REPCO

{
    key:"uid": string:"eayvr227l5svarmvx6hgac2rpfa",
    key:"title": {
        key:"en": {
            key:"value": string:"How to convey a war: a review of Oleksandr Mykhed’s The Language of War"
        }
    },
    key:"subtitle": {
        key:"en": {
            key:"value": string:""
        }
    },
    key:"summary": {
        key:"en": {
            key:"value": string:"<I>Ukraine’s continued resistance against Russian aggression is also clear in the field of literature. While many writers now serve in the military, others are making a contribution through their continued engagement with writing. Oleksandr Mykhed’s new book offers a vivid insight into this development that is helping to document the nation’s struggle for freedom.</I>"
        }
    },
    key:"content": {
        key:"en": {
            key:"value": string:"<p>The war in Ukraine continues and Ukrainian writers continue to not only establish themselves as critical chroniclers of one of the most challenging times in both national and global history. Ukraine’s writers, too, have risen to the challenge of serving their homeland in a myriad of ways – including serving in the Ukrainian Armed Forces. While many books published about the war document the daily lives of soldiers, volunteers and refugees and focus on the damage, destruction and upheaval of everyday life, very few – if any – books before Oleksandr Mykhed’s <em>The Language of War</em> have managed to document the war’s psychological and ideological effects on language at both the civilian and military level.</p>\n<p>\nWhat Mykhed’s book initially does very well – especially for western readers who may be unfamiliar with the centuries-long oppression of Ukrainians by Russians – is establish what Ukraine is and who Ukrainians are. Mykhed notes that Ukrainians “have been framed by a discourse imposed by Russia and supported by the West, implying that Ukraine is anti-Russia”. He continues that “We are <em>not </em>anti-Russia<em>. </em>We are something entirely different.” Mykhed combats Russian propaganda by asserting that Ukraine is a “young independent, dynamic nation, who knows its history and has its own vision of the future”. These statements express the dreams and desires of a generation of Ukrainians raised in an entirely independent Ukraine, and as Mykhed declares that he wants to “shout to the world” that Ukrainians are “greater than the war”, the Ukrainian determination and resilience that has defined a nation and a people since February 2022 is once again reaffirmed.</p>\n<p>\nOf course, central to the discussion of language in <em>The Language of War</em> is the global proliferation of Russian propaganda, which has, sadly, influenced far-right politicians and supporters in both the United States and Europe. Mykhed effectively dissects the role of propaganda and its influence on everyday language by discussing how that propaganda effects some of the war’s most vulnerable populations – refugees. He poses that Russian propaganda “tries to once again impose… a narrative about some not so kosher Ukrainian immigrants”. He also reminds readers that they should “remember: none of us ever wanted to end up where we did. After having lost everything.” These ideas echo ones which come later, as Mykhed poses that “Ukrainian history is a history of constant demolition” and that “barely any continuity” exists “between generations” including “generations of artists” who are “executed, shot, repressed”.</p>\n<p> <br />\nMykhed manages to mimic the lack of continuity between generations by structuring the book so that his own reflections and entries ebb and flow with the reflections of journalists-turned-soldiers and snippets of war crime documentation. One of the book’s most memorable, and painful, entries, is that of Yevhen Spirin. Spirin’s narrative is poignant and personal, direct and vulnerable. Spirin’s narrative focuses on a key topic that Russian media, and its allies, have courted continually as they attempt to thwart western – and particularly US – support for the war: the threat of nuclear war. Spirin offers a thought-provoking insight that examines Putin’s threats in the context of Soviet history:</p>\n<p>                        <em>“People think that Brezhnev or Khrushchev were not allowed to destroy the world <br />\n                        with a nuclear war because they had a politburo that stopped them. Stalin <br />\n                        did not start a nuclear war because he simply did not have nukes. And this <br />\n                        motherfucker does not have a politburo to restrain him and he does have nuclear <br />\n                        weapons.”</p>\n<p></em>Spirin fully displays his own vulnerability as he admits that Putin’s lack of restraint “scares” him, not because he is “afraid to die” but because Ukraine, specifically, could have “progressed in technology, in the development of society, literature, education, culture”, but instead Ukraine must “deal with Russia”. However, as the book continues, readers see that both Ukraine as a nation and Ukrainians as a people have developed ingenious ways of dealing with Russia, including through music.</p>\n<p>\nWhen the war initially began in 2022, numerous Ukrainian music groups like Go_A; PROBASS ∆ HARDI; Zhadan and the Dogs; Grandma’s Smuzi; and many others developed an important role in fundraising and cultural promotion. However, other non-Ukrainian bands like Metallica, Portishead, Imagine Dragons, Judas Priest and Pink Floyd donated money, expressed solidarity, and released songs in support of Ukraine. Mykhed writes, “This war is about rock music.” The music possesses a language of its own, which Mykhed does not develop as an idea. However, the war’s transformation of the Ukrainian celebrities into military and humanitarian heroes is undeniable.</p>\n<p>\nMykhed poses a few key questions that are applicable not only to how the war in Ukraine has vastly transformed language for Ukrainians, but for humanity. “What are we doing to our language? What can our language do to us?” asks Mykhed. These questions are profound, given that another propaganda line Russia has fed to the globe is that the war is, in part, to protect the Russian language. Russia’s invasion actually made the Ukrainian language hugely popular and successful, since many Russian-speaking Ukrainians changed to the Ukrainian language during war’s initial days, weeks and months. Mykhed, nonetheless, explains that this transformation has been even more significant, that the “language of war is direct, like an order that cannot have a double interpretation and needs no clarification”. The language of war consists of speaking “more clearly, more simply, in chopped phrases, saving each other’s time and saturating conversation with information”. This new language is even reflected in the contemporary poetry of Ukrainian poets like Halyna Kruk<em>, </em>whose dual-language edition of <em>Lost in Living </em>(Lost Horse Press, 2024) consists of poems that reconcile with Ukraine’s past and present by foregoing metaphor and simile and instead embracing the language of the war.</p>\n<p>\nWhat <em>The Language of War</em> reaffirms for readers is the necessity of literature during times of crisis. Mykhed asserts that literature “is one of the tools to ensure that what we’ve been through, our rage, and the horrors that modern Ukraine is experiencing, becomes a collective memory”. He writes, “Literature makes sure that our perception does not become clouded by the ever-growing number of tragedies that continue to occur, or by each new torture chamber or mass burial exposed—in Bucha, Mariupol, Izyum, Dnipro, Brovary. It ensures that our rage does not subside.” What literature – Ukrainian literature, specifically, including Mykhed’s book – also ensures during these inhumane times is that the world hears the stories of those oppressed, and for Ukrainians, this is one of the few times in history that has occurred. Thus, <em>The Language of War</em> is one of the most important contributions to the Ukrainian literature canon to emerge from the ever-increasing realm of Ukrainian non-fiction, and in its pages Oleksandr Mykhed establishes himself as one of his generation’s most thought-provoking and philosophical writers.</p>\n<p><em>The Language of War by Oleksandr Mykhed. Penguin Books 2024</em></p>\n<p><strong>Nicole Yurcaba</strong> is a Ukrainian American of Hutsul/Lemko origin. A poet and essayist, her poems and reviews have appeared in <em>Appalachian Heritage, Atlanta Review, Seneca Review, New Eastern Europe, </em>and Ukraine’s <em>Euromaidan Press</em>. Nicole holds an MFA in Writing from Lindenwood University, teaches poetry workshops for Southern New Hampshire University, and is Humanities faculty at Blue Ridge Community and Technical College in the United States. She also serves as a guest book reviewer for <em>Sage Cigarettes, Tupelo Quarterly, Colorado Review, </em>and<em> Southern Review of Books</em>.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>\n"
        }
    },
    key:"titleTranslations": {
        key:"bg": {
            key:"value": string:"Как да предадем война: преглед на \"Езикът на войната\" от Александър Михед",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"Jak sdělit válku: recenze na Knihu Oleksandra Mykheda Jazyk války",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"Wie man einen Krieg vermittelt: eine Rezension von Oleksandr Mykheds Die Sprache des Krieges",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"Πώς να μεταφέρετε έναν πόλεμο: μια ανασκόπηση του έργου του Ολεξάντρ Μύχεντ «Η Γλώσσα του Πολέμου»",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"en": {
            key:"value": string:"How to convey a war: a review of Oleksandr Mykhed’s The Language of War",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"Cómo transmitir una guerra: una reseña de \"El lenguaje de la guerra\" de Oleksandr Mykhed",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"Kuinka välittää sota: katsaus Oleksandr Mykhedin teokseen Sodan kieli",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"Comment transmettre une guerre : une critique de The Language of War d'Oleksandr Mykhed",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"Kako prenijeti rat: pregled djela Oleksandra Mykheda Jezik rata",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"Hogyan lehet közvetíteni egy háborút: Oleksandr Mykhed A háború nyelve című művének áttekintése",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"Come trasmettere una guerra: una recensione di The Language of War di Oleksandr Mykhed",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"Hoe een oorlog over te brengen: een recensie van Oleksandr Mykhed's De Taal van Oorlog",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"Jak przekazać wojnę: przegląd \"Języka wojny\" Ołeksandra Mychieda",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"Como transmitir uma guerra: uma resenha de The Language of War, de Oleksandr Mykhed",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"Cum să transmiți un război: o recenzie a lucrării lui Oleksandr Mykhed, Limbajul Războiului",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"Как передать войну: обзор книги Александра Михеда «Язык войны»",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"Ako preniesť vojnu: recenzia na dielo Oleksandra Mykheda Jazyk vojny",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"Hur man förmedlar ett krig: en recension av Oleksandr Mykheds Krigets språk",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"Savaşı nasıl iletirsiniz: Oleksandr Mykhed’in Savaşın Dili adlı eserinin bir incelemesi",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"Як передати війну: огляд книги Олександра Михеда \"Мова війни\"",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        }
    },
    key:"subtitleTranslations": {
        key:"bg": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"en": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        }
    },
    key:"summaryTranslations": {
        key:"bg": {
            key:"value": string:"<i>Продължаващото съпротивление на Украйна срещу руската агресия е ясно и в областта на литературата. Докато много писатели сега служат в армията, други правят принос чрез продължаващото си ангажиране с писането. Новата книга на Александър Михед предлага ярък поглед върху това развитие, което помага да се документира борбата на нацията за свобода.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"<i>Pokračující odpor Ukrajiny proti ruské agresi je také jasný v oblasti literatury. Zatímco mnozí spisovatelé nyní slouží v armádě, jiní přispívají svým pokračujícím zapojením do psaní. Nová kniha Oleksandra Mykheda nabízí živý pohled na tento vývoj, který pomáhá dokumentovat boj národa za svobodu.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"<i>Der fortwährende Widerstand der Ukraine gegen die russische Aggression zeigt sich auch im Bereich der Literatur. Während viele Schriftsteller jetzt im Militär dienen, leisten andere ihren Beitrag durch ihr fortwährendes Engagement im Schreiben. Oleksandr Mykheds neues Buch bietet einen lebendigen Einblick in diese Entwicklung, die dazu beiträgt, den Kampf der Nation um Freiheit zu dokumentieren.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"<i>Η συνεχής αντίσταση της Ουκρανίας κατά της ρωσικής επιθετικότητας είναι επίσης σαφής στον τομέα της λογοτεχνίας. Ενώ πολλοί συγγραφείς υπηρετούν τώρα στον στρατό, άλλοι συμβάλλουν μέσω της συνεχούς ενασχόλησής τους με τη συγγραφή. Το νέο βιβλίο του Ολέξανδρου Μυχέντ προσφέρει μια ζωντανή εικόνα αυτής της εξέλιξης που βοηθά στην καταγραφή του αγώνα του έθνους για ελευθερία.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"en": {
            key:"value": string:"<i>Ukraine’s continued resistance against Russian aggression is also clear in the field of literature. While many writers now serve in the military, others are making a contribution through their continued engagement with writing. Oleksandr Mykhed’s new book offers a vivid insight into this development that is helping to document the nation’s struggle for freedom.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"<i>La continua resistencia de Ucrania contra la agresión rusa también es clara en el campo de la literatura. Mientras que muchos escritores ahora sirven en el ejército, otros están haciendo una contribución a través de su continuo compromiso con la escritura. El nuevo libro de Oleksandr Mykhed ofrece una vívida visión de este desarrollo que está ayudando a documentar la lucha de la nación por la libertad.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"<i>Ukrainan jatkuva vastarinta Venäjän aggressiota vastaan on myös selkeä kirjallisuuden alalla. Vaikka monet kirjailijat palvelevat nyt armeijassa, toiset tekevät osuutensa jatkamalla kirjoittamista. Oleksandr Mykhedin uusi kirja tarjoaa elävän näkemyksen tästä kehityksestä, joka auttaa dokumentoimaan kansan taistelua vapauden puolesta.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"<i>La résistance continue de l'Ukraine contre l'agression russe est également claire dans le domaine de la littérature. Alors que de nombreux écrivains servent maintenant dans l'armée, d'autres contribuent par leur engagement continu dans l'écriture. Le nouveau livre d'Oleksandr Mykhed offre un aperçu vivant de ce développement qui aide à documenter la lutte de la nation pour la liberté.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"<i>Ukrajinska kontinuirana otpornost protiv ruske agresije također je jasna u području književnosti. Dok mnogi pisci sada služe u vojsci, drugi doprinose kroz svoje kontinuirano angažiranje u pisanju. Nova knjiga Oleksandra Mykheda nudi živopisan uvid u ovaj razvoj koji pomaže u dokumentiranju borbe nacije za slobodu.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"<i>Ukrajna folyamatos ellenállása az orosz agresszióval szemben a irodalom területén is nyilvánvaló. Míg sok író most a hadseregben szolgál, mások a folyamatos írással való foglalkozásukkal járulnak hozzá. Oleksandr Mykhed új könyve élénk betekintést nyújt ebbe a fejlődésbe, amely segít dokumentálni a nemzet szabadságért folytatott harcát.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"<i>La continua resistenza dell'Ucraina contro l'aggressione russa è chiara anche nel campo della letteratura. Mentre molti scrittori ora servono nelle forze armate, altri stanno contribuendo attraverso il loro continuo impegno nella scrittura. Il nuovo libro di Oleksandr Mykhed offre un vivido approfondimento su questo sviluppo che sta aiutando a documentare la lotta della nazione per la libertà.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"<i>De voortdurende weerstand van Oekraïne tegen de Russische agressie is ook duidelijk op het gebied van literatuur. Terwijl veel schrijvers nu in het leger dienen, dragen anderen bij door hun voortdurende betrokkenheid bij het schrijven. Het nieuwe boek van Oleksandr Mykhed biedt een levendige kijk op deze ontwikkeling die helpt om de strijd van de natie voor vrijheid te documenteren.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"<i>Kontynuowany opór Ukrainy przeciwko agresji rosyjskiej jest również wyraźny w dziedzinie literatury. Podczas gdy wielu pisarzy służy teraz w wojsku, inni wnoszą wkład poprzez swoje dalsze zaangażowanie w pisanie. Nowa książka Ołeksandra Mychieda oferuje żywy wgląd w ten rozwój, który pomaga dokumentować walkę narodu o wolność.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"<i>A resistência contínua da Ucrânia contra a agressão russa também é clara no campo da literatura. Enquanto muitos escritores agora servem nas forças armadas, outros estão fazendo uma contribuição por meio de seu envolvimento contínuo com a escrita. O novo livro de Oleksandr Mykhed oferece uma visão vívida sobre esse desenvolvimento que está ajudando a documentar a luta da nação pela liberdade.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"<i>Rezistența continuă a Ucrainei împotriva agresiunii ruse este de asemenea clară în domeniul literaturii. În timp ce mulți scriitori servesc acum în armată, alții contribuie prin angajamentul lor continuu față de scris. Noua carte a lui Oleksandr Mykhed oferă o perspectivă vie asupra acestei dezvoltări care ajută la documentarea luptei națiunii pentru libertate.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"<i>Pokračujúci odpor Ukrajiny voči ruskej agresii je jasný aj v oblasti literatúry. Kým mnohí spisovatelia teraz slúžia v armáde, iní prispievajú svojím pokračujúcim zapojením do písania. Nová kniha Oleksandra Mykheda ponúka živý pohľad na tento vývoj, ktorý pomáha dokumentovať boj národa za slobodu.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"<i>Ukrainas fortsatta motstånd mot rysk aggression är också tydligt inom litteraturen. Medan många författare nu tjänstgör i militären, bidrar andra genom sitt fortsatta engagemang i skrivande. Oleksandr Mykheds nya bok erbjuder en livlig insikt i denna utveckling som hjälper till att dokumentera nationens kamp för frihet.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"<i>Ukrayna'nın Rus saldırısına karşı devam eden direnişi, edebiyat alanında da net bir şekilde görülmektedir. Birçok yazar şimdi askerde hizmet ederken, diğerleri yazma ile olan devam eden etkileşimleri aracılığıyla katkıda bulunuyor. Oleksandr Mykhed'in yeni kitabı, ulusun özgürlük mücadelesini belgelemeye yardımcı olan bu gelişime canlı bir bakış sunuyor.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        }
    },
    key:"contentTranslations": {
        key:"bg": {
            key:"value": string:"<p>Войната в Украйна продължава и украинските писатели продължават не само да се утвърдят като критични хроникьори на едно от най-предизвикателните времена в националната и глобалната история. Писателите на Украйна също са се изправили пред предизвикателството да служат на родината си по множество начини – включително служейки в Украинските въоръжени сили. Докато много книги, публикувани за войната, документират ежедневието на войниците, доброволците и бежанците и се фокусират върху щетите, разрушенията и смутовете в ежедневния живот, много малко – ако изобщо има – книги преди <em>Езикът на войната</em> на Олександър Михед успяват да документират психологическите и идеологическите ефекти на войната върху езика както на цивилно, така и на военно ниво.</p>\n<p>\nТова, което книгата на Михед прави много добре в началото – особено за западните читатели, които може да не са запознати с вековната репресия на украинците от руснаците – е да установи какво е Украйна и кои са украинците. Михед отбелязва, че украинците “са били рамкирани от дискурс, наложен от Русия и подкрепен от Запада, което предполага, че Украйна е анти-Русия”. Той продължава, че “Ние <em>не сме</em> анти-Русия<em>.</em> Ние сме нещо съвсем различно.” Михед се бори с руската пропаганда, като твърди, че Украйна е “млада независима, динамична нация, която знае историята си и има собствена визия за бъдещето”. Тези изявления изразяват мечтите и желанията на едно поколение украинци, израснали в напълно независима Украйна, и когато Михед заявява, че иска да “извика на света”, че украинците са “по-големи от войната”, украинската решимост и устойчивост, които определят нация и народ от февруари 2022 г., отново се потвърдиха.</p>\n<p>\nРазбира се, централно в дискусията за езика в <em>Езикът на войната</em> е глобалната разпространение на руската пропаганда, която, за съжаление, е повлияла на крайнодесни политици и поддръжници както в Съединените щати, така и в Европа. Михед ефективно анализира ролята на пропагандата и нейното влияние върху ежедневния език, като обсъжда как тази пропаганда влияе на някои от най-уязвимите популации на войната – бежанците. Той поставя, че руската пропаганда “опитва отново да наложи… наратив за някои не толкова kosher украински имигранти”. Той също така напомня на читателите, че трябва да “помнят: никой от нас никога не е искал да се озове там, където сме. След като загубихме всичко.” Тези идеи отекват с тези, които идват по-късно, тъй като Михед поставя, че “украинската история е история на постоянен демонтаж” и че “едва ли съществува каквато и да е непрекъснатост” “между поколенията”, включително “поколения на артисти”, които са “екзекутирани, застреляни, репресирани”. </p>\n<p> \nМихед успява да имитира липсата на непрекъснатост между поколенията, като структурира книгата така, че собствените му размисли и записи да се редуват с размислите на журналисти, станали войници, и откъси от документиране на военни престъпления. Един от най-запомнящите се и болезнени записи в книгата е този на Евген Спирин. Наративът на Спирин е проницателен и личен, директен и уязвим. Наративът на Спирин се фокусира върху ключова тема, която руските медии и техните съюзници постоянно са привлекли, докато се опитват да попречат на западната – и по-специално на американската – подкрепа за войната: заплахата от ядрена война. Спирин предлага провокативен поглед, който разглежда заплахите на Путин в контекста на съветската история:</p>\n<p>                        <em>“Хората мислят, че Брежнев или Хрушчов не са могли да унищожат света \n                        с ядрена война, защото са имали политбюро, което ги е спирало. Сталин \n                        не е започнал ядрена война, защото просто не е имал ядрени оръжия. И този \n                        мизерник няма политбюро, което да го ограничава и той има ядрени \n                        оръжия.”</em></p>\n<p>Спирин напълно показва собствената си уязвимост, като признава, че липсата на ограничение от страна на Путин “го плаши”, не защото е “уплашен да умре”, а защото Украйна, по-специално, е могла да “напредне в технологията, в развитието на обществото, литературата, образованието, културата”, но вместо това Украйна трябва да “се справя с Русия”. Въпреки това, докато книгата продължава, читателите виждат, че както Украйна като нация, така и украинците като народ са разработили изобретателни начини за справяне с Русия, включително чрез музика.</p>\n<p>\nКогато войната първоначално започна през 2022 г., множество украински музикални групи като Go_A; PROBASS ∆ HARDI; Жадан и кучетата; Бабини смузи; и много други развиха важна роля в събирането на средства и културната промоция. Въпреки това, други неукраински банди като Metallica, Portishead, Imagine Dragons, Judas Priest и Pink Floyd дариха пари, изразиха солидарност и пуснаха песни в подкрепа на Украйна. Михед пише: “Тази война е за рок музиката.” Музиката притежава собствен език, който Михед не развива като идея. Въпреки това, трансформацията на украинските знаменитости в военни и хуманитарни герои е неоспорима.</p>\n<p>\nМихед поставя няколко ключови въпроса, които са приложими не само за това как войната в Украйна е трансформирала езика за украинците, но и за човечеството. “Какво правим с нашия език? Какво може нашият език да направи с нас?” пита Михед. Тези въпроси са дълбоки, като се има предвид, че друга пропагандна линия, която Русия е подхранила на света, е, че войната е, отчасти, за защита на руския език. Възходът на руската инвазия всъщност направи украинския език изключително популярен и успешен, тъй като много руски говорещи украинци преминаха на украинския език през първите дни, седмици и месеци на войната. Михед обаче обяснява, че тази трансформация е била дори по-съществена, че “езикът на войната е директен, като заповед, която не може да има двойно тълкуване и не се нуждае от уточнение”. Езикът на войната се състои в говорене “по-ясно, по-просто, в накъсани фрази, спестявайки времето на другите и насищайки разговора с информация”. Този нов език се отразява дори в съвременната поезия на украински поети като Галина Крук<em>, </em>чиято двуезична версия на <em>Загубен в живота</em> (Lost Horse Press, 2024) се състои от стихотворения, които помиряват с миналото и настоящето на Украйна, като се отказват от метафора и сравнение и вместо това приемат езика на войната.</p>\n<p>\nКакво <em>Езикът на войната</em> потвърдява за читателите е необходимостта от литература по време на криза. Михед твърди, че литературата “е един от инструментите, за да се уверим, че това, през което сме преминали, нашият гняв и ужасите, които съвременна Украйна преживява, стават колективна памет”. Той пише: “Литературата се грижи да нашето възприятие не бъде замъглено от все по-голямото количество трагедии, които продължават да се случват, или от всяка нова стая за мъчения или масово погребение, разкрито – в Буча, Мариупол, Изюм, Днипро, Бровари. Тя гарантира, че нашият гняв не утихва.” Какво литературата – украинската литература, по-специално, включително книгата на Михед – също гарантира по време на тези нечовешки времена е, че светът чува историите на потиснатите, и за украинците, това е един от малкото пътища в историята, когато това се е случвало. Така, <em>Езикът на войната</em> е един от най-важните приноси към канона на украинската литература, който излиза от все по-увеличаващата се сфера на украинската нехудожествена литература, и на страниците си Олександър Михед се утвърдява като един от най-провокативните и философски писатели на своето поколение.</p>\n<p><em>Езикът на войната от Олександър Михед. Penguin Books 2024</em></p>\n<p><strong>Никол Юркаба</strong> е украинско-американка с произход от Хуцул/Лемко. Поет и есеист, нейните стихотворения и рецензии са публикувани в <em>Appalachian Heritage, Atlanta Review, Seneca Review, New Eastern Europe, </em>и украинския <em>Euromaidan Press</em>. Никол има магистърска степен по писане от Университета Линденууд, преподава поетични работилници за Университета на Южна Ню Хемпшир и е преподавател по хуманитарни науки в Колежа по общност и технически науки на Блу Ридж в Съединените щати. Тя също така е гост рецензент на книги за <em>Sage Cigarettes, Tupelo Quarterly, Colorado Review, </em>и<em> Southern Review of Books</em>.</p>\n<p><span> </span></p>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"<p>Válka na Ukrajině pokračuje a ukrajinští spisovatelé se nadále etablují jako kritičtí kronikáři jednoho z nejnáročnějších období v národní i globální historii. Ukrajinští spisovatelé se také postavili výzvě sloužit své vlasti mnoha způsoby – včetně služby v ukrajinských ozbrojených silách. Zatímco mnoho knih publikovaných o válce dokumentuje každodenní život vojáků, dobrovolníků a uprchlíků a zaměřuje se na škody, zničení a otřesy každodenního života, velmi málo – pokud vůbec nějaké – knih před <em>Jazykem války</em> Oleksandra Mykheda se podařilo zdokumentovat psychologické a ideologické účinky války na jazyk na civilní i vojenské úrovni.</p>\n<p>\nCo Mykhedova kniha zpočátku dělá velmi dobře – zejména pro západní čtenáře, kteří mohou být neznalí staleté útlaku Ukrajinců ze strany Rusů – je stanovení toho, co Ukrajina je a kdo Ukrajinci jsou. Mykhed poznamenává, že Ukrajinci „byli rámováni diskurzem, který uvalila Rusko a který podporoval Západ, což naznačuje, že Ukrajina je proti-Rusko“. Pokračuje, že „nejsme <em>proti</em>-Rusko<em>. </em>Jsme něco zcela jiného.“ Mykhed bojuje proti ruské propagandě tím, že tvrdí, že Ukrajina je „mladý nezávislý, dynamický národ, který zná svou historii a má svou vlastní vizi budoucnosti“. Tato prohlášení vyjadřují sny a touhy generace Ukrajinců vychovaných v zcela nezávislé Ukrajině, a když Mykhed prohlašuje, že chce „křičet na svět“, že Ukrajinci jsou „větší než válka“, ukrajinská odhodlanost a odolnost, která definuje národ a lid od února 2022, je znovu potvrzena.</p>\n<p>\nSamozřejmě, že centrálním tématem diskuse o jazyce v <em>Jazyku války</em> je globální proliferace ruské propagandy, která, bohužel, ovlivnila krajně pravicové politiky a podporovatele jak ve Spojených státech, tak v Evropě. Mykhed efektivně analyzuje roli propagandy a její vliv na každodenní jazyk tím, že diskutuje o tom, jak tato propaganda ovlivňuje některé z nejzranitelnějších populací války – uprchlíky. Uvádí, že ruská propaganda „se pokouší znovu uvalit… narativ o některých ne tak kosher ukrajinských imigrantech“. Také připomíná čtenářům, že by si měli „pamatovat: nikdo z nás nikdy nechtěl skončit tam, kde jsme skončili. Poté, co jsme ztratili všechno.“ Tyto myšlenky se odrážejí v těch, které přicházejí později, když Mykhed uvádí, že „ukrajinská historie je historií neustálého demolování“ a že „skoro žádná kontinuita“ neexistuje „mezi generacemi“, včetně „generací umělců“, kteří jsou „popraveni, zastřeleni, represováni“.</p>\n<p> \nMykhed se podaří napodobit nedostatek kontinuity mezi generacemi tím, že strukturuje knihu tak, aby jeho vlastní úvahy a zápisy plynuly a vlnily se s úvahami novinářů, kteří se stali vojáky, a úryvky dokumentace válečných zločinů. Jedním z nejpamátnějších a nejbolestivějších zápisů v knize je ten od Jevhena Spirina. Spirinův narativ je dojímavý a osobní, přímý a zranitelný. Spirinův narativ se zaměřuje na klíčové téma, které ruská média a jejich spojenci neustále propagují, když se snaží zmařit západní – a zejména americkou – podporu válce: hrozbu jaderné války. Spirin nabízí podnětný pohled, který zkoumá Putinovy hrozby v kontextu sovětské historie:</p>\n<p>                        <em>„Lidé si myslí, že Brežněv nebo Chruščov neměli povoleno zničit svět \n                        jadernou válkou, protože měli politbyro, které je zastavilo. Stalin \n                        nezačal jadernou válku, protože jednoduše neměl jaderné zbraně. A tento \n                        hajzl nemá politbyro, které by ho omezovalo, a má jaderné \n                        zbraně.”</em></p>\n<p>Spirin plně ukazuje svou vlastní zranitelnost, když přiznává, že Putinova absence zdrženlivosti ho „děsí“, ne proto, že se „bojí zemřít“, ale protože Ukrajina, konkrétně, mohla „pokročit v technologii, ve vývoji společnosti, literatury, vzdělání, kultury“, ale místo toho se Ukrajina musí „vyrovnat s Ruskem“. Nicméně, jak kniha pokračuje, čtenáři vidí, že jak Ukrajina jako národ, tak Ukrajinci jako lidé vyvinuli vynalézavé způsoby, jak se vyrovnat s Ruskem, včetně hudby.</p>\n<p>\nKdyž válka poprvé začala v roce 2022, řada ukrajinských hudebních skupin jako Go_A; PROBASS ∆ HARDI; Zhadan a psi; Babčiny Smuzi; a mnoho dalších sehrálo důležitou roli ve fundraisingu a kulturní propagaci. Nicméně, jiné neukrajinské kapely jako Metallica, Portishead, Imagine Dragons, Judas Priest a Pink Floyd darovaly peníze, vyjádřily solidaritu a vydaly písně na podporu Ukrajiny. Mykhed píše: „Tato válka je o rockové hudbě.“ Hudba má svůj vlastní jazyk, který Mykhed nerozvíjí jako myšlenku. Nicméně, transformace ukrajinských celebrit na vojenské a humanitární hrdiny je nepopiratelná.</p>\n<p>\nMykhed klade několik klíčových otázek, které se vztahují nejen na to, jak válka na Ukrajině zásadně transformovala jazyk pro Ukrajince, ale i pro lidstvo. „Co děláme s naším jazykem? Co může náš jazyk udělat nám?“ ptá se Mykhed. Tyto otázky jsou hluboké, vzhledem k tomu, že další propagandistická linie, kterou Rusko šíří po světě, je, že válka je částečně na ochranu ruského jazyka. Ruská invaze ve skutečnosti učinila ukrajinský jazyk nesmírně populárním a úspěšným, protože mnoho rusky mluvících Ukrajinců přešlo na ukrajinský jazyk během prvních dnů, týdnů a měsíců války. Mykhed nicméně vysvětluje, že tato transformace byla ještě významnější, že „jazyk války je přímý, jako rozkaz, který nemůže mít dvojí interpretaci a nepotřebuje objasnění“. Jazyk války spočívá v mluvení „jasněji, jednodušeji, ve zkrácených frázích, šetřících čas jeden druhému a saturujících konverzaci informacemi“. Tento nový jazyk se dokonce odráží v současné poezii ukrajinských básníků jako Halyna Kruk<em>, </em>jejíž dvojjazyčné vydání <em>Ztraceni v životě</em> (Lost Horse Press, 2024) se skládá z básní, které se vyrovnávají s minulostí a přítomností Ukrajiny tím, že se vyhýbají metaforám a přirovnáním a místo toho přijímají jazyk války.</p>\n<p>\nCo <em>Jazyk války</em> pro čtenáře znovu potvrzuje, je nezbytnost literatury v krizových obdobích. Mykhed tvrdí, že literatura „je jedním z nástrojů, které zajišťují, že to, co jsme prožili, naše hněv a hrůzy, které moderní Ukrajina zažívá, se stane kolektivní pamětí“. Píše: „Literatura zajišťuje, že naše vnímání se nezakaluje stále rostoucím počtem tragédií, které pokračují v dění, nebo každou novou mučírnou či masovým hrobem, které byly odhaleny – v Buči, Mariupolu, Izyumu, Dnipro, Brovary. Zajišťuje, že náš hněv neustupuje.“ Co literatura – konkrétně ukrajinská literatura, včetně Mykhedovy knihy – také zajišťuje v těchto nehumánních časech, je, že svět slyší příběhy těch, kteří jsou utlačováni, a pro Ukrajince je to jeden z mála okamžiků v historii, kdy se to stalo. Takže <em>Jazyk války</em> je jedním z nejdůležitějších příspěvků do kanonu ukrajinské literatury, které vzešly z neustále se rozšiřující oblasti ukrajinské literatury faktu, a na jeho stránkách se Oleksandr Mykhed etabloval jako jeden z nejvíce podnětných a filozofických spisovatelů své generace.</p>\n<p><em>Jazyk války od Oleksandra Mykheda. Penguin Books 2024</em></p>\n<p><strong>Nicole Yurcaba</strong> je ukrajinsko-americká spisovatelka původem z Hutsulů/Lemků. Jako básnířka a esejistka se její básně a recenze objevily v <em>Appalachian Heritage, Atlanta Review, Seneca Review, New Eastern Europe, </em>a na ukrajinském <em>Euromaidan Press</em>. Nicole má titul MFA v oboru psaní z Lindenwood University, učí básnické workshopy na Southern New Hampshire University a je členkou fakulty humanitních věd na Blue Ridge Community and Technical College ve Spojených státech. Také působí jako hostující recenzent knih pro <em>Sage Cigarettes, Tupelo Quarterly, Colorado Review, </em>a<em> Southern Review of Books</em>.</p>\n<p><span> </span></p>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"<p>Der Krieg in der Ukraine geht weiter und ukrainische Schriftsteller etablieren sich weiterhin nicht nur als kritische Chronisten einer der herausforderndsten Zeiten in der nationalen und globalen Geschichte. Auch die Schriftsteller der Ukraine haben die Herausforderung angenommen, ihrer Heimat auf vielfältige Weise zu dienen – einschließlich des Dienstes in den ukrainischen Streitkräften. Während viele über den Krieg veröffentlichte Bücher das tägliche Leben von Soldaten, Freiwilligen und Flüchtlingen dokumentieren und sich auf die Schäden, Zerstörungen und Umwälzungen des Alltagslebens konzentrieren, haben nur sehr wenige – wenn überhaupt – Bücher vor Oleksandr Mykheds <em>Die Sprache des Krieges</em> es geschafft, die psychologischen und ideologischen Auswirkungen des Krieges auf die Sprache sowohl auf ziviler als auch auf militärischer Ebene zu dokumentieren.</p>\n<p>\nWas Mykheds Buch zunächst sehr gut macht – insbesondere für westliche Leser, die mit der jahrhundertelangen Unterdrückung der Ukrainer durch die Russen möglicherweise nicht vertraut sind – ist, zu etablieren, was die Ukraine ist und wer die Ukrainer sind. Mykhed merkt an, dass die Ukrainer „von einem Diskurs geprägt wurden, der von Russland auferlegt und vom Westen unterstützt wurde, was impliziert, dass die Ukraine anti-Russland ist“. Er fährt fort, dass „wir <em>nicht</em> anti-Russland <em> sind</em>. Wir sind etwas ganz anderes.“ Mykhed bekämpft die russische Propaganda, indem er behauptet, dass die Ukraine eine „junge unabhängige, dynamische Nation ist, die ihre Geschichte kennt und ihre eigene Vision der Zukunft hat“. Diese Aussagen drücken die Träume und Wünsche einer Generation von Ukrainern aus, die in einer völlig unabhängigen Ukraine aufgewachsen sind, und während Mykhed erklärt, dass er „der Welt zurufen“ möchte, dass die Ukrainer „größer sind als der Krieg“, wird die ukrainische Entschlossenheit und Resilienz, die eine Nation und ein Volk seit Februar 2022 definiert, erneut bekräftigt.</p>\n<p>\nNatürlich ist die globale Verbreitung der russischen Propaganda zentral für die Diskussion über Sprache in <em>Die Sprache des Krieges</em>, die leider rechtsextreme Politiker und Unterstützer sowohl in den Vereinigten Staaten als auch in Europa beeinflusst hat. Mykhed zerlegt effektiv die Rolle der Propaganda und ihren Einfluss auf die Alltagssprache, indem er diskutiert, wie diese Propaganda einige der verletzlichsten Bevölkerungsgruppen des Krieges – Flüchtlinge – beeinflusst. Er stellt fest, dass die russische Propaganda „versucht, erneut… eine Erzählung über einige nicht so koschere ukrainische Einwanderer aufzuzwingen“. Er erinnert die Leser auch daran, dass sie „sich erinnern sollten: Keiner von uns wollte jemals dort enden, wo wir sind. Nachdem wir alles verloren haben.“ Diese Ideen echoieren später, als Mykhed feststellt, dass „ukrainische Geschichte eine Geschichte ständiger Zerstörung ist“ und dass „kaum eine Kontinuität“ zwischen „Generationen“ existiert, einschließlich „Generationen von Künstlern“, die „hingerichtet, erschossen, unterdrückt“ wurden.</p>\n<p> \nMykhed gelingt es, das Fehlen von Kontinuität zwischen den Generationen zu imitieren, indem er das Buch so strukturiert, dass seine eigenen Reflexionen und Einträge mit den Reflexionen von zu Soldaten gewordenen Journalisten und Schnipseln von Kriegsverbrechensdokumentationen fließen. Einer der denkwürdigsten und schmerzhaftesten Einträge des Buches ist der von Jewhen Spirin. Spirins Erzählung ist eindringlich und persönlich, direkt und verletzlich. Spirins Erzählung konzentriert sich auf ein zentrales Thema, das die russischen Medien und ihre Verbündeten ständig umworben haben, während sie versuchen, die westliche – und insbesondere die US-amerikanische – Unterstützung für den Krieg zu untergraben: die Bedrohung durch einen Atomkrieg. Spirin bietet einen nachdenklichen Einblick, der Putins Drohungen im Kontext der sowjetischen Geschichte untersucht:</p>\n<p>                        <em>„Die Leute denken, dass Brezhnev oder Chruschtschow nicht erlaubt waren, die Welt \n                        mit einem Atomkrieg zu zerstören, weil sie ein Politbüro hatten, das sie aufhielt. Stalin \n                        begann keinen Atomkrieg, weil er einfach keine Atomwaffen hatte. Und dieser \n                        Mistkerl hat kein Politbüro, das ihn zurückhält, und er hat Atomwaffen.“ </em></p>\n<p>Spirin zeigt seine eigene Verwundbarkeit voll und ganz, als er zugibt, dass Putins Mangel an Zurückhaltung ihn „ängstigt“, nicht weil er „Angst hat zu sterben“, sondern weil die Ukraine speziell „in der Technologie, in der Entwicklung der Gesellschaft, Literatur, Bildung, Kultur“ hätte „fortschreiten“ können, aber stattdessen muss die Ukraine „mit Russland umgehen“. Doch während das Buch fortschreitet, sehen die Leser, dass sowohl die Ukraine als Nation als auch die Ukrainer als Volk geniale Wege gefunden haben, mit Russland umzugehen, einschließlich durch Musik.</p>\n<p>\nAls der Krieg 2022 zunächst begann, entwickelten zahlreiche ukrainische Musikgruppen wie Go_A; PROBASS ∆ HARDI; Zhadan und die Hunde; Großmutters Smuzi; und viele andere eine wichtige Rolle bei der Mittelbeschaffung und kulturellen Förderung. Allerdings spendeten auch andere nicht-ukrainische Bands wie Metallica, Portishead, Imagine Dragons, Judas Priest und Pink Floyd Geld, drückten Solidarität aus und veröffentlichten Songs zur Unterstützung der Ukraine. Mykhed schreibt: „Dieser Krieg dreht sich um Rockmusik.“ Die Musik besitzt eine eigene Sprache, die Mykhed nicht als Idee entwickelt. Dennoch ist die Transformation der ukrainischen Prominenten in militärische und humanitäre Helden unbestreitbar.</p>\n<p>\nMykhed stellt einige zentrale Fragen, die nicht nur darauf anwendbar sind, wie der Krieg in der Ukraine die Sprache für die Ukrainer erheblich transformiert hat, sondern auch für die Menschheit. „Was tun wir mit unserer Sprache? Was kann unsere Sprache mit uns machen?“ fragt Mykhed. Diese Fragen sind tiefgründig, da eine weitere Propagandalinie, die Russland der Welt vermittelt hat, besagt, dass der Krieg teilweise dazu dient, die russische Sprache zu schützen. Die Invasion Russlands hat tatsächlich die ukrainische Sprache enorm populär und erfolgreich gemacht, da viele russischsprachige Ukrainer in den ersten Tagen, Wochen und Monaten des Krieges zur ukrainischen Sprache wechselten. Mykhed erklärt jedoch, dass diese Transformation noch bedeutender war, dass die „Sprache des Krieges direkt ist, wie ein Befehl, der keine doppelte Interpretation haben kann und keine Klarstellung benötigt“. Die Sprache des Krieges besteht darin, „klarer, einfacher, in abgehackten Phrasen zu sprechen, um die Zeit des anderen zu sparen und Gespräche mit Informationen zu sättigen“. Diese neue Sprache spiegelt sich sogar in der zeitgenössischen Poesie ukrainischer Dichter wie Halyna Kruk <em>, </em>wider, deren zweisprachige Ausgabe von <em>Lost in Living </em>(Lost Horse Press, 2024) aus Gedichten besteht, die sich mit der Vergangenheit und Gegenwart der Ukraine versöhnen, indem sie auf Metaphern und Vergleiche verzichten und stattdessen die Sprache des Krieges annehmen.</p>\n<p>\nWas <em>Die Sprache des Krieges</em> den Lesern erneut bestätigt, ist die Notwendigkeit von Literatur in Krisenzeiten. Mykhed behauptet, dass Literatur „eines der Werkzeuge ist, um sicherzustellen, dass das, was wir durchgemacht haben, unser Zorn und die Schrecken, die das moderne Ukraine erlebt, zu einem kollektiven Gedächtnis werden“. Er schreibt: „Literatur sorgt dafür, dass unsere Wahrnehmung nicht durch die ständig wachsende Zahl von Tragödien, die weiterhin auftreten, oder durch jede neue Folterkammer oder Massengrab, das aufgedeckt wird – in Bucha, Mariupol, Izyum, Dnipro, Brovary – getrübt wird. Sie sorgt dafür, dass unser Zorn nicht nachlässt.