la route de l'UE, indépendamment des caprices de Sofia – une décision qui pourrait avoir du sens narrativement. Cependant, cette perspective a finalement été inversée compte tenu de l'entêtement de l'impasse bulgare.</span>\n<span class=\"para\">L'Albanie a été <a href=\"https://www.euractiv.com/section/politics/news/albanias-eu-path-decoupled-from-north-macedonia-while-skopje-remains-in-limbo/\">libérée de ce fardeau</a> en septembre 2024 alors que sa candidature était découplée de celle de Skopje. En octobre, elle a même pu lancer des négociations officielles d'adhésion avec <a href=\"https://www.consilium.europa.eu/en/meetings/international-ministerial-meetings/2024/10/15/\">l'ouverture du cluster de chapitres sur les fondamentaux</a>. Tout semblait indiquer que Tirana tenait ses promesses et que, de l'avis de l'UE, la balle macédonienne était une charge acceptable à abandonner pour le bien de l'Albanie. Les progrès perçus de Tirana pourraient être utilisés pour créer l'illusion que l'élargissement de l'UE était de nouveau sur les rails, peu importe les lacunes réelles.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Sois un tyran, mais aime l'UE</strong></span>\n<span class=\"para\">Les institutions de l'UE et les États membres partagent une histoire de pragmatisme sur les valeurs lorsqu'il s'agit de prioriser les relations bilatérales ou multilatérales avec des États non membres de l'UE. La Turquie, l'Azerbaïdjan et la Tunisie sont des exemples de gouvernements avec lesquels l'UE a conclu divers accords impliquant l'énergie ou la migration – peu importe les antécédents des pays en matière de droits de l'homme et de normes démocratiques.</span>\n<span class=\"para\">En interne, cependant, Bruxelles peine à composer avec un leadership tout aussi autocratique comme celui de Viktor Orbán en Hongrie, qui ne respecte pas les valeurs de l'UE et peut donc être ostracisé politiquement lorsqu'il n'est pas puni. Aucun approvisionnement en pétrole ou mécanisme anti-réfugiés ne peut acheter l'acceptation par la CE et les États membres d'un gouvernement illibéral de l'UE. Eh bien, à moins que ce gouvernement ne soutienne ouvertement la souveraineté et la légitimité de l'UE.</span>\n<span class=\"para\">La figure de la Première ministre italienne Giorgia Meloni est un exemple parfait de cela. Bien qu'elle appartienne à l'extrême droite et qu'elle déploie actuellement l'agenda politique le plus à droite depuis des décennies, <a href=\"https://www.theguardian.com/world/2023/aug/21/orphaned-by-decree-italy-same-sex-parents-react-losing-rights\">démantelant les droits</a> des parents LGBTIQ+ et <a href=\"https://www.politico.eu/article/giorgia-meloni-street-protest-crackdown-concerns-growing-repression-italy-security-bill-climate-activists/\">réprimant les manifestations pacifiques</a>, elle défend l'UE. Ce facteur rédempteur lui permet de ne pas être traitée comme une paria. La présidente de la CE, Ursula von der Leyen, a elle-même <a href=\"https://www.euronews.com/2024/05/23/von-der-leyen-doubles-down-on-deal-with-giorgia-meloni\">rendu cela crystal clear</a>.</span>\n<span class=\"para\">Edi Rama a longtemps suivi le modèle de Meloni. Bien sûr, cela a été vrai même avant que Meloni elle-même n'accède au pouvoir. Pour l'UE, et particulièrement pour les États membres, le Premier ministre albanais offre un double avantage. Il offre la simplicité d'un \"stabilocrate\" des Balkans occidentaux, car il gouverne un pays qui manque essentiellement d'opposition, tout en étant également un fervent supporter de l'UE en tant que projet politique et de l'avenir inconditionnel de l'Albanie dans celle-ci. Cela contraste fortement avec Aleksandar Vučić, qui assure la stabilité mais est au mieux ambigu quant aux intentions de l'UE de la Serbie et ne s'aligne pas sur la politique étrangère de l'UE. Rama apparaît donc comme le meilleur élève des Balkans occidentaux dans la classe d'élargissement de l'UE.</span>\n<span class=\"para\">Rama a réussi à capturer l'imagination de l'UE en tant que leader charismatique et capable. Cela a également été vrai autrefois pour Vučić lui-même, Milorad Dodik de la République serbe et l'ancien Premier ministre macédonien Nikola Gruevski. Grâce à ses attitudes pro-occidentales ; son soutien indéfectible aux processus d'intégration de l'Albanie à l'OTAN et à l'UE ; sa capacité à écarter les disputes bilatérales régionales ; et sa sécurité \"stabilocratique\", l'UE se sent à l'aise de compter sur lui en tant qu'allié proche dont elle peut se permettre d'ignorer les déficits démocratiques. La chance qu'une alternative politique émerge en Albanie à l'heure actuelle est plutôt faible. Cela pourrait voir les choses se retourner contre la quête désespérée de l'UE pour la stabilité régionale.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Un message du futur</strong></span>\n<span class=\"para\">Aux yeux de l'UE, Rama ne représente généralement pas une menace. Il est charismatique et fiable et, contrairement à Vučić et Dodik, il ne puise pas dans l'influence illibérale dangereuse de la Hongrie. Au lieu de cela, il sert pragmatiquement les intérêts d'autres dirigeants illibéraux moins préoccupants et plus acceptables, comme l'Italie.</span>\n<span class=\"para\">Plus profondément, cependant, la détermination de l'UE à nourrir le système stabilocratique et semi-autocratique de l'Albanie pourrait avoir de graves conséquences. Permettre à Rama et à sa clique de poursuivre leurs affaires sans contrôle ; ne pas établir de limites claires à la régression démocratique et à l'érosion de l'état de droit ; et fermer les yeux sur des violations claires des droits de l'homme à domicile – tout cela pour des raisons géopolitiques – pourrait voir son leadership évoluer en un problème dangereux pour l'Union dans les bonnes conditions. Rama est, avant tout, un caméléon politique.</span>\n<span class=\"para\">Le Premier ministre albanais n'est certainement pas le genre de nationaliste avide qui joue excessivement avec la peur parmi la population, contrairement aux pratiques narratives qui sont définitivement plus fréquentes chez Vučić. Mais sa bonne relation avec le président serbe révèle que leur dénominateur commun n'est pas leur idéologie – s'ils en ont une – mais leur désir sous-jacent de préserver le pouvoir à tout prix.</span>\n<span class=\"para\">Ceci n'est pas seulement un avertissement pour la CE ou les États membres, mais aussi, et surtout, pour les journalistes, les universitaires, les analystes et les observateurs qui, plus souvent qu'autrement, omettent d'inclure Rama sur la liste des autocrates régionaux. Dans l'ensemble, ils semblent blanchir les politiques d'un showman qui sape quotidiennement les valeurs fondamentales de l'UE.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Alejandro Esteso Pérez</strong> est un politologue et chercheur spécialisé dans l'élargissement de l'UE et la politique des Balkans occidentaux. Il est boursier 2023 au Balkans in Europe Policy Advisory Group (BiEPAG) et enseignant externe sur la politique contemporaine des Balkans occidentaux à l'Université Complutense de Madrid (UCM). Il poursuit actuellement des études doctorales à l'Université de Graz en Autriche et est chercheur invité à l'Institut EUROPEUM pour la politique européenne à Prague.</span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">U vlasti neprekidno od 2013. godine, albanski premijer Edi Rama nadzirao je smanjenje i pogoršanje građanskog prostora Albanije i njezinu sporu tranziciju u izbornu autokraciju. Za razliku od drugih vođa na Zapadnom Balkanu, poput Aleksandra Vučića iz Srbije i Milorada Dodika iz Republike Srpske, koji se obično tretiraju kao udžbenički autokrati regije, Ramina otvoreno nedvosmislena proeuropska stajališta i egzotična karizma skrenuli su pažnju na međunarodnoj razini s njegovih neliberalnih prekršaja kod kuće.</span>\n<span class=\"para\">Dok je Albanija službeno pokrenula pregovore o pristupanju EU prije nekoliko tjedana, kozmetički potvrđujući neuvjetovani europski put zemlje, njezin vođa se upušta u slične obrasce demokratske prisile i institucionalnog hvatanja kao Vučić i Dodik. Međutim, EU-ovi interesi u očuvanju ovog saveza s Tiranom omogućuju da te akcije prođu neprimijećene u najboljem slučaju, a umanjene kad god je to moguće. To nije samo trend koji je jasan među institucijama EU i državama članicama, već i među mnogim promatračima, analitičarima i stručnjacima.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Učenik autokrata</strong></span>\n<span class=\"para\">Albanija postupno pada u autoritarnu spiralu dok ključni demokratski pokazatelji nastavljaju opisivati zemlju kao <a href=\"https://freedomhouse.org/country/albania/freedom-world/2024\">\"djelomično slobodnu\"</a>. Sudovi su podložni političkom pritisku i utjecaju; neovisnost medija je ograničena; korupcija je sveprisutna; nepovjerenje građana u demokratske institucije je visoko; a oporba – kako na državnoj tako i na lokalnoj razini – je slaba i neorganizirana. To je točno do te mjere da neki smatraju Albaniju de facto jednopartijskom državom.</span>\n<span class=\"para\">Ključ ovog opadanja je uloga Edija Rame, koji nema ozbiljnih izazivača i uspio je marginalizirati agende demokratizacije i vladavine prava do zabrinjavajuće mjere. Unutar institucionalnog i političkog okvira koji ograničava bilo kakve pokušaje odgovornosti, Rama je slomio javni neslaganje i čak prihvatio prisutnost organiziranog kriminala – s kojim <a href=\"https://balkaninsight.com/2024/06/26/albanian-businessman-bankrolling-fugitive-ex-deputy-pm-prosecutors-claim/\">je optužen da dijeli unosne ciljeve</a>.</span>\n<span class=\"para\">U području pristupanja EU, Rama je bio vješt i otvoren. Percepcija je godinama bila da Albanija snosi teret bugarskog veta nad Sjevernom Makedonijom, s kojom je Europska komisija (EK) povezala Tiranu. U načelu, Albanija i Sjeverna Makedonija trebale su zajedno kročiti putem EU bez obzira na hirove Sofije – odluka koja bi mogla imati smisla narativno. Međutim, ovaj pogled je na kraju preokrenut s obzirom na tvrdoglavost bugarskog zastoja.</span>\n<span class=\"para\">Albanija je <a href=\"https://www.euractiv.com/section/politics/news/albanias-eu-path-decoupled-from-north-macedonia-while-skopje-remains-in-limbo/\">oslobođena ovog tereta</a> u rujnu 2024. kada je njezina ponuda odvojena od one Skoplja. U listopadu je čak uspjela pokrenuti službene pregovore o pristupanju s <a href=\"https://www.consilium.europa.eu/en/meetings/international-ministerial-meetings/2024/10/15/\">otvaranjem poglavlja o temeljima</a>. Sve je izgledalo kao da Tirana ispunjava svoje obveze i da je, prema stajalištu EU, makedonska lopta bila prihvatljiva za Albaniju. Perceptivni napredak Tirane mogao bi se iskoristiti za stvaranje iluzije da je proširenje EU ponovno na pravom putu, bez obzira na stvarne nedostatke.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Budite tiranin, ali volite EU</strong></span>\n<span class=\"para\">Institucije EU i države članice dijele povijest pragmatizma nad vrijednostima kada je u pitanju davanje prioriteta bilateralnim ili multilateralnim odnosima s državama izvan EU. Turska, Azerbejdžan i Tunis su primjeri vlada s kojima je EU sklopila raznolike sporazume koji uključuju energiju ili migraciju – bez obzira na dosadašnje rezultate tih zemalja u pogledu ljudskih prava i demokratskih standarda.</span>\n<span class=\"para\">Unutarnje, međutim, Bruxelles se bori da se pomiri s sličnim autokratskim vođstvom poput Viktor Orbána iz Mađarske, koji ne poštuje vrijednosti EU i stoga može biti politički ostraciziran kada ne bude kažnjen. Niti opskrba naftom niti mehanizam protiv izbjeglica ne mogu kupiti prihvaćanje EK i država članica neliberalne vlade EU. Pa, osim ako ta vlada otvoreno ne podržava suverenitet i legitimitet EU.</span>\n<span class=\"para\">Figuru talijanske premijerke Giorgie Meloni najbolje ilustrira ovaj primjer. Iako pripada radikalnoj desnici i trenutno razvija najdesniju političku agendu u desetljećima, <a href=\"https://www.theguardian.com/world/2023/aug/21/orphaned-by-decree-italy-same-sex-parents-react-losing-rights\">razbija prava</a> LGBTIQ+ roditelja i <a href=\"https://www.politico.eu/article/giorgia-meloni-street-protest-crackdown-concerns-growing-repression-italy-security-bill-climate-activists/\">sprovodi represiju nad mirnim prosvjedima</a>, ona brani EU. Ovaj otkupni faktor omogućuje joj da ne bude tretirana kao parija. Predsjednica EK Ursula von der Leyen sama <a href=\"https://www.euronews.com/2024/05/23/von-der-leyen-doubles-down-on-deal-with-giorgia-meloni\">je to jasno stavila do znanja</a>.</span>\n<span class=\"para\">Edi Rama već dugo slijedi Melonijev model. Naravno, to je bilo točno čak i prije nego što je Meloni došla na vlast. Za EU, a posebno za države članice, albanski premijer nudi dvostruku prednost. Nudi jednostavnost \"stabilokrata\" sa Zapadnog Balkana, jer upravlja zemljom koja u suštini nema oporbu, dok je također strastveni podržavatelj EU kao političkog projekta i Albanijine neuvjetovane budućnosti u njemu. To je u oštrom kontrastu s Aleksandrom Vučićem, koji isporučuje stabilnost, ali je u najboljem slučaju nejasan u vezi s namjerama Srbije prema EU i ne usklađuje se s vanjskom politikom EU. Rama se, stoga, čini najboljim studentom Zapadnog Balkana u učionici proširenja EU.</span>\n<span class=\"para\">Rama je uspješno osvojio maštu EU kao karizmatičan i sposoban vođa. To je također nekada bilo točno i za samog Vučića, Milorada Dodika iz Republike Srpske i bivšeg makedonskog premijera Nikolu Gruevskog. Kroz svoja prozapadna stajališta; nepokolebljivu podršku procesima integracije Albanije u NATO i EU; sposobnost da se odupre regionalnim bilateralnim sporovima; i svoju \"stabilokratsku\" sigurnost, EU se osjeća ugodno oslanjajući se na njega kao bliskog saveznika čije demokratske deficite može priuštiti ignorirati. Šansa da se politička alternativa pojavi u Albaniji trenutno je prilično slaba. To bi moglo dovesti do lošijih posljedica za očajničku potragu EU za regionalnom stabilnošću.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Poruka iz budućnosti</strong></span>\n<span class=\"para\">U očima EU, Rama općenito ne predstavlja prijetnju. On je karizmatičan i pouzdan i, za razliku od Vučića i Dodika, ne crpi iz opasnog neliberalnog utjecaja Mađarske. Umjesto toga, pragmatično služi interesima drugih manje zabrinjavajućih i prihvatljivijih neliberalnih vođa, poput Italije.</span>\n<span class=\"para\">Duboko, međutim, odlučnost EU da njeguje stabilokratski i poluautoritarnu sustav Albanije mogla bi imati ozbiljne posljedice. Dopustiti Rami i njegovoj kliki da nesmetano obavljaju svoje poslove; ne postavljati jasne granice demokratskom nazadovanju i eroziji vladavine prava; i zatvarati oči pred očitim kršenjima ljudskih prava kod kuće – sve u ime geopolitike – moglo bi dovesti do toga da se njegovo vođenje razvije u opasan problem za Uniju pod pravim uvjetima. Rama je, iznad svega, politički kameleon.</span>\n<span class=\"para\">Albanski premijer zasigurno nije vrsta strastvenog nacionalista koji previše igra na strahu među populacijom, za razliku od narativnih praksi koje su definitivno češće kod Vučića. No, njegov dobar odnos s srpskim predsjednikom otkriva da njihov zajednički nazivnik nije njihova ideologija – ako je uopće imaju – već njihova temeljna želja da očuvaju vlast po svaku cijenu.</span>\n<span class=\"para\">To nije samo upozorenje EK ili državama članicama, već i, a posebno, novinarima, akademicima, analitičarima i promatračima koji, češće nego ne, ne uključuju Ramu na popis regionalnih autokrata. Općenito, čini se da \"bijele\" politike showmana koji svakodnevno potkopava temeljne vrijednosti EU.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Alejandro Esteso Pérez</strong> je politički znanstvenik i istraživač specijaliziran za proširenje EU i politiku Zapadnog Balkana. On je stipendist 2023. godine u Grupi za savjetovanje o politici Balkana u Europi (BiEPAG) i vanjski predavač o suvremenoj politici Zapadnog Balkana na Complutense sveučilištu u Madridu (UCM). Trenutno pohađa doktorski studij na Sveučilištu u Grazu u Austriji i gostujući je stipendist na EUROPEUM Institutu za europsku politiku u Pragu.</span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">2013 óta megszakítás nélkül hatalmon lévő albán miniszterelnök, Edi Rama felügyelte Albánia polgári terének zsugorodását és romlását, valamint a lassú átmenetet egy választási autokráciába. Más nyugat-balkáni vezetőkkel, mint például Szerbia Aleksandar Vučićja és a Republika Srpska Milorad Dodikja, akik általában a régió tankönyvi autokratáiként vannak kezelve, Rama nyíltan egyértelmű pro-európai attitűdje és különc karizmája elterelte a figyelmet a nemzetközi szinten hazai illiberális vétségeiről.</span>\n<span class=\"para\">Bár Albánia hivatalosan néhány héttel ezelőtt megkezdte az EU-csatlakozási tárgyalásokat, kozmetikailag megerősítve az ország feltétel nélküli európai útját, vezetője hasonló demokratikus kényszerítési és intézményi elfoglalási mintákat követ, mint Vučić és Dodik. Azonban az EU érdekei, hogy megőrizzék ezt a szövetséget Tiranával, lehetővé teszik, hogy ezek a cselekedetek legjobb esetben észrevétlenek maradjanak, és amikor csak lehetséges, bagatellizálják őket. Ez nemcsak az EU intézményei és a tagállamok között egyértelmű tendencia, hanem sok megfigyelő, elemző és szakértő között is.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>A diktátor tanítványa</strong></span>\n<span class=\"para\">Albánia fokozatosan süllyed az autoriter spirálba, mivel a kulcsfontosságú demokratikus mutatók továbbra is \"részben szabad\" országként írják le. A bíróságok politikai nyomásnak és befolyásnak vannak kitéve; a média függetlensége korlátozott; a korrupció elterjedt; a polgárok bizalmatlansága a demokratikus intézmények iránt magas; és az ellenzék – mind az állami, mind a helyi szinten – gyenge és szervezetlen. Ez annyira igaz, hogy egyesek Albániát de facto egypárti államnak tartják.</span>\n<span class=\"para\">A hanyatlás kulcsa Edi Rama szerepe, aki komoly kihívók nélkül képes volt a demokratizálás és a jogállamiság napirendjét aggasztó mértékben marginalizálni. Egy olyan intézményi és politikai keretben, amely korlátozza a felelősségre vonásra tett kísérleteket, Rama elnyomta a nyilvános ellenállást, sőt elfogadta a szervezett bűnözés jelenlétét – akikkel <a href=\"https://balkaninsight.com/2024/06/26/albanian-businessman-bankrolling-fugitive-ex-deputy-pm-prosecutors-claim/\">vádolják, hogy jövedelmező célokat osztanak meg</a>.</span>\n<span class=\"para\">Az EU-csatlakozás terén Rama ügyes és nyílt volt. Évek óta az volt a percepció, hogy Albánia viseli Bulgária vétójának terhét Észak-Macedóniával szemben, akivel az Európai Bizottság (EB) Tiranát összekapcsolta. Elvileg Albánia és Észak-Macedónia együtt járna az EU útján, függetlenül Szófia szeszélyeitől – egy döntés, amely narratív szempontból értelmes lehet. Azonban ez a nézőpont végül megfordult a bolgár impasse makacssága miatt.</span>\n<span class=\"para\">Albánia <a href=\"https://www.euractiv.com/section/politics/news/albanias-eu-path-decoupled-from-north-macedonia-while-skopje-remains-in-limbo/\">szeptemberben megszabadult ettől a terhétől</a>, mivel a pályázata leválasztásra került Szkopje pályázatáról. Októberben még hivatalos csatlakozási tárgyalásokat is tudott indítani a <a href=\"https://www.consilium.europa.eu/en/meetings/international-ministerial-meetings/2024/10/15/\">alapelvek fejezetcsoportjának megnyitásával</a>. Minden úgy tűnt, hogy Tirana teljesíti ígéreteit, és hogy az EU szempontjából a macedón labda megengedhető volt Albánia érdekében. Tirana észlelt előrehaladása felhasználható volt arra, hogy illúziót teremtsen arról, hogy az EU bővítése újra pályán van, nem számítva a tényleges hiányosságokat.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Legyél zsarnok, de szeresd az EU-t</strong></span>\n<span class=\"para\">Az EU intézményei és tagállamai egyaránt pragmatikus múltat osztanak meg az értékek felett, amikor a nem EU-s államokkal való bilaterális vagy multilaterális kapcsolatok prioritásáról van szó. Törökország, Azerbajdzsán és Tunézia példák olyan kormányokra, amelyekkel az EU különféle megállapodásokat kötött energia vagy migráció terén – nem számítva az országok emberi jogi és demokratikus normáit.</span>\n<span class=\"para\">Belsőleg azonban Brüsszel küzd, hogy megbirkózzon egy hasonlóan autokratikus vezetővel, mint Magyarország Viktor Orbánja, aki nem tartja be az EU értékeit, és így politikailag kirekeszthető, ha nem büntetik. Nincs olyan olajellátás vagy menekültellenes mechanizmus, amely megvásárolhatná az EB és a tagállamok elfogadását egy illiberális EU-kormányra. Nos, hacsak ez a kormány nyíltan nem támogatja az EU szuverenitását és legitimitását.</span>\n<span class=\"para\">Giorgia Meloni olasz miniszterelnök figurája ennek a legfőbb példája. Bár a radikális jobboldalhoz tartozik, és jelenleg az évtizedek óta legjobboldalibb politikai napirendet bontogatja, <a href=\"https://www.theguardian.com/world/2023/aug/21/orphaned-by-decree-italy-same-sex-parents-react-losing-rights\">lebontja a jogokat</a> az LGBTIQ+ szülők számára és <a href=\"https://www.politico.eu/article/giorgia-meloni-street-protest-crackdown-concerns-growing-repression-italy-security-bill-climate-activists/\">lecsap a békés tüntetésekre</a>, védi az EU-t. Ez a megváltó tényező lehetővé teszi számára, hogy ne pariah-ként kezeljék. Az EB elnöke, Ursula von der Leyen maga <a href=\"https://www.euronews.com/2024/05/23/von-der-leyen-doubles-down-on-deal-with-giorgia-meloni\">ezt világossá tette</a>.</span>\n<span class=\"para\">Edi Rama hosszú ideje követi Meloni modelljét. Természetesen ez már Meloni hatalomra kerülése előtt is igaz volt. Az EU számára, és különösen a tagállamok számára, az albán miniszterelnök kettős előnyt kínál. Ő a nyugat-balkáni \"stabilokraták\" egyszerűségét kínálja, mivel egy olyan országot irányít, amely lényegében nem rendelkezik ellenzékkel, miközben ő is a politikai projektként felfogott EU és Albánia feltétel nélküli jövőjének lelkes támogatója. Ez éles ellentétben áll Aleksandar Vučićcal, aki valóban teljesít a stabilitás kérdéseiben, de legjobb esetben is homályos Szerbia EU-s szándékaival kapcsolatban, és nem igazodik az EU külpolitikájához. Így Rama tűnik a legjobb nyugat-balkáni diáknak az EU bővítési osztályában.</span>\n<span class=\"para\">Rama sikeresen megragadta az EU képzeletét, mint karizmatikus és képes vezető. Ez egykor igaz volt Vučićra, a Republika Srpska Milorad Dodikjára és a volt macedón miniszterelnökre, Nikola Gruevskire is. Pro-nyugati attitűdjével; Albánia NATO- és EU-integrációs folyamatai iránti rendíthetetlen támogatásával; a regionális bilaterális viták elkerülésének képességével; és \"stabilitokratikus\" biztonságával az EU kényelmesen támaszkodik rá, mint közeli szövetségesére, akinek demokratikus hiányosságait megengedheti magának, hogy figyelmen kívül hagyja. Jelenleg a politikai alternatíva megjelenésének esélye Albániában meglehetősen gyenge. Ez rosszabbá teheti a dolgokat az EU kétségbeesett regionális stabilitáskeresésében.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Üzenet a jövőből</strong></span>\n<span class=\"para\">Az EU szemében Rama általában nem jelent fenyegetést. Karizmatikus és megbízható, és ellentétben Vučićcal és Dodikkal, nem merít Magyarország veszélyes illiberális befolyásából. Ehelyett pragmatikusan szolgálja más, kevésbé aggasztó és elfogadható illiberális vezetők érdekeit, mint például Olaszország.</span>\n<span class=\"para\">De mélyebben az EU eltökéltsége, hogy támogassa Albánia stabilitokratikus és félautoriter rendszerét, súlyos következményekkel járhat. Ha megengedjük Ramának és klikkjének, hogy kontroll nélkül végezzék a dolgukat; ha nem állítunk fel világos határokat a demokratikus visszalépés és a jogállamiság eróziója előtt; és ha szemet hunyunk a hazai egyértelmű emberi jogi jogsértések felett – mindezt a geopolitika érdekében – akkor vezetése a megfelelő körülmények között veszélyes problémává fejlődhet az Unió számára. Rama mindenekelőtt politikai kaméleon.</span>\n<span class=\"para\">Az albán miniszterelnök biztosan nem az a lelkes nacionalista, aki túlságosan játszik a félelemkeltéssel a lakosság körében, ellentétben Vučić sokkal gyakoribb narratív gyakorlataival. De a szerb elnökkel való jó kapcsolata azt mutatja, hogy közös nevezőjük nem az ideológia – ha van egyáltalán – hanem az alapvető vágyuk, hogy mindenáron megőrizzék a hatalmat.</span>\n<span class=\"para\">Ez nemcsak figyelmeztetés az EB vagy a tagállamok számára, hanem különösen a újságírók, akadémikusok, elemzők és megfigyelők számára is, akik gyakran elfelejtik Ramát a regionális autokraták listáján. Összességében úgy tűnik, hogy eltakarják egy olyan showman politikáját, aki nap mint nap aláássa az EU alapértékeit.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Alejandro Esteso Pérez</strong> politikai tudós és kutató, aki az EU bővítésére és a nyugat-balkáni politikára specializálódott. Ő a 2023-as Balkán Európában Politikai Tanácsadó Csoport (BiEPAG) ösztöndíjasa, és külső oktató a kortárs nyugat-balkáni politikáról a madridi Complutense Egyetemen (UCM). Jelenleg doktori tanulmányokat folytat az osztrák Graz Egyetemen, és a prágai EUROPEUM Európai Politikai Intézet látogató ösztöndíjasa.</span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Al potere ininterrotto dal 2013, il Primo Ministro albanese Edi Rama ha supervisionato il restringimento e il deterioramento dello spazio civico in Albania e la sua lenta transizione verso un'autocrazia elettorale. A differenza di altri leader nei Balcani occidentali, come Aleksandar Vučić della Serbia e Milorad Dodik della Republika Srpska, che di solito sono trattati come gli autocrati da manuale della regione, l'atteggiamento pro-europeo apertamente inequivocabile di Rama e il suo carisma eccentrico hanno distolto l'attenzione a livello internazionale dalle sue malefatte illiberali a casa.</span>\n<span class=\"para\">Sebbene l'Albania abbia ufficialmente avviato i negoziati di adesione all'UE alcune settimane fa, riaffermando cosmeticamente il percorso europeo incondizionato del paese, il suo leader si impegna in schemi simili di coercizione democratica e cattura istituzionale come Vučić e Dodik. Tuttavia, gli interessi consolidati dell'UE nel preservare questa alleanza con Tirana consentono che queste azioni passino inosservate nel migliore dei casi e vengano minimizzate ogni volta che è possibile. Questo non è solo un trend chiaro tra le istituzioni dell'UE e gli stati membri, ma anche tra molti osservatori, analisti ed esperti.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>L'apprendista dell'autocrate</strong></span>\n<span class=\"para\">L'Albania sta gradualmente scivolando nella spirale autoritaria poiché i principali indicatori democratici continuano a descriverla come un <a href=\"https://freedomhouse.org/country/albania/freedom-world/2024\">\"paese parzialmente libero\"</a>. I tribunali sono soggetti a pressioni e influenze politiche; l'indipendenza dei media è limitata; la corruzione è pervasiva; la sfiducia dei cittadini nelle istituzioni democratiche è alta; e l'opposizione – sia a livello statale che locale – è debole e disorganizzata. Questo è vero al punto che alcuni considerano l'Albania uno stato di fatto a partito unico.</span>\n<span class=\"para\">Chiave di questo declino è il ruolo di Edi Rama, che manca di sfidanti seri e ha potuto marginalizzare le agende di democratizzazione e stato di diritto a un grado preoccupante. All'interno di un quadro istituzionale e politico che frena qualsiasi tentativo di responsabilità, Rama ha schiacciato il dissenso pubblico e ha persino accettato la presenza della criminalità organizzata – con cui <a href=\"https://balkaninsight.com/2024/06/26/albanian-businessman-bankrolling-fugitive-ex-deputy-pm-prosecutors-claim/\">è stato accusato di condividere obiettivi lucrativi</a>.</span>\n<span class=\"para\">Nel campo dell'adesione all'UE, Rama è stato abile e schietto. La percezione per anni è stata che l'Albania stesse sopportando il peso del veto della Bulgaria sulla Macedonia del Nord, con cui la Commissione Europea (CE) aveva accoppiato Tirana. In linea di principio, l'Albania e la Macedonia del Nord avrebbero dovuto percorrere insieme la strada dell'UE indipendentemente dai capricci di Sofia – una decisione che potrebbe avere senso narrativamente. Tuttavia, questa prospettiva è stata infine invertita considerando la testardaggine dell'impasse bulgara.</span>\n<span class=\"para\">L'Albania è stata <a href=\"https://www.euractiv.com/section/politics/news/albanias-eu-path-decoupled-from-north-macedonia-while-skopje-remains-in-limbo/\">liberata da questo fardello</a> a settembre 2024 poiché la sua offerta è stata disaccoppiata da quella di Skopje. In ottobre è stata persino in grado di avviare ufficialmente i negoziati di adesione con l'<a href=\"https://www.consilium.europa.eu/en/meetings/international-ministerial-meetings/2024/10/15/\">apertura del capitolo cluster sui fondamenti</a>. Tutto sembrava trasmettere che Tirana stesse mantenendo le sue promesse e che, secondo la visione dell'UE, la palla macedone fosse un onere accettabile da abbandonare per il bene dell'Albania. I progressi percepiti di Tirana potrebbero essere utilizzati per creare l'illusione che l'allargamento dell'UE fosse tornato in carreggiata, senza considerare le effettive carenze.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Essere un tiranno, ma amare l'UE</strong></span>\n<span class=\"para\">Le istituzioni dell'UE e gli stati membri condividono una storia di pragmatismo rispetto ai valori quando si tratta di dare priorità alle relazioni bilaterali o multilaterali con stati non membri dell'UE. Turchia, Azerbaigian e Tunisia sono esempi di governi con cui l'UE ha stipulato diversi accordi riguardanti energia o migrazione – senza considerare i precedenti dei paesi sui diritti umani e sugli standard democratici.</span>\n<span class=\"para\">Internamente, tuttavia, Bruxelles fatica a venire a patti con una leadership altrettanto autocratica come quella di Viktor Orbán ungherese, che non riesce a rispettare i valori dell'UE e può quindi essere ostracizzato politicamente quando non punito. Nessuna fornitura di petrolio o meccanismo anti-rifugiati può comprare l'accettazione da parte della CE e degli stati membri di un governo illiberale dell'UE. Bene, a meno che questo governo non sostenga apertamente la sovranità e la legittimità dell'UE.</span>\n<span class=\"para\">La figura del Primo Ministro italiano Giorgia Meloni è un esempio lampante di questo. Sebbene appartenga alla destra radicale e stia attualmente srotolando l'agenda politica più di destra degli ultimi decenni, <a href=\"https://www.theguardian.com/world/2023/aug/21/orphaned-by-decree-italy-same-sex-parents-react-losing-rights\">smantellando i diritti</a> dei genitori LGBTIQ+ e <a href=\"https://www.politico.eu/article/giorgia-meloni-street-protest-crackdown-concerns-growing-repression-italy-security-bill-climate-activists/\">reprimendo le proteste pacifiche</a>, difende l'UE. Questo fattore redentore le consente di non essere trattata come una paria. La Presidente della CE Ursula von der Leyen stessa <a href=\"https://www.euronews.com/2024/05/23/von-der-leyen-doubles-down-on-deal-with-giorgia-meloni\">ha reso questo cristallino</a>.</span>\n<span class=\"para\">Edi Rama ha a lungo seguito il modello di Meloni. Certo, questo è stato vero anche prima che Meloni stessa raggiungesse il potere. Per l'UE, e in particolare per gli stati membri, il Primo Ministro albanese offre un doppio vantaggio. Offre la semplicità di un “stabilocrate” dei Balcani occidentali, poiché governa un paese che essenzialmente manca di opposizione, mentre è anche un fervente sostenitore dell'UE come progetto politico e del futuro incondizionato dell'Albania in essa. Questo è in netto contrasto con Aleksandar Vučić, che si occupa di questioni di stabilità ma è ambiguo al meglio riguardo alle intenzioni dell'UE della Serbia e non si allinea con la politica estera dell'UE. Rama appare, quindi, come il miglior studente dei Balcani occidentali nella classe dell'allargamento dell'UE.</span>\n<span class=\"para\">Rama ha catturato con successo l'immaginazione dell'UE come un leader carismatico e capace. Questo era anche vero una volta per Vučić stesso, Milorad Dodik della Republika Srpska e l'ex Primo Ministro macedone Nikola Gruevski. Attraverso i suoi atteggiamenti pro-occidentali; il suo sostegno incrollabile ai processi di integrazione della NATO e dell'UE dell'Albania; la sua capacità di difendersi da dispute bilaterali regionali; e la sua sicurezza “stabilocratica”, l'UE si sente a suo agio nel fare affidamento su di lui come un alleato stretto i cui deficit democratici può permettersi di ignorare. La possibilità che emerga un'alternativa politica in Albania al momento è piuttosto scarsa. Questo potrebbe portare a risultati peggiori per la disperata ricerca di stabilità regionale da parte dell'UE.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Un messaggio dal futuro</strong></span>\n<span class=\"para\">Agli occhi dell'UE, Rama generalmente non rappresenta una minaccia. È carismatico e affidabile e, a differenza di Vučić e Dodik, non trae dalla pericolosa influenza illiberale dell'Ungheria. Invece, serve pragmaticamente gli interessi di altri leader illiberali meno preoccupanti e più accettabili, come l'Italia.</span>\n<span class=\"para\">Più in profondità, tuttavia, la determinazione dell'UE a nutrire il sistema stabilocratico e semi-autoritario dell'Albania potrebbe avere conseguenze gravi. Consentire a Rama e alla sua cricca di proseguire le loro attività senza controllo; non stabilire confini chiari al regresso democratico e all'erosione dello stato di diritto; e chiudere un occhio su chiare violazioni dei diritti umani a casa – tutto per il bene della geopolitica – potrebbe vedere la sua leadership evolvere in un problema pericoloso per l'Unione nelle giuste condizioni. Rama è, soprattutto, un camaleonte politico.</span>\n<span class=\"para\">Il premier albanese non è certamente il tipo di nazionalista accanito che gioca eccessivamente con il terrorismo psicologico tra la popolazione, a differenza delle pratiche narrative che sono sicuramente più frequenti in Vučić. Ma la sua buona relazione con il presidente serbo rivela che il loro denominatore comune non è la loro ideologia – se ne hanno una – ma il loro desiderio sottostante di preservare il potere a tutti i costi.</span>\n<span class=\"para\">Questo non è solo un avvertimento per la CE o per gli stati membri, ma anche, e soprattutto, per giornalisti, accademici, analisti e osservatori che, più spesso di quanto non si pensi, non includono Rama nell'elenco degli autocrati regionali. Nel complesso, sembrano “biancare” le politiche di un intrattenitore che sta minando quotidianamente i valori fondamentali dell'UE.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Alejandro Esteso Pérez</strong> è un politologo e ricercatore specializzato in allargamento dell'UE e politica dei Balcani occidentali. È un Fellow 2023 del Balkans in Europe Policy Advisory Group (BiEPAG) e un docente esterno sulla politica contemporanea dei Balcani occidentali presso l'Università Complutense di Madrid (UCM). Attualmente sta perseguendo studi di dottorato presso l'Università di Graz in Austria ed è un Visiting Fellow presso l'Istituto EUROPEUM per la politica europea a Praga.</span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">In de ononderbroken macht sinds 2013, heeft de Albanese premier Edi Rama toezicht gehouden op de krimp en verslechtering van de civieke ruimte in Albanië en de langzame transitie naar een electorale autocratie. In tegenstelling tot andere leiders in de Westelijke Balkan, zoals de Servische Aleksandar Vučić en de Republika Srpska’s Milorad Dodik, die meestal als de tekstboekautocraten van de regio worden behandeld, heeft Rama’s openlijk ondubbelzinnige pro-Europese houding en excentrieke charisma de aandacht op internationaal niveau afgeleid van zijn illiberale wandaden thuis.</span>\n<span class=\"para\">Hoewel Albanië enkele weken geleden officieel de EU-toetredingsonderhandelingen lanceerde, waarbij het land cosmetisch zijn onvoorwaardelijke Europese pad bevestigde, engageert zijn leider zich in vergelijkbare patronen van democratische dwang en institutionele kaping als Vučić en Dodik. Echter, de gevestigde belangen van de EU in het behouden van deze alliantie met Tirana laten deze acties op zijn best onopgemerkt en op zijn minst geminimaliseerd wanneer mogelijk. Dit is niet alleen een trend die duidelijk is onder de instellingen van de EU en de lidstaten, maar ook onder veel waarnemers, analisten en experts.