REPCO

{
    key:"uid": string:"eayvr22t27xwqrxotq25znothgw",
    key:"title": {
        key:"en": {
            key:"value": string:"Polish-Russian relations: a Cold War of gestures and new lows"
        }
    },
    key:"subtitle": {
        key:"en": {
            key:"value": string:""
        }
    },
    key:"summary": {
        key:"en": {
            key:"value": string:"<I>It would be fair to say that relations between Poland and Russia have reached a new low in recent years. Moscow’s invasion of Ukraine ended any semblance of normality between the two states, which are now engaged in what could be described as a new Cold War.</I>"
        }
    },
    key:"content": {
        key:"en": {
            key:"value": string:"<p>The Ministerial Council of the Organization for Security and Cooperation in Europe took place in Malta in early December 2024. Russian Foreign Minister Sergey Lavrov was scheduled to speak during the meeting. It would be the first time since Russia’s full-scale invasion of Ukraine that Lavrov would participate in an event inside European Union territory. When the Russian minister took the floor, his Polish counterpart Radosław Sikorski stood up and left accompanied by a number of other delegations. Asked about his behaviour by journalists, he explained that he would not listen to the falsehoods spread by Lavrov, who had come to Malta to lie about the Russian invasion and its actions in Ukraine.</p>\n<p>“I won’t listen to these lies,” the Polish foreign minister asserted, adding that he would not sit at the same table as Lavrov.</p>\n<p>This episode perfectly sums up the state of Polish-Russian relations. It would not be an exaggeration to claim that these relations simply do not exist, unless we would recognize a relationship consisting of a sequence of confrontational decisions and gestures.</p>\n<p>This is not the first time that Radosław Sikorski, who became foreign minister in autumn 2023, actively opposed Russian representatives on the world stage. His speech from February 2024 during a session of the UN Security Council was quite a sensation. In it he took apart the previous arguments made by the Russian Ambassador to the UN Vasily Nebenzya:</p>\n<p>“Ambassador Nebenzya has called Kyiv a client of the West. Actually, Kyiv is fighting to be independent of everybody. (…) He calls them Nazis. Well, the president is Jewish, the defence minister is Muslim, and they have no political prisoners. He said that Ukraine was wallowing in corruption. Well, Alexei Navalny documented how honest and full of probity his own country is.</p>\n<p>He blamed the war on US neo-colonialism. In fact, Russia was trying to exterminate Ukraine in the 19th century, again under Bolsheviks, and now it is the third attempt,” Sikorski rebutted. Western media was overcome with excitement, going as far as describing these simple truths as a new stage in discussion about the Russian war against Ukraine that had been opened by the Polish minister.</p>\n<p><strong>Historical animosity</strong></p>\n<p>The determined position of Sikorski towards Russia is also supported by Polish society, which is following the situation in Ukraine and is worried of a potential military aggression set in motion by the Kremlin. The Polish security apparatus now regularly reports on the apprehension of people that have been employed by Russian intelligence. They have collected information and even prepared acts of sabotage. Serhiy S., a citizen of Ukraine that harboured pro-Russian views, agreed to go through with a mission requested by an anonymous account on Telegram. He was tasked with setting a large paint warehouse ablaze outside of Wrocław, one of Poland’s largest cities. After media covered the case in October, Sikorski declared that the Russian consulate in Poznań would be closed and its staff expelled. This was a response to a hostile Russian act that had been confirmed in an investigation by Polish intelligence.</p>\n<p>Russia would soon decide to react in a reciprocal manner in line with its diplomatic custom, closing the Polish consulate in St Petersburg.</p>\n<p>It was the diplomats from this consulate that were stunned in 2023 when they discovered that a monument commemorating Poles murdered during the Great Terror had disappeared from the Levashovo Memorial Cemetery – a burial ground for victims of Stalinist repression. In December 2024, just after the consulate of the Russian Federation was forced to shut in Poznań, a memorial to the soldiers of the Polish Home Army that died in Soviet gulags was destroyed in Novgorod Oblast. The destruction of Polish places of remembrance by unknown perpetrators in Russia has become a disturbing reoccurrence. This includes burial grounds. These incidents usually lead to a protest note issued to the Russian Ministry of Foreign Affairs. According to the Russian point of view, the attacks on Polish cemeteries and memorials is a justified response. This is based on what they claim are hostile acts by Poland which, through a decommunization law, has removed hundreds of monuments commemorating the “liberation of the country by the Red Army”. In fact, no such monuments have been removed from the many Red Army cemeteries around the country, which are well maintained and under state protection.</p>\n<p>In 2022, the year of Russia’s full-scale invasion of Ukraine, there was a confrontation involving gestures of a smaller significance. However, they are just as symptomatic with regards to Polish-Russian relations. The Polish “Commission for the Standardization of Geographical Names” decided that the only correct term from then on for what was earlier known as Kaliningrad, is Królewiec (the Polish name for the historically German Königsberg). This symbolic gesture was explained by the fact that today’s Russian name honours the Bolshevik criminal Mikhail Kalinin, who was partly responsible for the Katyn massacre among other crimes. In Polish, the city is now known as Królewiec instead of Kaliningrad and the oblast has been renamed as <em>obwód królewiecki </em>(Kaliningrad Oblast). In this specific case, the “symmetric response” came on a regional level. The governor of the territory at the time announced that a statue of Mikhail Muravyov-Vilensky would be constructed. The Russian imperial statesman who brutally supressed the Polish uprising against tsarist rule in the 19th century was known as the “strangler” or “hangman” in Poland, Lithuania and Belarus. The statue was unveiled to great fanfare in Kaliningrad in 2023.</p>\n<p><strong>A new Cold War?</strong></p>\n<p>Polish-Russian relations have gone down a path of declarations of animosity and hostile gestures devoid of any real communication. The confrontational character displayed by the two sides can be traced back to around a decade ago. Regardless of the misunderstandings between Warsaw and Kyiv, Poland has unambiguously and consistently condemned the Russian aggression towards Ukraine since 2014 – be it in its hybrid or military form. Polish politicians, experts, as well as those involved in public diplomacy have made great efforts to convince their western partners that Russia has become a real threat to Europe. The Kremlin did therefore not view Poland as a partner it could enlist to test the unity of the EU or the broader West, as it has done with Orban’s Hungary (now also Fico’s Slovakia). As a result, it focused on portraying Poland as a country dominated by a radical and irrational Russophobic sentiment in its propaganda. The year 2022 showed that the Polish warnings were motivated by a rational assessment of the situation rather than Russophobia.</p>\n<p>Russia was not able to find many partners to talk to in Poland, where any relationship between a politician and their regime would result in ostracism. This is amplified by essentially absent levels of support for their brutal war against Ukraine in Polish society. The Kremlin instead decided on a different approach towards Poland in 2021 and 2022, namely targeting the Polish-Ukrainian alliance. Russian propaganda began pushing the idea that the Polish authorities were open to a partition of Ukraine. According to this narrative, in a scenario in which Russia took control over the country’s eastern oblasts, Poland would send its military into the western regions of Ukraine. These areas used to be part of the Polish state before the Second World War.</p>\n<p>The goal of pushing this agenda was to sow distrust among Ukrainians towards Poland as a partner and ally on the one hand, while on the other provoking discussion among revanchist circles inside Poland. As it turned out, these groups are on the fringe of the fringe and do not have any role among the public and no influence on society. None of the political forces that hold weight would start such a discussion on this topic. The mainstream parties were quick to condemn and oppose the Russian ideas. This Russian propaganda and disinformation narrative can be seen as an interesting projection of the methods and goals Moscow applies to other countries. The Kremlin views Poland as a rival after all, even if weakened and not entirely independent with regards to NATO and its alliance with the US. This all involves the same sphere of influence in the post-Soviet area that Russia fights to control and subordinate.</p>\n<p>In a certain sense the Kremlin is right, because Poland really wants its neighbouring countries in the East, as well as the countries of the Caucasus, such as Georgia, to strengthen their statehood and deepen their integration with western structures, building stable democracies based on the rule of law. The difference is that Russia employs hard power to achieve its goals: waging war; organizing provocations; launching hybrid attacks; intimidating the societies of these countries; and engaging in large-scale attempts at corruption. This was seen during the recent election and referendum in Moldova.</p>\n<p>Poland has for years tried to pursue a totally different policy towards this region. The best example of this is the Eastern Partnership that was initiated by Poland with Swedish support as part of the European Neighbourhood Policy. It presented an opportunity for countries that became independent following the collapse of the Soviet Union to move closer to the EU in what could be a transition stage for further potential integration with the community. Russia has viewed this project as an attempt to interfere in what it considers its sphere of influence, which in turn fuelled anti-Polish sentiments in the Kremlin.</p>\n<p><strong>No reset</strong></p>\n<p>All these misunderstandings and fundamental differences in their worldviews were not tempered by an attempt at a reset in Polish-Russian relations. This was emboldened by the Russian-American reset during the Obama administration. The most visible displays of this during this short period were the meeting of Prime Minister Donald Tusk and Russian President Vladimir Putin in Sopot, as well as the spontaneous and empathetic reaction from Russian society following the Smolensk air disaster in 2010. A “Centre for Polish-Russian Dialogue and Understanding” was set up both in Poland and in Russia during this time. Together they were supposed to overcome the stereotypes and prejudices that exist between Poles and Russians, alongside building up neighbourly relations and a partnership for the future. Both these centres stopped working together after 2014, when it turned out that the Russian side had organized trips to occupied Crimea for Polish youth. The Polish centre changed its name to the Mieroszewski Centre after the Russian full-scale invasion of 2022 and declared that it would now engage in a dialogue with representatives of other societies in Eastern Europe. It would do so while remaining committed to supporting Russian civil society.</p>\n<p>What remains for Poland in its relations with Russia, or rather Russians, is to primarily support the anti-Putinist opposition and anti-war movements as an investment in future relations. With regards to the policy towards the regime, the most effective approach remains to firmly and consistently support Ukraine, its resistance, and the international alliances of which Poland is a part. Today, no one has to convince anyone that Russia is a real threat to its neighbours and western liberal democracy in general.</p>\n<p><strong>Paulina Siegień</strong> is an ethnographer, Russia expert and journalist. She is an editor at <em>NEW </em>and contributes to <em>Newsweek </em>and <em>Krytyka Polityczna. </em>She has won the Conrad Prize and been nominated for the Ambasador Nowej Europy Prize for her book <em>Miasto Bajka. Wiele historii Kaliningradu.</em></p>\n<p><em>Public task financed by the Ministry of Foreign Affairs of the Republic of Poland within the grant competition “Public Diplomacy 2024 – 2025 – the European dimension and countering disinformation”.</em></p>\n<p><em>The opinions expressed in this publication are those of the authors and do not reflect the views of the official positions of the Ministry of Foreign Affairs of the Republic of Poland.</em></p>\n<p><img class=\"alignnone size-full wp-image-38273\" src=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103.png?1733318905299?1734608429761?1734715059174\" sizes=\"(max-width: 612px) 100vw, 612px\" srcset=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103.png 612w, https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103-300x87.png 300w, https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103-600x174.png 600w\" alt=\"\" width=\"612\" height=\"177\"></p>\n"
        }
    },
    key:"titleTranslations": {
        key:"bg": {
            key:"value": string:"Полско-руски отношения: Студена война на жестове и нови дъна",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"Polsko-ruské vztahy: studená válka gest a nové dno",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"Polnisch-russische Beziehungen: ein Kalter Krieg der Gesten und neue Tiefpunkte",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"Σχέσεις Πολωνίας-Ρωσίας: ένας Ψυχρός Πόλεμος χειρονομιών και νέων κατωφλιών",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"en": {
            key:"value": string:"Polish-Russian relations: a Cold War of gestures and new lows",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"Relaciones polaco-rusas: una Guerra Fría de gestos y nuevos mínimos",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"Puola-Venäjä suhteet: kylmä sota eleistä ja uusia syvyyksiä",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"Relations polono-russes : une guerre froide de gestes et de nouveaux bas",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"Poljsko-ruski odnosi: Hladni rat gesti i nove niske točke",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"Lengyel-orosz kapcsolatok: a gesztusok hidegháborúja és új mélységek",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"Relazioni polacco-russe: una Guerra Fredda di gesti e nuovi minimi",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"Pools-Russische betrekkingen: een Koude Oorlog van gebaren en nieuwe dieptepunten",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"Relacje polsko-rosyjskie: zimna wojna gestów i nowe dno",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"Relações polaco-russas: uma Guerra Fria de gestos e novos baixos",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"Relațiile polono-ruse: o Război Rece de gesturi și noi minime",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"Польско-российские отношения: Холодная война жестов и новые низы",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"Poľsko-ruské vzťahy: studená vojna gest a nové dno",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"Polsk-ryska relationer: ett kallt krig av gester och nya bottennivåer",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"Polonya-Rusya ilişkileri: jestlerin Soğuk Savaşı ve yeni dipler",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"Польсько-російські відносини: холодна війна жестів та нові низькості",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        }
    },
    key:"subtitleTranslations": {
        key:"bg": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"en": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        }
    },
    key:"summaryTranslations": {
        key:"bg": {
            key:"value": string:"<i>Би било справедливо да се каже, че отношенията между Полша и Русия са достигнали ново дъно в последните години. Нашествието на Москва в Украйна сложи край на всякакво подобие на нормалност между двете държави, които сега са ангажирани в това, което може да бъде описано като нова Студена война.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"<i>Bylo by spravedlivé říci, že vztahy mezi Polskem a Ruskem v posledních letech dosáhly nového dna. Invaze Moskvy na Ukrajinu ukončila jakoukoli podobu normality mezi těmito dvěma státy, které jsou nyní zapojeny do toho, co by se dalo popsat jako nová studená válka.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"<i>Es wäre fair zu sagen, dass die Beziehungen zwischen Polen und Russland in den letzten Jahren einen neuen Tiefpunkt erreicht haben. Die Invasion Moskaus in die Ukraine beendete jede Ähnlichkeit mit Normalität zwischen den beiden Staaten, die sich nun in einem Zustand befinden, der als neuer Kalter Krieg beschrieben werden könnte.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"<i>Θα ήταν δίκαιο να πούμε ότι οι σχέσεις μεταξύ Πολωνίας και Ρωσίας έχουν φτάσει σε ένα νέο χαμηλό τα τελευταία χρόνια. Η εισβολή της Μόσχας στην Ουκρανία έβαλε τέλος σε οποιαδήποτε ομοιότητα κανονικότητας μεταξύ των δύο κρατών, τα οποία τώρα εμπλέκονται σε αυτό που θα μπορούσε να περιγραφεί ως ένας νέος Ψυχρός Πόλεμος.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"en": {
            key:"value": string:"<i>It would be fair to say that relations between Poland and Russia have reached a new low in recent years. Moscow’s invasion of Ukraine ended any semblance of normality between the two states, which are now engaged in what could be described as a new Cold War.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"<i>Sería justo decir que las relaciones entre Polonia y Rusia han alcanzado un nuevo mínimo en los últimos años. La invasión de Ucrania por parte de Moscú puso fin a cualquier apariencia de normalidad entre los dos estados, que ahora están involucrados en lo que podría describirse como una nueva Guerra Fría.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"<i>Olisi oikeudenmukaista sanoa, että Puolan ja Venäjän suhteet ovat saavuttaneet uuden pohjan viime vuosina. Moskovan hyökkäys Ukrainaan päätti minkäänlaisen normaalin tilan kahden valtion välillä, jotka ovat nyt mukana siinä, mitä voitaisiin kuvata uutena kylmänä sotana.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"<i>Il serait juste de dire que les relations entre la Pologne et la Russie ont atteint un nouveau point bas ces dernières années. L'invasion de l'Ukraine par Moscou a mis fin à toute apparence de normalité entre les deux États, qui sont désormais engagés dans ce qui pourrait être décrit comme une nouvelle guerre froide.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"<i>Pravedno bi bilo reći da su odnosi između Poljske i Rusije u posljednjim godinama dostigli novu nisku točku. Moskva je invazijom na Ukrajinu okončala svaku sličnost normalnosti između ta dva države, koje su sada uključene u ono što bi se moglo opisati kao novi Hladni rat.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"<i>Igazságos lenne azt mondani, hogy a Lengyelország és Oroszország közötti kapcsolatok az utóbbi években új mélypontra jutottak. Moszkva Ukrajna elleni inváziója véget vetett a két állam közötti bármiféle normális viszonynak, amelyek most egy új hidegháborúként leírható állapotban vannak.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"<i>È giusto dire che le relazioni tra Polonia e Russia hanno raggiunto un nuovo minimo negli ultimi anni. L'invasione dell'Ucraina da parte di Mosca ha posto fine a qualsiasi parvenza di normalità tra i due stati, che ora sono impegnati in quello che potrebbe essere descritto come una nuova Guerra Fredda.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"<i>Het zou eerlijk zijn om te zeggen dat de relaties tussen Polen en Rusland in de afgelopen jaren een nieuw dieptepunt hebben bereikt. De invasie van Oekraïne door Moskou heeft een einde gemaakt aan enige schijn van normaliteit tussen de twee staten, die nu betrokken zijn in wat kan worden omschreven als een nieuwe Koude Oorlog.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"<i>Można sprawiedliwie powiedzieć, że relacje między Polską a Rosją osiągnęły nowy niski poziom w ostatnich latach. Inwazja Moskwy na Ukrainę zakończyła wszelkie pozory normalności między tymi dwoma państwami, które są teraz zaangażowane w to, co można opisać jako nową zimną wojnę.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"<i>Seria justo dizer que as relações entre a Polônia e a Rússia atingiram um novo mínimo nos últimos anos. A invasão da Ucrânia por Moscovo acabou com qualquer aparência de normalidade entre os dois estados, que agora estão envolvidos no que poderia ser descrito como uma nova Guerra Fria.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"<i>Ar fi corect să spunem că relațiile dintre Polonia și Rusia au atins un nou minim în ultimii ani. Invazia Moscovei în Ucraina a pus capăt oricărei aparențe de normalitate între cele două state, care acum sunt angajate într-o situație care ar putea fi descrisă ca un nou Război Rece.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"<i>Správne by bolo povedať, že vzťahy medzi Poľskom a Ruskom dosiahli v posledných rokoch nové dno. Invázia Moskvy na Ukrajinu ukončila akúkoľvek podobu normality medzi týmito dvoma štátmi, ktoré sú teraz zapojené do toho, čo by sa dalo opísať ako nová studená vojna.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"<i>Det skulle vara rättvist att säga att relationerna mellan Polen och Ryssland har nått en ny bottennivå under de senaste åren. Moskvas invasion av Ukraina avslutade varje likhet med normalitet mellan de två staterna, som nu är engagerade i vad som skulle kunna beskrivas som ett nytt kalla krig.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"<i>Polonya ve Rusya arasındaki ilişkilerin son yıllarda yeni bir dip noktaya ulaştığını söylemek adil olur. Moskova'nın Ukrayna'yı işgali, iki devlet arasındaki normaliteyi sona erdirdi ve şimdi yeni bir Soğuk Savaş olarak tanımlanabilecek bir çatışmaya girdiler.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        }
    },
    key:"contentTranslations": {
        key:"bg": {
            key:"value": string:"<p>Министерският съвет на Организацията за сигурност и сътрудничество в Европа се проведе в Малта в началото на декември 2024 г. Руският външен министър Сергей Лавров беше планирано да говори по време на срещата. Това щеше да бъде първият път след пълномащабната инвазия на Русия в Украйна, когато Лавров участва в събитие на територията на Европейския съюз. Когато руският министър взе думата, полският му колега Радослав Сикорски стана и напусна, придружен от редица други делегации. Попитан за поведението си от журналисти, той обясни, че няма да слуша лъжите, разпространявани от Лавров, който е дошъл в Малта, за да лъже за руската инвазия и действията си в Украйна.</p>\n<p>“Няма да слушам тези лъжи,” заяви полският външен министър, добавяйки, че няма да седи на една маса с Лавров.</p>\n<p>Този епизод перфектно обобщава състоянието на полско-руските отношения. Не би било преувеличение да се твърди, че тези отношения просто не съществуват, освен ако не признаем връзка, състояща се от последователност от конфронтационни решения и жестове.</p>\n<p>Това не е първият път, когато Радослав Сикорски, който стана външен министър през есента на 2023 г., активно се противопоставя на руски представители на световната сцена. Неговата реч от февруари 2024 г. по време на сесия на Съвета за сигурност на ООН беше истинска сензация. В нея той разобличи предишните аргументи на руския посланик в ООН Василий Небензя:</p>\n<p>“Посланик Небензя нарече Киев клиент на Запада. Всъщност, Киев се бори да бъде независим от всички. (…) Той ги нарича нацисти. Е, президентът е евреин, министърът на отбраната е мюсюлманин и нямат политически затворници. Той каза, че Украйна се потапя в корупция. Е, Алексей Навални документира каква честна и пълна с добродетел е собствената му страна.</p>\n<p>Той обвини войната в нео-колониализма на САЩ. Всъщност, Русия се опитваше да унищожи Украйна през 19-ти век, отново под болшевиките, и сега е третият опит,” опроверга Сикорски. Западните медии бяха обзети от вълнение, стигайки дотам да опишат тези прости истини като нов етап в дискусията за руската война срещу Украйна, която беше открита от полския министър.</p>\n<p><strong>Историческа враждебност</strong></p>\n<p>Определената позиция на Сикорски спрямо Русия също е подкрепена от полското общество, което следи ситуацията в Украйна и е загрижено за потенциална военна агресия, задействана от Кремъл. Полският охранителен апарат сега редовно докладва за арестите на хора, които са били наети от руското разузнаване. Те са събирали информация и дори са подготвяли актове на саботаж. Серхий С., гражданин на Украйна, който е имал про-руски възгледи, се съгласи да изпълни мисия, поискана от анонимен акаунт в Телеграм. Той беше натоварен да запали голям склад за бои извън Вроцлав, един от най-големите градове в Полша. След като медиите отразиха случая през октомври, Сикорски обяви, че руското консулство в Познан ще бъде затворено и персоналът му изгонен. Това беше отговор на враждебен руски акт, който беше потвърден в разследване от полското разузнаване.</p>\n<p>Русия скоро реши да реагира по взаимно съответстващ начин в съответствие с дипломатичната си практика, затваряйки полското консулство в Санкт Петербург.</p>\n<p>Точно тези дипломати от това консулство бяха шокирани през 2023 г., когато откриха, че паметник, посветен на поляците, убити по време на Голямата терора, е изчезнал от Мемориалното гробище Левашово – гробно място за жертви на сталинистките репресии. През декември 2024 г., веднага след като консулството на Руската федерация беше принудено да затвори в Познан, паметник на войниците от Полската армия, загинали в съветските гулаги, беше разрушен в Новгородска област. Разрушаването на полски места за памет от неизвестни извършители в Русия стана тревожна повтаряща се ситуация. Това включва гробища. Тези инциденти обикновено водят до протестна нота, издадена до руското Министерство на външните работи. Според руската гледна точка, нападенията срещу полски гробища и паметници са оправдан отговор. Това се основава на това, което те твърдят, че са враждебни действия от страна на Полша, която чрез закон за декомунизация е премахнала стотици паметници, посветени на “освобождението на страната от Червената армия”. Всъщност, нито един такъв паметник не е бил премахнат от многото гробища на Червената армия в страната, които са добре поддържани и под държавна защита.</p>\n<p>През 2022 г., годината на пълномащабната инвазия на Русия в Украйна, имаше конфронтация, включваща жестове с по-малко значение. Въпреки това, те са също толкова симптоматични по отношение на полско-руските отношения. Полската “Комисия за стандартизация на географските имена” реши, че единствено правилният термин оттогава нататък за това, което по-рано беше известно като Калининград, е Кралевец (полското име за историческия германски Кьонигсберг). Този символичен жест беше обяснен с факта, че днешното руско име почита болшевишкия престъпник Михаил Калинин, който беше частично отговорен за Катинската масакра наред с други престъпления. На полски, градът сега е известен като Кралевец вместо Калининград, а областта е преименувана на <em>обвъд кралевец</em> (Калининградска област). В този конкретен случай “симетричният отговор” дойде на регионално ниво. Губернаторът на територията по това време обяви, че ще бъде построен паметник на Михаил Мурашов-Виленски. Руският имперски държавник, който жестоко потиска полското въстание срещу царското управление през 19-ти век, беше известен в Полша, Литва и Беларус като “душител” или “екзекутор”. Паметникът беше открит с голямо тържество в Калининград през 2023 г.</p>\n<p><strong>Нова Студена война?</strong></p>\n<p>Полско-руските отношения поеха по пътя на декларации на враждебност и враждебни жестове, лишени от всякаква реална комуникация. Конфронтационният характер, показан от двете страни, може да бъде проследен до около десет години назад. Независимо от недоразуменията между Варшава и Киев, Полша недвусмислено и последователно осъди руската агресия срещу Украйна от 2014 г. насам – било то в хибридна или военна форма. Полските политици, експерти, както и тези, ангажирани в публичната дипломация, положиха големи усилия да убедят своите западни партньори, че Русия е станала реална заплаха за Европа. Кремъл следователно не разглеждаше Полша като партньор, който може да бъде привлечен, за да тества единството на ЕС или по-широкия Запад, както направи с Унгария на Орбан (сега и Словакия на Фицо). В резултат на това, той се фокусира на представянето на Полша като страна, доминирана от радикални и ирационални русофобски настроения в своята пропаганда. Годината 2022 показа, че полските предупреждения бяха мотивирани от рационална оценка на ситуацията, а не от русофобия.</p>\n<p>Русия не успя да намери много партньори за разговори в Полша, където всяка връзка между политик и техния режим би довела до остракизъм. Това се усилва от практически отсъстващите нива на подкрепа за тяхната брутална война срещу Украйна в полското общество. Кремъл вместо това реши на различен подход към Полша през 2021 и 2022 г., а именно да насочи вниманието си към полско-украинския алианс. Руската пропаганда започна да прокарва идеята, че полските власти са отворени за разделяне на Украйна. Според този наратив, в сценарий, в който Русия поеме контрол над източните области на страната, Полша ще изпрати войските си в западните региони на Украйна. Тези области преди Втората световна война бяха част от полската държава.</p>\n<p>Целта на прокарването на тази програма беше да се посее недоверие сред украинците към Полша като партньор и съюзник от една страна, а от друга да се провокира дискусия сред реваншистките кръгове в Полша. Както се оказа, тези групи са на ръба на ръба и нямат никаква роля сред обществото и никакво влияние върху него. Нито една от политическите сили, които имат значение, не би започнала такава дискусия по тази тема. Основните партии бяха бързи да осъдят и да се противопоставят на руските идеи. Тази руска пропаганда и дезинформационен наратив могат да се разглеждат като интересна проекция на методите и целите, които Москва прилага към други страни. Кремъл разглежда Полша като конкурент, дори и да е отслабена и не напълно независима по отношение на НАТО и съюза си със САЩ. Всичко това включва същата сфера на влияние в постсъветската зона, която Русия се бори да контролира и подчинява.</p>\n<p>В известен смисъл Кремъл е прав, защото Полша наистина иска съседните си страни на Изток, както и страните от Кавказ, като Грузия, да укрепят своята държавност и да задълбочат интеграцията си с западните структури, изграждайки стабилни демокрации, основани на върховенството на закона. Разликата е, че Русия използва твърда сила, за да постигне целите си: води война; организира провокации; извършва хибридни атаки; заплашва обществата на тези страни; и участва в мащабни опити за корупция. Това беше видно по време на последните избори и референдум в Молдова.</p>\n<p>Полша от години се опитва да провежда напълно различна политика спрямо този регион. Най-добрият пример за това е Източното партньорство, което беше инициирано от Полша с подкрепата на Швеция в рамките на Европейската политика за съседство. То представи възможност за страните, които станаха независими след разпадането на Съветския съюз, да се приближат до ЕС в каквато може да бъде преходна фаза за по-нататъшна потенциална интеграция с общността. Русия разглеждаше този проект като опит да се намеси в това, което счита за своя сфера на влияние, което от своя страна подхрани антиполските настроения в Кремъл.</p>\n<p><strong>Няма нулиране</strong></p>\n<p>Всички тези недоразумения и основни различия в техните светогледи не бяха смекчени от опит за нулиране в полско-руските отношения. Това беше подсилено от руско-американското нулиране по време на администрацията на Обама. Най-видимите прояви на това през този кратък период бяха срещата на премиера Доналд Туск и руския президент Владимир Путин в Сопот, както и спонтанната и съпричастна реакция на руското общество след въздушната катастрофа в Смоленск през 2010 г. През това време беше създаден “Център за полско-руски диалог и разбирателство” както в Полша, така и в Русия. Заедно те трябваше да преодолеят стереотипите и предразсъдъците, които съществуват между поляците и руснаците, наред с изграждането на съседски отношения и партньорство за бъдещето. И двата центъра спряха да работят заедно след 2014 г., когато стана ясно, че руската страна е организирала пътувания до окупирания Крим за полска младеж. Полският център промени името си на Център Мерошевски след пълномащабната инвазия на Русия през 2022 г. и обяви, че сега ще се ангажира в диалог с представители на други общества в Източна Европа. Той ще го прави, като остава ангажиран да подкрепя руското гражданско общество.</p>\n<p>Това, което остава за Полша в отношенията й с Русия, или по-скоро с руснаците, е преди всичко да подкрепя анти-путинската опозиция и антивоенните движения като инвестиция в бъдещите отношения. Що се отнася до политиката спрямо режима, най-ефективният подход остава да се подкрепя твърдо и последователно Украйна, нейното съпротивление и международните алианси, от които Полша е част. Днес никой не трябва да убеждава никого, че Русия е реална заплаха за съседите си и за западната либерална демокрация като цяло.</p>\n<p><strong>Паулина Сиген</strong> е етнограф, експерт по Русия и журналист. Тя е редактор в <em>NEW </em>и допринася за <em>Newsweek </em>и <em>Krytyka Polityczna. </em>Тя е спечелила наградата Конрад и е номинирана за наградата Посланик на нова Европа за книгата си <em>Miasto Bajka. Wiele historii Kaliningradu.</em></p>\n<p><em>Обществена задача, финансирана от Министерството на външните работи на Република Полша в рамките на конкурса за грантове “Обществена дипломация 2024 – 2025 – европейският измерение и противодействие на дезинформацията”.</em></p>\n<p><em>Мненията, изразени в тази публикация, са на авторите и не отразяват възгледите на официалните позиции на Министерството на външните работи на Република Полша.</em></p>\n<p></p>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"<p>Ministerska rada Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě se konala na Maltě na začátku prosince 2024. Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov měl během schůzky promluvit. Bylo by to poprvé od plnohodnotné ruské invaze na Ukrajinu, kdy by se Lavrov zúčastnil akce na území Evropské unie. Když ruský ministr převzal slovo, jeho polský protějšek Radosław Sikorski vstal a odešel v doprovodu několika dalších delegací. Když se ho novináři zeptali na jeho chování, vysvětlil, že nebude poslouchat lži šířené Lavrovem, který přišel na Maltu, aby lhal o ruské invazi a jejích akcích na Ukrajině.</p>\n<p>„Nebudu poslouchat tyto lži,“ prohlásil polský ministr zahraničí a dodal, že si nesedne ke stejnému stolu jako Lavrov.</p>\n<p>Tento incident dokonale shrnuje stav polsko-ruských vztahů. Nebylo by přehnané tvrdit, že tyto vztahy jednoduše neexistují, pokud bychom neuznali vztah skládající se z řady konfrontačních rozhodnutí a gest.</p>\n<p>Toto není poprvé, co Radosław Sikorski, který se stal ministrem zahraničí na podzim 2023, aktivně vystupoval proti ruským zástupcům na světové scéně. Jeho projev z února 2024 během zasedání Rady bezpečnosti OSN byl docela senzací. V něm rozebral předchozí argumenty ruského velvyslance při OSN Vasily Nebenzya:</p>\n<p>„Velvyslanec Nebenzya označil Kyjev za klienta Západu. Ve skutečnosti Kyjev bojuje za to, aby byl nezávislý na všech. (…) Nazývá je nacisty. No, prezident je Žid, ministr obrany je muslim a nemají žádné politické vězně. Řekl, že Ukrajina se topí v korupci. No, Alexej Navalny dokumentoval, jak čestná a plná poctivosti je jeho vlastní země.</p>\n<p>Obvinil válku z amerického neokolonialismu. Ve skutečnosti se Rusko snažilo vyhladit Ukrajinu v 19. století, opět pod bolševiky, a nyní je to třetí pokus,“ oponoval Sikorski. Západní média byla nadšena, a to až tak, že tyto jednoduché pravdy popisovala jako novou fázi diskuse o ruské válce proti Ukrajině, kterou otevřel polský ministr.</p>\n<p><strong>Historická nepřátelství</strong></p>\n<p>Rozhodné postavení Sikorského vůči Rusku je také podporováno polskou společností, která sleduje situaci na Ukrajině a obává se potenciální vojenské agrese, kterou by mohl rozpoutat Kreml. Polský bezpečnostní aparát nyní pravidelně informuje o zadržení lidí, kteří byli zaměstnáni ruskou rozvědkou. Shromáždili informace a dokonce připravili sabotáže. Serhiy S., občan Ukrajiny, který měl proruské názory, souhlasil, že se zúčastní mise požadované anonymním účtem na Telegramu. Měl za úkol zapálit velký sklad barev poblíž Wrocławi, jednoho z největších měst Polska. Po tom, co média pokryla případ v říjnu, Sikorski prohlásil, že ruský konzulát v Poznani bude uzavřen a jeho personál vyhoštěn. To byla reakce na nepřátelský ruský čin, který byl potvrzen vyšetřováním polské rozvědky.</p>\n<p>Rusko se brzy rozhodlo reagovat recipročním způsobem v souladu se svým diplomatickým zvykem, uzavřením polského konzulátu v Petrohradě.</p>\n<p>Byli to diplomaté z tohoto konzulátu, kteří byli v roce 2023 ohromeni, když zjistili, že památník připomínající Poláky zavražděné během Velkého teroru zmizel z památníku Levashovo – pohřebiště obětí stalinistických represí. V prosinci 2024, krátce poté, co byl konzulát Ruské federace nucen uzavřít v Poznani, byl zničen památník vojákům Polské domácí armády, kteří zemřeli v sovětských gulazích, v Novgorodské oblasti. Ničení polských míst paměti neznámými pachatelé v Rusku se stalo znepokojivým opakujícím se jevem. To zahrnuje pohřebiště. Tyto incidenty obvykle vedou k protestnímu dopisu zaslanému ruskému ministerstvu zahraničních věcí. Podle ruského pohledu jsou útoky na polské hřbitovy a památníky oprávněnou reakcí. To je založeno na tom, co tvrdí, že jsou nepřátelské činy Polska, které prostřednictvím zákona o dekomunizaci odstranilo stovky památníků připomínajících „osvobození země Rudou armádou“. Ve skutečnosti nebyly z mnoha hřbitovů Rudé armády po celé zemi odstraněny žádné takové památníky, které jsou dobře udržované a pod státní ochranou.</p>\n<p>V roce 2022, roce plnohodnotné ruské invaze na Ukrajinu, došlo ke konfrontaci zahrnující gesta menšího významu. Nicméně jsou stejně symptomatická, pokud jde o polsko-ruské vztahy. Polská „Komise pro standardizaci geografických názvů“ rozhodla, že jediným správným termínem od té doby pro to, co bylo dříve známo jako Kaliningrad, je Królewiec (polský název pro historicky německý Königsberg). Toto symbolické gesto bylo vysvětleno tím, že dnešní ruský název ctí bolševického zločince Michaila Kalinina, který byl částečně odpovědný za katyňský masakr mezi jinými zločiny. V polštině je nyní město známé jako Królewiec místo Kaliningradu a oblast byla přejmenována na <em>obwód królewiecki </em>(Kaliningradská oblast). V tomto konkrétním případě přišla „symetrická odpověď“ na regionální úrovni. Tehdejší guvernér území oznámil, že bude postavena socha Michaila Muravyova-Vilenského. Ruský imperiální státník, který brutálně potlačil polské povstání proti carské nadvládě v 19. století, byl v Polsku, Litvě a Bělorusku znám jako „škrtitel“ nebo „kat“. Socha byla odhalena s velkým humbukem v Kaliningradu v roce 2023.</p>\n<p><strong>Nová studená válka?</strong></p>\n<p>Polsko-ruské vztahy se vydaly cestou prohlášení nepřátelství a nepřátelských gest bez jakékoli skutečné komunikace. Konfrontační charakter, který obě strany projevují, lze vystopovat přibližně před deseti lety. Bez ohledu na nedorozumění mezi Varšavou a Kyjevem Polsko jednoznačně a konzistentně odsuzovalo ruskou agresi vůči Ukrajině od roku 2014 – ať už v hybridní nebo vojenské formě. Polští politici, experti, stejně jako ti, kteří se podílejí na veřejné diplomacii, vynaložili velké úsilí, aby přesvědčili své západní partnery, že Rusko se stalo skutečnou hrozbou pro Evropu. Kreml tedy nepovažoval Polsko za partnera, kterého by mohl využít k testování jednoty EU nebo širšího Západu, jak to udělal s Orbánovým Maďarskem (nyní také Ficoovým Slovenskem). V důsledku toho se zaměřil na vykreslování Polska jako země ovládané radikálním a iracionálním rusofobním sentimentem ve své propagandě. Rok 2022 ukázal, že polská varování byla motivována racionálním posouzením situace, nikoli rusofobií.</p>\n<p>Rusko nebylo schopno najít mnoho partnerů k rozhovoru v Polsku, kde by jakýkoli vztah mezi politikem a jejich režimem vedl k ostrakizaci. To je umocněno prakticky neexistujícími úrovněmi podpory pro jejich brutální válku proti Ukrajině v polské společnosti. Kreml se místo toho rozhodl na jiný přístup vůči Polsku v letech 2021 a 2022, a to cílením na polsko-ukrajinskou alianci. Ruská propaganda začala prosazovat myšlenku, že polské úřady jsou otevřeny rozdělení Ukrajiny. Podle tohoto narativu, v scénáři, kdy by Rusko převzalo kontrolu nad východními oblastmi země, by Polsko poslalo své vojsko do západních regionů Ukrajiny. Tyto oblasti byly součástí polského státu před druhou světovou válkou.</p>\n<p>Cílem prosazování této agendy bylo zasít nedůvěru mezi Ukrajinci vůči Polsku jako partnerovi a spojenci na jedné straně, zatímco na druhé straně vyprovokovat diskusi mezi revanšistickými kruhy uvnitř Polska. Jak se ukázalo, tyto skupiny jsou na okraji okraje a nemají žádnou roli mezi veřejností a žádný vliv na společnost. Žádná z politických sil, které mají váhu, by nezačala takovou diskusi na toto téma. Hlavní strany rychle odsoudily a postavily se proti ruským myšlenkám. Tento ruský narativ propagandy a dezinformací lze považovat za zajímavou projekci metod a cílů, které Moskva aplikuje na jiné země. Kreml považuje Polsko za rivala, i když oslabeného a ne zcela nezávislého, pokud jde o NATO a jeho alianci se Spojenými státy. To vše zahrnuje stejnou sféru vlivu v postsovětské oblasti, o kterou Rusko bojuje, aby ji ovládlo a podřídilo.</p>\n<p>V jistém smyslu má Kreml pravdu, protože Polsko skutečně chce, aby jeho sousední země na východě, stejně jako země Kavkazu, jako je Gruzie, posílily svou státnost a prohloubily svou integraci se západními strukturami, budovaly stabilní demokracie založené na právním státě. Rozdíl je v tom, že Rusko používá tvrdou moc k dosažení svých cílů: vedení války; organizování provokací; zahajování hybridních útoků; zastrašování společností těchto zemí; a zapojení se do rozsáhlých pokusů o korupci. To bylo vidět během nedávných voleb a referenda v Moldavsku.</p>\n<p>Polsko se již léta snaží prosazovat zcela jinou politiku vůči tomuto regionu. Nejlepším příkladem je Východní partnerství, které iniciovalo Polsko s podporou Švédska v rámci Evropské politiky sousedství. Představovalo to příležitost pro země, které se staly nezávislými po rozpadu Sovětského svazu, přiblížit se k EU v tom, co by mohlo být přechodnou fází pro další potenciální integraci s komunitou. Rusko považovalo tento projekt za pokus zasahovat do toho, co považuje za svou sféru vlivu, což zase podnítilo antopolské sentimenty v Kremlu.</p>\n<p><strong>Žádný reset</strong></p>\n<p>Všechny tyto nedorozumění a základní rozdíly v jejich světových názorech nebyly zmírněny pokusem o reset v polsko-ruských vztazích. To bylo posíleno ruským-americkým resetem během administrativy Obamy. Nejviditelnějšími projevy tohoto během tohoto krátkého období byly setkání premiéra Donalda Tuska a ruského prezidenta Vladimira Putina v Sopotech, stejně jako spontánní a empatická reakce ruské společnosti po letecké katastrofě v Smolensku v roce 2010. Během této doby byla zřízena „Centra pro polsko-ruský dialog a porozumění“ jak v Polsku, tak v Rusku. Společně měly překonat stereotypy a předsudky, které existují mezi Poláky a Rusy, a budovat sousedské vztahy a partnerství pro budoucnost. Obě tato centra přestala spolupracovat po roce 2014, kdy se ukázalo, že ruská strana organizovala výlety do okupovaného Krymu pro polskou mládež. Polské centrum změnilo svůj název na Mieroszewskiho centrum po plnohodnotné ruské invazi v roce 2022 a prohlásilo, že se nyní bude zapojovat do dialogu s představiteli jiných společností ve východní Evropě. Bude tak činit, přičemž zůstane oddáno podpoře ruské občanské společnosti.</p>\n<p>Co zůstává Polsku ve vztazích s Ruskem, nebo spíše s Rusy, je především podpora anti-putinistické opozice a anti-válečných hnutí jako investice do budoucích vztahů. Pokud jde o politiku vůči režimu, nejúčinnějším přístupem zůstává pevně a konzistentně podporovat Ukrajinu, její odpor a mezinárodní aliance, jejichž součástí je Polsko. Dnes už nikdo nemusí nikoho přesvědčovat, že Rusko je skutečnou hrozbou pro své sousedy a západní liberální demokracii obecně.</p>\n<p><strong>Paulina Siegień</strong> je etnografka, expertka na Rusko a novinářka. Je redaktorkou <em>NEW </em>a přispívá do <em>Newsweek </em>a <em>Krytyka Polityczna. </em>Získala cenu Conrad a byla nominována na cenu Ambasador Nowej Europy za svou knihu <em>Miasto Bajka. Wiele historii Kaliningradu.</em></p>\n<p><em>Veřejný úkol financovaný Ministerstvem zahraničních věcí Republiky Polsko v rámci grantové soutěže „Veřejná diplomacie 2024 – 2025 – evropský rozměr a boj proti dezinformacím“.</em></p>\n<p><em>Názory vyjádřené v této publikaci jsou názory autorů a neodrážejí názory oficiálních pozic Ministerstva zahraničních věcí Republiky Polsko.</em></p>\n<p></p>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"<p>Der Ministerrat der Organisation für Sicherheit und Zusammenarbeit in Europa fand Anfang Dezember 2024 in Malta statt. Der russische Außenminister Sergey Lavrov sollte während des Treffens sprechen. Es wäre das erste Mal seit Russlands umfassender Invasion in die Ukraine, dass Lavrov an einer Veranstaltung auf dem Territorium der Europäischen Union teilnehmen würde. Als der russische Minister das Wort ergriff, stand sein polnischer Amtskollege Radosław Sikorski auf und verließ den Raum, begleitet von mehreren anderen Delegationen. Auf die Frage von Journalisten zu seinem Verhalten erklärte er, dass er die von Lavrov verbreiteten Unwahrheiten nicht anhören würde, der nach Malta gekommen sei, um über die russische Invasion und deren Handlungen in der Ukraine zu lügen.</p>\n<p>„Ich werde diesen Lügen nicht zuhören“, betonte der polnische Außenminister und fügte hinzu, dass er nicht am selben Tisch wie Lavrov sitzen würde.</p>\n<p>Dieses Ereignis fasst den Zustand der polnisch-russischen Beziehungen perfekt zusammen. Es wäre keine Übertreibung zu behaupten, dass diese Beziehungen einfach nicht existieren, es sei denn, wir würden eine Beziehung anerkennen, die aus einer Abfolge konfrontativer Entscheidungen und Gesten besteht.</p>\n<p>Dies ist nicht das erste Mal, dass Radosław Sikorski, der im Herbst 2023 Außenminister wurde, aktiv gegen russische Vertreter auf der Weltbühne opponierte. Seine Rede im Februar 2024 während einer Sitzung des UN-Sicherheitsrates war eine echte Sensation. Darin zerlegte er die vorherigen Argumente des russischen UN-Botschafters Vasily Nebenzya:</p>\n<p>„Botschafter Nebenzya hat Kiew als einen Klienten des Westens bezeichnet. Tatsächlich kämpft Kiew darum, unabhängig von allen zu sein. (…) Er nennt sie Nazis. Nun, der Präsident ist Jude, der Verteidigungsminister ist Muslim, und sie haben keine politischen Gefangenen. Er sagte, dass die Ukraine in Korruption versinke. Nun, Alexei Navalny hat dokumentiert, wie ehrlich und anständig sein eigenes Land ist.</p>\n<p>Er machte den Krieg für den US-Neokolonialismus verantwortlich. Tatsächlich versuchte Russland, die Ukraine im 19. Jahrhundert zu exterminieren, erneut unter den Bolschewiken, und jetzt ist es der dritte Versuch“, wies Sikorski zurück. Die westlichen Medien waren von Aufregung überwältigt und gingen so weit, diese einfachen Wahrheiten als eine neue Phase in der Diskussion über den russischen Krieg gegen die Ukraine zu beschreiben, die vom polnischen Minister eröffnet wurde.</p>\n<p><strong>Historische Feindschaft</strong></p>\n<p>Die entschlossene Position von Sikorski gegenüber Russland wird auch von der polnischen Gesellschaft unterstützt, die die Situation in der Ukraine verfolgt und sich um eine potenzielle militärische Aggression sorgt, die vom Kreml in Bewegung gesetzt wird. Der polnische Sicherheitsapparat berichtet nun regelmäßig über die Festnahme von Personen, die für den russischen Geheimdienst tätig waren. Sie haben Informationen gesammelt und sogar Sabotageakte vorbereitet. Serhiy S., ein Bürger der Ukraine, der pro-russische Ansichten hegte, stimmte zu, eine Mission durchzuführen, die von einem anonymen Konto auf Telegram angefordert wurde. Er wurde beauftragt, ein großes Farbwerk außerhalb von Wrocław, einer der größten Städte Polens, in Brand zu setzen. Nachdem die Medien im Oktober über den Fall berichteten, erklärte Sikorski, dass das russische Konsulat in Poznań geschlossen und dessen Mitarbeiter ausgewiesen werden würden. Dies war eine Reaktion auf einen feindlichen russischen Akt, der in einer Untersuchung des polnischen Geheimdienstes bestätigt wurde.</p>\n<p>Russland würde bald entscheiden, in Übereinstimmung mit seinem diplomatischen Brauch in einer reziproken Weise zu reagieren und das polnische Konsulat in St. Petersburg zu schließen.</p>\n<p>Es waren die Diplomaten dieses Konsulats, die 2023 verblüfft waren, als sie entdeckten, dass ein Denkmal, das an die während des Großen Terrors ermordeten Polen erinnerte, vom Levashovo-Gedenkfriedhof – einem Begräbnisplatz für Opfer stalinistischer Repression – verschwunden war. Im Dezember 2024, kurz nachdem das Konsulat der Russischen Föderation in Poznań gezwungen war, zu schließen, wurde ein Denkmal für die Soldaten der polnischen Heimatarmee, die in sowjetischen Gulags starben, in der Oblast Nowgorod zerstört. Die Zerstörung polnischer Gedenkstätten durch unbekannte Täter in Russland ist zu einem beunruhigenden Wiederholungsfall geworden. Dazu gehören Begräbnisstätten. Diese Vorfälle führen in der Regel zu einer Protestnote, die an das russische Außenministerium gerichtet wird. Aus russischer Sicht sind die Angriffe auf polnische Friedhöfe und Denkmäler eine gerechtfertigte Reaktion. Dies basiert auf dem, was sie als feindliche Akte Polens betrachten, das durch ein Dekolonisierungsgesetz Hunderte von Denkmälern entfernt hat, die an die „Befreiung des Landes durch die Rote Armee“ erinnern. Tatsächlich wurden keine solchen Denkmäler von den vielen Friedhöfen der Roten Armee im ganzen Land entfernt, die gut gepflegt und unter staatlichem Schutz stehen.</p>\n<p>Im Jahr 2022, dem Jahr von Russlands umfassender Invasion in die Ukraine, gab es eine Konfrontation mit Gesten geringerer Bedeutung. Dennoch sind sie ebenso symptomatisch für die polnisch-russischen Beziehungen. Die polnische „Kommission zur Standardisierung geografischer Namen“ entschied, dass der einzige korrekte Begriff von nun an für das, was früher als Kaliningrad bekannt war, Królewiec (der polnische Name für das historisch deutsche Königsberg) ist. Diese symbolische Geste wurde damit erklärt, dass der heutige russische Name den bolschewistischen Verbrecher Mikhail Kalinin ehrt, der teilweise für das Massaker von Katyn und andere Verbrechen verantwortlich war. Auf Polnisch ist die Stadt jetzt als Królewiec bekannt, anstelle von Kaliningrad, und die Oblast wurde in <em>obwód królewiecki </em>(Kaliningrad Oblast) umbenannt. In diesem speziellen Fall kam die „symmetrische Antwort“ auf regionaler Ebene. Der damalige Gouverneur des Gebiets kündigte an, dass eine Statue von Mikhail Muravyov-Vilensky errichtet werden würde. Der russische imperialistische Staatsmann, der den polnischen Aufstand gegen die zaristische Herrschaft im 19. Jahrhundert brutal unterdrückte, war in Polen, Litauen und Weißrussland als der „Ersticker“ oder „Henker“ bekannt. Die Statue wurde 2023 mit großem Pomp in Kaliningrad enthüllt.</p>\n<p><strong>Ein neuer Kalter Krieg?</strong></p>\n<p>Die polnisch-russischen Beziehungen haben einen Weg der Erklärungen von Feindschaft und feindlichen Gesten ohne jegliche echte Kommunikation eingeschlagen. Der konfrontative Charakter, den beide Seiten zeigen, lässt sich auf etwa ein Jahrzehnt zurückverfolgen. Ungeachtet der Missverständnisse zwischen Warschau und Kiew hat Polen die russische Aggression gegen die Ukraine seit 2014 unmissverständlich und konsequent verurteilt – sei es in hybrider oder militärischer Form. Polnische Politiker, Experten sowie diejenigen, die in der öffentlichen Diplomatie tätig sind, haben große Anstrengungen unternommen, um ihre westlichen Partner davon zu überzeugen, dass Russland eine echte Bedrohung für Europa geworden ist. Der Kreml betrachtete Polen daher nicht als Partner, den er einspannen könnte, um die Einheit der EU oder des breiteren Westens zu testen, wie er es mit Orbáns Ungarn (jetzt auch Ficos Slowakei) getan hat. Infolgedessen konzentrierte er sich darauf, Polen in seiner Propaganda als ein Land darzustellen, das von einem radikalen und irrationalen russophoben Gefühl dominiert wird. Das Jahr 2022 zeigte, dass die polnischen Warnungen von einer rationalen Einschätzung der Situation und nicht von Russophobie motiviert waren.</p>\n<p>Russland war nicht in der Lage, viele Partner in Polen zu finden, wo jede Beziehung zwischen einem Politiker und ihrem Regime zu sozialer Ächtung führen würde. Dies wird durch die im Wesentlichen fehlenden Unterstützungsniveaus für ihren brutalen Krieg gegen die Ukraine in der polnischen Gesellschaft verstärkt. Der Kreml entschied sich stattdessen 2021 und 2022 für einen anderen Ansatz gegenüber Polen, nämlich die polnisch-ukrainische Allianz ins Visier zu nehmen. Die russische Propaganda begann, die Idee zu verbreiten, dass die polnischen Behörden offen für eine Teilung der Ukraine seien. Laut diesem Narrativ würde Polen in einem Szenario, in dem Russland die Kontrolle über die östlichen Oblasten des Landes übernehmen würde, seine Militärs in die westlichen Regionen der Ukraine entsenden. Diese Gebiete gehörten vor dem Zweiten Weltkrieg zum polnischen Staat.</p>\n<p>Das Ziel, diese Agenda voranzutreiben, war es, Misstrauen unter den Ukrainern gegenüber Polen als Partner und Verbündeten zu säen, während gleichzeitig Diskussionen in revanchistischen Kreisen innerhalb Polens provoziert wurden. Wie sich herausstellte, sind diese Gruppen am Rand der Randgruppen und haben keine Rolle in der Öffentlichkeit und keinen Einfluss auf die Gesellschaft. Keine der politischen Kräfte, die Gewicht haben, würde eine solche Diskussion zu diesem Thema beginnen. Die etablierten Parteien waren schnell dabei, die russischen Ideen zu verurteilen und abzulehnen. Diese russische Propaganda- und Desinformationsnarrative können als interessante Projektion der Methoden und Ziele angesehen werden, die Moskau auf andere Länder anwendet. Der Kreml betrachtet Polen schließlich als Rivalen, auch wenn es geschwächt und in Bezug auf die NATO und seine Allianz mit den USA nicht ganz unabhängig ist. All dies betrifft denselben Einflussbereich im postsowjetischen Raum, um den Russland kämpft, um ihn zu kontrollieren und zu unterwerfen.</p>\n<p>In gewissem Sinne hat der Kreml recht, denn Polen möchte wirklich, dass seine Nachbarländer im Osten sowie die Länder des Kaukasus, wie Georgien, ihre Staatlichkeit stärken und ihre Integration in westliche Strukturen vertiefen, um stabile Demokratien auf der Grundlage des Rechtsstaats aufzubauen. Der Unterschied besteht darin, dass Russland harte Macht einsetzt, um seine Ziele zu erreichen: Kriege führt; Provokationen organisiert; hybride Angriffe startet; die Gesellschaften dieser Länder einschüchtert; und großangelegte Versuche der Korruption unternimmt. Dies wurde während der jüngsten Wahlen und des Referendums in Moldawien deutlich.</p>\n<p>Polen hat seit Jahren versucht, eine völlig andere Politik gegenüber dieser Region zu verfolgen. Das beste Beispiel dafür ist die Östliche Partnerschaft, die Polen mit schwedischer Unterstützung im Rahmen der Europäischen Nachbarschaftspolitik initiiert hat. Sie bot eine Gelegenheit für Länder, die nach dem Zusammenbruch der Sowjetunion unabhängig wurden, sich der EU zu nähern, was eine Übergangsphase für eine mögliche weitere Integration in die Gemeinschaft sein könnte. Russland hat dieses Projekt als einen Versuch angesehen, in das einzugreifen, was es als seinen Einflussbereich betrachtet, was wiederum anti-polnische Gefühle im Kreml schürte.</p>\n<p><strong>Kein Reset</strong></p>\n<p>All diese Missverständnisse und grundlegenden Unterschiede in ihren Weltanschauungen wurden nicht durch einen Versuch eines Resets in den polnisch-russischen Beziehungen gemildert. Dies wurde durch den russisch-amerikanischen Reset während der Obama-Administration bestärkt. Die sichtbarsten Darstellungen davon während dieses kurzen Zeitraums waren das Treffen von Premierminister Donald Tusk und dem russischen Präsidenten Wladimir Putin in Sopot sowie die spontane und empathische Reaktion der russischen Gesellschaft nach der Flugkatastrophe von Smolensk im Jahr 2010. Während dieser Zeit wurde sowohl in Polen als auch in Russland ein „Zentrum für polnisch-russischen Dialog und Verständnis“ eingerichtet. Gemeinsam sollten sie die Stereotypen und Vorurteile überwinden, die zwischen Polen und Russen existieren, sowie nachbarschaftliche Beziehungen und eine Partnerschaft für die Zukunft aufbauen. Beide Zentren hörten nach 2014 auf, zusammenzuarbeiten, als sich herausstellte, dass die russische Seite Reisen in das besetzte Krim für polnische Jugendliche organisiert hatte. Das polnische Zentrum änderte nach der umfassenden Invasion Russlands im Jahr 2022 seinen Namen in Mieroszewski-Zentrum und erklärte, dass es nun einen Dialog mit Vertretern anderer Gesellschaften in Osteuropa führen würde. Dies würde es tun, während es sich verpflichtet, die russische Zivilgesellschaft zu unterstützen.</p>\n<p>Was Polen in seinen Beziehungen zu Russland, oder besser gesagt zu den Russen, bleibt, ist in erster Linie die Unterstützung der anti-putinistischen Opposition und der Anti-Kriegs-Bewegungen als Investition in zukünftige Beziehungen. In Bezug auf die Politik gegenüber dem Regime bleibt der effektivste Ansatz, die Ukraine, ihren Widerstand und die internationalen Allianzen, denen Polen angehört, fest und konsequent zu unterstützen. Heute muss niemand mehr jemanden überzeugen, dass Russland eine echte Bedrohung für seine Nachbarn und die westliche liberale Demokratie im Allgemeinen ist.</p>\n<p><strong>Paulina Siegień</strong> ist Ethnologin, Russland-Expertin und Journalistin. Sie ist Redakteurin bei <em>NEW </em>und trägt zu <em>Newsweek </em>und <em>Krytyka Polityczna </em>bei. Sie hat den Conrad-Preis gewonnen und wurde für den Preis Ambasador Nowej Europy für ihr Buch <em>Miasto Bajka. Wiele historii Kaliningradu.</em> nominiert.</p>\n<p><em>Öffentliche Aufgabe finanziert vom Ministerium für Auswärtige Angelegenheiten der Republik Polen im Rahmen des Förderwettbewerbs „Öffentliche Diplomatie 2024 – 2025 – die europäische Dimension und die Bekämpfung von Desinformation“.</em></p>\n<p><em>Die in dieser Veröffentlichung geäußerten Meinungen sind die der Autoren und spiegeln nicht die Ansichten der offiziellen Positionen des Ministeriums für Auswärtige Angelegenheiten der Republik Polen wider.</em></p>\n<p></p>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"<p>Το Υπουργικό Συμβούλιο της Οργάνωσης για την Ασφάλεια και τη Συνεργασία στην Ευρώπη πραγματοποιήθηκε στη Μάλτα στις αρχές Δεκεμβρίου 2024. Ο Ρώσος Υπουργός Εξωτερικών Σεργκέι Λαβρόφ ήταν προγραμματισμένο να μιλήσει κατά τη διάρκεια της συνάντησης. Θα ήταν η πρώτη φορά από την πλήρους κλίμακας εισβολή της Ρωσίας στην Ουκρανία που ο Λαβρόφ θα συμμετείχε σε μια εκδήλωση εντός της επικράτειας της Ευρωπαϊκής Ένωσης. Όταν ο Ρώσος υπουργός πήρε το λόγο, ο Πολωνός ομόλογός του Ράντοσλαβ Σικόρσκι σηκώθηκε και έφυγε συνοδευόμενος από αρκετές άλλες αντιπροσωπείες. Όταν ρωτήθηκε από δημοσιογράφους για τη συμπεριφορά του, εξήγησε ότι δεν θα άκουγε τις ψευδείς δηλώσεις που διαδίδει ο Λαβρόφ, ο οποίος είχε έρθει στη Μάλτα για να πει ψέματα σχετικά με την εισβολή της Ρωσίας και τις ενέργειές της στην Ουκρανία.</p>\n<p>“Δεν θα ακούσω αυτά τα ψέματα,” δήλωσε ο Πολωνός Υπουργός Εξωτερικών, προσθέτοντας ότι δεν θα καθόταν στο ίδιο τραπέζι με τον Λαβρόφ.</p>\n<p>Αυτό το επεισόδιο συνοψίζει τέλεια την κατάσταση των πολωνορωσικών σχέσεων. Δεν θα ήταν υπερβολή να ισχυριστεί κανείς ότι αυτές οι σχέσεις απλά δεν υπάρχουν, εκτός αν αναγνωρίσουμε μια σχέση που συνίσταται σε μια ακολουθία αντιπαραθετικών αποφάσεων και χειρονομιών.</p>\n<p>Δεν είναι η πρώτη φορά που ο Ράντοσλαβ Σικόρσκι, ο οποίος έγινε Υπουργός Εξωτερικών το φθινόπωρο του 2023, αντιτίθεται ενεργά σε Ρώσους εκπροσώπους στη διεθνή σκηνή. Η ομιλία του από τον Φεβρουάριο του 2024 κατά τη διάρκεια μιας συνεδρίασης του Συμβουλίου Ασφαλείας του ΟΗΕ ήταν αρκετά αίσθηση. Σε αυτήν, αποδόμησε τα προηγούμενα επιχειρήματα του Ρώσου Πρέσβη στον ΟΗΕ Βασίλι Νεμπένζια:</p>\n<p>“Ο Πρέσβης Νεμπένζια έχει αποκαλέσει το Κίεβο πελάτη της Δύσης. Στην πραγματικότητα, το Κίεβο μάχεται για να είναι ανεξάρτητο από όλους. (…) Τους αποκαλεί Ναζί. Λοιπόν, ο πρόεδρος είναι Εβραίος, ο υπουργός Άμυνας είναι Μουσουλμάνος και δεν έχουν πολιτικούς κρατούμενους. Είπε ότι η Ουκρανία βυθίζεται στη διαφθορά. Λοιπόν, ο Αλεξέι Ναβάλνι τεκμηρίωσε πόσο έντιμη και γεμάτη ακεραιότητα είναι η ίδια του η χώρα.</p>\n<p>Κατηγόρησε τον πόλεμο για τον αμερικανικό νεοαποικισμό. Στην πραγματικότητα, η Ρωσία προσπαθούσε να εξοντώσει την Ουκρανία τον 19ο αιώνα, ξανά υπό τους Μπολσεβίκους, και τώρα είναι η τρίτη απόπειρα,” αντέτεινε ο Σικόρσκι. Τα δυτικά μέσα ενημέρωσης κατακλύστηκαν από ενθουσιασμό, φτάνοντας στο σημείο να περιγράψουν αυτές τις απλές αλήθειες ως μια νέα φάση στη συζήτηση για τον ρωσικό πόλεμο κατά της Ουκρανίας που είχε ανοίξει ο Πολωνός υπουργός.</p>\n<p><strong>Ιστορική εχθρότητα</strong></p>\n<p>Η αποφασιστική θέση του Σικόρσκι απέναντι στη Ρωσία υποστηρίζεται επίσης από την πολωνική κοινωνία, η οποία παρακολουθεί την κατάσταση στην Ουκρανία και ανησυχεί για μια πιθανή στρατιωτική επίθεση που θα μπορούσε να κινηθεί από το Κρεμλίνο. Ο πολωνικός μηχανισμός ασφαλείας τώρα τακτικά αναφέρει για τη σύλληψη ατόμων που έχουν απασχοληθεί από τη ρωσική μυστική υπηρεσία. Έχουν συλλέξει πληροφορίες και έχουν προετοιμάσει ακόμη και πράξεις σαμποτάζ. Ο Σεργκέι Σ., πολίτης της Ουκρανίας που είχε φιλορωσικές απόψεις, συμφώνησε να προχωρήσει σε μια αποστολή που ζητήθηκε από έναν ανώνυμο λογαριασμό στο Telegram. Του ανατέθηκε να βάλει φωτιά σε μια μεγάλη αποθήκη χρωμάτων έξω από το Βρότσλαβ, μία από τις μεγαλύτερες πόλεις της Πολωνίας. Μετά την κάλυψη της υπόθεσης από τα μέσα ενημέρωσης τον Οκτώβριο, ο Σικόρσκι δήλωσε ότι το ρωσικό προξενείο στην Πόζναν θα κλείσει και το προσωπικό του θα απελαθεί. Αυτό ήταν μια απάντηση σε μια εχθρική ρωσική ενέργεια που είχε επιβεβαιωθεί σε μια έρευνα από την πολωνική μυστική υπηρεσία.