“ Was Literatur – speziell ukrainische Literatur, einschließlich Mykheds Buch – in diesen unmenschlichen Zeiten ebenfalls sicherstellt, ist, dass die Welt die Geschichten der Unterdrückten hört, und für die Ukrainer ist dies eine der wenigen Zeiten in der Geschichte, in der dies geschehen ist. Somit ist <em>Die Sprache des Krieges</em> einer der wichtigsten Beiträge zum ukrainischen Literaturkanon, der aus dem immer größer werdenden Bereich der ukrainischen Sachliteratur hervorgeht, und in seinen Seiten etabliert sich Oleksandr Mykhed als einer der nachdenklichsten und philosophischsten Schriftsteller seiner Generation.</p>\n<p><em>Die Sprache des Krieges von Oleksandr Mykhed. Penguin Books 2024</em></p>\n<p><strong>Nicole Yurcaba</strong> ist eine ukrainisch-amerikanische Hutsul/Lemko-Ursprungs. Als Dichterin und Essayistin sind ihre Gedichte und Rezensionen in <em>Appalachian Heritage, Atlanta Review, Seneca Review, New Eastern Europe, </em>und der ukrainischen <em>Euromaidan Press</em> erschienen. Nicole hat einen MFA in Writing von der Lindenwood University, unterrichtet Poesieworkshops für die Southern New Hampshire University und ist Dozentin für Geisteswissenschaften am Blue Ridge Community and Technical College in den Vereinigten Staaten. Sie fungiert auch als Gastrezensentin für <em>Sage Cigarettes, Tupelo Quarterly, Colorado Review, </em>und<em> Southern Review of Books</em>.</p>\n<p><span> </span></p>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"<p>Ο πόλεμος στην Ουκρανία συνεχίζεται και οι Ουκρανοί συγγραφείς συνεχίζουν να καθιερώνονται όχι μόνο ως κριτικοί χρονικογράφοι μιας από τις πιο δύσκολες περιόδους στην εθνική και παγκόσμια ιστορία. Οι συγγραφείς της Ουκρανίας, επίσης, έχουν ανταποκριθεί στην πρόκληση να υπηρετήσουν την πατρίδα τους με ποικίλους τρόπους – συμπεριλαμβανομένης της υπηρεσίας στις Ουκρανικές Ένοπλες Δυνάμεις. Ενώ πολλά βιβλία που έχουν δημοσιευθεί για τον πόλεμο καταγράφουν τις καθημερινές ζωές στρατιωτών, εθελοντών και προσφύγων και εστιάζουν στις ζημιές, την καταστροφή και την αναστάτωση της καθημερινής ζωής, πολύ λίγα – αν όχι κανένα – βιβλία πριν από το <em>Η Γλώσσα του Πολέμου</em> του Ολέξανδρ Μύχεντ έχουν καταφέρει να καταγράψουν τις ψυχολογικές και ιδεολογικές επιπτώσεις του πολέμου στη γλώσσα τόσο σε πολιτικό όσο και σε στρατιωτικό επίπεδο.</p>\n<p>\nΑυτό που κάνει το βιβλίο του Μύχεντ αρχικά πολύ καλά – ειδικά για τους δυτικούς αναγνώστες που μπορεί να μην είναι εξοικειωμένοι με την αιώνια καταπίεση των Ουκρανών από τους Ρώσους – είναι να καθορίσει τι είναι η Ουκρανία και ποιοι είναι οι Ουκρανοί. Ο Μύχεντ σημειώνει ότι οι Ουκρανοί “έχουν πλαισιωθεί από έναν λόγο που επιβλήθηκε από τη Ρωσία και υποστηρίχθηκε από τη Δύση, υπονοώντας ότι η Ουκρανία είναι αντιαμερικανική”. Συνεχίζει ότι “Δεν είμαστε <em>αντιαμερικανοί</em>. Είμαστε κάτι εντελώς διαφορετικό.” Ο Μύχεντ καταπολεμά την ρωσική προπαγάνδα δηλώνοντας ότι η Ουκρανία είναι ένα “νέο ανεξάρτητο, δυναμικό έθνος, που γνωρίζει την ιστορία του και έχει τη δική του όραση για το μέλλον”. Αυτές οι δηλώσεις εκφράζουν τα όνειρα και τις επιθυμίες μιας γενιάς Ουκρανών που μεγάλωσαν σε μια εντελώς ανεξάρτητη Ουκρανία, και καθώς ο Μύχεντ δηλώνει ότι θέλει να “φωνάξει στον κόσμο” ότι οι Ουκρανοί είναι “μεγαλύτεροι από τον πόλεμο”, η ουκρανική αποφασιστικότητα και ανθεκτικότητα που έχει καθορίσει ένα έθνος και έναν λαό από τον Φεβρουάριο του 2022 επιβεβαιώνεται και πάλι.</p>\n<p>\nΦυσικά, κεντρικό θέμα στη συζήτηση για τη γλώσσα στο <em>Η Γλώσσα του Πολέμου</em> είναι η παγκόσμια διάδοση της ρωσικής προπαγάνδας, η οποία, δυστυχώς, έχει επηρεάσει πολιτικούς και υποστηρικτές της άκρας δεξιάς τόσο στις Ηνωμένες Πολιτείες όσο και στην Ευρώπη. Ο Μύχεντ αναλύει αποτελεσματικά τον ρόλο της προπαγάνδας και την επιρροή της στην καθημερινή γλώσσα συζητώντας πώς αυτή η προπαγάνδα επηρεάζει ορισμένες από τις πιο ευάλωτες πληθυσμιακές ομάδες του πολέμου – τους πρόσφυγες. Θέτει ότι η ρωσική προπαγάνδα “προσπαθεί να επιβάλει ξανά… μια αφήγηση για κάποιους όχι και τόσο kosher Ουκρανούς μετανάστες”. Υπενθυμίζει επίσης στους αναγνώστες ότι θα πρέπει να “θυμούνται: κανένας από εμάς δεν ήθελε ποτέ να καταλήξει εκεί που καταλήξαμε. Μετά από το να έχουμε χάσει τα πάντα.” Αυτές οι ιδέες αντηχούν σε αυτές που έρχονται αργότερα, καθώς ο Μύχεντ θέτει ότι “η ουκρανική ιστορία είναι μια ιστορία συνεχούς κατεδάφισης” και ότι “σχεδόν καμία συνέχεια” δεν υπάρχει “μεταξύ των γενεών” συμπεριλαμβανομένων “γενεών καλλιτεχνών” που “εκτελούνται, πυροβολούνται, καταπιέζονται”. </p>\n<p> \nΟ Μύχεντ καταφέρνει να μιμηθεί την έλλειψη συνέχειας μεταξύ των γενεών δομώντας το βιβλίο έτσι ώστε οι δικές του σκέψεις και καταχωρήσεις να ρέουν και να ρέουν με τις σκέψεις δημοσιογράφων που έγιναν στρατιώτες και αποσπάσματα τεκμηρίωσης εγκλημάτων πολέμου. Μία από τις πιο αξέχαστες και επώδυνες καταχωρήσεις του βιβλίου είναι αυτή του Γιεβχέν Σπίριν. Η αφήγηση του Σπίριν είναι συγκινητική και προσωπική, άμεση και ευάλωτη. Η αφήγηση του Σπίριν εστιάζει σε ένα κεντρικό θέμα που τα ρωσικά μέσα ενημέρωσης, και οι σύμμαχοί τους, έχουν συνεχώς προσεγγίσει καθώς προσπαθούν να αποτρέψουν την υποστήριξη της Δύσης – και ιδιαίτερα των ΗΠΑ – για τον πόλεμο: η απειλή του πυρηνικού πολέμου. Ο Σπίριν προσφέρει μια προκλητική σκέψη που εξετάζει τις απειλές του Πούτιν στο πλαίσιο της σοβιετικής ιστορίας:</p>\n<p>                        <em>“Οι άνθρωποι νομίζουν ότι ο Μπρέζνιεφ ή ο Χρουστσόφ δεν επιτράπηκε να καταστρέψουν τον κόσμο \n                        με έναν πυρηνικό πόλεμο γιατί είχαν ένα πολιτικό γραφείο που τους σταματούσε. Ο Στάλιν \n                        δεν ξεκίνησε έναν πυρηνικό πόλεμο γιατί απλά δεν είχε πυρηνικά όπλα. Και αυτός \n                        ο γαμημένος δεν έχει πολιτικό γραφείο για να τον περιορίσει και έχει πυρηνικά \n                        όπλα.”</em></p>\n<p>Ο Σπίριν εκθέτει πλήρως τη δική του ευαλωτότητα καθώς παραδέχεται ότι η έλλειψη αυτοσυγκράτησης του Πούτιν τον “τρομάζει”, όχι επειδή “φοβάται να πεθάνει” αλλά επειδή η Ουκρανία, συγκεκριμένα, θα μπορούσε να έχει “προοδεύσει στην τεχνολογία, στην ανάπτυξη της κοινωνίας, της λογοτεχνίας, της εκπαίδευσης, του πολιτισμού”, αλλά αντίθετα η Ουκρανία πρέπει να “αντιμετωπίσει τη Ρωσία”. Ωστόσο, καθώς το βιβλίο συνεχίζεται, οι αναγνώστες βλέπουν ότι τόσο η Ουκρανία ως έθνος όσο και οι Ουκρανοί ως λαός έχουν αναπτύξει ευφυείς τρόπους να αντιμετωπίσουν τη Ρωσία, συμπεριλαμβανομένης της μουσικής.</p>\n<p>\nΌταν ο πόλεμος αρχικά ξεκίνησε το 2022, πολλές Ουκρανικές μουσικές ομάδες όπως οι Go_A; PROBASS ∆ HARDI; Zhadan and the Dogs; Grandma’s Smuzi; και πολλές άλλες ανέπτυξαν έναν σημαντικό ρόλο στη συγκέντρωση χρημάτων και την πολιτιστική προώθηση. Ωστόσο, άλλες μη Ουκρανικές μπάντες όπως οι Metallica, Portishead, Imagine Dragons, Judas Priest και Pink Floyd δώρισαν χρήματα, εξέφρασαν αλληλεγγύη και κυκλοφόρησαν τραγούδια σε υποστήριξη της Ουκρανίας. Ο Μύχεντ γράφει, “Αυτός ο πόλεμος είναι για τη ροκ μουσική.” Η μουσική έχει μια γλώσσα δική της, την οποία ο Μύχεντ δεν αναπτύσσει ως ιδέα. Ωστόσο, η μεταμόρφωση των Ουκρανών διασημοτήτων σε στρατιωτικούς και ανθρωπιστικούς ήρωες είναι αναμφισβήτητη.</p>\n<p>\nΟ Μύχεντ θέτει μερικές βασικές ερωτήσεις που είναι εφαρμόσιμες όχι μόνο στο πώς ο πόλεμος στην Ουκρανία έχει μεταμορφώσει τη γλώσσα για τους Ουκρανούς, αλλά και για την ανθρωπότητα. “Τι κάνουμε στη γλώσσα μας; Τι μπορεί να μας κάνει η γλώσσα μας;” ρωτά ο Μύχεντ. Αυτές οι ερωτήσεις είναι βαθιές, δεδομένου ότι μια άλλη γραμμή προπαγάνδας που η Ρωσία έχει τροφοδοτήσει στον κόσμο είναι ότι ο πόλεμος είναι, εν μέρει, για την προστασία της ρωσικής γλώσσας. Η εισβολή της Ρωσίας έκανε στην πραγματικότητα τη ρωσική γλώσσα εξαιρετικά δημοφιλή και επιτυχημένη, καθώς πολλοί ρωσόφωνοι Ουκρανοί άλλαξαν στη ρωσική γλώσσα κατά τις αρχικές ημέρες, εβδομάδες και μήνες του πολέμου. Ο Μύχεντ, ωστόσο, εξηγεί ότι αυτή η μεταμόρφωση έχει υπάρξει ακόμη πιο σημαντική, ότι “η γλώσσα του πολέμου είναι άμεση, όπως μια εντολή που δεν μπορεί να έχει διπλή ερμηνεία και δεν χρειάζεται διευκρίνιση”. Η γλώσσα του πολέμου συνίσταται στο να μιλάμε “πιο καθαρά, πιο απλά, σε κομμένες φράσεις, εξοικονομώντας τον χρόνο του άλλου και κορεσμένο τη συζήτηση με πληροφορίες”. Αυτή η νέα γλώσσα αντικατοπτρίζεται ακόμη και στην σύγχρονη ποίηση Ουκρανών ποιητών όπως η Χαλίνα Κρουκ<em>, </em>της οποίας η δίγλωσση έκδοση του <em>Χαμένος στη Ζωή</em> (Lost Horse Press, 2024) αποτελείται από ποιήματα που συμφιλιώνουν το παρελθόν και το παρόν της Ουκρανίας παραλείποντας τη μεταφορά και τη σύγκριση και αντ' αυτού αγκαλιάζοντας τη γλώσσα του πολέμου.</p>\n<p>\nΑυτό που επαναβεβαιώνει το <em>Η Γλώσσα του Πολέμου</em> για τους αναγνώστες είναι η αναγκαιότητα της λογοτεχνίας κατά τη διάρκεια κρίσιμων περιόδων. Ο Μύχεντ υποστηρίζει ότι η λογοτεχνία “είναι ένα από τα εργαλεία για να διασφαλίσουμε ότι όσα έχουμε περάσει, η οργή μας και οι φρίκες που βιώνει η σύγχρονη Ουκρανία, γίνονται συλλογική μνήμη”. Γράφει, “Η λογοτεχνία διασφαλίζει ότι η αντίληψή μας δεν θολώνει από τον συνεχώς αυξανόμενο αριθμό τραγωδιών που συνεχίζουν να συμβαίνουν, ή από κάθε νέα αίθουσα βασανιστηρίων ή μαζική ταφή που αποκαλύπτεται – στην Μπούτσα, το Μαριούπολη, το Ιζιούμ, το Ντνίπρο, το Μπροβάρι. Διασφαλίζει ότι η οργή μας δεν υποχωρεί.” Αυτό που διασφαλίζει η λογοτεχνία – η Ουκρανική λογοτεχνία, συγκεκριμένα, συμπεριλαμβανομένου του βιβλίου του Μύχεντ – κατά τη διάρκεια αυτών των απάνθρωπων καιρών είναι ότι ο κόσμος ακούει τις ιστορίες των καταπιεσμένων, και για τους Ουκρανούς, αυτή είναι μία από τις λίγες φορές στην ιστορία που έχει συμβεί. Έτσι, το <em>Η Γλώσσα του Πολέμου</em> είναι μία από τις πιο σημαντικές συνεισφορές στο κανόνα της Ουκρανικής λογοτεχνίας που προκύπτει από τον συνεχώς αυξανόμενο τομέα της Ουκρανικής μη-φιξιόν, και στις σελίδες του Ολέξανδρ Μύχεντ καθιερώνει τον εαυτό του ως έναν από τους πιο προκλητικούς και φιλοσοφικούς συγγραφείς της γενιάς του.</p>\n<p><em>Η Γλώσσα του Πολέμου από τον Ολέξανδρ Μύχεντ. Penguin Books 2024</em></p>\n<p><strong>Νικόλ Γιούρκαμπα</strong> είναι μια Ουκρανική Αμερικανίδα Ουκρανικής/Λεμκο καταγωγής. Ποιήτρια και δοκιμιογράφος, τα ποιήματά της και οι κριτικές της έχουν εμφανιστεί σε <em>Appalachian Heritage, Atlanta Review, Seneca Review, New Eastern Europe, </em>και στην Ουκρανία <em>Euromaidan Press</em>. Η Νικόλ κατέχει ένα MFA στη Συγγραφή από το Πανεπιστήμιο Lindenwood, διδάσκει εργαστήρια ποίησης για το Πανεπιστήμιο Νότιας Νέας Χαμσάιρ, και είναι μέλος της σχολής Ανθρωπιστικών Σπουδών στο Κολλέγιο Κοινότητας και Τεχνικών Σπουδών Blue Ridge στις Ηνωμένες Πολιτείες. Υπηρετεί επίσης ως κριτικός βιβλίων για <em>Sage Cigarettes, Tupelo Quarterly, Colorado Review, </em>και<em> Southern Review of Books</em>.</p>\n<p><span> </span></p>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"en": {
            key:"value": string:"<p>The war in Ukraine continues and Ukrainian writers continue to not only establish themselves as critical chroniclers of one of the most challenging times in both national and global history. Ukraine’s writers, too, have risen to the challenge of serving their homeland in a myriad of ways – including serving in the Ukrainian Armed Forces. While many books published about the war document the daily lives of soldiers, volunteers and refugees and focus on the damage, destruction and upheaval of everyday life, very few – if any – books before Oleksandr Mykhed’s <em>The Language of War</em> have managed to document the war’s psychological and ideological effects on language at both the civilian and military level.</p>\n<p>\nWhat Mykhed’s book initially does very well – especially for western readers who may be unfamiliar with the centuries-long oppression of Ukrainians by Russians – is establish what Ukraine is and who Ukrainians are. Mykhed notes that Ukrainians “have been framed by a discourse imposed by Russia and supported by the West, implying that Ukraine is anti-Russia”. He continues that “We are <em>not </em>anti-Russia<em>. </em>We are something entirely different.” Mykhed combats Russian propaganda by asserting that Ukraine is a “young independent, dynamic nation, who knows its history and has its own vision of the future”. These statements express the dreams and desires of a generation of Ukrainians raised in an entirely independent Ukraine, and as Mykhed declares that he wants to “shout to the world” that Ukrainians are “greater than the war”, the Ukrainian determination and resilience that has defined a nation and a people since February 2022 is once again reaffirmed.</p>\n<p>\nOf course, central to the discussion of language in <em>The Language of War</em> is the global proliferation of Russian propaganda, which has, sadly, influenced far-right politicians and supporters in both the United States and Europe. Mykhed effectively dissects the role of propaganda and its influence on everyday language by discussing how that propaganda effects some of the war’s most vulnerable populations – refugees. He poses that Russian propaganda “tries to once again impose… a narrative about some not so kosher Ukrainian immigrants”. He also reminds readers that they should “remember: none of us ever wanted to end up where we did. After having lost everything.” These ideas echo ones which come later, as Mykhed poses that “Ukrainian history is a history of constant demolition” and that “barely any continuity” exists “between generations” including “generations of artists” who are “executed, shot, repressed”.</p>\n<p> \nMykhed manages to mimic the lack of continuity between generations by structuring the book so that his own reflections and entries ebb and flow with the reflections of journalists-turned-soldiers and snippets of war crime documentation. One of the book’s most memorable, and painful, entries, is that of Yevhen Spirin. Spirin’s narrative is poignant and personal, direct and vulnerable. Spirin’s narrative focuses on a key topic that Russian media, and its allies, have courted continually as they attempt to thwart western – and particularly US – support for the war: the threat of nuclear war. Spirin offers a thought-provoking insight that examines Putin’s threats in the context of Soviet history:</p>\n<p>                        <em>“People think that Brezhnev or Khrushchev were not allowed to destroy the world \n                        with a nuclear war because they had a politburo that stopped them. Stalin \n                        did not start a nuclear war because he simply did not have nukes. And this \n                        motherfucker does not have a politburo to restrain him and he does have nuclear \n                        weapons.”</em></p>\n<p>Spirin fully displays his own vulnerability as he admits that Putin’s lack of restraint “scares” him, not because he is “afraid to die” but because Ukraine, specifically, could have “progressed in technology, in the development of society, literature, education, culture”, but instead Ukraine must “deal with Russia”. However, as the book continues, readers see that both Ukraine as a nation and Ukrainians as a people have developed ingenious ways of dealing with Russia, including through music.</p>\n<p>\nWhen the war initially began in 2022, numerous Ukrainian music groups like Go_A; PROBASS ∆ HARDI; Zhadan and the Dogs; Grandma’s Smuzi; and many others developed an important role in fundraising and cultural promotion. However, other non-Ukrainian bands like Metallica, Portishead, Imagine Dragons, Judas Priest and Pink Floyd donated money, expressed solidarity, and released songs in support of Ukraine. Mykhed writes, “This war is about rock music.” The music possesses a language of its own, which Mykhed does not develop as an idea. However, the war’s transformation of the Ukrainian celebrities into military and humanitarian heroes is undeniable.</p>\n<p>\nMykhed poses a few key questions that are applicable not only to how the war in Ukraine has vastly transformed language for Ukrainians, but for humanity. “What are we doing to our language? What can our language do to us?” asks Mykhed. These questions are profound, given that another propaganda line Russia has fed to the globe is that the war is, in part, to protect the Russian language. Russia’s invasion actually made the Ukrainian language hugely popular and successful, since many Russian-speaking Ukrainians changed to the Ukrainian language during war’s initial days, weeks and months. Mykhed, nonetheless, explains that this transformation has been even more significant, that the “language of war is direct, like an order that cannot have a double interpretation and needs no clarification”. The language of war consists of speaking “more clearly, more simply, in chopped phrases, saving each other’s time and saturating conversation with information”. This new language is even reflected in the contemporary poetry of Ukrainian poets like Halyna Kruk<em>, </em>whose dual-language edition of <em>Lost in Living </em>(Lost Horse Press, 2024) consists of poems that reconcile with Ukraine’s past and present by foregoing metaphor and simile and instead embracing the language of the war.</p>\n<p>\nWhat <em>The Language of War</em> reaffirms for readers is the necessity of literature during times of crisis. Mykhed asserts that literature “is one of the tools to ensure that what we’ve been through, our rage, and the horrors that modern Ukraine is experiencing, becomes a collective memory”. He writes, “Literature makes sure that our perception does not become clouded by the ever-growing number of tragedies that continue to occur, or by each new torture chamber or mass burial exposed—in Bucha, Mariupol, Izyum, Dnipro, Brovary. It ensures that our rage does not subside.” What literature – Ukrainian literature, specifically, including Mykhed’s book – also ensures during these inhumane times is that the world hears the stories of those oppressed, and for Ukrainians, this is one of the few times in history that has occurred. Thus, <em>The Language of War</em> is one of the most important contributions to the Ukrainian literature canon to emerge from the ever-increasing realm of Ukrainian non-fiction, and in its pages Oleksandr Mykhed establishes himself as one of his generation’s most thought-provoking and philosophical writers.</p>\n<p><em>The Language of War by Oleksandr Mykhed. Penguin Books 2024</em></p>\n<p><strong>Nicole Yurcaba</strong> is a Ukrainian American of Hutsul/Lemko origin. A poet and essayist, her poems and reviews have appeared in <em>Appalachian Heritage, Atlanta Review, Seneca Review, New Eastern Europe, </em>and Ukraine’s <em>Euromaidan Press</em>. Nicole holds an MFA in Writing from Lindenwood University, teaches poetry workshops for Southern New Hampshire University, and is Humanities faculty at Blue Ridge Community and Technical College in the United States. She also serves as a guest book reviewer for <em>Sage Cigarettes, Tupelo Quarterly, Colorado Review, </em>and<em> Southern Review of Books</em>.</p>\n<p><span> </span></p>\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"<p>La guerra en Ucrania continúa y los escritores ucranianos siguen no solo estableciéndose como cronistas críticos de uno de los momentos más desafiantes en la historia nacional y global. Los escritores de Ucrania, también, han respondido al desafío de servir a su patria de múltiples maneras, incluyendo servir en las Fuerzas Armadas de Ucrania. Mientras que muchos libros publicados sobre la guerra documentan la vida diaria de soldados, voluntarios y refugiados y se centran en el daño, la destrucción y la agitación de la vida cotidiana, muy pocos – si es que hay alguno – libros antes de <em>El lenguaje de la guerra</em> de Oleksandr Mykhed han logrado documentar los efectos psicológicos e ideológicos de la guerra sobre el lenguaje tanto a nivel civil como militar.</p>\n<p>\nLo que el libro de Mykhed hace muy bien al principio – especialmente para los lectores occidentales que pueden no estar familiarizados con la opresión de siglos de los ucranianos por parte de los rusos – es establecer qué es Ucrania y quiénes son los ucranianos. Mykhed señala que los ucranianos “han sido enmarcados por un discurso impuesto por Rusia y apoyado por Occidente, implicando que Ucrania es anti-Rusia”. Continúa diciendo que “No somos <em>anti</em>-Rusia<em>. </em>Somos algo completamente diferente.” Mykhed combate la propaganda rusa afirmando que Ucrania es una “nación joven, independiente y dinámica, que conoce su historia y tiene su propia visión del futuro”. Estas declaraciones expresan los sueños y deseos de una generación de ucranianos criados en una Ucrania completamente independiente, y mientras Mykhed declara que quiere “gritar al mundo” que los ucranianos son “más grandes que la guerra”, la determinación y resiliencia ucraniana que ha definido a una nación y a un pueblo desde febrero de 2022 se reafirma una vez más.</p>\n<p>\nPor supuesto, central en la discusión sobre el lenguaje en <em>El lenguaje de la guerra</em> está la proliferación global de la propaganda rusa, que ha influido, lamentablemente, en políticos y partidarios de extrema derecha tanto en los Estados Unidos como en Europa. Mykhed disecciona efectivamente el papel de la propaganda y su influencia en el lenguaje cotidiano al discutir cómo esa propaganda afecta a algunas de las poblaciones más vulnerables de la guerra – los refugiados. Plantea que la propaganda rusa “intenta imponer una vez más… una narrativa sobre algunos inmigrantes ucranianos que no son tan kosher”. También recuerda a los lectores que deben “recordar: ninguno de nosotros quiso terminar donde terminamos. Después de haberlo perdido todo.” Estas ideas resuenan con las que vienen más adelante, ya que Mykhed plantea que “la historia ucraniana es una historia de demolición constante” y que “apenas existe continuidad” “entre generaciones” incluyendo “generaciones de artistas” que son “ejecutados, fusilados, reprimidos”. </p>\n<p> \nMykhed logra imitar la falta de continuidad entre generaciones estructurando el libro de tal manera que sus propias reflexiones y entradas fluyen y refluye con las reflexiones de periodistas convertidos en soldados y fragmentos de documentación de crímenes de guerra. Una de las entradas más memorables y dolorosas del libro es la de Yevhen Spirin. La narrativa de Spirin es conmovedora y personal, directa y vulnerable. La narrativa de Spirin se centra en un tema clave que los medios rusos, y sus aliados, han cortejado continuamente mientras intentan frustrar el apoyo occidental – y particularmente estadounidense – a la guerra: la amenaza de una guerra nuclear. Spirin ofrece una visión provocadora que examina las amenazas de Putin en el contexto de la historia soviética:</p>\n<p>                        <em>“La gente piensa que Brezhnev o Jruschov no podían destruir el mundo \n                        con una guerra nuclear porque tenían un politburó que los detenía. Stalin \n                        no inició una guerra nuclear porque simplemente no tenía armas nucleares. Y este \n                        hijo de puta no tiene un politburó que lo restrinja y sí tiene armas nucleares.”</em></p>\n<p>Spirin muestra plenamente su propia vulnerabilidad al admitir que la falta de moderación de Putin “le asusta”, no porque tenga “miedo a morir” sino porque Ucrania, específicamente, podría haber “progresado en tecnología, en el desarrollo de la sociedad, la literatura, la educación, la cultura”, pero en cambio Ucrania debe “lidiar con Rusia”. Sin embargo, a medida que avanza el libro, los lectores ven que tanto Ucrania como nación como los ucranianos como pueblo han desarrollado formas ingeniosas de lidiar con Rusia, incluso a través de la música.</p>\n<p>\nCuando la guerra comenzó inicialmente en 2022, numerosos grupos musicales ucranianos como Go_A; PROBASS ∆ HARDI; Zhadan and the Dogs; Grandma’s Smuzi; y muchos otros desarrollaron un papel importante en la recaudación de fondos y la promoción cultural. Sin embargo, otras bandas no ucranianas como Metallica, Portishead, Imagine Dragons, Judas Priest y Pink Floyd donaron dinero, expresaron solidaridad y lanzaron canciones en apoyo a Ucrania. Mykhed escribe: “Esta guerra es sobre música rock.” La música posee un lenguaje propio, que Mykhed no desarrolla como una idea. Sin embargo, la transformación de las celebridades ucranianas en héroes militares y humanitarios es innegable.</p>\n<p>\nMykhed plantea algunas preguntas clave que son aplicables no solo a cómo la guerra en Ucrania ha transformado enormemente el lenguaje para los ucranianos, sino para la humanidad. “¿Qué le estamos haciendo a nuestro lenguaje? ¿Qué puede hacer nuestro lenguaje por nosotros?” pregunta Mykhed. Estas preguntas son profundas, dado que otra línea de propaganda que Rusia ha alimentado al mundo es que la guerra es, en parte, para proteger el idioma ruso. La invasión de Rusia hizo que el idioma ucraniano se volviera enormemente popular y exitoso, ya que muchos ucranianos de habla rusa cambiaron al idioma ucraniano durante los días, semanas y meses iniciales de la guerra. Mykhed, no obstante, explica que esta transformación ha sido aún más significativa, que “el lenguaje de la guerra es directo, como una orden que no puede tener una doble interpretación y no necesita aclaración”. El lenguaje de la guerra consiste en hablar “más claramente, más simplemente, en frases cortas, ahorrando el tiempo del otro y saturando la conversación con información”. Este nuevo lenguaje se refleja incluso en la poesía contemporánea de poetas ucranianos como Halyna Kruk<em>, </em>cuya edición bilingüe de <em>Perdido en la vida</em> (Lost Horse Press, 2024) consiste en poemas que reconciliados con el pasado y presente de Ucrania al renunciar a la metáfora y la símil y en su lugar abrazar el lenguaje de la guerra.</p>\n<p>\nLo que <em>El lenguaje de la guerra</em> reafirma para los lectores es la necesidad de la literatura durante tiempos de crisis. Mykhed afirma que la literatura “es una de las herramientas para asegurar que lo que hemos pasado, nuestra rabia y los horrores que la moderna Ucrania está experimentando, se convierta en una memoria colectiva”. Escribe: “La literatura se asegura de que nuestra percepción no se nuble por el número cada vez mayor de tragedias que continúan ocurriendo, o por cada nueva cámara de tortura o entierro masivo expuesto—en Bucha, Mariupol, Izyum, Dnipro, Brovary. Asegura que nuestra rabia no disminuya.” Lo que la literatura – la literatura ucraniana, específicamente, incluyendo el libro de Mykhed – también asegura durante estos tiempos inhumanos es que el mundo escuche las historias de aquellos oprimidos, y para los ucranianos, este es uno de los pocos momentos en la historia que ha ocurrido. Así, <em>El lenguaje de la guerra</em> es una de las contribuciones más importantes al canon de la literatura ucraniana que ha surgido del cada vez más creciente ámbito de la no ficción ucraniana, y en sus páginas Oleksandr Mykhed se establece como uno de los escritores más provocativos y filosóficos de su generación.</p>\n<p><em>El lenguaje de la guerra de Oleksandr Mykhed. Penguin Books 2024</em></p>\n<p><strong>Nicole Yurcaba</strong> es una ucraniana americana de origen Hutsul/Lemko. Poeta y ensayista, sus poemas y reseñas han aparecido en <em>Appalachian Heritage, Atlanta Review, Seneca Review, New Eastern Europe, </em>y en <em>Euromaidan Press</em> de Ucrania. Nicole posee un MFA en Escritura de la Universidad de Lindenwood, imparte talleres de poesía para la Universidad del Sur de Nueva Hampshire, y es profesora de Humanidades en el Blue Ridge Community and Technical College en los Estados Unidos. También se desempeña como reseñadora de libros invitada para <em>Sage Cigarettes, Tupelo Quarterly, Colorado Review, </em>y<em> Southern Review of Books</em>.</p>\n<p><span> </span></p>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"<p>Sota Ukrainassa jatkuu ja ukrainalaiset kirjailijat eivät ainoastaan vakiinnuta asemaansa kriittisinä aikakirjoittajina yhdellä kansallisen ja globaalin historian haastavimmista ajoista. Ukrainalaiset kirjailijat ovat myös vastanneet haasteeseen palvella kotimaataan monin eri tavoin – mukaan lukien palvelu Ukrainan asevoimissa. Vaikka monet sodasta julkaistut kirjat dokumentoivat sotilaiden, vapaaehtoisten ja pakolaisten päivittäistä elämää ja keskittyvät vahinkoon, tuhoon ja arjen mullistuksiin, hyvin harvat – jos mitkään – kirjat ennen Oleksandr Mykhedin <em>Sodan kieli</em> -teosta ovat onnistuneet dokumentoimaan sodan psykologisia ja ideologisia vaikutuksia kieleen sekä siviili- että sotilaspuolella.</p>\n<p>\nMitä Mykhedin kirja aluksi tekee erittäin hyvin – erityisesti lännen lukijoille, jotka saattavat olla tuntemattomia ukrainalaisten vuosisatoja kestäneelle venäläiselle sorrolle – on määrittää, mitä Ukraina on ja keitä ukrainalaiset ovat. Mykhed huomauttaa, että ukrainalaisia “on kehystetty Venäjän asettaman ja lännen tukeman diskurssin kautta, joka vihjaa, että Ukraina on anti-Venäjä”. Hän jatkaa, että “me emme ole <em>anti-Venäjä<em>. </em>Olemme jotain täysin erilaista.” Mykhed taistelee venäläistä propagandaa vastaan väittämällä, että Ukraina on “nuori itsenäinen, dynaaminen kansa, joka tuntee historiansa ja jolla on oma visio tulevaisuudesta”. Nämä lausunnot ilmentävät sukupolven ukrainalaisten unelmia ja toiveita, jotka on kasvatettu täysin itsenäisessä Ukrainassa, ja kun Mykhed julistaa haluavansa “huutaa maailmalle”, että ukrainalaiset ovat “suurempia kuin sota”, ukrainalainen päättäväisyys ja kestävyys, joka on määrittänyt kansan ja kansakunnan helmikuusta 2022 lähtien, vahvistuu jälleen.</em></p>\n<p>\nTietysti keskeistä keskustelussa kielestä <em>Sodan kieli</em> -teoksessa on venäläisen propagandan globaali leviäminen, joka on valitettavasti vaikuttanut äärioikeistolaisiin poliitikkoihin ja kannattajiin sekä Yhdysvalloissa että Euroopassa. Mykhed analysoi tehokkaasti propagandan roolia ja sen vaikutusta jokapäiväiseen kieleen keskustelemalla siitä, miten tämä propaganda vaikuttaa sodan haavoittuvimpiin väestöryhmiin – pakolaisiin. Hän esittää, että venäläinen propaganda “yrittää jälleen kerran asettaa… kertomuksen joistakin ei niin kosher ukrainalaisista maahanmuuttajista”. Hän myös muistuttaa lukijoita, että heidän tulisi “muistaa: kukaan meistä ei koskaan halunnut päätyä sinne, missä olemme. Kun olemme menettäneet kaiken.” Nämä ajatukset kaikuvat myöhemmin, kun Mykhed esittää, että “ukrainalainen historia on jatkuvan tuhon historia” ja että “harvoin on olemassa jatkuvuutta” “sukupolvien” välillä, mukaan lukien “taiteilijasukupolvet”, jotka on “suoritetut, ammuttu, sortuneet”. </p>\n<p> \nMykhed onnistuu jäljittelemään sukupolvien välistä jatkuvuuden puutetta rakentamalla kirjan niin, että hänen omat pohdintonsa ja merkintänsä vaihtelevat journalistien-sotilaiden pohdintojen ja sotarikosdokumentaation katkelmien kanssa. Yksi kirjan mieleenpainuvimmista ja tuskallisimmista merkinnöistä on Yevhen Spirinin kertomus. Spirinin kertomus on koskettava ja henkilökohtainen, suora ja haavoittuva. Spirinin kertomus keskittyy keskeiseen aiheeseen, jota venäläinen media ja sen liittolaiset ovat jatkuvasti tavoitelleet yrittäessään estää lännen – ja erityisesti Yhdysvaltojen – tuen sodalle: ydin sodan uhka. Spirin tarjoaa ajatuksia herättävän näkemyksen, joka tarkastelee Putinin uhkia neuvostohistorian kontekstissa:</p>\n<p>                        <em>“Ihmiset ajattelevat, että Brežnev tai Hruštšov eivät saaneet tuhota maailmaa \n                        ydin sodalla, koska heillä oli poliittinen byro, joka esti heitä. Stalin \n                        ei aloittanut ydin sotaa, koska hänellä ei yksinkertaisesti ollut ydinaseita. Ja tämä \n                        ämmä ei ole poliittista byroa, joka rajoittaisi häntä, ja hänellä on ydin \n                        aseita.”</em></p>\n<p>Spirin näyttää täysin oman haavoittuvuutensa myöntäessään, että Putinin pidättyvyys “pelottaa” häntä, ei siksi, että hän on “pelkää kuolla”, vaan koska Ukraina, erityisesti, olisi voinut “edistyä teknologiassa, yhteiskunnan, kirjallisuuden, koulutuksen, kulttuurin kehittämisessä”, mutta sen sijaan Ukrainan on “käsiteltävä Venäjää”. Kuitenkin, kun kirja etenee, lukijat näkevät, että sekä Ukraina kansakuntana että ukrainalaiset kansana ovat kehittäneet kekseliäitä tapoja käsitellä Venäjää, myös musiikin kautta.</p>\n<p>\nKun sota aluksi alkoi vuonna 2022, lukuisat ukrainalaiset musiikkiryhmät kuten Go_A; PROBASS ∆ HARDI; Zhadan ja koirat; Isoäidin Smuzi; ja monet muut kehittivät tärkeän roolin varainkeruussa ja kulttuurin edistämisessä. Kuitenkin muut ei-ukrainalaiset bändit kuten Metallica, Portishead, Imagine Dragons, Judas Priest ja Pink Floyd lahjoittivat rahaa, ilmensivät solidaarisuutta ja julkaisi kappaleita Ukrainan tueksi. Mykhed kirjoittaa: “Tämä sota on rockmusiikista.” Musiikilla on oma kielensä, jota Mykhed ei kehitä ideana. Kuitenkin sodan muutos ukrainalaisista julkkiksista sotilaallisiksi ja humanitaarisiksi sankareiksi on kiistaton.</p>\n<p>\nMykhed esittää muutamia keskeisiä kysymyksiä, jotka ovat sovellettavissa ei vain siihen, miten sota Ukrainassa on valtavasti muuttanut kieltä ukrainalaisille, vaan myös ihmiskunnalle. “Mitä teemme kielellemme? Mitä kieli voi tehdä meille?” kysyy Mykhed. Nämä kysymykset ovat syvällisiä, kun otetaan huomioon, että toinen propagandalinja, jonka Venäjä on syöttänyt maailmalle, on se, että sota on osittain suojellakseen venäjän kieltä. Venäjän hyökkäys teki itse asiassa ukrainalaisesta kielestä valtavan suositun ja menestyvän, sillä monet venäjää puhuvat ukrainalaiset siirtyivät ukrainankieleen sodan alkuvaiheissa. Mykhed kuitenkin selittää, että tämä muutos on ollut vielä merkittävämpi, että “sodan kieli on suora, kuin käsky, jolla ei voi olla kahta tulkintaa eikä se tarvitse selvennystä”. Sodan kieli koostuu puhumisesta “selkeämmin, yksinkertaisemmin, pilkottuina lauseina, säästäen toistemme aikaa ja kyllästäen keskustelua tiedolla”. Tämä uusi kieli heijastuu jopa nykyaikaisessa runoudessa ukrainalaisilta runoilijoilta kuten Halyna Kruk<em>, </em>jonka kaksikielinen painos <em>Lost in Living </em>(Lost Horse Press, 2024) koostuu runoista, jotka sovittavat Ukrainan menneisyyden ja nykyisyyden luopumalla metaforasta ja vertauskuvasta ja omaksumalla sodan kielen.</p>\n<p>\nMitä <em>Sodan kieli</em> vahvistaa lukijoille, on kirjallisuuden tarpeellisuus kriisiaikoina. Mykhed väittää, että kirjallisuus “on yksi työkaluista, joilla varmistetaan, että se, mitä olemme kokeneet, meidän raivomme ja modernin Ukrainan kokemukset kauheudet, muuttuvat kollektiiviseksi muistoksi”. Hän kirjoittaa: “Kirjallisuus varmistaa, että meidän havaintomme eivät sumene yhä kasvavan tragedioiden määrän vuoksi, jotka jatkuvat tapahtumassa, tai jokaisen uuden kidutuskammion tai massahaudan vuoksi, joka paljastuu – Buchassa, Mariupolissa, Izyumissa, Dniprossa, Brovaryssä. Se varmistaa, että meidän raivomme ei laannu.” Mitä kirjallisuus – erityisesti ukrainalainen kirjallisuus, mukaan lukien Mykhedin kirja – myös varmistaa näinä epäinhimillisinä aikoina, on se, että maailma kuulee sorrettujen tarinat, ja ukrainalaisille tämä on yksi harvoista ajoista historiassa, jolloin näin on tapahtunut. Näin ollen <em>Sodan kieli</em> on yksi tärkeimmistä kontribuutioista ukrainalaisen kirjallisuuden kanonissa, joka on noussut yhä kasvavasta ukrainalaisesta tietokirjallisuuden kentästä, ja sen sivuilla Oleksandr Mykhed vakiinnuttaa itsensä yhdeksi sukupolvensa ajatuksia herättävimmistä ja filosofisimmista kirjailijoista.</p>\n<p><em>Sodan kieli, Oleksandr Mykhed. Penguin Books 2024</em></p>\n<p><strong>Nicole Yurcaba</strong> on ukrainalais-amerikkalainen Hutsul/Lemko-alkuperältään. Runoilija ja esseisti, hänen runonsa ja arvostelunsa ovat ilmestyneet <em>Appalachian Heritage, Atlanta Review, Seneca Review, New Eastern Europe, </em>ja Ukrainan <em>Euromaidan Press</em>:ssa. Nicole omistaa MFA:n kirjoittamisesta Lindenwood-yliopistosta, opettaa runotyöpajoja Southern New Hampshire Universityssä ja on humanististen tieteiden opettaja Blue Ridge Community and Technical College:ssa Yhdysvalloissa. Hän toimii myös vieraana kirja-arvostelijana <em>Sage Cigarettes, Tupelo Quarterly, Colorado Review, </em>ja<em> Southern Review of Books</em>:ssa.</p>\n<p><span> </span></p>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"<p>La guerre en Ukraine se poursuit et les écrivains ukrainiens continuent non seulement de s'établir en tant que chroniqueurs critiques d'une des périodes les plus difficiles de l'histoire nationale et mondiale. Les écrivains ukrainiens ont également relevé le défi de servir leur patrie de multiples façons – y compris en servant dans les forces armées ukrainiennes. Alors que de nombreux livres publiés sur la guerre documentent la vie quotidienne des soldats, des bénévoles et des réfugiés et se concentrent sur les dommages, la destruction et les bouleversements de la vie quotidienne, très peu – voire aucun – livre avant <em>The Language of War</em> d'Oleksandr Mykhed a réussi à documenter les effets psychologiques et idéologiques de la guerre sur la langue tant au niveau civil que militaire.</p>\n<p>\nCe que fait très bien le livre de Mykhed – en particulier pour les lecteurs occidentaux qui peuvent être peu familiers avec l'oppression séculaire des Ukrainiens par les Russes – est d'établir ce qu'est l'Ukraine et qui sont les Ukrainiens. Mykhed note que les Ukrainiens « ont été encadrés par un discours imposé par la Russie et soutenu par l'Occident, impliquant que l'Ukraine est anti-Russie ». Il continue en disant que « Nous ne sommes <em>pas</em> anti-Russie<em>.</em> Nous sommes quelque chose de complètement différent. » Mykhed combat la propagande russe en affirmant que l'Ukraine est une « jeune nation indépendante et dynamique, qui connaît son histoire et a sa propre vision de l'avenir ». Ces déclarations expriment les rêves et les désirs d'une génération d'Ukrainiens élevés dans une Ukraine entièrement indépendante, et alors que Mykhed déclare qu'il veut « crier au monde » que les Ukrainiens sont « plus grands que la guerre », la détermination et la résilience ukrainiennes qui ont défini une nation et un peuple depuis février 2022 sont à nouveau réaffirmées.</p>\n<p>\nBien sûr, au cœur de la discussion sur la langue dans <em>The Language of War</em> se trouve la prolifération mondiale de la propagande russe, qui a, hélas, influencé des politiciens et des partisans d'extrême droite tant aux États-Unis qu'en Europe. Mykhed dissèque efficacement le rôle de la propagande et son influence sur le langage quotidien en discutant de la manière dont cette propagande affecte certaines des populations les plus vulnérables de la guerre – les réfugiés. Il pose que la propagande russe « essaie de nouveau d'imposer… un récit sur certains immigrants ukrainiens pas très casher ». Il rappelle également aux lecteurs qu'ils doivent « se souvenir : aucun d'entre nous n'a jamais voulu se retrouver là où nous sommes. Après avoir tout perdu. » Ces idées résonnent avec celles qui viennent plus tard, alors que Mykhed pose que « l'histoire ukrainienne est une histoire de démolition constante » et que « à peine aucune continuité » n'existe « entre les générations », y compris « les générations d'artistes » qui sont « exécutés, abattus, réprimés ». </p>\n<p> \nMykhed parvient à imiter le manque de continuité entre les générations en structurant le livre de manière à ce que ses propres réflexions et entrées montent et descendent avec les réflexions de journalistes devenus soldats et des extraits de documentation sur les crimes de guerre. L'une des entrées les plus mémorables et douloureuses du livre est celle de Yevhen Spirin. Le récit de Spirin est poignant et personnel, direct et vulnérable. Le récit de Spirin se concentre sur un sujet clé que les médias russes, et leurs alliés, ont continuellement courtisé alors qu'ils tentent de contrecarrer le soutien occidental – et particulièrement américain – à la guerre : la menace de la guerre nucléaire. Spirin offre un aperçu provocateur qui examine les menaces de Poutine dans le contexte de l'histoire soviétique :</p>\n<p>                        <em>« Les gens pensent que Brejnev ou Khrouchtchev n'étaient pas autorisés à détruire le monde \n                        avec une guerre nucléaire parce qu'ils avaient un politburo qui les en empêchait. Staline \n                        n'a pas déclenché de guerre nucléaire parce qu'il n'avait tout simplement pas de bombes nucléaires. Et ce \n                        fils de pute n'a pas de politburo pour le restrindre et il a des \n                        armes nucléaires. »</em></p>\n<p>Spirin affiche pleinement sa propre vulnérabilité en admettant que le manque de retenue de Poutine « l'effraie », non pas parce qu'il a « peur de mourir » mais parce que l'Ukraine, spécifiquement, aurait pu « progresser en technologie, dans le développement de la société, de la littérature, de l'éducation, de la culture », mais au lieu de cela, l'Ukraine doit « faire face à la Russie ». Cependant, au fur et à mesure que le livre progresse, les lecteurs voient que l'Ukraine en tant que nation et les Ukrainiens en tant que peuple ont développé des moyens ingénieux de faire face à la Russie, y compris à travers la musique.</p>\n<p>\nLorsque la guerre a commencé en 2022, de nombreux groupes de musique ukrainiens comme Go_A ; PROBASS ∆ HARDI ; Zhadan and the Dogs ; Grandma’s Smuzi ; et bien d'autres ont joué un rôle important dans la collecte de fonds et la promotion culturelle. Cependant, d'autres groupes non ukrainiens comme Metallica, Portishead, Imagine Dragons, Judas Priest et Pink Floyd ont fait des dons, exprimé leur solidarité et sorti des chansons en soutien à l'Ukraine. Mykhed écrit : « Cette guerre concerne la musique rock. » La musique possède un langage qui lui est propre, que Mykhed ne développe pas en tant qu'idée. Cependant, la transformation des célébrités ukrainiennes en héros militaires et humanitaires est indéniable.</p>\n<p>\nMykhed pose quelques questions clés qui sont applicables non seulement à la manière dont la guerre en Ukraine a considérablement transformé la langue pour les Ukrainiens, mais pour l'humanité. « Que faisons-nous à notre langue ? Que peut faire notre langue pour nous ? » demande Mykhed. Ces questions sont profondes, étant donné qu'une autre ligne de propagande que la Russie a alimentée dans le monde est que la guerre est, en partie, pour protéger la langue russe. L'invasion de la Russie a en réalité rendu la langue ukrainienne extrêmement populaire et réussie, puisque de nombreux Ukrainiens russophones sont passés à la langue ukrainienne pendant les premiers jours, semaines et mois de la guerre. Mykhed, néanmoins, explique que cette transformation a été encore plus significative, que « la langue de la guerre est directe, comme un ordre qui ne peut avoir une double interprétation et n'a pas besoin de clarification ». La langue de la guerre consiste à parler « plus clairement, plus simplement, en phrases hachées, économisant le temps de chacun et saturant la conversation d'informations ». Ce nouveau langage se reflète même dans la poésie contemporaine de poètes ukrainiens comme Halyna Kruk<em>, </em>dont l'édition bilingue de <em>Lost in Living </em>(Lost Horse Press, 2024) se compose de poèmes qui se réconcilient avec le passé et le présent de l'Ukraine en renonçant à la métaphore et à la comparaison et en embrassant plutôt le langage de la guerre.