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>De leerling van de autocraat</strong></span>\n<span class=\"para\">Albanië valt geleidelijk in de autoritaire spiraal naarmate belangrijke democratische indicatoren het beschrijven als een <a href=\"https://freedomhouse.org/country/albania/freedom-world/2024\">\"deeltijd vrij\"</a> land. Rechtbanken zijn onderhevig aan politieke druk en invloed; de onafhankelijkheid van de media is beperkt; corruptie is wijdverspreid; het wantrouwen van de burgers in democratische instellingen is hoog; en de oppositie – zowel op staats- als lokaal niveau – is zwak en ongeorganiseerd. Dit is waar tot op het punt dat sommigen Albanië beschouwen als een de facto eenpartijstaat.</span>\n<span class=\"para\">De sleutel tot deze achteruitgang is de rol van Edi Rama, die geen serieuze tegenstanders heeft en in staat is geweest om de agenda’s van democratisering en rechtsstaat tot een zorgwekkend niveau te marginaliseren. Binnen een institutioneel en politiek kader dat elke poging tot verantwoording inperkt, heeft Rama het publieke verzet verpletterd en zelfs de aanwezigheid van georganiseerde misdaad geaccepteerd – met wie <a href=\"https://balkaninsight.com/2024/06/26/albanian-businessman-bankrolling-fugitive-ex-deputy-pm-prosecutors-claim/\">hij beschuldigd is van het delen van lucratieve doelen</a>.</span>\n<span class=\"para\">In het domein van de EU-toetreding is Rama vindingrijk en uitgesproken geweest. Jarenlang was de perceptie dat Albanië de gevolgen droeg van het Bulgaarse veto over Noord-Macedonië, met wie de Europese Commissie (EC) Tirana had gekoppeld. In principe zouden Albanië en Noord-Macedonië samen de EU-weg bewandelen, ongeacht de grillen van Sofia – een beslissing die narratief gezien logisch zou kunnen zijn. Deze kijk werd echter uiteindelijk omgekeerd gezien de hardnekkigheid van de Bulgaarse impasse.</span>\n<span class=\"para\">Albanië werd <a href=\"https://www.euractiv.com/section/politics/news/albanias-eu-path-decoupled-from-north-macedonia-while-skopje-remains-in-limbo/\">verlost van deze last</a> in september 2024 toen zijn bod werd losgekoppeld van dat van Skopje. In oktober was het zelfs in staat om officiële toetredingsonderhandelingen te lanceren met de <a href=\"https://www.consilium.europa.eu/en/meetings/international-ministerial-meetings/2024/10/15/\">opening van het hoofdstukcluster over fundamenten</a>. Alles leek te wijzen op het feit dat Tirana zijn beloften nakwam en dat, in de ogen van de EU, de Macedonische bal een betaalbare was om te laten vallen voor Albanië’s welzijn. De waargenomen vooruitgang van Tirana kon worden gebruikt om de illusie te creëren dat de EU-uitbreiding weer op de rails was, ongeacht de werkelijke tekortkomingen.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Wees een tiran, maar houd van de EU</strong></span>\n<span class=\"para\">EU-instellingen en lidstaten delen een geschiedenis van pragmatisme boven waarden als het gaat om het prioriteren van bilaterale of multilaterale relaties met niet-EU-staten. Turkije, Azerbeidzjan en Tunesië zijn voorbeelden van regeringen waarmee de EU diverse overeenkomsten is aangegaan op het gebied van energie of migratie – ongeacht de staat van de mensenrechten en democratische normen in deze landen.</span>\n<span class=\"para\">Intern worstelt Brussel echter om te komen tot een vergelijkbare autocratische leiding zoals die van Hongarije’s Viktor Orbán, die niet voldoet aan de EU-waarden en dus politiek kan worden verstoten wanneer hij niet wordt gestraft. Geen olievoorzieningen of anti-vluchtelingenmechanisme kan de acceptatie van een illiberale EU-regering door de EC en de lidstaten kopen. Nou, tenzij deze regering openlijk de soevereiniteit en legitimiteit van de EU ondersteunt.</span>\n<span class=\"para\">De figuur van de Italiaanse premier Giorgia Meloni is een prime voorbeeld hiervan. Hoewel ze tot de radicale rechterzijde behoort en momenteel de meest rechtse politieke agenda in decennia ontvouwt, <a href=\"https://www.theguardian.com/world/2023/aug/21/orphaned-by-decree-italy-same-sex-parents-react-losing-rights\">de rechten afbreekt</a> van LGBTIQ+ ouders en <a href=\"https://www.politico.eu/article/giorgia-meloni-street-protest-crackdown-concerns-growing-repression-italy-security-bill-climate-activists/\">hard optreedt tegen vreedzaam protesteren</a>, verdedigt ze de EU. Dit verlossende element zorgt ervoor dat ze niet als een paria wordt behandeld. EC-voorzitter Ursula von der Leyen zelf <a href=\"https://www.euronews.com/2024/05/23/von-der-leyen-doubles-down-on-deal-with-giorgia-meloni\">heeft dit glashelder gemaakt</a>.</span>\n<span class=\"para\">Edi Rama heeft lange tijd het model van Meloni gevolgd. Natuurlijk was dit ook waar voordat Meloni zelf aan de macht kwam. Voor de EU, en vooral voor de lidstaten, biedt de Albanese premier een dubbel voordeel. Hij biedt de eenvoud van een “stabilocraat” uit de Westelijke Balkan, aangezien hij een land bestuurt dat in wezen geen oppositie heeft, terwijl hij ook een fervent voorstander is van de EU als politiek project en van Albanië’s onvoorwaardelijke toekomst daarin. Dit staat in schril contrast met Aleksandar Vučić, die weliswaar stabiliteit biedt, maar op zijn best vaag is over de EU-intenties van Servië en niet in lijn is met het buitenlands beleid van de EU. Rama lijkt daarom de beste student uit de Westelijke Balkan in de klas van de EU-uitbreiding te zijn.</span>\n<span class=\"para\">Rama heeft met succes de verbeelding van de EU gevangen als een charismatische en capabele leider. Dit was ook ooit waar voor Vučić zelf, Republika Srpska’s Milorad Dodik en de voormalige Macedonische premier Nikola Gruevski. Door zijn pro-westerse houdingen; onwrikbare steun voor Albanië’s NAVO- en EU-integratieprocessen; vermogen om regionale bilaterale geschillen af te wenden; en zijn “stabilitocratische” veiligheid, voelt de EU zich comfortabel om op hem te vertrouwen als een nauwe bondgenoot wiens democratische tekortkomingen ze zich kan veroorloven te negeren. De kans dat er een politieke alternatieve opkomt in Albanië is momenteel vrij klein. Dit zou kunnen betekenen dat de dingen slechter uitpakken voor de wanhopige zoektocht van de EU naar regionale stabiliteit.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Een boodschap uit de toekomst</strong></span>\n<span class=\"para\">In de ogen van de EU vormt Rama over het algemeen geen bedreiging. Hij is charismatisch en betrouwbaar en, in tegenstelling tot Vučić en Dodik, put hij niet uit de gevaarlijke illiberale invloed van Hongarije. In plaats daarvan dient hij pragmatisch de belangen van andere minder zorgwekkende en meer acceptabele illiberale leiders, zoals Italië.</span>\n<span class=\"para\">Dieper van binnen kan echter de vastberadenheid van de EU om het stabilitocratische en semi-autoritair systeem van Albanië te koesteren ernstige gevolgen hebben. Rama en zijn kliek ongecontroleerd hun gang laten gaan; geen duidelijke grenzen stellen aan democratische achteruitgang en aan de erosie van de rechtsstaat; en een oogje dichtknijpen voor duidelijke mensenrechtenschendingen thuis – allemaal om geopolitieke redenen – zou kunnen betekenen dat zijn leiderschap onder de juiste omstandigheden evolueert naar een gevaarlijk probleem voor de Unie. Rama is bovenal een politieke kameleon.</span>\n<span class=\"para\">De Albanese premier is zeker niet het soort gretige nationalist dat te veel speelt met angstzaaien onder de bevolking, in tegenstelling tot de narratieve praktijken die zeker frequenter zijn bij Vučić. Maar zijn goede relatie met de Servische president onthult dat hun gemeenschappelijke noemer niet hun ideologie is – als ze die al hebben – maar hun onderliggende verlangen om de macht koste wat het kost te behouden.</span>\n<span class=\"para\">Dit is niet alleen een waarschuwing voor de EC of de lidstaten, maar ook, en vooral, voor journalisten, academici, analisten en waarnemers die, vaker wel dan niet, falen om Rama op de lijst van regionale autocraten op te nemen. Over het algemeen lijken ze het beleid van een showman te witwassen die dagelijks de kernwaarden van de EU ondermijnt.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Alejandro Esteso Pérez</strong> is een politicoloog en onderzoeker die gespecialiseerd is in EU-uitbreiding en politiek in de Westelijke Balkan. Hij is een 2023 Fellow bij de Balkans in Europe Policy Advisory Group (BiEPAG) en een externe docent over hedendaagse politiek in de Westelijke Balkan aan de Complutense Universiteit van Madrid (UCM). Hij is momenteel bezig met doctoraatsstudies aan de Universiteit van Graz in Oostenrijk en is een Visiting Fellow aan het EUROPEUM Instituut voor Europees Beleid in Praag.</span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Od 2013 roku, gdy Edi Rama sprawuje władzę, albański premier nadzoruje kurczenie się i pogarszanie przestrzeni obywatelskiej w Albanii oraz jej powolną transformację w autokrację wyborczą. W przeciwieństwie do innych liderów w Zachodnich Bałkanach, takich jak Aleksandar Vučić z Serbii i Milorad Dodik z Republiki Serbskiej, którzy zazwyczaj są traktowani jako podręcznikowe autokracje regionu, otwarte i jednoznaczne proeuropejskie nastawienie Ramy oraz jego ekscentryczny urok odwracają uwagę na poziomie międzynarodowym od jego illiberalnych przewinień w kraju.</span>\n<span class=\"para\">Chociaż Albania oficjalnie rozpoczęła negocjacje akcesyjne z UE kilka tygodni temu, kosmetycznie potwierdzając bezwarunkową europejską drogę kraju, jej lider angażuje się w podobne wzorce demokratycznej przymusowości i przechwytywania instytucji jak Vučić i Dodik. Jednakże, interesy UE w zachowaniu tego sojuszu z Tirana pozwalają na to, aby te działania były w najlepszym razie niezauważane, a w miarę możliwości bagatelizowane. To nie tylko trend, który jest wyraźny w instytucjach UE i państwach członkowskich, ale także wśród wielu obserwatorów, analityków i ekspertów.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Uczniak autokraty</strong></span>\n<span class=\"para\">Albania stopniowo opada w spiralę autorytaryzmu, ponieważ kluczowe wskaźniki demokratyczne wciąż opisują ją jako <a href=\"https://freedomhouse.org/country/albania/freedom-world/2024\">\"częściowo wolny\"</a> kraj. Sądy są poddawane presji i wpływom politycznym; niezależność mediów jest ograniczona; korupcja jest powszechna; zaufanie obywateli do instytucji demokratycznych jest wysokie; a opozycja – zarówno na poziomie państwowym, jak i lokalnym – jest słaba i zdezorganizowana. To prawda do tego stopnia, że niektórzy uważają Albanię za de facto państwo jednopartyjne.</span>\n<span class=\"para\">Kluczową rolą w tym upadku jest Edi Rama, który nie ma poważnych rywali i był w stanie zepchnąć agendy demokratyzacji i rządów prawa na niepokojący poziom. W ramach instytucjonalnego i politycznego kontekstu, który ogranicza wszelkie próby odpowiedzialności, Rama stłumił publiczny sprzeciw i nawet zaakceptował obecność zorganizowanej przestępczości – z którą <a href=\"https://balkaninsight.com/2024/06/26/albanian-businessman-bankrolling-fugitive-ex-deputy-pm-prosecutors-claim/\">został oskarżony o dzielenie się lukratywnymi celami</a>.</span>\n<span class=\"para\">W zakresie akcesji do UE, Rama był zręczny i otwarty. Przez lata postrzegano, że Albania ponosi ciężar weta Bułgarii wobec Macedonii Północnej, z którą Komisja Europejska (KE) połączyła Tirana. Zasadniczo Albania i Macedonia Północna miałyby iść razem drogą do UE, niezależnie od kaprysów Sofii – decyzja, która mogłaby mieć sens narracyjnie. Jednak ten pogląd ostatecznie został odwrócony, biorąc pod uwagę upór bułgarskiego impasu.</span>\n<span class=\"para\">Albania została <a href=\"https://www.euractiv.com/section/politics/news/albanias-eu-path-decoupled-from-north-macedonia-while-skopje-remains-in-limbo/\">uwolniona od tego ciężaru</a> we wrześniu 2024 roku, gdy jej oferta została odłączona od Skopje. W październiku udało jej się nawet rozpocząć oficjalne negocjacje akcesyjne z <a href=\"https://www.consilium.europa.eu/en/meetings/international-ministerial-meetings/2024/10/15/\">otwarciem klastru rozdziałów dotyczących podstaw</a>. Wszystko wydawało się sugerować, że Tirana realizuje swoje zobowiązania i że, w oczach UE, piłka macedońska była do zaakceptowania dla dobra Albanii. Postrzegany postęp Tirany mógł być wykorzystany do stworzenia iluzji, że rozszerzenie UE wróciło na właściwe tory, nie zważając na rzeczywiste niedociągnięcia.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Być tyranem, ale kochać UE</strong></span>\n<span class=\"para\">Instytucje UE i państwa członkowskie dzielą historię pragmatyzmu nad wartościami, gdy chodzi o priorytetowe traktowanie relacji bilateralnych lub multilateralnych z państwami spoza UE. Turcja, Azerbejdżan i Tunezja to przykłady rządów, z którymi UE zawarła różnorodne umowy dotyczące energii lub migracji – nie zważając na osiągnięcia tych krajów w zakresie praw człowieka i standardów demokratycznych.</span>\n<span class=\"para\">Wewnętrznie jednak Bruksela zmaga się z pogodzeniem się z podobnie autokratycznym przywództwem, jak Viktor Orbán z Węgier, który nie przestrzega wartości UE i może być zatem politycznie wykluczony, gdy nie jest karany. Żadne dostawy ropy ani mechanizmy antyuchodźcze nie mogą kupić akceptacji KE i państw członkowskich dla illiberalnego rządu UE. Cóż, chyba że ten rząd otwarcie wspiera suwerenność i legitymację UE.</span>\n<span class=\"para\">Postać włoskiej premier Giorgii Meloni jest doskonałym przykładem tego. Chociaż należy do skrajnej prawicy i obecnie rozwija najbardziej prawicową agendę polityczną od dziesięcioleci, <a href=\"https://www.theguardian.com/world/2023/aug/21/orphaned-by-decree-italy-same-sex-parents-react-losing-rights\">likwidując prawa</a> rodziców LGBTIQ+ i <a href=\"https://www.politico.eu/article/giorgia-meloni-street-protest-crackdown-concerns-growing-repression-italy-security-bill-climate-activists/\">tłumiąc pokojowe protesty</a>, broni UE. Ten czynnik ratujący pozwala jej nie być traktowaną jako paria. Prezydent KE Ursula von der Leyen sama <a href=\"https://www.euronews.com/2024/05/23/von-der-leyen-doubles-down-on-deal-with-giorgia-meloni\">wyraźnie to zaznaczyła</a>.</span>\n<span class=\"para\">Edi Rama od dłuższego czasu podążał za modelem Meloni. Oczywiście, to prawda nawet przed tym, jak Meloni sama doszła do władzy. Dla UE, a szczególnie dla państw członkowskich, albański premier oferuje podwójną korzyść. Oferuje prostotę \"stabilokrata\" z Zachodnich Bałkanów, ponieważ rządzi krajem, który zasadniczo nie ma opozycji, a jednocześnie jest gorącym zwolennikiem UE jako projektu politycznego oraz bezwarunkowej przyszłości Albanii w niej. To w wyraźnym kontraście do Aleksandara Vučića, który rzeczywiście dostarcza w kwestiach stabilności, ale jest co najwyżej niejednoznaczny w kwestii intencji Serbii wobec UE i nie zgadza się z polityką zagraniczną UE. Rama wydaje się zatem być najlepszym uczniem Zachodnich Bałkanów w klasie rozszerzenia UE.</span>\n<span class=\"para\">Rama skutecznie zdobył wyobraźnię UE jako charyzmatyczny i zdolny lider. To również kiedyś dotyczyło samego Vučića, Milorada Dodika z Republiki Serbskiej oraz byłego premiera Macedonii Nikola Gruevskiego. Dzięki swoim prozachodnim postawom; niezłomnemu wsparciu dla procesów integracyjnych Albanii w NATO i UE; zdolności do odpierania regionalnych sporów bilateralnych; oraz swojej \"stabilokratycznej\" bezpieczeństwie, UE czuje się komfortowo polegając na nim jako bliskim sojuszniku, którego deficyty demokratyczne może sobie pozwolić zignorować. Szansa na pojawienie się alternatywy politycznej w Albanii w tej chwili jest raczej mała. To mogłoby pogorszyć sytuację w desperackim dążeniu UE do regionalnej stabilności.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Wiadomość z przyszłości</strong></span>\n<span class=\"para\">W oczach UE, Rama generalnie nie stanowi zagrożenia. Jest charyzmatyczny i wiarygodny, a w przeciwieństwie do Vučića i Dodika, nie czerpie z niebezpiecznego illiberalnego wpływu Węgier. Zamiast tego pragmatycznie służy interesom innych mniej niepokojących i bardziej akceptowalnych illiberalnych liderów, jak Włochy.</span>\n<span class=\"para\">Jednak głębiej, determinacja UE w pielęgnowaniu stabilokratycznego i półautorytarnego systemu Albanii może mieć poważne konsekwencje. Pozwolenie Ramie i jego klikom na niekontrolowane działanie; nieustalanie jasnych granic dla regresu demokratycznego i erozji rządów prawa; oraz przymykanie oka na wyraźne naruszenia praw człowieka w kraju – wszystko to dla geopolitki – może sprawić, że jego przywództwo stanie się niebezpiecznym problemem dla Unii w odpowiednich warunkach. Rama jest przede wszystkim politycznym kameleonem.</span>\n<span class=\"para\">Albański premier z pewnością nie jest typem zapalnego nacjonalisty, który nadmiernie bawi się strachem wśród ludności, w przeciwieństwie do narracyjnych praktyk, które są zdecydowanie częstsze u Vučića. Ale jego dobre relacje z prezydentem Serbii ujawniają, że ich wspólnym mianownikiem nie jest ich ideologia – jeśli w ogóle mają jakąkolwiek – ale ich ukryta chęć do zachowania władzy za wszelką cenę.</span>\n<span class=\"para\">To nie tylko ostrzeżenie dla KE lub państw członkowskich, ale także, a przede wszystkim, dla dziennikarzy, akademików, analityków i obserwatorów, którzy, częściej niż rzadziej, nie uwzględniają Ramy na liście regionalnych autokratów. Ogólnie rzecz biorąc, wydaje się, że białe mydlenie polityki showmana, który codziennie podważa podstawowe wartości UE, jest ich wspólną cechą.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Alejandro Esteso Pérez</strong> jest politologiem i badaczem specjalizującym się w rozszerzeniu UE i polityce Zachodnich Bałkanów. Jest stypendystą 2023 roku w Grupie Doradczej ds. Polityki Bałkanów w Europie (BiEPAG) oraz wykładowcą zewnętrznym na temat współczesnej polityki Zachodnich Bałkanów na Uniwersytecie Complutense w Madrycie (UCM). Obecnie prowadzi studia doktoranckie na Uniwersytecie w Grazu w Austrii i jest stypendystą wizytującym w Instytucie EUROPEUM ds. Polityki Europejskiej w Pradze.</span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Desde que assumiu o poder ininterruptamente em 2013, o Primeiro-Ministro da Albânia, Edi Rama, supervisionou o encolhimento e a deterioração do espaço cívico da Albânia e sua lenta transição para uma autocracia eleitoral. Ao contrário de outros líderes dos Bálcãs Ocidentais, como Aleksandar Vučić, da Sérvia, e Milorad Dodik, da República Srpska, que geralmente são tratados como autocratas clássicos da região, a atitude abertamente pró-europeia e o carisma excêntrico de Rama desviaram a atenção em nível internacional de suas transgressões iliberais em casa.</span>\n<span class=\"para\">Enquanto a Albânia lançou oficialmente as negociações de adesão à UE há algumas semanas, reafirmando cosmeticamente o caminho europeu incondicional do país, seu líder se envolve em padrões semelhantes de coerção democrática e captura institucional como Vučić e Dodik. No entanto, os interesses da UE em preservar essa aliança com Tirana permitem que essas ações passem despercebidas, na melhor das hipóteses, e sejam minimizadas sempre que possível. Isso não é apenas uma tendência clara entre as instituições da UE e os estados membros, mas também entre muitos observadores, analistas e especialistas.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>O aprendiz do autocrata</strong></span>\n<span class=\"para\">A Albânia está gradualmente caindo na espiral autoritária, à medida que indicadores democráticos chave continuam a descrevê-la como um país <a href=\"https://freedomhouse.org/country/albania/freedom-world/2024\">\"parcialmente livre\"</a>. Os tribunais estão sujeitos a pressão e influência política; a independência da mídia é limitada; a corrupção é generalizada; a desconfiança dos cidadãos nas instituições democráticas é alta; e a oposição – tanto em nível estatal quanto local – é fraca e desorganizada. Isso é verdade a tal ponto que alguns consideram a Albânia um estado de partido único de fato.</span>\n<span class=\"para\">Chave para esse declínio é o papel de Edi Rama, que não tem concorrentes sérios e conseguiu marginalizar as agendas de democratização e estado de direito a um grau preocupante. Dentro de um quadro institucional e político que limita qualquer tentativa de responsabilização, Rama esmagou a dissidência pública e até aceitou a presença do crime organizado – com quem <a href=\"https://balkaninsight.com/2024/06/26/albanian-businessman-bankrolling-fugitive-ex-deputy-pm-prosecutors-claim/\">ele foi acusado de compartilhar objetivos lucrativos</a>.</span>\n<span class=\"para\">No âmbito da adesão à UE, Rama tem sido astuto e franco. A percepção por anos foi de que a Albânia estava suportando o peso do veto da Bulgária sobre a Macedônia do Norte, com quem a Comissão Europeia (CE) havia acoplado Tirana. Em princípio, Albânia e Macedônia do Norte caminhariam juntas pela estrada da UE, independentemente das vontades de Sofia – uma decisão que poderia fazer sentido narrativamente. No entanto, essa perspectiva foi eventualmente revertida considerando a teimosia do impasse búlgaro.</span>\n<span class=\"para\">A Albânia foi <a href=\"https://www.euractiv.com/section/politics/news/albanias-eu-path-decoupled-from-north-macedonia-while-skopje-remains-in-limbo/\">liberada desse fardo</a> em setembro de 2024, quando sua candidatura foi desacoplada da de Skopje. Em outubro, conseguiu até lançar negociações oficiais de adesão com a <a href=\"https://www.consilium.europa.eu/en/meetings/international-ministerial-meetings/2024/10/15/\">abertura do cluster de capítulos sobre fundamentos</a>. Tudo parecia indicar que Tirana estava cumprindo suas promessas e que, na visão da UE, a bola macedônia era uma que poderia ser deixada cair em prol da Albânia. O progresso percebido de Tirana poderia ser usado para criar a ilusão de que a ampliação da UE estava de volta aos trilhos, sem se importar com as deficiências reais.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Seja um tirano, mas ame a UE</strong></span>\n<span class=\"para\">As instituições da UE e os estados membros compartilham uma história de pragmatismo sobre valores quando se trata de priorizar relações bilaterais ou multilaterais com estados não pertencentes à UE. Turquia, Azerbaijão e Tunísia são exemplos de governos com os quais a UE firmou diversos acordos envolvendo energia ou migração – sem se importar com os históricos dos países em direitos humanos e padrões democráticos.</span>\n<span class=\"para\">Internamente, no entanto, Bruxelas luta para lidar com uma liderança igualmente autocrática como a de Viktor Orbán, da Hungria, que não está cumprindo os valores da UE e, assim, pode ser politicamente ostracizado quando não punido. Nenhum fornecimento de petróleo ou mecanismo anti-refugiados pode comprar a aceitação da CE e dos estados membros de um governo iliberal da UE. Bem, a menos que esse governo apoie abertamente a soberania e a legitimidade da UE.</span>\n<span class=\"para\">A figura da Primeira-Ministra italiana Giorgia Meloni é um exemplo primário disso. Embora ela pertença à direita radical e esteja atualmente desdobrando a agenda política mais de direita em décadas, <a href=\"https://www.theguardian.com/world/2023/aug/21/orphaned-by-decree-italy-same-sex-parents-react-losing-rights\">desmantelando os direitos</a> dos pais LGBTIQ+ e <a href=\"https://www.politico.eu/article/giorgia-meloni-street-protest-crackdown-concerns-growing-repression-italy-security-bill-climate-activists/\">reprimindo protestos pacíficos</a>, ela defende a UE. Esse fator redentor permite que ela não seja tratada como uma pária. A própria Presidente da CE, Ursula von der Leyen, <a href=\"https://www.euronews.com/2024/05/23/von-der-leyen-doubles-down-on-deal-with-giorgia-meloni\">deixou isso bem claro</a>.</span>\n<span class=\"para\">Edi Rama seguiu por muito tempo o modelo de Meloni. Claro, isso já era verdade mesmo antes de Meloni chegar ao poder. Para a UE, e particularmente para os estados membros, o Primeiro-Ministro albanês oferece uma dupla vantagem. Ele oferece a simplicidade de um “estabilocrata” dos Bálcãs Ocidentais, já que governa um país que essencialmente carece de oposição, enquanto também é um fervoroso defensor da UE como projeto político e do futuro incondicional da Albânia nela. Isso contrasta fortemente com Aleksandar Vučić, que entrega questões de estabilidade, mas é ambíguo na melhor das hipóteses sobre as intenções da Sérvia na UE e não se alinha com a política externa da UE. Portanto, Rama parece ser o melhor aluno dos Bálcãs Ocidentais na sala de aula de ampliação da UE.</span>\n<span class=\"para\">Rama capturou com sucesso a imaginação da UE como um líder carismático e capaz. Isso também foi verdade uma vez para o próprio Vučić, Milorad Dodik da República Srpska e o ex-Primeiro-Ministro macedônio Nikola Gruevski. Através de suas atitudes pró-ocidentais; apoio inabalável aos processos de integração da Albânia na OTAN e na UE; capacidade de afastar disputas bilaterais regionais; e sua segurança “estabilocrática”, a UE se sente confortável em contar com ele como um aliado próximo cujas deficiências democráticas pode se dar ao luxo de ignorar. A chance de uma alternativa política emergir na Albânia, a partir de agora, é bastante baixa. Isso poderia fazer com que as coisas se tornassem piores para a busca desesperada da UE por estabilidade regional.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Uma mensagem do futuro</strong></span>\n<span class=\"para\">Na visão da UE, Rama geralmente não representa uma ameaça. Ele é carismático e confiável e, ao contrário de Vučić e Dodik, não se alimenta da perigosa influência iliberal da Hungria. Em vez disso, ele serve pragmaticamente aos interesses de outros líderes iliberais menos preocupantes e mais aceitáveis, como a Itália.</span>\n<span class=\"para\">Mais profundamente, no entanto, a determinação da UE em nutrir o sistema estabilocrático e semi-autoritário da Albânia pode ter consequências severas. Permitir que Rama e seu grupo sigam seus negócios sem controle; não estabelecer limites claros para o retrocesso democrático e para a erosão do estado de direito; e fechar os olhos para claras violações dos direitos humanos em casa – tudo em nome da geopolítica – pode fazer com que sua liderança evolua para um problema perigoso para a União nas condições certas. Rama é, acima de tudo, um camaleão político.</span>\n<span class=\"para\">O Primeiro-Ministro albanês certamente não é o tipo de nacionalista ávido que joga excessivamente com o medo entre a população, ao contrário das práticas narrativas que são definitivamente mais frequentes em Vučić. Mas seu bom relacionamento com o presidente sérvio revela que seu denominador comum não é sua ideologia – se é que têm alguma – mas seu desejo subjacente de preservar o poder a qualquer custo.</span>\n<span class=\"para\">Isso não é apenas um aviso para a CE ou os estados membros, mas também, e especialmente, para jornalistas, acadêmicos, analistas e observadores que, mais frequentemente do que não, falham em incluir Rama na lista de autocratas regionais. No geral, eles parecem branquear as políticas de um showman que está minando diariamente os valores centrais da UE.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Alejandro Esteso Pérez</strong> é cientista político e pesquisador especializado em ampliação da UE e política dos Bálcãs Ocidentais. Ele é um Fellow de 2023 no Grupo Consultivo de Políticas dos Bálcãs na Europa (BiEPAG) e professor externo sobre política contemporânea dos Bálcãs Ocidentais na Universidade Complutense de Madrid (UCM). Atualmente, ele está cursando estudos de doutorado na Universidade de Graz, na Áustria, e é um Fellow Visitante no Instituto EUROPEUM de Política Europeia em Praga.</span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">În putere neîntreruptă din 2013, prim-ministrul albanez Edi Rama a supravegheat micșorarea și deteriorarea spațiului civic din Albania și tranziția sa lentă către o autocrație electorală. Spre deosebire de alți lideri din Balcanii de Vest, cum ar fi Aleksandar Vučić din Serbia și Milorad Dodik din Republika Srpska, care sunt de obicei tratați ca autocrați tipici ai regiunii, atitudinea pro-europeană deschisă și carisma sa eccentrică a deviat atenția la nivel internațional de la faptele sale iliberale de acasă.</span>\n<span class=\"para\">În timp ce Albania a lansat oficial negocierile de aderare la UE acum câteva săptămâni, reafirmând cosmetic calea europeană necondiționată a țării, liderul său se angajează în modele similare de coercitie democratică și capturare instituțională ca Vučić și Dodik. Cu toate acestea, interesele consolidate ale UE în păstrarea acestei alianțe cu Tirana permit ca aceste acțiuni să treacă neobservate, în cel mai bun caz, și să fie minimalizate ori de câte ori este posibil. Aceasta nu este doar o tendință clară printre instituțiile UE și statele membre, ci și printre mulți observatori, analiști și experți.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Ucenicul autocratului</strong></span>\n<span class=\"para\">Albania cade treptat în spirala autoritară, pe măsură ce indicatorii cheie ai democrației continuă să o descrie ca o <a href=\"https://freedomhouse.org/country/albania/freedom-world/2024\">\"țară parțial liberă\"</a>. Instanțele sunt supuse presiunii și influenței politice; independența mass-media este limitată; corupția este omniprezentă; neîncrederea cetățenilor în instituțiile democratice este ridicată; iar opoziția – atât la nivel de stat, cât și local – este slabă și dezorganizată. Acest lucru este adevărat până la punctul în care unii consideră Albania un stat de facto cu un singur partid.</span>\n<span class=\"para\">Cheia acestei declin este rolul lui Edi Rama, care nu are challengeri serioși și a reușit să marginalizeze agendele de democratizare și stat de drept într-o măsură îngrijorătoare. Într-un cadru instituțional și politic care limitează orice încercare de responsabilitate, Rama a zdrobit dissentul public și a acceptat chiar prezența crimei organizate – cu care <a href=\"https://balkaninsight.com/2024/06/26/albanian-businessman-bankrolling-fugitive-ex-deputy-pm-prosecutors-claim/\">a fost acuzat că împărtășește scopuri lucrative</a>.</span>\n<span class=\"para\">În domeniul aderării la UE, Rama a fost abil și deschis. Percepția timp de ani de zile a fost că Albania suporta povara veto-ului Bulgariei asupra Macedoniei de Nord, cu care Comisia Europeană (CE) a asociat Tirana. În principiu, Albania și Macedonia de Nord ar urma să parcurgă împreună drumul UE, indiferent de capriciile Sofiei – o decizie care ar putea avea sens narativ. Cu toate acestea, această viziune a fost inversată în cele din urmă, având în vedere încăpățânarea impasului bulgar.</span>\n<span class=\"para\">Albania a fost <a href=\"https://www.euractiv.com/section/politics/news/albanias-eu-path-decoupled-from-north-macedonia-while-skopje-remains-in-limbo/\">eliberată de această povară</a> în septembrie 2024, când oferta sa a fost decuplată de cea a Skopje-ului. În octombrie, a fost chiar capabilă să lanseze negocieri oficiale de aderare cu <a href=\"https://www.consilium.europa.eu/en/meetings/international-ministerial-meetings/2024/10/15/\">deschiderea clusterului de capitole pe fundamente</a>. Totul părea să transmită că Tirana își respecta angajamentele și că, din perspectiva UE, mingea macedoneană era una accesibilă de lăsat pentru binele Albaniei. Progresul perceput al Tiranei ar putea fi folosit pentru a crea iluzia că extinderea UE era din nou pe drumul cel bun, fără a ține cont de deficiențele reale.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Fii un tiran, dar iubește UE</strong></span>\n<span class=\"para\">Instituțiile UE și statele membre împărtășesc o istorie a pragmatismului în detrimentul valorilor atunci când vine vorba de prioritizarea relațiilor bilaterale sau multilaterale cu state non-UE. Turcia, Azerbaidjanul și Tunisia sunt exemple de guverne cu care UE a încheiat diverse acorduri implicând energie sau migrație – fără a ține cont de istoricul țărilor în materie de drepturile omului și standarde democratice.</span>\n<span class=\"para\">Intern, însă, Bruxelles-ul se luptă să se împace cu o conducere similar autocratică precum cea a lui Viktor Orbán din Ungaria, care nu reușește să respecte valorile UE și poate astfel fi ostracizat politic atunci când nu este pedepsit. Niciun furnizor de petrol sau mecanism anti-refugiați nu poate cumpăra acceptarea de către CE și statele membre a unui guvern iliberal al UE. Ei bine, cu excepția cazului în care acest guvern susține deschis suveranitatea și legitimitatea UE.</span>\n<span class=\"para\">Figura prim-ministrului italian Giorgia Meloni este un exemplu principal în acest sens. Deși aparține extremei drepte și desfășoară în prezent cea mai de dreapta agendă politică din ultimele decenii, <a href=\"https://www.theguardian.com/world/2023/aug/21/orphaned-by-decree-italy-same-sex-parents-react-losing-rights\">desființând drepturile</a> părinților LGBTIQ+ și <a href=\"https://www.politico.eu/article/giorgia-meloni-street-protest-crackdown-concerns-growing-repression-italy-security-bill-climate-activists/\">reprimați protestele pașnice</a>, ea apără UE. Acest factor de răscumpărare îi permite să nu fie tratată ca o paria. Președintele CE, Ursula von der Leyen, însăși <a href=\"https://www.euronews.com/2024/05/23/von-der-leyen-doubles-down-on-deal-with-giorgia-meloni\">a făcut acest lucru foarte clar</a>.</span>\n<span class=\"para\">Edi Rama a urmat de mult modelul Meloni. Desigur, acest lucru a fost adevărat chiar înainte ca Meloni să ajungă la putere. Pentru UE, și în special pentru statele membre, prim-ministrul albanez oferă un avantaj dublu. El oferă simplitatea unui „stabilocrat” din Balcanii de Vest, deoarece guvernează o țară care, în esență, nu are opoziție, în timp ce este, de asemenea, un susținător fervent al UE ca proiect politic și al viitorului necondiționat al Albaniei în cadrul acesteia. Acest lucru este în contrast puternic cu Aleksandar Vučić, care oferă stabilitate, dar este ambiguu în cel mai bun caz în legătură cu intențiile Serbiei de a adera la UE și nu se aliniază cu politica externă a UE. Rama pare, prin urmare, să fie cel mai bun student din Balcanii de Vest în sala de clasă a extinderii UE.</span>\n<span class=\"para\">Rama a captat cu succes imaginația UE ca un lider carismatic și capabil. Acest lucru a fost, de asemenea, adevărat odată și despre Vučić, Milorad Dodik din Republika Srpska și fostul prim-ministru macedonean Nikola Gruevski. Prin atitudinile sale pro-vestice; sprijinul neclintit pentru procesele de integrare NATO și UE ale Albaniei; capacitatea de a respinge disputele bilaterale regionale; și securitatea sa „stabilocratică”, UE se simte confortabil să se bazeze pe el ca pe un aliat apropiat, a cărui deficiențe democratice își poate permite să le ignore. Șansa ca o alternativă politică să apară în Albania în prezent este destul de slabă. Acest lucru ar putea face ca lucrurile să se înrăutățească pentru căutarea disperată a UE pentru stabilitate regională.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Un mesaj din viitor</strong></span>\n<span class=\"para\">În ochii UE, Rama în general nu reprezintă o amenințare. Este carismatic și de încredere și, spre deosebire de Vučić și Dodik, nu se hrănește din influența iliberală periculoasă a Ungariei. În schimb, el servește pragmatic interesele altor lideri iliberali mai puțin îngrijorători și mai acceptabili, precum Italia.</span>\n<span class=\"para\">Mai adânc, însă, determinarea UE de a nutri sistemul stabilocratic și semi-autocratic al Albaniei ar putea avea consecințe severe. Permițându-i lui Rama și clicii sale să-și desfășoare afacerile fără control; stabilind limite clare pentru regresul democratic și pentru erodarea statului de drept; și închizând ochii la încălcările evidente ale drepturilor omului acasă – toate pentru binele geopoliticii – ar putea face ca conducerea sa să evolueze într-o problemă periculoasă pentru Uniune în condiții favorabile. Rama este, înainte de toate, un cameleon politic.