REPCO

Povzbuzen tlumenými reakcemi Evropy na své provokace se Donald Trump rozhodne jít až do konce. Požaduje, aby mu Francouzi předali Eiffelovu věž a přestěhovali ji do Mar-a-Lago. Dozvěděl se totiž, že je vlastně americká. Musk přikývl, protože v tu chvíli myslel na něco jiného, a jeho ostatní kolegové se báli upozornit, že šéf je trochu zmatený - vždyť Socha Svobody od stejného architekta je darem Americe od Francouzů. Trump se do detailů nepouští, nemá na ně hlavu, a zpráva se rozletěla do světa: Eiffelova věž je americká.

Trump tento nový slogan opakuje při všech svých projevech, a proto mu začínají věřit i někteří Francouzi. V čele s Marine Le Penovou, která v jednom ze svých publicistických pořadů tvrdí, že kdyby byla prezidentkou, Američané by Francii Eiffelovu věž nechali na delší dobu.

https://krytykapolityczna.pl/swiat/plonacy-mcdonalds-w-kaliforni-to-symbol-schylkowej-fazy-ameryklanskiego-turbokapitalizmu/

Na tento návrh reaguje nervózně Macron, který na pozadí vojenských jednotek ironicky vyzývá Trumpa, aby si ji přišel přivlastnit. V reakci na to Trump jako plnokrevný obchodník poté, co na začátku vznesl kosmický požadavek, nyní navrhuje něco jen o něco méně osekaného, takže na pozadí prvního návrhu to pro někoho vypadá jako poměrně rozumná varianta. Francouzi si možná nechají Eiffelovu věž jako dárek od Američanů, ale Trump očekává, že zavřou polovinu svých jaderných kapacit a nahradí je plynovými elektrárnami a postaví dva plynové přístavy, aby mohli přivážet další plyn z USA. Milostivě dává Francouzům čas do roku 2030. Většina komentátorů stále nevěřícně kroutí hlavou, ale přibývá i zlomových hlasů: "s Trumpem je možné se dohodnout, něco jim přece za tu Eiffelovku dát musí".

Macron však není mužem svého slova a opět jednoznačně odmítá, i když nyní mírnějším tónem: Francie je otevřena rozhovorům s novou americkou administrativou, ale konstruktivním a na partnerské bázi. Trump nečekaně během jednoho ze svých veřejných vystoupení Francii chválí. Francouze označuje za skvělý národ a Macrona za svého přítele. Děkuje také vládě v Paříži za souhlas s vybudováním dvou plynových přístavů určených výhradně pro příjem většího množství plynu z USA, což zlepší transatlantické vztahy. Do té doby zcela otupělý Macron se rozhodne tyto dva plynové přístavy postavit, aby měl tuto kuriozitu za sebou. Na tiskové konferenci tvrdí, že je to vlastně jeho nápad, navíc pro Eiffelovku se to dokonce vyplatí.

* * * *

.
Dostali jsme se do stavu, kdy výše popsaná situace už vůbec není absurdní, ale pouze nepravděpodobná. Stále můžeme předpokládat, že Trump by s takovým idiotským návrhem sérii nátlakových akcí na Paříž pravděpodobně nezačal. Koneckonců tlak na Londýn zahájil pouze návrhem, aby Britové vyřadili z provozu větrné mlýny v Severním moři. Nenařídil jejich přesun do USA, prostě tam nemají být, aby se tamní ložiska fosilních paliv mohla volně využívat.

[mnky_books id="359550"]

Vše začalo Trumpovým hněvem nad zvýšením britské daně z neočekávaných zisků, které přimělo americkou společnost Apache, aby se vzdala průzkumu v této oblasti. Lze tedy předpokládat, že za nějaký čas Trump poněkud mírnějším tónem požádá "rozumného premiéra Starmera", aby zrušil daň z nadměrných zisků, aby společnosti ze zámoří byly ochotnější těžit ložiska pod dnem Severního moře. Větrné mlýny mohou zůstat. Změna tónu může zapůsobit na Starmera, který bude zrušení daně z rovnováhy považovat za dobrý nápad, a zároveň zdůrazní, že on sám o něm již nějakou dobu uvažuje. Jakmile bude zrušení britské daň z větrných elektráren odhlasováno v Dolní sněmovně, spokojený Elon Musk přestane Starmera obviňovat z údajného ukrývání sexuálních delikventů a přesune svou pozornost na jiného politika z Evropy.

Jedním z hlavních Trumpových cílů je změnit globální trendy v energetice a zbrzdit dekarbonizaci. Nepochybně se proto Evropská komise jako rozhodovací centrum evropské klimatické politiky brzy stane také přímým příjemcem dalších "návrhů" ze zámoří. EK si v posledních letech vyčlenila tak široké pravomoci, že může de facto sama měnit nebo zastavit fungování některých právních předpisů EU, například upustit od jejich prosazování nebo efektivně nakládat s vyplácením finančních prostředků EU členským státům. Navíc je to právě Komise, kdo nejčastěji připravuje směrnice a nařízení EU, takže vhodně vyvíjený tlak na Komisi může změnit situaci v celé Evropě jedním tahem.

https://krytykapolityczna.pl/swiat/maga-musk-wizy-pracownicze-usa/

K nátlaku na Evropu může Trump využít válku na Ukrajině. Již oznámil, že se chce setkat s Putinem. Je zřejmé, že se s ním pokusí vyjednat takový mír nad Dněprem, který bude výhodný především pro USA.

