REPCO

Arthur Troost: Nedávno zveřejněná zprávaECFR Pavla Zerky přirovnává Evropskou unii k Barbielandu a poukazuje na nesoulad mezi jejími proklamovanými světlými myšlenkami a jejich skutečnou realizací. Nedávné evropské volby například ukázaly, že navzdory heslu "sjednoceni v rozmanitosti" se rozmanitost v EU vůbec tak nerespektuje..

Adam Balcer: Tuto tezi si rychle potvrdíme, když se podíváme na nedávné volby do Evropského parlamentu, na kandidátní listiny, výsledky a na to, jak vypadala volební kampaň. Uvidíme, že některé skupiny, mezi něž patří především migranti a potomci migrantů, lidé jiné než bílé barvy pleti a konečně lidé, kteří nejsou křesťané nebo postkřesťané - nemají poměrné zastoupení. V posledním případě jde především o muslimy, ale v širší střední a východní Evropě k tomu můžeme přidat romskou komunitu, která je slabě zastoupena na volebních listinách a ještě slaběji v europarlamentu, v němž v současnosti - poprvé po mnoha letech - není ani jeden Rom.

Ve zprávě se uvádí, že pouze 3 % poslanců Evropského parlamentu pocházejí z menšin, které v mnoha zemích EU tvoří přibližně 10 % obyvatelstva. Autor upozornil na související volební abstinenci menšinových skupin a nejen jich, neboť podobné problémy jsou například s hlasováním mladých. Nemá tato nízká politická účast negativní dopad na stav demokracie v Unii?

Určitě existuje problém s mobilizací lidí z menšinových skupin, protože je mezi nimi běžné přesvědčení, že se nic nezmění. Jen občas se podaří, aby určitý politik vzbudil nadšení, jako svého času Obama ve Spojených státech.

https://krytykapolityczna.pl/kraj/czy-nalezy-podawac-reke-skrajnej-prawicy/

Pokud jde o mladé lidi, liší se to v jednotlivých zemích, jak dobře ukázaly volby do Evropského parlamentu, ale skutečně existuje obecný trend, že mladí lidé nejsou tak politicky aktivní jako starší lidé. Nepočítáme-li výjimečné případy, jako byl 15. říjen v Polsku. Volební abstinence nás uzavírá do začarovaného kruhu, protože pokud lidé ze znevýhodněných skupin nevolí, nemají své politické zastoupení, těžko se situace změní.

Je to samozřejmě klišé, ale dokud nepřekonáme například apatii mladých, budeme prosazovat politický program lidí v důchodovém věku. A zároveň se nevyhneme demografickému vývoji. Evropané stárnou. Dobře to ilustruje zastoupení žen - existuje velmi silná korelace mezi jejich přítomností v politice a zlepšením sociální a ekonomické situace ženské populace.

Naopak hlasování mladých lidí je spojeno především s podporou krajní pravice .

Právě tato část mládeže volí. V tom spočívá problém. Tendence volit krajní pravici je silnější mezi mladými muži, což je vidět i v Polsku, ale nízká volební účast to jen podtrhuje. Radikální pravice sice lépe mobilizuje mladé lidi, ale to neznamená, že volební výsledky v této skupině proporcionálně odrážejí názory všech mladých lidí.

Zejména proto, že existují země, jako je Francie, Itálie a Švédsko, kde jsou hlasy mladých lidí jednoznačně levicovější než hlasy starších generací.

Reakcí na nárůst podpory krajní pravice a její nahlodávání hlavního středopravého proudu může být analogický proces na levé straně politické scény. Na francouzské levici má v současnosti Mélenchonova Nepoddajná Francie nejsilnější pozici v rámci levicové fronty, což také není dobré. K tomu se přidává rostoucí počet národně-levicových hybridů typu Sahry Wagenknechtové. Extrémy spojené s různým zázemím posilují, i když v případě Polska jde o abstrakci, protože pozice levice je dramaticky slabá a mnohem větším problémem je nárůst popularity krajní pravice.

