REPCO

Kdy se migrant stává "migrantem"? Když je nežádoucí. Charakteristickým znakem migranta je, že je chudý, hladový a migruje, aby jedl náš chléb.

Migrantům se vyčítá, že nejsou dost chudí, nebo dokonce příliš bohatí na to, aby si zasloužili místo v naší společnosti. Vždyť měli dost peněz na to, aby si zaplatili letadlo do Minsku nebo loď na Lampedusu. Ale když někdo prodá svůj rodinný dům a veškerý majetek, aby zaplatil cestu, kterou možná nepřežije, je snad bohatý? Často si za tuto cenu kupují možnost vyhnout se vězení, mučení nebo smrti. Někdo, kdo si může dovolit koupit si cestu ven ze smrti, je skutečně relativně bohatý - protože není nic cennějšího než život. Vstupenka do světa, kde nikdo neumírá hlady, kde člověk nemusí každý den chodit kilometry se džbánem pro vodu, musí být drahá.

Lidé se odjakživa stěhovali do míst, kde je úrodnější půda a mírnější klima. I my jsme migrovali za bohatstvím. Právě díky naší zlaté horečce dobyli a zotročili země, ze kterých dnes emigrují chudí lidé. Jsme to my, Evropané, kdo vyplenil tyto země. Své loupeživé výpady, kterým jsme pro zastření říkali "objevy" nebo otevřeněji "dobytí", jsme ospravedlňovali misí christianizace. My, lidé ze Západu, jsme pod záminkou záchrany jejich duší udělali původním obyvatelům Ameriky ze života peklo na zemi.

https://krytykapolityczna.pl/nauka/antropocen-kapitalizm-kolonizacja-wielkie-wymieranie/

Hatuey, vůdce kubánských kmenů vzbouřených proti invazním Španělům, už stál na hranici, když mu byl nabídnut křest. Tak se vyhnete peklu, vysvětloval misionář. A kam půjdou Španělé, až zemřou? - zeptal se náčelník. Do nebe, odpověděl mnich. Tak to já půjdu raději do pekla, odpověděl Hatuey a hranici zapálil.

Dnes máme nové záminky k napadání jiných zemí. Bombardováním a vražděním jim údajně přinášíme demokracii. Neboť teprve až po ozbrojené intervenci bílých armád Západu zavládne v některé zemi globálního Jihu nám příznivý režim, budeme moci tuto zemi bez překážek okrást o její bohatství.

O tom, že nám nejde o demokracii, ale pouze o nadvládu a vykořisťování, svědčí výsledky i naši spojenci. Na Blízkém východě nás reprezentuje Izrael, který v celém regionu rozsévá smrt a spoušť. Jeho vůdce Netanjahu je stíhán Mezinárodním trestním soudem za genocidu - stejně jako Vladimir Putin. Dalším regionálním spojencem Západu je nejohavnější, fundamentalistický saúdský režim - kde se stále vykonávají popravy mečem.

https://krytykapolityczna.pl/swiat/amnesty-international-pierwszy-raz-w-historii-oskarza-o-ludobojstwo/

Jak by vypadal život v zemích globálního Jihu, kdyby nebylo civilizačních misí Západu? To nevíme. Jedno je jisté, Západ v důsledku svých výbojů nevědomky zbohatl, zatímco dobyté, kolonizované země zchudly. Odhaduje se, že dobytí a kolonizace Ameriky vedly k holocaustu 90 milionů původních obyvatel. V Kongu vyvraždil režim krále Leopolda odhadem milion Konžanů a ještě v roce 1958 byli během Světové výstavy v Bruselu lidé černé pleti vystavováni v bruselské zoo v klecích spolu s "ostatními zvířaty".

V důsledku našich intervencí, falešně označovaných jako "střet civilizací", se islámský svět vrátil do středověku - stačí porovnat fotografie Kábulu, Damašku a Bagdádu ze 70. let 20. století s těmi dnešními. Téměř všechny ženy na těchto fotografiích mají dnes zahalené hlavy, přesně jako evropské ženy ve středověku.