</span>\n<span class=\"para\">Prim-ministrul albanez nu este cu siguranță genul de naționalist avid care joacă excesiv cu frica în rândul populației, spre deosebire de practicile narative care sunt cu siguranță mai frecvente la Vučić. Dar relația sa bună cu președintele sârbe dezvăluie că numitorul lor comun nu este ideologia lor – dacă au vreo ideologie – ci dorința lor profundă de a păstra puterea cu orice preț.</span>\n<span class=\"para\">Aceasta nu este doar un avertisment pentru CE sau statele membre, ci și, și mai ales, pentru jurnaliști, academicieni, analiști și observatori care, mai des decât nu, nu reușesc să-l includă pe Rama pe lista autocratilor regionali. În general, ei par să albească politicile unui showman care subminează zilnic valorile fundamentale ale UE.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Alejandro Esteso Pérez</strong> este un om de știință politic și cercetător specializat în extinderea UE și politica din Balcanii de Vest. Este un Fellow în 2023 la Grupul Consultativ pentru Politici Balkans in Europe (BiEPAG) și un lector extern pe politica contemporană din Balcanii de Vest la Universitatea Complutense din Madrid (UCM). În prezent, își desfășoară studiile doctorale la Universitatea din Graz, Austria, și este un Fellow Vizitator la Institutul EUROPEUM pentru Politica Europeană din Praga.</span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Od roku 2013, keď sa dostal k moci, albánsky premiér Edi Rama dohliadal na zmenšovanie a zhoršovanie občianskeho priestoru v Albánsku a jeho pomalý prechod do volebnej autokracie. Na rozdiel od iných lídrov v západnom Balkáne, ako sú Aleksandar Vučić zo Srbska a Milorad Dodik z Republiky Srpska, ktorí sú zvyčajne považovaní za typických autokratov v regióne, Rama svojou otvorene jednoznačnou proeurópskou attitúdou a excentrickou charizmou odvádza pozornosť na medzinárodnej úrovni od jeho neliberálnych prešľapov doma.</span>\n<span class=\"para\">Aj keď Albánsko oficiálne spustilo rokovania o pristúpení k EÚ pred niekoľkými týždňami, čím kozmeticky potvrdilo bezpodmienečnú európsku cestu krajiny, jeho líder sa zapája do podobných vzorcov demokratickej donucovania a inštitucionálneho uchopenia ako Vučić a Dodik. Avšak záujmy EÚ na zachovaní tohto spojenectva s Tiranou umožňujú, aby tieto činy zostali v najlepšom prípade bez povšimnutia a aby boli znižované, kedykoľvek je to možné. Toto nie je len trend, ktorý je jasný medzi inštitúciami EÚ a členskými štátmi, ale aj medzi mnohými pozorovateľmi, analytikmi a odborníkmi.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Učeň autokrata</strong></span>\n<span class=\"para\">Albánsko postupne klesá do autoritárskej spirály, keďže kľúčové demokratické ukazovatele naďalej opisujú krajinu ako <a href=\"https://freedomhouse.org/country/albania/freedom-world/2024\">\"čiastočne slobodnú\"</a>. Súdne orgány sú vystavené politickému tlaku a vplyvu; nezávislosť médií je obmedzená; korupcia je rozšírená; nedôvera občanov v demokratické inštitúcie je vysoká; a opozícia – na štátnej aj miestnej úrovni – je slabá a neorganizovaná. To je pravda do tej miery, že niektorí považujú Albánsko za de facto jednopartijný štát.</span>\n<span class=\"para\">Kľúčovým faktorom tohto poklesu je úloha Ediho Ramu, ktorý nemá vážnych vyzývateľov a dokázal marginalizovať agendy demokratizácie a právneho štátu do znepokojujúcej miery. V rámci inštitucionálneho a politického rámca, ktorý obmedzuje akékoľvek pokusy o zodpovednosť, Rama potlačil verejný nesúhlas a dokonca akceptoval prítomnosť organizovaného zločinu – s ktorým <a href=\"https://balkaninsight.com/2024/06/26/albanian-businessman-bankrolling-fugitive-ex-deputy-pm-prosecutors-claim/\">bol obvinený z delenia ziskových cieľov</a>.</span>\n<span class=\"para\">V oblasti pristúpenia k EÚ bol Rama zručný a otvorený. Po celé roky sa vnímalo, že Albánsko znáša ťažkosti bulharského veta voči Severnej Makedónii, s ktorou Európska komisia (EK) spojila Tiranu. V zásade by Albánsko a Severná Makedónia mali kráčať po ceste EÚ spoločne bez ohľadu na rozmary Sofie – rozhodnutie, ktoré by mohlo mať zmysel naratívne. Avšak tento pohľad bol nakoniec zvrátený vzhľadom na tvrdohlavosť bulharského patu.</span>\n<span class=\"para\">Albánsko bolo <a href=\"https://www.euractiv.com/section/politics/news/albanias-eu-path-decoupled-from-north-macedonia-while-skopje-remains-in-limbo/\">oslobodené od tohto bremena</a> v septembri 2024, keď sa jeho ponuka oddelila od Skopje. V októbri sa mu dokonca podarilo spustiť oficiálne rokovania o pristúpení s <a href=\"https://www.consilium.europa.eu/en/meetings/international-ministerial-meetings/2024/10/15/\">otvorením kapitoly o základných otázkach</a>. Všetko sa zdalo naznačovať, že Tirana plní svoje záväzky a že, z pohľadu EÚ, bola makedónska lopta prijateľná na to, aby ju Albánsko mohlo pustiť. Vnímaný pokrok Tirany by mohol byť použitý na vytvorenie ilúzie, že rozšírenie EÚ je opäť na dobrej ceste, bez ohľadu na skutočné nedostatky.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Buď tyran, ale miluj EÚ</strong></span>\n<span class=\"para\">Inštitúcie EÚ a členské štáty zdieľajú históriu pragmatizmu nad hodnotami, pokiaľ ide o uprednostňovanie bilaterálnych alebo multilaterálnych vzťahov s nečlenskými štátmi EÚ. Turecko, Azerbajdžan a Tunisko sú príkladmi vlád, s ktorými EÚ uzavrela rôzne dohody týkajúce sa energie alebo migrácie – bez ohľadu na záznamy krajín v oblasti ľudských práv a demokratických štandardov.</span>\n<span class=\"para\">Interné, však Brusel bojuje s vyrovnaním sa s podobne autokratickým vedením, ako je Viktor Orbán z Maďarska, ktorý nedodržiava hodnoty EÚ a môže byť politicky ostrakizovaný, ak nie je potrestaný. Žiadne dodávky ropy ani protirefugijský mechanizmus nemôžu kúpiť akceptáciu EK a členských štátov neliberálnej vlády EÚ. No, pokiaľ táto vláda otvorene nepodporuje suverenitu a legitímnosť EÚ.</span>\n<span class=\"para\">Postava talianskej premiérky Giorgie Meloni je vynikajúcim príkladom tohto. Hoci patrí k radikálnej pravici a v súčasnosti rozvíja najpravicovejšiu politickú agendu za desaťročia, <a href=\"https://www.theguardian.com/world/2023/aug/21/orphaned-by-decree-italy-same-sex-parents-react-losing-rights\">rozpadá práva</a> rodičov LGBTIQ+ a <a href=\"https://www.politico.eu/article/giorgia-meloni-street-protest-crackdown-concerns-growing-repression-italy-security-bill-climate-activists/\">potláča pokojné protesty</a>, bráni EÚ. Tento vykupujúci faktor jej umožňuje, aby nebola považovaná za paria. Prezidentka EK Ursula von der Leyen <a href=\"https://www.euronews.com/2024/05/23/von-der-leyen-doubles-down-on-deal-with-giorgia-meloni\">to jasne vyjadrila</a>.</span>\n<span class=\"para\">Edi Rama dlhodobo nasledoval Meloniho model. Samozrejme, to platilo aj predtým, než sa Meloni dostala k moci. Pre EÚ, a najmä pre členské štáty, albánsky premiér ponúka dvojitú výhodu. Ponúka jednoduchosť \"stabilokrata\" zo západného Balkánu, keďže riadi krajinu, ktorá v podstate nemá opozíciu, zatiaľ čo je tiež horlivým podporovateľom EÚ ako politického projektu a bezpodmienečnej budúcnosti Albánska v ňom. To je v ostrom kontraste s Aleksandarom Vučićom, ktorý síce zabezpečuje stabilitu, ale je v najlepšom prípade nejednoznačný pokiaľ ide o srbské úmysly v EÚ a nezladí sa s vonkajšou politikou EÚ. Rama sa teda javí ako najlepší študent západného Balkánu v triede rozšírenia EÚ.</span>\n<span class=\"para\">Rama úspešne zachytil predstavivosť EÚ ako charizmatický a schopný líder. To platilo aj pre samotného Vučića, Milorada Dodika z Republiky Srpska a bývalého makedónskeho premiéra Nikolu Gruevského. Prostredníctvom svojich prozápadných postojov; neochvejnej podpory pre procesy integrácie Albánska do NATO a EÚ; schopnosti odvrátiť regionálne bilaterálne spory; a jeho \"stabilokratickej\" bezpečnosti sa EÚ cíti pohodlne, keď sa na neho spolieha ako na blízkeho spojenca, ktorého demokratické nedostatky si môže dovoliť ignorovať. Šanca na vznik politickej alternatívy v Albánsku je v súčasnosti pomerne nízka. To by mohlo viesť k horším výsledkom pre beznádejnú snahu EÚ o regionálnu stabilitu.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Správa z budúcnosti</strong></span>\n<span class=\"para\">V očiach EÚ Rama vo všeobecnosti nepredstavuje hrozbu. Je charizmatický a spoľahlivý a, na rozdiel od Vučića a Dodika, nečerpá z nebezpečného neliberálneho vplyvu Maďarska. Namiesto toho pragmaticky slúži záujmom iných menej znepokojujúcich a prijateľnejších neliberálnych lídrov, ako je Taliansko.</span>\n<span class=\"para\">Hlbšie však môže mať odhodlanie EÚ podporovať stabilokratický a poloauthoritársky systém Albánska vážne následky. Umožniť Ramovi a jeho klike, aby sa bez kontroly zaoberali svojou činnosťou; nenastaviť jasné hranice demokratickému úpadku a erózii právneho štátu; a zatvárať oči pred jasnými porušovaniami ľudských práv doma – všetko pre geopolitiku – by mohlo viesť k tomu, že sa jeho vedenie vyvinie do nebezpečného problému pre Úniu za správnych podmienok. Rama je predovšetkým politický chameleón.</span>\n<span class=\"para\">Albánsky premiér určite nie je typom horlivého nacionalistu, ktorý by nadmerne manipuloval so strachom medzi populáciou, na rozdiel od naratívnych praktík, ktoré sú určite častejšie u Vučića. Ale jeho dobrý vzťah s srbským prezidentom odhaľuje, že ich spoločným menovateľom nie je ich ideológia – ak vôbec nejakú majú – ale ich základná túžba zachovať moc za každú cenu.</span>\n<span class=\"para\">Toto nie je len varovanie pre EK alebo členské štáty, ale aj, a najmä, pre novinárov, akademikov, analytikov a pozorovateľov, ktorí, častejšie než nie, zabúdajú zahrnúť Ramu na zoznam regionálnych autokratov. Celkovo sa zdá, že bielia politiky šoumena, ktorý denne podkopáva základné hodnoty EÚ.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Alejandro Esteso Pérez</strong> je politológ a výskumník špecializujúci sa na rozšírenie EÚ a politiku západného Balkánu. Je členom skupiny Balkans in Europe Policy Advisory Group (BiEPAG) z roku 2023 a externým lektorom na tému súčasnej politiky západného Balkánu na Complutense University of Madrid (UCM). V súčasnosti sa venuje doktorandským štúdiám na Univerzite v Grazi v Rakúsku a je hosťujúcim výskumníkom v EUROPEUM Institute for European Policy v Prahe.</span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Under makten oavbrutet sedan 2013 har den albanska premiärministern Edi Rama övervakat minskningen och försämringen av Albaniens civila rum och dess långsamma övergång till en elektoral autokrati. Till skillnad från andra ledare på Västra Balkan, såsom Serbiens Aleksandar Vučić och Republika Srpskas Milorad Dodik, som vanligtvis behandlas som regionens textbokautokrater, har Ramas öppet entydiga pro-europeiska attityd och excentriska karisma avlett uppmärksamheten på den internationella nivån från hans illiberala felsteg hemma.</span>\n<span class=\"para\">Medan Albanien officiellt lanserade EU-anslutningsförhandlingar för några veckor sedan, som kosmetiskt bekräftade landets ovillkorliga europeiska väg, engagerar dess ledare sig i liknande mönster av demokratisk tvång och institutionell fångst som Vučić och Dodik. Emellertid tillåter EU:s intressen av att bevara denna allians med Tirana att dessa handlingar i bästa fall går obemärkt förbi, och nedtonas när det är möjligt. Detta är inte bara en trend som är tydlig bland EU:s institutioner och medlemsstater utan också bland många observatörer, analytiker och experter.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Autokratens lärling</strong></span>\n<span class=\"para\">Albanien faller gradvis ner i den auktoritära spiralen när viktiga demokratiska indikatorer fortsätter att beskriva det som ett <a href=\"https://freedomhouse.org/country/albania/freedom-world/2024\">\"delvis fritt\"</a> land. Domstolar är utsatta för politiskt tryck och påverkan; mediefriheten är begränsad; korruption är utbredd; medborgarnas misstro mot demokratiska institutioner är hög; och oppositionen – både på statlig och lokal nivå – är svag och oorganiserad. Detta är sant i den utsträckning att vissa anser att Albanien är en de facto enpartistat.</span>\n<span class=\"para\">Nyckeln till denna nedgång är Edi Ramas roll, som saknar seriösa utmanare och har kunnat marginalisera demokratisk och rättsstatsagenda i en oroande grad. Inom en institutionell och politisk ram som begränsar varje försök till ansvarsskyldighet har Rama krossat offentlig dissent och till och med accepterat närvaron av organiserad brottslighet – med vilken <a href=\"https://balkaninsight.com/2024/06/26/albanian-businessman-bankrolling-fugitive-ex-deputy-pm-prosecutors-claim/\">han har anklagats för att dela lukrativa mål</a>.</span>\n<span class=\"para\">Inom EU-anslutningens område har Rama varit konstfull och utåtriktad. Uppfattningen under många år var att Albanien bar den största bördan av Bulgariens veto över Nordmakedonien, med vilken Europeiska kommissionen (EK) hade kopplat Tirana. I princip skulle Albanien och Nordmakedonien gå EU-vägen tillsammans oavsett Sofias nycker – ett beslut som kunde ge mening narrativt. Emellertid vändes denna syn så småningom med tanke på den bulgariska låsningen.</span>\n<span class=\"para\">Albanien blev <a href=\"https://www.euractiv.com/section/politics/news/albanias-eu-path-decoupled-from-north-macedonia-while-skopje-remains-in-limbo/\">befriat från denna börda</a> i september 2024 när dess bud kopplades bort från Skopjes. I oktober kunde det till och med inleda officiella anslutningsförhandlingar med <a href=\"https://www.consilium.europa.eu/en/meetings/international-ministerial-meetings/2024/10/15/\">öppnandet av kapitelklustret om grundläggande frågor</a>. Allt verkade förmedla att Tirana levererade sina löften och att, i EU:s ögon, den makedonska bollen var en överkomlig att släppa för Albaniens skull. Tiranas uppfattade framsteg kunde användas för att skapa illusionen att EU:s utvidgning var tillbaka på rätt spår, oavsett de faktiska bristerna.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Var en tyrann, men älska EU</strong></span>\n<span class=\"para\">EU-institutioner och medlemsstater delar en historia av pragmatism över värderingar när det gäller att prioritera bilaterala eller multilaterala relationer med icke-EU-stater. Turkiet, Azerbajdzjan och Tunisien är exempel på regeringar som EU har ingått olika avtal med som involverar energi eller migration – oavsett ländernas meriter när det gäller mänskliga rättigheter och demokratiska standarder.</span>\n<span class=\"para\">Internt kämpar dock Bryssel för att komma till rätta med ett liknande autokratiskt ledarskap som Ungerns Viktor Orbán, som misslyckas med att följa EU:s värderingar och kan därför politiskt utstötas när han inte straffas. Inga oljeleveranser eller anti-flyktingmekanismer kan köpa EK:s och medlemsstaternas acceptans av en illiberal EU-regering. Tja, såvida inte denna regering öppet stöder EU:s suveränitet och legitimitet.</span>\n<span class=\"para\">Figuren av den italienska premiärministern Giorgia Meloni är ett utmärkt exempel på detta. Medan hon tillhör den radikala högern och för närvarande rullar ut den mest högerorienterade politiska agendan på årtionden, <a href=\"https://www.theguardian.com/world/2023/aug/21/orphaned-by-decree-italy-same-sex-parents-react-losing-rights\">avvecklar rättigheterna</a> för LGBTIQ+-föräldrar och <a href=\"https://www.politico.eu/article/giorgia-meloni-street-protest-crackdown-concerns-growing-repression-italy-security-bill-climate-activists/\">slår ner på fredliga protester</a>, försvarar hon EU. Denna räddande faktor gör att hon inte behandlas som en paria. EK:s ordförande Ursula von der Leyen har själv <a href=\"https://www.euronews.com/2024/05/23/von-der-leyen-doubles-down-on-deal-with-giorgia-meloni\">gjort detta kristallklart</a>.</span>\n<span class=\"para\">Edi Rama har under lång tid följt Melonis modell. Naturligtvis har detta varit sant även innan Meloni själv kom till makten. För EU, och särskilt för medlemsstaterna, erbjuder den albanska premiärministern en dubbel fördel. Han erbjuder enkelheten av en \"stabilokrat\" från Västra Balkan, eftersom han styr ett land som i grunden saknar opposition, samtidigt som han också är en ivrig stödjare av EU som ett politiskt projekt och av Albaniens ovillkorliga framtid där. Detta står i skarp kontrast till Aleksandar Vučić, som levererar när det gäller stabilitetsfrågor men är otydlig i bästa fall angående Serbiens EU-ambitioner och inte anpassar sig till EU:s utrikespolitik. Rama framstår därför som den bästa studenten från Västra Balkan i EU:s utvidgningsklassrum.</span>\n<span class=\"para\">Rama har framgångsrikt fångat EU:s fantasi som en karismatisk och kapabel ledare. Detta var också en gång sant för Vučić själv, Republika Srpskas Milorad Dodik och den tidigare makedonska premiärministern Nikola Gruevski. Genom sina pro-västliga attityder; orubbligt stöd för Albaniens NATO- och EU-integrationsprocesser; förmåga att avvärja regionala bilaterala tvister; och sin \"stabilitokratiska\" säkerhet, känner EU sig bekväm med att förlita sig på honom som en nära allierad vars demokratiska brister de kan ha råd att ignorera. Chansen för ett politiskt alternativ som uppstår i Albanien just nu är ganska dålig. Detta kan leda till att saker och ting blir värre för EU:s desperata strävan efter regional stabilitet.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>En meddelande från framtiden</strong></span>\n<span class=\"para\">I EU:s ögon utgör Rama generellt sett inget hot. Han är karismatisk och pålitlig och, till skillnad från Vučić och Dodik, drar han inte nytta av Ungerns farliga illiberala inflytande. Istället tjänar han pragmatiskt intressena hos andra mindre oroande och mer acceptabla illiberala ledare, som Italien.</span>\n<span class=\"para\">Men djupare ner kan EU:s beslutsamhet att vårda Albaniens stabilitokratiska och semi-autokratiska system få allvarliga konsekvenser. Att låta Rama och hans klick gå om sina affärer okontrollerat; att inte sätta några tydliga gränser för demokratisk tillbakagång och för erosionen av rättsstaten; och att blunda för tydliga kränkningar av mänskliga rättigheter hemma – allt för geopolitiska syften – kan se hans ledarskap utvecklas till ett farligt problem för unionen under rätta förhållanden. Rama är framför allt en politisk kameleont.</span>\n<span class=\"para\">Den albanska premiärministern är definitivt inte den typ av ivrig nationalist som överdrivet leker med skrämselpropaganda bland befolkningen, till skillnad från de narrativpraktiker som definitivt är mer frekventa hos Vučić. Men hans goda relation med den serbiske presidenten avslöjar att deras gemensamma nämnare inte är deras ideologi – om de har någon överhuvudtaget – utan deras underliggande önskan att bevara makten till varje pris.</span>\n<span class=\"para\">Detta är inte bara en varning till EK eller medlemsstaterna utan också, och framför allt, till journalister, akademiker, analytiker och observatörer som, mer ofta än sällan, misslyckas med att inkludera Rama på listan över regionala autokrater. Överlag verkar de försöka vitmåla politikernas agendor som underminerar kärnvärdena i EU dagligen.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Alejandro Esteso Pérez</strong> är statsvetare och forskare med specialisering på EU:s utvidgning och Västra Balkans politik. Han är en 2023 Fellow vid Balkans in Europe Policy Advisory Group (BiEPAG) och extern föreläsare om samtida Västra Balkans politik vid Complutense University of Madrid (UCM). Han bedriver för närvarande doktorandstudier vid universitetet i Graz i Österrike och är Visiting Fellow vid EUROPEUM Institute for European Policy i Prag.</span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">2013'ten beri kesintisiz iktidarda olan Arnavutluk Başbakanı Edi Rama, Arnavutluk'un sivil alanının daralması ve yavaş yavaş bir seçim otokrasisine geçişine tanıklık etmiştir. Sırbistan'ın Aleksandar Vučić'ı ve Republika Srpska'nın Milorad Dodik'i gibi Batı Balkanlar'daki diğer liderlerin aksine, genellikle bölgenin klasik otokratları olarak değerlendirilen Rama'nın açıkça belirgin pro-Avrupa tutumu ve eksantrik karizması, uluslararası düzeyde evindeki liberal olmayan yanlışlarına dikkat çekilmesini engellemiştir.</span>\n<span class=\"para\">Arnavutluk, birkaç hafta önce resmi olarak AB üyelik müzakerelerine başlamışken, ülkenin koşulsuz Avrupa yolunu kozmetik olarak yeniden teyit etmesine rağmen, lideri Vučić ve Dodik ile benzer demokratik zorbalık ve kurumsal ele geçirme kalıplarına girmektedir. Ancak, AB'nin Tiranayla bu ittifakı koruma konusundaki çıkarları, bu eylemlerin en iyi ihtimalle göz ardı edilmesine ve mümkün olduğunca küçümsenmesine olanak tanımaktadır. Bu, yalnızca AB'nin kurumları ve üye devletleri arasında değil, aynı zamanda birçok gözlemci, analist ve uzman arasında da net bir eğilimdir.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Otokratın çıraklığı</strong></span>\n<span class=\"para\">Arnavutluk, anahtar demokratik göstergelerin onu <a href=\"https://freedomhouse.org/country/albania/freedom-world/2024\">\"kısmen özgür\"</a> bir ülke olarak tanımlamaya devam etmesiyle, yavaş yavaş otoriter bir spirale düşmektedir. Mahkemeler siyasi baskı ve etkiye maruz kalmaktadır; medya bağımsızlığı sınırlıdır; yolsuzluk yaygındır; vatandaşların demokratik kurumlara olan güvensizliği yüksektir; ve muhalefet - hem devlet hem de yerel düzeyde - zayıf ve dağınıktır. Bu, bazılarının Arnavutluk'u de facto bir tek parti devleti olarak görmesine kadar varmaktadır.</span>\n<span class=\"para\">Bu düşüşte Edi Rama'nın rolü anahtardır; ciddi rakipleri yoktur ve demokratikleşme ve hukukun üstünlüğü gündemlerini endişe verici bir ölçüde marjinalleştirebilmiştir. Hesap verebilirlik için herhangi bir girişimi kısıtlayan kurumsal ve siyasi bir çerçeve içinde, Rama kamu muhalefetini bastırmış ve hatta <a href=\"https://balkaninsight.com/2024/06/26/albanian-businessman-bankrolling-fugitive-ex-deputy-pm-prosecutors-claim/\">karlı hedefler paylaşmakla suçlandığı</a> organize suçun varlığını kabul etmiştir.</span>\n<span class=\"para\">AB üyeliği alanında, Rama ustaca ve açık sözlü olmuştur. Yıllardır, Arnavutluk'un Avrupa Komisyonu (AK) ile Tiranayı birleştirdiği Kuzey Makedonya üzerindeki Bulgaristan'ın vetosunun yükünü taşıdığı algısı vardı. Prensipte, Arnavutluk ve Kuzey Makedonya, Sofya'nın kaprislerine bakılmaksızın AB yolunda birlikte yürüyeceklerdi - bu, anlatı açısından mantıklı bir karar olabilirdi. Ancak, bu bakış açısı, Bulgaristan'daki çıkmazın inatçılığı göz önüne alındığında nihayetinde tersine döndü.</span>\n<span class=\"para\">Arnavutluk, Eylül 2024'te <a href=\"https://www.euractiv.com/section/politics/news/albanias-eu-path-decoupled-from-north-macedonia-while-skopje-remains-in-limbo/\">bu yükten kurtuldu</a> çünkü teklifi Skopje'den ayrıldı. Ekim ayında, <a href=\"https://www.consilium.europa.eu/en/meetings/international-ministerial-meetings/2024/10/15/\">temel konulardaki bölüm kümesinin açılışıyla</a> resmi üyelik müzakerelerine bile başlayabildi. Her şey, Tirananın taahhütlerini yerine getirdiğini ve AB'nin gözünde Makedonya'nın topunun Arnavutluk'un iyiliği için düşürülmesinin makul bir şey olduğunu iletmekteydi. Tirananın algılanan ilerlemesi, AB genişlemesinin yeniden rayına girdiği illüzyonunu yaratmak için kullanılabilirdi, gerçek eksiklikler bir kenara bırakılmak kaydıyla.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Tiran ol, ama AB'yi sev</strong></span>\n<span class=\"para\">AB kurumları ve üye devletleri, AB dışındaki devletlerle ikili veya çok taraflı ilişkileri önceliklendirme konusunda değerlerden çok pragmatizm tarihi paylaşmaktadır. Türkiye, Azerbaycan ve Tunus, AB'nin enerji veya göçle ilgili çeşitli anlaşmalara girdiği hükümetlere örneklerdir - ülkelerin insan hakları ve demokratik standartlar konusundaki geçmişleri bir kenara bırakıldığında.</span>\n<span class=\"para\">Ancak, Brüksel içsel olarak, AB değerlerine uymayan ve bu nedenle cezalandırılmadığında siyasi olarak dışlanabilen Macaristan'ın Viktor Orbán'ı gibi benzer otokratik bir liderlikle başa çıkmakta zorlanmaktadır. Hiçbir petrol tedariki veya mülteci karşıtı mekanizma, AK ve üye devletlerin liberal olmayan bir AB hükümetini kabul etmesini sağlayamaz. Elbette, bu hükümet AB'nin egemenliğini ve meşruiyetini açıkça destekliyorsa.</span>\n<span class=\"para\">İtalyan Başbakanı Giorgia Meloni'nin figürü bunun en iyi örneğidir. Radikal sağa ait olmasına ve şu anda on yıllardır en sağcı siyasi gündemi açığa çıkarmasına rağmen, <a href=\"https://www.theguardian.com/world/2023/aug/21/orphaned-by-decree-italy-same-sex-parents-react-losing-rights\">LGBTIQ+ ebeveynlerin haklarını ortadan kaldırmakta</a> ve <a href=\"https://www.politico.eu/article/giorgia-meloni-street-protest-crackdown-concerns-growing-repression-italy-security-bill-climate-activists/\">barışçıl protestolara baskı yapmakta</a> olsa da, AB'yi savunmaktadır. Bu kurtarıcı faktör, onun bir parya olarak muamele görmemesini sağlamaktadır. AK Başkanı Ursula von der Leyen kendisi <a href=\"https://www.euronews.com/2024/05/23/von-der-leyen-doubles-down-on-deal-with-giorgia-meloni\">bunu açıkça belirtmiştir</a>.</span>\n<span class=\"para\">Edi Rama uzun bir süre Meloni'nin modelini takip etmiştir. Elbette, bu, Meloni'nin iktidara gelmesinden çok önce de geçerliydi. AB için, özellikle üye devletler için, Arnavutluk başbakanı çift yönlü bir avantaj sunmaktadır. O, esasen muhalefeti olmayan bir ülkeyi yönettiği için Batı Balkanlar'da bir \"stabilokrat\" basitliğini sunarken, aynı zamanda AB'nin siyasi projesinin ve Arnavutluk'un oradaki koşulsuz geleceğinin ateşli bir destekçisidir. Bu, Aleksandar Vučić ile keskin bir tezat oluşturmaktadır; Vučić, istikrar konularında sözünü yerine getirirken, Sırbistan'ın AB niyetleri konusunda en iyi ihtimalle belirsizdir ve AB dış politikasına uyum sağlamamaktadır. Bu nedenle, Rama, AB'nin genişleme sınıfında en iyi Batı Balkan öğrencisi gibi görünmektedir.</span>\n<span class=\"para\">Rama, AB'nin hayal gücünü karizmatik ve yetenekli bir lider olarak başarıyla ele geçirmiştir. Bu, bir zamanlar Vučić, Republika Srpska'nın Milorad Dodik'i ve eski Makedon Başbakanı Nikola Gruevski için de geçerliydi. Pro-batı tutumları; Arnavutluk'un NATO ve AB entegrasyon süreçlerine sarsılmaz desteği; bölgesel ikili anlaşmazlıkları bertaraf etme yeteneği; ve \"stabilitokratik\" güvenliği sayesinde, AB, onun demokratik eksikliklerini göz ardı edebileceği yakın bir müttefik olarak ona güvenmekte kendini rahat hissetmektedir. Şu anda Arnavutluk'ta bir siyasi alternatifin ortaya çıkma şansı oldukça düşüktür. Bu, AB'nin bölgesel istikrar için umutsuz arayışında daha kötü sonuçlar doğurabilir.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Gelecekten bir mesaj</strong></span>\n<span class=\"para\">AB'nin gözünde, Rama genel olarak bir tehdit oluşturmamaktadır. O, karizmatik ve güvenilirdir ve Vučić ile Dodik'in aksine, Macaristan'ın tehlikeli liberal olmayan etkisinden beslenmemektedir. Bunun yerine, pragmatik bir şekilde, İtalya gibi diğer daha az endişe verici ve daha kabul edilebilir liberal olmayan liderlerin çıkarlarına hizmet etmektedir.</span>\n<span class=\"para\">Ancak, daha derinlerde, AB'nin Arnavutluk'un stabilitokratik ve yarı otoriter sistemini besleme kararlılığı ciddi sonuçlar doğurabilir. Rama ve çetesi için kontrolsüz bir şekilde işlerini yürütmelerine izin vermek; demokratik gerileme ve hukukun üstünlüğünün aşınması için net sınırlar koymamak; ve jeopolitik çıkarlar uğruna evdeki açık insan hakları ihlallerine göz yummak - tüm bunlar, uygun koşullar altında onun liderliğinin Birlik için tehlikeli bir sorun haline gelmesine neden olabilir. Rama, her şeyden önce, bir siyasi bukalemun.</span>\n<span class=\"para\">Arnavutluk başbakanı, kesinlikle, nüfus arasında korku yayma konusunda aşırı oynayan bir ulusalcı değildir; bu, Vučić'te kesinlikle daha sık görülen anlatı uygulamalarının aksine. Ancak, Sırp başkanla olan iyi ilişkisi, ortak paydalarının ideolojileri değil - eğer varsa - güçlerini her ne pahasına olursa olsun koruma arzusudur.</span>\n<span class=\"para\">Bu, yalnızca AK veya üye devletler için bir uyarı değil, aynı zamanda, özellikle de, gazeteciler, akademisyenler, analistler ve gözlemciler için bir uyarıdır; bu kişiler, çoğu zaman, Rama'yı bölgesel otokratlar listesine dahil etmemektedir. Genel olarak, AB'nin temel değerlerini her gün baltalayan bir gösteri adamının politikalarını aklamakta gibi görünmektedirler.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Alejandro Esteso Pérez</strong>, AB genişlemesi ve Batı Balkan politikaları konusunda uzmanlaşmış bir siyaset bilimci ve araştırmacıdır. 2023 yılında Balkanlar'da Avrupa Politika Danışma Grubu'nda (BiEPAG) bir Fellow'dur ve Madrid Complutense Üniversitesi'nde (UCM) çağdaş Batı Balkan politikaları üzerine dışarıdan ders vermektedir. Şu anda Avusturya Graz Üniversitesi'nde doktora çalışmaları yapmakta ve Prag'daki EUROPEUM Avrupa Politika Enstitüsü'nde Misafir Araştırmacıdır.</span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        }
    },
    key:"revisionId": string:"vayuxp2zqpd7qrzwhklfzsjdsrs",
    key:"pubDate": string:"2024-12-17T15:13:32",
    key:"contentUrl": {
        key:"en": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38403",
            key:"fromContentUrl": boolean:true,
            key:"firstLanguage": boolean:true
        },
        key:"bg": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38403",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38403",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38403",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38403",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38403",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38403",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38403",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38403",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38403",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38403",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38403",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38403",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38403",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38403",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38403",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38403",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"sr": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38403",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38403",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38403",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38403",
            key:"fromLang": string:"en"
        }
    },
    key:"languageDetails": {
        key:"OriginalLangauges": number:1,
        key:"ContentItemLangauges": number:1,
        key:"ContentItemTranslations": number:21
    },
    key:"originalLanguages": {
        key:"language_codes": [
            string:"en"
        ]
    },
    key:"revision": {
        key:"dateModified": string:"2024-12-17T14:14:43.606",
        key:"__typename": string:"Revision"
    },
    key:"mediaAssets": {
        key:"nodes": [
            {
                key:"uid": string:"eayuxp2zqdmearoyimogf7a6bms",
                key:"mediaType": string:"image",
                key:"title": {
                    key:"en": {
                        key:"value": string:"Thessaloniki,,Greece,-,Nov.,03,,2024.,Albanian,Prime,Minister,Edi"
                    }
                },
                key:"duration": null:null,
                key:"files": {
                    key:"nodes": [
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/shutterstock_2542838661-scaled-e1734444136565.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/shutterstock_2542838661-300x200.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/shutterstock_2542838661-1024x683.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/shutterstock_2542838661-150x150.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/shutterstock_2542838661-768x512.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/shutterstock_2542838661-1536x1024.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/shutterstock_2542838661-2048x1365.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/shutterstock_2542838661-1024x492.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/shutterstock_2542838661-1024x660.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/shutterstock_2542838661-1024x900.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/shutterstock_2542838661-4096x2731.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/shutterstock_2542838661-180x180.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/shutterstock_2542838661-300x300.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/shutterstock_2542838661-600x600.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/shutterstock_2542838661-600x400.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/shutterstock_2542838661-100x100.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        }
                    ],
                    key:"__typename": string:"MediaAssetFilesByFileToMediaAssetBAndAManyToManyConnection"
                },
                key:"__typename": string:"MediaAsset"
            }
        ],
        key:"__typename": string:"ContentItemMediaAssetsByContentItemToMediaAssetAAndBManyToManyConnection"
    },
    key:"contentItemTranslations": {
        key:"nodes": [
            {
                key:"title": string:"El illiberalismo de Edi Rama está volando bajo el radar de la UE",