Američané mohou začít argumentovat tím, že udržení míru bude vyžadovat zbrzdění klimatické politiky EU, kterou Trump osobně obviní, že k válce přímo přispěla. Rusko se začíná bát, že kvůli evropskému úsilí o dekarbonizaci nebude mít brzy komu prodávat svá fosilní paliva. Proto zaútočilo na Ukrajinu, aby radikálně zvýšilo světovou cenu energetických surovin, díky čemuž získalo obrovskou finanční injekci - zejména v prvních měsících války se jeho příjmy z vývozu plynu a ropy oproti období těsně před agresí výrazně zvýšily. Evropa by proto měla co nejdříve opustit své naivní představy a vrátit se k výrobě energie z osvědčených fosilních paliv. To nebude znamenat souhlasit s tím, aby USA znovu aktivovaly Nord Stream, ani ustoupit od elektrifikace dopravy - stačí nechat Tesly jezdit na elektřinu z plynu a ropy.

Může to také znamenat částečnou normalizaci obchodních vztahů s Ruskem. Teoreticky by USA měly považovat Moskvu za svého konkurenta na trhu s fosilními palivy a odříznout ji od svých trhů. Stejně dobře by však mohly jednat spíše ze strany poptávky než nabídky - tedy zvýšit globální poptávku po fosilních palivech. To by dávalo smysl zejména proto, že Rusko přišlo o svůj hlavní kanál pro vývoz plynu do EU, vyhozený do povětří Nord Stream, takže v této oblasti bude pro Američany spíše slabým konkurentem.

https://krytykapolityczna.pl/swiat/polityczne-mma-soft-power-budowane-piesciami/

Tím, že Trump bojuje proti dekarbonizaci, má zjevně nejvíce co měnit v USA. A energetický sektor USA, největší světové ekonomiky, je pro globální klimatickou politiku klíčový. Pokud se USA začnou vymykat svým globálním závazkům, budou jejich kroky následovat další, což vyvolá všeobecný trend návratu k tradiční energetice. Tím spíše, pokud bude dřívější tlak na Evropu a Kanadu úspěšný.

Větrné mlýny budou pravděpodobně první na řadě. Trump má na ně podobný názor jako poslankyně PiS Anna Zalewska, která stála za nechvalně proslulým zákonem o větrných mlýnech omezujícím výstavbu větrných elektráren na pevnině v Polsku. Podle Trumpa větrníky "zamořují" Ameriku, takže lze předpokládat drastické zastavení investic do větrné energie. Uvolní se tak prostor pro tradiční ropné společnosti, které budou rovněž těžit z ohlášené liberalizace předpisů - ekologických i jiných.

Trump může zvýšit těžbu ropy a zemního plynu v USA mnoha jinými způsoby. Může urychlit a zvýšit počet vydávaných licencí na těžbu fosilních paliv. Totéž platí pro povolení k těžbě vydávaná federální Agenturou pro ochranu životního prostředí - mimochodem, pravděpodobně rychle vyrazí i zbytek zubů, které se mu nepodařilo vyrazit během jeho prvního funkčního období.

A konečně by mohl vést ke změnám v zákoně o snižování inflace, který představil Biden a který financuje mimo jiné investice do nízkouhlíkové energetiky a elektromobilů vyráběných v USA. Svou podporu elektromobilům si alespoň na nějakou dobu zachová, jinak by se musel dostat do střetu se svým hlavním spojencem Elonem Muskem, což v prvním období svého vládnutí pravděpodobně neudělá. Musk je pro něj příliš užitečný při šíření globální pravicové propagandy a útocích na představitele jiných zemí. Ke střetu mezi Trumpem a Muskem nepochybně dojde zanedlouho, protože výroba elektromobilů není jedinou osou jejich potenciálního sporu. Nejdříve však bude chtít Trump z Muska vyždímat co nejvíce užitku (mimochodem s reciprocitou).

https://krytykapolityczna.pl/swiat/trump-2-0-gospodarka-johnson/

O odsunutí klimatické politiky do pozadí se hovoří již dlouho. Taková očekávání vyslovovali i politici v EU - v Polsku samozřejmě prakticky všichni, ale také například pravděpodobný budoucí německý kancléř Friedrich Merz. Příchod Trumpa k moci by mohl klimatickou politiku zcela převrátit.

V Polsku se právem obáváme především rozvratu bezpečnostní architektury v našem regionu i ve světě. Na vyhlídku, že klimatická politika bude vyhozena do koše, se v Polsku dokonce díváme s nadějí. Na tento spěch s využitím všeho, co se dá, který právě zahájil Trump, brzy doplatíme.