Odpůrci migrace poukazují na ekonomické důvody, které vedou lidi k riskantnímu rozhodnutí a ke šturmu zdi, která obklopila Západ. Tvrdí, že národy migrující za lepším životem se snaží ukrást naši prosperitu.

https://krytykapolityczna.pl/swiat/ue/ue-polityka-migracyjna-2024-podsumowanie/

Odkud to víme. Polští rolníci masově migrovali do Brazílie kvůli hladu po půdě a doufali právě v takový lepší život. Ale nejen sedláci: "Na počátku 90. let 19. století se mnoho Pabiánů rozhodlo odejít do Brazílie. Stejně jako obyvatelé Lodže a Lodžského hrabství podlehli přesvědčivé vidině lepšího života v zámoří. Rozutekli se. Opouštěli Pabianice jako zhypnotizovaní, aniž by si uvědomovali útrapy a nebezpečí, která jim hrozila. Žádná varování ani napomenutí nebyla účinná. Emigranti hledali novou zaslíbenou zemi za každou cenu," píše Sławomir Saładaj na webových stránkách pabianické radnice.

Polsko, stejně jako země globálního Jihu, bylo také zemí dobytou a systematicky ničenou rozdělovateli. A tak ze stejných důvodů emigrovaly z Polska na Západ masy lidí, kteří jen hledali lepší život v Mnichově, New Yorku nebo Vancouveru.

A konečně po vstupu do Evropské unie mladší generace Poláků opět utíkala před chudobou a nezaměstnaností na Západ, hlavně do Velké Británie, a hledala zlepšení svého materiálního postavení. V roce 2017 emigrovalo až 2,5 milionu lidí, tedy 6,5 % polské populace. Právě jim naše země vděčí za trvalý pokles míry nezaměstnanosti.

Každý, kdo odsuzuje migraci za chlebem, trpí syndromem dvojí morálky: my smíme, ale oni ne. proč? Protože se jich bojíme, protože k nim cítíme averzi kvůli jejich rasové, náboženské a kulturní odlišnosti. A konečně proto, že nemáme sebemenší úmysl dělit se o svůj blahobyt. Chudí naopak vidí v "migrantech" konkurenci pro vzácné sociální dávky.

Taková malichernost však neprospívá ani v salonech, ani v kronikách polského národa, takže se musíme nějak vysvětlit. Proto uzavíráme: ať se viníci podělí. Žádné kolonie jsme neměli. A tady je vyznačen důležitý rozpor. Je pravda, že jsme se nepodíleli na britských, španělských, portugalských ani francouzských výbojích. (Napoleon skutečně poslal tisíce polských legionářů na pomoc při potlačení povstání otroků na Haiti, ale velká část z nich přešla na haitskou stranu a obrátila bajonety proti kolonizátorům).

Součástí kolonizátorského Západu jsme se však stali, když naši vojáci společně s Amíky vtrhli do Iráku a Afghánistánu. Armáda tehdy mluvila o tom, že se "osvědčíme v boji", a politici o očekávaných ekonomických výhodách. Dokonce jsme doufali, že v Iráku vznikne ropné pole.

https://krytykapolityczna.pl/swiat/irak-inwazja-demokracja-panstwo-upadle/

Velmi jsme toužili stát se součástí globálního Západu a dosáhnout jeho prosperity. A Západ nás přijal. Až na to, že to má svou cenu. Aleksander Kwasniewski dnes považuje naši účast na agresi proti Iráku za chybu. Bývalý prezident to vysvětluje tím, že jsme tehdy byli přijati do NATO a museli jsme se Američanům nějak odvděčit, i když většina Poláků byla proti vyslání našich vojáků do Iráku.

Proč se bojíme nelegálních přistěhovalců, ale nebojíme se palestinského lékaře, který nás přijme na noční službě, Egypťana, který nám na rohu nabízí kebab, nebo Pákistánce, který nám přiveze jídlo na skútru? Protože tito lidé si již našli místo v naší dělbě práce. Dělají tyto hůře placené a nevděčnější práce, zatímco ilegálové je pravděpodobně dělat nebudou, pravděpodobně se budou izolovat, žít z dávek a vnucovat nám své náboženství a kulturu.

[mnky_books id="348924"]

Ano, to se děje v západoevropských zemích, kde je vysoká nezaměstnanost a přistěhovalci jsou uzavřeni v městských ghettech jako ve Francii - ale ne u nás. Máme nedostatek pracovních sil a polský fond sociálního zabezpečení zachránili právě ukrajinští přistěhovalci, protože se ve velkém počtu ujali práce a platili pojistné. Nyní však Ukrajinci odcházejí dále na západ a někdo je bude muset v Polsku nahradit.