                key:"uid": string:"010fe51a-3a1c-46d9-80f8-e067996203bb",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>En el poder ininterrumpido desde 2013, el Primer Ministro albanés Edi Rama ha supervisado la reducción y deterioro del espacio cívico de Albania y su lenta transición hacia una autocracia electoral. A diferencia de otros líderes en los Balcanes Occidentales, como Aleksandar Vučić de Serbia y Milorad Dodik de la República Srpska, que suelen ser tratados como los autócratas de texto de la región, la actitud pro-europea abiertamente inequívoca de Rama y su carisma excéntrico han desviado la atención a nivel internacional de sus malas acciones iliberales en casa.</p>\n<p>Si bien Albania lanzó oficialmente las negociaciones de adhesión a la UE hace unas semanas, reafirmando cosméticamente el camino europeo incondicional del país, su líder participa en patrones similares de coerción democrática y captura institucional que Vučić y Dodik. Sin embargo, los intereses arraigados de la UE en preservar esta alianza con Tirana permiten que estas acciones pasen desapercibidas en el mejor de los casos, y se minimicen siempre que sea posible. Esta no es solo una tendencia que es clara entre las instituciones de la UE y los estados miembros, sino también entre muchos observadores, analistas y expertos.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>El aprendiz de autócrata</strong></p>\n<p>Albania está cayendo gradualmente por la espiral autoritaria a medida que los indicadores democráticos clave continúan describiéndola como un <a href=\"https://freedomhouse.org/country/albania/freedom-world/2024\">\"país parcialmente libre\"</a>. Los tribunales están sujetos a presión e influencia política; la independencia de los medios es limitada; la corrupción es omnipresente; la desconfianza de los ciudadanos en las instituciones democráticas es alta; y la oposición, tanto a nivel estatal como local, es débil y desorganizada. Esto es cierto hasta el punto de que algunos consideran a Albania un estado de facto de un solo partido.</p>\n<p>Clave para este declive es el papel de Edi Rama, quien carece de desafiantes serios y ha podido marginar las agendas de democratización y estado de derecho a un grado preocupante. Dentro de un marco institucional y político que frena cualquier intento de rendición de cuentas, Rama ha aplastado la disidencia pública e incluso ha aceptado la presencia del crimen organizado, con quien <a href=\"https://balkaninsight.com/2024/06/26/albanian-businessman-bankrolling-fugitive-ex-deputy-pm-prosecutors-claim/\">se le ha acusado de compartir objetivos lucrativos</a>.</p>\n<p>En el ámbito de la adhesión a la UE, Rama ha sido astuto y directo. La percepción durante años fue que Albania estaba soportando el peso del veto de Bulgaria sobre Macedonia del Norte, con quien la Comisión Europea (CE) había emparejado a Tirana. En principio, Albania y Macedonia del Norte caminarían juntas por el camino de la UE independientemente de los caprichos de Sofía, una decisión que podría tener sentido narrativamente. Sin embargo, esta perspectiva se invirtió eventualmente considerando la terquedad del estancamiento búlgaro.</p>\n<p>Albania fue <a href=\"https://www.euractiv.com/section/politics/news/albanias-eu-path-decoupled-from-north-macedonia-while-skopje-remains-in-limbo/\">liberada de esta carga</a> en septiembre de 2024, ya que su oferta fue desacoplada de la de Skopje. En octubre, incluso pudo lanzar negociaciones de adhesión oficiales con la <a href=\"https://www.consilium.europa.eu/en/meetings/international-ministerial-meetings/2024/10/15/\">apertura del capítulo sobre fundamentos</a>. Todo parecía transmitir que Tirana estaba cumpliendo sus promesas y que, desde la perspectiva de la UE, la pelota macedonia era una que Albania podía permitirse dejar caer. El progreso percibido de Tirana podría usarse para crear la ilusión de que la ampliación de la UE estaba de vuelta en marcha, sin importar las deficiencias reales.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Sea un tirano, pero ame a la UE</strong></p>\n<p>Las instituciones de la UE y los estados miembros comparten una historia de pragmatismo sobre valores cuando se trata de priorizar relaciones bilaterales o multilaterales con estados no pertenecientes a la UE. Turquía, Azerbaiyán y Túnez son ejemplos de gobiernos con los que la UE ha celebrado diversos acuerdos relacionados con la energía o la migración, sin importar los antecedentes de los países en derechos humanos y estándares democráticos.</p>\n<p>Internamente, sin embargo, Bruselas lucha por aceptar un liderazgo igualmente autocrático como el de Viktor Orbán de Hungría, quien no está cumpliendo con los valores de la UE y, por lo tanto, puede ser políticamente ostracizado cuando no es castigado. Ningún suministro de petróleo o mecanismo anti-refugiados puede comprar la aceptación de un gobierno iliberal de la CE y los estados miembros. Bueno, a menos que este gobierno apoye abiertamente la soberanía y legitimidad de la UE.</p>\n<p>La figura de la Primera Ministra italiana Giorgia Meloni es un ejemplo primordial de esto. Si bien ella pertenece a la derecha radical y actualmente está desplegando la agenda política más de derecha en décadas, <a href=\"https://www.theguardian.com/world/2023/aug/21/orphaned-by-decree-italy-same-sex-parents-react-losing-rights\">desmantelando los derechos</a> de los padres LGBTIQ+ y <a href=\"https://www.politico.eu/article/giorgia-meloni-street-protest-crackdown-concerns-growing-repression-italy-security-bill-climate-activists/\">reprimiendo las protestas pacíficas</a>, ella defiende a la UE. Este factor redentor le permite no ser tratada como una paria. La presidenta de la CE, Ursula von der Leyen, <a href=\"https://www.euronews.com/2024/05/23/von-der-leyen-doubles-down-on-deal-with-giorgia-meloni\">lo ha dejado muy claro</a>.</p>\n<p>Edi Rama ha seguido durante mucho tiempo el modelo de Meloni. Por supuesto, esto ha sido cierto incluso antes de que Meloni llegara al poder. Para la UE, y particularmente para los estados miembros, el primer ministro albanés ofrece una doble ventaja. Ofrece la simplicidad de un “estabilócrata” de los Balcanes Occidentales, ya que gobierna un país que esencialmente carece de oposición, mientras que también es un ferviente defensor de la UE como proyecto político y del futuro incondicional de Albania en ella. Esto contrasta marcadamente con Aleksandar Vučić, quien sí cumple en cuestiones de estabilidad, pero es ambiguo en el mejor de los casos sobre las intenciones de Serbia en la UE y no se alinea con la política exterior de la UE. Por lo tanto, Rama parece ser el mejor estudiante de los Balcanes Occidentales en el aula de ampliación de la UE.</p>\n<p>Rama ha capturado con éxito la imaginación de la UE como un líder carismático y capaz. Esto también fue cierto una vez para el propio Vučić, Milorad Dodik de la República Srpska y el ex Primer Ministro macedonio Nikola Gruevski. A través de sus actitudes pro-occidentales; su apoyo inquebrantable a los procesos de integración de Albania en la OTAN y la UE; su capacidad para defender disputas bilaterales regionales; y su seguridad “estabilocrática”, la UE se siente cómoda al confiar en él como un aliado cercano cuyos déficits democráticos puede permitirse ignorar. La posibilidad de que surja una alternativa política en Albania en este momento es bastante pobre. Esto podría hacer que las cosas salgan peor para la desesperada búsqueda de estabilidad regional de la UE.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Un mensaje del futuro</strong></p>\n<p>En los ojos de la UE, Rama generalmente no representa una amenaza. Es carismático y confiable y, a diferencia de Vučić y Dodik, no se nutre de la peligrosa influencia iliberal de Hungría. En cambio, sirve pragmáticamente a los intereses de otros líderes iliberales menos preocupantes y más aceptables, como Italia.</p>\n<p>Sin embargo, más profundamente, la determinación de la UE de nutrir el sistema estabilocrático y semi-autoritario de Albania podría tener graves consecuencias. Permitir que Rama y su grupo actúen sin control; no establecer límites claros al retroceso democrático y a la erosión del estado de derecho; y hacer la vista gorda ante claras violaciones de derechos humanos en casa, todo por el bien de la geopolítica, podría hacer que su liderazgo evolucione en un problema peligroso para la Unión bajo las condiciones adecuadas. Rama es, sobre todo, un camaleón político.</p>\n<p>El primer ministro albanés ciertamente no es el tipo de nacionalista ávido que juega excesivamente con el miedo entre la población, a diferencia de las prácticas narrativas que son definitivamente más frecuentes en Vučić. Pero su buena relación con el presidente serbio revela que su denominador común no es su ideología, si es que tienen alguna, sino su deseo subyacente de preservar el poder a toda costa.</p>\n<p>Esto no es solo una advertencia para la CE o los estados miembros, sino también, y especialmente, para periodistas, académicos, analistas y observadores que, más a menudo de lo que deberían, no incluyen a Rama en la lista de autócratas regionales. En general, parecen blanquear las políticas de un showman que está socavando diariamente los valores fundamentales de la UE.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Alejandro Esteso Pérez</strong> es un científico político e investigador especializado en la ampliación de la UE y la política de los Balcanes Occidentales. Es un becario de 2023 en el Grupo Asesor de Políticas de los Balcanes en Europa (BiEPAG) y un profesor externo sobre política contemporánea de los Balcanes Occidentales en la Universidad Complutense de Madrid (UCM). Actualmente está cursando estudios de doctorado en la Universidad de Graz en Austria y es un becario visitante en el Instituto EUROPEUM para la Política Europea en Praga.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayuxp2zqdmeqre5bzog3p4chlk",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:49:05.414",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayuxp2zqpd7qrzwhklfzsjdsrs",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Las relaciones de la Unión Europea con Albania a menudo se consideran abrumadoramente positivas. Esto es especialmente cierto en comparación con los vínculos bastante problemáticos del bloque con otros estados de los Balcanes Occidentales. A pesar de esto, pasar por alto las prácticas autocráticas presentes en Tirana podría causar problemas en el futuro.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"es",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:49:05.416",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Ο illiberalism του Edi Rama πετάει κάτω από το ραντάρ της ΕΕ",
                key:"uid": string:"1d9b649e-fc1f-494b-8f4d-8fd81eff4817",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Από το 2013, ο Αλβανός Πρωθυπουργός Έντι Ράμα έχει επιβλέψει τη συρρίκνωση και την επιδείνωση του δημόσιου χώρου στην Αλβανία και τη σταδιακή μετάβασή της σε μια εκλογική αυταρχία. Σε αντίθεση με άλλους ηγέτες στα Δυτικά Βαλκάνια, όπως ο Αλεξάνταρ Βούτσιτς της Σερβίας και ο Μίλοραντ Ντόντικ της Δημοκρατίας Σρπσκα, οι οποίοι συνήθως θεωρούνται αυταρχικοί της περιοχής, η ανοιχτά σαφής φιλοευρωπαϊκή στάση του Ράμα και η εκκεντρική του γοητεία έχουν αποσπάσει την προσοχή σε διεθνές επίπεδο από τις αντιδημοκρατικές παρατυπίες του στο εσωτερικό.</p>\n<p>Ενώ η Αλβανία ξεκίνησε επίσημα τις διαπραγματεύσεις για την προσχώρηση στην ΕΕ πριν από μερικές εβδομάδες, επιβεβαιώνοντας καλλιτεχνικά την αδιαμφισβήτητη ευρωπαϊκή πορεία της χώρας, ο ηγέτης της εμπλέκεται σε παρόμοια μοτίβα δημοκρατικής καταπίεσης και θεσμικής κατάληψης όπως ο Βούτσιτς και ο Ντόντικ. Ωστόσο, τα συμφέροντα της ΕΕ να διατηρήσουν αυτή τη συμμαχία με τα Τίρανα επιτρέπουν αυτές τις ενέργειες να περνούν απαρατήρητες το καλύτερο, και να υποβαθμίζονται όποτε είναι δυνατόν. Αυτό δεν είναι μόνο μια τάση που είναι σαφής μεταξύ των θεσμών της ΕΕ και των κρατών-μελών, αλλά και μεταξύ πολλών παρατηρητών, αναλυτών και ειδικών.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Ο μαθητής του αυταρχισμού</strong></p>\n<p>Η Αλβανία πέφτει σταδιακά στην αυταρχική σπείρα καθώς οι βασικοί δημοκρατικοί δείκτες συνεχίζουν να την περιγράφουν ως μια <a href=\"https://freedomhouse.org/country/albania/freedom-world/2024\">\"μερικώς ελεύθερη\"</a> χώρα. Τα δικαστήρια υπόκεινται σε πολιτική πίεση και επιρροή; η ανεξαρτησία των μέσων ενημέρωσης είναι περιορισμένη; η διαφθορά είναι διάχυτη; η δυσπιστία των πολιτών προς τα δημοκρατικά θεσμικά όργανα είναι υψηλή; και η αντιπολίτευση – τόσο σε κρατικό όσο και σε τοπικό επίπεδο – είναι αδύναμη και αποδιοργανωμένη. Αυτό είναι αληθές στο βαθμό που κάποιοι θεωρούν την Αλβανία de facto κράτος ενός κόμματος.</p>\n<p>Κλειδί για αυτή την παρακμή είναι ο ρόλος του Έντι Ράμα, ο οποίος δεν έχει σοβαρούς αντιπάλους και έχει καταφέρει να περιθωριοποιήσει την ατζέντα της δημοκρατικοποίησης και του κράτους δικαίου σε ανησυχητικό βαθμό. Μέσα σε ένα θεσμικό και πολιτικό πλαίσιο που περιορίζει οποιαδήποτε προσπάθεια λογοδοσίας, ο Ράμα έχει συντρίψει τη δημόσια διαφωνία και έχει αποδεχθεί ακόμη και την παρουσία οργανωμένου εγκλήματος – με το οποίο <a href=\"https://balkaninsight.com/2024/06/26/albanian-businessman-bankrolling-fugitive-ex-deputy-pm-prosecutors-claim/\">έχει κατηγορηθεί ότι μοιράζεται κερδοφόρους στόχους</a>.</p>\n<p>Στον τομέα της προσχώρησης στην ΕΕ, ο Ράμα έχει υπάρξει επιδέξιος και ανοιχτός. Η αντίληψη για χρόνια ήταν ότι η Αλβανία υπέφερε από το βέτο της Βουλγαρίας κατά της Βόρειας Μακεδονίας, με την οποία η Ευρωπαϊκή Επιτροπή (ΕΕ) είχε συνδυάσει τα Τίρανα. Κατ' αρχήν, η Αλβανία και η Βόρεια Μακεδονία θα περπατούσαν μαζί τον δρόμο της ΕΕ ανεξαρτήτως των ιδιοτροπιών της Σόφιας – μια απόφαση που θα μπορούσε να έχει νόημα αφηγηματικά. Ωστόσο, αυτή η προοπτική ανατράπηκε τελικά λόγω της πεισματάρας βουλγαρικής αδιέξοδης κατάστασης.</p>\n<p>Η Αλβανία <a href=\"https://www.euractiv.com/section/politics/news/albanias-eu-path-decoupled-from-north-macedonia-while-skopje-remains-in-limbo/\">απελευθερώθηκε από αυτό το βάρος</a> τον Σεπτέμβριο του 2024 καθώς η υποψηφιότητά της αποσυνδέθηκε από αυτήν των Σκοπίων. Τον Οκτώβριο, μπόρεσε ακόμη και να ξεκινήσει επίσημες διαπραγματεύσεις προσχώρησης με το <a href=\"https://www.consilium.europa.eu/en/meetings/international-ministerial-meetings/2024/10/15/\">άνοιγμα του κεφαλαίου για τα θεμελιώδη</a>. Όλα φαίνονταν να υποδηλώνουν ότι τα Τίρανα εκπλήρωναν τις υποσχέσεις τους και ότι, κατά την άποψη της ΕΕ, η μπάλα της Μακεδονίας ήταν μια προσιτή που θα μπορούσε να πέσει για χάρη της Αλβανίας. Η αντιληπτή πρόοδος των Τιράνων θα μπορούσε να χρησιμοποιηθεί για να δημιουργήσει την ψευδαίσθηση ότι η διεύρυνση της ΕΕ ήταν ξανά σε καλό δρόμο, χωρίς να υπολογίζονται οι πραγματικές ελλείψεις.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Να είσαι τύραννος, αλλά να αγαπάς την ΕΕ</strong></p>\n<p>Οι θεσμοί της ΕΕ και τα κράτη-μέλη μοιράζονται μια ιστορία πραγματισμού πάνω από τις αξίες όταν πρόκειται για την προτεραιότητα διμερών ή πολυμερών σχέσεων με μη κράτη της ΕΕ. Η Τουρκία, το Αζερμπαϊτζάν και η Τυνησία είναι παραδείγματα κυβερνήσεων με τις οποίες η ΕΕ έχει συνάψει διάφορες συμφωνίες που αφορούν την ενέργεια ή τη μετανάστευση – χωρίς να υπολογίζονται οι επιδόσεις των χωρών σε θέματα ανθρωπίνων δικαιωμάτων και δημοκρατικών προτύπων.</p>\n<p>Εσωτερικά, ωστόσο, οι Βρυξέλλες αγωνίζονται να συμφιλιωθούν με μια παρόμοια αυταρχική ηγεσία όπως αυτή του Βίκτορ Όρμπαν της Ουγγαρίας, ο οποίος αποτυγχάνει να τηρήσει τις αξίες της ΕΕ και μπορεί έτσι να πολιτικά απομονωθεί όταν δεν τιμωρείται. Καμία προμήθεια πετρελαίου ή μηχανισμός κατά των προσφύγων δεν μπορεί να αγοράσει την αποδοχή της ΕΕ και των κρατών-μελών για μια αντιδημοκρατική κυβέρνηση της ΕΕ. Λοιπόν, εκτός αν αυτή η κυβέρνηση υποστηρίζει ανοιχτά την κυριαρχία και τη νομιμότητα της ΕΕ.</p>\n<p>Η φιγούρα της Ιταλίδας Πρωθυπουργού Τζόρτζια Μελόνι είναι ένα κορυφαίο παράδειγμα αυτού. Ενώ ανήκει στη ριζοσπαστική δεξιά και αυτή τη στιγμή αναπτύσσει την πιο δεξιά πολιτική ατζέντα εδώ και δεκαετίες, <a href=\"https://www.theguardian.com/world/2023/aug/21/orphaned-by-decree-italy-same-sex-parents-react-losing-rights\">καταργώντας τα δικαιώματα</a> των γονέων ΛΟΑΤΚΙ+ και <a href=\"https://www.politico.eu/article/giorgia-meloni-street-protest-crackdown-concerns-growing-repression-italy-security-bill-climate-activists/\">καταστέλλοντας τις ειρηνικές διαμαρτυρίες</a>, υπερασπίζεται την ΕΕ. Αυτός ο σωτήριος παράγοντας της επιτρέπει να μην αντιμετωπίζεται ως παρία. Η Πρόεδρος της ΕΕ Ούρσουλα φον ντερ Λάιεν <a href=\"https://www.euronews.com/2024/05/23/von-der-leyen-doubles-down-on-deal-with-giorgia-meloni\">το έχει καταστήσει αυτό απολύτως σαφές</a>.</p>\n<p>Ο Έντι Ράμα έχει ακολουθήσει για πολύ καιρό το μοντέλο της Μελόνι. Φυσικά, αυτό ισχύει ακόμη και πριν η Μελόνι φτάσει στην εξουσία. Για την ΕΕ, και ιδιαίτερα για τα κράτη-μέλη, ο Αλβανός Πρωθυπουργός προσφέρει ένα διπλό πλεονέκτημα. Προσφέρει την απλότητα ενός \"σταθεροκράτη\" των Δυτικών Βαλκανίων, καθώς κυβερνά μια χώρα που ουσιαστικά δεν έχει αντιπολίτευση, ενώ είναι επίσης ένθερμος υποστηρικτής της ΕΕ ως πολιτικού σχεδίου και του αδιαμφισβήτητου μέλλοντος της Αλβανίας σε αυτήν. Αυτό είναι σε έντονη αντίθεση με τον Αλεξάνταρ Βούτσιτς, ο οποίος παρέχει σταθερότητα αλλά είναι το λιγότερο ασαφής σχετικά με τις προθέσεις της Σερβίας για την ΕΕ και δεν ευθυγραμμίζεται με την εξωτερική πολιτική της ΕΕ. Ο Ράμα φαίνεται, επομένως, να είναι ο καλύτερος μαθητής των Δυτικών Βαλκανίων στην τάξη διεύρυνσης της ΕΕ.</p>\n<p>Ο Ράμα έχει καταφέρει να αιχμαλωτίσει τη φαντασία της ΕΕ ως ένας χαρισματικός και ικανός ηγέτης. Αυτό ήταν επίσης κάποτε αληθές για τον ίδιο τον Βούτσιτς, τον Μίλοραντ Ντόντικ της Δημοκρατίας Σρπσκα και τον πρώην Πρωθυπουργό της Βόρειας Μακεδονίας Νίκολα Γκρουέφσκι. Μέσω των φιλοδυτικών του στάσεων; της αδιάκοπης υποστήριξής του για τις διαδικασίες ένταξης της Αλβανίας στο ΝΑΤΟ και την ΕΕ; της ικανότητάς του να αποκρούει περιφερειακές διμερείς διαφορές; και της \"σταθεροκρατικής\" ασφάλειάς του, η ΕΕ αισθάνεται άνετα να βασίζεται σε αυτόν ως στενό σύμμαχο των δημοκρατικών ελλειμμάτων του οποίου μπορεί να αγνοήσει. Η πιθανότητα να αναδυθεί μια πολιτική εναλλακτική στην Αλβανία αυτή τη στιγμή είναι μάλλον φτωχή. Αυτό θα μπορούσε να οδηγήσει τα πράγματα να εξελιχθούν χειρότερα για την απεγνωσμένη αναζήτηση της ΕΕ για περιφερειακή σταθερότητα.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Ένα μήνυμα από το μέλλον</strong></p>\n<p>Στα μάτια της ΕΕ, ο Ράμα γενικά δεν αποτελεί απειλή. Είναι χαρισματικός και αξιόπιστος και, σε αντίθεση με τον Βούτσιτς και τον Ντόντικ, δεν αντλεί από την επικίνδυνη αντιδημοκρατική επιρροή της Ουγγαρίας. Αντίθετα, εξυπηρετεί πραγματιστικά τα συμφέροντα άλλων λιγότερο ανησυχητικών και πιο αποδεκτών αντιδημοκρατικών ηγετών, όπως η Ιταλία.</p>\n<p>Ωστόσο, βαθύτερα, η αποφασιστικότητα της ΕΕ να καλλιεργήσει το σταθεροκρατικό και ημι-αυταρχικό σύστημα της Αλβανίας θα μπορούσε να έχει σοβαρές συνέπειες. Επιτρέποντας στον Ράμα και την παρέα του να συνεχίζουν τις υποθέσεις τους χωρίς έλεγχο; θέτοντας κανένα σαφές όριο στην δημοκρατική οπισθοδρόμηση και στην διάβρωση του κράτους δικαίου; και κλείνοντας τα μάτια σε σαφείς παραβιάσεις ανθρωπίνων δικαιωμάτων στο εσωτερικό – όλα για χάρη της γεωπολιτικής – θα μπορούσε να δει την ηγεσία του να εξελίσσεται σε ένα επικίνδυνο πρόβλημα για την Ένωση υπό τις κατάλληλες συνθήκες. Ο Ράμα είναι, πάνω από όλα, ένας πολιτικός χαμαιλέοντας.</p>\n<p>Ο Αλβανός πρωθυπουργός σίγουρα δεν είναι ο τύπος του φανατικού εθνικιστή που παίζει υπερβολικά με τον φόβο μεταξύ του πληθυσμού, σε αντίθεση με τις αφηγηματικές πρακτικές που είναι σίγουρα πιο συχνές στον Βούτσιτς. Αλλά η καλή του σχέση με τον Σέρβο πρόεδρο αποκαλύπτει ότι ο κοινός τους παρονομαστής δεν είναι η ιδεολογία τους – αν έχουν καθόλου – αλλά η υποκείμενη επιθυμία τους να διατηρήσουν την εξουσία με κάθε κόστος.</p>\n<p>Αυτό δεν είναι μόνο μια προειδοποίηση προς την ΕΕ ή τα κράτη-μέλη αλλά και, και κυρίως, προς τους δημοσιογράφους, τους ακαδημαϊκούς, τους αναλυτές και τους παρατηρητές που, πιο συχνά από ό,τι όχι, αποτυγχάνουν να συμπεριλάβουν τον Ράμα στη λίστα των περιφερειακών αυταρχικών. Συνολικά, φαίνεται να εξωραΐζουν τις πολιτικές ενός θεατρίνο που υπονομεύει καθημερινά τις βασικές αξίες της ΕΕ.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Ο Αλεχάντρο Εστεσό Πέρεθ</strong> είναι πολιτικός επιστήμονας και ερευνητής που ειδικεύεται στη διεύρυνση της ΕΕ και την πολιτική των Δυτικών Βαλκανίων. Είναι Fellow του 2023 στην Ομάδα Πολιτικής Συμβουλευτικής για τα Βαλκάνια στην Ευρώπη (BiEPAG) και εξωτερικός διδάσκων στη σύγχρονη πολιτική των Δυτικών Βαλκανίων στο Πανεπιστήμιο Κομπλτενσέ της Μαδρίτης (UCM). Αυτή τη στιγμή παρακολουθεί διδακτορικές σπουδές στο Πανεπιστήμιο του Γκρατς στην Αυστρία και είναι Visiting Fellow στο Ινστιτούτο EUROPEUM για την Ευρωπαϊκή Πολιτική στην Πράγα.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayuxp2zqdmeqre5bzog3p4chlk",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:25:43.938",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayuxp2zqpd7qrzwhklfzsjdsrs",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Οι σχέσεις της Ευρωπαϊκής Ένωσης με την Αλβανία θεωρούνται συχνά εξαιρετικά θετικές. Αυτό ισχύει ιδιαίτερα όταν συγκρίνεται με τους μάλλον ταραγμένους δεσμούς της Ένωσης με άλλες χώρες των Δυτικών Βαλκανίων. Παρά ταύτα, η παράβλεψη των αυταρχικών πρακτικών που υπάρχουν στην Τίρανα θα μπορούσε να προκαλέσει προβλήματα στο μέλλον.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"el",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:26:10.641",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Illiberalizmus Ediho Ramy letí pod radarom EÚ",
                key:"uid": string:"20375baa-277b-4c51-948c-dcc9a61bebf1",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Od roku 2013, keď sa dostal k moci, albánsky premiér Edi Rama dohliadal na zmenšovanie a zhoršovanie občianskeho priestoru v Albánsku a jeho pomalý prechod do volebnej autokracie. Na rozdiel od iných lídrov v západnom Balkáne, ako sú Aleksandar Vučić zo Srbska a Milorad Dodik z Republiky Srpska, ktorí sú zvyčajne považovaní za typických autokratov v regióne, Rama svojou otvorene jednoznačnou proeurópskou attitúdou a excentrickou charizmou odvádza pozornosť na medzinárodnej úrovni od jeho neliberálnych prešľapov doma.</p>\n<p>Aj keď Albánsko oficiálne spustilo rokovania o pristúpení k EÚ pred niekoľkými týždňami, čím kozmeticky potvrdilo bezpodmienečnú európsku cestu krajiny, jeho líder sa zapája do podobných vzorcov demokratickej donucovania a inštitucionálneho uchopenia ako Vučić a Dodik. Avšak záujmy EÚ na zachovaní tohto spojenectva s Tiranou umožňujú, aby tieto činy zostali v najlepšom prípade bez povšimnutia a aby boli znižované, kedykoľvek je to možné. Toto nie je len trend, ktorý je jasný medzi inštitúciami EÚ a členskými štátmi, ale aj medzi mnohými pozorovateľmi, analytikmi a odborníkmi.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Učeň autokrata</strong></p>\n<p>Albánsko postupne klesá do autoritárskej spirály, keďže kľúčové demokratické ukazovatele naďalej opisujú krajinu ako <a href=\"https://freedomhouse.org/country/albania/freedom-world/2024\">\"čiastočne slobodnú\"</a>. Súdne orgány sú vystavené politickému tlaku a vplyvu; nezávislosť médií je obmedzená; korupcia je rozšírená; nedôvera občanov v demokratické inštitúcie je vysoká; a opozícia – na štátnej aj miestnej úrovni – je slabá a neorganizovaná. To je pravda do tej miery, že niektorí považujú Albánsko za de facto jednopartijný štát.</p>\n<p>Kľúčovým faktorom tohto poklesu je úloha Ediho Ramu, ktorý nemá vážnych vyzývateľov a dokázal marginalizovať agendy demokratizácie a právneho štátu do znepokojujúcej miery. V rámci inštitucionálneho a politického rámca, ktorý obmedzuje akékoľvek pokusy o zodpovednosť, Rama potlačil verejný nesúhlas a dokonca akceptoval prítomnosť organizovaného zločinu – s ktorým <a href=\"https://balkaninsight.com/2024/06/26/albanian-businessman-bankrolling-fugitive-ex-deputy-pm-prosecutors-claim/\">bol obvinený z delenia ziskových cieľov</a>.</p>\n<p>V oblasti pristúpenia k EÚ bol Rama zručný a otvorený. Po celé roky sa vnímalo, že Albánsko znáša ťažkosti bulharského veta voči Severnej Makedónii, s ktorou Európska komisia (EK) spojila Tiranu. V zásade by Albánsko a Severná Makedónia mali kráčať po ceste EÚ spoločne bez ohľadu na rozmary Sofie – rozhodnutie, ktoré by mohlo mať zmysel naratívne. Avšak tento pohľad bol nakoniec zvrátený vzhľadom na tvrdohlavosť bulharského patu.</p>\n<p>Albánsko bolo <a href=\"https://www.euractiv.com/section/politics/news/albanias-eu-path-decoupled-from-north-macedonia-while-skopje-remains-in-limbo/\">oslobodené od tohto bremena</a> v septembri 2024, keď sa jeho ponuka oddelila od Skopje. V októbri sa mu dokonca podarilo spustiť oficiálne rokovania o pristúpení s <a href=\"https://www.consilium.europa.eu/en/meetings/international-ministerial-meetings/2024/10/15/\">otvorením kapitoly o základných otázkach</a>. Všetko sa zdalo naznačovať, že Tirana plní svoje záväzky a že, z pohľadu EÚ, bola makedónska lopta prijateľná na to, aby ju Albánsko mohlo pustiť. Vnímaný pokrok Tirany by mohol byť použitý na vytvorenie ilúzie, že rozšírenie EÚ je opäť na dobrej ceste, bez ohľadu na skutočné nedostatky.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Buď tyran, ale miluj EÚ</strong></p>\n<p>Inštitúcie EÚ a členské štáty zdieľajú históriu pragmatizmu nad hodnotami, pokiaľ ide o uprednostňovanie bilaterálnych alebo multilaterálnych vzťahov s nečlenskými štátmi EÚ. Turecko, Azerbajdžan a Tunisko sú príkladmi vlád, s ktorými EÚ uzavrela rôzne dohody týkajúce sa energie alebo migrácie – bez ohľadu na záznamy krajín v oblasti ľudských práv a demokratických štandardov.</p>\n<p>Interné, však Brusel bojuje s vyrovnaním sa s podobne autokratickým vedením, ako je Viktor Orbán z Maďarska, ktorý nedodržiava hodnoty EÚ a môže byť politicky ostrakizovaný, ak nie je potrestaný. Žiadne dodávky ropy ani protirefugijský mechanizmus nemôžu kúpiť akceptáciu EK a členských štátov neliberálnej vlády EÚ. No, pokiaľ táto vláda otvorene nepodporuje suverenitu a legitímnosť EÚ.</p>\n<p>Postava talianskej premiérky Giorgie Meloni je vynikajúcim príkladom tohto. Hoci patrí k radikálnej pravici a v súčasnosti rozvíja najpravicovejšiu politickú agendu za desaťročia, <a href=\"https://www.theguardian.com/world/2023/aug/21/orphaned-by-decree-italy-same-sex-parents-react-losing-rights\">rozpadá práva</a> rodičov LGBTIQ+ a <a href=\"https://www.politico.eu/article/giorgia-meloni-street-protest-crackdown-concerns-growing-repression-italy-security-bill-climate-activists/\">potláča pokojné protesty</a>, bráni EÚ. Tento vykupujúci faktor jej umožňuje, aby nebola považovaná za paria. Prezidentka EK Ursula von der Leyen <a href=\"https://www.euronews.com/2024/05/23/von-der-leyen-doubles-down-on-deal-with-giorgia-meloni\">to jasne vyjadrila</a>.</p>\n<p>Edi Rama dlhodobo nasledoval Meloniho model. Samozrejme, to platilo aj predtým, než sa Meloni dostala k moci. Pre EÚ, a najmä pre členské štáty, albánsky premiér ponúka dvojitú výhodu. Ponúka jednoduchosť \"stabilokrata\" zo západného Balkánu, keďže riadi krajinu, ktorá v podstate nemá opozíciu, zatiaľ čo je tiež horlivým podporovateľom EÚ ako politického projektu a bezpodmienečnej budúcnosti Albánska v ňom. To je v ostrom kontraste s Aleksandarom Vučićom, ktorý síce zabezpečuje stabilitu, ale je v najlepšom prípade nejednoznačný pokiaľ ide o srbské úmysly v EÚ a nezladí sa s vonkajšou politikou EÚ. Rama sa teda javí ako najlepší študent západného Balkánu v triede rozšírenia EÚ.</p>\n<p>Rama úspešne zachytil predstavivosť EÚ ako charizmatický a schopný líder. To platilo aj pre samotného Vučića, Milorada Dodika z Republiky Srpska a bývalého makedónskeho premiéra Nikolu Gruevského. Prostredníctvom svojich prozápadných postojov; neochvejnej podpory pre procesy integrácie Albánska do NATO a EÚ; schopnosti odvrátiť regionálne bilaterálne spory; a jeho \"stabilokratickej\" bezpečnosti sa EÚ cíti pohodlne, keď sa na neho spolieha ako na blízkeho spojenca, ktorého demokratické nedostatky si môže dovoliť ignorovať. Šanca na vznik politickej alternatívy v Albánsku je v súčasnosti pomerne nízka. To by mohlo viesť k horším výsledkom pre beznádejnú snahu EÚ o regionálnu stabilitu.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Správa z budúcnosti</strong></p>\n<p>V očiach EÚ Rama vo všeobecnosti nepredstavuje hrozbu. Je charizmatický a spoľahlivý a, na rozdiel od Vučića a Dodika, nečerpá z nebezpečného neliberálneho vplyvu Maďarska. Namiesto toho pragmaticky slúži záujmom iných menej znepokojujúcich a prijateľnejších neliberálnych lídrov, ako je Taliansko.</p>\n<p>Hlbšie však môže mať odhodlanie EÚ podporovať stabilokratický a poloauthoritársky systém Albánska vážne následky. Umožniť Ramovi a jeho klike, aby sa bez kontroly zaoberali svojou činnosťou; nenastaviť jasné hranice demokratickému úpadku a erózii právneho štátu; a zatvárať oči pred jasnými porušovaniami ľudských práv doma – všetko pre geopolitiku – by mohlo viesť k tomu, že sa jeho vedenie vyvinie do nebezpečného problému pre Úniu za správnych podmienok. Rama je predovšetkým politický chameleón.</p>\n<p>Albánsky premiér určite nie je typom horlivého nacionalistu, ktorý by nadmerne manipuloval so strachom medzi populáciou, na rozdiel od naratívnych praktík, ktoré sú určite častejšie u Vučića. Ale jeho dobrý vzťah s srbským prezidentom odhaľuje, že ich spoločným menovateľom nie je ich ideológia – ak vôbec nejakú majú – ale ich základná túžba zachovať moc za každú cenu.</p>\n<p>Toto nie je len varovanie pre EK alebo členské štáty, ale aj, a najmä, pre novinárov, akademikov, analytikov a pozorovateľov, ktorí, častejšie než nie, zabúdajú zahrnúť Ramu na zoznam regionálnych autokratov. Celkovo sa zdá, že bielia politiky šoumena, ktorý denne podkopáva základné hodnoty EÚ.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Alejandro Esteso Pérez</strong> je politológ a výskumník špecializujúci sa na rozšírenie EÚ a politiku západného Balkánu. Je členom skupiny Balkans in Europe Policy Advisory Group (BiEPAG) z roku 2023 a externým lektorom na tému súčasnej politiky západného Balkánu na Complutense University of Madrid (UCM). V súčasnosti sa venuje doktorandským štúdiám na Univerzite v Grazi v Rakúsku a je hosťujúcim výskumníkom v EUROPEUM Institute for European Policy v Prahe.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayuxp2zqdmeqre5bzog3p4chlk",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:33:48.399",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayuxp2zqpd7qrzwhklfzsjdsrs",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Vzťahy Európskej únie s Albánskom sú často považované za mimoriadne pozitívne. To platí najmä v porovnaní s pomerne problematickými väzbami bloku s inými štátmi na Západnom Balkáne. Napriek tomu by prehliadanie autokratických praktík prítomných v Tiraně mohlo v budúcnosti spôsobiť problémy.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"sk",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:33:48.4",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Иллиберализмът на Еди Рама лети под радара на ЕС",
                key:"uid": string:"2a3831dd-0aca-4381-8d66-bc9a853ebf17",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>От 2013 г. насам, албанският министър-председател Еди Рама наблюдава свиването и влошаването на гражданското пространство в Албания и бавната му трансформация в изборна автокрация. За разлика от други лидери в Западните Балкани, като Александър Вучич от Сърбия и Милорад Додик от Република Сръбска, които обикновено се третират като учебници за автократи в региона, открито недвусмисленото проевропейско отношение на Рама и ексцентричният му чар отклоняват вниманието на международно ниво от неговите нелиберални неправомерни действия у дома.</p>\n<p>Докато Албания официално стартира преговори за присъединяване към ЕС преди няколко седмици, козметично потвърждавайки безусловния европейски път на страната, нейният лидер участва в подобни модели на демократично принуждаване и институционално завладяване, както Вучич и Додик. Въпреки това, интересите на ЕС да запази този съюз с Тирана позволяват тези действия да останат незабелязани в най-добрия случай и да бъдат минимизирани, когато е възможно. Това не е само тенденция, която е ясна сред институциите на ЕС и държавите членки, но и сред много наблюдатели, анализатори и експерти.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Ученикът на автократа</strong></p>\n<p>Албания постепенно пада в авторитарната спирала, тъй като ключовите демократични индикатори продължават да я описват като <a href=\"https://freedomhouse.org/country/albania/freedom-world/2024\">\"частично свободна\"</a> страна. Съдилищата са подложени на политически натиск и влияние; независимостта на медиите е ограничена; корупцията е разпространена; недоверието на гражданите към демократичните институции е високо; а опозицията – както на държавно, така и на местно ниво – е слаба и дезорганизирана. Това е вярно до степен, в която някои считат Албания за де факто еднопартийна държава.</p>\n<p>Ключов за този упадък е ролята на Еди Рама, който няма сериозни предизвикатели и е успял да маргинализира дневния ред за демократизация и върховенство на закона до тревожна степен. В рамките на институционална и политическа рамка, която ограничава всякакви опити за отчетност, Рама е потискал общественото несъгласие и дори е приел присъствието на организираната престъпност – с която <a href=\"https://balkaninsight.com/2024/06/26/albanian-businessman-bankrolling-fugitive-ex-deputy-pm-prosecutors-claim/\">е обвинен, че споделя печеливши цели</a>.</p>\n<p>В сферата на присъединяването към ЕС, Рама е бил изкусен и открит. Възприятието през годините беше, че Албания носи основната тежест на ветото на България над Северна Македония, с която Европейската комисия (ЕК) беше свързала Тирана. В принцип Албания и Северна Македония щяха да вървят по пътя на ЕС заедно, независимо от капризите на София – решение, което би могло да има смисъл в наративен план. Въпреки това, тази перспектива в крайна сметка беше обърната, като се вземе предвид упоритостта на българския задънена улица.</p>\n<p>Албания беше <a href=\"https://www.euractiv.com/section/politics/news/albanias-eu-path-decoupled-from-north-macedonia-while-skopje-remains-in-limbo/\">освободена от това бреме</a> през септември 2024 г., тъй като нейното предложение беше отделено от това на Скопие. През октомври тя дори успя да стартира официални преговори за присъединяване с <a href=\"https://www.consilium.europa.eu/en/meetings/international-ministerial-meetings/2024/10/15/\">отварянето на главата за основите</a>. Всичко изглеждаше да предава, че Тирана изпълнява своите ангажименти и че, в очите на ЕС, македонският топка е приемлива за Албания. Възприеманият напредък на Тирана можеше да бъде използван, за да се създаде илюзията, че разширяването на ЕС е отново на прав път, без значение от действителните недостатъци.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Бъди тиранин, но обичай ЕС</strong></p>\n<p>Институциите на ЕС и държавите членки споделят история на прагматизъм над ценности, когато става въпрос за приоритизиране на двустранни или многостранни отношения с не-ЕС държави. Турция, Азербайджан и Тунис са примери за правителства, с които ЕС е сключил разнообразни споразумения, свързани с енергията или миграцията – без значение от досиетата на страните по отношение на правата на човека и демократичните стандарти.</p>\n<p>Вътрешно обаче, Брюксел се бори да се справи с подобно автократично ръководство като това на Виктор Орбан от Унгария, който не успява да спазва ценностите на ЕС и следователно може да бъде политически изолирани, когато не е наказан. Никакви доставки на нефт или механизми против бежанци не могат да купят приемането на нелиберално правителство на ЕС от ЕК и държавите членки. Е, освен ако това правителство открито не подкрепя суверенитета и легитимността на ЕС.</p>\n<p>Фигурата на италианския министър-председател Джорджия Мелони е основен пример за това. Докато тя принадлежи към радикалната десница и в момента развива най-дясната политическа програма от десетилетия, <a href=\"https://www.theguardian.com/world/2023/aug/21/orphaned-by-decree-italy-same-sex-parents-react-losing-rights\">разрушаването на правата</a> на ЛГБТИК+ родители и <a href=\"https://www.politico.eu/article/giorgia-meloni-street-protest-crackdown-concerns-growing-repression-italy-security-bill-climate-activists/\">потискането на мирните протести</a>, тя защитава ЕС. Този спасителен фактор ѝ позволява да не бъде третирана като пария. Президентът на ЕК Урсула фон дер Лайен сама <a href=\"https://www.euronews.com/2024/05/23/von-der-leyen-doubles-down-on-deal-with-giorgia-meloni\">е направила това кристално ясно</a>.</p>\n<p>Еди Рама от дълго време следва модела на Мелони. Разбира се, това е вярно дори преди самата Мелони да достигне власт. За ЕС, и по-специално за държавите членки, албанският министър-председател предлага двойно предимство. Той предлага простотата на \"стабилократ\" от Западните Балкани, тъй като управлява страна, която по същество няма опозиция, докато също така е fervent supporter на ЕС като политически проект и на безусловното бъдеще на Албания в него. Това е в рязък контраст с Александър Вучич, който наистина предоставя стабилност, но е неясен най-добре относно намеренията на Сърбия за ЕС и не се съгласява с външната политика на ЕС. Рама изглежда, следователно, да е най-добрият ученик от Западните Балкани в класната стая за разширяване на ЕС.</p>\n<p>Рама успешно е завладял въображението на ЕС като харизматичен и способен лидер. Това също беше вярно и за самия Вучич, Милорад Додик от Република Сръбска и бившия министър-председател на Македония Никола Груевски. Чрез про-западните си нагласи; непоколебимата си подкрепа за процесите на интеграция на Албания в НАТО и ЕС; способността си да отблъсква регионалните двустранни спорове; и своята \"стабилократска\" сигурност, ЕС се чувства удобно да разчита на него като близък съюзник, чийто демократични дефицити може да си позволи да игнорира. Шансът за появата на политическа алтернатива в Албания в момента е доста малък. Това би могло да доведе до по-лоши резултати за отчаяната търсене на ЕС за регионална стабилност.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Съобщение от бъдещето</strong></p>\n<p>В очите на ЕС, Рама обикновено не представлява заплаха. Той е харизматичен и надежден и, за разлика от Вучич и Додик, не черпи от опасното нелиберално влияние на Унгария. Вместо това, той прагматично служи на интересите на други по-малко тревожни и по-приемливи нелиберални лидери, като Италия.</p>\n<p>По-дълбоко обаче, решимостта на ЕС да поддържа стабилократската и полуавторитарна система на Албания може да има сериозни последици. Позволявайки на Рама и неговата клика да действат безконтролно; не поставяйки ясни граници на демократичното отстъпление и на ерозията на върховенството на закона; и затваряйки очи пред ясни нарушения на правата на човека у дома – всичко това заради геополитиката – може да доведе до еволюцията на неговото ръководство в опасен проблем за Съюза при подходящи условия. Рама е, преди всичко, политически хамелеон.</p>\n<p>Албанският премиер определено не е от онези запалени националисти, които прекалено играят с нагнетяване на страх сред населението, за разлика от наративните практики, които определено са по-чести при Вучич. Но добрите му отношения с сръбския президент разкриват, че техният общ знаменател не е тяхната идеология – ако изобщо имат такава – а основното им желание да запазят властта на всяка цена.</p>\n<p>Това не е само предупреждение за ЕК или държавите членки, но и, най-вече, за журналисти, академици, анализатори и наблюдатели, които, по-често от не, не включват Рама в списъка на регионалните автократи. Като цяло, те изглежда \"избелват\" политиките на един шоумен, който ежедневно подкопава основните ценности на ЕС.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Алехандро Естесо Перес</strong> е политолог и изследовател, специализиращ се в разширяването на ЕС и политиката на Западните Балкани. Той е стипендиант за 2023 г. в Групата за политически съвети \"Балканите в Европа\" (BiEPAG) и външен лектор по съвременна политика на Западните Балкани в Университета Комплутенсе в Мадрид (UCM). В момента той следва докторски изследвания в Университета в Грац, Австрия, и е гост-стипендиант в Института за европейска политика EUROPEUM в Прага.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayuxp2zqdmeqre5bzog3p4chlk",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:59:04.141",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayuxp2zqpd7qrzwhklfzsjdsrs",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Отношенията на Европейския съюз с Албания често се възприемат като изключително положителни. Това е особено вярно в сравнение с доста проблематичните връзки на блока с други държави в Западните Балкани. Въпреки това, пренебрегването на автократичните практики, присъстващи в Тирана, може да доведе до проблеми в бъдеще.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"bg",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:59:04.142",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Edi Rama'nın illiberalizmi AB'nin radarının altında uçuyor",
