REPCO

Nestává se často, aby Britové protestovali na ulici, zejména ve srovnání s Francouzi. Britští farmáři - většinou starší, bělejší a konzervativnější, než je celostátní průměr - se bouří ještě méně často. Přesto to byli právě oni, kdo se v listopadu sjeli do Westminsteru. Měli na srdci jediné: že se jim nelíbí navrhované změny pravidel dědické daně obsažené v právě oznámeném rozpočtu. Pro větší efekt přivezli farmáři do Londýna své potomky a v čele demonstrace jeli děti na traktůrcích na hraní.

Bok po boku s farmáři kráčeli opoziční politici a bývalí členové a členky vlády (pamatujete si ještě Priti Patel?). Nigel Farage - nejen muž z lidu, protože tentokrát byl také agrárníkem a komunitním aktivistou v plné parádě - dorazil v nablýskaných wellingtonkách, o kterých bylo jisté, že se nikdy nezaboří do blátivých kolejí venkovských silnic. Před ministerstvem nikdo nepálil pneumatiky ani nekydal hnůj, ale politici převlečení za zemědělce měli svou chvíli. Zvláště se promenádovali lidé se šlechtickými tituly, celebrity a Jeremy Clarkson - v poslední době známý v televizi už ne jako řidič auta, ale překvapivě jako farmář. Nechyběl ani Andrew Lloyd Weber, který se snažil najít cestu do Westminsteru, když měl odevzdat svůj hlas ve Sněmovně lordů (ačkoli ho jeho strana jednou letecky dopravila až z New Yorku, aby si nenechal ujít příležitost hlasovat proti daňovým úlevám pro chudé pracující).

https://krytykapolityczna.pl/swiat/czy-rzad-starmera-zdazy-wdrozyc-swoj-plan-zanim-straci-wladze/

Deník "Standard" uvedl, že demonstrujících farmářů se dostavilo 20 000, ačkoli skutečný počet byl pravděpodobně poloviční. Nejsou to však tato čísla, o kterých se nyní vedou vášnivé spory, ale otázka, která vrtá všem hlavou: kolik farmářů zaplatí dědickou daň a kolik vláda vysype z jejich kapes?

Nikdo to nedokáže vysvětlit lépe než televizní farmář Amazon Prime, mistr selského rozumu, Jeremy Clarkson! Požádal ty, kteří mají rodinnou farmu, aby zvedli ruku a pak ji spustili, pokud si myslí, že se jich vládní návrhy nedotknou. Jen málo rukou padlo. Téměř všechny zůstávají zvednuté. "A to je asi tak všechno." - uzavřel.

Kdo to (ne)zaplatí

.
Tady je zakopaný pes. Jak jste asi uhodli, nový zákon se nebude vztahovat na každý holding v hodnotě vyšší než 1 milion liber. V praxi (i proto, že daňový systém zvýhodňuje manželské páry a lidi s dětmi) se dědická daň bude vztahovat na majetek v hodnotě přibližně tří milionů liber pro manželské páry a jeden a půl milionu pro svobodné. V letech 2021-2022 bylo ve Spojeném království pouze 117 statků v hodnotě vyšší než 2,5 milionu liber. Zdanění by podléhala pouze část majetku - ten nad 3 miliony liber, a to při mizivé sazbě 20 %.

Manželské páry bez půdy si o tak mírném zacházení mohou nechat jen zdát, protože ty platí dědickou daň v sazbě až 40 procent z hodnoty majetku přesahující 650 000 liber (325 000 liber pro svobodné). A ani tím výsady nekončí, protože farmáři budou mít na rozdíl od všech ostatních až deset let na to, aby splatnou daň odvedli do státní pokladny. Celých deset let, a to bez úroků - zatímco úroky jsou již účtovány i u studentských půjček.

Podle odborníků většina domácností s majetkem vyšším než 1 milion liber přesto nezaplatí na dědické dani ani penny. Dokonce i vládní finanční experti tvrdí, že změna pravidel se dotkne pouze přibližně 500 domácností ročně. I když tato skupina nebude tak malá, účelem novely je odstranit několik způsobů, jak se vyhnout placení daní, a zabránit dalšímu hromadění půdy v rukou několika málo bohatých - nikoliv "okrást" těžce pracující zemědělce. Nákup půdy se totiž stal známým způsobem, jak se vyhnout daním. Až 40 % zemědělské půdy prodané v roce 2023 přešlo do rukou "obdivovatelů venkova" a dalších investorů, zatímco méně než polovinu všech farem prodaných ve stejném roce koupili zemědělci.

Lze pochopit, že zemědělce, kterým nikdy předtím nebylo řečeno, že mají platit dědickou daň z rodinného majetku, vládní plány rozzuřily. Lze jim odpustit, že se při výpočtech spletli, protože se s tím nikdy předtím nemuseli obtěžovat.

Ale hrůzu z hrozícího daňového válce pociťuje téměř každý třetí člověk na Ostrovech, ačkoli se to ve skutečnosti týká jen malého procenta britských majetků. V letech 2020-2021 platilo dědickou daň pouze 3,73 % pozůstalostí. Absence všeobecného, státem financovaného vzdělání a absolutní poslušnost třídnímu systému prospívá těm nejbohatším. Celá společnost se obává a protestuje proti dědické dani, přestože se týká jen hrstky nejbohatších.