</p>\n<p>\nCe que <em>The Language of War</em> réaffirme pour les lecteurs, c'est la nécessité de la littérature en temps de crise. Mykhed affirme que la littérature « est l'un des outils pour s'assurer que ce que nous avons traversé, notre colère, et les horreurs que l'Ukraine moderne subit, deviennent une mémoire collective ». Il écrit : « La littérature veille à ce que notre perception ne soit pas obscurcie par le nombre croissant de tragédies qui continuent de se produire, ou par chaque nouvelle chambre de torture ou fosse commune exposée – à Boutcha, Marioupol, Izyoum, Dnipro, Brovary. Elle veille à ce que notre colère ne s'apaise pas. » Ce que la littérature – la littérature ukrainienne, spécifiquement, y compris le livre de Mykhed – assure également en ces temps inhumains, c'est que le monde entend les histoires de ceux qui sont opprimés, et pour les Ukrainiens, c'est l'une des rares fois dans l'histoire que cela s'est produit. Ainsi, <em>The Language of War</em> est l'une des contributions les plus importantes au canon de la littérature ukrainienne à émerger du domaine toujours croissant de la non-fiction ukrainienne, et dans ses pages, Oleksandr Mykhed s'établit comme l'un des écrivains les plus provocateurs et philosophiques de sa génération.</p>\n<p><em>The Language of War par Oleksandr Mykhed. Penguin Books 2024</em></p>\n<p><strong>Nicole Yurcaba</strong> est une Ukrainienne américaine d'origine Hutsul/Lemko. Poète et essayiste, ses poèmes et critiques ont été publiés dans <em>Appalachian Heritage, Atlanta Review, Seneca Review, New Eastern Europe, </em>et le <em>Euromaidan Press</em> d'Ukraine. Nicole détient un MFA en écriture de l'Université de Lindenwood, enseigne des ateliers de poésie à l'Université du Sud du New Hampshire, et est membre du corps professoral des sciences humaines au Blue Ridge Community and Technical College aux États-Unis. Elle sert également de critique de livres invitée pour <em>Sage Cigarettes, Tupelo Quarterly, Colorado Review, </em>et<em> Southern Review of Books</em>.</p>\n<p><span> </span></p>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"<p>Rat u Ukrajini se nastavlja, a ukrajinski pisci nastavljaju ne samo da se etabliraju kao kritični kroničari jednog od najizazovnijih vremena u nacionalnoj i globalnoj povijesti. Ukrajinski pisci su se također suočili s izazovom služenja svojoj domovini na brojne načine – uključujući služenje u Ukrajinskim oružanim snagama. Dok mnoge knjige objavljene o ratu dokumentiraju svakodnevni život vojnika, volontera i izbjeglica te se fokusiraju na štetu, uništenje i previranje svakodnevnog života, vrlo malo – ako ih uopće ima – knjiga prije <em>Jezika rata</em> Oleksandra Mykheda uspjelo je dokumentirati psihološke i ideološke učinke rata na jezik na civilnoj i vojnoj razini.</p>\n<p>\nOno što Mykhedova knjiga isprva vrlo dobro radi – posebno za zapadne čitatelje koji možda nisu upoznati s višestoljetnom potlačenošću Ukrajinaca od strane Rusa – jest uspostavljanje onoga što je Ukrajina i tko su Ukrajinci. Mykhed napominje da su Ukrajinci “okvirani diskursom koji je nametnula Rusija i koji podržava Zapad, implicirajući da je Ukrajina anti-Rusija”. Nastavlja da “mi <em>nismo</em> anti-Rusija<em>.</em> Mi smo nešto sasvim drugo.” Mykhed se bori protiv ruske propagande tvrdeći da je Ukrajina “mlada neovisna, dinamična nacija, koja poznaje svoju povijest i ima svoju viziju budućnosti”. Ove izjave izražavaju snove i želje generacije Ukrajinaca odgajanih u potpuno neovisnoj Ukrajini, a dok Mykhed izjavljuje da želi “viknuti svijetu” da su Ukrajinci “veći od rata”, ukrajinska odlučnost i otpornost koja je definirala naciju i narod od veljače 2022. ponovno se potvrđuje.</p>\n<p>\nNaravno, središnje u raspravi o jeziku u <em>Jeziku rata</em> je globalna proliferacija ruske propagande, koja je, nažalost, utjecala na političare i pristaše ekstremne desnice u Sjedinjenim Državama i Europi. Mykhed učinkovito analizira ulogu propagande i njen utjecaj na svakodnevni jezik raspravom o tome kako ta propaganda utječe na neke od najranjivijih populacija rata – izbjeglice. Postavlja da ruska propaganda “pokušava ponovno nametnuti… narativ o nekim ne tako kosher ukrajinskim imigrantima”. Također podsjeća čitatelje da bi trebali “zapamtiti: nitko od nas nikada nije želio završiti gdje smo završili. Nakon što smo izgubili sve.” Ove ideje odjekuju onima koje dolaze kasnije, dok Mykhed postavlja da “ukrajinska povijest je povijest stalnog rušenja” i da “jedva da postoji bilo kakva kontinuitet” između “generacija” uključujući “generacije umjetnika” koji su “pogubljeni, strijeljani, represivani”.</p>\n<p> \nMykhed uspijeva oponašati nedostatak kontinuiteta između generacija strukturirajući knjigu tako da se njegova vlastita razmišljanja i unosi izmjenjuju s refleksijama novinara koji su postali vojnici i isječcima dokumentacije ratnih zločina. Jedan od najzapaženijih i najbolnijih unosa u knjizi je onaj Yevhena Spirina. Spirinova naracija je dirljiva i osobna, izravna i ranjiva. Spirinova naracija fokusira se na ključnu temu koju su ruski mediji, i njihovi saveznici, neprekidno promicali dok su pokušavali osujetiti zapadnu – a posebno američku – podršku ratu: prijetnju nuklearnog rata. Spirin nudi provokativan uvid koji ispituje Putinove prijetnje u kontekstu sovjetske povijesti:</p>\n<p>                        <em>“Ljudi misle da Brežnjev ili Hruščov nisu mogli uništiti svijet \n                        nuklearnim ratom jer su imali politbiro koji ih je spriječio. Staljin \n                        nije započeo nuklearni rat jer jednostavno nije imao nuklearne \n                        oružje.”</em></p>\n<p>Spirin potpuno prikazuje svoju vlastitu ranjivost dok priznaje da ga Putinov nedostatak suzdržanosti “plaši”, ne zato što se “boji umrijeti” već zato što bi Ukrajina, konkretno, mogla “napredovati u tehnologiji, u razvoju društva, književnosti, obrazovanja, kulture”, ali umjesto toga Ukrajina se mora “nositi s Rusijom”. Međutim, kako knjiga napreduje, čitatelji vide da su i Ukrajina kao nacija i Ukrajinci kao narod razvili genijalne načine suočavanja s Rusijom, uključujući i kroz glazbu.</p>\n<p>\nKada je rat prvotno započeo 2022. godine, brojne ukrajinske glazbene grupe poput Go_A; PROBASS ∆ HARDI; Zhadan i psi; Bake Smuzi; i mnoge druge razvile su važnu ulogu u prikupljanju sredstava i kulturnoj promociji. Međutim, druge neukrajinske grupe poput Metallice, Portisheada, Imagine Dragons, Judasa Priesta i Pink Floyda donirale su novac, izrazile solidarnost i objavile pjesme u podršku Ukrajini. Mykhed piše, “Ovaj rat je o rock glazbi.” Glazba posjeduje svoj vlastiti jezik, koji Mykhed ne razvija kao ideju. Međutim, transformacija ukrajinskih slavnih osoba u vojne i humanitarne junake tijekom rata je neosporna.</p>\n<p>\nMykhed postavlja nekoliko ključnih pitanja koja su primjenjiva ne samo na to kako je rat u Ukrajini drastično transformirao jezik za Ukrajince, već i za čovječanstvo. “Što radimo našem jeziku? Što naš jezik može učiniti nama?” pita Mykhed. Ova pitanja su duboka, s obzirom na to da je još jedna propagandna linija koju je Rusija plasirala svijetu da je rat, dijelom, da zaštiti ruski jezik. Ruska invazija zapravo je učinila ukrajinski jezik izuzetno popularnim i uspješnim, budući da su mnogi ruski govornici Ukrajinci prešli na ukrajinski jezik tijekom prvih dana, tjedana i mjeseci rata. Mykhed, ipak, objašnjava da je ova transformacija bila još značajnija, da je “jezik rata izravan, poput naredbe koja ne može imati dvostruko tumačenje i ne treba pojašnjenje”. Jezik rata sastoji se od govora “jasnije, jednostavnije, u skraćenim frazama, štedeći vrijeme jedni drugima i saturirajući razgovor informacijama”. Ovaj novi jezik čak se odražava u suvremenoj poeziji ukrajinskih pjesnika poput Halynе Kruk<em>, </em>čija dvostruka jezična edicija <em>Izgubljeni u životu</em> (Lost Horse Press, 2024) sastoji se od pjesama koje se pomire s prošlošću i sadašnjošću Ukrajine napuštajući metaforu i usporedbu i umjesto toga prihvaćajući jezik rata.</p>\n<p>\nOno što <em>Jezik rata</em> potvrđuje čitateljima jest nužnost književnosti u vremenima krize. Mykhed tvrdi da je književnost “jedan od alata za osiguranje da ono što smo prošli, naš bijes i užasi koje moderna Ukrajina doživljava, postanu kolektivno sjećanje”. Piše, “Književnost osigurava da naša percepcija ne postane zamagljena sve većim brojem tragedija koje se nastavljaju događati, ili svakom novom mučilištu ili masovnoj grobnici koja se otkriva – u Buči, Mariupolju, Izyumu, Dnipro, Brovariju. Osigurava da naš bijes ne splasne.” Ono što književnost – ukrajinska književnost, posebno, uključujući Mykhedovu knjigu – također osigurava tijekom ovih nehumanih vremena jest da svijet čuje priče onih koji su potlačeni, a za Ukrajince, ovo je jedan od rijetkih puta u povijesti koji se dogodilo. Tako je <em>Jezik rata</em> jedan od najvažnijih doprinosa ukrajinskoj književnoj kanonu koji je proizašao iz sve većeg područja ukrajinske nefikcije, a na svojim stranicama Oleksandr Mykhed uspostavlja se kao jedan od najprovokativnijih i filozofskih pisaca svoje generacije.</p>\n<p><em>Jezik rata Oleksandra Mykheda. Penguin Books 2024</em></p>\n<p><strong>Nicole Yurcaba</strong> je ukrajinska Amerikanka Hutsul/Lemko podrijetla. Pjesnikinja i esejistica, njezine pjesme i recenzije objavljene su u <em>Appalachian Heritage, Atlanta Review, Seneca Review, New Eastern Europe, </em>i ukrajinskom <em>Euromaidan Press</em>. Nicole ima MFA u pisanju s Lindenwood University, predaje radionice poezije na Southern New Hampshire University, i članica je fakulteta za humanističke znanosti na Blue Ridge Community and Technical College u Sjedinjenim Državama. Također služi kao gost recenzent knjiga za <em>Sage Cigarettes, Tupelo Quarterly, Colorado Review, </em>i<em> Southern Review of Books</em>.</p>\n<p><span> </span></p>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"<p>A háború Ukrajnában folytatódik, és az ukrán írók nemcsak hogy megpróbálják megörökíteni a nemzeti és globális történelem egyik legnehezebb időszakát, hanem folyamatosan meg is alapozzák magukat mint kritikus krónikások. Ukrajna írói is felvették a harcot, hogy hazájukat számos módon szolgálják – beleértve az ukrán fegyveres erőkben való szolgálatot. Míg sok háborúról megjelent könyv a katonák, önkéntesek és menekültek mindennapi életét dokumentálja, és a mindennapi élet károsodására, pusztítására és felfordulására összpontosít, nagyon kevés – ha egyáltalán – könyv, Oleksandr Mykhed <em>A háború nyelve</em> előtt, sikerült dokumentálnia a háború nyelvre gyakorolt pszichológiai és ideológiai hatásait mind a civil, mind a katonai szinten.</p>\n<p>\nMykhed könyvének egyik legjobb kezdeti teljesítménye – különösen a nyugati olvasók számára, akik esetleg nem ismerik az ukránok oroszok általi évszázados elnyomását – az, hogy megalapozza, mi Ukrajna és kik az ukránok. Mykhed megjegyzi, hogy az ukránokat “Oroszország által ránk kényszerített diskurzus keretezi, amelyet a Nyugat is támogat, azt sugallva, hogy Ukrajna anti-Oroszország”. Folytatja, hogy “Mi <em>nem</em> vagyunk anti-Oroszország<em>.</em> Mi teljesen mások vagyunk.” Mykhed az orosz propaganda ellen harcolva állítja, hogy Ukrajna egy “fiatal, független, dinamikus nemzet, amely ismeri a történelmét és saját jövőképpel rendelkezik”. Ezek a kijelentések kifejezik egy olyan ukrán generáció álmait és vágyait, amely teljesen független Ukrajnában nőtt fel, és ahogy Mykhed kijelenti, hogy “ki akarja kiáltani a világnak”, hogy az ukránok “nagyobbak, mint a háború”, az ukrán eltökéltség és ellenállás, amely február óta meghatározta a nemzetet és a népet, ismét megerősítést nyer.</p>\n<p>\nTermészetesen a <em>A háború nyelve</em> című könyvben a nyelv kérdésének középpontjában az orosz propaganda globális elterjedése áll, amely sajnos befolyásolta a szélsőjobboldali politikusokat és támogatóikat az Egyesült Államokban és Európában egyaránt. Mykhed hatékonyan elemzi a propaganda szerepét és annak hatását a mindennapi nyelvre, amikor arról beszél, hogy ez a propaganda hogyan hat a háború legsebezhetőbb népességeire – a menekültekre. Azt állítja, hogy az orosz propaganda “újra megpróbálja ránk kényszeríteni… egy narratívát néhány nem túl kosher ukrán bevándorlóról”. Emlékezteti az olvasókat, hogy “emlékezzenek: egyikünk sem akarta, hogy ott kössön ki, ahol végül kikötöttünk. Miután mindent elvesztettünk.” Ezek az ötletek visszhangozzák azokat, amelyek később jönnek, amikor Mykhed azt állítja, hogy “az ukrán történelem a folyamatos lerombolás története”, és hogy “alig van folytonosság” a “generációk” között, beleértve az “művészek generációit”, akiket “kivégeztek, lelőttek, elnyomtak”. </p>\n<p> \nMykhed képes utánozni a generációk közötti folytonosság hiányát azzal, hogy a könyvet úgy struktúrálja, hogy saját reflexiói és bejegyzései áramlanak a katonaújságírók reflexióival és a háborús bűncselekmények dokumentálásának részleteivel. A könyv egyik legemlékezetesebb és legfájdalmasabb bejegyzése Yevhen Spiriné. Spirin narratívája fájdalmas és személyes, közvetlen és sebezhető. Spirin narratívája egy kulcsfontosságú témára összpontosít, amelyet az orosz média és szövetségesei folyamatosan hirdettek, miközben megpróbálták megakadályozni a nyugati – és különösen az amerikai – támogatást a háborúhoz: a nukleáris háború fenyegetése. Spirin egy gondolatébresztő betekintést kínál, amely Putyin fenyegetéseit a szovjet történelem kontextusában vizsgálja:</p>\n<p>                        <em>“Az emberek azt hiszik, hogy Brezsnyevnek vagy Hruscsovnak nem volt szabad elpusztítania a világot \n                        egy nukleáris háborúval, mert volt egy politikai bizottság, amely megakadályozta őket. Sztálin \n                        nem indított nukleáris háborút, mert egyszerűen nem voltak nukleáris fegyverei. És ez a \n                        rohadék nem rendelkezik politikai bizottsággal, amely visszatartaná, és van nukleáris \n                        fegyvere.”</em></p>\n<p>Spirin teljesen megmutatja saját sebezhetőségét, amikor bevallja, hogy Putyin visszatartásának hiánya “megijeszti”, nem azért, mert “fél a haláltól”, hanem mert Ukrajna, különösen, “fejlődhetett volna a technológiában, a társadalom, az irodalom, az oktatás, a kultúra fejlődésében”, de ehelyett Ukrajnának “meg kell birkóznia Oroszországgal”. Azonban ahogy a könyv folytatódik, az olvasók látják, hogy Ukrajna mint nemzet és az ukránok mint nép találékony módokat fejlesztettek ki Oroszországgal való megküzdésre, beleértve a zenét is.</p>\n<p>\nAmikor a háború 2022-ben kezdetét vette, számos ukrán zenei csoport, mint például a Go_A; PROBASS ∆ HARDI; Zhadan és a Dogs; Grandma’s Smuzi; és sok más fontos szerepet játszott a pénzgyűjtésben és a kulturális promócióban. Azonban más, nem ukrán zenekarok, mint a Metallica, Portishead, Imagine Dragons, Judas Priest és Pink Floyd pénzt adományoztak, szolidaritásukat fejezték ki, és dalokat adtak ki Ukrajna támogatására. Mykhed írja: “Ez a háború a rockzenéről szól.” A zene saját nyelvével rendelkezik, amelyet Mykhed nem fejleszt ki mint ötlet. Azonban a háború átalakítása az ukrán hírességekből katonai és humanitárius hősökké tagadhatatlan.</p>\n<p>\nMykhed néhány kulcsfontosságú kérdést vet fel, amelyek nemcsak arra vonatkoznak, hogy a háború Ukrajnában hogyan alakította át drámaian a nyelvet az ukránok számára, hanem az emberiség számára is. “Mit teszünk a nyelvünkkel? Mit tehet velünk a nyelvünk?” – kérdezi Mykhed. Ezek a kérdések mélyrehatóak, tekintettel arra, hogy egy másik propaganda vonal, amelyet Oroszország a világ elé tárt, az, hogy a háború részben a orosz nyelv védelméről szól. Oroszország inváziója valójában rendkívül népszerűvé és sikeressé tette az ukrán nyelvet, mivel sok oroszul beszélő ukrán a háború kezdeti napjaiban, heteiben és hónapjaiban áttért az ukrán nyelvre. Mykhed azonban elmagyarázza, hogy ez az átalakulás még jelentősebb volt, hogy a “háború nyelve közvetlen, mint egy parancs, amelynek nincs kettős értelmezése és nem igényel tisztázást”. A háború nyelve abból áll, hogy “világosabban, egyszerűbben, töredezett kifejezésekben beszélünk, megspórolva egymás idejét és információval telítve a beszélgetést”. Ez az új nyelv még a kortárs ukrán költők, mint Halyna Kruk<em>, </em>versében is tükröződik, akinek a <em>Lost in Living</em> (Lost Horse Press, 2024) című, kétnyelvű kiadása olyan verseket tartalmaz, amelyek kibékülnek Ukrajna múltjával és jelenével, elhagyva a metaforát és a hasonlatot, és ehelyett a háború nyelvét ölelik fel.</p>\n<p>\nA <em>A háború nyelve</em> megerősíti az olvasók számára a szépirodalom szükségességét válságidőszakokban. Mykhed állítja, hogy a szépirodalom “az egyik eszköz arra, hogy biztosítsuk, hogy amit átéltünk, a dühünk és a modern Ukrajna által tapasztalt borzalmak kollektív emlékké váljanak”. Azt írja: “A szépirodalom biztosítja, hogy észlelésünk ne homályosuljon el a folyamatosan növekvő tragédiák számától, amelyek továbbra is bekövetkeznek, vagy minden új kínzókamrától vagy tömegsírtól, amelyet felfedtek – Bucsa, Mariupol, Izyum, Dnipro, Brovary. Biztosítja, hogy dühünk ne csillapodjon.” Amit a szépirodalom – különösen az ukrán szépirodalom, beleértve Mykhed könyvét – szintén biztosít ezekben az embertelen időkben, az az, hogy a világ hallja az elnyomottak történeteit, és az ukránok számára ez az egyik ritka alkalom a történelemben, amikor ez megtörtént. Így a <em>A háború nyelve</em> az egyik legfontosabb hozzájárulás az ukrán irodalom kanonizálásához, amely az ukrán nem fikció folyamatosan növekvő területéből származik, és lapjain Oleksandr Mykhed a generációja egyik leggondolatébresztőbb és filozófiai írójaként állítja be magát.</p>\n<p><em>A háború nyelve Oleksandr Mykhedtől. Penguin Books 2024</em></p>\n<p><strong>Nicole Yurcaba</strong> ukrán-amerikai, Hutsul/Lemko származású. Költő és esszéista, versei és kritikái megjelentek az <em>Appalachian Heritage, Atlanta Review, Seneca Review, New Eastern Europe, </em>és Ukrajna <em>Euromaidan Press</em> című lapjaiban. Nicole MFA fokozatot szerzett írásból a Lindenwood Egyetemen, poétikai workshopokat tanít a Southern New Hampshire Egyetemen, és a Blue Ridge Community and Technical College humán tudományok oktatója az Egyesült Államokban. Emellett vendég könyvkritikusként dolgozik a <em>Sage Cigarettes, Tupelo Quarterly, Colorado Review, </em>és<em> Southern Review of Books</em> számára.</p>\n<p><span> </span></p>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"<p>La guerra in Ucraina continua e gli scrittori ucraini continuano non solo a affermarsi come cronisti critici di uno dei periodi più difficili nella storia nazionale e globale. Anche gli scrittori ucraini hanno affrontato la sfida di servire la loro patria in una miriade di modi – incluso il servizio nelle Forze Armate ucraine. Mentre molti libri pubblicati sulla guerra documentano la vita quotidiana di soldati, volontari e rifugiati e si concentrano sui danni, la distruzione e il tumulto della vita quotidiana, molto pochi – se non nessuno – libri prima di <em>The Language of War</em> di Oleksandr Mykhed sono riusciti a documentare gli effetti psicologici e ideologici della guerra sulla lingua sia a livello civile che militare.</p>\n<p>\nCiò che il libro di Mykhed fa inizialmente molto bene – specialmente per i lettori occidentali che potrebbero non essere familiari con l'oppressione secolare degli ucraini da parte dei russi – è stabilire cosa sia l'Ucraina e chi siano gli ucraini. Mykhed osserva che gli ucraini “sono stati inquadrati da un discorso imposto dalla Russia e sostenuto dall'Occidente, implicando che l'Ucraina è anti-Russia”. Continua dicendo che “Noi <em>non </em>siamo anti-Russia<em>. </em>Noi siamo qualcosa di completamente diverso.” Mykhed combatte la propaganda russa affermando che l'Ucraina è una “nazione giovane, indipendente e dinamica, che conosce la sua storia e ha la propria visione del futuro”. Queste affermazioni esprimono i sogni e i desideri di una generazione di ucraini cresciuti in un'Ucraina completamente indipendente, e mentre Mykhed dichiara di voler “gridare al mondo” che gli ucraini sono “più grandi della guerra”, la determinazione e la resilienza ucraina che hanno definito una nazione e un popolo da febbraio 2022 vengono nuovamente riaffermate.</p>\n<p>\nNaturalmente, centrale nella discussione sulla lingua in <em>The Language of War</em> è la proliferazione globale della propaganda russa, che ha, purtroppo, influenzato politici e sostenitori di estrema destra sia negli Stati Uniti che in Europa. Mykhed analizza efficacemente il ruolo della propaganda e la sua influenza sulla lingua quotidiana discutendo di come quella propaganda colpisca alcune delle popolazioni più vulnerabili della guerra – i rifugiati. Sostiene che la propaganda russa “cerca di imporre ancora una volta… una narrazione su alcuni immigrati ucraini non proprio kosher”. Ricorda anche ai lettori che dovrebbero “ricordare: nessuno di noi ha mai voluto finire dove siamo finiti. Dopo aver perso tutto.” Queste idee risuonano con quelle che arrivano dopo, poiché Mykhed afferma che “la storia ucraina è una storia di demolizione costante” e che “quasi nessuna continuità” esiste “tra le generazioni” inclusi “generazioni di artisti” che sono “eseguiti, fucilati, repressi”. </p>\n<p> \nMykhed riesce a mimare la mancanza di continuità tra le generazioni strutturando il libro in modo che le sue stesse riflessioni e voci fluiscano con le riflessioni di giornalisti diventati soldati e frammenti di documentazione sui crimini di guerra. Una delle voci più memorabili e dolorose del libro è quella di Yevhen Spirin. La narrazione di Spirin è toccante e personale, diretta e vulnerabile. La narrazione di Spirin si concentra su un tema chiave che i media russi, e i loro alleati, hanno continuamente corteggiato mentre tentano di ostacolare il sostegno occidentale – e in particolare quello degli Stati Uniti – alla guerra: la minaccia di una guerra nucleare. Spirin offre un'analisi provocatoria che esamina le minacce di Putin nel contesto della storia sovietica:</p>\n<p>                        <em>“La gente pensa che Brezhnev o Krusciov non fossero autorizzati a distruggere il mondo \n                        con una guerra nucleare perché avevano un politburo che li fermava. Stalin \n                        non ha iniziato una guerra nucleare perché semplicemente non aveva armi nucleari. E questo \n                        figlio di puttana non ha un politburo che lo frena e ha armi nucleari.”</em></p>\n<p>Spirin mostra pienamente la propria vulnerabilità ammettendo che la mancanza di freno di Putin “spaventa” lui, non perché ha “paura di morire” ma perché l'Ucraina, specificamente, potrebbe aver “progredito nella tecnologia, nello sviluppo della società, nella letteratura, nell'istruzione, nella cultura”, ma invece l'Ucraina deve “affrontare la Russia”. Tuttavia, mentre il libro continua, i lettori vedono che sia l'Ucraina come nazione che gli ucraini come popolo hanno sviluppato modi ingegnosi per affrontare la Russia, incluso attraverso la musica.</p>\n<p>\nQuando la guerra è iniziata nel 2022, numerosi gruppi musicali ucraini come Go_A; PROBASS ∆ HARDI; Zhadan and the Dogs; Grandma’s Smuzi; e molti altri hanno sviluppato un ruolo importante nella raccolta fondi e nella promozione culturale. Tuttavia, altre band non ucraine come Metallica, Portishead, Imagine Dragons, Judas Priest e Pink Floyd hanno donato denaro, espresso solidarietà e pubblicato canzoni a sostegno dell'Ucraina. Mykhed scrive: “Questa guerra riguarda la musica rock.” La musica possiede un linguaggio tutto suo, che Mykhed non sviluppa come idea. Tuttavia, la trasformazione delle celebrità ucraine in eroi militari e umanitari è innegabile.</p>\n<p>\nMykhed pone alcune domande chiave che sono applicabili non solo a come la guerra in Ucraina ha trasformato enormemente la lingua per gli ucraini, ma per l'umanità. “Cosa stiamo facendo alla nostra lingua? Cosa può fare la nostra lingua a noi?” chiede Mykhed. Queste domande sono profonde, dato che un'altra linea di propaganda che la Russia ha alimentato al mondo è che la guerra è, in parte, per proteggere la lingua russa. L'invasione della Russia ha in realtà reso la lingua ucraina enormemente popolare e di successo, poiché molti ucraini di lingua russa sono passati alla lingua ucraina durante i primi giorni, settimane e mesi della guerra. Mykhed, tuttavia, spiega che questa trasformazione è stata ancora più significativa, che la “lingua della guerra è diretta, come un ordine che non può avere una doppia interpretazione e non ha bisogno di chiarimenti”. La lingua della guerra consiste nel parlare “più chiaramente, più semplicemente, in frasi spezzate, risparmiando il tempo degli altri e saturando la conversazione di informazioni”. Questo nuovo linguaggio è persino riflesso nella poesia contemporanea di poeti ucraini come Halyna Kruk<em>, </em>la cui edizione bilingue di <em>Lost in Living </em>(Lost Horse Press, 2024) consiste in poesie che si riconciliano con il passato e il presente dell'Ucraina rinunciando a metafore e similitudini e abbracciando invece il linguaggio della guerra.</p>\n<p>\nCiò che <em>The Language of War</em> riafferma per i lettori è la necessità della letteratura durante i periodi di crisi. Mykhed afferma che la letteratura “è uno degli strumenti per garantire che ciò che abbiamo vissuto, la nostra rabbia e gli orrori che l'Ucraina moderna sta vivendo, diventino una memoria collettiva”. Scrive: “La letteratura assicura che la nostra percezione non venga offuscata dal numero sempre crescente di tragedie che continuano a verificarsi, o da ogni nuova camera di tortura o sepoltura di massa esposta – a Bucha, Mariupol, Izyum, Dnipro, Brovary. Garantisce che la nostra rabbia non si plachi.” Ciò che la letteratura – la letteratura ucraina, in particolare, incluso il libro di Mykhed – assicura anche durante questi tempi disumani è che il mondo ascolti le storie di coloro che sono oppressi, e per gli ucraini, questo è uno dei pochi momenti nella storia in cui è accaduto. Pertanto, <em>The Language of War</em> è uno dei contributi più importanti al canone della letteratura ucraina emerso dall'ambito sempre crescente della non-fiction ucraina, e nelle sue pagine Oleksandr Mykhed si afferma come uno degli scrittori più provocatori e filosofici della sua generazione.</p>\n<p><em>The Language of War di Oleksandr Mykhed. Penguin Books 2024</em></p>\n<p><strong>Nicole Yurcaba</strong> è una ucraino-americana di origine Hutsul/Lemko. Poetessa e saggista, le sue poesie e recensioni sono apparse in <em>Appalachian Heritage, Atlanta Review, Seneca Review, New Eastern Europe, </em>e nella <em>Euromaidan Press</em> dell'Ucraina. Nicole ha un MFA in Scrittura presso la Lindenwood University, insegna laboratori di poesia per la Southern New Hampshire University ed è docente di Humanities al Blue Ridge Community and Technical College negli Stati Uniti. Serve anche come revisore di libri ospite per <em>Sage Cigarettes, Tupelo Quarterly, Colorado Review, </em>e<em> Southern Review of Books</em>.</p>\n<p><span> </span></p>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"<p>De oorlog in Oekraïne gaat door en Oekraïense schrijvers blijven zich niet alleen vestigen als kritische chroniqueurs van een van de meest uitdagende tijden in zowel de nationale als de wereldgeschiedenis. Ook de schrijvers van Oekraïne hebben de uitdaging aangenomen om hun vaderland op verschillende manieren te dienen - waaronder het dienen in de Oekraïense strijdkrachten. Terwijl veel boeken die over de oorlog zijn gepubliceerd het dagelijks leven van soldaten, vrijwilligers en vluchtelingen documenteren en zich richten op de schade, vernietiging en omwenteling van het dagelijks leven, hebben zeer weinigen - als er al boeken zijn - vóór Oleksandr Mykhed’s <em>The Language of War</em> erin geslaagd de psychologische en ideologische effecten van de oorlog op de taal op zowel civiel als militair niveau te documenteren.</p>\n<p>\nWat Mykhed’s boek aanvankelijk heel goed doet - vooral voor westerse lezers die misschien niet bekend zijn met de eeuwenlange onderdrukking van Oekraïners door Russen - is vaststellen wat Oekraïne is en wie Oekraïners zijn. Mykhed merkt op dat Oekraïners “zijn geframed door een discours dat door Rusland is opgelegd en door het Westen wordt ondersteund, wat impliceert dat Oekraïne anti-Rusland is”. Hij vervolgt dat “Wij zijn <em>niet </em>anti-Rusland<em>. </em>Wij zijn iets heel anders.” Mykhed bestrijdt de Russische propaganda door te beweren dat Oekraïne een “jonge onafhankelijke, dynamische natie is, die zijn geschiedenis kent en zijn eigen visie op de toekomst heeft”. Deze uitspraken drukken de dromen en verlangens uit van een generatie Oekraïners die zijn opgegroeid in een volledig onafhankelijk Oekraïne, en terwijl Mykhed verklaart dat hij “de wereld wil toeschreeuwen” dat Oekraïners “groter zijn dan de oorlog”, wordt de Oekraïense vastberadenheid en veerkracht die een natie en een volk sinds februari 2022 heeft gedefinieerd opnieuw bevestigd.</p>\n<p>\nNatuurlijk is de wereldwijde proliferatie van Russische propaganda, die helaas invloed heeft gehad op extreem-rechtse politici en aanhangers in zowel de Verenigde Staten als Europa, centraal in de discussie over taal in <em>The Language of War</em>. Mykhed dissecteert effectief de rol van propaganda en de invloed ervan op de dagelijkse taal door te bespreken hoe die propaganda sommige van de meest kwetsbare bevolkingsgroepen van de oorlog beïnvloedt - vluchtelingen. Hij stelt dat Russische propaganda “probeert opnieuw… een narratief op te leggen over enkele niet zo kosher Oekraïense immigranten”. Hij herinnert de lezers er ook aan dat ze “zich moeten herinneren: geen van ons heeft ooit gewild om te eindigen waar we zijn. Nadat we alles hebben verloren.” Deze ideeën echoën later, wanneer Mykhed stelt dat “Oekraïense geschiedenis een geschiedenis van constante sloop is” en dat er “bijna geen continuïteit” bestaat “tussen generaties”, inclusief “generaties van kunstenaars” die “geëxecuteerd, neergeschoten, onderdrukt” zijn.</p>\n<p> \nMykhed slaagt erin de gebrek aan continuïteit tussen generaties na te bootsen door het boek zo te structureren dat zijn eigen reflecties en bijdragen ebben en vloeien met de reflecties van journalisten die soldaten zijn geworden en fragmenten van documentatie van oorlogsmisdaden. Een van de meest memorabele en pijnlijke bijdragen van het boek is die van Yevhen Spirin. Spirins verhaal is aangrijpend en persoonlijk, direct en kwetsbaar. Spirins verhaal richt zich op een belangrijk onderwerp dat de Russische media, en haar bondgenoten, voortdurend hebben gecourteerd terwijl ze proberen de westerse - en vooral Amerikaanse - steun voor de oorlog te ondermijnen: de dreiging van een nucleaire oorlog. Spirin biedt een prikkelende inzicht dat Poetin’s bedreigingen in de context van de Sovjetgeschiedenis onderzoekt:</p>\n<p>                        <em>“Mensen denken dat Brezhnev of Chroesjtsjov niet in staat waren de wereld te vernietigen \n                        met een nucleaire oorlog omdat ze een politbureau hadden dat hen tegenhield. Stalin \n                        begon geen nucleaire oorlog omdat hij simpelweg geen nucleaire wapens had. En deze \n                        klootzak heeft geen politbureau om hem te beperken en hij heeft wel nucleaire \n                        wapens.”</em></p>\n<p>Spirin toont volledig zijn eigen kwetsbaarheid wanneer hij toegeeft dat Poetin’s gebrek aan terughoudendheid hem “bang maakt”, niet omdat hij “bang is om te sterven” maar omdat Oekraïne, specifiek, had kunnen “vooruitgang boeken in technologie, in de ontwikkeling van de samenleving, literatuur, onderwijs, cultuur”, maar in plaats daarvan moet Oekraïne “omgaan met Rusland”. Echter, naarmate het boek vordert, zien lezers dat zowel Oekraïne als natie en Oekraïners als volk ingenieuze manieren hebben ontwikkeld om met Rusland om te gaan, ook via muziek.</p>\n<p>\nToen de oorlog aanvankelijk begon in 2022, ontwikkelden talrijke Oekraïense muziekgroepen zoals Go_A; PROBASS ∆ HARDI; Zhadan and the Dogs; Grandma’s Smuzi; en vele anderen een belangrijke rol in het inzamelen van geld en culturele promotie. Andere niet-Oekraïense bands zoals Metallica, Portishead, Imagine Dragons, Judas Priest en Pink Floyd doneerden echter geld, toonden solidariteit en brachten nummers uit ter ondersteuning van Oekraïne. Mykhed schrijft: “Deze oorlog gaat over rockmuziek.” De muziek heeft een eigen taal, die Mykhed niet verder ontwikkelt als idee. De transformatie van de Oekraïense beroemdheden in militaire en humanitaire helden door de oorlog is echter onmiskenbaar.</p>\n<p>\nMykhed stelt een paar belangrijke vragen die niet alleen van toepassing zijn op hoe de oorlog in Oekraïne de taal voor Oekraïners enorm heeft getransformeerd, maar ook voor de mensheid. “Wat doen we met onze taal? Wat kan onze taal met ons doen?” vraagt Mykhed. Deze vragen zijn diepgaand, gezien het feit dat een andere propagandalijn die Rusland aan de wereld heeft gevoed, is dat de oorlog, gedeeltelijk, is om de Russische taal te beschermen. De invasie van Rusland heeft de Oekraïense taal eigenlijk enorm populair en succesvol gemaakt, aangezien veel Russischsprekende Oekraïners tijdens de eerste dagen, weken en maanden van de oorlog overgingen op de Oekraïense taal. Mykhed legt echter uit dat deze transformatie nog significanter is geweest, dat de “taal van de oorlog direct is, als een bevel dat geen dubbele interpretatie kan hebben en geen verduidelijking nodig heeft”. De taal van de oorlog bestaat uit het spreken “duidelijker, eenvoudiger, in korte zinnen, waardoor we elkaars tijd besparen en gesprekken met informatie verzadigen”. Deze nieuwe taal wordt zelfs weerspiegeld in de hedendaagse poëzie van Oekraïense dichters zoals Halyna Kruk<em>, </em>wiens tweetalige editie van <em>Lost in Living </em>(Lost Horse Press, 2024) bestaat uit gedichten die verzoenen met Oekraïne’s verleden en heden door metaforen en vergelijkingen achterwege te laten en in plaats daarvan de taal van de oorlog te omarmen.</p>\n<p>\nWat <em>The Language of War</em> voor lezers bevestigt, is de noodzaak van literatuur in tijden van crisis. Mykhed stelt dat literatuur “een van de middelen is om ervoor te zorgen dat wat we hebben doorgemaakt, onze woede, en de gruwelen die het moderne Oekraïne ervaart, een collectief geheugen worden”. Hij schrijft: “Literatuur zorgt ervoor dat onze perceptie niet vertroebeld raakt door het steeds groeiende aantal tragedies die blijven plaatsvinden, of door elke nieuwe folterkamer of massagraf die wordt blootgelegd - in Boetsja, Marioepol, Izyum, Dnipro, Brovary. Het zorgt ervoor dat onze woede niet afneemt.” Wat literatuur - Oekraïense literatuur, specifiek, inclusief Mykhed’s boek - ook waarborgt in deze onmenselijke tijden, is dat de wereld de verhalen hoort van degenen die onderdrukt zijn, en voor Oekraïners is dit een van de weinige keren in de geschiedenis dat dit is gebeurd. Dus is <em>The Language of War</em> een van de belangrijkste bijdragen aan de Oekraïense literatuurcanon die voortkomt uit het steeds groter wordende domein van Oekraïense non-fictie, en in zijn pagina's vestigt Oleksandr Mykhed zich als een van de meest prikkelende en filosofische schrijvers van zijn generatie.</p>\n<p><em>The Language of War door Oleksandr Mykhed. Penguin Books 2024</em></p>\n<p><strong>Nicole Yurcaba</strong> is een Oekraïens-Amerikaanse van Hutsul/Lemko oorsprong. Een dichter en essayist, haar gedichten en recensies zijn verschenen in <em>Appalachian Heritage, Atlanta Review, Seneca Review, New Eastern Europe, </em>en Oekraïne’s <em>Euromaidan Press</em>. Nicole heeft een MFA in Writing van Lindenwood University, geeft poëzieworkshops voor Southern New Hampshire University, en is Humanities-faculteit aan Blue Ridge Community and Technical College in de Verenigde Staten. Ze dient ook als gastrecensent voor <em>Sage Cigarettes, Tupelo Quarterly, Colorado Review, </em>en<em> Southern Review of Books</em>.</p>\n<p><span> </span></p>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"<p>Wojna na Ukrainie trwa, a ukraińscy pisarze nie tylko ustanawiają się jako krytyczni kronikarze jednego z najtrudniejszych okresów w historii narodowej i globalnej. Pisarze z Ukrainy również podjęli wyzwanie służenia swojej ojczyźnie na wiele sposobów – w tym służbą w Ukraińskich Siłach Zbrojnych. Chociaż wiele książek opublikowanych na temat wojny dokumentuje codzienne życie żołnierzy, wolontariuszy i uchodźców oraz koncentruje się na zniszczeniach, zniszczeniu i przewrotach w codziennym życiu, bardzo niewiele – jeśli w ogóle – książek przed <em>Językiem wojny</em> Oleksandra Mykheda zdołało udokumentować psychologiczne i ideologiczne skutki wojny na język zarówno na poziomie cywilnym, jak i wojskowym.</p>\n<p>\nTo, co książka Mykheda robi na początku bardzo dobrze – zwłaszcza dla zachodnich czytelników, którzy mogą nie być zaznajomieni z wielowiekowym uciskiem Ukraińców przez Rosjan – to ustalenie, czym jest Ukraina i kim są Ukraińcy. Mykhed zauważa, że Ukraińcy „zostali ujęci w dyskurs narzucony przez Rosję i wspierany przez Zachód, sugerując, że Ukraina jest anty-Rosją”. Kontynuuje, że „Nie jesteśmy <em>anty</em>-Rosją<em>. </em>Jesteśmy czymś zupełnie innym.” Mykhed zwalcza rosyjską propagandę, twierdząc, że Ukraina jest „młodą, niezależną, dynamiczną nacją, która zna swoją historię i ma swoją wizję przyszłości”. Te stwierdzenia wyrażają marzenia i pragnienia pokolenia Ukraińców wychowanych w całkowicie niezależnej Ukrainie, a gdy Mykhed ogłasza, że chce „krzyczeć do świata”, że Ukraińcy są „więksi niż wojna”, ukraińska determinacja i odporność, które definiują naród i ludzi od lutego 2022 roku, są ponownie potwierdzone.</p>\n<p>\nOczywiście, centralnym punktem dyskusji o języku w <em>Języku wojny</em> jest globalna proliferacja rosyjskiej propagandy, która, niestety, wpłynęła na polityków i zwolenników skrajnej prawicy zarówno w Stanach Zjednoczonych, jak i w Europie. Mykhed skutecznie analizuje rolę propagandy i jej wpływ na codzienny język, omawiając, jak ta propaganda wpływa na niektóre z najbardziej wrażliwych populacji wojny – uchodźców. Twierdzi, że rosyjska propaganda „próbuje ponownie narzucić… narrację o nie do końca kosherowych ukraińskich imigrantach”. Przypomina również czytelnikom, że powinni „pamiętać: nikt z nas nigdy nie chciał znaleźć się tam, gdzie się znaleźliśmy. Po utracie wszystkiego.” Te idee powtarzają się później, gdy Mykhed stwierdza, że „ukraińska historia to historia ciągłego burzenia” i że „ledwie jakakolwiek ciągłość” istnieje „między pokoleniami”, w tym „pokolenia artystów”, którzy są „egzekwowani, strzelani, represjonowani”. </p>\n<p> \nMykhed udaje się naśladować brak ciągłości między pokoleniami, strukturyzując książkę w taki sposób, że jego własne refleksje i wpisy falują z refleksjami dziennikarzy-przekształconych w żołnierzy oraz fragmentami dokumentacji zbrodni wojennych. Jednym z najbardziej zapadających w pamięć i bolesnych wpisów w książce jest narracja Jewhena Spirina. Narracja Spirina jest poruszająca i osobista, bezpośrednia i wrażliwa. Narracja Spirina koncentruje się na kluczowym temacie, który rosyjskie media i ich sojusznicy nieustannie promują, próbując powstrzymać zachodnią – a szczególnie amerykańską – pomoc dla wojny: zagrożeniu wojną nuklearną. Spirin oferuje prowokującą do myślenia analizę, która bada groźby Putina w kontekście historii radzieckiej:</p>\n<p>                        <em>„Ludzie myślą, że Breżniew lub Chruszczow nie mogli zniszczyć świata \n                        wojnę nuklearną, ponieważ mieli biuro polityczne, które ich powstrzymywało. Stalin \n                        nie rozpoczął wojny nuklearnej, ponieważ po prostu nie miał bomb atomowych. A ten \n                        skurwysyn nie ma biura politycznego, które by go powstrzymywało, a ma broń \n                        nuklearną.”</em></p>\n<p>Spirin w pełni ujawnia swoją własną wrażliwość, przyznając, że brak powściągliwości Putina „przeraża” go, nie dlatego, że „boi się umrzeć”, ale dlatego, że Ukraina, w szczególności, mogła „rozwinąć się w technologii, w rozwoju społeczeństwa, literatury, edukacji, kultury”, ale zamiast tego Ukraina musi „zmagać się z Rosją”. Jednak w miarę postępu książki czytelnicy widzą, że zarówno Ukraina jako naród, jak i Ukraińcy jako ludzie opracowali pomysłowe sposoby radzenia sobie z Rosją, w tym poprzez muzykę.</p>\n<p>\nGdy wojna początkowo rozpoczęła się w 2022 roku, liczne ukraińskie grupy muzyczne, takie jak Go_A; PROBASS ∆ HARDI; Żadan i Psy; Smuzi Babci; i wiele innych, odegrały ważną rolę w zbieraniu funduszy i promocji kultury. Jednak inne zespoły spoza Ukrainy, takie jak Metallica, Portishead, Imagine Dragons, Judas Priest i Pink Floyd, przekazały pieniądze, wyraziły solidarność i wydały utwory wspierające Ukrainę. Mykhed pisze: „Ta wojna dotyczy muzyki rockowej.” Muzyka posiada swój własny język, którego Mykhed nie rozwija jako idei. Jednak transformacja ukraińskich celebrytów w bohaterów wojskowych i humanitarnych jest niezaprzeczalna.</p>\n<p>\nMykhed stawia kilka kluczowych pytań, które są stosowane nie tylko do tego, jak wojna na Ukrainie znacznie przekształciła język dla Ukraińców, ale także dla ludzkości. „Co robimy z naszym językiem? Co nasz język może zrobić dla nas?” pyta Mykhed. Te pytania są głębokie, biorąc pod uwagę, że inną linią propagandową, którą Rosja przekazała światu, jest to, że wojna ma, częściowo, na celu ochronę języka rosyjskiego. Inwazja Rosji w rzeczywistości uczyniła język ukraiński niezwykle popularnym i udanym, ponieważ wielu rosyjskojęzycznych Ukraińców przeszło na język ukraiński w pierwszych dniach, tygodniach i miesiącach wojny. Mykhed jednak wyjaśnia, że ta transformacja była jeszcze bardziej znacząca, że „język wojny jest bezpośredni, jak rozkaz, który nie może mieć podwójnej interpretacji i nie wymaga wyjaśnienia”. Język wojny polega na mówieniu „jaśniej, prościej, w urywanych frazach, oszczędzając czas sobie nawzajem i nasycając rozmowę informacjami”. Ten nowy język odzwierciedla się nawet w współczesnej poezji ukraińskich poetów, takich jak Halyna Kruk<em>, </em>której dwujęzyczna edycja <em>Zgubiona w życiu</em> (Lost Horse Press, 2024) składa się z wierszy, które godzą się z przeszłością i teraźniejszością Ukrainy, rezygnując z metafory i porównania, a zamiast tego przyjmując język wojny.</p>\n<p>\nTo, co <em>Język wojny</em> potwierdza dla czytelników, to konieczność literatury w czasach kryzysu. Mykhed twierdzi, że literatura „jest jednym z narzędzi, aby zapewnić, że to, co przeszliśmy, nasza złość i okropności, które współczesna Ukraina doświadcza, stają się zbiorową pamięcią”. Pisze: „Literatura zapewnia, że nasza percepcja nie zostaje przyćmiona przez rosnącą liczbę tragedii, które wciąż się zdarzają, ani przez każdą nową izbę tortur czy masowy grób, które zostały ujawnione – w Buczy, Mariupolu, Izyum, Dnipro, Browarach. Zapewnia, że nasza złość nie ustępuje.” To, co literatura – ukraińska literatura, w szczególności, w tym książka Mykheda – również zapewnia w tych nieludzkich czasach, to to, że świat słyszy historie tych, którzy są uciskani, a dla Ukraińców to jeden z nielicznych momentów w historii, które miały miejsce. Tak więc, <em>Język wojny</em> jest jednym z najważniejszych wkładów do kanonu literatury ukraińskiej, który wyłonił się z coraz większej sfery ukraińskiej literatury faktu, a na jego stronach Oleksandr Mykhed ustanawia się jako jeden z najbardziej prowokujących do myślenia i filozoficznych pisarzy swojego pokolenia.</p>\n<p><em>Język wojny autorstwa Oleksandra Mykheda. Penguin Books 2024</em></p>\n<p><strong>Nicole Yurcaba</strong> jest Ukrainką amerykańskiego pochodzenia Huculskiego/Lemko. Poetka i eseistka, jej wiersze i recenzje ukazały się w <em>Appalachian Heritage, Atlanta Review, Seneca Review, New Eastern Europe, </em>i ukraińskim <em>Euromaidan Press</em>. Nicole posiada MFA w pisaniu z Lindenwood University, prowadzi warsztaty poetyckie dla Southern New Hampshire University i jest wykładowcą nauk humanistycznych w Blue Ridge Community and Technical College w Stanach Zjednoczonych. Pełni również funkcję gościnnego recenzenta książek dla <em>Sage Cigarettes, Tupelo Quarterly, Colorado Review, </em>i<em> Southern Review of Books</em>.