</p>\n<p>Η Ρωσία σύντομα θα αποφασίσει να αντιδράσει με αντίστοιχο τρόπο σύμφωνα με το διπλωματικό της έθιμο, κλείνοντας το πολωνικό προξενείο στην Αγία Πετρούπολη.</p>\n<p>Ήταν οι διπλωμάτες από αυτό το προξενείο που έμειναν έκπληκτοι το 2023 όταν ανακάλυψαν ότι ένα μνημείο που τιμά τους Πολωνούς που δολοφονήθηκαν κατά τη διάρκεια του Μεγάλου Τρόμου είχε εξαφανιστεί από το Νεκροταφείο Μνημείων Λεβάσοβο – έναν τόπο ταφής για τα θύματα της σταλινικής καταπίεσης. Τον Δεκέμβριο του 2024, αμέσως μετά το κλείσιμο του προξενείου της Ρωσικής Ομοσπονδίας στην Πόζναν, ένα μνημείο για τους στρατιώτες του Πολωνικού Στρατού που πέθαναν σε σοβιετικά γκούλαγκ καταστράφηκε στην περιοχή του Νόβγκοροντ. Η καταστροφή πολωνικών τόπων μνήμης από άγνωστους δράστες στη Ρωσία έχει γίνει μια ανησυχητική επανάληψη. Αυτό περιλαμβάνει τόπους ταφής. Αυτές οι περιστάσεις συνήθως οδηγούν σε μια διαμαρτυρία που εκδίδεται στο ρωσικό Υπουργείο Εξωτερικών. Σύμφωνα με την ρωσική άποψη, οι επιθέσεις σε πολωνικά νεκροταφεία και μνημεία είναι μια δικαιολογημένη απάντηση. Αυτό βασίζεται σε ό,τι ισχυρίζονται ότι είναι εχθρικές ενέργειες από την Πολωνία, η οποία, μέσω ενός νόμου αποκομμουνιστικοποίησης, έχει αφαιρέσει εκατοντάδες μνημεία που τιμούν την “απελευθέρωση της χώρας από τον Κόκκινο Στρατό”. Στην πραγματικότητα, κανένα τέτοιο μνημείο δεν έχει αφαιρεθεί από τα πολλά νεκροταφεία του Κόκκινου Στρατού σε όλη τη χώρα, τα οποία είναι καλά συντηρημένα και υπό κρατική προστασία.</p>\n<p>Το 2022, το έτος της πλήρους κλίμακας εισβολής της Ρωσίας στην Ουκρανία, υπήρξε μια αντιπαράθεση που περιλάμβανε χειρονομίες μικρότερης σημασίας. Ωστόσο, είναι εξίσου συμπτωματικές όσον αφορά τις πολωνορωσικές σχέσεις. Η πολωνική “Επιτροπή για την Τυποποίηση Γεωγραφικών Ονομάτων” αποφάσισε ότι ο μόνος σωστός όρος από τότε και στο εξής για αυτό που ήταν προηγουμένως γνωστό ως Καλίνινγκραντ, είναι Κρόλεβιεκ (το πολωνικό όνομα για το ιστορικά γερμανικό Κένιγκσμπεργκ). Αυτή η συμβολική χειρονομία εξηγήθηκε από το γεγονός ότι το σημερινό ρωσικό όνομα τιμά τον Μπολσεβίκο εγκληματία Μιχαήλ Καλίνιν, ο οποίος ήταν εν μέρει υπεύθυνος για τη σφαγή του Κατίν μεταξύ άλλων εγκλημάτων. Στα πολωνικά, η πόλη είναι τώρα γνωστή ως Κρόλεβιεκ αντί για Καλίνινγκραντ και η περιοχή έχει μετονομαστεί σε <em>obwód królewiecki </em>(Περιοχή Καλίνινγκραντ). Σε αυτήν την συγκεκριμένη περίπτωση, η “συμμετρική απάντηση” ήρθε σε περιφερειακό επίπεδο. Ο κυβερνήτης της περιοχής εκείνη την εποχή ανακοίνωσε ότι θα κατασκευαστεί ένα άγαλμα του Μιχαήλ Μουραβιόφ-Βιλενσκι. Ο ρωσικός αυτοκρατορικός πολιτικός που καταπίεσε σφοδρά την πολωνική εξέγερση κατά της τσαρικής εξουσίας τον 19ο αιώνα ήταν γνωστός ως ο “πνιγμένος” ή “εκτελεστής” στην Πολωνία, τη Λιθουανία και τη Λευκορωσία. Το άγαλμα αποκαλύφθηκε με μεγάλη φανφάρα στο Καλίνινγκραντ το 2023.</p>\n<p><strong>Ένας νέος Ψυχρός Πόλεμος;</strong></p>\n<p>Οι πολωνορωσικές σχέσεις έχουν ακολουθήσει μια πορεία δηλώσεων εχθρότητας και εχθρικών χειρονομιών χωρίς καμία πραγματική επικοινωνία. Ο αντιπαραθετικός χαρακτήρας που επιδεικνύουν οι δύο πλευρές μπορεί να ανιχνευθεί γύρω από μια δεκαετία πριν. Ανεξαρτήτως των παρεξηγήσεων μεταξύ Βαρσοβίας και Κιέβου, η Πολωνία έχει αδιαμφισβήτητα και σταθερά καταδικάσει την ρωσική επιθετικότητα κατά της Ουκρανίας από το 2014 – είτε σε υβριδική είτε σε στρατιωτική μορφή. Πολωνοί πολιτικοί, ειδικοί, καθώς και αυτοί που εμπλέκονται στη δημόσια διπλωματία έχουν καταβάλει μεγάλες προσπάθειες να πείσουν τους δυτικούς εταίρους τους ότι η Ρωσία έχει γίνει μια πραγματική απειλή για την Ευρώπη. Το Κρεμλίνο δεν θεωρούσε επομένως την Πολωνία ως έναν εταίρο που θα μπορούσε να στρατολογήσει για να δοκιμάσει την ενότητα της ΕΕ ή της ευρύτερης Δύσης, όπως έχει κάνει με την Ουγγαρία του Όρμπαν (τώρα και τη Σλοβακία του Φίτσο). Ως αποτέλεσμα, επικεντρώθηκε στην απεικόνιση της Πολωνίας ως μιας χώρας που κυριαρχείται από μια ριζοσπαστική και παράλογη ρωσοφοβική αίσθηση στην προπαγάνδα της. Το 2022 έδειξε ότι οι πολωνικές προειδοποιήσεις ήταν αποτέλεσμα μιας λογικής εκτίμησης της κατάστασης και όχι ρωσοφοβίας.</p>\n<p>Η Ρωσία δεν μπόρεσε να βρει πολλούς εταίρους για να μιλήσει στην Πολωνία, όπου οποιαδήποτε σχέση μεταξύ ενός πολιτικού και του καθεστώτος του θα είχε ως αποτέλεσμα τον κοινωνικό αποκλεισμό. Αυτό ενισχύεται από την ουσιαστικά ανύπαρκτη υποστήριξη για τον βίαιο πόλεμο τους κατά της Ουκρανίας στην πολωνική κοινωνία. Το Κρεμλίνο αποφάσισε αντ' αυτού για μια διαφορετική προσέγγιση προς την Πολωνία το 2021 και το 2022, δηλαδή στοχεύοντας τη πολωνοουκρανική συμμαχία. Η ρωσική προπαγάνδα άρχισε να προωθεί την ιδέα ότι οι πολωνικές αρχές ήταν ανοιχτές σε μια διαίρεση της Ουκρανίας. Σύμφωνα με αυτή τη αφήγηση, σε ένα σενάριο στο οποίο η Ρωσία θα έπαιρνε τον έλεγχο των ανατολικών περιοχών της χώρας, η Πολωνία θα έστελνε τον στρατό της στις δυτικές περιοχές της Ουκρανίας. Αυτές οι περιοχές ήταν μέρος του πολωνικού κράτους πριν από τον Δεύτερο Παγκόσμιο Πόλεμο.</p>\n<p>Ο στόχος της προώθησης αυτής της ατζέντας ήταν να σπείρει δυσπιστία μεταξύ των Ουκρανών προς την Πολωνία ως εταίρο και σύμμαχο από τη μία πλευρά, ενώ από την άλλη να προκαλέσει συζήτηση μεταξύ των ρεβανσιστικών κύκλων στην Πολωνία. Όπως αποδείχθηκε, αυτές οι ομάδες είναι στην άκρη της άκρης και δεν έχουν κανένα ρόλο μεταξύ του κοινού και καμία επιρροή στην κοινωνία. Καμία από τις πολιτικές δυνάμεις που έχουν βάρος δεν θα ξεκινούσε μια τέτοια συζήτηση για αυτό το θέμα. Τα κυρίαρχα κόμματα ήταν γρήγορα να καταδικάσουν και να αντιταχθούν στις ρωσικές ιδέες. Αυτή η ρωσική προπαγάνδα και η αφήγηση παραπληροφόρησης μπορούν να θεωρηθούν ως μια ενδιαφέρουσα προβολή των μεθόδων και των στόχων που εφαρμόζει η Μόσχα σε άλλες χώρες. Το Κρεμλίνο βλέπει την Πολωνία ως αντίπαλο άλλωστε, ακόμη και αν είναι αποδυναμωμένη και όχι εντελώς ανεξάρτητη όσον αφορά το ΝΑΤΟ και τη συμμαχία της με τις ΗΠΑ. Όλα αυτά περιλαμβάνουν την ίδια σφαίρα επιρροής στην μετασοβιετική περιοχή που η Ρωσία μάχεται να ελέγξει και να υποτάξει.</p>\n<p>Σε έναν ορισμένο βαθμό το Κρεμλίνο έχει δίκιο, διότι η Πολωνία πραγματικά θέλει οι γειτονικές της χώρες στην Ανατολή, καθώς και οι χώρες του Καυκάσου, όπως η Γεωργία, να ενισχύσουν την κρατική τους υπόσταση και να εμβαθύνουν την ενσωμάτωσή τους με τις δυτικές δομές, χτίζοντας σταθερές δημοκρατίες βασισμένες στο κράτος δικαίου. Η διαφορά είναι ότι η Ρωσία χρησιμοποιεί σκληρή δύναμη για να επιτύχει τους στόχους της: διεξάγοντας πόλεμο, οργανώνοντας προκλήσεις, εκτοξεύοντας υβριδικές επιθέσεις, τρομοκρατώντας τις κοινωνίες αυτών των χωρών και συμμετέχοντας σε εκτεταμένες προσπάθειες διαφθοράς. Αυτό φάνηκε κατά τη διάρκεια των πρόσφατων εκλογών και του δημοψηφίσματος στη Μολδαβία.</p>\n<p>Η Πολωνία προσπαθεί εδώ και χρόνια να ακολουθήσει μια εντελώς διαφορετική πολιτική προς αυτή την περιοχή. Το καλύτερο παράδειγμα αυτού είναι η Ανατολική Εταιρική Σχέση που ξεκίνησε η Πολωνία με τη στήριξη της Σουηδίας στο πλαίσιο της Ευρωπαϊκής Πολιτικής Γειτονίας. Παρείχε μια ευκαιρία για χώρες που έγιναν ανεξάρτητες μετά την κατάρρευση της Σοβιετικής Ένωσης να πλησιάσουν την ΕΕ σε αυτό που θα μπορούσε να είναι μια μεταβατική φάση για περαιτέρω πιθανή ενσωμάτωσή τους στην κοινότητα. Η Ρωσία έχει δει αυτό το έργο ως μια απόπειρα παρέμβασης σε αυτό που θεωρεί τη σφαίρα επιρροής της, γεγονός που με τη σειρά του τροφοδότησε τα αντιπολωνικά συναισθήματα στο Κρεμλίνο.</p>\n<p><strong>Καμία επαναφορά</strong></p>\n<p>Όλες αυτές οι παρεξηγήσεις και οι θεμελιώδεις διαφορές στις κοσμοθεωρίες τους δεν μετριάστηκαν από μια προσπάθεια επαναφοράς στις πολωνορωσικές σχέσεις. Αυτό ενισχύθηκε από την ρωσοαμερικανική επαναφορά κατά τη διάρκεια της διακυβέρνησης Ομπάμα. Οι πιο ορατές εκδηλώσεις αυτού κατά τη διάρκεια αυτής της σύντομης περιόδου ήταν η συνάντηση του Πρωθυπουργού Ντόναλντ Τούσκ και του Ρώσου Προέδρου Βλαντιμίρ Πούτιν στη Σοπότ, καθώς και η αυθόρμητη και συμπονετική αντίδραση της ρωσικής κοινωνίας μετά την αεροπορική καταστροφή στο Σμόλενσκ το 2010. Ένα “Κέντρο Πολωνορωσικού Διαλόγου και Κατανόησης” ιδρύθηκε τόσο στην Πολωνία όσο και στη Ρωσία κατά τη διάρκεια αυτής της περιόδου. Μαζί έπρεπε να ξεπεράσουν τα στερεότυπα και τις προκαταλήψεις που υπάρχουν μεταξύ Πολωνών και Ρώσων, παράλληλα με την οικοδόμηση γειτονικών σχέσεων και μιας συνεργασίας για το μέλλον. Και τα δύο αυτά κέντρα σταμάτησαν να συνεργάζονται μετά το 2014, όταν αποδείχθηκε ότι η ρωσική πλευρά είχε οργανώσει ταξίδια στην κατεχόμενη Κριμαία για πολωνική νεολαία. Το πολωνικό κέντρο άλλαξε το όνομά του σε Κέντρο Μιεροσέφσκι μετά την πλήρους κλίμακας εισβολή της Ρωσίας το 2022 και δήλωσε ότι θα ασχοληθεί τώρα με διάλογο με εκπροσώπους άλλων κοινωνιών στην Ανατολική Ευρώπη. Θα το κάνει ενώ θα παραμείνει δεσμευμένο στην υποστήριξη της ρωσικής κοινωνίας των πολιτών.</p>\n<p>Αυτό που απομένει για την Πολωνία στις σχέσεις της με τη Ρωσία, ή μάλλον τους Ρώσους, είναι κυρίως να υποστηρίξει την αντιπολίτευση κατά του Πούτιν και τα αντιπολεμικά κινήματα ως μια επένδυση στις μελλοντικές σχέσεις. Όσον αφορά την πολιτική απέναντι στο καθεστώς, η πιο αποτελεσματική προσέγγιση παραμένει να υποστηρίζει σταθερά και με συνέπεια την Ουκρανία, την αντίστασή της και τις διεθνείς συμμαχίες στις οποίες συμμετέχει η Πολωνία. Σήμερα, κανείς δεν χρειάζεται να πείσει κανέναν ότι η Ρωσία είναι μια πραγματική απειλή για τους γείτονές της και τη δυτική φιλελεύθερη δημοκρατία γενικότερα.</p>\n<p><strong>Πολίνα Σιέγκιεν</strong> είναι εθνογράφος, ειδικός στη Ρωσία και δημοσιογράφος. Είναι συντάκτης στο <em>NEW </em>και συμβάλλει στο <em>Newsweek </em>και <em>Krytyka Polityczna. </em>Έχει κερδίσει το Βραβείο Κονράντ και έχει προταθεί για το Βραβείο Πρέσβη της Νέας Ευρώπης για το βιβλίο της <em>Miasto Bajka. Wiele historii Kaliningradu.</em></p>\n<p><em>Δημόσια εργασία χρηματοδοτούμενη από το Υπουργείο Εξωτερικών της Δημοκρατίας της Πολωνίας στο πλαίσιο του διαγωνισμού επιχορηγήσεων “Δημόσια Διπλωματία 2024 – 2025 – η Ευρωπαϊκή διάσταση και η καταπολέμηση της παραπληροφόρησης”.</em></p>\n<p><em>Οι απόψεις που εκφράζονται σε αυτήν την έκδοση είναι αυτές των συγγραφέων και δεν αντικατοπτρίζουν τις απόψεις των επίσημων θέσεων του Υπουργείου Εξωτερικών της Δημοκρατίας της Πολωνίας.</em></p>\n<p></p>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"en": {
            key:"value": string:"<p>The Ministerial Council of the Organization for Security and Cooperation in Europe took place in Malta in early December 2024. Russian Foreign Minister Sergey Lavrov was scheduled to speak during the meeting. It would be the first time since Russia’s full-scale invasion of Ukraine that Lavrov would participate in an event inside European Union territory. When the Russian minister took the floor, his Polish counterpart Radosław Sikorski stood up and left accompanied by a number of other delegations. Asked about his behaviour by journalists, he explained that he would not listen to the falsehoods spread by Lavrov, who had come to Malta to lie about the Russian invasion and its actions in Ukraine.</p>\n<p>“I won’t listen to these lies,” the Polish foreign minister asserted, adding that he would not sit at the same table as Lavrov.</p>\n<p>This episode perfectly sums up the state of Polish-Russian relations. It would not be an exaggeration to claim that these relations simply do not exist, unless we would recognize a relationship consisting of a sequence of confrontational decisions and gestures.</p>\n<p>This is not the first time that Radosław Sikorski, who became foreign minister in autumn 2023, actively opposed Russian representatives on the world stage. His speech from February 2024 during a session of the UN Security Council was quite a sensation. In it he took apart the previous arguments made by the Russian Ambassador to the UN Vasily Nebenzya:</p>\n<p>“Ambassador Nebenzya has called Kyiv a client of the West. Actually, Kyiv is fighting to be independent of everybody. (…) He calls them Nazis. Well, the president is Jewish, the defence minister is Muslim, and they have no political prisoners. He said that Ukraine was wallowing in corruption. Well, Alexei Navalny documented how honest and full of probity his own country is.</p>\n<p>He blamed the war on US neo-colonialism. In fact, Russia was trying to exterminate Ukraine in the 19th century, again under Bolsheviks, and now it is the third attempt,” Sikorski rebutted. Western media was overcome with excitement, going as far as describing these simple truths as a new stage in discussion about the Russian war against Ukraine that had been opened by the Polish minister.</p>\n<p><strong>Historical animosity</strong></p>\n<p>The determined position of Sikorski towards Russia is also supported by Polish society, which is following the situation in Ukraine and is worried of a potential military aggression set in motion by the Kremlin. The Polish security apparatus now regularly reports on the apprehension of people that have been employed by Russian intelligence. They have collected information and even prepared acts of sabotage. Serhiy S., a citizen of Ukraine that harboured pro-Russian views, agreed to go through with a mission requested by an anonymous account on Telegram. He was tasked with setting a large paint warehouse ablaze outside of Wrocław, one of Poland’s largest cities. After media covered the case in October, Sikorski declared that the Russian consulate in Poznań would be closed and its staff expelled. This was a response to a hostile Russian act that had been confirmed in an investigation by Polish intelligence.</p>\n<p>Russia would soon decide to react in a reciprocal manner in line with its diplomatic custom, closing the Polish consulate in St Petersburg.</p>\n<p>It was the diplomats from this consulate that were stunned in 2023 when they discovered that a monument commemorating Poles murdered during the Great Terror had disappeared from the Levashovo Memorial Cemetery – a burial ground for victims of Stalinist repression. In December 2024, just after the consulate of the Russian Federation was forced to shut in Poznań, a memorial to the soldiers of the Polish Home Army that died in Soviet gulags was destroyed in Novgorod Oblast. The destruction of Polish places of remembrance by unknown perpetrators in Russia has become a disturbing reoccurrence. This includes burial grounds. These incidents usually lead to a protest note issued to the Russian Ministry of Foreign Affairs. According to the Russian point of view, the attacks on Polish cemeteries and memorials is a justified response. This is based on what they claim are hostile acts by Poland which, through a decommunization law, has removed hundreds of monuments commemorating the “liberation of the country by the Red Army”. In fact, no such monuments have been removed from the many Red Army cemeteries around the country, which are well maintained and under state protection.</p>\n<p>In 2022, the year of Russia’s full-scale invasion of Ukraine, there was a confrontation involving gestures of a smaller significance. However, they are just as symptomatic with regards to Polish-Russian relations. The Polish “Commission for the Standardization of Geographical Names” decided that the only correct term from then on for what was earlier known as Kaliningrad, is Królewiec (the Polish name for the historically German Königsberg). This symbolic gesture was explained by the fact that today’s Russian name honours the Bolshevik criminal Mikhail Kalinin, who was partly responsible for the Katyn massacre among other crimes. In Polish, the city is now known as Królewiec instead of Kaliningrad and the oblast has been renamed as <em>obwód królewiecki </em>(Kaliningrad Oblast). In this specific case, the “symmetric response” came on a regional level. The governor of the territory at the time announced that a statue of Mikhail Muravyov-Vilensky would be constructed. The Russian imperial statesman who brutally supressed the Polish uprising against tsarist rule in the 19th century was known as the “strangler” or “hangman” in Poland, Lithuania and Belarus. The statue was unveiled to great fanfare in Kaliningrad in 2023.</p>\n<p><strong>A new Cold War?</strong></p>\n<p>Polish-Russian relations have gone down a path of declarations of animosity and hostile gestures devoid of any real communication. The confrontational character displayed by the two sides can be traced back to around a decade ago. Regardless of the misunderstandings between Warsaw and Kyiv, Poland has unambiguously and consistently condemned the Russian aggression towards Ukraine since 2014 – be it in its hybrid or military form. Polish politicians, experts, as well as those involved in public diplomacy have made great efforts to convince their western partners that Russia has become a real threat to Europe. The Kremlin did therefore not view Poland as a partner it could enlist to test the unity of the EU or the broader West, as it has done with Orban’s Hungary (now also Fico’s Slovakia). As a result, it focused on portraying Poland as a country dominated by a radical and irrational Russophobic sentiment in its propaganda. The year 2022 showed that the Polish warnings were motivated by a rational assessment of the situation rather than Russophobia.</p>\n<p>Russia was not able to find many partners to talk to in Poland, where any relationship between a politician and their regime would result in ostracism. This is amplified by essentially absent levels of support for their brutal war against Ukraine in Polish society. The Kremlin instead decided on a different approach towards Poland in 2021 and 2022, namely targeting the Polish-Ukrainian alliance. Russian propaganda began pushing the idea that the Polish authorities were open to a partition of Ukraine. According to this narrative, in a scenario in which Russia took control over the country’s eastern oblasts, Poland would send its military into the western regions of Ukraine. These areas used to be part of the Polish state before the Second World War.</p>\n<p>The goal of pushing this agenda was to sow distrust among Ukrainians towards Poland as a partner and ally on the one hand, while on the other provoking discussion among revanchist circles inside Poland. As it turned out, these groups are on the fringe of the fringe and do not have any role among the public and no influence on society. None of the political forces that hold weight would start such a discussion on this topic. The mainstream parties were quick to condemn and oppose the Russian ideas. This Russian propaganda and disinformation narrative can be seen as an interesting projection of the methods and goals Moscow applies to other countries. The Kremlin views Poland as a rival after all, even if weakened and not entirely independent with regards to NATO and its alliance with the US. This all involves the same sphere of influence in the post-Soviet area that Russia fights to control and subordinate.</p>\n<p>In a certain sense the Kremlin is right, because Poland really wants its neighbouring countries in the East, as well as the countries of the Caucasus, such as Georgia, to strengthen their statehood and deepen their integration with western structures, building stable democracies based on the rule of law. The difference is that Russia employs hard power to achieve its goals: waging war; organizing provocations; launching hybrid attacks; intimidating the societies of these countries; and engaging in large-scale attempts at corruption. This was seen during the recent election and referendum in Moldova.</p>\n<p>Poland has for years tried to pursue a totally different policy towards this region. The best example of this is the Eastern Partnership that was initiated by Poland with Swedish support as part of the European Neighbourhood Policy. It presented an opportunity for countries that became independent following the collapse of the Soviet Union to move closer to the EU in what could be a transition stage for further potential integration with the community. Russia has viewed this project as an attempt to interfere in what it considers its sphere of influence, which in turn fuelled anti-Polish sentiments in the Kremlin.</p>\n<p><strong>No reset</strong></p>\n<p>All these misunderstandings and fundamental differences in their worldviews were not tempered by an attempt at a reset in Polish-Russian relations. This was emboldened by the Russian-American reset during the Obama administration. The most visible displays of this during this short period were the meeting of Prime Minister Donald Tusk and Russian President Vladimir Putin in Sopot, as well as the spontaneous and empathetic reaction from Russian society following the Smolensk air disaster in 2010. A “Centre for Polish-Russian Dialogue and Understanding” was set up both in Poland and in Russia during this time. Together they were supposed to overcome the stereotypes and prejudices that exist between Poles and Russians, alongside building up neighbourly relations and a partnership for the future. Both these centres stopped working together after 2014, when it turned out that the Russian side had organized trips to occupied Crimea for Polish youth. The Polish centre changed its name to the Mieroszewski Centre after the Russian full-scale invasion of 2022 and declared that it would now engage in a dialogue with representatives of other societies in Eastern Europe. It would do so while remaining committed to supporting Russian civil society.</p>\n<p>What remains for Poland in its relations with Russia, or rather Russians, is to primarily support the anti-Putinist opposition and anti-war movements as an investment in future relations. With regards to the policy towards the regime, the most effective approach remains to firmly and consistently support Ukraine, its resistance, and the international alliances of which Poland is a part. Today, no one has to convince anyone that Russia is a real threat to its neighbours and western liberal democracy in general.</p>\n<p><strong>Paulina Siegień</strong> is an ethnographer, Russia expert and journalist. She is an editor at <em>NEW </em>and contributes to <em>Newsweek </em>and <em>Krytyka Polityczna. </em>She has won the Conrad Prize and been nominated for the Ambasador Nowej Europy Prize for her book <em>Miasto Bajka. Wiele historii Kaliningradu.</em></p>\n<p><em>Public task financed by the Ministry of Foreign Affairs of the Republic of Poland within the grant competition “Public Diplomacy 2024 – 2025 – the European dimension and countering disinformation”.</em></p>\n<p><em>The opinions expressed in this publication are those of the authors and do not reflect the views of the official positions of the Ministry of Foreign Affairs of the Republic of Poland.</em></p>\n<p></p>\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"<p>El Consejo Ministerial de la Organización para la Seguridad y la Cooperación en Europa tuvo lugar en Malta a principios de diciembre de 2024. Se esperaba que el Ministro de Relaciones Exteriores de Rusia, Sergey Lavrov, hablara durante la reunión. Sería la primera vez desde la invasión a gran escala de Rusia a Ucrania que Lavrov participaría en un evento dentro del territorio de la Unión Europea. Cuando el ministro ruso tomó la palabra, su homólogo polaco Radosław Sikorski se levantó y se fue acompañado por varias otras delegaciones. Al ser preguntado sobre su comportamiento por los periodistas, explicó que no escucharía las falsedades difundidas por Lavrov, quien había venido a Malta a mentir sobre la invasión rusa y sus acciones en Ucrania.</p>\n<p>“No escucharé estas mentiras”, afirmó el ministro de relaciones exteriores polaco, añadiendo que no se sentaría a la misma mesa que Lavrov.</p>\n<p>Este episodio resume perfectamente el estado de las relaciones polaco-rusas. No sería una exageración afirmar que estas relaciones simplemente no existen, a menos que reconozcamos una relación que consiste en una secuencia de decisiones y gestos confrontacionales.</p>\n<p>No es la primera vez que Radosław Sikorski, quien se convirtió en ministro de relaciones exteriores en otoño de 2023, se opone activamente a los representantes rusos en el escenario mundial. Su discurso de febrero de 2024 durante una sesión del Consejo de Seguridad de la ONU fue toda una sensación. En él desmanteló los argumentos previos del embajador ruso ante la ONU, Vasily Nebenzya:</p>\n<p>“El embajador Nebenzya ha llamado a Kyiv un cliente de Occidente. En realidad, Kyiv está luchando por ser independiente de todos. (…) Los llama nazis. Bueno, el presidente es judío, el ministro de defensa es musulmán, y no tienen prisioneros políticos. Dijo que Ucrania estaba sumida en la corrupción. Bueno, Alexei Navalny documentó cuán honesto y lleno de probidad es su propio país.</p>\n<p>Él culpó a la guerra del neocolonialismo estadounidense. De hecho, Rusia estaba tratando de exterminar a Ucrania en el siglo XIX, nuevamente bajo los bolcheviques, y ahora es el tercer intento”, rebatió Sikorski. Los medios occidentales estaban desbordados de emoción, llegando a describir estas verdades simples como una nueva etapa en la discusión sobre la guerra rusa contra Ucrania que había sido abierta por el ministro polaco.</p>\n<p><strong>Animadversión histórica</strong></p>\n<p>La decidida posición de Sikorski hacia Rusia también cuenta con el apoyo de la sociedad polaca, que sigue la situación en Ucrania y está preocupada por una posible agresión militar puesta en marcha por el Kremlin. El aparato de seguridad polaco ahora informa regularmente sobre la aprehensión de personas que han sido empleadas por la inteligencia rusa. Han recopilado información e incluso han preparado actos de sabotaje. Serhiy S., un ciudadano de Ucrania que albergaba opiniones pro-rusas, aceptó llevar a cabo una misión solicitada por una cuenta anónima en Telegram. Se le encargó incendiar un gran almacén de pintura en las afueras de Wrocław, una de las ciudades más grandes de Polonia. Después de que los medios cubrieran el caso en octubre, Sikorski declaró que el consulado ruso en Poznań sería cerrado y su personal expulsado. Esta fue una respuesta a un acto hostil ruso que había sido confirmado en una investigación por la inteligencia polaca.</p>\n<p>Rusia pronto decidiría reaccionar de manera recíproca de acuerdo con su costumbre diplomática, cerrando el consulado polaco en San Petersburgo.</p>\n<p>Fueron los diplomáticos de este consulado los que quedaron atónitos en 2023 cuando descubrieron que un monumento conmemorativo a los polacos asesinados durante el Gran Terror había desaparecido del Cementerio Memorial de Levashovo, un lugar de enterramiento para las víctimas de la represión estalinista. En diciembre de 2024, justo después de que el consulado de la Federación Rusa se viera obligado a cerrar en Poznań, se destruyó un memorial a los soldados del Ejército Nacional Polaco que murieron en gulags soviéticos en la región de Novgorod. La destrucción de lugares de recuerdo polacos por perpetradores desconocidos en Rusia se ha convertido en una perturbadora recurrencia. Esto incluye lugares de enterramiento. Estos incidentes suelen llevar a una nota de protesta emitida al Ministerio de Relaciones Exteriores de Rusia. Según el punto de vista ruso, los ataques a cementerios y memoriales polacos son una respuesta justificada. Esto se basa en lo que ellos afirman son actos hostiles por parte de Polonia que, a través de una ley de de-comunización, ha eliminado cientos de monumentos conmemorativos de la “liberación del país por el Ejército Rojo”. De hecho, no se han eliminado tales monumentos de los muchos cementerios del Ejército Rojo en todo el país, que están bien mantenidos y bajo protección estatal.</p>\n<p>En 2022, el año de la invasión a gran escala de Rusia a Ucrania, hubo una confrontación que involucró gestos de menor significancia. Sin embargo, son igualmente sintomáticos en lo que respecta a las relaciones polaco-rusas. La “Comisión para la Estandarización de Nombres Geográficos” de Polonia decidió que el único término correcto a partir de entonces para lo que antes se conocía como Kaliningrado, es Królewiec (el nombre polaco para el históricamente alemán Königsberg). Este gesto simbólico se explicó por el hecho de que el nombre ruso actual honra al criminal bolchevique Mikhail Kalinin, quien fue parcialmente responsable de la masacre de Katyn, entre otros crímenes. En polaco, la ciudad ahora se conoce como Królewiec en lugar de Kaliningrado y el óblast ha sido renombrado como <em>obwód królewiecki</em> (Óblast de Kaliningrado). En este caso específico, la “respuesta simétrica” llegó a nivel regional. El gobernador del territorio en ese momento anunció que se construiría una estatua de Mikhail Muravyov-Vilensky. El estadista imperial ruso que suprimió brutalmente la insurrección polaca contra el dominio zarista en el siglo XIX era conocido como el “estrangulador” o “verdugo” en Polonia, Lituania y Bielorrusia. La estatua fue inaugurada con gran fanfarria en Kaliningrado en 2023.</p>\n<p><strong>¿Una nueva Guerra Fría?</strong></p>\n<p>Las relaciones polaco-rusas han tomado un camino de declaraciones de animosidad y gestos hostiles desprovistos de cualquier comunicación real. El carácter confrontacional mostrado por ambas partes se remonta a hace aproximadamente una década. A pesar de los malentendidos entre Varsovia y Kyiv, Polonia ha condenado de manera inequívoca y consistente la agresión rusa hacia Ucrania desde 2014, ya sea en su forma híbrida o militar. Los políticos polacos, expertos, así como aquellos involucrados en la diplomacia pública han hecho grandes esfuerzos para convencer a sus socios occidentales de que Rusia se ha convertido en una verdadera amenaza para Europa. Por lo tanto, el Kremlin no vio a Polonia como un socio que pudiera enlistar para poner a prueba la unidad de la UE o del Occidente más amplio, como lo ha hecho con la Hungría de Orban (ahora también con la Eslovaquia de Fico). Como resultado, se centró en retratar a Polonia como un país dominado por un sentimiento radical e irracional de rusofobia en su propaganda. El año 2022 mostró que las advertencias polacas estaban motivadas por una evaluación racional de la situación en lugar de rusofobia.</p>\n<p>Rusia no pudo encontrar muchos socios con quienes hablar en Polonia, donde cualquier relación entre un político y su régimen resultaría en ostracismo. Esto se amplifica por los niveles prácticamente ausentes de apoyo a su brutal guerra contra Ucrania en la sociedad polaca. El Kremlin, en cambio, decidió adoptar un enfoque diferente hacia Polonia en 2021 y 2022, a saber, apuntar a la alianza polaco-ucraniana. La propaganda rusa comenzó a impulsar la idea de que las autoridades polacas estaban abiertas a una partición de Ucrania. Según esta narrativa, en un escenario en el que Rusia tomara el control de los óblast del este del país, Polonia enviaría su ejército a las regiones occidentales de Ucrania. Estas áreas solían ser parte del estado polaco antes de la Segunda Guerra Mundial.</p>\n<p>El objetivo de impulsar esta agenda era sembrar desconfianza entre los ucranianos hacia Polonia como socio y aliado por un lado, mientras que por el otro provocaba discusión entre círculos revanchistas dentro de Polonia. Como resultó, estos grupos están en la periferia de la periferia y no tienen ningún papel entre el público ni influencia en la sociedad. Ninguna de las fuerzas políticas que tienen peso iniciaría tal discusión sobre este tema. Los partidos principales fueron rápidos en condenar y oponerse a las ideas rusas. Esta narrativa de propaganda y desinformación rusa puede verse como una proyección interesante de los métodos y objetivos que Moscú aplica a otros países. El Kremlin ve a Polonia como un rival después de todo, incluso si está debilitada y no completamente independiente en lo que respecta a la OTAN y su alianza con los EE. UU. Todo esto involucra la misma esfera de influencia en el área postsoviética que Rusia lucha por controlar y subordinar.</p>\n<p>En cierto sentido, el Kremlin tiene razón, porque Polonia realmente quiere que sus países vecinos en el Este, así como los países del Cáucaso, como Georgia, fortalezcan su soberanía y profundicen su integración con las estructuras occidentales, construyendo democracias estables basadas en el estado de derecho. La diferencia es que Rusia emplea el poder duro para lograr sus objetivos: librando guerras; organizando provocaciones; lanzando ataques híbridos; intimidando a las sociedades de estos países; y participando en intentos de corrupción a gran escala. Esto se vio durante las recientes elecciones y referéndum en Moldavia.</p>\n<p>Polonia ha intentado durante años seguir una política totalmente diferente hacia esta región. El mejor ejemplo de esto es la Asociación Oriental que fue iniciada por Polonia con el apoyo sueco como parte de la Política de Vecindad Europea. Presentó una oportunidad para que los países que se independizaron tras el colapso de la Unión Soviética se acercaran a la UE en lo que podría ser una etapa de transición para una posible integración futura con la comunidad. Rusia ha visto este proyecto como un intento de interferir en lo que considera su esfera de influencia, lo que a su vez alimentó los sentimientos anti-polacos en el Kremlin.</p>\n<p><strong>Sin reinicio</strong></p>\n<p>Todos estos malentendidos y diferencias fundamentales en sus visiones del mundo no se atenuaron con un intento de reinicio en las relaciones polaco-rusas. Esto fue alentado por el reinicio ruso-estadounidense durante la administración de Obama. Las manifestaciones más visibles de esto durante este breve período fueron la reunión del Primer Ministro Donald Tusk y el Presidente ruso Vladimir Putin en Sopot, así como la reacción espontánea y empática de la sociedad rusa tras el desastre aéreo de Smolensk en 2010. Se estableció un “Centro para el Diálogo y la Comprensión Polaco-Rusa” tanto en Polonia como en Rusia durante este tiempo. Juntos se suponía que superarían los estereotipos y prejuicios que existen entre polacos y rusos, además de construir relaciones vecinales y una asociación para el futuro. Ambos centros dejaron de trabajar juntos después de 2014, cuando resultó que la parte rusa había organizado viajes a Crimea ocupada para la juventud polaca. El centro polaco cambió su nombre al Centro Mieroszewski después de la invasión a gran escala rusa de 2022 y declaró que ahora se comprometería a dialogar con representantes de otras sociedades en Europa del Este. Lo haría mientras se comprometía a apoyar a la sociedad civil rusa.</p>\n<p>Lo que le queda a Polonia en sus relaciones con Rusia, o más bien con los rusos, es principalmente apoyar a la oposición anti-Putin y a los movimientos anti-guerra como una inversión en futuras relaciones. En lo que respecta a la política hacia el régimen, el enfoque más efectivo sigue siendo apoyar firme y consistentemente a Ucrania, su resistencia y las alianzas internacionales de las que Polonia forma parte. Hoy, nadie tiene que convencer a nadie de que Rusia es una verdadera amenaza para sus vecinos y para la democracia liberal occidental en general.</p>\n<p><strong>Paulina Siegień</strong> es etnógrafa, experta en Rusia y periodista. Es editora en <em>NEW </em>y contribuye a <em>Newsweek </em>y <em>Krytyka Polityczna. </em>Ha ganado el Premio Conrad y ha sido nominada al Premio Embajador de la Nueva Europa por su libro <em>Miasto Bajka. Wiele historii Kaliningradu.</em></p>\n<p><em>Tarea pública financiada por el Ministerio de Relaciones Exteriores de la República de Polonia dentro del concurso de subvenciones “Diplomacia Pública 2024 – 2025 – la dimensión europea y la lucha contra la desinformación”.</em></p>\n<p><em>Las opiniones expresadas en esta publicación son de los autores y no reflejan las opiniones de las posiciones oficiales del Ministerio de Relaciones Exteriores de la República de Polonia.</em></p>\n<p></p>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"<p>Euroopan turvallisuus- ja yhteistyöjärjestön ministerineuvosto pidettiin Maltalla joulukuun alussa 2024. Venäjän ulkoministeri Sergey Lavrov oli aikataulutettu puhumaan kokouksessa. Tämä olisi ensimmäinen kerta sitten Venäjän täysimittaisen hyökkäyksen Ukrainaan, että Lavrov osallistuu tapahtumaan Euroopan unionin alueella. Kun venäläinen ministeri otti puheenvuoron, hänen puolalainen kollegansa Radosław Sikorski nousi ylös ja lähti useiden muiden delegaatioiden mukana. Kun toimittajat kysyivät häneltä käytöksestään, hän selitti, että hän ei aio kuunnella Lavrovin levittämiä valheita, joka oli tullut Maltalle valehtelemaan Venäjän hyökkäyksestä ja sen toimista Ukrainassa.</p>\n<p>“En aio kuunnella näitä valheita,” puolalainen ulkoministeri vakuutti, lisäten, että hän ei aio istua samassa pöydässä Lavrovin kanssa.</p>\n<p>Tämä episodi tiivistää täydellisesti puolalais-venäläisten suhteiden tilan. Ei olisi liioittelua väittää, että näitä suhteita ei yksinkertaisesti ole, ellei tunnusteta suhdetta, joka koostuu vastakkainasettelun päätöksistä ja eleistä.</p>\n<p>Tämä ei ole ensimmäinen kerta, kun Radosław Sikorski, joka tuli ulkoministeriksi syksyllä 2023, aktiivisesti vastusti venäläisiä edustajia maailman näyttämöllä. Hänen puheensa helmikuussa 2024 YK:n turvallisuusneuvoston istunnossa oli melkoinen sensaatio. Siinä hän purki aiemmat argumentit, joita Venäjän YK:n suurlähettiläs Vasily Nebenzya oli esittänyt:</p>\n<p>“Suurlähettiläs Nebenzya on kutsunut Kiovaa Lännen asiakkaaksi. Itse asiassa Kiova taistelee ollakseen riippumaton kaikista. (…) Hän kutsuu heitä natsiksi. No, presidentti on juutalainen, puolustusministeri on muslimi, eikä heillä ole poliittisia vankeja. Hän sanoi, että Ukraina vaeltaa korruption suossa. No, Alexei Navalny dokumentoi, kuinka rehellinen ja kunnollinen hänen oma maansa on.</p>\n<p>Hän syytti sotaa Yhdysvaltojen neokolonialismista. Itse asiassa Venäjä yritti hävittää Ukrainan 1800-luvulla, jälleen bolshevikkien alaisuudessa, ja nyt se on kolmas yritys,” Sikorski vastasi. Lännen media oli täynnä innostusta, jopa niin pitkälle, että se kuvasi näitä yksinkertaisia totuuksia uutena vaiheena keskustelussa Venäjän sodasta Ukrainaa vastaan, jonka puolalainen ministeri oli avannut.</p>\n<p><strong>Historiallinen kauna</strong></p>\n<p>Sikorskin päättäväistä kantaa Venäjää kohtaan tukee myös puolalainen yhteiskunta, joka seuraa tilannetta Ukrainassa ja on huolissaan mahdollisesta Kremlin käynnistämästä sotilaallisesta aggressiosta. Puolan turvallisuuslaitos raportoi nyt säännöllisesti venäläisten tiedustelupalveluiden työhön liittyvien ihmisten pidätyksistä. He ovat keränneet tietoa ja jopa valmistelleet sabotaasi-iskuja. Serhiy S., Ukrainan kansalainen, joka oli puolalais-venäläisiä näkemyksiä kannattava, suostui toteuttamaan tehtävän, jonka anonyymi tili Telegramissa oli pyytänyt. Hänen tehtävänään oli sytyttää suuri maalausvarasto tuleen Wrocławin ulkopuolella, joka on yksi Puolan suurimmista kaupungeista. Kun media käsitteli tapausta lokakuussa, Sikorski julisti, että Venäjän konsulaatti Poznanissa suljettaisiin ja sen henkilökunta karkotettaisiin. Tämä oli vastaus vihamieliseen venäläiseen tekoon, joka oli vahvistettu Puolan tiedustelun tutkimuksessa.</p>\n<p>Venäjä päätti pian reagoida vastavuoroisesti diplomaattisen käytäntönsä mukaisesti sulkemalla Puolan konsulaatin Pietarissa.</p>\n<p>Juuri tämän konsulaatin diplomaateille tuli yllätyksenä vuonna 2023, kun he huomasivat, että monumentti, joka muistutti Suuren Terrorin aikana murhatuista puolalaisista, oli kadonnut Levashovon muistomerkiltä – hautausmaalta, joka oli omistettu stalinistisen vainon uhreille. Joulukuussa 2024, heti sen jälkeen kun Venäjän federaation konsulaatti oli pakotettu sulkemaan Poznanissa, tuhoutui muistomerkki Puolan kotiarmeijan sotilaille, jotka kuolivat neuvostogulageissa Novgorodin alueella. Puolalaisten muistopaikkojen tuhoaminen tuntemattomien tekijöiden toimesta Venäjällä on tullut häiritseväksi toistuvaksi ilmiöksi. Tämä koskee myös hautausmaita. Nämä tapaukset johtavat yleensä protestimuistutukseen, joka annetaan Venäjän ulkoministeriölle. Venäjän näkökulmasta hyökkäykset puolalaisiin hautausmaihin ja muistomerkkeihin ovat oikeutettu vastaus. Tämä perustuu siihen, mitä he väittävät olevan Puolan vihamielisiä tekoja, jotka dekommunisaatiolain kautta ovat poistaneet satoja monumentteja, jotka muistuttavat “maan vapauttamisesta Punaisesta armeijasta”. Itse asiassa mitään tällaisia monumentteja ei ole poistettu monilta Punaisen armeijan hautausmailta ympäri maata, jotka ovat hyvin hoidettuja ja valtion suojeluksessa.</p>\n<p>Vuonna 2022, Venäjän täysimittaisen hyökkäyksen Ukrainaan aikana, oli vastakkainasettelua, joka sisälsi pienempiä merkityksellisiä eleitä. Kuitenkin ne ovat yhtä oireellisia puolalais-venäläisten suhteiden kannalta. Puolan “Geografisten nimien standardointikomitea” päätti, että ainoa oikea termi siitä eteenpäin, mitä aiemmin kutsuttiin Kaliningradiksi, on Królewiec (puolalainen nimi historialliselle saksalaiselle Königsbergille). Tätä symbolista elettä selitettiin sillä, että nykyinen venäläinen nimi kunnioittaa bolshevikkirikollista Mikhail Kalininiä, joka oli osittain vastuussa Katynin verilöylystä muiden rikosten ohella. Puolaksi kaupunki tunnetaan nyt nimellä Królewiec sen sijaan, että se olisi Kaliningrad, ja alue on nimetty uudelleen <em>obwód królewiecki </em>(Kaliningradin alue). Tässä erityistapauksessa “symmetrinen vastaus” tuli alueellisella tasolla. Alueen tuolloinen kuvernööri ilmoitti, että Mikhail Muravyov-Vilenskyn patsas rakennettaisiin. Venäläinen imperiaalinen valtiomies, joka julmasti tukahdutti puolalaisten kapinan tsaarihallintoa vastaan 1800-luvulla, tunnettiin Puolassa, Liettuassa ja Valko-Venäjällä “kuristajana” tai “hirtättäjänä”. Patsas paljastettiin suurin juhlallisuuksin Kaliningradissa vuonna 2023.</p>\n<p><strong>Uusi kylmä sota?</strong></p>\n<p>Puolalais-venäläiset suhteet ovat kulkeneet vihamielisten julistusten ja eleiden polkua, jolta puuttuu todellinen viestintä. Molempien osapuolten esittämä vastakkainasettelun luonne voidaan jäljittää noin vuosikymmenen taakse. Huolimatta väärinkäsityksistä Varsovan ja Kiovan välillä, Puola on yksiselitteisesti ja johdonmukaisesti tuominnut Venäjän aggressiivisuuden Ukrainaa kohtaan vuodesta 2014 lähtien – olipa se sitten hybridimuodossa tai sotilaallisena. Puolalaiset poliitikot, asiantuntijat sekä julkisen diplomatian parissa työskentelevät ovat tehneet suuria ponnistuksia vakuuttaakseen lännen kumppaninsa siitä, että Venäjä on todellinen uhka Euroopalle. Kremlin ei siis nähnyt Puolaa kumppanina, jota se voisi käyttää testatakseen EU:n tai laajemman lännen yhtenäisyyttä, kuten se on tehnyt Orbanin Unkarin (nyt myös Ficon Slovakian) kanssa. Tämän seurauksena se keskittyi esittämään Puolan maana, jota hallitsee radikaali ja järjetön venäjävihamielinen tunne propagandassaan. Vuosi 2022 osoitti, että puolalaisten varoitukset olivat perusteltuja rationaalisesta arvioinnista tilanteesta, eivätkä venäjävihamielisyydestä.</p>\n<p>Venäjä ei pystynyt löytämään monia kumppaneita keskustellakseen Puolassa, missä minkään poliitikon ja heidän hallintonsa välinen suhde johtaisi boikottiin. Tämä korostuu käytännössä olemattomalla tuella heidän brutaalille sodalleen Ukrainassa puolalaisessa yhteiskunnassa. Kremlin päätti sen sijaan valita toisen lähestymistavan Puolaan vuonna 2021 ja 2022, nimittäin kohdistaa huomionsa puolalais-ukrainalaiseen liittoumaan. Venäläinen propaganda alkoi levittää ajatusta, että Puolan viranomaiset olivat avoimia Ukrainan jakamiselle. Tämän narratiivin mukaan, skenaariossa, jossa Venäjä ottaisi hallintaansa maan itäiset alueet, Puola lähettäisi sotilaansa Ukrainan länsiosiin. Nämä alueet olivat osa Puolan valtiota ennen toista maailmansotaa.</p>\n<p>Tämän agendan tavoitteena oli kylvää epäluottamusta ukrainalaisten keskuudessa Puolaa kohtaan kumppanina ja liittolaisena, toisaalta provosoida keskustelua revanssististen piireissä Puolassa. Kuten kävi ilmi, nämä ryhmät ovat marginaalissa ja niillä ei ole roolia julkisuudessa eikä vaikutusvaltaa yhteiskunnassa. Mikään merkittävä poliittinen voima ei aloittaisi tällaista keskustelua tästä aiheesta. Pääpuolueet tuomitsivat nopeasti ja vastustivat venäläisiä ideoita. Tämä venäläinen propaganda ja disinformaatio-narratiivi voidaan nähdä mielenkiintoisena heijastuksena menetelmistä ja tavoitteista, joita Moskova soveltaa muihin maihin. Kremlin näkee Puolan kilpailijana, vaikka se onkin heikentynyt eikä täysin itsenäinen Naton ja sen liittolaisuutensa suhteen Yhdysvaltojen kanssa. Tämä kaikki liittyy samaan vaikutuspiiriin entisessä neuvostotilassa, jota Venäjä taistelee hallitakseen ja alistaakseen.</p>\n<p>Tietyssä mielessä Kremlin on oikeassa, koska Puola todella haluaa, että sen itäiset naapurimaat sekä Kaukasiassa sijaitsevat maat, kuten Georgia, vahvistavat itsenäisyyttään ja syventävät integraatiotaan lännen rakenteisiin, rakentaen vakaita demokratioita, jotka perustuvat oikeusvaltioperiaatteeseen. Ero on siinä, että Venäjä käyttää kovaa valtaa tavoitteidensa saavuttamiseksi: sodankäynti; provokaatioiden järjestäminen; hybridihyökkäysten käynnistäminen; näiden maiden yhteiskuntien pelottelu; ja laajamittaiset korruptioyritykset. Tämä nähtiin äskettäin Moldovassa pidetyissä vaaleissa ja kansanäänestyksessä.</p>\n<p>Puola on vuosien ajan yrittänyt harjoittaa täysin erilaista politiikkaa tätä aluetta kohtaan. Paras esimerkki tästä on Itä-partneruus, jonka Puola aloitti Ruotsin tuella osana Euroopan naapuruuspolitiikkaa. Se tarjosi mahdollisuuden maille, jotka itsenäistyivät Neuvostoliiton romahtamisen jälkeen, lähestyä EU:ta, mikä voisi olla siirtymävaihe tulevaan mahdolliseen integraatioon yhteisöön. Venäjä on nähnyt tämän hankkeen yrityksenä puuttua siihen, mitä se pitää omana vaikutuspiirinään, mikä puolestaan ruokki puolalaisvastaisia tunteita Kremlin sisällä.</p>\n<p><strong>Ei nollaus</strong></p>\n<p>Kaikki nämä väärinkäsitykset ja perustavanlaatuiset erot heidän maailmankuvissaan eivät lieventyneet yrityksellä nollata puolalais-venäläiset suhteet. Tätä rohkaisi venäläis-amerikkalainen nollaus Obaman hallinnon aikana. Näitä näkyvimpiä ilmenemismuotoja tämän lyhyen ajanjakson aikana olivat pääministeri Donald Tuskin ja Venäjän presidentti Vladimir Putinin tapaaminen Sopotissa sekä venäläisen yhteiskunnan spontaani ja myötätuntoinen reaktio Smolenskin lentoturmassa vuonna 2010. Tänä aikana perustettiin “Puolalais-venäläinen vuoropuhelun ja ymmärryksen keskus” sekä Puolassa että Venäjällä. Yhdessä niiden oli tarkoitus voittaa stereotypiat ja ennakkoluulot, jotka vallitsevat puolalaisten ja venäläisten välillä, sekä rakentaa naapuruussuhteita ja kumppanuutta tulevaisuutta varten. Molemmat keskukset lopettivat yhteistyönsä vuoden 2014 jälkeen, kun kävi ilmi, että venäläinen osapuoli oli järjestänyt matkoja miehitetyssä Krimissä puolalaisnuorille. Puolalainen keskus muutti nimensä Mieroszewski-keskukseksi Venäjän täysimittaisen hyökkäyksen jälkeen vuonna 2022 ja julisti, että se aikoo nyt käydä vuoropuhelua muiden Itä-Euroopan yhteiskuntien edustajien kanssa. Se tekisi niin sitoutumalla tukemaan venäläistä kansalaisyhteiskuntaa.</p>\n<p>Jäljelle jää Puolalle sen suhteissa Venäjään, tai pikemminkin venäläisiin, ensisijaisesti tukea anti-Putinistista oppositiota ja rauhanomaisia liikkeitä investointina tuleviin suhteisiin. Hallituksen politiikan osalta tehokkain lähestymistapa on edelleen tukea lujasti ja johdonmukaisesti Ukrainaa, sen vastarintaa ja kansainvälisiä liittoumia, joihin Puola kuuluu. Tänään ei kenenkään tarvitse vakuuttaa ketään siitä, että Venäjä on todellinen uhka sen naapureille ja lännen liberaalille demokratiolle yleisesti.</p>\n<p><strong>Paulina Siegień</strong> on etnografi, Venäjän asiantuntija ja toimittaja. Hän on toimitussihteeri <em>NEW </em>ja kirjoittaa myös <em>Newsweek </em>ja <em>Krytyka Polityczna. </em>Hän on voittanut Conrad-palkinnon ja ollut ehdolla Ambasador Nowej Europy -palkinnolle kirjastaan <em>Miasto Bajka. Wiele historii Kaliningradu.</em></p>\n<p><em>Julkinen tehtävä, jota rahoittaa Puolan tasavallan ulkoministeriö “Julkisen diplomatian 2024 – 2025 – eurooppalainen ulottuvuus ja disinformaation torjunta” -apurahakilpailun puitteissa.</em></p>\n<p><em>Tässä julkaisussa esitetyt mielipiteet ovat kirjoittajien omia eivätkä heijasta Puolan tasavallan ulkoministeriön virallisia näkemyksiä.</em></p>\n<p></p>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"<p>Le Conseil des ministres de l'Organisation pour la sécurité et la coopération en Europe a eu lieu à Malte début décembre 2024. Le ministre russe des Affaires étrangères, Sergey Lavrov, devait prendre la parole lors de la réunion. Ce serait la première fois depuis l'invasion à grande échelle de l'Ukraine par la Russie que Lavrov participerait à un événement sur le territoire de l'Union européenne. Lorsque le ministre russe a pris la parole, son homologue polonais Radosław Sikorski s'est levé et est parti accompagné de plusieurs autres délégations. Interrogé par des journalistes sur son comportement, il a expliqué qu'il ne voulait pas écouter les mensonges propagés par Lavrov, qui était venu à Malte pour mentir sur l'invasion russe et ses actions en Ukraine.</p>\n<p>“Je n'écouterai pas ces mensonges,” a affirmé le ministre polonais des Affaires étrangères, ajoutant qu'il ne s'assoirait pas à la même table que Lavrov.</p>\n<p>Cet épisode résume parfaitement l'état des relations polono-russes. Il ne serait pas exagéré de dire que ces relations n'existent tout simplement pas, à moins que nous ne reconnaissions une relation consistant en une séquence de décisions et de gestes conflictuels.</p>\n<p>Ce n'est pas la première fois que Radosław Sikorski, qui est devenu ministre des Affaires étrangères à l'automne 2023, s'oppose activement aux représentants russes sur la scène mondiale. Son discours de février 2024 lors d'une session du Conseil de sécurité de l'ONU a fait sensation. Dans celui-ci, il a déconstruit les arguments précédents avancés par l'ambassadeur russe auprès de l'ONU, Vasily Nebenzya :</p>\n<p>“L'ambassadeur Nebenzya a qualifié Kyiv de client de l'Occident. En réalité, Kyiv se bat pour être indépendant de tout le monde. (…) Il les appelle nazis. Eh bien, le président est juif, le ministre de la Défense est musulman, et ils n'ont pas de prisonniers politiques. Il a dit que l'Ukraine était en proie à la corruption. Eh bien, Alexei Navalny a documenté à quel point son propre pays est honnête et plein de probité.</p>\n<p>Il a blâmé la guerre sur le néo-colonialisme américain. En fait, la Russie essayait d'exterminer l'Ukraine au 19ème siècle, à nouveau sous les bolcheviks, et maintenant c'est la troisième tentative,” a rétorqué Sikorski. Les médias occidentaux étaient en émoi, allant jusqu'à décrire ces vérités simples comme une nouvelle étape dans la discussion sur la guerre russe contre l'Ukraine, ouverte par le ministre polonais.</p>\n<p><strong>Hostilité historique</strong></p>\n<p>La position déterminée de Sikorski envers la Russie est également soutenue par la société polonaise, qui suit la situation en Ukraine et s'inquiète d'une éventuelle agression militaire déclenchée par le Kremlin. L'appareil de sécurité polonais rapporte désormais régulièrement l'appréhension de personnes ayant été employées par les services de renseignement russes. Ils ont collecté des informations et même préparé des actes de sabotage. Serhiy S., un citoyen ukrainien ayant des opinions pro-russes, a accepté de mener à bien une mission demandée par un compte anonyme sur Telegram. Il avait pour tâche d'incendier un grand entrepôt de peinture à l'extérieur de Wrocław, l'une des plus grandes villes de Pologne. Après que les médias ont couvert l'affaire en octobre, Sikorski a déclaré que le consulat russe à Poznań serait fermé et que son personnel serait expulsé. Cela faisait suite à un acte hostile russe qui avait été confirmé par une enquête des services de renseignement polonais.</p>\n<p>La Russie déciderait bientôt de réagir de manière réciproque conformément à sa coutume diplomatique, en fermant le consulat polonais à Saint-Pétersbourg.</p>\n<p>C'étaient les diplomates de ce consulat qui avaient été stupéfaits en 2023 lorsqu'ils avaient découvert qu'un monument commémorant les Polonais assassinés pendant le Grand Terreur avait disparu du cimetière commémoratif de Levashovo – un lieu de sépulture pour les victimes de la répression stalinienne. En décembre 2024, juste après que le consulat de la Fédération de Russie a été contraint de fermer à Poznań, un mémorial aux soldats de l'Armée de l'Intérieur polonaise morts dans les goulag soviétiques a été détruit dans l'oblast de Novgorod. La destruction des lieux de mémoire polonais par des auteurs inconnus en Russie est devenue une récurrence troublante. Cela inclut les lieux de sépulture. Ces incidents entraînent généralement une note de protestation adressée au ministère russe des Affaires étrangères. Selon le point de vue russe, les attaques contre les cimetières et les mémoriaux polonais sont une réponse justifiée. Cela repose sur ce qu'ils prétendent être des actes hostiles de la Pologne qui, par le biais d'une loi de décommunisation, a supprimé des centaines de monuments commémorant la “libération du pays par l'Armée rouge”. En réalité, aucun de ces monuments n'a été retiré des nombreux cimetières de l'Armée rouge à travers le pays, qui sont bien entretenus et sous protection de l'État.</p>\n<p>En 2022, l'année de l'invasion à grande échelle de l'Ukraine par la Russie, il y a eu une confrontation impliquant des gestes de moindre importance. Cependant, ils sont tout aussi symptomatiques en ce qui concerne les relations polono-russes. La “Commission pour la normalisation des noms géographiques” polonaise a décidé que le seul terme correct à partir de ce moment pour ce qui était auparavant connu sous le nom de Kaliningrad est Królewiec (le nom polonais pour l'historique Königsberg allemand). Ce geste symbolique a été expliqué par le fait que le nom russe actuel honore le criminel bolchevique Mikhail Kalinin, qui était en partie responsable du massacre de Katyn parmi d'autres crimes. En polonais, la ville est désormais connue sous le nom de Królewiec au lieu de Kaliningrad et l'oblast a été renommé <em>obwód królewiecki </em>(Oblast de Kaliningrad). Dans ce cas précis, la “réponse symétrique” est venue à un niveau régional. Le gouverneur du territoire à l'époque a annoncé qu'une statue de Mikhail Muravyov-Vilensky serait construite. L'homme d'État impérial russe qui a brutalement réprimé l'insurrection polonaise contre le régime tsariste au 19ème siècle était connu sous le nom de “strangulateur” ou “bourreau” en Pologne, en Lituanie et en Biélorussie. La statue a été dévoilée avec grand bruit à Kaliningrad en 2023.</p>\n<p><strong>Une nouvelle guerre froide ?</strong></p>\n<p>Les relations polono-russes ont emprunté un chemin de déclarations d'hostilité et de gestes hostiles dépourvus de toute véritable communication. Le caractère conflictuel affiché par les deux parties remonte à environ une décennie. Quelles que soient les malentendus entre Varsovie et Kyiv, la Pologne a sans ambiguïté et de manière cohérente condamné l'agression russe envers l'Ukraine depuis 2014 – que ce soit sous sa forme hybride ou militaire. Les politiciens polonais, les experts, ainsi que ceux impliqués dans la diplomatie publique ont déployé de grands efforts pour convaincre leurs partenaires occidentaux que la Russie est devenue une véritable menace pour l'Europe. Le Kremlin n'a donc pas considéré la Pologne comme un partenaire qu'il pourrait enrôler pour tester l'unité de l'UE ou du monde occidental au sens large, comme il l'a fait avec la Hongrie d'Orban (maintenant aussi la Slovaquie de Fico). En conséquence, il s'est concentré sur la représentation de la Pologne comme un pays dominé par un sentiment radical et irrationnel de russophobie dans sa propagande. L'année 2022 a montré que les avertissements polonais étaient motivés par une évaluation rationnelle de la situation plutôt que par la russophobie.</p>\n<p>La Russie n'a pas pu trouver de nombreux partenaires avec qui parler en Pologne, où toute relation entre un politicien et son régime entraînerait l'ostracisme. Cela est amplifié par des niveaux de soutien essentiellement absents pour leur guerre brutale contre l'Ukraine dans la société polonaise. Le Kremlin a plutôt décidé d'adopter une approche différente envers la Pologne en 2021 et 2022, à savoir cibler l'alliance polono-ukrainienne. La propagande russe a commencé à promouvoir l'idée que les autorités polonaises étaient ouvertes à un partage de l'Ukraine. Selon ce récit, dans un scénario où la Russie prendrait le contrôle des oblasts orientaux du pays, la Pologne enverrait son armée dans les régions occidentales de l'Ukraine. Ces zones faisaient partie de l'État polonais avant la Seconde Guerre mondiale.</p>\n<p>Le but de cette agenda était de semer la méfiance parmi les Ukrainiens envers la Pologne en tant que partenaire et allié d'une part, tout en provoquant d'autre part une discussion parmi les cercles revanchistes en Pologne. Comme il s'est avéré, ces groupes sont à la marge de la marge et n'ont aucun rôle parmi le public et aucune influence sur la société. Aucune des forces politiques qui ont du poids ne commencerait une telle discussion sur ce sujet. Les partis mainstream ont rapidement condamné et s'opposent aux idées russes. Ce récit de propagande et de désinformation russe peut être considéré comme une projection intéressante des méthodes et des objectifs que Moscou applique à d'autres pays. Le Kremlin considère la Pologne comme un rival après tout, même si affaiblie et pas entièrement indépendante en ce qui concerne l'OTAN et son alliance avec les États-Unis. Tout cela implique la même sphère d'influence dans l'espace post-soviétique que la Russie lutte pour contrôler et subordonner.</p>\n<p>Dans un certain sens, le Kremlin a raison, car la Pologne souhaite vraiment que ses pays voisins à l'est, ainsi que les pays du Caucase, comme la Géorgie, renforcent leur souveraineté et approfondissent leur intégration avec les structures occidentales, construisant des démocraties stables basées sur l'état de droit. La différence est que la Russie utilise le pouvoir dur pour atteindre ses objectifs : mener la guerre ; organiser des provocations ; lancer des attaques hybrides ; intimider les sociétés de ces pays ; et s'engager dans des tentatives de corruption à grande échelle. Cela a été observé lors des récentes élections et référendums en Moldavie.</p>\n<p>La Pologne a depuis des années essayé de mener une politique totalement différente envers cette région. Le meilleur exemple de cela est le Partenariat oriental qui a été initié par la Pologne avec le soutien suédois dans le cadre de la Politique européenne de voisinage. Cela a présenté une opportunité pour les pays devenus indépendants après l'effondrement de l'Union soviétique de se rapprocher de l'UE dans ce qui pourrait être une étape de transition pour une intégration potentielle ultérieure avec la communauté. La Russie a considéré ce projet comme une tentative d'interférer dans ce qu'elle considère comme sa sphère d'influence, ce qui a alimenté les sentiments anti-polonais au Kremlin.</p>\n<p><strong>Aucun rétablissement</strong></p>\n<p>Tous ces malentendus et différences fondamentales dans leurs visions du monde n'ont pas été atténués par une tentative de rétablissement des relations polono-russes. Cela a été encouragé par le rétablissement russo-américain sous l'administration Obama. Les manifestations les plus visibles de cette période courte ont été la rencontre entre le Premier ministre Donald Tusk et le président russe Vladimir Poutine à Sopot, ainsi que la réaction spontanée et empathique de la société russe suite à la catastrophe aérienne de Smolensk en 2010. Un “Centre pour le dialogue et la compréhension polono-russe” a été créé à la fois en Pologne et en Russie pendant cette période. Ensemble, ils étaient censés surmonter les stéréotypes et les préjugés qui existent entre Polonais et Russes, tout en construisant des relations de voisinage et un partenariat pour l'avenir. Ces deux centres ont cessé de travailler ensemble après 2014, lorsque l'on a découvert que la partie russe avait organisé des voyages en Crimée occupée pour la jeunesse polonaise. Le centre polonais a changé de nom pour devenir le Centre Mieroszewski après l'invasion à grande échelle de la Russie en 2022 et a déclaré qu'il s'engagerait désormais dans un dialogue avec des représentants d'autres sociétés en Europe de l'Est. Il le ferait tout en restant engagé à soutenir la société civile russe.</p>\n<p>Ce qui reste pour la Pologne dans ses relations avec la Russie, ou plutôt avec les Russes, est de soutenir principalement l'opposition anti-Poutine et les mouvements anti-guerre comme un investissement dans les relations futures. En ce qui concerne la politique envers le régime, l'approche la plus efficace reste de soutenir fermement et de manière cohérente l'Ukraine, sa résistance et les alliances internationales dont la Pologne fait partie. Aujourd'hui, personne n'a besoin de convaincre qui que ce soit que la Russie est une véritable menace pour ses voisins et pour la démocratie libérale occidentale en général.</p>\n<p><strong>Paulina Siegień</strong> est ethnographe, experte de la Russie et journaliste. Elle est rédactrice à <em>NEW </em>et contribue à <em>Newsweek </em>et <em>Krytyka Polityczna. </em>Elle a remporté le prix Conrad et a été nominée pour le prix Ambasador Nowej Europy pour son livre <em>Miasto Bajka. Wiele historii Kaliningradu.</em></p>\n<p><em>Tâche publique financée par le ministère des Affaires étrangères de la République de Pologne dans le cadre du concours de subventions “Diplomatie publique 2024 – 2025 – la dimension européenne et la lutte contre la désinformation”.</em></p>\n<p><em>Les opinions exprimées dans cette publication sont celles des auteurs et ne reflètent pas les points de vue des positions officielles du ministère des Affaires étrangères de la République de Pologne.</em></p>\n<p></p>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"<p>Ministarstvo vijeće Organizacije za sigurnost i suradnju u Europi održano je na Malti početkom prosinca 2024. Ruski ministar vanjskih poslova Sergey Lavrov trebao je govoriti tijekom sastanka. To bi bio prvi put od punog opsega ruske invazije na Ukrajinu da Lavrov sudjeluje na događaju unutar teritorija Europske unije. Kada je ruski ministar preuzeo riječ, njegov poljski kolega Radosław Sikorski ustao je i otišao u pratnji nekoliko drugih delegacija. Kada su ga novinari pitali o njegovom ponašanju, objasnio je da neće slušati laži koje širi Lavrov, koji je došao na Maltu da laže o ruskoj invaziji i njezinim akcijama u Ukrajini.</p>\n<p>“Neću slušati ove laži,” izjavio je poljski ministar vanjskih poslova, dodajući da neće sjediti za istim stolom s Lavrovom.</p>\n<p>Ova epizoda savršeno sažima stanje poljsko-ruskih odnosa. Ne bi bilo pretjerano tvrditi da ti odnosi jednostavno ne postoje, osim ako ne bismo priznali odnos koji se sastoji od niza konfrontacijskih odluka i gesti.</p>\n<p>Ovo nije prvi put da se Radosław Sikorski, koji je postao ministar vanjskih poslova u jesen 2023., aktivno suprotstavlja ruskim predstavnicima na svjetskoj sceni. Njegov govor iz veljače 2024. tijekom sjednice Vijeća sigurnosti UN-a bio je prava senzacija. U njemu je razotkrio prethodne argumente ruskog veleposlanika pri UN-u Vasilyja Nebenzya:</p>\n<p>“Veleposlanik Nebenzya nazvao je Kijev klijentom Zapada. U stvari, Kijev se bori da bude neovisan od svih. (…) Naziva ih nacistima. Pa, predsjednik je Židov, ministar obrane je Musliman, a nemaju političkih zatvorenika. Rekao je da Ukrajina tone u korupciji. Pa, Alexei Navalny dokumentirao je koliko je njegova vlastita zemlja poštena i puna čestitosti.