REPCO

{
    key:"uid": string:"eayvzjqgsz4fqr77v2t5gungcwq",
    key:"title": {
        key:"en": {
            key:"value": string:"Excitement over ‘rare’ elements"
        }
    },
    key:"subtitle": {
        key:"en": {
            key:"value": string:"Julie Klinger in conversation with Misha Glenny "
        }
    },
    key:"summary": {
        key:"en": {
            key:"value": string:"The race for green transition supplies is on. But where’s the thrill in metals, discreet and hidden yet widespread? Mining, intensive due to low concentrations, throws up waste elements like arsenic. Space cowboys and deep-sea dredgers contest environmental stability more than China’s monopoly, based on 40-years of involved processing. Health and recycling regulations are a must."
        }
    },
    key:"content": {
        key:"en": {
            key:"value": string:"<p><em>The Institute for Human Sciences’ (IWM) rector interviewed the author of </em>Rare Earth Frontiers: From terrestrial subsoils to lunar landscapes during the Vienna Humanities Festival 2024.</p>\n<p>https://www.youtube.com/watch?v=pPifMMVAjuo&list=PLjrO4-lSuhViUO3sL-k1I6CsUQ5KeulqZ&index=19</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Misha Glenny: </strong>We are going to be talking about rare earths, rare earth minerals, the extraction of critical raw minerals and their position within the environmental and geopolitical situation. So that we all start on the same page: there are 17 rare earth elements, and these are included in what the <a href=\"https://www.usgs.gov/news/national-news-release/us-geological-survey-releases-2022-list-critical-minerals\">US geographical survey</a> has deemed to be 51 critical raw minerals or CRMs. So let’s start with the rare earths, Julie. What are they and why are they important?</p>\n<p><strong>Julie Klinger: </strong>The term ‘rare earth elements’ is a bit of an anachronism, because these elements are neither ‘rare’ nor necessarily ‘earths’. They refer to the island to the south of the periodic table called the lanthanide series, numbers 57 to 71, plus scandium and yttrium.</p>\n<p>They’re grouped together as a family, because they have these really fantastic magnetic and conductive properties, which have enabled the miniaturization of technologies and transoceanic internet communications, the development of space technologies, etc.</p>\n<p>Why are they called rare? The name sticks around, because it’s exciting. It’s more exciting than saying ‘lanthanum’ or ‘praseodymium’. But in my research, trying to find out why they were called ‘rare’, came down to this: when they were first characterized in Sweden in the late 1700s, no one had ever seen them before, so they were simply assumed to be rare. The first time I found a chemist lamenting this in print was in 1907, and since then, the scientific community has been pretty cranky about this characterization. But it sticks around. If you call something rare, we get excited and people might be willing to agree to things that they might otherwise quite sensibly refuse.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> To get a feeling of the wide varieties of usages of rare earths, could you give us a couple of examples?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> You could really pick any element. But we’ll go with cerium. In a city like Vienna, there’s probably lovely antique glassware that’s a lovely rosy pink, right? It’s cerium that imparts that colour onto the glassware. It’s that same pigmenting property that is used to make lasers that are used in everything from surgery to precision guided missiles. It’s also cerium that can act as a signal amplifier when it’s added to fibre optic cables. If you can picture the global mesh of transoceanic fibre optic cables: about every 30 kilometres or so, there’s a little bit of cerium that amplifies the signal.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> And without cerium, we couldn’t do that?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Well, we could, but it would be slower and who wants to go slower?</p>\n<p>Cerium has been really important over the twentieth century and into the twenty-first century because it’s used in petroleum refining. And, in fact, until very recently, the primary application for rare earth elements in the US was in the petrochemical industry. That’s only very recently been edged out by magnets.</p>\n<p><strong>Misha Glenny: </strong>I wanted to ask you about an element commonly used in magnets, praseodymium: why is it important and what role does it play in the green transition?<strong>  </strong></p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Praseodymium and neodymium are important because they’re used in renewable energy technologies among many others, as well as in digital technologies. Picture a wind turbine: magnets are really important in the actual mechanics of the wind turbine that help translate its motion into energy generation. Depending on the size of the wind turbine, you might have a few kilos to a couple of tons of magnets in there.</p>\n<p>When it comes to digital technologies, it’s that conductive and magnetic power that enables them to be smaller, more modular, more portable and, therefore, ultimately more accessible. In any scenario that we’re looking at here, whether we’re talking about energy development – renewable or not – or increased access to technology, they require these rare earth elements. The same can be said for just about everything else that’s on a critical raw materials list.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> So we’ve established that rare earth materials aren’t rare, they can be found in a lot of places, but you have to extract a great deal of rock in order to get them.</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Yes, they don’t exist in the form of gold nuggets. When we’re talking about 17 chemically similar elements, we’re confronting a very particular extraction challenge.</p>\n<p>The first challenge is finding a deposit that contains any of them at a concentration that might be economically feasible. To give you a sense of the proportions that we’re talking about: if you have a big area or a geological deposit that has many, many, many millions of tons of material, if 2% of that contains rare earth elements, that’s considered a really good deal. But that also gives you a sense of the quantity of energy and earth moving that’s involved in getting at the material wanted by the extracting companies.</p>\n<p>When dug up, everything else, whatever it may be, whether it’s gold or silver or phosphate or uranium or thorium or arsenic, is left above ground as waste. Think about that: in a good scenario, 98% of the stuff that’s dug up is left behind as waste.</p>\n<p>Because of the chemical similarities among rare earth elements, separating them is very challenging. A large part of twentieth century science was devoted to figuring out how to crack these things apart. The upshot is that separating them and refining them is very energy intensive and often very chemically intensive as well.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Moving on to critical raw materials – lithium, nickel, cobalt, copper – all materials very important for various aspects of the green transition. How much of this stuff are we going to have to actually dig up in order to power the green transition?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Between 2017 and 2022, the <a href=\"https://www.iea.org/reports/global-critical-minerals-outlook-2024\">International Energy Agency estimated</a> that there was a threefold increase in global demand for lithium, a 70% increase in global demand for cobalt, and a 40% increase in global demand for nickel – the latter two being used in batteries. These are big numbers, but they’re not surprising. On one hand, this is good news. It means that we’re moving forward in terms of rapid deployment for renewable energy technologies.</p>\n<p>But there’s a lot that’s hidden in these numbers. Even though a battery in and of itself is a renewable energy technology, it may not actually be used for climate-critical purposes. I think the most vivid example of this is lithium batteries. Several months ago, a big-revelation-turned-social-media-phenomenon showed that a big driver for the increased demand of small-scale lithium batteries was the proliferation of vaping pens – not a climate-critical application.</p>\n<p>Less frivolously, three of the PhD researchers that I’m working with has been looking at the military capture of renewable energy technologies. There’s a big push in the US military to develop assault rifles that are powered by lithium batteries. So, there we have a significant increase that is, in part, driven by renewable energy applications, but not climate critical.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> And we’ve still got a long way to go before we reach the peak of any of this.</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Absolutely. I think copper is a good example. Copper is what enables electricity to move from here to there. It is important for electrification in general, and energy technology and digitization are at the heart of the international community’s current climate and development goals. The expectation is that copper consumption, in order to meet COP28 targets, will have to exceed all global copper production in human history that was produced up until 2009.</p>\n<p><strong>Misha Glenny: </strong>China dominates much of the market in rare earths and critical raw minerals, in particular in the processing of these elements and minerals. Much of the research you did for your book was carried out in the Bayan Obo mine, and to some extent processing facility, in China’s Inner Mongolia. Due to current political circumstances, that opportunity is unlikely to occur today. What was it like in the heartland of China’s rare earth industry and what were your impressions of their operation?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> It would be very difficult to do that research today. For context: I lived and worked in China for a total of about five years between 2003 and 2013. After that I devoted my research to rare earth elements and it became a book. I had professional contacts in academia and in the government. At the time, questions asked by an international scholar with several years of experience in China were received as an opportunity to advance mutual understanding. I think we need a little bit more of that today.</p>\n<p>In order to do research within the world’s rare earth capital – a military restricted area – required a lot of patience and lead-up time, talking with multiple people, informing them about my questions and my intentions, and then ultimately visiting the same place in multiple ways, escorted by multiple different parties, but always with permission.</p>\n<p>In my book I write about how the strength and robustness of China’s industrial heartland around rare earth mining and processing co-evolved with their nuclear weapons industry. I didn’t go in knowing this. And in fact, it was happenstance that I even found out.</p>\n<p>My first officially organized visit to Baotou and Bayan Obo, was facilitated by my host institution, the China Academy of Sciences. Two weeks before I was scheduled to arrive in Baotou, there had been some pretty major unrest: a member of the ethnic Mongolian pastoralists community had been hit and killed by a truck transporting mineral ore, and the community protested. I don’t know what the logic was, but the officials that had agreed to my visit reasoned that it would be too problematic to cancel it. However, no one was to talk to me about mining. I think in a moment of desperation the guides tried to fill up the space during  a drive around the city and pointed out all sorts of things to me. And one of the things was: ‘Ah, this is our nuclear weapons development facility.’</p>\n<p>That generated a whole bunch of follow-up questions, which under any other circumstances I would have felt were too taboo to ask. But in this situation, we had quite a conversation. And that then of course generated leads for me to look at the overlap and the co-development of the nuclear and rare earth industries from the mid-twentieth century onwards. That led me to looking at the role of international scientific cooperation around nuclear energy and rockets development centred in places like the University of Chicago and the NASA Jet Propulsion Laboratory, all of which overlapped in some ways with rare earths research that eventually found a home in Baotou.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Pollution remains a really big issue in Bayon Obo and China, doesn’t it??</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Yes, it certainly does. Industrial foundations were a part of early post-revolutionary China’s industrial planning collaboration with the Soviet Union. The idea was that these places would be industrial heartlands, helping power the development and self-sufficiency of China supported by the Soviet Union. Together, China and the Soviet Union would provide the hard industrial goods and know-how to the rest of the world, in order to achieve a sort of world communist revolution.</p>\n<p>In the mid-twentieth century a number of these places were set up around the country. Baotou is the priority area number one, which holds the rare earth elements, heavy industry and weapons development. The priority there, since the 1950s, had been to build as much industry as quickly as possible, expand the scope of mining operations as quickly as possible, and waste management really was not a priority. However, because of concerns about agricultural and aquacultural productivity and drinking water, there has been decades of very careful documentation and tracking of soil and water pollution.</p>\n<p>But it wasn’t until of critical period in the early 2000s that scientific data combined with the work of local activists and dedicated environmental journalists to enable a shift in China’s priorities from industrial development to actual environmental remediation.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Rare earth mining creates a kind of sludge, could you describe it?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> I mentioned that in the best case scenario, you might have a 2% concentration of rare earths in what you dig up. Some pockets of the deposit might have up to 20%, but if you’re mining over a large area, 2% is considered a good average.</p>\n<p>It just so happens that a couple of the other elements abundant in this particular deposit are arsenic, thorium, fluoride and uranium. Although there’s of course secondary processing to capture some of these materials from the waste, for 40 or 50 years you had abundant quantities of arsenic and fluoride just being brought up out of the earth. As part of the separation process, it becomes pulverized as well as more mobile. They proliferate in windblown dust. They get into the waterways.</p>\n<p>The uptake of these contaminants by plants and animals has made its way all the way up the food chain. Extensive public health studies show a long-term health impact on infant and child cognitive development, advanced types of bone diseases and specific ailments that result from chronic exposure.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Right, so to continue to dig for these elements in order to realize the green transition, regulations are going to be really important.</p>\n<p>Moving on to the geopolitics of this: the US used to be the number one producer of rare earths and then, strategizing to make China into the manufacturing heartland of the US, rare earth extraction and processing went over to China. Now the Chinese have had 35 years of processing these materials and can do it a lot cheaper than anyone else. So, given the centrality to military, climate critical and civilian use, what does that mean in terms of geopolitics relationships between the US, China and the EU?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> This is a really important question. I will say something that is very unpopular in the US right now: China is a reliable trade partner with the US. The intense investments that China’s government and industries made in building up their current industrial and manufacturing capacity fit perfectly within the Washington-driven, free-trade industry relocation doctrines of the past 40 years or so. For a while – I don’t want to say everyone was happy – but it was a relationship that didn’t garner the kind of concern that we’ve seen in the past decade.</p>\n<p>A lot of critical technological components – whether it’s for health care or scientific instrumentation, military technologies – the raw materials refining, components manufacture and product assembly, all has been concentrated in China. The US Department of Defense woke up to this about 15 years ago and decided that it was a real problem and has since then been shopping for alternatives, while also continuing to receive many of these components from counterparts and manufacturers in China on a reliable basis.</p>\n<p><strong>Misha Glenny: </strong>One of the things this has resulted in is, what I called in a BBC documentary, <a href=\"https://www.bbc.co.uk/programmes/m001cdr7\">‘</a><a href=\"https://www.bbc.co.uk/programmes/m001cdr7\">the scramble for rare earths</a><a href=\"https://www.bbc.co.uk/programmes/m001cdr7\">’</a>. We have a global scramble primarily between the US and China, latterly the EU as well, trying to secure supply chains. Tell us a bit about the supply chains and their complexity.</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> The criticality of these materials doesn’t in most cases have to do with their absolute scarcity. It has to do with the geography of the supply chains and how those supply chains are organized. If you consider a less rosy geopolitical scenario, the fact that a lot of the central processing and high technology manufacturing and assembly steps are concentrated in China does constitute a very real vulnerability. And that vulnerability, in the US context, is often described in terms of military vulnerability.</p>\n<p>In fact – very ‘gallows’ humour here – but one of the conclusions in the recent DOD report, which projected out the material needs for a hypothetical war with China by 2027, was that it wouldn't be feasible, because so much of the important components for defence technologies come from China.