</p>\n<p><span> </span></p>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"<p>A guerra na Ucrânia continua e os escritores ucranianos continuam não apenas a se estabelecer como cronistas críticos de um dos períodos mais desafiadores da história nacional e global. Os escritores da Ucrânia também enfrentaram o desafio de servir sua terra natal de inúmeras maneiras – incluindo servir nas Forças Armadas Ucranianas. Enquanto muitos livros publicados sobre a guerra documentam a vida cotidiana de soldados, voluntários e refugiados e se concentram nos danos, destruição e agitação da vida cotidiana, muito poucos – se é que há – livros antes de <em>The Language of War</em> de Oleksandr Mykhed conseguiram documentar os efeitos psicológicos e ideológicos da guerra sobre a linguagem tanto no nível civil quanto militar.</p>\n<p>\nO que o livro de Mykhed faz muito bem – especialmente para leitores ocidentais que podem não estar familiarizados com a opressão secular dos ucranianos pelos russos – é estabelecer o que é a Ucrânia e quem são os ucranianos. Mykhed observa que os ucranianos “foram moldados por um discurso imposto pela Rússia e apoiado pelo Ocidente, implicando que a Ucrânia é anti-Rússia”. Ele continua que “Nós <em>não</em> somos anti-Rússia<em>.</em> Nós somos algo completamente diferente.” Mykhed combate a propaganda russa afirmando que a Ucrânia é uma “nação jovem, independente e dinâmica, que conhece sua história e tem sua própria visão de futuro”. Essas declarações expressam os sonhos e desejos de uma geração de ucranianos criados em uma Ucrânia totalmente independente, e enquanto Mykhed declara que quer “gritar para o mundo” que os ucranianos são “maiores que a guerra”, a determinação e resiliência ucranianas que definiram uma nação e um povo desde fevereiro de 2022 são mais uma vez reafirmadas.</p>\n<p>\nClaro, central para a discussão sobre a linguagem em <em>The Language of War</em> está a proliferação global da propaganda russa, que, infelizmente, influenciou políticos e apoiadores de extrema direita tanto nos Estados Unidos quanto na Europa. Mykhed efetivamente disseca o papel da propaganda e sua influência na linguagem cotidiana ao discutir como essa propaganda afeta algumas das populações mais vulneráveis da guerra – os refugiados. Ele propõe que a propaganda russa “tenta mais uma vez impor… uma narrativa sobre alguns imigrantes ucranianos que não são tão kosher”. Ele também lembra os leitores que devem “lembrar: nenhum de nós nunca quis acabar onde acabamos. Depois de ter perdido tudo.” Essas ideias ecoam outras que vêm depois, enquanto Mykhed propõe que “a história ucraniana é uma história de demolição constante” e que “mal existe continuidade” “entre gerações”, incluindo “gerações de artistas” que são “executados, fuzilados, reprimidos”. </p>\n<p> \nMykhed consegue imitar a falta de continuidade entre gerações ao estruturar o livro de forma que suas próprias reflexões e entradas fluam com as reflexões de jornalistas que se tornaram soldados e trechos de documentação de crimes de guerra. Uma das entradas mais memoráveis e dolorosas do livro é a de Yevhen Spirin. A narrativa de Spirin é pungente e pessoal, direta e vulnerável. A narrativa de Spirin foca em um tema chave que a mídia russa, e seus aliados, têm cortejado continuamente enquanto tentam frustrar o apoio ocidental – e particularmente dos EUA – à guerra: a ameaça de guerra nuclear. Spirin oferece uma visão provocativa que examina as ameaças de Putin no contexto da história soviética:</p>\n<p>                        <em>“As pessoas pensam que Brezhnev ou Khrushchev não foram autorizados a destruir o mundo \n                        com uma guerra nuclear porque tinham um politburo que os impediu. Stalin \n                        não começou uma guerra nuclear porque simplesmente não tinha armas nucleares. E este \n                        filho da mãe não tem um politburo para contê-lo e ele tem armas nucleares.”</em></p>\n<p>Spirin exibe plenamente sua própria vulnerabilidade ao admitir que a falta de contenção de Putin “assusta” ele, não porque tem “medo de morrer”, mas porque a Ucrânia, especificamente, poderia ter “progredido em tecnologia, no desenvolvimento da sociedade, literatura, educação, cultura”, mas em vez disso a Ucrânia deve “lidar com a Rússia”. No entanto, à medida que o livro avança, os leitores veem que tanto a Ucrânia como nação quanto os ucranianos como povo desenvolveram maneiras engenhosas de lidar com a Rússia, inclusive através da música.</p>\n<p>\nQuando a guerra começou inicialmente em 2022, numerosos grupos musicais ucranianos como Go_A; PROBASS ∆ HARDI; Zhadan and the Dogs; Grandma’s Smuzi; e muitos outros desempenharam um papel importante na arrecadação de fundos e promoção cultural. No entanto, outras bandas não ucranianas como Metallica, Portishead, Imagine Dragons, Judas Priest e Pink Floyd doaram dinheiro, expressaram solidariedade e lançaram músicas em apoio à Ucrânia. Mykhed escreve: “Esta guerra é sobre rock music.” A música possui uma linguagem própria, que Mykhed não desenvolve como uma ideia. No entanto, a transformação dos celebridades ucranianos em heróis militares e humanitários é inegável.</p>\n<p>\nMykhed levanta algumas questões-chave que são aplicáveis não apenas a como a guerra na Ucrânia transformou vastamente a linguagem para os ucranianos, mas para a humanidade. “O que estamos fazendo com nossa linguagem? O que nossa linguagem pode fazer conosco?” pergunta Mykhed. Essas perguntas são profundas, dado que outra linha de propaganda que a Rússia alimentou ao mundo é que a guerra é, em parte, para proteger a língua russa. A invasão da Rússia na verdade tornou a língua ucraniana extremamente popular e bem-sucedida, uma vez que muitos ucranianos de língua russa mudaram para a língua ucraniana durante os primeiros dias, semanas e meses da guerra. Mykhed, no entanto, explica que essa transformação foi ainda mais significativa, que a “linguagem da guerra é direta, como uma ordem que não pode ter uma dupla interpretação e não precisa de esclarecimento”. A linguagem da guerra consiste em falar “mais claramente, mais simplesmente, em frases cortadas, economizando o tempo uns dos outros e saturando a conversa com informações”. Essa nova linguagem é até refletida na poesia contemporânea de poetas ucranianos como Halyna Kruk<em>, </em>cuja edição bilíngue de <em>Lost in Living </em>(Lost Horse Press, 2024) consiste em poemas que reconciliam com o passado e o presente da Ucrânia ao abrir mão de metáforas e símiles e, em vez disso, abraçar a linguagem da guerra.</p>\n<p>\nO que <em>The Language of War</em> reafirma para os leitores é a necessidade da literatura em tempos de crise. Mykhed afirma que a literatura “é uma das ferramentas para garantir que o que passamos, nossa raiva e os horrores que a moderna Ucrânia está experimentando, se tornem uma memória coletiva”. Ele escreve: “A literatura garante que nossa percepção não fique obscurecida pelo número cada vez maior de tragédias que continuam a ocorrer, ou por cada nova câmara de tortura ou sepultamento em massa exposta – em Bucha, Mariupol, Izyum, Dnipro, Brovary. Ela garante que nossa raiva não diminua.” O que a literatura – a literatura ucraniana, especificamente, incluindo o livro de Mykhed – também garante durante esses tempos desumanos é que o mundo ouça as histórias daqueles oprimidos, e para os ucranianos, esta é uma das poucas vezes na história que isso ocorreu. Assim, <em>The Language of War</em> é uma das contribuições mais importantes ao cânone da literatura ucraniana a emergir do crescente reino da não-ficção ucraniana, e em suas páginas Oleksandr Mykhed se estabelece como um dos escritores mais provocativos e filosóficos de sua geração.</p>\n<p><em>The Language of War por Oleksandr Mykhed. Penguin Books 2024</em></p>\n<p><strong>Nicole Yurcaba</strong> é uma ucraniana americana de origem Hutsul/Lemko. Poetisa e ensaísta, seus poemas e resenhas apareceram em <em>Appalachian Heritage, Atlanta Review, Seneca Review, New Eastern Europe, </em>e na <em>Euromaidan Press</em> da Ucrânia. Nicole possui um MFA em Escrita pela Lindenwood University, ensina oficinas de poesia na Southern New Hampshire University e é professora de Humanidades no Blue Ridge Community and Technical College nos Estados Unidos. Ela também atua como revisora de livros convidada para <em>Sage Cigarettes, Tupelo Quarterly, Colorado Review, </em>e<em> Southern Review of Books</em>.</p>\n<p><span> </span></p>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"<p>Războiul din Ucraina continuă, iar scriitorii ucraineni continuă să se impună nu doar ca cronicari critici ai uneia dintre cele mai provocatoare perioade din istoria națională și globală. Scriitorii din Ucraina, de asemenea, au răspuns provocării de a-și servi patria în numeroase moduri – inclusiv prin servirea în Forțele Armate Ucrainene. Deși multe cărți publicate despre război documentează viețile de zi cu zi ale soldaților, voluntarilor și refugiaților și se concentrează pe daunele, distrugerea și tulburările vieții de zi cu zi, foarte puține – dacă nu cumva niciuna – cărți înainte de <em>Limba Războiului</em> de Oleksandr Mykhed au reușit să documenteze efectele psihologice și ideologice ale războiului asupra limbajului atât la nivel civil, cât și militar.</p>\n<p>\nCeea ce face inițial foarte bine cartea lui Mykhed – în special pentru cititorii occidentali care ar putea fi neobișnuiți cu opresiunea de secole a ucrainenilor de către ruși – este să stabilească ce este Ucraina și cine sunt ucrainenii. Mykhed observă că ucrainenii “au fost încadrați de un discurs impus de Rusia și susținut de Vest, sugerând că Ucraina este anti-Rusia”. El continuă că “Nu suntem <em>anti</em>-Rusia<em>. </em>Suntem cu totul altceva.” Mykhed combate propaganda rusă afirmând că Ucraina este o “națiune tânără, independentă, dinamică, care își cunoaște istoria și are propria viziune asupra viitorului”. Aceste declarații exprimă visele și dorințele unei generații de ucraineni crescuți într-o Ucraina complet independentă, iar pe măsură ce Mykhed declară că vrea să “strige lumii” că ucrainenii sunt “mai mari decât războiul”, determinarea și reziliența ucraineană care au definit o națiune și un popor din februarie 2022 sunt din nou reafirmate.</p>\n<p>\nDesigur, central în discuția despre limbaj în <em>Limba Războiului</em> este proliferarea globală a propagandei ruse, care a influențat, din păcate, politicieni și susținători de extremă dreaptă atât în Statele Unite, cât și în Europa. Mykhed descompune eficient rolul propagandei și influența acesteia asupra limbajului de zi cu zi discutând despre cum acea propagandă afectează unele dintre cele mai vulnerabile populații ale războiului – refugiații. El afirmă că propaganda rusă “încearcă să impună din nou… o narațiune despre unii imigranți ucraineni care nu sunt tocmai kosher”. De asemenea, le amintește cititorilor că ar trebui să “își amintească: niciunul dintre noi nu a vrut vreodată să ajungă unde am ajuns. După ce am pierdut totul.” Aceste idei răsună cu cele care vin mai târziu, pe măsură ce Mykhed afirmă că “istoria ucraineană este o istorie a demolării constante” și că “aproape nicio continuitate” nu există “între generații”, inclusiv “generații de artiști” care sunt “executați, împușcați, reprimați”. </p>\n<p> \nMykhed reușește să imite lipsa de continuitate între generații prin structurarea cărții astfel încât reflecțiile și însemnările sale să curgă și să se îmbine cu reflecțiile jurnaliștilor deveniți soldați și fragmente de documentare a crimelor de război. Una dintre cele mai memorabile și dureroase însemnări ale cărții este cea a lui Yevhen Spirin. Narațiunea lui Spirin este poignantă și personală, directă și vulnerabilă. Narațiunea lui Spirin se concentrează pe un subiect cheie pe care media rusă, și aliații săi, l-au curtat continuu în încercarea de a împiedica sprijinul occidental – și în special al SUA – pentru război: amenințarea unui război nuclear. Spirin oferă o perspectivă provocatoare care examinează amenințările lui Putin în contextul istoriei sovietice:</p>\n<p>                        <em>“Oamenii cred că Brejnev sau Hrușciov nu au fost lăsați să distrugă lumea \n                        cu un război nuclear pentru că aveau un politburo care îi oprea. Stalin \n                        nu a început un război nuclear pentru că pur și simplu nu avea bombe nucleare. Și acest \n                        nenorocit nu are un politburo care să-l restricționeze și are arme nucleare.”</em></p>\n<p>Spirin își arată pe deplin vulnerabilitatea recunoscând că lipsa de autocontrol a lui Putin “îi provoacă frică”, nu pentru că îi este “frică să moară”, ci pentru că Ucraina, în mod specific, ar fi putut “progres în tehnologie, în dezvoltarea societății, literaturii, educației, culturii”, dar în schimb Ucraina trebuie să “se confrunte cu Rusia”. Cu toate acestea, pe măsură ce cartea continuă, cititorii văd că atât Ucraina ca națiune, cât și ucrainenii ca popor au dezvoltat modalități ingenioase de a face față Rusiei, inclusiv prin muzică.</p>\n<p>\nCând războiul a început inițial în 2022, numeroase grupuri muzicale ucrainene precum Go_A; PROBASS ∆ HARDI; Zhadan și câinii; Smuzi a bunicii; și multe altele au dezvoltat un rol important în strângerea de fonduri și promovarea culturală. Cu toate acestea, alte trupe non-ucrainene precum Metallica, Portishead, Imagine Dragons, Judas Priest și Pink Floyd au donat bani, au exprimat solidaritate și au lansat melodii în sprijinul Ucrainei. Mykhed scrie: “Acest război este despre muzica rock.” Muzica are un limbaj al său, pe care Mykhed nu îl dezvoltă ca idee. Cu toate acestea, transformarea celebrităților ucrainene în eroi militari și umanitari este indiscutabilă.</p>\n<p>\nMykhed pune câteva întrebări cheie care sunt aplicabile nu doar modului în care războiul din Ucraina a transformat profund limbajul pentru ucraineni, ci și pentru umanitate. “Ce facem cu limbajul nostru? Ce poate face limbajul nostru cu noi?” întreabă Mykhed. Aceste întrebări sunt profunde, având în vedere că o altă linie de propagandă pe care Rusia a hrănit-o lumii este că războiul este, în parte, pentru a proteja limba rusă. Invazia Rusiei a făcut de fapt ca limba ucraineană să devină extrem de populară și de succes, deoarece mulți ucraineni vorbitori de rusă au trecut la limba ucraineană în primele zile, săptămâni și luni ale războiului. Mykhed, totuși, explică că această transformare a fost și mai semnificativă, că “limba războiului este directă, ca un ordin care nu poate avea o interpretare dublă și nu necesită clarificări”. Limba războiului constă în a vorbi “mai clar, mai simplu, în fraze tăiate, economisind timpul celorlalți și saturând conversația cu informații”. Această nouă limbă este reflectată chiar și în poezia contemporană a poeților ucraineni precum Halyna Kruk<em>, </em>al cărei ediție bilingvă a <em>Lost in Living </em>(Lost Horse Press, 2024) constă în poezii care se împacă cu trecutul și prezentul Ucrainei prin abandonarea metaforei și a comparației și îmbrățișând în schimb limbajul războiului.</p>\n<p>\nCeea ce <em>Limba Războiului</em> reafirmă pentru cititori este necesitatea literaturii în vremuri de criză. Mykhed afirmă că literatura “este unul dintre instrumentele pentru a ne asigura că ceea ce am trecut, furia noastră și ororile pe care Ucraina modernă le experimentează, devin o memorie colectivă”. El scrie: “Literatura se asigură că percepția noastră nu devine umbrită de numărul tot mai mare de tragedii care continuă să apară, sau de fiecare nouă cameră de tortură sau groapă comună expusă – în Bucha, Mariupol, Izyum, Dnipro, Brovary. Se asigură că furia noastră nu se stinge.” Ceea ce literatura – literatura ucraineană, în special, inclusiv cartea lui Mykhed – se asigură, de asemenea, în aceste vremuri inumane este că lumea aude poveștile celor oprimați, iar pentru ucraineni, aceasta este una dintre puținele dăți din istorie când s-a întâmplat. Astfel, <em>Limba Războiului</em> este una dintre cele mai importante contribuții la canonul literaturii ucrainene care a apărut din domeniul în continuă expansiune al non-ficțiunii ucrainene, iar în paginile sale Oleksandr Mykhed se stabilește ca unul dintre cei mai provocatori și filozofici scriitori ai generației sale.</p>\n<p><em>Limba Războiului de Oleksandr Mykhed. Penguin Books 2024</em></p>\n<p><strong>Nicole Yurcaba</strong> este o ucraineno-americană de origine Hutsul/Lemko. Poetă și eseistă, poeziile și recenziile ei au apărut în <em>Appalachian Heritage, Atlanta Review, Seneca Review, New Eastern Europe, </em>și în Ucraina <em>Euromaidan Press</em>. Nicole deține un MFA în Scriere de la Universitatea Lindenwood, predă ateliere de poezie pentru Universitatea Southern New Hampshire și este cadru didactic de științe umaniste la Colegiul Comunitar și Tehnic Blue Ridge din Statele Unite. De asemenea, servește ca recenzent de carte invitat pentru <em>Sage Cigarettes, Tupelo Quarterly, Colorado Review, </em>și<em> Southern Review of Books</em>.</p>\n<p><span> </span></p>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"<p>Vojna na Ukrajine pokračuje a ukrajinskí spisovatelia sa naďalej nielen etablovali ako kritickí kronikári jedného z najnáročnejších období v národnej aj globálnej histórii. Ukrajinskí spisovatelia sa tiež postavili výzve slúžiť svojej vlasti rôznymi spôsobmi – vrátane služby v ukrajinských ozbrojených silách. Zatiaľ čo mnohé knihy publikované o vojne dokumentujú každodenný život vojakov, dobrovoľníkov a utečencov a sústredia sa na škody, zničenie a prevrat každodenného života, veľmi málo – ak vôbec – kníh pred Oleksandrom Mykhedom <em>Jazyk vojny</em> sa podarilo zdokumentovať psychologické a ideologické účinky vojny na jazyk na civilnej aj vojenskej úrovni.</p>\n<p>\nTo, čo Mykhedova kniha spočiatku robí veľmi dobre – najmä pre západných čitateľov, ktorí môžu byť neznámi s viac ako storočným útlakom Ukrajincov zo strany Rusov – je stanovenie toho, čo Ukrajina je a kto sú Ukrajinci. Mykhed poznamenáva, že Ukrajinci „boli rámcovaní diskurzom, ktorý uvalila Rusko a podporil Západ, čo naznačuje, že Ukrajina je anti-Rusko“. Pokračuje, že „Nie sme <em>anti</em>-Rusko<em>. </em> Sme niečo úplne iné.“ Mykhed bojuje proti ruskej propagande tým, že tvrdí, že Ukrajina je „mladý nezávislý, dynamický národ, ktorý pozná svoju históriu a má svoju vlastnú víziu budúcnosti“. Tieto vyhlásenia vyjadrujú sny a túžby generácie Ukrajincov vychovaných v úplne nezávislej Ukrajine, a keď Mykhed vyhlasuje, že chce „zakričať svetu“, že Ukrajinci sú „väčší ako vojna“, ukrajinská odhodlanosť a odolnosť, ktorá definovala národ a ľudí od februára 2022, je opäť potvrdená.</p>\n<p>\nSamozrejme, kľúčovým bodom diskusie o jazyku v <em>Jazyku vojny</em> je globálna proliferácia ruskej propagandy, ktorá, žiaľ, ovplyvnila extrémne pravicových politikov a podporovateľov v Spojených štátoch aj v Európe. Mykhed efektívne analyzuje úlohu propagandy a jej vplyv na každodenný jazyk tým, že diskutuje o tom, ako táto propaganda ovplyvňuje niektoré z najzraniteľnejších populácií vo vojne – utečencov. Uvádza, že ruská propaganda „sa pokúša opäť uvaliť... naratív o niektorých nie tak kosher ukrajinských imigrantoch“. Taktiež pripomína čitateľom, že by si mali „pamätať: nikto z nás nikdy nechcel skončiť tam, kde sme skončili. Po tom, čo sme stratili všetko.“ Tieto myšlienky sa odrážajú v neskorších úvahách, keď Mykhed uvádza, že „ukrajinská história je históriou neustálej demolácie“ a že „takmer žiadna kontinuita“ neexistuje „medzi generáciami“, vrátane „generácií umelcov“, ktorí sú „vykonávaní, strieľaní, represovaní“.</p>\n<p> \nMykhed sa podarí napodobniť nedostatok kontinuity medzi generáciami tým, že štruktúruje knihu tak, aby jeho vlastné úvahy a zápisy prichádzali a odchádzali s úvahami novinárov, ktorí sa stali vojakmi, a úryvkami dokumentácie vojnových zločinov. Jedným z najpamätnejších a najbolestivejších zápisov v knihe je ten od Jevhena Spirina. Spirinov naratív je dojímavý a osobný, priamy a zraniteľný. Spirinov naratív sa sústreďuje na kľúčovú tému, ktorú ruské médiá a ich spojenci neustále propagovali, keď sa snažili zablokovať západnú – a najmä americkú – podporu vojne: hrozbu nukleárnej vojny. Spirin ponúka podnetný pohľad, ktorý skúma Putinove hrozby v kontexte sovietskej histórie:</p>\n<p>                        <em>„Ľudia si myslia, že Brežnev alebo Chruščov nemohli zničiť svet \n                        s nukleárnou vojnou, pretože mali politbyro, ktoré ich zastavilo. Stalin \n                        nezačal nukleárnu vojnu, pretože jednoducho nemal nukleárne zbrane. A tento \n                        hajzel nemá politbyro, ktoré by ho obmedzovalo, a má nukleárne \n                        zbrane.”</em></p>\n<p>Spirin plne zobrazuje svoju vlastnú zraniteľnosť, keď priznáva, že Putinova absencia obmedzenia ho „desí“, nie preto, že sa „bojí zomrieť“, ale preto, že Ukrajina, konkrétne, mohla „pokročiť v technológii, vo vývoji spoločnosti, literatúry, vzdelania, kultúry“, ale namiesto toho musí Ukrajina „riešiť Rusko“. Avšak, ako kniha pokračuje, čitatelia vidia, že Ukrajina ako národ a Ukrajinci ako ľudia vyvinuli vynaliezavé spôsoby, ako sa vyrovnať s Ruskom, vrátane hudby.</p>\n<p>\nKeď vojna spočiatku začala v roku 2022, množstvo ukrajinských hudobných skupín ako Go_A; PROBASS ∆ HARDI; Žadan a psy; Babkin Smuzi; a mnohí ďalší zohrali dôležitú úlohu pri fundraisingu a kultúrnej propagácii. Avšak, iné neukrajinské kapely ako Metallica, Portishead, Imagine Dragons, Judas Priest a Pink Floyd darovali peniaze, vyjadrili solidaritu a vydali piesne na podporu Ukrajiny. Mykhed píše: „Táto vojna je o rockovej hudbe.“ Hudba má svoj vlastný jazyk, ktorý Mykhed nerozvíja ako myšlienku. Avšak, transformácia ukrajinských celebrít na vojenských a humanitárnych hrdinov je nepopierateľná.</p>\n<p>\nMykhed kladie niekoľko kľúčových otázok, ktoré sú aplikovateľné nielen na to, ako vojna na Ukrajine zásadne transformovala jazyk pre Ukrajincov, ale aj pre ľudstvo. „Čo robíme s naším jazykom? Čo môže náš jazyk urobiť nám?“ pýta sa Mykhed. Tieto otázky sú hlboké, keďže ďalšia propagandistická línia, ktorú Rusko podáva svetu, je, že vojna je čiastočne na ochranu ruského jazyka. Ruská invázia v skutočnosti urobila ukrajinský jazyk nesmierne populárnym a úspešným, keďže mnohí rusky hovoriaci Ukrajinci prešli na ukrajinský jazyk počas počiatočných dní, týždňov a mesiacov vojny. Mykhed však vysvetľuje, že táto transformácia bola ešte významnejšia, že „jazyk vojny je priamy, ako príkaz, ktorý nemôže mať dvojité vyjadrenie a nepotrebuje objasnenie“. Jazyk vojny spočíva v tom, že hovoríme „jasnejšie, jednoduchšie, v skrátených frázach, šetríme čas jeden druhému a saturujeme konverzáciu informáciami“. Tento nový jazyk sa dokonca odráža v súčasnej poézii ukrajinských básnikov ako Halyna Kruk<em>, </em>ktorá má dvojjazyčné vydanie <em>Stratení v živote </em>(Lost Horse Press, 2024) pozostávajúce z básní, ktoré sa vyrovnávajú s ukrajinskou minulosťou a prítomnosťou tým, že sa vyhýbajú metafore a prirovnaniu a namiesto toho prijímajú jazyk vojny.</p>\n<p>\nTo, čo <em>Jazyk vojny</em> potvrdzuje pre čitateľov, je nevyhnutnosť literatúry v časoch krízy. Mykhed tvrdí, že literatúra „je jedným z nástrojov na zabezpečenie toho, aby to, čo sme prežili, náš hnev a hrôzy, ktoré moderná Ukrajina zažíva, sa stali kolektívnou pamäťou“. Píše: „Literatúra zabezpečuje, že naše vnímanie sa nestane zahmleným rastúcim počtom tragédií, ktoré naďalej prebiehajú, alebo každou novou mučiarňou či masovým hrobom, ktorý bol odhalený – v Buči, Mariupole, Izyume, Dnipro, Brovary. Zabezpečuje, že náš hnev sa nezmenší.“ To, čo literatúra – konkrétne ukrajinská literatúra, vrátane Mykhedovej knihy – tiež zabezpečuje v týchto neľudských časoch, je, že svet počuje príbehy tých, ktorí sú utláčaní, a pre Ukrajincov je to jeden z mála krát v histórii, kedy sa to stalo. Takže, <em>Jazyk vojny</em> je jedným z najdôležitejších príspevkov do kanónu ukrajinskej literatúry, ktorý vznikol z neustále sa zvyšujúcej sféry ukrajinskej literatúry faktu, a na jeho stránkach sa Oleksandr Mykhed etabloval ako jeden z najpodnetnejších a filozofických spisovateľov svojej generácie.</p>\n<p><em>Jazyk vojny od Oleksandra Mykheda. Penguin Books 2024</em></p>\n<p><strong>Nicole Yurcaba</strong> je ukrajinsko-americká spisovateľka pôvodom z Hutsul/Lemko. Ako poetka a esejistka sa jej básne a recenzie objavili v <em>Appalachian Heritage, Atlanta Review, Seneca Review, New Eastern Europe, </em> a na Ukrajine v <em>Euromaidan Press</em>. Nicole má MFA v písaní z Lindenwood University, učí poetické workshopy na Southern New Hampshire University a je členkou fakulty humanitných vied na Blue Ridge Community and Technical College v Spojených štátoch. Taktiež pôsobí ako hosťujúca recenzentka kníh pre <em>Sage Cigarettes, Tupelo Quarterly, Colorado Review, </em> a<em> Southern Review of Books</em>.</p>\n<p><span> </span></p>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"<p>Kriget i Ukraina fortsätter och ukrainska författare fortsätter inte bara att etablera sig som kritiska krönikörer av en av de mest utmanande tiderna i både nationell och global historia. Ukrainas författare har också tagit sig an utmaningen att tjäna sitt hemland på en mängd olika sätt – inklusive att tjänstgöra i de ukrainska väpnade styrkorna. Medan många böcker som publicerats om kriget dokumenterar soldater, volontärer och flyktingars vardagsliv och fokuserar på skador, förstörelse och omvälvning av vardagen, har mycket få – om några – böcker före Oleksandr Mykheds <em>Krigets språk</em> lyckats dokumentera krigets psykologiska och ideologiska effekter på språket både på civilt och militärt plan.</p>\n<p>\nVad Mykheds bok initialt gör mycket bra – särskilt för västerländska läsare som kanske är obekanta med den århundraden långa förtryck av ukrainare av ryssar – är att etablera vad Ukraina är och vilka ukrainare är. Mykhed noterar att ukrainare “har blivit inramade av en diskurs som påtvingats av Ryssland och stöds av väst, vilket antyder att Ukraina är anti-Ryssland”. Han fortsätter med att “Vi är <em>inte</em> anti-Ryssland<em>.</em> Vi är något helt annat.” Mykhed bekämpar rysk propaganda genom att hävda att Ukraina är en “ung oberoende, dynamisk nation, som känner sin historia och har sin egen vision för framtiden”. Dessa uttalanden uttrycker drömmarna och önskningarna hos en generation av ukrainare som växt upp i ett helt oberoende Ukraina, och när Mykhed deklarerar att han vill “skrika till världen” att ukrainare är “större än kriget”, bekräftas den ukrainska beslutsamheten och motståndskraften som har definierat en nation och ett folk sedan februari 2022 ännu en gång.</p>\n<p>\nSjälvklart är den globala spridningen av rysk propaganda central för diskussionen om språk i <em>Krigets språk</em>, vilket tyvärr har påverkat högerextrema politiker och supportrar både i USA och Europa. Mykhed dissekerar effektivt rollen av propaganda och dess påverkan på vardagsspråket genom att diskutera hur den propaganda påverkar några av krigets mest sårbara befolkningar – flyktingar. Han påstår att rysk propaganda “försöker på nytt påtvinga… en berättelse om några inte så kosher ukrainska invandrare”. Han påminner också läsarna om att de bör “komma ihåg: ingen av oss ville någonsin hamna där vi hamnade. Efter att ha förlorat allt.” Dessa idéer ekar de som kommer senare, när Mykhed påstår att “ukrainsk historia är en historia av konstant rivning” och att “knappt någon kontinuitet” existerar “mellan generationer” inklusive “generationer av konstnärer” som är “exekverade, skjutna, förtryckta”. </p>\n<p> \nMykhed lyckas efterlikna bristen på kontinuitet mellan generationer genom att strukturera boken så att hans egna reflektioner och anteckningar flödar fram och tillbaka med reflektionerna från journalister som blivit soldater och utdrag från dokumentation av krigsbrott. En av bokens mest minnesvärda och smärtsamma anteckningar är den av Yevhen Spirin. Spirins berättelse är gripande och personlig, direkt och sårbar. Spirins berättelse fokuserar på ett centralt ämne som rysk media, och dess allierade, ständigt har uppvaktat när de försöker motverka västerländskt – och särskilt amerikanskt – stöd för kriget: hotet om kärnvapenkrig. Spirin erbjuder en tankeväckande insikt som undersöker Putins hot i kontexten av sovjetisk historia:</p>\n<p>                        <em>“Folk tror att Brezhnev eller Khrushchev inte fick förstöra världen \n                        med ett kärnvapenkrig eftersom de hade ett politbyrå som stoppade dem. Stalin \n                        startade inte ett kärnvapenkrig eftersom han helt enkelt inte hade kärnvapen. Och denna \n                        skitstövel har inte något politbyrå för att begränsa honom och han har kärnvapen \n                        vapen.”</em></p>\n<p>Spirin visar fullt ut sin egen sårbarhet när han medger att Putins brist på återhållsamhet “skrämer” honom, inte för att han är “rädd för att dö” utan för att Ukraina, specifikt, skulle kunna ha “utvecklats inom teknologi, i samhällsutveckling, litteratur, utbildning, kultur”, men istället måste Ukraina “hantera Ryssland”. Men när boken fortsätter ser läsarna att både Ukraina som nation och ukrainare som folk har utvecklat geniala sätt att hantera Ryssland, inklusive genom musik.</p>\n<p>\nNär kriget initialt började 2022, utvecklade många ukrainska musikgrupper som Go_A; PROBASS ∆ HARDI; Zhadan och hundarna; Mormors Smuzi; och många andra en viktig roll i insamling av medel och kulturell promotion. Men andra icke-ukrainska band som Metallica, Portishead, Imagine Dragons, Judas Priest och Pink Floyd donerade pengar, uttryckte solidaritet och släppte låtar till stöd för Ukraina. Mykhed skriver, “Detta krig handlar om rockmusik.” Musiken har ett språk för sig själv, vilket Mykhed inte utvecklar som en idé. Men krigets transformation av de ukrainska kändisarna till militära och humanitära hjältar är obestridlig.</p>\n<p>\nMykhed ställer några centrala frågor som är tillämpliga inte bara på hur kriget i Ukraina har förändrat språket för ukrainare, utan för mänskligheten. “Vad gör vi med vårt språk? Vad kan vårt språk göra med oss?” frågar Mykhed. Dessa frågor är djupa, med tanke på att en annan propagandalinje som Ryssland har matat världen med är att kriget delvis handlar om att skydda det ryska språket. Rysslands invasion gjorde faktiskt det ukrainska språket enormt populärt och framgångsrikt, eftersom många rysktalande ukrainare bytte till det ukrainska språket under krigets första dagar, veckor och månader. Mykhed förklarar dock att denna transformation har varit ännu mer betydelsefull, att “krigets språk är direkt, som en order som inte kan ha en dubbel tolkning och behöver ingen förtydligande”. Krigets språk består av att tala “tydligare, enklare, i avskurna fraser, spara varandras tid och mätta samtalet med information”. Detta nya språk återspeglas till och med i den samtida poesin av ukrainska poeter som Halyna Kruk<em>, </em>vars tvåspråkiga utgåva av <em>Lost in Living </em>(Lost Horse Press, 2024) består av dikter som försonar med Ukrainas förflutna och nutid genom att avstå från metafor och liknelse och istället omfamna krigets språk.</p>\n<p>\nVad <em>Krigets språk</em> bekräftar för läsarna är nödvändigheten av litteratur under kriser. Mykhed hävdar att litteratur “är ett av verktygen för att säkerställa att det vi har gått igenom, vår vrede, och de fasor som moderna Ukraina upplever, blir ett kollektivt minne”. Han skriver, “Litteraturen ser till att vår uppfattning inte blir fördunklad av det ständigt växande antalet tragedier som fortsätter att inträffa, eller av varje ny tortyrkammare eller massgrav som avslöjas – i Bucha, Mariupol, Izyum, Dnipro, Brovary. Den säkerställer att vår vrede inte avtar.” Vad litteratur – ukrainsk litteratur, specifikt, inklusive Mykheds bok – också säkerställer under dessa inhumana tider är att världen hör berättelserna från de förtryckta, och för ukrainare är detta en av de få gånger i historien som detta har inträffat. Således är <em>Krigets språk</em> en av de viktigaste bidragen till den ukrainska litteraturkanon som har uppstått ur det ständigt växande området av ukrainsk facklitteratur, och på dess sidor etablerar Oleksandr Mykhed sig som en av sin generations mest tankeväckande och filosofiska författare.</p>\n<p><em>Krigets språk av Oleksandr Mykhed. Penguin Books 2024</em></p>\n<p><strong>Nicole Yurcaba</strong> är en ukrainsk amerikan av Hutsul/Lemko ursprung. En poet och essäist, hennes dikter och recensioner har publicerats i <em>Appalachian Heritage, Atlanta Review, Seneca Review, New Eastern Europe, </em>och Ukrainas <em>Euromaidan Press</em>. Nicole har en MFA i skrivande från Lindenwood University, undervisar i poesiverkstäder för Southern New Hampshire University, och är humaniorafakultet vid Blue Ridge Community and Technical College i USA. Hon fungerar också som gästrecensent för <em>Sage Cigarettes, Tupelo Quarterly, Colorado Review, </em>och<em> Southern Review of Books</em>.</p>\n<p><span> </span></p>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"<p>Ukrayna'daki savaş devam ediyor ve Ukraynalı yazarlar, hem ulusal hem de küresel tarihin en zorlu dönemlerinden birinin eleştirel kronikleyicileri olarak kendilerini kurmaya devam ediyorlar. Ukrayna'nın yazarları da, Ukrayna Silahlı Kuvvetleri'nde hizmet etmek de dahil olmak üzere, vatanlarına hizmet etme konusunda birçok farklı yolla bu zorluğun üstesinden gelmişlerdir. Savaş hakkında yayımlanan birçok kitap, askerlerin, gönüllülerin ve mültecilerin günlük yaşamlarını belgeleyip, günlük yaşamın zararını, yıkımını ve kargaşasını odaklanırken, Oleksandr Mykhed’in <em>Savaşın Dili</em> adlı eserinden önce, savaşın hem sivil hem de askeri düzeyde dil üzerindeki psikolojik ve ideolojik etkilerini belgeleyen çok az – eğer varsa – kitap bulunmaktadır.</p>\n<p>\nMykhed’in kitabının başlangıçta çok iyi yaptığı şey – özellikle Ruslar tarafından Ukraynalılara yönelik yüzyıllık baskıyı bilmeyen batılı okuyucular için – Ukrayna'nın ne olduğunu ve Ukraynalıların kimler olduğunu belirlemektir. Mykhed, Ukraynalıların “Rusya tarafından dayatılan ve Batı tarafından desteklenen bir söylemle çerçevelendiğini, bunun da Ukrayna'nın anti-Rusya olduğu anlamına geldiğini” belirtmektedir. Devamında “Biz <em>anti-Rusya değiliz</em>. Biz tamamen farklı bir şeyiz.” demektedir. Mykhed, Ukrayna'nın “genç, bağımsız, dinamik bir ulus olduğunu, tarihini bildiğini ve geleceğe dair kendi vizyonuna sahip olduğunu” belirterek Rus propagandasıyla mücadele etmektedir. Bu ifadeler, tamamen bağımsız bir Ukrayna'da yetişen bir neslin hayallerini ve arzularını ifade ederken, Mykhed’in Ukraynalıların “savaşın ötesinde” olduğunu “dünyaya haykırmak istediğini” belirtmesiyle, Şubat 2022'den bu yana bir ulusu ve bir halkı tanımlayan Ukraynalı kararlılığı ve direnci bir kez daha teyit edilmektedir.</p>\n<p>\nElbette, <em>Savaşın Dili</em>ndeki dil tartışmasının merkezinde, maalesef, hem Amerika Birleşik Devletleri'nde hem de Avrupa'da aşırı sağcı politikacılar ve destekçiler üzerinde etkili olan Rus propagandasının küresel yayılması bulunmaktadır. Mykhed, propagandanın rolünü ve günlük dil üzerindeki etkisini, bu propagandanın savaşın en savunmasız nüfuslarından bazıları – mülteciler – üzerindeki etkisini tartışarak etkili bir şekilde analiz etmektedir. Rus propagandasının “bir kez daha… bazı pek de kosher olmayan Ukraynalı göçmenler hakkında bir anlatı dayatmaya çalıştığını” öne sürmektedir. Ayrıca okuyuculara “unutmayın: hiçbiriimiz bulunduğumuz yere gelmek istemedik. Her şeyi kaybettikten sonra.” hatırlatmasını yapmaktadır. Bu fikirler, Mykhed’in “Ukrayna tarihi sürekli bir yıkım tarihidir” ve “kuşaklar arasında neredeyse hiçbir süreklilik yoktur” ve “sanatçı kuşakları”nın “idam edildiği, vurulduğu, baskı altına alındığı” gibi daha sonra gelen ifadeleriyle yankılanmaktadır.</p>\n<p> \nMykhed, kendi yansımaları ve girişlerini, gazeteci-askerlerin yansımaları ve savaş suçları belgelerinin kesitleriyle akıp gidecek şekilde yapılandırarak kuşaklar arasındaki süreksizliği taklit etmeyi başarmaktadır. Kitabın en unutulmaz ve acı verici bölümlerinden biri Yevhen Spirin'in anlatımıdır. Spirin'in anlatımı dokunaklı ve kişisel, doğrudan ve savunmasızdır. Spirin'in anlatımı, Rus medyasının ve müttefiklerinin, batı – özellikle de ABD – desteğini engellemeye çalışırken sürekli olarak ilişki kurduğu bir ana konuya odaklanmaktadır: nükleer savaş tehdidi. Spirin, Putin'in tehditlerini Sovyet tarihi bağlamında inceleyen düşündürücü bir içgörü sunmaktadır:</p>\n<p>                        <em>“İnsanlar, Brejnev veya Kruşçev'in dünyayı \n                        nükleer bir savaşla yok etmelerine izin verilmediğini düşünüyorlar çünkü \n                        onları durduran bir politbüro vardı. Stalin \n                        nükleer bir savaşı başlatmadı çünkü basitçe nükleer silahları yoktu. Ve bu \n                        herifin onu sınırlayacak bir politbürosu yok ve nükleer \n                        silahları var.”</em></p>\n<p>Spirin, Putin'in sınırsızlığının kendisini “korkuttuğunu” kabul ederek kendi savunmasızlığını tam olarak sergilemektedir, bu korkunun nedeni “ölmekten korktuğu” değil, Ukrayna'nın, özellikle de “teknolojide, toplumun gelişiminde, edebiyat, eğitim, kültür” alanlarında “ilerlemiş olabileceği”dir, ancak bunun yerine Ukrayna'nın “Rusya ile başa çıkmak zorunda kaldığıdır”. Ancak, kitap devam ettikçe, okuyucular hem Ukrayna'nın bir ulus olarak hem de Ukraynalıların bir halk olarak Rusya ile başa çıkmanın yaratıcı yollarını geliştirdiğini görmektedirler, müzik de bunlardan biridir.</p>\n<p>\nSavaş 2022'de başladığında, Go_A; PROBASS ∆ HARDI; Zhadan and the Dogs; Grandma’s Smuzi gibi birçok Ukraynalı müzik grubu, bağış toplama ve kültürel tanıtımda önemli bir rol geliştirmiştir. Ancak Metallica, Portishead, Imagine Dragons, Judas Priest ve Pink Floyd gibi diğer Ukraynalı olmayan gruplar da para bağışlamış, dayanışma göstermiş ve Ukrayna'ya destek için şarkılar yayımlamıştır. Mykhed, “Bu savaş rock müziği ile ilgilidir.” yazmaktadır. Müzik, Mykhed’in bir fikir olarak geliştirmediği kendi diline sahiptir. Ancak, savaşın Ukraynalı ünlüleri askeri ve insani kahramanlara dönüştürmesi inkâr edilemez bir gerçektir.</p>\n<p>\nMykhed, Ukrayna'daki savaşın Ukraynalılar için dili nasıl büyük ölçüde dönüştürdüğüne ve insanlık için de geçerli olan birkaç anahtar soru sormaktadır. “Dilimize ne yapıyoruz? Dilimiz bize ne yapabilir?” diye sorar Mykhed. Bu sorular derindir, çünkü Rusya'nın dünyaya yaydığı başka bir propaganda söylemi, savaşın kısmen Rus dilini korumak için olduğu yönündedir. Rusya'nın işgali, aslında Ukrayna dilini büyük ölçüde popüler ve başarılı hale getirmiştir, çünkü birçok Rusça konuşan Ukraynalı, savaşın ilk günlerinde, haftalarında ve aylarında Ukrayna diline geçiş yapmıştır. Ancak Mykhed, bu dönüşümün daha da önemli olduğunu, “savaşın dilinin doğrudan, çift anlamı olamayacak bir emir gibi olduğunu ve açıklamaya ihtiyaç duymadığını” açıklamaktadır. Savaşın dili, “daha net, daha basit, kesik cümlelerle konuşmak, birbirimizin zamanını kurtarmak ve konuşmayı bilgiyle doyurmak”tan oluşmaktadır. Bu yeni dil, Halyna Kruk gibi Ukraynalı şairlerin çağdaş şiirinde bile yansımaktadır; Kruk'un <em>Lost in Living</em> (Lost Horse Press, 2024) adlı çift dilli edisyonu, metafor ve benzetmeden kaçınarak savaşın dilini benimseyen, Ukrayna'nın geçmişi ve bugünüyle uzlaşan şiirlerden oluşmaktadır.</p>\n<p>\n<em>Savaşın Dili</em>, okuyucular için kriz zamanlarında edebiyatın gerekliliğini yeniden teyit etmektedir. Mykhed, edebiyatın “geçmişte yaşadıklarımızı, öfkemizi ve modern Ukrayna'nın yaşadığı dehşetleri kolektif bir hafızaya dönüştürmek için bir araçlardan biri olduğunu” belirtmektedir. “Edebiyat, algımızın, meydana gelen her yeni işkence odası veya toplu mezar ile birlikte, sürekli artan trajediler tarafından bulanıklaşmasını sağlamaktadır – Bucha, Mariupol, Izyum, Dnipro, Brovary. Öfkemizin azalmasını sağlamaktadır.” Edebiyat – özellikle Ukrayna edebiyatı, Mykhed’in kitabı da dahil – bu insanlık dışı zamanlarda, dünyanın baskı altındaki insanların hikâyelerini duymasını sağlamakta ve Ukraynalılar için bu, tarihte meydana gelen birkaç durumdan biridir. Böylece, <em>Savaşın Dili</em>, Ukrayna edebiyatı kanonuna, Ukrayna'nın artan kurgu dışı alanından çıkan en önemli katkılardan biridir ve sayfalarında Oleksandr Mykhed, kendi neslinin en düşündürücü ve felsefi yazarlarından biri olarak kendini kanıtlamaktadır.</p>\n<p><em>Oleksandr Mykhed'in Savaşın Dili. Penguin Books 2024</em></p>\n<p><strong>Nicole Yurcaba</strong> Hutsul/Lemko kökenli bir Ukrayna Amerikalıdır. Şair ve denemeci olan Yurcaba'nın şiirleri ve eleştirileri <em>Appalachian Heritage, Atlanta Review, Seneca Review, New Eastern Europe, </em>ve Ukrayna'nın <em>Euromaidan Press</em>'inde yayımlanmıştır. Nicole Lindenwood Üniversitesi'nden Yazım alanında MFA derecesine sahiptir, Southern New Hampshire Üniversitesi'nde şiir atölyeleri öğretmekte ve Amerika Birleşik Devletleri'ndeki Blue Ridge Community and Technical College'da Beşeri Bilimler fakültesinde ders vermektedir. Ayrıca <em>Sage Cigarettes, Tupelo Quarterly, Colorado Review, </em>ve<em> Southern Review of Books</em> için konuk kitap eleştirmeni olarak görev yapmaktadır.</p>\n<p><span> </span></p>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        }
    },
    key:"revisionId": string:"vayvr227mudaqrnv2ihfj5qdcs2",
    key:"pubDate": string:"2025-01-07T13:49:23",
    key:"contentUrl": {
        key:"en": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38530",
            key:"fromContentUrl": boolean:true,
            key:"firstLanguage": boolean:true
        },
        key:"bg": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38530",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38530",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38530",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38530",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38530",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38530",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38530",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38530",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38530",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38530",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38530",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38530",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38530",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38530",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38530",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38530",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"sr": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38530",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38530",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38530",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38530",
            key:"fromLang": string:"en"
        }
    },
    key:"languageDetails": {
        key:"OriginalLangauges": number:1,
        key:"ContentItemLangauges": number:1,
        key:"ContentItemTranslations": number:21
    },
    key:"originalLanguages": {
        key:"language_codes": [
            string:"en"
        ]
    },
    key:"revision": {
        key:"dateModified": string:"2025-01-07T13:07:04.563",
        key:"__typename": string:"Revision"
    },
    key:"mediaAssets": {
        key:"nodes": [
            {
                key:"uid": string:"eayvr227l5suqr4uj4anc52lflq",
                key:"mediaType": string:"image",
                key:"title": {
                    key:"en": {