</p>\n<p>Optužio je rat za američki neokolonijalizam. U stvari, Rusija je pokušavala istrebiti Ukrajinu u 19. stoljeću, opet pod boljševicima, a sada je to treći pokušaj,” uzvratio je Sikorski. Zapadni mediji bili su oduševljeni, idući toliko daleko da su ove jednostavne istine opisali kao novu fazu u raspravi o ruskom ratu protiv Ukrajine koju je otvorio poljski ministar.</p>\n<p><strong>Povijesna mržnja</strong></p>\n<p>Odlučna pozicija Sikorskog prema Rusiji također je podržana od strane poljskog društva, koje prati situaciju u Ukrajini i zabrinuto je zbog potencijalne vojne agresije koju pokreće Kremlj. Poljski sigurnosni aparat sada redovito izvještava o hapšenju ljudi koji su bili zaposleni u ruskoj obavještajnoj službi. Prikupili su informacije i čak pripremili akte sabotaže. Serhiy S., građanin Ukrajine koji je imao pro-ruske stavove, pristao je provesti misiju koju je zatražio anonimni račun na Telegramu. Njegov zadatak bio je zapaliti veliki skladište boje izvan Wrocława, jednog od najvećih poljskih gradova. Nakon što su mediji pokrili slučaj u listopadu, Sikorski je izjavio da će rusko konzulatu u Poznańu biti zatvoreno i njegovo osoblje protjerano. Ovo je bio odgovor na neprijateljski ruski čin koji je potvrđen u istrazi poljske obavještajne službe.</p>\n<p>Rusija će ubrzo odlučiti reagirati uzvratno u skladu sa svojim diplomatskim običajem, zatvarajući poljsko konzulatu u Sankt Peterburgu.</p>\n<p>To su bili diplomati iz ovog konzulata koji su bili zapanjeni 2023. kada su otkrili da je spomenik u čast Poljacima ubijenim tijekom Velikog terora nestao s Memorijalnog groblja Levashovo – grobnog mjesta žrtava staljinističke represije. U prosincu 2024., neposredno nakon što je konzulatu Ruske Federacije bio prisiljen zatvoriti u Poznańu, spomenik vojnicima Poljske Home Armije koji su poginuli u sovjetskim gulazima uništen je u Novgorodskom okrugu. Uništavanje poljskih mjesta sjećanja od strane nepoznatih počinitelja u Rusiji postalo je uznemirujuća pojava. To uključuje grobna mjesta. Ovi incidenti obično dovode do prosvjedne note koju izdaje ruskom Ministarstvu vanjskih poslova. Prema ruskoj točki gledišta, napadi na poljske groblje i spomenike su opravdani odgovor. To se temelji na onome što oni tvrde da su neprijateljski akti Poljske koja je, kroz zakon o dekomunizaciji, uklonila stotine spomenika koji obilježavaju “oslobođenje zemlje od Crvene armije”. U stvari, nijedan takav spomenik nije uklonjen iz mnogih groblja Crvene armije širom zemlje, koja su dobro održavana i pod državnom zaštitom.</p>\n<p>U 2022. godini, godini punog opsega ruske invazije na Ukrajinu, došlo je do sukoba koji je uključivao geste manje važnosti. Međutim, one su jednako simptomatične u vezi s poljsko-ruskim odnosima. Poljska “Komisija za standardizaciju geografskih imena” odlučila je da je jedini ispravan termin od tada za ono što je ranije bilo poznato kao Kaliningrad, Królewiec (poljski naziv za povijesni njemački Königsberg). Ova simbolična gesta objašnjena je činjenicom da današnje rusko ime odaje počast boljševističkom zločincu Mihailu Kalininu, koji je djelomično odgovoran za masakr u Katynu među drugim zločinima. Na poljskom, grad je sada poznat kao Królewiec umjesto Kaliningrad, a oblast je preimenovana u <em>obwód królewiecki </em>(Kaliningradska oblast). U ovom specifičnom slučaju, “simetrični odgovor” došao je na regionalnoj razini. Guverner teritorije u to vrijeme najavio je da će biti podignut spomenik Mihailu Muravyovu-Vilenskom. Ruski imperijalni državnik koji je brutalno suzbijao poljski ustanak protiv carske vladavine u 19. stoljeću bio je poznat kao “gušitelj” ili “krvnik” u Poljskoj, Litvaniji i Bjelorusiji. Spomenik je svečano otkriven u Kaliningradu 2023.</p>\n<p><strong>Nova hladna war?</strong></p>\n<p>Poljsko-ruski odnosi krenuli su putem izjava o mržnji i neprijateljskim gestama bez ikakve stvarne komunikacije. Konfrontacijski karakter koji su prikazale dvije strane može se pratiti unatrag otprilike deset godina. Bez obzira na nesporazume između Varšave i Kijeva, Poljska je nedvosmisleno i dosljedno osudila rusku agresiju prema Ukrajini od 2014. – bilo u njenom hibridnom ili vojnog obliku. Poljski političari, stručnjaci, kao i oni uključeni u javnu diplomaciju uložili su velike napore da uvjere svoje zapadne partnere da je Rusija postala stvarna prijetnja Europi. Kremlj stoga nije gledao na Poljsku kao na partnera kojeg bi mogao angažirati da testira jedinstvo EU-a ili šireg Zapada, kao što je to učinio s Orbanovom Mađarskom (sada i Ficoovom Slovačkom). Kao rezultat toga, fokusirao se na prikazivanje Poljske kao zemlje koju dominira radikalni i iracionalni rusofobični sentiment u svojoj propagandi. Godina 2022. pokazala je da su poljska upozorenja bila motivirana racionalnom procjenom situacije, a ne rusofobijom.</p>\n<p>Rusija nije mogla pronaći mnogo partnera za razgovor u Poljskoj, gdje bi svaki odnos između političara i njihovog režima rezultirao ostrakizmom. To se pojačava gotovo nepostojećim razinama podrške za njihov brutalni rat protiv Ukrajine u poljskom društvu. Kremlj je umjesto toga odlučio na drugačiji pristup prema Poljskoj 2021. i 2022., a to je ciljanje poljsko-ukrajinske alijanse. Ruska propaganda počela je gurati ideju da su poljske vlasti otvorene za podjelu Ukrajine. Prema ovoj naraciji, u scenariju u kojem bi Rusija preuzela kontrolu nad istočnim oblastima zemlje, Poljska bi poslala svoje vojnike u zapadne regije Ukrajine. Ova područja su prije Drugog svjetskog rata bila dio poljske države.</p>\n<p>Cilj guranja ove agende bio je posijati nepovjerenje među Ukrajincima prema Poljskoj kao partneru i saveznici s jedne strane, dok s druge strane provocirati raspravu među revizionističkim krugovima unutar Poljske. Kako se ispostavilo, ove grupe su na rubu ruba i nemaju nikakvu ulogu među javnošću i nikakav utjecaj na društvo. Nijedna od političkih snaga koje imaju težinu ne bi započela takvu raspravu na ovu temu. Glavne stranke brzo su osudile i suprotstavile se ruskim idejama. Ova ruska propaganda i dezinformacijska naracija mogu se smatrati zanimljivom projekcijom metoda i ciljeva koje Moskva primjenjuje na druge zemlje. Kremlj gleda na Poljsku kao na rivala, čak i ako je oslabljena i ne potpuno neovisna u vezi s NATO-om i svojim savezom s SAD-om. Sve to uključuje istu sferu utjecaja u post-sovjetskom području koju Rusija nastoji kontrolirati i podrediti.</p>\n<p>U određenom smislu, Kremlj je u pravu, jer Poljska zaista želi da njezine susjedne zemlje na Istoku, kao i zemlje Kavkaza, poput Gruzije, ojačaju svoju državnost i prodube svoju integraciju sa zapadnim strukturama, gradeći stabilne demokracije temeljene na vladavini prava. Razlika je u tome što Rusija koristi tvrdu moć za postizanje svojih ciljeva: vodeći rat; organizirajući provokacije; pokrećući hibridne napade; zastrašujući društva ovih zemalja; i angažirajući se u velikim pokušajima korupcije. To se vidjelo tijekom nedavnih izbora i referenduma u Moldaviji.</p>\n<p>Poljska već godinama pokušava provoditi potpuno drugačiju politiku prema ovoj regiji. Najbolji primjer toga je Istočno partnerstvo koje je inicirala Poljska uz podršku Švedske kao dio Europske politike susjedstva. To je predstavljalo priliku za zemlje koje su postale neovisne nakon raspada Sovjetskog Saveza da se približe EU-u u onome što bi mogla biti prijelazna faza za daljnju potencijalnu integraciju s zajednicom. Rusija je ovaj projekt vidjela kao pokušaj miješanja u ono što smatra svojom sferom utjecaja, što je zauzvrat potaknulo antopoljske osjećaje u Kremlju.</p>\n<p><strong>Bez resetiranja</strong></p>\n<p>Sva ta nesporazum i temeljne razlike u njihovim svjetonazorima nisu ublažene pokušajem resetiranja poljsko-ruskih odnosa. To je ohrabrila rusko-američka resetiranja tijekom Obamaove administracije. Najvidljiviji prikazi toga tijekom ovog kratkog razdoblja bili su sastanak premijera Donalda Tuska i ruskog predsjednika Vladimira Putina u Sopotu, kao i spontana i empatična reakcija ruskog društva nakon zrakoplovne nesreće u Smolensku 2010. godine. Tijekom ovog vremena osnovan je “Centar za poljsko-ruski dijalog i razumijevanje” i u Poljskoj i u Rusiji. Zajedno su trebali prevladati stereotipe i predrasude koje postoje između Poljaka i Rusa, uz izgradnju susjedskih odnosa i partnerstva za budućnost. Ova dva centra prestala su raditi zajedno nakon 2014. kada se pokazalo da je ruska strana organizirala putovanja za poljsku mladež u okupirani Krim. Poljski centar promijenio je ime u Mieroszewski centar nakon ruske punopravne invazije 2022. i izjavio da će se sada angažirati u dijalogu s predstavnicima drugih društava u Istočnoj Europi. To će činiti dok ostaje posvećen podršci ruskom civilnom društvu.</p>\n<p>Ono što Poljskoj ostaje u njezinim odnosima s Rusijom, ili bolje rečeno Rusima, je prvenstveno podržati anti-Putinističku opoziciju i anti-ratne pokrete kao investiciju u buduće odnose. Što se tiče politike prema režimu, najefikasniji pristup ostaje čvrsto i dosljedno podržavati Ukrajinu, njezin otpor i međunarodne saveze čiji je Poljska dio. Danas, nitko ne mora uvjeravati nikoga da je Rusija stvarna prijetnja svojim susjedima i zapadnoj liberalnoj demokraciji općenito.</p>\n<p><strong>Paulina Siegień</strong> je etnografkinja, stručnjakinja za Rusiju i novinarka. Urednica je u <em>NEW </em>i doprinosi <em>Newsweeku </em>i <em>Krytyka Polityczna. </em>Osvojila je nagradu Conrad i bila nominirana za nagradu Ambasador Nove Europe za svoju knjigu <em>Miasto Bajka. Wiele historii Kaliningradu.</em></p>\n<p><em>Javna zadaća financirana od strane Ministarstva vanjskih poslova Republike Poljske unutar natječaja za grant “Javna diplomacija 2024 – 2025 – europska dimenzija i suzbijanje dezinformacija”.</em></p>\n<p><em>Mišljenja izražena u ovoj publikaciji su mišljenja autora i ne odražavaju stavove službenih pozicija Ministarstva vanjskih poslova Republike Poljske.</em></p>\n<p></p>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"<p>A Biztonsági és Együttműködési Szervezet Miniszteri Tanácsa 2024 december elején Máltán ülésezett. Szergej Lavrov orosz külügyminiszter beszédet tervezett a találkozón. Ez lenne az első alkalom, hogy Lavrov részt vesz egy eseményen az Európai Unió területén Oroszország teljes körű ukrajnai inváziója óta. Amikor az orosz miniszter felszólalt, lengyel kollégája, Radosław Sikorski felállt és távozott, több más delegáció kíséretében. Amikor újságírók kérdezték viselkedéséről, elmagyarázta, hogy nem hajlandó meghallgatni Lavrov által terjesztett hamisságokat, aki azért érkezett Máltára, hogy hazudjon az orosz invázióról és annak ukrajnai cselekedeteiről.</p>\n<p>„Nem fogom hallgatni ezeket a hazugságokat” – állította a lengyel külügyminiszter, hozzátéve, hogy nem ülhet egy asztalnál Lavrovval.</p>\n<p>Ez az epizód tökéletesen összefoglalja a lengyel-orosz kapcsolatok állapotát. Nem lenne túlzás azt állítani, hogy ezek a kapcsolatok egyszerűen nem léteznek, hacsak nem ismerjük el a konfrontatív döntések és gesztusok sorozatából álló kapcsolatot.</p>\n<p>Ez nem az első alkalom, hogy Radosław Sikorski, aki 2023 őszén lett külügyminiszter, aktívan ellenállt orosz képviselőknek a világ színpadán. 2024 februárjában, az ENSZ Biztonsági Tanácsának ülésén elmondott beszéde igazi szenzáció volt. Ebben lebontotta az orosz ENSZ-nagykövet, Vasily Nebenzya korábbi érveit:</p>\n<p>„Nebenzya nagykövet Kijevet a Nyugat kliensének nevezte. Valójában Kijev azért harcol, hogy független legyen mindenkitől. (…) Őket náciknak nevezi. Nos, az elnök zsidó, a védelmi miniszter muszlim, és nincsenek politikai foglyok. Azt mondta, hogy Ukrajna a korrupcióban fuldoklik. Nos, Alexei Navalny dokumentálta, hogy mennyire tisztességes és probitásra épülő a saját országa.</p>\n<p>Az Egyesült Államok neo-kolonializmusát okolta a háborúért. Valójában Oroszország a 19. században próbálta kiirtani Ukrajnát, újra bolsevikok alatt, és most ez a harmadik kísérlet” – válaszolt Sikorski. A nyugati média izgalomba jött, és odáig ment, hogy ezeket az egyszerű igazságokat a lengyel miniszter által megnyitott orosz-ukrán háborúval kapcsolatos diskurzus új szakaszaként írta le.</p>\n<p><strong>Történelmi ellenségeskedés</strong></p>\n<p>Sikorski határozott álláspontját Oroszországgal szemben a lengyel társadalom is támogatja, amely figyelemmel kíséri az ukrajnai helyzetet, és aggódik a Kreml által elindított potenciális katonai agresszió miatt. A lengyel biztonsági apparátus most rendszeresen beszámol az orosz hírszerzés által alkalmazott emberek elfogásáról. Információkat gyűjtöttek, sőt szabotázsakciókat is előkészítettek. Serhiy S., egy pro-orosz nézeteket valló ukrán állampolgár, beleegyezett, hogy végrehajt egy küldetést, amelyet egy névtelen Telegram-fiók kért tőle. Az volt a feladata, hogy felgyújtson egy nagy festék raktárt Wrocław mellett, Lengyelország egyik legnagyobb városa közelében. Miután a média októberben beszámolt az esetről, Sikorski bejelentette, hogy a lengyel konzulátust Poznańban bezárják, és személyzetét kiutasítják. Ez egy válasz volt egy ellenséges orosz cselekedetre, amelyet a lengyel hírszerzés vizsgálata megerősített.</p>\n<p>Oroszország hamarosan úgy döntött, hogy a diplomáciai szokásainak megfelelően kölcsönös módon reagál, bezárva a lengyel konzulátust Szentpéterváron.</p>\n<p>Azok a diplomaták, akik a konzulátuson dolgoztak, megdöbbentek 2023-ban, amikor felfedezték, hogy a Nagy Terror alatt meggyilkolt lengyelek emlékére állított emlékmű eltűnt a Levashovo Emléktemetőből – amely a sztálinista elnyomás áldozatainak temetkezési helye. 2024 decemberében, közvetlenül azután, hogy az Orosz Föderáció konzulátusát kénytelenek voltak bezárni Poznańban, egy emlékművet romboltak le a Szovjet gulágokban elhunyt Lengyel Haza Hadsereg katonáinak emlékére Novgorod megyében. Az ismeretlen elkövetők által Lengyelország emlékhelyeinek lerombolása zavaró ismétlődő eseménnyé vált. Ezek közé tartoznak a temetkezési helyek is. Ezek az incidensek általában egy protestáló jegyzékhez vezetnek, amelyet az orosz Külügyminisztériumnak adnak át. Az orosz nézőpont szerint a lengyel temetők és emlékhelyek elleni támadások indokolt válaszok. Ezt azzal indokolják, hogy Lengyelország, egy dekommunizációs törvény révén, eltávolította a „vörös hadsereg által az ország felszabadításáról” szóló emlékek százait. Valójában egyetlen ilyen emlékművet sem távolítottak el az ország számos vörös hadsereg temetőjéből, amelyek jól karbantartottak és állami védelem alatt állnak.</p>\n<p>2022-ben, Oroszország teljes körű ukrajnai inváziójának évében, egy kisebb jelentőségű gesztusokkal járó konfrontáció zajlott. Azonban ezek éppúgy szimptomatikusak a lengyel-orosz kapcsolatok szempontjából. A lengyel „Földrajzi Nevek Egységesítési Bizottsága” úgy döntött, hogy a jövőben az egykor Kalinyingrád néven ismert terület egyetlen helyes elnevezése Królewiec (a történelmileg német Königsberg lengyel neve). Ezt a szimbolikus gesztust azzal indokolták, hogy a mai orosz név a bolsevik bűnöző, Mihail Kalinin nevét viseli, aki részben felelős volt a katyni mészárlásért és más bűncselekményekért. Lengyelül a város most Królewiec néven ismert, nem Kalinyingrád, és az oblaszt <em>obwód królewiecki</em> (Kalinyingrádi Oblast) néven nevezték át. Ebben az esetben a „szimmetrikus válasz” regionális szinten érkezett. Az akkori területi kormányzó bejelentette, hogy Mihail Muravyov-Vilensky szobrát fogják felállítani. Az orosz birodalmi államférfi, aki brutálisan elnyomta a 19. századi lengyel felkelést a cári uralom ellen, Lengyelországban, Litvániában és Fehéroroszországban „fojtogató” vagy „kivégző” néven ismert. A szobrot 2023-ban nagy felhajtással leplezték le Kalinyingrádban.</p>\n<p><strong>Új hidegháború?</strong></p>\n<p>A lengyel-orosz kapcsolatok a gyűlöletnyilatkozatok és ellenséges gesztusok útjára léptek, valós kommunikáció nélkül. A két fél által mutatott konfrontatív jelleg körülbelül egy évtizeddel ezelőtt kezdődött. Függetlenül a varsói és kijevi félreértésektől, Lengyelország egyértelműen és következetesen elítélte az orosz agressziót Ukrajna ellen 2014 óta – legyen az hibrid vagy katonai formában. Lengyel politikai vezetők, szakértők, valamint a közpublicitásban részt vevők nagy erőfeszítéseket tettek, hogy meggyőzzék nyugati partnereiket, hogy Oroszország valós fenyegetést jelent Európára. A Kreml ezért nem tekintette Lengyelországot olyan partnernek, akit bevonhatna az EU vagy a szélesebb nyugat egységének tesztelésébe, ahogyan azt Orbán Magyarországával (most Fico Szlovákiájával is) tette. Ennek eredményeként arra összpontosított, hogy Lengyelországot egy radikális és irracionális oroszellenes érzülettel dominált országnak tüntesse fel a propagandájában. A 2022-es év megmutatta, hogy a lengyel figyelmeztetések racionális helyzetértékelésen alapultak, nem pedig oroszellenességen.</p>\n<p>Oroszország nem tudott sok partnert találni Lengyelországban, ahol bármilyen kapcsolat egy politikus és a rezsim között ostracizmust eredményezett volna. Ezt tovább fokozza a lengyel társadalomban a brutális ukrajnai háborúval szembeni támogatás lényegében teljes hiánya. A Kreml 2021-ben és 2022-ben más megközelítést választott Lengyelország irányába, nevezetesen a lengyel-ukrán szövetság célzását. Az orosz propaganda elkezdte hangoztatni azt az elképzelést, hogy a lengyel hatóságok nyitottak Ukrajna felosztására. E narratíva szerint, abban a forgatókönyvben, amelyben Oroszország ellenőrzése alá vonja az ország keleti oblasztjait, Lengyelország katonáit a nyugati ukrán területekre küldené. Ezek a területek a második világháború előtt a lengyel állam részei voltak.</p>\n<p>A célja ennek az üzenetnek az volt, hogy bizalmatlanságot keltsen az ukránokban Lengyelország iránt, mint partner és szövetséges, másrészt pedig provokálja a revansista körök diskurzusát Lengyelországon belül. Ahogy kiderült, ezek a csoportok a perem peremén állnak, és nincs szerepük a közvéleményben, és nincs befolyásuk a társadalomra. Egyik politikai erő sem, amely súllyal bír, nem kezdene ilyen diskurzust erről a témáról. A mainstream pártok gyorsan elítélték és ellenálltak az orosz elképzeléseknek. Ez az orosz propaganda és dezinformációs narratíva érdekes vetülete a módszereknek és céloknak, amelyeket Moszkva más országokkal szemben alkalmaz. A Kreml végül is riválisnak tekinti Lengyelországot, még ha gyengült is, és nem teljesen független a NATO-val és az Egyesült Államokkal való szövetsége szempontjából. Mindez ugyanannak a poszt-szovjet térségnek a befolyási övezetét érinti, amelyért Oroszország harcol, hogy ellenőrizze és alávesse.</p>\n<p>Bizonyos értelemben a Kremlnek igaza van, mert Lengyelország valóban azt akarja, hogy keleti szomszédai, valamint a Kaukázus országai, mint Grúzia, erősítsék államiságukat és mélyítsék integrációjukat a nyugati struktúrákkal, stabil demokráciákat építve a jogállamiság alapjain. A különbség az, hogy Oroszország kemény hatalmat alkalmaz céljai elérésére: háborút folytat; provokációkat szervez; hibrid támadásokat indít; megfélemlíti e országok társadalmait; és nagyszabású korrupciós kísérletekbe bocsátkozik. Ezt láthattuk a közelmúltbeli moldovai választások és népszavazás során.</p>\n<p>Lengyelország évek óta próbálja követni a teljesen más politikát e régió irányába. A legjobb példa erre a Keleti Partnerség, amelyet Lengyelország indított svéd támogatással az Európai Szomszédsági Politika keretében. Ez lehetőséget biztosított azoknak az országoknak, amelyek függetlenné váltak a Szovjetunió összeomlása után, hogy közelebb kerüljenek az EU-hoz, ami egy átmeneti szakasz lehetett a közösséggel való további potenciális integrációhoz. Oroszország ezt a projektet úgy tekintette, mint egy kísérletet arra, hogy beavatkozzon abba, amit saját befolyási övezetének tart, ami viszont fokozta a Kremlben a lengyelellenes érzéseket.</p>\n<p><strong>Nincs visszaállítás</strong></p>\n<p>Mindezek a félreértések és alapvető nézeteik közötti különbségek nem enyhültek a lengyel-orosz kapcsolatokban tett visszaállítási kísérlet által. Ezt a visszaállítást a Barack Obama-adminisztráció alatt zajló orosz-amerikai visszaállítás bátorította. A legszembetűnőbb megnyilvánulások ebben a rövid időszakban Donald Tusk miniszterelnök és Vlagyimir Putyin orosz elnök találkozója volt Sopotban, valamint az orosz társadalom spontán és empatikus reakciója a 2010-es smolenszki légi katasztrófára. Ekkor létrehozták a „Lengyel-Orosz Párbeszéd és Megértés Központját” Lengyelországban és Oroszországban. Ezeknek együtt kellett volna leküzdeniük a lengyelek és oroszok között létező sztereotípiákat és előítéleteket, valamint építeniük a szomszédsági kapcsolatokat és a jövőbeli partnerséget. Mindkét központ 2014 után leállította a közös munkát, amikor kiderült, hogy az orosz fél utazásokat szervezett az elfoglalt Krímbe lengyel fiatalok számára. A lengyel központ a 2022-es orosz teljes körű invázió után Mieroszewski Központra változtatta a nevét, és bejelentette, hogy most más társadalmak képviselőivel fog párbeszédet folytatni Kelet-Európában. Ezt úgy fogja tenni, hogy elkötelezett marad az orosz civil társadalom támogatása mellett.</p>\n<p>Ami Lengyelország számára megmaradt Oroszországgal, vagy inkább az oroszokkal való kapcsolataiban, az elsősorban az anti-Putyinista ellenzék és az anti-háborús mozgalmak támogatása, mint befektetés a jövőbeli kapcsolatokba. A rezsim irányába irányuló politikával kapcsolatban a leghatékonyabb megközelítés továbbra is az, hogy határozottan és következetesen támogassuk Ukrajnát, annak ellenállását és azokat a nemzetközi szövetségeket, amelyeknek Lengyelország is része. Ma már senkinek sem kell meggyőznie senkit arról, hogy Oroszország valós fenyegetést jelent szomszédaira és a nyugati liberális demokráciára általában.</p>\n<p><strong>Paulina Siegień</strong> etnográfus, Oroszország szakértő és újságíró. A <em>NEW </em>szerkesztője, és hozzájárul a <em>Newsweek </em>és a <em>Krytyka Polityczna </em>című lapokhoz. Megnyerte a Conrad-díjat, és jelölték az Ambasador Nowej Europy-díjra a <em>Miasto Bajka. Wiele historii Kaliningradu.</em> című könyvéért.</p>\n<p><em>A köztársaság külügyminisztériuma által a „Közpublicitás 2024 – 2025 – európai dimenzió és a dezinformáció elleni küzdelem” pályázati verseny keretében finanszírozott közfeladat.</em></p>\n<p><em>A kiadványban megfogalmazott vélemények a szerzők véleményei, és nem tükrözik a Lengyel Köztársaság Külügyminisztériumának hivatalos álláspontját.</em></p>\n<p></p>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"<p>Il Consiglio dei Ministri dell'Organizzazione per la Sicurezza e la Cooperazione in Europa si è svolto a Malta all'inizio di dicembre 2024. Il Ministro degli Esteri russo Sergey Lavrov era programmato per parlare durante l'incontro. Sarebbe stata la prima volta dalla piena invasione dell'Ucraina da parte della Russia che Lavrov avrebbe partecipato a un evento all'interno del territorio dell'Unione Europea. Quando il ministro russo ha preso la parola, il suo omologo polacco Radosław Sikorski si è alzato ed è uscito accompagnato da un certo numero di altre delegazioni. Interrogato dai giornalisti sul suo comportamento, ha spiegato che non avrebbe ascoltato le falsità diffuse da Lavrov, che era venuto a Malta per mentire sull'invasione russa e sulle sue azioni in Ucraina.</p>\n<p>“Non ascolterò queste bugie,” ha affermato il ministro degli Esteri polacco, aggiungendo che non si sarebbe seduto allo stesso tavolo di Lavrov.</p>\n<p>Questo episodio riassume perfettamente lo stato delle relazioni polacco-russe. Non sarebbe un'esagerazione affermare che queste relazioni semplicemente non esistono, a meno che non si riconosca una relazione costituita da una sequenza di decisioni e gesti conflittuali.</p>\n<p>Non è la prima volta che Radosław Sikorski, che è diventato ministro degli Esteri nell'autunno del 2023, si oppone attivamente ai rappresentanti russi sulla scena mondiale. Il suo discorso di febbraio 2024 durante una sessione del Consiglio di Sicurezza dell'ONU è stato piuttosto una sensazione. In esso ha smontato gli argomenti precedenti presentati dall'Ambasciatore russo all'ONU Vasily Nebenzya:</p>\n<p>“L'Ambasciatore Nebenzya ha definito Kiev un cliente dell'Occidente. In realtà, Kiev sta combattendo per essere indipendente da tutti. (…) Li chiama nazisti. Bene, il presidente è ebreo, il ministro della difesa è musulmano e non hanno prigionieri politici. Ha detto che l'Ucraina stava affondando nella corruzione. Bene, Alexei Navalny ha documentato quanto sia onesta e piena di probità la sua stessa nazione.</p>\n<p>Ha incolpato la guerra sul neocolonialismo americano. In effetti, la Russia stava cercando di sterminare l'Ucraina nel XIX secolo, di nuovo sotto i bolscevichi, e ora è il terzo tentativo,” ha ribattuto Sikorski. I media occidentali erano sopraffatti dall'emozione, arrivando a descrivere queste semplici verità come una nuova fase nella discussione sulla guerra russa contro l'Ucraina che era stata aperta dal ministro polacco.</p>\n<p><strong>Animus storico</strong></p>\n<p>La posizione determinata di Sikorski nei confronti della Russia è sostenuta anche dalla società polacca, che sta seguendo la situazione in Ucraina ed è preoccupata per una potenziale aggressione militare messa in moto dal Cremlino. L'apparato di sicurezza polacco ora riporta regolarmente sull'arresto di persone che sono state impiegate dai servizi segreti russi. Hanno raccolto informazioni e persino preparato atti di sabotaggio. Serhiy S., un cittadino ucraino che nutriva opinioni filorusse, ha accettato di portare a termine una missione richiesta da un account anonimo su Telegram. Gli era stato assegnato il compito di dare fuoco a un grande magazzino di vernici fuori Wrocław, una delle città più grandi della Polonia. Dopo che i media hanno coperto il caso in ottobre, Sikorski ha dichiarato che il consolato russo a Poznań sarebbe stato chiuso e il suo personale espulso. Questa è stata una risposta a un atto ostile russo che era stato confermato in un'indagine dei servizi segreti polacchi.</p>\n<p>La Russia avrebbe presto deciso di reagire in modo reciproco in linea con la sua consuetudine diplomatica, chiudendo il consolato polacco a San Pietroburgo.</p>\n<p>Furono i diplomatici di questo consolato a rimanere sbalorditi nel 2023 quando scoprirono che un monumento commemorativo ai polacchi assassinati durante il Grande Terrore era scomparso dal Cimitero Memoriale di Levashovo – un luogo di sepoltura per le vittime della repressione stalinista. Nel dicembre 2024, subito dopo che il consolato della Federazione Russa fu costretto a chiudere a Poznań, un memoriale ai soldati dell'Esercito Nazionale Polacco che morirono nei gulag sovietici fu distrutto nella regione di Novgorod. La distruzione dei luoghi di memoria polacchi da parte di autori sconosciuti in Russia è diventata un evento disturbante ricorrente. Questo include i luoghi di sepoltura. Questi incidenti di solito portano a una nota di protesta inviata al Ministero degli Affari Esteri russo. Secondo il punto di vista russo, gli attacchi ai cimiteri e ai memoriali polacchi sono una risposta giustificata. Questo si basa su ciò che affermano essere atti ostili da parte della Polonia che, attraverso una legge di decommunizzazione, ha rimosso centinaia di monumenti commemorativi “della liberazione del paese da parte dell'Armata Rossa”. In effetti, nessun monumento di questo tipo è stato rimosso dai numerosi cimiteri dell'Armata Rossa in tutto il paese, che sono ben mantenuti e sotto protezione statale.</p>\n<p>Nel 2022, l'anno della piena invasione russa dell'Ucraina, ci fu una confrontazione che coinvolgeva gesti di minore significato. Tuttavia, sono altrettanto sintomatici riguardo alle relazioni polacco-russe. La “Commissione per la Standardizzazione dei Nomi Geografici” polacca decise che l'unico termine corretto da quel momento in poi per ciò che era precedentemente noto come Kaliningrad, è Królewiec (il nome polacco per l'ex tedesco Königsberg). Questo gesto simbolico è stato spiegato dal fatto che l'attuale nome russo onora il criminale bolscevico Mikhail Kalinin, che era parzialmente responsabile del massacro di Katyn tra altri crimini. In polacco, la città è ora conosciuta come Królewiec invece di Kaliningrad e l'oblast è stata rinominata <em>obwód królewiecki </em>(Oblast di Kaliningrad). In questo caso specifico, la “risposta simmetrica” è avvenuta a livello regionale. Il governatore del territorio all'epoca annunciò che sarebbe stata costruita una statua di Mikhail Muravyov-Vilensky. Lo statista imperiale russo che sopprimeva brutalmente la rivolta polacca contro il dominio zarista nel XIX secolo era conosciuto come il “strozzino” o “boia” in Polonia, Lituania e Bielorussia. La statua è stata inaugurata con grande clamore a Kaliningrad nel 2023.</p>\n<p><strong>Una nuova Guerra Fredda?</strong></p>\n<p>Le relazioni polacco-russe hanno intrapreso un cammino di dichiarazioni di animosità e gesti ostili privi di qualsiasi reale comunicazione. Il carattere conflittuale mostrato dalle due parti può essere fatto risalire a circa un decennio fa. Indipendentemente dai malintesi tra Varsavia e Kiev, la Polonia ha condannato in modo inequivocabile e costante l'aggressione russa nei confronti dell'Ucraina dal 2014 – sia essa nella sua forma ibrida o militare. Politici polacchi, esperti, così come coloro che sono coinvolti nella diplomazia pubblica hanno fatto grandi sforzi per convincere i loro partner occidentali che la Russia è diventata una vera minaccia per l'Europa. Il Cremlino non ha quindi visto la Polonia come un partner che potesse reclutare per testare l'unità dell'UE o del più ampio Occidente, come ha fatto con l'Ungheria di Orban (ora anche con la Slovacchia di Fico). Di conseguenza, si è concentrato nel ritrarre la Polonia come un paese dominato da un sentimento radicale e irrazionale russofobo nella sua propaganda. L'anno 2022 ha dimostrato che gli avvertimenti polacchi erano motivati da una valutazione razionale della situazione piuttosto che da russofobia.</p>\n<p>La Russia non è stata in grado di trovare molti partner con cui parlare in Polonia, dove qualsiasi relazione tra un politico e il suo regime comporterebbe ostracismo. Questo è amplificato da livelli di sostegno praticamente assenti per la loro brutale guerra contro l'Ucraina nella società polacca. Il Cremlino ha invece deciso di adottare un approccio diverso nei confronti della Polonia nel 2021 e 2022, ovvero mirare all'alleanza polacco-ucraina. La propaganda russa ha iniziato a spingere l'idea che le autorità polacche fossero aperte a una partizione dell'Ucraina. Secondo questa narrativa, in uno scenario in cui la Russia prendesse il controllo delle oblast orientali del paese, la Polonia invierebbe le sue forze armate nelle regioni occidentali dell'Ucraina. Queste aree facevano parte dello stato polacco prima della Seconda Guerra Mondiale.</p>\n<p>L'obiettivo di spingere questa agenda era seminare sfiducia tra gli ucraini nei confronti della Polonia come partner e alleato da un lato, mentre dall'altro provocare discussioni tra i circoli revanchisti all'interno della Polonia. Come si è rivelato, questi gruppi sono ai margini e non hanno alcun ruolo tra il pubblico e nessuna influenza sulla società. Nessuna delle forze politiche che contano inizierebbe una discussione su questo tema. I partiti mainstream sono stati rapidi a condannare e opporsi alle idee russe. Questa narrativa di propaganda e disinformazione russa può essere vista come una proiezione interessante dei metodi e degli obiettivi che Mosca applica ad altri paesi. Il Cremlino vede la Polonia come un rivale dopo tutto, anche se indebolita e non del tutto indipendente riguardo alla NATO e alla sua alleanza con gli Stati Uniti. Tutto ciò coinvolge la stessa sfera di influenza nell'area post-sovietica che la Russia lotta per controllare e sottomettere.</p>\n<p>In un certo senso il Cremlino ha ragione, perché la Polonia desidera davvero che i suoi paesi vicini a est, così come i paesi del Caucaso, come la Georgia, rafforzino la loro statualità e approfondiscano la loro integrazione con le strutture occidentali, costruendo democrazie stabili basate sullo stato di diritto. La differenza è che la Russia impiega il potere duro per raggiungere i suoi obiettivi: dichiarare guerra; organizzare provocazioni; lanciare attacchi ibridi; intimidire le società di questi paesi; e impegnarsi in tentativi di corruzione su larga scala. Questo è stato visto durante le recenti elezioni e referendum in Moldova.</p>\n<p>La Polonia ha cercato per anni di perseguire una politica totalmente diversa nei confronti di questa regione. Il miglior esempio di questo è il Partenariato Orientale che è stato avviato dalla Polonia con il supporto svedese come parte della Politica di Vicinato Europea. Ha presentato un'opportunità per i paesi che sono diventati indipendenti dopo il crollo dell'Unione Sovietica di avvicinarsi all'UE in quello che potrebbe essere uno stadio di transizione per una potenziale integrazione futura con la comunità. La Russia ha visto questo progetto come un tentativo di interferire in ciò che considera la sua sfera di influenza, il che a sua volta ha alimentato sentimenti anti-polacchi nel Cremlino.</p>\n<p><strong>Nessun reset</strong></p>\n<p>Tutti questi malintesi e differenze fondamentali nelle loro visioni del mondo non sono stati temperati da un tentativo di reset nelle relazioni polacco-russe. Questo è stato incoraggiato dal reset russo-americano durante l'amministrazione Obama. Le manifestazioni più visibili di questo durante questo breve periodo furono l'incontro tra il Primo Ministro Donald Tusk e il Presidente russo Vladimir Putin a Sopot, così come la reazione spontanea ed empatica della società russa dopo il disastro aereo di Smolensk nel 2010. Un “Centro per il Dialogo e la Comprensione Polacco-Russa” è stato istituito sia in Polonia che in Russia durante questo periodo. Insieme avrebbero dovuto superare gli stereotipi e i pregiudizi che esistono tra polacchi e russi, oltre a costruire relazioni di vicinato e una partnership per il futuro. Entrambi questi centri hanno smesso di lavorare insieme dopo il 2014, quando si è scoperto che il lato russo aveva organizzato viaggi in Crimea occupata per i giovani polacchi. Il centro polacco ha cambiato nome in Centro Mieroszewski dopo la piena invasione russa del 2022 e ha dichiarato che ora si sarebbe impegnato in un dialogo con i rappresentanti di altre società dell'Europa orientale. Lo avrebbe fatto rimanendo impegnato a sostenere la società civile russa.</p>\n<p>Ciò che rimane per la Polonia nelle sue relazioni con la Russia, o meglio con i russi, è principalmente sostenere l'opposizione anti-Putin e i movimenti anti-guerra come un investimento nelle relazioni future. Per quanto riguarda la politica nei confronti del regime, l'approccio più efficace rimane quello di sostenere fermamente e costantemente l'Ucraina, la sua resistenza e le alleanze internazionali di cui la Polonia fa parte. Oggi, nessuno deve convincere nessuno che la Russia è una vera minaccia per i suoi vicini e per la democrazia liberale occidentale in generale.</p>\n<p><strong>Paulina Siegień</strong> è un'etnografa, esperta di Russia e giornalista. È un'editor di <em>NEW </em>e collabora con <em>Newsweek </em>e <em>Krytyka Polityczna. </em>Ha vinto il Premio Conrad ed è stata nominata per il Premio Ambasador Nowej Europy per il suo libro <em>Miasto Bajka. Wiele historii Kaliningradu.</em></p>\n<p><em>Compito pubblico finanziato dal Ministero degli Affari Esteri della Repubblica di Polonia nell'ambito del concorso per sovvenzioni “Diplomazia Pubblica 2024 – 2025 – la dimensione europea e il contrasto alla disinformazione”.</em></p>\n<p><em>Le opinioni espresse in questa pubblicazione sono quelle degli autori e non riflettono le posizioni ufficiali del Ministero degli Affari Esteri della Repubblica di Polonia.</em></p>\n<p></p>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"<p>De Ministeriële Raad van de Organisatie voor Veiligheid en Samenwerking in Europa vond begin december 2024 plaats in Malta. De Russische minister van Buitenlandse Zaken Sergey Lavrov zou tijdens de vergadering spreken. Het zou de eerste keer zijn sinds de grootschalige invasie van Oekraïne door Rusland dat Lavrov zou deelnemen aan een evenement op Europees grondgebied. Toen de Russische minister het woord nam, stond zijn Poolse collega Radosław Sikorski op en verliet de zaal, vergezeld door een aantal andere delegaties. Toen journalisten hem vroegen naar zijn gedrag, legde hij uit dat hij niet zou luisteren naar de leugens die door Lavrov werden verspreid, die naar Malta was gekomen om te liegen over de Russische invasie en de acties in Oekraïne.</p>\n<p>“Ik ga naar deze leugens niet luisteren,” stelde de Poolse minister van Buitenlandse Zaken, en voegde eraan toe dat hij niet aan dezelfde tafel als Lavrov zou zitten.</p>\n<p>Deze episode vat perfect de staat van de Pools-Russische relaties samen. Het zou geen overdrijving zijn om te beweren dat deze relaties simpelweg niet bestaan, tenzij we een relatie zouden erkennen die bestaat uit een reeks confronterende beslissingen en gebaren.</p>\n<p>Dit is niet de eerste keer dat Radosław Sikorski, die in de herfst van 2023 minister van Buitenlandse Zaken werd, actief Russische vertegenwoordigers op het wereldtoneel tegenwerkt. Zijn toespraak van februari 2024 tijdens een zitting van de VN-Veiligheidsraad was behoorlijk sensationeel. Daarin ontmaskerde hij de eerdere argumenten van de Russische ambassadeur bij de VN, Vasily Nebenzya:</p>\n<p>“Ambassadeur Nebenzya heeft Kyiv een cliënt van het Westen genoemd. Eigenlijk vecht Kyiv om onafhankelijk te zijn van iedereen. (…) Hij noemt hen nazi's. Welnu, de president is Joods, de minister van Defensie is moslim, en ze hebben geen politieke gevangenen. Hij zei dat Oekraïne in corruptie wroette. Welnu, Alexei Navalny heeft gedocumenteerd hoe eerlijk en vol van integriteit zijn eigen land is.</p>\n<p>Hij gaf de oorlog de schuld van de Amerikaanse neokolonialisme. In feite probeerde Rusland Oekraïne in de 19e eeuw uit te roeien, opnieuw onder de Bolsjewieken, en nu is het de derde poging,” weerlegde Sikorski. De westerse media waren overweldigd door opwinding en gingen zo ver dat ze deze eenvoudige waarheden beschouwden als een nieuwe fase in de discussie over de Russische oorlog tegen Oekraïne die door de Poolse minister was geopend.</p>\n<p><strong>Historische vijandigheid</strong></p>\n<p>De vastberaden positie van Sikorski ten opzichte van Rusland wordt ook ondersteund door de Poolse samenleving, die de situatie in Oekraïne volgt en zich zorgen maakt over een mogelijke militaire agressie die door het Kremlin in gang is gezet. Het Poolse veiligheidsapparaat rapporteert nu regelmatig over de aanhouding van mensen die in dienst zijn geweest van de Russische inlichtingendienst. Ze hebben informatie verzameld en zelfs sabotage-acties voorbereid. Serhiy S., een Oekraïense burger met pro-Russische opvattingen, stemde ermee in om een missie uit te voeren die was aangevraagd door een anoniem account op Telegram. Hij kreeg de opdracht om een grote verfopslagplaats in brand te steken buiten Wrocław, een van de grootste steden van Polen. Nadat de media in oktober over de zaak berichtten, verklaarde Sikorski dat het Russische consulaat in Poznań zou worden gesloten en het personeel zou worden uitgezet. Dit was een reactie op een vijandige Russische daad die was bevestigd in een onderzoek door de Poolse inlichtingendienst.</p>\n<p>Rusland zou al snel besluiten om op een wederkerige manier te reageren in overeenstemming met zijn diplomatieke gewoonte, door het Poolse consulaat in St. Petersburg te sluiten.</p>\n<p>Het waren de diplomaten van dit consulaat die in 2023 versteld stonden toen ze ontdekten dat een monument ter nagedachtenis aan Polen die tijdens de Grote Terreur waren vermoord, was verdwenen van de Levashovo Memorial Cemetery – een begraafplaats voor slachtoffers van de stalinistische repressie. In december 2024, net nadat het consulaat van de Russische Federatie in Poznań gedwongen was gesloten, werd een monument voor de soldaten van het Poolse Thuisleger die in Sovjet-gulags waren omgekomen, vernietigd in de Oblast Novgorod. De vernietiging van Poolse herdenkingsplaatsen door onbekende daders in Rusland is een verontrustende herhaling geworden. Dit omvat begraafplaatsen. Deze incidenten leiden meestal tot een protestnota die aan het Russische Ministerie van Buitenlandse Zaken wordt gestuurd. Volgens het Russische standpunt zijn de aanvallen op Poolse begraafplaatsen en monumenten een gerechtvaardigde reactie. Dit is gebaseerd op wat zij beweren vijandige daden van Polen zijn, die, door middel van een decommunisatiewet, honderden monumenten ter nagedachtenis aan de “bevrijding van het land door het Rode Leger” heeft verwijderd. In feite zijn er geen dergelijke monumenten verwijderd uit de vele begraafplaatsen van het Rode Leger in het hele land, die goed onderhouden zijn en onder staatsbescherming staan.</p>\n<p>In 2022, het jaar van de grootschalige invasie van Oekraïne door Rusland, was er een confrontatie met gebaren van kleinere betekenis. Echter, ze zijn net zo symptomatisch met betrekking tot de Pools-Russische relaties. De Poolse “Commissie voor de Standaardisatie van Geografische Namen” besloot dat de enige correcte term vanaf dat moment voor wat eerder bekend stond als Kaliningrad, Królewiec is (de Poolse naam voor het historisch Duitse Königsberg). Dit symbolische gebaar werd verklaard door het feit dat de huidige Russische naam de Bolsjewistische crimineel Mikhail Kalinin eert, die gedeeltelijk verantwoordelijk was voor de Katyn-massaker onder andere misdaden. In het Pools staat de stad nu bekend als Królewiec in plaats van Kaliningrad en de oblast is omgedoopt tot <em>obwód królewiecki </em>(Kaliningrad Oblast). In dit specifieke geval kwam de “symmetrische reactie” op regionaal niveau. De gouverneur van het gebied op dat moment kondigde aan dat er een standbeeld van Mikhail Muravyov-Vilensky zou worden gebouwd. De Russische imperialistische staatsman die de Poolse opstand tegen de tsaristische heerschappij in de 19e eeuw wreed onderdrukte, stond in Polen, Litouwen en Wit-Rusland bekend als de “verdringer” of “beul”. Het standbeeld werd met veel tamtam onthuld in Kaliningrad in 2023.</p>\n<p><strong>Een nieuwe Koude Oorlog?</strong></p>\n<p>De Pools-Russische relaties zijn een pad ingeslagen van verklaringen van vijandigheid en vijandige gebaren zonder enige echte communicatie. Het confronterende karakter dat door beide partijen wordt getoond, kan ongeveer een decennium geleden worden herleid. Ongeacht de misverstanden tussen Warschau en Kyiv, heeft Polen sinds 2014 ondubbelzinnig en consistent de Russische agressie tegen Oekraïne veroordeeld – hetzij in hybride of militaire vorm. Poolse politici, experts, evenals degenen die betrokken zijn bij publieke diplomatie, hebben grote inspanningen geleverd om hun westerse partners ervan te overtuigen dat Rusland een echte bedreiging voor Europa is geworden. Het Kremlin beschouwde Polen daarom niet als een partner die het kon inschakelen om de eenheid van de EU of het bredere Westen te testen, zoals het heeft gedaan met Orban's Hongarije (nu ook Fico's Slowakije). Als gevolg daarvan concentreerde het zich op het afschilderen van Polen als een land dat wordt gedomineerd door een radicale en irrationele Russofobe sentiment in zijn propaganda. Het jaar 2022 toonde aan dat de Poolse waarschuwingen waren gemotiveerd door een rationele beoordeling van de situatie in plaats van Russofobie.</p>\n<p>Rusland was niet in staat om veel partners te vinden om mee te praten in Polen, waar elke relatie tussen een politicus en hun regime zou leiden tot ostracisme. Dit wordt versterkt door de in wezen afwezigheid van steun voor hun brute oorlog tegen Oekraïne in de Poolse samenleving. Het Kremlin besloot in plaats daarvan in 2021 en 2022 voor een andere benadering ten opzichte van Polen, namelijk het richten op de Pools-Oekraïense alliantie. Russische propaganda begon het idee te verspreiden dat de Poolse autoriteiten openstonden voor een verdeling van Oekraïne. Volgens dit narratief zou Polen in een scenario waarin Rusland de controle over de oostelijke oblasten van het land overnam, zijn leger naar de westelijke regio's van Oekraïne sturen. Deze gebieden maakten voor de Tweede Wereldoorlog deel uit van de Poolse staat.</p>\n<p>Het doel van het pushen van deze agenda was om wantrouwen onder Oekraïners ten opzichte van Polen als partner en bondgenoot aan de ene kant te zaaien, terwijl het aan de andere kant discussie uitlokte onder revanchistische kringen binnen Polen. Zoals het bleek, zijn deze groepen aan de rand van de rand en hebben ze geen rol onder het publiek en geen invloed op de samenleving. Geen van de politieke krachten die gewicht hebben, zou een dergelijke discussie over dit onderwerp beginnen. De mainstream partijen waren snel om de Russische ideeën te veroordelen en zich ertegen te verzetten. Dit Russische propaganda- en desinformatie-narratief kan worden gezien als een interessante projectie van de methoden en doelen die Moskou toepast op andere landen. Het Kremlin beschouwt Polen tenslotte als een rivaal, ook al is het verzwakt en niet volledig onafhankelijk met betrekking tot de NAVO en zijn alliantie met de VS. Dit alles betreft dezelfde invloedssfeer in het post-Sovjetgebied die Rusland probeert te controleren en te onderwerpen.</p>\n<p>In zekere zin heeft het Kremlin gelijk, omdat Polen echt wil dat zijn buurlanden in het Oosten, evenals de landen van de Kaukasus, zoals Georgië, hun staatsvorming versterken en hun integratie met westerse structuren verdiepen, en stabiele democratieën opbouwen op basis van de rechtsstaat. Het verschil is dat Rusland harde macht gebruikt om zijn doelen te bereiken: oorlog voeren; provocaties organiseren; hybride aanvallen lanceren; de samenlevingen van deze landen intimideren; en grootschalige pogingen tot corruptie ondernemen. Dit was te zien tijdens de recente verkiezingen en het referendum in Moldavië.</p>\n<p>Polen heeft jarenlang geprobeerd een totaal ander beleid ten opzichte van deze regio te voeren. Het beste voorbeeld hiervan is het Oostelijk Partnerschap dat door Polen met Zweedse steun werd geïnitieerd als onderdeel van het Europees Buurtbeleid. Het bood een kans voor landen die onafhankelijk werden na de ineenstorting van de Sovjetunie om dichter bij de EU te komen in wat een overgangsfase zou kunnen zijn voor verdere potentiële integratie met de gemeenschap. Rusland heeft dit project gezien als een poging om in te grijpen in wat het beschouwt als zijn invloedssfeer, wat op zijn beurt anti-Poolse sentimenten in het Kremlin heeft aangewakkerd.</p>\n<p><strong>Geen reset</strong></p>\n<p>Al deze misverstanden en fundamentele verschillen in hun wereldbeelden werden niet getemperd door een poging tot een reset in de Pools-Russische relaties. Dit werd versterkt door de Russisch-Amerikaanse reset tijdens de Obama-administratie. De meest zichtbare uitingen hiervan tijdens deze korte periode waren de ontmoeting van premier Donald Tusk en de Russische president Vladimir Poetin in Sopot, evenals de spontane en empathische reactie van de Russische samenleving na de luchtcatastrofe in Smolensk in 2010. Tijdens deze tijd werd er zowel in Polen als in Rusland een “Centrum voor Pools-Russische Dialoog en Begrip” opgericht. Samen zouden ze de stereotypen en vooroordelen die bestaan tussen Polen en Russen moeten overwinnen, naast het opbouwen van burenrelaties en een partnerschap voor de toekomst. Beide centra stopten echter met samenwerken na 2014, toen bleek dat de Russische zijde reizen naar het bezette Krim had georganiseerd voor Poolse jongeren. Het Poolse centrum veranderde zijn naam in het Mieroszewski Centrum na de grootschalige invasie van Rusland in 2022 en verklaarde dat het nu in dialoog zou treden met vertegenwoordigers van andere samenlevingen in Oost-Europa. Dit zou gebeuren terwijl het zich zou blijven inzetten voor de ondersteuning van de Russische burgermaatschappij.</p>\n<p>Wat voor Polen overblijft in zijn relaties met Rusland, of beter gezegd Russen, is voornamelijk de anti-Poetinistische oppositie en anti-oorlogsbewegingen te ondersteunen als een investering in toekomstige relaties. Wat betreft het beleid ten opzichte van het regime, blijft de meest effectieve benadering om Oekraïne, zijn verzet en de internationale allianties waarvan Polen deel uitmaakt, stevig en consistent te steunen. Vandaag hoeft niemand iemand te overtuigen dat Rusland een echte bedreiging vormt voor zijn buren en de westerse liberale democratie in het algemeen.</p>\n<p><strong>Paulina Siegień</strong> is een etnograaf, Rusland-expert en journalist. Ze is redacteur bij <em>NEW </em>en draagt bij aan <em>Newsweek </em>en <em>Krytyka Polityczna. </em>Ze heeft de Conradprijs gewonnen en is genomineerd voor de Ambasador Nowej Europy-prijs voor haar boek <em>Miasto Bajka. Wiele historii Kaliningradu.</em></p>\n<p><em>Publieke taak gefinancierd door het Ministerie van Buitenlandse Zaken van de Republiek Polen binnen de subsidiecompetitie “Publieke Diplomatie 2024 – 2025 – de Europese dimensie en het bestrijden van desinformatie”.</em></p>\n<p><em>De meningen die in deze publicatie worden geuit, zijn die van de auteurs en weerspiegelen niet de opvattingen van de officiële standpunten van het Ministerie van Buitenlandse Zaken van de Republiek Polen.</em></p>\n<p></p>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"<p>Rada Ministrów Organizacji Bezpieczeństwa i Współpracy w Europie odbyła się na Malcie na początku grudnia 2024 roku. Minister spraw zagranicznych Rosji Siergiej Ławrow miał wygłosić przemówienie podczas spotkania. Byłoby to po raz pierwszy od pełnoskalowej inwazji Rosji na Ukrainę, kiedy Ławrow wziąłby udział w wydarzeniu na terytorium Unii Europejskiej. Kiedy rosyjski minister zabrał głos, jego polski odpowiednik Radosław Sikorski wstał i wyszedł, towarzyszyło mu kilka innych delegacji. Zapytany przez dziennikarzy o swoje zachowanie, wyjaśnił, że nie zamierza słuchać kłamstw rozpowszechnianych przez Ławrowa, który przyjechał na Maltę, aby kłamać o rosyjskiej inwazji i jej działaniach na Ukrainie.</p>\n<p>„Nie będę słuchał tych kłamstw,” zapewnił polski minister spraw zagranicznych, dodając, że nie usiądzie przy tym samym stole co Ławrow.</p>\n<p>Ten epizod doskonale podsumowuje stan polsko-rosyjskich relacji. Nie byłoby przesadą stwierdzenie, że te relacje po prostu nie istnieją, chyba że uznamy za relację ciąg decyzji i gestów konfrontacyjnych.</p>\n<p>To nie pierwszy raz, kiedy Radosław Sikorski, który został ministrem spraw zagranicznych jesienią 2023 roku, aktywnie sprzeciwiał się rosyjskim przedstawicielom na światowej scenie. Jego przemówienie z lutego 2024 roku podczas sesji Rady Bezpieczeństwa ONZ było prawdziwą sensacją. W nim obalił wcześniejsze argumenty przedstawione przez rosyjskiego ambasadora przy ONZ Wasilija Niebienzę:</p>\n<p>„Ambasador Niebienza nazwał Kijów klientem Zachodu. W rzeczywistości Kijów walczy o to, aby być niezależnym od wszystkich. (…) Nazywa ich nazistami. Cóż, prezydent jest Żydem, minister obrony jest muzułmaninem, a oni nie mają więźniów politycznych. Powiedział, że Ukraina tonie w korupcji. Cóż, Aleksiej Nawalny udokumentował, jak uczciwe i pełne prawości jest jego własne państwo.</p>\n<p>Obwinił wojnę o amerykański neokolonializm. W rzeczywistości Rosja próbowała wymordować Ukrainę w XIX wieku, znów pod bolszewikami, a teraz to jest trzecia próba,” odparł Sikorski. Zachodnie media były przepełnione ekscytacją, posuwając się do opisywania tych prostych prawd jako nowego etapu w dyskusji na temat rosyjskiej wojny przeciwko Ukrainie, którą otworzył polski minister.</p>\n<p><strong>Historyczna wrogość</strong></p>\n<p>Determinowana postawa Sikorskiego wobec Rosji jest również wspierana przez polskie społeczeństwo, które śledzi sytuację na Ukrainie i obawia się potencjalnej agresji militarnej uruchomionej przez Kreml. Polski aparat bezpieczeństwa regularnie informuje o zatrzymaniach osób zatrudnionych przez rosyjski wywiad. Zbierali oni informacje i nawet przygotowywali akty sabotażu. Serhij S., obywatel Ukrainy, który miał prorosyjskie poglądy, zgodził się na realizację misji zleconej przez anonimowe konto na Telegramie. Miał za zadanie podpalić dużą hurtownię farb na obrzeżach Wrocławia, jednego z największych miast w Polsce. Po tym, jak media relacjonowały sprawę w październiku, Sikorski ogłosił, że rosyjskie konsulaty w Poznaniu zostaną zamknięte, a ich personel wydalony. Była to odpowiedź na wrogie rosyjskie działanie, które zostało potwierdzone w śledztwie przeprowadzonym przez polski wywiad.</p>\n<p>Rosja wkrótce postanowiła zareagować w sposób wzajemny, zgodnie ze swoim dyplomatycznym zwyczajem, zamykając polski konsulat w Petersburgu.</p>\n<p>To dyplomaci z tego konsulatu byli zszokowani w 2023 roku, gdy odkryli, że pomnik upamiętniający Polaków zamordowanych podczas Wielkiego Terroru zniknął z Cmentarza Pamięci Lewaszowa – miejsca pochówku ofiar stalinowskich represji. W grudniu 2024 roku, tuż po tym, jak konsulat Federacji Rosyjskiej został zmuszony do zamknięcia w Poznaniu, zniszczono pomnik żołnierzy Armii Krajowej, którzy zginęli w sowieckich gułagach w obwodzie nowogrodzkim. Zniszczenie polskich miejsc pamięci przez nieznanych sprawców w Rosji stało się niepokojącą powtarzalnością. Dotyczy to również miejsc pochówku. Incydenty te zazwyczaj prowadzą do wystosowania noty protestacyjnej do rosyjskiego Ministerstwa Spraw Zagranicznych. Z perspektywy rosyjskiej ataki na polskie cmentarze i pomniki są uzasadnioną odpowiedzią. Opierają się na tym, co twierdzą, że są wrogimi działaniami Polski, która poprzez ustawę dekomunizacyjną usunęła setki pomników upamiętniających „wyzwolenie kraju przez Armię Czerwoną”. W rzeczywistości żadne z takich pomników nie zostało usuniętych z wielu cmentarzy Armii Czerwonej w całym kraju, które są dobrze utrzymane i pod ochroną państwową.</p>\n<p>W 2022 roku, roku pełnoskalowej inwazji Rosji na Ukrainę, miała miejsce konfrontacja z gestami mniejszego znaczenia. Jednak są one równie symptomatyczne w kontekście relacji polsko-rosyjskich. Polska „Komisja Standaryzacji Nazw Geograficznych” postanowiła, że jedynym poprawnym terminem odtąd dla tego, co wcześniej znane było jako Kaliningrad, jest Królewiec (polska nazwa historycznego niemieckiego Königsbergu). Ten symboliczny gest wyjaśniono tym, że dzisiejsza rosyjska nazwa honoruje bolszewickiego zbrodniarza Michaiła Kalinina, który był częściowo odpowiedzialny za zbrodnię katyńską, między innymi. W polskim języku miasto jest teraz znane jako Królewiec zamiast Kaliningradu, a obwód został przemianowany na <em>obwód królewiecki</em> (Obwód Kaliningradzki). W tym konkretnym przypadku „symetryczna odpowiedź” miała miejsce na poziomie regionalnym. Wówczas gubernator tego terytorium ogłosił, że zostanie wzniesiony pomnik Michaiła Murawjowa-Wileńskiego. Rosyjski imperialny mąż stanu, który brutalnie stłumił polskie powstanie przeciwko carskiej władzy w XIX wieku, był znany w Polsce, Litwie i Białorusi jako „dusiciel” lub „kat”. Pomnik został odsłonięty z wielką pompą w Kaliningradzie w 2023 roku.</p>\n<p><strong>Nowa zimna wojna?</strong></p>\n<p>Relacje polsko-rosyjskie podążyły ścieżką deklaracji wrogości i wrogich gestów pozbawionych jakiejkolwiek realnej komunikacji. Konfrontacyjny charakter wykazywany przez obie strony można prześledzić do około dekady temu. Niezależnie od nieporozumień między Warszawą a Kijowem, Polska jednoznacznie i konsekwentnie potępiała rosyjską agresję wobec Ukrainy od 2014 roku – czy to w formie hybrydowej, czy militarnej. Polscy politycy, eksperci, a także osoby zaangażowane w dyplomację publiczną włożyli wiele wysiłku, aby przekonać swoich zachodnich partnerów, że Rosja stała się realnym zagrożeniem dla Europy. Kreml nie postrzegał więc Polski jako partnera, którego mógłby wykorzystać do testowania jedności UE lub szerszego Zachodu, jak to miało miejsce w przypadku Węgier Orbána (teraz także Słowacji Fico). W rezultacie skoncentrował się na przedstawianiu Polski jako kraju zdominowanego przez radykalne i irracjonalne sentymenty rusofobiczne w swojej propagandzie. Rok 2022 pokazał, że polskie ostrzeżenia były motywowane racjonalną oceną sytuacji, a nie rusofobią.</p>\n<p>Rosja nie była w stanie znaleźć wielu partnerów do rozmowy w Polsce, gdzie jakakolwiek relacja między politykiem a ich reżimem skutkowałaby ostracyzmem. To jest potęgowane przez praktycznie nieobecne poziomy wsparcia dla ich brutalnej wojny przeciwko Ukrainie w polskim społeczeństwie. Kreml zamiast tego zdecydował się na inne podejście wobec Polski w latach 2021 i 2022, a mianowicie na atakowanie polsko-ukraińskiego sojuszu. Rosyjska propaganda zaczęła promować ideę, że polskie władze są otwarte na podział Ukrainy. Według tej narracji, w scenariuszu, w którym Rosja przejęłaby kontrolę nad wschodnimi obwodami kraju, Polska wysłałaby swoje wojsko do zachodnich regionów Ukrainy. Te obszary były częścią polskiego państwa przed II wojną światową.</p>\n<p>Celem promowania tej agendy było zasianie nieufności wśród Ukraińców wobec Polski jako partnera i sojusznika z jednej strony, a z drugiej prowokowanie dyskusji w kręgach rewizjonistycznych w Polsce. Jak się okazało, grupy te są na marginesie marginesu i nie mają żadnej roli wśród społeczeństwa ani wpływu na nie. Żadne z sił politycznych, które mają znaczenie, nie rozpoczęłoby takiej dyskusji na ten temat. Główne partie szybko potępiły i sprzeciwiły się rosyjskim pomysłom. Ta rosyjska propaganda i narracja dezinformacyjna mogą być postrzegane jako interesująca projekcja metod i celów, które Moskwa stosuje wobec innych krajów. Kreml postrzega Polskę jako rywala, nawet jeśli osłabionego i nie całkowicie niezależnego w odniesieniu do NATO i swojego sojuszu z USA. Wszystko to dotyczy tej samej strefy wpływów w obszarze post-sowieckim, o którą Rosja walczy, aby kontrolować i podporządkować.</p>\n<p>W pewnym sensie Kreml ma rację, ponieważ Polska naprawdę chce, aby jej sąsiednie kraje na Wschodzie, a także kraje Kaukazu, takie jak Gruzja, wzmacniały swoją państwowość i pogłębiały integrację z zachodnimi strukturami, budując stabilne demokracje oparte na rządach prawa. Różnica polega na tym, że Rosja stosuje twardą siłę, aby osiągnąć swoje cele: prowadząc wojnę; organizując prowokacje; przeprowadzając ataki hybrydowe; zastraszając społeczeństwa tych krajów; i angażując się w szeroko zakrojone próby korupcji. To było widoczne podczas niedawnych wyborów i referendum w Mołdawii.</p>\n<p>Polska od lat stara się prowadzić zupełnie inną politykę wobec tego regionu. Najlepszym przykładem jest Partnerstwo Wschodnie, które zostało zainicjowane przez Polskę przy wsparciu Szwecji w ramach Europejskiej Polityki Sąsiedztwa. Stanowiło to szansę dla krajów, które uzyskały niepodległość po upadku ZSRR, aby zbliżyć się do UE w tym, co mogłoby być etapem przejściowym do dalszej potencjalnej integracji z wspólnotą. Rosja postrzegała ten projekt jako próbę ingerencji w to, co uważa za swoją strefę wpływów, co z kolei podsycało antypolskie nastroje w Kremlu.</p>\n<p><strong>Brak resetu</strong></p>\n<p>Wszystkie te nieporozumienia i fundamentalne różnice w ich światopoglądach nie zostały złagodzone przez próbę resetu w relacjach polsko-rosyjskich. To zostało wzmocnione przez rosyjsko-amerykański reset podczas administracji Obamy. Najbardziej widocznymi przejawami tego w tym krótkim okresie były spotkanie premiera Donalda Tuska z prezydentem Rosji Władimirem Putinem w Sopocie, a także spontaniczna i empatyczna reakcja rosyjskiego społeczeństwa po katastrofie lotniczej w Smoleńsku w 2010 roku. W tym czasie powstało „Centrum Dialogu i Zrozumienia Polsko-Rosyjskiego” zarówno w Polsce, jak i w Rosji. Razem miały przezwyciężyć stereotypy i uprzedzenia, które istnieją między Polakami a Rosjanami, a także budować sąsiedzkie relacje i partnerstwo na przyszłość. Oba te centra przestały współpracować po 2014 roku, kiedy okazało się, że strona rosyjska zorganizowała wyjazdy do okupowanego Krymu dla polskiej młodzieży. Polski ośrodek zmienił nazwę na Centrum Mieroszewskiego po pełnoskalowej inwazji Rosji w 2022 roku i ogłosił, że teraz będzie prowadził dialog z przedstawicielami innych społeczeństw w Europie Wschodniej. Będzie to robił, pozostając zobowiązanym do wspierania rosyjskiego społeczeństwa obywatelskiego.</p>\n<p>To, co pozostaje Polsce w jej relacjach z Rosją, a raczej z Rosjanami, to przede wszystkim wspieranie opozycji antyputinowskiej i ruchów antywojennych jako inwestycji w przyszłe relacje. Jeśli chodzi o politykę wobec reżimu, najskuteczniejsze podejście pozostaje stanowcze i konsekwentne wspieranie Ukrainy, jej oporu oraz międzynarodowych sojuszy, których częścią jest Polska. Dziś nikt nie musi nikogo przekonywać, że Rosja jest realnym zagrożeniem dla swoich sąsiadów i zachodniej liberalnej demokracji w ogóle.</p>\n<p><strong>Paulina Siegień</strong> jest etnografką, ekspertką od Rosji i dziennikarką. Jest redaktorką w <em>NEW </em>i współpracuje z <em>Newsweek </em> oraz <em>Krytyka Polityczna. </em>Zdobyła nagrodę im. Conrada i była nominowana do nagrody Ambasadora Nowej Europy za swoją książkę <em>Miasto Bajka. Wiele historii Kaliningradu.</em></p>\n<p><em>Zadanie publiczne finansowane przez Ministerstwo Spraw Zagranicznych Rzeczypospolitej Polskiej w ramach konkursu grantowego „Dyplomacja Publiczna 2024 – 2025 – wymiar europejski i przeciwdziałanie dezinformacji”.</em></p>\n<p><em>Opinie wyrażone w tej publikacji są opiniami autorów i nie odzwierciedlają poglądów oficjalnych stanowisk Ministerstwa Spraw Zagranicznych Rzeczypospolitej Polskiej.</em></p>\n<p></p>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"<p>O Conselho Ministerial da Organização para a Segurança e Cooperação na Europa ocorreu em Malta no início de dezembro de 2024. O Ministro das Relações Exteriores da Rússia, Sergey Lavrov, estava agendado para falar durante a reunião. Seria a primeira vez desde a invasão em grande escala da Rússia na Ucrânia que Lavrov participaria de um evento dentro do território da União Europeia. Quando o ministro russo tomou a palavra, seu homólogo polonês, Radosław Sikorski, levantou-se e saiu acompanhado por várias outras delegações. Questionado sobre seu comportamento por jornalistas, ele explicou que não ouviria as falsidades espalhadas por Lavrov, que havia ido a Malta para mentir sobre a invasão russa e suas ações na Ucrânia.</p>\n<p>“Não vou ouvir essas mentiras”, afirmou o ministro das Relações Exteriores polonês, acrescentando que não se sentaria à mesma mesa que Lavrov.</p>\n<p>Esse episódio resume perfeitamente o estado das relações polaco-russas. Não seria uma exagero afirmar que essas relações simplesmente não existem, a menos que reconheçamos uma relação composta por uma sequência de decisões e gestos confrontacionais.</p>\n<p>Esta não é a primeira vez que Radosław Sikorski, que se tornou ministro das Relações Exteriores no outono de 2023, se opõe ativamente a representantes russos no palco mundial. Seu discurso de fevereiro de 2024 durante uma sessão do Conselho de Segurança da ONU foi uma verdadeira sensação. Nele, ele desmontou os argumentos anteriores feitos pelo Embaixador russo na ONU, Vasily Nebenzya:</p>\n<p>“O Embaixador Nebenzya chamou Kyiv de cliente do Ocidente. Na verdade, Kyiv está lutando para ser independente de todos. (…) Ele os chama de nazistas. Bem, o presidente é judeu, o ministro da defesa é muçulmano, e eles não têm prisioneiros políticos. Ele disse que a Ucrânia estava atolada em corrupção. Bem, Alexei Navalny documentou quão honesta e íntegra é sua própria país.