Když jsem chodil do základní školy, bylo ve třídě 45 žáků a žákyň. Teď jsou třídy třikrát menší. Náš pracovní trh se vyčerpal v důsledku emigrace a demografického poklesu. Příliv pracovních sil z globálního Jihu je proto logickým - a pravděpodobně jediným - řešením.

Proč myslíte, že západoevropské země v určitém okamžiku otevřely svůj pracovní trh Polákům? Protože nás potřebovaly. Právě v těchto průměrných zaměstnáních, protože mladí Poláci také budovali prosperitu Velké Británie nebo Německa.

Kdyby bylo Polsko přelidněné a mělo vysokou nezaměstnanost, nikdo by se sem neprotlačil. Ale stalo se to. Jsme Západ, ostrov bohatství v obrovském oceánu globální chudoby. V naší zemi sice není nouze o chudé, protože naše vysoké příjmy jsou rozděleny velmi nerovnoměrně, ale chudoba je nerovnoměrná chudobě. Pro mnoho nově příchozích je pitná voda z kohoutku už něco úžasného.

https://krytykapolityczna.pl/swiat/migracja-to-koszt-naszego-rozwoju/

V Polsku je dnes nedostatek pracovních sil. Údaje z Centrálního registru pojištěnců ukazují, že v prosinci 2022 bylo osob, které podléhaly důchodovému a invalidnímu pojištění a mají jiné než polské občanství, něco přes milion. To je obrovský nárůst oproti posledním letům. Většinu těchto osob tvoří Ukrajinci, ale roste i počet osob z Nepálu, Kolumbie, Argentiny a Běloruska.

I ti, kteří do naší země vstoupili nelegálně, většinou pracují. Pomoc poskytovaná těmto lidem je velmi skromná a činí 750 zlotých měsíčně na osobu. V případě například čtyřčlenné rodiny je sazba ještě nižší - 375 PLN na osobu, tedy celkem 1 500 PLN. Pomoc uprchlíkům s bydlením prakticky neexistuje; vládní dokumenty hlásají, že v této oblasti neexistuje žádný ucelený program. Ve skutečnosti však žádný program neexistuje, protože neexistuje bydlení. Tato otázka je natolik citlivá, že se politici bojí poskytnout imigrantům v této oblasti jakoukoli pomoc.

Proto je většina přistěhovalců z Ukrajiny i odjinud odsouzena k pronájmu bydlení na volném trhu. Znám jednoho Ukrajince, který se svou ženou a čtyřmi dětmi bydlel na skládce, kde pracoval. Znám uprchlíky, kteří po překonání plotu a popletení v Bělověžském pralese skončili v záchytných centrech. Po nějaké době se odtud museli vystěhovat a nastoupit do práce, aby si mohli pronajmout nějaké bydlení.

Nejen morální, ale i ekonomické důvody hovoří ve prospěch civilizování způsobu, jakým k nám lidé z globálního Jihu přicházejí. Hodně se mluví o tom, že vláda pod tlakem veřejnosti zpřísňuje migrační politiku. Méně se však mluví o tom, že nedostatek pracovních sil lze řešit i jinak: tím, že nás donutí pracovat až do smrti. Prodloužením věku odchodu do důchodu.

https://krytykapolityczna.pl/swiat/ue/listy-o-demokracji-daoud/

Opět se ukázalo, že mechanismus vydávání víz do Polska za úplatky se daří a že i na Filipínách to dělá stejná firma jako za éry Práva a spravedlnosti. Ať tak či onak, byznys si najde způsob, jak chybějící pracovníky do Polska dostat. Jde jen o to, aby byl tento mechanismus dostatečně transparentní a dostupný, aby tlačení přes běloruské hranice a přes smrtící bažiny Podlasí přestalo být konkurenceschopnou možností. Ať se zřídí normální úřady práce na konzulátech v zemích, z nichž se k nám snaží dostat nejvíce lidí, namísto dosud fungující vízové mafie.

A řekněme si jasně: buď povolíme pracovní imigraci, nebo budeme souhlasit s tím, že budeme pracovat o několik let déle.