</p>\n<p>One important thing that has happened over the past 15 years is that the geography of extraction has changed. Places like the US, Myanmar, Vietnam, Brazil, Madagascar are supplying raw material. But most of that critical, early middle-step of refining and separating these materials, is still routed through China. And so, what the US and the EU have been working on is building out value-added processing in order to have more independent capabilities in this area.</p>\n<p>There are three scenarios under which we, quote-unquote, ‘don’t have enough raw materials to meet our energy transition goals’. One of them is, under this global scramble for rare earth elements and other energy-critical raw materials, we have the global duplication of supply chains and efforts. Any framework that considers ‘how much of these things are actually needed in a given territory or context in order to achieve energy transition goals’ is absent. Under this scramble, all parties are going for as much capacity as possible, irrespective of how much might actually be needed for critical purposes such as the energy transition.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> So, since the Cold War, the West has periodically introduced technology export controls, usually on dual-use technologies. This was a quite well codified system during the Cold War through CoCom. However, in the last 10-15 years, as the Americans started to panic about China’s development and rivalry and competitiveness, they’ve started, together with the EU started restricting Chinese access to manufactured materials, particularly microchips. But, for the first time, the West is having to take some of its own medicine: China has started to impose export controls, not only on processing technology of rare earths, which they do more or less better than anyone else now, but also on the rare earths themselves. How powerful a lever is this for the Chinese to use?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> There’s a couple of ways in which that’s a really powerful diplomatic and geopolitical tool. And then there’s a bunch of other ways in which restricting those two things specifically allows a lot of business as usual to continue. I think it’s important to keep this complex supply chain picture in mind – in part because China is not only a source market for these technologies but also a major consuming market for technologies that might be finished in the West and then exported back to China.</p>\n<p>With those particular export controls that you’ve mentioned, markets will certainly react. But the export controls on the most advanced processing and separations technologies is a pretty direct blow for the US and EU, who plan to build out their industrial capacity, and are looking for state-of-the-art technology and equipment. And where is this state-of-the-art technology and equipment? In China, of course, which makes sense because they’ve had 40 years of working on this and supplying most of the world. Over that same 40-year period, the US and the EU not only drew down industrial capacity but also research and development capacity.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> So, both sides have leverage here. And if it’s not properly managed, then it could turn nasty at some point. There are some voices in the US saying, quite loudly now, ‘be careful about how far you go on restrictions to Chinese companies because it might come back and bite us in the end’.</p>\n<p>There are two ‘more out-there’ ways of getting hold of rare earths and critical raw minerals. The first one is deep sea mining: what are the dangers there? And the second one, which you’ve written about in your book <em>Rare Earth Frontiers</em>, is the moon. You’ve also explored the idea of moon mining as a potential future. Is this idea nuts or should we take it seriously?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> The way that deep sea mining is often represented is that there’s these lumpy nodules of lots of different metals just sitting on the ocean floor waiting to be vacuumed up. This idea makes it so much easier and less controversial than terrestrial mining because: one, nobody lives there; and, two, you don't have to dig any holes to get the metals.</p>\n<p>At that level, deep sea mining seems like a very compelling alternative to terrestrial surface mining – particularly when you consider the human rights violations and the environmental impacts that plague the industry. However, we have explored more of the moon than we’ve explored of the deep seabed. So, in a way, we’re tinkering with the unknown. This factor has been one of the reasons why there have been global campaigns to get major potential consumers of battery metals to promise that they will not use materials acquired through deep sea mining.</p>\n<p>One of the things that we do know about this deep-sea ecosystem is that there are theses methane-gobbling microorganisms that are performing a critical climate service for us. Methane seeps up through the ocean floor, and they eat it up, keeping it from escaping into the atmosphere. That’s significant because other previous non-anthropogenic climate-warming events have been caused in part by massive ‘belches’ of methane from the deep ocean. Potentially, what we’re looking at here is destabilizing a largely unknown ecosystem that is performing a really critical climate function for us, in the name of fighting climate change, in the form of the energy transition.<strong><br />\n</strong></p>\n<p>And the moon. When I was researching for this book, I had a moment of serendipity. I was back in the San Francisco Bay area in between research trips to China, and I went to a very nerdy sort of party where we all brought our favourite board games. I ended up playing with someone who, after hearing me say that I was researching rare earth elements, noted to me that his company had just signed a US$10 million contract with NASA to develop a robot to mine rare elements on the moon.</p>\n<p>This was part of a large XPRIZE grant co-sponsored by Google that was going to award US$20 million to a company that could deploy a robot on the moon for whatever purpose. A number of them had seized on the geopolitical crisis of the 2010s that swirled around rare earth elements and said ‘we’re going to get these things from outer space and not from China’.</p>\n<p>None of those projects panned out. But the first thing I came to understand through researching the space mining industry was, that for a fair number of them, the objective was never to actually meet their stated objective but to develop interesting technologies and maybe be bought up by a larger entity so they would cash out and move on to the next thing.</p>\n<p>The second realization was that if you talk to folks serious about developing space mining capabilities, they are thinking about it strictly in terms of long-term space travel, long-term space missions. So, you don’t have to take everything you need from Earth to do interesting stuff in outer space. From a sustainability standpoint, that makes sense. But it’s not about the energy transition.</p>\n<p>And then there are the space cowboys – and I think we’re all familiar with a couple of prominent space cowboys. Their objective is perhaps more to set up libertarian colonies or luxury resorts on the moon or on Mars. And these projects are yet another manifestation of this long-standing escapist fantasy, I would say, significantly empowered by the rise of the billionaire capitalist as a figure.</p>\n<p>But to come all the way back around to the question of criticality and provisioning the energy transition, there’s really no plausible scenario under which mining in space to provision activities on earth makes economic sense.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> One final, a bit complicated question. You are developing some ideas about how to avoid the issues around the supply chain scramble. Could you briefly outline what that is?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Earlier this year, the UN Secretary General put together a panel on critical minerals and materials for the energy transition. And earlier this month, they published their seven principles and action items. They emphasize cooperation, justice, transparency and the benefit for communities in provisioning the renewable energy transition. The world bank projects that CRM needs to increase four to six-fold in order to meet the renewable energy targets by 2030 and the net zero targets by 2040 and 2050.</p>\n<p>The question is then, how can this be done in a way that doesn’t continue to cause the tremendous social and environmental violence associated with extractive industries to metastasize in the name of fighting climate change, undermining climate resilient landscapes and livelihoods.</p>\n<p>It’s a real conundrum. But in the new UN Secretary General’s principles, principle number seven states that multilateral cooperation<em> must</em> underpin efforts to provision the energy transition. My team has developed some ideas. We have a piece in Nature Energy journal that outlines a framework for nationally determined contributions to energy transition materials.</p>\n<p>This works within the ‘National determined contribution framework’ that really distinguished the 2015 Paris Accords, aiming to determine how many units are actually needed of any given energy transition material. There’s all sorts of data about capacity but it tends to be expressed in watts and not in terms of the actual hard materials that you need to build this infrastructure.</p>\n<p>Our proposal also calls for parties to do an inventory of their reserves, prioritizing above ground reserves. The key thing here is that this is the stuff that has already been dug up, languishing as waste, that may be found a landfill in the form of a decommissioned or discarded technology. The key thing that I think we need to remember here is that these critical raw materials are fundamentally different from fossil fuels. When you use a fossil fuel, you combust it to perform its function. But with many of the CRM and rare earths, we don’t destroy them through use. They’re sitting above ground.</p>\n<p>The other goal is to do an inventory of domestic climate assets like biodiversity, resilient landscapes and freshwater resources. These are codified under any number of environmental protection measures. They perform critical social and ecological services, and enhance local and regional resilience. The idea there is that if you look at your map of your reserves, and you look at your map of your climate assets, potential areas for industry development are what’s left.</p>\n<p>This, of course, can be decided in a context-appropriate referendum, a vote, a plebiscite. And it has to be determined by a given country. But we’re excited that there’s been a positive response to this idea’s incorporation into the conference of parties going forward.</p>\n<p> </p>\n<p><em>This conversation took place on 8 October 2024 at the </em><a href=\"https://www.humanitiesfestival.at/\">Vienna Humanities Festival 2024</a><em>, which</em> <em>was organized by the Institute for Human Sciences (IWM) and Time To Talk (TTT) in cooperation with FALTER, the Open Society Foundations, the City of Vienna, ERSTE Foundation, the Academy of Fine Arts Vienna, the Wien Museum and the Volkstheater.</em></p>\n<p> </p>\n"
        }
    },
    key:"titleTranslations": {
        key:"bg": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"en": {
            key:"value": string:"Excitement over ‘rare’ elements\n",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        }
    },
    key:"subtitleTranslations": {
        key:"bg": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"en": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Julie Klinger in conversation with Misha Glenny</span>\n",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        }
    },
    key:"summaryTranslations": {
        key:"bg": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"en": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">The race for green transition supplies is on. But where’s the thrill in metals, discreet and hidden yet widespread? Mining, intensive due to low concentrations, throws up waste elements like arsenic. Space cowboys and deep-sea dredgers contest environmental stability more than China’s monopoly, based on 40-years of involved processing. Health and recycling regulations are a must.</span>\n",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        }
    },
    key:"contentTranslations": {
        key:"bg": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"en": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><em>The Institute for Human Sciences’ (IWM) rector interviewed the author of </em>Rare Earth Frontiers: From terrestrial subsoils to lunar landscapes during the Vienna Humanities Festival 2024.</span>\n<span class=\"para\">https://www.youtube.com/watch?v=pPifMMVAjuo&list=PLjrO4-lSuhViUO3sL-k1I6CsUQ5KeulqZ&index=19</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Misha Glenny: </strong>We are going to be talking about rare earths, rare earth minerals, the extraction of critical raw minerals and their position within the environmental and geopolitical situation. So that we all start on the same page: there are 17 rare earth elements, and these are included in what the <a href=\"https://www.usgs.gov/news/national-news-release/us-geological-survey-releases-2022-list-critical-minerals\">US geographical survey</a> has deemed to be 51 critical raw minerals or CRMs. So let’s start with the rare earths, Julie. What are they and why are they important?</span>\n<span class=\"para\"><strong>Julie Klinger: </strong>The term ‘rare earth elements’ is a bit of an anachronism, because these elements are neither ‘rare’ nor necessarily ‘earths’. They refer to the island to the south of the periodic table called the lanthanide series, numbers 57 to 71, plus scandium and yttrium.</span>\n<span class=\"para\">They’re grouped together as a family, because they have these really fantastic magnetic and conductive properties, which have enabled the miniaturization of technologies and transoceanic internet communications, the development of space technologies, etc.</span>\n<span class=\"para\">Why are they called rare? The name sticks around, because it’s exciting. It’s more exciting than saying ‘lanthanum’ or ‘praseodymium’. But in my research, trying to find out why they were called ‘rare’, came down to this: when they were first characterized in Sweden in the late 1700s, no one had ever seen them before, so they were simply assumed to be rare. The first time I found a chemist lamenting this in print was in 1907, and since then, the scientific community has been pretty cranky about this characterization. But it sticks around. If you call something rare, we get excited and people might be willing to agree to things that they might otherwise quite sensibly refuse.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Misha Glenny:</strong> To get a feeling of the wide varieties of usages of rare earths, could you give us a couple of examples?</span>\n<span class=\"para\"><strong>Julie Klinger:</strong> You could really pick any element. But we’ll go with cerium. In a city like Vienna, there’s probably lovely antique glassware that’s a lovely rosy pink, right? It’s cerium that imparts that colour onto the glassware. It’s that same pigmenting property that is used to make lasers that are used in everything from surgery to precision guided missiles. It’s also cerium that can act as a signal amplifier when it’s added to fibre optic cables. If you can picture the global mesh of transoceanic fibre optic cables: about every 30 kilometres or so, there’s a little bit of cerium that amplifies the signal.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Misha Glenny:</strong> And without cerium, we couldn’t do that?</span>\n<span class=\"para\"><strong>Julie Klinger:</strong> Well, we could, but it would be slower and who wants to go slower?</span>\n<span class=\"para\">Cerium has been really important over the twentieth century and into the twenty-first century because it’s used in petroleum refining. And, in fact, until very recently, the primary application for rare earth elements in the US was in the petrochemical industry. That’s only very recently been edged out by magnets.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Misha Glenny: </strong>I wanted to ask you about an element commonly used in magnets, praseodymium: why is it important and what role does it play in the green transition?<strong>  </strong></span>\n<span class=\"para\"><strong>Julie Klinger:</strong> Praseodymium and neodymium are important because they’re used in renewable energy technologies among many others, as well as in digital technologies. Picture a wind turbine: magnets are really important in the actual mechanics of the wind turbine that help translate its motion into energy generation. Depending on the size of the wind turbine, you might have a few kilos to a couple of tons of magnets in there.</span>\n<span class=\"para\">When it comes to digital technologies, it’s that conductive and magnetic power that enables them to be smaller, more modular, more portable and, therefore, ultimately more accessible. In any scenario that we’re looking at here, whether we’re talking about energy development – renewable or not – or increased access to technology, they require these rare earth elements. The same can be said for just about everything else that’s on a critical raw materials list.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Misha Glenny:</strong> So we’ve established that rare earth materials aren’t rare, they can be found in a lot of places, but you have to extract a great deal of rock in order to get them.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Julie Klinger:</strong> Yes, they don’t exist in the form of gold nuggets. When we’re talking about 17 chemically similar elements, we’re confronting a very particular extraction challenge.</span>\n<span class=\"para\">The first challenge is finding a deposit that contains any of them at a concentration that might be economically feasible. To give you a sense of the proportions that we’re talking about: if you have a big area or a geological deposit that has many, many, many millions of tons of material, if 2% of that contains rare earth elements, that’s considered a really good deal. But that also gives you a sense of the quantity of energy and earth moving that’s involved in getting at the material wanted by the extracting companies.</span>\n<span class=\"para\">When dug up, everything else, whatever it may be, whether it’s gold or silver or phosphate or uranium or thorium or arsenic, is left above ground as waste. Think about that: in a good scenario, 98% of the stuff that’s dug up is left behind as waste.