</p>\n<p>Ele culpou a guerra no neocolonialismo dos EUA. Na verdade, a Rússia estava tentando exterminar a Ucrânia no século 19, novamente sob os bolcheviques, e agora é a terceira tentativa”, rebateu Sikorski. A mídia ocidental ficou tomada de entusiasmo, chegando a descrever essas verdades simples como uma nova etapa na discussão sobre a guerra russa contra a Ucrânia que foi aberta pelo ministro polonês.</p>\n<p><strong>Inimizade histórica</strong></p>\n<p>A posição determinada de Sikorski em relação à Rússia também é apoiada pela sociedade polonesa, que está acompanhando a situação na Ucrânia e está preocupada com uma potencial agressão militar desencadeada pelo Kremlin. O aparato de segurança polonês agora relata regularmente sobre a apreensão de pessoas que foram empregadas pela inteligência russa. Eles coletaram informações e até prepararam atos de sabotagem. Serhiy S., um cidadão da Ucrânia que tinha visões pró-russas, concordou em realizar uma missão solicitada por uma conta anônima no Telegram. Ele foi encarregado de incendiar um grande armazém de tintas nos arredores de Wrocław, uma das maiores cidades da Polônia. Depois que a mídia cobriu o caso em outubro, Sikorski declarou que o consulado russo em Poznań seria fechado e seu pessoal expulso. Esta foi uma resposta a um ato hostil russo que foi confirmado em uma investigação pela inteligência polonesa.</p>\n<p>A Rússia logo decidiria reagir de maneira recíproca, de acordo com seu costume diplomático, fechando o consulado polonês em São Petersburgo.</p>\n<p>Foram os diplomatas deste consulado que ficaram atordoados em 2023 ao descobrir que um monumento em homenagem aos poloneses assassinados durante o Grande Terror havia desaparecido do Cemitério Memorial de Levashovo – um local de sepultamento para vítimas da repressão stalinista. Em dezembro de 2024, logo após o consulado da Federação Russa ser forçado a fechar em Poznań, um memorial aos soldados do Exército da Casa Polonesa que morreram em gulags soviéticos foi destruído na Oblast de Novgorod. A destruição de locais de memória poloneses por perpetradores desconhecidos na Rússia se tornou uma ocorrência perturbadora. Isso inclui locais de sepultamento. Esses incidentes geralmente levam a uma nota de protesto emitida ao Ministério das Relações Exteriores da Rússia. De acordo com o ponto de vista russo, os ataques a cemitérios e memoriais poloneses são uma resposta justificada. Isso se baseia no que eles afirmam serem atos hostis da Polônia que, através de uma lei de descomunização, removeu centenas de monumentos que comemoram a “libertação do país pelo Exército Vermelho”. Na verdade, nenhum desses monumentos foi removido dos muitos cemitérios do Exército Vermelho ao redor do país, que são bem mantidos e estão sob proteção estatal.</p>\n<p>Em 2022, ano da invasão em grande escala da Rússia na Ucrânia, houve uma confrontação envolvendo gestos de menor significância. No entanto, eles são igualmente sintomáticos em relação às relações polaco-russas. A “Comissão para a Padronização de Nomes Geográficos” da Polônia decidiu que o único termo correto a partir de então para o que era anteriormente conhecido como Kaliningrado é Królewiec (o nome polonês para o historicamente alemão Königsberg). Este gesto simbólico foi explicado pelo fato de que o nome russo atual homenageia o criminoso bolchevique Mikhail Kalinin, que foi parcialmente responsável pelo massacre de Katyn, entre outros crimes. Em polonês, a cidade agora é conhecida como Królewiec em vez de Kaliningrado e a oblast foi renomeada como <em>obwód królewiecki</em> (Oblast de Kaliningrado). Neste caso específico, a “resposta simétrica” veio em nível regional. O governador do território na época anunciou que uma estátua de Mikhail Muravyov-Vilensky seria construída. O estadista imperial russo que brutalmente suprimiu a revolta polonesa contra o domínio czarista no século 19 era conhecido como o “estrangulador” ou “algoz” na Polônia, Lituânia e Bielorrússia. A estátua foi inaugurada com grande alarde em Kaliningrado em 2023.</p>\n<p><strong>Uma nova Guerra Fria?</strong></p>\n<p>As relações polaco-russas seguiram um caminho de declarações de animosidade e gestos hostis desprovidos de qualquer comunicação real. O caráter confrontacional exibido pelos dois lados pode ser rastreado até cerca de uma década atrás. Independentemente dos mal-entendidos entre Varsóvia e Kyiv, a Polônia condenou de forma inequívoca e consistente a agressão russa contra a Ucrânia desde 2014 – seja em sua forma híbrida ou militar. Políticos poloneses, especialistas, bem como aqueles envolvidos na diplomacia pública, fizeram grandes esforços para convencer seus parceiros ocidentais de que a Rússia se tornou uma ameaça real à Europa. O Kremlin, portanto, não via a Polônia como um parceiro que poderia recrutar para testar a unidade da UE ou do Ocidente mais amplo, como fez com a Hungria de Orban (agora também a Eslováquia de Fico). Como resultado, concentrou-se em retratar a Polônia como um país dominado por um sentimento radical e irracional de russofobia em sua propaganda. O ano de 2022 mostrou que os avisos poloneses eram motivados por uma avaliação racional da situação, em vez de russofobia.</p>\n<p>A Rússia não conseguiu encontrar muitos parceiros para conversar na Polônia, onde qualquer relação entre um político e seu regime resultaria em ostracismo. Isso é amplificado por níveis essencialmente ausentes de apoio à sua guerra brutal contra a Ucrânia na sociedade polonesa. O Kremlin, em vez disso, decidiu por uma abordagem diferente em relação à Polônia em 2021 e 2022, ou seja, visando a aliança polonês-ucraniana. A propaganda russa começou a empurrar a ideia de que as autoridades polonesas estavam abertas a uma partição da Ucrânia. De acordo com essa narrativa, em um cenário em que a Rússia assumisse o controle das oblasts orientais do país, a Polônia enviaria suas forças militares para as regiões ocidentais da Ucrânia. Essas áreas costumavam fazer parte do estado polonês antes da Segunda Guerra Mundial.</p>\n<p>O objetivo de empurrar essa agenda era semear desconfiança entre os ucranianos em relação à Polônia como parceira e aliada, por um lado, enquanto por outro lado provocava discussões entre círculos revanchistas dentro da Polônia. Como se viu, esses grupos estão na margem da margem e não têm qualquer papel entre o público e nenhuma influência na sociedade. Nenhuma das forças políticas que têm peso iniciaria tal discussão sobre esse tema. Os partidos principais foram rápidos em condenar e se opor às ideias russas. Essa narrativa de propaganda e desinformação russa pode ser vista como uma projeção interessante dos métodos e objetivos que Moscovo aplica a outros países. O Kremlin vê a Polônia como um rival, afinal, mesmo que enfraquecido e não totalmente independente em relação à OTAN e sua aliança com os EUA. Tudo isso envolve a mesma esfera de influência na área pós-soviética que a Rússia luta para controlar e subordinar.</p>\n<p>De certa forma, o Kremlin está certo, porque a Polônia realmente deseja que seus países vizinhos a leste, assim como os países do Cáucaso, como a Geórgia, fortaleçam sua soberania e aprofundem sua integração com estruturas ocidentais, construindo democracias estáveis baseadas no estado de direito. A diferença é que a Rússia emprega poder duro para alcançar seus objetivos: travando guerras; organizando provocações; lançando ataques híbridos; intimidando as sociedades desses países; e engajando-se em tentativas de corrupção em larga escala. Isso foi visto durante a recente eleição e referendo na Moldávia.</p>\n<p>A Polônia há anos tenta seguir uma política totalmente diferente em relação a essa região. O melhor exemplo disso é a Parceria Oriental que foi iniciada pela Polônia com o apoio da Suécia como parte da Política de Vizinhança Europeia. Ela apresentou uma oportunidade para os países que se tornaram independentes após o colapso da União Soviética se aproximarem da UE em que poderia ser uma fase de transição para uma potencial integração futura com a comunidade. A Rússia viu esse projeto como uma tentativa de interferir no que considera sua esfera de influência, o que, por sua vez, alimentou sentimentos anti-poloneses no Kremlin.</p>\n<p><strong>Sem reset</strong></p>\n<p>Todos esses mal-entendidos e diferenças fundamentais em suas visões de mundo não foram atenuados por uma tentativa de reset nas relações polaco-russas. Isso foi encorajado pelo reset russo-americano durante a administração Obama. As manifestações mais visíveis disso durante esse curto período foram a reunião do Primeiro-Ministro Donald Tusk e do Presidente russo Vladimir Putin em Sopot, bem como a reação espontânea e empática da sociedade russa após o desastre aéreo de Smolensk em 2010. Um “Centro para o Diálogo e Compreensão Polonês-Russo” foi criado tanto na Polônia quanto na Rússia durante esse tempo. Juntos, eles deveriam superar os estereótipos e preconceitos que existem entre poloneses e russos, além de construir relações de vizinhança e uma parceria para o futuro. Ambos os centros pararam de trabalhar juntos após 2014, quando se descobriu que o lado russo havia organizado viagens para a Crimeia ocupada para a juventude polonesa. O centro polonês mudou seu nome para Centro Mieroszewski após a invasão em grande escala da Rússia em 2022 e declarou que agora se engajaria em um diálogo com representantes de outras sociedades na Europa Oriental. Faria isso enquanto permanecia comprometido em apoiar a sociedade civil russa.</p>\n<p>O que resta para a Polônia em suas relações com a Rússia, ou melhor, com os russos, é apoiar principalmente a oposição anti-Putin e os movimentos anti-guerra como um investimento em relações futuras. Com relação à política em relação ao regime, a abordagem mais eficaz continua sendo apoiar firme e consistentemente a Ucrânia, sua resistência e as alianças internacionais das quais a Polônia faz parte. Hoje, ninguém precisa convencer ninguém de que a Rússia é uma ameaça real para seus vizinhos e para a democracia liberal ocidental em geral.</p>\n<p><strong>Paulina Siegień</strong> é etnógrafa, especialista em Rússia e jornalista. Ela é editora da <em>NEW </em>e contribui para <em>Newsweek </em>e <em>Krytyka Polityczna. </em>Ela ganhou o Prêmio Conrad e foi indicada ao Prêmio Ambasador Nowej Europy por seu livro <em>Miasto Bajka. Wiele historii Kaliningradu.</em></p>\n<p><em>Tarefa pública financiada pelo Ministério das Relações Exteriores da República da Polônia dentro do concurso de subsídios “Diplomacia Pública 2024 – 2025 – a dimensão europeia e o combate à desinformação”.</em></p>\n<p><em>As opiniões expressas nesta publicação são de responsabilidade dos autores e não refletem as posições oficiais do Ministério das Relações Exteriores da República da Polônia.</em></p>\n<p></p>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"<p>Consiliul Ministerial al Organizației pentru Securitate și Cooperare în Europa a avut loc în Malta la începutul lunii decembrie 2024. Ministrul de Externe al Rusiei, Sergey Lavrov, urma să vorbească în timpul întâlnirii. Ar fi fost prima dată de la invazia pe scară largă a Rusiei în Ucraina când Lavrov ar fi participat la un eveniment pe teritoriul Uniunii Europene. Când ministrul rus a luat cuvântul, omologul său polonez, Radosław Sikorski, s-a ridicat și a plecat însoțit de un număr de alte delegații. Întrebat de jurnaliști despre comportamentul său, el a explicat că nu va asculta minciunile răspândite de Lavrov, care venise în Malta să mintă despre invazia rusă și acțiunile sale în Ucraina.</p>\n<p>„Nu voi asculta aceste minciuni”, a afirmat ministrul de externe polonez, adăugând că nu va sta la aceeași masă cu Lavrov.</p>\n<p>Acest episod rezumă perfect starea relațiilor polono-ruse. Nu ar fi o exagerare să afirmăm că aceste relații pur și simplu nu există, cu excepția cazului în care am recunoaște o relație constând dintr-o succesiune de decizii și gesturi confruntative.</p>\n<p>Nu este prima dată când Radosław Sikorski, care a devenit ministru de externe în toamna anului 2023, s-a opus activ reprezentanților ruși pe scena mondială. Discursul său din februarie 2024, în timpul unei sesiuni a Consiliului de Securitate al ONU, a fost o adevărată senzație. În acesta, el a demontat argumentele anterioare aduse de ambasadorul rus la ONU, Vasily Nebenzya:</p>\n<p>„Ambasadorul Nebenzya a numit Kievul un client al Occidentului. De fapt, Kievul luptă pentru a fi independent de toată lumea. (…) El îi numește naziști. Ei bine, președintele este evreu, ministrul apărării este musulman, iar ei nu au prizonieri politici. A spus că Ucraina se zbate în corupție. Ei bine, Alexei Navalny a documentat cât de onest și plin de probitate este propria sa țară.</p>\n<p>El a dat vina pe război pentru neo-colonialismul american. De fapt, Rusia a încercat să extermine Ucraina în secolul al XIX-lea, din nou sub bolșevici, și acum este a treia încercare”, a replicat Sikorski. Media occidentală a fost copleșită de entuziasm, mergând până la a descrie aceste adevăruri simple ca fiind o nouă etapă în discuția despre războiul rus împotriva Ucrainei, deschisă de ministrul polonez.</p>\n<p><strong>Animozitate istorică</strong></p>\n<p>Poziția hotărâtă a lui Sikorski față de Rusia este, de asemenea, susținută de societatea poloneză, care urmărește situația din Ucraina și este îngrijorată de o potențială agresiune militară pusă în mișcare de Kremlin. Aparatul de securitate polonez raportează acum regulat despre reținerea persoanelor care au fost angajate de serviciile de informații ruse. Aceștia au colectat informații și chiar au pregătit acte de sabotaj. Serhiy S., un cetățean ucrainean care avea viziuni pro-ruse, a fost de acord să îndeplinească o misiune solicitată de un cont anonim pe Telegram. A fost însărcinat să dea foc la un mare depozit de vopsea de lângă Wrocław, unul dintre cele mai mari orașe din Polonia. După ce media a acoperit cazul în octombrie, Sikorski a declarat că consulatul rus din Poznań va fi închis și personalul său expulzat. Aceasta a fost un răspuns la un act ostil rus care fusese confirmat într-o investigație a serviciilor de informații poloneze.</p>\n<p>Rusia avea să decidă în curând să reacționeze într-o manieră reciprocă, conform obiceiului său diplomatic, închizând consulatul polonez din Sankt Petersburg.</p>\n<p>Diplomații de la acest consulat au fost șocați în 2023 când au descoperit că un monument comemorativ al polonezilor uciși în timpul Marelui Teror a dispărut de la Cimitirul Memorial Levashovo – un loc de înmormântare pentru victimele represiuni staliniste. În decembrie 2024, imediat după ce consulatul Federației Ruse a fost forțat să se închidă în Poznań, un memorial dedicat soldaților Armatei Poloneze care au murit în gulagurile sovietice a fost distrus în regiunea Novgorod. Distrugerea locurilor de comemorare poloneze de către autori necunoscuți în Rusia a devenit o recurență îngrijorătoare. Acestea includ locuri de înmormântare. Aceste incidente duc de obicei la o notă de protest emisă Ministerului Afacerilor Externe al Rusiei. Din punctul de vedere rus, atacurile asupra cimitirelor și memorialelor poloneze sunt o reacție justificată. Aceasta se bazează pe ceea ce ei susțin că sunt acte ostile din partea Poloniei care, printr-o lege de decommunizare, a eliminat sute de monumente comemorative ale „eliberării țării de către Armata Roșie”. De fapt, niciun astfel de monument nu a fost eliminat din numeroasele cimitire ale Armatei Roșii din întreaga țară, care sunt bine întreținute și sub protecția statului.</p>\n<p>În 2022, anul invaziei pe scară largă a Rusiei în Ucraina, a avut loc o confruntare care a implicat gesturi de o semnificație mai mică. Cu toate acestea, acestea sunt la fel de simptomatice în ceea ce privește relațiile polono-ruse. „Comisia pentru Standardizarea Numele Geografice” din Polonia a decis că singurul termen corect de acum înainte pentru ceea ce era cunoscut anterior sub numele de Kaliningrad este Królewiec (numele polonez pentru istoricul german Königsberg). Acest gest simbolic a fost explicat prin faptul că numele rus de astăzi onorează criminalul bolșevic Mikhail Kalinin, care a fost parțial responsabil pentru masacrul de la Katyn, printre alte crime. În poloneză, orașul este acum cunoscut sub numele de Królewiec în loc de Kaliningrad, iar oblastul a fost redenumit <em>obwód królewiecki</em> (Oblastul Kaliningrad). În acest caz specific, „răspunsul simetric” a venit la nivel regional. Guvernatorul teritoriului de atunci a anunțat că va fi construit un statui al lui Mikhail Muravyov-Vilensky. Statul imperial rus care a reprimat brutal revolta poloneză împotriva domniei țariste în secolul al XIX-lea era cunoscut în Polonia, Lituania și Belarus ca „strangulatorul” sau „căpcăunul”. Statuia a fost dezvelită cu mare fast în Kaliningrad în 2023.</p>\n<p><strong>O nouă Război Rece?</strong></p>\n<p>Relațiile polono-ruse au urmat un drum al declarațiilor de animozitate și gesturi ostile lipsite de orice comunicare reală. Caracterul confruntativ afișat de cele două părți poate fi urmărit în urmă cu aproximativ un deceniu. Indiferent de neînțelegerile dintre Varșovia și Kiev, Polonia a condamnat fără echivoc și constant agresiunea rusă împotriva Ucrainei din 2014 – fie că a fost în formă hibridă sau militară. Politicienii polonezi, experții, precum și cei implicați în diplomația publică au depus eforturi mari pentru a-i convinge pe partenerii lor occidentali că Rusia a devenit o adevărată amenințare pentru Europa. Kremlinul, prin urmare, nu a văzut Polonia ca pe un partener pe care să-l poată folosi pentru a testa unitatea UE sau a Occidentului mai larg, așa cum a făcut cu Ungaria lui Orban (acum și cu Slovacia lui Fico). Ca rezultat, s-a concentrat pe a prezenta Polonia ca o țară dominată de un sentiment radical și irațional rusofob în propaganda sa. Anul 2022 a arătat că avertismentele poloneze au fost motivate de o evaluare rațională a situației, mai degrabă decât de rusofobie.</p>\n<p>Rusia nu a reușit să găsească mulți parteneri cu care să discute în Polonia, unde orice relație între un politician și regimul său ar duce la ostracizare. Acest lucru este amplificat de nivelurile practic absente de sprijin pentru războiul lor brutal împotriva Ucrainei în societatea poloneză. Kremlinul a decis în schimb asupra unei abordări diferite față de Polonia în 2021 și 2022, și anume să vizeze alianța polono-ucraineană. Propaganda rusă a început să promoveze ideea că autoritățile poloneze erau deschise la o împărțire a Ucrainei. Conform acestei narațiuni, într-un scenariu în care Rusia ar prelua controlul asupra oblastelor estice ale țării, Polonia ar trimite armata sa în regiunile vestice ale Ucrainei. Aceste zone au fost parte a statului polonez înainte de Al Doilea Război Mondial.</p>\n<p>Scopul promovării acestei agende a fost de a semăna neîncredere în rândul ucrainenilor față de Polonia ca partener și aliat, pe de o parte, și, pe de altă parte, de a provoca discuții în cercurile revanchiste din Polonia. Așa cum s-a dovedit, aceste grupuri sunt la marginea marginii și nu au niciun rol în rândul publicului și nicio influență asupra societății. Niciuna dintre forțele politice care au greutate nu ar începe o astfel de discuție pe această temă. Partidele de mainstream au fost rapide să condamne și să se opună ideilor rusești. Această propagandă și narațiune de dezinformare rusă pot fi văzute ca o proiecție interesantă a metodelor și obiectivelor pe care Moscova le aplică altor țări. Kremlinul vede Polonia ca pe un rival, chiar dacă slăbită și nu complet independentă în ceea ce privește NATO și alianța sa cu SUA. Toate acestea implică aceeași sferă de influență în zona post-sovietică pe care Rusia luptă să o controleze și să o subordoneze.</p>\n<p>Într-un anumit sens, Kremlinul are dreptate, deoarece Polonia își dorește cu adevărat ca țările vecine din Est, precum și țările din Caucaz, cum ar fi Georgia, să își întărească statalitatea și să își aprofundeze integrarea cu structurile occidentale, construind democrații stabile bazate pe statul de drept. Diferența este că Rusia folosește puterea dură pentru a-și atinge obiectivele: duce război; organizează provocări; lansează atacuri hibride; intimidează societățile acestor țări; și se angajează în încercări de corupție la scară largă. Acest lucru a fost observat în timpul recentei alegeri și referendum în Moldova.</p>\n<p>Polonia a încercat timp de ani de zile să urmărească o politică total diferită față de această regiune. Cel mai bun exemplu în acest sens este Parteneriatul Estic, care a fost inițiat de Polonia cu sprijin suedez ca parte a Politicii de Vecinătate Europene. Acesta a prezentat o oportunitate pentru țările care au devenit independente în urma colapsului Uniunii Sovietice de a se apropia de UE într-o etapă de tranziție pentru o potențială integrare ulterioară cu comunitatea. Rusia a văzut acest proiect ca pe o încercare de a interveni în ceea ce consideră sfera sa de influență, ceea ce, la rândul său, a alimentat sentimentele anti-poloneze în Kremlin.</p>\n<p><strong>Fără resetare</strong></p>\n<p>Toate aceste neînțelegeri și diferențe fundamentale în viziunile lor asupra lumii nu au fost temperate de o încercare de resetare a relațiilor polono-ruse. Acest lucru a fost întărit de resetarea ruso-americană din timpul administrației Obama. Cele mai vizibile manifestări ale acestui scurt period au fost întâlnirea prim-ministrului Donald Tusk cu președintele rus Vladimir Putin în Sopot, precum și reacția spontană și empatică a societății ruse după dezastrul aerian de la Smolensk din 2010. Un „Centru pentru Dialog și Înțelegere Polono-Rus” a fost înființat atât în Polonia, cât și în Rusia în această perioadă. Împreună, acestea ar fi trebuit să depășească stereotipurile și prejudecățile care există între polonezi și ruși, alături de construirea relațiilor de vecinătate și a unui parteneriat pentru viitor. Ambele centre au încetat să colaboreze după 2014, când s-a dovedit că partea rusă a organizat excursii în Crimeea ocupată pentru tinerii polonezi. Centrul polonez și-a schimbat numele în Centrul Mieroszewski după invazia pe scară largă a Rusiei din 2022 și a declarat că acum se va angaja într-un dialog cu reprezentanții altor societăți din Europa de Est. Ar face acest lucru rămânând angajat să sprijine societatea civilă rusă.</p>\n<p>Ceea ce rămâne pentru Polonia în relațiile sale cu Rusia, sau mai degrabă cu rușii, este să sprijine în principal opoziția anti-Putin și mișcările anti-război ca o investiție în relațiile viitoare. În ceea ce privește politica față de regim, cea mai eficientă abordare rămâne să sprijine ferm și constant Ucraina, rezistența sa și alianțele internaționale din care Polonia face parte. Astăzi, nimeni nu trebuie să convingă pe nimeni că Rusia este o amenințare reală pentru vecinii săi și pentru democrația liberală occidentală în general.</p>\n<p><strong>Paulina Siegień</strong> este etnograf, expert în Rusia și jurnalist. Este editor la <em>NEW </em>și contribuie la <em>Newsweek </em>și <em>Krytyka Polityczna. </em>A câștigat Premiul Conrad și a fost nominalizată pentru Premiul Ambasadorului Noii Europe pentru cartea sa <em>Miasto Bajka. Wiele historii Kaliningradu.</em></p>\n<p><em>Task public finanțat de Ministerul Afacerilor Externe al Republicii Polonia în cadrul competiției de granturi „Diplomație Publică 2024 – 2025 – dimensiunea europeană și combaterea dezinformării”.</em></p>\n<p><em>Opiniile exprimate în această publicație sunt cele ale autorilor și nu reflectă viziunile pozițiilor oficiale ale Ministerului Afacerilor Externe al Republicii Polonia.</em></p>\n<p></p>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"<p>Ministeriálna rada Organizácie pre bezpečnosť a spoluprácu v Európe sa konala na Malte začiatkom decembra 2024. Ruský minister zahraničných vecí Sergey Lavrov mal vystúpiť počas stretnutia. Bolo by to prvýkrát od plnohodnotnej invázie Ruska na Ukrajinu, kedy by sa Lavrov zúčastnil na podujatí na území Európskej únie. Keď ruský minister prehovoril, jeho poľský náprotivok Radosław Sikorski vstal a odišiel v sprievode niekoľkých ďalších delegácií. Na otázku novinárov o jeho správaní vysvetlil, že nebude počúvať klamstvá šírené Lavrovom, ktorý prišiel na Maltu klamať o ruskej invázii a jej činnostiach na Ukrajine.</p>\n<p>„Nebudem počúvať tieto lži,“ vyhlásil poľský minister zahraničných vecí a dodal, že si nesadne za rovnaký stôl s Lavrovom.</p>\n<p>Tento epizód dokonale vystihuje stav poľsko-ruských vzťahov. Nebolo by prehnané tvrdiť, že tieto vzťahy jednoducho neexistujú, pokiaľ by sme neuznali vzťah pozostávajúci z reťazca konfrontačných rozhodnutí a gest.</p>\n<p>Nie je to prvýkrát, čo Radosław Sikorski, ktorý sa stal ministrom zahraničných vecí na jeseň 2023, aktívne vystupoval proti ruským predstaviteľom na svetovej scéne. Jeho prejav z februára 2024 počas zasadnutia Bezpečnostnej rady OSN bol dosť senzáciou. V ňom rozobral predchádzajúce argumenty ruského veľvyslanca pri OSN Vasily Nebenzya:</p>\n<p>„Veľvyslanec Nebenzya nazval Kyjev klientom Západu. V skutočnosti Kyjev bojuje za to, aby bol nezávislý od všetkých. (…) Nazýva ich nacistami. No, prezident je Žid, minister obrany je moslim a nemajú žiadnych politických väzňov. Povedal, že Ukrajina sa topí v korupcii. No, Alexei Navalny zdokumentoval, aká čestná a plná integrity je jeho vlastná krajina.</p>\n<p>Obvinil vojnu z amerického neokolonializmu. V skutočnosti sa Rusko snažilo vyhladiť Ukrajinu v 19. storočí, opäť pod boľševikmi, a teraz je to tretí pokus,“ oponoval Sikorski. Západné médiá boli nadšené, dokonca to zašlo tak ďaleko, že tieto jednoduché pravdy opísali ako novú fázu diskusie o ruskej vojne proti Ukrajine, ktorú otvoril poľský minister.</p>\n<p><strong>Historická nevraživosť</strong></p>\n<p>Rozhodná pozícia Sikorského voči Rusku je tiež podporovaná poľskou spoločnosťou, ktorá sleduje situáciu na Ukrajine a obáva sa potenciálnej vojenskej agresie, ktorú by mohol spustiť Kremeľ. Poľský bezpečnostný aparát teraz pravidelne informuje o zadržaní osôb, ktoré boli zamestnané ruskou rozviedkou. Zhromaždili informácie a dokonca pripravili akty sabotáže. Serhiy S., občan Ukrajiny, ktorý mal proruské názory, súhlasil, že vykoná misiu požadovanú anonymným účtom na Telegrame. Jeho úlohou bolo zapáliť veľký sklad farieb neďaleko Wrocławu, jedného z najväčších miest v Poľsku. Po tom, čo médiá pokryli tento prípad v októbri, Sikorski vyhlásil, že ruský konzulát v Poznani bude uzavretý a jeho zamestnanci budú vyhostení. Toto bola reakcia na nepriateľský ruský čin, ktorý bol potvrdený vyšetrovaním poľskej rozviedky.</p>\n<p>Rusko sa čoskoro rozhodlo reagovať recipročným spôsobom v súlade so svojou diplomatickou praxou, uzavretím poľského konzulátu v Petrohrade.</p>\n<p>To boli diplomati z tohto konzulátu, ktorí boli šokovaní v roku 2023, keď zistili, že pamätník pripomínajúci Poliakov zavraždených počas Veľkého teroru zmizol z pamätníka Levashovo – pohrebiska obetí stalinských represálií. V decembri 2024, hneď po tom, čo bol konzulát Ruskej federácie nútený uzavrieť v Poznani, bol zničený pamätník vojakom Poľskej domácej armády, ktorí zahynuli v sovietskych gulagoch, v Novgorodskej oblasti. Ničenie poľských miest pamäti neznámymi páchateľmi v Rusku sa stalo znepokojujúcou opakujúcou sa udalosťou. To zahŕňa pohrebiská. Tieto incidenty zvyčajne vedú k protestnému listu zaslanému ruskému ministerstvu zahraničných vecí. Podľa ruského pohľadu sú útoky na poľské cintoríny a pamätníky ospravedlniteľnou reakciou. To je založené na tom, čo tvrdia, že sú nepriateľské činy Poľska, ktoré prostredníctvom zákona o dekomunizácii odstránilo stovky pamätníkov pripomínajúcich „oslobodenie krajiny Červenou armádou“. V skutočnosti neboli z mnohých cintorínov Červenej armády po celej krajine odstránené žiadne takéto pamätníky, ktoré sú dobre udržiavané a pod štátnou ochranou.</p>\n<p>V roku 2022, v roku plnohodnotnej invázie Ruska na Ukrajinu, došlo k konfrontácii, ktorá zahŕňala gestá menšieho významu. Avšak sú rovnako symptomatické pokiaľ ide o poľsko-ruské vzťahy. Poľská „Komisia pre štandardizáciu geografických názvov“ rozhodla, že jediný správny termín odteraz pre to, čo bolo predtým známe ako Kaliningrad, je Królewiec (poľský názov pre historicky nemecké Königsberg). Toto symbolické gesto bolo vysvetlené tým, že dnešný ruský názov uctieva boľševického zločinca Michaila Kalinina, ktorý bol čiastočne zodpovedný za katynskú masakru medzi inými zločinmi. V poľštine je mesto teraz známe ako Królewiec namiesto Kaliningradu a oblasť bola premenovaná na <em>obwód królewiecki </em>(Kaliningrad Oblast). V tomto konkrétnom prípade prišla „symetrická odpoveď“ na regionálnej úrovni. Vtedajší guvernér územia oznámil, že bude postavená socha Michaila Muravyova-Vilenského. Ruský imperiálny štátnik, ktorý brutálne potlačil poľské povstanie proti cárskej vláde v 19. storočí, bol v Poľsku, Litve a Bielorusku známy ako „škrtiteľ“ alebo „kat“. Socha bola odhalená s veľkým rozruchom v Kaliningrade v roku 2023.</p>\n<p><strong>Nová studená vojna?</strong></p>\n<p>Poľsko-ruské vzťahy sa vydali cestou vyhlásení nevraživosti a nepriateľských gest bez akejkoľvek skutočnej komunikácie. Konfrontačný charakter, ktorý predvádzajú obe strany, sa dá vystopovať približne pred desiatimi rokmi. Bez ohľadu na nedorozumenia medzi Varšavou a Kyjevom, Poľsko jednoznačne a konzistentne odsúdilo ruskú agresiu voči Ukrajine od roku 2014 – či už v hybridnej alebo vojenskej forme. Poľskí politici, experti, ako aj tí, ktorí sa zaoberajú verejnou diplomaciou, vynaložili veľké úsilie presvedčiť svojich západných partnerov, že Rusko sa stalo skutočnou hrozbou pre Európu. Kremeľ preto nevidel Poľsko ako partnera, ktorého by mohol zapojiť do testovania jednoty EÚ alebo širšieho Západu, ako to urobil s Orbánovým Maďarskom (teraz aj Ficom na Slovensku). Výsledkom toho sa zameral na vykreslenie Poľska ako krajiny ovládanej radikálnym a iracionálnym rusofóbnym sentimentom vo svojej propagande. Rok 2022 ukázal, že poľské varovania boli motivované racionálnym posúdením situácie, nie rusofóbiou.</p>\n<p>Rusko nedokázalo nájsť mnoho partnerov na rozhovor v Poľsku, kde by akýkoľvek vzťah medzi politikom a ich režimom viedol k ostrakizmu. To je umocnené prakticky absentujúcou úrovňou podpory pre ich brutálnu vojnu proti Ukrajine v poľskej spoločnosti. Kremeľ sa namiesto toho rozhodol na iný prístup voči Poľsku v rokoch 2021 a 2022, a to zameraním sa na poľsko-ukrajinskú alianciu. Ruská propaganda začala tlačiť myšlienku, že poľské úrady sú otvorené k rozdeleniu Ukrajiny. Podľa tohto naratívu, v scenári, v ktorom by Rusko prevzalo kontrolu nad východnými oblasťami krajiny, by Poľsko poslalo svoje vojská do západných regiónov Ukrajiny. Tieto oblasti boli pred druhou svetovou vojnou súčasťou poľského štátu.</p>\n<p>Cieľom presadzovania tejto agendy bolo zasievať nedôveru medzi Ukrajincami voči Poľsku ako partnerovi a spojencovi na jednej strane, zatiaľ čo na druhej strane provokovať diskusiu medzi revanchistickými kruhmi v Poľsku. Ako sa ukázalo, tieto skupiny sú na okraji okraja a nemajú žiadnu úlohu medzi verejnosťou a žiadny vplyv na spoločnosť. Žiadna z politických síl, ktoré majú váhu, by nezačala takúto diskusiu na toto téma. Hlavné strany rýchlo odsúdili a oponovali ruským myšlienkam. Táto ruská propaganda a dezinformačná naratíva môžu byť považované za zaujímavú projekciu metód a cieľov, ktoré Moskva aplikuje na iné krajiny. Kremeľ považuje Poľsko za rivala, aj keď oslabeného a nie úplne nezávislého pokiaľ ide o NATO a jeho alianciu s USA. To všetko sa týka tej istej sféry vplyvu v postsovietskom priestore, o ktorú Rusko bojuje, aby ju ovládlo a podriadilo.</p>\n<p>V istom zmysle má Kremeľ pravdu, pretože Poľsko naozaj chce, aby jeho susedné krajiny na Východe, ako aj krajiny Kaukazu, ako je Gruzínsko, posilnili svoju štátnosť a prehlbovali svoju integráciu so západnými štruktúrami, budujúc stabilné demokracie založené na právnom štáte. Rozdiel je v tom, že Rusko používa tvrdú moc na dosiahnutie svojich cieľov: vedenie vojny; organizovanie provokácií; spúšťanie hybridných útokov; zastrašovanie spoločností týchto krajín; a zapájanie sa do rozsiahlych pokusov o korupciu. To bolo vidieť počas nedávnych volieb a referenda v Moldavsku.</p>\n<p>Poľsko sa už roky snaží presadzovať úplne inú politiku voči tomuto regiónu. Najlepším príkladom je Východné partnerstvo, ktoré iniciovalo Poľsko s podporou Švédska v rámci Európskej susedskej politiky. Predstavovalo to príležitosť pre krajiny, ktoré sa stali nezávislými po rozpade Sovietskeho zväzu, aby sa priblížili k EÚ v tom, čo by mohol byť prechodný štádium pre ďalšiu potenciálnu integráciu s komunitou. Rusko považovalo tento projekt za pokus zasahovať do toho, čo považuje za svoju sféru vplyvu, čo zase podnietilo antipoľské pocity v Kremli.</p>\n<p><strong>Žiadny reset</strong></p>\n<p>Všetky tieto nedorozumenia a základné rozdiely v ich pohľadoch na svet neboli zmiernené pokusom o reset v poľsko-ruských vzťahoch. To bolo posilnené ruským-americkým resetom počas administratívy Obamu. Najviditeľnejšie prejavy tohto krátkeho obdobia boli stretnutie premiéra Donalda Tuska a ruského prezidenta Vladimira Putina v Sopote, ako aj spontánna a empatická reakcia ruského spoločenstva po leteckej katastrofe v Smolensku v roku 2010. Počas tohto obdobia bol zriadený „Centrum poľsko-ruského dialógu a porozumenia“ ako v Poľsku, tak aj v Rusku. Spoločne mali prekonať stereotypy a predsudky, ktoré existujú medzi Poliakmi a Rusmi, a budovať susedské vzťahy a partnerstvo do budúcnosti. Obe tieto centrá prestali spolupracovať po roku 2014, keď sa ukázalo, že ruská strana organizovala výlety do okupovanej Krymu pre poľskú mládež. Poľské centrum zmenilo svoj názov na Mieroszewskiho centrum po plnohodnotnej invázii Ruska v roku 2022 a vyhlásilo, že sa teraz bude zaoberať dialógom s predstaviteľmi iných spoločností vo východnej Európe. Bude tak robiť, pričom zostane oddané podpore ruskej občianskej spoločnosti.</p>\n<p>To, čo zostáva Poľsku vo vzťahoch s Ruskom, alebo skôr s Rusmi, je predovšetkým podporovať anti-Putinovskú opozíciu a anti-vojnové hnutia ako investíciu do budúcich vzťahov. Pokiaľ ide o politiku voči režimu, najefektívnejší prístup zostáva pevne a konzistentne podporovať Ukrajinu, jej odpor a medzinárodné aliancie, ktorých súčasťou je Poľsko. Dnes už nikto nemusí nikoho presviedčať, že Rusko je skutočnou hrozbou pre svojich susedov a západnú liberálnu demokraciu vo všeobecnosti.</p>\n<p><strong>Paulina Siegień</strong> je etnografka, expertka na Rusko a novinárka. Je redaktorkou v <em>NEW </em> a prispieva do <em>Newsweek </em> a <em>Krytyka Polityczna. </em> Získala cenu Conrad a bola nominovaná na cenu Ambasador Nowej Europy za svoju knihu <em>Miasto Bajka. Wiele historii Kaliningradu.</em></p>\n<p><em>Verejná úloha financovaná Ministerstvom zahraničných vecí Poľskej republiky v rámci grantovej súťaže „Verejná diplomacia 2024 – 2025 – európsky rozmer a boj proti dezinformáciám“.</em></p>\n<p><em>Názory vyjadrené v tejto publikácii sú názory autorov a neodrážajú názory oficiálnych pozícií Ministerstva zahraničných vecí Poľskej republiky.</em></p>\n<p></p>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"<p>Ministerrådet för Organisationen för säkerhet och samarbete i Europa ägde rum på Malta i början av december 2024. Den ryske utrikesministern Sergey Lavrov var schemalagd att tala under mötet. Det skulle vara första gången sedan Rysslands fullskaliga invasion av Ukraina som Lavrov skulle delta i ett evenemang inom Europeiska unionens territorium. När den ryske ministern tog till orda reste sig hans polske motsvarighet Radosław Sikorski upp och lämnade, åtföljd av ett antal andra delegationer. När journalister frågade om hans beteende förklarade han att han inte skulle lyssna på de osanningar som spridits av Lavrov, som hade kommit till Malta för att ljuga om den ryska invasionen och dess handlingar i Ukraina.</p>\n<p>“Jag kommer inte att lyssna på dessa lögner,” hävdade den polske utrikesministern och tillade att han inte skulle sitta vid samma bord som Lavrov.</p>\n<p>Detta avsnitt sammanfattar perfekt tillståndet i de polsk-ryska relationerna. Det skulle inte vara en överdrift att påstå att dessa relationer helt enkelt inte existerar, om vi inte skulle erkänna en relation som består av en sekvens av konfrontatoriska beslut och gester.</p>\n<p>Detta är inte första gången som Radosław Sikorski, som blev utrikesminister hösten 2023, aktivt motsatte sig ryska representanter på den globala scenen. Hans tal från februari 2024 under en session i FN:s säkerhetsråd var ganska en sensation. I det tog han isär de tidigare argument som framförts av den ryske ambassadören vid FN, Vasily Nebenzya:</p>\n<p>“Ambassadör Nebenzya har kallat Kyiv en klient av väst. Faktum är att Kyiv kämpar för att vara oberoende av alla. (…) Han kallar dem nazister. Nåväl, presidenten är jude, försvarsministern är muslim och de har inga politiska fångar. Han sa att Ukraina plaskade i korruption. Nåväl, Alexei Navalny dokumenterade hur ärligt och fullt av integritet hans eget land är.</p>\n<p>Han skyllde kriget på amerikansk neokolonialism. Faktum är att Ryssland försökte utrota Ukraina på 1800-talet, återigen under bolsjevikerna, och nu är det den tredje försöket,” bemötte Sikorski. Västerländsk media var överväldigad av upphetsning och gick så långt som att beskriva dessa enkla sanningar som en ny fas i diskussionen om det ryska kriget mot Ukraina som hade öppnats av den polske ministern.</p>\n<p><strong>Historisk fiendskap</strong></p>\n<p>Den bestämda positionen av Sikorski gentemot Ryssland stöds också av det polska samhället, som följer situationen i Ukraina och är oroligt för en potentiell militär aggression som sätts i rörelse av Kreml. Den polska säkerhetsapparaten rapporterar nu regelbundet om gripanden av personer som har anställts av rysk underrättelsetjänst. De har samlat information och till och med förberett sabotagehandlingar. Serhiy S., en medborgare i Ukraina som hyser pro-ryska åsikter, gick med på att genomföra ett uppdrag som begärts av ett anonymt konto på Telegram. Han fick i uppdrag att sätta eld på ett stort färgförråd utanför Wrocław, en av Polens största städer. Efter att media rapporterat om fallet i oktober förklarade Sikorski att det ryska konsulatet i Poznań skulle stängas och dess personal utvisas. Detta var ett svar på en fientlig rysk handling som bekräftats i en utredning av polsk underrättelsetjänst.</p>\n<p>Ryssland skulle snart besluta att reagera på ett ömsesidigt sätt i enlighet med sin diplomatiska sed, genom att stänga det polska konsulatet i Sankt Petersburg.</p>\n<p>Det var diplomaterna från detta konsulat som blev chockade 2023 när de upptäckte att ett monument som hedrade polacker som mördats under den stora terrorn hade försvunnit från Levashovo minneskyrkogård – en begravningsplats för offer för stalinistisk repression. I december 2024, strax efter att konsulatet för den ryska federationen tvingades stänga i Poznań, förstördes ett minnesmärke för soldaterna i den polska hemarmén som dog i sovjetiska gulager i Novgorod Oblast. Förstörelsen av polska minnesplatser av okända gärningspersoner i Ryssland har blivit en oroande återkommande händelse. Detta inkluderar begravningsplatser. Dessa incidenter leder vanligtvis till en protestnot som utfärdas till det ryska utrikesdepartementet. Enligt den ryska synpunkten är attackerna på polska kyrkogårdar och minnesmärken en berättigad reaktion. Detta baseras på vad de hävdar är fientliga handlingar från Polen som, genom en avkommuniseringslag, har tagit bort hundratals monument som hedrar “landets befrielse av Röda armén”. Faktum är att inga sådana monument har tagits bort från de många Röda arméns kyrkogårdar runt om i landet, som är väl underhållna och under statligt skydd.</p>\n<p>År 2022, året för Rysslands fullskaliga invasion av Ukraina, fanns det en konfrontation som involverade gester av mindre betydelse. Men de är lika symptomatiska när det gäller polsk-ryska relationer. Den polska “Kommissionen för standardisering av geografiska namn” beslutade att den enda korrekta termen från och med nu för det som tidigare kallades Kaliningrad, är Królewiec (det polska namnet för det historiskt tyska Königsberg). Denna symboliska gest förklarades av det faktum att dagens ryska namn hedrar den bolsjevikiska brottslingen Mikhail Kalinin, som delvis var ansvarig för Katynmassakern bland andra brott. På polska kallas staden nu Królewiec istället för Kaliningrad och oblastet har döpts om till <em>obwód królewiecki </em>(Kaliningrad Oblast). I detta specifika fall kom den “symmetriska reaktionen” på regional nivå. Guvernören för området vid den tiden tillkännagav att en staty av Mikhail Muravyov-Vilensky skulle byggas. Den ryska imperialistiska statsman som brutalt krossade det polska upproret mot tsarregimen på 1800-talet var känd som “strypare” eller “bödel” i Polen, Litauen och Vitryssland. Statyn avtäcktes med stor pompa i Kaliningrad 2023.</p>\n<p><strong>En ny kall krig?</strong></p>\n<p>Polsk-ryska relationer har gått ner en väg av deklarationer av fiendskap och fientliga gester utan någon verklig kommunikation. Den konfrontatoriska karaktären som visats av de två sidorna kan spåras tillbaka till för ungefär ett decennium sedan. Oavsett missförstånden mellan Warszawa och Kyiv har Polen entydigt och konsekvent fördömt den ryska aggressionen mot Ukraina sedan 2014 – vare sig det är i dess hybrida eller militära form. Polska politiker, experter, samt de som är involverade i offentlig diplomati har gjort stora ansträngningar för att övertyga sina västerländska partners om att Ryssland har blivit ett verkligt hot mot Europa. Kreml såg därför inte Polen som en partner som den kunde anlita för att testa enheten i EU eller den bredare väst, som den har gjort med Orbáns Ungern (nu också Ficos Slovakien). Som ett resultat fokuserade den på att framställa Polen som ett land dominerat av en radikal och irrationell ryssofobisk känsla i sin propaganda. År 2022 visade att de polska varningarna var motiverade av en rationell bedömning av situationen snarare än ryssofobi.</p>\n<p>Ryssland kunde inte hitta många partners att prata med i Polen, där varje relation mellan en politiker och deras regim skulle resultera i utanförskap. Detta förstärks av i stort sett frånvarande nivåer av stöd för deras brutala krig mot Ukraina i det polska samhället. Kreml beslutade istället om en annan strategi gentemot Polen under 2021 och 2022, nämligen att rikta in sig på den polsk-ukrainska alliansen. Rysk propaganda började driva idén att de polska myndigheterna var öppna för en partition av Ukraina. Enligt denna berättelse, i ett scenario där Ryssland tog kontroll över landets östra oblast, skulle Polen skicka sin militär till de västra regionerna av Ukraina. Dessa områden var en gång en del av den polska staten före andra världskriget.</p>\n<p>Målet med att driva denna agenda var att så misstro bland ukrainarna gentemot Polen som en partner och allierad å ena sidan, medan å andra sidan provocera diskussioner bland revanchistiska kretsar i Polen. Som det visade sig är dessa grupper på marginalen av marginalen och har ingen roll bland allmänheten och inget inflytande på samhället. Inga av de politiska krafterna som har tyngd skulle inleda en sådan diskussion om detta ämne. De etablerade partierna var snabba att fördöma och motsätta sig de ryska idéerna. Denna ryska propaganda och desinformationsberättelse kan ses som en intressant projektion av de metoder och mål som Moskva tillämpar på andra länder. Kreml ser Polen som en rival trots allt, även om det är försvagat och inte helt oberoende när det gäller NATO och sin allians med USA. Detta involverar alla samma inflytelsesfär i det post-sovjetiska området som Ryssland kämpar för att kontrollera och underordna.</p>\n<p>I viss mening har Kreml rätt, eftersom Polen verkligen vill att sina grannländer i öst, liksom länderna i Kaukasus, såsom Georgien, ska stärka sin statlighet och fördjupa sin integration med västerländska strukturer, bygga stabila demokratier baserade på rättsstaten. Skillnaden är att Ryssland använder hård makt för att uppnå sina mål: att föra krig; organisera provokationer; inleda hybrida attacker; skrämma samhällena i dessa länder; och engagera sig i storskaliga korruptionsförsök. Detta sågs under det senaste valet och folkomröstningen i Moldavien.</p>\n<p>Polen har i åratal försökt att föra en helt annan politik gentemot denna region. Det bästa exemplet på detta är Östliga partnerskapet som initierades av Polen med svenskt stöd som en del av den europeiska grannskapspolitiken. Det presenterade en möjlighet för länder som blev självständiga efter Sovjetunionens kollaps att närma sig EU i vad som skulle kunna vara en övergångsfas för ytterligare potentiell integration med gemenskapen. Ryssland har sett detta projekt som ett försök att blanda sig i vad det anser vara sin inflytelsesfär, vilket i sin tur eldade på anti-polsk sentiment i Kreml.</p>\n<p><strong>Ingen återställning</strong></p>\n<p>Alla dessa missförstånd och grundläggande skillnader i deras värderingar dämpades inte av ett försök till en återställning i de polsk-ryska relationerna. Detta stärktes av den rysk-amerikanska återställningen under Obama-administrationen. De mest synliga uttrycken för detta under denna korta period var mötet mellan premiärminister Donald Tusk och den ryske presidenten Vladimir Putin i Sopot, samt den spontana och empatiska reaktionen från det ryska samhället efter Smolensk-luftkatastrofen 2010. Ett “Center för polsk-ryska dialog och förståelse” inrättades både i Polen och i Ryssland under denna tid. Tillsammans skulle de övervinna de stereotyper och fördomar som finns mellan polacker och ryssar, samt bygga upp grannrelationer och ett partnerskap för framtiden. Båda dessa centra slutade arbeta tillsammans efter 2014, när det visade sig att den ryska sidan hade organiserat resor till det ockuperade Krim för polsk ungdom. Det polska centret bytte namn till Mieroszewski-centret efter den ryska fullskaliga invasionen 2022 och förklarade att det nu skulle engagera sig i en dialog med representanter för andra samhällen i Östeuropa. Det skulle göra detta samtidigt som det förblev engagerat i att stödja det ryska civilsamhället.</p>\n<p>Vad som återstår för Polen i sina relationer med Ryssland, eller snarare ryssarna, är att främst stödja den anti-Putinistiska oppositionen och anti-krigsrörelserna som en investering i framtida relationer. När det gäller politiken gentemot regimen förblir den mest effektiva strategin att fast och konsekvent stödja Ukraina, dess motstånd och de internationella allianser som Polen är en del av. Idag behöver ingen övertyga någon om att Ryssland är ett verkligt hot mot sina grannar och västerländsk liberal demokrati i allmänhet.</p>\n<p><strong>Paulina Siegień</strong> är etnolog, Rysslandsexpert och journalist. Hon är redaktör på <em>NEW </em>och bidrar till <em>Newsweek </em>och <em>Krytyka Polityczna. </em>Hon har vunnit Conradpriset och nominerats till Ambasador Nowej Europy-priset för sin bok <em>Miasto Bajka. Wiele historii Kaliningradu.</em></p>\n<p><em>Offentlig uppgift finansierad av utrikesdepartementet i Republiken Polen inom ramen för bidragskonkurrensen “Offentlig diplomati 2024 – 2025 – den europeiska dimensionen och motverka desinformation”.</em></p>\n<p><em>De åsikter som uttrycks i denna publikation är författarnas och speglar inte de officiella ståndpunkterna från utrikesdepartementet i Republiken Polen.</em></p>\n<p></p>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"<p>Avrupa Güvenlik ve İşbirliği Teşkilatı Bakanlar Konseyi, Aralık 2024'ün başında Malta'da toplandı. Rusya Dışişleri Bakanı Sergey Lavrov'un toplantıda konuşması planlanıyordu. Lavrov'un, Rusya'nın Ukrayna'ya yönelik tam ölçekli işgalinin ardından Avrupa Birliği topraklarında bir etkinliğe katılacak olması ilk kez olacaktı. Rus bakan söz aldığında, Polonyalı mevkidaşı Radosław Sikorski ayağa kalkarak bir dizi diğer delegasyonla birlikte salondan ayrıldı. Gazetecilerin davranışı hakkında sorduğu sorulara, Lavrov'un Rus işgali ve Ukrayna'daki eylemleri hakkında yalan söylemek için Malta'ya geldiğini belirterek, Lavrov'un yaydığı yalanları dinlemeyeceğini açıkladı.</p>\n<p>“Bu yalanları dinlemeyeceğim,” diye vurguladı Polonyalı dışişleri bakanı ve Lavrov ile aynı masada oturmayacağını ekledi.</p>\n<p>Bu olay, Polonya-Rusya ilişkilerinin durumunu mükemmel bir şekilde özetliyor. Bu ilişkilerin, karşıt kararlar ve jestlerden oluşan bir ilişkiyi tanımadığımız sürece, basitçe var olmadığını iddia etmek abartı olmaz.</p>\n<p>2023 sonbaharında dışişleri bakanı olan Radosław Sikorski'nin dünya sahnesinde Rus temsilcilere aktif olarak karşı çıktığı ilk kez değil. Şubat 2024'te Birleşmiş Milletler Güvenlik Konseyi'ndeki konuşması oldukça bir sansasyon yarattı. Bu konuşmasında, Rusya'nın BM Büyükelçisi Vasily Nebenzya'nın daha önceki argümanlarını çürüttü:</p>\n<p>“Büyükelçi Nebenzya, Kiev'i Batı'nın bir müşterisi olarak nitelendirdi. Aslında, Kiev herkesin bağımsız olabilmek için savaşıyor. (…) Onları Nazi olarak adlandırıyor. Peki, başkan Yahudi, savunma bakanı Müslüman ve siyasi tutukluları yok. Ukrayna'nın yolsuzluk içinde debelendiğini söyledi. Peki, Alexei Navalny, kendi ülkesinin ne kadar dürüst ve erdemli olduğunu belgeledi.</p>\n<p>Savaşı ABD neo-kolonyalizmine atfetti. Aslında, Rusya 19. yüzyılda, yine Bolşevikler altında, Ukrayna'yı yok etmeye çalışıyordu ve şimdi bu üçüncü deneme,” diye yanıtladı Sikorski. Batı medyası büyük bir heyecanla, bu basit gerçekleri Polonyalı bakan tarafından açılan Rusya'nın Ukrayna'ya karşı savaşına dair tartışmada yeni bir aşama olarak tanımladı.</p>\n<p><strong>Tarihsel düşmanlık</strong></p>\n<p>Sikorski'nin Rusya'ya karşı kararlı duruşu, Ukrayna'daki durumu takip eden ve Kremlin tarafından başlatılabilecek potansiyel bir askeri saldırı konusunda endişeli olan Polonya toplumu tarafından da destekleniyor. Polonya güvenlik aparatı, artık düzenli olarak Rus istihbaratı tarafından istihdam edilen kişilerin yakalanması hakkında rapor veriyor. Bu kişiler bilgi topladılar ve hatta sabotaj eylemleri hazırladılar. Pro-Rus görüşlere sahip bir Ukrayna vatandaşı olan Serhiy S., Telegram'daki anonim bir hesap tarafından talep edilen bir görevi yerine getirmeyi kabul etti. Wrocław'un dışında büyük bir boya deposunu ateşe vermesi istendi. Ekim ayında medya bu olayı haberleştirdikten sonra, Sikorski, Poznań'daki Rus konsolosluğunun kapatılacağını ve personelinin sınır dışı edileceğini açıkladı. Bu, Polonya istihbaratı tarafından doğrulanan düşmanca bir Rus eylemine yanıt olarak gerçekleşti.</p>\n<p>Rusya, diplomatik geleneğine uygun olarak karşılık vermeye karar verdi ve St. Petersburg'daki Polonya konsolosluğunu kapattı.</p>\n<p>Bu konsolosluktan diplomatlar, 2023'te Büyük Terör sırasında öldürülen Polonyalıları anan bir anıtın Levashovo Anıt Mezarlığı'ndan kaybolduğunu keşfettiklerinde şaşkına döndüler - bu, Stalinist baskı kurbanlarının gömüldüğü bir yer. Aralık 2024'te, Rusya Federasyonu konsolosluğu Poznań'da kapatıldıktan hemen sonra, Sovyet gulaklarında ölen Polonya Yeraltı Ordusu askerlerine ait bir anıt Novgorod Oblastı'nda yok edildi. Rusya'daki bilinmeyen failler tarafından Polonya anma yerlerinin tahrip edilmesi, rahatsız edici bir tekrar haline geldi. Bu, mezarlıkları da kapsıyor. Bu olaylar genellikle Rusya Dışişleri Bakanlığı'na bir protesto notu ile sonuçlanıyor. Rus bakış açısına göre, Polonya'nın mezarlıklarına ve anıtlarına yapılan saldırılar, Polonya'nın “Kızıl Ordu tarafından ülkenin kurtarılması”nı anan yüzlerce anıtı kaldıran bir dekomünizasyon yasası aracılığıyla düşmanca eylemler gerçekleştirdiği iddialarına dayanan haklı bir yanıt. Aslında, ülkedeki birçok Kızıl Ordu mezarlığından hiçbirinin kaldırılmadığı, bunların iyi bakıldığı ve devlet koruması altında olduğu belirtiliyor.</p>\n<p>2022, Rusya'nın Ukrayna'ya yönelik tam ölçekli işgalinin yılıydı ve daha küçük öneme sahip jestlerin yer aldığı bir karşılaşma yaşandı. Ancak, bu jestler Polonya-Rusya ilişkileri açısından da aynı derecede semptomatik. Polonya'nın “Coğrafi İsimlerin Standartlaştırılması Komisyonu”, bundan böyle daha önce Kaliningrad olarak bilinen yer için tek doğru terimin Królewiec (tarihi Alman Königsberg'in Polonya adı) olduğunu kararlaştırdı. Bu sembolik jest, bugünkü Rus adının, Katyn katliamı da dahil olmak üzere birçok suçtan kısmen sorumlu olan Bolşevik suçlu Mikhail Kalinin'i onurlandırdığı gerçeğiyle açıklandı. Polonya'da şehir artık Kaliningrad yerine Królewiec olarak biliniyor ve oblast <em>obwód królewiecki</em> (Kaliningrad Oblastı) olarak yeniden adlandırıldı. Bu özel durumda, “simetrik yanıt” bölgesel düzeyde geldi. O dönemde bölgenin valisi, Mikhail Muravyov-Vilensky'nin bir heykelinin inşa edileceğini duyurdu. 19. yüzyılda Polonya'nın çarlık yönetimine karşı isyanını acımasızca bastıran Rus imparatorluk devlet adamı, Polonya, Litvanya ve Belarus'ta “boğucu” veya “idamcı” olarak biliniyordu. Heykel, 2023'te Kaliningrad'da büyük bir coşkuyla açıldı.</p>\n<p><strong>Yeni bir Soğuk Savaş mı?</strong></p>\n<p>Polonya-Rusya ilişkileri, gerçek bir iletişimden yoksun düşmanlık ve düşmanca jestlerin beyanları yolunda ilerledi. İki tarafın sergilediği karşıt karakter, yaklaşık on yıl öncesine kadar uzanıyor. Varşova ile Kiev arasındaki yanlış anlamalara rağmen, Polonya 2014'ten bu yana Rusya'nın Ukrayna'ya yönelik saldırısını açıkça ve tutarlı bir şekilde kınadı - ister hibrit ister askeri biçimde olsun. Polonyalı politikacılar, uzmanlar ve kamu diplomasisiyle ilgilenenler, Batılı ortaklarını Rusya'nın Avrupa için gerçek bir tehdit haline geldiğine ikna etmek için büyük çaba sarf ettiler. Bu nedenle Kremlin, Polonya'yı, Orban'ın Macaristan'ı (şimdi Fico'nun Slovakya'sı) ile yaptığı gibi, AB'nin birliğini test etmek için kullanabileceği bir ortak olarak görmedi. Sonuç olarak, Polonya'yı, propagandasında radikal ve irrasyonel bir Rusofobik duygu tarafından domine edilen bir ülke olarak tasvir etmeye odaklandı. 2022 yılı, Polonya'nın uyarılarının Rusofobi değil, durumu rasyonel bir değerlendirmeye dayandığını gösterdi.</p>\n<p>Rusya, Polonya'da konuşacak pek çok ortak bulamadı; burada bir politikacı ile rejimi arasındaki herhangi bir ilişki dışlanma ile sonuçlanıyordu. Bu, Polonya toplumunda Ukrayna'ya karşı yürütülen acımasız savaş için destek seviyelerinin neredeyse yok denecek kadar az olmasıyla daha da pekişiyor. Kremlin, 2021 ve 2022'de Polonya'ya yönelik farklı bir yaklaşım benimsemeye karar verdi ve Polonya-Ukrayna ittifakını hedef aldı. Rus propagandası, Polonya'nın Ukrayna'nın bölünmesine açık olduğu fikrini yaymaya başladı. Bu anlatıya göre, Rusya ülkenin doğu oblastlarını kontrol altına aldığında, Polonya, Ukrayna'nın batı bölgelerine asker gönderecekti. Bu bölgeler, İkinci Dünya Savaşı'ndan önce Polonya devletinin bir parçasıydı.</p>\n<p>Bu gündemi yaymanın amacı, bir yandan Ukraynalılar arasında Polonya'ya karşı bir güvensizlik tohumlamak, diğer yandan Polonya içindeki revansist çevreler arasında tartışmayı kışkırtmaktı. Görüldüğü gibi, bu gruplar marjinal düzeyde ve toplumda herhangi bir rol oynamıyorlar. Ağırlığı olan hiçbir siyasi güç bu konuda bir tartışma başlatmazdı. Ana akım partiler, Rus fikirlerini hızla kınadı ve karşı çıktı. Bu Rus propagandası ve dezenformasyon anlatısı, Moskova'nın diğer ülkelerde uyguladığı yöntemlerin ve hedeflerin ilginç bir yansıması olarak görülebilir. Kremlin, Polonya'yı bir rakip olarak görüyor, zayıf ve NATO ile ABD ile olan ittifakları açısından tamamen bağımsız olmasa bile. Tüm bunlar, Rusya'nın kontrol altına almak ve boyun eğdirmek için savaştığı, post-Sovyet alanındaki aynı etki alanını içeriyor.</p>\n<p>Bir anlamda Kremlin haklı, çünkü Polonya gerçekten de doğudaki komşu ülkelerinin yanı sıra Gürcistan gibi Kafkas ülkelerinin devletlerini güçlendirmelerini ve batı yapılarıyla entegrasyonlarını derinleştirmelerini istiyor, hukukun üstünlüğüne dayalı istikrarlı demokrasiler inşa ediyor. Fark, Rusya'nın hedeflerine ulaşmak için sert güç kullanmasıdır: savaş açmak; provokasyonlar düzenlemek; hibrit saldırılar başlatmak; bu ülkelerin toplumlarını korkutmak; ve büyük ölçekli yolsuzluk girişimlerinde bulunmak. Bu, Moldova'daki son seçim ve referandumda görüldü.</p>\n<p>Polonya, yıllardır bu bölgeye yönelik tamamen farklı bir politika izlemeye çalıştı. Bunun en iyi örneği, Polonya'nın İsveç desteğiyle Avrupa Komşuluk Politikasının bir parçası olarak başlattığı Doğu Ortaklığıdır. Bu, Sovyetler Birliği'nin çöküşü sonrasında bağımsızlık kazanan ülkelerin, topluluğa daha fazla potansiyel entegrasyon için geçiş aşaması olabilecek bir süreçte AB'ye daha yakınlaşma fırsatı sundu. Rusya, bu projeyi, kendi etki alanına müdahale girişimi olarak gördü ve bu da Kremlin'de anti-Polonya duygularını körükledi.</p>\n<p><strong>Reset yok</strong></p>\n<p>Tüm bu yanlış anlamalar ve dünya görüşlerindeki temel farklılıklar, Polonya-Rusya ilişkilerinde bir reset girişimi ile yumuşatılmadı. Bu, Obama yönetimi sırasında Rus-Amerikan reseti ile cesaretlendirildi. Bu kısa dönemdeki en belirgin gösterimler, Başbakan Donald Tusk ile Rusya Devlet Başkanı Vladimir Putin'in Sopot'taki buluşması ve 2010'daki Smolensk hava felaketinin ardından Rus toplumunun spontan ve empatik tepkisiydi. Bu dönemde hem Polonya'da hem de Rusya'da “Polonya-Rusya Diyalog ve Anlayış Merkezi” kuruldu. Bu merkezler, Polonyalılar ve Ruslar arasındaki mevcut stereotipleri ve önyargıları aşmak, komşuluk ilişkilerini ve geleceğe yönelik bir ortaklık inşa etmek için birlikte çalışacaklardı. Ancak bu iki merkez, 2014'te Rus tarafının Polonyalı gençler için işgal altındaki Kırım'a geziler düzenlediği ortaya çıktıktan sonra birlikte çalışmayı durdurdu. Polonya merkezi, 2022'deki Rusya'nın tam ölçekli işgali sonrasında adını Mieroszewski Merkezi olarak değiştirdi ve artık Doğu Avrupa'daki diğer toplumların temsilcileriyle diyalog kurmaya karar verdi. Bunu yaparken, Rus sivil toplumu destekleme taahhüdünde bulunarak gerçekleştirecekti.</p>\n<p>Polonya'nın Rusya ile, ya da daha doğrusu Ruslarla olan ilişkilerinde geriye kalan, esasen anti-Putinist muhalefeti ve anti-savaş hareketlerini desteklemek, gelecekteki ilişkiler için bir yatırım olarak kalmaktadır. Rejime yönelik politika açısından en etkili yaklaşım, Ukrayna'yı, direnişini ve Polonya'nın parçası olduğu uluslararası ittifakları kararlı ve tutarlı bir şekilde desteklemektir. Bugün, kimse kimseyi ikna etmek zorunda değil; Rusya, komşuları ve genel olarak batı liberal demokrasisi için gerçek bir tehdit.</p>\n<p><strong>Paulina Siegień</strong> bir etnograf, Rusya uzmanı ve gazetecidir. Kendisi <em>NEW </em>editörüdür ve <em>Newsweek </em>ve <em>Krytyka Polityczna </em>için katkıda bulunmaktadır. Kitabı <em>Miasto Bajka. Wiele historii Kaliningradu.</em> ile Conrad Ödülü'nü kazanmış ve Ambasador Nowej Europy Ödülü'ne aday gösterilmiştir.</p>\n<p><em>Polonya Cumhuriyeti Dışişleri Bakanlığı tarafından “Kamu Diplomasisi 2024 – 2025 – Avrupa boyutu ve dezenformasyonla mücadele” hibe yarışması kapsamında finanse edilen kamu görevi.</em></p>\n<p><em>Bu yayındaki görüşler yazarların görüşleridir ve Polonya Cumhuriyeti Dışişleri Bakanlığı'nın resmi görüşlerini yansıtmaz.</em></p>\n<p></p>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        }
    },
    key:"revisionId": string:"vayvr22t4g46qrp4sx7rcfhvjdk",
    key:"pubDate": string:"2024-12-20T18:26:46",
    key:"contentUrl": {
        key:"en": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38436",
            key:"fromContentUrl": boolean:true,
            key:"firstLanguage": boolean:true
        },
        key:"bg": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38436",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38436",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38436",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38436",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38436",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38436",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38436",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38436",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38436",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38436",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38436",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38436",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38436",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38436",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38436",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38436",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"sr": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38436",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38436",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38436",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38436",
            key:"fromLang": string:"en"
        }
    },
    key:"languageDetails": {
        key:"OriginalLangauges": number:1,
        key:"ContentItemLangauges": number:1,
        key:"ContentItemTranslations": number:21
    },
    key:"originalLanguages": {
        key:"language_codes": [
            string:"en"
        ]
    },
    key:"revision": {
        key:"dateModified": string:"2025-01-07T13:06:40.387",
        key:"__typename": string:"Revision"
    },
    key:"mediaAssets": {
        key:"nodes": [
            {
                key:"uid": string:"eayvr22t27xwar4nz62ssyzry3w",
                key:"mediaType": string:"image",
                key:"title": {
                    key:"en": {
                        key:"value": string:"0bafea70020b631408622fbbc63d8c34"
                    }
                },
                key:"duration": null:null,
                key:"files": {
                    key:"nodes": [
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/0bafea70020b631408622fbbc63d8c34.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/0bafea70020b631408622fbbc63d8c34-300x193.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/0bafea70020b631408622fbbc63d8c34-1024x659.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/0bafea70020b631408622fbbc63d8c34-150x150.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/0bafea70020b631408622fbbc63d8c34-768x494.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/0bafea70020b631408622fbbc63d8c34-1024x683.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/0bafea70020b631408622fbbc63d8c34-1024x492.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/0bafea70020b631408622fbbc63d8c34-1024x660.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/0bafea70020b631408622fbbc63d8c34-1024x900.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/0bafea70020b631408622fbbc63d8c34-180x180.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/0bafea70020b631408622fbbc63d8c34-300x300.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/0bafea70020b631408622fbbc63d8c34-600x600.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/0bafea70020b631408622fbbc63d8c34-600x386.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/0bafea70020b631408622fbbc63d8c34-100x100.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        }
                    ],