                        key:"value": string:"d841462c33fb3b4a23e972a455c2f406"
                    }
                },
                key:"duration": null:null,
                key:"files": {
                    key:"nodes": [
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2025/01/d841462c33fb3b4a23e972a455c2f406.png",
                            key:"mimeType": string:"image/png",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2025/01/d841462c33fb3b4a23e972a455c2f406-300x287.png",
                            key:"mimeType": string:"image/png",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2025/01/d841462c33fb3b4a23e972a455c2f406-150x150.png",
                            key:"mimeType": string:"image/png",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2025/01/d841462c33fb3b4a23e972a455c2f406-1024x683.png",
                            key:"mimeType": string:"image/png",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2025/01/d841462c33fb3b4a23e972a455c2f406-1024x492.png",
                            key:"mimeType": string:"image/png",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2025/01/d841462c33fb3b4a23e972a455c2f406-1024x660.png",
                            key:"mimeType": string:"image/png",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2025/01/d841462c33fb3b4a23e972a455c2f406-1024x900.png",
                            key:"mimeType": string:"image/png",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2025/01/d841462c33fb3b4a23e972a455c2f406-180x180.png",
                            key:"mimeType": string:"image/png",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2025/01/d841462c33fb3b4a23e972a455c2f406-300x300.png",
                            key:"mimeType": string:"image/png",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2025/01/d841462c33fb3b4a23e972a455c2f406-600x600.png",
                            key:"mimeType": string:"image/png",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2025/01/d841462c33fb3b4a23e972a455c2f406-100x100.png",
                            key:"mimeType": string:"image/png",
                            key:"__typename": string:"File"
                        }
                    ],
                    key:"__typename": string:"MediaAssetFilesByFileToMediaAssetBAndAManyToManyConnection"
                },
                key:"__typename": string:"MediaAsset"
            }
        ],
        key:"__typename": string:"ContentItemMediaAssetsByContentItemToMediaAssetAAndBManyToManyConnection"
    },
    key:"contentItemTranslations": {
        key:"nodes": [
            {
                key:"title": string:"Hoe een oorlog over te brengen: een recensie van Oleksandr Mykhed's De Taal van Oorlog",
                key:"uid": string:"10ef02a9-7c34-40de-845d-f4dfbfef1a5f",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>De oorlog in Oekraïne gaat door en Oekraïense schrijvers blijven zich niet alleen vestigen als kritische chroniqueurs van een van de meest uitdagende tijden in zowel de nationale als de wereldgeschiedenis. Ook de schrijvers van Oekraïne hebben de uitdaging aangenomen om hun vaderland op verschillende manieren te dienen - waaronder het dienen in de Oekraïense strijdkrachten. Terwijl veel boeken die over de oorlog zijn gepubliceerd het dagelijks leven van soldaten, vrijwilligers en vluchtelingen documenteren en zich richten op de schade, vernietiging en omwenteling van het dagelijks leven, hebben zeer weinigen - als er al boeken zijn - vóór Oleksandr Mykhed’s <em>The Language of War</em> erin geslaagd de psychologische en ideologische effecten van de oorlog op de taal op zowel civiel als militair niveau te documenteren.</p>\n<p>\nWat Mykhed’s boek aanvankelijk heel goed doet - vooral voor westerse lezers die misschien niet bekend zijn met de eeuwenlange onderdrukking van Oekraïners door Russen - is vaststellen wat Oekraïne is en wie Oekraïners zijn. Mykhed merkt op dat Oekraïners “zijn geframed door een discours dat door Rusland is opgelegd en door het Westen wordt ondersteund, wat impliceert dat Oekraïne anti-Rusland is”. Hij vervolgt dat “Wij zijn <em>niet </em>anti-Rusland<em>. </em>Wij zijn iets heel anders.” Mykhed bestrijdt de Russische propaganda door te beweren dat Oekraïne een “jonge onafhankelijke, dynamische natie is, die zijn geschiedenis kent en zijn eigen visie op de toekomst heeft”. Deze uitspraken drukken de dromen en verlangens uit van een generatie Oekraïners die zijn opgegroeid in een volledig onafhankelijk Oekraïne, en terwijl Mykhed verklaart dat hij “de wereld wil toeschreeuwen” dat Oekraïners “groter zijn dan de oorlog”, wordt de Oekraïense vastberadenheid en veerkracht die een natie en een volk sinds februari 2022 heeft gedefinieerd opnieuw bevestigd.</p>\n<p>\nNatuurlijk is de wereldwijde proliferatie van Russische propaganda, die helaas invloed heeft gehad op extreem-rechtse politici en aanhangers in zowel de Verenigde Staten als Europa, centraal in de discussie over taal in <em>The Language of War</em>. Mykhed dissecteert effectief de rol van propaganda en de invloed ervan op de dagelijkse taal door te bespreken hoe die propaganda sommige van de meest kwetsbare bevolkingsgroepen van de oorlog beïnvloedt - vluchtelingen. Hij stelt dat Russische propaganda “probeert opnieuw… een narratief op te leggen over enkele niet zo kosher Oekraïense immigranten”. Hij herinnert de lezers er ook aan dat ze “zich moeten herinneren: geen van ons heeft ooit gewild om te eindigen waar we zijn. Nadat we alles hebben verloren.” Deze ideeën echoën later, wanneer Mykhed stelt dat “Oekraïense geschiedenis een geschiedenis van constante sloop is” en dat er “bijna geen continuïteit” bestaat “tussen generaties”, inclusief “generaties van kunstenaars” die “geëxecuteerd, neergeschoten, onderdrukt” zijn.</p>\n<p> <br />\nMykhed slaagt erin de gebrek aan continuïteit tussen generaties na te bootsen door het boek zo te structureren dat zijn eigen reflecties en bijdragen ebben en vloeien met de reflecties van journalisten die soldaten zijn geworden en fragmenten van documentatie van oorlogsmisdaden. Een van de meest memorabele en pijnlijke bijdragen van het boek is die van Yevhen Spirin. Spirins verhaal is aangrijpend en persoonlijk, direct en kwetsbaar. Spirins verhaal richt zich op een belangrijk onderwerp dat de Russische media, en haar bondgenoten, voortdurend hebben gecourteerd terwijl ze proberen de westerse - en vooral Amerikaanse - steun voor de oorlog te ondermijnen: de dreiging van een nucleaire oorlog. Spirin biedt een prikkelende inzicht dat Poetin’s bedreigingen in de context van de Sovjetgeschiedenis onderzoekt:</p>\n<p>                        <em>“Mensen denken dat Brezhnev of Chroesjtsjov niet in staat waren de wereld te vernietigen <br />\n                        met een nucleaire oorlog omdat ze een politbureau hadden dat hen tegenhield. Stalin <br />\n                        begon geen nucleaire oorlog omdat hij simpelweg geen nucleaire wapens had. En deze <br />\n                        klootzak heeft geen politbureau om hem te beperken en hij heeft wel nucleaire <br />\n                        wapens.”</p>\n<p></em>Spirin toont volledig zijn eigen kwetsbaarheid wanneer hij toegeeft dat Poetin’s gebrek aan terughoudendheid hem “bang maakt”, niet omdat hij “bang is om te sterven” maar omdat Oekraïne, specifiek, had kunnen “vooruitgang boeken in technologie, in de ontwikkeling van de samenleving, literatuur, onderwijs, cultuur”, maar in plaats daarvan moet Oekraïne “omgaan met Rusland”. Echter, naarmate het boek vordert, zien lezers dat zowel Oekraïne als natie en Oekraïners als volk ingenieuze manieren hebben ontwikkeld om met Rusland om te gaan, ook via muziek.</p>\n<p>\nToen de oorlog aanvankelijk begon in 2022, ontwikkelden talrijke Oekraïense muziekgroepen zoals Go_A; PROBASS ∆ HARDI; Zhadan and the Dogs; Grandma’s Smuzi; en vele anderen een belangrijke rol in het inzamelen van geld en culturele promotie. Andere niet-Oekraïense bands zoals Metallica, Portishead, Imagine Dragons, Judas Priest en Pink Floyd doneerden echter geld, toonden solidariteit en brachten nummers uit ter ondersteuning van Oekraïne. Mykhed schrijft: “Deze oorlog gaat over rockmuziek.” De muziek heeft een eigen taal, die Mykhed niet verder ontwikkelt als idee. De transformatie van de Oekraïense beroemdheden in militaire en humanitaire helden door de oorlog is echter onmiskenbaar.</p>\n<p>\nMykhed stelt een paar belangrijke vragen die niet alleen van toepassing zijn op hoe de oorlog in Oekraïne de taal voor Oekraïners enorm heeft getransformeerd, maar ook voor de mensheid. “Wat doen we met onze taal? Wat kan onze taal met ons doen?” vraagt Mykhed. Deze vragen zijn diepgaand, gezien het feit dat een andere propagandalijn die Rusland aan de wereld heeft gevoed, is dat de oorlog, gedeeltelijk, is om de Russische taal te beschermen. De invasie van Rusland heeft de Oekraïense taal eigenlijk enorm populair en succesvol gemaakt, aangezien veel Russischsprekende Oekraïners tijdens de eerste dagen, weken en maanden van de oorlog overgingen op de Oekraïense taal. Mykhed legt echter uit dat deze transformatie nog significanter is geweest, dat de “taal van de oorlog direct is, als een bevel dat geen dubbele interpretatie kan hebben en geen verduidelijking nodig heeft”. De taal van de oorlog bestaat uit het spreken “duidelijker, eenvoudiger, in korte zinnen, waardoor we elkaars tijd besparen en gesprekken met informatie verzadigen”. Deze nieuwe taal wordt zelfs weerspiegeld in de hedendaagse poëzie van Oekraïense dichters zoals Halyna Kruk<em>, </em>wiens tweetalige editie van <em>Lost in Living </em>(Lost Horse Press, 2024) bestaat uit gedichten die verzoenen met Oekraïne’s verleden en heden door metaforen en vergelijkingen achterwege te laten en in plaats daarvan de taal van de oorlog te omarmen.</p>\n<p>\nWat <em>The Language of War</em> voor lezers bevestigt, is de noodzaak van literatuur in tijden van crisis. Mykhed stelt dat literatuur “een van de middelen is om ervoor te zorgen dat wat we hebben doorgemaakt, onze woede, en de gruwelen die het moderne Oekraïne ervaart, een collectief geheugen worden”. Hij schrijft: “Literatuur zorgt ervoor dat onze perceptie niet vertroebeld raakt door het steeds groeiende aantal tragedies die blijven plaatsvinden, of door elke nieuwe folterkamer of massagraf die wordt blootgelegd - in Boetsja, Marioepol, Izyum, Dnipro, Brovary. Het zorgt ervoor dat onze woede niet afneemt.” Wat literatuur - Oekraïense literatuur, specifiek, inclusief Mykhed’s boek - ook waarborgt in deze onmenselijke tijden, is dat de wereld de verhalen hoort van degenen die onderdrukt zijn, en voor Oekraïners is dit een van de weinige keren in de geschiedenis dat dit is gebeurd. Dus is <em>The Language of War</em> een van de belangrijkste bijdragen aan de Oekraïense literatuurcanon die voortkomt uit het steeds groter wordende domein van Oekraïense non-fictie, en in zijn pagina's vestigt Oleksandr Mykhed zich als een van de meest prikkelende en filosofische schrijvers van zijn generatie.</p>\n<p><em>The Language of War door Oleksandr Mykhed. Penguin Books 2024</em></p>\n<p><strong>Nicole Yurcaba</strong> is een Oekraïens-Amerikaanse van Hutsul/Lemko oorsprong. Een dichter en essayist, haar gedichten en recensies zijn verschenen in <em>Appalachian Heritage, Atlanta Review, Seneca Review, New Eastern Europe, </em>en Oekraïne’s <em>Euromaidan Press</em>. Nicole heeft een MFA in Writing van Lindenwood University, geeft poëzieworkshops voor Southern New Hampshire University, en is Humanities-faculteit aan Blue Ridge Community and Technical College in de Verenigde Staten. Ze dient ook als gastrecensent voor <em>Sage Cigarettes, Tupelo Quarterly, Colorado Review, </em>en<em> Southern Review of Books</em>.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayvr227l5svarmvx6hgac2rpfa",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:52:31.269",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayvr227mudaqrnv2ihfj5qdcs2",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>De voortdurende weerstand van Oekraïne tegen de Russische agressie is ook duidelijk op het gebied van literatuur. Terwijl veel schrijvers nu in het leger dienen, dragen anderen bij door hun voortdurende betrokkenheid bij het schrijven. Het nieuwe boek van Oleksandr Mykhed biedt een levendige kijk op deze ontwikkeling die helpt om de strijd van de natie voor vrijheid te documenteren.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"nl",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:52:31.271",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Wie man einen Krieg vermittelt: eine Rezension von Oleksandr Mykheds Die Sprache des Krieges",
                key:"uid": string:"120132df-1af5-43ea-88a3-6928e4eaebeb",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Der Krieg in der Ukraine geht weiter und ukrainische Schriftsteller etablieren sich weiterhin nicht nur als kritische Chronisten einer der herausforderndsten Zeiten in der nationalen und globalen Geschichte. Auch die Schriftsteller der Ukraine haben die Herausforderung angenommen, ihrer Heimat auf vielfältige Weise zu dienen – einschließlich des Dienstes in den ukrainischen Streitkräften. Während viele über den Krieg veröffentlichte Bücher das tägliche Leben von Soldaten, Freiwilligen und Flüchtlingen dokumentieren und sich auf die Schäden, Zerstörungen und Umwälzungen des Alltagslebens konzentrieren, haben nur sehr wenige – wenn überhaupt – Bücher vor Oleksandr Mykheds <em>Die Sprache des Krieges</em> es geschafft, die psychologischen und ideologischen Auswirkungen des Krieges auf die Sprache sowohl auf ziviler als auch auf militärischer Ebene zu dokumentieren.</p>\n<p>\nWas Mykheds Buch zunächst sehr gut macht – insbesondere für westliche Leser, die mit der jahrhundertelangen Unterdrückung der Ukrainer durch die Russen möglicherweise nicht vertraut sind – ist, zu etablieren, was die Ukraine ist und wer die Ukrainer sind. Mykhed merkt an, dass die Ukrainer „von einem Diskurs geprägt wurden, der von Russland auferlegt und vom Westen unterstützt wurde, was impliziert, dass die Ukraine anti-Russland ist“. Er fährt fort, dass „wir <em>nicht</em> anti-Russland <em> sind</em>. Wir sind etwas ganz anderes.“ Mykhed bekämpft die russische Propaganda, indem er behauptet, dass die Ukraine eine „junge unabhängige, dynamische Nation ist, die ihre Geschichte kennt und ihre eigene Vision der Zukunft hat“. Diese Aussagen drücken die Träume und Wünsche einer Generation von Ukrainern aus, die in einer völlig unabhängigen Ukraine aufgewachsen sind, und während Mykhed erklärt, dass er „der Welt zurufen“ möchte, dass die Ukrainer „größer sind als der Krieg“, wird die ukrainische Entschlossenheit und Resilienz, die eine Nation und ein Volk seit Februar 2022 definiert, erneut bekräftigt.</p>\n<p>\nNatürlich ist die globale Verbreitung der russischen Propaganda zentral für die Diskussion über Sprache in <em>Die Sprache des Krieges</em>, die leider rechtsextreme Politiker und Unterstützer sowohl in den Vereinigten Staaten als auch in Europa beeinflusst hat. Mykhed zerlegt effektiv die Rolle der Propaganda und ihren Einfluss auf die Alltagssprache, indem er diskutiert, wie diese Propaganda einige der verletzlichsten Bevölkerungsgruppen des Krieges – Flüchtlinge – beeinflusst. Er stellt fest, dass die russische Propaganda „versucht, erneut… eine Erzählung über einige nicht so koschere ukrainische Einwanderer aufzuzwingen“. Er erinnert die Leser auch daran, dass sie „sich erinnern sollten: Keiner von uns wollte jemals dort enden, wo wir sind. Nachdem wir alles verloren haben.“ Diese Ideen echoieren später, als Mykhed feststellt, dass „ukrainische Geschichte eine Geschichte ständiger Zerstörung ist“ und dass „kaum eine Kontinuität“ zwischen „Generationen“ existiert, einschließlich „Generationen von Künstlern“, die „hingerichtet, erschossen, unterdrückt“ wurden.</p>\n<p> <br />\nMykhed gelingt es, das Fehlen von Kontinuität zwischen den Generationen zu imitieren, indem er das Buch so strukturiert, dass seine eigenen Reflexionen und Einträge mit den Reflexionen von zu Soldaten gewordenen Journalisten und Schnipseln von Kriegsverbrechensdokumentationen fließen. Einer der denkwürdigsten und schmerzhaftesten Einträge des Buches ist der von Jewhen Spirin. Spirins Erzählung ist eindringlich und persönlich, direkt und verletzlich. Spirins Erzählung konzentriert sich auf ein zentrales Thema, das die russischen Medien und ihre Verbündeten ständig umworben haben, während sie versuchen, die westliche – und insbesondere die US-amerikanische – Unterstützung für den Krieg zu untergraben: die Bedrohung durch einen Atomkrieg. Spirin bietet einen nachdenklichen Einblick, der Putins Drohungen im Kontext der sowjetischen Geschichte untersucht:</p>\n<p>                        <em>„Die Leute denken, dass Brezhnev oder Chruschtschow nicht erlaubt waren, die Welt <br />\n                        mit einem Atomkrieg zu zerstören, weil sie ein Politbüro hatten, das sie aufhielt. Stalin <br />\n                        begann keinen Atomkrieg, weil er einfach keine Atomwaffen hatte. Und dieser <br />\n                        Mistkerl hat kein Politbüro, das ihn zurückhält, und er hat Atomwaffen.“ </p>\n<p></em>Spirin zeigt seine eigene Verwundbarkeit voll und ganz, als er zugibt, dass Putins Mangel an Zurückhaltung ihn „ängstigt“, nicht weil er „Angst hat zu sterben“, sondern weil die Ukraine speziell „in der Technologie, in der Entwicklung der Gesellschaft, Literatur, Bildung, Kultur“ hätte „fortschreiten“ können, aber stattdessen muss die Ukraine „mit Russland umgehen“. Doch während das Buch fortschreitet, sehen die Leser, dass sowohl die Ukraine als Nation als auch die Ukrainer als Volk geniale Wege gefunden haben, mit Russland umzugehen, einschließlich durch Musik.</p>\n<p>\nAls der Krieg 2022 zunächst begann, entwickelten zahlreiche ukrainische Musikgruppen wie Go_A; PROBASS ∆ HARDI; Zhadan und die Hunde; Großmutters Smuzi; und viele andere eine wichtige Rolle bei der Mittelbeschaffung und kulturellen Förderung. Allerdings spendeten auch andere nicht-ukrainische Bands wie Metallica, Portishead, Imagine Dragons, Judas Priest und Pink Floyd Geld, drückten Solidarität aus und veröffentlichten Songs zur Unterstützung der Ukraine. Mykhed schreibt: „Dieser Krieg dreht sich um Rockmusik.“ Die Musik besitzt eine eigene Sprache, die Mykhed nicht als Idee entwickelt. Dennoch ist die Transformation der ukrainischen Prominenten in militärische und humanitäre Helden unbestreitbar.</p>\n<p>\nMykhed stellt einige zentrale Fragen, die nicht nur darauf anwendbar sind, wie der Krieg in der Ukraine die Sprache für die Ukrainer erheblich transformiert hat, sondern auch für die Menschheit. „Was tun wir mit unserer Sprache? Was kann unsere Sprache mit uns machen?“ fragt Mykhed. Diese Fragen sind tiefgründig, da eine weitere Propagandalinie, die Russland der Welt vermittelt hat, besagt, dass der Krieg teilweise dazu dient, die russische Sprache zu schützen. Die Invasion Russlands hat tatsächlich die ukrainische Sprache enorm populär und erfolgreich gemacht, da viele russischsprachige Ukrainer in den ersten Tagen, Wochen und Monaten des Krieges zur ukrainischen Sprache wechselten. Mykhed erklärt jedoch, dass diese Transformation noch bedeutender war, dass die „Sprache des Krieges direkt ist, wie ein Befehl, der keine doppelte Interpretation haben kann und keine Klarstellung benötigt“. Die Sprache des Krieges besteht darin, „klarer, einfacher, in abgehackten Phrasen zu sprechen, um die Zeit des anderen zu sparen und Gespräche mit Informationen zu sättigen“. Diese neue Sprache spiegelt sich sogar in der zeitgenössischen Poesie ukrainischer Dichter wie Halyna Kruk <em>, </em>wider, deren zweisprachige Ausgabe von <em>Lost in Living </em>(Lost Horse Press, 2024) aus Gedichten besteht, die sich mit der Vergangenheit und Gegenwart der Ukraine versöhnen, indem sie auf Metaphern und Vergleiche verzichten und stattdessen die Sprache des Krieges annehmen.</p>\n<p>\nWas <em>Die Sprache des Krieges</em> den Lesern erneut bestätigt, ist die Notwendigkeit von Literatur in Krisenzeiten. Mykhed behauptet, dass Literatur „eines der Werkzeuge ist, um sicherzustellen, dass das, was wir durchgemacht haben, unser Zorn und die Schrecken, die das moderne Ukraine erlebt, zu einem kollektiven Gedächtnis werden“. Er schreibt: „Literatur sorgt dafür, dass unsere Wahrnehmung nicht durch die ständig wachsende Zahl von Tragödien, die weiterhin auftreten, oder durch jede neue Folterkammer oder Massengrab, das aufgedeckt wird – in Bucha, Mariupol, Izyum, Dnipro, Brovary – getrübt wird. Sie sorgt dafür, dass unser Zorn nicht nachlässt.“ Was Literatur – speziell ukrainische Literatur, einschließlich Mykheds Buch – in diesen unmenschlichen Zeiten ebenfalls sicherstellt, ist, dass die Welt die Geschichten der Unterdrückten hört, und für die Ukrainer ist dies eine der wenigen Zeiten in der Geschichte, in der dies geschehen ist. Somit ist <em>Die Sprache des Krieges</em> einer der wichtigsten Beiträge zum ukrainischen Literaturkanon, der aus dem immer größer werdenden Bereich der ukrainischen Sachliteratur hervorgeht, und in seinen Seiten etabliert sich Oleksandr Mykhed als einer der nachdenklichsten und philosophischsten Schriftsteller seiner Generation.</p>\n<p><em>Die Sprache des Krieges von Oleksandr Mykhed. Penguin Books 2024</em></p>\n<p><strong>Nicole Yurcaba</strong> ist eine ukrainisch-amerikanische Hutsul/Lemko-Ursprungs. Als Dichterin und Essayistin sind ihre Gedichte und Rezensionen in <em>Appalachian Heritage, Atlanta Review, Seneca Review, New Eastern Europe, </em>und der ukrainischen <em>Euromaidan Press</em> erschienen. Nicole hat einen MFA in Writing von der Lindenwood University, unterrichtet Poesieworkshops für die Southern New Hampshire University und ist Dozentin für Geisteswissenschaften am Blue Ridge Community and Technical College in den Vereinigten Staaten. Sie fungiert auch als Gastrezensentin für <em>Sage Cigarettes, Tupelo Quarterly, Colorado Review, </em>und<em> Southern Review of Books</em>.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayvr227l5svarmvx6hgac2rpfa",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:37:04.801",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayvr227mudaqrnv2ihfj5qdcs2",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Der fortwährende Widerstand der Ukraine gegen die russische Aggression zeigt sich auch im Bereich der Literatur. Während viele Schriftsteller jetzt im Militär dienen, leisten andere ihren Beitrag durch ihr fortwährendes Engagement im Schreiben. Oleksandr Mykheds neues Buch bietet einen lebendigen Einblick in diese Entwicklung, die dazu beiträgt, den Kampf der Nation um Freiheit zu dokumentieren.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"de",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:37:14.628",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Como transmitir uma guerra: uma resenha de The Language of War, de Oleksandr Mykhed",
                key:"uid": string:"158c57ea-0fb5-46d4-bf50-bc3129723604",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>A guerra na Ucrânia continua e os escritores ucranianos continuam não apenas a se estabelecer como cronistas críticos de um dos períodos mais desafiadores da história nacional e global. Os escritores da Ucrânia também enfrentaram o desafio de servir sua terra natal de inúmeras maneiras – incluindo servir nas Forças Armadas Ucranianas. Enquanto muitos livros publicados sobre a guerra documentam a vida cotidiana de soldados, voluntários e refugiados e se concentram nos danos, destruição e agitação da vida cotidiana, muito poucos – se é que há – livros antes de <em>The Language of War</em> de Oleksandr Mykhed conseguiram documentar os efeitos psicológicos e ideológicos da guerra sobre a linguagem tanto no nível civil quanto militar.</p>\n<p>\nO que o livro de Mykhed faz muito bem – especialmente para leitores ocidentais que podem não estar familiarizados com a opressão secular dos ucranianos pelos russos – é estabelecer o que é a Ucrânia e quem são os ucranianos. Mykhed observa que os ucranianos “foram moldados por um discurso imposto pela Rússia e apoiado pelo Ocidente, implicando que a Ucrânia é anti-Rússia”. Ele continua que “Nós <em>não</em> somos anti-Rússia<em>.</em> Nós somos algo completamente diferente.” Mykhed combate a propaganda russa afirmando que a Ucrânia é uma “nação jovem, independente e dinâmica, que conhece sua história e tem sua própria visão de futuro”. Essas declarações expressam os sonhos e desejos de uma geração de ucranianos criados em uma Ucrânia totalmente independente, e enquanto Mykhed declara que quer “gritar para o mundo” que os ucranianos são “maiores que a guerra”, a determinação e resiliência ucranianas que definiram uma nação e um povo desde fevereiro de 2022 são mais uma vez reafirmadas.</p>\n<p>\nClaro, central para a discussão sobre a linguagem em <em>The Language of War</em> está a proliferação global da propaganda russa, que, infelizmente, influenciou políticos e apoiadores de extrema direita tanto nos Estados Unidos quanto na Europa. Mykhed efetivamente disseca o papel da propaganda e sua influência na linguagem cotidiana ao discutir como essa propaganda afeta algumas das populações mais vulneráveis da guerra – os refugiados. Ele propõe que a propaganda russa “tenta mais uma vez impor… uma narrativa sobre alguns imigrantes ucranianos que não são tão kosher”. Ele também lembra os leitores que devem “lembrar: nenhum de nós nunca quis acabar onde acabamos. Depois de ter perdido tudo.” Essas ideias ecoam outras que vêm depois, enquanto Mykhed propõe que “a história ucraniana é uma história de demolição constante” e que “mal existe continuidade” “entre gerações”, incluindo “gerações de artistas” que são “executados, fuzilados, reprimidos”. </p>\n<p> <br />\nMykhed consegue imitar a falta de continuidade entre gerações ao estruturar o livro de forma que suas próprias reflexões e entradas fluam com as reflexões de jornalistas que se tornaram soldados e trechos de documentação de crimes de guerra. Uma das entradas mais memoráveis e dolorosas do livro é a de Yevhen Spirin. A narrativa de Spirin é pungente e pessoal, direta e vulnerável. A narrativa de Spirin foca em um tema chave que a mídia russa, e seus aliados, têm cortejado continuamente enquanto tentam frustrar o apoio ocidental – e particularmente dos EUA – à guerra: a ameaça de guerra nuclear. Spirin oferece uma visão provocativa que examina as ameaças de Putin no contexto da história soviética:</p>\n<p>                        <em>“As pessoas pensam que Brezhnev ou Khrushchev não foram autorizados a destruir o mundo <br />\n                        com uma guerra nuclear porque tinham um politburo que os impediu. Stalin <br />\n                        não começou uma guerra nuclear porque simplesmente não tinha armas nucleares. E este <br />\n                        filho da mãe não tem um politburo para contê-lo e ele tem armas nucleares.”</p>\n<p></em>Spirin exibe plenamente sua própria vulnerabilidade ao admitir que a falta de contenção de Putin “assusta” ele, não porque tem “medo de morrer”, mas porque a Ucrânia, especificamente, poderia ter “progredido em tecnologia, no desenvolvimento da sociedade, literatura, educação, cultura”, mas em vez disso a Ucrânia deve “lidar com a Rússia”. No entanto, à medida que o livro avança, os leitores veem que tanto a Ucrânia como nação quanto os ucranianos como povo desenvolveram maneiras engenhosas de lidar com a Rússia, inclusive através da música.</p>\n<p>\nQuando a guerra começou inicialmente em 2022, numerosos grupos musicais ucranianos como Go_A; PROBASS ∆ HARDI; Zhadan and the Dogs; Grandma’s Smuzi; e muitos outros desempenharam um papel importante na arrecadação de fundos e promoção cultural. No entanto, outras bandas não ucranianas como Metallica, Portishead, Imagine Dragons, Judas Priest e Pink Floyd doaram dinheiro, expressaram solidariedade e lançaram músicas em apoio à Ucrânia. Mykhed escreve: “Esta guerra é sobre rock music.” A música possui uma linguagem própria, que Mykhed não desenvolve como uma ideia. No entanto, a transformação dos celebridades ucranianos em heróis militares e humanitários é inegável.</p>\n<p>\nMykhed levanta algumas questões-chave que são aplicáveis não apenas a como a guerra na Ucrânia transformou vastamente a linguagem para os ucranianos, mas para a humanidade. “O que estamos fazendo com nossa linguagem? O que nossa linguagem pode fazer conosco?” pergunta Mykhed. Essas perguntas são profundas, dado que outra linha de propaganda que a Rússia alimentou ao mundo é que a guerra é, em parte, para proteger a língua russa. A invasão da Rússia na verdade tornou a língua ucraniana extremamente popular e bem-sucedida, uma vez que muitos ucranianos de língua russa mudaram para a língua ucraniana durante os primeiros dias, semanas e meses da guerra. Mykhed, no entanto, explica que essa transformação foi ainda mais significativa, que a “linguagem da guerra é direta, como uma ordem que não pode ter uma dupla interpretação e não precisa de esclarecimento”. A linguagem da guerra consiste em falar “mais claramente, mais simplesmente, em frases cortadas, economizando o tempo uns dos outros e saturando a conversa com informações”. Essa nova linguagem é até refletida na poesia contemporânea de poetas ucranianos como Halyna Kruk<em>, </em>cuja edição bilíngue de <em>Lost in Living </em>(Lost Horse Press, 2024) consiste em poemas que reconciliam com o passado e o presente da Ucrânia ao abrir mão de metáforas e símiles e, em vez disso, abraçar a linguagem da guerra.</p>\n<p>\nO que <em>The Language of War</em> reafirma para os leitores é a necessidade da literatura em tempos de crise. Mykhed afirma que a literatura “é uma das ferramentas para garantir que o que passamos, nossa raiva e os horrores que a moderna Ucrânia está experimentando, se tornem uma memória coletiva”. Ele escreve: “A literatura garante que nossa percepção não fique obscurecida pelo número cada vez maior de tragédias que continuam a ocorrer, ou por cada nova câmara de tortura ou sepultamento em massa exposta – em Bucha, Mariupol, Izyum, Dnipro, Brovary. Ela garante que nossa raiva não diminua.” O que a literatura – a literatura ucraniana, especificamente, incluindo o livro de Mykhed – também garante durante esses tempos desumanos é que o mundo ouça as histórias daqueles oprimidos, e para os ucranianos, esta é uma das poucas vezes na história que isso ocorreu. Assim, <em>The Language of War</em> é uma das contribuições mais importantes ao cânone da literatura ucraniana a emergir do crescente reino da não-ficção ucraniana, e em suas páginas Oleksandr Mykhed se estabelece como um dos escritores mais provocativos e filosóficos de sua geração.</p>\n<p><em>The Language of War por Oleksandr Mykhed. Penguin Books 2024</em></p>\n<p><strong>Nicole Yurcaba</strong> é uma ucraniana americana de origem Hutsul/Lemko. Poetisa e ensaísta, seus poemas e resenhas apareceram em <em>Appalachian Heritage, Atlanta Review, Seneca Review, New Eastern Europe, </em>e na <em>Euromaidan Press</em> da Ucrânia. Nicole possui um MFA em Escrita pela Lindenwood University, ensina oficinas de poesia na Southern New Hampshire University e é professora de Humanidades no Blue Ridge Community and Technical College nos Estados Unidos. Ela também atua como revisora de livros convidada para <em>Sage Cigarettes, Tupelo Quarterly, Colorado Review, </em>e<em> Southern Review of Books</em>.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayvr227l5svarmvx6hgac2rpfa",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:17:41.926",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayvr227mudaqrnv2ihfj5qdcs2",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>A resistência contínua da Ucrânia contra a agressão russa também é clara no campo da literatura. Enquanto muitos escritores agora servem nas forças armadas, outros estão fazendo uma contribuição por meio de seu envolvimento contínuo com a escrita. O novo livro de Oleksandr Mykhed oferece uma visão vívida sobre esse desenvolvimento que está ajudando a documentar a luta da nação pela liberdade.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"pt",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:17:41.927",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Ako preniesť vojnu: recenzia na dielo Oleksandra Mykheda Jazyk vojny",
                key:"uid": string:"2392a4dc-35ac-4772-82dc-d44eba106c6d",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Vojna na Ukrajine pokračuje a ukrajinskí spisovatelia sa naďalej nielen etablovali ako kritickí kronikári jedného z najnáročnejších období v národnej aj globálnej histórii. Ukrajinskí spisovatelia sa tiež postavili výzve slúžiť svojej vlasti rôznymi spôsobmi – vrátane služby v ukrajinských ozbrojených silách. Zatiaľ čo mnohé knihy publikované o vojne dokumentujú každodenný život vojakov, dobrovoľníkov a utečencov a sústredia sa na škody, zničenie a prevrat každodenného života, veľmi málo – ak vôbec – kníh pred Oleksandrom Mykhedom <em>Jazyk vojny</em> sa podarilo zdokumentovať psychologické a ideologické účinky vojny na jazyk na civilnej aj vojenskej úrovni.</p>\n<p>\nTo, čo Mykhedova kniha spočiatku robí veľmi dobre – najmä pre západných čitateľov, ktorí môžu byť neznámi s viac ako storočným útlakom Ukrajincov zo strany Rusov – je stanovenie toho, čo Ukrajina je a kto sú Ukrajinci. Mykhed poznamenáva, že Ukrajinci „boli rámcovaní diskurzom, ktorý uvalila Rusko a podporil Západ, čo naznačuje, že Ukrajina je anti-Rusko“. Pokračuje, že „Nie sme <em>anti</em>-Rusko<em>. </em> Sme niečo úplne iné.“ Mykhed bojuje proti ruskej propagande tým, že tvrdí, že Ukrajina je „mladý nezávislý, dynamický národ, ktorý pozná svoju históriu a má svoju vlastnú víziu budúcnosti“. Tieto vyhlásenia vyjadrujú sny a túžby generácie Ukrajincov vychovaných v úplne nezávislej Ukrajine, a keď Mykhed vyhlasuje, že chce „zakričať svetu“, že Ukrajinci sú „väčší ako vojna“, ukrajinská odhodlanosť a odolnosť, ktorá definovala národ a ľudí od februára 2022, je opäť potvrdená.</p>\n<p>\nSamozrejme, kľúčovým bodom diskusie o jazyku v <em>Jazyku vojny</em> je globálna proliferácia ruskej propagandy, ktorá, žiaľ, ovplyvnila extrémne pravicových politikov a podporovateľov v Spojených štátoch aj v Európe. Mykhed efektívne analyzuje úlohu propagandy a jej vplyv na každodenný jazyk tým, že diskutuje o tom, ako táto propaganda ovplyvňuje niektoré z najzraniteľnejších populácií vo vojne – utečencov. Uvádza, že ruská propaganda „sa pokúša opäť uvaliť... naratív o niektorých nie tak kosher ukrajinských imigrantoch“. Taktiež pripomína čitateľom, že by si mali „pamätať: nikto z nás nikdy nechcel skončiť tam, kde sme skončili. Po tom, čo sme stratili všetko.“ Tieto myšlienky sa odrážajú v neskorších úvahách, keď Mykhed uvádza, že „ukrajinská história je históriou neustálej demolácie“ a že „takmer žiadna kontinuita“ neexistuje „medzi generáciami“, vrátane „generácií umelcov“, ktorí sú „vykonávaní, strieľaní, represovaní“.</p>\n<p> <br />\nMykhed sa podarí napodobniť nedostatok kontinuity medzi generáciami tým, že štruktúruje knihu tak, aby jeho vlastné úvahy a zápisy prichádzali a odchádzali s úvahami novinárov, ktorí sa stali vojakmi, a úryvkami dokumentácie vojnových zločinov. Jedným z najpamätnejších a najbolestivejších zápisov v knihe je ten od Jevhena Spirina. Spirinov naratív je dojímavý a osobný, priamy a zraniteľný. Spirinov naratív sa sústreďuje na kľúčovú tému, ktorú ruské médiá a ich spojenci neustále propagovali, keď sa snažili zablokovať západnú – a najmä americkú – podporu vojne: hrozbu nukleárnej vojny. Spirin ponúka podnetný pohľad, ktorý skúma Putinove hrozby v kontexte sovietskej histórie:</p>\n<p>                        <em>„Ľudia si myslia, že Brežnev alebo Chruščov nemohli zničiť svet <br />\n                        s nukleárnou vojnou, pretože mali politbyro, ktoré ich zastavilo. Stalin <br />\n                        nezačal nukleárnu vojnu, pretože jednoducho nemal nukleárne zbrane. A tento <br />\n                        hajzel nemá politbyro, ktoré by ho obmedzovalo, a má nukleárne <br />\n                        zbrane.”</p>\n<p></em>Spirin plne zobrazuje svoju vlastnú zraniteľnosť, keď priznáva, že Putinova absencia obmedzenia ho „desí“, nie preto, že sa „bojí zomrieť“, ale preto, že Ukrajina, konkrétne, mohla „pokročiť v technológii, vo vývoji spoločnosti, literatúry, vzdelania, kultúry“, ale namiesto toho musí Ukrajina „riešiť Rusko“. Avšak, ako kniha pokračuje, čitatelia vidia, že Ukrajina ako národ a Ukrajinci ako ľudia vyvinuli vynaliezavé spôsoby, ako sa vyrovnať s Ruskom, vrátane hudby.</p>\n<p>\nKeď vojna spočiatku začala v roku 2022, množstvo ukrajinských hudobných skupín ako Go_A; PROBASS ∆ HARDI; Žadan a psy; Babkin Smuzi; a mnohí ďalší zohrali dôležitú úlohu pri fundraisingu a kultúrnej propagácii. Avšak, iné neukrajinské kapely ako Metallica, Portishead, Imagine Dragons, Judas Priest a Pink Floyd darovali peniaze, vyjadrili solidaritu a vydali piesne na podporu Ukrajiny. Mykhed píše: „Táto vojna je o rockovej hudbe.“ Hudba má svoj vlastný jazyk, ktorý Mykhed nerozvíja ako myšlienku. Avšak, transformácia ukrajinských celebrít na vojenských a humanitárnych hrdinov je nepopierateľná.</p>\n<p>\nMykhed kladie niekoľko kľúčových otázok, ktoré sú aplikovateľné nielen na to, ako vojna na Ukrajine zásadne transformovala jazyk pre Ukrajincov, ale aj pre ľudstvo. „Čo robíme s naším jazykom? Čo môže náš jazyk urobiť nám?“ pýta sa Mykhed. Tieto otázky sú hlboké, keďže ďalšia propagandistická línia, ktorú Rusko podáva svetu, je, že vojna je čiastočne na ochranu ruského jazyka. Ruská invázia v skutočnosti urobila ukrajinský jazyk nesmierne populárnym a úspešným, keďže mnohí rusky hovoriaci Ukrajinci prešli na ukrajinský jazyk počas počiatočných dní, týždňov a mesiacov vojny. Mykhed však vysvetľuje, že táto transformácia bola ešte významnejšia, že „jazyk vojny je priamy, ako príkaz, ktorý nemôže mať dvojité vyjadrenie a nepotrebuje objasnenie“. Jazyk vojny spočíva v tom, že hovoríme „jasnejšie, jednoduchšie, v skrátených frázach, šetríme čas jeden druhému a saturujeme konverzáciu informáciami“. Tento nový jazyk sa dokonca odráža v súčasnej poézii ukrajinských básnikov ako Halyna Kruk<em>, </em>ktorá má dvojjazyčné vydanie <em>Stratení v živote </em>(Lost Horse Press, 2024) pozostávajúce z básní, ktoré sa vyrovnávajú s ukrajinskou minulosťou a prítomnosťou tým, že sa vyhýbajú metafore a prirovnaniu a namiesto toho prijímajú jazyk vojny.</p>\n<p>\nTo, čo <em>Jazyk vojny</em> potvrdzuje pre čitateľov, je nevyhnutnosť literatúry v časoch krízy. Mykhed tvrdí, že literatúra „je jedným z nástrojov na zabezpečenie toho, aby to, čo sme prežili, náš hnev a hrôzy, ktoré moderná Ukrajina zažíva, sa stali kolektívnou pamäťou“. Píše: „Literatúra zabezpečuje, že naše vnímanie sa nestane zahmleným rastúcim počtom tragédií, ktoré naďalej prebiehajú, alebo každou novou mučiarňou či masovým hrobom, ktorý bol odhalený – v Buči, Mariupole, Izyume, Dnipro, Brovary. Zabezpečuje, že náš hnev sa nezmenší.“ To, čo literatúra – konkrétne ukrajinská literatúra, vrátane Mykhedovej knihy – tiež zabezpečuje v týchto neľudských časoch, je, že svet počuje príbehy tých, ktorí sú utláčaní, a pre Ukrajincov je to jeden z mála krát v histórii, kedy sa to stalo. Takže, <em>Jazyk vojny</em> je jedným z najdôležitejších príspevkov do kanónu ukrajinskej literatúry, ktorý vznikol z neustále sa zvyšujúcej sféry ukrajinskej literatúry faktu, a na jeho stránkach sa Oleksandr Mykhed etabloval ako jeden z najpodnetnejších a filozofických spisovateľov svojej generácie.</p>\n<p><em>Jazyk vojny od Oleksandra Mykheda. Penguin Books 2024</em></p>\n<p><strong>Nicole Yurcaba</strong> je ukrajinsko-americká spisovateľka pôvodom z Hutsul/Lemko. Ako poetka a esejistka sa jej básne a recenzie objavili v <em>Appalachian Heritage, Atlanta Review, Seneca Review, New Eastern Europe, </em> a na Ukrajine v <em>Euromaidan Press</em>. Nicole má MFA v písaní z Lindenwood University, učí poetické workshopy na Southern New Hampshire University a je členkou fakulty humanitných vied na Blue Ridge Community and Technical College v Spojených štátoch. Taktiež pôsobí ako hosťujúca recenzentka kníh pre <em>Sage Cigarettes, Tupelo Quarterly, Colorado Review, </em> a<em> Southern Review of Books</em>.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayvr227l5svarmvx6hgac2rpfa",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:33:48.539",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayvr227mudaqrnv2ihfj5qdcs2",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Pokračujúci odpor Ukrajiny voči ruskej agresii je jasný aj v oblasti literatúry. Kým mnohí spisovatelia teraz slúžia v armáde, iní prispievajú svojím pokračujúcim zapojením do písania. Nová kniha Oleksandra Mykheda ponúka živý pohľad na tento vývoj, ktorý pomáha dokumentovať boj národa za slobodu.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"sk",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:33:48.54",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Як передати війну: огляд книги Олександра Михеда \"Мова війни\"",
                key:"uid": string:"25b79825-a6bc-45f6-868a-b6fead8c2e46",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": null:null,
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayvr227l5svarmvx6hgac2rpfa",
                key:"createdAt": string:"2025-02-12T11:55:11.481",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayvr227mudaqrnv2ihfj5qdcs2",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": null:null,
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"uk",
                key:"updatedAt": null:null,
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Как передать войну: обзор книги Александра Михеда «Язык войны»",
                key:"uid": string:"26872a4f-66bb-4922-99a1-5d27f76a3708",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": null:null,
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayvr227l5svarmvx6hgac2rpfa",
                key:"createdAt": string:"2025-02-12T11:55:34.351",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayvr227mudaqrnv2ihfj5qdcs2",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": null:null,
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"ru",
                key:"updatedAt": null:null,
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Πώς να μεταφέρετε έναν πόλεμο: μια ανασκόπηση του έργου του Ολεξάντρ Μύχεντ «Η Γλώσσα του Πολέμου»",