                key:"uid": string:"3f0d86af-93c1-451f-ba46-4d5a0a469d69",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>2013'ten beri kesintisiz iktidarda olan Arnavutluk Başbakanı Edi Rama, Arnavutluk'un sivil alanının daralması ve yavaş yavaş bir seçim otokrasisine geçişine tanıklık etmiştir. Sırbistan'ın Aleksandar Vučić'ı ve Republika Srpska'nın Milorad Dodik'i gibi Batı Balkanlar'daki diğer liderlerin aksine, genellikle bölgenin klasik otokratları olarak değerlendirilen Rama'nın açıkça belirgin pro-Avrupa tutumu ve eksantrik karizması, uluslararası düzeyde evindeki liberal olmayan yanlışlarına dikkat çekilmesini engellemiştir.</p>\n<p>Arnavutluk, birkaç hafta önce resmi olarak AB üyelik müzakerelerine başlamışken, ülkenin koşulsuz Avrupa yolunu kozmetik olarak yeniden teyit etmesine rağmen, lideri Vučić ve Dodik ile benzer demokratik zorbalık ve kurumsal ele geçirme kalıplarına girmektedir. Ancak, AB'nin Tiranayla bu ittifakı koruma konusundaki çıkarları, bu eylemlerin en iyi ihtimalle göz ardı edilmesine ve mümkün olduğunca küçümsenmesine olanak tanımaktadır. Bu, yalnızca AB'nin kurumları ve üye devletleri arasında değil, aynı zamanda birçok gözlemci, analist ve uzman arasında da net bir eğilimdir.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Otokratın çıraklığı</strong></p>\n<p>Arnavutluk, anahtar demokratik göstergelerin onu <a href=\"https://freedomhouse.org/country/albania/freedom-world/2024\">\"kısmen özgür\"</a> bir ülke olarak tanımlamaya devam etmesiyle, yavaş yavaş otoriter bir spirale düşmektedir. Mahkemeler siyasi baskı ve etkiye maruz kalmaktadır; medya bağımsızlığı sınırlıdır; yolsuzluk yaygındır; vatandaşların demokratik kurumlara olan güvensizliği yüksektir; ve muhalefet - hem devlet hem de yerel düzeyde - zayıf ve dağınıktır. Bu, bazılarının Arnavutluk'u de facto bir tek parti devleti olarak görmesine kadar varmaktadır.</p>\n<p>Bu düşüşte Edi Rama'nın rolü anahtardır; ciddi rakipleri yoktur ve demokratikleşme ve hukukun üstünlüğü gündemlerini endişe verici bir ölçüde marjinalleştirebilmiştir. Hesap verebilirlik için herhangi bir girişimi kısıtlayan kurumsal ve siyasi bir çerçeve içinde, Rama kamu muhalefetini bastırmış ve hatta <a href=\"https://balkaninsight.com/2024/06/26/albanian-businessman-bankrolling-fugitive-ex-deputy-pm-prosecutors-claim/\">karlı hedefler paylaşmakla suçlandığı</a> organize suçun varlığını kabul etmiştir.</p>\n<p>AB üyeliği alanında, Rama ustaca ve açık sözlü olmuştur. Yıllardır, Arnavutluk'un Avrupa Komisyonu (AK) ile Tiranayı birleştirdiği Kuzey Makedonya üzerindeki Bulgaristan'ın vetosunun yükünü taşıdığı algısı vardı. Prensipte, Arnavutluk ve Kuzey Makedonya, Sofya'nın kaprislerine bakılmaksızın AB yolunda birlikte yürüyeceklerdi - bu, anlatı açısından mantıklı bir karar olabilirdi. Ancak, bu bakış açısı, Bulgaristan'daki çıkmazın inatçılığı göz önüne alındığında nihayetinde tersine döndü.</p>\n<p>Arnavutluk, Eylül 2024'te <a href=\"https://www.euractiv.com/section/politics/news/albanias-eu-path-decoupled-from-north-macedonia-while-skopje-remains-in-limbo/\">bu yükten kurtuldu</a> çünkü teklifi Skopje'den ayrıldı. Ekim ayında, <a href=\"https://www.consilium.europa.eu/en/meetings/international-ministerial-meetings/2024/10/15/\">temel konulardaki bölüm kümesinin açılışıyla</a> resmi üyelik müzakerelerine bile başlayabildi. Her şey, Tirananın taahhütlerini yerine getirdiğini ve AB'nin gözünde Makedonya'nın topunun Arnavutluk'un iyiliği için düşürülmesinin makul bir şey olduğunu iletmekteydi. Tirananın algılanan ilerlemesi, AB genişlemesinin yeniden rayına girdiği illüzyonunu yaratmak için kullanılabilirdi, gerçek eksiklikler bir kenara bırakılmak kaydıyla.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Tiran ol, ama AB'yi sev</strong></p>\n<p>AB kurumları ve üye devletleri, AB dışındaki devletlerle ikili veya çok taraflı ilişkileri önceliklendirme konusunda değerlerden çok pragmatizm tarihi paylaşmaktadır. Türkiye, Azerbaycan ve Tunus, AB'nin enerji veya göçle ilgili çeşitli anlaşmalara girdiği hükümetlere örneklerdir - ülkelerin insan hakları ve demokratik standartlar konusundaki geçmişleri bir kenara bırakıldığında.</p>\n<p>Ancak, Brüksel içsel olarak, AB değerlerine uymayan ve bu nedenle cezalandırılmadığında siyasi olarak dışlanabilen Macaristan'ın Viktor Orbán'ı gibi benzer otokratik bir liderlikle başa çıkmakta zorlanmaktadır. Hiçbir petrol tedariki veya mülteci karşıtı mekanizma, AK ve üye devletlerin liberal olmayan bir AB hükümetini kabul etmesini sağlayamaz. Elbette, bu hükümet AB'nin egemenliğini ve meşruiyetini açıkça destekliyorsa.</p>\n<p>İtalyan Başbakanı Giorgia Meloni'nin figürü bunun en iyi örneğidir. Radikal sağa ait olmasına ve şu anda on yıllardır en sağcı siyasi gündemi açığa çıkarmasına rağmen, <a href=\"https://www.theguardian.com/world/2023/aug/21/orphaned-by-decree-italy-same-sex-parents-react-losing-rights\">LGBTIQ+ ebeveynlerin haklarını ortadan kaldırmakta</a> ve <a href=\"https://www.politico.eu/article/giorgia-meloni-street-protest-crackdown-concerns-growing-repression-italy-security-bill-climate-activists/\">barışçıl protestolara baskı yapmakta</a> olsa da, AB'yi savunmaktadır. Bu kurtarıcı faktör, onun bir parya olarak muamele görmemesini sağlamaktadır. AK Başkanı Ursula von der Leyen kendisi <a href=\"https://www.euronews.com/2024/05/23/von-der-leyen-doubles-down-on-deal-with-giorgia-meloni\">bunu açıkça belirtmiştir</a>.</p>\n<p>Edi Rama uzun bir süre Meloni'nin modelini takip etmiştir. Elbette, bu, Meloni'nin iktidara gelmesinden çok önce de geçerliydi. AB için, özellikle üye devletler için, Arnavutluk başbakanı çift yönlü bir avantaj sunmaktadır. O, esasen muhalefeti olmayan bir ülkeyi yönettiği için Batı Balkanlar'da bir \"stabilokrat\" basitliğini sunarken, aynı zamanda AB'nin siyasi projesinin ve Arnavutluk'un oradaki koşulsuz geleceğinin ateşli bir destekçisidir. Bu, Aleksandar Vučić ile keskin bir tezat oluşturmaktadır; Vučić, istikrar konularında sözünü yerine getirirken, Sırbistan'ın AB niyetleri konusunda en iyi ihtimalle belirsizdir ve AB dış politikasına uyum sağlamamaktadır. Bu nedenle, Rama, AB'nin genişleme sınıfında en iyi Batı Balkan öğrencisi gibi görünmektedir.</p>\n<p>Rama, AB'nin hayal gücünü karizmatik ve yetenekli bir lider olarak başarıyla ele geçirmiştir. Bu, bir zamanlar Vučić, Republika Srpska'nın Milorad Dodik'i ve eski Makedon Başbakanı Nikola Gruevski için de geçerliydi. Pro-batı tutumları; Arnavutluk'un NATO ve AB entegrasyon süreçlerine sarsılmaz desteği; bölgesel ikili anlaşmazlıkları bertaraf etme yeteneği; ve \"stabilitokratik\" güvenliği sayesinde, AB, onun demokratik eksikliklerini göz ardı edebileceği yakın bir müttefik olarak ona güvenmekte kendini rahat hissetmektedir. Şu anda Arnavutluk'ta bir siyasi alternatifin ortaya çıkma şansı oldukça düşüktür. Bu, AB'nin bölgesel istikrar için umutsuz arayışında daha kötü sonuçlar doğurabilir.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Gelecekten bir mesaj</strong></p>\n<p>AB'nin gözünde, Rama genel olarak bir tehdit oluşturmamaktadır. O, karizmatik ve güvenilirdir ve Vučić ile Dodik'in aksine, Macaristan'ın tehlikeli liberal olmayan etkisinden beslenmemektedir. Bunun yerine, pragmatik bir şekilde, İtalya gibi diğer daha az endişe verici ve daha kabul edilebilir liberal olmayan liderlerin çıkarlarına hizmet etmektedir.</p>\n<p>Ancak, daha derinlerde, AB'nin Arnavutluk'un stabilitokratik ve yarı otoriter sistemini besleme kararlılığı ciddi sonuçlar doğurabilir. Rama ve çetesi için kontrolsüz bir şekilde işlerini yürütmelerine izin vermek; demokratik gerileme ve hukukun üstünlüğünün aşınması için net sınırlar koymamak; ve jeopolitik çıkarlar uğruna evdeki açık insan hakları ihlallerine göz yummak - tüm bunlar, uygun koşullar altında onun liderliğinin Birlik için tehlikeli bir sorun haline gelmesine neden olabilir. Rama, her şeyden önce, bir siyasi bukalemun.</p>\n<p>Arnavutluk başbakanı, kesinlikle, nüfus arasında korku yayma konusunda aşırı oynayan bir ulusalcı değildir; bu, Vučić'te kesinlikle daha sık görülen anlatı uygulamalarının aksine. Ancak, Sırp başkanla olan iyi ilişkisi, ortak paydalarının ideolojileri değil - eğer varsa - güçlerini her ne pahasına olursa olsun koruma arzusudur.</p>\n<p>Bu, yalnızca AK veya üye devletler için bir uyarı değil, aynı zamanda, özellikle de, gazeteciler, akademisyenler, analistler ve gözlemciler için bir uyarıdır; bu kişiler, çoğu zaman, Rama'yı bölgesel otokratlar listesine dahil etmemektedir. Genel olarak, AB'nin temel değerlerini her gün baltalayan bir gösteri adamının politikalarını aklamakta gibi görünmektedirler.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Alejandro Esteso Pérez</strong>, AB genişlemesi ve Batı Balkan politikaları konusunda uzmanlaşmış bir siyaset bilimci ve araştırmacıdır. 2023 yılında Balkanlar'da Avrupa Politika Danışma Grubu'nda (BiEPAG) bir Fellow'dur ve Madrid Complutense Üniversitesi'nde (UCM) çağdaş Batı Balkan politikaları üzerine dışarıdan ders vermektedir. Şu anda Avusturya Graz Üniversitesi'nde doktora çalışmaları yapmakta ve Prag'daki EUROPEUM Avrupa Politika Enstitüsü'nde Misafir Araştırmacıdır.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayuxp2zqdmeqre5bzog3p4chlk",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:52:37.837",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayuxp2zqpd7qrzwhklfzsjdsrs",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Avrupa Birliği'nin Arnavutluk ile ilişkileri genellikle son derece olumlu olarak görülmektedir. Bu, özellikle bloğun Batı Balkanlar'daki diğer devletlerle olan oldukça sorunlu bağlantılarıyla karşılaştırıldığında doğrudur. Bununla birlikte, Tiran'daki otokratik uygulamaların göz ardı edilmesi gelecekte sorunlara yol açabilir.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"tr",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:52:37.839",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"O illiberalismo de Edi Rama está passando despercebido pelo radar da UE",
                key:"uid": string:"57facf96-c931-4e41-86c9-9d202af21a28",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Desde que assumiu o poder ininterruptamente em 2013, o Primeiro-Ministro da Albânia, Edi Rama, supervisionou o encolhimento e a deterioração do espaço cívico da Albânia e sua lenta transição para uma autocracia eleitoral. Ao contrário de outros líderes dos Bálcãs Ocidentais, como Aleksandar Vučić, da Sérvia, e Milorad Dodik, da República Srpska, que geralmente são tratados como autocratas clássicos da região, a atitude abertamente pró-europeia e o carisma excêntrico de Rama desviaram a atenção em nível internacional de suas transgressões iliberais em casa.</p>\n<p>Enquanto a Albânia lançou oficialmente as negociações de adesão à UE há algumas semanas, reafirmando cosmeticamente o caminho europeu incondicional do país, seu líder se envolve em padrões semelhantes de coerção democrática e captura institucional como Vučić e Dodik. No entanto, os interesses da UE em preservar essa aliança com Tirana permitem que essas ações passem despercebidas, na melhor das hipóteses, e sejam minimizadas sempre que possível. Isso não é apenas uma tendência clara entre as instituições da UE e os estados membros, mas também entre muitos observadores, analistas e especialistas.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>O aprendiz do autocrata</strong></p>\n<p>A Albânia está gradualmente caindo na espiral autoritária, à medida que indicadores democráticos chave continuam a descrevê-la como um país <a href=\"https://freedomhouse.org/country/albania/freedom-world/2024\">\"parcialmente livre\"</a>. Os tribunais estão sujeitos a pressão e influência política; a independência da mídia é limitada; a corrupção é generalizada; a desconfiança dos cidadãos nas instituições democráticas é alta; e a oposição – tanto em nível estatal quanto local – é fraca e desorganizada. Isso é verdade a tal ponto que alguns consideram a Albânia um estado de partido único de fato.</p>\n<p>Chave para esse declínio é o papel de Edi Rama, que não tem concorrentes sérios e conseguiu marginalizar as agendas de democratização e estado de direito a um grau preocupante. Dentro de um quadro institucional e político que limita qualquer tentativa de responsabilização, Rama esmagou a dissidência pública e até aceitou a presença do crime organizado – com quem <a href=\"https://balkaninsight.com/2024/06/26/albanian-businessman-bankrolling-fugitive-ex-deputy-pm-prosecutors-claim/\">ele foi acusado de compartilhar objetivos lucrativos</a>.</p>\n<p>No âmbito da adesão à UE, Rama tem sido astuto e franco. A percepção por anos foi de que a Albânia estava suportando o peso do veto da Bulgária sobre a Macedônia do Norte, com quem a Comissão Europeia (CE) havia acoplado Tirana. Em princípio, Albânia e Macedônia do Norte caminhariam juntas pela estrada da UE, independentemente das vontades de Sofia – uma decisão que poderia fazer sentido narrativamente. No entanto, essa perspectiva foi eventualmente revertida considerando a teimosia do impasse búlgaro.</p>\n<p>A Albânia foi <a href=\"https://www.euractiv.com/section/politics/news/albanias-eu-path-decoupled-from-north-macedonia-while-skopje-remains-in-limbo/\">liberada desse fardo</a> em setembro de 2024, quando sua candidatura foi desacoplada da de Skopje. Em outubro, conseguiu até lançar negociações oficiais de adesão com a <a href=\"https://www.consilium.europa.eu/en/meetings/international-ministerial-meetings/2024/10/15/\">abertura do cluster de capítulos sobre fundamentos</a>. Tudo parecia indicar que Tirana estava cumprindo suas promessas e que, na visão da UE, a bola macedônia era uma que poderia ser deixada cair em prol da Albânia. O progresso percebido de Tirana poderia ser usado para criar a ilusão de que a ampliação da UE estava de volta aos trilhos, sem se importar com as deficiências reais.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Seja um tirano, mas ame a UE</strong></p>\n<p>As instituições da UE e os estados membros compartilham uma história de pragmatismo sobre valores quando se trata de priorizar relações bilaterais ou multilaterais com estados não pertencentes à UE. Turquia, Azerbaijão e Tunísia são exemplos de governos com os quais a UE firmou diversos acordos envolvendo energia ou migração – sem se importar com os históricos dos países em direitos humanos e padrões democráticos.</p>\n<p>Internamente, no entanto, Bruxelas luta para lidar com uma liderança igualmente autocrática como a de Viktor Orbán, da Hungria, que não está cumprindo os valores da UE e, assim, pode ser politicamente ostracizado quando não punido. Nenhum fornecimento de petróleo ou mecanismo anti-refugiados pode comprar a aceitação da CE e dos estados membros de um governo iliberal da UE. Bem, a menos que esse governo apoie abertamente a soberania e a legitimidade da UE.</p>\n<p>A figura da Primeira-Ministra italiana Giorgia Meloni é um exemplo primário disso. Embora ela pertença à direita radical e esteja atualmente desdobrando a agenda política mais de direita em décadas, <a href=\"https://www.theguardian.com/world/2023/aug/21/orphaned-by-decree-italy-same-sex-parents-react-losing-rights\">desmantelando os direitos</a> dos pais LGBTIQ+ e <a href=\"https://www.politico.eu/article/giorgia-meloni-street-protest-crackdown-concerns-growing-repression-italy-security-bill-climate-activists/\">reprimindo protestos pacíficos</a>, ela defende a UE. Esse fator redentor permite que ela não seja tratada como uma pária. A própria Presidente da CE, Ursula von der Leyen, <a href=\"https://www.euronews.com/2024/05/23/von-der-leyen-doubles-down-on-deal-with-giorgia-meloni\">deixou isso bem claro</a>.</p>\n<p>Edi Rama seguiu por muito tempo o modelo de Meloni. Claro, isso já era verdade mesmo antes de Meloni chegar ao poder. Para a UE, e particularmente para os estados membros, o Primeiro-Ministro albanês oferece uma dupla vantagem. Ele oferece a simplicidade de um “estabilocrata” dos Bálcãs Ocidentais, já que governa um país que essencialmente carece de oposição, enquanto também é um fervoroso defensor da UE como projeto político e do futuro incondicional da Albânia nela. Isso contrasta fortemente com Aleksandar Vučić, que entrega questões de estabilidade, mas é ambíguo na melhor das hipóteses sobre as intenções da Sérvia na UE e não se alinha com a política externa da UE. Portanto, Rama parece ser o melhor aluno dos Bálcãs Ocidentais na sala de aula de ampliação da UE.</p>\n<p>Rama capturou com sucesso a imaginação da UE como um líder carismático e capaz. Isso também foi verdade uma vez para o próprio Vučić, Milorad Dodik da República Srpska e o ex-Primeiro-Ministro macedônio Nikola Gruevski. Através de suas atitudes pró-ocidentais; apoio inabalável aos processos de integração da Albânia na OTAN e na UE; capacidade de afastar disputas bilaterais regionais; e sua segurança “estabilocrática”, a UE se sente confortável em contar com ele como um aliado próximo cujas deficiências democráticas pode se dar ao luxo de ignorar. A chance de uma alternativa política emergir na Albânia, a partir de agora, é bastante baixa. Isso poderia fazer com que as coisas se tornassem piores para a busca desesperada da UE por estabilidade regional.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Uma mensagem do futuro</strong></p>\n<p>Na visão da UE, Rama geralmente não representa uma ameaça. Ele é carismático e confiável e, ao contrário de Vučić e Dodik, não se alimenta da perigosa influência iliberal da Hungria. Em vez disso, ele serve pragmaticamente aos interesses de outros líderes iliberais menos preocupantes e mais aceitáveis, como a Itália.</p>\n<p>Mais profundamente, no entanto, a determinação da UE em nutrir o sistema estabilocrático e semi-autoritário da Albânia pode ter consequências severas. Permitir que Rama e seu grupo sigam seus negócios sem controle; não estabelecer limites claros para o retrocesso democrático e para a erosão do estado de direito; e fechar os olhos para claras violações dos direitos humanos em casa – tudo em nome da geopolítica – pode fazer com que sua liderança evolua para um problema perigoso para a União nas condições certas. Rama é, acima de tudo, um camaleão político.</p>\n<p>O Primeiro-Ministro albanês certamente não é o tipo de nacionalista ávido que joga excessivamente com o medo entre a população, ao contrário das práticas narrativas que são definitivamente mais frequentes em Vučić. Mas seu bom relacionamento com o presidente sérvio revela que seu denominador comum não é sua ideologia – se é que têm alguma – mas seu desejo subjacente de preservar o poder a qualquer custo.</p>\n<p>Isso não é apenas um aviso para a CE ou os estados membros, mas também, e especialmente, para jornalistas, acadêmicos, analistas e observadores que, mais frequentemente do que não, falham em incluir Rama na lista de autocratas regionais. No geral, eles parecem branquear as políticas de um showman que está minando diariamente os valores centrais da UE.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Alejandro Esteso Pérez</strong> é cientista político e pesquisador especializado em ampliação da UE e política dos Bálcãs Ocidentais. Ele é um Fellow de 2023 no Grupo Consultivo de Políticas dos Bálcãs na Europa (BiEPAG) e professor externo sobre política contemporânea dos Bálcãs Ocidentais na Universidade Complutense de Madrid (UCM). Atualmente, ele está cursando estudos de doutorado na Universidade de Graz, na Áustria, e é um Fellow Visitante no Instituto EUROPEUM de Política Europeia em Praga.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayuxp2zqdmeqre5bzog3p4chlk",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:17:41.779",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayuxp2zqpd7qrzwhklfzsjdsrs",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>As relações da União Europeia com a Albânia são frequentemente vistas como extremamente positivas. Isso é especialmente verdadeiro quando comparado aos laços bastante problemáticos do bloco com outros estados nos Bálcãs Ocidentais. Apesar disso, ignorar as práticas autocráticas presentes em Tirana pode causar problemas no futuro.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"pt",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:17:41.78",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Edi Rama's illiberalisme vliegt onder de radar van de EU",
                key:"uid": string:"5ed8b308-8815-4f3c-b9e2-7d1ac7af0833",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>In de ononderbroken macht sinds 2013, heeft de Albanese premier Edi Rama toezicht gehouden op de krimp en verslechtering van de civieke ruimte in Albanië en de langzame transitie naar een electorale autocratie. In tegenstelling tot andere leiders in de Westelijke Balkan, zoals de Servische Aleksandar Vučić en de Republika Srpska’s Milorad Dodik, die meestal als de tekstboekautocraten van de regio worden behandeld, heeft Rama’s openlijk ondubbelzinnige pro-Europese houding en excentrieke charisma de aandacht op internationaal niveau afgeleid van zijn illiberale wandaden thuis.</p>\n<p>Hoewel Albanië enkele weken geleden officieel de EU-toetredingsonderhandelingen lanceerde, waarbij het land cosmetisch zijn onvoorwaardelijke Europese pad bevestigde, engageert zijn leider zich in vergelijkbare patronen van democratische dwang en institutionele kaping als Vučić en Dodik. Echter, de gevestigde belangen van de EU in het behouden van deze alliantie met Tirana laten deze acties op zijn best onopgemerkt en op zijn minst geminimaliseerd wanneer mogelijk. Dit is niet alleen een trend die duidelijk is onder de instellingen van de EU en de lidstaten, maar ook onder veel waarnemers, analisten en experts.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>De leerling van de autocraat</strong></p>\n<p>Albanië valt geleidelijk in de autoritaire spiraal naarmate belangrijke democratische indicatoren het beschrijven als een <a href=\"https://freedomhouse.org/country/albania/freedom-world/2024\">\"deeltijd vrij\"</a> land. Rechtbanken zijn onderhevig aan politieke druk en invloed; de onafhankelijkheid van de media is beperkt; corruptie is wijdverspreid; het wantrouwen van de burgers in democratische instellingen is hoog; en de oppositie – zowel op staats- als lokaal niveau – is zwak en ongeorganiseerd. Dit is waar tot op het punt dat sommigen Albanië beschouwen als een de facto eenpartijstaat.</p>\n<p>De sleutel tot deze achteruitgang is de rol van Edi Rama, die geen serieuze tegenstanders heeft en in staat is geweest om de agenda’s van democratisering en rechtsstaat tot een zorgwekkend niveau te marginaliseren. Binnen een institutioneel en politiek kader dat elke poging tot verantwoording inperkt, heeft Rama het publieke verzet verpletterd en zelfs de aanwezigheid van georganiseerde misdaad geaccepteerd – met wie <a href=\"https://balkaninsight.com/2024/06/26/albanian-businessman-bankrolling-fugitive-ex-deputy-pm-prosecutors-claim/\">hij beschuldigd is van het delen van lucratieve doelen</a>.</p>\n<p>In het domein van de EU-toetreding is Rama vindingrijk en uitgesproken geweest. Jarenlang was de perceptie dat Albanië de gevolgen droeg van het Bulgaarse veto over Noord-Macedonië, met wie de Europese Commissie (EC) Tirana had gekoppeld. In principe zouden Albanië en Noord-Macedonië samen de EU-weg bewandelen, ongeacht de grillen van Sofia – een beslissing die narratief gezien logisch zou kunnen zijn. Deze kijk werd echter uiteindelijk omgekeerd gezien de hardnekkigheid van de Bulgaarse impasse.</p>\n<p>Albanië werd <a href=\"https://www.euractiv.com/section/politics/news/albanias-eu-path-decoupled-from-north-macedonia-while-skopje-remains-in-limbo/\">verlost van deze last</a> in september 2024 toen zijn bod werd losgekoppeld van dat van Skopje. In oktober was het zelfs in staat om officiële toetredingsonderhandelingen te lanceren met de <a href=\"https://www.consilium.europa.eu/en/meetings/international-ministerial-meetings/2024/10/15/\">opening van het hoofdstukcluster over fundamenten</a>. Alles leek te wijzen op het feit dat Tirana zijn beloften nakwam en dat, in de ogen van de EU, de Macedonische bal een betaalbare was om te laten vallen voor Albanië’s welzijn. De waargenomen vooruitgang van Tirana kon worden gebruikt om de illusie te creëren dat de EU-uitbreiding weer op de rails was, ongeacht de werkelijke tekortkomingen.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Wees een tiran, maar houd van de EU</strong></p>\n<p>EU-instellingen en lidstaten delen een geschiedenis van pragmatisme boven waarden als het gaat om het prioriteren van bilaterale of multilaterale relaties met niet-EU-staten. Turkije, Azerbeidzjan en Tunesië zijn voorbeelden van regeringen waarmee de EU diverse overeenkomsten is aangegaan op het gebied van energie of migratie – ongeacht de staat van de mensenrechten en democratische normen in deze landen.</p>\n<p>Intern worstelt Brussel echter om te komen tot een vergelijkbare autocratische leiding zoals die van Hongarije’s Viktor Orbán, die niet voldoet aan de EU-waarden en dus politiek kan worden verstoten wanneer hij niet wordt gestraft. Geen olievoorzieningen of anti-vluchtelingenmechanisme kan de acceptatie van een illiberale EU-regering door de EC en de lidstaten kopen. Nou, tenzij deze regering openlijk de soevereiniteit en legitimiteit van de EU ondersteunt.</p>\n<p>De figuur van de Italiaanse premier Giorgia Meloni is een prime voorbeeld hiervan. Hoewel ze tot de radicale rechterzijde behoort en momenteel de meest rechtse politieke agenda in decennia ontvouwt, <a href=\"https://www.theguardian.com/world/2023/aug/21/orphaned-by-decree-italy-same-sex-parents-react-losing-rights\">de rechten afbreekt</a> van LGBTIQ+ ouders en <a href=\"https://www.politico.eu/article/giorgia-meloni-street-protest-crackdown-concerns-growing-repression-italy-security-bill-climate-activists/\">hard optreedt tegen vreedzaam protesteren</a>, verdedigt ze de EU. Dit verlossende element zorgt ervoor dat ze niet als een paria wordt behandeld. EC-voorzitter Ursula von der Leyen zelf <a href=\"https://www.euronews.com/2024/05/23/von-der-leyen-doubles-down-on-deal-with-giorgia-meloni\">heeft dit glashelder gemaakt</a>.</p>\n<p>Edi Rama heeft lange tijd het model van Meloni gevolgd. Natuurlijk was dit ook waar voordat Meloni zelf aan de macht kwam. Voor de EU, en vooral voor de lidstaten, biedt de Albanese premier een dubbel voordeel. Hij biedt de eenvoud van een “stabilocraat” uit de Westelijke Balkan, aangezien hij een land bestuurt dat in wezen geen oppositie heeft, terwijl hij ook een fervent voorstander is van de EU als politiek project en van Albanië’s onvoorwaardelijke toekomst daarin. Dit staat in schril contrast met Aleksandar Vučić, die weliswaar stabiliteit biedt, maar op zijn best vaag is over de EU-intenties van Servië en niet in lijn is met het buitenlands beleid van de EU. Rama lijkt daarom de beste student uit de Westelijke Balkan in de klas van de EU-uitbreiding te zijn.</p>\n<p>Rama heeft met succes de verbeelding van de EU gevangen als een charismatische en capabele leider. Dit was ook ooit waar voor Vučić zelf, Republika Srpska’s Milorad Dodik en de voormalige Macedonische premier Nikola Gruevski. Door zijn pro-westerse houdingen; onwrikbare steun voor Albanië’s NAVO- en EU-integratieprocessen; vermogen om regionale bilaterale geschillen af te wenden; en zijn “stabilitocratische” veiligheid, voelt de EU zich comfortabel om op hem te vertrouwen als een nauwe bondgenoot wiens democratische tekortkomingen ze zich kan veroorloven te negeren. De kans dat er een politieke alternatieve opkomt in Albanië is momenteel vrij klein. Dit zou kunnen betekenen dat de dingen slechter uitpakken voor de wanhopige zoektocht van de EU naar regionale stabiliteit.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Een boodschap uit de toekomst</strong></p>\n<p>In de ogen van de EU vormt Rama over het algemeen geen bedreiging. Hij is charismatisch en betrouwbaar en, in tegenstelling tot Vučić en Dodik, put hij niet uit de gevaarlijke illiberale invloed van Hongarije. In plaats daarvan dient hij pragmatisch de belangen van andere minder zorgwekkende en meer acceptabele illiberale leiders, zoals Italië.</p>\n<p>Dieper van binnen kan echter de vastberadenheid van de EU om het stabilitocratische en semi-autoritair systeem van Albanië te koesteren ernstige gevolgen hebben. Rama en zijn kliek ongecontroleerd hun gang laten gaan; geen duidelijke grenzen stellen aan democratische achteruitgang en aan de erosie van de rechtsstaat; en een oogje dichtknijpen voor duidelijke mensenrechtenschendingen thuis – allemaal om geopolitieke redenen – zou kunnen betekenen dat zijn leiderschap onder de juiste omstandigheden evolueert naar een gevaarlijk probleem voor de Unie. Rama is bovenal een politieke kameleon.</p>\n<p>De Albanese premier is zeker niet het soort gretige nationalist dat te veel speelt met angstzaaien onder de bevolking, in tegenstelling tot de narratieve praktijken die zeker frequenter zijn bij Vučić. Maar zijn goede relatie met de Servische president onthult dat hun gemeenschappelijke noemer niet hun ideologie is – als ze die al hebben – maar hun onderliggende verlangen om de macht koste wat het kost te behouden.</p>\n<p>Dit is niet alleen een waarschuwing voor de EC of de lidstaten, maar ook, en vooral, voor journalisten, academici, analisten en waarnemers die, vaker wel dan niet, falen om Rama op de lijst van regionale autocraten op te nemen. Over het algemeen lijken ze het beleid van een showman te witwassen die dagelijks de kernwaarden van de EU ondermijnt.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Alejandro Esteso Pérez</strong> is een politicoloog en onderzoeker die gespecialiseerd is in EU-uitbreiding en politiek in de Westelijke Balkan. Hij is een 2023 Fellow bij de Balkans in Europe Policy Advisory Group (BiEPAG) en een externe docent over hedendaagse politiek in de Westelijke Balkan aan de Complutense Universiteit van Madrid (UCM). Hij is momenteel bezig met doctoraatsstudies aan de Universiteit van Graz in Oostenrijk en is een Visiting Fellow aan het EUROPEUM Instituut voor Europees Beleid in Praag.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayuxp2zqdmeqre5bzog3p4chlk",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:52:31.08",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayuxp2zqpd7qrzwhklfzsjdsrs",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>De betrekkingen van de Europese Unie met Albanië worden vaak als overweldigend positief beschouwd. Dit geldt vooral in vergelijking met de nogal problematische banden van de bloc met andere staten in de Westelijke Balkan. Ondanks dit kan het negeren van de autocratische praktijken die aanwezig zijn in Tirana in de toekomst problemen veroorzaken.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"nl",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:52:31.081",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Edi Ramas illiberala hållning flyger under EU:s radar",