                    key:"__typename": string:"MediaAssetFilesByFileToMediaAssetBAndAManyToManyConnection"
                },
                key:"__typename": string:"MediaAsset"
            }
        ],
        key:"__typename": string:"ContentItemMediaAssetsByContentItemToMediaAssetAAndBManyToManyConnection"
    },
    key:"contentItemTranslations": {
        key:"nodes": [
            {
                key:"title": string:"Relações polaco-russas: uma Guerra Fria de gestos e novos baixos",
                key:"uid": string:"0d03df93-23bb-4081-8d20-8eec3770f77f",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>O Conselho Ministerial da Organização para a Segurança e Cooperação na Europa ocorreu em Malta no início de dezembro de 2024. O Ministro das Relações Exteriores da Rússia, Sergey Lavrov, estava agendado para falar durante a reunião. Seria a primeira vez desde a invasão em grande escala da Rússia na Ucrânia que Lavrov participaria de um evento dentro do território da União Europeia. Quando o ministro russo tomou a palavra, seu homólogo polonês, Radosław Sikorski, levantou-se e saiu acompanhado por várias outras delegações. Questionado sobre seu comportamento por jornalistas, ele explicou que não ouviria as falsidades espalhadas por Lavrov, que havia ido a Malta para mentir sobre a invasão russa e suas ações na Ucrânia.</p>\n<p>“Não vou ouvir essas mentiras”, afirmou o ministro das Relações Exteriores polonês, acrescentando que não se sentaria à mesma mesa que Lavrov.</p>\n<p>Esse episódio resume perfeitamente o estado das relações polaco-russas. Não seria uma exagero afirmar que essas relações simplesmente não existem, a menos que reconheçamos uma relação composta por uma sequência de decisões e gestos confrontacionais.</p>\n<p>Esta não é a primeira vez que Radosław Sikorski, que se tornou ministro das Relações Exteriores no outono de 2023, se opõe ativamente a representantes russos no palco mundial. Seu discurso de fevereiro de 2024 durante uma sessão do Conselho de Segurança da ONU foi uma verdadeira sensação. Nele, ele desmontou os argumentos anteriores feitos pelo Embaixador russo na ONU, Vasily Nebenzya:</p>\n<p>“O Embaixador Nebenzya chamou Kyiv de cliente do Ocidente. Na verdade, Kyiv está lutando para ser independente de todos. (…) Ele os chama de nazistas. Bem, o presidente é judeu, o ministro da defesa é muçulmano, e eles não têm prisioneiros políticos. Ele disse que a Ucrânia estava atolada em corrupção. Bem, Alexei Navalny documentou quão honesta e íntegra é sua própria país.</p>\n<p>Ele culpou a guerra no neocolonialismo dos EUA. Na verdade, a Rússia estava tentando exterminar a Ucrânia no século 19, novamente sob os bolcheviques, e agora é a terceira tentativa”, rebateu Sikorski. A mídia ocidental ficou tomada de entusiasmo, chegando a descrever essas verdades simples como uma nova etapa na discussão sobre a guerra russa contra a Ucrânia que foi aberta pelo ministro polonês.</p>\n<p><strong>Inimizade histórica</strong></p>\n<p>A posição determinada de Sikorski em relação à Rússia também é apoiada pela sociedade polonesa, que está acompanhando a situação na Ucrânia e está preocupada com uma potencial agressão militar desencadeada pelo Kremlin. O aparato de segurança polonês agora relata regularmente sobre a apreensão de pessoas que foram empregadas pela inteligência russa. Eles coletaram informações e até prepararam atos de sabotagem. Serhiy S., um cidadão da Ucrânia que tinha visões pró-russas, concordou em realizar uma missão solicitada por uma conta anônima no Telegram. Ele foi encarregado de incendiar um grande armazém de tintas nos arredores de Wrocław, uma das maiores cidades da Polônia. Depois que a mídia cobriu o caso em outubro, Sikorski declarou que o consulado russo em Poznań seria fechado e seu pessoal expulso. Esta foi uma resposta a um ato hostil russo que foi confirmado em uma investigação pela inteligência polonesa.</p>\n<p>A Rússia logo decidiria reagir de maneira recíproca, de acordo com seu costume diplomático, fechando o consulado polonês em São Petersburgo.</p>\n<p>Foram os diplomatas deste consulado que ficaram atordoados em 2023 ao descobrir que um monumento em homenagem aos poloneses assassinados durante o Grande Terror havia desaparecido do Cemitério Memorial de Levashovo – um local de sepultamento para vítimas da repressão stalinista. Em dezembro de 2024, logo após o consulado da Federação Russa ser forçado a fechar em Poznań, um memorial aos soldados do Exército da Casa Polonesa que morreram em gulags soviéticos foi destruído na Oblast de Novgorod. A destruição de locais de memória poloneses por perpetradores desconhecidos na Rússia se tornou uma ocorrência perturbadora. Isso inclui locais de sepultamento. Esses incidentes geralmente levam a uma nota de protesto emitida ao Ministério das Relações Exteriores da Rússia. De acordo com o ponto de vista russo, os ataques a cemitérios e memoriais poloneses são uma resposta justificada. Isso se baseia no que eles afirmam serem atos hostis da Polônia que, através de uma lei de descomunização, removeu centenas de monumentos que comemoram a “libertação do país pelo Exército Vermelho”. Na verdade, nenhum desses monumentos foi removido dos muitos cemitérios do Exército Vermelho ao redor do país, que são bem mantidos e estão sob proteção estatal.</p>\n<p>Em 2022, ano da invasão em grande escala da Rússia na Ucrânia, houve uma confrontação envolvendo gestos de menor significância. No entanto, eles são igualmente sintomáticos em relação às relações polaco-russas. A “Comissão para a Padronização de Nomes Geográficos” da Polônia decidiu que o único termo correto a partir de então para o que era anteriormente conhecido como Kaliningrado é Królewiec (o nome polonês para o historicamente alemão Königsberg). Este gesto simbólico foi explicado pelo fato de que o nome russo atual homenageia o criminoso bolchevique Mikhail Kalinin, que foi parcialmente responsável pelo massacre de Katyn, entre outros crimes. Em polonês, a cidade agora é conhecida como Królewiec em vez de Kaliningrado e a oblast foi renomeada como <em>obwód królewiecki</em> (Oblast de Kaliningrado). Neste caso específico, a “resposta simétrica” veio em nível regional. O governador do território na época anunciou que uma estátua de Mikhail Muravyov-Vilensky seria construída. O estadista imperial russo que brutalmente suprimiu a revolta polonesa contra o domínio czarista no século 19 era conhecido como o “estrangulador” ou “algoz” na Polônia, Lituânia e Bielorrússia. A estátua foi inaugurada com grande alarde em Kaliningrado em 2023.</p>\n<p><strong>Uma nova Guerra Fria?</strong></p>\n<p>As relações polaco-russas seguiram um caminho de declarações de animosidade e gestos hostis desprovidos de qualquer comunicação real. O caráter confrontacional exibido pelos dois lados pode ser rastreado até cerca de uma década atrás. Independentemente dos mal-entendidos entre Varsóvia e Kyiv, a Polônia condenou de forma inequívoca e consistente a agressão russa contra a Ucrânia desde 2014 – seja em sua forma híbrida ou militar. Políticos poloneses, especialistas, bem como aqueles envolvidos na diplomacia pública, fizeram grandes esforços para convencer seus parceiros ocidentais de que a Rússia se tornou uma ameaça real à Europa. O Kremlin, portanto, não via a Polônia como um parceiro que poderia recrutar para testar a unidade da UE ou do Ocidente mais amplo, como fez com a Hungria de Orban (agora também a Eslováquia de Fico). Como resultado, concentrou-se em retratar a Polônia como um país dominado por um sentimento radical e irracional de russofobia em sua propaganda. O ano de 2022 mostrou que os avisos poloneses eram motivados por uma avaliação racional da situação, em vez de russofobia.</p>\n<p>A Rússia não conseguiu encontrar muitos parceiros para conversar na Polônia, onde qualquer relação entre um político e seu regime resultaria em ostracismo. Isso é amplificado por níveis essencialmente ausentes de apoio à sua guerra brutal contra a Ucrânia na sociedade polonesa. O Kremlin, em vez disso, decidiu por uma abordagem diferente em relação à Polônia em 2021 e 2022, ou seja, visando a aliança polonês-ucraniana. A propaganda russa começou a empurrar a ideia de que as autoridades polonesas estavam abertas a uma partição da Ucrânia. De acordo com essa narrativa, em um cenário em que a Rússia assumisse o controle das oblasts orientais do país, a Polônia enviaria suas forças militares para as regiões ocidentais da Ucrânia. Essas áreas costumavam fazer parte do estado polonês antes da Segunda Guerra Mundial.</p>\n<p>O objetivo de empurrar essa agenda era semear desconfiança entre os ucranianos em relação à Polônia como parceira e aliada, por um lado, enquanto por outro lado provocava discussões entre círculos revanchistas dentro da Polônia. Como se viu, esses grupos estão na margem da margem e não têm qualquer papel entre o público e nenhuma influência na sociedade. Nenhuma das forças políticas que têm peso iniciaria tal discussão sobre esse tema. Os partidos principais foram rápidos em condenar e se opor às ideias russas. Essa narrativa de propaganda e desinformação russa pode ser vista como uma projeção interessante dos métodos e objetivos que Moscovo aplica a outros países. O Kremlin vê a Polônia como um rival, afinal, mesmo que enfraquecido e não totalmente independente em relação à OTAN e sua aliança com os EUA. Tudo isso envolve a mesma esfera de influência na área pós-soviética que a Rússia luta para controlar e subordinar.</p>\n<p>De certa forma, o Kremlin está certo, porque a Polônia realmente deseja que seus países vizinhos a leste, assim como os países do Cáucaso, como a Geórgia, fortaleçam sua soberania e aprofundem sua integração com estruturas ocidentais, construindo democracias estáveis baseadas no estado de direito. A diferença é que a Rússia emprega poder duro para alcançar seus objetivos: travando guerras; organizando provocações; lançando ataques híbridos; intimidando as sociedades desses países; e engajando-se em tentativas de corrupção em larga escala. Isso foi visto durante a recente eleição e referendo na Moldávia.</p>\n<p>A Polônia há anos tenta seguir uma política totalmente diferente em relação a essa região. O melhor exemplo disso é a Parceria Oriental que foi iniciada pela Polônia com o apoio da Suécia como parte da Política de Vizinhança Europeia. Ela apresentou uma oportunidade para os países que se tornaram independentes após o colapso da União Soviética se aproximarem da UE em que poderia ser uma fase de transição para uma potencial integração futura com a comunidade. A Rússia viu esse projeto como uma tentativa de interferir no que considera sua esfera de influência, o que, por sua vez, alimentou sentimentos anti-poloneses no Kremlin.</p>\n<p><strong>Sem reset</strong></p>\n<p>Todos esses mal-entendidos e diferenças fundamentais em suas visões de mundo não foram atenuados por uma tentativa de reset nas relações polaco-russas. Isso foi encorajado pelo reset russo-americano durante a administração Obama. As manifestações mais visíveis disso durante esse curto período foram a reunião do Primeiro-Ministro Donald Tusk e do Presidente russo Vladimir Putin em Sopot, bem como a reação espontânea e empática da sociedade russa após o desastre aéreo de Smolensk em 2010. Um “Centro para o Diálogo e Compreensão Polonês-Russo” foi criado tanto na Polônia quanto na Rússia durante esse tempo. Juntos, eles deveriam superar os estereótipos e preconceitos que existem entre poloneses e russos, além de construir relações de vizinhança e uma parceria para o futuro. Ambos os centros pararam de trabalhar juntos após 2014, quando se descobriu que o lado russo havia organizado viagens para a Crimeia ocupada para a juventude polonesa. O centro polonês mudou seu nome para Centro Mieroszewski após a invasão em grande escala da Rússia em 2022 e declarou que agora se engajaria em um diálogo com representantes de outras sociedades na Europa Oriental. Faria isso enquanto permanecia comprometido em apoiar a sociedade civil russa.</p>\n<p>O que resta para a Polônia em suas relações com a Rússia, ou melhor, com os russos, é apoiar principalmente a oposição anti-Putin e os movimentos anti-guerra como um investimento em relações futuras. Com relação à política em relação ao regime, a abordagem mais eficaz continua sendo apoiar firme e consistentemente a Ucrânia, sua resistência e as alianças internacionais das quais a Polônia faz parte. Hoje, ninguém precisa convencer ninguém de que a Rússia é uma ameaça real para seus vizinhos e para a democracia liberal ocidental em geral.</p>\n<p><strong>Paulina Siegień</strong> é etnógrafa, especialista em Rússia e jornalista. Ela é editora da <em>NEW </em>e contribui para <em>Newsweek </em>e <em>Krytyka Polityczna. </em>Ela ganhou o Prêmio Conrad e foi indicada ao Prêmio Ambasador Nowej Europy por seu livro <em>Miasto Bajka. Wiele historii Kaliningradu.</em></p>\n<p><em>Tarefa pública financiada pelo Ministério das Relações Exteriores da República da Polônia dentro do concurso de subsídios “Diplomacia Pública 2024 – 2025 – a dimensão europeia e o combate à desinformação”.</em></p>\n<p><em>As opiniões expressas nesta publicação são de responsabilidade dos autores e não refletem as posições oficiais do Ministério das Relações Exteriores da República da Polônia.</em></p>\n<p><img class=\"alignnone size-full wp-image-38273\" src=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103.png?1733318905299?1734608429761?1734715059174\" sizes=\"(max-width: 612px) 100vw, 612px\" srcset=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103.png 612w, https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103-300x87.png 300w, https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103-600x174.png 600w\" alt=\"\" width=\"612\" height=\"177\"></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayvr22t27xwqrxotq25znothgw",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:17:41.918",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayvr22t4g46qrp4sx7rcfhvjdk",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Seria justo dizer que as relações entre a Polônia e a Rússia atingiram um novo mínimo nos últimos anos. A invasão da Ucrânia por Moscovo acabou com qualquer aparência de normalidade entre os dois estados, que agora estão envolvidos no que poderia ser descrito como uma nova Guerra Fria.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"pt",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:17:41.919",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Polsk-ryska relationer: ett kallt krig av gester och nya bottennivåer",
                key:"uid": string:"1eed6186-e999-452c-bdc4-8c998811c981",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Ministerrådet för Organisationen för säkerhet och samarbete i Europa ägde rum på Malta i början av december 2024. Den ryske utrikesministern Sergey Lavrov var schemalagd att tala under mötet. Det skulle vara första gången sedan Rysslands fullskaliga invasion av Ukraina som Lavrov skulle delta i ett evenemang inom Europeiska unionens territorium. När den ryske ministern tog till orda reste sig hans polske motsvarighet Radosław Sikorski upp och lämnade, åtföljd av ett antal andra delegationer. När journalister frågade om hans beteende förklarade han att han inte skulle lyssna på de osanningar som spridits av Lavrov, som hade kommit till Malta för att ljuga om den ryska invasionen och dess handlingar i Ukraina.</p>\n<p>“Jag kommer inte att lyssna på dessa lögner,” hävdade den polske utrikesministern och tillade att han inte skulle sitta vid samma bord som Lavrov.</p>\n<p>Detta avsnitt sammanfattar perfekt tillståndet i de polsk-ryska relationerna. Det skulle inte vara en överdrift att påstå att dessa relationer helt enkelt inte existerar, om vi inte skulle erkänna en relation som består av en sekvens av konfrontatoriska beslut och gester.</p>\n<p>Detta är inte första gången som Radosław Sikorski, som blev utrikesminister hösten 2023, aktivt motsatte sig ryska representanter på den globala scenen. Hans tal från februari 2024 under en session i FN:s säkerhetsråd var ganska en sensation. I det tog han isär de tidigare argument som framförts av den ryske ambassadören vid FN, Vasily Nebenzya:</p>\n<p>“Ambassadör Nebenzya har kallat Kyiv en klient av väst. Faktum är att Kyiv kämpar för att vara oberoende av alla. (…) Han kallar dem nazister. Nåväl, presidenten är jude, försvarsministern är muslim och de har inga politiska fångar. Han sa att Ukraina plaskade i korruption. Nåväl, Alexei Navalny dokumenterade hur ärligt och fullt av integritet hans eget land är.</p>\n<p>Han skyllde kriget på amerikansk neokolonialism. Faktum är att Ryssland försökte utrota Ukraina på 1800-talet, återigen under bolsjevikerna, och nu är det den tredje försöket,” bemötte Sikorski. Västerländsk media var överväldigad av upphetsning och gick så långt som att beskriva dessa enkla sanningar som en ny fas i diskussionen om det ryska kriget mot Ukraina som hade öppnats av den polske ministern.</p>\n<p><strong>Historisk fiendskap</strong></p>\n<p>Den bestämda positionen av Sikorski gentemot Ryssland stöds också av det polska samhället, som följer situationen i Ukraina och är oroligt för en potentiell militär aggression som sätts i rörelse av Kreml. Den polska säkerhetsapparaten rapporterar nu regelbundet om gripanden av personer som har anställts av rysk underrättelsetjänst. De har samlat information och till och med förberett sabotagehandlingar. Serhiy S., en medborgare i Ukraina som hyser pro-ryska åsikter, gick med på att genomföra ett uppdrag som begärts av ett anonymt konto på Telegram. Han fick i uppdrag att sätta eld på ett stort färgförråd utanför Wrocław, en av Polens största städer. Efter att media rapporterat om fallet i oktober förklarade Sikorski att det ryska konsulatet i Poznań skulle stängas och dess personal utvisas. Detta var ett svar på en fientlig rysk handling som bekräftats i en utredning av polsk underrättelsetjänst.</p>\n<p>Ryssland skulle snart besluta att reagera på ett ömsesidigt sätt i enlighet med sin diplomatiska sed, genom att stänga det polska konsulatet i Sankt Petersburg.</p>\n<p>Det var diplomaterna från detta konsulat som blev chockade 2023 när de upptäckte att ett monument som hedrade polacker som mördats under den stora terrorn hade försvunnit från Levashovo minneskyrkogård – en begravningsplats för offer för stalinistisk repression. I december 2024, strax efter att konsulatet för den ryska federationen tvingades stänga i Poznań, förstördes ett minnesmärke för soldaterna i den polska hemarmén som dog i sovjetiska gulager i Novgorod Oblast. Förstörelsen av polska minnesplatser av okända gärningspersoner i Ryssland har blivit en oroande återkommande händelse. Detta inkluderar begravningsplatser. Dessa incidenter leder vanligtvis till en protestnot som utfärdas till det ryska utrikesdepartementet. Enligt den ryska synpunkten är attackerna på polska kyrkogårdar och minnesmärken en berättigad reaktion. Detta baseras på vad de hävdar är fientliga handlingar från Polen som, genom en avkommuniseringslag, har tagit bort hundratals monument som hedrar “landets befrielse av Röda armén”. Faktum är att inga sådana monument har tagits bort från de många Röda arméns kyrkogårdar runt om i landet, som är väl underhållna och under statligt skydd.</p>\n<p>År 2022, året för Rysslands fullskaliga invasion av Ukraina, fanns det en konfrontation som involverade gester av mindre betydelse. Men de är lika symptomatiska när det gäller polsk-ryska relationer. Den polska “Kommissionen för standardisering av geografiska namn” beslutade att den enda korrekta termen från och med nu för det som tidigare kallades Kaliningrad, är Królewiec (det polska namnet för det historiskt tyska Königsberg). Denna symboliska gest förklarades av det faktum att dagens ryska namn hedrar den bolsjevikiska brottslingen Mikhail Kalinin, som delvis var ansvarig för Katynmassakern bland andra brott. På polska kallas staden nu Królewiec istället för Kaliningrad och oblastet har döpts om till <em>obwód królewiecki </em>(Kaliningrad Oblast). I detta specifika fall kom den “symmetriska reaktionen” på regional nivå. Guvernören för området vid den tiden tillkännagav att en staty av Mikhail Muravyov-Vilensky skulle byggas. Den ryska imperialistiska statsman som brutalt krossade det polska upproret mot tsarregimen på 1800-talet var känd som “strypare” eller “bödel” i Polen, Litauen och Vitryssland. Statyn avtäcktes med stor pompa i Kaliningrad 2023.</p>\n<p><strong>En ny kall krig?</strong></p>\n<p>Polsk-ryska relationer har gått ner en väg av deklarationer av fiendskap och fientliga gester utan någon verklig kommunikation. Den konfrontatoriska karaktären som visats av de två sidorna kan spåras tillbaka till för ungefär ett decennium sedan. Oavsett missförstånden mellan Warszawa och Kyiv har Polen entydigt och konsekvent fördömt den ryska aggressionen mot Ukraina sedan 2014 – vare sig det är i dess hybrida eller militära form. Polska politiker, experter, samt de som är involverade i offentlig diplomati har gjort stora ansträngningar för att övertyga sina västerländska partners om att Ryssland har blivit ett verkligt hot mot Europa. Kreml såg därför inte Polen som en partner som den kunde anlita för att testa enheten i EU eller den bredare väst, som den har gjort med Orbáns Ungern (nu också Ficos Slovakien). Som ett resultat fokuserade den på att framställa Polen som ett land dominerat av en radikal och irrationell ryssofobisk känsla i sin propaganda. År 2022 visade att de polska varningarna var motiverade av en rationell bedömning av situationen snarare än ryssofobi.</p>\n<p>Ryssland kunde inte hitta många partners att prata med i Polen, där varje relation mellan en politiker och deras regim skulle resultera i utanförskap. Detta förstärks av i stort sett frånvarande nivåer av stöd för deras brutala krig mot Ukraina i det polska samhället. Kreml beslutade istället om en annan strategi gentemot Polen under 2021 och 2022, nämligen att rikta in sig på den polsk-ukrainska alliansen. Rysk propaganda började driva idén att de polska myndigheterna var öppna för en partition av Ukraina. Enligt denna berättelse, i ett scenario där Ryssland tog kontroll över landets östra oblast, skulle Polen skicka sin militär till de västra regionerna av Ukraina. Dessa områden var en gång en del av den polska staten före andra världskriget.</p>\n<p>Målet med att driva denna agenda var att så misstro bland ukrainarna gentemot Polen som en partner och allierad å ena sidan, medan å andra sidan provocera diskussioner bland revanchistiska kretsar i Polen. Som det visade sig är dessa grupper på marginalen av marginalen och har ingen roll bland allmänheten och inget inflytande på samhället. Inga av de politiska krafterna som har tyngd skulle inleda en sådan diskussion om detta ämne. De etablerade partierna var snabba att fördöma och motsätta sig de ryska idéerna. Denna ryska propaganda och desinformationsberättelse kan ses som en intressant projektion av de metoder och mål som Moskva tillämpar på andra länder. Kreml ser Polen som en rival trots allt, även om det är försvagat och inte helt oberoende när det gäller NATO och sin allians med USA. Detta involverar alla samma inflytelsesfär i det post-sovjetiska området som Ryssland kämpar för att kontrollera och underordna.</p>\n<p>I viss mening har Kreml rätt, eftersom Polen verkligen vill att sina grannländer i öst, liksom länderna i Kaukasus, såsom Georgien, ska stärka sin statlighet och fördjupa sin integration med västerländska strukturer, bygga stabila demokratier baserade på rättsstaten. Skillnaden är att Ryssland använder hård makt för att uppnå sina mål: att föra krig; organisera provokationer; inleda hybrida attacker; skrämma samhällena i dessa länder; och engagera sig i storskaliga korruptionsförsök. Detta sågs under det senaste valet och folkomröstningen i Moldavien.</p>\n<p>Polen har i åratal försökt att föra en helt annan politik gentemot denna region. Det bästa exemplet på detta är Östliga partnerskapet som initierades av Polen med svenskt stöd som en del av den europeiska grannskapspolitiken. Det presenterade en möjlighet för länder som blev självständiga efter Sovjetunionens kollaps att närma sig EU i vad som skulle kunna vara en övergångsfas för ytterligare potentiell integration med gemenskapen. Ryssland har sett detta projekt som ett försök att blanda sig i vad det anser vara sin inflytelsesfär, vilket i sin tur eldade på anti-polsk sentiment i Kreml.</p>\n<p><strong>Ingen återställning</strong></p>\n<p>Alla dessa missförstånd och grundläggande skillnader i deras värderingar dämpades inte av ett försök till en återställning i de polsk-ryska relationerna. Detta stärktes av den rysk-amerikanska återställningen under Obama-administrationen. De mest synliga uttrycken för detta under denna korta period var mötet mellan premiärminister Donald Tusk och den ryske presidenten Vladimir Putin i Sopot, samt den spontana och empatiska reaktionen från det ryska samhället efter Smolensk-luftkatastrofen 2010. Ett “Center för polsk-ryska dialog och förståelse” inrättades både i Polen och i Ryssland under denna tid. Tillsammans skulle de övervinna de stereotyper och fördomar som finns mellan polacker och ryssar, samt bygga upp grannrelationer och ett partnerskap för framtiden. Båda dessa centra slutade arbeta tillsammans efter 2014, när det visade sig att den ryska sidan hade organiserat resor till det ockuperade Krim för polsk ungdom. Det polska centret bytte namn till Mieroszewski-centret efter den ryska fullskaliga invasionen 2022 och förklarade att det nu skulle engagera sig i en dialog med representanter för andra samhällen i Östeuropa. Det skulle göra detta samtidigt som det förblev engagerat i att stödja det ryska civilsamhället.</p>\n<p>Vad som återstår för Polen i sina relationer med Ryssland, eller snarare ryssarna, är att främst stödja den anti-Putinistiska oppositionen och anti-krigsrörelserna som en investering i framtida relationer. När det gäller politiken gentemot regimen förblir den mest effektiva strategin att fast och konsekvent stödja Ukraina, dess motstånd och de internationella allianser som Polen är en del av. Idag behöver ingen övertyga någon om att Ryssland är ett verkligt hot mot sina grannar och västerländsk liberal demokrati i allmänhet.</p>\n<p><strong>Paulina Siegień</strong> är etnolog, Rysslandsexpert och journalist. Hon är redaktör på <em>NEW </em>och bidrar till <em>Newsweek </em>och <em>Krytyka Polityczna. </em>Hon har vunnit Conradpriset och nominerats till Ambasador Nowej Europy-priset för sin bok <em>Miasto Bajka. Wiele historii Kaliningradu.</em></p>\n<p><em>Offentlig uppgift finansierad av utrikesdepartementet i Republiken Polen inom ramen för bidragskonkurrensen “Offentlig diplomati 2024 – 2025 – den europeiska dimensionen och motverka desinformation”.</em></p>\n<p><em>De åsikter som uttrycks i denna publikation är författarnas och speglar inte de officiella ståndpunkterna från utrikesdepartementet i Republiken Polen.</em></p>\n<p><img class=\"alignnone size-full wp-image-38273\" src=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103.png?1733318905299?1734608429761?1734715059174\" sizes=\"(max-width: 612px) 100vw, 612px\" srcset=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103.png 612w, https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103-300x87.png 300w, https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103-600x174.png 600w\" alt=\"\" width=\"612\" height=\"177\"></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayvr22t27xwqrxotq25znothgw",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:46:00.691",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayvr22t4g46qrp4sx7rcfhvjdk",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Det skulle vara rättvist att säga att relationerna mellan Polen och Ryssland har nått en ny bottennivå under de senaste åren. Moskvas invasion av Ukraina avslutade varje likhet med normalitet mellan de två staterna, som nu är engagerade i vad som skulle kunna beskrivas som ett nytt kalla krig.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"sv",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:46:00.692",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Polish-Russian relations: a Cold War of gestures and new lows",
                key:"uid": string:"2d41f7b6-6b49-41e2-9712-1717a1fa96d1",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>The Ministerial Council of the Organization for Security and Cooperation in Europe took place in Malta in early December 2024. Russian Foreign Minister Sergey Lavrov was scheduled to speak during the meeting. It would be the first time since Russia’s full-scale invasion of Ukraine that Lavrov would participate in an event inside European Union territory. When the Russian minister took the floor, his Polish counterpart Radosław Sikorski stood up and left accompanied by a number of other delegations. Asked about his behaviour by journalists, he explained that he would not listen to the falsehoods spread by Lavrov, who had come to Malta to lie about the Russian invasion and its actions in Ukraine.</p>\n<p>“I won’t listen to these lies,” the Polish foreign minister asserted, adding that he would not sit at the same table as Lavrov.</p>\n<p>This episode perfectly sums up the state of Polish-Russian relations. It would not be an exaggeration to claim that these relations simply do not exist, unless we would recognize a relationship consisting of a sequence of confrontational decisions and gestures.</p>\n<p>This is not the first time that Radosław Sikorski, who became foreign minister in autumn 2023, actively opposed Russian representatives on the world stage. His speech from February 2024 during a session of the UN Security Council was quite a sensation. In it he took apart the previous arguments made by the Russian Ambassador to the UN Vasily Nebenzya:</p>\n<p>“Ambassador Nebenzya has called Kyiv a client of the West. Actually, Kyiv is fighting to be independent of everybody. (…) He calls them Nazis. Well, the president is Jewish, the defence minister is Muslim, and they have no political prisoners. He said that Ukraine was wallowing in corruption. Well, Alexei Navalny documented how honest and full of probity his own country is.</p>\n<p>He blamed the war on US neo-colonialism. In fact, Russia was trying to exterminate Ukraine in the 19th century, again under Bolsheviks, and now it is the third attempt,” Sikorski rebutted. Western media was overcome with excitement, going as far as describing these simple truths as a new stage in discussion about the Russian war against Ukraine that had been opened by the Polish minister.</p>\n<p><strong>Historical animosity</strong></p>\n<p>The determined position of Sikorski towards Russia is also supported by Polish society, which is following the situation in Ukraine and is worried of a potential military aggression set in motion by the Kremlin. The Polish security apparatus now regularly reports on the apprehension of people that have been employed by Russian intelligence. They have collected information and even prepared acts of sabotage. Serhiy S., a citizen of Ukraine that harboured pro-Russian views, agreed to go through with a mission requested by an anonymous account on Telegram. He was tasked with setting a large paint warehouse ablaze outside of Wrocław, one of Poland’s largest cities. After media covered the case in October, Sikorski declared that the Russian consulate in Poznań would be closed and its staff expelled. This was a response to a hostile Russian act that had been confirmed in an investigation by Polish intelligence.</p>\n<p>Russia would soon decide to react in a reciprocal manner in line with its diplomatic custom, closing the Polish consulate in St Petersburg.</p>\n<p>It was the diplomats from this consulate that were stunned in 2023 when they discovered that a monument commemorating Poles murdered during the Great Terror had disappeared from the Levashovo Memorial Cemetery – a burial ground for victims of Stalinist repression. In December 2024, just after the consulate of the Russian Federation was forced to shut in Poznań, a memorial to the soldiers of the Polish Home Army that died in Soviet gulags was destroyed in Novgorod Oblast. The destruction of Polish places of remembrance by unknown perpetrators in Russia has become a disturbing reoccurrence. This includes burial grounds. These incidents usually lead to a protest note issued to the Russian Ministry of Foreign Affairs. According to the Russian point of view, the attacks on Polish cemeteries and memorials is a justified response. This is based on what they claim are hostile acts by Poland which, through a decommunization law, has removed hundreds of monuments commemorating the “liberation of the country by the Red Army”. In fact, no such monuments have been removed from the many Red Army cemeteries around the country, which are well maintained and under state protection.</p>\n<p>In 2022, the year of Russia’s full-scale invasion of Ukraine, there was a confrontation involving gestures of a smaller significance. However, they are just as symptomatic with regards to Polish-Russian relations. The Polish “Commission for the Standardization of Geographical Names” decided that the only correct term from then on for what was earlier known as Kaliningrad, is Królewiec (the Polish name for the historically German Königsberg). This symbolic gesture was explained by the fact that today’s Russian name honours the Bolshevik criminal Mikhail Kalinin, who was partly responsible for the Katyn massacre among other crimes. In Polish, the city is now known as Królewiec instead of Kaliningrad and the oblast has been renamed as <em>obwód królewiecki </em>(Kaliningrad Oblast). In this specific case, the “symmetric response” came on a regional level. The governor of the territory at the time announced that a statue of Mikhail Muravyov-Vilensky would be constructed. The Russian imperial statesman who brutally supressed the Polish uprising against tsarist rule in the 19th century was known as the “strangler” or “hangman” in Poland, Lithuania and Belarus. The statue was unveiled to great fanfare in Kaliningrad in 2023.</p>\n<p><strong>A new Cold War?</strong></p>\n<p>Polish-Russian relations have gone down a path of declarations of animosity and hostile gestures devoid of any real communication. The confrontational character displayed by the two sides can be traced back to around a decade ago. Regardless of the misunderstandings between Warsaw and Kyiv, Poland has unambiguously and consistently condemned the Russian aggression towards Ukraine since 2014 – be it in its hybrid or military form. Polish politicians, experts, as well as those involved in public diplomacy have made great efforts to convince their western partners that Russia has become a real threat to Europe. The Kremlin did therefore not view Poland as a partner it could enlist to test the unity of the EU or the broader West, as it has done with Orban’s Hungary (now also Fico’s Slovakia). As a result, it focused on portraying Poland as a country dominated by a radical and irrational Russophobic sentiment in its propaganda. The year 2022 showed that the Polish warnings were motivated by a rational assessment of the situation rather than Russophobia.</p>\n<p>Russia was not able to find many partners to talk to in Poland, where any relationship between a politician and their regime would result in ostracism. This is amplified by essentially absent levels of support for their brutal war against Ukraine in Polish society. The Kremlin instead decided on a different approach towards Poland in 2021 and 2022, namely targeting the Polish-Ukrainian alliance. Russian propaganda began pushing the idea that the Polish authorities were open to a partition of Ukraine. According to this narrative, in a scenario in which Russia took control over the country’s eastern oblasts, Poland would send its military into the western regions of Ukraine. These areas used to be part of the Polish state before the Second World War.</p>\n<p>The goal of pushing this agenda was to sow distrust among Ukrainians towards Poland as a partner and ally on the one hand, while on the other provoking discussion among revanchist circles inside Poland. As it turned out, these groups are on the fringe of the fringe and do not have any role among the public and no influence on society. None of the political forces that hold weight would start such a discussion on this topic. The mainstream parties were quick to condemn and oppose the Russian ideas. This Russian propaganda and disinformation narrative can be seen as an interesting projection of the methods and goals Moscow applies to other countries. The Kremlin views Poland as a rival after all, even if weakened and not entirely independent with regards to NATO and its alliance with the US. This all involves the same sphere of influence in the post-Soviet area that Russia fights to control and subordinate.</p>\n<p>In a certain sense the Kremlin is right, because Poland really wants its neighbouring countries in the East, as well as the countries of the Caucasus, such as Georgia, to strengthen their statehood and deepen their integration with western structures, building stable democracies based on the rule of law. The difference is that Russia employs hard power to achieve its goals: waging war; organizing provocations; launching hybrid attacks; intimidating the societies of these countries; and engaging in large-scale attempts at corruption. This was seen during the recent election and referendum in Moldova.</p>\n<p>Poland has for years tried to pursue a totally different policy towards this region. The best example of this is the Eastern Partnership that was initiated by Poland with Swedish support as part of the European Neighbourhood Policy. It presented an opportunity for countries that became independent following the collapse of the Soviet Union to move closer to the EU in what could be a transition stage for further potential integration with the community. Russia has viewed this project as an attempt to interfere in what it considers its sphere of influence, which in turn fuelled anti-Polish sentiments in the Kremlin.</p>\n<p><strong>No reset</strong></p>\n<p>All these misunderstandings and fundamental differences in their worldviews were not tempered by an attempt at a reset in Polish-Russian relations. This was emboldened by the Russian-American reset during the Obama administration. The most visible displays of this during this short period were the meeting of Prime Minister Donald Tusk and Russian President Vladimir Putin in Sopot, as well as the spontaneous and empathetic reaction from Russian society following the Smolensk air disaster in 2010. A “Centre for Polish-Russian Dialogue and Understanding” was set up both in Poland and in Russia during this time. Together they were supposed to overcome the stereotypes and prejudices that exist between Poles and Russians, alongside building up neighbourly relations and a partnership for the future. Both these centres stopped working together after 2014, when it turned out that the Russian side had organized trips to occupied Crimea for Polish youth. The Polish centre changed its name to the Mieroszewski Centre after the Russian full-scale invasion of 2022 and declared that it would now engage in a dialogue with representatives of other societies in Eastern Europe. It would do so while remaining committed to supporting Russian civil society.</p>\n<p>What remains for Poland in its relations with Russia, or rather Russians, is to primarily support the anti-Putinist opposition and anti-war movements as an investment in future relations. With regards to the policy towards the regime, the most effective approach remains to firmly and consistently support Ukraine, its resistance, and the international alliances of which Poland is a part. Today, no one has to convince anyone that Russia is a real threat to its neighbours and western liberal democracy in general.</p>\n<p><strong>Paulina Siegień</strong> is an ethnographer, Russia expert and journalist. She is an editor at <em>NEW </em>and contributes to <em>Newsweek </em>and <em>Krytyka Polityczna. </em>She has won the Conrad Prize and been nominated for the Ambasador Nowej Europy Prize for her book <em>Miasto Bajka. Wiele historii Kaliningradu.</em></p>\n<p><em>Public task financed by the Ministry of Foreign Affairs of the Republic of Poland within the grant competition “Public Diplomacy 2024 – 2025 – the European dimension and countering disinformation”.</em></p>\n<p><em>The opinions expressed in this publication are those of the authors and do not reflect the views of the official positions of the Ministry of Foreign Affairs of the Republic of Poland.</em></p>\n<p><img class=\"alignnone size-full wp-image-38273\" src=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103.png?1733318905299?1734608429761?1734715059174\" sizes=\"(max-width: 612px) 100vw, 612px\" srcset=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103.png 612w, https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103-300x87.png 300w, https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103-600x174.png 600w\" alt=\"\" width=\"612\" height=\"177\"></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayvr22t27xwqrxotq25znothgw",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:15:21.542",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayvr22t4g46qrp4sx7rcfhvjdk",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>It would be fair to say that relations between Poland and Russia have reached a new low in recent years. Moscow’s invasion of Ukraine ended any semblance of normality between the two states, which are now engaged in what could be described as a new Cold War.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"en",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:15:52.095",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Poljsko-ruski odnosi: Hladni rat gesti i nove niske točke",
                key:"uid": string:"3f7fea91-1603-4392-87a1-bee90814dbe5",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Ministarstvo vijeće Organizacije za sigurnost i suradnju u Europi održano je na Malti početkom prosinca 2024. Ruski ministar vanjskih poslova Sergey Lavrov trebao je govoriti tijekom sastanka. To bi bio prvi put od punog opsega ruske invazije na Ukrajinu da Lavrov sudjeluje na događaju unutar teritorija Europske unije. Kada je ruski ministar preuzeo riječ, njegov poljski kolega Radosław Sikorski ustao je i otišao u pratnji nekoliko drugih delegacija. Kada su ga novinari pitali o njegovom ponašanju, objasnio je da neće slušati laži koje širi Lavrov, koji je došao na Maltu da laže o ruskoj invaziji i njezinim akcijama u Ukrajini.</p>\n<p>“Neću slušati ove laži,” izjavio je poljski ministar vanjskih poslova, dodajući da neće sjediti za istim stolom s Lavrovom.</p>\n<p>Ova epizoda savršeno sažima stanje poljsko-ruskih odnosa. Ne bi bilo pretjerano tvrditi da ti odnosi jednostavno ne postoje, osim ako ne bismo priznali odnos koji se sastoji od niza konfrontacijskih odluka i gesti.</p>\n<p>Ovo nije prvi put da se Radosław Sikorski, koji je postao ministar vanjskih poslova u jesen 2023., aktivno suprotstavlja ruskim predstavnicima na svjetskoj sceni. Njegov govor iz veljače 2024. tijekom sjednice Vijeća sigurnosti UN-a bio je prava senzacija. U njemu je razotkrio prethodne argumente ruskog veleposlanika pri UN-u Vasilyja Nebenzya:</p>\n<p>“Veleposlanik Nebenzya nazvao je Kijev klijentom Zapada. U stvari, Kijev se bori da bude neovisan od svih. (…) Naziva ih nacistima. Pa, predsjednik je Židov, ministar obrane je Musliman, a nemaju političkih zatvorenika. Rekao je da Ukrajina tone u korupciji. Pa, Alexei Navalny dokumentirao je koliko je njegova vlastita zemlja poštena i puna čestitosti.</p>\n<p>Optužio je rat za američki neokolonijalizam. U stvari, Rusija je pokušavala istrebiti Ukrajinu u 19. stoljeću, opet pod boljševicima, a sada je to treći pokušaj,” uzvratio je Sikorski. Zapadni mediji bili su oduševljeni, idući toliko daleko da su ove jednostavne istine opisali kao novu fazu u raspravi o ruskom ratu protiv Ukrajine koju je otvorio poljski ministar.</p>\n<p><strong>Povijesna mržnja</strong></p>\n<p>Odlučna pozicija Sikorskog prema Rusiji također je podržana od strane poljskog društva, koje prati situaciju u Ukrajini i zabrinuto je zbog potencijalne vojne agresije koju pokreće Kremlj. Poljski sigurnosni aparat sada redovito izvještava o hapšenju ljudi koji su bili zaposleni u ruskoj obavještajnoj službi. Prikupili su informacije i čak pripremili akte sabotaže. Serhiy S., građanin Ukrajine koji je imao pro-ruske stavove, pristao je provesti misiju koju je zatražio anonimni račun na Telegramu. Njegov zadatak bio je zapaliti veliki skladište boje izvan Wrocława, jednog od najvećih poljskih gradova. Nakon što su mediji pokrili slučaj u listopadu, Sikorski je izjavio da će rusko konzulatu u Poznańu biti zatvoreno i njegovo osoblje protjerano. Ovo je bio odgovor na neprijateljski ruski čin koji je potvrđen u istrazi poljske obavještajne službe.</p>\n<p>Rusija će ubrzo odlučiti reagirati uzvratno u skladu sa svojim diplomatskim običajem, zatvarajući poljsko konzulatu u Sankt Peterburgu.</p>\n<p>To su bili diplomati iz ovog konzulata koji su bili zapanjeni 2023. kada su otkrili da je spomenik u čast Poljacima ubijenim tijekom Velikog terora nestao s Memorijalnog groblja Levashovo – grobnog mjesta žrtava staljinističke represije. U prosincu 2024., neposredno nakon što je konzulatu Ruske Federacije bio prisiljen zatvoriti u Poznańu, spomenik vojnicima Poljske Home Armije koji su poginuli u sovjetskim gulazima uništen je u Novgorodskom okrugu. Uništavanje poljskih mjesta sjećanja od strane nepoznatih počinitelja u Rusiji postalo je uznemirujuća pojava. To uključuje grobna mjesta. Ovi incidenti obično dovode do prosvjedne note koju izdaje ruskom Ministarstvu vanjskih poslova. Prema ruskoj točki gledišta, napadi na poljske groblje i spomenike su opravdani odgovor. To se temelji na onome što oni tvrde da su neprijateljski akti Poljske koja je, kroz zakon o dekomunizaciji, uklonila stotine spomenika koji obilježavaju “oslobođenje zemlje od Crvene armije”. U stvari, nijedan takav spomenik nije uklonjen iz mnogih groblja Crvene armije širom zemlje, koja su dobro održavana i pod državnom zaštitom.</p>\n<p>U 2022. godini, godini punog opsega ruske invazije na Ukrajinu, došlo je do sukoba koji je uključivao geste manje važnosti. Međutim, one su jednako simptomatične u vezi s poljsko-ruskim odnosima. Poljska “Komisija za standardizaciju geografskih imena” odlučila je da je jedini ispravan termin od tada za ono što je ranije bilo poznato kao Kaliningrad, Królewiec (poljski naziv za povijesni njemački Königsberg). Ova simbolična gesta objašnjena je činjenicom da današnje rusko ime odaje počast boljševističkom zločincu Mihailu Kalininu, koji je djelomično odgovoran za masakr u Katynu među drugim zločinima. Na poljskom, grad je sada poznat kao Królewiec umjesto Kaliningrad, a oblast je preimenovana u <em>obwód królewiecki </em>(Kaliningradska oblast). U ovom specifičnom slučaju, “simetrični odgovor” došao je na regionalnoj razini. Guverner teritorije u to vrijeme najavio je da će biti podignut spomenik Mihailu Muravyovu-Vilenskom. Ruski imperijalni državnik koji je brutalno suzbijao poljski ustanak protiv carske vladavine u 19. stoljeću bio je poznat kao “gušitelj” ili “krvnik” u Poljskoj, Litvaniji i Bjelorusiji. Spomenik je svečano otkriven u Kaliningradu 2023.</p>\n<p><strong>Nova hladna war?</strong></p>\n<p>Poljsko-ruski odnosi krenuli su putem izjava o mržnji i neprijateljskim gestama bez ikakve stvarne komunikacije. Konfrontacijski karakter koji su prikazale dvije strane može se pratiti unatrag otprilike deset godina. Bez obzira na nesporazume između Varšave i Kijeva, Poljska je nedvosmisleno i dosljedno osudila rusku agresiju prema Ukrajini od 2014. – bilo u njenom hibridnom ili vojnog obliku. Poljski političari, stručnjaci, kao i oni uključeni u javnu diplomaciju uložili su velike napore da uvjere svoje zapadne partnere da je Rusija postala stvarna prijetnja Europi. Kremlj stoga nije gledao na Poljsku kao na partnera kojeg bi mogao angažirati da testira jedinstvo EU-a ili šireg Zapada, kao što je to učinio s Orbanovom Mađarskom (sada i Ficoovom Slovačkom). Kao rezultat toga, fokusirao se na prikazivanje Poljske kao zemlje koju dominira radikalni i iracionalni rusofobični sentiment u svojoj propagandi. Godina 2022. pokazala je da su poljska upozorenja bila motivirana racionalnom procjenom situacije, a ne rusofobijom.</p>\n<p>Rusija nije mogla pronaći mnogo partnera za razgovor u Poljskoj, gdje bi svaki odnos između političara i njihovog režima rezultirao ostrakizmom. To se pojačava gotovo nepostojećim razinama podrške za njihov brutalni rat protiv Ukrajine u poljskom društvu. Kremlj je umjesto toga odlučio na drugačiji pristup prema Poljskoj 2021. i 2022., a to je ciljanje poljsko-ukrajinske alijanse. Ruska propaganda počela je gurati ideju da su poljske vlasti otvorene za podjelu Ukrajine. Prema ovoj naraciji, u scenariju u kojem bi Rusija preuzela kontrolu nad istočnim oblastima zemlje, Poljska bi poslala svoje vojnike u zapadne regije Ukrajine. Ova područja su prije Drugog svjetskog rata bila dio poljske države.</p>\n<p>Cilj guranja ove agende bio je posijati nepovjerenje među Ukrajincima prema Poljskoj kao partneru i saveznici s jedne strane, dok s druge strane provocirati raspravu među revizionističkim krugovima unutar Poljske. Kako se ispostavilo, ove grupe su na rubu ruba i nemaju nikakvu ulogu među javnošću i nikakav utjecaj na društvo. Nijedna od političkih snaga koje imaju težinu ne bi započela takvu raspravu na ovu temu. Glavne stranke brzo su osudile i suprotstavile se ruskim idejama. Ova ruska propaganda i dezinformacijska naracija mogu se smatrati zanimljivom projekcijom metoda i ciljeva koje Moskva primjenjuje na druge zemlje. Kremlj gleda na Poljsku kao na rivala, čak i ako je oslabljena i ne potpuno neovisna u vezi s NATO-om i svojim savezom s SAD-om. Sve to uključuje istu sferu utjecaja u post-sovjetskom području koju Rusija nastoji kontrolirati i podrediti.</p>\n<p>U određenom smislu, Kremlj je u pravu, jer Poljska zaista želi da njezine susjedne zemlje na Istoku, kao i zemlje Kavkaza, poput Gruzije, ojačaju svoju državnost i prodube svoju integraciju sa zapadnim strukturama, gradeći stabilne demokracije temeljene na vladavini prava. Razlika je u tome što Rusija koristi tvrdu moć za postizanje svojih ciljeva: vodeći rat; organizirajući provokacije; pokrećući hibridne napade; zastrašujući društva ovih zemalja; i angažirajući se u velikim pokušajima korupcije. To se vidjelo tijekom nedavnih izbora i referenduma u Moldaviji.</p>\n<p>Poljska već godinama pokušava provoditi potpuno drugačiju politiku prema ovoj regiji. Najbolji primjer toga je Istočno partnerstvo koje je inicirala Poljska uz podršku Švedske kao dio Europske politike susjedstva. To je predstavljalo priliku za zemlje koje su postale neovisne nakon raspada Sovjetskog Saveza da se približe EU-u u onome što bi mogla biti prijelazna faza za daljnju potencijalnu integraciju s zajednicom. Rusija je ovaj projekt vidjela kao pokušaj miješanja u ono što smatra svojom sferom utjecaja, što je zauzvrat potaknulo antopoljske osjećaje u Kremlju.</p>\n<p><strong>Bez resetiranja</strong></p>\n<p>Sva ta nesporazum i temeljne razlike u njihovim svjetonazorima nisu ublažene pokušajem resetiranja poljsko-ruskih odnosa. To je ohrabrila rusko-američka resetiranja tijekom Obamaove administracije. Najvidljiviji prikazi toga tijekom ovog kratkog razdoblja bili su sastanak premijera Donalda Tuska i ruskog predsjednika Vladimira Putina u Sopotu, kao i spontana i empatična reakcija ruskog društva nakon zrakoplovne nesreće u Smolensku 2010. godine. Tijekom ovog vremena osnovan je “Centar za poljsko-ruski dijalog i razumijevanje” i u Poljskoj i u Rusiji. Zajedno su trebali prevladati stereotipe i predrasude koje postoje između Poljaka i Rusa, uz izgradnju susjedskih odnosa i partnerstva za budućnost. Ova dva centra prestala su raditi zajedno nakon 2014. kada se pokazalo da je ruska strana organizirala putovanja za poljsku mladež u okupirani Krim. Poljski centar promijenio je ime u Mieroszewski centar nakon ruske punopravne invazije 2022. i izjavio da će se sada angažirati u dijalogu s predstavnicima drugih društava u Istočnoj Europi. To će činiti dok ostaje posvećen podršci ruskom civilnom društvu.</p>\n<p>Ono što Poljskoj ostaje u njezinim odnosima s Rusijom, ili bolje rečeno Rusima, je prvenstveno podržati anti-Putinističku opoziciju i anti-ratne pokrete kao investiciju u buduće odnose. Što se tiče politike prema režimu, najefikasniji pristup ostaje čvrsto i dosljedno podržavati Ukrajinu, njezin otpor i međunarodne saveze čiji je Poljska dio. Danas, nitko ne mora uvjeravati nikoga da je Rusija stvarna prijetnja svojim susjedima i zapadnoj liberalnoj demokraciji općenito.</p>\n<p><strong>Paulina Siegień</strong> je etnografkinja, stručnjakinja za Rusiju i novinarka. Urednica je u <em>NEW </em>i doprinosi <em>Newsweeku </em>i <em>Krytyka Polityczna. </em>Osvojila je nagradu Conrad i bila nominirana za nagradu Ambasador Nove Europe za svoju knjigu <em>Miasto Bajka. Wiele historii Kaliningradu.</em></p>\n<p><em>Javna zadaća financirana od strane Ministarstva vanjskih poslova Republike Poljske unutar natječaja za grant “Javna diplomacija 2024 – 2025 – europska dimenzija i suzbijanje dezinformacija”.</em></p>\n<p><em>Mišljenja izražena u ovoj publikaciji su mišljenja autora i ne odražavaju stavove službenih pozicija Ministarstva vanjskih poslova Republike Poljske.</em></p>\n<p><img class=\"alignnone size-full wp-image-38273\" src=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103.png?1733318905299?1734608429761?1734715059174\" sizes=\"(max-width: 612px) 100vw, 612px\" srcset=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103.png 612w, https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103-300x87.png 300w, https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103-600x174.png 600w\" alt=\"\" width=\"612\" height=\"177\"></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayvr22t27xwqrxotq25znothgw",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:34:25.011",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayvr22t4g46qrp4sx7rcfhvjdk",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Pravedno bi bilo reći da su odnosi između Poljske i Rusije u posljednjim godinama dostigli novu nisku točku. Moskva je invazijom na Ukrajinu okončala svaku sličnost normalnosti između ta dva države, koje su sada uključene u ono što bi se moglo opisati kao novi Hladni rat.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"hr",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:34:25.012",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Pools-Russische betrekkingen: een Koude Oorlog van gebaren en nieuwe dieptepunten",
                key:"uid": string:"43e2c34d-8969-4b27-ac31-9617d05107f9",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>De Ministeriële Raad van de Organisatie voor Veiligheid en Samenwerking in Europa vond begin december 2024 plaats in Malta. De Russische minister van Buitenlandse Zaken Sergey Lavrov zou tijdens de vergadering spreken. Het zou de eerste keer zijn sinds de grootschalige invasie van Oekraïne door Rusland dat Lavrov zou deelnemen aan een evenement op Europees grondgebied. Toen de Russische minister het woord nam, stond zijn Poolse collega Radosław Sikorski op en verliet de zaal, vergezeld door een aantal andere delegaties. Toen journalisten hem vroegen naar zijn gedrag, legde hij uit dat hij niet zou luisteren naar de leugens die door Lavrov werden verspreid, die naar Malta was gekomen om te liegen over de Russische invasie en de acties in Oekraïne.</p>\n<p>“Ik ga naar deze leugens niet luisteren,” stelde de Poolse minister van Buitenlandse Zaken, en voegde eraan toe dat hij niet aan dezelfde tafel als Lavrov zou zitten.</p>\n<p>Deze episode vat perfect de staat van de Pools-Russische relaties samen. Het zou geen overdrijving zijn om te beweren dat deze relaties simpelweg niet bestaan, tenzij we een relatie zouden erkennen die bestaat uit een reeks confronterende beslissingen en gebaren.</p>\n<p>Dit is niet de eerste keer dat Radosław Sikorski, die in de herfst van 2023 minister van Buitenlandse Zaken werd, actief Russische vertegenwoordigers op het wereldtoneel tegenwerkt. Zijn toespraak van februari 2024 tijdens een zitting van de VN-Veiligheidsraad was behoorlijk sensationeel. Daarin ontmaskerde hij de eerdere argumenten van de Russische ambassadeur bij de VN, Vasily Nebenzya:</p>\n<p>“Ambassadeur Nebenzya heeft Kyiv een cliënt van het Westen genoemd. Eigenlijk vecht Kyiv om onafhankelijk te zijn van iedereen. (…) Hij noemt hen nazi's. Welnu, de president is Joods, de minister van Defensie is moslim, en ze hebben geen politieke gevangenen. Hij zei dat Oekraïne in corruptie wroette. Welnu, Alexei Navalny heeft gedocumenteerd hoe eerlijk en vol van integriteit zijn eigen land is.</p>\n<p>Hij gaf de oorlog de schuld van de Amerikaanse neokolonialisme. In feite probeerde Rusland Oekraïne in de 19e eeuw uit te roeien, opnieuw onder de Bolsjewieken, en nu is het de derde poging,” weerlegde Sikorski. De westerse media waren overweldigd door opwinding en gingen zo ver dat ze deze eenvoudige waarheden beschouwden als een nieuwe fase in de discussie over de Russische oorlog tegen Oekraïne die door de Poolse minister was geopend.</p>\n<p><strong>Historische vijandigheid</strong></p>\n<p>De vastberaden positie van Sikorski ten opzichte van Rusland wordt ook ondersteund door de Poolse samenleving, die de situatie in Oekraïne volgt en zich zorgen maakt over een mogelijke militaire agressie die door het Kremlin in gang is gezet. Het Poolse veiligheidsapparaat rapporteert nu regelmatig over de aanhouding van mensen die in dienst zijn geweest van de Russische inlichtingendienst. Ze hebben informatie verzameld en zelfs sabotage-acties voorbereid. Serhiy S., een Oekraïense burger met pro-Russische opvattingen, stemde ermee in om een missie uit te voeren die was aangevraagd door een anoniem account op Telegram. Hij kreeg de opdracht om een grote verfopslagplaats in brand te steken buiten Wrocław, een van de grootste steden van Polen. Nadat de media in oktober over de zaak berichtten, verklaarde Sikorski dat het Russische consulaat in Poznań zou worden gesloten en het personeel zou worden uitgezet. Dit was een reactie op een vijandige Russische daad die was bevestigd in een onderzoek door de Poolse inlichtingendienst.</p>\n<p>Rusland zou al snel besluiten om op een wederkerige manier te reageren in overeenstemming met zijn diplomatieke gewoonte, door het Poolse consulaat in St. Petersburg te sluiten.</p>\n<p>Het waren de diplomaten van dit consulaat die in 2023 versteld stonden toen ze ontdekten dat een monument ter nagedachtenis aan Polen die tijdens de Grote Terreur waren vermoord, was verdwenen van de Levashovo Memorial Cemetery – een begraafplaats voor slachtoffers van de stalinistische repressie. In december 2024, net nadat het consulaat van de Russische Federatie in Poznań gedwongen was gesloten, werd een monument voor de soldaten van het Poolse Thuisleger die in Sovjet-gulags waren omgekomen, vernietigd in de Oblast Novgorod. De vernietiging van Poolse herdenkingsplaatsen door onbekende daders in Rusland is een verontrustende herhaling geworden. Dit omvat begraafplaatsen. Deze incidenten leiden meestal tot een protestnota die aan het Russische Ministerie van Buitenlandse Zaken wordt gestuurd. Volgens het Russische standpunt zijn de aanvallen op Poolse begraafplaatsen en monumenten een gerechtvaardigde reactie. Dit is gebaseerd op wat zij beweren vijandige daden van Polen zijn, die, door middel van een decommunisatiewet, honderden monumenten ter nagedachtenis aan de “bevrijding van het land door het Rode Leger” heeft verwijderd. In feite zijn er geen dergelijke monumenten verwijderd uit de vele begraafplaatsen van het Rode Leger in het hele land, die goed onderhouden zijn en onder staatsbescherming staan.</p>\n<p>In 2022, het jaar van de grootschalige invasie van Oekraïne door Rusland, was er een confrontatie met gebaren van kleinere betekenis. Echter, ze zijn net zo symptomatisch met betrekking tot de Pools-Russische relaties. De Poolse “Commissie voor de Standaardisatie van Geografische Namen” besloot dat de enige correcte term vanaf dat moment voor wat eerder bekend stond als Kaliningrad, Królewiec is (de Poolse naam voor het historisch Duitse Königsberg). Dit symbolische gebaar werd verklaard door het feit dat de huidige Russische naam de Bolsjewistische crimineel Mikhail Kalinin eert, die gedeeltelijk verantwoordelijk was voor de Katyn-massaker onder andere misdaden. In het Pools staat de stad nu bekend als Królewiec in plaats van Kaliningrad en de oblast is omgedoopt tot <em>obwód królewiecki </em>(Kaliningrad Oblast). In dit specifieke geval kwam de “symmetrische reactie” op regionaal niveau. De gouverneur van het gebied op dat moment kondigde aan dat er een standbeeld van Mikhail Muravyov-Vilensky zou worden gebouwd. De Russische imperialistische staatsman die de Poolse opstand tegen de tsaristische heerschappij in de 19e eeuw wreed onderdrukte, stond in Polen, Litouwen en Wit-Rusland bekend als de “verdringer” of “beul”. Het standbeeld werd met veel tamtam onthuld in Kaliningrad in 2023.</p>\n<p><strong>Een nieuwe Koude Oorlog?</strong></p>\n<p>De Pools-Russische relaties zijn een pad ingeslagen van verklaringen van vijandigheid en vijandige gebaren zonder enige echte communicatie. Het confronterende karakter dat door beide partijen wordt getoond, kan ongeveer een decennium geleden worden herleid. Ongeacht de misverstanden tussen Warschau en Kyiv, heeft Polen sinds 2014 ondubbelzinnig en consistent de Russische agressie tegen Oekraïne veroordeeld – hetzij in hybride of militaire vorm. Poolse politici, experts, evenals degenen die betrokken zijn bij publieke diplomatie, hebben grote inspanningen geleverd om hun westerse partners ervan te overtuigen dat Rusland een echte bedreiging voor Europa is geworden. Het Kremlin beschouwde Polen daarom niet als een partner die het kon inschakelen om de eenheid van de EU of het bredere Westen te testen, zoals het heeft gedaan met Orban's Hongarije (nu ook Fico's Slowakije). Als gevolg daarvan concentreerde het zich op het afschilderen van Polen als een land dat wordt gedomineerd door een radicale en irrationele Russofobe sentiment in zijn propaganda. Het jaar 2022 toonde aan dat de Poolse waarschuwingen waren gemotiveerd door een rationele beoordeling van de situatie in plaats van Russofobie.</p>\n<p>Rusland was niet in staat om veel partners te vinden om mee te praten in Polen, waar elke relatie tussen een politicus en hun regime zou leiden tot ostracisme. Dit wordt versterkt door de in wezen afwezigheid van steun voor hun brute oorlog tegen Oekraïne in de Poolse samenleving. Het Kremlin besloot in plaats daarvan in 2021 en 2022 voor een andere benadering ten opzichte van Polen, namelijk het richten op de Pools-Oekraïense alliantie. Russische propaganda begon het idee te verspreiden dat de Poolse autoriteiten openstonden voor een verdeling van Oekraïne. Volgens dit narratief zou Polen in een scenario waarin Rusland de controle over de oostelijke oblasten van het land overnam, zijn leger naar de westelijke regio's van Oekraïne sturen. Deze gebieden maakten voor de Tweede Wereldoorlog deel uit van de Poolse staat.</p>\n<p>Het doel van het pushen van deze agenda was om wantrouwen onder Oekraïners ten opzichte van Polen als partner en bondgenoot aan de ene kant te zaaien, terwijl het aan de andere kant discussie uitlokte onder revanchistische kringen binnen Polen. Zoals het bleek, zijn deze groepen aan de rand van de rand en hebben ze geen rol onder het publiek en geen invloed op de samenleving. Geen van de politieke krachten die gewicht hebben, zou een dergelijke discussie over dit onderwerp beginnen. De mainstream partijen waren snel om de Russische ideeën te veroordelen en zich ertegen te verzetten. Dit Russische propaganda- en desinformatie-narratief kan worden gezien als een interessante projectie van de methoden en doelen die Moskou toepast op andere landen. Het Kremlin beschouwt Polen tenslotte als een rivaal, ook al is het verzwakt en niet volledig onafhankelijk met betrekking tot de NAVO en zijn alliantie met de VS. Dit alles betreft dezelfde invloedssfeer in het post-Sovjetgebied die Rusland probeert te controleren en te onderwerpen.</p>\n<p>In zekere zin heeft het Kremlin gelijk, omdat Polen echt wil dat zijn buurlanden in het Oosten, evenals de landen van de Kaukasus, zoals Georgië, hun staatsvorming versterken en hun integratie met westerse structuren verdiepen, en stabiele democratieën opbouwen op basis van de rechtsstaat. Het verschil is dat Rusland harde macht gebruikt om zijn doelen te bereiken: oorlog voeren; provocaties organiseren; hybride aanvallen lanceren; de samenlevingen van deze landen intimideren; en grootschalige pogingen tot corruptie ondernemen. Dit was te zien tijdens de recente verkiezingen en het referendum in Moldavië.</p>\n<p>Polen heeft jarenlang geprobeerd een totaal ander beleid ten opzichte van deze regio te voeren. Het beste voorbeeld hiervan is het Oostelijk Partnerschap dat door Polen met Zweedse steun werd geïnitieerd als onderdeel van het Europees Buurtbeleid. Het bood een kans voor landen die onafhankelijk werden na de ineenstorting van de Sovjetunie om dichter bij de EU te komen in wat een overgangsfase zou kunnen zijn voor verdere potentiële integratie met de gemeenschap. Rusland heeft dit project gezien als een poging om in te grijpen in wat het beschouwt als zijn invloedssfeer, wat op zijn beurt anti-Poolse sentimenten in het Kremlin heeft aangewakkerd.</p>\n<p><strong>Geen reset</strong></p>\n<p>Al deze misverstanden en fundamentele verschillen in hun wereldbeelden werden niet getemperd door een poging tot een reset in de Pools-Russische relaties. Dit werd versterkt door de Russisch-Amerikaanse reset tijdens de Obama-administratie. De meest zichtbare uitingen hiervan tijdens deze korte periode waren de ontmoeting van premier Donald Tusk en de Russische president Vladimir Poetin in Sopot, evenals de spontane en empathische reactie van de Russische samenleving na de luchtcatastrofe in Smolensk in 2010. Tijdens deze tijd werd er zowel in Polen als in Rusland een “Centrum voor Pools-Russische Dialoog en Begrip” opgericht. Samen zouden ze de stereotypen en vooroordelen die bestaan tussen Polen en Russen moeten overwinnen, naast het opbouwen van burenrelaties en een partnerschap voor de toekomst. Beide centra stopten echter met samenwerken na 2014, toen bleek dat de Russische zijde reizen naar het bezette Krim had georganiseerd voor Poolse jongeren. Het Poolse centrum veranderde zijn naam in het Mieroszewski Centrum na de grootschalige invasie van Rusland in 2022 en verklaarde dat het nu in dialoog zou treden met vertegenwoordigers van andere samenlevingen in Oost-Europa. Dit zou gebeuren terwijl het zich zou blijven inzetten voor de ondersteuning van de Russische burgermaatschappij.</p>\n<p>Wat voor Polen overblijft in zijn relaties met Rusland, of beter gezegd Russen, is voornamelijk de anti-Poetinistische oppositie en anti-oorlogsbewegingen te ondersteunen als een investering in toekomstige relaties. Wat betreft het beleid ten opzichte van het regime, blijft de meest effectieve benadering om Oekraïne, zijn verzet en de internationale allianties waarvan Polen deel uitmaakt, stevig en consistent te steunen. Vandaag hoeft niemand iemand te overtuigen dat Rusland een echte bedreiging vormt voor zijn buren en de westerse liberale democratie in het algemeen.</p>\n<p><strong>Paulina Siegień</strong> is een etnograaf, Rusland-expert en journalist. Ze is redacteur bij <em>NEW </em>en draagt bij aan <em>Newsweek </em>en <em>Krytyka Polityczna. </em>Ze heeft de Conradprijs gewonnen en is genomineerd voor de Ambasador Nowej Europy-prijs voor haar boek <em>Miasto Bajka. Wiele historii Kaliningradu.</em></p>\n<p><em>Publieke taak gefinancierd door het Ministerie van Buitenlandse Zaken van de Republiek Polen binnen de subsidiecompetitie “Publieke Diplomatie 2024 – 2025 – de Europese dimensie en het bestrijden van desinformatie”.</em></p>\n<p><em>De meningen die in deze publicatie worden geuit, zijn die van de auteurs en weerspiegelen niet de opvattingen van de officiële standpunten van het Ministerie van Buitenlandse Zaken van de Republiek Polen.</em></p>\n<p><img class=\"alignnone size-full wp-image-38273\" src=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103.png?1733318905299?1734608429761?1734715059174\" sizes=\"(max-width: 612px) 100vw, 612px\" srcset=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103.png 612w, https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103-300x87.png 300w, https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103-600x174.png 600w\" alt=\"\" width=\"612\" height=\"177\"></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayvr22t27xwqrxotq25znothgw",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:52:31.257",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayvr22t4g46qrp4sx7rcfhvjdk",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Het zou eerlijk zijn om te zeggen dat de relaties tussen Polen en Rusland in de afgelopen jaren een nieuw dieptepunt hebben bereikt. De invasie van Oekraïne door Moskou heeft een einde gemaakt aan enige schijn van normaliteit tussen de twee staten, die nu betrokken zijn in wat kan worden omschreven als een nieuwe Koude Oorlog.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"nl",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:52:31.258",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Relațiile polono-ruse: o Război Rece de gesturi și noi minime",