                key:"uid": string:"2eb08cf2-7209-459c-8d36-1af7892043e7",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Ο πόλεμος στην Ουκρανία συνεχίζεται και οι Ουκρανοί συγγραφείς συνεχίζουν να καθιερώνονται όχι μόνο ως κριτικοί χρονικογράφοι μιας από τις πιο δύσκολες περιόδους στην εθνική και παγκόσμια ιστορία. Οι συγγραφείς της Ουκρανίας, επίσης, έχουν ανταποκριθεί στην πρόκληση να υπηρετήσουν την πατρίδα τους με ποικίλους τρόπους – συμπεριλαμβανομένης της υπηρεσίας στις Ουκρανικές Ένοπλες Δυνάμεις. Ενώ πολλά βιβλία που έχουν δημοσιευθεί για τον πόλεμο καταγράφουν τις καθημερινές ζωές στρατιωτών, εθελοντών και προσφύγων και εστιάζουν στις ζημιές, την καταστροφή και την αναστάτωση της καθημερινής ζωής, πολύ λίγα – αν όχι κανένα – βιβλία πριν από το <em>Η Γλώσσα του Πολέμου</em> του Ολέξανδρ Μύχεντ έχουν καταφέρει να καταγράψουν τις ψυχολογικές και ιδεολογικές επιπτώσεις του πολέμου στη γλώσσα τόσο σε πολιτικό όσο και σε στρατιωτικό επίπεδο.</p>\n<p>\nΑυτό που κάνει το βιβλίο του Μύχεντ αρχικά πολύ καλά – ειδικά για τους δυτικούς αναγνώστες που μπορεί να μην είναι εξοικειωμένοι με την αιώνια καταπίεση των Ουκρανών από τους Ρώσους – είναι να καθορίσει τι είναι η Ουκρανία και ποιοι είναι οι Ουκρανοί. Ο Μύχεντ σημειώνει ότι οι Ουκρανοί “έχουν πλαισιωθεί από έναν λόγο που επιβλήθηκε από τη Ρωσία και υποστηρίχθηκε από τη Δύση, υπονοώντας ότι η Ουκρανία είναι αντιαμερικανική”. Συνεχίζει ότι “Δεν είμαστε <em>αντιαμερικανοί</em>. Είμαστε κάτι εντελώς διαφορετικό.” Ο Μύχεντ καταπολεμά την ρωσική προπαγάνδα δηλώνοντας ότι η Ουκρανία είναι ένα “νέο ανεξάρτητο, δυναμικό έθνος, που γνωρίζει την ιστορία του και έχει τη δική του όραση για το μέλλον”. Αυτές οι δηλώσεις εκφράζουν τα όνειρα και τις επιθυμίες μιας γενιάς Ουκρανών που μεγάλωσαν σε μια εντελώς ανεξάρτητη Ουκρανία, και καθώς ο Μύχεντ δηλώνει ότι θέλει να “φωνάξει στον κόσμο” ότι οι Ουκρανοί είναι “μεγαλύτεροι από τον πόλεμο”, η ουκρανική αποφασιστικότητα και ανθεκτικότητα που έχει καθορίσει ένα έθνος και έναν λαό από τον Φεβρουάριο του 2022 επιβεβαιώνεται και πάλι.</p>\n<p>\nΦυσικά, κεντρικό θέμα στη συζήτηση για τη γλώσσα στο <em>Η Γλώσσα του Πολέμου</em> είναι η παγκόσμια διάδοση της ρωσικής προπαγάνδας, η οποία, δυστυχώς, έχει επηρεάσει πολιτικούς και υποστηρικτές της άκρας δεξιάς τόσο στις Ηνωμένες Πολιτείες όσο και στην Ευρώπη. Ο Μύχεντ αναλύει αποτελεσματικά τον ρόλο της προπαγάνδας και την επιρροή της στην καθημερινή γλώσσα συζητώντας πώς αυτή η προπαγάνδα επηρεάζει ορισμένες από τις πιο ευάλωτες πληθυσμιακές ομάδες του πολέμου – τους πρόσφυγες. Θέτει ότι η ρωσική προπαγάνδα “προσπαθεί να επιβάλει ξανά… μια αφήγηση για κάποιους όχι και τόσο kosher Ουκρανούς μετανάστες”. Υπενθυμίζει επίσης στους αναγνώστες ότι θα πρέπει να “θυμούνται: κανένας από εμάς δεν ήθελε ποτέ να καταλήξει εκεί που καταλήξαμε. Μετά από το να έχουμε χάσει τα πάντα.” Αυτές οι ιδέες αντηχούν σε αυτές που έρχονται αργότερα, καθώς ο Μύχεντ θέτει ότι “η ουκρανική ιστορία είναι μια ιστορία συνεχούς κατεδάφισης” και ότι “σχεδόν καμία συνέχεια” δεν υπάρχει “μεταξύ των γενεών” συμπεριλαμβανομένων “γενεών καλλιτεχνών” που “εκτελούνται, πυροβολούνται, καταπιέζονται”. </p>\n<p> <br />\nΟ Μύχεντ καταφέρνει να μιμηθεί την έλλειψη συνέχειας μεταξύ των γενεών δομώντας το βιβλίο έτσι ώστε οι δικές του σκέψεις και καταχωρήσεις να ρέουν και να ρέουν με τις σκέψεις δημοσιογράφων που έγιναν στρατιώτες και αποσπάσματα τεκμηρίωσης εγκλημάτων πολέμου. Μία από τις πιο αξέχαστες και επώδυνες καταχωρήσεις του βιβλίου είναι αυτή του Γιεβχέν Σπίριν. Η αφήγηση του Σπίριν είναι συγκινητική και προσωπική, άμεση και ευάλωτη. Η αφήγηση του Σπίριν εστιάζει σε ένα κεντρικό θέμα που τα ρωσικά μέσα ενημέρωσης, και οι σύμμαχοί τους, έχουν συνεχώς προσεγγίσει καθώς προσπαθούν να αποτρέψουν την υποστήριξη της Δύσης – και ιδιαίτερα των ΗΠΑ – για τον πόλεμο: η απειλή του πυρηνικού πολέμου. Ο Σπίριν προσφέρει μια προκλητική σκέψη που εξετάζει τις απειλές του Πούτιν στο πλαίσιο της σοβιετικής ιστορίας:</p>\n<p>                        <em>“Οι άνθρωποι νομίζουν ότι ο Μπρέζνιεφ ή ο Χρουστσόφ δεν επιτράπηκε να καταστρέψουν τον κόσμο <br />\n                        με έναν πυρηνικό πόλεμο γιατί είχαν ένα πολιτικό γραφείο που τους σταματούσε. Ο Στάλιν <br />\n                        δεν ξεκίνησε έναν πυρηνικό πόλεμο γιατί απλά δεν είχε πυρηνικά όπλα. Και αυτός <br />\n                        ο γαμημένος δεν έχει πολιτικό γραφείο για να τον περιορίσει και έχει πυρηνικά <br />\n                        όπλα.”</p>\n<p></em>Ο Σπίριν εκθέτει πλήρως τη δική του ευαλωτότητα καθώς παραδέχεται ότι η έλλειψη αυτοσυγκράτησης του Πούτιν τον “τρομάζει”, όχι επειδή “φοβάται να πεθάνει” αλλά επειδή η Ουκρανία, συγκεκριμένα, θα μπορούσε να έχει “προοδεύσει στην τεχνολογία, στην ανάπτυξη της κοινωνίας, της λογοτεχνίας, της εκπαίδευσης, του πολιτισμού”, αλλά αντίθετα η Ουκρανία πρέπει να “αντιμετωπίσει τη Ρωσία”. Ωστόσο, καθώς το βιβλίο συνεχίζεται, οι αναγνώστες βλέπουν ότι τόσο η Ουκρανία ως έθνος όσο και οι Ουκρανοί ως λαός έχουν αναπτύξει ευφυείς τρόπους να αντιμετωπίσουν τη Ρωσία, συμπεριλαμβανομένης της μουσικής.</p>\n<p>\nΌταν ο πόλεμος αρχικά ξεκίνησε το 2022, πολλές Ουκρανικές μουσικές ομάδες όπως οι Go_A; PROBASS ∆ HARDI; Zhadan and the Dogs; Grandma’s Smuzi; και πολλές άλλες ανέπτυξαν έναν σημαντικό ρόλο στη συγκέντρωση χρημάτων και την πολιτιστική προώθηση. Ωστόσο, άλλες μη Ουκρανικές μπάντες όπως οι Metallica, Portishead, Imagine Dragons, Judas Priest και Pink Floyd δώρισαν χρήματα, εξέφρασαν αλληλεγγύη και κυκλοφόρησαν τραγούδια σε υποστήριξη της Ουκρανίας. Ο Μύχεντ γράφει, “Αυτός ο πόλεμος είναι για τη ροκ μουσική.” Η μουσική έχει μια γλώσσα δική της, την οποία ο Μύχεντ δεν αναπτύσσει ως ιδέα. Ωστόσο, η μεταμόρφωση των Ουκρανών διασημοτήτων σε στρατιωτικούς και ανθρωπιστικούς ήρωες είναι αναμφισβήτητη.</p>\n<p>\nΟ Μύχεντ θέτει μερικές βασικές ερωτήσεις που είναι εφαρμόσιμες όχι μόνο στο πώς ο πόλεμος στην Ουκρανία έχει μεταμορφώσει τη γλώσσα για τους Ουκρανούς, αλλά και για την ανθρωπότητα. “Τι κάνουμε στη γλώσσα μας; Τι μπορεί να μας κάνει η γλώσσα μας;” ρωτά ο Μύχεντ. Αυτές οι ερωτήσεις είναι βαθιές, δεδομένου ότι μια άλλη γραμμή προπαγάνδας που η Ρωσία έχει τροφοδοτήσει στον κόσμο είναι ότι ο πόλεμος είναι, εν μέρει, για την προστασία της ρωσικής γλώσσας. Η εισβολή της Ρωσίας έκανε στην πραγματικότητα τη ρωσική γλώσσα εξαιρετικά δημοφιλή και επιτυχημένη, καθώς πολλοί ρωσόφωνοι Ουκρανοί άλλαξαν στη ρωσική γλώσσα κατά τις αρχικές ημέρες, εβδομάδες και μήνες του πολέμου. Ο Μύχεντ, ωστόσο, εξηγεί ότι αυτή η μεταμόρφωση έχει υπάρξει ακόμη πιο σημαντική, ότι “η γλώσσα του πολέμου είναι άμεση, όπως μια εντολή που δεν μπορεί να έχει διπλή ερμηνεία και δεν χρειάζεται διευκρίνιση”. Η γλώσσα του πολέμου συνίσταται στο να μιλάμε “πιο καθαρά, πιο απλά, σε κομμένες φράσεις, εξοικονομώντας τον χρόνο του άλλου και κορεσμένο τη συζήτηση με πληροφορίες”. Αυτή η νέα γλώσσα αντικατοπτρίζεται ακόμη και στην σύγχρονη ποίηση Ουκρανών ποιητών όπως η Χαλίνα Κρουκ<em>, </em>της οποίας η δίγλωσση έκδοση του <em>Χαμένος στη Ζωή</em> (Lost Horse Press, 2024) αποτελείται από ποιήματα που συμφιλιώνουν το παρελθόν και το παρόν της Ουκρανίας παραλείποντας τη μεταφορά και τη σύγκριση και αντ' αυτού αγκαλιάζοντας τη γλώσσα του πολέμου.</p>\n<p>\nΑυτό που επαναβεβαιώνει το <em>Η Γλώσσα του Πολέμου</em> για τους αναγνώστες είναι η αναγκαιότητα της λογοτεχνίας κατά τη διάρκεια κρίσιμων περιόδων. Ο Μύχεντ υποστηρίζει ότι η λογοτεχνία “είναι ένα από τα εργαλεία για να διασφαλίσουμε ότι όσα έχουμε περάσει, η οργή μας και οι φρίκες που βιώνει η σύγχρονη Ουκρανία, γίνονται συλλογική μνήμη”. Γράφει, “Η λογοτεχνία διασφαλίζει ότι η αντίληψή μας δεν θολώνει από τον συνεχώς αυξανόμενο αριθμό τραγωδιών που συνεχίζουν να συμβαίνουν, ή από κάθε νέα αίθουσα βασανιστηρίων ή μαζική ταφή που αποκαλύπτεται – στην Μπούτσα, το Μαριούπολη, το Ιζιούμ, το Ντνίπρο, το Μπροβάρι. Διασφαλίζει ότι η οργή μας δεν υποχωρεί.” Αυτό που διασφαλίζει η λογοτεχνία – η Ουκρανική λογοτεχνία, συγκεκριμένα, συμπεριλαμβανομένου του βιβλίου του Μύχεντ – κατά τη διάρκεια αυτών των απάνθρωπων καιρών είναι ότι ο κόσμος ακούει τις ιστορίες των καταπιεσμένων, και για τους Ουκρανούς, αυτή είναι μία από τις λίγες φορές στην ιστορία που έχει συμβεί. Έτσι, το <em>Η Γλώσσα του Πολέμου</em> είναι μία από τις πιο σημαντικές συνεισφορές στο κανόνα της Ουκρανικής λογοτεχνίας που προκύπτει από τον συνεχώς αυξανόμενο τομέα της Ουκρανικής μη-φιξιόν, και στις σελίδες του Ολέξανδρ Μύχεντ καθιερώνει τον εαυτό του ως έναν από τους πιο προκλητικούς και φιλοσοφικούς συγγραφείς της γενιάς του.</p>\n<p><em>Η Γλώσσα του Πολέμου από τον Ολέξανδρ Μύχεντ. Penguin Books 2024</em></p>\n<p><strong>Νικόλ Γιούρκαμπα</strong> είναι μια Ουκρανική Αμερικανίδα Ουκρανικής/Λεμκο καταγωγής. Ποιήτρια και δοκιμιογράφος, τα ποιήματά της και οι κριτικές της έχουν εμφανιστεί σε <em>Appalachian Heritage, Atlanta Review, Seneca Review, New Eastern Europe, </em>και στην Ουκρανία <em>Euromaidan Press</em>. Η Νικόλ κατέχει ένα MFA στη Συγγραφή από το Πανεπιστήμιο Lindenwood, διδάσκει εργαστήρια ποίησης για το Πανεπιστήμιο Νότιας Νέας Χαμσάιρ, και είναι μέλος της σχολής Ανθρωπιστικών Σπουδών στο Κολλέγιο Κοινότητας και Τεχνικών Σπουδών Blue Ridge στις Ηνωμένες Πολιτείες. Υπηρετεί επίσης ως κριτικός βιβλίων για <em>Sage Cigarettes, Tupelo Quarterly, Colorado Review, </em>και<em> Southern Review of Books</em>.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayvr227l5svarmvx6hgac2rpfa",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:25:44.131",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayvr227mudaqrnv2ihfj5qdcs2",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Η συνεχής αντίσταση της Ουκρανίας κατά της ρωσικής επιθετικότητας είναι επίσης σαφής στον τομέα της λογοτεχνίας. Ενώ πολλοί συγγραφείς υπηρετούν τώρα στον στρατό, άλλοι συμβάλλουν μέσω της συνεχούς ενασχόλησής τους με τη συγγραφή. Το νέο βιβλίο του Ολέξανδρου Μυχέντ προσφέρει μια ζωντανή εικόνα αυτής της εξέλιξης που βοηθά στην καταγραφή του αγώνα του έθνους για ελευθερία.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"el",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:26:10.838",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Hur man förmedlar ett krig: en recension av Oleksandr Mykheds Krigets språk",
                key:"uid": string:"31c2653f-7625-4fcd-948c-30b6975fe515",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Kriget i Ukraina fortsätter och ukrainska författare fortsätter inte bara att etablera sig som kritiska krönikörer av en av de mest utmanande tiderna i både nationell och global historia. Ukrainas författare har också tagit sig an utmaningen att tjäna sitt hemland på en mängd olika sätt – inklusive att tjänstgöra i de ukrainska väpnade styrkorna. Medan många böcker som publicerats om kriget dokumenterar soldater, volontärer och flyktingars vardagsliv och fokuserar på skador, förstörelse och omvälvning av vardagen, har mycket få – om några – böcker före Oleksandr Mykheds <em>Krigets språk</em> lyckats dokumentera krigets psykologiska och ideologiska effekter på språket både på civilt och militärt plan.</p>\n<p>\nVad Mykheds bok initialt gör mycket bra – särskilt för västerländska läsare som kanske är obekanta med den århundraden långa förtryck av ukrainare av ryssar – är att etablera vad Ukraina är och vilka ukrainare är. Mykhed noterar att ukrainare “har blivit inramade av en diskurs som påtvingats av Ryssland och stöds av väst, vilket antyder att Ukraina är anti-Ryssland”. Han fortsätter med att “Vi är <em>inte</em> anti-Ryssland<em>.</em> Vi är något helt annat.” Mykhed bekämpar rysk propaganda genom att hävda att Ukraina är en “ung oberoende, dynamisk nation, som känner sin historia och har sin egen vision för framtiden”. Dessa uttalanden uttrycker drömmarna och önskningarna hos en generation av ukrainare som växt upp i ett helt oberoende Ukraina, och när Mykhed deklarerar att han vill “skrika till världen” att ukrainare är “större än kriget”, bekräftas den ukrainska beslutsamheten och motståndskraften som har definierat en nation och ett folk sedan februari 2022 ännu en gång.</p>\n<p>\nSjälvklart är den globala spridningen av rysk propaganda central för diskussionen om språk i <em>Krigets språk</em>, vilket tyvärr har påverkat högerextrema politiker och supportrar både i USA och Europa. Mykhed dissekerar effektivt rollen av propaganda och dess påverkan på vardagsspråket genom att diskutera hur den propaganda påverkar några av krigets mest sårbara befolkningar – flyktingar. Han påstår att rysk propaganda “försöker på nytt påtvinga… en berättelse om några inte så kosher ukrainska invandrare”. Han påminner också läsarna om att de bör “komma ihåg: ingen av oss ville någonsin hamna där vi hamnade. Efter att ha förlorat allt.” Dessa idéer ekar de som kommer senare, när Mykhed påstår att “ukrainsk historia är en historia av konstant rivning” och att “knappt någon kontinuitet” existerar “mellan generationer” inklusive “generationer av konstnärer” som är “exekverade, skjutna, förtryckta”. </p>\n<p> <br />\nMykhed lyckas efterlikna bristen på kontinuitet mellan generationer genom att strukturera boken så att hans egna reflektioner och anteckningar flödar fram och tillbaka med reflektionerna från journalister som blivit soldater och utdrag från dokumentation av krigsbrott. En av bokens mest minnesvärda och smärtsamma anteckningar är den av Yevhen Spirin. Spirins berättelse är gripande och personlig, direkt och sårbar. Spirins berättelse fokuserar på ett centralt ämne som rysk media, och dess allierade, ständigt har uppvaktat när de försöker motverka västerländskt – och särskilt amerikanskt – stöd för kriget: hotet om kärnvapenkrig. Spirin erbjuder en tankeväckande insikt som undersöker Putins hot i kontexten av sovjetisk historia:</p>\n<p>                        <em>“Folk tror att Brezhnev eller Khrushchev inte fick förstöra världen <br />\n                        med ett kärnvapenkrig eftersom de hade ett politbyrå som stoppade dem. Stalin <br />\n                        startade inte ett kärnvapenkrig eftersom han helt enkelt inte hade kärnvapen. Och denna <br />\n                        skitstövel har inte något politbyrå för att begränsa honom och han har kärnvapen <br />\n                        vapen.”</p>\n<p></em>Spirin visar fullt ut sin egen sårbarhet när han medger att Putins brist på återhållsamhet “skrämer” honom, inte för att han är “rädd för att dö” utan för att Ukraina, specifikt, skulle kunna ha “utvecklats inom teknologi, i samhällsutveckling, litteratur, utbildning, kultur”, men istället måste Ukraina “hantera Ryssland”. Men när boken fortsätter ser läsarna att både Ukraina som nation och ukrainare som folk har utvecklat geniala sätt att hantera Ryssland, inklusive genom musik.</p>\n<p>\nNär kriget initialt började 2022, utvecklade många ukrainska musikgrupper som Go_A; PROBASS ∆ HARDI; Zhadan och hundarna; Mormors Smuzi; och många andra en viktig roll i insamling av medel och kulturell promotion. Men andra icke-ukrainska band som Metallica, Portishead, Imagine Dragons, Judas Priest och Pink Floyd donerade pengar, uttryckte solidaritet och släppte låtar till stöd för Ukraina. Mykhed skriver, “Detta krig handlar om rockmusik.” Musiken har ett språk för sig själv, vilket Mykhed inte utvecklar som en idé. Men krigets transformation av de ukrainska kändisarna till militära och humanitära hjältar är obestridlig.</p>\n<p>\nMykhed ställer några centrala frågor som är tillämpliga inte bara på hur kriget i Ukraina har förändrat språket för ukrainare, utan för mänskligheten. “Vad gör vi med vårt språk? Vad kan vårt språk göra med oss?” frågar Mykhed. Dessa frågor är djupa, med tanke på att en annan propagandalinje som Ryssland har matat världen med är att kriget delvis handlar om att skydda det ryska språket. Rysslands invasion gjorde faktiskt det ukrainska språket enormt populärt och framgångsrikt, eftersom många rysktalande ukrainare bytte till det ukrainska språket under krigets första dagar, veckor och månader. Mykhed förklarar dock att denna transformation har varit ännu mer betydelsefull, att “krigets språk är direkt, som en order som inte kan ha en dubbel tolkning och behöver ingen förtydligande”. Krigets språk består av att tala “tydligare, enklare, i avskurna fraser, spara varandras tid och mätta samtalet med information”. Detta nya språk återspeglas till och med i den samtida poesin av ukrainska poeter som Halyna Kruk<em>, </em>vars tvåspråkiga utgåva av <em>Lost in Living </em>(Lost Horse Press, 2024) består av dikter som försonar med Ukrainas förflutna och nutid genom att avstå från metafor och liknelse och istället omfamna krigets språk.</p>\n<p>\nVad <em>Krigets språk</em> bekräftar för läsarna är nödvändigheten av litteratur under kriser. Mykhed hävdar att litteratur “är ett av verktygen för att säkerställa att det vi har gått igenom, vår vrede, och de fasor som moderna Ukraina upplever, blir ett kollektivt minne”. Han skriver, “Litteraturen ser till att vår uppfattning inte blir fördunklad av det ständigt växande antalet tragedier som fortsätter att inträffa, eller av varje ny tortyrkammare eller massgrav som avslöjas – i Bucha, Mariupol, Izyum, Dnipro, Brovary. Den säkerställer att vår vrede inte avtar.” Vad litteratur – ukrainsk litteratur, specifikt, inklusive Mykheds bok – också säkerställer under dessa inhumana tider är att världen hör berättelserna från de förtryckta, och för ukrainare är detta en av de få gånger i historien som detta har inträffat. Således är <em>Krigets språk</em> en av de viktigaste bidragen till den ukrainska litteraturkanon som har uppstått ur det ständigt växande området av ukrainsk facklitteratur, och på dess sidor etablerar Oleksandr Mykhed sig som en av sin generations mest tankeväckande och filosofiska författare.</p>\n<p><em>Krigets språk av Oleksandr Mykhed. Penguin Books 2024</em></p>\n<p><strong>Nicole Yurcaba</strong> är en ukrainsk amerikan av Hutsul/Lemko ursprung. En poet och essäist, hennes dikter och recensioner har publicerats i <em>Appalachian Heritage, Atlanta Review, Seneca Review, New Eastern Europe, </em>och Ukrainas <em>Euromaidan Press</em>. Nicole har en MFA i skrivande från Lindenwood University, undervisar i poesiverkstäder för Southern New Hampshire University, och är humaniorafakultet vid Blue Ridge Community and Technical College i USA. Hon fungerar också som gästrecensent för <em>Sage Cigarettes, Tupelo Quarterly, Colorado Review, </em>och<em> Southern Review of Books</em>.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayvr227l5svarmvx6hgac2rpfa",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:46:00.7",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayvr227mudaqrnv2ihfj5qdcs2",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Ukrainas fortsatta motstånd mot rysk aggression är också tydligt inom litteraturen. Medan många författare nu tjänstgör i militären, bidrar andra genom sitt fortsatta engagemang i skrivande. Oleksandr Mykheds nya bok erbjuder en livlig insikt i denna utveckling som hjälper till att dokumentera nationens kamp för frihet.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"sv",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:46:00.701",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Hogyan lehet közvetíteni egy háborút: Oleksandr Mykhed A háború nyelve című művének áttekintése",
                key:"uid": string:"3b9418a2-f779-4ba0-b4c4-7cd62c0b665f",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>A háború Ukrajnában folytatódik, és az ukrán írók nemcsak hogy megpróbálják megörökíteni a nemzeti és globális történelem egyik legnehezebb időszakát, hanem folyamatosan meg is alapozzák magukat mint kritikus krónikások. Ukrajna írói is felvették a harcot, hogy hazájukat számos módon szolgálják – beleértve az ukrán fegyveres erőkben való szolgálatot. Míg sok háborúról megjelent könyv a katonák, önkéntesek és menekültek mindennapi életét dokumentálja, és a mindennapi élet károsodására, pusztítására és felfordulására összpontosít, nagyon kevés – ha egyáltalán – könyv, Oleksandr Mykhed <em>A háború nyelve</em> előtt, sikerült dokumentálnia a háború nyelvre gyakorolt pszichológiai és ideológiai hatásait mind a civil, mind a katonai szinten.</p>\n<p>\nMykhed könyvének egyik legjobb kezdeti teljesítménye – különösen a nyugati olvasók számára, akik esetleg nem ismerik az ukránok oroszok általi évszázados elnyomását – az, hogy megalapozza, mi Ukrajna és kik az ukránok. Mykhed megjegyzi, hogy az ukránokat “Oroszország által ránk kényszerített diskurzus keretezi, amelyet a Nyugat is támogat, azt sugallva, hogy Ukrajna anti-Oroszország”. Folytatja, hogy “Mi <em>nem</em> vagyunk anti-Oroszország<em>.</em> Mi teljesen mások vagyunk.” Mykhed az orosz propaganda ellen harcolva állítja, hogy Ukrajna egy “fiatal, független, dinamikus nemzet, amely ismeri a történelmét és saját jövőképpel rendelkezik”. Ezek a kijelentések kifejezik egy olyan ukrán generáció álmait és vágyait, amely teljesen független Ukrajnában nőtt fel, és ahogy Mykhed kijelenti, hogy “ki akarja kiáltani a világnak”, hogy az ukránok “nagyobbak, mint a háború”, az ukrán eltökéltség és ellenállás, amely február óta meghatározta a nemzetet és a népet, ismét megerősítést nyer.</p>\n<p>\nTermészetesen a <em>A háború nyelve</em> című könyvben a nyelv kérdésének középpontjában az orosz propaganda globális elterjedése áll, amely sajnos befolyásolta a szélsőjobboldali politikusokat és támogatóikat az Egyesült Államokban és Európában egyaránt. Mykhed hatékonyan elemzi a propaganda szerepét és annak hatását a mindennapi nyelvre, amikor arról beszél, hogy ez a propaganda hogyan hat a háború legsebezhetőbb népességeire – a menekültekre. Azt állítja, hogy az orosz propaganda “újra megpróbálja ránk kényszeríteni… egy narratívát néhány nem túl kosher ukrán bevándorlóról”. Emlékezteti az olvasókat, hogy “emlékezzenek: egyikünk sem akarta, hogy ott kössön ki, ahol végül kikötöttünk. Miután mindent elvesztettünk.” Ezek az ötletek visszhangozzák azokat, amelyek később jönnek, amikor Mykhed azt állítja, hogy “az ukrán történelem a folyamatos lerombolás története”, és hogy “alig van folytonosság” a “generációk” között, beleértve az “művészek generációit”, akiket “kivégeztek, lelőttek, elnyomtak”. </p>\n<p> <br />\nMykhed képes utánozni a generációk közötti folytonosság hiányát azzal, hogy a könyvet úgy struktúrálja, hogy saját reflexiói és bejegyzései áramlanak a katonaújságírók reflexióival és a háborús bűncselekmények dokumentálásának részleteivel. A könyv egyik legemlékezetesebb és legfájdalmasabb bejegyzése Yevhen Spiriné. Spirin narratívája fájdalmas és személyes, közvetlen és sebezhető. Spirin narratívája egy kulcsfontosságú témára összpontosít, amelyet az orosz média és szövetségesei folyamatosan hirdettek, miközben megpróbálták megakadályozni a nyugati – és különösen az amerikai – támogatást a háborúhoz: a nukleáris háború fenyegetése. Spirin egy gondolatébresztő betekintést kínál, amely Putyin fenyegetéseit a szovjet történelem kontextusában vizsgálja:</p>\n<p>                        <em>“Az emberek azt hiszik, hogy Brezsnyevnek vagy Hruscsovnak nem volt szabad elpusztítania a világot <br />\n                        egy nukleáris háborúval, mert volt egy politikai bizottság, amely megakadályozta őket. Sztálin <br />\n                        nem indított nukleáris háborút, mert egyszerűen nem voltak nukleáris fegyverei. És ez a <br />\n                        rohadék nem rendelkezik politikai bizottsággal, amely visszatartaná, és van nukleáris <br />\n                        fegyvere.”</p>\n<p></em>Spirin teljesen megmutatja saját sebezhetőségét, amikor bevallja, hogy Putyin visszatartásának hiánya “megijeszti”, nem azért, mert “fél a haláltól”, hanem mert Ukrajna, különösen, “fejlődhetett volna a technológiában, a társadalom, az irodalom, az oktatás, a kultúra fejlődésében”, de ehelyett Ukrajnának “meg kell birkóznia Oroszországgal”. Azonban ahogy a könyv folytatódik, az olvasók látják, hogy Ukrajna mint nemzet és az ukránok mint nép találékony módokat fejlesztettek ki Oroszországgal való megküzdésre, beleértve a zenét is.</p>\n<p>\nAmikor a háború 2022-ben kezdetét vette, számos ukrán zenei csoport, mint például a Go_A; PROBASS ∆ HARDI; Zhadan és a Dogs; Grandma’s Smuzi; és sok más fontos szerepet játszott a pénzgyűjtésben és a kulturális promócióban. Azonban más, nem ukrán zenekarok, mint a Metallica, Portishead, Imagine Dragons, Judas Priest és Pink Floyd pénzt adományoztak, szolidaritásukat fejezték ki, és dalokat adtak ki Ukrajna támogatására. Mykhed írja: “Ez a háború a rockzenéről szól.” A zene saját nyelvével rendelkezik, amelyet Mykhed nem fejleszt ki mint ötlet. Azonban a háború átalakítása az ukrán hírességekből katonai és humanitárius hősökké tagadhatatlan.</p>\n<p>\nMykhed néhány kulcsfontosságú kérdést vet fel, amelyek nemcsak arra vonatkoznak, hogy a háború Ukrajnában hogyan alakította át drámaian a nyelvet az ukránok számára, hanem az emberiség számára is. “Mit teszünk a nyelvünkkel? Mit tehet velünk a nyelvünk?” – kérdezi Mykhed. Ezek a kérdések mélyrehatóak, tekintettel arra, hogy egy másik propaganda vonal, amelyet Oroszország a világ elé tárt, az, hogy a háború részben a orosz nyelv védelméről szól. Oroszország inváziója valójában rendkívül népszerűvé és sikeressé tette az ukrán nyelvet, mivel sok oroszul beszélő ukrán a háború kezdeti napjaiban, heteiben és hónapjaiban áttért az ukrán nyelvre. Mykhed azonban elmagyarázza, hogy ez az átalakulás még jelentősebb volt, hogy a “háború nyelve közvetlen, mint egy parancs, amelynek nincs kettős értelmezése és nem igényel tisztázást”. A háború nyelve abból áll, hogy “világosabban, egyszerűbben, töredezett kifejezésekben beszélünk, megspórolva egymás idejét és információval telítve a beszélgetést”. Ez az új nyelv még a kortárs ukrán költők, mint Halyna Kruk<em>, </em>versében is tükröződik, akinek a <em>Lost in Living</em> (Lost Horse Press, 2024) című, kétnyelvű kiadása olyan verseket tartalmaz, amelyek kibékülnek Ukrajna múltjával és jelenével, elhagyva a metaforát és a hasonlatot, és ehelyett a háború nyelvét ölelik fel.</p>\n<p>\nA <em>A háború nyelve</em> megerősíti az olvasók számára a szépirodalom szükségességét válságidőszakokban. Mykhed állítja, hogy a szépirodalom “az egyik eszköz arra, hogy biztosítsuk, hogy amit átéltünk, a dühünk és a modern Ukrajna által tapasztalt borzalmak kollektív emlékké váljanak”. Azt írja: “A szépirodalom biztosítja, hogy észlelésünk ne homályosuljon el a folyamatosan növekvő tragédiák számától, amelyek továbbra is bekövetkeznek, vagy minden új kínzókamrától vagy tömegsírtól, amelyet felfedtek – Bucsa, Mariupol, Izyum, Dnipro, Brovary. Biztosítja, hogy dühünk ne csillapodjon.” Amit a szépirodalom – különösen az ukrán szépirodalom, beleértve Mykhed könyvét – szintén biztosít ezekben az embertelen időkben, az az, hogy a világ hallja az elnyomottak történeteit, és az ukránok számára ez az egyik ritka alkalom a történelemben, amikor ez megtörtént. Így a <em>A háború nyelve</em> az egyik legfontosabb hozzájárulás az ukrán irodalom kanonizálásához, amely az ukrán nem fikció folyamatosan növekvő területéből származik, és lapjain Oleksandr Mykhed a generációja egyik leggondolatébresztőbb és filozófiai írójaként állítja be magát.</p>\n<p><em>A háború nyelve Oleksandr Mykhedtől. Penguin Books 2024</em></p>\n<p><strong>Nicole Yurcaba</strong> ukrán-amerikai, Hutsul/Lemko származású. Költő és esszéista, versei és kritikái megjelentek az <em>Appalachian Heritage, Atlanta Review, Seneca Review, New Eastern Europe, </em>és Ukrajna <em>Euromaidan Press</em> című lapjaiban. Nicole MFA fokozatot szerzett írásból a Lindenwood Egyetemen, poétikai workshopokat tanít a Southern New Hampshire Egyetemen, és a Blue Ridge Community and Technical College humán tudományok oktatója az Egyesült Államokban. Emellett vendég könyvkritikusként dolgozik a <em>Sage Cigarettes, Tupelo Quarterly, Colorado Review, </em>és<em> Southern Review of Books</em> számára.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayvr227l5svarmvx6hgac2rpfa",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:30:53.234",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayvr227mudaqrnv2ihfj5qdcs2",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Ukrajna folyamatos ellenállása az orosz agresszióval szemben a irodalom területén is nyilvánvaló. Míg sok író most a hadseregben szolgál, mások a folyamatos írással való foglalkozásukkal járulnak hozzá. Oleksandr Mykhed új könyve élénk betekintést nyújt ebbe a fejlődésbe, amely segít dokumentálni a nemzet szabadságért folytatott harcát.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"hu",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:30:53.236",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Jak przekazać wojnę: przegląd \"Języka wojny\" Ołeksandra Mychieda",
                key:"uid": string:"4076b6f9-a511-4702-9a0e-defe10f35e9f",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Wojna na Ukrainie trwa, a ukraińscy pisarze nie tylko ustanawiają się jako krytyczni kronikarze jednego z najtrudniejszych okresów w historii narodowej i globalnej. Pisarze z Ukrainy również podjęli wyzwanie służenia swojej ojczyźnie na wiele sposobów – w tym służbą w Ukraińskich Siłach Zbrojnych. Chociaż wiele książek opublikowanych na temat wojny dokumentuje codzienne życie żołnierzy, wolontariuszy i uchodźców oraz koncentruje się na zniszczeniach, zniszczeniu i przewrotach w codziennym życiu, bardzo niewiele – jeśli w ogóle – książek przed <em>Językiem wojny</em> Oleksandra Mykheda zdołało udokumentować psychologiczne i ideologiczne skutki wojny na język zarówno na poziomie cywilnym, jak i wojskowym.</p>\n<p>\nTo, co książka Mykheda robi na początku bardzo dobrze – zwłaszcza dla zachodnich czytelników, którzy mogą nie być zaznajomieni z wielowiekowym uciskiem Ukraińców przez Rosjan – to ustalenie, czym jest Ukraina i kim są Ukraińcy. Mykhed zauważa, że Ukraińcy „zostali ujęci w dyskurs narzucony przez Rosję i wspierany przez Zachód, sugerując, że Ukraina jest anty-Rosją”. Kontynuuje, że „Nie jesteśmy <em>anty</em>-Rosją<em>. </em>Jesteśmy czymś zupełnie innym.” Mykhed zwalcza rosyjską propagandę, twierdząc, że Ukraina jest „młodą, niezależną, dynamiczną nacją, która zna swoją historię i ma swoją wizję przyszłości”. Te stwierdzenia wyrażają marzenia i pragnienia pokolenia Ukraińców wychowanych w całkowicie niezależnej Ukrainie, a gdy Mykhed ogłasza, że chce „krzyczeć do świata”, że Ukraińcy są „więksi niż wojna”, ukraińska determinacja i odporność, które definiują naród i ludzi od lutego 2022 roku, są ponownie potwierdzone.</p>\n<p>\nOczywiście, centralnym punktem dyskusji o języku w <em>Języku wojny</em> jest globalna proliferacja rosyjskiej propagandy, która, niestety, wpłynęła na polityków i zwolenników skrajnej prawicy zarówno w Stanach Zjednoczonych, jak i w Europie. Mykhed skutecznie analizuje rolę propagandy i jej wpływ na codzienny język, omawiając, jak ta propaganda wpływa na niektóre z najbardziej wrażliwych populacji wojny – uchodźców. Twierdzi, że rosyjska propaganda „próbuje ponownie narzucić… narrację o nie do końca kosherowych ukraińskich imigrantach”. Przypomina również czytelnikom, że powinni „pamiętać: nikt z nas nigdy nie chciał znaleźć się tam, gdzie się znaleźliśmy. Po utracie wszystkiego.” Te idee powtarzają się później, gdy Mykhed stwierdza, że „ukraińska historia to historia ciągłego burzenia” i że „ledwie jakakolwiek ciągłość” istnieje „między pokoleniami”, w tym „pokolenia artystów”, którzy są „egzekwowani, strzelani, represjonowani”. </p>\n<p> <br />\nMykhed udaje się naśladować brak ciągłości między pokoleniami, strukturyzując książkę w taki sposób, że jego własne refleksje i wpisy falują z refleksjami dziennikarzy-przekształconych w żołnierzy oraz fragmentami dokumentacji zbrodni wojennych. Jednym z najbardziej zapadających w pamięć i bolesnych wpisów w książce jest narracja Jewhena Spirina. Narracja Spirina jest poruszająca i osobista, bezpośrednia i wrażliwa. Narracja Spirina koncentruje się na kluczowym temacie, który rosyjskie media i ich sojusznicy nieustannie promują, próbując powstrzymać zachodnią – a szczególnie amerykańską – pomoc dla wojny: zagrożeniu wojną nuklearną. Spirin oferuje prowokującą do myślenia analizę, która bada groźby Putina w kontekście historii radzieckiej:</p>\n<p>                        <em>„Ludzie myślą, że Breżniew lub Chruszczow nie mogli zniszczyć świata <br />\n                        wojnę nuklearną, ponieważ mieli biuro polityczne, które ich powstrzymywało. Stalin <br />\n                        nie rozpoczął wojny nuklearnej, ponieważ po prostu nie miał bomb atomowych. A ten <br />\n                        skurwysyn nie ma biura politycznego, które by go powstrzymywało, a ma broń <br />\n                        nuklearną.”</p>\n<p></em>Spirin w pełni ujawnia swoją własną wrażliwość, przyznając, że brak powściągliwości Putina „przeraża” go, nie dlatego, że „boi się umrzeć”, ale dlatego, że Ukraina, w szczególności, mogła „rozwinąć się w technologii, w rozwoju społeczeństwa, literatury, edukacji, kultury”, ale zamiast tego Ukraina musi „zmagać się z Rosją”. Jednak w miarę postępu książki czytelnicy widzą, że zarówno Ukraina jako naród, jak i Ukraińcy jako ludzie opracowali pomysłowe sposoby radzenia sobie z Rosją, w tym poprzez muzykę.</p>\n<p>\nGdy wojna początkowo rozpoczęła się w 2022 roku, liczne ukraińskie grupy muzyczne, takie jak Go_A; PROBASS ∆ HARDI; Żadan i Psy; Smuzi Babci; i wiele innych, odegrały ważną rolę w zbieraniu funduszy i promocji kultury. Jednak inne zespoły spoza Ukrainy, takie jak Metallica, Portishead, Imagine Dragons, Judas Priest i Pink Floyd, przekazały pieniądze, wyraziły solidarność i wydały utwory wspierające Ukrainę. Mykhed pisze: „Ta wojna dotyczy muzyki rockowej.” Muzyka posiada swój własny język, którego Mykhed nie rozwija jako idei. Jednak transformacja ukraińskich celebrytów w bohaterów wojskowych i humanitarnych jest niezaprzeczalna.</p>\n<p>\nMykhed stawia kilka kluczowych pytań, które są stosowane nie tylko do tego, jak wojna na Ukrainie znacznie przekształciła język dla Ukraińców, ale także dla ludzkości. „Co robimy z naszym językiem? Co nasz język może zrobić dla nas?” pyta Mykhed. Te pytania są głębokie, biorąc pod uwagę, że inną linią propagandową, którą Rosja przekazała światu, jest to, że wojna ma, częściowo, na celu ochronę języka rosyjskiego. Inwazja Rosji w rzeczywistości uczyniła język ukraiński niezwykle popularnym i udanym, ponieważ wielu rosyjskojęzycznych Ukraińców przeszło na język ukraiński w pierwszych dniach, tygodniach i miesiącach wojny. Mykhed jednak wyjaśnia, że ta transformacja była jeszcze bardziej znacząca, że „język wojny jest bezpośredni, jak rozkaz, który nie może mieć podwójnej interpretacji i nie wymaga wyjaśnienia”. Język wojny polega na mówieniu „jaśniej, prościej, w urywanych frazach, oszczędzając czas sobie nawzajem i nasycając rozmowę informacjami”. Ten nowy język odzwierciedla się nawet w współczesnej poezji ukraińskich poetów, takich jak Halyna Kruk<em>, </em>której dwujęzyczna edycja <em>Zgubiona w życiu</em> (Lost Horse Press, 2024) składa się z wierszy, które godzą się z przeszłością i teraźniejszością Ukrainy, rezygnując z metafory i porównania, a zamiast tego przyjmując język wojny.</p>\n<p>\nTo, co <em>Język wojny</em> potwierdza dla czytelników, to konieczność literatury w czasach kryzysu. Mykhed twierdzi, że literatura „jest jednym z narzędzi, aby zapewnić, że to, co przeszliśmy, nasza złość i okropności, które współczesna Ukraina doświadcza, stają się zbiorową pamięcią”. Pisze: „Literatura zapewnia, że nasza percepcja nie zostaje przyćmiona przez rosnącą liczbę tragedii, które wciąż się zdarzają, ani przez każdą nową izbę tortur czy masowy grób, które zostały ujawnione – w Buczy, Mariupolu, Izyum, Dnipro, Browarach. Zapewnia, że nasza złość nie ustępuje.” To, co literatura – ukraińska literatura, w szczególności, w tym książka Mykheda – również zapewnia w tych nieludzkich czasach, to to, że świat słyszy historie tych, którzy są uciskani, a dla Ukraińców to jeden z nielicznych momentów w historii, które miały miejsce. Tak więc, <em>Język wojny</em> jest jednym z najważniejszych wkładów do kanonu literatury ukraińskiej, który wyłonił się z coraz większej sfery ukraińskiej literatury faktu, a na jego stronach Oleksandr Mykhed ustanawia się jako jeden z najbardziej prowokujących do myślenia i filozoficznych pisarzy swojego pokolenia.</p>\n<p><em>Język wojny autorstwa Oleksandra Mykheda. Penguin Books 2024</em></p>\n<p><strong>Nicole Yurcaba</strong> jest Ukrainką amerykańskiego pochodzenia Huculskiego/Lemko. Poetka i eseistka, jej wiersze i recenzje ukazały się w <em>Appalachian Heritage, Atlanta Review, Seneca Review, New Eastern Europe, </em>i ukraińskim <em>Euromaidan Press</em>. Nicole posiada MFA w pisaniu z Lindenwood University, prowadzi warsztaty poetyckie dla Southern New Hampshire University i jest wykładowcą nauk humanistycznych w Blue Ridge Community and Technical College w Stanach Zjednoczonych. Pełni również funkcję gościnnego recenzenta książek dla <em>Sage Cigarettes, Tupelo Quarterly, Colorado Review, </em>i<em> Southern Review of Books</em>.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayvr227l5svarmvx6hgac2rpfa",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:09:04.234",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayvr227mudaqrnv2ihfj5qdcs2",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Kontynuowany opór Ukrainy przeciwko agresji rosyjskiej jest również wyraźny w dziedzinie literatury. Podczas gdy wielu pisarzy służy teraz w wojsku, inni wnoszą wkład poprzez swoje dalsze zaangażowanie w pisanie. Nowa książka Ołeksandra Mychieda oferuje żywy wgląd w ten rozwój, który pomaga dokumentować walkę narodu o wolność.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"pl",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:09:23.916",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Как да предадем война: преглед на \"Езикът на войната\" от Александър Михед",
                key:"uid": string:"4c7ee837-a131-43a2-9f3a-d18a7fdbfe82",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Войната в Украйна продължава и украинските писатели продължават не само да се утвърдят като критични хроникьори на едно от най-предизвикателните времена в националната и глобалната история. Писателите на Украйна също са се изправили пред предизвикателството да служат на родината си по множество начини – включително служейки в Украинските въоръжени сили. Докато много книги, публикувани за войната, документират ежедневието на войниците, доброволците и бежанците и се фокусират върху щетите, разрушенията и смутовете в ежедневния живот, много малко – ако изобщо има – книги преди <em>Езикът на войната</em> на Олександър Михед успяват да документират психологическите и идеологическите ефекти на войната върху езика както на цивилно, така и на военно ниво.</p>\n<p>\nТова, което книгата на Михед прави много добре в началото – особено за западните читатели, които може да не са запознати с вековната репресия на украинците от руснаците – е да установи какво е Украйна и кои са украинците. Михед отбелязва, че украинците “са били рамкирани от дискурс, наложен от Русия и подкрепен от Запада, което предполага, че Украйна е анти-Русия”. Той продължава, че “Ние <em>не сме</em> анти-Русия<em>.</em> Ние сме нещо съвсем различно.” Михед се бори с руската пропаганда, като твърди, че Украйна е “млада независима, динамична нация, която знае историята си и има собствена визия за бъдещето”. Тези изявления изразяват мечтите и желанията на едно поколение украинци, израснали в напълно независима Украйна, и когато Михед заявява, че иска да “извика на света”, че украинците са “по-големи от войната”, украинската решимост и устойчивост, които определят нация и народ от февруари 2022 г., отново се потвърдиха.</p>\n<p>\nРазбира се, централно в дискусията за езика в <em>Езикът на войната</em> е глобалната разпространение на руската пропаганда, която, за съжаление, е повлияла на крайнодесни политици и поддръжници както в Съединените щати, така и в Европа. Михед ефективно анализира ролята на пропагандата и нейното влияние върху ежедневния език, като обсъжда как тази пропаганда влияе на някои от най-уязвимите популации на войната – бежанците. Той поставя, че руската пропаганда “опитва отново да наложи… наратив за някои не толкова kosher украински имигранти”. Той също така напомня на читателите, че трябва да “помнят: никой от нас никога не е искал да се озове там, където сме. След като загубихме всичко.” Тези идеи отекват с тези, които идват по-късно, тъй като Михед поставя, че “украинската история е история на постоянен демонтаж” и че “едва ли съществува каквато и да е непрекъснатост” “между поколенията”, включително “поколения на артисти”, които са “екзекутирани, застреляни, репресирани”. </p>\n<p> <br />\nМихед успява да имитира липсата на непрекъснатост между поколенията, като структурира книгата така, че собствените му размисли и записи да се редуват с размислите на журналисти, станали войници, и откъси от документиране на военни престъпления. Един от най-запомнящите се и болезнени записи в книгата е този на Евген Спирин. Наративът на Спирин е проницателен и личен, директен и уязвим. Наративът на Спирин се фокусира върху ключова тема, която руските медии и техните съюзници постоянно са привлекли, докато се опитват да попречат на западната – и по-специално на американската – подкрепа за войната: заплахата от ядрена война. Спирин предлага провокативен поглед, който разглежда заплахите на Путин в контекста на съветската история:</p>\n<p>                        <em>“Хората мислят, че Брежнев или Хрушчов не са могли да унищожат света <br />\n                        с ядрена война, защото са имали политбюро, което ги е спирало. Сталин <br />\n                        не е започнал ядрена война, защото просто не е имал ядрени оръжия. И този <br />\n                        мизерник няма политбюро, което да го ограничава и той има ядрени <br />\n                        оръжия.”</p>\n<p></em>Спирин напълно показва собствената си уязвимост, като признава, че липсата на ограничение от страна на Путин “го плаши”, не защото е “уплашен да умре”, а защото Украйна, по-специално, е могла да “напредне в технологията, в развитието на обществото, литературата, образованието, културата”, но вместо това Украйна трябва да “се справя с Русия”. Въпреки това, докато книгата продължава, читателите виждат, че както Украйна като нация, така и украинците като народ са разработили изобретателни начини за справяне с Русия, включително чрез музика.</p>\n<p>\nКогато войната първоначално започна през 2022 г., множество украински музикални групи като Go_A; PROBASS ∆ HARDI; Жадан и кучетата; Бабини смузи; и много други развиха важна роля в събирането на средства и културната промоция. Въпреки това, други неукраински банди като Metallica, Portishead, Imagine Dragons, Judas Priest и Pink Floyd дариха пари, изразиха солидарност и пуснаха песни в подкрепа на Украйна. Михед пише: “Тази война е за рок музиката.” Музиката притежава собствен език, който Михед не развива като идея. Въпреки това, трансформацията на украинските знаменитости в военни и хуманитарни герои е неоспорима.</p>\n<p>\nМихед поставя няколко ключови въпроса, които са приложими не само за това как войната в Украйна е трансформирала езика за украинците, но и за човечеството. “Какво правим с нашия език? Какво може нашият език да направи с нас?” пита Михед. Тези въпроси са дълбоки, като се има предвид, че друга пропагандна линия, която Русия е подхранила на света, е, че войната е, отчасти, за защита на руския език. Възходът на руската инвазия всъщност направи украинския език изключително популярен и успешен, тъй като много руски говорещи украинци преминаха на украинския език през първите дни, седмици и месеци на войната. Михед обаче обяснява, че тази трансформация е била дори по-съществена, че “езикът на войната е директен, като заповед, която не може да има двойно тълкуване и не се нуждае от уточнение”. Езикът на войната се състои в говорене “по-ясно, по-просто, в накъсани фрази, спестявайки времето на другите и насищайки разговора с информация”. Този нов език се отразява дори в съвременната поезия на украински поети като Галина Крук<em>, </em>чиято двуезична версия на <em>Загубен в живота</em> (Lost Horse Press, 2024) се състои от стихотворения, които помиряват с миналото и настоящето на Украйна, като се отказват от метафора и сравнение и вместо това приемат езика на войната.</p>\n<p>\nКакво <em>Езикът на войната</em> потвърдява за читателите е необходимостта от литература по време на криза. Михед твърди, че литературата “е един от инструментите, за да се уверим, че това, през което сме преминали, нашият гняв и ужасите, които съвременна Украйна преживява, стават колективна памет”. Той пише: “Литературата се грижи да нашето възприятие не бъде замъглено от все по-голямото количество трагедии, които продължават да се случват, или от всяка нова стая за мъчения или масово погребение, разкрито – в Буча, Мариупол, Изюм, Днипро, Бровари. Тя гарантира, че нашият гняв не утихва.” Какво литературата – украинската литература, по-специално, включително книгата на Михед – също гарантира по време на тези нечовешки времена е, че светът чува историите на потиснатите, и за украинците, това е един от малкото пътища в историята, когато това се е случвало. Така, <em>Езикът на войната</em> е един от най-важните приноси към канона на украинската литература, който излиза от все по-увеличаващата се сфера на украинската нехудожествена литература, и на страниците си Олександър Михед се утвърдява като един от най-провокативните и философски писатели на своето поколение.</p>\n<p><em>Езикът на войната от Олександър Михед. Penguin Books 2024</em></p>\n<p><strong>Никол Юркаба</strong> е украинско-американка с произход от Хуцул/Лемко. Поет и есеист, нейните стихотворения и рецензии са публикувани в <em>Appalachian Heritage, Atlanta Review, Seneca Review, New Eastern Europe, </em>и украинския <em>Euromaidan Press</em>. Никол има магистърска степен по писане от Университета Линденууд, преподава поетични работилници за Университета на Южна Ню Хемпшир и е преподавател по хуманитарни науки в Колежа по общност и технически науки на Блу Ридж в Съединените щати. Тя също така е гост рецензент на книги за <em>Sage Cigarettes, Tupelo Quarterly, Colorado Review, </em>и<em> Southern Review of Books</em>.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayvr227l5svarmvx6hgac2rpfa",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:59:04.372",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayvr227mudaqrnv2ihfj5qdcs2",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Продължаващото съпротивление на Украйна срещу руската агресия е ясно и в областта на литературата. Докато много писатели сега служат в армията, други правят принос чрез продължаващото си ангажиране с писането. Новата книга на Александър Михед предлага ярък поглед върху това развитие, което помага да се документира борбата на нацията за свобода.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"bg",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:59:04.373",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Savaşı nasıl iletirsiniz: Oleksandr Mykhed’in Savaşın Dili adlı eserinin bir incelemesi",
