REPCO

Určitě jste se v posledních měsících setkali s memy o České republice, ve kterých je pod titulkem "kurevsky nedobré novinky" uveden strip z České televize Prima "Poláci se mají lépe než Češi". Přestože další osud stripu je dílem polské memosféry, téma se skutečně objevilo ve zpravodajské relaci jedné z nejsledovanějších českých stanic - a ne poprvé. V posledních měsících se v českých médiích tu a tam hovoří o polském modelu rozvoje, obvykle v kontextu oscilujícím mezi obdivem a závistí. Ale mají nám Češi skutečně co závidět? A jak tato vlna obdivu souvisí se současným stavem a potenciálem rozvoje polsko-českých vztahů?

https://krytykapolityczna.pl/swiat/ue/czechy-lockdown-przeciazone-szpitale-covid-19/

- Polsko se v posledních letech stalo vedle Německa hlavním referenčním bodem v českých diskusích o rozvoji, říká Michal Lebduška, analytik pražského think tanku Asociace pro mezinárodní otázky (AMO). Novináři se předhánějí v analýzách cen polského másla, přepočítávají minimální a průměrné mzdy a ukazují záběry polských dálničních křižovatek. Doprovázejí je komentáře obyčejných Čechů a Češek, kteří popisují své pozitivní zážitky z dovolené v naší zemi, nejčastěji u Baltského moře. Pomineme-li vtipy o nedostatečném přístupu k moři, počet českých turistů na polském pobřeží letos přesáhl půl milionu, což je v desetimilionové populaci masový jev. Přidáme-li k tomu popularitu polské produkce Netflixu, jako je například seriál 1670, máme hotový recept na zlepšení image Polska, o kterém si polská kulturní diplomacie mohla dlouhá léta nechat jen zdát.

Až dosud se zdálo, že vztahy mezi oběma společnostmi jsou odsouzeny k výrazné asymetrii - rozšířená, byť možná povrchní náklonnost Poláků k Čechům narážela na druhé straně na hradbu lhostejnosti, ne-li přehlížení. Zatímco ulice Prahy nebo Olomouce byly každý prodloužený víkend plné polských turistů, kteří obdivovali architekturu a popíjeli pivo na zahrádkách restaurací, Češi si pro své víkendové pobyty vybírali spíše Bavorsko nebo Vídeň než polská města. Znalost děl Bohumila Hrabala nebo Jiřího Menzla, běžná mezi polskými čtenáři a diváky, se nevyrovnala obeznámenosti české veřejnosti s díly Olgy Tokarczukové nebo Andrzeje Wajdy. Návštěva naší země či poznávání polské kultury zůstávaly doménou znalců.

https://krytykapolityczna.pl/swiat/ue/czeskie-eurowybory-2024-czasem-lepiej-juz-przegrac/

Pohled Čechů na Polsko připomínal postoj mnoha Poláků k Ukrajině - chudšímu bratranci z východu, s nímž nechceme mít přes kulturní a jazykovou blízkost mnoho společného. Polsko devadesátých a dvacátých let 20. století ztělesňovalo východoevropskou chudobu, zaostalost a zlodějství - tedy přesně to, čemu se postkomunističtí Češi snažili za každou cenu uniknout, protože věděli, že je Západ vnímá stejně. Později se stereotypy udržovaly díky nekvalitním potravinářským výrobkům vyváženým na český trh, jejichž špatná pověst byla často výsledkem politicky motivované manipulace.

[mnky_books id="356871"]

Ke změně docházelo postupně, ovlivňovala ji řada různých faktorů. Prvním z nich byl nepochybný civilizační skok, který Polsko v posledních letech učinilo. Víkendový výlet do Vratislavi nebo Krakova rozhodně nepotvrdí stereotypy o východoevropské chudobě a dostat se k moři po dálnici A1 nebo S3 je dnes otázkou několika hodin na pohodlné trase bez dopravy (ještě pohodlnější alternativou může být nově otevřené železniční spojení mezi Prahou a Trojměstím). V konfrontaci se starými představami je tato nová polská realita ještě působivější.

Dalším faktorem je zpomalení české ekonomiky po pandemii. Zatímco Polsko se rychle vrátilo k růstu před pandemií, Česká republika, mnohem více závislá na zdraví německého průmyslu, stále nepřekonala dopady krize. Podle prognóz Evropské komise uzavře česká ekonomika letošní rok s růstem HDP kolem 1 % (po poklesu o 0,3 % v roce 2023), což je mizivé. V důsledku toho se rozdíl mezi našimi zeměmi začal snižovat mnohem rychleji než v předchozích letech.