Země pro bohaté

.
Velká Británie by totiž měla mnohem více zdanit pozemky, které nejsou ve vlastnictví rodinných farem, a mimochodem, stejně tak by měl být zdaněn každý druhý a další dům. Nemůžeme nadále připustit, aby se s pozemky a domy na nich stojícími obchodovalo a aby sloužily jako investiční nástroj; aby je bohatí využívali k ukrytí peněz před daňovým úředníkem nebo k vytváření "pasivních příjmů".

Jen v Anglii je polovina pozemků v rukou pouhého 1 procenta obyvatel. Přibližně 25 000 vlastníků půdy - především korporací a těch, kterým byla půda odkázána, protože vyhráli v takové loterii při narození - vlastní polovinu země. Získání zemědělské půdy do vlastnictví poskytuje automatické daňové úlevy nejen zemědělcům, ale také vlastníkům půdy. V letech 2018 až 2020 pouze 44 % příjemců zemědělských daňových úlev mělo v posledních pěti letech před smrtí nějaký příjem ze zemědělství. Pouhých 200 pozůstalostí v průměrné hodnotě 6 milionů liber absorbuje až dvě třetiny daňových úlev zemědělců, čímž se na daních ušetří více než 1 milion liber ročně.

[mnky_books id="337589"]

Pokud dovolíme bohatým, aby si kupovali ještě více půdy - ne proto, že nás živí, ale jen proto, že si to mohou dovolit - ceny půdy budou nadále růst. Je opravdu škoda, že zemědělci poslouchají nikoli odborníky, ale typy jako Clarkson, který v rozhovoru s Timesy přiznává, že cílem jeho kampaně je "nulová dědická daň z půdy".

Mezi protestujícími farmáři skutečně byli někteří, u nichž lze předpokládat, že v životě nepracovali ani půl dne na poli: Charles John Montague Manners, markýz z Granby (právem plný obav, neboť jeho dědictvím je zámek Belvior spolu s téměř 6 500 akry půdy); vikomt Garnock, lady Alice Mannersová a další, kteří vlastní příliš mnoho půdy. Stačilo otevřít noviny, aby člověk zaplakal nejen za Clarksona, ale za všechny miliardáře. Co čeká lorda Anthonyho Bamforda (po otci vlastníka koncernu JCB známého výrobou těžkých zemědělských a stavebních strojů)? Co se stane s nešťastným sirem Jamesem Dysonem (shoda jména se známou značkou bílého zboží není náhodná)?

Dyson, který v letošním seznamu největších britských boháčů sestavovaném Sunday Times klesl až na páté místo (z druhého v roce 2022) s majetkem ve výši téměř 21 miliard liber, tvrdí, že "zlomyslný" rozpočet cílí na zemědělce. Jaká škoda, že na ně nemyslel, když je vyzýval k odchodu z jednotného trhu Evropské unie! Dyson, zastánce tvrdého brexitu, nám s oblibou tvrdil, že odchodem z EU se Spojené království stane Singapurem Evropy, načež v roce 2019 přesunul sídlo své společnosti z Wiltshire právě do Singapuru a vysál obrovské plochy britské půdy. Pozemků, na které stejně jako ostatní velcí vlastníci půdy dostává dotace z veřejných peněz.

https://krytykapolityczna.pl/swiat/radykalizacja-wieku-sredniego-dezinformacja-i-teorie-spiskowe/

Žít, ne zemřít! Protože čím více půdy někdo vlastní, tím vyšší dotace dostává bez ohledu na to, zda na této půdě hospodaří. Průměrná britská farma má 82 hektarů. Téměř polovina farem má méně než 20 hektarů a jen Dyson má v pěti hrabstvích až 14 500 hektarů.

Farmáři dostali to, pro co hlasovali.
Labouristická vláda se pokouší o docela slušný výkon. Rozsah protestů však jasně ukazuje, jak důležité je efektivně komunikovat s voliči, zvláště když většina médií trvale sympatizuje s třídou vlastníků půdy.

Když na začátku jara 2024 vyšli zemědělci ve velkém počtu do ulic zemí EU, britské noviny pěnily blahem a zdůrazňovaly, jak je skvělé, že jsme opustili EU se všemi jejími problémy. Mezitím si každá obchodní dohoda po brexitu se vzdálenou zemí, která nedodržuje stejné standardy výroby potravin, podřezává větev, na níž sedí britští zemědělci, a nesmírně jim ztěžuje prodej do EU, našeho nejbližšího trhu.

Ještě palčivěji než cla EU je trápí nedostatek sezónních pracovníků, a aby toho nebylo málo, brzy jim skončí i vládní dotace, které se krátce vyrovnaly předchozím platbám z EU. Letošní platby jsou již o 50-70 % nižší než dotace, které britští zemědělci dostávali před brexitem.

https://krytykapolityczna.pl/swiat/wielka-brytania-inflacja-koszty-utrzymania-bieda/

Jako kapři vyhlížející Vánoce se zemědělci rozhodli opustit jednotný trh a nyní hájí zájmy těch nejbohatších, jejichž kroky zvyšují cenu půdy, ale nezlepšují osud lidí, kteří na ní pracují. Británie dnes produkuje méně potravin a stále více se spoléhá na nekontrolovaný dovoz. Je těžké argumentovat se zemědělci, kteří tvrdí, že je potřebujeme. Bez jejich práce nebude co jíst. Proto musím na závěr oznámit, že protestující zemědělci přinesli do londýnských ulic velké množství svých produktů. Ne proto, aby je vysypali na chodník Westminsteru, ale aby je darovali do potravinových bank.