                key:"uid": string:"5ef3ad74-e638-4c72-a92d-49ea03e3d465",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Under makten oavbrutet sedan 2013 har den albanska premiärministern Edi Rama övervakat minskningen och försämringen av Albaniens civila rum och dess långsamma övergång till en elektoral autokrati. Till skillnad från andra ledare på Västra Balkan, såsom Serbiens Aleksandar Vučić och Republika Srpskas Milorad Dodik, som vanligtvis behandlas som regionens textbokautokrater, har Ramas öppet entydiga pro-europeiska attityd och excentriska karisma avlett uppmärksamheten på den internationella nivån från hans illiberala felsteg hemma.</p>\n<p>Medan Albanien officiellt lanserade EU-anslutningsförhandlingar för några veckor sedan, som kosmetiskt bekräftade landets ovillkorliga europeiska väg, engagerar dess ledare sig i liknande mönster av demokratisk tvång och institutionell fångst som Vučić och Dodik. Emellertid tillåter EU:s intressen av att bevara denna allians med Tirana att dessa handlingar i bästa fall går obemärkt förbi, och nedtonas när det är möjligt. Detta är inte bara en trend som är tydlig bland EU:s institutioner och medlemsstater utan också bland många observatörer, analytiker och experter.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Autokratens lärling</strong></p>\n<p>Albanien faller gradvis ner i den auktoritära spiralen när viktiga demokratiska indikatorer fortsätter att beskriva det som ett <a href=\"https://freedomhouse.org/country/albania/freedom-world/2024\">\"delvis fritt\"</a> land. Domstolar är utsatta för politiskt tryck och påverkan; mediefriheten är begränsad; korruption är utbredd; medborgarnas misstro mot demokratiska institutioner är hög; och oppositionen – både på statlig och lokal nivå – är svag och oorganiserad. Detta är sant i den utsträckning att vissa anser att Albanien är en de facto enpartistat.</p>\n<p>Nyckeln till denna nedgång är Edi Ramas roll, som saknar seriösa utmanare och har kunnat marginalisera demokratisk och rättsstatsagenda i en oroande grad. Inom en institutionell och politisk ram som begränsar varje försök till ansvarsskyldighet har Rama krossat offentlig dissent och till och med accepterat närvaron av organiserad brottslighet – med vilken <a href=\"https://balkaninsight.com/2024/06/26/albanian-businessman-bankrolling-fugitive-ex-deputy-pm-prosecutors-claim/\">han har anklagats för att dela lukrativa mål</a>.</p>\n<p>Inom EU-anslutningens område har Rama varit konstfull och utåtriktad. Uppfattningen under många år var att Albanien bar den största bördan av Bulgariens veto över Nordmakedonien, med vilken Europeiska kommissionen (EK) hade kopplat Tirana. I princip skulle Albanien och Nordmakedonien gå EU-vägen tillsammans oavsett Sofias nycker – ett beslut som kunde ge mening narrativt. Emellertid vändes denna syn så småningom med tanke på den bulgariska låsningen.</p>\n<p>Albanien blev <a href=\"https://www.euractiv.com/section/politics/news/albanias-eu-path-decoupled-from-north-macedonia-while-skopje-remains-in-limbo/\">befriat från denna börda</a> i september 2024 när dess bud kopplades bort från Skopjes. I oktober kunde det till och med inleda officiella anslutningsförhandlingar med <a href=\"https://www.consilium.europa.eu/en/meetings/international-ministerial-meetings/2024/10/15/\">öppnandet av kapitelklustret om grundläggande frågor</a>. Allt verkade förmedla att Tirana levererade sina löften och att, i EU:s ögon, den makedonska bollen var en överkomlig att släppa för Albaniens skull. Tiranas uppfattade framsteg kunde användas för att skapa illusionen att EU:s utvidgning var tillbaka på rätt spår, oavsett de faktiska bristerna.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Var en tyrann, men älska EU</strong></p>\n<p>EU-institutioner och medlemsstater delar en historia av pragmatism över värderingar när det gäller att prioritera bilaterala eller multilaterala relationer med icke-EU-stater. Turkiet, Azerbajdzjan och Tunisien är exempel på regeringar som EU har ingått olika avtal med som involverar energi eller migration – oavsett ländernas meriter när det gäller mänskliga rättigheter och demokratiska standarder.</p>\n<p>Internt kämpar dock Bryssel för att komma till rätta med ett liknande autokratiskt ledarskap som Ungerns Viktor Orbán, som misslyckas med att följa EU:s värderingar och kan därför politiskt utstötas när han inte straffas. Inga oljeleveranser eller anti-flyktingmekanismer kan köpa EK:s och medlemsstaternas acceptans av en illiberal EU-regering. Tja, såvida inte denna regering öppet stöder EU:s suveränitet och legitimitet.</p>\n<p>Figuren av den italienska premiärministern Giorgia Meloni är ett utmärkt exempel på detta. Medan hon tillhör den radikala högern och för närvarande rullar ut den mest högerorienterade politiska agendan på årtionden, <a href=\"https://www.theguardian.com/world/2023/aug/21/orphaned-by-decree-italy-same-sex-parents-react-losing-rights\">avvecklar rättigheterna</a> för LGBTIQ+-föräldrar och <a href=\"https://www.politico.eu/article/giorgia-meloni-street-protest-crackdown-concerns-growing-repression-italy-security-bill-climate-activists/\">slår ner på fredliga protester</a>, försvarar hon EU. Denna räddande faktor gör att hon inte behandlas som en paria. EK:s ordförande Ursula von der Leyen har själv <a href=\"https://www.euronews.com/2024/05/23/von-der-leyen-doubles-down-on-deal-with-giorgia-meloni\">gjort detta kristallklart</a>.</p>\n<p>Edi Rama har under lång tid följt Melonis modell. Naturligtvis har detta varit sant även innan Meloni själv kom till makten. För EU, och särskilt för medlemsstaterna, erbjuder den albanska premiärministern en dubbel fördel. Han erbjuder enkelheten av en \"stabilokrat\" från Västra Balkan, eftersom han styr ett land som i grunden saknar opposition, samtidigt som han också är en ivrig stödjare av EU som ett politiskt projekt och av Albaniens ovillkorliga framtid där. Detta står i skarp kontrast till Aleksandar Vučić, som levererar när det gäller stabilitetsfrågor men är otydlig i bästa fall angående Serbiens EU-ambitioner och inte anpassar sig till EU:s utrikespolitik. Rama framstår därför som den bästa studenten från Västra Balkan i EU:s utvidgningsklassrum.</p>\n<p>Rama har framgångsrikt fångat EU:s fantasi som en karismatisk och kapabel ledare. Detta var också en gång sant för Vučić själv, Republika Srpskas Milorad Dodik och den tidigare makedonska premiärministern Nikola Gruevski. Genom sina pro-västliga attityder; orubbligt stöd för Albaniens NATO- och EU-integrationsprocesser; förmåga att avvärja regionala bilaterala tvister; och sin \"stabilitokratiska\" säkerhet, känner EU sig bekväm med att förlita sig på honom som en nära allierad vars demokratiska brister de kan ha råd att ignorera. Chansen för ett politiskt alternativ som uppstår i Albanien just nu är ganska dålig. Detta kan leda till att saker och ting blir värre för EU:s desperata strävan efter regional stabilitet.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>En meddelande från framtiden</strong></p>\n<p>I EU:s ögon utgör Rama generellt sett inget hot. Han är karismatisk och pålitlig och, till skillnad från Vučić och Dodik, drar han inte nytta av Ungerns farliga illiberala inflytande. Istället tjänar han pragmatiskt intressena hos andra mindre oroande och mer acceptabla illiberala ledare, som Italien.</p>\n<p>Men djupare ner kan EU:s beslutsamhet att vårda Albaniens stabilitokratiska och semi-autokratiska system få allvarliga konsekvenser. Att låta Rama och hans klick gå om sina affärer okontrollerat; att inte sätta några tydliga gränser för demokratisk tillbakagång och för erosionen av rättsstaten; och att blunda för tydliga kränkningar av mänskliga rättigheter hemma – allt för geopolitiska syften – kan se hans ledarskap utvecklas till ett farligt problem för unionen under rätta förhållanden. Rama är framför allt en politisk kameleont.</p>\n<p>Den albanska premiärministern är definitivt inte den typ av ivrig nationalist som överdrivet leker med skrämselpropaganda bland befolkningen, till skillnad från de narrativpraktiker som definitivt är mer frekventa hos Vučić. Men hans goda relation med den serbiske presidenten avslöjar att deras gemensamma nämnare inte är deras ideologi – om de har någon överhuvudtaget – utan deras underliggande önskan att bevara makten till varje pris.</p>\n<p>Detta är inte bara en varning till EK eller medlemsstaterna utan också, och framför allt, till journalister, akademiker, analytiker och observatörer som, mer ofta än sällan, misslyckas med att inkludera Rama på listan över regionala autokrater. Överlag verkar de försöka vitmåla politikernas agendor som underminerar kärnvärdena i EU dagligen.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Alejandro Esteso Pérez</strong> är statsvetare och forskare med specialisering på EU:s utvidgning och Västra Balkans politik. Han är en 2023 Fellow vid Balkans in Europe Policy Advisory Group (BiEPAG) och extern föreläsare om samtida Västra Balkans politik vid Complutense University of Madrid (UCM). Han bedriver för närvarande doktorandstudier vid universitetet i Graz i Österrike och är Visiting Fellow vid EUROPEUM Institute for European Policy i Prag.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayuxp2zqdmeqre5bzog3p4chlk",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:46:00.528",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayuxp2zqpd7qrzwhklfzsjdsrs",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Europeiska unionens relationer med Albanien ses ofta som övervägande positiva. Detta gäller särskilt i jämförelse med blockets ganska problematiska kopplingar till andra stater på västra Balkan. Trots detta kan en översyn av de autokratiska metoder som finns i Tirana orsaka problem i framtiden.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"sv",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:46:00.529",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Edi Rama’s illiberalism is flying under the EU’s radar",
                key:"uid": string:"875e8769-bd2e-4861-8b36-b89c14348367",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>In power uninterrupted since 2013, Albanian Prime Minister Edi Rama has overseen the shrinking and deterioration of Albania’s civic space and its slow transition into an electoral autocracy. Unlike other leaders in the Western Balkans, such as Serbia’s Aleksandar Vučić and Republika Srpska’s Milorad Dodik, who are usually treated as the region’s textbook autocrats, Rama’s openly unambiguous pro-European attitude and eccentric charisma have diverted attention at the international level away from his illiberal wrongdoings at home.</p>\n<p>While Albania officially launched EU accession negotiations a few weeks ago, cosmetically reaffirming the country’s unconditional European path, its leader engages in similar patterns of democratic coercion and institutional capture to Vučić and Dodik. However, the EU’s vested interests in preserving this alliance with Tirana allows these actions to go unnoticed at best, and downplayed whenever possible. This is not only a trend that is clear among the EU’s institutions and the member states but also among many observers, analysts and experts.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>The autocrat’s apprentice</strong></p>\n<p>Albania is gradually falling down the authoritarian spiral as key democratic indicators continue to describe it as a <a href=\"https://freedomhouse.org/country/albania/freedom-world/2024\">\"partly free\"</a> country. Courts are subject to political pressure and influence; media independence is limited; corruption is pervasive; citizen distrust in democratic institutions is high; and the opposition – both at the state and local levels – is weak and disorganized. This is true to the extent that some consider Albania a de facto one-party state.</p>\n<p>Key to this decline is the role of Edi Rama, who lacks serious challengers and has been able to marginalize the democratization and rule of law agendas to a worrying degree. Within an institutional and political framework that curbs any attempt for accountability, Rama has crushed public dissent and even accepted the presence of organized crime – with whom <a href=\"https://balkaninsight.com/2024/06/26/albanian-businessman-bankrolling-fugitive-ex-deputy-pm-prosecutors-claim/\">he has been accused of sharing lucrative goals</a>.</p>\n<p>In the realm of EU accession, Rama has been artful and outspoken. The perception for years was that Albania was bearing the brunt of Bulgaria’s veto over North Macedonia, with whom the European Commission (EC) had coupled Tirana. In principle, Albania and North Macedonia would walk the EU road together regardless of Sofia’s whims – a decision that could make sense narratively. However, this outlook was reversed eventually considering the stubbornness of the Bulgarian impasse.</p>\n<p>Albania was <a href=\"https://www.euractiv.com/section/politics/news/albanias-eu-path-decoupled-from-north-macedonia-while-skopje-remains-in-limbo/\">released from this burden</a> in September 2024 as its bid was decoupled from that of Skopje. In October it was even able to launch official accession negotiations with the <a href=\"https://www.consilium.europa.eu/en/meetings/international-ministerial-meetings/2024/10/15/\">opening of the chapter cluster on fundamentals</a>. Everything seemed to convey that Tirana was delivering its pledges and that, in the EU’s view, the Macedonian ball was an affordable one to drop for Albania’s sake. Tirana’s perceived progress could be used to create the illusion that EU enlargement was back on track, never mind the actual shortcomings.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Be a tyrant, but love the EU</strong></p>\n<p>EU institutions and member states alike share a history of pragmatism over values when it comes to prioritizing bilateral or multilateral relations with non-EU states. Turkey, Azerbaijan and Tunisia are examples of governments with which the EU has entered into diverse agreements involving energy or migration – never mind the countries’ track records on human rights and democratic standards.</p>\n<p>Internally, however, Brussels struggles to come to terms with a similarly autocratic leadership like Hungary’s Viktor Orbán, who is failing to abide by EU values and can thus be politically ostracized when not punished. No oil supplies or anti-refugee mechanism can buy the EC and member states’ acceptance of an illiberal EU government. Well, unless this government openly supports the sovereignty and legitimacy of the EU.</p>\n<p>The figure of Italian Prime Minister Giorgia Meloni is a prime example of this. While she does belong to the radical right and is currently unfurling the most right-wing political agenda in decades, <a href=\"https://www.theguardian.com/world/2023/aug/21/orphaned-by-decree-italy-same-sex-parents-react-losing-rights\">dismantling the rights</a> of LGBTIQ+ parents and <a href=\"https://www.politico.eu/article/giorgia-meloni-street-protest-crackdown-concerns-growing-repression-italy-security-bill-climate-activists/\">cracking down on peaceful protesting</a>, she defends the EU. This redeeming factor allows her not to be treated as a pariah. EC President Ursula von der Leyen herself <a href=\"https://www.euronews.com/2024/05/23/von-der-leyen-doubles-down-on-deal-with-giorgia-meloni\">has made this crystal clear</a>.</p>\n<p>Edi Rama has for a long time followed Meloni’s model. Of course, this has been true even before Meloni herself reached power. For the EU, and particularly for member states, the Albanian prime minister offers a double advantage. He offers the simplicity of a Western Balkan “stabilocrat”, as he governs a country that essentially lacks an opposition, while he is also a fervent supporter of the EU as a political project and of Albania’s unconditional future therein. This is in stark contrast to Aleksandar Vučić, who does deliver on stability matters but is ambiguous at best about Serbia’s EU intentions and does not align with EU foreign policy. Rama appears, therefore, to be the best Western Balkan student in the EU’s enlargement classroom.</p>\n<p>Rama has successfully captured the EU’s imagination as a charismatic and able leader. This was also once true of Vučić himself, Republika Srpska’s Milorad Dodik and the former Macedonian Prime Minister Nikola Gruevski. Through his pro-western attitudes; unwavering support for Albania’s NATO and EU integration processes; ability to fend off regional bilateral disputes; and his “stabilitocratic” security, the EU feels comfortable about relying on him as a close ally whose democratic deficits it can afford to ignore. The chance of a political alternative emerging in Albania as of now is rather poor. This could see things turn out worse for the EU’s desperate quest for regional stability.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>A message from the future</strong></p>\n<p>In the EU’s eyes, Rama generally does not pose a threat. He is charismatic and reliable and, unlike Vučić and Dodik, he does not draw from Hungary’s dangerous illiberal influence. Instead, he pragmatically serves the interests of other less worrisome and more acceptable illiberal leaders, like Italy.</p>\n<p>Deeper down, however, the EU’s determination for nurturing Albania’s stabilitocratic and semi-authoritarian system could have severe consequences. Allowing Rama and his clique to go about their business uncontrolled; setting no clear boundaries to democratic backsliding and to the erosion of the rule of law; and turning a blind eye to clear human rights violations at home – all for the sake of geopolitics – could see his leadership evolve into a dangerous problem for the Union under the right conditions. Rama is, above all, a political chameleon.</p>\n<p>The Albanian premier is certainly not the kind of avid nationalist that overly plays with fearmongering among the population, unlike the narrative practices that are definitely more frequent in Vučić. But his good relationship with the Serbian president reveals that their common denominator is not their ideology – if they have any at all – but their underlying desire to preserve power at all costs.</p>\n<p>This is not only a warning to the EC or the member states but also, and most especially, to journalists, academics, analysts and observers who, more often than not, fail to include Rama on the list of regional autocrats. Overall, they seem to whitewash the policies of a showman that is undermining daily the core values of the EU.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Alejandro Esteso Pérez</strong> is a political scientist and researcher specializing in EU enlargement and Western Balkan politics. He is a 2023 Fellow at the Balkans in Europe Policy Advisory Group (BiEPAG) and an external lecturer on contemporary Western Balkan politics at the Complutense University of Madrid (UCM). He is currently pursuing doctoral studies at the University of Graz in Austria and is a Visiting Fellow at the EUROPEUM Institute for European Policy in Prague.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayuxp2zqdmeqre5bzog3p4chlk",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:15:21.398",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayuxp2zqpd7qrzwhklfzsjdsrs",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>The European Union’s relations with Albania are often viewed as overwhelmingly positive. This is especially true when compared to the bloc’s rather troubled links with other states in the Western Balkans. Despite this, overlooking the autocratic practices present in Tirana could cause problems in the future.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"en",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:15:51.958",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Edi Ramas illiberale Politik fliegt unter dem Radar der EU.",
                key:"uid": string:"90b0eca5-776b-475d-a5d1-7f2f991401c3",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Seit 2013 ununterbrochen an der Macht, hat der albanische Premierminister Edi Rama den Rückgang und die Verschlechterung des zivilen Raums in Albanien sowie den langsamen Übergang in eine Wahlautokratie überwacht. Im Gegensatz zu anderen Führern auf dem westlichen Balkan, wie Serbiens Aleksandar Vučić und Milorad Dodik aus der Republika Srpska, die normalerweise als die typischen Autokraten der Region behandelt werden, hat Ramas offen unmissverständliche pro-europäische Haltung und exzentrische Charisma die internationale Aufmerksamkeit von seinen illiberalen Verfehlungen im Inland abgelenkt.</p>\n<p>Während Albanien vor einigen Wochen offiziell die EU-Beitrittsverhandlungen aufgenommen hat und damit den bedingungslosen europäischen Weg des Landes kosmetisch bekräftigt, engagiert sich sein Führer in ähnlichen Mustern demokratischer Zwangsmaßnahmen und institutioneller Übernahme wie Vučić und Dodik. Die Interessen der EU, diese Allianz mit Tirana zu bewahren, ermöglichen es, dass diese Handlungen bestenfalls unbemerkt bleiben und wann immer möglich heruntergespielt werden. Dies ist nicht nur ein Trend, der unter den Institutionen der EU und den Mitgliedstaaten klar ist, sondern auch unter vielen Beobachtern, Analysten und Experten.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Der Lehrling des Autokraten</strong></p>\n<p>Albanien fällt allmählich die autoritäre Spirale hinunter, da wichtige demokratische Indikatoren es weiterhin als ein <a href=\"https://freedomhouse.org/country/albania/freedom-world/2024\">\"teilweise freies\"</a> Land beschreiben. Die Gerichte sind politischem Druck und Einfluss ausgesetzt; die Medienunabhängigkeit ist eingeschränkt; Korruption ist allgegenwärtig; das Misstrauen der Bürger gegenüber demokratischen Institutionen ist hoch; und die Opposition – sowohl auf staatlicher als auch auf lokaler Ebene – ist schwach und unorganisiert. Dies ist so wahr, dass einige Albanien als de facto Einparteienstaat betrachten.</p>\n<p>Schlüssel zu diesem Rückgang ist die Rolle von Edi Rama, der ernsthafte Herausforderer vermissen lässt und in der Lage war, die Agenda der Demokratisierung und des Rechtsstaats in besorgniserregendem Maße zu marginalisieren. Innerhalb eines institutionellen und politischen Rahmens, der jeden Versuch auf Rechenschaftspflicht einschränkt, hat Rama den öffentlichen Dissens niedergeschlagen und sogar die Präsenz der organisierten Kriminalität akzeptiert – mit der er <a href=\"https://balkaninsight.com/2024/06/26/albanian-businessman-bankrolling-fugitive-ex-deputy-pm-prosecutors-claim/\">beschuldigt wurde, lukrative Ziele zu teilen</a>.</p>\n<p>Im Bereich des EU-Beitritts war Rama kunstvoll und offen. Die Wahrnehmung war jahrelang, dass Albanien die Hauptlast des bulgarischen Vetos über Nordmazedonien trug, mit dem die Europäische Kommission (EK) Tirana gekoppelt hatte. Grundsätzlich würden Albanien und Nordmazedonien gemeinsam den EU-Weg gehen, unabhängig von Sofias Launen – eine Entscheidung, die narrativ Sinn machen könnte. Diese Sichtweise wurde jedoch schließlich umgekehrt, angesichts der Sturheit des bulgarischen Stillstands.</p>\n<p>Albanien wurde im September 2024 <a href=\"https://www.euractiv.com/section/politics/news/albanias-eu-path-decoupled-from-north-macedonia-while-skopje-remains-in-limbo/\">von dieser Last befreit</a>, als sein Antrag von dem Skopje entkoppelt wurde. Im Oktober konnte es sogar offizielle Beitrittsverhandlungen mit der <a href=\"https://www.consilium.europa.eu/en/meetings/international-ministerial-meetings/2024/10/15/\">Eröffnung des Kapitelclusters zu den Grundlagen</a> aufnehmen. Alles schien darauf hinzudeuten, dass Tirana seine Versprechen einhielt und dass, aus Sicht der EU, der mazedonische Ball für Albanien ein erschwinglicher war, um ihn fallen zu lassen. Der wahrgenommene Fortschritt Tiranas könnte genutzt werden, um die Illusion zu schaffen, dass die EU-Erweiterung wieder auf Kurs ist, ganz zu schweigen von den tatsächlichen Mängeln.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Sei ein Tyrann, aber liebe die EU</strong></p>\n<p>Die EU-Institutionen und Mitgliedstaaten teilen eine Geschichte des Pragmatismus über Werte, wenn es darum geht, bilaterale oder multilaterale Beziehungen zu Nicht-EU-Staaten zu priorisieren. Die Türkei, Aserbaidschan und Tunesien sind Beispiele für Regierungen, mit denen die EU diverse Vereinbarungen über Energie oder Migration getroffen hat – ganz zu schweigen von den Menschenrechts- und demokratischen Standards der Länder.</p>\n<p>Intern hat Brüssel jedoch Schwierigkeiten, sich mit einer ähnlich autokratischen Führung wie Ungarns Viktor Orbán auseinanderzusetzen, der es versäumt, die Werte der EU einzuhalten und somit politisch geächtet werden kann, wenn er nicht bestraft wird. Keine Öllieferungen oder anti-flüchtlingsmechanismen können die Akzeptanz einer illiberalen EU-Regierung durch die EK und die Mitgliedstaaten kaufen. Nun, es sei denn, diese Regierung unterstützt offen die Souveränität und Legitimität der EU.</p>\n<p>Die Figur der italienischen Premierministerin Giorgia Meloni ist ein Paradebeispiel dafür. Während sie zur radikalen Rechten gehört und derzeit die rechtsgerichtetste politische Agenda seit Jahrzehnten entfaltet, <a href=\"https://www.theguardian.com/world/2023/aug/21/orphaned-by-decree-italy-same-sex-parents-react-losing-rights\">die Rechte</a> von LGBTIQ+-Eltern abbaut und <a href=\"https://www.politico.eu/article/giorgia-meloni-street-protest-crackdown-concerns-growing-repression-italy-security-bill-climate-activists/\">friedliche Proteste unterdrückt</a>, verteidigt sie die EU. Dieser rettende Faktor ermöglicht es ihr, nicht als Paria behandelt zu werden. Die Präsidentin der EK, Ursula von der Leyen, hat dies selbst <a href=\"https://www.euronews.com/2024/05/23/von-der-leyen-doubles-down-on-deal-with-giorgia-meloni\">eindeutig klargestellt</a>.</p>\n<p>Edi Rama hat lange Zeit Melonis Modell gefolgt. Natürlich war dies auch schon der Fall, bevor Meloni selbst an die Macht kam. Für die EU und insbesondere für die Mitgliedstaaten bietet der albanische Premierminister einen doppelten Vorteil. Er bietet die Einfachheit eines \"Stabilokraten\" auf dem westlichen Balkan, da er ein Land regiert, das im Wesentlichen keine Opposition hat, während er auch ein leidenschaftlicher Unterstützer der EU als politisches Projekt und von Albaniens bedingungslosem zukünftigen Beitritt ist. Dies steht im krassen Gegensatz zu Aleksandar Vučić, der zwar in Bezug auf Stabilität liefert, aber bestenfalls mehrdeutig über Serbiens EU-Absichten ist und sich nicht mit der Außenpolitik der EU deckt. Rama scheint daher der beste Schüler des westlichen Balkans im Klassenzimmer der EU-Erweiterung zu sein.</p>\n<p>Rama hat erfolgreich die Vorstellung der EU als charismatischer und fähiger Führer gefangen. Dies galt auch einmal für Vučić selbst, Milorad Dodik aus der Republika Srpska und den ehemaligen mazedonischen Premierminister Nikola Gruevski. Durch seine pro-westlichen Einstellungen; unerschütterliche Unterstützung für Albaniens NATO- und EU-Integrationsprozesse; Fähigkeit, regionale bilaterale Streitigkeiten abzuwehren; und seine \"stabilitokratische\" Sicherheit fühlt sich die EU wohl dabei, sich auf ihn als engen Verbündeten zu verlassen, dessen demokratische Defizite sie sich leisten kann, zu ignorieren. Die Chance, dass sich eine politische Alternative in Albanien entwickelt, ist derzeit eher gering. Dies könnte die Dinge für die verzweifelte Suche der EU nach regionaler Stabilität verschlechtern.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Eine Botschaft aus der Zukunft</strong></p>\n<p>In den Augen der EU stellt Rama im Allgemeinen keine Bedrohung dar. Er ist charismatisch und zuverlässig und zieht im Gegensatz zu Vučić und Dodik nicht aus Ungarns gefährlichem illiberalen Einfluss. Stattdessen dient er pragmatisch den Interessen anderer weniger besorgniserregender und akzeptabler illiberaler Führer, wie Italien.</p>\n<p>Doch tief im Inneren könnte die Entschlossenheit der EU, Albaniens stabilitokratisches und semi-autokratisches System zu fördern, schwerwiegende Folgen haben. Wenn Rama und seine Clique unkontrolliert ihrem Geschäft nachgehen; keine klaren Grenzen für den demokratischen Rückschritt und die Erosion des Rechtsstaats setzen; und die offensichtlichen Menschenrechtsverletzungen im Inland ignorieren – alles im Namen der Geopolitik – könnte seine Führung unter den richtigen Bedingungen zu einem gefährlichen Problem für die Union werden. Rama ist vor allem ein politischer Chamäleon.</p>\n<p>Der albanische Premierminister ist sicherlich nicht der Typ leidenschaftlicher Nationalist, der übermäßig mit Angst unter der Bevölkerung spielt, im Gegensatz zu den narrativen Praktiken, die bei Vučić definitiv häufiger vorkommen. Aber seine gute Beziehung zum serbischen Präsidenten zeigt, dass ihr gemeinsamer Nenner nicht ihre Ideologie ist – falls sie überhaupt eine haben – sondern ihr zugrunde liegender Wunsch, die Macht um jeden Preis zu bewahren.</p>\n<p>Dies ist nicht nur eine Warnung an die EK oder die Mitgliedstaaten, sondern auch, und vor allem, an Journalisten, Akademiker, Analysten und Beobachter, die es oft versäumen, Rama auf die Liste der regionalen Autokraten zu setzen. Insgesamt scheinen sie die Politik eines Showmans zu beschönigen, der täglich die Kernwerte der EU untergräbt.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Alejandro Esteso Pérez</strong> ist Politikwissenschaftler und Forscher mit Schwerpunkt auf der EU-Erweiterung und der Politik des westlichen Balkans. Er ist Fellow 2023 bei der Balkans in Europe Policy Advisory Group (BiEPAG) und externer Dozent für zeitgenössische Politik des westlichen Balkans an der Complutense-Universität Madrid (UCM). Derzeit verfolgt er ein Doktoratsstudium an der Universität Graz in Österreich und ist Gastwissenschaftler am EUROPEUM-Institut für europäische Politik in Prag.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayuxp2zqdmeqre5bzog3p4chlk",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:37:04.6",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayuxp2zqpd7qrzwhklfzsjdsrs",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Die Beziehungen der Europäischen Union zu Albanien werden oft als überwiegend positiv angesehen. Dies gilt insbesondere im Vergleich zu den eher problematischen Verbindungen des Blocks zu anderen Staaten im Westbalkan. Trotz alledem könnte das Übersehen der autokratischen Praktiken in Tirana in der Zukunft Probleme verursachen.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"de",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:37:14.468",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Edi Rama illiberális politikája elkerüli az EU figyelmét",
                key:"uid": string:"9d9e411c-5c37-4b74-880c-fdb79a248469",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>2013 óta megszakítás nélkül hatalmon lévő albán miniszterelnök, Edi Rama felügyelte Albánia polgári terének zsugorodását és romlását, valamint a lassú átmenetet egy választási autokráciába. Más nyugat-balkáni vezetőkkel, mint például Szerbia Aleksandar Vučićja és a Republika Srpska Milorad Dodikja, akik általában a régió tankönyvi autokratáiként vannak kezelve, Rama nyíltan egyértelmű pro-európai attitűdje és különc karizmája elterelte a figyelmet a nemzetközi szinten hazai illiberális vétségeiről.</p>\n<p>Bár Albánia hivatalosan néhány héttel ezelőtt megkezdte az EU-csatlakozási tárgyalásokat, kozmetikailag megerősítve az ország feltétel nélküli európai útját, vezetője hasonló demokratikus kényszerítési és intézményi elfoglalási mintákat követ, mint Vučić és Dodik. Azonban az EU érdekei, hogy megőrizzék ezt a szövetséget Tiranával, lehetővé teszik, hogy ezek a cselekedetek legjobb esetben észrevétlenek maradjanak, és amikor csak lehetséges, bagatellizálják őket. Ez nemcsak az EU intézményei és a tagállamok között egyértelmű tendencia, hanem sok megfigyelő, elemző és szakértő között is.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>A diktátor tanítványa</strong></p>\n<p>Albánia fokozatosan süllyed az autoriter spirálba, mivel a kulcsfontosságú demokratikus mutatók továbbra is \"részben szabad\" országként írják le. A bíróságok politikai nyomásnak és befolyásnak vannak kitéve; a média függetlensége korlátozott; a korrupció elterjedt; a polgárok bizalmatlansága a demokratikus intézmények iránt magas; és az ellenzék – mind az állami, mind a helyi szinten – gyenge és szervezetlen. Ez annyira igaz, hogy egyesek Albániát de facto egypárti államnak tartják.</p>\n<p>A hanyatlás kulcsa Edi Rama szerepe, aki komoly kihívók nélkül képes volt a demokratizálás és a jogállamiság napirendjét aggasztó mértékben marginalizálni. Egy olyan intézményi és politikai keretben, amely korlátozza a felelősségre vonásra tett kísérleteket, Rama elnyomta a nyilvános ellenállást, sőt elfogadta a szervezett bűnözés jelenlétét – akikkel <a href=\"https://balkaninsight.com/2024/06/26/albanian-businessman-bankrolling-fugitive-ex-deputy-pm-prosecutors-claim/\">vádolják, hogy jövedelmező célokat osztanak meg</a>.</p>\n<p>Az EU-csatlakozás terén Rama ügyes és nyílt volt. Évek óta az volt a percepció, hogy Albánia viseli Bulgária vétójának terhét Észak-Macedóniával szemben, akivel az Európai Bizottság (EB) Tiranát összekapcsolta. Elvileg Albánia és Észak-Macedónia együtt járna az EU útján, függetlenül Szófia szeszélyeitől – egy döntés, amely narratív szempontból értelmes lehet. Azonban ez a nézőpont végül megfordult a bolgár impasse makacssága miatt.</p>\n<p>Albánia <a href=\"https://www.euractiv.com/section/politics/news/albanias-eu-path-decoupled-from-north-macedonia-while-skopje-remains-in-limbo/\">szeptemberben megszabadult ettől a terhétől</a>, mivel a pályázata leválasztásra került Szkopje pályázatáról. Októberben még hivatalos csatlakozási tárgyalásokat is tudott indítani a <a href=\"https://www.consilium.europa.eu/en/meetings/international-ministerial-meetings/2024/10/15/\">alapelvek fejezetcsoportjának megnyitásával</a>. Minden úgy tűnt, hogy Tirana teljesíti ígéreteit, és hogy az EU szempontjából a macedón labda megengedhető volt Albánia érdekében. Tirana észlelt előrehaladása felhasználható volt arra, hogy illúziót teremtsen arról, hogy az EU bővítése újra pályán van, nem számítva a tényleges hiányosságokat.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Legyél zsarnok, de szeresd az EU-t</strong></p>\n<p>Az EU intézményei és tagállamai egyaránt pragmatikus múltat osztanak meg az értékek felett, amikor a nem EU-s államokkal való bilaterális vagy multilaterális kapcsolatok prioritásáról van szó. Törökország, Azerbajdzsán és Tunézia példák olyan kormányokra, amelyekkel az EU különféle megállapodásokat kötött energia vagy migráció terén – nem számítva az országok emberi jogi és demokratikus normáit.</p>\n<p>Belsőleg azonban Brüsszel küzd, hogy megbirkózzon egy hasonlóan autokratikus vezetővel, mint Magyarország Viktor Orbánja, aki nem tartja be az EU értékeit, és így politikailag kirekeszthető, ha nem büntetik. Nincs olyan olajellátás vagy menekültellenes mechanizmus, amely megvásárolhatná az EB és a tagállamok elfogadását egy illiberális EU-kormányra. Nos, hacsak ez a kormány nyíltan nem támogatja az EU szuverenitását és legitimitását.</p>\n<p>Giorgia Meloni olasz miniszterelnök figurája ennek a legfőbb példája. Bár a radikális jobboldalhoz tartozik, és jelenleg az évtizedek óta legjobboldalibb politikai napirendet bontogatja, <a href=\"https://www.theguardian.com/world/2023/aug/21/orphaned-by-decree-italy-same-sex-parents-react-losing-rights\">lebontja a jogokat</a> az LGBTIQ+ szülők számára és <a href=\"https://www.politico.eu/article/giorgia-meloni-street-protest-crackdown-concerns-growing-repression-italy-security-bill-climate-activists/\">lecsap a békés tüntetésekre</a>, védi az EU-t. Ez a megváltó tényező lehetővé teszi számára, hogy ne pariah-ként kezeljék. Az EB elnöke, Ursula von der Leyen maga <a href=\"https://www.euronews.com/2024/05/23/von-der-leyen-doubles-down-on-deal-with-giorgia-meloni\">ezt világossá tette</a>.</p>\n<p>Edi Rama hosszú ideje követi Meloni modelljét. Természetesen ez már Meloni hatalomra kerülése előtt is igaz volt. Az EU számára, és különösen a tagállamok számára, az albán miniszterelnök kettős előnyt kínál. Ő a nyugat-balkáni \"stabilokraták\" egyszerűségét kínálja, mivel egy olyan országot irányít, amely lényegében nem rendelkezik ellenzékkel, miközben ő is a politikai projektként felfogott EU és Albánia feltétel nélküli jövőjének lelkes támogatója. Ez éles ellentétben áll Aleksandar Vučićcal, aki valóban teljesít a stabilitás kérdéseiben, de legjobb esetben is homályos Szerbia EU-s szándékaival kapcsolatban, és nem igazodik az EU külpolitikájához. Így Rama tűnik a legjobb nyugat-balkáni diáknak az EU bővítési osztályában.</p>\n<p>Rama sikeresen megragadta az EU képzeletét, mint karizmatikus és képes vezető. Ez egykor igaz volt Vučićra, a Republika Srpska Milorad Dodikjára és a volt macedón miniszterelnökre, Nikola Gruevskire is. Pro-nyugati attitűdjével; Albánia NATO- és EU-integrációs folyamatai iránti rendíthetetlen támogatásával; a regionális bilaterális viták elkerülésének képességével; és \"stabilitokratikus\" biztonságával az EU kényelmesen támaszkodik rá, mint közeli szövetségesére, akinek demokratikus hiányosságait megengedheti magának, hogy figyelmen kívül hagyja. Jelenleg a politikai alternatíva megjelenésének esélye Albániában meglehetősen gyenge. Ez rosszabbá teheti a dolgokat az EU kétségbeesett regionális stabilitáskeresésében.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Üzenet a jövőből</strong></p>\n<p>Az EU szemében Rama általában nem jelent fenyegetést. Karizmatikus és megbízható, és ellentétben Vučićcal és Dodikkal, nem merít Magyarország veszélyes illiberális befolyásából. Ehelyett pragmatikusan szolgálja más, kevésbé aggasztó és elfogadható illiberális vezetők érdekeit, mint például Olaszország.</p>\n<p>De mélyebben az EU eltökéltsége, hogy támogassa Albánia stabilitokratikus és félautoriter rendszerét, súlyos következményekkel járhat. Ha megengedjük Ramának és klikkjének, hogy kontroll nélkül végezzék a dolgukat; ha nem állítunk fel világos határokat a demokratikus visszalépés és a jogállamiság eróziója előtt; és ha szemet hunyunk a hazai egyértelmű emberi jogi jogsértések felett – mindezt a geopolitika érdekében – akkor vezetése a megfelelő körülmények között veszélyes problémává fejlődhet az Unió számára. Rama mindenekelőtt politikai kaméleon.</p>\n<p>Az albán miniszterelnök biztosan nem az a lelkes nacionalista, aki túlságosan játszik a félelemkeltéssel a lakosság körében, ellentétben Vučić sokkal gyakoribb narratív gyakorlataival. De a szerb elnökkel való jó kapcsolata azt mutatja, hogy közös nevezőjük nem az ideológia – ha van egyáltalán – hanem az alapvető vágyuk, hogy mindenáron megőrizzék a hatalmat.</p>\n<p>Ez nemcsak figyelmeztetés az EB vagy a tagállamok számára, hanem különösen a újságírók, akadémikusok, elemzők és megfigyelők számára is, akik gyakran elfelejtik Ramát a regionális autokraták listáján. Összességében úgy tűnik, hogy eltakarják egy olyan showman politikáját, aki nap mint nap aláássa az EU alapértékeit.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Alejandro Esteso Pérez</strong> politikai tudós és kutató, aki az EU bővítésére és a nyugat-balkáni politikára specializálódott. Ő a 2023-as Balkán Európában Politikai Tanácsadó Csoport (BiEPAG) ösztöndíjasa, és külső oktató a kortárs nyugat-balkáni politikáról a madridi Complutense Egyetemen (UCM). Jelenleg doktori tanulmányokat folytat az osztrák Graz Egyetemen, és a prágai EUROPEUM Európai Politikai Intézet látogató ösztöndíjasa.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayuxp2zqdmeqre5bzog3p4chlk",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:30:52.907",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayuxp2zqpd7qrzwhklfzsjdsrs",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>A Európai Unió kapcsolatai Albániával általában rendkívül pozitívnak tekinthetők. Ez különösen igaz, ha összehasonlítjuk a blokk más nyugat-balkáni államokkal való meglehetősen problémás kapcsolataival. Ennek ellenére, ha figyelmen kívül hagyjuk a tiranai autokratikus gyakorlatokat, az a jövőben problémákat okozhat.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"hu",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:30:52.909",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"L'illiberalismo di Edi Rama sta volando sotto il radar dell'UE",