                key:"uid": string:"4bad109a-ea53-4dc6-afa3-de1210fea60b",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Consiliul Ministerial al Organizației pentru Securitate și Cooperare în Europa a avut loc în Malta la începutul lunii decembrie 2024. Ministrul de Externe al Rusiei, Sergey Lavrov, urma să vorbească în timpul întâlnirii. Ar fi fost prima dată de la invazia pe scară largă a Rusiei în Ucraina când Lavrov ar fi participat la un eveniment pe teritoriul Uniunii Europene. Când ministrul rus a luat cuvântul, omologul său polonez, Radosław Sikorski, s-a ridicat și a plecat însoțit de un număr de alte delegații. Întrebat de jurnaliști despre comportamentul său, el a explicat că nu va asculta minciunile răspândite de Lavrov, care venise în Malta să mintă despre invazia rusă și acțiunile sale în Ucraina.</p>\n<p>„Nu voi asculta aceste minciuni”, a afirmat ministrul de externe polonez, adăugând că nu va sta la aceeași masă cu Lavrov.</p>\n<p>Acest episod rezumă perfect starea relațiilor polono-ruse. Nu ar fi o exagerare să afirmăm că aceste relații pur și simplu nu există, cu excepția cazului în care am recunoaște o relație constând dintr-o succesiune de decizii și gesturi confruntative.</p>\n<p>Nu este prima dată când Radosław Sikorski, care a devenit ministru de externe în toamna anului 2023, s-a opus activ reprezentanților ruși pe scena mondială. Discursul său din februarie 2024, în timpul unei sesiuni a Consiliului de Securitate al ONU, a fost o adevărată senzație. În acesta, el a demontat argumentele anterioare aduse de ambasadorul rus la ONU, Vasily Nebenzya:</p>\n<p>„Ambasadorul Nebenzya a numit Kievul un client al Occidentului. De fapt, Kievul luptă pentru a fi independent de toată lumea. (…) El îi numește naziști. Ei bine, președintele este evreu, ministrul apărării este musulman, iar ei nu au prizonieri politici. A spus că Ucraina se zbate în corupție. Ei bine, Alexei Navalny a documentat cât de onest și plin de probitate este propria sa țară.</p>\n<p>El a dat vina pe război pentru neo-colonialismul american. De fapt, Rusia a încercat să extermine Ucraina în secolul al XIX-lea, din nou sub bolșevici, și acum este a treia încercare”, a replicat Sikorski. Media occidentală a fost copleșită de entuziasm, mergând până la a descrie aceste adevăruri simple ca fiind o nouă etapă în discuția despre războiul rus împotriva Ucrainei, deschisă de ministrul polonez.</p>\n<p><strong>Animozitate istorică</strong></p>\n<p>Poziția hotărâtă a lui Sikorski față de Rusia este, de asemenea, susținută de societatea poloneză, care urmărește situația din Ucraina și este îngrijorată de o potențială agresiune militară pusă în mișcare de Kremlin. Aparatul de securitate polonez raportează acum regulat despre reținerea persoanelor care au fost angajate de serviciile de informații ruse. Aceștia au colectat informații și chiar au pregătit acte de sabotaj. Serhiy S., un cetățean ucrainean care avea viziuni pro-ruse, a fost de acord să îndeplinească o misiune solicitată de un cont anonim pe Telegram. A fost însărcinat să dea foc la un mare depozit de vopsea de lângă Wrocław, unul dintre cele mai mari orașe din Polonia. După ce media a acoperit cazul în octombrie, Sikorski a declarat că consulatul rus din Poznań va fi închis și personalul său expulzat. Aceasta a fost un răspuns la un act ostil rus care fusese confirmat într-o investigație a serviciilor de informații poloneze.</p>\n<p>Rusia avea să decidă în curând să reacționeze într-o manieră reciprocă, conform obiceiului său diplomatic, închizând consulatul polonez din Sankt Petersburg.</p>\n<p>Diplomații de la acest consulat au fost șocați în 2023 când au descoperit că un monument comemorativ al polonezilor uciși în timpul Marelui Teror a dispărut de la Cimitirul Memorial Levashovo – un loc de înmormântare pentru victimele represiuni staliniste. În decembrie 2024, imediat după ce consulatul Federației Ruse a fost forțat să se închidă în Poznań, un memorial dedicat soldaților Armatei Poloneze care au murit în gulagurile sovietice a fost distrus în regiunea Novgorod. Distrugerea locurilor de comemorare poloneze de către autori necunoscuți în Rusia a devenit o recurență îngrijorătoare. Acestea includ locuri de înmormântare. Aceste incidente duc de obicei la o notă de protest emisă Ministerului Afacerilor Externe al Rusiei. Din punctul de vedere rus, atacurile asupra cimitirelor și memorialelor poloneze sunt o reacție justificată. Aceasta se bazează pe ceea ce ei susțin că sunt acte ostile din partea Poloniei care, printr-o lege de decommunizare, a eliminat sute de monumente comemorative ale „eliberării țării de către Armata Roșie”. De fapt, niciun astfel de monument nu a fost eliminat din numeroasele cimitire ale Armatei Roșii din întreaga țară, care sunt bine întreținute și sub protecția statului.</p>\n<p>În 2022, anul invaziei pe scară largă a Rusiei în Ucraina, a avut loc o confruntare care a implicat gesturi de o semnificație mai mică. Cu toate acestea, acestea sunt la fel de simptomatice în ceea ce privește relațiile polono-ruse. „Comisia pentru Standardizarea Numele Geografice” din Polonia a decis că singurul termen corect de acum înainte pentru ceea ce era cunoscut anterior sub numele de Kaliningrad este Królewiec (numele polonez pentru istoricul german Königsberg). Acest gest simbolic a fost explicat prin faptul că numele rus de astăzi onorează criminalul bolșevic Mikhail Kalinin, care a fost parțial responsabil pentru masacrul de la Katyn, printre alte crime. În poloneză, orașul este acum cunoscut sub numele de Królewiec în loc de Kaliningrad, iar oblastul a fost redenumit <em>obwód królewiecki</em> (Oblastul Kaliningrad). În acest caz specific, „răspunsul simetric” a venit la nivel regional. Guvernatorul teritoriului de atunci a anunțat că va fi construit un statui al lui Mikhail Muravyov-Vilensky. Statul imperial rus care a reprimat brutal revolta poloneză împotriva domniei țariste în secolul al XIX-lea era cunoscut în Polonia, Lituania și Belarus ca „strangulatorul” sau „căpcăunul”. Statuia a fost dezvelită cu mare fast în Kaliningrad în 2023.</p>\n<p><strong>O nouă Război Rece?</strong></p>\n<p>Relațiile polono-ruse au urmat un drum al declarațiilor de animozitate și gesturi ostile lipsite de orice comunicare reală. Caracterul confruntativ afișat de cele două părți poate fi urmărit în urmă cu aproximativ un deceniu. Indiferent de neînțelegerile dintre Varșovia și Kiev, Polonia a condamnat fără echivoc și constant agresiunea rusă împotriva Ucrainei din 2014 – fie că a fost în formă hibridă sau militară. Politicienii polonezi, experții, precum și cei implicați în diplomația publică au depus eforturi mari pentru a-i convinge pe partenerii lor occidentali că Rusia a devenit o adevărată amenințare pentru Europa. Kremlinul, prin urmare, nu a văzut Polonia ca pe un partener pe care să-l poată folosi pentru a testa unitatea UE sau a Occidentului mai larg, așa cum a făcut cu Ungaria lui Orban (acum și cu Slovacia lui Fico). Ca rezultat, s-a concentrat pe a prezenta Polonia ca o țară dominată de un sentiment radical și irațional rusofob în propaganda sa. Anul 2022 a arătat că avertismentele poloneze au fost motivate de o evaluare rațională a situației, mai degrabă decât de rusofobie.</p>\n<p>Rusia nu a reușit să găsească mulți parteneri cu care să discute în Polonia, unde orice relație între un politician și regimul său ar duce la ostracizare. Acest lucru este amplificat de nivelurile practic absente de sprijin pentru războiul lor brutal împotriva Ucrainei în societatea poloneză. Kremlinul a decis în schimb asupra unei abordări diferite față de Polonia în 2021 și 2022, și anume să vizeze alianța polono-ucraineană. Propaganda rusă a început să promoveze ideea că autoritățile poloneze erau deschise la o împărțire a Ucrainei. Conform acestei narațiuni, într-un scenariu în care Rusia ar prelua controlul asupra oblastelor estice ale țării, Polonia ar trimite armata sa în regiunile vestice ale Ucrainei. Aceste zone au fost parte a statului polonez înainte de Al Doilea Război Mondial.</p>\n<p>Scopul promovării acestei agende a fost de a semăna neîncredere în rândul ucrainenilor față de Polonia ca partener și aliat, pe de o parte, și, pe de altă parte, de a provoca discuții în cercurile revanchiste din Polonia. Așa cum s-a dovedit, aceste grupuri sunt la marginea marginii și nu au niciun rol în rândul publicului și nicio influență asupra societății. Niciuna dintre forțele politice care au greutate nu ar începe o astfel de discuție pe această temă. Partidele de mainstream au fost rapide să condamne și să se opună ideilor rusești. Această propagandă și narațiune de dezinformare rusă pot fi văzute ca o proiecție interesantă a metodelor și obiectivelor pe care Moscova le aplică altor țări. Kremlinul vede Polonia ca pe un rival, chiar dacă slăbită și nu complet independentă în ceea ce privește NATO și alianța sa cu SUA. Toate acestea implică aceeași sferă de influență în zona post-sovietică pe care Rusia luptă să o controleze și să o subordoneze.</p>\n<p>Într-un anumit sens, Kremlinul are dreptate, deoarece Polonia își dorește cu adevărat ca țările vecine din Est, precum și țările din Caucaz, cum ar fi Georgia, să își întărească statalitatea și să își aprofundeze integrarea cu structurile occidentale, construind democrații stabile bazate pe statul de drept. Diferența este că Rusia folosește puterea dură pentru a-și atinge obiectivele: duce război; organizează provocări; lansează atacuri hibride; intimidează societățile acestor țări; și se angajează în încercări de corupție la scară largă. Acest lucru a fost observat în timpul recentei alegeri și referendum în Moldova.</p>\n<p>Polonia a încercat timp de ani de zile să urmărească o politică total diferită față de această regiune. Cel mai bun exemplu în acest sens este Parteneriatul Estic, care a fost inițiat de Polonia cu sprijin suedez ca parte a Politicii de Vecinătate Europene. Acesta a prezentat o oportunitate pentru țările care au devenit independente în urma colapsului Uniunii Sovietice de a se apropia de UE într-o etapă de tranziție pentru o potențială integrare ulterioară cu comunitatea. Rusia a văzut acest proiect ca pe o încercare de a interveni în ceea ce consideră sfera sa de influență, ceea ce, la rândul său, a alimentat sentimentele anti-poloneze în Kremlin.</p>\n<p><strong>Fără resetare</strong></p>\n<p>Toate aceste neînțelegeri și diferențe fundamentale în viziunile lor asupra lumii nu au fost temperate de o încercare de resetare a relațiilor polono-ruse. Acest lucru a fost întărit de resetarea ruso-americană din timpul administrației Obama. Cele mai vizibile manifestări ale acestui scurt period au fost întâlnirea prim-ministrului Donald Tusk cu președintele rus Vladimir Putin în Sopot, precum și reacția spontană și empatică a societății ruse după dezastrul aerian de la Smolensk din 2010. Un „Centru pentru Dialog și Înțelegere Polono-Rus” a fost înființat atât în Polonia, cât și în Rusia în această perioadă. Împreună, acestea ar fi trebuit să depășească stereotipurile și prejudecățile care există între polonezi și ruși, alături de construirea relațiilor de vecinătate și a unui parteneriat pentru viitor. Ambele centre au încetat să colaboreze după 2014, când s-a dovedit că partea rusă a organizat excursii în Crimeea ocupată pentru tinerii polonezi. Centrul polonez și-a schimbat numele în Centrul Mieroszewski după invazia pe scară largă a Rusiei din 2022 și a declarat că acum se va angaja într-un dialog cu reprezentanții altor societăți din Europa de Est. Ar face acest lucru rămânând angajat să sprijine societatea civilă rusă.</p>\n<p>Ceea ce rămâne pentru Polonia în relațiile sale cu Rusia, sau mai degrabă cu rușii, este să sprijine în principal opoziția anti-Putin și mișcările anti-război ca o investiție în relațiile viitoare. În ceea ce privește politica față de regim, cea mai eficientă abordare rămâne să sprijine ferm și constant Ucraina, rezistența sa și alianțele internaționale din care Polonia face parte. Astăzi, nimeni nu trebuie să convingă pe nimeni că Rusia este o amenințare reală pentru vecinii săi și pentru democrația liberală occidentală în general.</p>\n<p><strong>Paulina Siegień</strong> este etnograf, expert în Rusia și jurnalist. Este editor la <em>NEW </em>și contribuie la <em>Newsweek </em>și <em>Krytyka Polityczna. </em>A câștigat Premiul Conrad și a fost nominalizată pentru Premiul Ambasadorului Noii Europe pentru cartea sa <em>Miasto Bajka. Wiele historii Kaliningradu.</em></p>\n<p><em>Task public finanțat de Ministerul Afacerilor Externe al Republicii Polonia în cadrul competiției de granturi „Diplomație Publică 2024 – 2025 – dimensiunea europeană și combaterea dezinformării”.</em></p>\n<p><em>Opiniile exprimate în această publicație sunt cele ale autorilor și nu reflectă viziunile pozițiilor oficiale ale Ministerului Afacerilor Externe al Republicii Polonia.</em></p>\n<p><img class=\"alignnone size-full wp-image-38273\" src=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103.png?1733318905299?1734608429761?1734715059174\" sizes=\"(max-width: 612px) 100vw, 612px\" srcset=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103.png 612w, https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103-300x87.png 300w, https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103-600x174.png 600w\" alt=\"\" width=\"612\" height=\"177\"></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayvr22t27xwqrxotq25znothgw",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:03:56.852",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayvr22t4g46qrp4sx7rcfhvjdk",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Ar fi corect să spunem că relațiile dintre Polonia și Rusia au atins un nou minim în ultimii ani. Invazia Moscovei în Ucraina a pus capăt oricărei aparențe de normalitate între cele două state, care acum sunt angajate într-o situație care ar putea fi descrisă ca un nou Război Rece.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"ro",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:05:33.36",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Relazioni polacco-russe: una Guerra Fredda di gesti e nuovi minimi",
                key:"uid": string:"511d650d-95d3-4569-b2e8-4e4d8c12167e",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Il Consiglio dei Ministri dell'Organizzazione per la Sicurezza e la Cooperazione in Europa si è svolto a Malta all'inizio di dicembre 2024. Il Ministro degli Esteri russo Sergey Lavrov era programmato per parlare durante l'incontro. Sarebbe stata la prima volta dalla piena invasione dell'Ucraina da parte della Russia che Lavrov avrebbe partecipato a un evento all'interno del territorio dell'Unione Europea. Quando il ministro russo ha preso la parola, il suo omologo polacco Radosław Sikorski si è alzato ed è uscito accompagnato da un certo numero di altre delegazioni. Interrogato dai giornalisti sul suo comportamento, ha spiegato che non avrebbe ascoltato le falsità diffuse da Lavrov, che era venuto a Malta per mentire sull'invasione russa e sulle sue azioni in Ucraina.</p>\n<p>“Non ascolterò queste bugie,” ha affermato il ministro degli Esteri polacco, aggiungendo che non si sarebbe seduto allo stesso tavolo di Lavrov.</p>\n<p>Questo episodio riassume perfettamente lo stato delle relazioni polacco-russe. Non sarebbe un'esagerazione affermare che queste relazioni semplicemente non esistono, a meno che non si riconosca una relazione costituita da una sequenza di decisioni e gesti conflittuali.</p>\n<p>Non è la prima volta che Radosław Sikorski, che è diventato ministro degli Esteri nell'autunno del 2023, si oppone attivamente ai rappresentanti russi sulla scena mondiale. Il suo discorso di febbraio 2024 durante una sessione del Consiglio di Sicurezza dell'ONU è stato piuttosto una sensazione. In esso ha smontato gli argomenti precedenti presentati dall'Ambasciatore russo all'ONU Vasily Nebenzya:</p>\n<p>“L'Ambasciatore Nebenzya ha definito Kiev un cliente dell'Occidente. In realtà, Kiev sta combattendo per essere indipendente da tutti. (…) Li chiama nazisti. Bene, il presidente è ebreo, il ministro della difesa è musulmano e non hanno prigionieri politici. Ha detto che l'Ucraina stava affondando nella corruzione. Bene, Alexei Navalny ha documentato quanto sia onesta e piena di probità la sua stessa nazione.</p>\n<p>Ha incolpato la guerra sul neocolonialismo americano. In effetti, la Russia stava cercando di sterminare l'Ucraina nel XIX secolo, di nuovo sotto i bolscevichi, e ora è il terzo tentativo,” ha ribattuto Sikorski. I media occidentali erano sopraffatti dall'emozione, arrivando a descrivere queste semplici verità come una nuova fase nella discussione sulla guerra russa contro l'Ucraina che era stata aperta dal ministro polacco.</p>\n<p><strong>Animus storico</strong></p>\n<p>La posizione determinata di Sikorski nei confronti della Russia è sostenuta anche dalla società polacca, che sta seguendo la situazione in Ucraina ed è preoccupata per una potenziale aggressione militare messa in moto dal Cremlino. L'apparato di sicurezza polacco ora riporta regolarmente sull'arresto di persone che sono state impiegate dai servizi segreti russi. Hanno raccolto informazioni e persino preparato atti di sabotaggio. Serhiy S., un cittadino ucraino che nutriva opinioni filorusse, ha accettato di portare a termine una missione richiesta da un account anonimo su Telegram. Gli era stato assegnato il compito di dare fuoco a un grande magazzino di vernici fuori Wrocław, una delle città più grandi della Polonia. Dopo che i media hanno coperto il caso in ottobre, Sikorski ha dichiarato che il consolato russo a Poznań sarebbe stato chiuso e il suo personale espulso. Questa è stata una risposta a un atto ostile russo che era stato confermato in un'indagine dei servizi segreti polacchi.</p>\n<p>La Russia avrebbe presto deciso di reagire in modo reciproco in linea con la sua consuetudine diplomatica, chiudendo il consolato polacco a San Pietroburgo.</p>\n<p>Furono i diplomatici di questo consolato a rimanere sbalorditi nel 2023 quando scoprirono che un monumento commemorativo ai polacchi assassinati durante il Grande Terrore era scomparso dal Cimitero Memoriale di Levashovo – un luogo di sepoltura per le vittime della repressione stalinista. Nel dicembre 2024, subito dopo che il consolato della Federazione Russa fu costretto a chiudere a Poznań, un memoriale ai soldati dell'Esercito Nazionale Polacco che morirono nei gulag sovietici fu distrutto nella regione di Novgorod. La distruzione dei luoghi di memoria polacchi da parte di autori sconosciuti in Russia è diventata un evento disturbante ricorrente. Questo include i luoghi di sepoltura. Questi incidenti di solito portano a una nota di protesta inviata al Ministero degli Affari Esteri russo. Secondo il punto di vista russo, gli attacchi ai cimiteri e ai memoriali polacchi sono una risposta giustificata. Questo si basa su ciò che affermano essere atti ostili da parte della Polonia che, attraverso una legge di decommunizzazione, ha rimosso centinaia di monumenti commemorativi “della liberazione del paese da parte dell'Armata Rossa”. In effetti, nessun monumento di questo tipo è stato rimosso dai numerosi cimiteri dell'Armata Rossa in tutto il paese, che sono ben mantenuti e sotto protezione statale.</p>\n<p>Nel 2022, l'anno della piena invasione russa dell'Ucraina, ci fu una confrontazione che coinvolgeva gesti di minore significato. Tuttavia, sono altrettanto sintomatici riguardo alle relazioni polacco-russe. La “Commissione per la Standardizzazione dei Nomi Geografici” polacca decise che l'unico termine corretto da quel momento in poi per ciò che era precedentemente noto come Kaliningrad, è Królewiec (il nome polacco per l'ex tedesco Königsberg). Questo gesto simbolico è stato spiegato dal fatto che l'attuale nome russo onora il criminale bolscevico Mikhail Kalinin, che era parzialmente responsabile del massacro di Katyn tra altri crimini. In polacco, la città è ora conosciuta come Królewiec invece di Kaliningrad e l'oblast è stata rinominata <em>obwód królewiecki </em>(Oblast di Kaliningrad). In questo caso specifico, la “risposta simmetrica” è avvenuta a livello regionale. Il governatore del territorio all'epoca annunciò che sarebbe stata costruita una statua di Mikhail Muravyov-Vilensky. Lo statista imperiale russo che sopprimeva brutalmente la rivolta polacca contro il dominio zarista nel XIX secolo era conosciuto come il “strozzino” o “boia” in Polonia, Lituania e Bielorussia. La statua è stata inaugurata con grande clamore a Kaliningrad nel 2023.</p>\n<p><strong>Una nuova Guerra Fredda?</strong></p>\n<p>Le relazioni polacco-russe hanno intrapreso un cammino di dichiarazioni di animosità e gesti ostili privi di qualsiasi reale comunicazione. Il carattere conflittuale mostrato dalle due parti può essere fatto risalire a circa un decennio fa. Indipendentemente dai malintesi tra Varsavia e Kiev, la Polonia ha condannato in modo inequivocabile e costante l'aggressione russa nei confronti dell'Ucraina dal 2014 – sia essa nella sua forma ibrida o militare. Politici polacchi, esperti, così come coloro che sono coinvolti nella diplomazia pubblica hanno fatto grandi sforzi per convincere i loro partner occidentali che la Russia è diventata una vera minaccia per l'Europa. Il Cremlino non ha quindi visto la Polonia come un partner che potesse reclutare per testare l'unità dell'UE o del più ampio Occidente, come ha fatto con l'Ungheria di Orban (ora anche con la Slovacchia di Fico). Di conseguenza, si è concentrato nel ritrarre la Polonia come un paese dominato da un sentimento radicale e irrazionale russofobo nella sua propaganda. L'anno 2022 ha dimostrato che gli avvertimenti polacchi erano motivati da una valutazione razionale della situazione piuttosto che da russofobia.</p>\n<p>La Russia non è stata in grado di trovare molti partner con cui parlare in Polonia, dove qualsiasi relazione tra un politico e il suo regime comporterebbe ostracismo. Questo è amplificato da livelli di sostegno praticamente assenti per la loro brutale guerra contro l'Ucraina nella società polacca. Il Cremlino ha invece deciso di adottare un approccio diverso nei confronti della Polonia nel 2021 e 2022, ovvero mirare all'alleanza polacco-ucraina. La propaganda russa ha iniziato a spingere l'idea che le autorità polacche fossero aperte a una partizione dell'Ucraina. Secondo questa narrativa, in uno scenario in cui la Russia prendesse il controllo delle oblast orientali del paese, la Polonia invierebbe le sue forze armate nelle regioni occidentali dell'Ucraina. Queste aree facevano parte dello stato polacco prima della Seconda Guerra Mondiale.</p>\n<p>L'obiettivo di spingere questa agenda era seminare sfiducia tra gli ucraini nei confronti della Polonia come partner e alleato da un lato, mentre dall'altro provocare discussioni tra i circoli revanchisti all'interno della Polonia. Come si è rivelato, questi gruppi sono ai margini e non hanno alcun ruolo tra il pubblico e nessuna influenza sulla società. Nessuna delle forze politiche che contano inizierebbe una discussione su questo tema. I partiti mainstream sono stati rapidi a condannare e opporsi alle idee russe. Questa narrativa di propaganda e disinformazione russa può essere vista come una proiezione interessante dei metodi e degli obiettivi che Mosca applica ad altri paesi. Il Cremlino vede la Polonia come un rivale dopo tutto, anche se indebolita e non del tutto indipendente riguardo alla NATO e alla sua alleanza con gli Stati Uniti. Tutto ciò coinvolge la stessa sfera di influenza nell'area post-sovietica che la Russia lotta per controllare e sottomettere.</p>\n<p>In un certo senso il Cremlino ha ragione, perché la Polonia desidera davvero che i suoi paesi vicini a est, così come i paesi del Caucaso, come la Georgia, rafforzino la loro statualità e approfondiscano la loro integrazione con le strutture occidentali, costruendo democrazie stabili basate sullo stato di diritto. La differenza è che la Russia impiega il potere duro per raggiungere i suoi obiettivi: dichiarare guerra; organizzare provocazioni; lanciare attacchi ibridi; intimidire le società di questi paesi; e impegnarsi in tentativi di corruzione su larga scala. Questo è stato visto durante le recenti elezioni e referendum in Moldova.</p>\n<p>La Polonia ha cercato per anni di perseguire una politica totalmente diversa nei confronti di questa regione. Il miglior esempio di questo è il Partenariato Orientale che è stato avviato dalla Polonia con il supporto svedese come parte della Politica di Vicinato Europea. Ha presentato un'opportunità per i paesi che sono diventati indipendenti dopo il crollo dell'Unione Sovietica di avvicinarsi all'UE in quello che potrebbe essere uno stadio di transizione per una potenziale integrazione futura con la comunità. La Russia ha visto questo progetto come un tentativo di interferire in ciò che considera la sua sfera di influenza, il che a sua volta ha alimentato sentimenti anti-polacchi nel Cremlino.</p>\n<p><strong>Nessun reset</strong></p>\n<p>Tutti questi malintesi e differenze fondamentali nelle loro visioni del mondo non sono stati temperati da un tentativo di reset nelle relazioni polacco-russe. Questo è stato incoraggiato dal reset russo-americano durante l'amministrazione Obama. Le manifestazioni più visibili di questo durante questo breve periodo furono l'incontro tra il Primo Ministro Donald Tusk e il Presidente russo Vladimir Putin a Sopot, così come la reazione spontanea ed empatica della società russa dopo il disastro aereo di Smolensk nel 2010. Un “Centro per il Dialogo e la Comprensione Polacco-Russa” è stato istituito sia in Polonia che in Russia durante questo periodo. Insieme avrebbero dovuto superare gli stereotipi e i pregiudizi che esistono tra polacchi e russi, oltre a costruire relazioni di vicinato e una partnership per il futuro. Entrambi questi centri hanno smesso di lavorare insieme dopo il 2014, quando si è scoperto che il lato russo aveva organizzato viaggi in Crimea occupata per i giovani polacchi. Il centro polacco ha cambiato nome in Centro Mieroszewski dopo la piena invasione russa del 2022 e ha dichiarato che ora si sarebbe impegnato in un dialogo con i rappresentanti di altre società dell'Europa orientale. Lo avrebbe fatto rimanendo impegnato a sostenere la società civile russa.</p>\n<p>Ciò che rimane per la Polonia nelle sue relazioni con la Russia, o meglio con i russi, è principalmente sostenere l'opposizione anti-Putin e i movimenti anti-guerra come un investimento nelle relazioni future. Per quanto riguarda la politica nei confronti del regime, l'approccio più efficace rimane quello di sostenere fermamente e costantemente l'Ucraina, la sua resistenza e le alleanze internazionali di cui la Polonia fa parte. Oggi, nessuno deve convincere nessuno che la Russia è una vera minaccia per i suoi vicini e per la democrazia liberale occidentale in generale.</p>\n<p><strong>Paulina Siegień</strong> è un'etnografa, esperta di Russia e giornalista. È un'editor di <em>NEW </em>e collabora con <em>Newsweek </em>e <em>Krytyka Polityczna. </em>Ha vinto il Premio Conrad ed è stata nominata per il Premio Ambasador Nowej Europy per il suo libro <em>Miasto Bajka. Wiele historii Kaliningradu.</em></p>\n<p><em>Compito pubblico finanziato dal Ministero degli Affari Esteri della Repubblica di Polonia nell'ambito del concorso per sovvenzioni “Diplomazia Pubblica 2024 – 2025 – la dimensione europea e il contrasto alla disinformazione”.</em></p>\n<p><em>Le opinioni espresse in questa pubblicazione sono quelle degli autori e non riflettono le posizioni ufficiali del Ministero degli Affari Esteri della Repubblica di Polonia.</em></p>\n<p><img class=\"alignnone size-full wp-image-38273\" src=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103.png?1733318905299?1734608429761?1734715059174\" sizes=\"(max-width: 612px) 100vw, 612px\" srcset=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103.png 612w, https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103-300x87.png 300w, https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103-600x174.png 600w\" alt=\"\" width=\"612\" height=\"177\"></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayvr22t27xwqrxotq25znothgw",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:37:40.321",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayvr22t4g46qrp4sx7rcfhvjdk",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>È giusto dire che le relazioni tra Polonia e Russia hanno raggiunto un nuovo minimo negli ultimi anni. L'invasione dell'Ucraina da parte di Mosca ha posto fine a qualsiasi parvenza di normalità tra i due stati, che ora sono impegnati in quello che potrebbe essere descritto come una nuova Guerra Fredda.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"it",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:37:40.322",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Polnisch-russische Beziehungen: ein Kalter Krieg der Gesten und neue Tiefpunkte",
                key:"uid": string:"520970df-9b4f-433b-b224-2acb4676b5d6",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Der Ministerrat der Organisation für Sicherheit und Zusammenarbeit in Europa fand Anfang Dezember 2024 in Malta statt. Der russische Außenminister Sergey Lavrov sollte während des Treffens sprechen. Es wäre das erste Mal seit Russlands umfassender Invasion in die Ukraine, dass Lavrov an einer Veranstaltung auf dem Territorium der Europäischen Union teilnehmen würde. Als der russische Minister das Wort ergriff, stand sein polnischer Amtskollege Radosław Sikorski auf und verließ den Raum, begleitet von mehreren anderen Delegationen. Auf die Frage von Journalisten zu seinem Verhalten erklärte er, dass er die von Lavrov verbreiteten Unwahrheiten nicht anhören würde, der nach Malta gekommen sei, um über die russische Invasion und deren Handlungen in der Ukraine zu lügen.</p>\n<p>„Ich werde diesen Lügen nicht zuhören“, betonte der polnische Außenminister und fügte hinzu, dass er nicht am selben Tisch wie Lavrov sitzen würde.</p>\n<p>Dieses Ereignis fasst den Zustand der polnisch-russischen Beziehungen perfekt zusammen. Es wäre keine Übertreibung zu behaupten, dass diese Beziehungen einfach nicht existieren, es sei denn, wir würden eine Beziehung anerkennen, die aus einer Abfolge konfrontativer Entscheidungen und Gesten besteht.</p>\n<p>Dies ist nicht das erste Mal, dass Radosław Sikorski, der im Herbst 2023 Außenminister wurde, aktiv gegen russische Vertreter auf der Weltbühne opponierte. Seine Rede im Februar 2024 während einer Sitzung des UN-Sicherheitsrates war eine echte Sensation. Darin zerlegte er die vorherigen Argumente des russischen UN-Botschafters Vasily Nebenzya:</p>\n<p>„Botschafter Nebenzya hat Kiew als einen Klienten des Westens bezeichnet. Tatsächlich kämpft Kiew darum, unabhängig von allen zu sein. (…) Er nennt sie Nazis. Nun, der Präsident ist Jude, der Verteidigungsminister ist Muslim, und sie haben keine politischen Gefangenen. Er sagte, dass die Ukraine in Korruption versinke. Nun, Alexei Navalny hat dokumentiert, wie ehrlich und anständig sein eigenes Land ist.</p>\n<p>Er machte den Krieg für den US-Neokolonialismus verantwortlich. Tatsächlich versuchte Russland, die Ukraine im 19. Jahrhundert zu exterminieren, erneut unter den Bolschewiken, und jetzt ist es der dritte Versuch“, wies Sikorski zurück. Die westlichen Medien waren von Aufregung überwältigt und gingen so weit, diese einfachen Wahrheiten als eine neue Phase in der Diskussion über den russischen Krieg gegen die Ukraine zu beschreiben, die vom polnischen Minister eröffnet wurde.</p>\n<p><strong>Historische Feindschaft</strong></p>\n<p>Die entschlossene Position von Sikorski gegenüber Russland wird auch von der polnischen Gesellschaft unterstützt, die die Situation in der Ukraine verfolgt und sich um eine potenzielle militärische Aggression sorgt, die vom Kreml in Bewegung gesetzt wird. Der polnische Sicherheitsapparat berichtet nun regelmäßig über die Festnahme von Personen, die für den russischen Geheimdienst tätig waren. Sie haben Informationen gesammelt und sogar Sabotageakte vorbereitet. Serhiy S., ein Bürger der Ukraine, der pro-russische Ansichten hegte, stimmte zu, eine Mission durchzuführen, die von einem anonymen Konto auf Telegram angefordert wurde. Er wurde beauftragt, ein großes Farbwerk außerhalb von Wrocław, einer der größten Städte Polens, in Brand zu setzen. Nachdem die Medien im Oktober über den Fall berichteten, erklärte Sikorski, dass das russische Konsulat in Poznań geschlossen und dessen Mitarbeiter ausgewiesen werden würden. Dies war eine Reaktion auf einen feindlichen russischen Akt, der in einer Untersuchung des polnischen Geheimdienstes bestätigt wurde.</p>\n<p>Russland würde bald entscheiden, in Übereinstimmung mit seinem diplomatischen Brauch in einer reziproken Weise zu reagieren und das polnische Konsulat in St. Petersburg zu schließen.</p>\n<p>Es waren die Diplomaten dieses Konsulats, die 2023 verblüfft waren, als sie entdeckten, dass ein Denkmal, das an die während des Großen Terrors ermordeten Polen erinnerte, vom Levashovo-Gedenkfriedhof – einem Begräbnisplatz für Opfer stalinistischer Repression – verschwunden war. Im Dezember 2024, kurz nachdem das Konsulat der Russischen Föderation in Poznań gezwungen war, zu schließen, wurde ein Denkmal für die Soldaten der polnischen Heimatarmee, die in sowjetischen Gulags starben, in der Oblast Nowgorod zerstört. Die Zerstörung polnischer Gedenkstätten durch unbekannte Täter in Russland ist zu einem beunruhigenden Wiederholungsfall geworden. Dazu gehören Begräbnisstätten. Diese Vorfälle führen in der Regel zu einer Protestnote, die an das russische Außenministerium gerichtet wird. Aus russischer Sicht sind die Angriffe auf polnische Friedhöfe und Denkmäler eine gerechtfertigte Reaktion. Dies basiert auf dem, was sie als feindliche Akte Polens betrachten, das durch ein Dekolonisierungsgesetz Hunderte von Denkmälern entfernt hat, die an die „Befreiung des Landes durch die Rote Armee“ erinnern. Tatsächlich wurden keine solchen Denkmäler von den vielen Friedhöfen der Roten Armee im ganzen Land entfernt, die gut gepflegt und unter staatlichem Schutz stehen.</p>\n<p>Im Jahr 2022, dem Jahr von Russlands umfassender Invasion in die Ukraine, gab es eine Konfrontation mit Gesten geringerer Bedeutung. Dennoch sind sie ebenso symptomatisch für die polnisch-russischen Beziehungen. Die polnische „Kommission zur Standardisierung geografischer Namen“ entschied, dass der einzige korrekte Begriff von nun an für das, was früher als Kaliningrad bekannt war, Królewiec (der polnische Name für das historisch deutsche Königsberg) ist. Diese symbolische Geste wurde damit erklärt, dass der heutige russische Name den bolschewistischen Verbrecher Mikhail Kalinin ehrt, der teilweise für das Massaker von Katyn und andere Verbrechen verantwortlich war. Auf Polnisch ist die Stadt jetzt als Królewiec bekannt, anstelle von Kaliningrad, und die Oblast wurde in <em>obwód królewiecki </em>(Kaliningrad Oblast) umbenannt. In diesem speziellen Fall kam die „symmetrische Antwort“ auf regionaler Ebene. Der damalige Gouverneur des Gebiets kündigte an, dass eine Statue von Mikhail Muravyov-Vilensky errichtet werden würde. Der russische imperialistische Staatsmann, der den polnischen Aufstand gegen die zaristische Herrschaft im 19. Jahrhundert brutal unterdrückte, war in Polen, Litauen und Weißrussland als der „Ersticker“ oder „Henker“ bekannt. Die Statue wurde 2023 mit großem Pomp in Kaliningrad enthüllt.</p>\n<p><strong>Ein neuer Kalter Krieg?</strong></p>\n<p>Die polnisch-russischen Beziehungen haben einen Weg der Erklärungen von Feindschaft und feindlichen Gesten ohne jegliche echte Kommunikation eingeschlagen. Der konfrontative Charakter, den beide Seiten zeigen, lässt sich auf etwa ein Jahrzehnt zurückverfolgen. Ungeachtet der Missverständnisse zwischen Warschau und Kiew hat Polen die russische Aggression gegen die Ukraine seit 2014 unmissverständlich und konsequent verurteilt – sei es in hybrider oder militärischer Form. Polnische Politiker, Experten sowie diejenigen, die in der öffentlichen Diplomatie tätig sind, haben große Anstrengungen unternommen, um ihre westlichen Partner davon zu überzeugen, dass Russland eine echte Bedrohung für Europa geworden ist. Der Kreml betrachtete Polen daher nicht als Partner, den er einspannen könnte, um die Einheit der EU oder des breiteren Westens zu testen, wie er es mit Orbáns Ungarn (jetzt auch Ficos Slowakei) getan hat. Infolgedessen konzentrierte er sich darauf, Polen in seiner Propaganda als ein Land darzustellen, das von einem radikalen und irrationalen russophoben Gefühl dominiert wird. Das Jahr 2022 zeigte, dass die polnischen Warnungen von einer rationalen Einschätzung der Situation und nicht von Russophobie motiviert waren.</p>\n<p>Russland war nicht in der Lage, viele Partner in Polen zu finden, wo jede Beziehung zwischen einem Politiker und ihrem Regime zu sozialer Ächtung führen würde. Dies wird durch die im Wesentlichen fehlenden Unterstützungsniveaus für ihren brutalen Krieg gegen die Ukraine in der polnischen Gesellschaft verstärkt. Der Kreml entschied sich stattdessen 2021 und 2022 für einen anderen Ansatz gegenüber Polen, nämlich die polnisch-ukrainische Allianz ins Visier zu nehmen. Die russische Propaganda begann, die Idee zu verbreiten, dass die polnischen Behörden offen für eine Teilung der Ukraine seien. Laut diesem Narrativ würde Polen in einem Szenario, in dem Russland die Kontrolle über die östlichen Oblasten des Landes übernehmen würde, seine Militärs in die westlichen Regionen der Ukraine entsenden. Diese Gebiete gehörten vor dem Zweiten Weltkrieg zum polnischen Staat.</p>\n<p>Das Ziel, diese Agenda voranzutreiben, war es, Misstrauen unter den Ukrainern gegenüber Polen als Partner und Verbündeten zu säen, während gleichzeitig Diskussionen in revanchistischen Kreisen innerhalb Polens provoziert wurden. Wie sich herausstellte, sind diese Gruppen am Rand der Randgruppen und haben keine Rolle in der Öffentlichkeit und keinen Einfluss auf die Gesellschaft. Keine der politischen Kräfte, die Gewicht haben, würde eine solche Diskussion zu diesem Thema beginnen. Die etablierten Parteien waren schnell dabei, die russischen Ideen zu verurteilen und abzulehnen. Diese russische Propaganda- und Desinformationsnarrative können als interessante Projektion der Methoden und Ziele angesehen werden, die Moskau auf andere Länder anwendet. Der Kreml betrachtet Polen schließlich als Rivalen, auch wenn es geschwächt und in Bezug auf die NATO und seine Allianz mit den USA nicht ganz unabhängig ist. All dies betrifft denselben Einflussbereich im postsowjetischen Raum, um den Russland kämpft, um ihn zu kontrollieren und zu unterwerfen.</p>\n<p>In gewissem Sinne hat der Kreml recht, denn Polen möchte wirklich, dass seine Nachbarländer im Osten sowie die Länder des Kaukasus, wie Georgien, ihre Staatlichkeit stärken und ihre Integration in westliche Strukturen vertiefen, um stabile Demokratien auf der Grundlage des Rechtsstaats aufzubauen. Der Unterschied besteht darin, dass Russland harte Macht einsetzt, um seine Ziele zu erreichen: Kriege führt; Provokationen organisiert; hybride Angriffe startet; die Gesellschaften dieser Länder einschüchtert; und großangelegte Versuche der Korruption unternimmt. Dies wurde während der jüngsten Wahlen und des Referendums in Moldawien deutlich.</p>\n<p>Polen hat seit Jahren versucht, eine völlig andere Politik gegenüber dieser Region zu verfolgen. Das beste Beispiel dafür ist die Östliche Partnerschaft, die Polen mit schwedischer Unterstützung im Rahmen der Europäischen Nachbarschaftspolitik initiiert hat. Sie bot eine Gelegenheit für Länder, die nach dem Zusammenbruch der Sowjetunion unabhängig wurden, sich der EU zu nähern, was eine Übergangsphase für eine mögliche weitere Integration in die Gemeinschaft sein könnte. Russland hat dieses Projekt als einen Versuch angesehen, in das einzugreifen, was es als seinen Einflussbereich betrachtet, was wiederum anti-polnische Gefühle im Kreml schürte.</p>\n<p><strong>Kein Reset</strong></p>\n<p>All diese Missverständnisse und grundlegenden Unterschiede in ihren Weltanschauungen wurden nicht durch einen Versuch eines Resets in den polnisch-russischen Beziehungen gemildert. Dies wurde durch den russisch-amerikanischen Reset während der Obama-Administration bestärkt. Die sichtbarsten Darstellungen davon während dieses kurzen Zeitraums waren das Treffen von Premierminister Donald Tusk und dem russischen Präsidenten Wladimir Putin in Sopot sowie die spontane und empathische Reaktion der russischen Gesellschaft nach der Flugkatastrophe von Smolensk im Jahr 2010. Während dieser Zeit wurde sowohl in Polen als auch in Russland ein „Zentrum für polnisch-russischen Dialog und Verständnis“ eingerichtet. Gemeinsam sollten sie die Stereotypen und Vorurteile überwinden, die zwischen Polen und Russen existieren, sowie nachbarschaftliche Beziehungen und eine Partnerschaft für die Zukunft aufbauen. Beide Zentren hörten nach 2014 auf, zusammenzuarbeiten, als sich herausstellte, dass die russische Seite Reisen in das besetzte Krim für polnische Jugendliche organisiert hatte. Das polnische Zentrum änderte nach der umfassenden Invasion Russlands im Jahr 2022 seinen Namen in Mieroszewski-Zentrum und erklärte, dass es nun einen Dialog mit Vertretern anderer Gesellschaften in Osteuropa führen würde. Dies würde es tun, während es sich verpflichtet, die russische Zivilgesellschaft zu unterstützen.</p>\n<p>Was Polen in seinen Beziehungen zu Russland, oder besser gesagt zu den Russen, bleibt, ist in erster Linie die Unterstützung der anti-putinistischen Opposition und der Anti-Kriegs-Bewegungen als Investition in zukünftige Beziehungen. In Bezug auf die Politik gegenüber dem Regime bleibt der effektivste Ansatz, die Ukraine, ihren Widerstand und die internationalen Allianzen, denen Polen angehört, fest und konsequent zu unterstützen. Heute muss niemand mehr jemanden überzeugen, dass Russland eine echte Bedrohung für seine Nachbarn und die westliche liberale Demokratie im Allgemeinen ist.</p>\n<p><strong>Paulina Siegień</strong> ist Ethnologin, Russland-Expertin und Journalistin. Sie ist Redakteurin bei <em>NEW </em>und trägt zu <em>Newsweek </em>und <em>Krytyka Polityczna </em>bei. Sie hat den Conrad-Preis gewonnen und wurde für den Preis Ambasador Nowej Europy für ihr Buch <em>Miasto Bajka. Wiele historii Kaliningradu.</em> nominiert.</p>\n<p><em>Öffentliche Aufgabe finanziert vom Ministerium für Auswärtige Angelegenheiten der Republik Polen im Rahmen des Förderwettbewerbs „Öffentliche Diplomatie 2024 – 2025 – die europäische Dimension und die Bekämpfung von Desinformation“.</em></p>\n<p><em>Die in dieser Veröffentlichung geäußerten Meinungen sind die der Autoren und spiegeln nicht die Ansichten der offiziellen Positionen des Ministeriums für Auswärtige Angelegenheiten der Republik Polen wider.</em></p>\n<p><img class=\"alignnone size-full wp-image-38273\" src=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103.png?1733318905299?1734608429761?1734715059174\" sizes=\"(max-width: 612px) 100vw, 612px\" srcset=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103.png 612w, https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103-300x87.png 300w, https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103-600x174.png 600w\" alt=\"\" width=\"612\" height=\"177\"></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayvr22t27xwqrxotq25znothgw",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:37:04.791",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayvr22t4g46qrp4sx7rcfhvjdk",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Es wäre fair zu sagen, dass die Beziehungen zwischen Polen und Russland in den letzten Jahren einen neuen Tiefpunkt erreicht haben. Die Invasion Moskaus in die Ukraine beendete jede Ähnlichkeit mit Normalität zwischen den beiden Staaten, die sich nun in einem Zustand befinden, der als neuer Kalter Krieg beschrieben werden könnte.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"de",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:37:14.618",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Poľsko-ruské vzťahy: studená vojna gest a nové dno",
                key:"uid": string:"5c251bef-fcaf-4588-936c-5062fa87d105",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Ministeriálna rada Organizácie pre bezpečnosť a spoluprácu v Európe sa konala na Malte začiatkom decembra 2024. Ruský minister zahraničných vecí Sergey Lavrov mal vystúpiť počas stretnutia. Bolo by to prvýkrát od plnohodnotnej invázie Ruska na Ukrajinu, kedy by sa Lavrov zúčastnil na podujatí na území Európskej únie. Keď ruský minister prehovoril, jeho poľský náprotivok Radosław Sikorski vstal a odišiel v sprievode niekoľkých ďalších delegácií. Na otázku novinárov o jeho správaní vysvetlil, že nebude počúvať klamstvá šírené Lavrovom, ktorý prišiel na Maltu klamať o ruskej invázii a jej činnostiach na Ukrajine.</p>\n<p>„Nebudem počúvať tieto lži,“ vyhlásil poľský minister zahraničných vecí a dodal, že si nesadne za rovnaký stôl s Lavrovom.</p>\n<p>Tento epizód dokonale vystihuje stav poľsko-ruských vzťahov. Nebolo by prehnané tvrdiť, že tieto vzťahy jednoducho neexistujú, pokiaľ by sme neuznali vzťah pozostávajúci z reťazca konfrontačných rozhodnutí a gest.</p>\n<p>Nie je to prvýkrát, čo Radosław Sikorski, ktorý sa stal ministrom zahraničných vecí na jeseň 2023, aktívne vystupoval proti ruským predstaviteľom na svetovej scéne. Jeho prejav z februára 2024 počas zasadnutia Bezpečnostnej rady OSN bol dosť senzáciou. V ňom rozobral predchádzajúce argumenty ruského veľvyslanca pri OSN Vasily Nebenzya:</p>\n<p>„Veľvyslanec Nebenzya nazval Kyjev klientom Západu. V skutočnosti Kyjev bojuje za to, aby bol nezávislý od všetkých. (…) Nazýva ich nacistami. No, prezident je Žid, minister obrany je moslim a nemajú žiadnych politických väzňov. Povedal, že Ukrajina sa topí v korupcii. No, Alexei Navalny zdokumentoval, aká čestná a plná integrity je jeho vlastná krajina.</p>\n<p>Obvinil vojnu z amerického neokolonializmu. V skutočnosti sa Rusko snažilo vyhladiť Ukrajinu v 19. storočí, opäť pod boľševikmi, a teraz je to tretí pokus,“ oponoval Sikorski. Západné médiá boli nadšené, dokonca to zašlo tak ďaleko, že tieto jednoduché pravdy opísali ako novú fázu diskusie o ruskej vojne proti Ukrajine, ktorú otvoril poľský minister.</p>\n<p><strong>Historická nevraživosť</strong></p>\n<p>Rozhodná pozícia Sikorského voči Rusku je tiež podporovaná poľskou spoločnosťou, ktorá sleduje situáciu na Ukrajine a obáva sa potenciálnej vojenskej agresie, ktorú by mohol spustiť Kremeľ. Poľský bezpečnostný aparát teraz pravidelne informuje o zadržaní osôb, ktoré boli zamestnané ruskou rozviedkou. Zhromaždili informácie a dokonca pripravili akty sabotáže. Serhiy S., občan Ukrajiny, ktorý mal proruské názory, súhlasil, že vykoná misiu požadovanú anonymným účtom na Telegrame. Jeho úlohou bolo zapáliť veľký sklad farieb neďaleko Wrocławu, jedného z najväčších miest v Poľsku. Po tom, čo médiá pokryli tento prípad v októbri, Sikorski vyhlásil, že ruský konzulát v Poznani bude uzavretý a jeho zamestnanci budú vyhostení. Toto bola reakcia na nepriateľský ruský čin, ktorý bol potvrdený vyšetrovaním poľskej rozviedky.</p>\n<p>Rusko sa čoskoro rozhodlo reagovať recipročným spôsobom v súlade so svojou diplomatickou praxou, uzavretím poľského konzulátu v Petrohrade.</p>\n<p>To boli diplomati z tohto konzulátu, ktorí boli šokovaní v roku 2023, keď zistili, že pamätník pripomínajúci Poliakov zavraždených počas Veľkého teroru zmizol z pamätníka Levashovo – pohrebiska obetí stalinských represálií. V decembri 2024, hneď po tom, čo bol konzulát Ruskej federácie nútený uzavrieť v Poznani, bol zničený pamätník vojakom Poľskej domácej armády, ktorí zahynuli v sovietskych gulagoch, v Novgorodskej oblasti. Ničenie poľských miest pamäti neznámymi páchateľmi v Rusku sa stalo znepokojujúcou opakujúcou sa udalosťou. To zahŕňa pohrebiská. Tieto incidenty zvyčajne vedú k protestnému listu zaslanému ruskému ministerstvu zahraničných vecí. Podľa ruského pohľadu sú útoky na poľské cintoríny a pamätníky ospravedlniteľnou reakciou. To je založené na tom, čo tvrdia, že sú nepriateľské činy Poľska, ktoré prostredníctvom zákona o dekomunizácii odstránilo stovky pamätníkov pripomínajúcich „oslobodenie krajiny Červenou armádou“. V skutočnosti neboli z mnohých cintorínov Červenej armády po celej krajine odstránené žiadne takéto pamätníky, ktoré sú dobre udržiavané a pod štátnou ochranou.</p>\n<p>V roku 2022, v roku plnohodnotnej invázie Ruska na Ukrajinu, došlo k konfrontácii, ktorá zahŕňala gestá menšieho významu. Avšak sú rovnako symptomatické pokiaľ ide o poľsko-ruské vzťahy. Poľská „Komisia pre štandardizáciu geografických názvov“ rozhodla, že jediný správny termín odteraz pre to, čo bolo predtým známe ako Kaliningrad, je Królewiec (poľský názov pre historicky nemecké Königsberg). Toto symbolické gesto bolo vysvetlené tým, že dnešný ruský názov uctieva boľševického zločinca Michaila Kalinina, ktorý bol čiastočne zodpovedný za katynskú masakru medzi inými zločinmi. V poľštine je mesto teraz známe ako Królewiec namiesto Kaliningradu a oblasť bola premenovaná na <em>obwód królewiecki </em>(Kaliningrad Oblast). V tomto konkrétnom prípade prišla „symetrická odpoveď“ na regionálnej úrovni. Vtedajší guvernér územia oznámil, že bude postavená socha Michaila Muravyova-Vilenského. Ruský imperiálny štátnik, ktorý brutálne potlačil poľské povstanie proti cárskej vláde v 19. storočí, bol v Poľsku, Litve a Bielorusku známy ako „škrtiteľ“ alebo „kat“. Socha bola odhalená s veľkým rozruchom v Kaliningrade v roku 2023.</p>\n<p><strong>Nová studená vojna?</strong></p>\n<p>Poľsko-ruské vzťahy sa vydali cestou vyhlásení nevraživosti a nepriateľských gest bez akejkoľvek skutočnej komunikácie. Konfrontačný charakter, ktorý predvádzajú obe strany, sa dá vystopovať približne pred desiatimi rokmi. Bez ohľadu na nedorozumenia medzi Varšavou a Kyjevom, Poľsko jednoznačne a konzistentne odsúdilo ruskú agresiu voči Ukrajine od roku 2014 – či už v hybridnej alebo vojenskej forme. Poľskí politici, experti, ako aj tí, ktorí sa zaoberajú verejnou diplomaciou, vynaložili veľké úsilie presvedčiť svojich západných partnerov, že Rusko sa stalo skutočnou hrozbou pre Európu. Kremeľ preto nevidel Poľsko ako partnera, ktorého by mohol zapojiť do testovania jednoty EÚ alebo širšieho Západu, ako to urobil s Orbánovým Maďarskom (teraz aj Ficom na Slovensku). Výsledkom toho sa zameral na vykreslenie Poľska ako krajiny ovládanej radikálnym a iracionálnym rusofóbnym sentimentom vo svojej propagande. Rok 2022 ukázal, že poľské varovania boli motivované racionálnym posúdením situácie, nie rusofóbiou.</p>\n<p>Rusko nedokázalo nájsť mnoho partnerov na rozhovor v Poľsku, kde by akýkoľvek vzťah medzi politikom a ich režimom viedol k ostrakizmu. To je umocnené prakticky absentujúcou úrovňou podpory pre ich brutálnu vojnu proti Ukrajine v poľskej spoločnosti. Kremeľ sa namiesto toho rozhodol na iný prístup voči Poľsku v rokoch 2021 a 2022, a to zameraním sa na poľsko-ukrajinskú alianciu. Ruská propaganda začala tlačiť myšlienku, že poľské úrady sú otvorené k rozdeleniu Ukrajiny. Podľa tohto naratívu, v scenári, v ktorom by Rusko prevzalo kontrolu nad východnými oblasťami krajiny, by Poľsko poslalo svoje vojská do západných regiónov Ukrajiny. Tieto oblasti boli pred druhou svetovou vojnou súčasťou poľského štátu.</p>\n<p>Cieľom presadzovania tejto agendy bolo zasievať nedôveru medzi Ukrajincami voči Poľsku ako partnerovi a spojencovi na jednej strane, zatiaľ čo na druhej strane provokovať diskusiu medzi revanchistickými kruhmi v Poľsku. Ako sa ukázalo, tieto skupiny sú na okraji okraja a nemajú žiadnu úlohu medzi verejnosťou a žiadny vplyv na spoločnosť. Žiadna z politických síl, ktoré majú váhu, by nezačala takúto diskusiu na toto téma. Hlavné strany rýchlo odsúdili a oponovali ruským myšlienkam. Táto ruská propaganda a dezinformačná naratíva môžu byť považované za zaujímavú projekciu metód a cieľov, ktoré Moskva aplikuje na iné krajiny. Kremeľ považuje Poľsko za rivala, aj keď oslabeného a nie úplne nezávislého pokiaľ ide o NATO a jeho alianciu s USA. To všetko sa týka tej istej sféry vplyvu v postsovietskom priestore, o ktorú Rusko bojuje, aby ju ovládlo a podriadilo.</p>\n<p>V istom zmysle má Kremeľ pravdu, pretože Poľsko naozaj chce, aby jeho susedné krajiny na Východe, ako aj krajiny Kaukazu, ako je Gruzínsko, posilnili svoju štátnosť a prehlbovali svoju integráciu so západnými štruktúrami, budujúc stabilné demokracie založené na právnom štáte. Rozdiel je v tom, že Rusko používa tvrdú moc na dosiahnutie svojich cieľov: vedenie vojny; organizovanie provokácií; spúšťanie hybridných útokov; zastrašovanie spoločností týchto krajín; a zapájanie sa do rozsiahlych pokusov o korupciu. To bolo vidieť počas nedávnych volieb a referenda v Moldavsku.</p>\n<p>Poľsko sa už roky snaží presadzovať úplne inú politiku voči tomuto regiónu. Najlepším príkladom je Východné partnerstvo, ktoré iniciovalo Poľsko s podporou Švédska v rámci Európskej susedskej politiky. Predstavovalo to príležitosť pre krajiny, ktoré sa stali nezávislými po rozpade Sovietskeho zväzu, aby sa priblížili k EÚ v tom, čo by mohol byť prechodný štádium pre ďalšiu potenciálnu integráciu s komunitou. Rusko považovalo tento projekt za pokus zasahovať do toho, čo považuje za svoju sféru vplyvu, čo zase podnietilo antipoľské pocity v Kremli.</p>\n<p><strong>Žiadny reset</strong></p>\n<p>Všetky tieto nedorozumenia a základné rozdiely v ich pohľadoch na svet neboli zmiernené pokusom o reset v poľsko-ruských vzťahoch. To bolo posilnené ruským-americkým resetom počas administratívy Obamu. Najviditeľnejšie prejavy tohto krátkeho obdobia boli stretnutie premiéra Donalda Tuska a ruského prezidenta Vladimira Putina v Sopote, ako aj spontánna a empatická reakcia ruského spoločenstva po leteckej katastrofe v Smolensku v roku 2010. Počas tohto obdobia bol zriadený „Centrum poľsko-ruského dialógu a porozumenia“ ako v Poľsku, tak aj v Rusku. Spoločne mali prekonať stereotypy a predsudky, ktoré existujú medzi Poliakmi a Rusmi, a budovať susedské vzťahy a partnerstvo do budúcnosti. Obe tieto centrá prestali spolupracovať po roku 2014, keď sa ukázalo, že ruská strana organizovala výlety do okupovanej Krymu pre poľskú mládež. Poľské centrum zmenilo svoj názov na Mieroszewskiho centrum po plnohodnotnej invázii Ruska v roku 2022 a vyhlásilo, že sa teraz bude zaoberať dialógom s predstaviteľmi iných spoločností vo východnej Európe. Bude tak robiť, pričom zostane oddané podpore ruskej občianskej spoločnosti.</p>\n<p>To, čo zostáva Poľsku vo vzťahoch s Ruskom, alebo skôr s Rusmi, je predovšetkým podporovať anti-Putinovskú opozíciu a anti-vojnové hnutia ako investíciu do budúcich vzťahov. Pokiaľ ide o politiku voči režimu, najefektívnejší prístup zostáva pevne a konzistentne podporovať Ukrajinu, jej odpor a medzinárodné aliancie, ktorých súčasťou je Poľsko. Dnes už nikto nemusí nikoho presviedčať, že Rusko je skutočnou hrozbou pre svojich susedov a západnú liberálnu demokraciu vo všeobecnosti.</p>\n<p><strong>Paulina Siegień</strong> je etnografka, expertka na Rusko a novinárka. Je redaktorkou v <em>NEW </em> a prispieva do <em>Newsweek </em> a <em>Krytyka Polityczna. </em> Získala cenu Conrad a bola nominovaná na cenu Ambasador Nowej Europy za svoju knihu <em>Miasto Bajka. Wiele historii Kaliningradu.</em></p>\n<p><em>Verejná úloha financovaná Ministerstvom zahraničných vecí Poľskej republiky v rámci grantovej súťaže „Verejná diplomacia 2024 – 2025 – európsky rozmer a boj proti dezinformáciám“.</em></p>\n<p><em>Názory vyjadrené v tejto publikácii sú názory autorov a neodrážajú názory oficiálnych pozícií Ministerstva zahraničných vecí Poľskej republiky.</em></p>\n<p><img class=\"alignnone size-full wp-image-38273\" src=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103.png?1733318905299?1734608429761?1734715059174\" sizes=\"(max-width: 612px) 100vw, 612px\" srcset=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103.png 612w, https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103-300x87.png 300w, https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103-600x174.png 600w\" alt=\"\" width=\"612\" height=\"177\"></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayvr22t27xwqrxotq25znothgw",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:33:48.531",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayvr22t4g46qrp4sx7rcfhvjdk",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Správne by bolo povedať, že vzťahy medzi Poľskom a Ruskom dosiahli v posledných rokoch nové dno. Invázia Moskvy na Ukrajinu ukončila akúkoľvek podobu normality medzi týmito dvoma štátmi, ktoré sú teraz zapojené do toho, čo by sa dalo opísať ako nová studená vojna.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"sk",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:33:48.532",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Польско-российские отношения: Холодная война жестов и новые низы",