</span>\n<span class=\"para\">Because of the chemical similarities among rare earth elements, separating them is very challenging. A large part of twentieth century science was devoted to figuring out how to crack these things apart. The upshot is that separating them and refining them is very energy intensive and often very chemically intensive as well.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Misha Glenny:</strong> Moving on to critical raw materials – lithium, nickel, cobalt, copper – all materials very important for various aspects of the green transition. How much of this stuff are we going to have to actually dig up in order to power the green transition?</span>\n<span class=\"para\"><strong>Julie Klinger:</strong> Between 2017 and 2022, the <a href=\"https://www.iea.org/reports/global-critical-minerals-outlook-2024\">International Energy Agency estimated</a> that there was a threefold increase in global demand for lithium, a 70% increase in global demand for cobalt, and a 40% increase in global demand for nickel – the latter two being used in batteries. These are big numbers, but they’re not surprising. On one hand, this is good news. It means that we’re moving forward in terms of rapid deployment for renewable energy technologies.</span>\n<span class=\"para\">But there’s a lot that’s hidden in these numbers. Even though a battery in and of itself is a renewable energy technology, it may not actually be used for climate-critical purposes. I think the most vivid example of this is lithium batteries. Several months ago, a big-revelation-turned-social-media-phenomenon showed that a big driver for the increased demand of small-scale lithium batteries was the proliferation of vaping pens – not a climate-critical application.</span>\n<span class=\"para\">Less frivolously, three of the PhD researchers that I’m working with has been looking at the military capture of renewable energy technologies. There’s a big push in the US military to develop assault rifles that are powered by lithium batteries. So, there we have a significant increase that is, in part, driven by renewable energy applications, but not climate critical.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Misha Glenny:</strong> And we’ve still got a long way to go before we reach the peak of any of this.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Julie Klinger:</strong> Absolutely. I think copper is a good example. Copper is what enables electricity to move from here to there. It is important for electrification in general, and energy technology and digitization are at the heart of the international community’s current climate and development goals. The expectation is that copper consumption, in order to meet COP28 targets, will have to exceed all global copper production in human history that was produced up until 2009.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Misha Glenny: </strong>China dominates much of the market in rare earths and critical raw minerals, in particular in the processing of these elements and minerals. Much of the research you did for your book was carried out in the Bayan Obo mine, and to some extent processing facility, in China’s Inner Mongolia. Due to current political circumstances, that opportunity is unlikely to occur today. What was it like in the heartland of China’s rare earth industry and what were your impressions of their operation?</span>\n<span class=\"para\"><strong>Julie Klinger:</strong> It would be very difficult to do that research today. For context: I lived and worked in China for a total of about five years between 2003 and 2013. After that I devoted my research to rare earth elements and it became a book. I had professional contacts in academia and in the government. At the time, questions asked by an international scholar with several years of experience in China were received as an opportunity to advance mutual understanding. I think we need a little bit more of that today.</span>\n<span class=\"para\">In order to do research within the world’s rare earth capital – a military restricted area – required a lot of patience and lead-up time, talking with multiple people, informing them about my questions and my intentions, and then ultimately visiting the same place in multiple ways, escorted by multiple different parties, but always with permission.</span>\n<span class=\"para\">In my book I write about how the strength and robustness of China’s industrial heartland around rare earth mining and processing co-evolved with their nuclear weapons industry. I didn’t go in knowing this. And in fact, it was happenstance that I even found out.</span>\n<span class=\"para\">My first officially organized visit to Baotou and Bayan Obo, was facilitated by my host institution, the China Academy of Sciences. Two weeks before I was scheduled to arrive in Baotou, there had been some pretty major unrest: a member of the ethnic Mongolian pastoralists community had been hit and killed by a truck transporting mineral ore, and the community protested. I don’t know what the logic was, but the officials that had agreed to my visit reasoned that it would be too problematic to cancel it. However, no one was to talk to me about mining. I think in a moment of desperation the guides tried to fill up the space during  a drive around the city and pointed out all sorts of things to me. And one of the things was: ‘Ah, this is our nuclear weapons development facility.’</span>\n<span class=\"para\">That generated a whole bunch of follow-up questions, which under any other circumstances I would have felt were too taboo to ask. But in this situation, we had quite a conversation. And that then of course generated leads for me to look at the overlap and the co-development of the nuclear and rare earth industries from the mid-twentieth century onwards. That led me to looking at the role of international scientific cooperation around nuclear energy and rockets development centred in places like the University of Chicago and the NASA Jet Propulsion Laboratory, all of which overlapped in some ways with rare earths research that eventually found a home in Baotou.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Misha Glenny:</strong> Pollution remains a really big issue in Bayon Obo and China, doesn’t it??</span>\n<span class=\"para\"><strong>Julie Klinger:</strong> Yes, it certainly does. Industrial foundations were a part of early post-revolutionary China’s industrial planning collaboration with the Soviet Union. The idea was that these places would be industrial heartlands, helping power the development and self-sufficiency of China supported by the Soviet Union. Together, China and the Soviet Union would provide the hard industrial goods and know-how to the rest of the world, in order to achieve a sort of world communist revolution.</span>\n<span class=\"para\">In the mid-twentieth century a number of these places were set up around the country. Baotou is the priority area number one, which holds the rare earth elements, heavy industry and weapons development. The priority there, since the 1950s, had been to build as much industry as quickly as possible, expand the scope of mining operations as quickly as possible, and waste management really was not a priority. However, because of concerns about agricultural and aquacultural productivity and drinking water, there has been decades of very careful documentation and tracking of soil and water pollution.</span>\n<span class=\"para\">But it wasn’t until of critical period in the early 2000s that scientific data combined with the work of local activists and dedicated environmental journalists to enable a shift in China’s priorities from industrial development to actual environmental remediation.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Misha Glenny:</strong> Rare earth mining creates a kind of sludge, could you describe it?</span>\n<span class=\"para\"><strong>Julie Klinger:</strong> I mentioned that in the best case scenario, you might have a 2% concentration of rare earths in what you dig up. Some pockets of the deposit might have up to 20%, but if you’re mining over a large area, 2% is considered a good average.</span>\n<span class=\"para\">It just so happens that a couple of the other elements abundant in this particular deposit are arsenic, thorium, fluoride and uranium. Although there’s of course secondary processing to capture some of these materials from the waste, for 40 or 50 years you had abundant quantities of arsenic and fluoride just being brought up out of the earth. As part of the separation process, it becomes pulverized as well as more mobile. They proliferate in windblown dust. They get into the waterways.</span>\n<span class=\"para\">The uptake of these contaminants by plants and animals has made its way all the way up the food chain. Extensive public health studies show a long-term health impact on infant and child cognitive development, advanced types of bone diseases and specific ailments that result from chronic exposure.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Misha Glenny:</strong> Right, so to continue to dig for these elements in order to realize the green transition, regulations are going to be really important.</span>\n<span class=\"para\">Moving on to the geopolitics of this: the US used to be the number one producer of rare earths and then, strategizing to make China into the manufacturing heartland of the US, rare earth extraction and processing went over to China. Now the Chinese have had 35 years of processing these materials and can do it a lot cheaper than anyone else. So, given the centrality to military, climate critical and civilian use, what does that mean in terms of geopolitics relationships between the US, China and the EU?</span>\n<span class=\"para\"><strong>Julie Klinger:</strong> This is a really important question. I will say something that is very unpopular in the US right now: China is a reliable trade partner with the US. The intense investments that China’s government and industries made in building up their current industrial and manufacturing capacity fit perfectly within the Washington-driven, free-trade industry relocation doctrines of the past 40 years or so. For a while – I don’t want to say everyone was happy – but it was a relationship that didn’t garner the kind of concern that we’ve seen in the past decade.</span>\n<span class=\"para\">A lot of critical technological components – whether it’s for health care or scientific instrumentation, military technologies – the raw materials refining, components manufacture and product assembly, all has been concentrated in China. The US Department of Defense woke up to this about 15 years ago and decided that it was a real problem and has since then been shopping for alternatives, while also continuing to receive many of these components from counterparts and manufacturers in China on a reliable basis.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Misha Glenny: </strong>One of the things this has resulted in is, what I called in a BBC documentary, <a href=\"https://www.bbc.co.uk/programmes/m001cdr7\">‘</a><a href=\"https://www.bbc.co.uk/programmes/m001cdr7\">the scramble for rare earths</a><a href=\"https://www.bbc.co.uk/programmes/m001cdr7\">’</a>. We have a global scramble primarily between the US and China, latterly the EU as well, trying to secure supply chains. Tell us a bit about the supply chains and their complexity.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Julie Klinger:</strong> The criticality of these materials doesn’t in most cases have to do with their absolute scarcity. It has to do with the geography of the supply chains and how those supply chains are organized. If you consider a less rosy geopolitical scenario, the fact that a lot of the central processing and high technology manufacturing and assembly steps are concentrated in China does constitute a very real vulnerability. And that vulnerability, in the US context, is often described in terms of military vulnerability.</span>\n<span class=\"para\">In fact – very ‘gallows’ humour here – but one of the conclusions in the recent DOD report, which projected out the material needs for a hypothetical war with China by 2027, was that it wouldn't be feasible, because so much of the important components for defence technologies come from China.</span>\n<span class=\"para\">One important thing that has happened over the past 15 years is that the geography of extraction has changed. Places like the US, Myanmar, Vietnam, Brazil, Madagascar are supplying raw material. But most of that critical, early middle-step of refining and separating these materials, is still routed through China. And so, what the US and the EU have been working on is building out value-added processing in order to have more independent capabilities in this area.</span>\n<span class=\"para\">There are three scenarios under which we, quote-unquote, ‘don’t have enough raw materials to meet our energy transition goals’. One of them is, under this global scramble for rare earth elements and other energy-critical raw materials, we have the global duplication of supply chains and efforts. Any framework that considers ‘how much of these things are actually needed in a given territory or context in order to achieve energy transition goals’ is absent. Under this scramble, all parties are going for as much capacity as possible, irrespective of how much might actually be needed for critical purposes such as the energy transition.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Misha Glenny:</strong> So, since the Cold War, the West has periodically introduced technology export controls, usually on dual-use technologies. This was a quite well codified system during the Cold War through CoCom. However, in the last 10-15 years, as the Americans started to panic about China’s development and rivalry and competitiveness, they’ve started, together with the EU started restricting Chinese access to manufactured materials, particularly microchips. But, for the first time, the West is having to take some of its own medicine: China has started to impose export controls, not only on processing technology of rare earths, which they do more or less better than anyone else now, but also on the rare earths themselves. How powerful a lever is this for the Chinese to use?</span>\n<span class=\"para\"><strong>Julie Klinger:</strong> There’s a couple of ways in which that’s a really powerful diplomatic and geopolitical tool. And then there’s a bunch of other ways in which restricting those two things specifically allows a lot of business as usual to continue. I think it’s important to keep this complex supply chain picture in mind – in part because China is not only a source market for these technologies but also a major consuming market for technologies that might be finished in the West and then exported back to China.</span>\n<span class=\"para\">With those particular export controls that you’ve mentioned, markets will certainly react. But the export controls on the most advanced processing and separations technologies is a pretty direct blow for the US and EU, who plan to build out their industrial capacity, and are looking for state-of-the-art technology and equipment. And where is this state-of-the-art technology and equipment? In China, of course, which makes sense because they’ve had 40 years of working on this and supplying most of the world. Over that same 40-year period, the US and the EU not only drew down industrial capacity but also research and development capacity.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Misha Glenny:</strong> So, both sides have leverage here. And if it’s not properly managed, then it could turn nasty at some point. There are some voices in the US saying, quite loudly now, ‘be careful about how far you go on restrictions to Chinese companies because it might come back and bite us in the end’.</span>\n<span class=\"para\">There are two ‘more out-there’ ways of getting hold of rare earths and critical raw minerals. The first one is deep sea mining: what are the dangers there? And the second one, which you’ve written about in your book <em>Rare Earth Frontiers</em>, is the moon. You’ve also explored the idea of moon mining as a potential future. Is this idea nuts or should we take it seriously?</span>\n<span class=\"para\"><strong>Julie Klinger:</strong> The way that deep sea mining is often represented is that there’s these lumpy nodules of lots of different metals just sitting on the ocean floor waiting to be vacuumed up. This idea makes it so much easier and less controversial than terrestrial mining because: one, nobody lives there; and, two, you don't have to dig any holes to get the metals.</span>\n<span class=\"para\">At that level, deep sea mining seems like a very compelling alternative to terrestrial surface mining – particularly when you consider the human rights violations and the environmental impacts that plague the industry. However, we have explored more of the moon than we’ve explored of the deep seabed. So, in a way, we’re tinkering with the unknown. This factor has been one of the reasons why there have been global campaigns to get major potential consumers of battery metals to promise that they will not use materials acquired through deep sea mining.</span>\n<span class=\"para\">One of the things that we do know about this deep-sea ecosystem is that there are theses methane-gobbling microorganisms that are performing a critical climate service for us. Methane seeps up through the ocean floor, and they eat it up, keeping it from escaping into the atmosphere. That’s significant because other previous non-anthropogenic climate-warming events have been caused in part by massive ‘belches’ of methane from the deep ocean. Potentially, what we’re looking at here is destabilizing a largely unknown ecosystem that is performing a really critical climate function for us, in the name of fighting climate change, in the form of the energy transition.<strong>\n</strong></span>\n<span class=\"para\">And the moon. When I was researching for this book, I had a moment of serendipity. I was back in the San Francisco Bay area in between research trips to China, and I went to a very nerdy sort of party where we all brought our favourite board games. I ended up playing with someone who, after hearing me say that I was researching rare earth elements, noted to me that his company had just signed a US$10 million contract with NASA to develop a robot to mine rare elements on the moon.