Chování mladých lidí je zde samozřejmě důležité, ale v jejich obviňování z výsledků Konfederace lze vidět snahu udělat z někoho obětního beránka.

https://krytykapolityczna.pl/swiat/ue/francja-zawiesic-demokracje-zeby-ja-uratowac-zizek/

Mezi staršími lidmi začíná Konfederace pomalu získávat podporu, nemluvě o PiS, která je také skutečně krajně pravicovou stranou, i když méně radikální, a vychází vstříc jiným skupinám voličů. Na úrovni EU je to podobné. V Evropském parlamentu najdete celou škálu, od naprostých radikálů typu Grzegorze Brauna, kterého nechce žádná frakce, přes skupinu AfD a jejích kolegů, až po Orbánovu Evropu patriotů s Le Penovou či nakonec Salvinim: Evropská konzervativní a reformní strana.

Je tu volba, barva? .

Podíváme-li se na výsledky eurovoleb, vidíme nárůst podpory radikálních pravicových sil, jak ukazuje i výše zmíněná zpráva. Starší voliči často volí strany, které jsou relativně méně radikální, ale přesto patří do extrémního politického prostředí. Například strana Právo a spravedlnost se v poslední době radikalizuje díky tomu, že se radikalizuje celá politická scéna, což je dáno i působením Občanské koalice. V průzkumech veřejného mínění před několika lety nebo dokonce před několika měsíci byli voliči současné vládní koalice mnohem liberálnější v otázkách, jako jsou uprchlíci, právo na azyl nebo situace na hranicích.

Jejich postoje se změnily díky tomu, co slyší od politiků, lídrů. Ti samozřejmě řeknou, že reagují na nálady veřejnosti. Vytváří se tak začarovaný kruh, protože jsou to právě politici, kdo do značné míry utváří nálady veřejnosti.

Podíváme-li se na nedávné volební kampaně, je zřejmé, že protiimigrační hesla, která pohánějí moderní krajní pravici, fungují stejně v zemích s vysokou imigrací i v těch, kde je zanedbatelná. Například otázka přijímání žadatelů o azyl přerostla v politickou krizi v Nizozemsku, kde je ročně udělován azyl 50 000 lidí, ale také v mnohem větším Polsku, které přijímá pětkrát méně takových žádostí. Není v tom jistý paradox?

Kdysi se říkalo, že antisemitismus může existovat i bez Židů a na podobném základě - bez muslimů - může fungovat islamofobie. Stojí za to se zamyslet nad tím, co se v Polsku změnilo, například že si s islamofobií začala pohrávat i Občanská koalice, samozřejmě jedna v "light" verzi oproti straně Právo a spravedlnost. Proč používá argumenty, které apelují na strach? Jak je možné, že v takzvaných "levicově-liberálních" médiích, seriózních denících a stanicích, převládá podpora tohoto typu vládní rétoriky? Proč 85 % Poláků podporuje jedinečné právo EU použít zbraně služeb na hranicích s Běloruskem, což je v rozporu s ústavou a mezinárodními zákony? Kolem bezpečnosti, migrace se vytvořila atmosféra morální paniky.

https://krytykapolityczna.pl/swiat/ue/to-nie-jest-europa-dla-mlodych-ludzi/

Je to do značné míry záležitost našeho regionálního vnímání Západu. Všechny západní migrační politiky házíme do jednoho pytle, mnozí jedním dechem zmiňují Francii a Německo, Švédsko a Nizozemsko. A přitom je situace v každé z těchto zemí jiná. Ale s fenoménem morální paniky bychom mohli stejně dobře věřit v přistání Marťanů a vinit je ze všeho zla.

Není to jen politická strategie, která se snadno a pohodlně používá?

Ano, je to skvělé zástupné téma - jak pro vládnoucí, tak pro opoziční síly. Ve stále větším počtu zemí, jako je Polsko a Česká republika, se k používání takových strategií přidává i mainstream. Mezi lidmi to rezonuje, protože je nabudíme strachem. Existuje také silná korelace mezi založením svých znalostí na sociálních médiích a sympatiemi k etnickým identitám, homogenitou a zároveň vnímáním "cizího" jako hrozby.

Pokud mezi umírněnými konzervativci, středem a levicí není nikdo schopen se proti tomu důrazně ohradit, poukázat na nepravdy, manipulaci s fakty, zveličování problémů na Západě, pak máme recept na rozvoj xenofobních nálad.