                key:"uid": string:"a3872179-2e87-48b4-8c83-e1d540e87814",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Al potere ininterrotto dal 2013, il Primo Ministro albanese Edi Rama ha supervisionato il restringimento e il deterioramento dello spazio civico in Albania e la sua lenta transizione verso un'autocrazia elettorale. A differenza di altri leader nei Balcani occidentali, come Aleksandar Vučić della Serbia e Milorad Dodik della Republika Srpska, che di solito sono trattati come gli autocrati da manuale della regione, l'atteggiamento pro-europeo apertamente inequivocabile di Rama e il suo carisma eccentrico hanno distolto l'attenzione a livello internazionale dalle sue malefatte illiberali a casa.</p>\n<p>Sebbene l'Albania abbia ufficialmente avviato i negoziati di adesione all'UE alcune settimane fa, riaffermando cosmeticamente il percorso europeo incondizionato del paese, il suo leader si impegna in schemi simili di coercizione democratica e cattura istituzionale come Vučić e Dodik. Tuttavia, gli interessi consolidati dell'UE nel preservare questa alleanza con Tirana consentono che queste azioni passino inosservate nel migliore dei casi e vengano minimizzate ogni volta che è possibile. Questo non è solo un trend chiaro tra le istituzioni dell'UE e gli stati membri, ma anche tra molti osservatori, analisti ed esperti.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>L'apprendista dell'autocrate</strong></p>\n<p>L'Albania sta gradualmente scivolando nella spirale autoritaria poiché i principali indicatori democratici continuano a descriverla come un <a href=\"https://freedomhouse.org/country/albania/freedom-world/2024\">\"paese parzialmente libero\"</a>. I tribunali sono soggetti a pressioni e influenze politiche; l'indipendenza dei media è limitata; la corruzione è pervasiva; la sfiducia dei cittadini nelle istituzioni democratiche è alta; e l'opposizione – sia a livello statale che locale – è debole e disorganizzata. Questo è vero al punto che alcuni considerano l'Albania uno stato di fatto a partito unico.</p>\n<p>Chiave di questo declino è il ruolo di Edi Rama, che manca di sfidanti seri e ha potuto marginalizzare le agende di democratizzazione e stato di diritto a un grado preoccupante. All'interno di un quadro istituzionale e politico che frena qualsiasi tentativo di responsabilità, Rama ha schiacciato il dissenso pubblico e ha persino accettato la presenza della criminalità organizzata – con cui <a href=\"https://balkaninsight.com/2024/06/26/albanian-businessman-bankrolling-fugitive-ex-deputy-pm-prosecutors-claim/\">è stato accusato di condividere obiettivi lucrativi</a>.</p>\n<p>Nel campo dell'adesione all'UE, Rama è stato abile e schietto. La percezione per anni è stata che l'Albania stesse sopportando il peso del veto della Bulgaria sulla Macedonia del Nord, con cui la Commissione Europea (CE) aveva accoppiato Tirana. In linea di principio, l'Albania e la Macedonia del Nord avrebbero dovuto percorrere insieme la strada dell'UE indipendentemente dai capricci di Sofia – una decisione che potrebbe avere senso narrativamente. Tuttavia, questa prospettiva è stata infine invertita considerando la testardaggine dell'impasse bulgara.</p>\n<p>L'Albania è stata <a href=\"https://www.euractiv.com/section/politics/news/albanias-eu-path-decoupled-from-north-macedonia-while-skopje-remains-in-limbo/\">liberata da questo fardello</a> a settembre 2024 poiché la sua offerta è stata disaccoppiata da quella di Skopje. In ottobre è stata persino in grado di avviare ufficialmente i negoziati di adesione con l'<a href=\"https://www.consilium.europa.eu/en/meetings/international-ministerial-meetings/2024/10/15/\">apertura del capitolo cluster sui fondamenti</a>. Tutto sembrava trasmettere che Tirana stesse mantenendo le sue promesse e che, secondo la visione dell'UE, la palla macedone fosse un onere accettabile da abbandonare per il bene dell'Albania. I progressi percepiti di Tirana potrebbero essere utilizzati per creare l'illusione che l'allargamento dell'UE fosse tornato in carreggiata, senza considerare le effettive carenze.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Essere un tiranno, ma amare l'UE</strong></p>\n<p>Le istituzioni dell'UE e gli stati membri condividono una storia di pragmatismo rispetto ai valori quando si tratta di dare priorità alle relazioni bilaterali o multilaterali con stati non membri dell'UE. Turchia, Azerbaigian e Tunisia sono esempi di governi con cui l'UE ha stipulato diversi accordi riguardanti energia o migrazione – senza considerare i precedenti dei paesi sui diritti umani e sugli standard democratici.</p>\n<p>Internamente, tuttavia, Bruxelles fatica a venire a patti con una leadership altrettanto autocratica come quella di Viktor Orbán ungherese, che non riesce a rispettare i valori dell'UE e può quindi essere ostracizzato politicamente quando non punito. Nessuna fornitura di petrolio o meccanismo anti-rifugiati può comprare l'accettazione da parte della CE e degli stati membri di un governo illiberale dell'UE. Bene, a meno che questo governo non sostenga apertamente la sovranità e la legittimità dell'UE.</p>\n<p>La figura del Primo Ministro italiano Giorgia Meloni è un esempio lampante di questo. Sebbene appartenga alla destra radicale e stia attualmente srotolando l'agenda politica più di destra degli ultimi decenni, <a href=\"https://www.theguardian.com/world/2023/aug/21/orphaned-by-decree-italy-same-sex-parents-react-losing-rights\">smantellando i diritti</a> dei genitori LGBTIQ+ e <a href=\"https://www.politico.eu/article/giorgia-meloni-street-protest-crackdown-concerns-growing-repression-italy-security-bill-climate-activists/\">reprimendo le proteste pacifiche</a>, difende l'UE. Questo fattore redentore le consente di non essere trattata come una paria. La Presidente della CE Ursula von der Leyen stessa <a href=\"https://www.euronews.com/2024/05/23/von-der-leyen-doubles-down-on-deal-with-giorgia-meloni\">ha reso questo cristallino</a>.</p>\n<p>Edi Rama ha a lungo seguito il modello di Meloni. Certo, questo è stato vero anche prima che Meloni stessa raggiungesse il potere. Per l'UE, e in particolare per gli stati membri, il Primo Ministro albanese offre un doppio vantaggio. Offre la semplicità di un “stabilocrate” dei Balcani occidentali, poiché governa un paese che essenzialmente manca di opposizione, mentre è anche un fervente sostenitore dell'UE come progetto politico e del futuro incondizionato dell'Albania in essa. Questo è in netto contrasto con Aleksandar Vučić, che si occupa di questioni di stabilità ma è ambiguo al meglio riguardo alle intenzioni dell'UE della Serbia e non si allinea con la politica estera dell'UE. Rama appare, quindi, come il miglior studente dei Balcani occidentali nella classe dell'allargamento dell'UE.</p>\n<p>Rama ha catturato con successo l'immaginazione dell'UE come un leader carismatico e capace. Questo era anche vero una volta per Vučić stesso, Milorad Dodik della Republika Srpska e l'ex Primo Ministro macedone Nikola Gruevski. Attraverso i suoi atteggiamenti pro-occidentali; il suo sostegno incrollabile ai processi di integrazione della NATO e dell'UE dell'Albania; la sua capacità di difendersi da dispute bilaterali regionali; e la sua sicurezza “stabilocratica”, l'UE si sente a suo agio nel fare affidamento su di lui come un alleato stretto i cui deficit democratici può permettersi di ignorare. La possibilità che emerga un'alternativa politica in Albania al momento è piuttosto scarsa. Questo potrebbe portare a risultati peggiori per la disperata ricerca di stabilità regionale da parte dell'UE.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Un messaggio dal futuro</strong></p>\n<p>Agli occhi dell'UE, Rama generalmente non rappresenta una minaccia. È carismatico e affidabile e, a differenza di Vučić e Dodik, non trae dalla pericolosa influenza illiberale dell'Ungheria. Invece, serve pragmaticamente gli interessi di altri leader illiberali meno preoccupanti e più accettabili, come l'Italia.</p>\n<p>Più in profondità, tuttavia, la determinazione dell'UE a nutrire il sistema stabilocratico e semi-autoritario dell'Albania potrebbe avere conseguenze gravi. Consentire a Rama e alla sua cricca di proseguire le loro attività senza controllo; non stabilire confini chiari al regresso democratico e all'erosione dello stato di diritto; e chiudere un occhio su chiare violazioni dei diritti umani a casa – tutto per il bene della geopolitica – potrebbe vedere la sua leadership evolvere in un problema pericoloso per l'Unione nelle giuste condizioni. Rama è, soprattutto, un camaleonte politico.</p>\n<p>Il premier albanese non è certamente il tipo di nazionalista accanito che gioca eccessivamente con il terrorismo psicologico tra la popolazione, a differenza delle pratiche narrative che sono sicuramente più frequenti in Vučić. Ma la sua buona relazione con il presidente serbo rivela che il loro denominatore comune non è la loro ideologia – se ne hanno una – ma il loro desiderio sottostante di preservare il potere a tutti i costi.</p>\n<p>Questo non è solo un avvertimento per la CE o per gli stati membri, ma anche, e soprattutto, per giornalisti, accademici, analisti e osservatori che, più spesso di quanto non si pensi, non includono Rama nell'elenco degli autocrati regionali. Nel complesso, sembrano “biancare” le politiche di un intrattenitore che sta minando quotidianamente i valori fondamentali dell'UE.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Alejandro Esteso Pérez</strong> è un politologo e ricercatore specializzato in allargamento dell'UE e politica dei Balcani occidentali. È un Fellow 2023 del Balkans in Europe Policy Advisory Group (BiEPAG) e un docente esterno sulla politica contemporanea dei Balcani occidentali presso l'Università Complutense di Madrid (UCM). Attualmente sta perseguendo studi di dottorato presso l'Università di Graz in Austria ed è un Visiting Fellow presso l'Istituto EUROPEUM per la politica europea a Praga.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayuxp2zqdmeqre5bzog3p4chlk",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:37:40.131",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayuxp2zqpd7qrzwhklfzsjdsrs",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Le relazioni dell'Unione Europea con l'Albania sono spesso viste come estremamente positive. Questo è particolarmente vero se confrontato con i legami piuttosto problematici del blocco con altri stati nei Balcani occidentali. Nonostante ciò, trascurare le pratiche autocratiche presenti a Tirana potrebbe causare problemi in futuro.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"it",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:37:40.132",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Іллібералізм Еді Рами літає під радаром ЄС",
                key:"uid": string:"a3d1c161-3ad7-47c8-8fdf-daa156697404",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": null:null,
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayuxp2zqdmeqre5bzog3p4chlk",
                key:"createdAt": string:"2025-02-12T11:55:11.414",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayuxp2zqpd7qrzwhklfzsjdsrs",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": null:null,
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"uk",
                key:"updatedAt": null:null,
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Illiberalismus Edi Ramy létá pod radarem EU",
                key:"uid": string:"b210ad10-775e-4311-8563-50e6942ccc39",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Od roku 2013, kdy se dostal k moci, albánský premiér Edi Rama dohlíží na zmenšování a zhoršování občanského prostoru v Albánii a na její pomalý přechod k volební autokracii. Na rozdíl od jiných vůdců v západním Balkánu, jako jsou Aleksandar Vučić ze Srbska a Milorad Dodik z Republiky Srpské, kteří jsou obvykle považováni za učebnicové autokraty regionu, Rama svým otevřeně jednoznačným proevropským postojem a excentrickou charismou odvádí pozornost na mezinárodní úrovni od svých neliberálních prohřešků doma.</p>\n<p>Zatímco Albánie oficiálně zahájila vyjednávání o přístupu k EU před několika týdny, kosmeticky potvrzujícím bezpodmínečnou evropskou cestu země, její vůdce se zapojuje do podobných vzorců demokratické donucování a institucionálního uchvácení jako Vučić a Dodik. Nicméně, zájmy EU na zachování této aliance s Tiranou umožňují, aby tyto akce zůstaly v nejlepším případě bez povšimnutí a byly zlehčovány, kdykoli je to možné. To není jen trend, který je jasný mezi institucemi EU a členskými státy, ale také mezi mnoha pozorovateli, analytiky a odborníky.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Učeň autokrata</strong></p>\n<p>Albánie postupně klesá do autoritářské spirály, protože klíčové demokratické ukazatele ji nadále popisují jako <a href=\"https://freedomhouse.org/country/albania/freedom-world/2024\">\"částečně svobodnou\"</a> zemi. Soudy jsou vystaveny politickému tlaku a vlivu; nezávislost médií je omezená; korupce je rozšířená; nedůvěra občanů v demokratické instituce je vysoká; a opozice – jak na státní, tak na místní úrovni – je slabá a neorganizovaná. To platí do té míry, že někteří považují Albánii za de facto jednopartijní stát.</p>\n<p>Klíčovou roli v tomto úpadku hraje Edi Rama, který postrádá vážné vyzyvatele a dokázal marginalizovat agendy demokratizace a právního státu do znepokojivé míry. V rámci institucionálního a politického rámce, který brání jakémukoli pokusu o odpovědnost, Rama potlačil veřejný nesouhlas a dokonce přijal přítomnost organizovaného zločinu – s nímž <a href=\"https://balkaninsight.com/2024/06/26/albanian-businessman-bankrolling-fugitive-ex-deputy-pm-prosecutors-claim/\">byl obviněn, že sdílí výnosné cíle</a>.</p>\n<p>V oblasti přístupu k EU byl Rama umělecký a otevřený. Po mnoho let byla vnímána situace tak, že Albánie nese tíhu bulharského veta nad Severní Makedonií, s níž Evropská komise (EK) spojila Tiranu. V zásadě by Albánie a Severní Makedonie měly kráčet po cestě EU společně, bez ohledu na rozmary Sofie – rozhodnutí, které by mohlo mít smysl narativně. Nicméně, tento pohled byl nakonec obrácen vzhledem k tvrdohlavosti bulharského patu.</p>\n<p>Albánie byla <a href=\"https://www.euractiv.com/section/politics/news/albanias-eu-path-decoupled-from-north-macedonia-while-skopje-remains-in-limbo/\">uvolněna z tohoto břemene</a> v září 2024, když byla její nabídka oddělena od Skopje. V říjnu dokonce mohla zahájit oficiální vyjednávání o přístupu s <a href=\"https://www.consilium.europa.eu/en/meetings/international-ministerial-meetings/2024/10/15/\">otevřením kapitoly o základech</a>. Všechno se zdálo naznačovat, že Tirana plní své sliby a že z pohledu EU je makedonský míč pro Albánii cenově přijatelný. Vnímaný pokrok Tirany by mohl být použit k vytvoření iluze, že rozšíření EU je opět na správné cestě, nehledě na skutečné nedostatky.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Buď tyran, ale miluj EU</strong></p>\n<p>Instituce EU a členské státy sdílejí historii pragmatismu nad hodnotami, pokud jde o upřednostňování bilaterálních nebo multilaterálních vztahů s nečlenskými státy EU. Turecko, Ázerbájdžán a Tunisko jsou příklady vlád, se kterými EU uzavřela různé dohody týkající se energie nebo migrace – nehledě na záznamy těchto zemí v oblasti lidských práv a demokratických standardů.</p>\n<p>Interně však Brusel bojuje s tím, jak se vyrovnat s podobně autokratickým vedením, jako je Viktor Orbán z Maďarska, který nedodržuje hodnoty EU a může být tedy politicky ostrakizován, když není potrestán. Žádné dodávky ropy nebo mechanismus proti uprchlíkům nemohou koupit přijetí neliberální vlády EU ze strany EK a členských států. No, pokud tato vláda otevřeně nepodporuje suverenitu a legitimitu EU.</p>\n<p>Postava italské premiérky Giorgie Meloni je vynikajícím příkladem toho. I když patří k radikální pravici a v současnosti rozvíjí nejpravicovější politickou agendu za poslední desetiletí, <a href=\"https://www.theguardian.com/world/2023/aug/21/orphaned-by-decree-italy-same-sex-parents-react-losing-rights\">rozpouští práva</a> rodičů LGBTIQ+ a <a href=\"https://www.politico.eu/article/giorgia-meloni-street-protest-crackdown-concerns-growing-repression-italy-security-bill-climate-activists/\">potlačuje mírové protesty</a>, brání EU. Tento vykupující faktor jí umožňuje, aby nebyla považována za paria. Prezidentka EK Ursula von der Leyen <a href=\"https://www.euronews.com/2024/05/23/von-der-leyen-doubles-down-on-deal-with-giorgia-meloni\">to sama jasně uvedla</a>.</p>\n<p>Edi Rama dlouho následoval Meloniho model. Samozřejmě, že to platilo i předtím, než se Meloni sama dostala k moci. Pro EU, a zejména pro členské státy, albánský premiér nabízí dvojí výhodu. Nabízí jednoduchost \"stabilokrata\" ze západního Balkánu, protože vládne zemi, která v podstatě postrádá opozici, zatímco je také vášnivým podporovatelem EU jako politického projektu a bezpodmínečné budoucnosti Albánie v ní. To je v ostrém kontrastu s Aleksandarem Vučićem, který sice zajišťuje stabilitu, ale je v nejlepším případě nejednoznačný ohledně záměrů Srbska v EU a neodpovídá zahraniční politice EU. Rama se tedy jeví jako nejlepší student západního Balkánu v učebně rozšíření EU.</p>\n<p>Rama úspěšně uchvátil představivost EU jako charismatický a schopný vůdce. To platilo také pro samotného Vučiće, Milorada Dodika z Republiky Srpské a bývalého makedonského premiéra Nikolu Gruevského. Díky svým prozápadním postojům; neochvějné podpoře integračních procesů Albánie do NATO a EU; schopnosti odvrátit regionální bilaterální spory; a jeho \"stabilokratické\" bezpečnosti se EU cítí pohodlně spoléhat na něj jako na blízkého spojence, jehož demokratické nedostatky si může dovolit ignorovat. Šance na vznik politické alternativy v Albánii je v současnosti spíše chabá. To by mohlo znamenat, že se věci pro EU v její zoufalé snaze o regionální stabilitu zhorší.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Poselství z budoucnosti</strong></p>\n<p>V očích EU Rama obecně nepředstavuje hrozbu. Je charismatický a spolehlivý a na rozdíl od Vučiće a Dodika nečerpá z nebezpečného neliberálního vlivu Maďarska. Místo toho pragmaticky slouží zájmům jiných méně znepokojivých a přijatelnějších neliberálních vůdců, jako je Itálie.</p>\n<p>Hlouběji však může mít odhodlání EU pěstovat stabilokratický a poloautoritářský systém Albánie vážné důsledky. Umožnění Ramovi a jeho kliky, aby se bez kontroly věnovali svému podnikání; nastavení žádných jasných hranic pro demokratické úpadky a eroze právního státu; a ignorování jasných porušování lidských práv doma – to vše pro geopolitiku – by mohlo vést k tomu, že se jeho vedení za správných podmínek vyvine v nebezpečný problém pro Unii. Rama je především politický chameleon.</p>\n<p>Albánský premiér rozhodně není tím typem horlivého nacionalisty, který by nadměrně manipuloval s strachem mezi obyvatelstvem, na rozdíl od narativních praktik, které jsou rozhodně častější u Vučiće. Ale jeho dobrý vztah s srbským prezidentem odhaluje, že jejich společným jmenovatelem není jejich ideologie – pokud nějakou mají – ale jejich základní touha uchovat moc za každou cenu.</p>\n<p>Toto není jen varování pro EK nebo členské státy, ale také, a především, pro novináře, akademiky, analytiky a pozorovatele, kteří častěji než ne opomíjejí zahrnout Ramu na seznam regionálních autokratů. Celkově se zdá, že bělí politiky showmana, který denně podkopává základní hodnoty EU.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Alejandro Esteso Pérez</strong> je politolog a výzkumník specializující se na rozšíření EU a politiku západního Balkánu. Je stipendistou roku 2023 v skupině pro poradenství v oblasti politiky Balkánů v Evropě (BiEPAG) a externím lektorem současné politiky západního Balkánu na Complutense University of Madrid (UCM). V současnosti se věnuje doktorské studiu na Univerzitě v Grazu v Rakousku a je hostujícím stipendistou na institutu EUROPEUM pro evropskou politiku v Praze.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayuxp2zqdmeqre5bzog3p4chlk",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:36:47.65",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayuxp2zqpd7qrzwhklfzsjdsrs",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Vztahy Evropské unie s Albánií jsou často vnímány jako převážně pozitivní. To platí zejména ve srovnání s poměrně problematickými vazbami bloku s jinými státy na Západním Balkánu. I přes to by přehlížení autokratických praktik přítomných v Tiraně mohlo v budoucnu způsobit problémy.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"cs",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:37:02.568",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"L'illibéralisme d'Edi Rama passe inaperçu sous le radar de l'UE",
                key:"uid": string:"b66673ee-6192-4bc2-aee4-a885705a85e7",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Au pouvoir sans interruption depuis 2013, le Premier ministre albanais Edi Rama a supervisé le rétrécissement et la détérioration de l'espace civique en Albanie et sa lente transition vers une autocratie électorale. Contrairement à d'autres dirigeants des Balkans occidentaux, tels que l'Alexandar Vučić de Serbie et le Milorad Dodik de la République serbe, qui sont généralement considérés comme les autocrates typiques de la région, l'attitude pro-européenne ouvertement sans ambiguïté de Rama et son charisme excentrique ont détourné l'attention au niveau international de ses méfaits illibéraux à domicile.</p>\n<p>Bien que l'Albanie ait officiellement lancé les négociations d'adhésion à l'UE il y a quelques semaines, réaffirmant de manière cosmétique le chemin européen inconditionnel du pays, son dirigeant s'engage dans des schémas similaires de coercition démocratique et de capture institutionnelle que Vučić et Dodik. Cependant, les intérêts bien compris de l'UE à préserver cette alliance avec Tirana permettent à ces actions de passer inaperçues au mieux, et d'être minimisées chaque fois que possible. Ce n'est pas seulement une tendance qui est claire parmi les institutions de l'UE et les États membres, mais aussi parmi de nombreux observateurs, analystes et experts.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>L'apprenti autocrate</strong></p>\n<p>L'Albanie tombe progressivement dans la spirale autoritaire alors que des indicateurs démocratiques clés continuent de la décrire comme un <a href=\"https://freedomhouse.org/country/albania/freedom-world/2024\">\"pays partiellement libre\"</a>. Les tribunaux sont soumis à la pression et à l'influence politiques ; l'indépendance des médias est limitée ; la corruption est omniprésente ; la méfiance des citoyens envers les institutions démocratiques est élevée ; et l'opposition – tant au niveau national que local – est faible et désorganisée. Cela est vrai au point que certains considèrent l'Albanie comme un État de facto à parti unique.</p>\n<p>Clé de ce déclin est le rôle d'Edi Rama, qui manque de véritables challengers et a pu marginaliser les agendas de démocratisation et de l'état de droit à un degré inquiétant. Dans un cadre institutionnel et politique qui freine toute tentative de responsabilité, Rama a écrasé le dissentiment public et a même accepté la présence de la criminalité organisée – avec qui <a href=\"https://balkaninsight.com/2024/06/26/albanian-businessman-bankrolling-fugitive-ex-deputy-pm-prosecutors-claim/\">il a été accusé de partager des objectifs lucratifs</a>.</p>\n<p>Dans le domaine de l'adhésion à l'UE, Rama a été habile et franc. La perception pendant des années était que l'Albanie subissait le poids du veto bulgare sur la Macédoine du Nord, avec laquelle la Commission européenne (CE) avait couplé Tirana. En principe, l'Albanie et la Macédoine du Nord emprunteraient ensemble la route de l'UE, indépendamment des caprices de Sofia – une décision qui pourrait avoir du sens narrativement. Cependant, cette perspective a finalement été inversée compte tenu de l'entêtement de l'impasse bulgare.</p>\n<p>L'Albanie a été <a href=\"https://www.euractiv.com/section/politics/news/albanias-eu-path-decoupled-from-north-macedonia-while-skopje-remains-in-limbo/\">libérée de ce fardeau</a> en septembre 2024 alors que sa candidature était découplée de celle de Skopje. En octobre, elle a même pu lancer des négociations officielles d'adhésion avec <a href=\"https://www.consilium.europa.eu/en/meetings/international-ministerial-meetings/2024/10/15/\">l'ouverture du cluster de chapitres sur les fondamentaux</a>. Tout semblait indiquer que Tirana tenait ses promesses et que, de l'avis de l'UE, la balle macédonienne était une charge acceptable à abandonner pour le bien de l'Albanie. Les progrès perçus de Tirana pourraient être utilisés pour créer l'illusion que l'élargissement de l'UE était de nouveau sur les rails, peu importe les lacunes réelles.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Sois un tyran, mais aime l'UE</strong></p>\n<p>Les institutions de l'UE et les États membres partagent une histoire de pragmatisme sur les valeurs lorsqu'il s'agit de prioriser les relations bilatérales ou multilatérales avec des États non membres de l'UE. La Turquie, l'Azerbaïdjan et la Tunisie sont des exemples de gouvernements avec lesquels l'UE a conclu divers accords impliquant l'énergie ou la migration – peu importe les antécédents des pays en matière de droits de l'homme et de normes démocratiques.</p>\n<p>En interne, cependant, Bruxelles peine à composer avec un leadership tout aussi autocratique comme celui de Viktor Orbán en Hongrie, qui ne respecte pas les valeurs de l'UE et peut donc être ostracisé politiquement lorsqu'il n'est pas puni. Aucun approvisionnement en pétrole ou mécanisme anti-réfugiés ne peut acheter l'acceptation par la CE et les États membres d'un gouvernement illibéral de l'UE. Eh bien, à moins que ce gouvernement ne soutienne ouvertement la souveraineté et la légitimité de l'UE.</p>\n<p>La figure de la Première ministre italienne Giorgia Meloni est un exemple parfait de cela. Bien qu'elle appartienne à l'extrême droite et qu'elle déploie actuellement l'agenda politique le plus à droite depuis des décennies, <a href=\"https://www.theguardian.com/world/2023/aug/21/orphaned-by-decree-italy-same-sex-parents-react-losing-rights\">démantelant les droits</a> des parents LGBTIQ+ et <a href=\"https://www.politico.eu/article/giorgia-meloni-street-protest-crackdown-concerns-growing-repression-italy-security-bill-climate-activists/\">réprimant les manifestations pacifiques</a>, elle défend l'UE. Ce facteur rédempteur lui permet de ne pas être traitée comme une paria. La présidente de la CE, Ursula von der Leyen, a elle-même <a href=\"https://www.euronews.com/2024/05/23/von-der-leyen-doubles-down-on-deal-with-giorgia-meloni\">rendu cela crystal clear</a>.</p>\n<p>Edi Rama a longtemps suivi le modèle de Meloni. Bien sûr, cela a été vrai même avant que Meloni elle-même n'accède au pouvoir. Pour l'UE, et particulièrement pour les États membres, le Premier ministre albanais offre un double avantage. Il offre la simplicité d'un \"stabilocrate\" des Balkans occidentaux, car il gouverne un pays qui manque essentiellement d'opposition, tout en étant également un fervent supporter de l'UE en tant que projet politique et de l'avenir inconditionnel de l'Albanie dans celle-ci. Cela contraste fortement avec Aleksandar Vučić, qui assure la stabilité mais est au mieux ambigu quant aux intentions de l'UE de la Serbie et ne s'aligne pas sur la politique étrangère de l'UE. Rama apparaît donc comme le meilleur élève des Balkans occidentaux dans la classe d'élargissement de l'UE.</p>\n<p>Rama a réussi à capturer l'imagination de l'UE en tant que leader charismatique et capable. Cela a également été vrai autrefois pour Vučić lui-même, Milorad Dodik de la République serbe et l'ancien Premier ministre macédonien Nikola Gruevski. Grâce à ses attitudes pro-occidentales ; son soutien indéfectible aux processus d'intégration de l'Albanie à l'OTAN et à l'UE ; sa capacité à écarter les disputes bilatérales régionales ; et sa sécurité \"stabilocratique\", l'UE se sent à l'aise de compter sur lui en tant qu'allié proche dont elle peut se permettre d'ignorer les déficits démocratiques. La chance qu'une alternative politique émerge en Albanie à l'heure actuelle est plutôt faible. Cela pourrait voir les choses se retourner contre la quête désespérée de l'UE pour la stabilité régionale.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Un message du futur</strong></p>\n<p>Aux yeux de l'UE, Rama ne représente généralement pas une menace. Il est charismatique et fiable et, contrairement à Vučić et Dodik, il ne puise pas dans l'influence illibérale dangereuse de la Hongrie. Au lieu de cela, il sert pragmatiquement les intérêts d'autres dirigeants illibéraux moins préoccupants et plus acceptables, comme l'Italie.</p>\n<p>Plus profondément, cependant, la détermination de l'UE à nourrir le système stabilocratique et semi-autocratique de l'Albanie pourrait avoir de graves conséquences. Permettre à Rama et à sa clique de poursuivre leurs affaires sans contrôle ; ne pas établir de limites claires à la régression démocratique et à l'érosion de l'état de droit ; et fermer les yeux sur des violations claires des droits de l'homme à domicile – tout cela pour des raisons géopolitiques – pourrait voir son leadership évoluer en un problème dangereux pour l'Union dans les bonnes conditions. Rama est, avant tout, un caméléon politique.</p>\n<p>Le Premier ministre albanais n'est certainement pas le genre de nationaliste avide qui joue excessivement avec la peur parmi la population, contrairement aux pratiques narratives qui sont définitivement plus fréquentes chez Vučić. Mais sa bonne relation avec le président serbe révèle que leur dénominateur commun n'est pas leur idéologie – s'ils en ont une – mais leur désir sous-jacent de préserver le pouvoir à tout prix.</p>\n<p>Ceci n'est pas seulement un avertissement pour la CE ou les États membres, mais aussi, et surtout, pour les journalistes, les universitaires, les analystes et les observateurs qui, plus souvent qu'autrement, omettent d'inclure Rama sur la liste des autocrates régionaux. Dans l'ensemble, ils semblent blanchir les politiques d'un showman qui sape quotidiennement les valeurs fondamentales de l'UE.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Alejandro Esteso Pérez</strong> est un politologue et chercheur spécialisé dans l'élargissement de l'UE et la politique des Balkans occidentaux. Il est boursier 2023 au Balkans in Europe Policy Advisory Group (BiEPAG) et enseignant externe sur la politique contemporaine des Balkans occidentaux à l'Université Complutense de Madrid (UCM). Il poursuit actuellement des études doctorales à l'Université de Graz en Autriche et est chercheur invité à l'Institut EUROPEUM pour la politique européenne à Prague.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayuxp2zqdmeqre5bzog3p4chlk",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:53:39.093",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayuxp2zqpd7qrzwhklfzsjdsrs",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Les relations de l'Union européenne avec l'Albanie sont souvent considérées comme extrêmement positives. Cela est particulièrement vrai par rapport aux liens plutôt troublés du bloc avec d'autres États des Balkans occidentaux. Malgré cela, ignorer les pratiques autocratiques présentes à Tirana pourrait causer des problèmes à l'avenir.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"fr",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:53:39.094",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Иллиберализм Эди Рамы пролетает под радаром ЕС",
                key:"uid": string:"c231ce55-10d1-434d-b9bd-904346442525",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": null:null,
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayuxp2zqdmeqre5bzog3p4chlk",
                key:"createdAt": string:"2025-02-12T11:55:34.273",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayuxp2zqpd7qrzwhklfzsjdsrs",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": null:null,
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"ru",
                key:"updatedAt": null:null,
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Илибарлизам Едија Раме пролази испод радара ЕУ",
                key:"uid": string:"dd968239-031e-429f-ac86-429160717a8b",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": null:null,
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayuxp2zqdmeqre5bzog3p4chlk",
                key:"createdAt": string:"2025-02-17T07:24:45.953",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayuxp2zqpd7qrzwhklfzsjdsrs",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": null:null,
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"sr",
                key:"updatedAt": null:null,
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Edi Raman epäliberalismi lentää EU:n radarilta.",