</span>\n<span class=\"para\">This was part of a large XPRIZE grant co-sponsored by Google that was going to award US$20 million to a company that could deploy a robot on the moon for whatever purpose. A number of them had seized on the geopolitical crisis of the 2010s that swirled around rare earth elements and said ‘we’re going to get these things from outer space and not from China’.</span>\n<span class=\"para\">None of those projects panned out. But the first thing I came to understand through researching the space mining industry was, that for a fair number of them, the objective was never to actually meet their stated objective but to develop interesting technologies and maybe be bought up by a larger entity so they would cash out and move on to the next thing.</span>\n<span class=\"para\">The second realization was that if you talk to folks serious about developing space mining capabilities, they are thinking about it strictly in terms of long-term space travel, long-term space missions. So, you don’t have to take everything you need from Earth to do interesting stuff in outer space. From a sustainability standpoint, that makes sense. But it’s not about the energy transition.</span>\n<span class=\"para\">And then there are the space cowboys – and I think we’re all familiar with a couple of prominent space cowboys. Their objective is perhaps more to set up libertarian colonies or luxury resorts on the moon or on Mars. And these projects are yet another manifestation of this long-standing escapist fantasy, I would say, significantly empowered by the rise of the billionaire capitalist as a figure.</span>\n<span class=\"para\">But to come all the way back around to the question of criticality and provisioning the energy transition, there’s really no plausible scenario under which mining in space to provision activities on earth makes economic sense.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Misha Glenny:</strong> One final, a bit complicated question. You are developing some ideas about how to avoid the issues around the supply chain scramble. Could you briefly outline what that is?</span>\n<span class=\"para\"><strong>Julie Klinger:</strong> Earlier this year, the UN Secretary General put together a panel on critical minerals and materials for the energy transition. And earlier this month, they published their seven principles and action items. They emphasize cooperation, justice, transparency and the benefit for communities in provisioning the renewable energy transition. The world bank projects that CRM needs to increase four to six-fold in order to meet the renewable energy targets by 2030 and the net zero targets by 2040 and 2050.</span>\n<span class=\"para\">The question is then, how can this be done in a way that doesn’t continue to cause the tremendous social and environmental violence associated with extractive industries to metastasize in the name of fighting climate change, undermining climate resilient landscapes and livelihoods.</span>\n<span class=\"para\">It’s a real conundrum. But in the new UN Secretary General’s principles, principle number seven states that multilateral cooperation<em> must</em> underpin efforts to provision the energy transition. My team has developed some ideas. We have a piece in Nature Energy journal that outlines a framework for nationally determined contributions to energy transition materials.</span>\n<span class=\"para\">This works within the ‘National determined contribution framework’ that really distinguished the 2015 Paris Accords, aiming to determine how many units are actually needed of any given energy transition material. There’s all sorts of data about capacity but it tends to be expressed in watts and not in terms of the actual hard materials that you need to build this infrastructure.</span>\n<span class=\"para\">Our proposal also calls for parties to do an inventory of their reserves, prioritizing above ground reserves. The key thing here is that this is the stuff that has already been dug up, languishing as waste, that may be found a landfill in the form of a decommissioned or discarded technology. The key thing that I think we need to remember here is that these critical raw materials are fundamentally different from fossil fuels. When you use a fossil fuel, you combust it to perform its function. But with many of the CRM and rare earths, we don’t destroy them through use. They’re sitting above ground.</span>\n<span class=\"para\">The other goal is to do an inventory of domestic climate assets like biodiversity, resilient landscapes and freshwater resources. These are codified under any number of environmental protection measures. They perform critical social and ecological services, and enhance local and regional resilience. The idea there is that if you look at your map of your reserves, and you look at your map of your climate assets, potential areas for industry development are what’s left.</span>\n<span class=\"para\">This, of course, can be decided in a context-appropriate referendum, a vote, a plebiscite. And it has to be determined by a given country. But we’re excited that there’s been a positive response to this idea’s incorporation into the conference of parties going forward.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><em>This conversation took place on 8 October 2024 at the </em><a href=\"https://www.humanitiesfestival.at/\">Vienna Humanities Festival 2024</a><em>, which</em> <em>was organized by the Institute for Human Sciences (IWM) and Time To Talk (TTT) in cooperation with FALTER, the Open Society Foundations, the City of Vienna, ERSTE Foundation, the Academy of Fine Arts Vienna, the Wien Museum and the Volkstheater.</em></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        }
    },
    key:"revisionId": string:"vaywg575b7iuqruugdvyi5uwqli",
    key:"pubDate": string:"2025-01-13T12:26:37",
    key:"contentUrl": {
        key:"en": {
            key:"value": string:"https://www.eurozine.com/?post_type=post&p=32391",
            key:"fromContentUrl": boolean:true,
            key:"firstLanguage": boolean:true
        },
        key:"bg": {
            key:"value": string:"https://www.eurozine.com/?post_type=post&p=32391",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"https://www.eurozine.com/?post_type=post&p=32391",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"https://www.eurozine.com/?post_type=post&p=32391",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"https://www.eurozine.com/?post_type=post&p=32391",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"https://www.eurozine.com/?post_type=post&p=32391",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"https://www.eurozine.com/?post_type=post&p=32391",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"https://www.eurozine.com/?post_type=post&p=32391",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"https://www.eurozine.com/?post_type=post&p=32391",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"https://www.eurozine.com/?post_type=post&p=32391",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"https://www.eurozine.com/?post_type=post&p=32391",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"https://www.eurozine.com/?post_type=post&p=32391",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"https://www.eurozine.com/?post_type=post&p=32391",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"https://www.eurozine.com/?post_type=post&p=32391",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"https://www.eurozine.com/?post_type=post&p=32391",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"https://www.eurozine.com/?post_type=post&p=32391",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"https://www.eurozine.com/?post_type=post&p=32391",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"sr": {
            key:"value": string:"https://www.eurozine.com/?post_type=post&p=32391",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"https://www.eurozine.com/?post_type=post&p=32391",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"https://www.eurozine.com/?post_type=post&p=32391",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"https://www.eurozine.com/?post_type=post&p=32391",
            key:"fromLang": string:"en"
        }
    },
    key:"languageDetails": {
        key:"OriginalLangauges": number:1,
        key:"ContentItemLangauges": number:1,
        key:"ContentItemTranslations": number:21
    },
    key:"originalLanguages": {
        key:"language_codes": [
            string:"en"
        ]
    },
    key:"revision": {
        key:"dateModified": string:"2025-01-24T07:51:43.048",
        key:"__typename": string:"Revision"
    },
    key:"mediaAssets": {
        key:"nodes": [
            {
                key:"uid": string:"eayvzjqgsz4darntzvj2kll46gi",
                key:"mediaType": string:"image",
                key:"title": {
                    key:"en": {
                        key:"value": string:"Skärmavbild 2025-01-09 kl. 16.45.58"
                    }
                },
                key:"duration": null:null,
                key:"files": {
                    key:"nodes": [
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://www.eurozine.com/wp-content/uploads/2025/01/Skarmavbild-2025-01-09-kl.-16.45.58.png",
                            key:"mimeType": string:"image/png",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://www.eurozine.com/wp-content/uploads/2025/01/Skarmavbild-2025-01-09-kl.-16.45.58-300x216.png",
                            key:"mimeType": string:"image/png",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://www.eurozine.com/wp-content/uploads/2025/01/Skarmavbild-2025-01-09-kl.-16.45.58-150x150.png",
                            key:"mimeType": string:"image/png",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://www.eurozine.com/wp-content/uploads/2025/01/Skarmavbild-2025-01-09-kl.-16.45.58-600x298.png",
                            key:"mimeType": string:"image/png",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://www.eurozine.com/wp-content/uploads/2025/01/Skarmavbild-2025-01-09-kl.-16.45.58-280x150.png",
                            key:"mimeType": string:"image/png",
                            key:"__typename": string:"File"
                        }
                    ],
                    key:"__typename": string:"MediaAssetFilesByFileToMediaAssetBAndAManyToManyConnection"
                },
                key:"__typename": string:"MediaAsset"
            }
        ],
        key:"__typename": string:"ContentItemMediaAssetsByContentItemToMediaAssetAAndBManyToManyConnection"
    },
    key:"contentItemTranslations": {
        key:"nodes": [
            {
                key:"title": string:"Ekscytacja wokół 'rzadkich' pierwiastków",
                key:"uid": string:"00d51ccd-44bc-4a85-96fe-e0a22d7dcf07",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><em>Rektor Instytutu Nauk Humanistycznych (IWM) przeprowadził wywiad z autorem </em>Rare Earth Frontiers: From terrestrial subsoils to lunar landscapes podczas Wiedeńskiego Festiwalu Humanistycznego 2024.</p>\n<p>https://www.youtube.com/watch?v=pPifMMVAjuo&list=PLjrO4-lSuhViUO3sL-k1I6CsUQ5KeulqZ&index=19</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Misha Glenny: </strong> Będziemy rozmawiać o rzadkich ziemiach, rzadkich minerałach ziem rzadkich, wydobyciu krytycznych surowców mineralnych i ich pozycji w kontekście sytuacji środowiskowej i geopolitycznej. Aby wszyscy zaczęli na tej samej stronie: istnieje 17 pierwiastków ziem rzadkich, które są uwzględnione w tym, co <a href=\"https://www.usgs.gov/news/national-news-release/us-geological-survey-releases-2022-list-critical-minerals\">amerykański geologiczny przegląd</a> uznał za 51 krytycznych surowców mineralnych lub CRM. Zacznijmy więc od rzadkich ziem, Julie. Czym one są i dlaczego są ważne?</p>\n<p><strong>Julie Klinger: </strong>Termin „pierwiastki ziem rzadkich” jest trochę anachronizmem, ponieważ te pierwiastki nie są ani „rzadkie”, ani koniecznie „ziemiami”. Odnoszą się do wyspy na południu układu okresowego zwanej serią lantanowców, numery 57 do 71, plus skand i itr.</p>\n<p>Grupuje się je razem jako rodzinę, ponieważ mają te naprawdę fantastyczne właściwości magnetyczne i przewodzące, które umożliwiły miniaturyzację technologii i transoceaniczną komunikację internetową, rozwój technologii kosmicznych itd.</p>\n<p>Dlaczego nazywa się je rzadkimi? Nazwa utrzymuje się, ponieważ jest ekscytująca. Jest bardziej ekscytująca niż mówienie „lantan” czy „prazeodym”. Ale w moich badaniach, próbując dowiedzieć się, dlaczego nazywano je „rzadkimi”, doszłam do tego: kiedy po raz pierwszy scharakteryzowano je w Szwecji pod koniec lat 1700, nikt ich wcześniej nie widział, więc po prostu założono, że są rzadkie. Po raz pierwszy znalazłam chemika lamentującego nad tym w druku w 1907 roku, a od tego czasu społeczność naukowa była dość zrzędliwa w związku z tą charakterystyką. Ale nazwa się utrzymuje. Jeśli nazywasz coś rzadkim, ekscytujemy się i ludzie mogą być skłonni zgodzić się na rzeczy, na które w przeciwnym razie mogliby całkiem rozsądnie odmówić.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Aby poczuć szeroki wachlarz zastosowań rzadkich ziem, czy mogłabyś podać kilka przykładów?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Można naprawdę wybrać dowolny pierwiastek. Ale wybierzemy cer. W mieście takim jak Wiedeń prawdopodobnie są piękne antyczne szkło, które ma ładny różowy kolor, prawda? To cer, który nadaje ten kolor szkłu. To ta sama właściwość pigmentująca, która jest używana do produkcji laserów, które są wykorzystywane w wszystkim, od chirurgii po precyzyjnie kierowane pociski. To również cer, który może działać jako wzmacniacz sygnału, gdy jest dodawany do kabli światłowodowych. Jeśli możesz sobie wyobrazić globalną sieć transoceanicznych kabli światłowodowych: co około 30 kilometrów znajduje się trochę ceru, które wzmacnia sygnał.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> A bez ceru nie moglibyśmy tego zrobić?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Cóż, moglibyśmy, ale byłoby to wolniejsze, a kto chce iść wolniej?</p>\n<p>Cer był naprawdę ważny w XX wieku i w XXI wieku, ponieważ jest używany w rafinacji ropy naftowej. A tak naprawdę, aż do bardzo niedawna, głównym zastosowaniem pierwiastków ziem rzadkich w USA była przemysł petrochemiczny. To tylko bardzo niedawno zostało wyparte przez magnesy.</p>\n<p><strong>Misha Glenny: </strong> Chciałem zapytać cię o pierwiastek powszechnie używany w magnesach, prazeodym: dlaczego jest ważny i jaką rolę odgrywa w zielonej transformacji?<strong>  </strong></p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Prazeodym i neodym są ważne, ponieważ są używane w technologiach energii odnawialnej, między innymi, a także w technologiach cyfrowych. Wyobraź sobie turbinę wiatrową: magnesy są naprawdę ważne w rzeczywistej mechanice turbiny wiatrowej, które pomagają przekształcić jej ruch w generację energii. W zależności od rozmiaru turbiny wiatrowej, możesz mieć kilka kilogramów do kilku ton magnesów w środku.</p>\n<p>Jeśli chodzi o technologie cyfrowe, to ta przewodząca i magnetyczna moc umożliwia im bycie mniejszymi, bardziej modułowymi, bardziej przenośnymi, a zatem ostatecznie bardziej dostępnymi. W każdym scenariuszu, który tutaj rozważamy, niezależnie od tego, czy mówimy o rozwoju energii – odnawialnej czy nie – czy zwiększonym dostępie do technologii, wymagają one tych pierwiastków ziem rzadkich. To samo można powiedzieć o prawie wszystkim innym, co znajduje się na liście krytycznych surowców.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Ustaliliśmy więc, że materiały ziem rzadkich nie są rzadkie, można je znaleźć w wielu miejscach, ale trzeba wydobyć dużą ilość skał, aby je uzyskać.</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Tak, nie występują w postaci nuggetów złota. Kiedy mówimy o 17 chemicznie podobnych pierwiastkach, stajemy w obliczu bardzo szczególnego wyzwania wydobywczego.</p>\n<p>Pierwszym wyzwaniem jest znalezienie złoża, które zawiera którykolwiek z nich w stężeniu, które może być ekonomicznie opłacalne. Aby dać ci poczucie proporcji, o których mówimy: jeśli masz dużą powierzchnię lub złoże geologiczne, które ma wiele, wiele, wiele milionów ton materiału, jeśli 2% z tego zawiera pierwiastki ziem rzadkich, to uważane jest za naprawdę dobry interes. Ale to również daje ci poczucie ilości energii i przemieszczenia ziemi, które są zaangażowane w uzyskiwanie materiału pożądanego przez firmy wydobywcze.</p>\n<p>Kiedy jest wykopany, wszystko inne, cokolwiek to może być, czy to złoto, srebro, fosforany, uran, tor czy arsen, zostaje pozostawione na powierzchni jako odpad. Pomyśl o tym: w dobrym scenariuszu 98% rzeczy, które są wykopane, zostaje pozostawione jako odpad.</p>\n<p>Z powodu chemicznych podobieństw między pierwiastkami ziem rzadkich, ich separacja jest bardzo trudna. Duża część nauki XX wieku była poświęcona ustaleniu, jak rozdzielić te rzeczy. Efektem końcowym jest to, że ich separacja i rafinacja są bardzo energochłonne i często również bardzo chemicznie intensywne.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Przechodząc do krytycznych surowców – lit, nikiel, kobalt, miedź – wszystkie materiały bardzo ważne dla różnych aspektów zielonej transformacji. Ile z tych rzeczy będziemy musieli faktycznie wykopać, aby zasilić zieloną transformację?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Między 2017 a 2022 rokiem <a href=\"https://www.iea.org/reports/global-critical-minerals-outlook-2024\">Międzynarodowa Agencja Energetyczna oszacowała</a>, że globalne zapotrzebowanie na lit wzrosło trzykrotnie, zapotrzebowanie na kobalt wzrosło o 70%, a zapotrzebowanie na nikiel wzrosło o 40% – te ostatnie dwa są używane w bateriach. To duże liczby, ale nie są zaskakujące. Z jednej strony to dobra wiadomość. Oznacza to, że posuwamy się naprzód w zakresie szybkiego wdrażania technologii energii odnawialnej.</p>\n<p>Jednak wiele jest ukryte w tych liczbach. Mimo że bateria sama w sobie jest technologią energii odnawialnej, może nie być faktycznie używana do celów krytycznych dla klimatu. Myślę, że najbardziej wyrazistym przykładem tego są baterie litowe. Kilka miesięcy temu, wielka rewelacja, która stała się fenomenem w mediach społecznościowych, pokazała, że dużym czynnikiem zwiększającym zapotrzebowanie na małe baterie litowe była proliferacja długopisów do waporyzacji – nie jest to zastosowanie krytyczne dla klimatu.</p>\n<p>Mniej frywolnie, trzech badaczy doktoranckich, z którymi pracuję, badało wojskowe przejęcie technologii energii odnawialnej. W amerykańskim wojsku jest duży nacisk na rozwój karabinów szturmowych zasilanych bateriami litowymi. Więc mamy znaczący wzrost, który jest częściowo napędzany przez zastosowania energii odnawialnej, ale nie krytyczne dla klimatu.