                key:"uid": string:"5efe938c-fb47-4383-b2b2-ec7e2886a726",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Ukrayna'daki savaş devam ediyor ve Ukraynalı yazarlar, hem ulusal hem de küresel tarihin en zorlu dönemlerinden birinin eleştirel kronikleyicileri olarak kendilerini kurmaya devam ediyorlar. Ukrayna'nın yazarları da, Ukrayna Silahlı Kuvvetleri'nde hizmet etmek de dahil olmak üzere, vatanlarına hizmet etme konusunda birçok farklı yolla bu zorluğun üstesinden gelmişlerdir. Savaş hakkında yayımlanan birçok kitap, askerlerin, gönüllülerin ve mültecilerin günlük yaşamlarını belgeleyip, günlük yaşamın zararını, yıkımını ve kargaşasını odaklanırken, Oleksandr Mykhed’in <em>Savaşın Dili</em> adlı eserinden önce, savaşın hem sivil hem de askeri düzeyde dil üzerindeki psikolojik ve ideolojik etkilerini belgeleyen çok az – eğer varsa – kitap bulunmaktadır.</p>\n<p>\nMykhed’in kitabının başlangıçta çok iyi yaptığı şey – özellikle Ruslar tarafından Ukraynalılara yönelik yüzyıllık baskıyı bilmeyen batılı okuyucular için – Ukrayna'nın ne olduğunu ve Ukraynalıların kimler olduğunu belirlemektir. Mykhed, Ukraynalıların “Rusya tarafından dayatılan ve Batı tarafından desteklenen bir söylemle çerçevelendiğini, bunun da Ukrayna'nın anti-Rusya olduğu anlamına geldiğini” belirtmektedir. Devamında “Biz <em>anti-Rusya değiliz</em>. Biz tamamen farklı bir şeyiz.” demektedir. Mykhed, Ukrayna'nın “genç, bağımsız, dinamik bir ulus olduğunu, tarihini bildiğini ve geleceğe dair kendi vizyonuna sahip olduğunu” belirterek Rus propagandasıyla mücadele etmektedir. Bu ifadeler, tamamen bağımsız bir Ukrayna'da yetişen bir neslin hayallerini ve arzularını ifade ederken, Mykhed’in Ukraynalıların “savaşın ötesinde” olduğunu “dünyaya haykırmak istediğini” belirtmesiyle, Şubat 2022'den bu yana bir ulusu ve bir halkı tanımlayan Ukraynalı kararlılığı ve direnci bir kez daha teyit edilmektedir.</p>\n<p>\nElbette, <em>Savaşın Dili</em>ndeki dil tartışmasının merkezinde, maalesef, hem Amerika Birleşik Devletleri'nde hem de Avrupa'da aşırı sağcı politikacılar ve destekçiler üzerinde etkili olan Rus propagandasının küresel yayılması bulunmaktadır. Mykhed, propagandanın rolünü ve günlük dil üzerindeki etkisini, bu propagandanın savaşın en savunmasız nüfuslarından bazıları – mülteciler – üzerindeki etkisini tartışarak etkili bir şekilde analiz etmektedir. Rus propagandasının “bir kez daha… bazı pek de kosher olmayan Ukraynalı göçmenler hakkında bir anlatı dayatmaya çalıştığını” öne sürmektedir. Ayrıca okuyuculara “unutmayın: hiçbiriimiz bulunduğumuz yere gelmek istemedik. Her şeyi kaybettikten sonra.” hatırlatmasını yapmaktadır. Bu fikirler, Mykhed’in “Ukrayna tarihi sürekli bir yıkım tarihidir” ve “kuşaklar arasında neredeyse hiçbir süreklilik yoktur” ve “sanatçı kuşakları”nın “idam edildiği, vurulduğu, baskı altına alındığı” gibi daha sonra gelen ifadeleriyle yankılanmaktadır.</p>\n<p> <br />\nMykhed, kendi yansımaları ve girişlerini, gazeteci-askerlerin yansımaları ve savaş suçları belgelerinin kesitleriyle akıp gidecek şekilde yapılandırarak kuşaklar arasındaki süreksizliği taklit etmeyi başarmaktadır. Kitabın en unutulmaz ve acı verici bölümlerinden biri Yevhen Spirin'in anlatımıdır. Spirin'in anlatımı dokunaklı ve kişisel, doğrudan ve savunmasızdır. Spirin'in anlatımı, Rus medyasının ve müttefiklerinin, batı – özellikle de ABD – desteğini engellemeye çalışırken sürekli olarak ilişki kurduğu bir ana konuya odaklanmaktadır: nükleer savaş tehdidi. Spirin, Putin'in tehditlerini Sovyet tarihi bağlamında inceleyen düşündürücü bir içgörü sunmaktadır:</p>\n<p>                        <em>“İnsanlar, Brejnev veya Kruşçev'in dünyayı <br />\n                        nükleer bir savaşla yok etmelerine izin verilmediğini düşünüyorlar çünkü <br />\n                        onları durduran bir politbüro vardı. Stalin <br />\n                        nükleer bir savaşı başlatmadı çünkü basitçe nükleer silahları yoktu. Ve bu <br />\n                        herifin onu sınırlayacak bir politbürosu yok ve nükleer <br />\n                        silahları var.”</p>\n<p></em>Spirin, Putin'in sınırsızlığının kendisini “korkuttuğunu” kabul ederek kendi savunmasızlığını tam olarak sergilemektedir, bu korkunun nedeni “ölmekten korktuğu” değil, Ukrayna'nın, özellikle de “teknolojide, toplumun gelişiminde, edebiyat, eğitim, kültür” alanlarında “ilerlemiş olabileceği”dir, ancak bunun yerine Ukrayna'nın “Rusya ile başa çıkmak zorunda kaldığıdır”. Ancak, kitap devam ettikçe, okuyucular hem Ukrayna'nın bir ulus olarak hem de Ukraynalıların bir halk olarak Rusya ile başa çıkmanın yaratıcı yollarını geliştirdiğini görmektedirler, müzik de bunlardan biridir.</p>\n<p>\nSavaş 2022'de başladığında, Go_A; PROBASS ∆ HARDI; Zhadan and the Dogs; Grandma’s Smuzi gibi birçok Ukraynalı müzik grubu, bağış toplama ve kültürel tanıtımda önemli bir rol geliştirmiştir. Ancak Metallica, Portishead, Imagine Dragons, Judas Priest ve Pink Floyd gibi diğer Ukraynalı olmayan gruplar da para bağışlamış, dayanışma göstermiş ve Ukrayna'ya destek için şarkılar yayımlamıştır. Mykhed, “Bu savaş rock müziği ile ilgilidir.” yazmaktadır. Müzik, Mykhed’in bir fikir olarak geliştirmediği kendi diline sahiptir. Ancak, savaşın Ukraynalı ünlüleri askeri ve insani kahramanlara dönüştürmesi inkâr edilemez bir gerçektir.</p>\n<p>\nMykhed, Ukrayna'daki savaşın Ukraynalılar için dili nasıl büyük ölçüde dönüştürdüğüne ve insanlık için de geçerli olan birkaç anahtar soru sormaktadır. “Dilimize ne yapıyoruz? Dilimiz bize ne yapabilir?” diye sorar Mykhed. Bu sorular derindir, çünkü Rusya'nın dünyaya yaydığı başka bir propaganda söylemi, savaşın kısmen Rus dilini korumak için olduğu yönündedir. Rusya'nın işgali, aslında Ukrayna dilini büyük ölçüde popüler ve başarılı hale getirmiştir, çünkü birçok Rusça konuşan Ukraynalı, savaşın ilk günlerinde, haftalarında ve aylarında Ukrayna diline geçiş yapmıştır. Ancak Mykhed, bu dönüşümün daha da önemli olduğunu, “savaşın dilinin doğrudan, çift anlamı olamayacak bir emir gibi olduğunu ve açıklamaya ihtiyaç duymadığını” açıklamaktadır. Savaşın dili, “daha net, daha basit, kesik cümlelerle konuşmak, birbirimizin zamanını kurtarmak ve konuşmayı bilgiyle doyurmak”tan oluşmaktadır. Bu yeni dil, Halyna Kruk gibi Ukraynalı şairlerin çağdaş şiirinde bile yansımaktadır; Kruk'un <em>Lost in Living</em> (Lost Horse Press, 2024) adlı çift dilli edisyonu, metafor ve benzetmeden kaçınarak savaşın dilini benimseyen, Ukrayna'nın geçmişi ve bugünüyle uzlaşan şiirlerden oluşmaktadır.</p>\n<p>\n<em>Savaşın Dili</em>, okuyucular için kriz zamanlarında edebiyatın gerekliliğini yeniden teyit etmektedir. Mykhed, edebiyatın “geçmişte yaşadıklarımızı, öfkemizi ve modern Ukrayna'nın yaşadığı dehşetleri kolektif bir hafızaya dönüştürmek için bir araçlardan biri olduğunu” belirtmektedir. “Edebiyat, algımızın, meydana gelen her yeni işkence odası veya toplu mezar ile birlikte, sürekli artan trajediler tarafından bulanıklaşmasını sağlamaktadır – Bucha, Mariupol, Izyum, Dnipro, Brovary. Öfkemizin azalmasını sağlamaktadır.” Edebiyat – özellikle Ukrayna edebiyatı, Mykhed’in kitabı da dahil – bu insanlık dışı zamanlarda, dünyanın baskı altındaki insanların hikâyelerini duymasını sağlamakta ve Ukraynalılar için bu, tarihte meydana gelen birkaç durumdan biridir. Böylece, <em>Savaşın Dili</em>, Ukrayna edebiyatı kanonuna, Ukrayna'nın artan kurgu dışı alanından çıkan en önemli katkılardan biridir ve sayfalarında Oleksandr Mykhed, kendi neslinin en düşündürücü ve felsefi yazarlarından biri olarak kendini kanıtlamaktadır.</p>\n<p><em>Oleksandr Mykhed'in Savaşın Dili. Penguin Books 2024</em></p>\n<p><strong>Nicole Yurcaba</strong> Hutsul/Lemko kökenli bir Ukrayna Amerikalıdır. Şair ve denemeci olan Yurcaba'nın şiirleri ve eleştirileri <em>Appalachian Heritage, Atlanta Review, Seneca Review, New Eastern Europe, </em>ve Ukrayna'nın <em>Euromaidan Press</em>'inde yayımlanmıştır. Nicole Lindenwood Üniversitesi'nden Yazım alanında MFA derecesine sahiptir, Southern New Hampshire Üniversitesi'nde şiir atölyeleri öğretmekte ve Amerika Birleşik Devletleri'ndeki Blue Ridge Community and Technical College'da Beşeri Bilimler fakültesinde ders vermektedir. Ayrıca <em>Sage Cigarettes, Tupelo Quarterly, Colorado Review, </em>ve<em> Southern Review of Books</em> için konuk kitap eleştirmeni olarak görev yapmaktadır.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayvr227l5svarmvx6hgac2rpfa",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:52:38",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayvr227mudaqrnv2ihfj5qdcs2",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Ukrayna'nın Rus saldırısına karşı devam eden direnişi, edebiyat alanında da net bir şekilde görülmektedir. Birçok yazar şimdi askerde hizmet ederken, diğerleri yazma ile olan devam eden etkileşimleri aracılığıyla katkıda bulunuyor. Oleksandr Mykhed'in yeni kitabı, ulusun özgürlük mücadelesini belgelemeye yardımcı olan bu gelişime canlı bir bakış sunuyor.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"tr",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:52:38.001",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Come trasmettere una guerra: una recensione di The Language of War di Oleksandr Mykhed",
                key:"uid": string:"7b048244-286a-4d72-bd02-285a5d539aaa",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>La guerra in Ucraina continua e gli scrittori ucraini continuano non solo a affermarsi come cronisti critici di uno dei periodi più difficili nella storia nazionale e globale. Anche gli scrittori ucraini hanno affrontato la sfida di servire la loro patria in una miriade di modi – incluso il servizio nelle Forze Armate ucraine. Mentre molti libri pubblicati sulla guerra documentano la vita quotidiana di soldati, volontari e rifugiati e si concentrano sui danni, la distruzione e il tumulto della vita quotidiana, molto pochi – se non nessuno – libri prima di <em>The Language of War</em> di Oleksandr Mykhed sono riusciti a documentare gli effetti psicologici e ideologici della guerra sulla lingua sia a livello civile che militare.</p>\n<p>\nCiò che il libro di Mykhed fa inizialmente molto bene – specialmente per i lettori occidentali che potrebbero non essere familiari con l'oppressione secolare degli ucraini da parte dei russi – è stabilire cosa sia l'Ucraina e chi siano gli ucraini. Mykhed osserva che gli ucraini “sono stati inquadrati da un discorso imposto dalla Russia e sostenuto dall'Occidente, implicando che l'Ucraina è anti-Russia”. Continua dicendo che “Noi <em>non </em>siamo anti-Russia<em>. </em>Noi siamo qualcosa di completamente diverso.” Mykhed combatte la propaganda russa affermando che l'Ucraina è una “nazione giovane, indipendente e dinamica, che conosce la sua storia e ha la propria visione del futuro”. Queste affermazioni esprimono i sogni e i desideri di una generazione di ucraini cresciuti in un'Ucraina completamente indipendente, e mentre Mykhed dichiara di voler “gridare al mondo” che gli ucraini sono “più grandi della guerra”, la determinazione e la resilienza ucraina che hanno definito una nazione e un popolo da febbraio 2022 vengono nuovamente riaffermate.</p>\n<p>\nNaturalmente, centrale nella discussione sulla lingua in <em>The Language of War</em> è la proliferazione globale della propaganda russa, che ha, purtroppo, influenzato politici e sostenitori di estrema destra sia negli Stati Uniti che in Europa. Mykhed analizza efficacemente il ruolo della propaganda e la sua influenza sulla lingua quotidiana discutendo di come quella propaganda colpisca alcune delle popolazioni più vulnerabili della guerra – i rifugiati. Sostiene che la propaganda russa “cerca di imporre ancora una volta… una narrazione su alcuni immigrati ucraini non proprio kosher”. Ricorda anche ai lettori che dovrebbero “ricordare: nessuno di noi ha mai voluto finire dove siamo finiti. Dopo aver perso tutto.” Queste idee risuonano con quelle che arrivano dopo, poiché Mykhed afferma che “la storia ucraina è una storia di demolizione costante” e che “quasi nessuna continuità” esiste “tra le generazioni” inclusi “generazioni di artisti” che sono “eseguiti, fucilati, repressi”. </p>\n<p> <br />\nMykhed riesce a mimare la mancanza di continuità tra le generazioni strutturando il libro in modo che le sue stesse riflessioni e voci fluiscano con le riflessioni di giornalisti diventati soldati e frammenti di documentazione sui crimini di guerra. Una delle voci più memorabili e dolorose del libro è quella di Yevhen Spirin. La narrazione di Spirin è toccante e personale, diretta e vulnerabile. La narrazione di Spirin si concentra su un tema chiave che i media russi, e i loro alleati, hanno continuamente corteggiato mentre tentano di ostacolare il sostegno occidentale – e in particolare quello degli Stati Uniti – alla guerra: la minaccia di una guerra nucleare. Spirin offre un'analisi provocatoria che esamina le minacce di Putin nel contesto della storia sovietica:</p>\n<p>                        <em>“La gente pensa che Brezhnev o Krusciov non fossero autorizzati a distruggere il mondo <br />\n                        con una guerra nucleare perché avevano un politburo che li fermava. Stalin <br />\n                        non ha iniziato una guerra nucleare perché semplicemente non aveva armi nucleari. E questo <br />\n                        figlio di puttana non ha un politburo che lo frena e ha armi nucleari.”</p>\n<p></em>Spirin mostra pienamente la propria vulnerabilità ammettendo che la mancanza di freno di Putin “spaventa” lui, non perché ha “paura di morire” ma perché l'Ucraina, specificamente, potrebbe aver “progredito nella tecnologia, nello sviluppo della società, nella letteratura, nell'istruzione, nella cultura”, ma invece l'Ucraina deve “affrontare la Russia”. Tuttavia, mentre il libro continua, i lettori vedono che sia l'Ucraina come nazione che gli ucraini come popolo hanno sviluppato modi ingegnosi per affrontare la Russia, incluso attraverso la musica.</p>\n<p>\nQuando la guerra è iniziata nel 2022, numerosi gruppi musicali ucraini come Go_A; PROBASS ∆ HARDI; Zhadan and the Dogs; Grandma’s Smuzi; e molti altri hanno sviluppato un ruolo importante nella raccolta fondi e nella promozione culturale. Tuttavia, altre band non ucraine come Metallica, Portishead, Imagine Dragons, Judas Priest e Pink Floyd hanno donato denaro, espresso solidarietà e pubblicato canzoni a sostegno dell'Ucraina. Mykhed scrive: “Questa guerra riguarda la musica rock.” La musica possiede un linguaggio tutto suo, che Mykhed non sviluppa come idea. Tuttavia, la trasformazione delle celebrità ucraine in eroi militari e umanitari è innegabile.</p>\n<p>\nMykhed pone alcune domande chiave che sono applicabili non solo a come la guerra in Ucraina ha trasformato enormemente la lingua per gli ucraini, ma per l'umanità. “Cosa stiamo facendo alla nostra lingua? Cosa può fare la nostra lingua a noi?” chiede Mykhed. Queste domande sono profonde, dato che un'altra linea di propaganda che la Russia ha alimentato al mondo è che la guerra è, in parte, per proteggere la lingua russa. L'invasione della Russia ha in realtà reso la lingua ucraina enormemente popolare e di successo, poiché molti ucraini di lingua russa sono passati alla lingua ucraina durante i primi giorni, settimane e mesi della guerra. Mykhed, tuttavia, spiega che questa trasformazione è stata ancora più significativa, che la “lingua della guerra è diretta, come un ordine che non può avere una doppia interpretazione e non ha bisogno di chiarimenti”. La lingua della guerra consiste nel parlare “più chiaramente, più semplicemente, in frasi spezzate, risparmiando il tempo degli altri e saturando la conversazione di informazioni”. Questo nuovo linguaggio è persino riflesso nella poesia contemporanea di poeti ucraini come Halyna Kruk<em>, </em>la cui edizione bilingue di <em>Lost in Living </em>(Lost Horse Press, 2024) consiste in poesie che si riconciliano con il passato e il presente dell'Ucraina rinunciando a metafore e similitudini e abbracciando invece il linguaggio della guerra.</p>\n<p>\nCiò che <em>The Language of War</em> riafferma per i lettori è la necessità della letteratura durante i periodi di crisi. Mykhed afferma che la letteratura “è uno degli strumenti per garantire che ciò che abbiamo vissuto, la nostra rabbia e gli orrori che l'Ucraina moderna sta vivendo, diventino una memoria collettiva”. Scrive: “La letteratura assicura che la nostra percezione non venga offuscata dal numero sempre crescente di tragedie che continuano a verificarsi, o da ogni nuova camera di tortura o sepoltura di massa esposta – a Bucha, Mariupol, Izyum, Dnipro, Brovary. Garantisce che la nostra rabbia non si plachi.” Ciò che la letteratura – la letteratura ucraina, in particolare, incluso il libro di Mykhed – assicura anche durante questi tempi disumani è che il mondo ascolti le storie di coloro che sono oppressi, e per gli ucraini, questo è uno dei pochi momenti nella storia in cui è accaduto. Pertanto, <em>The Language of War</em> è uno dei contributi più importanti al canone della letteratura ucraina emerso dall'ambito sempre crescente della non-fiction ucraina, e nelle sue pagine Oleksandr Mykhed si afferma come uno degli scrittori più provocatori e filosofici della sua generazione.</p>\n<p><em>The Language of War di Oleksandr Mykhed. Penguin Books 2024</em></p>\n<p><strong>Nicole Yurcaba</strong> è una ucraino-americana di origine Hutsul/Lemko. Poetessa e saggista, le sue poesie e recensioni sono apparse in <em>Appalachian Heritage, Atlanta Review, Seneca Review, New Eastern Europe, </em>e nella <em>Euromaidan Press</em> dell'Ucraina. Nicole ha un MFA in Scrittura presso la Lindenwood University, insegna laboratori di poesia per la Southern New Hampshire University ed è docente di Humanities al Blue Ridge Community and Technical College negli Stati Uniti. Serve anche come revisore di libri ospite per <em>Sage Cigarettes, Tupelo Quarterly, Colorado Review, </em>e<em> Southern Review of Books</em>.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayvr227l5svarmvx6hgac2rpfa",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:37:40.333",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayvr227mudaqrnv2ihfj5qdcs2",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>La continua resistenza dell'Ucraina contro l'aggressione russa è chiara anche nel campo della letteratura. Mentre molti scrittori ora servono nelle forze armate, altri stanno contribuendo attraverso il loro continuo impegno nella scrittura. Il nuovo libro di Oleksandr Mykhed offre un vivido approfondimento su questo sviluppo che sta aiutando a documentare la lotta della nazione per la libertà.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"it",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:37:40.334",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Cómo transmitir una guerra: una reseña de \"El lenguaje de la guerra\" de Oleksandr Mykhed",
                key:"uid": string:"87099c00-fa86-4c25-a07c-972183724985",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>La guerra en Ucrania continúa y los escritores ucranianos siguen no solo estableciéndose como cronistas críticos de uno de los momentos más desafiantes en la historia nacional y global. Los escritores de Ucrania, también, han respondido al desafío de servir a su patria de múltiples maneras, incluyendo servir en las Fuerzas Armadas de Ucrania. Mientras que muchos libros publicados sobre la guerra documentan la vida diaria de soldados, voluntarios y refugiados y se centran en el daño, la destrucción y la agitación de la vida cotidiana, muy pocos – si es que hay alguno – libros antes de <em>El lenguaje de la guerra</em> de Oleksandr Mykhed han logrado documentar los efectos psicológicos e ideológicos de la guerra sobre el lenguaje tanto a nivel civil como militar.</p>\n<p>\nLo que el libro de Mykhed hace muy bien al principio – especialmente para los lectores occidentales que pueden no estar familiarizados con la opresión de siglos de los ucranianos por parte de los rusos – es establecer qué es Ucrania y quiénes son los ucranianos. Mykhed señala que los ucranianos “han sido enmarcados por un discurso impuesto por Rusia y apoyado por Occidente, implicando que Ucrania es anti-Rusia”. Continúa diciendo que “No somos <em>anti</em>-Rusia<em>. </em>Somos algo completamente diferente.” Mykhed combate la propaganda rusa afirmando que Ucrania es una “nación joven, independiente y dinámica, que conoce su historia y tiene su propia visión del futuro”. Estas declaraciones expresan los sueños y deseos de una generación de ucranianos criados en una Ucrania completamente independiente, y mientras Mykhed declara que quiere “gritar al mundo” que los ucranianos son “más grandes que la guerra”, la determinación y resiliencia ucraniana que ha definido a una nación y a un pueblo desde febrero de 2022 se reafirma una vez más.</p>\n<p>\nPor supuesto, central en la discusión sobre el lenguaje en <em>El lenguaje de la guerra</em> está la proliferación global de la propaganda rusa, que ha influido, lamentablemente, en políticos y partidarios de extrema derecha tanto en los Estados Unidos como en Europa. Mykhed disecciona efectivamente el papel de la propaganda y su influencia en el lenguaje cotidiano al discutir cómo esa propaganda afecta a algunas de las poblaciones más vulnerables de la guerra – los refugiados. Plantea que la propaganda rusa “intenta imponer una vez más… una narrativa sobre algunos inmigrantes ucranianos que no son tan kosher”. También recuerda a los lectores que deben “recordar: ninguno de nosotros quiso terminar donde terminamos. Después de haberlo perdido todo.” Estas ideas resuenan con las que vienen más adelante, ya que Mykhed plantea que “la historia ucraniana es una historia de demolición constante” y que “apenas existe continuidad” “entre generaciones” incluyendo “generaciones de artistas” que son “ejecutados, fusilados, reprimidos”. </p>\n<p> <br />\nMykhed logra imitar la falta de continuidad entre generaciones estructurando el libro de tal manera que sus propias reflexiones y entradas fluyen y refluye con las reflexiones de periodistas convertidos en soldados y fragmentos de documentación de crímenes de guerra. Una de las entradas más memorables y dolorosas del libro es la de Yevhen Spirin. La narrativa de Spirin es conmovedora y personal, directa y vulnerable. La narrativa de Spirin se centra en un tema clave que los medios rusos, y sus aliados, han cortejado continuamente mientras intentan frustrar el apoyo occidental – y particularmente estadounidense – a la guerra: la amenaza de una guerra nuclear. Spirin ofrece una visión provocadora que examina las amenazas de Putin en el contexto de la historia soviética:</p>\n<p>                        <em>“La gente piensa que Brezhnev o Jruschov no podían destruir el mundo <br />\n                        con una guerra nuclear porque tenían un politburó que los detenía. Stalin <br />\n                        no inició una guerra nuclear porque simplemente no tenía armas nucleares. Y este <br />\n                        hijo de puta no tiene un politburó que lo restrinja y sí tiene armas nucleares.”</p>\n<p></em>Spirin muestra plenamente su propia vulnerabilidad al admitir que la falta de moderación de Putin “le asusta”, no porque tenga “miedo a morir” sino porque Ucrania, específicamente, podría haber “progresado en tecnología, en el desarrollo de la sociedad, la literatura, la educación, la cultura”, pero en cambio Ucrania debe “lidiar con Rusia”. Sin embargo, a medida que avanza el libro, los lectores ven que tanto Ucrania como nación como los ucranianos como pueblo han desarrollado formas ingeniosas de lidiar con Rusia, incluso a través de la música.</p>\n<p>\nCuando la guerra comenzó inicialmente en 2022, numerosos grupos musicales ucranianos como Go_A; PROBASS ∆ HARDI; Zhadan and the Dogs; Grandma’s Smuzi; y muchos otros desarrollaron un papel importante en la recaudación de fondos y la promoción cultural. Sin embargo, otras bandas no ucranianas como Metallica, Portishead, Imagine Dragons, Judas Priest y Pink Floyd donaron dinero, expresaron solidaridad y lanzaron canciones en apoyo a Ucrania. Mykhed escribe: “Esta guerra es sobre música rock.” La música posee un lenguaje propio, que Mykhed no desarrolla como una idea. Sin embargo, la transformación de las celebridades ucranianas en héroes militares y humanitarios es innegable.</p>\n<p>\nMykhed plantea algunas preguntas clave que son aplicables no solo a cómo la guerra en Ucrania ha transformado enormemente el lenguaje para los ucranianos, sino para la humanidad. “¿Qué le estamos haciendo a nuestro lenguaje? ¿Qué puede hacer nuestro lenguaje por nosotros?” pregunta Mykhed. Estas preguntas son profundas, dado que otra línea de propaganda que Rusia ha alimentado al mundo es que la guerra es, en parte, para proteger el idioma ruso. La invasión de Rusia hizo que el idioma ucraniano se volviera enormemente popular y exitoso, ya que muchos ucranianos de habla rusa cambiaron al idioma ucraniano durante los días, semanas y meses iniciales de la guerra. Mykhed, no obstante, explica que esta transformación ha sido aún más significativa, que “el lenguaje de la guerra es directo, como una orden que no puede tener una doble interpretación y no necesita aclaración”. El lenguaje de la guerra consiste en hablar “más claramente, más simplemente, en frases cortas, ahorrando el tiempo del otro y saturando la conversación con información”. Este nuevo lenguaje se refleja incluso en la poesía contemporánea de poetas ucranianos como Halyna Kruk<em>, </em>cuya edición bilingüe de <em>Perdido en la vida</em> (Lost Horse Press, 2024) consiste en poemas que reconciliados con el pasado y presente de Ucrania al renunciar a la metáfora y la símil y en su lugar abrazar el lenguaje de la guerra.</p>\n<p>\nLo que <em>El lenguaje de la guerra</em> reafirma para los lectores es la necesidad de la literatura durante tiempos de crisis. Mykhed afirma que la literatura “es una de las herramientas para asegurar que lo que hemos pasado, nuestra rabia y los horrores que la moderna Ucrania está experimentando, se convierta en una memoria colectiva”. Escribe: “La literatura se asegura de que nuestra percepción no se nuble por el número cada vez mayor de tragedias que continúan ocurriendo, o por cada nueva cámara de tortura o entierro masivo expuesto—en Bucha, Mariupol, Izyum, Dnipro, Brovary. Asegura que nuestra rabia no disminuya.” Lo que la literatura – la literatura ucraniana, específicamente, incluyendo el libro de Mykhed – también asegura durante estos tiempos inhumanos es que el mundo escuche las historias de aquellos oprimidos, y para los ucranianos, este es uno de los pocos momentos en la historia que ha ocurrido. Así, <em>El lenguaje de la guerra</em> es una de las contribuciones más importantes al canon de la literatura ucraniana que ha surgido del cada vez más creciente ámbito de la no ficción ucraniana, y en sus páginas Oleksandr Mykhed se establece como uno de los escritores más provocativos y filosóficos de su generación.</p>\n<p><em>El lenguaje de la guerra de Oleksandr Mykhed. Penguin Books 2024</em></p>\n<p><strong>Nicole Yurcaba</strong> es una ucraniana americana de origen Hutsul/Lemko. Poeta y ensayista, sus poemas y reseñas han aparecido en <em>Appalachian Heritage, Atlanta Review, Seneca Review, New Eastern Europe, </em>y en <em>Euromaidan Press</em> de Ucrania. Nicole posee un MFA en Escritura de la Universidad de Lindenwood, imparte talleres de poesía para la Universidad del Sur de Nueva Hampshire, y es profesora de Humanidades en el Blue Ridge Community and Technical College en los Estados Unidos. También se desempeña como reseñadora de libros invitada para <em>Sage Cigarettes, Tupelo Quarterly, Colorado Review, </em>y<em> Southern Review of Books</em>.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayvr227l5svarmvx6hgac2rpfa",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:49:05.698",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayvr227mudaqrnv2ihfj5qdcs2",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>La continua resistencia de Ucrania contra la agresión rusa también es clara en el campo de la literatura. Mientras que muchos escritores ahora sirven en el ejército, otros están haciendo una contribución a través de su continuo compromiso con la escritura. El nuevo libro de Oleksandr Mykhed ofrece una vívida visión de este desarrollo que está ayudando a documentar la lucha de la nación por la libertad.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"es",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:49:05.699",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Kako prenijeti rat: pregled djela Oleksandra Mykheda Jezik rata",
                key:"uid": string:"8c115322-5047-4d56-9753-b5d6398a86ac",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Rat u Ukrajini se nastavlja, a ukrajinski pisci nastavljaju ne samo da se etabliraju kao kritični kroničari jednog od najizazovnijih vremena u nacionalnoj i globalnoj povijesti. Ukrajinski pisci su se također suočili s izazovom služenja svojoj domovini na brojne načine – uključujući služenje u Ukrajinskim oružanim snagama. Dok mnoge knjige objavljene o ratu dokumentiraju svakodnevni život vojnika, volontera i izbjeglica te se fokusiraju na štetu, uništenje i previranje svakodnevnog života, vrlo malo – ako ih uopće ima – knjiga prije <em>Jezika rata</em> Oleksandra Mykheda uspjelo je dokumentirati psihološke i ideološke učinke rata na jezik na civilnoj i vojnoj razini.</p>\n<p>\nOno što Mykhedova knjiga isprva vrlo dobro radi – posebno za zapadne čitatelje koji možda nisu upoznati s višestoljetnom potlačenošću Ukrajinaca od strane Rusa – jest uspostavljanje onoga što je Ukrajina i tko su Ukrajinci. Mykhed napominje da su Ukrajinci “okvirani diskursom koji je nametnula Rusija i koji podržava Zapad, implicirajući da je Ukrajina anti-Rusija”. Nastavlja da “mi <em>nismo</em> anti-Rusija<em>.</em> Mi smo nešto sasvim drugo.” Mykhed se bori protiv ruske propagande tvrdeći da je Ukrajina “mlada neovisna, dinamična nacija, koja poznaje svoju povijest i ima svoju viziju budućnosti”. Ove izjave izražavaju snove i želje generacije Ukrajinaca odgajanih u potpuno neovisnoj Ukrajini, a dok Mykhed izjavljuje da želi “viknuti svijetu” da su Ukrajinci “veći od rata”, ukrajinska odlučnost i otpornost koja je definirala naciju i narod od veljače 2022. ponovno se potvrđuje.</p>\n<p>\nNaravno, središnje u raspravi o jeziku u <em>Jeziku rata</em> je globalna proliferacija ruske propagande, koja je, nažalost, utjecala na političare i pristaše ekstremne desnice u Sjedinjenim Državama i Europi. Mykhed učinkovito analizira ulogu propagande i njen utjecaj na svakodnevni jezik raspravom o tome kako ta propaganda utječe na neke od najranjivijih populacija rata – izbjeglice. Postavlja da ruska propaganda “pokušava ponovno nametnuti… narativ o nekim ne tako kosher ukrajinskim imigrantima”. Također podsjeća čitatelje da bi trebali “zapamtiti: nitko od nas nikada nije želio završiti gdje smo završili. Nakon što smo izgubili sve.” Ove ideje odjekuju onima koje dolaze kasnije, dok Mykhed postavlja da “ukrajinska povijest je povijest stalnog rušenja” i da “jedva da postoji bilo kakva kontinuitet” između “generacija” uključujući “generacije umjetnika” koji su “pogubljeni, strijeljani, represivani”.</p>\n<p> <br />\nMykhed uspijeva oponašati nedostatak kontinuiteta između generacija strukturirajući knjigu tako da se njegova vlastita razmišljanja i unosi izmjenjuju s refleksijama novinara koji su postali vojnici i isječcima dokumentacije ratnih zločina. Jedan od najzapaženijih i najbolnijih unosa u knjizi je onaj Yevhena Spirina. Spirinova naracija je dirljiva i osobna, izravna i ranjiva. Spirinova naracija fokusira se na ključnu temu koju su ruski mediji, i njihovi saveznici, neprekidno promicali dok su pokušavali osujetiti zapadnu – a posebno američku – podršku ratu: prijetnju nuklearnog rata. Spirin nudi provokativan uvid koji ispituje Putinove prijetnje u kontekstu sovjetske povijesti:</p>\n<p>                        <em>“Ljudi misle da Brežnjev ili Hruščov nisu mogli uništiti svijet <br />\n                        nuklearnim ratom jer su imali politbiro koji ih je spriječio. Staljin <br />\n                        nije započeo nuklearni rat jer jednostavno nije imao nuklearne <br />\n                        oružje.”</p>\n<p></em>Spirin potpuno prikazuje svoju vlastitu ranjivost dok priznaje da ga Putinov nedostatak suzdržanosti “plaši”, ne zato što se “boji umrijeti” već zato što bi Ukrajina, konkretno, mogla “napredovati u tehnologiji, u razvoju društva, književnosti, obrazovanja, kulture”, ali umjesto toga Ukrajina se mora “nositi s Rusijom”. Međutim, kako knjiga napreduje, čitatelji vide da su i Ukrajina kao nacija i Ukrajinci kao narod razvili genijalne načine suočavanja s Rusijom, uključujući i kroz glazbu.</p>\n<p>\nKada je rat prvotno započeo 2022. godine, brojne ukrajinske glazbene grupe poput Go_A; PROBASS ∆ HARDI; Zhadan i psi; Bake Smuzi; i mnoge druge razvile su važnu ulogu u prikupljanju sredstava i kulturnoj promociji. Međutim, druge neukrajinske grupe poput Metallice, Portisheada, Imagine Dragons, Judasa Priesta i Pink Floyda donirale su novac, izrazile solidarnost i objavile pjesme u podršku Ukrajini. Mykhed piše, “Ovaj rat je o rock glazbi.” Glazba posjeduje svoj vlastiti jezik, koji Mykhed ne razvija kao ideju. Međutim, transformacija ukrajinskih slavnih osoba u vojne i humanitarne junake tijekom rata je neosporna.</p>\n<p>\nMykhed postavlja nekoliko ključnih pitanja koja su primjenjiva ne samo na to kako je rat u Ukrajini drastično transformirao jezik za Ukrajince, već i za čovječanstvo. “Što radimo našem jeziku? Što naš jezik može učiniti nama?” pita Mykhed. Ova pitanja su duboka, s obzirom na to da je još jedna propagandna linija koju je Rusija plasirala svijetu da je rat, dijelom, da zaštiti ruski jezik. Ruska invazija zapravo je učinila ukrajinski jezik izuzetno popularnim i uspješnim, budući da su mnogi ruski govornici Ukrajinci prešli na ukrajinski jezik tijekom prvih dana, tjedana i mjeseci rata. Mykhed, ipak, objašnjava da je ova transformacija bila još značajnija, da je “jezik rata izravan, poput naredbe koja ne može imati dvostruko tumačenje i ne treba pojašnjenje”. Jezik rata sastoji se od govora “jasnije, jednostavnije, u skraćenim frazama, štedeći vrijeme jedni drugima i saturirajući razgovor informacijama”. Ovaj novi jezik čak se odražava u suvremenoj poeziji ukrajinskih pjesnika poput Halynе Kruk<em>, </em>čija dvostruka jezična edicija <em>Izgubljeni u životu</em> (Lost Horse Press, 2024) sastoji se od pjesama koje se pomire s prošlošću i sadašnjošću Ukrajine napuštajući metaforu i usporedbu i umjesto toga prihvaćajući jezik rata.</p>\n<p>\nOno što <em>Jezik rata</em> potvrđuje čitateljima jest nužnost književnosti u vremenima krize. Mykhed tvrdi da je književnost “jedan od alata za osiguranje da ono što smo prošli, naš bijes i užasi koje moderna Ukrajina doživljava, postanu kolektivno sjećanje”. Piše, “Književnost osigurava da naša percepcija ne postane zamagljena sve većim brojem tragedija koje se nastavljaju događati, ili svakom novom mučilištu ili masovnoj grobnici koja se otkriva – u Buči, Mariupolju, Izyumu, Dnipro, Brovariju. Osigurava da naš bijes ne splasne.” Ono što književnost – ukrajinska književnost, posebno, uključujući Mykhedovu knjigu – također osigurava tijekom ovih nehumanih vremena jest da svijet čuje priče onih koji su potlačeni, a za Ukrajince, ovo je jedan od rijetkih puta u povijesti koji se dogodilo. Tako je <em>Jezik rata</em> jedan od najvažnijih doprinosa ukrajinskoj književnoj kanonu koji je proizašao iz sve većeg područja ukrajinske nefikcije, a na svojim stranicama Oleksandr Mykhed uspostavlja se kao jedan od najprovokativnijih i filozofskih pisaca svoje generacije.</p>\n<p><em>Jezik rata Oleksandra Mykheda. Penguin Books 2024</em></p>\n<p><strong>Nicole Yurcaba</strong> je ukrajinska Amerikanka Hutsul/Lemko podrijetla. Pjesnikinja i esejistica, njezine pjesme i recenzije objavljene su u <em>Appalachian Heritage, Atlanta Review, Seneca Review, New Eastern Europe, </em>i ukrajinskom <em>Euromaidan Press</em>. Nicole ima MFA u pisanju s Lindenwood University, predaje radionice poezije na Southern New Hampshire University, i članica je fakulteta za humanističke znanosti na Blue Ridge Community and Technical College u Sjedinjenim Državama. Također služi kao gost recenzent knjiga za <em>Sage Cigarettes, Tupelo Quarterly, Colorado Review, </em>i<em> Southern Review of Books</em>.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayvr227l5svarmvx6hgac2rpfa",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:34:25.019",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayvr227mudaqrnv2ihfj5qdcs2",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Ukrajinska kontinuirana otpornost protiv ruske agresije također je jasna u području književnosti. Dok mnogi pisci sada služe u vojsci, drugi doprinose kroz svoje kontinuirano angažiranje u pisanju. Nova knjiga Oleksandra Mykheda nudi živopisan uvid u ovaj razvoj koji pomaže u dokumentiranju borbe nacije za slobodu.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"hr",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:34:25.02",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Cum să transmiți un război: o recenzie a lucrării lui Oleksandr Mykhed, Limbajul Războiului",