Politici hlavních stran samozřejmě řeknou, že četli průzkumy CBOS a z nich vyplývá, že pro Poláky je nelegální migrace důležitým tématem. Dobrá, ať si ty průzkumy přečtou znovu. Co je důležitější? Zdravotní péče. O tom mluví víc? Během pandemie COVID-19 zemřelo "nad normu" dvě stě a desítky tisíc Poláků. To je nejvyšší ztráta na životech od druhé světové války. O tom by se mělo v Polsku diskutovat. Lidé zřejmě říkají, že nejdůležitější je zdraví, ale politici to raději nepřipomínají. Převládá názor, že zdravotní péče byla, je a bude špatná a nikdy se to nezmění.

https://krytykapolityczna.pl/swiat/elon-musk-w-bialym-domu/

Bohužel řada faktorů vedla k tomu, že v mnoha zemích regionu jsou velmi populární protiimigrační témata, což někdy vypadá zcela absurdně, protože se ukazuje, že muslimů je, lidově řečeno, stejně málo jako koček. Politici vám budou tvrdit, že nás chrání před nástupem islámu. Mohli bychom se jich zeptat, zda by, když je Západ tak strašně zalidněn muslimy, neměli "zachraňovat" polské občany tím, že udělají vše pro to, aby jim zabránili žít a navštěvovat Londýňany.

V reportáži zazněl i náznak, že by se mohlo jednat o prvek "zvedání se z kolen", o snahu prosadit se ve vztahu k Západu, vůči němuž dlouho převládal uctivý postoj. Vidíte, Západ se hroutí kvůli přistěhovalcům, už není žádné Švédsko nebo Francie, ale my jsme pořád ten jeden bezpečný stát..

Vtipné je, že kdybychom se na země EU podívali podrobněji, vyšlo by nám, že nejmuslimštější zemí EU je Bulharsko, kde žije početná muslimská menšina už po staletí. Nebo že v některých východoevropských zemích najdeme opravdu velké množství Romů, jejichž socioekonomická situace je mnohem horší než situace muslimských komunit na Západě. Jen o tom se nechce mluvit, místo toho se vytváří černý obraz vybraných západních zemí, byť jen z hlediska kriminality.

Píše ale někdo v Polsku o tom, že počet vražd na obyvatele je v Lotyšsku několikanásobně vyšší než ve Švédsku? O srovnání se Spojenými státy ani nemluvě. Zároveň je to problém i pro politické elity v Evropě, protože například po vraždě patnáctiletého chlapce střelnou zbraní v Poitiers francouzský ministr vnitra prohlásil, že Francie se mexikanizuje. Já bych ho posadil do letadla, převezl do mexické Colmy, nejnebezpečnějšího z velkých měst na světě, a řekl: "Přenes se přes to". Při přestřelkách tam umírá několikasetkrát více lidí než v Poitiers.

https://krytykapolityczna.pl/swiat/ue/ostateczna-porazka-rzadu-scholza-do-wladzy-w-niemczech-powroci-chadecja/

Dramatem Evropy je snadnost, s jakou uvěříme, že v nás panuje hluboká krize, a zveličujeme své problémy.

Jak se ale z tohoto pesimismu či dokonce defétismu vymanit? Co si počít s rostoucí oblibou etnonacionalismu, který výše zmíněná zpráva označuje za jednu z hlavních hrozeb pro budoucnost sjednocené Evropy a pro demokracii jako takovou? .

Nejdůležitější je nepropadnout přesvědčení, že jako společnosti jsme monolity. V Polsku najdeme skupinu lidí, kteří mají rozhodně negativní postoj mimo jiné k muslimům, a větší skupinu, která má spíše negativní postoj. Spíše negativní vůči uprchlíkům. Spíše negativní vůči lidem černé barvy pleti. Spíše. To znamená, že nejsou ve svých názorech zatvrzelí a lze je získat zpět. O tuto skupinu musíte bojovat, mluvit s lidmi, kteří váhají, abyste pak mohli ovlivnit ty rozhodnější.

To je úkol pro mainstreamové strany, ale pokud chtějí být chameleony a napodobovat a přebírat program krajní pravice, nemají naději. Na druhou stranu by měly - společně s občanskou společností - zahájit dialog s "umírněnými" voliči krajní pravice a pokusit se jim vysvětlit, jaké důsledky bude mít zvýšení její podpory z hlediska kvality života, demokracie atd. Paradoxně je Viktor Orbán a to, co se děje v Maďarsku, skvělým protipříkladem. Když se podíváte na to, jaká je tam ekonomická situace, rozsah korupce nebo kriminality, nemluvě o klíčových otázkách de-demokratizace, vytváří to chmurný obraz důsledků vlády extrémní pravice.

Něco, co by mohlo tyto trendy zastavit, je mimo jiné silný levicový mainstream.