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> A przed nami jeszcze długa droga, zanim osiągniemy szczyt czegokolwiek z tego.</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Absolutnie. Myślę, że miedź jest dobrym przykładem. Miedź to to, co umożliwia przepływ energii elektrycznej z jednego miejsca do drugiego. Jest ważna dla elektryfikacji w ogóle, a technologia energetyczna i cyfryzacja są w sercu obecnych celów klimatycznych i rozwojowych społeczności międzynarodowej. Oczekuje się, że zużycie miedzi, aby osiągnąć cele COP28, będzie musiało przekroczyć całkowitą produkcję miedzi na całym świecie w historii ludzkości, która została wyprodukowana do 2009 roku.</p>\n<p><strong>Misha Glenny: </strong>Chiny dominują na rynku rzadkich ziem i krytycznych surowców mineralnych, w szczególności w przetwarzaniu tych pierwiastków i minerałów. Duża część badań, które przeprowadziłeś dla swojej książki, miała miejsce w kopalni Bayan Obo, a do pewnego stopnia w zakładzie przetwórczym, w chińskiej Mongolii Wewnętrznej. Z powodu obecnych okoliczności politycznych, ta możliwość jest mało prawdopodobna dzisiaj. Jakie to było w sercu chińskiego przemysłu ziem rzadkich i jakie były twoje wrażenia z ich działalności?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Byłoby bardzo trudno przeprowadzić te badania dzisiaj. Dla kontekstu: mieszkałam i pracowałam w Chinach przez około pięć lat między 2003 a 2013 rokiem. Po tym poświęciłam swoje badania pierwiastkom ziem rzadkich i stało się to książką. Miałam kontakty zawodowe w akademii i w rządzie. W tamtym czasie pytania zadawane przez międzynarodowego naukowca z kilkuletnim doświadczeniem w Chinach były odbierane jako okazja do poszerzenia wzajemnego zrozumienia. Myślę, że potrzebujemy trochę więcej tego dzisiaj.</p>\n<p>Aby przeprowadzić badania w stolicy świata ziem rzadkich – w strefie wojskowo ograniczonej – wymagało to dużo cierpliwości i czasu przygotowawczego, rozmawiając z wieloma osobami, informując ich o moich pytaniach i zamiarach, a następnie ostatecznie odwiedzając to samo miejsce na różne sposoby, eskortowanym przez różne strony, ale zawsze za zgodą.</p>\n<p>W mojej książce piszę o tym, jak siła i solidność przemysłowego serca Chin wokół wydobycia i przetwarzania ziem rzadkich współewoluowały z ich przemysłem broni jądrowej. Nie wiedziałam o tym, gdy wchodziłam. A tak naprawdę, to był przypadek, że w ogóle się o tym dowiedziałam.</p>\n<p>Moja pierwsza oficjalnie zorganizowana wizyta w Baotou i Bayan Obo została zorganizowana przez moją instytucję goszczącą, Chińską Akademię Nauk. Dwa tygodnie przed moim planowanym przybyciem do Baotou miały miejsce dość poważne niepokoje: członek społeczności etnicznej Mongołów pasterskich został potrącony i zabity przez ciężarówkę transportującą rudy mineralne, a społeczność protestowała. Nie wiem, jaka była logika, ale urzędnicy, którzy zgodzili się na moją wizytę, uznali, że byłoby zbyt problematyczne, aby ją odwołać. Jednak nikt nie miał ze mną rozmawiać o wydobyciu. Myślę, że w momencie desperacji przewodnicy próbowali wypełnić przestrzeń podczas jazdy po mieście i wskazali mi różne rzeczy. A jedną z rzeczy było: „Ah, to nasze zakład rozwoju broni jądrowej.”</p>\n<p>To wygenerowało całą masę pytań, które w innych okolicznościach uznałabym za zbyt tabu, aby je zadać. Ale w tej sytuacji mieliśmy całkiem ciekawą rozmowę. A to oczywiście wygenerowało dla mnie tropy do zbadania nakładania się i współrozwoju przemysłów jądrowych i ziem rzadkich od połowy XX wieku. To doprowadziło mnie do zbadania roli międzynarodowej współpracy naukowej wokół energii jądrowej i rozwoju rakiet, skoncentrowanej w miejscach takich jak Uniwersytet Chicagowski i NASA Jet Propulsion Laboratory, które w pewnych aspektach pokrywały się z badaniami nad ziemiami rzadkimi, które ostatecznie znalazły swoje miejsce w Baotou.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Zanieczyszczenie pozostaje naprawdę dużym problemem w Bayon Obo i Chinach, prawda?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Tak, z pewnością. Podstawy przemysłowe były częścią wczesnej powojennej współpracy przemysłowej Chin z ZSRR. Idea polegała na tym, że te miejsca będą przemysłowymi sercami, pomagając w rozwoju i samowystarczalności Chin wspieranych przez ZSRR. Razem Chiny i ZSRR miały dostarczać twarde dobra przemysłowe i know-how reszcie świata, aby osiągnąć rodzaj światowej komunistycznej rewolucji.</p>\n<p>W połowie XX wieku wiele z tych miejsc zostało założonych w całym kraju. Baotou to priorytetowy obszar numer jeden, który posiada pierwiastki ziem rzadkich, przemysł ciężki i rozwój broni. Priorytetem tam, od lat 50-tych, było budowanie jak największej ilości przemysłu tak szybko, jak to możliwe, jak najszybsze rozszerzenie zakresu operacji wydobywczych, a zarządzanie odpadami naprawdę nie było priorytetem. Jednak z powodu obaw o produktywność rolnictwa i akwakultury oraz wodę pitną, przez dziesięciolecia prowadzono bardzo staranną dokumentację i śledzenie zanieczyszczenia gleby i wody.</p>\n<p>Jednak dopiero w krytycznym okresie na początku lat 2000, dane naukowe połączone z pracą lokalnych aktywistów i zaangażowanych dziennikarzy ekologicznych umożliwiły zmianę priorytetów Chin z rozwoju przemysłowego na rzeczywistą rekultywację środowiskową.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Wydobycie ziem rzadkich tworzy rodzaj szlamu, czy mogłabyś to opisać?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Wspomniałam, że w najlepszym przypadku możesz mieć 2% stężenia ziem rzadkich w tym, co wykopujesz. Niektóre kieszenie złoża mogą mieć nawet do 20%, ale jeśli wydobywasz na dużym obszarze, 2% uważane jest za dobry średni wynik.</p>\n<p>Tak się składa, że kilka innych pierwiastków obfitych w tym konkretnym złożu to arsen, tor, fluor i uran. Chociaż oczywiście istnieje wtórne przetwarzanie, aby odzyskać niektóre z tych materiałów z odpadów, przez 40 lub 50 lat wydobywano obfite ilości arsenu i fluoru. W ramach procesu separacji stają się one sproszkowane, a także bardziej mobilne. Rozprzestrzeniają się w pyłach unoszących się w powietrzu. Dostają się do wód gruntowych.</p>\n<p>Przyswajanie tych zanieczyszczeń przez rośliny i zwierzęta dotarło aż na szczyt łańcucha pokarmowego. Rozległe badania zdrowia publicznego pokazują długoterminowy wpływ na rozwój poznawczy niemowląt i dzieci, zaawansowane typy chorób kości oraz specyficzne dolegliwości wynikające z przewlekłej ekspozycji.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Dobrze, więc kontynuowanie wydobycia tych pierwiastków w celu zrealizowania zielonej transformacji, regulacje będą naprawdę ważne.</p>\n<p>Przechodząc do geopolityki tego: USA były kiedyś numerem jeden w produkcji ziem rzadkich, a potem, strategizując, aby uczynić Chiny sercem produkcyjnym USA, wydobycie i przetwarzanie ziem rzadkich przeniosło się do Chin. Teraz Chińczycy mają 35 lat doświadczenia w przetwarzaniu tych materiałów i mogą to robić znacznie taniej niż ktokolwiek inny. Więc, biorąc pod uwagę centralność dla zastosowań wojskowych, krytycznych dla klimatu i cywilnych, co to oznacza w kontekście geopolitycznych relacji między USA, Chinami i UE?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> To naprawdę ważne pytanie. Powiem coś, co jest teraz bardzo niepopularne w USA: Chiny są wiarygodnym partnerem handlowym dla USA. Intensywne inwestycje, które rząd Chin i przemysł poczyniły w budowanie swojej obecnej zdolności przemysłowej i produkcyjnej, idealnie wpisują się w doktryny relokacji przemysłu wolnego handlu napędzane przez Waszyngton w ciągu ostatnich 40 lat. Przez jakiś czas – nie chcę powiedzieć, że wszyscy byli szczęśliwi – ale to była relacja, która nie budziła takiego zaniepokojenia, jakie widzieliśmy w ostatniej dekadzie.</p>\n<p>Wiele krytycznych komponentów technologicznych – czy to dla opieki zdrowotnej, czy instrumentów naukowych, technologii wojskowych – rafinacja surowców, produkcja komponentów i montaż produktów, wszystko to zostało skoncentrowane w Chinach. Departament Obrony USA obudził się na to około 15 lat temu i zdecydował, że to prawdziwy problem i od tego czasu szuka alternatyw, jednocześnie nadal otrzymując wiele z tych komponentów od odpowiedników i producentów w Chinach na wiarygodnej podstawie.</p>\n<p><strong>Misha Glenny: </strong>Jednym z rezultatów tego jest to, co nazwałem w dokumencie BBC, <a href=\"https://www.bbc.co.uk/programmes/m001cdr7\">„</a><a href=\"https://www.bbc.co.uk/programmes/m001cdr7\">wyścig o rzadkie ziemie</a><a href=\"https://www.bbc.co.uk/programmes/m001cdr7\">”</a>. Mamy globalny wyścig, głównie między USA a Chinami, a ostatnio także UE, próbując zabezpieczyć łańcuchy dostaw. Powiedz nam trochę o łańcuchach dostaw i ich złożoności.</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Krytyczność tych materiałów w większości przypadków nie ma związku z ich absolutnym niedoborem. Ma to związek z geografiami łańcuchów dostaw i tym, jak te łańcuchy dostaw są zorganizowane. Jeśli rozważysz mniej różowy scenariusz geopolityczny, fakt, że wiele centralnych procesów i wysokotechnologicznych etapów produkcji i montażu jest skoncentrowanych w Chinach, stanowi bardzo realną podatność. A ta podatność, w kontekście USA, często opisywana jest w kategoriach podatności wojskowej.</p>\n<p>W rzeczywistości – bardzo „gallows” humor tutaj – ale jednym z wniosków w niedawnym raporcie DOD, który prognozował potrzeby materiałowe na hipotetyczną wojnę z Chinami do 2027 roku, było to, że nie byłoby to wykonalne, ponieważ tak wiele ważnych komponentów dla technologii obronnych pochodzi z Chin.</p>\n<p>Jedną ważną rzeczą, która wydarzyła się w ciągu ostatnich 15 lat, jest to, że geografia wydobycia się zmieniła. Miejsca takie jak USA, Myanmar, Wietnam, Brazylia, Madagaskar dostarczają surowce. Ale większość tego krytycznego, wczesnego etapu rafinacji i separacji tych materiałów nadal przechodzi przez Chiny. I tak, nad czym pracują USA i UE, to budowanie przetwarzania o wartości dodanej, aby mieć większe niezależne możliwości w tej dziedzinie.</p>\n<p>Istnieją trzy scenariusze, w których, powiedzmy, „nie mamy wystarczającej ilości surowców, aby osiągnąć nasze cele transformacji energetycznej”. Jednym z nich jest to, że w ramach tego globalnego wyścigu o pierwiastki ziem rzadkich i inne krytyczne surowce energetyczne mamy globalną duplikację łańcuchów dostaw i wysiłków. Jakiekolwiek ramy, które rozważają „ile z tych rzeczy jest faktycznie potrzebnych w danym terytorium lub kontekście, aby osiągnąć cele transformacji energetycznej”, są nieobecne. W ramach tego wyścigu wszystkie strony dążą do jak największej pojemności, niezależnie od tego, ile może być faktycznie potrzebne do krytycznych celów, takich jak transformacja energetyczna.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Więc, od czasów zimnej wojny, Zachód okresowo wprowadzał kontrole eksportowe technologii, zazwyczaj dotyczące technologii podwójnego zastosowania. Był to dość dobrze skodyfikowany system podczas zimnej wojny przez CoCom. Jednak w ciągu ostatnich 10-15 lat, gdy Amerykanie zaczęli panikować z powodu rozwoju Chin i rywalizacji oraz konkurencyjności, zaczęli, razem z UE, ograniczać dostęp Chin do materiałów wytworzonych, szczególnie mikrochipów. Ale po raz pierwszy Zachód musi wziąć trochę własnej medycyny: Chiny zaczęły wprowadzać kontrole eksportowe, nie tylko na technologie przetwarzania ziem rzadkich, które robią to lepiej lub gorzej niż ktokolwiek inny, ale także na same rzadkie ziemie. Jak potężnym narzędziem jest to dla Chińczyków?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Istnieje kilka sposobów, w jakie to jest naprawdę potężne narzędzie dyplomatyczne i geopolityczne. A potem jest wiele innych sposobów, w jakie ograniczenie tych dwóch rzeczy pozwala na kontynuowanie wielu spraw jak zwykle. Myślę, że ważne jest, aby mieć na uwadze ten złożony obraz łańcucha dostaw – częściowo dlatego, że Chiny są nie tylko rynkiem źródłowym dla tych technologii, ale także dużym rynkiem konsumpcyjnym dla technologii, które mogą być wykończone na Zachodzie, a następnie eksportowane z powrotem do Chin.</p>\n<p>W przypadku tych szczególnych kontroli eksportowych, które wspomniałeś, rynki z pewnością zareagują. Ale kontrole eksportowe na najbardziej zaawansowane technologie przetwarzania i separacji to dość bezpośredni cios dla USA i UE, które planują rozwijać swoją zdolność przemysłową i szukają nowoczesnej technologii i sprzętu. A gdzie jest ta nowoczesna technologia i sprzęt? Oczywiście w Chinach, co ma sens, ponieważ mają 40-letnie doświadczenie w tym i dostarczają większości świata. W ciągu tych samych 40 lat USA i UE nie tylko zmniejszyły zdolności przemysłowe, ale także zdolności badawczo-rozwojowe.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Więc obie strony mają tu dźwignię. A jeśli nie zostanie to odpowiednio zarządzane, to może się to w pewnym momencie stać nieprzyjemne. Są pewne głosy w USA, które mówią, dość głośno teraz, „uważaj, jak daleko idziesz w ograniczeniach dla chińskich firm, ponieważ może to się na nas zemścić na końcu”.</p>\n<p>Istnieją dwa „bardziej ekstrawaganckie” sposoby na zdobycie ziem rzadkich i krytycznych surowców mineralnych. Pierwszym z nich jest wydobycie głębinowe: jakie są tam niebezpieczeństwa? A drugim, o którym pisałeś w swojej książce <em>Rare Earth Frontiers</em>, jest Księżyc. Zbadałeś również pomysł wydobycia na Księżycu jako potencjalnej przyszłości. Czy ten pomysł jest szalony, czy powinniśmy go traktować poważnie?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Sposób, w jaki wydobycie głębinowe jest często przedstawiane, to to, że są te grudkowate węzły wielu różnych metali, które po prostu czekają na to, aby zostać odkurzone z dna oceanu. Ten pomysł sprawia, że jest to znacznie łatwiejsze i mniej kontrowersyjne niż wydobycie lądowe, ponieważ: po pierwsze, nikt tam nie mieszka; a po drugie, nie musisz kopać żadnych dziur, aby uzyskać metale.</p>\n<p>Na tym poziomie, wydobycie głębinowe wydaje się bardzo przekonującą alternatywą dla wydobycia powierzchniowego – szczególnie gdy weźmiesz pod uwagę naruszenia praw człowieka i wpływy środowiskowe, które dręczą ten przemysł. Jednak zbadaliśmy więcej Księżyca niż zbadaliśmy głębin oceanu. Więc w pewnym sensie bawimy się w nieznane. Ten czynnik był jednym z powodów, dla których odbyły się globalne kampanie, aby skłonić głównych potencjalnych konsumentów metali do baterii do obiecania, że nie będą używać materiałów pozyskanych przez wydobycie głębinowe.</p>\n<p>Jedną z rzeczy, które wiemy o tym ekosystemie głębinowym, jest to, że istnieją te mikroorganizmy pochłaniające metan, które wykonują dla nas krytyczną usługę klimatyczną. Metan wydobywa się przez dno oceanu, a one go zjadają, zapobiegając jego ucieczce do atmosfery. To jest istotne, ponieważ inne wcześniejsze nieantropogeniczne wydarzenia ocieplające klimat były częściowo spowodowane masowymi „belchami” metanu z głębokiego oceanu. Potencjalnie to, co tutaj widzimy, to destabilizacja w dużej mierze nieznanego ekosystemu, który wykonuje dla nas naprawdę krytyczną funkcję klimatyczną, w imię walki ze zmianami klimatycznymi, w formie transformacji energetycznej.<strong><br />\n</strong></p>\n<p>A Księżyc. Kiedy badałam tę książkę, miałam moment serendypity. Byłam z powrotem w rejonie Zatoki San Francisco pomiędzy podróżami badawczymi do Chin i poszłam na bardzo nerdowską imprezę, gdzie wszyscy przynieśli swoje ulubione gry planszowe. Zakończyłam grając z kimś, kto, po usłyszeniu, że badam pierwiastki ziem rzadkich, zauważył, że jego firma właśnie podpisała kontrakt na 10 milionów dolarów z NASA na opracowanie robota do wydobywania rzadkich pierwiastków na Księżycu.</p>\n<p>To było częścią dużego grantu XPRIZE współfinansowanego przez Google, który miał przyznać 20 milionów dolarów firmie, która mogłaby wdrożyć robota na Księżycu w dowolnym celu. Wiele z nich wykorzystało geopolityczny kryzys lat 2010, który krążył wokół pierwiastków ziem rzadkich i powiedziało „zdobędziemy te rzeczy z kosmosu, a nie z Chin”.</p>\n<p>Żaden z tych projektów nie wypalił. Ale pierwszą rzeczą, którą zrozumiałam, badając przemysł wydobycia kosmicznego, było to, że dla wielu z nich celem nigdy nie było faktyczne osiągnięcie ich deklarowanego celu, ale opracowanie interesujących technologii i może zostać wykupionym przez większy podmiot, aby mogli zrealizować zyski i przejść do następnej rzeczy.</p>\n<p>Drugim uświadomieniem było to, że jeśli rozmawiasz z ludźmi poważnie myślącymi o rozwijaniu zdolności wydobycia kosmicznego, myślą o tym wyłącznie w kategoriach długoterminowych podróży kosmicznych, długoterminowych misji kosmicznych. Więc nie musisz zabierać wszystkiego, czego potrzebujesz z Ziemi, aby robić interesujące rzeczy w kosmosie. Z punktu widzenia zrównoważonego rozwoju ma to sens. Ale nie chodzi o transformację energetyczną.</p>\n<p>A potem są kosmiczni kowboje – i myślę, że wszyscy znamy kilku prominentnych kosmicznych kowbojów. Ich celem jest być może bardziej stworzenie libertariańskich kolonii lub luksusowych kurortów na Księżycu lub Marsie. A te projekty są kolejną manifestacją tej długotrwałej fantazji eskapistycznej, powiedziałabym, znacząco wzmocnionej przez wzrost postaci kapitalisty miliardera.</p>\n<p>Ale wracając do pytania o krytyczność i zaopatrzenie w transformację energetyczną, naprawdę nie ma wiarygodnego scenariusza, w którym wydobycie w kosmosie w celu zaopatrzenia działań na Ziemi ma sens ekonomiczny.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Ostatnie, nieco skomplikowane pytanie. Rozwijasz pewne pomysły na to, jak uniknąć problemów związanych z chaosem łańcucha dostaw. Czy mogłabyś krótko nakreślić, co to jest?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Na początku tego roku sekretarz generalny ONZ powołał panel ds. krytycznych minerałów i materiałów dla transformacji energetycznej. A na początku tego miesiąca opublikowali swoje siedem zasad i działań. Podkreślają współpracę, sprawiedliwość, przejrzystość i korzyści dla społeczności w zaopatrywaniu w transformację energii odnawialnej. Bank Światowy prognozuje, że potrzeby CRM muszą wzrosnąć czterokrotnie do sześciokrotnie, aby osiągnąć cele energii odnawialnej do 2030 roku oraz cele zerowej emisji netto do 2040 i 2050 roku.</p>\n<p>Pytanie brzmi, jak można to zrobić w sposób, który nie będzie nadal powodować ogromnej przemocy społecznej i środowiskowej związanej z przemysłami wydobywczymi, aby nie metastazować w imię walki ze zmianami klimatycznymi, podważając odporne na zmiany klimatu krajobrazy i źródła utrzymania.</p>\n<p>To prawdziwy dylemat. Ale w nowych zasadach sekretarza generalnego ONZ zasada numer siedem stwierdza, że współpraca wielostronna <em>musi</em> stanowić podstawę wysiłków na rzecz zaopatrzenia w transformację energetyczną. Mój zespół opracował kilka pomysłów. Mamy artykuł w czasopiśmie Nature Energy, który nakreśla ramy dla krajowo określonych wkładów w materiały do transformacji energetycznej.