                key:"uid": string:"683539c2-7fd8-4343-affb-9e6cce2953a5",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": null:null,
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayvr22t27xwqrxotq25znothgw",
                key:"createdAt": string:"2025-02-12T11:55:34.348",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayvr22t4g46qrp4sx7rcfhvjdk",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": null:null,
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"ru",
                key:"updatedAt": null:null,
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Relacje polsko-rosyjskie: zimna wojna gestów i nowe dno",
                key:"uid": string:"6c617c0e-9fbe-467c-bc64-e9de466625a2",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Rada Ministrów Organizacji Bezpieczeństwa i Współpracy w Europie odbyła się na Malcie na początku grudnia 2024 roku. Minister spraw zagranicznych Rosji Siergiej Ławrow miał wygłosić przemówienie podczas spotkania. Byłoby to po raz pierwszy od pełnoskalowej inwazji Rosji na Ukrainę, kiedy Ławrow wziąłby udział w wydarzeniu na terytorium Unii Europejskiej. Kiedy rosyjski minister zabrał głos, jego polski odpowiednik Radosław Sikorski wstał i wyszedł, towarzyszyło mu kilka innych delegacji. Zapytany przez dziennikarzy o swoje zachowanie, wyjaśnił, że nie zamierza słuchać kłamstw rozpowszechnianych przez Ławrowa, który przyjechał na Maltę, aby kłamać o rosyjskiej inwazji i jej działaniach na Ukrainie.</p>\n<p>„Nie będę słuchał tych kłamstw,” zapewnił polski minister spraw zagranicznych, dodając, że nie usiądzie przy tym samym stole co Ławrow.</p>\n<p>Ten epizod doskonale podsumowuje stan polsko-rosyjskich relacji. Nie byłoby przesadą stwierdzenie, że te relacje po prostu nie istnieją, chyba że uznamy za relację ciąg decyzji i gestów konfrontacyjnych.</p>\n<p>To nie pierwszy raz, kiedy Radosław Sikorski, który został ministrem spraw zagranicznych jesienią 2023 roku, aktywnie sprzeciwiał się rosyjskim przedstawicielom na światowej scenie. Jego przemówienie z lutego 2024 roku podczas sesji Rady Bezpieczeństwa ONZ było prawdziwą sensacją. W nim obalił wcześniejsze argumenty przedstawione przez rosyjskiego ambasadora przy ONZ Wasilija Niebienzę:</p>\n<p>„Ambasador Niebienza nazwał Kijów klientem Zachodu. W rzeczywistości Kijów walczy o to, aby być niezależnym od wszystkich. (…) Nazywa ich nazistami. Cóż, prezydent jest Żydem, minister obrony jest muzułmaninem, a oni nie mają więźniów politycznych. Powiedział, że Ukraina tonie w korupcji. Cóż, Aleksiej Nawalny udokumentował, jak uczciwe i pełne prawości jest jego własne państwo.</p>\n<p>Obwinił wojnę o amerykański neokolonializm. W rzeczywistości Rosja próbowała wymordować Ukrainę w XIX wieku, znów pod bolszewikami, a teraz to jest trzecia próba,” odparł Sikorski. Zachodnie media były przepełnione ekscytacją, posuwając się do opisywania tych prostych prawd jako nowego etapu w dyskusji na temat rosyjskiej wojny przeciwko Ukrainie, którą otworzył polski minister.</p>\n<p><strong>Historyczna wrogość</strong></p>\n<p>Determinowana postawa Sikorskiego wobec Rosji jest również wspierana przez polskie społeczeństwo, które śledzi sytuację na Ukrainie i obawia się potencjalnej agresji militarnej uruchomionej przez Kreml. Polski aparat bezpieczeństwa regularnie informuje o zatrzymaniach osób zatrudnionych przez rosyjski wywiad. Zbierali oni informacje i nawet przygotowywali akty sabotażu. Serhij S., obywatel Ukrainy, który miał prorosyjskie poglądy, zgodził się na realizację misji zleconej przez anonimowe konto na Telegramie. Miał za zadanie podpalić dużą hurtownię farb na obrzeżach Wrocławia, jednego z największych miast w Polsce. Po tym, jak media relacjonowały sprawę w październiku, Sikorski ogłosił, że rosyjskie konsulaty w Poznaniu zostaną zamknięte, a ich personel wydalony. Była to odpowiedź na wrogie rosyjskie działanie, które zostało potwierdzone w śledztwie przeprowadzonym przez polski wywiad.</p>\n<p>Rosja wkrótce postanowiła zareagować w sposób wzajemny, zgodnie ze swoim dyplomatycznym zwyczajem, zamykając polski konsulat w Petersburgu.</p>\n<p>To dyplomaci z tego konsulatu byli zszokowani w 2023 roku, gdy odkryli, że pomnik upamiętniający Polaków zamordowanych podczas Wielkiego Terroru zniknął z Cmentarza Pamięci Lewaszowa – miejsca pochówku ofiar stalinowskich represji. W grudniu 2024 roku, tuż po tym, jak konsulat Federacji Rosyjskiej został zmuszony do zamknięcia w Poznaniu, zniszczono pomnik żołnierzy Armii Krajowej, którzy zginęli w sowieckich gułagach w obwodzie nowogrodzkim. Zniszczenie polskich miejsc pamięci przez nieznanych sprawców w Rosji stało się niepokojącą powtarzalnością. Dotyczy to również miejsc pochówku. Incydenty te zazwyczaj prowadzą do wystosowania noty protestacyjnej do rosyjskiego Ministerstwa Spraw Zagranicznych. Z perspektywy rosyjskiej ataki na polskie cmentarze i pomniki są uzasadnioną odpowiedzią. Opierają się na tym, co twierdzą, że są wrogimi działaniami Polski, która poprzez ustawę dekomunizacyjną usunęła setki pomników upamiętniających „wyzwolenie kraju przez Armię Czerwoną”. W rzeczywistości żadne z takich pomników nie zostało usuniętych z wielu cmentarzy Armii Czerwonej w całym kraju, które są dobrze utrzymane i pod ochroną państwową.</p>\n<p>W 2022 roku, roku pełnoskalowej inwazji Rosji na Ukrainę, miała miejsce konfrontacja z gestami mniejszego znaczenia. Jednak są one równie symptomatyczne w kontekście relacji polsko-rosyjskich. Polska „Komisja Standaryzacji Nazw Geograficznych” postanowiła, że jedynym poprawnym terminem odtąd dla tego, co wcześniej znane było jako Kaliningrad, jest Królewiec (polska nazwa historycznego niemieckiego Königsbergu). Ten symboliczny gest wyjaśniono tym, że dzisiejsza rosyjska nazwa honoruje bolszewickiego zbrodniarza Michaiła Kalinina, który był częściowo odpowiedzialny za zbrodnię katyńską, między innymi. W polskim języku miasto jest teraz znane jako Królewiec zamiast Kaliningradu, a obwód został przemianowany na <em>obwód królewiecki</em> (Obwód Kaliningradzki). W tym konkretnym przypadku „symetryczna odpowiedź” miała miejsce na poziomie regionalnym. Wówczas gubernator tego terytorium ogłosił, że zostanie wzniesiony pomnik Michaiła Murawjowa-Wileńskiego. Rosyjski imperialny mąż stanu, który brutalnie stłumił polskie powstanie przeciwko carskiej władzy w XIX wieku, był znany w Polsce, Litwie i Białorusi jako „dusiciel” lub „kat”. Pomnik został odsłonięty z wielką pompą w Kaliningradzie w 2023 roku.</p>\n<p><strong>Nowa zimna wojna?</strong></p>\n<p>Relacje polsko-rosyjskie podążyły ścieżką deklaracji wrogości i wrogich gestów pozbawionych jakiejkolwiek realnej komunikacji. Konfrontacyjny charakter wykazywany przez obie strony można prześledzić do około dekady temu. Niezależnie od nieporozumień między Warszawą a Kijowem, Polska jednoznacznie i konsekwentnie potępiała rosyjską agresję wobec Ukrainy od 2014 roku – czy to w formie hybrydowej, czy militarnej. Polscy politycy, eksperci, a także osoby zaangażowane w dyplomację publiczną włożyli wiele wysiłku, aby przekonać swoich zachodnich partnerów, że Rosja stała się realnym zagrożeniem dla Europy. Kreml nie postrzegał więc Polski jako partnera, którego mógłby wykorzystać do testowania jedności UE lub szerszego Zachodu, jak to miało miejsce w przypadku Węgier Orbána (teraz także Słowacji Fico). W rezultacie skoncentrował się na przedstawianiu Polski jako kraju zdominowanego przez radykalne i irracjonalne sentymenty rusofobiczne w swojej propagandzie. Rok 2022 pokazał, że polskie ostrzeżenia były motywowane racjonalną oceną sytuacji, a nie rusofobią.</p>\n<p>Rosja nie była w stanie znaleźć wielu partnerów do rozmowy w Polsce, gdzie jakakolwiek relacja między politykiem a ich reżimem skutkowałaby ostracyzmem. To jest potęgowane przez praktycznie nieobecne poziomy wsparcia dla ich brutalnej wojny przeciwko Ukrainie w polskim społeczeństwie. Kreml zamiast tego zdecydował się na inne podejście wobec Polski w latach 2021 i 2022, a mianowicie na atakowanie polsko-ukraińskiego sojuszu. Rosyjska propaganda zaczęła promować ideę, że polskie władze są otwarte na podział Ukrainy. Według tej narracji, w scenariuszu, w którym Rosja przejęłaby kontrolę nad wschodnimi obwodami kraju, Polska wysłałaby swoje wojsko do zachodnich regionów Ukrainy. Te obszary były częścią polskiego państwa przed II wojną światową.</p>\n<p>Celem promowania tej agendy było zasianie nieufności wśród Ukraińców wobec Polski jako partnera i sojusznika z jednej strony, a z drugiej prowokowanie dyskusji w kręgach rewizjonistycznych w Polsce. Jak się okazało, grupy te są na marginesie marginesu i nie mają żadnej roli wśród społeczeństwa ani wpływu na nie. Żadne z sił politycznych, które mają znaczenie, nie rozpoczęłoby takiej dyskusji na ten temat. Główne partie szybko potępiły i sprzeciwiły się rosyjskim pomysłom. Ta rosyjska propaganda i narracja dezinformacyjna mogą być postrzegane jako interesująca projekcja metod i celów, które Moskwa stosuje wobec innych krajów. Kreml postrzega Polskę jako rywala, nawet jeśli osłabionego i nie całkowicie niezależnego w odniesieniu do NATO i swojego sojuszu z USA. Wszystko to dotyczy tej samej strefy wpływów w obszarze post-sowieckim, o którą Rosja walczy, aby kontrolować i podporządkować.</p>\n<p>W pewnym sensie Kreml ma rację, ponieważ Polska naprawdę chce, aby jej sąsiednie kraje na Wschodzie, a także kraje Kaukazu, takie jak Gruzja, wzmacniały swoją państwowość i pogłębiały integrację z zachodnimi strukturami, budując stabilne demokracje oparte na rządach prawa. Różnica polega na tym, że Rosja stosuje twardą siłę, aby osiągnąć swoje cele: prowadząc wojnę; organizując prowokacje; przeprowadzając ataki hybrydowe; zastraszając społeczeństwa tych krajów; i angażując się w szeroko zakrojone próby korupcji. To było widoczne podczas niedawnych wyborów i referendum w Mołdawii.</p>\n<p>Polska od lat stara się prowadzić zupełnie inną politykę wobec tego regionu. Najlepszym przykładem jest Partnerstwo Wschodnie, które zostało zainicjowane przez Polskę przy wsparciu Szwecji w ramach Europejskiej Polityki Sąsiedztwa. Stanowiło to szansę dla krajów, które uzyskały niepodległość po upadku ZSRR, aby zbliżyć się do UE w tym, co mogłoby być etapem przejściowym do dalszej potencjalnej integracji z wspólnotą. Rosja postrzegała ten projekt jako próbę ingerencji w to, co uważa za swoją strefę wpływów, co z kolei podsycało antypolskie nastroje w Kremlu.</p>\n<p><strong>Brak resetu</strong></p>\n<p>Wszystkie te nieporozumienia i fundamentalne różnice w ich światopoglądach nie zostały złagodzone przez próbę resetu w relacjach polsko-rosyjskich. To zostało wzmocnione przez rosyjsko-amerykański reset podczas administracji Obamy. Najbardziej widocznymi przejawami tego w tym krótkim okresie były spotkanie premiera Donalda Tuska z prezydentem Rosji Władimirem Putinem w Sopocie, a także spontaniczna i empatyczna reakcja rosyjskiego społeczeństwa po katastrofie lotniczej w Smoleńsku w 2010 roku. W tym czasie powstało „Centrum Dialogu i Zrozumienia Polsko-Rosyjskiego” zarówno w Polsce, jak i w Rosji. Razem miały przezwyciężyć stereotypy i uprzedzenia, które istnieją między Polakami a Rosjanami, a także budować sąsiedzkie relacje i partnerstwo na przyszłość. Oba te centra przestały współpracować po 2014 roku, kiedy okazało się, że strona rosyjska zorganizowała wyjazdy do okupowanego Krymu dla polskiej młodzieży. Polski ośrodek zmienił nazwę na Centrum Mieroszewskiego po pełnoskalowej inwazji Rosji w 2022 roku i ogłosił, że teraz będzie prowadził dialog z przedstawicielami innych społeczeństw w Europie Wschodniej. Będzie to robił, pozostając zobowiązanym do wspierania rosyjskiego społeczeństwa obywatelskiego.</p>\n<p>To, co pozostaje Polsce w jej relacjach z Rosją, a raczej z Rosjanami, to przede wszystkim wspieranie opozycji antyputinowskiej i ruchów antywojennych jako inwestycji w przyszłe relacje. Jeśli chodzi o politykę wobec reżimu, najskuteczniejsze podejście pozostaje stanowcze i konsekwentne wspieranie Ukrainy, jej oporu oraz międzynarodowych sojuszy, których częścią jest Polska. Dziś nikt nie musi nikogo przekonywać, że Rosja jest realnym zagrożeniem dla swoich sąsiadów i zachodniej liberalnej demokracji w ogóle.</p>\n<p><strong>Paulina Siegień</strong> jest etnografką, ekspertką od Rosji i dziennikarką. Jest redaktorką w <em>NEW </em>i współpracuje z <em>Newsweek </em> oraz <em>Krytyka Polityczna. </em>Zdobyła nagrodę im. Conrada i była nominowana do nagrody Ambasadora Nowej Europy za swoją książkę <em>Miasto Bajka. Wiele historii Kaliningradu.</em></p>\n<p><em>Zadanie publiczne finansowane przez Ministerstwo Spraw Zagranicznych Rzeczypospolitej Polskiej w ramach konkursu grantowego „Dyplomacja Publiczna 2024 – 2025 – wymiar europejski i przeciwdziałanie dezinformacji”.</em></p>\n<p><em>Opinie wyrażone w tej publikacji są opiniami autorów i nie odzwierciedlają poglądów oficjalnych stanowisk Ministerstwa Spraw Zagranicznych Rzeczypospolitej Polskiej.</em></p>\n<p><img class=\"alignnone size-full wp-image-38273\" src=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103.png?1733318905299?1734608429761?1734715059174\" sizes=\"(max-width: 612px) 100vw, 612px\" srcset=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103.png 612w, https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103-300x87.png 300w, https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103-600x174.png 600w\" alt=\"\" width=\"612\" height=\"177\"></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayvr22t27xwqrxotq25znothgw",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:09:04.217",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayvr22t4g46qrp4sx7rcfhvjdk",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Można sprawiedliwie powiedzieć, że relacje między Polską a Rosją osiągnęły nowy niski poziom w ostatnich latach. Inwazja Moskwy na Ukrainę zakończyła wszelkie pozory normalności między tymi dwoma państwami, które są teraz zaangażowane w to, co można opisać jako nową zimną wojnę.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"pl",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:09:23.902",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Polonya-Rusya ilişkileri: jestlerin Soğuk Savaşı ve yeni dipler",
                key:"uid": string:"744d0175-96d7-4b4b-8d0f-24c1c95dda2c",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Avrupa Güvenlik ve İşbirliği Teşkilatı Bakanlar Konseyi, Aralık 2024'ün başında Malta'da toplandı. Rusya Dışişleri Bakanı Sergey Lavrov'un toplantıda konuşması planlanıyordu. Lavrov'un, Rusya'nın Ukrayna'ya yönelik tam ölçekli işgalinin ardından Avrupa Birliği topraklarında bir etkinliğe katılacak olması ilk kez olacaktı. Rus bakan söz aldığında, Polonyalı mevkidaşı Radosław Sikorski ayağa kalkarak bir dizi diğer delegasyonla birlikte salondan ayrıldı. Gazetecilerin davranışı hakkında sorduğu sorulara, Lavrov'un Rus işgali ve Ukrayna'daki eylemleri hakkında yalan söylemek için Malta'ya geldiğini belirterek, Lavrov'un yaydığı yalanları dinlemeyeceğini açıkladı.</p>\n<p>“Bu yalanları dinlemeyeceğim,” diye vurguladı Polonyalı dışişleri bakanı ve Lavrov ile aynı masada oturmayacağını ekledi.</p>\n<p>Bu olay, Polonya-Rusya ilişkilerinin durumunu mükemmel bir şekilde özetliyor. Bu ilişkilerin, karşıt kararlar ve jestlerden oluşan bir ilişkiyi tanımadığımız sürece, basitçe var olmadığını iddia etmek abartı olmaz.</p>\n<p>2023 sonbaharında dışişleri bakanı olan Radosław Sikorski'nin dünya sahnesinde Rus temsilcilere aktif olarak karşı çıktığı ilk kez değil. Şubat 2024'te Birleşmiş Milletler Güvenlik Konseyi'ndeki konuşması oldukça bir sansasyon yarattı. Bu konuşmasında, Rusya'nın BM Büyükelçisi Vasily Nebenzya'nın daha önceki argümanlarını çürüttü:</p>\n<p>“Büyükelçi Nebenzya, Kiev'i Batı'nın bir müşterisi olarak nitelendirdi. Aslında, Kiev herkesin bağımsız olabilmek için savaşıyor. (…) Onları Nazi olarak adlandırıyor. Peki, başkan Yahudi, savunma bakanı Müslüman ve siyasi tutukluları yok. Ukrayna'nın yolsuzluk içinde debelendiğini söyledi. Peki, Alexei Navalny, kendi ülkesinin ne kadar dürüst ve erdemli olduğunu belgeledi.</p>\n<p>Savaşı ABD neo-kolonyalizmine atfetti. Aslında, Rusya 19. yüzyılda, yine Bolşevikler altında, Ukrayna'yı yok etmeye çalışıyordu ve şimdi bu üçüncü deneme,” diye yanıtladı Sikorski. Batı medyası büyük bir heyecanla, bu basit gerçekleri Polonyalı bakan tarafından açılan Rusya'nın Ukrayna'ya karşı savaşına dair tartışmada yeni bir aşama olarak tanımladı.</p>\n<p><strong>Tarihsel düşmanlık</strong></p>\n<p>Sikorski'nin Rusya'ya karşı kararlı duruşu, Ukrayna'daki durumu takip eden ve Kremlin tarafından başlatılabilecek potansiyel bir askeri saldırı konusunda endişeli olan Polonya toplumu tarafından da destekleniyor. Polonya güvenlik aparatı, artık düzenli olarak Rus istihbaratı tarafından istihdam edilen kişilerin yakalanması hakkında rapor veriyor. Bu kişiler bilgi topladılar ve hatta sabotaj eylemleri hazırladılar. Pro-Rus görüşlere sahip bir Ukrayna vatandaşı olan Serhiy S., Telegram'daki anonim bir hesap tarafından talep edilen bir görevi yerine getirmeyi kabul etti. Wrocław'un dışında büyük bir boya deposunu ateşe vermesi istendi. Ekim ayında medya bu olayı haberleştirdikten sonra, Sikorski, Poznań'daki Rus konsolosluğunun kapatılacağını ve personelinin sınır dışı edileceğini açıkladı. Bu, Polonya istihbaratı tarafından doğrulanan düşmanca bir Rus eylemine yanıt olarak gerçekleşti.</p>\n<p>Rusya, diplomatik geleneğine uygun olarak karşılık vermeye karar verdi ve St. Petersburg'daki Polonya konsolosluğunu kapattı.</p>\n<p>Bu konsolosluktan diplomatlar, 2023'te Büyük Terör sırasında öldürülen Polonyalıları anan bir anıtın Levashovo Anıt Mezarlığı'ndan kaybolduğunu keşfettiklerinde şaşkına döndüler - bu, Stalinist baskı kurbanlarının gömüldüğü bir yer. Aralık 2024'te, Rusya Federasyonu konsolosluğu Poznań'da kapatıldıktan hemen sonra, Sovyet gulaklarında ölen Polonya Yeraltı Ordusu askerlerine ait bir anıt Novgorod Oblastı'nda yok edildi. Rusya'daki bilinmeyen failler tarafından Polonya anma yerlerinin tahrip edilmesi, rahatsız edici bir tekrar haline geldi. Bu, mezarlıkları da kapsıyor. Bu olaylar genellikle Rusya Dışişleri Bakanlığı'na bir protesto notu ile sonuçlanıyor. Rus bakış açısına göre, Polonya'nın mezarlıklarına ve anıtlarına yapılan saldırılar, Polonya'nın “Kızıl Ordu tarafından ülkenin kurtarılması”nı anan yüzlerce anıtı kaldıran bir dekomünizasyon yasası aracılığıyla düşmanca eylemler gerçekleştirdiği iddialarına dayanan haklı bir yanıt. Aslında, ülkedeki birçok Kızıl Ordu mezarlığından hiçbirinin kaldırılmadığı, bunların iyi bakıldığı ve devlet koruması altında olduğu belirtiliyor.</p>\n<p>2022, Rusya'nın Ukrayna'ya yönelik tam ölçekli işgalinin yılıydı ve daha küçük öneme sahip jestlerin yer aldığı bir karşılaşma yaşandı. Ancak, bu jestler Polonya-Rusya ilişkileri açısından da aynı derecede semptomatik. Polonya'nın “Coğrafi İsimlerin Standartlaştırılması Komisyonu”, bundan böyle daha önce Kaliningrad olarak bilinen yer için tek doğru terimin Królewiec (tarihi Alman Königsberg'in Polonya adı) olduğunu kararlaştırdı. Bu sembolik jest, bugünkü Rus adının, Katyn katliamı da dahil olmak üzere birçok suçtan kısmen sorumlu olan Bolşevik suçlu Mikhail Kalinin'i onurlandırdığı gerçeğiyle açıklandı. Polonya'da şehir artık Kaliningrad yerine Królewiec olarak biliniyor ve oblast <em>obwód królewiecki</em> (Kaliningrad Oblastı) olarak yeniden adlandırıldı. Bu özel durumda, “simetrik yanıt” bölgesel düzeyde geldi. O dönemde bölgenin valisi, Mikhail Muravyov-Vilensky'nin bir heykelinin inşa edileceğini duyurdu. 19. yüzyılda Polonya'nın çarlık yönetimine karşı isyanını acımasızca bastıran Rus imparatorluk devlet adamı, Polonya, Litvanya ve Belarus'ta “boğucu” veya “idamcı” olarak biliniyordu. Heykel, 2023'te Kaliningrad'da büyük bir coşkuyla açıldı.</p>\n<p><strong>Yeni bir Soğuk Savaş mı?</strong></p>\n<p>Polonya-Rusya ilişkileri, gerçek bir iletişimden yoksun düşmanlık ve düşmanca jestlerin beyanları yolunda ilerledi. İki tarafın sergilediği karşıt karakter, yaklaşık on yıl öncesine kadar uzanıyor. Varşova ile Kiev arasındaki yanlış anlamalara rağmen, Polonya 2014'ten bu yana Rusya'nın Ukrayna'ya yönelik saldırısını açıkça ve tutarlı bir şekilde kınadı - ister hibrit ister askeri biçimde olsun. Polonyalı politikacılar, uzmanlar ve kamu diplomasisiyle ilgilenenler, Batılı ortaklarını Rusya'nın Avrupa için gerçek bir tehdit haline geldiğine ikna etmek için büyük çaba sarf ettiler. Bu nedenle Kremlin, Polonya'yı, Orban'ın Macaristan'ı (şimdi Fico'nun Slovakya'sı) ile yaptığı gibi, AB'nin birliğini test etmek için kullanabileceği bir ortak olarak görmedi. Sonuç olarak, Polonya'yı, propagandasında radikal ve irrasyonel bir Rusofobik duygu tarafından domine edilen bir ülke olarak tasvir etmeye odaklandı. 2022 yılı, Polonya'nın uyarılarının Rusofobi değil, durumu rasyonel bir değerlendirmeye dayandığını gösterdi.</p>\n<p>Rusya, Polonya'da konuşacak pek çok ortak bulamadı; burada bir politikacı ile rejimi arasındaki herhangi bir ilişki dışlanma ile sonuçlanıyordu. Bu, Polonya toplumunda Ukrayna'ya karşı yürütülen acımasız savaş için destek seviyelerinin neredeyse yok denecek kadar az olmasıyla daha da pekişiyor. Kremlin, 2021 ve 2022'de Polonya'ya yönelik farklı bir yaklaşım benimsemeye karar verdi ve Polonya-Ukrayna ittifakını hedef aldı. Rus propagandası, Polonya'nın Ukrayna'nın bölünmesine açık olduğu fikrini yaymaya başladı. Bu anlatıya göre, Rusya ülkenin doğu oblastlarını kontrol altına aldığında, Polonya, Ukrayna'nın batı bölgelerine asker gönderecekti. Bu bölgeler, İkinci Dünya Savaşı'ndan önce Polonya devletinin bir parçasıydı.</p>\n<p>Bu gündemi yaymanın amacı, bir yandan Ukraynalılar arasında Polonya'ya karşı bir güvensizlik tohumlamak, diğer yandan Polonya içindeki revansist çevreler arasında tartışmayı kışkırtmaktı. Görüldüğü gibi, bu gruplar marjinal düzeyde ve toplumda herhangi bir rol oynamıyorlar. Ağırlığı olan hiçbir siyasi güç bu konuda bir tartışma başlatmazdı. Ana akım partiler, Rus fikirlerini hızla kınadı ve karşı çıktı. Bu Rus propagandası ve dezenformasyon anlatısı, Moskova'nın diğer ülkelerde uyguladığı yöntemlerin ve hedeflerin ilginç bir yansıması olarak görülebilir. Kremlin, Polonya'yı bir rakip olarak görüyor, zayıf ve NATO ile ABD ile olan ittifakları açısından tamamen bağımsız olmasa bile. Tüm bunlar, Rusya'nın kontrol altına almak ve boyun eğdirmek için savaştığı, post-Sovyet alanındaki aynı etki alanını içeriyor.</p>\n<p>Bir anlamda Kremlin haklı, çünkü Polonya gerçekten de doğudaki komşu ülkelerinin yanı sıra Gürcistan gibi Kafkas ülkelerinin devletlerini güçlendirmelerini ve batı yapılarıyla entegrasyonlarını derinleştirmelerini istiyor, hukukun üstünlüğüne dayalı istikrarlı demokrasiler inşa ediyor. Fark, Rusya'nın hedeflerine ulaşmak için sert güç kullanmasıdır: savaş açmak; provokasyonlar düzenlemek; hibrit saldırılar başlatmak; bu ülkelerin toplumlarını korkutmak; ve büyük ölçekli yolsuzluk girişimlerinde bulunmak. Bu, Moldova'daki son seçim ve referandumda görüldü.</p>\n<p>Polonya, yıllardır bu bölgeye yönelik tamamen farklı bir politika izlemeye çalıştı. Bunun en iyi örneği, Polonya'nın İsveç desteğiyle Avrupa Komşuluk Politikasının bir parçası olarak başlattığı Doğu Ortaklığıdır. Bu, Sovyetler Birliği'nin çöküşü sonrasında bağımsızlık kazanan ülkelerin, topluluğa daha fazla potansiyel entegrasyon için geçiş aşaması olabilecek bir süreçte AB'ye daha yakınlaşma fırsatı sundu. Rusya, bu projeyi, kendi etki alanına müdahale girişimi olarak gördü ve bu da Kremlin'de anti-Polonya duygularını körükledi.</p>\n<p><strong>Reset yok</strong></p>\n<p>Tüm bu yanlış anlamalar ve dünya görüşlerindeki temel farklılıklar, Polonya-Rusya ilişkilerinde bir reset girişimi ile yumuşatılmadı. Bu, Obama yönetimi sırasında Rus-Amerikan reseti ile cesaretlendirildi. Bu kısa dönemdeki en belirgin gösterimler, Başbakan Donald Tusk ile Rusya Devlet Başkanı Vladimir Putin'in Sopot'taki buluşması ve 2010'daki Smolensk hava felaketinin ardından Rus toplumunun spontan ve empatik tepkisiydi. Bu dönemde hem Polonya'da hem de Rusya'da “Polonya-Rusya Diyalog ve Anlayış Merkezi” kuruldu. Bu merkezler, Polonyalılar ve Ruslar arasındaki mevcut stereotipleri ve önyargıları aşmak, komşuluk ilişkilerini ve geleceğe yönelik bir ortaklık inşa etmek için birlikte çalışacaklardı. Ancak bu iki merkez, 2014'te Rus tarafının Polonyalı gençler için işgal altındaki Kırım'a geziler düzenlediği ortaya çıktıktan sonra birlikte çalışmayı durdurdu. Polonya merkezi, 2022'deki Rusya'nın tam ölçekli işgali sonrasında adını Mieroszewski Merkezi olarak değiştirdi ve artık Doğu Avrupa'daki diğer toplumların temsilcileriyle diyalog kurmaya karar verdi. Bunu yaparken, Rus sivil toplumu destekleme taahhüdünde bulunarak gerçekleştirecekti.</p>\n<p>Polonya'nın Rusya ile, ya da daha doğrusu Ruslarla olan ilişkilerinde geriye kalan, esasen anti-Putinist muhalefeti ve anti-savaş hareketlerini desteklemek, gelecekteki ilişkiler için bir yatırım olarak kalmaktadır. Rejime yönelik politika açısından en etkili yaklaşım, Ukrayna'yı, direnişini ve Polonya'nın parçası olduğu uluslararası ittifakları kararlı ve tutarlı bir şekilde desteklemektir. Bugün, kimse kimseyi ikna etmek zorunda değil; Rusya, komşuları ve genel olarak batı liberal demokrasisi için gerçek bir tehdit.</p>\n<p><strong>Paulina Siegień</strong> bir etnograf, Rusya uzmanı ve gazetecidir. Kendisi <em>NEW </em>editörüdür ve <em>Newsweek </em>ve <em>Krytyka Polityczna </em>için katkıda bulunmaktadır. Kitabı <em>Miasto Bajka. Wiele historii Kaliningradu.</em> ile Conrad Ödülü'nü kazanmış ve Ambasador Nowej Europy Ödülü'ne aday gösterilmiştir.</p>\n<p><em>Polonya Cumhuriyeti Dışişleri Bakanlığı tarafından “Kamu Diplomasisi 2024 – 2025 – Avrupa boyutu ve dezenformasyonla mücadele” hibe yarışması kapsamında finanse edilen kamu görevi.</em></p>\n<p><em>Bu yayındaki görüşler yazarların görüşleridir ve Polonya Cumhuriyeti Dışişleri Bakanlığı'nın resmi görüşlerini yansıtmaz.</em></p>\n<p><img class=\"alignnone size-full wp-image-38273\" src=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103.png?1733318905299?1734608429761?1734715059174\" sizes=\"(max-width: 612px) 100vw, 612px\" srcset=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103.png 612w, https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103-300x87.png 300w, https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103-600x174.png 600w\" alt=\"\" width=\"612\" height=\"177\"></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayvr22t27xwqrxotq25znothgw",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:52:37.988",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayvr22t4g46qrp4sx7rcfhvjdk",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Polonya ve Rusya arasındaki ilişkilerin son yıllarda yeni bir dip noktaya ulaştığını söylemek adil olur. Moskova'nın Ukrayna'yı işgali, iki devlet arasındaki normaliteyi sona erdirdi ve şimdi yeni bir Soğuk Savaş olarak tanımlanabilecek bir çatışmaya girdiler.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"tr",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:52:37.99",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Relations polono-russes : une guerre froide de gestes et de nouveaux bas",
                key:"uid": string:"765a0274-c46a-41ab-afa2-990c7ea505cc",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Le Conseil des ministres de l'Organisation pour la sécurité et la coopération en Europe a eu lieu à Malte début décembre 2024. Le ministre russe des Affaires étrangères, Sergey Lavrov, devait prendre la parole lors de la réunion. Ce serait la première fois depuis l'invasion à grande échelle de l'Ukraine par la Russie que Lavrov participerait à un événement sur le territoire de l'Union européenne. Lorsque le ministre russe a pris la parole, son homologue polonais Radosław Sikorski s'est levé et est parti accompagné de plusieurs autres délégations. Interrogé par des journalistes sur son comportement, il a expliqué qu'il ne voulait pas écouter les mensonges propagés par Lavrov, qui était venu à Malte pour mentir sur l'invasion russe et ses actions en Ukraine.</p>\n<p>“Je n'écouterai pas ces mensonges,” a affirmé le ministre polonais des Affaires étrangères, ajoutant qu'il ne s'assoirait pas à la même table que Lavrov.</p>\n<p>Cet épisode résume parfaitement l'état des relations polono-russes. Il ne serait pas exagéré de dire que ces relations n'existent tout simplement pas, à moins que nous ne reconnaissions une relation consistant en une séquence de décisions et de gestes conflictuels.</p>\n<p>Ce n'est pas la première fois que Radosław Sikorski, qui est devenu ministre des Affaires étrangères à l'automne 2023, s'oppose activement aux représentants russes sur la scène mondiale. Son discours de février 2024 lors d'une session du Conseil de sécurité de l'ONU a fait sensation. Dans celui-ci, il a déconstruit les arguments précédents avancés par l'ambassadeur russe auprès de l'ONU, Vasily Nebenzya :</p>\n<p>“L'ambassadeur Nebenzya a qualifié Kyiv de client de l'Occident. En réalité, Kyiv se bat pour être indépendant de tout le monde. (…) Il les appelle nazis. Eh bien, le président est juif, le ministre de la Défense est musulman, et ils n'ont pas de prisonniers politiques. Il a dit que l'Ukraine était en proie à la corruption. Eh bien, Alexei Navalny a documenté à quel point son propre pays est honnête et plein de probité.</p>\n<p>Il a blâmé la guerre sur le néo-colonialisme américain. En fait, la Russie essayait d'exterminer l'Ukraine au 19ème siècle, à nouveau sous les bolcheviks, et maintenant c'est la troisième tentative,” a rétorqué Sikorski. Les médias occidentaux étaient en émoi, allant jusqu'à décrire ces vérités simples comme une nouvelle étape dans la discussion sur la guerre russe contre l'Ukraine, ouverte par le ministre polonais.</p>\n<p><strong>Hostilité historique</strong></p>\n<p>La position déterminée de Sikorski envers la Russie est également soutenue par la société polonaise, qui suit la situation en Ukraine et s'inquiète d'une éventuelle agression militaire déclenchée par le Kremlin. L'appareil de sécurité polonais rapporte désormais régulièrement l'appréhension de personnes ayant été employées par les services de renseignement russes. Ils ont collecté des informations et même préparé des actes de sabotage. Serhiy S., un citoyen ukrainien ayant des opinions pro-russes, a accepté de mener à bien une mission demandée par un compte anonyme sur Telegram. Il avait pour tâche d'incendier un grand entrepôt de peinture à l'extérieur de Wrocław, l'une des plus grandes villes de Pologne. Après que les médias ont couvert l'affaire en octobre, Sikorski a déclaré que le consulat russe à Poznań serait fermé et que son personnel serait expulsé. Cela faisait suite à un acte hostile russe qui avait été confirmé par une enquête des services de renseignement polonais.</p>\n<p>La Russie déciderait bientôt de réagir de manière réciproque conformément à sa coutume diplomatique, en fermant le consulat polonais à Saint-Pétersbourg.</p>\n<p>C'étaient les diplomates de ce consulat qui avaient été stupéfaits en 2023 lorsqu'ils avaient découvert qu'un monument commémorant les Polonais assassinés pendant le Grand Terreur avait disparu du cimetière commémoratif de Levashovo – un lieu de sépulture pour les victimes de la répression stalinienne. En décembre 2024, juste après que le consulat de la Fédération de Russie a été contraint de fermer à Poznań, un mémorial aux soldats de l'Armée de l'Intérieur polonaise morts dans les goulag soviétiques a été détruit dans l'oblast de Novgorod. La destruction des lieux de mémoire polonais par des auteurs inconnus en Russie est devenue une récurrence troublante. Cela inclut les lieux de sépulture. Ces incidents entraînent généralement une note de protestation adressée au ministère russe des Affaires étrangères. Selon le point de vue russe, les attaques contre les cimetières et les mémoriaux polonais sont une réponse justifiée. Cela repose sur ce qu'ils prétendent être des actes hostiles de la Pologne qui, par le biais d'une loi de décommunisation, a supprimé des centaines de monuments commémorant la “libération du pays par l'Armée rouge”. En réalité, aucun de ces monuments n'a été retiré des nombreux cimetières de l'Armée rouge à travers le pays, qui sont bien entretenus et sous protection de l'État.</p>\n<p>En 2022, l'année de l'invasion à grande échelle de l'Ukraine par la Russie, il y a eu une confrontation impliquant des gestes de moindre importance. Cependant, ils sont tout aussi symptomatiques en ce qui concerne les relations polono-russes. La “Commission pour la normalisation des noms géographiques” polonaise a décidé que le seul terme correct à partir de ce moment pour ce qui était auparavant connu sous le nom de Kaliningrad est Królewiec (le nom polonais pour l'historique Königsberg allemand). Ce geste symbolique a été expliqué par le fait que le nom russe actuel honore le criminel bolchevique Mikhail Kalinin, qui était en partie responsable du massacre de Katyn parmi d'autres crimes. En polonais, la ville est désormais connue sous le nom de Królewiec au lieu de Kaliningrad et l'oblast a été renommé <em>obwód królewiecki </em>(Oblast de Kaliningrad). Dans ce cas précis, la “réponse symétrique” est venue à un niveau régional. Le gouverneur du territoire à l'époque a annoncé qu'une statue de Mikhail Muravyov-Vilensky serait construite. L'homme d'État impérial russe qui a brutalement réprimé l'insurrection polonaise contre le régime tsariste au 19ème siècle était connu sous le nom de “strangulateur” ou “bourreau” en Pologne, en Lituanie et en Biélorussie. La statue a été dévoilée avec grand bruit à Kaliningrad en 2023.</p>\n<p><strong>Une nouvelle guerre froide ?</strong></p>\n<p>Les relations polono-russes ont emprunté un chemin de déclarations d'hostilité et de gestes hostiles dépourvus de toute véritable communication. Le caractère conflictuel affiché par les deux parties remonte à environ une décennie. Quelles que soient les malentendus entre Varsovie et Kyiv, la Pologne a sans ambiguïté et de manière cohérente condamné l'agression russe envers l'Ukraine depuis 2014 – que ce soit sous sa forme hybride ou militaire. Les politiciens polonais, les experts, ainsi que ceux impliqués dans la diplomatie publique ont déployé de grands efforts pour convaincre leurs partenaires occidentaux que la Russie est devenue une véritable menace pour l'Europe. Le Kremlin n'a donc pas considéré la Pologne comme un partenaire qu'il pourrait enrôler pour tester l'unité de l'UE ou du monde occidental au sens large, comme il l'a fait avec la Hongrie d'Orban (maintenant aussi la Slovaquie de Fico). En conséquence, il s'est concentré sur la représentation de la Pologne comme un pays dominé par un sentiment radical et irrationnel de russophobie dans sa propagande. L'année 2022 a montré que les avertissements polonais étaient motivés par une évaluation rationnelle de la situation plutôt que par la russophobie.</p>\n<p>La Russie n'a pas pu trouver de nombreux partenaires avec qui parler en Pologne, où toute relation entre un politicien et son régime entraînerait l'ostracisme. Cela est amplifié par des niveaux de soutien essentiellement absents pour leur guerre brutale contre l'Ukraine dans la société polonaise. Le Kremlin a plutôt décidé d'adopter une approche différente envers la Pologne en 2021 et 2022, à savoir cibler l'alliance polono-ukrainienne. La propagande russe a commencé à promouvoir l'idée que les autorités polonaises étaient ouvertes à un partage de l'Ukraine. Selon ce récit, dans un scénario où la Russie prendrait le contrôle des oblasts orientaux du pays, la Pologne enverrait son armée dans les régions occidentales de l'Ukraine. Ces zones faisaient partie de l'État polonais avant la Seconde Guerre mondiale.</p>\n<p>Le but de cette agenda était de semer la méfiance parmi les Ukrainiens envers la Pologne en tant que partenaire et allié d'une part, tout en provoquant d'autre part une discussion parmi les cercles revanchistes en Pologne. Comme il s'est avéré, ces groupes sont à la marge de la marge et n'ont aucun rôle parmi le public et aucune influence sur la société. Aucune des forces politiques qui ont du poids ne commencerait une telle discussion sur ce sujet. Les partis mainstream ont rapidement condamné et s'opposent aux idées russes. Ce récit de propagande et de désinformation russe peut être considéré comme une projection intéressante des méthodes et des objectifs que Moscou applique à d'autres pays. Le Kremlin considère la Pologne comme un rival après tout, même si affaiblie et pas entièrement indépendante en ce qui concerne l'OTAN et son alliance avec les États-Unis. Tout cela implique la même sphère d'influence dans l'espace post-soviétique que la Russie lutte pour contrôler et subordonner.</p>\n<p>Dans un certain sens, le Kremlin a raison, car la Pologne souhaite vraiment que ses pays voisins à l'est, ainsi que les pays du Caucase, comme la Géorgie, renforcent leur souveraineté et approfondissent leur intégration avec les structures occidentales, construisant des démocraties stables basées sur l'état de droit. La différence est que la Russie utilise le pouvoir dur pour atteindre ses objectifs : mener la guerre ; organiser des provocations ; lancer des attaques hybrides ; intimider les sociétés de ces pays ; et s'engager dans des tentatives de corruption à grande échelle. Cela a été observé lors des récentes élections et référendums en Moldavie.</p>\n<p>La Pologne a depuis des années essayé de mener une politique totalement différente envers cette région. Le meilleur exemple de cela est le Partenariat oriental qui a été initié par la Pologne avec le soutien suédois dans le cadre de la Politique européenne de voisinage. Cela a présenté une opportunité pour les pays devenus indépendants après l'effondrement de l'Union soviétique de se rapprocher de l'UE dans ce qui pourrait être une étape de transition pour une intégration potentielle ultérieure avec la communauté. La Russie a considéré ce projet comme une tentative d'interférer dans ce qu'elle considère comme sa sphère d'influence, ce qui a alimenté les sentiments anti-polonais au Kremlin.</p>\n<p><strong>Aucun rétablissement</strong></p>\n<p>Tous ces malentendus et différences fondamentales dans leurs visions du monde n'ont pas été atténués par une tentative de rétablissement des relations polono-russes. Cela a été encouragé par le rétablissement russo-américain sous l'administration Obama. Les manifestations les plus visibles de cette période courte ont été la rencontre entre le Premier ministre Donald Tusk et le président russe Vladimir Poutine à Sopot, ainsi que la réaction spontanée et empathique de la société russe suite à la catastrophe aérienne de Smolensk en 2010. Un “Centre pour le dialogue et la compréhension polono-russe” a été créé à la fois en Pologne et en Russie pendant cette période. Ensemble, ils étaient censés surmonter les stéréotypes et les préjugés qui existent entre Polonais et Russes, tout en construisant des relations de voisinage et un partenariat pour l'avenir. Ces deux centres ont cessé de travailler ensemble après 2014, lorsque l'on a découvert que la partie russe avait organisé des voyages en Crimée occupée pour la jeunesse polonaise. Le centre polonais a changé de nom pour devenir le Centre Mieroszewski après l'invasion à grande échelle de la Russie en 2022 et a déclaré qu'il s'engagerait désormais dans un dialogue avec des représentants d'autres sociétés en Europe de l'Est. Il le ferait tout en restant engagé à soutenir la société civile russe.</p>\n<p>Ce qui reste pour la Pologne dans ses relations avec la Russie, ou plutôt avec les Russes, est de soutenir principalement l'opposition anti-Poutine et les mouvements anti-guerre comme un investissement dans les relations futures. En ce qui concerne la politique envers le régime, l'approche la plus efficace reste de soutenir fermement et de manière cohérente l'Ukraine, sa résistance et les alliances internationales dont la Pologne fait partie. Aujourd'hui, personne n'a besoin de convaincre qui que ce soit que la Russie est une véritable menace pour ses voisins et pour la démocratie libérale occidentale en général.</p>\n<p><strong>Paulina Siegień</strong> est ethnographe, experte de la Russie et journaliste. Elle est rédactrice à <em>NEW </em>et contribue à <em>Newsweek </em>et <em>Krytyka Polityczna. </em>Elle a remporté le prix Conrad et a été nominée pour le prix Ambasador Nowej Europy pour son livre <em>Miasto Bajka. Wiele historii Kaliningradu.</em></p>\n<p><em>Tâche publique financée par le ministère des Affaires étrangères de la République de Pologne dans le cadre du concours de subventions “Diplomatie publique 2024 – 2025 – la dimension européenne et la lutte contre la désinformation”.</em></p>\n<p><em>Les opinions exprimées dans cette publication sont celles des auteurs et ne reflètent pas les points de vue des positions officielles du ministère des Affaires étrangères de la République de Pologne.</em></p>\n<p><img class=\"alignnone size-full wp-image-38273\" src=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103.png?1733318905299?1734608429761?1734715059174\" sizes=\"(max-width: 612px) 100vw, 612px\" srcset=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103.png 612w, https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103-300x87.png 300w, https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103-600x174.png 600w\" alt=\"\" width=\"612\" height=\"177\"></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayvr22t27xwqrxotq25znothgw",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:53:39.301",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayvr22t4g46qrp4sx7rcfhvjdk",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Il serait juste de dire que les relations entre la Pologne et la Russie ont atteint un nouveau point bas ces dernières années. L'invasion de l'Ukraine par Moscou a mis fin à toute apparence de normalité entre les deux États, qui sont désormais engagés dans ce qui pourrait être décrit comme une nouvelle guerre froide.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"fr",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:53:39.302",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Lengyel-orosz kapcsolatok: a gesztusok hidegháborúja és új mélységek",
                key:"uid": string:"7c80116b-71a2-41c9-89d9-fc9f0b3415ec",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>A Biztonsági és Együttműködési Szervezet Miniszteri Tanácsa 2024 december elején Máltán ülésezett. Szergej Lavrov orosz külügyminiszter beszédet tervezett a találkozón. Ez lenne az első alkalom, hogy Lavrov részt vesz egy eseményen az Európai Unió területén Oroszország teljes körű ukrajnai inváziója óta. Amikor az orosz miniszter felszólalt, lengyel kollégája, Radosław Sikorski felállt és távozott, több más delegáció kíséretében. Amikor újságírók kérdezték viselkedéséről, elmagyarázta, hogy nem hajlandó meghallgatni Lavrov által terjesztett hamisságokat, aki azért érkezett Máltára, hogy hazudjon az orosz invázióról és annak ukrajnai cselekedeteiről.</p>\n<p>„Nem fogom hallgatni ezeket a hazugságokat” – állította a lengyel külügyminiszter, hozzátéve, hogy nem ülhet egy asztalnál Lavrovval.</p>\n<p>Ez az epizód tökéletesen összefoglalja a lengyel-orosz kapcsolatok állapotát. Nem lenne túlzás azt állítani, hogy ezek a kapcsolatok egyszerűen nem léteznek, hacsak nem ismerjük el a konfrontatív döntések és gesztusok sorozatából álló kapcsolatot.</p>\n<p>Ez nem az első alkalom, hogy Radosław Sikorski, aki 2023 őszén lett külügyminiszter, aktívan ellenállt orosz képviselőknek a világ színpadán. 2024 februárjában, az ENSZ Biztonsági Tanácsának ülésén elmondott beszéde igazi szenzáció volt. Ebben lebontotta az orosz ENSZ-nagykövet, Vasily Nebenzya korábbi érveit:</p>\n<p>„Nebenzya nagykövet Kijevet a Nyugat kliensének nevezte. Valójában Kijev azért harcol, hogy független legyen mindenkitől. (…) Őket náciknak nevezi. Nos, az elnök zsidó, a védelmi miniszter muszlim, és nincsenek politikai foglyok. Azt mondta, hogy Ukrajna a korrupcióban fuldoklik. Nos, Alexei Navalny dokumentálta, hogy mennyire tisztességes és probitásra épülő a saját országa.</p>\n<p>Az Egyesült Államok neo-kolonializmusát okolta a háborúért. Valójában Oroszország a 19. században próbálta kiirtani Ukrajnát, újra bolsevikok alatt, és most ez a harmadik kísérlet” – válaszolt Sikorski. A nyugati média izgalomba jött, és odáig ment, hogy ezeket az egyszerű igazságokat a lengyel miniszter által megnyitott orosz-ukrán háborúval kapcsolatos diskurzus új szakaszaként írta le.</p>\n<p><strong>Történelmi ellenségeskedés</strong></p>\n<p>Sikorski határozott álláspontját Oroszországgal szemben a lengyel társadalom is támogatja, amely figyelemmel kíséri az ukrajnai helyzetet, és aggódik a Kreml által elindított potenciális katonai agresszió miatt. A lengyel biztonsági apparátus most rendszeresen beszámol az orosz hírszerzés által alkalmazott emberek elfogásáról. Információkat gyűjtöttek, sőt szabotázsakciókat is előkészítettek. Serhiy S., egy pro-orosz nézeteket valló ukrán állampolgár, beleegyezett, hogy végrehajt egy küldetést, amelyet egy névtelen Telegram-fiók kért tőle. Az volt a feladata, hogy felgyújtson egy nagy festék raktárt Wrocław mellett, Lengyelország egyik legnagyobb városa közelében. Miután a média októberben beszámolt az esetről, Sikorski bejelentette, hogy a lengyel konzulátust Poznańban bezárják, és személyzetét kiutasítják. Ez egy válasz volt egy ellenséges orosz cselekedetre, amelyet a lengyel hírszerzés vizsgálata megerősített.</p>\n<p>Oroszország hamarosan úgy döntött, hogy a diplomáciai szokásainak megfelelően kölcsönös módon reagál, bezárva a lengyel konzulátust Szentpéterváron.</p>\n<p>Azok a diplomaták, akik a konzulátuson dolgoztak, megdöbbentek 2023-ban, amikor felfedezték, hogy a Nagy Terror alatt meggyilkolt lengyelek emlékére állított emlékmű eltűnt a Levashovo Emléktemetőből – amely a sztálinista elnyomás áldozatainak temetkezési helye. 2024 decemberében, közvetlenül azután, hogy az Orosz Föderáció konzulátusát kénytelenek voltak bezárni Poznańban, egy emlékművet romboltak le a Szovjet gulágokban elhunyt Lengyel Haza Hadsereg katonáinak emlékére Novgorod megyében. Az ismeretlen elkövetők által Lengyelország emlékhelyeinek lerombolása zavaró ismétlődő eseménnyé vált. Ezek közé tartoznak a temetkezési helyek is. Ezek az incidensek általában egy protestáló jegyzékhez vezetnek, amelyet az orosz Külügyminisztériumnak adnak át. Az orosz nézőpont szerint a lengyel temetők és emlékhelyek elleni támadások indokolt válaszok. Ezt azzal indokolják, hogy Lengyelország, egy dekommunizációs törvény révén, eltávolította a „vörös hadsereg által az ország felszabadításáról” szóló emlékek százait. Valójában egyetlen ilyen emlékművet sem távolítottak el az ország számos vörös hadsereg temetőjéből, amelyek jól karbantartottak és állami védelem alatt állnak.</p>\n<p>2022-ben, Oroszország teljes körű ukrajnai inváziójának évében, egy kisebb jelentőségű gesztusokkal járó konfrontáció zajlott. Azonban ezek éppúgy szimptomatikusak a lengyel-orosz kapcsolatok szempontjából. A lengyel „Földrajzi Nevek Egységesítési Bizottsága” úgy döntött, hogy a jövőben az egykor Kalinyingrád néven ismert terület egyetlen helyes elnevezése Królewiec (a történelmileg német Königsberg lengyel neve). Ezt a szimbolikus gesztust azzal indokolták, hogy a mai orosz név a bolsevik bűnöző, Mihail Kalinin nevét viseli, aki részben felelős volt a katyni mészárlásért és más bűncselekményekért. Lengyelül a város most Królewiec néven ismert, nem Kalinyingrád, és az oblaszt <em>obwód królewiecki</em> (Kalinyingrádi Oblast) néven nevezték át. Ebben az esetben a „szimmetrikus válasz” regionális szinten érkezett. Az akkori területi kormányzó bejelentette, hogy Mihail Muravyov-Vilensky szobrát fogják felállítani. Az orosz birodalmi államférfi, aki brutálisan elnyomta a 19. századi lengyel felkelést a cári uralom ellen, Lengyelországban, Litvániában és Fehéroroszországban „fojtogató” vagy „kivégző” néven ismert. A szobrot 2023-ban nagy felhajtással leplezték le Kalinyingrádban.</p>\n<p><strong>Új hidegháború?</strong></p>\n<p>A lengyel-orosz kapcsolatok a gyűlöletnyilatkozatok és ellenséges gesztusok útjára léptek, valós kommunikáció nélkül. A két fél által mutatott konfrontatív jelleg körülbelül egy évtizeddel ezelőtt kezdődött. Függetlenül a varsói és kijevi félreértésektől, Lengyelország egyértelműen és következetesen elítélte az orosz agressziót Ukrajna ellen 2014 óta – legyen az hibrid vagy katonai formában. Lengyel politikai vezetők, szakértők, valamint a közpublicitásban részt vevők nagy erőfeszítéseket tettek, hogy meggyőzzék nyugati partnereiket, hogy Oroszország valós fenyegetést jelent Európára. A Kreml ezért nem tekintette Lengyelországot olyan partnernek, akit bevonhatna az EU vagy a szélesebb nyugat egységének tesztelésébe, ahogyan azt Orbán Magyarországával (most Fico Szlovákiájával is) tette. Ennek eredményeként arra összpontosított, hogy Lengyelországot egy radikális és irracionális oroszellenes érzülettel dominált országnak tüntesse fel a propagandájában. A 2022-es év megmutatta, hogy a lengyel figyelmeztetések racionális helyzetértékelésen alapultak, nem pedig oroszellenességen.</p>\n<p>Oroszország nem tudott sok partnert találni Lengyelországban, ahol bármilyen kapcsolat egy politikus és a rezsim között ostracizmust eredményezett volna. Ezt tovább fokozza a lengyel társadalomban a brutális ukrajnai háborúval szembeni támogatás lényegében teljes hiánya. A Kreml 2021-ben és 2022-ben más megközelítést választott Lengyelország irányába, nevezetesen a lengyel-ukrán szövetság célzását. Az orosz propaganda elkezdte hangoztatni azt az elképzelést, hogy a lengyel hatóságok nyitottak Ukrajna felosztására. E narratíva szerint, abban a forgatókönyvben, amelyben Oroszország ellenőrzése alá vonja az ország keleti oblasztjait, Lengyelország katonáit a nyugati ukrán területekre küldené. Ezek a területek a második világháború előtt a lengyel állam részei voltak.</p>\n<p>A célja ennek az üzenetnek az volt, hogy bizalmatlanságot keltsen az ukránokban Lengyelország iránt, mint partner és szövetséges, másrészt pedig provokálja a revansista körök diskurzusát Lengyelországon belül. Ahogy kiderült, ezek a csoportok a perem peremén állnak, és nincs szerepük a közvéleményben, és nincs befolyásuk a társadalomra. Egyik politikai erő sem, amely súllyal bír, nem kezdene ilyen diskurzust erről a témáról. A mainstream pártok gyorsan elítélték és ellenálltak az orosz elképzeléseknek. Ez az orosz propaganda és dezinformációs narratíva érdekes vetülete a módszereknek és céloknak, amelyeket Moszkva más országokkal szemben alkalmaz. A Kreml végül is riválisnak tekinti Lengyelországot, még ha gyengült is, és nem teljesen független a NATO-val és az Egyesült Államokkal való szövetsége szempontjából. Mindez ugyanannak a poszt-szovjet térségnek a befolyási övezetét érinti, amelyért Oroszország harcol, hogy ellenőrizze és alávesse.</p>\n<p>Bizonyos értelemben a Kremlnek igaza van, mert Lengyelország valóban azt akarja, hogy keleti szomszédai, valamint a Kaukázus országai, mint Grúzia, erősítsék államiságukat és mélyítsék integrációjukat a nyugati struktúrákkal, stabil demokráciákat építve a jogállamiság alapjain. A különbség az, hogy Oroszország kemény hatalmat alkalmaz céljai elérésére: háborút folytat; provokációkat szervez; hibrid támadásokat indít; megfélemlíti e országok társadalmait; és nagyszabású korrupciós kísérletekbe bocsátkozik. Ezt láthattuk a közelmúltbeli moldovai választások és népszavazás során.</p>\n<p>Lengyelország évek óta próbálja követni a teljesen más politikát e régió irányába. A legjobb példa erre a Keleti Partnerség, amelyet Lengyelország indított svéd támogatással az Európai Szomszédsági Politika keretében. Ez lehetőséget biztosított azoknak az országoknak, amelyek függetlenné váltak a Szovjetunió összeomlása után, hogy közelebb kerüljenek az EU-hoz, ami egy átmeneti szakasz lehetett a közösséggel való további potenciális integrációhoz. Oroszország ezt a projektet úgy tekintette, mint egy kísérletet arra, hogy beavatkozzon abba, amit saját befolyási övezetének tart, ami viszont fokozta a Kremlben a lengyelellenes érzéseket.</p>\n<p><strong>Nincs visszaállítás</strong></p>\n<p>Mindezek a félreértések és alapvető nézeteik közötti különbségek nem enyhültek a lengyel-orosz kapcsolatokban tett visszaállítási kísérlet által. Ezt a visszaállítást a Barack Obama-adminisztráció alatt zajló orosz-amerikai visszaállítás bátorította. A legszembetűnőbb megnyilvánulások ebben a rövid időszakban Donald Tusk miniszterelnök és Vlagyimir Putyin orosz elnök találkozója volt Sopotban, valamint az orosz társadalom spontán és empatikus reakciója a 2010-es smolenszki légi katasztrófára. Ekkor létrehozták a „Lengyel-Orosz Párbeszéd és Megértés Központját” Lengyelországban és Oroszországban. Ezeknek együtt kellett volna leküzdeniük a lengyelek és oroszok között létező sztereotípiákat és előítéleteket, valamint építeniük a szomszédsági kapcsolatokat és a jövőbeli partnerséget. Mindkét központ 2014 után leállította a közös munkát, amikor kiderült, hogy az orosz fél utazásokat szervezett az elfoglalt Krímbe lengyel fiatalok számára. A lengyel központ a 2022-es orosz teljes körű invázió után Mieroszewski Központra változtatta a nevét, és bejelentette, hogy most más társadalmak képviselőivel fog párbeszédet folytatni Kelet-Európában. Ezt úgy fogja tenni, hogy elkötelezett marad az orosz civil társadalom támogatása mellett.</p>\n<p>Ami Lengyelország számára megmaradt Oroszországgal, vagy inkább az oroszokkal való kapcsolataiban, az elsősorban az anti-Putyinista ellenzék és az anti-háborús mozgalmak támogatása, mint befektetés a jövőbeli kapcsolatokba. A rezsim irányába irányuló politikával kapcsolatban a leghatékonyabb megközelítés továbbra is az, hogy határozottan és következetesen támogassuk Ukrajnát, annak ellenállását és azokat a nemzetközi szövetségeket, amelyeknek Lengyelország is része. Ma már senkinek sem kell meggyőznie senkit arról, hogy Oroszország valós fenyegetést jelent szomszédaira és a nyugati liberális demokráciára általában.</p>\n<p><strong>Paulina Siegień</strong> etnográfus, Oroszország szakértő és újságíró. A <em>NEW </em>szerkesztője, és hozzájárul a <em>Newsweek </em>és a <em>Krytyka Polityczna </em>című lapokhoz. Megnyerte a Conrad-díjat, és jelölték az Ambasador Nowej Europy-díjra a <em>Miasto Bajka. Wiele historii Kaliningradu.</em> című könyvéért.</p>\n<p><em>A köztársaság külügyminisztériuma által a „Közpublicitás 2024 – 2025 – európai dimenzió és a dezinformáció elleni küzdelem” pályázati verseny keretében finanszírozott közfeladat.</em></p>\n<p><em>A kiadványban megfogalmazott vélemények a szerzők véleményei, és nem tükrözik a Lengyel Köztársaság Külügyminisztériumának hivatalos álláspontját.</em></p>\n<p><img class=\"alignnone size-full wp-image-38273\" src=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103.png?1733318905299?1734608429761?1734715059174\" sizes=\"(max-width: 612px) 100vw, 612px\" srcset=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103.png 612w, https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103-300x87.png 300w, https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103-600x174.png 600w\" alt=\"\" width=\"612\" height=\"177\"></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayvr22t27xwqrxotq25znothgw",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:30:53.216",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayvr22t4g46qrp4sx7rcfhvjdk",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Igazságos lenne azt mondani, hogy a Lengyelország és Oroszország közötti kapcsolatok az utóbbi években új mélypontra jutottak. Moszkva Ukrajna elleni inváziója véget vetett a két állam közötti bármiféle normális viszonynak, amelyek most egy új hidegháborúként leírható állapotban vannak.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"hu",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:30:53.218",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Полско-руски отношения: Студена война на жестове и нови дъна",
                key:"uid": string:"7dc8de1a-8187-42ab-903e-d0e820b55511",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Министерският съвет на Организацията за сигурност и сътрудничество в Европа се проведе в Малта в началото на декември 2024 г. Руският външен министър Сергей Лавров беше планирано да говори по време на срещата. Това щеше да бъде първият път след пълномащабната инвазия на Русия в Украйна, когато Лавров участва в събитие на територията на Европейския съюз. Когато руският министър взе думата, полският му колега Радослав Сикорски стана и напусна, придружен от редица други делегации. Попитан за поведението си от журналисти, той обясни, че няма да слуша лъжите, разпространявани от Лавров, който е дошъл в Малта, за да лъже за руската инвазия и действията си в Украйна.</p>\n<p>“Няма да слушам тези лъжи,” заяви полският външен министър, добавяйки, че няма да седи на една маса с Лавров.</p>\n<p>Този епизод перфектно обобщава състоянието на полско-руските отношения. Не би било преувеличение да се твърди, че тези отношения просто не съществуват, освен ако не признаем връзка, състояща се от последователност от конфронтационни решения и жестове.</p>\n<p>Това не е първият път, когато Радослав Сикорски, който стана външен министър през есента на 2023 г., активно се противопоставя на руски представители на световната сцена. Неговата реч от февруари 2024 г. по време на сесия на Съвета за сигурност на ООН беше истинска сензация. В нея той разобличи предишните аргументи на руския посланик в ООН Василий Небензя:</p>\n<p>“Посланик Небензя нарече Киев клиент на Запада. Всъщност, Киев се бори да бъде независим от всички. (…) Той ги нарича нацисти. Е, президентът е евреин, министърът на отбраната е мюсюлманин и нямат политически затворници. Той каза, че Украйна се потапя в корупция. Е, Алексей Навални документира каква честна и пълна с добродетел е собствената му страна.</p>\n<p>Той обвини войната в нео-колониализма на САЩ. Всъщност, Русия се опитваше да унищожи Украйна през 19-ти век, отново под болшевиките, и сега е третият опит,” опроверга Сикорски. Западните медии бяха обзети от вълнение, стигайки дотам да опишат тези прости истини като нов етап в дискусията за руската война срещу Украйна, която беше открита от полския министър.</p>\n<p><strong>Историческа враждебност</strong></p>\n<p>Определената позиция на Сикорски спрямо Русия също е подкрепена от полското общество, което следи ситуацията в Украйна и е загрижено за потенциална военна агресия, задействана от Кремъл. Полският охранителен апарат сега редовно докладва за арестите на хора, които са били наети от руското разузнаване. Те са събирали информация и дори са подготвяли актове на саботаж. Серхий С., гражданин на Украйна, който е имал про-руски възгледи, се съгласи да изпълни мисия, поискана от анонимен акаунт в Телеграм. Той беше натоварен да запали голям склад за бои извън Вроцлав, един от най-големите градове в Полша. След като медиите отразиха случая през октомври, Сикорски обяви, че руското консулство в Познан ще бъде затворено и персоналът му изгонен. Това беше отговор на враждебен руски акт, който беше потвърден в разследване от полското разузнаване.</p>\n<p>Русия скоро реши да реагира по взаимно съответстващ начин в съответствие с дипломатичната си практика, затваряйки полското консулство в Санкт Петербург.</p>\n<p>Точно тези дипломати от това консулство бяха шокирани през 2023 г., когато откриха, че паметник, посветен на поляците, убити по време на Голямата терора, е изчезнал от Мемориалното гробище Левашово – гробно място за жертви на сталинистките репресии. През декември 2024 г., веднага след като консулството на Руската федерация беше принудено да затвори в Познан, паметник на войниците от Полската армия, загинали в съветските гулаги, беше разрушен в Новгородска област. Разрушаването на полски места за памет от неизвестни извършители в Русия стана тревожна повтаряща се ситуация. Това включва гробища. Тези инциденти обикновено водят до протестна нота, издадена до руското Министерство на външните работи. Според руската гледна точка, нападенията срещу полски гробища и паметници са оправдан отговор. Това се основава на това, което те твърдят, че са враждебни действия от страна на Полша, която чрез закон за декомунизация е премахнала стотици паметници, посветени на “освобождението на страната от Червената армия”. Всъщност, нито един такъв паметник не е бил премахнат от многото гробища на Червената армия в страната, които са добре поддържани и под държавна защита.</p>\n<p>През 2022 г., годината на пълномащабната инвазия на Русия в Украйна, имаше конфронтация, включваща жестове с по-малко значение. Въпреки това, те са също толкова симптоматични по отношение на полско-руските отношения. Полската “Комисия за стандартизация на географските имена” реши, че единствено правилният термин оттогава нататък за това, което по-рано беше известно като Калининград, е Кралевец (полското име за историческия германски Кьонигсберг). Този символичен жест беше обяснен с факта, че днешното руско име почита болшевишкия престъпник Михаил Калинин, който беше частично отговорен за Катинската масакра наред с други престъпления. На полски, градът сега е известен като Кралевец вместо Калининград, а областта е преименувана на <em>обвъд кралевец</em> (Калининградска област). В този конкретен случай “симетричният отговор” дойде на регионално ниво. Губернаторът на територията по това време обяви, че ще бъде построен паметник на Михаил Мурашов-Виленски. Руският имперски държавник, който жестоко потиска полското въстание срещу царското управление през 19-ти век, беше известен в Полша, Литва и Беларус като “душител” или “екзекутор”. Паметникът беше открит с голямо тържество в Калининград през 2023 г.</p>\n<p><strong>Нова Студена война?</strong></p>\n<p>Полско-руските отношения поеха по пътя на декларации на враждебност и враждебни жестове, лишени от всякаква реална комуникация. Конфронтационният характер, показан от двете страни, може да бъде проследен до около десет години назад. Независимо от недоразуменията между Варшава и Киев, Полша недвусмислено и последователно осъди руската агресия срещу Украйна от 2014 г. насам – било то в хибридна или военна форма. Полските политици, експерти, както и тези, ангажирани в публичната дипломация, положиха големи усилия да убедят своите западни партньори, че Русия е станала реална заплаха за Европа. Кремъл следователно не разглеждаше Полша като партньор, който може да бъде привлечен, за да тества единството на ЕС или по-широкия Запад, както направи с Унгария на Орбан (сега и Словакия на Фицо). В резултат на това, той се фокусира на представянето на Полша като страна, доминирана от радикални и ирационални русофобски настроения в своята пропаганда. Годината 2022 показа, че полските предупреждения бяха мотивирани от рационална оценка на ситуацията, а не от русофобия.</p>\n<p>Русия не успя да намери много партньори за разговори в Полша, където всяка връзка между политик и техния режим би довела до остракизъм. Това се усилва от практически отсъстващите нива на подкрепа за тяхната брутална война срещу Украйна в полското общество. Кремъл вместо това реши на различен подход към Полша през 2021 и 2022 г., а именно да насочи вниманието си към полско-украинския алианс. Руската пропаганда започна да прокарва идеята, че полските власти са отворени за разделяне на Украйна. Според този наратив, в сценарий, в който Русия поеме контрол над източните области на страната, Полша ще изпрати войските си в западните региони на Украйна. Тези области преди Втората световна война бяха част от полската държава.</p>\n<p>Целта на прокарването на тази програма беше да се посее недоверие сред украинците към Полша като партньор и съюзник от една страна, а от друга да се провокира дискусия сред реваншистките кръгове в Полша. Както се оказа, тези групи са на ръба на ръба и нямат никаква роля сред обществото и никакво влияние върху него. Нито една от политическите сили, които имат значение, не би започнала такава дискусия по тази тема. Основните партии бяха бързи да осъдят и да се противопоставят на руските идеи. Тази руска пропаганда и дезинформационен наратив могат да се разглеждат като интересна проекция на методите и целите, които Москва прилага към други страни. Кремъл разглежда Полша като конкурент, дори и да е отслабена и не напълно независима по отношение на НАТО и съюза си със САЩ. Всичко това включва същата сфера на влияние в постсъветската зона, която Русия се бори да контролира и подчинява.</p>\n<p>В известен смисъл Кремъл е прав, защото Полша наистина иска съседните си страни на Изток, както и страните от Кавказ, като Грузия, да укрепят своята държавност и да задълбочат интеграцията си с западните структури, изграждайки стабилни демокрации, основани на върховенството на закона. Разликата е, че Русия използва твърда сила, за да постигне целите си: води война; организира провокации; извършва хибридни атаки; заплашва обществата на тези страни; и участва в мащабни опити за корупция. Това беше видно по време на последните избори и референдум в Молдова.</p>\n<p>Полша от години се опитва да провежда напълно различна политика спрямо този регион. Най-добрият пример за това е Източното партньорство, което беше инициирано от Полша с подкрепата на Швеция в рамките на Европейската политика за съседство. То представи възможност за страните, които станаха независими след разпадането на Съветския съюз, да се приближат до ЕС в каквато може да бъде преходна фаза за по-нататъшна потенциална интеграция с общността. Русия разглеждаше този проект като опит да се намеси в това, което счита за своя сфера на влияние, което от своя страна подхрани антиполските настроения в Кремъл.</p>\n<p><strong>Няма нулиране</strong></p>\n<p>Всички тези недоразумения и основни различия в техните светогледи не бяха смекчени от опит за нулиране в полско-руските отношения. Това беше подсилено от руско-американското нулиране по време на администрацията на Обама. Най-видимите прояви на това през този кратък период бяха срещата на премиера Доналд Туск и руския президент Владимир Путин в Сопот, както и спонтанната и съпричастна реакция на руското общество след въздушната катастрофа в Смоленск през 2010 г. През това време беше създаден “Център за полско-руски диалог и разбирателство” както в Полша, така и в Русия. Заедно те трябваше да преодолеят стереотипите и предразсъдъците, които съществуват между поляците и руснаците, наред с изграждането на съседски отношения и партньорство за бъдещето. И двата центъра спряха да работят заедно след 2014 г., когато стана ясно, че руската страна е организирала пътувания до окупирания Крим за полска младеж. Полският център промени името си на Център Мерошевски след пълномащабната инвазия на Русия през 2022 г. и обяви, че сега ще се ангажира в диалог с представители на други общества в Източна Европа. Той ще го прави, като остава ангажиран да подкрепя руското гражданско общество.</p>\n<p>Това, което остава за Полша в отношенията й с Русия, или по-скоро с руснаците, е преди всичко да подкрепя анти-путинската опозиция и антивоенните движения като инвестиция в бъдещите отношения. Що се отнася до политиката спрямо режима, най-ефективният подход остава да се подкрепя твърдо и последователно Украйна, нейното съпротивление и международните алианси, от които Полша е част. Днес никой не трябва да убеждава никого, че Русия е реална заплаха за съседите си и за западната либерална демокрация като цяло.</p>\n<p><strong>Паулина Сиген</strong> е етнограф, експерт по Русия и журналист. Тя е редактор в <em>NEW </em>и допринася за <em>Newsweek </em>и <em>Krytyka Polityczna. </em>Тя е спечелила наградата Конрад и е номинирана за наградата Посланик на нова Европа за книгата си <em>Miasto Bajka. Wiele historii Kaliningradu.</em></p>\n<p><em>Обществена задача, финансирана от Министерството на външните работи на Република Полша в рамките на конкурса за грантове “Обществена дипломация 2024 – 2025 – европейският измерение и противодействие на дезинформацията”.</em></p>\n<p><em>Мненията, изразени в тази публикация, са на авторите и не отразяват възгледите на официалните позиции на Министерството на външните работи на Република Полша.</em></p>\n<p><img class=\"alignnone size-full wp-image-38273\" src=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103.png?1733318905299?1734608429761?1734715059174\" sizes=\"(max-width: 612px) 100vw, 612px\" srcset=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103.png 612w, https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103-300x87.png 300w, https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103-600x174.png 600w\" alt=\"\" width=\"612\" height=\"177\"></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayvr22t27xwqrxotq25znothgw",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:59:04.353",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayvr22t4g46qrp4sx7rcfhvjdk",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Би било справедливо да се каже, че отношенията между Полша и Русия са достигнали ново дъно в последните години. Нашествието на Москва в Украйна сложи край на всякакво подобие на нормалност между двете държави, които сега са ангажирани в това, което може да бъде описано като нова Студена война.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"bg",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:59:04.355",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Poljsko-ruski odnosi: Hladni rat gestova i novi minimumi",