Výrazně vyšší inflace zároveň způsobila, že se Češi hromadně přesouvají za nákupy do polských příhraničních obchodů a na čerpací stanice. Podle údajů Biedronky tvoří největší skupinu zahraničních držitelů věrnostních karet tohoto řetězce. Změnilo se také vnímání nakupování v Polsku. Nižší ceny na naší straně hranice dnes již nejsou důkazem zaostalosti, ale spíše úspěchu polské ekonomiky, která je schopna nabízet stejné výrobky za nižší ceny.

https://krytykapolityczna.pl/swiat/ue/komu-w-swieckich-czechach-przeszkadza-aborcja/

Úspěchy Polska v rozvoji dálnic a rychlostních silnic kontrastují se zanedbáním českého státu a silničářů, kteří přece jenom začínali na mnohem vyšší úrovni. Podobně skokové zvýšení minimální mzdy nebo program 800 plus kontrastují s neoliberální politikou české vlády a hlavním ekonomickým diskurzem, nad kterým se stále vznáší duch Václava Klause a 90. let.

Jsou na tom tedy "Poláci již lépe než Češi"? Polsko stále zaostává za Čechy, pokud jde o mzdy a bohatství obyvatelstva, ale rozdíl se rok od roku zmenšuje a vše nasvědčuje tomu, že tento trend bude v příštích letech pokračovat. Zároveň je životní úroveň, zejména ve velkých městech Polska a České republiky, již podobná, obyvatelé Prahy nebo Brna se potýkají se stejnými problémy jako obyvatelé Varšavy a Krakova, v čele s krizí bydlení.

https://krytykapolityczna.pl/swiat/ue/czechy-ustawa-o-malzenstwach-jednoplciowych-chmela/

V některých ohledech však mají Češi Polákům skutečně co závidět. Kromě již zmíněných dálnic a cen v obchodech stojí za zmínku digitalizace nebo investice do kulturní infrastruktury. Na druhou stranu polská veřejná doprava se ani v největších aglomeracích nepřibližuje českým standardům a úroveň financování polského zdravotnictví je ve srovnání se všemi zeměmi regionu stále zdrojem ostudy. V České republice bychom mohli vidět i takové v Polsku zapomenuté fenomény, jako jsou objektivní veřejnoprávní média nebo nezávislý ústavní soud.

S pozitivními změnami ve vnímání Polska kontrastuje nezájem polské vlády o rozvoj bilaterálních vztahů. Po volbách v říjnu 2023 se polská diplomacie pod vedením Radoslawa Sikorského opět orientuje především na Brusel a hlavní města západního světa a zanedbává posilování visegrádské spolupráce, považované za nefunkční kvůli proruskému postoji Maďarska a Slovenska. Rovněž ambiciózní, ale nepříliš reálné vize Trojmoří, s nimiž přišla předchozí vláda, byly odloženy. - Takovou změnu bylo možné předvídat. Připomíná situaci před rokem 2015. O realizaci společných projektů by musela usilovat především Praha, a to se zatím neděje, říká Lebduška.

Významná je i skutečnost, že strana premiéra Petra Fialy je v Evropském parlamentu součástí frakce Evropských konzervativců a reformistů - spolu se stranou Právo a spravedlnost. Přes snahu české strany se návštěva Petra Fialy ve Varšavě stále neuskutečnila (přestože říjnové mezivládní konzultace proběhly podle plánu v Praze). Vleče se také procedura jmenování nového polského velvyslance v ČR, což odpovídá tradici několikaměsíčního obsazování tohoto postu v posledních letech.

https://krytykapolityczna.pl/swiat/ue/polska-wegry-slowacja-i-czechy-maja-najdrozsze-mieszkania-w-europie/

Zdá se, že se konečně naplnily sny všech, kteří se po léta snažili přiblížit Polsko našim jižním sousedům a ukázat ho jako zcela normální, rozvíjející se a především zajímavou, i když zdaleka ne ideální zemi. Přestože někdy nereflektovaný tón chvály často vypovídá více o vnitřních problémech České republiky než o Polsku a ne vždy se promítá do skutečného zájmu o naši zemi, je už samotná její přítomnost v českém mediálním diskurzu nesmírně cenná pro budoucnost vztahů mezi oběma zeměmi.

Zároveň se zdá, že na polské straně prozatím chybí nápad, jak tuto změnu politicky či dokonce PR využít. Polsko-české vztahy, ačkoli jsou stále intenzivnější na mezilidské úrovni a velmi dobré na úrovni samospráv, zůstávají na politické úrovni rukojmím toxického formátu, kterým se nyní stala Visegrádská skupina.