</p>\n<p>To działa w ramach „ramy krajowo określonych wkładów”, która naprawdę wyróżniała się w porozumieniach paryskich z 2015 roku, mając na celu określenie, ile jednostek jest faktycznie potrzebnych jakiegokolwiek materiału do transformacji energetycznej. Istnieje wiele danych na temat zdolności, ale zazwyczaj wyrażane są w watach, a nie w rzeczywistych twardych materiałach, które potrzebujesz do zbudowania tej infrastruktury.</p>\n<p>Nasza propozycja wzywa również strony do przeprowadzenia inwentaryzacji swoich rezerw, priorytetowo traktując rezerwy nadziemne. Kluczową rzeczą tutaj jest to, że to są rzeczy, które już zostały wykopane, leżące jako odpady, które mogą być znalezione na wysypisku w postaci wycofanej lub porzuconej technologii. Kluczową rzeczą, którą myślę, że musimy pamiętać, jest to, że te krytyczne surowce są zasadniczo różne od paliw kopalnych. Kiedy używasz paliwa kopalnego, spalasz je, aby wykonać jego funkcję. Ale w przypadku wielu CRM i ziem rzadkich, nie niszczymy ich przez użycie. Siedzą na powierzchni.</p>\n<p>Innym celem jest przeprowadzenie inwentaryzacji krajowych zasobów klimatycznych, takich jak różnorodność biologiczna, odporne krajobrazy i zasoby słodkiej wody. Są one skodyfikowane w ramach różnych środków ochrony środowiska. Wykonują krytyczne usługi społeczne i ekologiczne oraz zwiększają lokalną i regionalną odporność. Idea polega na tym, że jeśli spojrzysz na mapę swoich rezerw i spojrzysz na mapę swoich zasobów klimatycznych, potencjalne obszary do rozwoju przemysłowego to to, co pozostało.</p>\n<p>To, oczywiście, może być ustalone w kontekście odpowiedniego referendum, głosowania, plebiscytu. I musi być określone przez dany kraj. Ale cieszymy się, że była pozytywna reakcja na włączenie tego pomysłu do konferencji stron w przyszłości.</p>\n<p> </p>\n<p><em>Ta rozmowa miała miejsce 8 października 2024 roku na </em><a href=\"https://www.humanitiesfestival.at/\">Wiedeńskim Festiwalu Humanistycznym 2024</a><em>, który</em> <em>został zorganizowany przez Instytut Nauk Humanistycznych (IWM) i Time To Talk (TTT) we współpracy z FALTER, Open Society Foundations, Miastem Wiedeń, Fundacją ERSTE, Akademią Sztuk Pięknych w Wiedniu, Muzeum Wiedeńskim i Volkstheater.</em></p>\n<p> </p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayvzjqgsz4fqr77v2t5gungcwq",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:09:04.34",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayvzqcekf5tqrymd63zlrphvbk",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"Wyścig o dostawy do zielonej transformacji trwa. Ale gdzie jest dreszczyk emocji w metalach, dyskretnych i ukrytych, a jednocześnie powszechnych? Górnictwo, intensywne z powodu niskich stężeń, generuje odpady takie jak arsen. Kosmiczni kowboje i głębinowi drążący rywalizują o stabilność środowiskową bardziej niż monopol Chin, oparty na 40-letnim przetwarzaniu. Przepisy dotyczące zdrowia i recyklingu są koniecznością.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"pl",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:09:24.022",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Вълнение около 'редки' елементи",
                key:"uid": string:"0ccf2763-9e6c-45ce-8877-a86900d2db89",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><em>Ректорът на Института за човешки науки (IWM) интервюира автора на </em>Rare Earth Frontiers: From terrestrial subsoils to lunar landscapes по време на Виенския хуманитарен фестивал 2024.</p>\n<p>https://www.youtube.com/watch?v=pPifMMVAjuo&list=PLjrO4-lSuhViUO3sL-k1I6CsUQ5KeulqZ&index=19</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Миша Глени: </strong>Ще говорим за редките земи, редките минерали, извличането на критични суровини и тяхната роля в екологичната и геополитическата ситуация. За да започнем на една и съща страница: има 17 редки земни елемента, които са включени в това, което <a href=\"https://www.usgs.gov/news/national-news-release/us-geological-survey-releases-2022-list-critical-minerals\">геоложката служба на САЩ</a> е определила като 51 критични суровини или CRM. Нека започнем с редките земи, Джули. Какви са те и защо са важни?</p>\n<p><strong>Джули Клингер: </strong>Терминът „редки земни елементи“ е малко анахронизъм, защото тези елементи не са нито „редки“, нито непременно „земни“. Те се отнасят до острова на юг от периодичната таблица, наречен серия лантаниди, номера 57 до 71, плюс скандий и итрий.</p>\n<p>Те са групирани заедно като семейство, защото имат наистина фантастични магнитни и проводими свойства, които позволиха миниатюризацията на технологиите и трансокеанските интернет комуникации, развитието на космическите технологии и т.н.</p>\n<p>Защо се наричат редки? Името остава, защото е вълнуващо. По-вълнуващо е от това да кажеш „лантан“ или „празеодим“. Но в моето изследване, опитвайки се да разбера защо са наречени „редки“, стигнах до следното: когато за първи път са характеризирани в Швеция в края на 1700-те години, никой не ги е виждал преди, така че просто са били приети за редки. Първият път, когато намерих химик, който се оплаква от това в печат, беше през 1907 г., и оттогава научната общност е била доста недоволна от тази характеристика. Но тя остава. Ако наречеш нещо рядко, ние се вълнуваме и хората може да са склонни да се съгласят с неща, които иначе биха отказали с разумни доводи.</p>\n<p><strong>Миша Глени:</strong> За да получим представа за широкото разнообразие от приложения на редките земи, можеш ли да ни дадеш няколко примера?</p>\n<p><strong>Джули Клингер:</strong> Можеш наистина да избереш всеки елемент. Но ще започнем с церий. В град като Виена вероятно има прекрасни антикварни стъклени изделия, които са красиви розови, нали? Това е церий, който придава този цвят на стъклените изделия. Това е същото пигментиране, което се използва за производството на лазери, които се използват в всичко от хирургия до прецизно насочени ракети. Също така церий може да действа като усилвател на сигнала, когато бъде добавен към оптични влакна. Ако можеш да си представиш глобалната мрежа от трансокеански оптични влакна: на всеки 30 километра или така, има малко церий, който усилва сигнала.</p>\n<p><strong>Миша Глени:</strong> И без церий, не можем да го направим?</p>\n<p><strong>Джули Клингер:</strong> Ами, можем, но ще бъде по-бавно и кой иска да бъде по-бавен?</p>\n<p>Церият е наистина важен през двадесети век и в двадесет и първи век, защото се използва в рафинирането на нефт. И всъщност, до много скоро, основното приложение на редките земни елементи в САЩ беше в петролната индустрия. Това е само много наскоро изместено от магнитите.</p>\n<p><strong>Миша Глени: </strong>Исках да те попитам за елемент, който се използва често в магнитите, празеодим: защо е важен и каква роля играе в зелената трансформация?<strong>  </strong></p>\n<p><strong>Джули Клингер:</strong> Празеодимът и неодимът са важни, защото се използват в технологии за възобновяема енергия сред много други, както и в цифрови технологии. Представи си вятърна турбина: магнитите са наистина важни в самата механика на вятърната турбина, които помагат да се превърне движението й в генериране на енергия. В зависимост от размера на вятърната турбина, може да имаш няколко килограма до няколко тона магнити в нея.</p>\n<p>Когато става въпрос за цифрови технологии, именно тази проводима и магнитна сила им позволява да бъдат по-малки, по-модулни, по-преносими и, следователно, в крайна сметка по-достъпни. Във всякакъв сценарий, който разглеждаме тук, независимо дали говорим за развитие на енергия – възобновяема или не – или увеличен достъп до технологии, те изискват тези редки земни елементи. Същото може да се каже за почти всичко друго, което е в списъка на критичните суровини.</p>\n<p><strong>Миша Глени:</strong> Така че установихме, че редките земни материали не са редки, те могат да се намерят на много места, но трябва да се извлекат много скали, за да ги получим.</p>\n<p><strong>Джули Клингер:</strong> Да, те не съществуват под формата на златни самородки. Когато говорим за 17 химически подобни елемента, се сблъскваме с много специфично предизвикателство при извличането им.</p>\n<p>Първото предизвикателство е да се намери находище, което съдържа някой от тях в концентрация, която може да бъде икономически целесъобразна. За да ти дам представа за пропорциите, за които говорим: ако имаш голяма площ или геоложко находище, което има много, много, много милиони тонове материал, ако 2% от него съдържа редки земни елементи, това се счита за наистина добра сделка. Но това също ти дава представа за количеството енергия и преместване на земя, което е необходимо, за да се достигне до материала, желан от извличащите компании.</p>\n<p>Когато бъде изкопан, всичко останало, каквото и да е то, независимо дали е злато или сребро или фосфат или уран или торий или арсеник, остава над земята като отпадък. Помисли за това: в добър сценарий, 98% от нещата, които се изкопават, остават задължително като отпадък.</p>\n<p>Поради химическите прилики между редките земни елементи, разделянето им е много предизвикателно. Голямата част от науката през двадесети век беше посветена на това как да се разделят тези неща. Резултатът е, че разделянето и рафинирането им е много енергийно интензивно и често много химически интензивно също.</p>\n<p><strong>Миша Глени:</strong> Преминавайки към критични суровини – литий, никел, кобалт, мед – всички материали, много важни за различни аспекти на зелената трансформация. Колко от тези неща ще трябва наистина да изкопаем, за да захраним зелената трансформация?</p>\n<p><strong>Джули Клингер:</strong> Между 2017 и 2022 г. <a href=\"https://www.iea.org/reports/global-critical-minerals-outlook-2024\">Международната енергийна агенция оцени</a>, че е имало трикратен ръст в глобалното търсене на литий, 70% ръст в глобалното търсене на кобалт и 40% ръст в глобалното търсене на никел – последните два се използват в батерии. Това са големи числа, но не са изненадващи. От една страна, това е добра новина. Това означава, че напредваме в бързото внедряване на технологии за възобновяема енергия.</p>\n<p>Но има много неща, които са скрити в тези числа. Въпреки че батерията сама по себе си е технология за възобновяема енергия, тя може да не се използва за климатично критични цели. Мисля, че най-яркият пример за това са литиевите батерии. Преди няколко месеца, голямо разкритие, което стана социално медийно явление, показа, че голям фактор за увеличеното търсене на малки литиеви батерии е разпространението на вейпинг писалки – не климатично критично приложение.</p>\n<p>По-малко несериозно, трима от докторските изследователи, с които работя, разглеждат военната експлоатация на технологии за възобновяема енергия. Има голям натиск в американската армия да се разработят автоматични пушки, захранвани от литиеви батерии. Така че, имаме значително увеличение, което е отчасти предизвикано от приложения за възобновяема енергия, но не е климатично критично.</p>\n<p><strong>Миша Глени:</strong> И все още имаме дълъг път да извървим, преди да достигнем върха на всичко това.</p>\n<p><strong>Джули Клингер:</strong> Абсолютно. Мисля, че медта е добър пример. Медта е това, което позволява електричеството да се движи от тук до там. Тя е важна за електрификацията като цяло, а технологиите за енергия и дигитализацията са в сърцето на текущите климатични и развойни цели на международната общност. Очаква се потреблението на мед, за да се постигнат целите на COP28, да надвиши цялото глобално производство на мед в историята на човечеството, произведено до 2009 г.</p>\n<p><strong>Миша Глени: </strong>Китай доминира на голяма част от пазара на редки земи и критични суровини, особено в обработката на тези елементи и минерали. Голямата част от изследванията, които направи за книгата си, бяха проведени в мината Байан Обо и до известна степен в обработващото съоръжение в Вътрешна Монголия в Китай. Поради текущите политически обстоятелства, тази възможност е малко вероятно да се случи днес. Какво беше да си в сърцето на китайската индустрия за редки земи и какви бяха впечатленията ти от тяхната работа?</p>\n<p><strong>Джули Клингер:</strong> Беше много трудно да се направи това изследване днес. За контекст: живях и работих в Китай общо около пет години между 2003 и 2013 г. След това посветих изследванията си на редките земни елементи и това стана книга. Имах професионални контакти в академичните среди и в правителството. По това време въпросите, задавани от международен учен с няколко години опит в Китай, бяха възприемани като възможност за напредък в взаимното разбиране. Мисля, че днес имаме нужда от малко повече от това.</p>\n<p>За да се проведе изследване в световната столица на редките земи – военна ограничена зона – изискваше много търпение и време за подготовка, разговори с множество хора, информиране на тях за моите въпроси и намерения, и след това в крайна сметка посещение на същото място по множество начини, ескортирано от множество различни страни, но винаги с разрешение.</p>\n<p>В книгата си пиша за това как силата и устойчивостта на индустриалното сърце на Китай около минното дело и обработката на редки земи съвместно се развиват с индустрията за ядрени оръжия. Не влязох в това с предварителни знания. И всъщност, случайно разбрах за това.</p>\n<p>Първото ми официално организирано посещение в Баотоу и Байан Обо беше улеснено от моята хост институция, Китайската академия на науките. Две седмици преди да пристигна в Баотоу, имаше доста големи безредици: член на етническата монголска пастирска общност беше ударен и убит от камион, транспортиращ минерална руда, и общността протестира. Не знам каква беше логиката, но служителите, които бяха се съгласили на моето посещение, решиха, че ще бъде твърде проблематично да го отменят. Въпреки това, никой не трябваше да говори с мен за минното дело. Мисля, че в момент на отчаяние, гидовете се опитаха да запълнят пространството по време на шофиране из града и ми посочиха всякакви неща. И едно от нещата беше: „Ах, това е нашето съоръжение за разработка на ядрени оръжия.”</p>\n<p>Това генерира цяла поредица от последващи въпроси, които при всякакви други обстоятелства щях да сметна за твърде табу, за да питам. Но в тази ситуация имахме доста разговор. И това, разбира се, генерира следи за мен да разгледам припокриването и съвместното развитие на ядрената и редката индустрия от средата на двадесети век насам. Това ме накара да разгледам ролята на международното научно сътрудничество около ядрена енергия и разработването на ракети, съсредоточено в места като Университета на Чикаго и NASA Jet Propulsion Laboratory, които по някакъв начин се припокриват с изследванията на редките земи, които в крайна сметка намериха дом в Баотоу.</p>\n<p><strong>Миша Глени:</strong> Замърсяването остава наистина голям проблем в Байан Обо и Китай, нали?</p>\n<p><strong>Джули Клингер:</strong> Да, определено. Индустриалните основи бяха част от ранното постреволюционно индустриално планиране на Китай в сътрудничество със Съветския съюз. Идеята беше, че тези места ще бъдат индустриални сърца, помагащи за развитието и самообезпечаването на Китай, подкрепяни от Съветския съюз. Заедно, Китай и Съветският съюз щяха да предоставят твърдите индустриални стоки и ноу-хау на останалата част от света, за да постигнат вид световна комунистическа революция.</p>\n<p>През средата на двадесети век, много от тези места бяха създадени из цялата страна. Баотоу е приоритетната зона номер едно, която притежава редките земни елементи, тежката индустрия и разработването на оръжия. Приоритетът там, от 50-те години на миналия век, беше да се построи колкото се може повече индустрия възможно най-бързо, да се разшири обхватът на минните операции възможно най-бързо, а управлението на отпадъците наистина не беше приоритет. Въпреки това, поради притеснения относно селскостопанската и аквакултурната продуктивност и питейната вода, има десетилетия на много внимателна документация и проследяване на замърсяването на почвата и водата.</p>\n<p>Но не беше до критичен период в началото на 2000-те години, когато научните данни, комбинирани с работата на местни активисти и посветени екологични журналисти, позволиха да се промени приоритетите на Китай от индустриално развитие към реална екологична рехабилитация.</p>\n<p><strong>Миша Глени:</strong> Извличането на редки земи създава вид утайка, можеш ли да я опишеш?</p>\n<p><strong>Джули Клингер:</strong> Споменах, че в най-добрия случай, може да имаш 2% концентрация на редки земи в това, което изкопаваш. Някои джобове на находището могат да имат до 20%, но ако копаеш в голяма площ, 2% се счита за добра средна стойност.</p>\n<p>Случайно, някои от другите елементи, изобилстващи в това конкретно находище, са арсеник, торий, флуорид и уран. Въпреки че, разбира се, има вторична обработка, за да се уловят някои от тези материали от отпадъците, в продължение на 40 или 50 години имаше изобилни количества арсеник и флуорид, които просто се извличаха от земята. Като част от процеса на разделяне, те стават на прах, както и по-подвижни. Те се разпространяват в прах, носен от вятъра. Попадат в водните пътища.</p>\n<p>Усвояването на тези замърсители от растения и животни е достигнало до самия връх на хранителната верига. Обширни изследвания на общественото здраве показват дългосрочно въздействие върху когнитивното развитие на новородени и деца, напреднали видове костни заболявания и специфични заболявания, които произтичат от хронично излагане.</p>\n<p><strong>Миша Глени:</strong> Правилно, така че за да продължим да копаем за тези елементи, за да реализираме зелената трансформация, регулациите ще бъдат наистина важни.</p>\n<p>Преминавайки към геополитиката на това: САЩ някога бяха номер едно производител на редки земи и след това, стратегически, за да направят Китай производственото сърце на САЩ, извличането и обработката на редки земи преминаха в Китай. Сега китайците имат 35 години опит в обработката на тези материали и могат да го правят много по-евтино от всеки друг. Така че, предвид централността на военните, климатично критичните и гражданските приложения, какво означава това в контекста на геополитическите отношения между САЩ, Китай и ЕС?</p>\n<p><strong>Джули Клингер:</strong> Това е наистина важен въпрос. Ще кажа нещо, което в момента е много непопулярно в САЩ: Китай е надежден търговски партньор на САЩ. Интензивните инвестиции, които китайското правителство и индустрии направиха в изграждането на текущата си индустриална и производствена мощност, перфектно се вписват в доктрините за преместване на индустрията, ръководени от Вашингтон, за свободна търговия през последните 40 години. За известно време – не искам да кажа, че всички бяха щастливи – но това беше връзка, която не предизвикваше такова безпокойство, каквото сме виждали през последното десетилетие.