Proč právě levice?

Nejde o osobní sympatie - mohu vyjít z toho, že mám zpravidla centristické politické názory. Domnívám se však, že silná mainstreamová levice je pro dobro demokracie potřebná. Její přítomnost ovlivňuje podporu krajní pravice, jak je vidět například ve skandinávských zemích - krajní pravice posílila, ale v určitém okamžiku začala mlátit hlavou o strop, protože tradiční sociální demokracie se drží pevně.

https://krytykapolityczna.pl/swiat/ue/prorosyjski-nacjonalista-wygral-pierwsza-ture-wyborow-prezydenckich-w-rumunii/

Nejde však o lpění na nějaké jedné politické variantě. Je třeba mít plán, strategii, provádět sociální výzkumy a na jejich základě podnikat kroky k získání voličů radikálních skupin. Bez toho jsme odsouzeni k nárůstu podpory krajní pravice, což bude mít jisté důsledky pro náš politický systém.

To vše zní rozumně, ale nabízí se otázka: proč to tedy mainstreamové strany nedělají? Mají snad jiné strategie?

Problém je v tom, že čím silnější je krajní pravice, tím větší je pokušení pro středopravicové a dokonce i centristické strany přebírat její rétoriku, jak je vidět v Polsku, Nizozemsku nebo ve Francii. To znamená posun scény doprava, vstup "umírněné" xenofobie, nacionalismu do hlavního proudu.

Zároveň se v takové situaci musí radikálové radikalizovat, aby radikály zůstali, a tyto procesy bohužel ovlivňují obecné vnímání voličů o lidských právech, právním státě a demokratických hodnotách.

Dalším problematickým bodem je naznačování myšlenek o sbližování mainstreamu s radikály ze strany různých odborníků. Před volbami 15. října se na toto téma uskutečnilo mnoho výzkumů a například Sławomir Sierakowski s Przemysławem Sadurou navrhovali, že měkký populismus je vhodnou metodou boje proti tvrdému populismu.

A není tomu tak?".

Krátkodobě možná ano, zatímco jeho dlouhodobá účinnost je v rozporu s výsledky politologických výzkumů. Existuje velmi dobrá studie Wernera Krauseho, Denise Cohena a Tariqa Abou Khadiho, kteří analyzovali 70 voleb ve 13 zemích.

https://krytykapolityczna.pl/swiat/usa-ciemne-oswiecenie-bazylewicz/

Tyto studie nenechávají nikoho na pochybách, že myšlenka zatlačit krajní pravici do kouta přijetím některé její rétoriky téměř nikdy dlouhodobě nefunguje. Lze to udělat podle rakouského modelu, tedy spoluprací s ní. Pánové z křesťanskodemokratické OVP před tuctem let tvrdili, že nezkušenou FPO převálcují a převezmou její popularitu. Nevyšlo jim to. Dnes má FPO podporu 35 % a OVP kolem 20 %. Nyní se totéž, i když v menším měřítku, děje v Nizozemsku a v posledních letech jsme také svědky úpadku Forza Italia, která byla kdysi nejsilnější stranou v Itálii - nyní hraje podřadnou roli v koalici s Melonim a Salvinim.

[mnky_books id="176240"]

Druhým modelem je Polsko-Francie, což je to, co dělá Macron a co dělá Občanská koalice u nás - stojíme proti extrémní pravici a "kontrujeme" jí tím, že přejímáme některé její názory ve zmírněné verzi. Třetí model zahrnuje hlubší vývoj tímto směrem. Stalo se to u Orbánova Fideszu, děje se to u Babiše v České republice. Jeho uskupení ANO bylo ještě v minulém volebním období Evropského parlamentu s liberály a nyní se přidalo k Orbánovi.

Výroční zprávy Varieties of Democracy o stavu demokracie naopak poukazují na existenci kyvadla - u moci máme vůdce s autoritářskými sklony, a tak se vytváří široká koalice různorodých demokratických sil, která je chce sesadit, což se daří. Otázkou je, jak se tato koalice následně osvědčí. Podle tohoto výzkumu si v naprosté většině případů neporadí a kyvadlo se vychýlí zpět na druhou stranu, ale ne na stejné místo. Autoritářští vůdci budou po návratu k moci ještě autoritářštější.

*

Adam Andrzej Balcer - polský politolog, kulturní antropolog a publicista specializující se na euroasijskou problematiku.