                key:"uid": string:"8f10c4ed-a131-4290-a7e5-7fb3e4ff7fd3",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Războiul din Ucraina continuă, iar scriitorii ucraineni continuă să se impună nu doar ca cronicari critici ai uneia dintre cele mai provocatoare perioade din istoria națională și globală. Scriitorii din Ucraina, de asemenea, au răspuns provocării de a-și servi patria în numeroase moduri – inclusiv prin servirea în Forțele Armate Ucrainene. Deși multe cărți publicate despre război documentează viețile de zi cu zi ale soldaților, voluntarilor și refugiaților și se concentrează pe daunele, distrugerea și tulburările vieții de zi cu zi, foarte puține – dacă nu cumva niciuna – cărți înainte de <em>Limba Războiului</em> de Oleksandr Mykhed au reușit să documenteze efectele psihologice și ideologice ale războiului asupra limbajului atât la nivel civil, cât și militar.</p>\n<p>\nCeea ce face inițial foarte bine cartea lui Mykhed – în special pentru cititorii occidentali care ar putea fi neobișnuiți cu opresiunea de secole a ucrainenilor de către ruși – este să stabilească ce este Ucraina și cine sunt ucrainenii. Mykhed observă că ucrainenii “au fost încadrați de un discurs impus de Rusia și susținut de Vest, sugerând că Ucraina este anti-Rusia”. El continuă că “Nu suntem <em>anti</em>-Rusia<em>. </em>Suntem cu totul altceva.” Mykhed combate propaganda rusă afirmând că Ucraina este o “națiune tânără, independentă, dinamică, care își cunoaște istoria și are propria viziune asupra viitorului”. Aceste declarații exprimă visele și dorințele unei generații de ucraineni crescuți într-o Ucraina complet independentă, iar pe măsură ce Mykhed declară că vrea să “strige lumii” că ucrainenii sunt “mai mari decât războiul”, determinarea și reziliența ucraineană care au definit o națiune și un popor din februarie 2022 sunt din nou reafirmate.</p>\n<p>\nDesigur, central în discuția despre limbaj în <em>Limba Războiului</em> este proliferarea globală a propagandei ruse, care a influențat, din păcate, politicieni și susținători de extremă dreaptă atât în Statele Unite, cât și în Europa. Mykhed descompune eficient rolul propagandei și influența acesteia asupra limbajului de zi cu zi discutând despre cum acea propagandă afectează unele dintre cele mai vulnerabile populații ale războiului – refugiații. El afirmă că propaganda rusă “încearcă să impună din nou… o narațiune despre unii imigranți ucraineni care nu sunt tocmai kosher”. De asemenea, le amintește cititorilor că ar trebui să “își amintească: niciunul dintre noi nu a vrut vreodată să ajungă unde am ajuns. După ce am pierdut totul.” Aceste idei răsună cu cele care vin mai târziu, pe măsură ce Mykhed afirmă că “istoria ucraineană este o istorie a demolării constante” și că “aproape nicio continuitate” nu există “între generații”, inclusiv “generații de artiști” care sunt “executați, împușcați, reprimați”. </p>\n<p> <br />\nMykhed reușește să imite lipsa de continuitate între generații prin structurarea cărții astfel încât reflecțiile și însemnările sale să curgă și să se îmbine cu reflecțiile jurnaliștilor deveniți soldați și fragmente de documentare a crimelor de război. Una dintre cele mai memorabile și dureroase însemnări ale cărții este cea a lui Yevhen Spirin. Narațiunea lui Spirin este poignantă și personală, directă și vulnerabilă. Narațiunea lui Spirin se concentrează pe un subiect cheie pe care media rusă, și aliații săi, l-au curtat continuu în încercarea de a împiedica sprijinul occidental – și în special al SUA – pentru război: amenințarea unui război nuclear. Spirin oferă o perspectivă provocatoare care examinează amenințările lui Putin în contextul istoriei sovietice:</p>\n<p>                        <em>“Oamenii cred că Brejnev sau Hrușciov nu au fost lăsați să distrugă lumea <br />\n                        cu un război nuclear pentru că aveau un politburo care îi oprea. Stalin <br />\n                        nu a început un război nuclear pentru că pur și simplu nu avea bombe nucleare. Și acest <br />\n                        nenorocit nu are un politburo care să-l restricționeze și are arme nucleare.”</p>\n<p></em>Spirin își arată pe deplin vulnerabilitatea recunoscând că lipsa de autocontrol a lui Putin “îi provoacă frică”, nu pentru că îi este “frică să moară”, ci pentru că Ucraina, în mod specific, ar fi putut “progres în tehnologie, în dezvoltarea societății, literaturii, educației, culturii”, dar în schimb Ucraina trebuie să “se confrunte cu Rusia”. Cu toate acestea, pe măsură ce cartea continuă, cititorii văd că atât Ucraina ca națiune, cât și ucrainenii ca popor au dezvoltat modalități ingenioase de a face față Rusiei, inclusiv prin muzică.</p>\n<p>\nCând războiul a început inițial în 2022, numeroase grupuri muzicale ucrainene precum Go_A; PROBASS ∆ HARDI; Zhadan și câinii; Smuzi a bunicii; și multe altele au dezvoltat un rol important în strângerea de fonduri și promovarea culturală. Cu toate acestea, alte trupe non-ucrainene precum Metallica, Portishead, Imagine Dragons, Judas Priest și Pink Floyd au donat bani, au exprimat solidaritate și au lansat melodii în sprijinul Ucrainei. Mykhed scrie: “Acest război este despre muzica rock.” Muzica are un limbaj al său, pe care Mykhed nu îl dezvoltă ca idee. Cu toate acestea, transformarea celebrităților ucrainene în eroi militari și umanitari este indiscutabilă.</p>\n<p>\nMykhed pune câteva întrebări cheie care sunt aplicabile nu doar modului în care războiul din Ucraina a transformat profund limbajul pentru ucraineni, ci și pentru umanitate. “Ce facem cu limbajul nostru? Ce poate face limbajul nostru cu noi?” întreabă Mykhed. Aceste întrebări sunt profunde, având în vedere că o altă linie de propagandă pe care Rusia a hrănit-o lumii este că războiul este, în parte, pentru a proteja limba rusă. Invazia Rusiei a făcut de fapt ca limba ucraineană să devină extrem de populară și de succes, deoarece mulți ucraineni vorbitori de rusă au trecut la limba ucraineană în primele zile, săptămâni și luni ale războiului. Mykhed, totuși, explică că această transformare a fost și mai semnificativă, că “limba războiului este directă, ca un ordin care nu poate avea o interpretare dublă și nu necesită clarificări”. Limba războiului constă în a vorbi “mai clar, mai simplu, în fraze tăiate, economisind timpul celorlalți și saturând conversația cu informații”. Această nouă limbă este reflectată chiar și în poezia contemporană a poeților ucraineni precum Halyna Kruk<em>, </em>al cărei ediție bilingvă a <em>Lost in Living </em>(Lost Horse Press, 2024) constă în poezii care se împacă cu trecutul și prezentul Ucrainei prin abandonarea metaforei și a comparației și îmbrățișând în schimb limbajul războiului.</p>\n<p>\nCeea ce <em>Limba Războiului</em> reafirmă pentru cititori este necesitatea literaturii în vremuri de criză. Mykhed afirmă că literatura “este unul dintre instrumentele pentru a ne asigura că ceea ce am trecut, furia noastră și ororile pe care Ucraina modernă le experimentează, devin o memorie colectivă”. El scrie: “Literatura se asigură că percepția noastră nu devine umbrită de numărul tot mai mare de tragedii care continuă să apară, sau de fiecare nouă cameră de tortură sau groapă comună expusă – în Bucha, Mariupol, Izyum, Dnipro, Brovary. Se asigură că furia noastră nu se stinge.” Ceea ce literatura – literatura ucraineană, în special, inclusiv cartea lui Mykhed – se asigură, de asemenea, în aceste vremuri inumane este că lumea aude poveștile celor oprimați, iar pentru ucraineni, aceasta este una dintre puținele dăți din istorie când s-a întâmplat. Astfel, <em>Limba Războiului</em> este una dintre cele mai importante contribuții la canonul literaturii ucrainene care a apărut din domeniul în continuă expansiune al non-ficțiunii ucrainene, iar în paginile sale Oleksandr Mykhed se stabilește ca unul dintre cei mai provocatori și filozofici scriitori ai generației sale.</p>\n<p><em>Limba Războiului de Oleksandr Mykhed. Penguin Books 2024</em></p>\n<p><strong>Nicole Yurcaba</strong> este o ucraineno-americană de origine Hutsul/Lemko. Poetă și eseistă, poeziile și recenziile ei au apărut în <em>Appalachian Heritage, Atlanta Review, Seneca Review, New Eastern Europe, </em>și în Ucraina <em>Euromaidan Press</em>. Nicole deține un MFA în Scriere de la Universitatea Lindenwood, predă ateliere de poezie pentru Universitatea Southern New Hampshire și este cadru didactic de științe umaniste la Colegiul Comunitar și Tehnic Blue Ridge din Statele Unite. De asemenea, servește ca recenzent de carte invitat pentru <em>Sage Cigarettes, Tupelo Quarterly, Colorado Review, </em>și<em> Southern Review of Books</em>.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayvr227l5svarmvx6hgac2rpfa",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:03:56.862",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayvr227mudaqrnv2ihfj5qdcs2",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Rezistența continuă a Ucrainei împotriva agresiunii ruse este de asemenea clară în domeniul literaturii. În timp ce mulți scriitori servesc acum în armată, alții contribuie prin angajamentul lor continuu față de scris. Noua carte a lui Oleksandr Mykhed oferă o perspectivă vie asupra acestei dezvoltări care ajută la documentarea luptei națiunii pentru libertate.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"ro",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:05:33.371",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Comment transmettre une guerre : une critique de The Language of War d'Oleksandr Mykhed",
                key:"uid": string:"a924dd15-d244-4d7f-9e6d-8f6833e416d5",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>La guerre en Ukraine se poursuit et les écrivains ukrainiens continuent non seulement de s'établir en tant que chroniqueurs critiques d'une des périodes les plus difficiles de l'histoire nationale et mondiale. Les écrivains ukrainiens ont également relevé le défi de servir leur patrie de multiples façons – y compris en servant dans les forces armées ukrainiennes. Alors que de nombreux livres publiés sur la guerre documentent la vie quotidienne des soldats, des bénévoles et des réfugiés et se concentrent sur les dommages, la destruction et les bouleversements de la vie quotidienne, très peu – voire aucun – livre avant <em>The Language of War</em> d'Oleksandr Mykhed a réussi à documenter les effets psychologiques et idéologiques de la guerre sur la langue tant au niveau civil que militaire.</p>\n<p>\nCe que fait très bien le livre de Mykhed – en particulier pour les lecteurs occidentaux qui peuvent être peu familiers avec l'oppression séculaire des Ukrainiens par les Russes – est d'établir ce qu'est l'Ukraine et qui sont les Ukrainiens. Mykhed note que les Ukrainiens « ont été encadrés par un discours imposé par la Russie et soutenu par l'Occident, impliquant que l'Ukraine est anti-Russie ». Il continue en disant que « Nous ne sommes <em>pas</em> anti-Russie<em>.</em> Nous sommes quelque chose de complètement différent. » Mykhed combat la propagande russe en affirmant que l'Ukraine est une « jeune nation indépendante et dynamique, qui connaît son histoire et a sa propre vision de l'avenir ». Ces déclarations expriment les rêves et les désirs d'une génération d'Ukrainiens élevés dans une Ukraine entièrement indépendante, et alors que Mykhed déclare qu'il veut « crier au monde » que les Ukrainiens sont « plus grands que la guerre », la détermination et la résilience ukrainiennes qui ont défini une nation et un peuple depuis février 2022 sont à nouveau réaffirmées.</p>\n<p>\nBien sûr, au cœur de la discussion sur la langue dans <em>The Language of War</em> se trouve la prolifération mondiale de la propagande russe, qui a, hélas, influencé des politiciens et des partisans d'extrême droite tant aux États-Unis qu'en Europe. Mykhed dissèque efficacement le rôle de la propagande et son influence sur le langage quotidien en discutant de la manière dont cette propagande affecte certaines des populations les plus vulnérables de la guerre – les réfugiés. Il pose que la propagande russe « essaie de nouveau d'imposer… un récit sur certains immigrants ukrainiens pas très casher ». Il rappelle également aux lecteurs qu'ils doivent « se souvenir : aucun d'entre nous n'a jamais voulu se retrouver là où nous sommes. Après avoir tout perdu. » Ces idées résonnent avec celles qui viennent plus tard, alors que Mykhed pose que « l'histoire ukrainienne est une histoire de démolition constante » et que « à peine aucune continuité » n'existe « entre les générations », y compris « les générations d'artistes » qui sont « exécutés, abattus, réprimés ». </p>\n<p> <br />\nMykhed parvient à imiter le manque de continuité entre les générations en structurant le livre de manière à ce que ses propres réflexions et entrées montent et descendent avec les réflexions de journalistes devenus soldats et des extraits de documentation sur les crimes de guerre. L'une des entrées les plus mémorables et douloureuses du livre est celle de Yevhen Spirin. Le récit de Spirin est poignant et personnel, direct et vulnérable. Le récit de Spirin se concentre sur un sujet clé que les médias russes, et leurs alliés, ont continuellement courtisé alors qu'ils tentent de contrecarrer le soutien occidental – et particulièrement américain – à la guerre : la menace de la guerre nucléaire. Spirin offre un aperçu provocateur qui examine les menaces de Poutine dans le contexte de l'histoire soviétique :</p>\n<p>                        <em>« Les gens pensent que Brejnev ou Khrouchtchev n'étaient pas autorisés à détruire le monde <br />\n                        avec une guerre nucléaire parce qu'ils avaient un politburo qui les en empêchait. Staline <br />\n                        n'a pas déclenché de guerre nucléaire parce qu'il n'avait tout simplement pas de bombes nucléaires. Et ce <br />\n                        fils de pute n'a pas de politburo pour le restrindre et il a des <br />\n                        armes nucléaires. »</p>\n<p></em>Spirin affiche pleinement sa propre vulnérabilité en admettant que le manque de retenue de Poutine « l'effraie », non pas parce qu'il a « peur de mourir » mais parce que l'Ukraine, spécifiquement, aurait pu « progresser en technologie, dans le développement de la société, de la littérature, de l'éducation, de la culture », mais au lieu de cela, l'Ukraine doit « faire face à la Russie ». Cependant, au fur et à mesure que le livre progresse, les lecteurs voient que l'Ukraine en tant que nation et les Ukrainiens en tant que peuple ont développé des moyens ingénieux de faire face à la Russie, y compris à travers la musique.</p>\n<p>\nLorsque la guerre a commencé en 2022, de nombreux groupes de musique ukrainiens comme Go_A ; PROBASS ∆ HARDI ; Zhadan and the Dogs ; Grandma’s Smuzi ; et bien d'autres ont joué un rôle important dans la collecte de fonds et la promotion culturelle. Cependant, d'autres groupes non ukrainiens comme Metallica, Portishead, Imagine Dragons, Judas Priest et Pink Floyd ont fait des dons, exprimé leur solidarité et sorti des chansons en soutien à l'Ukraine. Mykhed écrit : « Cette guerre concerne la musique rock. » La musique possède un langage qui lui est propre, que Mykhed ne développe pas en tant qu'idée. Cependant, la transformation des célébrités ukrainiennes en héros militaires et humanitaires est indéniable.</p>\n<p>\nMykhed pose quelques questions clés qui sont applicables non seulement à la manière dont la guerre en Ukraine a considérablement transformé la langue pour les Ukrainiens, mais pour l'humanité. « Que faisons-nous à notre langue ? Que peut faire notre langue pour nous ? » demande Mykhed. Ces questions sont profondes, étant donné qu'une autre ligne de propagande que la Russie a alimentée dans le monde est que la guerre est, en partie, pour protéger la langue russe. L'invasion de la Russie a en réalité rendu la langue ukrainienne extrêmement populaire et réussie, puisque de nombreux Ukrainiens russophones sont passés à la langue ukrainienne pendant les premiers jours, semaines et mois de la guerre. Mykhed, néanmoins, explique que cette transformation a été encore plus significative, que « la langue de la guerre est directe, comme un ordre qui ne peut avoir une double interprétation et n'a pas besoin de clarification ». La langue de la guerre consiste à parler « plus clairement, plus simplement, en phrases hachées, économisant le temps de chacun et saturant la conversation d'informations ». Ce nouveau langage se reflète même dans la poésie contemporaine de poètes ukrainiens comme Halyna Kruk<em>, </em>dont l'édition bilingue de <em>Lost in Living </em>(Lost Horse Press, 2024) se compose de poèmes qui se réconcilient avec le passé et le présent de l'Ukraine en renonçant à la métaphore et à la comparaison et en embrassant plutôt le langage de la guerre.</p>\n<p>\nCe que <em>The Language of War</em> réaffirme pour les lecteurs, c'est la nécessité de la littérature en temps de crise. Mykhed affirme que la littérature « est l'un des outils pour s'assurer que ce que nous avons traversé, notre colère, et les horreurs que l'Ukraine moderne subit, deviennent une mémoire collective ». Il écrit : « La littérature veille à ce que notre perception ne soit pas obscurcie par le nombre croissant de tragédies qui continuent de se produire, ou par chaque nouvelle chambre de torture ou fosse commune exposée – à Boutcha, Marioupol, Izyoum, Dnipro, Brovary. Elle veille à ce que notre colère ne s'apaise pas. » Ce que la littérature – la littérature ukrainienne, spécifiquement, y compris le livre de Mykhed – assure également en ces temps inhumains, c'est que le monde entend les histoires de ceux qui sont opprimés, et pour les Ukrainiens, c'est l'une des rares fois dans l'histoire que cela s'est produit. Ainsi, <em>The Language of War</em> est l'une des contributions les plus importantes au canon de la littérature ukrainienne à émerger du domaine toujours croissant de la non-fiction ukrainienne, et dans ses pages, Oleksandr Mykhed s'établit comme l'un des écrivains les plus provocateurs et philosophiques de sa génération.</p>\n<p><em>The Language of War par Oleksandr Mykhed. Penguin Books 2024</em></p>\n<p><strong>Nicole Yurcaba</strong> est une Ukrainienne américaine d'origine Hutsul/Lemko. Poète et essayiste, ses poèmes et critiques ont été publiés dans <em>Appalachian Heritage, Atlanta Review, Seneca Review, New Eastern Europe, </em>et le <em>Euromaidan Press</em> d'Ukraine. Nicole détient un MFA en écriture de l'Université de Lindenwood, enseigne des ateliers de poésie à l'Université du Sud du New Hampshire, et est membre du corps professoral des sciences humaines au Blue Ridge Community and Technical College aux États-Unis. Elle sert également de critique de livres invitée pour <em>Sage Cigarettes, Tupelo Quarterly, Colorado Review, </em>et<em> Southern Review of Books</em>.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayvr227l5svarmvx6hgac2rpfa",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:53:39.314",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayvr227mudaqrnv2ihfj5qdcs2",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>La résistance continue de l'Ukraine contre l'agression russe est également claire dans le domaine de la littérature. Alors que de nombreux écrivains servent maintenant dans l'armée, d'autres contribuent par leur engagement continu dans l'écriture. Le nouveau livre d'Oleksandr Mykhed offre un aperçu vivant de ce développement qui aide à documenter la lutte de la nation pour la liberté.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"fr",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:53:39.316",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Како пренети рат: преглед књиге Олексанра Михеда Језик рата",
                key:"uid": string:"aaaa3bb1-65d4-4221-8bc2-fb0bb92ba2bf",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": null:null,
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayvr227l5svarmvx6hgac2rpfa",
                key:"createdAt": string:"2025-02-17T07:24:46.118",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayvr227mudaqrnv2ihfj5qdcs2",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": null:null,
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"sr",
                key:"updatedAt": null:null,
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Kuinka välittää sota: katsaus Oleksandr Mykhedin teokseen Sodan kieli",
                key:"uid": string:"adda472b-629f-4ff9-86ac-3003cb8fcf9c",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Sota Ukrainassa jatkuu ja ukrainalaiset kirjailijat eivät ainoastaan vakiinnuta asemaansa kriittisinä aikakirjoittajina yhdellä kansallisen ja globaalin historian haastavimmista ajoista. Ukrainalaiset kirjailijat ovat myös vastanneet haasteeseen palvella kotimaataan monin eri tavoin – mukaan lukien palvelu Ukrainan asevoimissa. Vaikka monet sodasta julkaistut kirjat dokumentoivat sotilaiden, vapaaehtoisten ja pakolaisten päivittäistä elämää ja keskittyvät vahinkoon, tuhoon ja arjen mullistuksiin, hyvin harvat – jos mitkään – kirjat ennen Oleksandr Mykhedin <em>Sodan kieli</em> -teosta ovat onnistuneet dokumentoimaan sodan psykologisia ja ideologisia vaikutuksia kieleen sekä siviili- että sotilaspuolella.</p>\n<p>\nMitä Mykhedin kirja aluksi tekee erittäin hyvin – erityisesti lännen lukijoille, jotka saattavat olla tuntemattomia ukrainalaisten vuosisatoja kestäneelle venäläiselle sorrolle – on määrittää, mitä Ukraina on ja keitä ukrainalaiset ovat. Mykhed huomauttaa, että ukrainalaisia “on kehystetty Venäjän asettaman ja lännen tukeman diskurssin kautta, joka vihjaa, että Ukraina on anti-Venäjä”. Hän jatkaa, että “me emme ole <em>anti-Venäjä<em>. </em>Olemme jotain täysin erilaista.” Mykhed taistelee venäläistä propagandaa vastaan väittämällä, että Ukraina on “nuori itsenäinen, dynaaminen kansa, joka tuntee historiansa ja jolla on oma visio tulevaisuudesta”. Nämä lausunnot ilmentävät sukupolven ukrainalaisten unelmia ja toiveita, jotka on kasvatettu täysin itsenäisessä Ukrainassa, ja kun Mykhed julistaa haluavansa “huutaa maailmalle”, että ukrainalaiset ovat “suurempia kuin sota”, ukrainalainen päättäväisyys ja kestävyys, joka on määrittänyt kansan ja kansakunnan helmikuusta 2022 lähtien, vahvistuu jälleen.</p>\n<p>\nTietysti keskeistä keskustelussa kielestä <em>Sodan kieli</em> -teoksessa on venäläisen propagandan globaali leviäminen, joka on valitettavasti vaikuttanut äärioikeistolaisiin poliitikkoihin ja kannattajiin sekä Yhdysvalloissa että Euroopassa. Mykhed analysoi tehokkaasti propagandan roolia ja sen vaikutusta jokapäiväiseen kieleen keskustelemalla siitä, miten tämä propaganda vaikuttaa sodan haavoittuvimpiin väestöryhmiin – pakolaisiin. Hän esittää, että venäläinen propaganda “yrittää jälleen kerran asettaa… kertomuksen joistakin ei niin kosher ukrainalaisista maahanmuuttajista”. Hän myös muistuttaa lukijoita, että heidän tulisi “muistaa: kukaan meistä ei koskaan halunnut päätyä sinne, missä olemme. Kun olemme menettäneet kaiken.” Nämä ajatukset kaikuvat myöhemmin, kun Mykhed esittää, että “ukrainalainen historia on jatkuvan tuhon historia” ja että “harvoin on olemassa jatkuvuutta” “sukupolvien” välillä, mukaan lukien “taiteilijasukupolvet”, jotka on “suoritetut, ammuttu, sortuneet”. </p>\n<p> <br />\nMykhed onnistuu jäljittelemään sukupolvien välistä jatkuvuuden puutetta rakentamalla kirjan niin, että hänen omat pohdintonsa ja merkintänsä vaihtelevat journalistien-sotilaiden pohdintojen ja sotarikosdokumentaation katkelmien kanssa. Yksi kirjan mieleenpainuvimmista ja tuskallisimmista merkinnöistä on Yevhen Spirinin kertomus. Spirinin kertomus on koskettava ja henkilökohtainen, suora ja haavoittuva. Spirinin kertomus keskittyy keskeiseen aiheeseen, jota venäläinen media ja sen liittolaiset ovat jatkuvasti tavoitelleet yrittäessään estää lännen – ja erityisesti Yhdysvaltojen – tuen sodalle: ydin sodan uhka. Spirin tarjoaa ajatuksia herättävän näkemyksen, joka tarkastelee Putinin uhkia neuvostohistorian kontekstissa:</p>\n<p>                        <em>“Ihmiset ajattelevat, että Brežnev tai Hruštšov eivät saaneet tuhota maailmaa <br />\n                        ydin sodalla, koska heillä oli poliittinen byro, joka esti heitä. Stalin <br />\n                        ei aloittanut ydin sotaa, koska hänellä ei yksinkertaisesti ollut ydinaseita. Ja tämä <br />\n                        ämmä ei ole poliittista byroa, joka rajoittaisi häntä, ja hänellä on ydin <br />\n                        aseita.”</p>\n<p></em>Spirin näyttää täysin oman haavoittuvuutensa myöntäessään, että Putinin pidättyvyys “pelottaa” häntä, ei siksi, että hän on “pelkää kuolla”, vaan koska Ukraina, erityisesti, olisi voinut “edistyä teknologiassa, yhteiskunnan, kirjallisuuden, koulutuksen, kulttuurin kehittämisessä”, mutta sen sijaan Ukrainan on “käsiteltävä Venäjää”. Kuitenkin, kun kirja etenee, lukijat näkevät, että sekä Ukraina kansakuntana että ukrainalaiset kansana ovat kehittäneet kekseliäitä tapoja käsitellä Venäjää, myös musiikin kautta.</p>\n<p>\nKun sota aluksi alkoi vuonna 2022, lukuisat ukrainalaiset musiikkiryhmät kuten Go_A; PROBASS ∆ HARDI; Zhadan ja koirat; Isoäidin Smuzi; ja monet muut kehittivät tärkeän roolin varainkeruussa ja kulttuurin edistämisessä. Kuitenkin muut ei-ukrainalaiset bändit kuten Metallica, Portishead, Imagine Dragons, Judas Priest ja Pink Floyd lahjoittivat rahaa, ilmensivät solidaarisuutta ja julkaisi kappaleita Ukrainan tueksi. Mykhed kirjoittaa: “Tämä sota on rockmusiikista.” Musiikilla on oma kielensä, jota Mykhed ei kehitä ideana. Kuitenkin sodan muutos ukrainalaisista julkkiksista sotilaallisiksi ja humanitaarisiksi sankareiksi on kiistaton.</p>\n<p>\nMykhed esittää muutamia keskeisiä kysymyksiä, jotka ovat sovellettavissa ei vain siihen, miten sota Ukrainassa on valtavasti muuttanut kieltä ukrainalaisille, vaan myös ihmiskunnalle. “Mitä teemme kielellemme? Mitä kieli voi tehdä meille?” kysyy Mykhed. Nämä kysymykset ovat syvällisiä, kun otetaan huomioon, että toinen propagandalinja, jonka Venäjä on syöttänyt maailmalle, on se, että sota on osittain suojellakseen venäjän kieltä. Venäjän hyökkäys teki itse asiassa ukrainalaisesta kielestä valtavan suositun ja menestyvän, sillä monet venäjää puhuvat ukrainalaiset siirtyivät ukrainankieleen sodan alkuvaiheissa. Mykhed kuitenkin selittää, että tämä muutos on ollut vielä merkittävämpi, että “sodan kieli on suora, kuin käsky, jolla ei voi olla kahta tulkintaa eikä se tarvitse selvennystä”. Sodan kieli koostuu puhumisesta “selkeämmin, yksinkertaisemmin, pilkottuina lauseina, säästäen toistemme aikaa ja kyllästäen keskustelua tiedolla”. Tämä uusi kieli heijastuu jopa nykyaikaisessa runoudessa ukrainalaisilta runoilijoilta kuten Halyna Kruk<em>, </em>jonka kaksikielinen painos <em>Lost in Living </em>(Lost Horse Press, 2024) koostuu runoista, jotka sovittavat Ukrainan menneisyyden ja nykyisyyden luopumalla metaforasta ja vertauskuvasta ja omaksumalla sodan kielen.</p>\n<p>\nMitä <em>Sodan kieli</em> vahvistaa lukijoille, on kirjallisuuden tarpeellisuus kriisiaikoina. Mykhed väittää, että kirjallisuus “on yksi työkaluista, joilla varmistetaan, että se, mitä olemme kokeneet, meidän raivomme ja modernin Ukrainan kokemukset kauheudet, muuttuvat kollektiiviseksi muistoksi”. Hän kirjoittaa: “Kirjallisuus varmistaa, että meidän havaintomme eivät sumene yhä kasvavan tragedioiden määrän vuoksi, jotka jatkuvat tapahtumassa, tai jokaisen uuden kidutuskammion tai massahaudan vuoksi, joka paljastuu – Buchassa, Mariupolissa, Izyumissa, Dniprossa, Brovaryssä. Se varmistaa, että meidän raivomme ei laannu.” Mitä kirjallisuus – erityisesti ukrainalainen kirjallisuus, mukaan lukien Mykhedin kirja – myös varmistaa näinä epäinhimillisinä aikoina, on se, että maailma kuulee sorrettujen tarinat, ja ukrainalaisille tämä on yksi harvoista ajoista historiassa, jolloin näin on tapahtunut. Näin ollen <em>Sodan kieli</em> on yksi tärkeimmistä kontribuutioista ukrainalaisen kirjallisuuden kanonissa, joka on noussut yhä kasvavasta ukrainalaisesta tietokirjallisuuden kentästä, ja sen sivuilla Oleksandr Mykhed vakiinnuttaa itsensä yhdeksi sukupolvensa ajatuksia herättävimmistä ja filosofisimmista kirjailijoista.</p>\n<p><em>Sodan kieli, Oleksandr Mykhed. Penguin Books 2024</em></p>\n<p><strong>Nicole Yurcaba</strong> on ukrainalais-amerikkalainen Hutsul/Lemko-alkuperältään. Runoilija ja esseisti, hänen runonsa ja arvostelunsa ovat ilmestyneet <em>Appalachian Heritage, Atlanta Review, Seneca Review, New Eastern Europe, </em>ja Ukrainan <em>Euromaidan Press</em>:ssa. Nicole omistaa MFA:n kirjoittamisesta Lindenwood-yliopistosta, opettaa runotyöpajoja Southern New Hampshire Universityssä ja on humanististen tieteiden opettaja Blue Ridge Community and Technical College:ssa Yhdysvalloissa. Hän toimii myös vieraana kirja-arvostelijana <em>Sage Cigarettes, Tupelo Quarterly, Colorado Review, </em>ja<em> Southern Review of Books</em>:ssa.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayvr227l5svarmvx6hgac2rpfa",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:00:14.199",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayvr227mudaqrnv2ihfj5qdcs2",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Ukrainan jatkuva vastarinta Venäjän aggressiota vastaan on myös selkeä kirjallisuuden alalla. Vaikka monet kirjailijat palvelevat nyt armeijassa, toiset tekevät osuutensa jatkamalla kirjoittamista. Oleksandr Mykhedin uusi kirja tarjoaa elävän näkemyksen tästä kehityksestä, joka auttaa dokumentoimaan kansan taistelua vapauden puolesta.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"fi",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:01:01.996",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"How to convey a war: a review of Oleksandr Mykhed’s The Language of War",
                key:"uid": string:"b96b1857-b443-4268-8195-b0b3fe6df378",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>The war in Ukraine continues and Ukrainian writers continue to not only establish themselves as critical chroniclers of one of the most challenging times in both national and global history. Ukraine’s writers, too, have risen to the challenge of serving their homeland in a myriad of ways – including serving in the Ukrainian Armed Forces. While many books published about the war document the daily lives of soldiers, volunteers and refugees and focus on the damage, destruction and upheaval of everyday life, very few – if any – books before Oleksandr Mykhed’s <em>The Language of War</em> have managed to document the war’s psychological and ideological effects on language at both the civilian and military level.</p>\n<p>\nWhat Mykhed’s book initially does very well – especially for western readers who may be unfamiliar with the centuries-long oppression of Ukrainians by Russians – is establish what Ukraine is and who Ukrainians are. Mykhed notes that Ukrainians “have been framed by a discourse imposed by Russia and supported by the West, implying that Ukraine is anti-Russia”. He continues that “We are <em>not </em>anti-Russia<em>. </em>We are something entirely different.” Mykhed combats Russian propaganda by asserting that Ukraine is a “young independent, dynamic nation, who knows its history and has its own vision of the future”. These statements express the dreams and desires of a generation of Ukrainians raised in an entirely independent Ukraine, and as Mykhed declares that he wants to “shout to the world” that Ukrainians are “greater than the war”, the Ukrainian determination and resilience that has defined a nation and a people since February 2022 is once again reaffirmed.</p>\n<p>\nOf course, central to the discussion of language in <em>The Language of War</em> is the global proliferation of Russian propaganda, which has, sadly, influenced far-right politicians and supporters in both the United States and Europe. Mykhed effectively dissects the role of propaganda and its influence on everyday language by discussing how that propaganda effects some of the war’s most vulnerable populations – refugees. He poses that Russian propaganda “tries to once again impose… a narrative about some not so kosher Ukrainian immigrants”. He also reminds readers that they should “remember: none of us ever wanted to end up where we did. After having lost everything.” These ideas echo ones which come later, as Mykhed poses that “Ukrainian history is a history of constant demolition” and that “barely any continuity” exists “between generations” including “generations of artists” who are “executed, shot, repressed”.</p>\n<p> <br />\nMykhed manages to mimic the lack of continuity between generations by structuring the book so that his own reflections and entries ebb and flow with the reflections of journalists-turned-soldiers and snippets of war crime documentation. One of the book’s most memorable, and painful, entries, is that of Yevhen Spirin. Spirin’s narrative is poignant and personal, direct and vulnerable. Spirin’s narrative focuses on a key topic that Russian media, and its allies, have courted continually as they attempt to thwart western – and particularly US – support for the war: the threat of nuclear war. Spirin offers a thought-provoking insight that examines Putin’s threats in the context of Soviet history:</p>\n<p>                        <em>“People think that Brezhnev or Khrushchev were not allowed to destroy the world <br />\n                        with a nuclear war because they had a politburo that stopped them. Stalin <br />\n                        did not start a nuclear war because he simply did not have nukes. And this <br />\n                        motherfucker does not have a politburo to restrain him and he does have nuclear <br />\n                        weapons.”</p>\n<p></em>Spirin fully displays his own vulnerability as he admits that Putin’s lack of restraint “scares” him, not because he is “afraid to die” but because Ukraine, specifically, could have “progressed in technology, in the development of society, literature, education, culture”, but instead Ukraine must “deal with Russia”. However, as the book continues, readers see that both Ukraine as a nation and Ukrainians as a people have developed ingenious ways of dealing with Russia, including through music.</p>\n<p>\nWhen the war initially began in 2022, numerous Ukrainian music groups like Go_A; PROBASS ∆ HARDI; Zhadan and the Dogs; Grandma’s Smuzi; and many others developed an important role in fundraising and cultural promotion. However, other non-Ukrainian bands like Metallica, Portishead, Imagine Dragons, Judas Priest and Pink Floyd donated money, expressed solidarity, and released songs in support of Ukraine. Mykhed writes, “This war is about rock music.” The music possesses a language of its own, which Mykhed does not develop as an idea. However, the war’s transformation of the Ukrainian celebrities into military and humanitarian heroes is undeniable.</p>\n<p>\nMykhed poses a few key questions that are applicable not only to how the war in Ukraine has vastly transformed language for Ukrainians, but for humanity. “What are we doing to our language? What can our language do to us?” asks Mykhed. These questions are profound, given that another propaganda line Russia has fed to the globe is that the war is, in part, to protect the Russian language. Russia’s invasion actually made the Ukrainian language hugely popular and successful, since many Russian-speaking Ukrainians changed to the Ukrainian language during war’s initial days, weeks and months. Mykhed, nonetheless, explains that this transformation has been even more significant, that the “language of war is direct, like an order that cannot have a double interpretation and needs no clarification”. The language of war consists of speaking “more clearly, more simply, in chopped phrases, saving each other’s time and saturating conversation with information”. This new language is even reflected in the contemporary poetry of Ukrainian poets like Halyna Kruk<em>, </em>whose dual-language edition of <em>Lost in Living </em>(Lost Horse Press, 2024) consists of poems that reconcile with Ukraine’s past and present by foregoing metaphor and simile and instead embracing the language of the war.</p>\n<p>\nWhat <em>The Language of War</em> reaffirms for readers is the necessity of literature during times of crisis. Mykhed asserts that literature “is one of the tools to ensure that what we’ve been through, our rage, and the horrors that modern Ukraine is experiencing, becomes a collective memory”. He writes, “Literature makes sure that our perception does not become clouded by the ever-growing number of tragedies that continue to occur, or by each new torture chamber or mass burial exposed—in Bucha, Mariupol, Izyum, Dnipro, Brovary. It ensures that our rage does not subside.” What literature – Ukrainian literature, specifically, including Mykhed’s book – also ensures during these inhumane times is that the world hears the stories of those oppressed, and for Ukrainians, this is one of the few times in history that has occurred. Thus, <em>The Language of War</em> is one of the most important contributions to the Ukrainian literature canon to emerge from the ever-increasing realm of Ukrainian non-fiction, and in its pages Oleksandr Mykhed establishes himself as one of his generation’s most thought-provoking and philosophical writers.</p>\n<p><em>The Language of War by Oleksandr Mykhed. Penguin Books 2024</em></p>\n<p><strong>Nicole Yurcaba</strong> is a Ukrainian American of Hutsul/Lemko origin. A poet and essayist, her poems and reviews have appeared in <em>Appalachian Heritage, Atlanta Review, Seneca Review, New Eastern Europe, </em>and Ukraine’s <em>Euromaidan Press</em>. Nicole holds an MFA in Writing from Lindenwood University, teaches poetry workshops for Southern New Hampshire University, and is Humanities faculty at Blue Ridge Community and Technical College in the United States. She also serves as a guest book reviewer for <em>Sage Cigarettes, Tupelo Quarterly, Colorado Review, </em>and<em> Southern Review of Books</em>.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayvr227l5svarmvx6hgac2rpfa",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:15:21.55",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayvr227mudaqrnv2ihfj5qdcs2",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Ukraine’s continued resistance against Russian aggression is also clear in the field of literature. While many writers now serve in the military, others are making a contribution through their continued engagement with writing. Oleksandr Mykhed’s new book offers a vivid insight into this development that is helping to document the nation’s struggle for freedom.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"en",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:15:52.103",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Jak sdělit válku: recenze na Knihu Oleksandra Mykheda Jazyk války",
                key:"uid": string:"bd70e20b-76ad-4bd4-9a29-76e190708429",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Válka na Ukrajině pokračuje a ukrajinští spisovatelé se nadále etablují jako kritičtí kronikáři jednoho z nejnáročnějších období v národní i globální historii. Ukrajinští spisovatelé se také postavili výzvě sloužit své vlasti mnoha způsoby – včetně služby v ukrajinských ozbrojených silách. Zatímco mnoho knih publikovaných o válce dokumentuje každodenní život vojáků, dobrovolníků a uprchlíků a zaměřuje se na škody, zničení a otřesy každodenního života, velmi málo – pokud vůbec nějaké – knih před <em>Jazykem války</em> Oleksandra Mykheda se podařilo zdokumentovat psychologické a ideologické účinky války na jazyk na civilní i vojenské úrovni.</p>\n<p>\nCo Mykhedova kniha zpočátku dělá velmi dobře – zejména pro západní čtenáře, kteří mohou být neznalí staleté útlaku Ukrajinců ze strany Rusů – je stanovení toho, co Ukrajina je a kdo Ukrajinci jsou. Mykhed poznamenává, že Ukrajinci „byli rámováni diskurzem, který uvalila Rusko a který podporoval Západ, což naznačuje, že Ukrajina je proti-Rusko“. Pokračuje, že „nejsme <em>proti</em>-Rusko<em>. </em>Jsme něco zcela jiného.“ Mykhed bojuje proti ruské propagandě tím, že tvrdí, že Ukrajina je „mladý nezávislý, dynamický národ, který zná svou historii a má svou vlastní vizi budoucnosti“. Tato prohlášení vyjadřují sny a touhy generace Ukrajinců vychovaných v zcela nezávislé Ukrajině, a když Mykhed prohlašuje, že chce „křičet na svět“, že Ukrajinci jsou „větší než válka“, ukrajinská odhodlanost a odolnost, která definuje národ a lid od února 2022, je znovu potvrzena.</p>\n<p>\nSamozřejmě, že centrálním tématem diskuse o jazyce v <em>Jazyku války</em> je globální proliferace ruské propagandy, která, bohužel, ovlivnila krajně pravicové politiky a podporovatele jak ve Spojených státech, tak v Evropě. Mykhed efektivně analyzuje roli propagandy a její vliv na každodenní jazyk tím, že diskutuje o tom, jak tato propaganda ovlivňuje některé z nejzranitelnějších populací války – uprchlíky. Uvádí, že ruská propaganda „se pokouší znovu uvalit… narativ o některých ne tak kosher ukrajinských imigrantech“. Také připomíná čtenářům, že by si měli „pamatovat: nikdo z nás nikdy nechtěl skončit tam, kde jsme skončili. Poté, co jsme ztratili všechno.“ Tyto myšlenky se odrážejí v těch, které přicházejí později, když Mykhed uvádí, že „ukrajinská historie je historií neustálého demolování“ a že „skoro žádná kontinuita“ neexistuje „mezi generacemi“, včetně „generací umělců“, kteří jsou „popraveni, zastřeleni, represováni“.</p>\n<p> <br />\nMykhed se podaří napodobit nedostatek kontinuity mezi generacemi tím, že strukturuje knihu tak, aby jeho vlastní úvahy a zápisy plynuly a vlnily se s úvahami novinářů, kteří se stali vojáky, a úryvky dokumentace válečných zločinů. Jedním z nejpamátnějších a nejbolestivějších zápisů v knize je ten od Jevhena Spirina. Spirinův narativ je dojímavý a osobní, přímý a zranitelný. Spirinův narativ se zaměřuje na klíčové téma, které ruská média a jejich spojenci neustále propagují, když se snaží zmařit západní – a zejména americkou – podporu válce: hrozbu jaderné války. Spirin nabízí podnětný pohled, který zkoumá Putinovy hrozby v kontextu sovětské historie:</p>\n<p>                        <em>„Lidé si myslí, že Brežněv nebo Chruščov neměli povoleno zničit svět <br />\n                        jadernou válkou, protože měli politbyro, které je zastavilo. Stalin <br />\n                        nezačal jadernou válku, protože jednoduše neměl jaderné zbraně. A tento <br />\n                        hajzl nemá politbyro, které by ho omezovalo, a má jaderné <br />\n                        zbraně.”</p>\n<p></em>Spirin plně ukazuje svou vlastní zranitelnost, když přiznává, že Putinova absence zdrženlivosti ho „děsí“, ne proto, že se „bojí zemřít“, ale protože Ukrajina, konkrétně, mohla „pokročit v technologii, ve vývoji společnosti, literatury, vzdělání, kultury“, ale místo toho se Ukrajina musí „vyrovnat s Ruskem“. Nicméně, jak kniha pokračuje, čtenáři vidí, že jak Ukrajina jako národ, tak Ukrajinci jako lidé vyvinuli vynalézavé způsoby, jak se vyrovnat s Ruskem, včetně hudby.</p>\n<p>\nKdyž válka poprvé začala v roce 2022, řada ukrajinských hudebních skupin jako Go_A; PROBASS ∆ HARDI; Zhadan a psi; Babčiny Smuzi; a mnoho dalších sehrálo důležitou roli ve fundraisingu a kulturní propagaci. Nicméně, jiné neukrajinské kapely jako Metallica, Portishead, Imagine Dragons, Judas Priest a Pink Floyd darovaly peníze, vyjádřily solidaritu a vydaly písně na podporu Ukrajiny. Mykhed píše: „Tato válka je o rockové hudbě.“ Hudba má svůj vlastní jazyk, který Mykhed nerozvíjí jako myšlenku. Nicméně, transformace ukrajinských celebrit na vojenské a humanitární hrdiny je nepopiratelná.</p>\n<p>\nMykhed klade několik klíčových otázek, které se vztahují nejen na to, jak válka na Ukrajině zásadně transformovala jazyk pro Ukrajince, ale i pro lidstvo. „Co děláme s naším jazykem? Co může náš jazyk udělat nám?“ ptá se Mykhed. Tyto otázky jsou hluboké, vzhledem k tomu, že další propagandistická linie, kterou Rusko šíří po světě, je, že válka je částečně na ochranu ruského jazyka. Ruská invaze ve skutečnosti učinila ukrajinský jazyk nesmírně populárním a úspěšným, protože mnoho rusky mluvících Ukrajinců přešlo na ukrajinský jazyk během prvních dnů, týdnů a měsíců války. Mykhed nicméně vysvětluje, že tato transformace byla ještě významnější, že „jazyk války je přímý, jako rozkaz, který nemůže mít dvojí interpretaci a nepotřebuje objasnění“. Jazyk války spočívá v mluvení „jasněji, jednodušeji, ve zkrácených frázích, šetřících čas jeden druhému a saturujících konverzaci informacemi“. Tento nový jazyk se dokonce odráží v současné poezii ukrajinských básníků jako Halyna Kruk<em>, </em>jejíž dvojjazyčné vydání <em>Ztraceni v životě</em> (Lost Horse Press, 2024) se skládá z básní, které se vyrovnávají s minulostí a přítomností Ukrajiny tím, že se vyhýbají metaforám a přirovnáním a místo toho přijímají jazyk války.</p>\n<p>\nCo <em>Jazyk války</em> pro čtenáře znovu potvrzuje, je nezbytnost literatury v krizových obdobích. Mykhed tvrdí, že literatura „je jedním z nástrojů, které zajišťují, že to, co jsme prožili, naše hněv a hrůzy, které moderní Ukrajina zažívá, se stane kolektivní pamětí“. Píše: „Literatura zajišťuje, že naše vnímání se nezakaluje stále rostoucím počtem tragédií, které pokračují v dění, nebo každou novou mučírnou či masovým hrobem, které byly odhaleny – v Buči, Mariupolu, Izyumu, Dnipro, Brovary. Zajišťuje, že náš hněv neustupuje.“ Co literatura – konkrétně ukrajinská literatura, včetně Mykhedovy knihy – také zajišťuje v těchto nehumánních časech, je, že svět slyší příběhy těch, kteří jsou utlačováni, a pro Ukrajince je to jeden z mála okamžiků v historii, kdy se to stalo. Takže <em>Jazyk války</em> je jedním z nejdůležitějších příspěvků do kanonu ukrajinské literatury, které vzešly z neustále se rozšiřující oblasti ukrajinské literatury faktu, a na jeho stránkách se Oleksandr Mykhed etabloval jako jeden z nejvíce podnětných a filozofických spisovatelů své generace.</p>\n<p><em>Jazyk války od Oleksandra Mykheda. Penguin Books 2024</em></p>\n<p><strong>Nicole Yurcaba</strong> je ukrajinsko-americká spisovatelka původem z Hutsulů/Lemků. Jako básnířka a esejistka se její básně a recenze objevily v <em>Appalachian Heritage, Atlanta Review, Seneca Review, New Eastern Europe, </em>a na ukrajinském <em>Euromaidan Press</em>. Nicole má titul MFA v oboru psaní z Lindenwood University, učí básnické workshopy na Southern New Hampshire University a je členkou fakulty humanitních věd na Blue Ridge Community and Technical College ve Spojených státech. Také působí jako hostující recenzent knih pro <em>Sage Cigarettes, Tupelo Quarterly, Colorado Review, </em>a<em> Southern Review of Books</em>.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayvr227l5svarmvx6hgac2rpfa",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:36:47.883",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayvr227mudaqrnv2ihfj5qdcs2",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Pokračující odpor Ukrajiny proti ruské agresi je také jasný v oblasti literatury. Zatímco mnozí spisovatelé nyní slouží v armádě, jiní přispívají svým pokračujícím zapojením do psaní. Nová kniha Oleksandra Mykheda nabízí živý pohled na tento vývoj, který pomáhá dokumentovat boj národa za svobodu.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"cs",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:37:02.758",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            }
        ],
        key:"totalCount": number:21,
        key:"__typename": string:"ContentItemTranslationsConnection"
    },
    key:"__typename": string:"ContentItem"
}