</p>\n<p>Много критични технологични компоненти – независимо дали става въпрос за здравеопазване или научна апаратура, военни технологии – рафинирането на суровини, производството на компоненти и сглобяването на продукти, всичко това е концентрирано в Китай. Министерството на отбраната на САЩ осъзна това преди около 15 години и реши, че е реален проблем и оттогава търси алтернативи, като същевременно продължава да получава много от тези компоненти от партньори и производители в Китай на надеждна основа.</p>\n<p><strong>Миша Глени: </strong>Едно от нещата, които това доведе до, е, как го нарекох в документален филм на BBC, <a href=\"https://www.bbc.co.uk/programmes/m001cdr7\">‘</a><a href=\"https://www.bbc.co.uk/programmes/m001cdr7\">борба за редки земи</a><a href=\"https://www.bbc.co.uk/programmes/m001cdr7\">’</a>. Имаме глобална борба, предимно между САЩ и Китай, а по-късно и ЕС, опитващи се да осигурят вериги за доставки. Разкажи ни малко за веригите за доставки и тяхната сложност.</p>\n<p><strong>Джули Клингер:</strong> Критичността на тези материали в повечето случаи не се дължи на тяхната абсолютна рядкост. Тя се дължи на географията на веригите за доставки и как тези вериги са организирани. Ако разгледаш по-малко розов геополитически сценарий, фактът, че много от централната обработка и високите технологии в производството и сглобяването са концентрирани в Китай, представлява много реална уязвимост. И тази уязвимост, в контекста на САЩ, често се описва в термини на военна уязвимост.</p>\n<p>Всъщност – много „гробищен“ хумор тук – но едно от заключенията в последния доклад на Министерството на отбраната, който проектира материалните нужди за хипотетична война с Китай до 2027 г., беше, че това няма да е осъществимо, защото толкова много от важните компоненти за отбранителните технологии идват от Китай.</p>\n<p>Едно важно нещо, което се случи през последните 15 години, е, че географията на извличането се промени. Места като САЩ, Мианмар, Виетнам, Бразилия, Мадагаскар доставят суровини. Но повечето от критичната, ранна междинна стъпка на рафиниране и разделяне на тези материали все още минава през Китай. И така, това, върху което САЩ и ЕС работят, е изграждането на добавена стойност в обработката, за да имат по-независими способности в тази област.</p>\n<p>Има три сценария, при които ние, да кажем, „нямаме достатъчно суровини, за да постигнем целите си за енергийна трансформация“. Един от тях е, че под тази глобална борба за редки земни елементи и други критични суровини за енергия, имаме глобално дублиране на веригите за доставки и усилията. Всеки рамков документ, който разглежда „колко от тези неща всъщност са необходими в дадена територия или контекст, за да се постигнат целите за енергийна трансформация“, отсъства. Под тази борба, всички страни се стремят към колкото се може повече капацитет, независимо от това колко всъщност може да е необходимо за критични цели, като енергийна трансформация.</p>\n<p><strong>Миша Глени:</strong> Така че, от времето на Студената война, Западът периодично е въвеждал контрол върху износа на технологии, обикновено за технологии с двойна употреба. Това беше доста добре кодифицирана система по време на Студената война чрез CoCom. Въпреки това, през последните 10-15 години, когато американците започнаха да се паникьосват за развитието на Китай и конкуренцията, те започнаха, заедно с ЕС, да ограничават достъпа на Китай до произведени материали, особено микрочипове. Но, за първи път, Западът трябва да вземе малко от собственото си лекарство: Китай започна да налага контрол върху износа, не само на технологиите за обработка на редки земи, които те правят по-добре от всеки друг сега, но и на самите редки земи. Колко мощен лост е това за китайците да използват?</p>\n<p><strong>Джули Клингер:</strong> Има няколко начина, по които това е наистина мощен дипломатически и геополитически инструмент. И след това има много други начини, по които ограничаването на тези две неща конкретно позволява много бизнес, както обикновено, да продължи. Мисля, че е важно да се запази тази сложна картина на веригата за доставки в ума – отчасти защото Китай не е само източник на тези технологии, но и основен потребител на технологии, които могат да бъдат завършени на Запад и след това изнесени обратно в Китай.</p>\n<p>С тези конкретни контролни износи, които спомена, пазарите определено ще реагират. Но контролите върху най-напредналите технологии за обработка и разделяне са доста директен удар за САЩ и ЕС, които планират да изградят индустриалната си мощност и търсят технологии и оборудване от най-висок клас. А къде е това оборудване и технологии от най-висок клас? В Китай, разбира се, което има смисъл, защото те имат 40 години опит в това и доставят на повечето от света. През същия 40-годишен период, САЩ и ЕС не само че намалиха индустриалната си мощност, но и капацитета за научни изследвания и разработки.</p>\n<p><strong>Миша Глени:</strong> Така че, и двете страни имат лостове тук. И ако не се управляват правилно, това може да стане неприятно в някакъв момент. Има някои гласове в САЩ, които сега казват доста силно: „внимавайте колко далеч стигате с ограниченията за китайските компании, защото това може да се върне и да ни ухапе в крайна сметка”.</p>\n<p>Има два „по-извънземни” начина за получаване на редки земи и критични суровини. Първият е дълбоководното минно дело: какви са опасностите там? А вторият, за който си писала в книгата си <em>Rare Earth Frontiers</em>, е Луната. Ти също така разгледа идеята за лунно минно дело като потенциално бъдеще. Тази идея луда ли е или трябва да я приемем сериозно?</p>\n<p><strong>Джули Клингер:</strong> Начинът, по който дълбоководното минно дело често се представя, е, че има тези бучки от много различни метали, просто седящи на океанското дъно, чакащи да бъдат вакуумирани. Тази идея прави всичко много по-лесно и по-малко противоречиво от наземното минно дело, защото: първо, никой не живее там; и второ, не е нужно да копаеш дупки, за да получиш металите.</p>\n<p>На това ниво, дълбоководното минно дело изглежда като много привлекателна алтернатива на наземното повърхностно минно дело – особено когато разгледаш нарушенията на правата на човека и екологичните въздействия, които преследват индустрията. Въпреки това, ние сме проучили повече от Луната, отколкото сме проучили дъното на океана. Така че, по някакъв начин, се занимаваме с неизвестното. Този фактор е една от причините, поради които е имало глобални кампании, които призовават основни потенциални потребители на метали за батерии да обещаят, че няма да използват материали, придобити чрез дълбоководно минно дело.</p>\n<p>Едно от нещата, които знаем за тази дълбоководна екосистема, е, че там има метаноядни микроорганизми, които изпълняват критична климатична услуга за нас. Метанът се издига през океанското дъно и те го ядат, предотвратявайки изтичането му в атмосферата. Това е значително, защото други предишни неантропогенни климатични затоплящи събития са били причинени от масивни „изпускания“ на метан от дълбокия океан. Потенциално, това, което разглеждаме тук, е дестабилизиране на до голяма степен неизвестна екосистема, която изпълнява наистина критична климатична функция за нас, в името на борба с климатичните промени, под формата на енергийна трансформация.<strong><br />\n</strong></p>\n<p>А Луната. Когато проучвах за тази книга, имах момент на случайност. Бях обратно в района на залива Сан Франциско между изследователските пътувания до Китай и отидох на много nerdy парти, където всички донесохме любимите си настолни игри. В крайна сметка играх с някой, който, след като чу, че изследвам редките земни елементи, ми каза, че компанията му току-що е подписала договор за 10 милиона долара с NASA за разработване на робот за добив на редки елементи на Луната.</p>\n<p>Това беше част от голям XPRIZE грант, съвместно спонсориран от Google, който щеше да награди 20 милиона долара на компания, която може да разположи робот на Луната за каквато и да е цел. Няколко от тях се възползваха от геополитическата криза на 2010-те години, която се въртеше около редките земни елементи и казаха „ще вземем тези неща от космоса, а не от Китай”.</p>\n<p>Нито един от тези проекти не се осъществи. Но първото нещо, което разбрах, проучвайки индустрията за космическо минно дело, беше, че за доста от тях целта никога не е била наистина да постигнат заявената си цел, а да разработят интересни технологии и може би да бъдат купени от по-голямо предприятие, за да получат печалба и да преминат към следващото нещо.</p>\n<p>Второто осъзнаване беше, че ако говориш с хора, сериозни в разработването на способности за космическо минно дело, те го разглеждат строго в контекста на дългосрочни космически пътувания, дългосрочни космически мисии. Така че, не е нужно да вземаш всичко, от което се нуждаеш, от Земята, за да правиш интересни неща в космоса. От гледна точка на устойчивост, това има смисъл. Но не става въпрос за енергийната трансформация.</p>\n<p>И след това има космическите каубои – и мисля, че всички сме запознати с няколко известни космически каубои. Тяхната цел е може би повече да създадат либертариански колонии или луксозни курорти на Луната или на Марс. И тези проекти са поредната проява на тази дългогодишна ескапистка фантазия, бих казал, значително укрепена от възхода на милиардерите капиталисти като фигура.</p>\n<p>Но за да се върнем отново към въпроса за критичността и осигуряването на енергийната трансформация, наистина няма правдоподобен сценарий, при който минното дело в космоса за осигуряване на дейности на Земята има икономически смисъл.</p>\n<p><strong>Миша Глени:</strong> Един последен, малко сложен въпрос. Развиваш някои идеи за това как да избегнеш проблемите около борбата за веригите за доставки. Можеш ли накратко да очертаеш какво е това?</p>\n<p><strong>Джули Клингер:</strong> По-рано тази година, генералният секретар на ООН състави панел за критични минерали и материали за енергийната трансформация. И по-рано този месец те публикуваха своите седем принципа и действия. Те подчертават сътрудничеството, справедливостта, прозрачността и ползата за общностите при осигуряването на прехода към възобновяема енергия. Световната банка прогнозира, че нуждите от CRM трябва да се увеличат четири до шест пъти, за да се постигнат целите за възобновяема енергия до 2030 г. и целите за нулеви емисии до 2040 и 2050 г.</p>\n<p>Въпросът е как може да се направи това по начин, който не продължава да причинява огромното социално и екологично насилие, свързано с извличащите индустрии, да метастазира в името на борба с климатичните промени, подкопавайки устойчивите на климат ландшафти и средства за живот.</p>\n<p>Това е истинска загадка. Но в новите принципи на генералния секретар на ООН, принцип номер седем гласи, че многостранното сътрудничество <em>трябва</em> да стои в основата на усилията за осигуряване на енергийната трансформация. Моят екип е разработил някои идеи. Имаме статия в списание Nature Energy, която очертава рамка за национално определени приноси за материали за енергийна трансформация.</p>\n<p>Това работи в рамките на „рамката за национално определени приноси“, която наистина отличава Парижките споразумения от 2015 г., целяща да определи колко единици всъщност са необходими от всякакъв материал за енергийна трансформация. Има всякакви данни за капацитета, но обикновено се изразява в ватове, а не в термини на действителните твърди материали, от които се нуждаеш, за да изградите тази инфраструктура.</p>\n<p>Нашето предложение също така призовава страните да направят инвентаризация на резервите си, приоритизирайки надземните резерви. Ключовото тук е, че това са нещата, които вече са изкопани, които остават като отпадък, които могат да бъдат намерени на сметище под формата на деактивирана или изхвърлена технология. Ключовото, което мисля, че трябва да запомним тук, е, че тези критични суровини са фундаментално различни от изкопаемите горива. Когато използваш изкопаемо гориво, го изгаряш, за да изпълни функцията си. Но с много от CRM и редките земи, ние не ги унищожаваме чрез употреба. Те седят над земята.</p>\n<p>Другата цел е да се направи инвентаризация на вътрешните климатични активи, като биоразнообразие, устойчиви ландшафти и ресурси за прясна вода. Те са кодифицирани под всякакви мерки за защита на околната среда. Те изпълняват критични социални и екологични услуги и увеличават местната и регионалната устойчивост. Идеята е, че ако погледнеш картата на резервите си и погледнеш картата на климатичните си активи, потенциалните области за индустриално развитие са това, което остава.</p>\n<p>Това, разбира се, може да бъде решено в контекста на подходящ референдум, гласуване, плебисцит. И трябва да бъде определено от дадена страна. Но сме развълнувани, че е имало положителен отговор на включването на тази идея в конференцията на страните напред.</p>\n<p> </p>\n<p><em>Този разговор се проведе на 8 октомври 2024 г. на </em><a href=\"https://www.humanitiesfestival.at/\">Виенския хуманитарен фестивал 2024</a><em>, който</em> <em>беше организиран от Института за човешки науки (IWM) и Time To Talk (TTT) в сътрудничество с FALTER, Фондации за отворено общество, Града Виена, Фондация ERSTE, Академията за изящни изкуства Виена, Музея на Виена и Volkstheater.</em></p>\n<p> </p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayvzjqgsz4fqr77v2t5gungcwq",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:59:04.482",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayvzqcekf5tqrymd63zlrphvbk",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"Състезанието за доставки за зеления преход е в разгара си. Но къде е вълнението в металите, дискретни и скрити, но широко разпространени? Минното дело, интензивно поради ниските концентрации, изхвърля отпадъчни елементи като арсен. Космическите каубои и дълбоководните драгиратели оспорват екологичната стабилност повече от монопола на Китай, основан на 40 години ангажирана обработка. Регулациите за здраве и рециклиране са задължителни.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"bg",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:59:04.484",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Empolgação com elementos 'raros'",
                key:"uid": string:"10fff362-0bde-419a-b0c1-d1c8677778a3",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><em>O reitor do Instituto de Ciências Humanas (IWM) entrevistou o autor de </em>Rare Earth Frontiers: From terrestrial subsoils to lunar landscapes durante o Festival de Humanidades de Viena 2024.</p>\n<p>https://www.youtube.com/watch?v=pPifMMVAjuo&list=PLjrO4-lSuhViUO3sL-k1I6CsUQ5KeulqZ&index=19</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Misha Glenny: </strong>Vamos falar sobre terras raras, minerais de terras raras, a extração de minerais brutos críticos e sua posição dentro da situação ambiental e geopolítica. Para que todos comecem na mesma página: existem 17 elementos de terras raras, e estes estão incluídos no que o <a href=\"https://www.usgs.gov/news/national-news-release/us-geological-survey-releases-2022-list-critical-minerals\">serviço geológico dos EUA</a> considerou ser 51 minerais brutos críticos ou CRMs. Então, vamos começar com as terras raras, Julie. O que são e por que são importantes?</p>\n<p><strong>Julie Klinger: </strong>O termo ‘elementos de terras raras’ é um pouco anacrônico, porque esses elementos não são nem ‘raros’ nem necessariamente ‘terras’. Eles se referem à ilha ao sul da tabela periódica chamada série dos lantanídeos, números 57 a 71, mais escândio e ítrio.</p>\n<p>Eles são agrupados como uma família, porque possuem essas propriedades magnéticas e condutivas realmente fantásticas, que possibilitaram a miniaturização de tecnologias e comunicações de internet transoceânicas, o desenvolvimento de tecnologias espaciais, etc.</p>\n<p>Por que são chamados de raros? O nome permanece, porque é emocionante. É mais emocionante do que dizer ‘lantânio’ ou ‘praseodímio’. Mas na minha pesquisa, tentando descobrir por que foram chamados de ‘raros’, cheguei a isso: quando foram caracterizados pela primeira vez na Suécia no final dos anos 1700, ninguém os havia visto antes, então simplesmente se assumiu que eram raros. A primeira vez que encontrei um químico lamentando isso em impressão foi em 1907, e desde então, a comunidade científica tem sido bastante rabugenta sobre essa caracterização. Mas ela permanece. Se você chama algo de raro, ficamos empolgados e as pessoas podem estar dispostas a concordar com coisas que, de outra forma, poderiam recusar sensatamente.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Para ter uma ideia das amplas variedades de usos das terras raras, você poderia nos dar alguns exemplos?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Você poderia realmente escolher qualquer elemento. Mas vamos com o cério. Em uma cidade como Viena, provavelmente há lindas louças de vidro antigas que são de um rosa bonito, certo? É o cério que confere essa cor à louça de vidro. É essa mesma propriedade pigmentadora que é usada para fazer lasers que são utilizados em tudo, desde cirurgia até mísseis guiados de precisão. É também o cério que pode atuar como um amplificador de sinal quando adicionado a cabos de fibra óptica. Se você puder imaginar a malha global de cabos de fibra óptica transoceânicos: a cada 30 quilômetros ou mais, há um pouco de cério que amplifica o sinal.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> E sem cério, não poderíamos fazer isso?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Bem, poderíamos, mas seria mais lento e quem quer ir mais devagar?</p>\n<p>O cério tem sido realmente importante ao longo do século XX e no século XXI porque é usado no refino de petróleo. E, de fato, até muito recentemente, a aplicação primária para elementos de terras raras nos EUA era na indústria petroquímica. Isso só foi muito recentemente superado por ímãs.</p>\n<p><strong>Misha Glenny: </strong>Queria perguntar sobre um elemento comumente usado em ímãs, o praseodímio: por que é importante e qual é o seu papel na transição verde?<strong>  </strong></p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> O praseodímio e o neodímio são importantes porque são usados em tecnologias de energia renovável, entre muitas outras, assim como em tecnologias digitais. Imagine uma turbina eólica: ímãs são realmente importantes na mecânica da turbina eólica que ajudam a traduzir seu movimento em geração de energia. Dependendo do tamanho da turbina eólica, você pode ter alguns quilos a algumas toneladas de ímãs lá dentro.