                key:"uid": string:"a8c902f5-d915-4c13-b7a9-6802b96eaee7",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": null:null,
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayvr22t27xwqrxotq25znothgw",
                key:"createdAt": string:"2025-02-17T07:24:46.115",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayvr22t4g46qrp4sx7rcfhvjdk",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": null:null,
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"sr",
                key:"updatedAt": null:null,
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Polsko-ruské vztahy: studená válka gest a nové dno",
                key:"uid": string:"ae1348c0-499b-4e2d-abf3-975eaf432922",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Ministerska rada Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě se konala na Maltě na začátku prosince 2024. Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov měl během schůzky promluvit. Bylo by to poprvé od plnohodnotné ruské invaze na Ukrajinu, kdy by se Lavrov zúčastnil akce na území Evropské unie. Když ruský ministr převzal slovo, jeho polský protějšek Radosław Sikorski vstal a odešel v doprovodu několika dalších delegací. Když se ho novináři zeptali na jeho chování, vysvětlil, že nebude poslouchat lži šířené Lavrovem, který přišel na Maltu, aby lhal o ruské invazi a jejích akcích na Ukrajině.</p>\n<p>„Nebudu poslouchat tyto lži,“ prohlásil polský ministr zahraničí a dodal, že si nesedne ke stejnému stolu jako Lavrov.</p>\n<p>Tento incident dokonale shrnuje stav polsko-ruských vztahů. Nebylo by přehnané tvrdit, že tyto vztahy jednoduše neexistují, pokud bychom neuznali vztah skládající se z řady konfrontačních rozhodnutí a gest.</p>\n<p>Toto není poprvé, co Radosław Sikorski, který se stal ministrem zahraničí na podzim 2023, aktivně vystupoval proti ruským zástupcům na světové scéně. Jeho projev z února 2024 během zasedání Rady bezpečnosti OSN byl docela senzací. V něm rozebral předchozí argumenty ruského velvyslance při OSN Vasily Nebenzya:</p>\n<p>„Velvyslanec Nebenzya označil Kyjev za klienta Západu. Ve skutečnosti Kyjev bojuje za to, aby byl nezávislý na všech. (…) Nazývá je nacisty. No, prezident je Žid, ministr obrany je muslim a nemají žádné politické vězně. Řekl, že Ukrajina se topí v korupci. No, Alexej Navalny dokumentoval, jak čestná a plná poctivosti je jeho vlastní země.</p>\n<p>Obvinil válku z amerického neokolonialismu. Ve skutečnosti se Rusko snažilo vyhladit Ukrajinu v 19. století, opět pod bolševiky, a nyní je to třetí pokus,“ oponoval Sikorski. Západní média byla nadšena, a to až tak, že tyto jednoduché pravdy popisovala jako novou fázi diskuse o ruské válce proti Ukrajině, kterou otevřel polský ministr.</p>\n<p><strong>Historická nepřátelství</strong></p>\n<p>Rozhodné postavení Sikorského vůči Rusku je také podporováno polskou společností, která sleduje situaci na Ukrajině a obává se potenciální vojenské agrese, kterou by mohl rozpoutat Kreml. Polský bezpečnostní aparát nyní pravidelně informuje o zadržení lidí, kteří byli zaměstnáni ruskou rozvědkou. Shromáždili informace a dokonce připravili sabotáže. Serhiy S., občan Ukrajiny, který měl proruské názory, souhlasil, že se zúčastní mise požadované anonymním účtem na Telegramu. Měl za úkol zapálit velký sklad barev poblíž Wrocławi, jednoho z největších měst Polska. Po tom, co média pokryla případ v říjnu, Sikorski prohlásil, že ruský konzulát v Poznani bude uzavřen a jeho personál vyhoštěn. To byla reakce na nepřátelský ruský čin, který byl potvrzen vyšetřováním polské rozvědky.</p>\n<p>Rusko se brzy rozhodlo reagovat recipročním způsobem v souladu se svým diplomatickým zvykem, uzavřením polského konzulátu v Petrohradě.</p>\n<p>Byli to diplomaté z tohoto konzulátu, kteří byli v roce 2023 ohromeni, když zjistili, že památník připomínající Poláky zavražděné během Velkého teroru zmizel z památníku Levashovo – pohřebiště obětí stalinistických represí. V prosinci 2024, krátce poté, co byl konzulát Ruské federace nucen uzavřít v Poznani, byl zničen památník vojákům Polské domácí armády, kteří zemřeli v sovětských gulazích, v Novgorodské oblasti. Ničení polských míst paměti neznámými pachatelé v Rusku se stalo znepokojivým opakujícím se jevem. To zahrnuje pohřebiště. Tyto incidenty obvykle vedou k protestnímu dopisu zaslanému ruskému ministerstvu zahraničních věcí. Podle ruského pohledu jsou útoky na polské hřbitovy a památníky oprávněnou reakcí. To je založeno na tom, co tvrdí, že jsou nepřátelské činy Polska, které prostřednictvím zákona o dekomunizaci odstranilo stovky památníků připomínajících „osvobození země Rudou armádou“. Ve skutečnosti nebyly z mnoha hřbitovů Rudé armády po celé zemi odstraněny žádné takové památníky, které jsou dobře udržované a pod státní ochranou.</p>\n<p>V roce 2022, roce plnohodnotné ruské invaze na Ukrajinu, došlo ke konfrontaci zahrnující gesta menšího významu. Nicméně jsou stejně symptomatická, pokud jde o polsko-ruské vztahy. Polská „Komise pro standardizaci geografických názvů“ rozhodla, že jediným správným termínem od té doby pro to, co bylo dříve známo jako Kaliningrad, je Królewiec (polský název pro historicky německý Königsberg). Toto symbolické gesto bylo vysvětleno tím, že dnešní ruský název ctí bolševického zločince Michaila Kalinina, který byl částečně odpovědný za katyňský masakr mezi jinými zločiny. V polštině je nyní město známé jako Królewiec místo Kaliningradu a oblast byla přejmenována na <em>obwód królewiecki </em>(Kaliningradská oblast). V tomto konkrétním případě přišla „symetrická odpověď“ na regionální úrovni. Tehdejší guvernér území oznámil, že bude postavena socha Michaila Muravyova-Vilenského. Ruský imperiální státník, který brutálně potlačil polské povstání proti carské nadvládě v 19. století, byl v Polsku, Litvě a Bělorusku znám jako „škrtitel“ nebo „kat“. Socha byla odhalena s velkým humbukem v Kaliningradu v roce 2023.</p>\n<p><strong>Nová studená válka?</strong></p>\n<p>Polsko-ruské vztahy se vydaly cestou prohlášení nepřátelství a nepřátelských gest bez jakékoli skutečné komunikace. Konfrontační charakter, který obě strany projevují, lze vystopovat přibližně před deseti lety. Bez ohledu na nedorozumění mezi Varšavou a Kyjevem Polsko jednoznačně a konzistentně odsuzovalo ruskou agresi vůči Ukrajině od roku 2014 – ať už v hybridní nebo vojenské formě. Polští politici, experti, stejně jako ti, kteří se podílejí na veřejné diplomacii, vynaložili velké úsilí, aby přesvědčili své západní partnery, že Rusko se stalo skutečnou hrozbou pro Evropu. Kreml tedy nepovažoval Polsko za partnera, kterého by mohl využít k testování jednoty EU nebo širšího Západu, jak to udělal s Orbánovým Maďarskem (nyní také Ficoovým Slovenskem). V důsledku toho se zaměřil na vykreslování Polska jako země ovládané radikálním a iracionálním rusofobním sentimentem ve své propagandě. Rok 2022 ukázal, že polská varování byla motivována racionálním posouzením situace, nikoli rusofobií.</p>\n<p>Rusko nebylo schopno najít mnoho partnerů k rozhovoru v Polsku, kde by jakýkoli vztah mezi politikem a jejich režimem vedl k ostrakizaci. To je umocněno prakticky neexistujícími úrovněmi podpory pro jejich brutální válku proti Ukrajině v polské společnosti. Kreml se místo toho rozhodl na jiný přístup vůči Polsku v letech 2021 a 2022, a to cílením na polsko-ukrajinskou alianci. Ruská propaganda začala prosazovat myšlenku, že polské úřady jsou otevřeny rozdělení Ukrajiny. Podle tohoto narativu, v scénáři, kdy by Rusko převzalo kontrolu nad východními oblastmi země, by Polsko poslalo své vojsko do západních regionů Ukrajiny. Tyto oblasti byly součástí polského státu před druhou světovou válkou.</p>\n<p>Cílem prosazování této agendy bylo zasít nedůvěru mezi Ukrajinci vůči Polsku jako partnerovi a spojenci na jedné straně, zatímco na druhé straně vyprovokovat diskusi mezi revanšistickými kruhy uvnitř Polska. Jak se ukázalo, tyto skupiny jsou na okraji okraje a nemají žádnou roli mezi veřejností a žádný vliv na společnost. Žádná z politických sil, které mají váhu, by nezačala takovou diskusi na toto téma. Hlavní strany rychle odsoudily a postavily se proti ruským myšlenkám. Tento ruský narativ propagandy a dezinformací lze považovat za zajímavou projekci metod a cílů, které Moskva aplikuje na jiné země. Kreml považuje Polsko za rivala, i když oslabeného a ne zcela nezávislého, pokud jde o NATO a jeho alianci se Spojenými státy. To vše zahrnuje stejnou sféru vlivu v postsovětské oblasti, o kterou Rusko bojuje, aby ji ovládlo a podřídilo.</p>\n<p>V jistém smyslu má Kreml pravdu, protože Polsko skutečně chce, aby jeho sousední země na východě, stejně jako země Kavkazu, jako je Gruzie, posílily svou státnost a prohloubily svou integraci se západními strukturami, budovaly stabilní demokracie založené na právním státě. Rozdíl je v tom, že Rusko používá tvrdou moc k dosažení svých cílů: vedení války; organizování provokací; zahajování hybridních útoků; zastrašování společností těchto zemí; a zapojení se do rozsáhlých pokusů o korupci. To bylo vidět během nedávných voleb a referenda v Moldavsku.</p>\n<p>Polsko se již léta snaží prosazovat zcela jinou politiku vůči tomuto regionu. Nejlepším příkladem je Východní partnerství, které iniciovalo Polsko s podporou Švédska v rámci Evropské politiky sousedství. Představovalo to příležitost pro země, které se staly nezávislými po rozpadu Sovětského svazu, přiblížit se k EU v tom, co by mohlo být přechodnou fází pro další potenciální integraci s komunitou. Rusko považovalo tento projekt za pokus zasahovat do toho, co považuje za svou sféru vlivu, což zase podnítilo antopolské sentimenty v Kremlu.</p>\n<p><strong>Žádný reset</strong></p>\n<p>Všechny tyto nedorozumění a základní rozdíly v jejich světových názorech nebyly zmírněny pokusem o reset v polsko-ruských vztazích. To bylo posíleno ruským-americkým resetem během administrativy Obamy. Nejviditelnějšími projevy tohoto během tohoto krátkého období byly setkání premiéra Donalda Tuska a ruského prezidenta Vladimira Putina v Sopotech, stejně jako spontánní a empatická reakce ruské společnosti po letecké katastrofě v Smolensku v roce 2010. Během této doby byla zřízena „Centra pro polsko-ruský dialog a porozumění“ jak v Polsku, tak v Rusku. Společně měly překonat stereotypy a předsudky, které existují mezi Poláky a Rusy, a budovat sousedské vztahy a partnerství pro budoucnost. Obě tato centra přestala spolupracovat po roce 2014, kdy se ukázalo, že ruská strana organizovala výlety do okupovaného Krymu pro polskou mládež. Polské centrum změnilo svůj název na Mieroszewskiho centrum po plnohodnotné ruské invazi v roce 2022 a prohlásilo, že se nyní bude zapojovat do dialogu s představiteli jiných společností ve východní Evropě. Bude tak činit, přičemž zůstane oddáno podpoře ruské občanské společnosti.</p>\n<p>Co zůstává Polsku ve vztazích s Ruskem, nebo spíše s Rusy, je především podpora anti-putinistické opozice a anti-válečných hnutí jako investice do budoucích vztahů. Pokud jde o politiku vůči režimu, nejúčinnějším přístupem zůstává pevně a konzistentně podporovat Ukrajinu, její odpor a mezinárodní aliance, jejichž součástí je Polsko. Dnes už nikdo nemusí nikoho přesvědčovat, že Rusko je skutečnou hrozbou pro své sousedy a západní liberální demokracii obecně.</p>\n<p><strong>Paulina Siegień</strong> je etnografka, expertka na Rusko a novinářka. Je redaktorkou <em>NEW </em>a přispívá do <em>Newsweek </em>a <em>Krytyka Polityczna. </em>Získala cenu Conrad a byla nominována na cenu Ambasador Nowej Europy za svou knihu <em>Miasto Bajka. Wiele historii Kaliningradu.</em></p>\n<p><em>Veřejný úkol financovaný Ministerstvem zahraničních věcí Republiky Polsko v rámci grantové soutěže „Veřejná diplomacie 2024 – 2025 – evropský rozměr a boj proti dezinformacím“.</em></p>\n<p><em>Názory vyjádřené v této publikaci jsou názory autorů a neodrážejí názory oficiálních pozic Ministerstva zahraničních věcí Republiky Polsko.</em></p>\n<p><img class=\"alignnone size-full wp-image-38273\" src=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103.png?1733318905299?1734608429761?1734715059174\" sizes=\"(max-width: 612px) 100vw, 612px\" srcset=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103.png 612w, https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103-300x87.png 300w, https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103-600x174.png 600w\" alt=\"\" width=\"612\" height=\"177\"></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayvr22t27xwqrxotq25znothgw",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:36:47.871",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayvr22t4g46qrp4sx7rcfhvjdk",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Bylo by spravedlivé říci, že vztahy mezi Polskem a Ruskem v posledních letech dosáhly nového dna. Invaze Moskvy na Ukrajinu ukončila jakoukoli podobu normality mezi těmito dvěma státy, které jsou nyní zapojeny do toho, co by se dalo popsat jako nová studená válka.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"cs",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:37:02.748",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Σχέσεις Πολωνίας-Ρωσίας: ένας Ψυχρός Πόλεμος χειρονομιών και νέων κατωφλιών",
                key:"uid": string:"b1cf2a5e-1e5a-4ec1-9bdb-b5594611d69d",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Το Υπουργικό Συμβούλιο της Οργάνωσης για την Ασφάλεια και τη Συνεργασία στην Ευρώπη πραγματοποιήθηκε στη Μάλτα στις αρχές Δεκεμβρίου 2024. Ο Ρώσος Υπουργός Εξωτερικών Σεργκέι Λαβρόφ ήταν προγραμματισμένο να μιλήσει κατά τη διάρκεια της συνάντησης. Θα ήταν η πρώτη φορά από την πλήρους κλίμακας εισβολή της Ρωσίας στην Ουκρανία που ο Λαβρόφ θα συμμετείχε σε μια εκδήλωση εντός της επικράτειας της Ευρωπαϊκής Ένωσης. Όταν ο Ρώσος υπουργός πήρε το λόγο, ο Πολωνός ομόλογός του Ράντοσλαβ Σικόρσκι σηκώθηκε και έφυγε συνοδευόμενος από αρκετές άλλες αντιπροσωπείες. Όταν ρωτήθηκε από δημοσιογράφους για τη συμπεριφορά του, εξήγησε ότι δεν θα άκουγε τις ψευδείς δηλώσεις που διαδίδει ο Λαβρόφ, ο οποίος είχε έρθει στη Μάλτα για να πει ψέματα σχετικά με την εισβολή της Ρωσίας και τις ενέργειές της στην Ουκρανία.</p>\n<p>“Δεν θα ακούσω αυτά τα ψέματα,” δήλωσε ο Πολωνός Υπουργός Εξωτερικών, προσθέτοντας ότι δεν θα καθόταν στο ίδιο τραπέζι με τον Λαβρόφ.</p>\n<p>Αυτό το επεισόδιο συνοψίζει τέλεια την κατάσταση των πολωνορωσικών σχέσεων. Δεν θα ήταν υπερβολή να ισχυριστεί κανείς ότι αυτές οι σχέσεις απλά δεν υπάρχουν, εκτός αν αναγνωρίσουμε μια σχέση που συνίσταται σε μια ακολουθία αντιπαραθετικών αποφάσεων και χειρονομιών.</p>\n<p>Δεν είναι η πρώτη φορά που ο Ράντοσλαβ Σικόρσκι, ο οποίος έγινε Υπουργός Εξωτερικών το φθινόπωρο του 2023, αντιτίθεται ενεργά σε Ρώσους εκπροσώπους στη διεθνή σκηνή. Η ομιλία του από τον Φεβρουάριο του 2024 κατά τη διάρκεια μιας συνεδρίασης του Συμβουλίου Ασφαλείας του ΟΗΕ ήταν αρκετά αίσθηση. Σε αυτήν, αποδόμησε τα προηγούμενα επιχειρήματα του Ρώσου Πρέσβη στον ΟΗΕ Βασίλι Νεμπένζια:</p>\n<p>“Ο Πρέσβης Νεμπένζια έχει αποκαλέσει το Κίεβο πελάτη της Δύσης. Στην πραγματικότητα, το Κίεβο μάχεται για να είναι ανεξάρτητο από όλους. (…) Τους αποκαλεί Ναζί. Λοιπόν, ο πρόεδρος είναι Εβραίος, ο υπουργός Άμυνας είναι Μουσουλμάνος και δεν έχουν πολιτικούς κρατούμενους. Είπε ότι η Ουκρανία βυθίζεται στη διαφθορά. Λοιπόν, ο Αλεξέι Ναβάλνι τεκμηρίωσε πόσο έντιμη και γεμάτη ακεραιότητα είναι η ίδια του η χώρα.</p>\n<p>Κατηγόρησε τον πόλεμο για τον αμερικανικό νεοαποικισμό. Στην πραγματικότητα, η Ρωσία προσπαθούσε να εξοντώσει την Ουκρανία τον 19ο αιώνα, ξανά υπό τους Μπολσεβίκους, και τώρα είναι η τρίτη απόπειρα,” αντέτεινε ο Σικόρσκι. Τα δυτικά μέσα ενημέρωσης κατακλύστηκαν από ενθουσιασμό, φτάνοντας στο σημείο να περιγράψουν αυτές τις απλές αλήθειες ως μια νέα φάση στη συζήτηση για τον ρωσικό πόλεμο κατά της Ουκρανίας που είχε ανοίξει ο Πολωνός υπουργός.</p>\n<p><strong>Ιστορική εχθρότητα</strong></p>\n<p>Η αποφασιστική θέση του Σικόρσκι απέναντι στη Ρωσία υποστηρίζεται επίσης από την πολωνική κοινωνία, η οποία παρακολουθεί την κατάσταση στην Ουκρανία και ανησυχεί για μια πιθανή στρατιωτική επίθεση που θα μπορούσε να κινηθεί από το Κρεμλίνο. Ο πολωνικός μηχανισμός ασφαλείας τώρα τακτικά αναφέρει για τη σύλληψη ατόμων που έχουν απασχοληθεί από τη ρωσική μυστική υπηρεσία. Έχουν συλλέξει πληροφορίες και έχουν προετοιμάσει ακόμη και πράξεις σαμποτάζ. Ο Σεργκέι Σ., πολίτης της Ουκρανίας που είχε φιλορωσικές απόψεις, συμφώνησε να προχωρήσει σε μια αποστολή που ζητήθηκε από έναν ανώνυμο λογαριασμό στο Telegram. Του ανατέθηκε να βάλει φωτιά σε μια μεγάλη αποθήκη χρωμάτων έξω από το Βρότσλαβ, μία από τις μεγαλύτερες πόλεις της Πολωνίας. Μετά την κάλυψη της υπόθεσης από τα μέσα ενημέρωσης τον Οκτώβριο, ο Σικόρσκι δήλωσε ότι το ρωσικό προξενείο στην Πόζναν θα κλείσει και το προσωπικό του θα απελαθεί. Αυτό ήταν μια απάντηση σε μια εχθρική ρωσική ενέργεια που είχε επιβεβαιωθεί σε μια έρευνα από την πολωνική μυστική υπηρεσία.</p>\n<p>Η Ρωσία σύντομα θα αποφασίσει να αντιδράσει με αντίστοιχο τρόπο σύμφωνα με το διπλωματικό της έθιμο, κλείνοντας το πολωνικό προξενείο στην Αγία Πετρούπολη.</p>\n<p>Ήταν οι διπλωμάτες από αυτό το προξενείο που έμειναν έκπληκτοι το 2023 όταν ανακάλυψαν ότι ένα μνημείο που τιμά τους Πολωνούς που δολοφονήθηκαν κατά τη διάρκεια του Μεγάλου Τρόμου είχε εξαφανιστεί από το Νεκροταφείο Μνημείων Λεβάσοβο – έναν τόπο ταφής για τα θύματα της σταλινικής καταπίεσης. Τον Δεκέμβριο του 2024, αμέσως μετά το κλείσιμο του προξενείου της Ρωσικής Ομοσπονδίας στην Πόζναν, ένα μνημείο για τους στρατιώτες του Πολωνικού Στρατού που πέθαναν σε σοβιετικά γκούλαγκ καταστράφηκε στην περιοχή του Νόβγκοροντ. Η καταστροφή πολωνικών τόπων μνήμης από άγνωστους δράστες στη Ρωσία έχει γίνει μια ανησυχητική επανάληψη. Αυτό περιλαμβάνει τόπους ταφής. Αυτές οι περιστάσεις συνήθως οδηγούν σε μια διαμαρτυρία που εκδίδεται στο ρωσικό Υπουργείο Εξωτερικών. Σύμφωνα με την ρωσική άποψη, οι επιθέσεις σε πολωνικά νεκροταφεία και μνημεία είναι μια δικαιολογημένη απάντηση. Αυτό βασίζεται σε ό,τι ισχυρίζονται ότι είναι εχθρικές ενέργειες από την Πολωνία, η οποία, μέσω ενός νόμου αποκομμουνιστικοποίησης, έχει αφαιρέσει εκατοντάδες μνημεία που τιμούν την “απελευθέρωση της χώρας από τον Κόκκινο Στρατό”. Στην πραγματικότητα, κανένα τέτοιο μνημείο δεν έχει αφαιρεθεί από τα πολλά νεκροταφεία του Κόκκινου Στρατού σε όλη τη χώρα, τα οποία είναι καλά συντηρημένα και υπό κρατική προστασία.</p>\n<p>Το 2022, το έτος της πλήρους κλίμακας εισβολής της Ρωσίας στην Ουκρανία, υπήρξε μια αντιπαράθεση που περιλάμβανε χειρονομίες μικρότερης σημασίας. Ωστόσο, είναι εξίσου συμπτωματικές όσον αφορά τις πολωνορωσικές σχέσεις. Η πολωνική “Επιτροπή για την Τυποποίηση Γεωγραφικών Ονομάτων” αποφάσισε ότι ο μόνος σωστός όρος από τότε και στο εξής για αυτό που ήταν προηγουμένως γνωστό ως Καλίνινγκραντ, είναι Κρόλεβιεκ (το πολωνικό όνομα για το ιστορικά γερμανικό Κένιγκσμπεργκ). Αυτή η συμβολική χειρονομία εξηγήθηκε από το γεγονός ότι το σημερινό ρωσικό όνομα τιμά τον Μπολσεβίκο εγκληματία Μιχαήλ Καλίνιν, ο οποίος ήταν εν μέρει υπεύθυνος για τη σφαγή του Κατίν μεταξύ άλλων εγκλημάτων. Στα πολωνικά, η πόλη είναι τώρα γνωστή ως Κρόλεβιεκ αντί για Καλίνινγκραντ και η περιοχή έχει μετονομαστεί σε <em>obwód królewiecki </em>(Περιοχή Καλίνινγκραντ). Σε αυτήν την συγκεκριμένη περίπτωση, η “συμμετρική απάντηση” ήρθε σε περιφερειακό επίπεδο. Ο κυβερνήτης της περιοχής εκείνη την εποχή ανακοίνωσε ότι θα κατασκευαστεί ένα άγαλμα του Μιχαήλ Μουραβιόφ-Βιλενσκι. Ο ρωσικός αυτοκρατορικός πολιτικός που καταπίεσε σφοδρά την πολωνική εξέγερση κατά της τσαρικής εξουσίας τον 19ο αιώνα ήταν γνωστός ως ο “πνιγμένος” ή “εκτελεστής” στην Πολωνία, τη Λιθουανία και τη Λευκορωσία. Το άγαλμα αποκαλύφθηκε με μεγάλη φανφάρα στο Καλίνινγκραντ το 2023.</p>\n<p><strong>Ένας νέος Ψυχρός Πόλεμος;</strong></p>\n<p>Οι πολωνορωσικές σχέσεις έχουν ακολουθήσει μια πορεία δηλώσεων εχθρότητας και εχθρικών χειρονομιών χωρίς καμία πραγματική επικοινωνία. Ο αντιπαραθετικός χαρακτήρας που επιδεικνύουν οι δύο πλευρές μπορεί να ανιχνευθεί γύρω από μια δεκαετία πριν. Ανεξαρτήτως των παρεξηγήσεων μεταξύ Βαρσοβίας και Κιέβου, η Πολωνία έχει αδιαμφισβήτητα και σταθερά καταδικάσει την ρωσική επιθετικότητα κατά της Ουκρανίας από το 2014 – είτε σε υβριδική είτε σε στρατιωτική μορφή. Πολωνοί πολιτικοί, ειδικοί, καθώς και αυτοί που εμπλέκονται στη δημόσια διπλωματία έχουν καταβάλει μεγάλες προσπάθειες να πείσουν τους δυτικούς εταίρους τους ότι η Ρωσία έχει γίνει μια πραγματική απειλή για την Ευρώπη. Το Κρεμλίνο δεν θεωρούσε επομένως την Πολωνία ως έναν εταίρο που θα μπορούσε να στρατολογήσει για να δοκιμάσει την ενότητα της ΕΕ ή της ευρύτερης Δύσης, όπως έχει κάνει με την Ουγγαρία του Όρμπαν (τώρα και τη Σλοβακία του Φίτσο). Ως αποτέλεσμα, επικεντρώθηκε στην απεικόνιση της Πολωνίας ως μιας χώρας που κυριαρχείται από μια ριζοσπαστική και παράλογη ρωσοφοβική αίσθηση στην προπαγάνδα της. Το 2022 έδειξε ότι οι πολωνικές προειδοποιήσεις ήταν αποτέλεσμα μιας λογικής εκτίμησης της κατάστασης και όχι ρωσοφοβίας.</p>\n<p>Η Ρωσία δεν μπόρεσε να βρει πολλούς εταίρους για να μιλήσει στην Πολωνία, όπου οποιαδήποτε σχέση μεταξύ ενός πολιτικού και του καθεστώτος του θα είχε ως αποτέλεσμα τον κοινωνικό αποκλεισμό. Αυτό ενισχύεται από την ουσιαστικά ανύπαρκτη υποστήριξη για τον βίαιο πόλεμο τους κατά της Ουκρανίας στην πολωνική κοινωνία. Το Κρεμλίνο αποφάσισε αντ' αυτού για μια διαφορετική προσέγγιση προς την Πολωνία το 2021 και το 2022, δηλαδή στοχεύοντας τη πολωνοουκρανική συμμαχία. Η ρωσική προπαγάνδα άρχισε να προωθεί την ιδέα ότι οι πολωνικές αρχές ήταν ανοιχτές σε μια διαίρεση της Ουκρανίας. Σύμφωνα με αυτή τη αφήγηση, σε ένα σενάριο στο οποίο η Ρωσία θα έπαιρνε τον έλεγχο των ανατολικών περιοχών της χώρας, η Πολωνία θα έστελνε τον στρατό της στις δυτικές περιοχές της Ουκρανίας. Αυτές οι περιοχές ήταν μέρος του πολωνικού κράτους πριν από τον Δεύτερο Παγκόσμιο Πόλεμο.</p>\n<p>Ο στόχος της προώθησης αυτής της ατζέντας ήταν να σπείρει δυσπιστία μεταξύ των Ουκρανών προς την Πολωνία ως εταίρο και σύμμαχο από τη μία πλευρά, ενώ από την άλλη να προκαλέσει συζήτηση μεταξύ των ρεβανσιστικών κύκλων στην Πολωνία. Όπως αποδείχθηκε, αυτές οι ομάδες είναι στην άκρη της άκρης και δεν έχουν κανένα ρόλο μεταξύ του κοινού και καμία επιρροή στην κοινωνία. Καμία από τις πολιτικές δυνάμεις που έχουν βάρος δεν θα ξεκινούσε μια τέτοια συζήτηση για αυτό το θέμα. Τα κυρίαρχα κόμματα ήταν γρήγορα να καταδικάσουν και να αντιταχθούν στις ρωσικές ιδέες. Αυτή η ρωσική προπαγάνδα και η αφήγηση παραπληροφόρησης μπορούν να θεωρηθούν ως μια ενδιαφέρουσα προβολή των μεθόδων και των στόχων που εφαρμόζει η Μόσχα σε άλλες χώρες. Το Κρεμλίνο βλέπει την Πολωνία ως αντίπαλο άλλωστε, ακόμη και αν είναι αποδυναμωμένη και όχι εντελώς ανεξάρτητη όσον αφορά το ΝΑΤΟ και τη συμμαχία της με τις ΗΠΑ. Όλα αυτά περιλαμβάνουν την ίδια σφαίρα επιρροής στην μετασοβιετική περιοχή που η Ρωσία μάχεται να ελέγξει και να υποτάξει.</p>\n<p>Σε έναν ορισμένο βαθμό το Κρεμλίνο έχει δίκιο, διότι η Πολωνία πραγματικά θέλει οι γειτονικές της χώρες στην Ανατολή, καθώς και οι χώρες του Καυκάσου, όπως η Γεωργία, να ενισχύσουν την κρατική τους υπόσταση και να εμβαθύνουν την ενσωμάτωσή τους με τις δυτικές δομές, χτίζοντας σταθερές δημοκρατίες βασισμένες στο κράτος δικαίου. Η διαφορά είναι ότι η Ρωσία χρησιμοποιεί σκληρή δύναμη για να επιτύχει τους στόχους της: διεξάγοντας πόλεμο, οργανώνοντας προκλήσεις, εκτοξεύοντας υβριδικές επιθέσεις, τρομοκρατώντας τις κοινωνίες αυτών των χωρών και συμμετέχοντας σε εκτεταμένες προσπάθειες διαφθοράς. Αυτό φάνηκε κατά τη διάρκεια των πρόσφατων εκλογών και του δημοψηφίσματος στη Μολδαβία.</p>\n<p>Η Πολωνία προσπαθεί εδώ και χρόνια να ακολουθήσει μια εντελώς διαφορετική πολιτική προς αυτή την περιοχή. Το καλύτερο παράδειγμα αυτού είναι η Ανατολική Εταιρική Σχέση που ξεκίνησε η Πολωνία με τη στήριξη της Σουηδίας στο πλαίσιο της Ευρωπαϊκής Πολιτικής Γειτονίας. Παρείχε μια ευκαιρία για χώρες που έγιναν ανεξάρτητες μετά την κατάρρευση της Σοβιετικής Ένωσης να πλησιάσουν την ΕΕ σε αυτό που θα μπορούσε να είναι μια μεταβατική φάση για περαιτέρω πιθανή ενσωμάτωσή τους στην κοινότητα. Η Ρωσία έχει δει αυτό το έργο ως μια απόπειρα παρέμβασης σε αυτό που θεωρεί τη σφαίρα επιρροής της, γεγονός που με τη σειρά του τροφοδότησε τα αντιπολωνικά συναισθήματα στο Κρεμλίνο.</p>\n<p><strong>Καμία επαναφορά</strong></p>\n<p>Όλες αυτές οι παρεξηγήσεις και οι θεμελιώδεις διαφορές στις κοσμοθεωρίες τους δεν μετριάστηκαν από μια προσπάθεια επαναφοράς στις πολωνορωσικές σχέσεις. Αυτό ενισχύθηκε από την ρωσοαμερικανική επαναφορά κατά τη διάρκεια της διακυβέρνησης Ομπάμα. Οι πιο ορατές εκδηλώσεις αυτού κατά τη διάρκεια αυτής της σύντομης περιόδου ήταν η συνάντηση του Πρωθυπουργού Ντόναλντ Τούσκ και του Ρώσου Προέδρου Βλαντιμίρ Πούτιν στη Σοπότ, καθώς και η αυθόρμητη και συμπονετική αντίδραση της ρωσικής κοινωνίας μετά την αεροπορική καταστροφή στο Σμόλενσκ το 2010. Ένα “Κέντρο Πολωνορωσικού Διαλόγου και Κατανόησης” ιδρύθηκε τόσο στην Πολωνία όσο και στη Ρωσία κατά τη διάρκεια αυτής της περιόδου. Μαζί έπρεπε να ξεπεράσουν τα στερεότυπα και τις προκαταλήψεις που υπάρχουν μεταξύ Πολωνών και Ρώσων, παράλληλα με την οικοδόμηση γειτονικών σχέσεων και μιας συνεργασίας για το μέλλον. Και τα δύο αυτά κέντρα σταμάτησαν να συνεργάζονται μετά το 2014, όταν αποδείχθηκε ότι η ρωσική πλευρά είχε οργανώσει ταξίδια στην κατεχόμενη Κριμαία για πολωνική νεολαία. Το πολωνικό κέντρο άλλαξε το όνομά του σε Κέντρο Μιεροσέφσκι μετά την πλήρους κλίμακας εισβολή της Ρωσίας το 2022 και δήλωσε ότι θα ασχοληθεί τώρα με διάλογο με εκπροσώπους άλλων κοινωνιών στην Ανατολική Ευρώπη. Θα το κάνει ενώ θα παραμείνει δεσμευμένο στην υποστήριξη της ρωσικής κοινωνίας των πολιτών.</p>\n<p>Αυτό που απομένει για την Πολωνία στις σχέσεις της με τη Ρωσία, ή μάλλον τους Ρώσους, είναι κυρίως να υποστηρίξει την αντιπολίτευση κατά του Πούτιν και τα αντιπολεμικά κινήματα ως μια επένδυση στις μελλοντικές σχέσεις. Όσον αφορά την πολιτική απέναντι στο καθεστώς, η πιο αποτελεσματική προσέγγιση παραμένει να υποστηρίζει σταθερά και με συνέπεια την Ουκρανία, την αντίστασή της και τις διεθνείς συμμαχίες στις οποίες συμμετέχει η Πολωνία. Σήμερα, κανείς δεν χρειάζεται να πείσει κανέναν ότι η Ρωσία είναι μια πραγματική απειλή για τους γείτονές της και τη δυτική φιλελεύθερη δημοκρατία γενικότερα.</p>\n<p><strong>Πολίνα Σιέγκιεν</strong> είναι εθνογράφος, ειδικός στη Ρωσία και δημοσιογράφος. Είναι συντάκτης στο <em>NEW </em>και συμβάλλει στο <em>Newsweek </em>και <em>Krytyka Polityczna. </em>Έχει κερδίσει το Βραβείο Κονράντ και έχει προταθεί για το Βραβείο Πρέσβη της Νέας Ευρώπης για το βιβλίο της <em>Miasto Bajka. Wiele historii Kaliningradu.</em></p>\n<p><em>Δημόσια εργασία χρηματοδοτούμενη από το Υπουργείο Εξωτερικών της Δημοκρατίας της Πολωνίας στο πλαίσιο του διαγωνισμού επιχορηγήσεων “Δημόσια Διπλωματία 2024 – 2025 – η Ευρωπαϊκή διάσταση και η καταπολέμηση της παραπληροφόρησης”.</em></p>\n<p><em>Οι απόψεις που εκφράζονται σε αυτήν την έκδοση είναι αυτές των συγγραφέων και δεν αντικατοπτρίζουν τις απόψεις των επίσημων θέσεων του Υπουργείου Εξωτερικών της Δημοκρατίας της Πολωνίας.</em></p>\n<p><img class=\"alignnone size-full wp-image-38273\" src=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103.png?1733318905299?1734608429761?1734715059174\" sizes=\"(max-width: 612px) 100vw, 612px\" srcset=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103.png 612w, https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103-300x87.png 300w, https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103-600x174.png 600w\" alt=\"\" width=\"612\" height=\"177\"></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayvr22t27xwqrxotq25znothgw",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:25:44.118",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayvr22t4g46qrp4sx7rcfhvjdk",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Θα ήταν δίκαιο να πούμε ότι οι σχέσεις μεταξύ Πολωνίας και Ρωσίας έχουν φτάσει σε ένα νέο χαμηλό τα τελευταία χρόνια. Η εισβολή της Μόσχας στην Ουκρανία έβαλε τέλος σε οποιαδήποτε ομοιότητα κανονικότητας μεταξύ των δύο κρατών, τα οποία τώρα εμπλέκονται σε αυτό που θα μπορούσε να περιγραφεί ως ένας νέος Ψυχρός Πόλεμος.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"el",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:26:10.826",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Польсько-російські відносини: холодна війна жестів та нові низькості",
                key:"uid": string:"bb0d363c-8663-4a0c-888b-36703778ccc0",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": null:null,
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayvr22t27xwqrxotq25znothgw",
                key:"createdAt": string:"2025-02-12T11:55:11.478",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayvr22t4g46qrp4sx7rcfhvjdk",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": null:null,
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"uk",
                key:"updatedAt": null:null,
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Puola-Venäjä suhteet: kylmä sota eleistä ja uusia syvyyksiä",
                key:"uid": string:"d0176ed3-17a7-4e22-ac8a-2069096e90b4",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Euroopan turvallisuus- ja yhteistyöjärjestön ministerineuvosto pidettiin Maltalla joulukuun alussa 2024. Venäjän ulkoministeri Sergey Lavrov oli aikataulutettu puhumaan kokouksessa. Tämä olisi ensimmäinen kerta sitten Venäjän täysimittaisen hyökkäyksen Ukrainaan, että Lavrov osallistuu tapahtumaan Euroopan unionin alueella. Kun venäläinen ministeri otti puheenvuoron, hänen puolalainen kollegansa Radosław Sikorski nousi ylös ja lähti useiden muiden delegaatioiden mukana. Kun toimittajat kysyivät häneltä käytöksestään, hän selitti, että hän ei aio kuunnella Lavrovin levittämiä valheita, joka oli tullut Maltalle valehtelemaan Venäjän hyökkäyksestä ja sen toimista Ukrainassa.</p>\n<p>“En aio kuunnella näitä valheita,” puolalainen ulkoministeri vakuutti, lisäten, että hän ei aio istua samassa pöydässä Lavrovin kanssa.</p>\n<p>Tämä episodi tiivistää täydellisesti puolalais-venäläisten suhteiden tilan. Ei olisi liioittelua väittää, että näitä suhteita ei yksinkertaisesti ole, ellei tunnusteta suhdetta, joka koostuu vastakkainasettelun päätöksistä ja eleistä.</p>\n<p>Tämä ei ole ensimmäinen kerta, kun Radosław Sikorski, joka tuli ulkoministeriksi syksyllä 2023, aktiivisesti vastusti venäläisiä edustajia maailman näyttämöllä. Hänen puheensa helmikuussa 2024 YK:n turvallisuusneuvoston istunnossa oli melkoinen sensaatio. Siinä hän purki aiemmat argumentit, joita Venäjän YK:n suurlähettiläs Vasily Nebenzya oli esittänyt:</p>\n<p>“Suurlähettiläs Nebenzya on kutsunut Kiovaa Lännen asiakkaaksi. Itse asiassa Kiova taistelee ollakseen riippumaton kaikista. (…) Hän kutsuu heitä natsiksi. No, presidentti on juutalainen, puolustusministeri on muslimi, eikä heillä ole poliittisia vankeja. Hän sanoi, että Ukraina vaeltaa korruption suossa. No, Alexei Navalny dokumentoi, kuinka rehellinen ja kunnollinen hänen oma maansa on.</p>\n<p>Hän syytti sotaa Yhdysvaltojen neokolonialismista. Itse asiassa Venäjä yritti hävittää Ukrainan 1800-luvulla, jälleen bolshevikkien alaisuudessa, ja nyt se on kolmas yritys,” Sikorski vastasi. Lännen media oli täynnä innostusta, jopa niin pitkälle, että se kuvasi näitä yksinkertaisia totuuksia uutena vaiheena keskustelussa Venäjän sodasta Ukrainaa vastaan, jonka puolalainen ministeri oli avannut.</p>\n<p><strong>Historiallinen kauna</strong></p>\n<p>Sikorskin päättäväistä kantaa Venäjää kohtaan tukee myös puolalainen yhteiskunta, joka seuraa tilannetta Ukrainassa ja on huolissaan mahdollisesta Kremlin käynnistämästä sotilaallisesta aggressiosta. Puolan turvallisuuslaitos raportoi nyt säännöllisesti venäläisten tiedustelupalveluiden työhön liittyvien ihmisten pidätyksistä. He ovat keränneet tietoa ja jopa valmistelleet sabotaasi-iskuja. Serhiy S., Ukrainan kansalainen, joka oli puolalais-venäläisiä näkemyksiä kannattava, suostui toteuttamaan tehtävän, jonka anonyymi tili Telegramissa oli pyytänyt. Hänen tehtävänään oli sytyttää suuri maalausvarasto tuleen Wrocławin ulkopuolella, joka on yksi Puolan suurimmista kaupungeista. Kun media käsitteli tapausta lokakuussa, Sikorski julisti, että Venäjän konsulaatti Poznanissa suljettaisiin ja sen henkilökunta karkotettaisiin. Tämä oli vastaus vihamieliseen venäläiseen tekoon, joka oli vahvistettu Puolan tiedustelun tutkimuksessa.</p>\n<p>Venäjä päätti pian reagoida vastavuoroisesti diplomaattisen käytäntönsä mukaisesti sulkemalla Puolan konsulaatin Pietarissa.</p>\n<p>Juuri tämän konsulaatin diplomaateille tuli yllätyksenä vuonna 2023, kun he huomasivat, että monumentti, joka muistutti Suuren Terrorin aikana murhatuista puolalaisista, oli kadonnut Levashovon muistomerkiltä – hautausmaalta, joka oli omistettu stalinistisen vainon uhreille. Joulukuussa 2024, heti sen jälkeen kun Venäjän federaation konsulaatti oli pakotettu sulkemaan Poznanissa, tuhoutui muistomerkki Puolan kotiarmeijan sotilaille, jotka kuolivat neuvostogulageissa Novgorodin alueella. Puolalaisten muistopaikkojen tuhoaminen tuntemattomien tekijöiden toimesta Venäjällä on tullut häiritseväksi toistuvaksi ilmiöksi. Tämä koskee myös hautausmaita. Nämä tapaukset johtavat yleensä protestimuistutukseen, joka annetaan Venäjän ulkoministeriölle. Venäjän näkökulmasta hyökkäykset puolalaisiin hautausmaihin ja muistomerkkeihin ovat oikeutettu vastaus. Tämä perustuu siihen, mitä he väittävät olevan Puolan vihamielisiä tekoja, jotka dekommunisaatiolain kautta ovat poistaneet satoja monumentteja, jotka muistuttavat “maan vapauttamisesta Punaisesta armeijasta”. Itse asiassa mitään tällaisia monumentteja ei ole poistettu monilta Punaisen armeijan hautausmailta ympäri maata, jotka ovat hyvin hoidettuja ja valtion suojeluksessa.</p>\n<p>Vuonna 2022, Venäjän täysimittaisen hyökkäyksen Ukrainaan aikana, oli vastakkainasettelua, joka sisälsi pienempiä merkityksellisiä eleitä. Kuitenkin ne ovat yhtä oireellisia puolalais-venäläisten suhteiden kannalta. Puolan “Geografisten nimien standardointikomitea” päätti, että ainoa oikea termi siitä eteenpäin, mitä aiemmin kutsuttiin Kaliningradiksi, on Królewiec (puolalainen nimi historialliselle saksalaiselle Königsbergille). Tätä symbolista elettä selitettiin sillä, että nykyinen venäläinen nimi kunnioittaa bolshevikkirikollista Mikhail Kalininiä, joka oli osittain vastuussa Katynin verilöylystä muiden rikosten ohella. Puolaksi kaupunki tunnetaan nyt nimellä Królewiec sen sijaan, että se olisi Kaliningrad, ja alue on nimetty uudelleen <em>obwód królewiecki </em>(Kaliningradin alue). Tässä erityistapauksessa “symmetrinen vastaus” tuli alueellisella tasolla. Alueen tuolloinen kuvernööri ilmoitti, että Mikhail Muravyov-Vilenskyn patsas rakennettaisiin. Venäläinen imperiaalinen valtiomies, joka julmasti tukahdutti puolalaisten kapinan tsaarihallintoa vastaan 1800-luvulla, tunnettiin Puolassa, Liettuassa ja Valko-Venäjällä “kuristajana” tai “hirtättäjänä”. Patsas paljastettiin suurin juhlallisuuksin Kaliningradissa vuonna 2023.</p>\n<p><strong>Uusi kylmä sota?</strong></p>\n<p>Puolalais-venäläiset suhteet ovat kulkeneet vihamielisten julistusten ja eleiden polkua, jolta puuttuu todellinen viestintä. Molempien osapuolten esittämä vastakkainasettelun luonne voidaan jäljittää noin vuosikymmenen taakse. Huolimatta väärinkäsityksistä Varsovan ja Kiovan välillä, Puola on yksiselitteisesti ja johdonmukaisesti tuominnut Venäjän aggressiivisuuden Ukrainaa kohtaan vuodesta 2014 lähtien – olipa se sitten hybridimuodossa tai sotilaallisena. Puolalaiset poliitikot, asiantuntijat sekä julkisen diplomatian parissa työskentelevät ovat tehneet suuria ponnistuksia vakuuttaakseen lännen kumppaninsa siitä, että Venäjä on todellinen uhka Euroopalle. Kremlin ei siis nähnyt Puolaa kumppanina, jota se voisi käyttää testatakseen EU:n tai laajemman lännen yhtenäisyyttä, kuten se on tehnyt Orbanin Unkarin (nyt myös Ficon Slovakian) kanssa. Tämän seurauksena se keskittyi esittämään Puolan maana, jota hallitsee radikaali ja järjetön venäjävihamielinen tunne propagandassaan. Vuosi 2022 osoitti, että puolalaisten varoitukset olivat perusteltuja rationaalisesta arvioinnista tilanteesta, eivätkä venäjävihamielisyydestä.</p>\n<p>Venäjä ei pystynyt löytämään monia kumppaneita keskustellakseen Puolassa, missä minkään poliitikon ja heidän hallintonsa välinen suhde johtaisi boikottiin. Tämä korostuu käytännössä olemattomalla tuella heidän brutaalille sodalleen Ukrainassa puolalaisessa yhteiskunnassa. Kremlin päätti sen sijaan valita toisen lähestymistavan Puolaan vuonna 2021 ja 2022, nimittäin kohdistaa huomionsa puolalais-ukrainalaiseen liittoumaan. Venäläinen propaganda alkoi levittää ajatusta, että Puolan viranomaiset olivat avoimia Ukrainan jakamiselle. Tämän narratiivin mukaan, skenaariossa, jossa Venäjä ottaisi hallintaansa maan itäiset alueet, Puola lähettäisi sotilaansa Ukrainan länsiosiin. Nämä alueet olivat osa Puolan valtiota ennen toista maailmansotaa.</p>\n<p>Tämän agendan tavoitteena oli kylvää epäluottamusta ukrainalaisten keskuudessa Puolaa kohtaan kumppanina ja liittolaisena, toisaalta provosoida keskustelua revanssististen piireissä Puolassa. Kuten kävi ilmi, nämä ryhmät ovat marginaalissa ja niillä ei ole roolia julkisuudessa eikä vaikutusvaltaa yhteiskunnassa. Mikään merkittävä poliittinen voima ei aloittaisi tällaista keskustelua tästä aiheesta. Pääpuolueet tuomitsivat nopeasti ja vastustivat venäläisiä ideoita. Tämä venäläinen propaganda ja disinformaatio-narratiivi voidaan nähdä mielenkiintoisena heijastuksena menetelmistä ja tavoitteista, joita Moskova soveltaa muihin maihin. Kremlin näkee Puolan kilpailijana, vaikka se onkin heikentynyt eikä täysin itsenäinen Naton ja sen liittolaisuutensa suhteen Yhdysvaltojen kanssa. Tämä kaikki liittyy samaan vaikutuspiiriin entisessä neuvostotilassa, jota Venäjä taistelee hallitakseen ja alistaakseen.</p>\n<p>Tietyssä mielessä Kremlin on oikeassa, koska Puola todella haluaa, että sen itäiset naapurimaat sekä Kaukasiassa sijaitsevat maat, kuten Georgia, vahvistavat itsenäisyyttään ja syventävät integraatiotaan lännen rakenteisiin, rakentaen vakaita demokratioita, jotka perustuvat oikeusvaltioperiaatteeseen. Ero on siinä, että Venäjä käyttää kovaa valtaa tavoitteidensa saavuttamiseksi: sodankäynti; provokaatioiden järjestäminen; hybridihyökkäysten käynnistäminen; näiden maiden yhteiskuntien pelottelu; ja laajamittaiset korruptioyritykset. Tämä nähtiin äskettäin Moldovassa pidetyissä vaaleissa ja kansanäänestyksessä.</p>\n<p>Puola on vuosien ajan yrittänyt harjoittaa täysin erilaista politiikkaa tätä aluetta kohtaan. Paras esimerkki tästä on Itä-partneruus, jonka Puola aloitti Ruotsin tuella osana Euroopan naapuruuspolitiikkaa. Se tarjosi mahdollisuuden maille, jotka itsenäistyivät Neuvostoliiton romahtamisen jälkeen, lähestyä EU:ta, mikä voisi olla siirtymävaihe tulevaan mahdolliseen integraatioon yhteisöön. Venäjä on nähnyt tämän hankkeen yrityksenä puuttua siihen, mitä se pitää omana vaikutuspiirinään, mikä puolestaan ruokki puolalaisvastaisia tunteita Kremlin sisällä.</p>\n<p><strong>Ei nollaus</strong></p>\n<p>Kaikki nämä väärinkäsitykset ja perustavanlaatuiset erot heidän maailmankuvissaan eivät lieventyneet yrityksellä nollata puolalais-venäläiset suhteet. Tätä rohkaisi venäläis-amerikkalainen nollaus Obaman hallinnon aikana. Näitä näkyvimpiä ilmenemismuotoja tämän lyhyen ajanjakson aikana olivat pääministeri Donald Tuskin ja Venäjän presidentti Vladimir Putinin tapaaminen Sopotissa sekä venäläisen yhteiskunnan spontaani ja myötätuntoinen reaktio Smolenskin lentoturmassa vuonna 2010. Tänä aikana perustettiin “Puolalais-venäläinen vuoropuhelun ja ymmärryksen keskus” sekä Puolassa että Venäjällä. Yhdessä niiden oli tarkoitus voittaa stereotypiat ja ennakkoluulot, jotka vallitsevat puolalaisten ja venäläisten välillä, sekä rakentaa naapuruussuhteita ja kumppanuutta tulevaisuutta varten. Molemmat keskukset lopettivat yhteistyönsä vuoden 2014 jälkeen, kun kävi ilmi, että venäläinen osapuoli oli järjestänyt matkoja miehitetyssä Krimissä puolalaisnuorille. Puolalainen keskus muutti nimensä Mieroszewski-keskukseksi Venäjän täysimittaisen hyökkäyksen jälkeen vuonna 2022 ja julisti, että se aikoo nyt käydä vuoropuhelua muiden Itä-Euroopan yhteiskuntien edustajien kanssa. Se tekisi niin sitoutumalla tukemaan venäläistä kansalaisyhteiskuntaa.</p>\n<p>Jäljelle jää Puolalle sen suhteissa Venäjään, tai pikemminkin venäläisiin, ensisijaisesti tukea anti-Putinistista oppositiota ja rauhanomaisia liikkeitä investointina tuleviin suhteisiin. Hallituksen politiikan osalta tehokkain lähestymistapa on edelleen tukea lujasti ja johdonmukaisesti Ukrainaa, sen vastarintaa ja kansainvälisiä liittoumia, joihin Puola kuuluu. Tänään ei kenenkään tarvitse vakuuttaa ketään siitä, että Venäjä on todellinen uhka sen naapureille ja lännen liberaalille demokratiolle yleisesti.</p>\n<p><strong>Paulina Siegień</strong> on etnografi, Venäjän asiantuntija ja toimittaja. Hän on toimitussihteeri <em>NEW </em>ja kirjoittaa myös <em>Newsweek </em>ja <em>Krytyka Polityczna. </em>Hän on voittanut Conrad-palkinnon ja ollut ehdolla Ambasador Nowej Europy -palkinnolle kirjastaan <em>Miasto Bajka. Wiele historii Kaliningradu.</em></p>\n<p><em>Julkinen tehtävä, jota rahoittaa Puolan tasavallan ulkoministeriö “Julkisen diplomatian 2024 – 2025 – eurooppalainen ulottuvuus ja disinformaation torjunta” -apurahakilpailun puitteissa.</em></p>\n<p><em>Tässä julkaisussa esitetyt mielipiteet ovat kirjoittajien omia eivätkä heijasta Puolan tasavallan ulkoministeriön virallisia näkemyksiä.</em></p>\n<p><img class=\"alignnone size-full wp-image-38273\" src=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103.png?1733318905299?1734608429761?1734715059174\" sizes=\"(max-width: 612px) 100vw, 612px\" srcset=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103.png 612w, https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103-300x87.png 300w, https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103-600x174.png 600w\" alt=\"\" width=\"612\" height=\"177\"></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayvr22t27xwqrxotq25znothgw",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:00:14.188",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayvr22t4g46qrp4sx7rcfhvjdk",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Olisi oikeudenmukaista sanoa, että Puolan ja Venäjän suhteet ovat saavuttaneet uuden pohjan viime vuosina. Moskovan hyökkäys Ukrainaan päätti minkäänlaisen normaalin tilan kahden valtion välillä, jotka ovat nyt mukana siinä, mitä voitaisiin kuvata uutena kylmänä sotana.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"fi",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:01:01.984",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Relaciones polaco-rusas: una Guerra Fría de gestos y nuevos mínimos",
                key:"uid": string:"e238371c-5371-46c7-a8e7-e2f4e9e5f41a",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>El Consejo Ministerial de la Organización para la Seguridad y la Cooperación en Europa tuvo lugar en Malta a principios de diciembre de 2024. Se esperaba que el Ministro de Relaciones Exteriores de Rusia, Sergey Lavrov, hablara durante la reunión. Sería la primera vez desde la invasión a gran escala de Rusia a Ucrania que Lavrov participaría en un evento dentro del territorio de la Unión Europea. Cuando el ministro ruso tomó la palabra, su homólogo polaco Radosław Sikorski se levantó y se fue acompañado por varias otras delegaciones. Al ser preguntado sobre su comportamiento por los periodistas, explicó que no escucharía las falsedades difundidas por Lavrov, quien había venido a Malta a mentir sobre la invasión rusa y sus acciones en Ucrania.</p>\n<p>“No escucharé estas mentiras”, afirmó el ministro de relaciones exteriores polaco, añadiendo que no se sentaría a la misma mesa que Lavrov.</p>\n<p>Este episodio resume perfectamente el estado de las relaciones polaco-rusas. No sería una exageración afirmar que estas relaciones simplemente no existen, a menos que reconozcamos una relación que consiste en una secuencia de decisiones y gestos confrontacionales.</p>\n<p>No es la primera vez que Radosław Sikorski, quien se convirtió en ministro de relaciones exteriores en otoño de 2023, se opone activamente a los representantes rusos en el escenario mundial. Su discurso de febrero de 2024 durante una sesión del Consejo de Seguridad de la ONU fue toda una sensación. En él desmanteló los argumentos previos del embajador ruso ante la ONU, Vasily Nebenzya:</p>\n<p>“El embajador Nebenzya ha llamado a Kyiv un cliente de Occidente. En realidad, Kyiv está luchando por ser independiente de todos. (…) Los llama nazis. Bueno, el presidente es judío, el ministro de defensa es musulmán, y no tienen prisioneros políticos. Dijo que Ucrania estaba sumida en la corrupción. Bueno, Alexei Navalny documentó cuán honesto y lleno de probidad es su propio país.</p>\n<p>Él culpó a la guerra del neocolonialismo estadounidense. De hecho, Rusia estaba tratando de exterminar a Ucrania en el siglo XIX, nuevamente bajo los bolcheviques, y ahora es el tercer intento”, rebatió Sikorski. Los medios occidentales estaban desbordados de emoción, llegando a describir estas verdades simples como una nueva etapa en la discusión sobre la guerra rusa contra Ucrania que había sido abierta por el ministro polaco.</p>\n<p><strong>Animadversión histórica</strong></p>\n<p>La decidida posición de Sikorski hacia Rusia también cuenta con el apoyo de la sociedad polaca, que sigue la situación en Ucrania y está preocupada por una posible agresión militar puesta en marcha por el Kremlin. El aparato de seguridad polaco ahora informa regularmente sobre la aprehensión de personas que han sido empleadas por la inteligencia rusa. Han recopilado información e incluso han preparado actos de sabotaje. Serhiy S., un ciudadano de Ucrania que albergaba opiniones pro-rusas, aceptó llevar a cabo una misión solicitada por una cuenta anónima en Telegram. Se le encargó incendiar un gran almacén de pintura en las afueras de Wrocław, una de las ciudades más grandes de Polonia. Después de que los medios cubrieran el caso en octubre, Sikorski declaró que el consulado ruso en Poznań sería cerrado y su personal expulsado. Esta fue una respuesta a un acto hostil ruso que había sido confirmado en una investigación por la inteligencia polaca.</p>\n<p>Rusia pronto decidiría reaccionar de manera recíproca de acuerdo con su costumbre diplomática, cerrando el consulado polaco en San Petersburgo.</p>\n<p>Fueron los diplomáticos de este consulado los que quedaron atónitos en 2023 cuando descubrieron que un monumento conmemorativo a los polacos asesinados durante el Gran Terror había desaparecido del Cementerio Memorial de Levashovo, un lugar de enterramiento para las víctimas de la represión estalinista. En diciembre de 2024, justo después de que el consulado de la Federación Rusa se viera obligado a cerrar en Poznań, se destruyó un memorial a los soldados del Ejército Nacional Polaco que murieron en gulags soviéticos en la región de Novgorod. La destrucción de lugares de recuerdo polacos por perpetradores desconocidos en Rusia se ha convertido en una perturbadora recurrencia. Esto incluye lugares de enterramiento. Estos incidentes suelen llevar a una nota de protesta emitida al Ministerio de Relaciones Exteriores de Rusia. Según el punto de vista ruso, los ataques a cementerios y memoriales polacos son una respuesta justificada. Esto se basa en lo que ellos afirman son actos hostiles por parte de Polonia que, a través de una ley de de-comunización, ha eliminado cientos de monumentos conmemorativos de la “liberación del país por el Ejército Rojo”. De hecho, no se han eliminado tales monumentos de los muchos cementerios del Ejército Rojo en todo el país, que están bien mantenidos y bajo protección estatal.</p>\n<p>En 2022, el año de la invasión a gran escala de Rusia a Ucrania, hubo una confrontación que involucró gestos de menor significancia. Sin embargo, son igualmente sintomáticos en lo que respecta a las relaciones polaco-rusas. La “Comisión para la Estandarización de Nombres Geográficos” de Polonia decidió que el único término correcto a partir de entonces para lo que antes se conocía como Kaliningrado, es Królewiec (el nombre polaco para el históricamente alemán Königsberg). Este gesto simbólico se explicó por el hecho de que el nombre ruso actual honra al criminal bolchevique Mikhail Kalinin, quien fue parcialmente responsable de la masacre de Katyn, entre otros crímenes. En polaco, la ciudad ahora se conoce como Królewiec en lugar de Kaliningrado y el óblast ha sido renombrado como <em>obwód królewiecki</em> (Óblast de Kaliningrado). En este caso específico, la “respuesta simétrica” llegó a nivel regional. El gobernador del territorio en ese momento anunció que se construiría una estatua de Mikhail Muravyov-Vilensky. El estadista imperial ruso que suprimió brutalmente la insurrección polaca contra el dominio zarista en el siglo XIX era conocido como el “estrangulador” o “verdugo” en Polonia, Lituania y Bielorrusia. La estatua fue inaugurada con gran fanfarria en Kaliningrado en 2023.</p>\n<p><strong>¿Una nueva Guerra Fría?</strong></p>\n<p>Las relaciones polaco-rusas han tomado un camino de declaraciones de animosidad y gestos hostiles desprovistos de cualquier comunicación real. El carácter confrontacional mostrado por ambas partes se remonta a hace aproximadamente una década. A pesar de los malentendidos entre Varsovia y Kyiv, Polonia ha condenado de manera inequívoca y consistente la agresión rusa hacia Ucrania desde 2014, ya sea en su forma híbrida o militar. Los políticos polacos, expertos, así como aquellos involucrados en la diplomacia pública han hecho grandes esfuerzos para convencer a sus socios occidentales de que Rusia se ha convertido en una verdadera amenaza para Europa. Por lo tanto, el Kremlin no vio a Polonia como un socio que pudiera enlistar para poner a prueba la unidad de la UE o del Occidente más amplio, como lo ha hecho con la Hungría de Orban (ahora también con la Eslovaquia de Fico). Como resultado, se centró en retratar a Polonia como un país dominado por un sentimiento radical e irracional de rusofobia en su propaganda. El año 2022 mostró que las advertencias polacas estaban motivadas por una evaluación racional de la situación en lugar de rusofobia.</p>\n<p>Rusia no pudo encontrar muchos socios con quienes hablar en Polonia, donde cualquier relación entre un político y su régimen resultaría en ostracismo. Esto se amplifica por los niveles prácticamente ausentes de apoyo a su brutal guerra contra Ucrania en la sociedad polaca. El Kremlin, en cambio, decidió adoptar un enfoque diferente hacia Polonia en 2021 y 2022, a saber, apuntar a la alianza polaco-ucraniana. La propaganda rusa comenzó a impulsar la idea de que las autoridades polacas estaban abiertas a una partición de Ucrania. Según esta narrativa, en un escenario en el que Rusia tomara el control de los óblast del este del país, Polonia enviaría su ejército a las regiones occidentales de Ucrania. Estas áreas solían ser parte del estado polaco antes de la Segunda Guerra Mundial.</p>\n<p>El objetivo de impulsar esta agenda era sembrar desconfianza entre los ucranianos hacia Polonia como socio y aliado por un lado, mientras que por el otro provocaba discusión entre círculos revanchistas dentro de Polonia. Como resultó, estos grupos están en la periferia de la periferia y no tienen ningún papel entre el público ni influencia en la sociedad. Ninguna de las fuerzas políticas que tienen peso iniciaría tal discusión sobre este tema. Los partidos principales fueron rápidos en condenar y oponerse a las ideas rusas. Esta narrativa de propaganda y desinformación rusa puede verse como una proyección interesante de los métodos y objetivos que Moscú aplica a otros países. El Kremlin ve a Polonia como un rival después de todo, incluso si está debilitada y no completamente independiente en lo que respecta a la OTAN y su alianza con los EE. UU. Todo esto involucra la misma esfera de influencia en el área postsoviética que Rusia lucha por controlar y subordinar.</p>\n<p>En cierto sentido, el Kremlin tiene razón, porque Polonia realmente quiere que sus países vecinos en el Este, así como los países del Cáucaso, como Georgia, fortalezcan su soberanía y profundicen su integración con las estructuras occidentales, construyendo democracias estables basadas en el estado de derecho. La diferencia es que Rusia emplea el poder duro para lograr sus objetivos: librando guerras; organizando provocaciones; lanzando ataques híbridos; intimidando a las sociedades de estos países; y participando en intentos de corrupción a gran escala. Esto se vio durante las recientes elecciones y referéndum en Moldavia.</p>\n<p>Polonia ha intentado durante años seguir una política totalmente diferente hacia esta región. El mejor ejemplo de esto es la Asociación Oriental que fue iniciada por Polonia con el apoyo sueco como parte de la Política de Vecindad Europea. Presentó una oportunidad para que los países que se independizaron tras el colapso de la Unión Soviética se acercaran a la UE en lo que podría ser una etapa de transición para una posible integración futura con la comunidad. Rusia ha visto este proyecto como un intento de interferir en lo que considera su esfera de influencia, lo que a su vez alimentó los sentimientos anti-polacos en el Kremlin.</p>\n<p><strong>Sin reinicio</strong></p>\n<p>Todos estos malentendidos y diferencias fundamentales en sus visiones del mundo no se atenuaron con un intento de reinicio en las relaciones polaco-rusas. Esto fue alentado por el reinicio ruso-estadounidense durante la administración de Obama. Las manifestaciones más visibles de esto durante este breve período fueron la reunión del Primer Ministro Donald Tusk y el Presidente ruso Vladimir Putin en Sopot, así como la reacción espontánea y empática de la sociedad rusa tras el desastre aéreo de Smolensk en 2010. Se estableció un “Centro para el Diálogo y la Comprensión Polaco-Rusa” tanto en Polonia como en Rusia durante este tiempo. Juntos se suponía que superarían los estereotipos y prejuicios que existen entre polacos y rusos, además de construir relaciones vecinales y una asociación para el futuro. Ambos centros dejaron de trabajar juntos después de 2014, cuando resultó que la parte rusa había organizado viajes a Crimea ocupada para la juventud polaca. El centro polaco cambió su nombre al Centro Mieroszewski después de la invasión a gran escala rusa de 2022 y declaró que ahora se comprometería a dialogar con representantes de otras sociedades en Europa del Este. Lo haría mientras se comprometía a apoyar a la sociedad civil rusa.</p>\n<p>Lo que le queda a Polonia en sus relaciones con Rusia, o más bien con los rusos, es principalmente apoyar a la oposición anti-Putin y a los movimientos anti-guerra como una inversión en futuras relaciones. En lo que respecta a la política hacia el régimen, el enfoque más efectivo sigue siendo apoyar firme y consistentemente a Ucrania, su resistencia y las alianzas internacionales de las que Polonia forma parte. Hoy, nadie tiene que convencer a nadie de que Rusia es una verdadera amenaza para sus vecinos y para la democracia liberal occidental en general.</p>\n<p><strong>Paulina Siegień</strong> es etnógrafa, experta en Rusia y periodista. Es editora en <em>NEW </em>y contribuye a <em>Newsweek </em>y <em>Krytyka Polityczna. </em>Ha ganado el Premio Conrad y ha sido nominada al Premio Embajador de la Nueva Europa por su libro <em>Miasto Bajka. Wiele historii Kaliningradu.</em></p>\n<p><em>Tarea pública financiada por el Ministerio de Relaciones Exteriores de la República de Polonia dentro del concurso de subvenciones “Diplomacia Pública 2024 – 2025 – la dimensión europea y la lucha contra la desinformación”.</em></p>\n<p><em>Las opiniones expresadas en esta publicación son de los autores y no reflejan las opiniones de las posiciones oficiales del Ministerio de Relaciones Exteriores de la República de Polonia.</em></p>\n<p><img class=\"alignnone size-full wp-image-38273\" src=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103.png?1733318905299?1734608429761?1734715059174\" sizes=\"(max-width: 612px) 100vw, 612px\" srcset=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103.png 612w, https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103-300x87.png 300w, https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/7fcb8e40ded44769c9e7fac9a4cb6103-600x174.png 600w\" alt=\"\" width=\"612\" height=\"177\"></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayvr22t27xwqrxotq25znothgw",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:49:05.684",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayvr22t4g46qrp4sx7rcfhvjdk",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Sería justo decir que las relaciones entre Polonia y Rusia han alcanzado un nuevo mínimo en los últimos años. La invasión de Ucrania por parte de Moscú puso fin a cualquier apariencia de normalidad entre los dos estados, que ahora están involucrados en lo que podría describirse como una nueva Guerra Fría.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"es",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:49:05.686",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            }
        ],
        key:"totalCount": number:21,
        key:"__typename": string:"ContentItemTranslationsConnection"
    },
    key:"__typename": string:"ContentItem"
}