                key:"uid": string:"de4f68d0-0927-4e6d-82e0-34e2ddaf401f",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Vuodesta 2013 lähtien keskeytymättömässä vallassa ollut Albanian pääministeri Edi Rama on valvonut Albanian kansalaisalueen kutistumista ja rappeutumista sekä sen hidasta siirtymistä vaalidiktatuuriin. Toisin kuin muut Länsi-Balkanin johtajat, kuten Serbian Aleksandar Vučić ja Republika Srpskan Milorad Dodik, joita yleensä pidetään alueen oppikirjadiktatuureina, Ramaan avoimen epäselvä pro-eurooppalainen asenne ja eksoottinen karisma ovat ohjanneet kansainvälistä huomiota pois hänen epäliberaaleista väärinkäytöksistään kotimaassa.</p>\n<p>Vaikka Albania virallisesti aloitti EU-jäsenyysneuvottelut muutama viikko sitten, vahvistaen kosmeettisesti maan ehdotonta eurooppalaista polkua, sen johtaja harjoittaa samankaltaisia demokraattisen pakottamisen ja institutionaalisen kaappaamisen malleja kuin Vučić ja Dodik. Kuitenkin EU:n etu säilyttää tämä liitto Tiranan kanssa mahdollistaa näiden toimien jäämisen huomaamatta parhaimmillaan ja vähätellyksi aina kun mahdollista. Tämä ei ole vain suuntaus, joka on selvä EU:n instituutioissa ja jäsenvaltioissa, vaan myös monien tarkkailijoiden, analyytikoiden ja asiantuntijoiden keskuudessa.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Diktatuurin oppipoika</strong></p>\n<p>Albania on vähitellen putoamassa autoritaariseen spiraliin, kun keskeiset demokraattiset indikaattorit kuvaavat sitä <a href=\"https://freedomhouse.org/country/albania/freedom-world/2024\">\"osittain vapaana\"</a> maana. Tuomioistuimet ovat poliittisen paineen ja vaikutuksen alaisia; median riippumattomuus on rajallista; korruptio on laajalle levinnyttä; kansalaisten epäluottamus demokraattisiin instituutioihin on korkea; ja oppositio – sekä valtion että paikallisella tasolla – on heikko ja hajanaista. Tämä on totta siinä määrin, että jotkut pitävät Albaniaa de facto yhden puolueen valtiona.</p>\n<p>Keskeinen tekijä tässä rappeutumisessa on Edi Ramaan rooli, jolla ei ole vakavia haastajia ja joka on pystynyt marginalisoimaan demokratian ja oikeusvaltion agendoja huolestuttavassa määrin. Institutionaalisessa ja poliittisessa kehyksessä, joka rajoittaa minkäänlaista vastuullisuutta, Rama on murskannut julkisen dissentin ja jopa hyväksynyt järjestäytyneen rikollisuuden läsnäolon – jonka kanssa <a href=\"https://balkaninsight.com/2024/06/26/albanian-businessman-bankrolling-fugitive-ex-deputy-pm-prosecutors-claim/\">häntä on syytetty yhteisten tuottoisten tavoitteiden jakamisesta</a>.</p>\n<p>EU-jäsenyyden kentällä Rama on ollut taitava ja suora. Vuodesta toiseen on ollut käsitys, että Albania kantaa Bulgarian veto-oikeuden taakkaa Pohjois-Makedonian suhteen, jonka kanssa Euroopan komissio (EK) oli yhdistänyt Tiranan. Periaatteessa Albania ja Pohjois-Makedonia kulkisivat EU-tietä yhdessä riippumatta Sofian mielihaluista – päätös, joka voisi narratiivisesti olla järkevä. Kuitenkin tämä näkemys kääntyi lopulta Bulgarian umpikuja huomioon ottaen.</p>\n<p>Albania <a href=\"https://www.euractiv.com/section/politics/news/albanias-eu-path-decoupled-from-north-macedonia-while-skopje-remains-in-limbo/\">vapautettiin tästä taakasta</a> syyskuussa 2024, kun sen tarjous irrotettiin Skopjen tarjouksesta. Lokakuussa se pystyi jopa aloittamaan viralliset jäsenyysneuvottelut <a href=\"https://www.consilium.europa.eu/en/meetings/international-ministerial-meetings/2024/10/15/\">perusasioiden lukualueen avaamisen</a> myötä. Kaikki näytti viittaavan siihen, että Tirana piti lupauksensa ja että EU:n näkökulmasta Makedonian pallo oli Albanian hyväksi pudotettavissa. Tiranan koettu edistyminen voitaisiin käyttää luomaan illuusio siitä, että EU:n laajentuminen oli jälleen raiteillaan, unohtamatta todellisia puutteita.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Ole tyranni, mutta rakasta EU:ta</strong></p>\n<p>EU:n instituutiot ja jäsenvaltiot jakavat historian pragmatismista arvojen yli, kun on kyse kahdenvälisistä tai monenvälisistä suhteista EU:n ulkopuolisiin valtioihin. Turkki, Azerbaidžan ja Tunisia ovat esimerkkejä hallituksista, joiden kanssa EU on solminut erilaisia sopimuksia, jotka liittyvät energiaan tai maahanmuuttoon – unohtamatta maiden ihmisoikeus- ja demokraattisten standardien historiaa.</p>\n<p>Sisäisesti kuitenkin Bryssel kamppailee hyväksyäkseen samankaltaista autoritaarista johtajuutta kuin Unkarin Viktor Orbán, joka ei noudata EU:n arvoja ja voi siten joutua poliittiseen eristykseen, ellei häntä rangaista. Mikään öljytoimitus tai pakolaisvastainen mekanismi ei voi ostaa EK:n ja jäsenvaltioiden hyväksyntää epäliberaalille EU-hallitukselle. No, ellei tämä hallitus avoimesti tue EU:n suvereniteettia ja legitiimiyttä.</p>\n<p>Italian pääministeri Giorgia Meloni on tästä erinomainen esimerkki. Vaikka hän kuuluu äärioikeistoon ja on tällä hetkellä avaamassa oikeistolaisinta poliittista agendaa vuosikymmeniin, <a href=\"https://www.theguardian.com/world/2023/aug/21/orphaned-by-decree-italy-same-sex-parents-react-losing-rights\">purkaen LGBTIQ+ vanhempien oikeuksia</a> ja <a href=\"https://www.politico.eu/article/giorgia-meloni-street-protest-crackdown-concerns-growing-repression-italy-security-bill-climate-activists/\">käsitellen rauhanomaista protestointia</a>, hän puolustaa EU:ta. Tämä pelastava tekijä mahdollistaa hänen olla kohtelias. EK:n puheenjohtaja Ursula von der Leyen on itse <a href=\"https://www.euronews.com/2024/05/23/von-der-leyen-doubles-down-on-deal-with-giorgia-meloni\">tehnyt tämän täysin selväksi</a>.</p>\n<p>Edi Rama on pitkään seurannut Melonin mallia. Tietenkin tämä on ollut totta jopa ennen kuin Meloni itse pääsi valtaan. EU:lle, ja erityisesti jäsenvaltioille, Albanian pääministeri tarjoaa kaksinkertaisen edun. Hän tarjoaa Länsi-Balkanin \"stabilokratin\" yksinkertaisuuden, sillä hän hallitsee maata, jossa käytännössä ei ole oppositiota, samalla kun hän on myös EU:n innokas kannattaja poliittisena hankkeena ja Albanian ehdottoman tulevaisuuden puolestapuhuja. Tämä on jyrkässä ristiriidassa Aleksandar Vučićin kanssa, joka kylläkin tarjoaa vakautta, mutta on parhaimmillaankin epäselvä Serbian EU-aikeista eikä sovi EU:n ulkopolitiikkaan. Rama näyttää siis olevan paras Länsi-Balkanin oppilas EU:n laajentumisen luokassa.</p>\n<p>Rama on onnistuneesti vanginnut EU:n mielikuvituksen karismaattisena ja kykenevänä johtajana. Tämä oli myös kerran totta Vučićista itsestään, Republika Srpskan Milorad Dodikista ja entisestä Pohjois-Makedonian pääministeristä Nikola Gruevskistä. Pro-lännen asenteidensa, horjumattoman tuen Albanian Naton ja EU:n integraatioprosesseille, kyvyn torjua alueellisia kahdenvälisiä riitoja ja hänen \"stabilitokraattisesta\" turvallisuudestaan johtuen EU tuntee olonsa mukavaksi luottaessaan häneen läheisenä liittolaisena, jonka demokraattisia puutteita se voi sallia itselleen. Mahdollisuus poliittisen vaihtoehdon syntymiseen Albaniassa tällä hetkellä on melko heikko. Tämä voisi johtaa siihen, että asiat menevät huonommin EU:n epätoivoisessa etsinnässä alueellista vakautta.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Viesti tulevaisuudesta</strong></p>\n<p>EU:n silmissä Rama ei yleensä muodosta uhkaa. Hän on karismaattinen ja luotettava, eikä toisin kuin Vučić ja Dodik, hän ei ammenna Unkarin vaarallisesta epäliberaalista vaikutuksesta. Sen sijaan hän palvelee pragmaattisesti muiden vähemmän huolestuttavien ja hyväksyttävämpien epäliberaalien johtajien etuja, kuten Italian.</p>\n<p>Kuitenkin syvemmällä EU:n päättäväisyys vaalia Albanian stabilitokraattista ja puolivaltioista järjestelmää voisi johtaa vakaviin seurauksiin. Antamalla Ramaan ja hänen klikkinsä toimia vapaasti; asettamatta selkeitä rajoja demokraattiselle taantumalle ja oikeusvaltion rappeutumiselle; ja sulkemalla silmänsä selkeiltä ihmisoikeusloukkauksilta kotimaassa – kaikki geopoliittisten etujen vuoksi – voisi nähdä hänen johtajuutensa kehittyvän vaaralliseksi ongelmaksi unionille oikeissa olosuhteissa. Rama on ennen kaikkea poliittinen kameleontti.</p>\n<p>Albanian pääministeri ei todellakaan ole sellainen innokas nationalistinen, joka liikaa leikkii pelolla väestön keskuudessa, toisin kuin narratiiviset käytännöt, jotka ovat ehdottomasti yleisempiä Vučićilla. Mutta hänen hyvät suhteensa Serbian presidenttiin paljastavat, että heidän yhteinen nimittäjänsä ei ole heidän ideologiansa – jos heillä on sellaista lainkaan – vaan heidän perimmäinen halunsa säilyttää valta hinnalla millä hyvänsä.</p>\n<p>Tämä ei ole vain varoitus EK:lle tai jäsenvaltioille, vaan myös, ja erityisesti, toimittajille, akateemikoille, analyytikoille ja tarkkailijoille, jotka useimmiten unohtavat sisällyttää Ramaan alueellisten diktaattorien listalle. Kaiken kaikkiaan he näyttävät valkaisevan esityksiä, jotka rapauttavat päivittäin EU:n ydinarvoja.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Alejandro Esteso Pérez</strong> on poliittinen tutkija ja tutkija, joka erikoistuu EU:n laajentumiseen ja Länsi-Balkanin politiikkaan. Hän on vuoden 2023 Fellow Balkans in Europe Policy Advisory Groupissa (BiEPAG) ja ulkopuolinen luennoitsija nykyaikaisesta Länsi-Balkanin politiikasta Madridin Complutense-yliopistossa (UCM). Hän on parhaillaan suorittamassa tohtoriopintoja Itävallan Grazin yliopistossa ja on vieraileva tutkija EUROPEUM-instituutissa Euroopan politiikassa Prahassa.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayuxp2zqdmeqre5bzog3p4chlk",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:00:14.033",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayuxp2zqpd7qrzwhklfzsjdsrs",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Euroopan unionin suhteet Albaniaan nähdään usein ylivoimaisesti myönteisinä. Tämä pätee erityisesti verrattuna blokkien melko ongelmallisiin suhteisiin muihin Länsi-Balkanin valtioihin. Huolimatta tästä, Tiranan autoritaaristen käytäntöjen ohittaminen voisi aiheuttaa ongelmia tulevaisuudessa.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"fi",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:01:01.819",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Iliberalismul lui Edi Rama zboară sub radarul UE",
                key:"uid": string:"df6f1340-3cff-4333-9405-aff8b25a63a0",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>În putere neîntreruptă din 2013, prim-ministrul albanez Edi Rama a supravegheat micșorarea și deteriorarea spațiului civic din Albania și tranziția sa lentă către o autocrație electorală. Spre deosebire de alți lideri din Balcanii de Vest, cum ar fi Aleksandar Vučić din Serbia și Milorad Dodik din Republika Srpska, care sunt de obicei tratați ca autocrați tipici ai regiunii, atitudinea pro-europeană deschisă și carisma sa eccentrică a deviat atenția la nivel internațional de la faptele sale iliberale de acasă.</p>\n<p>În timp ce Albania a lansat oficial negocierile de aderare la UE acum câteva săptămâni, reafirmând cosmetic calea europeană necondiționată a țării, liderul său se angajează în modele similare de coercitie democratică și capturare instituțională ca Vučić și Dodik. Cu toate acestea, interesele consolidate ale UE în păstrarea acestei alianțe cu Tirana permit ca aceste acțiuni să treacă neobservate, în cel mai bun caz, și să fie minimalizate ori de câte ori este posibil. Aceasta nu este doar o tendință clară printre instituțiile UE și statele membre, ci și printre mulți observatori, analiști și experți.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Ucenicul autocratului</strong></p>\n<p>Albania cade treptat în spirala autoritară, pe măsură ce indicatorii cheie ai democrației continuă să o descrie ca o <a href=\"https://freedomhouse.org/country/albania/freedom-world/2024\">\"țară parțial liberă\"</a>. Instanțele sunt supuse presiunii și influenței politice; independența mass-media este limitată; corupția este omniprezentă; neîncrederea cetățenilor în instituțiile democratice este ridicată; iar opoziția – atât la nivel de stat, cât și local – este slabă și dezorganizată. Acest lucru este adevărat până la punctul în care unii consideră Albania un stat de facto cu un singur partid.</p>\n<p>Cheia acestei declin este rolul lui Edi Rama, care nu are challengeri serioși și a reușit să marginalizeze agendele de democratizare și stat de drept într-o măsură îngrijorătoare. Într-un cadru instituțional și politic care limitează orice încercare de responsabilitate, Rama a zdrobit dissentul public și a acceptat chiar prezența crimei organizate – cu care <a href=\"https://balkaninsight.com/2024/06/26/albanian-businessman-bankrolling-fugitive-ex-deputy-pm-prosecutors-claim/\">a fost acuzat că împărtășește scopuri lucrative</a>.</p>\n<p>În domeniul aderării la UE, Rama a fost abil și deschis. Percepția timp de ani de zile a fost că Albania suporta povara veto-ului Bulgariei asupra Macedoniei de Nord, cu care Comisia Europeană (CE) a asociat Tirana. În principiu, Albania și Macedonia de Nord ar urma să parcurgă împreună drumul UE, indiferent de capriciile Sofiei – o decizie care ar putea avea sens narativ. Cu toate acestea, această viziune a fost inversată în cele din urmă, având în vedere încăpățânarea impasului bulgar.</p>\n<p>Albania a fost <a href=\"https://www.euractiv.com/section/politics/news/albanias-eu-path-decoupled-from-north-macedonia-while-skopje-remains-in-limbo/\">eliberată de această povară</a> în septembrie 2024, când oferta sa a fost decuplată de cea a Skopje-ului. În octombrie, a fost chiar capabilă să lanseze negocieri oficiale de aderare cu <a href=\"https://www.consilium.europa.eu/en/meetings/international-ministerial-meetings/2024/10/15/\">deschiderea clusterului de capitole pe fundamente</a>. Totul părea să transmită că Tirana își respecta angajamentele și că, din perspectiva UE, mingea macedoneană era una accesibilă de lăsat pentru binele Albaniei. Progresul perceput al Tiranei ar putea fi folosit pentru a crea iluzia că extinderea UE era din nou pe drumul cel bun, fără a ține cont de deficiențele reale.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Fii un tiran, dar iubește UE</strong></p>\n<p>Instituțiile UE și statele membre împărtășesc o istorie a pragmatismului în detrimentul valorilor atunci când vine vorba de prioritizarea relațiilor bilaterale sau multilaterale cu state non-UE. Turcia, Azerbaidjanul și Tunisia sunt exemple de guverne cu care UE a încheiat diverse acorduri implicând energie sau migrație – fără a ține cont de istoricul țărilor în materie de drepturile omului și standarde democratice.</p>\n<p>Intern, însă, Bruxelles-ul se luptă să se împace cu o conducere similar autocratică precum cea a lui Viktor Orbán din Ungaria, care nu reușește să respecte valorile UE și poate astfel fi ostracizat politic atunci când nu este pedepsit. Niciun furnizor de petrol sau mecanism anti-refugiați nu poate cumpăra acceptarea de către CE și statele membre a unui guvern iliberal al UE. Ei bine, cu excepția cazului în care acest guvern susține deschis suveranitatea și legitimitatea UE.</p>\n<p>Figura prim-ministrului italian Giorgia Meloni este un exemplu principal în acest sens. Deși aparține extremei drepte și desfășoară în prezent cea mai de dreapta agendă politică din ultimele decenii, <a href=\"https://www.theguardian.com/world/2023/aug/21/orphaned-by-decree-italy-same-sex-parents-react-losing-rights\">desființând drepturile</a> părinților LGBTIQ+ și <a href=\"https://www.politico.eu/article/giorgia-meloni-street-protest-crackdown-concerns-growing-repression-italy-security-bill-climate-activists/\">reprimați protestele pașnice</a>, ea apără UE. Acest factor de răscumpărare îi permite să nu fie tratată ca o paria. Președintele CE, Ursula von der Leyen, însăși <a href=\"https://www.euronews.com/2024/05/23/von-der-leyen-doubles-down-on-deal-with-giorgia-meloni\">a făcut acest lucru foarte clar</a>.</p>\n<p>Edi Rama a urmat de mult modelul Meloni. Desigur, acest lucru a fost adevărat chiar înainte ca Meloni să ajungă la putere. Pentru UE, și în special pentru statele membre, prim-ministrul albanez oferă un avantaj dublu. El oferă simplitatea unui „stabilocrat” din Balcanii de Vest, deoarece guvernează o țară care, în esență, nu are opoziție, în timp ce este, de asemenea, un susținător fervent al UE ca proiect politic și al viitorului necondiționat al Albaniei în cadrul acesteia. Acest lucru este în contrast puternic cu Aleksandar Vučić, care oferă stabilitate, dar este ambiguu în cel mai bun caz în legătură cu intențiile Serbiei de a adera la UE și nu se aliniază cu politica externă a UE. Rama pare, prin urmare, să fie cel mai bun student din Balcanii de Vest în sala de clasă a extinderii UE.</p>\n<p>Rama a captat cu succes imaginația UE ca un lider carismatic și capabil. Acest lucru a fost, de asemenea, adevărat odată și despre Vučić, Milorad Dodik din Republika Srpska și fostul prim-ministru macedonean Nikola Gruevski. Prin atitudinile sale pro-vestice; sprijinul neclintit pentru procesele de integrare NATO și UE ale Albaniei; capacitatea de a respinge disputele bilaterale regionale; și securitatea sa „stabilocratică”, UE se simte confortabil să se bazeze pe el ca pe un aliat apropiat, a cărui deficiențe democratice își poate permite să le ignore. Șansa ca o alternativă politică să apară în Albania în prezent este destul de slabă. Acest lucru ar putea face ca lucrurile să se înrăutățească pentru căutarea disperată a UE pentru stabilitate regională.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Un mesaj din viitor</strong></p>\n<p>În ochii UE, Rama în general nu reprezintă o amenințare. Este carismatic și de încredere și, spre deosebire de Vučić și Dodik, nu se hrănește din influența iliberală periculoasă a Ungariei. În schimb, el servește pragmatic interesele altor lideri iliberali mai puțin îngrijorători și mai acceptabili, precum Italia.</p>\n<p>Mai adânc, însă, determinarea UE de a nutri sistemul stabilocratic și semi-autocratic al Albaniei ar putea avea consecințe severe. Permițându-i lui Rama și clicii sale să-și desfășoare afacerile fără control; stabilind limite clare pentru regresul democratic și pentru erodarea statului de drept; și închizând ochii la încălcările evidente ale drepturilor omului acasă – toate pentru binele geopoliticii – ar putea face ca conducerea sa să evolueze într-o problemă periculoasă pentru Uniune în condiții favorabile. Rama este, înainte de toate, un cameleon politic.</p>\n<p>Prim-ministrul albanez nu este cu siguranță genul de naționalist avid care joacă excesiv cu frica în rândul populației, spre deosebire de practicile narative care sunt cu siguranță mai frecvente la Vučić. Dar relația sa bună cu președintele sârbe dezvăluie că numitorul lor comun nu este ideologia lor – dacă au vreo ideologie – ci dorința lor profundă de a păstra puterea cu orice preț.</p>\n<p>Aceasta nu este doar un avertisment pentru CE sau statele membre, ci și, și mai ales, pentru jurnaliști, academicieni, analiști și observatori care, mai des decât nu, nu reușesc să-l includă pe Rama pe lista autocratilor regionali. În general, ei par să albească politicile unui showman care subminează zilnic valorile fundamentale ale UE.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Alejandro Esteso Pérez</strong> este un om de știință politic și cercetător specializat în extinderea UE și politica din Balcanii de Vest. Este un Fellow în 2023 la Grupul Consultativ pentru Politici Balkans in Europe (BiEPAG) și un lector extern pe politica contemporană din Balcanii de Vest la Universitatea Complutense din Madrid (UCM). În prezent, își desfășoară studiile doctorale la Universitatea din Graz, Austria, și este un Fellow Vizitator la Institutul EUROPEUM pentru Politica Europeană din Praga.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayuxp2zqdmeqre5bzog3p4chlk",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:03:56.697",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayuxp2zqpd7qrzwhklfzsjdsrs",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Relațiile Uniunii Europene cu Albania sunt adesea considerate copleșitor de pozitive. Acest lucru este cu atât mai adevărat când este comparat cu legăturile destul de problematice ale blocului cu alte state din Balcanii de Vest. Cu toate acestea, ignorarea practicilor autocratice prezente în Tirana ar putea cauza probleme în viitor.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"ro",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:05:33.179",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Illiberalizm Edi Ramy unika uwagi UE",
                key:"uid": string:"e0d76cb2-a0c3-4a67-9f4d-80442eff0a69",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Od 2013 roku, gdy Edi Rama sprawuje władzę, albański premier nadzoruje kurczenie się i pogarszanie przestrzeni obywatelskiej w Albanii oraz jej powolną transformację w autokrację wyborczą. W przeciwieństwie do innych liderów w Zachodnich Bałkanach, takich jak Aleksandar Vučić z Serbii i Milorad Dodik z Republiki Serbskiej, którzy zazwyczaj są traktowani jako podręcznikowe autokracje regionu, otwarte i jednoznaczne proeuropejskie nastawienie Ramy oraz jego ekscentryczny urok odwracają uwagę na poziomie międzynarodowym od jego illiberalnych przewinień w kraju.</p>\n<p>Chociaż Albania oficjalnie rozpoczęła negocjacje akcesyjne z UE kilka tygodni temu, kosmetycznie potwierdzając bezwarunkową europejską drogę kraju, jej lider angażuje się w podobne wzorce demokratycznej przymusowości i przechwytywania instytucji jak Vučić i Dodik. Jednakże, interesy UE w zachowaniu tego sojuszu z Tirana pozwalają na to, aby te działania były w najlepszym razie niezauważane, a w miarę możliwości bagatelizowane. To nie tylko trend, który jest wyraźny w instytucjach UE i państwach członkowskich, ale także wśród wielu obserwatorów, analityków i ekspertów.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Uczniak autokraty</strong></p>\n<p>Albania stopniowo opada w spiralę autorytaryzmu, ponieważ kluczowe wskaźniki demokratyczne wciąż opisują ją jako <a href=\"https://freedomhouse.org/country/albania/freedom-world/2024\">\"częściowo wolny\"</a> kraj. Sądy są poddawane presji i wpływom politycznym; niezależność mediów jest ograniczona; korupcja jest powszechna; zaufanie obywateli do instytucji demokratycznych jest wysokie; a opozycja – zarówno na poziomie państwowym, jak i lokalnym – jest słaba i zdezorganizowana. To prawda do tego stopnia, że niektórzy uważają Albanię za de facto państwo jednopartyjne.</p>\n<p>Kluczową rolą w tym upadku jest Edi Rama, który nie ma poważnych rywali i był w stanie zepchnąć agendy demokratyzacji i rządów prawa na niepokojący poziom. W ramach instytucjonalnego i politycznego kontekstu, który ogranicza wszelkie próby odpowiedzialności, Rama stłumił publiczny sprzeciw i nawet zaakceptował obecność zorganizowanej przestępczości – z którą <a href=\"https://balkaninsight.com/2024/06/26/albanian-businessman-bankrolling-fugitive-ex-deputy-pm-prosecutors-claim/\">został oskarżony o dzielenie się lukratywnymi celami</a>.</p>\n<p>W zakresie akcesji do UE, Rama był zręczny i otwarty. Przez lata postrzegano, że Albania ponosi ciężar weta Bułgarii wobec Macedonii Północnej, z którą Komisja Europejska (KE) połączyła Tirana. Zasadniczo Albania i Macedonia Północna miałyby iść razem drogą do UE, niezależnie od kaprysów Sofii – decyzja, która mogłaby mieć sens narracyjnie. Jednak ten pogląd ostatecznie został odwrócony, biorąc pod uwagę upór bułgarskiego impasu.</p>\n<p>Albania została <a href=\"https://www.euractiv.com/section/politics/news/albanias-eu-path-decoupled-from-north-macedonia-while-skopje-remains-in-limbo/\">uwolniona od tego ciężaru</a> we wrześniu 2024 roku, gdy jej oferta została odłączona od Skopje. W październiku udało jej się nawet rozpocząć oficjalne negocjacje akcesyjne z <a href=\"https://www.consilium.europa.eu/en/meetings/international-ministerial-meetings/2024/10/15/\">otwarciem klastru rozdziałów dotyczących podstaw</a>. Wszystko wydawało się sugerować, że Tirana realizuje swoje zobowiązania i że, w oczach UE, piłka macedońska była do zaakceptowania dla dobra Albanii. Postrzegany postęp Tirany mógł być wykorzystany do stworzenia iluzji, że rozszerzenie UE wróciło na właściwe tory, nie zważając na rzeczywiste niedociągnięcia.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Być tyranem, ale kochać UE</strong></p>\n<p>Instytucje UE i państwa członkowskie dzielą historię pragmatyzmu nad wartościami, gdy chodzi o priorytetowe traktowanie relacji bilateralnych lub multilateralnych z państwami spoza UE. Turcja, Azerbejdżan i Tunezja to przykłady rządów, z którymi UE zawarła różnorodne umowy dotyczące energii lub migracji – nie zważając na osiągnięcia tych krajów w zakresie praw człowieka i standardów demokratycznych.</p>\n<p>Wewnętrznie jednak Bruksela zmaga się z pogodzeniem się z podobnie autokratycznym przywództwem, jak Viktor Orbán z Węgier, który nie przestrzega wartości UE i może być zatem politycznie wykluczony, gdy nie jest karany. Żadne dostawy ropy ani mechanizmy antyuchodźcze nie mogą kupić akceptacji KE i państw członkowskich dla illiberalnego rządu UE. Cóż, chyba że ten rząd otwarcie wspiera suwerenność i legitymację UE.</p>\n<p>Postać włoskiej premier Giorgii Meloni jest doskonałym przykładem tego. Chociaż należy do skrajnej prawicy i obecnie rozwija najbardziej prawicową agendę polityczną od dziesięcioleci, <a href=\"https://www.theguardian.com/world/2023/aug/21/orphaned-by-decree-italy-same-sex-parents-react-losing-rights\">likwidując prawa</a> rodziców LGBTIQ+ i <a href=\"https://www.politico.eu/article/giorgia-meloni-street-protest-crackdown-concerns-growing-repression-italy-security-bill-climate-activists/\">tłumiąc pokojowe protesty</a>, broni UE. Ten czynnik ratujący pozwala jej nie być traktowaną jako paria. Prezydent KE Ursula von der Leyen sama <a href=\"https://www.euronews.com/2024/05/23/von-der-leyen-doubles-down-on-deal-with-giorgia-meloni\">wyraźnie to zaznaczyła</a>.</p>\n<p>Edi Rama od dłuższego czasu podążał za modelem Meloni. Oczywiście, to prawda nawet przed tym, jak Meloni sama doszła do władzy. Dla UE, a szczególnie dla państw członkowskich, albański premier oferuje podwójną korzyść. Oferuje prostotę \"stabilokrata\" z Zachodnich Bałkanów, ponieważ rządzi krajem, który zasadniczo nie ma opozycji, a jednocześnie jest gorącym zwolennikiem UE jako projektu politycznego oraz bezwarunkowej przyszłości Albanii w niej. To w wyraźnym kontraście do Aleksandara Vučića, który rzeczywiście dostarcza w kwestiach stabilności, ale jest co najwyżej niejednoznaczny w kwestii intencji Serbii wobec UE i nie zgadza się z polityką zagraniczną UE. Rama wydaje się zatem być najlepszym uczniem Zachodnich Bałkanów w klasie rozszerzenia UE.</p>\n<p>Rama skutecznie zdobył wyobraźnię UE jako charyzmatyczny i zdolny lider. To również kiedyś dotyczyło samego Vučića, Milorada Dodika z Republiki Serbskiej oraz byłego premiera Macedonii Nikola Gruevskiego. Dzięki swoim prozachodnim postawom; niezłomnemu wsparciu dla procesów integracyjnych Albanii w NATO i UE; zdolności do odpierania regionalnych sporów bilateralnych; oraz swojej \"stabilokratycznej\" bezpieczeństwie, UE czuje się komfortowo polegając na nim jako bliskim sojuszniku, którego deficyty demokratyczne może sobie pozwolić zignorować. Szansa na pojawienie się alternatywy politycznej w Albanii w tej chwili jest raczej mała. To mogłoby pogorszyć sytuację w desperackim dążeniu UE do regionalnej stabilności.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Wiadomość z przyszłości</strong></p>\n<p>W oczach UE, Rama generalnie nie stanowi zagrożenia. Jest charyzmatyczny i wiarygodny, a w przeciwieństwie do Vučića i Dodika, nie czerpie z niebezpiecznego illiberalnego wpływu Węgier. Zamiast tego pragmatycznie służy interesom innych mniej niepokojących i bardziej akceptowalnych illiberalnych liderów, jak Włochy.</p>\n<p>Jednak głębiej, determinacja UE w pielęgnowaniu stabilokratycznego i półautorytarnego systemu Albanii może mieć poważne konsekwencje. Pozwolenie Ramie i jego klikom na niekontrolowane działanie; nieustalanie jasnych granic dla regresu demokratycznego i erozji rządów prawa; oraz przymykanie oka na wyraźne naruszenia praw człowieka w kraju – wszystko to dla geopolitki – może sprawić, że jego przywództwo stanie się niebezpiecznym problemem dla Unii w odpowiednich warunkach. Rama jest przede wszystkim politycznym kameleonem.</p>\n<p>Albański premier z pewnością nie jest typem zapalnego nacjonalisty, który nadmiernie bawi się strachem wśród ludności, w przeciwieństwie do narracyjnych praktyk, które są zdecydowanie częstsze u Vučića. Ale jego dobre relacje z prezydentem Serbii ujawniają, że ich wspólnym mianownikiem nie jest ich ideologia – jeśli w ogóle mają jakąkolwiek – ale ich ukryta chęć do zachowania władzy za wszelką cenę.</p>\n<p>To nie tylko ostrzeżenie dla KE lub państw członkowskich, ale także, a przede wszystkim, dla dziennikarzy, akademików, analityków i obserwatorów, którzy, częściej niż rzadziej, nie uwzględniają Ramy na liście regionalnych autokratów. Ogólnie rzecz biorąc, wydaje się, że białe mydlenie polityki showmana, który codziennie podważa podstawowe wartości UE, jest ich wspólną cechą.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Alejandro Esteso Pérez</strong> jest politologiem i badaczem specjalizującym się w rozszerzeniu UE i polityce Zachodnich Bałkanów. Jest stypendystą 2023 roku w Grupie Doradczej ds. Polityki Bałkanów w Europie (BiEPAG) oraz wykładowcą zewnętrznym na temat współczesnej polityki Zachodnich Bałkanów na Uniwersytecie Complutense w Madrycie (UCM). Obecnie prowadzi studia doktoranckie na Uniwersytecie w Grazu w Austrii i jest stypendystą wizytującym w Instytucie EUROPEUM ds. Polityki Europejskiej w Pradze.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayuxp2zqdmeqre5bzog3p4chlk",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:09:03.903",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayuxp2zqpd7qrzwhklfzsjdsrs",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Relacje Unii Europejskiej z Albanią są często postrzegane jako przytłaczająco pozytywne. Jest to szczególnie prawdziwe w porównaniu do dość problematycznych powiązań bloku z innymi państwami na Bałkanach Zachodnich. Mimo to, ignorowanie autokratycznych praktyk obecnych w Tiranie może w przyszłości spowodować problemy.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"pl",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:09:23.617",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Illiberalizam Edija Rame leti ispod radara EU-a",
                key:"uid": string:"f25a1f5d-bb2b-4e42-9fd0-8b4bb2e6c6b1",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>U vlasti neprekidno od 2013. godine, albanski premijer Edi Rama nadzirao je smanjenje i pogoršanje građanskog prostora Albanije i njezinu sporu tranziciju u izbornu autokraciju. Za razliku od drugih vođa na Zapadnom Balkanu, poput Aleksandra Vučića iz Srbije i Milorada Dodika iz Republike Srpske, koji se obično tretiraju kao udžbenički autokrati regije, Ramina otvoreno nedvosmislena proeuropska stajališta i egzotična karizma skrenuli su pažnju na međunarodnoj razini s njegovih neliberalnih prekršaja kod kuće.</p>\n<p>Dok je Albanija službeno pokrenula pregovore o pristupanju EU prije nekoliko tjedana, kozmetički potvrđujući neuvjetovani europski put zemlje, njezin vođa se upušta u slične obrasce demokratske prisile i institucionalnog hvatanja kao Vučić i Dodik. Međutim, EU-ovi interesi u očuvanju ovog saveza s Tiranom omogućuju da te akcije prođu neprimijećene u najboljem slučaju, a umanjene kad god je to moguće. To nije samo trend koji je jasan među institucijama EU i državama članicama, već i među mnogim promatračima, analitičarima i stručnjacima.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Učenik autokrata</strong></p>\n<p>Albanija postupno pada u autoritarnu spiralu dok ključni demokratski pokazatelji nastavljaju opisivati zemlju kao <a href=\"https://freedomhouse.org/country/albania/freedom-world/2024\">\"djelomično slobodnu\"</a>. Sudovi su podložni političkom pritisku i utjecaju; neovisnost medija je ograničena; korupcija je sveprisutna; nepovjerenje građana u demokratske institucije je visoko; a oporba – kako na državnoj tako i na lokalnoj razini – je slaba i neorganizirana. To je točno do te mjere da neki smatraju Albaniju de facto jednopartijskom državom.</p>\n<p>Ključ ovog opadanja je uloga Edija Rame, koji nema ozbiljnih izazivača i uspio je marginalizirati agende demokratizacije i vladavine prava do zabrinjavajuće mjere. Unutar institucionalnog i političkog okvira koji ograničava bilo kakve pokušaje odgovornosti, Rama je slomio javni neslaganje i čak prihvatio prisutnost organiziranog kriminala – s kojim <a href=\"https://balkaninsight.com/2024/06/26/albanian-businessman-bankrolling-fugitive-ex-deputy-pm-prosecutors-claim/\">je optužen da dijeli unosne ciljeve</a>.</p>\n<p>U području pristupanja EU, Rama je bio vješt i otvoren. Percepcija je godinama bila da Albanija snosi teret bugarskog veta nad Sjevernom Makedonijom, s kojom je Europska komisija (EK) povezala Tiranu. U načelu, Albanija i Sjeverna Makedonija trebale su zajedno kročiti putem EU bez obzira na hirove Sofije – odluka koja bi mogla imati smisla narativno. Međutim, ovaj pogled je na kraju preokrenut s obzirom na tvrdoglavost bugarskog zastoja.</p>\n<p>Albanija je <a href=\"https://www.euractiv.com/section/politics/news/albanias-eu-path-decoupled-from-north-macedonia-while-skopje-remains-in-limbo/\">oslobođena ovog tereta</a> u rujnu 2024. kada je njezina ponuda odvojena od one Skoplja. U listopadu je čak uspjela pokrenuti službene pregovore o pristupanju s <a href=\"https://www.consilium.europa.eu/en/meetings/international-ministerial-meetings/2024/10/15/\">otvaranjem poglavlja o temeljima</a>. Sve je izgledalo kao da Tirana ispunjava svoje obveze i da je, prema stajalištu EU, makedonska lopta bila prihvatljiva za Albaniju. Perceptivni napredak Tirane mogao bi se iskoristiti za stvaranje iluzije da je proširenje EU ponovno na pravom putu, bez obzira na stvarne nedostatke.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Budite tiranin, ali volite EU</strong></p>\n<p>Institucije EU i države članice dijele povijest pragmatizma nad vrijednostima kada je u pitanju davanje prioriteta bilateralnim ili multilateralnim odnosima s državama izvan EU. Turska, Azerbejdžan i Tunis su primjeri vlada s kojima je EU sklopila raznolike sporazume koji uključuju energiju ili migraciju – bez obzira na dosadašnje rezultate tih zemalja u pogledu ljudskih prava i demokratskih standarda.</p>\n<p>Unutarnje, međutim, Bruxelles se bori da se pomiri s sličnim autokratskim vođstvom poput Viktor Orbána iz Mađarske, koji ne poštuje vrijednosti EU i stoga može biti politički ostraciziran kada ne bude kažnjen. Niti opskrba naftom niti mehanizam protiv izbjeglica ne mogu kupiti prihvaćanje EK i država članica neliberalne vlade EU. Pa, osim ako ta vlada otvoreno ne podržava suverenitet i legitimitet EU.</p>\n<p>Figuru talijanske premijerke Giorgie Meloni najbolje ilustrira ovaj primjer. Iako pripada radikalnoj desnici i trenutno razvija najdesniju političku agendu u desetljećima, <a href=\"https://www.theguardian.com/world/2023/aug/21/orphaned-by-decree-italy-same-sex-parents-react-losing-rights\">razbija prava</a> LGBTIQ+ roditelja i <a href=\"https://www.politico.eu/article/giorgia-meloni-street-protest-crackdown-concerns-growing-repression-italy-security-bill-climate-activists/\">sprovodi represiju nad mirnim prosvjedima</a>, ona brani EU. Ovaj otkupni faktor omogućuje joj da ne bude tretirana kao parija. Predsjednica EK Ursula von der Leyen sama <a href=\"https://www.euronews.com/2024/05/23/von-der-leyen-doubles-down-on-deal-with-giorgia-meloni\">je to jasno stavila do znanja</a>.</p>\n<p>Edi Rama već dugo slijedi Melonijev model. Naravno, to je bilo točno čak i prije nego što je Meloni došla na vlast. Za EU, a posebno za države članice, albanski premijer nudi dvostruku prednost. Nudi jednostavnost \"stabilokrata\" sa Zapadnog Balkana, jer upravlja zemljom koja u suštini nema oporbu, dok je također strastveni podržavatelj EU kao političkog projekta i Albanijine neuvjetovane budućnosti u njemu. To je u oštrom kontrastu s Aleksandrom Vučićem, koji isporučuje stabilnost, ali je u najboljem slučaju nejasan u vezi s namjerama Srbije prema EU i ne usklađuje se s vanjskom politikom EU. Rama se, stoga, čini najboljim studentom Zapadnog Balkana u učionici proširenja EU.</p>\n<p>Rama je uspješno osvojio maštu EU kao karizmatičan i sposoban vođa. To je također nekada bilo točno i za samog Vučića, Milorada Dodika iz Republike Srpske i bivšeg makedonskog premijera Nikolu Gruevskog. Kroz svoja prozapadna stajališta; nepokolebljivu podršku procesima integracije Albanije u NATO i EU; sposobnost da se odupre regionalnim bilateralnim sporovima; i svoju \"stabilokratsku\" sigurnost, EU se osjeća ugodno oslanjajući se na njega kao bliskog saveznika čije demokratske deficite može priuštiti ignorirati. Šansa da se politička alternativa pojavi u Albaniji trenutno je prilično slaba. To bi moglo dovesti do lošijih posljedica za očajničku potragu EU za regionalnom stabilnošću.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Poruka iz budućnosti</strong></p>\n<p>U očima EU, Rama općenito ne predstavlja prijetnju. On je karizmatičan i pouzdan i, za razliku od Vučića i Dodika, ne crpi iz opasnog neliberalnog utjecaja Mađarske. Umjesto toga, pragmatično služi interesima drugih manje zabrinjavajućih i prihvatljivijih neliberalnih vođa, poput Italije.</p>\n<p>Duboko, međutim, odlučnost EU da njeguje stabilokratski i poluautoritarnu sustav Albanije mogla bi imati ozbiljne posljedice. Dopustiti Rami i njegovoj kliki da nesmetano obavljaju svoje poslove; ne postavljati jasne granice demokratskom nazadovanju i eroziji vladavine prava; i zatvarati oči pred očitim kršenjima ljudskih prava kod kuće – sve u ime geopolitike – moglo bi dovesti do toga da se njegovo vođenje razvije u opasan problem za Uniju pod pravim uvjetima. Rama je, iznad svega, politički kameleon.</p>\n<p>Albanski premijer zasigurno nije vrsta strastvenog nacionalista koji previše igra na strahu među populacijom, za razliku od narativnih praksi koje su definitivno češće kod Vučića. No, njegov dobar odnos s srpskim predsjednikom otkriva da njihov zajednički nazivnik nije njihova ideologija – ako je uopće imaju – već njihova temeljna želja da očuvaju vlast po svaku cijenu.</p>\n<p>To nije samo upozorenje EK ili državama članicama, već i, a posebno, novinarima, akademicima, analitičarima i promatračima koji, češće nego ne, ne uključuju Ramu na popis regionalnih autokrata. Općenito, čini se da \"bijele\" politike showmana koji svakodnevno potkopava temeljne vrijednosti EU.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Alejandro Esteso Pérez</strong> je politički znanstvenik i istraživač specijaliziran za proširenje EU i politiku Zapadnog Balkana. On je stipendist 2023. godine u Grupi za savjetovanje o politici Balkana u Europi (BiEPAG) i vanjski predavač o suvremenoj politici Zapadnog Balkana na Complutense sveučilištu u Madridu (UCM). Trenutno pohađa doktorski studij na Sveučilištu u Grazu u Austriji i gostujući je stipendist na EUROPEUM Institutu za europsku politiku u Pragu.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayuxp2zqdmeqre5bzog3p4chlk",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:34:24.887",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayuxp2zqpd7qrzwhklfzsjdsrs",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Odnos Europske unije s Albanijom često se smatra iznimno pozitivnim. To je posebno točno kada se usporedi s prilično problematičnim vezama bloka s drugim državama na Zapadnom Balkanu. Unatoč tome, zanemarivanje autokratskih praksi prisutnih u Tirani moglo bi uzrokovati probleme u budućnosti.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"hr",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:34:24.888",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            }
        ],
        key:"totalCount": number:21,
        key:"__typename": string:"ContentItemTranslationsConnection"
    },
    key:"__typename": string:"ContentItem"
}