</p>\n<p>Quando se trata de tecnologias digitais, é esse poder condutivo e magnético que permite que sejam menores, mais modulares, mais portáteis e, portanto, em última análise, mais acessíveis. Em qualquer cenário que estamos analisando aqui, seja falando sobre desenvolvimento de energia – renovável ou não – ou aumento do acesso à tecnologia, eles requerem esses elementos de terras raras. O mesmo pode ser dito sobre praticamente tudo o que está em uma lista de materiais brutos críticos.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Então, estabelecemos que os materiais de terras raras não são raros, podem ser encontrados em muitos lugares, mas você tem que extrair uma grande quantidade de rocha para obtê-los.</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Sim, eles não existem na forma de pepitas de ouro. Quando falamos sobre 17 elementos quimicamente semelhantes, estamos enfrentando um desafio de extração muito particular.</p>\n<p>O primeiro desafio é encontrar um depósito que contenha qualquer um deles em uma concentração que possa ser economicamente viável. Para lhe dar uma ideia das proporções de que estamos falando: se você tem uma grande área ou um depósito geológico que possui muitos, muitos, muitos milhões de toneladas de material, se 2% disso contém elementos de terras raras, isso é considerado um bom negócio. Mas isso também lhe dá uma ideia da quantidade de energia e movimentação de terra que está envolvida em obter o material desejado pelas empresas extratoras.</p>\n<p>Quando escavado, tudo o mais, seja ouro, prata, fosfato, urânio, tório ou arsênio, é deixado acima do solo como resíduo. Pense nisso: em um bom cenário, 98% do que é escavado é deixado para trás como resíduo.</p>\n<p>Devido às semelhanças químicas entre os elementos de terras raras, separá-los é muito desafiador. Uma grande parte da ciência do século XX foi dedicada a descobrir como separar essas coisas. O resultado é que separá-los e refiná-los é muito intensivo em energia e muitas vezes também muito intensivo quimicamente.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Passando para materiais brutos críticos – lítio, níquel, cobalto, cobre – todos materiais muito importantes para vários aspectos da transição verde. Quanto desse material teremos que realmente escavar para alimentar a transição verde?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Entre 2017 e 2022, a <a href=\"https://www.iea.org/reports/global-critical-minerals-outlook-2024\">Agência Internacional de Energia estimou</a> que houve um aumento de três vezes na demanda global por lítio, um aumento de 70% na demanda global por cobalto e um aumento de 40% na demanda global por níquel – os dois últimos sendo usados em baterias. Esses são números grandes, mas não são surpreendentes. Por um lado, isso é uma boa notícia. Significa que estamos avançando em termos de implantação rápida de tecnologias de energia renovável.</p>\n<p>Mas há muito que está oculto nesses números. Embora uma bateria em si seja uma tecnologia de energia renovável, pode não ser realmente usada para fins críticos para o clima. Acho que o exemplo mais vívido disso são as baterias de lítio. Vários meses atrás, uma grande revelação que se tornou um fenômeno nas redes sociais mostrou que um grande motor para o aumento da demanda por pequenas baterias de lítio foi a proliferação de canetas de vaping – não uma aplicação crítica para o clima.</p>\n<p>Menos frivolamente, três dos pesquisadores de doutorado com quem estou trabalhando têm analisado a captura militar de tecnologias de energia renovável. Há um grande impulso nas forças armadas dos EUA para desenvolver fuzis de assalto que são alimentados por baterias de lítio. Portanto, temos um aumento significativo que é, em parte, impulsionado por aplicações de energia renovável, mas não críticas para o clima.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> E ainda temos um longo caminho a percorrer antes de atingirmos o pico de qualquer uma dessas coisas.</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Absolutamente. Acho que o cobre é um bom exemplo. O cobre é o que permite que a eletricidade se mova de um lugar para outro. É importante para a eletrificação em geral, e a tecnologia de energia e a digitalização estão no coração das atuais metas climáticas e de desenvolvimento da comunidade internacional. A expectativa é que o consumo de cobre, para atender às metas da COP28, terá que exceder toda a produção global de cobre na história humana que foi produzida até 2009.</p>\n<p><strong>Misha Glenny: </strong>A China domina grande parte do mercado de terras raras e minerais brutos críticos, em particular no processamento desses elementos e minerais. Grande parte da pesquisa que você fez para seu livro foi realizada na mina de Bayan Obo, e até certo ponto na instalação de processamento, na Mongólia Interior da China. Devido às circunstâncias políticas atuais, essa oportunidade é improvável de ocorrer hoje. Como foi no coração da indústria de terras raras da China e quais foram suas impressões sobre sua operação?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Seria muito difícil fazer essa pesquisa hoje. Para contextualizar: eu vivi e trabalhei na China por um total de cerca de cinco anos entre 2003 e 2013. Depois disso, dediquei minha pesquisa aos elementos de terras raras e isso se tornou um livro. Eu tinha contatos profissionais na academia e no governo. Na época, perguntas feitas por um acadêmico internacional com vários anos de experiência na China eram recebidas como uma oportunidade para avançar na compreensão mútua. Acho que precisamos de um pouco mais disso hoje.</p>\n<p>Para fazer pesquisa no capital mundial de terras raras – uma área restrita militarmente – exigiu muita paciência e tempo de preparação, conversando com várias pessoas, informando-as sobre minhas perguntas e minhas intenções, e então, em última análise, visitando o mesmo lugar de várias maneiras, escoltado por várias partes diferentes, mas sempre com permissão.</p>\n<p>No meu livro, escrevo sobre como a força e robustez do coração industrial da China em torno da mineração e processamento de terras raras co-evoluíram com sua indústria de armas nucleares. Eu não entrei sabendo disso. E, de fato, foi por acaso que eu descobri.</p>\n<p>Minha primeira visita oficialmente organizada a Baotou e Bayan Obo foi facilitada pela minha instituição anfitriã, a Academia Chinesa de Ciências. Duas semanas antes de eu estar programada para chegar a Baotou, houve alguns distúrbios bastante significativos: um membro da comunidade de pastores étnicos mongóis foi atropelado e morto por um caminhão que transportava minério, e a comunidade protestou. Não sei qual era a lógica, mas os oficiais que concordaram com minha visita raciocinaram que seria problemático cancelá-la. No entanto, ninguém deveria falar comigo sobre mineração. Acho que em um momento de desespero, os guias tentaram preencher o espaço durante um passeio pela cidade e apontaram várias coisas para mim. E uma das coisas foi: ‘Ah, esta é nossa instalação de desenvolvimento de armas nucleares.’</p>\n<p>Isso gerou uma série de perguntas de acompanhamento, que em qualquer outra circunstância eu teria sentido que eram tabu demais para perguntar. Mas nesta situação, tivemos uma conversa bastante interessante. E isso, é claro, gerou leads para eu olhar a sobreposição e o co-desenvolvimento das indústrias nuclear e de terras raras desde meados do século XX. Isso me levou a examinar o papel da cooperação científica internacional em torno da energia nuclear e do desenvolvimento de foguetes centrados em lugares como a Universidade de Chicago e o Laboratório de Propulsão a Jato da NASA, todos os quais se sobrepuseram de algumas maneiras à pesquisa de terras raras que eventualmente encontrou um lar em Baotou.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> A poluição continua sendo um grande problema em Bayan Obo e na China, não é?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Sim, certamente é. As fundações industriais foram parte da colaboração de planejamento industrial da China pós-revolucionária com a União Soviética. A ideia era que esses lugares seriam corações industriais, ajudando a impulsionar o desenvolvimento e a autossuficiência da China apoiados pela União Soviética. Juntas, China e União Soviética forneceriam os bens industriais e o know-how para o resto do mundo, a fim de alcançar uma espécie de revolução comunista mundial.</p>\n<p>No meio do século XX, vários desses lugares foram estabelecidos em todo o país. Baotou é a área prioritária número um, que abriga os elementos de terras raras, a indústria pesada e o desenvolvimento de armas. A prioridade lá, desde os anos 1950, tem sido construir o máximo de indústria o mais rápido possível, expandir o escopo das operações de mineração o mais rápido possível, e a gestão de resíduos realmente não era uma prioridade. No entanto, devido a preocupações sobre a produtividade agrícola e aquícola e a água potável, houve décadas de documentação e rastreamento muito cuidadosos da poluição do solo e da água.</p>\n<p>Mas não foi até um período crítico no início dos anos 2000 que dados científicos combinados com o trabalho de ativistas locais e jornalistas ambientais dedicados permitiram uma mudança nas prioridades da China do desenvolvimento industrial para a remediação ambiental real.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> A mineração de terras raras cria uma espécie de lama, você poderia descrevê-la?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Eu mencionei que, no melhor cenário, você pode ter uma concentração de 2% de terras raras no que você escava. Alguns bolsões do depósito podem ter até 20%, mas se você está minerando em uma grande área, 2% é considerado uma boa média.</p>\n<p>Acontece que alguns dos outros elementos abundantes neste depósito particular são arsênio, tório, flúor e urânio. Embora haja, é claro, um processamento secundário para capturar alguns desses materiais do resíduo, por 40 ou 50 anos você teve quantidades abundantes de arsênio e flúor sendo trazidas para fora da terra. Como parte do processo de separação, isso se torna pulverizado e mais móvel. Eles proliferam na poeira carregada pelo vento. Eles entram nas vias fluviais.</p>\n<p>A absorção desses contaminantes por plantas e animais chegou até a cadeia alimentar. Estudos extensivos de saúde pública mostram um impacto a longo prazo na cognição de bebês e crianças, tipos avançados de doenças ósseas e doenças específicas que resultam da exposição crônica.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Certo, então, para continuar a escavar esses elementos a fim de realizar a transição verde, as regulamentações serão realmente importantes.</p>\n<p>Passando para a geopolítica disso: os EUA costumavam ser o maior produtor de terras raras e então, ao planejar transformar a China no coração manufatureiro dos EUA, a extração e o processamento de terras raras foram transferidos para a China. Agora os chineses têm 35 anos de experiência no processamento desses materiais e podem fazê-lo muito mais barato do que qualquer outra pessoa. Então, dada a centralidade para uso militar, crítico para o clima e civil, o que isso significa em termos de relações geopolíticas entre os EUA, China e a UE?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Esta é uma pergunta realmente importante. Vou dizer algo que é muito impopular nos EUA agora: a China é um parceiro comercial confiável para os EUA. Os intensos investimentos que o governo e as indústrias da China fizeram para construir sua capacidade industrial e de manufatura atual se encaixam perfeitamente nas doutrinas de relocação da indústria de livre comércio impulsionadas por Washington nos últimos 40 anos. Por um tempo – não quero dizer que todos estavam felizes – mas era uma relação que não gerava o tipo de preocupação que vimos na última década.</p>\n<p>Muitos componentes tecnológicos críticos – seja para cuidados de saúde ou instrumentação científica, tecnologias militares – o refino de matérias-primas, fabricação de componentes e montagem de produtos, tudo foi concentrado na China. O Departamento de Defesa dos EUA acordou para isso há cerca de 15 anos e decidiu que era um problema real e desde então tem procurado alternativas, enquanto também continua recebendo muitos desses componentes de contrapartes e fabricantes na China de forma confiável.</p>\n<p><strong>Misha Glenny: </strong>Uma das coisas que isso resultou é, o que eu chamei em um documentário da BBC, <a href=\"https://www.bbc.co.uk/programmes/m001cdr7\">‘</a><a href=\"https://www.bbc.co.uk/programmes/m001cdr7\">a corrida por terras raras</a><a href=\"https://www.bbc.co.uk/programmes/m001cdr7\">’</a>. Temos uma corrida global principalmente entre os EUA e a China, e mais recentemente a UE também, tentando garantir cadeias de suprimento. Fale-nos um pouco sobre as cadeias de suprimento e sua complexidade.</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> A criticidade desses materiais não está na maioria dos casos relacionada à sua escassez absoluta. Está relacionada à geografia das cadeias de suprimento e como essas cadeias de suprimento estão organizadas. Se você considerar um cenário geopolítico menos otimista, o fato de que muitos dos passos centrais de processamento e fabricação de alta tecnologia estão concentrados na China constitui uma vulnerabilidade muito real. E essa vulnerabilidade, no contexto dos EUA, é frequentemente descrita em termos de vulnerabilidade militar.</p>\n<p>Na verdade – um humor muito ‘de forca’ aqui – mas uma das conclusões no recente relatório do DOD, que projetou as necessidades materiais para uma guerra hipotética com a China até 2027, foi que não seria viável, porque muitos dos componentes importantes para tecnologias de defesa vêm da China.</p>\n<p>Uma coisa importante que aconteceu nos últimos 15 anos é que a geografia da extração mudou. Lugares como os EUA, Mianmar, Vietnã, Brasil, Madagascar estão fornecendo matéria-prima. Mas a maior parte desse passo crítico, intermediário de refino e separação desses materiais, ainda é direcionada através da China. E assim, o que os EUA e a UE têm trabalhado é construir processamento de valor agregado para ter mais capacidades independentes nessa área.</p>\n<p>Existem três cenários sob os quais nós, entre aspas, ‘não temos materiais brutos suficientes para atender nossas metas de transição energética’. Um deles é, sob essa corrida global por elementos de terras raras e outros materiais brutos críticos para a energia, temos a duplicação global de cadeias de suprimento e esforços. Qualquer estrutura que considere ‘quanto desses materiais são realmente necessários em um determinado território ou contexto para alcançar as metas de transição energética’ está ausente. Sob essa corrida, todas as partes estão buscando o máximo de capacidade possível, independentemente de quanto pode realmente ser necessário para fins críticos, como a transição energética.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Então, desde a Guerra Fria, o Ocidente introduziu periodicamente controles de exportação de tecnologia, geralmente sobre tecnologias de uso duplo. Este era um sistema bastante bem codificado durante a Guerra Fria através do CoCom. No entanto, nos últimos 10-15 anos, à medida que os americanos começaram a entrar em pânico sobre o desenvolvimento e a rivalidade e competitividade da China, eles começaram, junto com a UE, a restringir o acesso da China a materiais manufaturados, particularmente microchips. Mas, pela primeira vez, o Ocidente está tendo que tomar um pouco de seu próprio remédio: a China começou a impor controles de exportação, não apenas sobre a tecnologia de processamento de terras raras, que eles fazem mais ou menos melhor do que qualquer outra pessoa agora, mas também sobre as próprias terras raras. Quão poderoso é esse alavancamento para os chineses usarem?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Existem algumas maneiras pelas quais isso é uma ferramenta diplomática e geopolítica realmente poderosa. E então há uma série de outras maneiras em que restringir essas duas coisas especificamente permite que muitos negócios como de costume continuem. Acho que é importante manter essa imagem complexa da cadeia de suprimento em mente – em parte porque a China não é apenas um mercado fornecedor para essas tecnologias, mas também um grande mercado consumidor para tecnologias que podem ser finalizadas no Ocidente e depois exportadas de volta para a China.</p>\n<p>Com esses controles de exportação específicos que você mencionou, os mercados certamente reagirão. Mas os controles de exportação sobre as tecnologias de processamento e separação mais avançadas são um golpe bastante direto para os EUA e a UE, que planejam expandir sua capacidade industrial e estão em busca de tecnologia e equipamentos de ponta. E onde está essa tecnologia e equipamentos de ponta? Na China, é claro, o que faz sentido porque eles têm 40 anos de experiência nisso e fornecem a maior parte do mundo. Ao longo desse mesmo período de 40 anos, os EUA e a UE não apenas reduziram sua capacidade industrial, mas também sua capacidade de pesquisa e desenvolvimento.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Então, ambos os lados têm alavancagem aqui. E se não for gerenciado adequadamente, isso pode se tornar desagradável em algum momento. Há algumas vozes nos EUA dizendo, bem alto agora, ‘tenha cuidado com o quão longe você vai nas restrições às empresas chinesas, porque isso pode voltar e nos prejudicar no final’.</p>\n<p>Existem duas maneiras ‘mais fora do comum’ de obter terras raras e minerais brutos críticos. A primeira é a mineração em águas profundas: quais são os perigos nisso? E a segunda, sobre a qual você escreveu em seu livro <em>Rare Earth Frontiers</em>, é a lua. Você também explorou a ideia da mineração lunar como um potencial futuro. Essa ideia é louca ou devemos levá-la a sério?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> A maneira como a mineração em águas profundas é frequentemente representada é que existem esses nódulos irregulares de muitos metais diferentes apenas esperando para serem aspirados do fundo do oceano. Essa ideia torna tudo muito mais fácil e menos controverso do que a mineração terrestre porque: primeiro, ninguém vive lá; e, segundo, você não precisa cavar buracos para obter os metais.</p>\n<p>Nesse nível, a mineração em águas profundas parece uma alternativa muito atraente à mineração de superfície terrestre – especialmente quando você considera as violações dos direitos humanos e os impactos ambientais que assolam a indústria. No entanto, exploramos mais da lua do que do fundo do mar. Portanto, de certa forma, estamos mexendo com o desconhecido. Esse fator tem sido uma das razões pelas quais houve campanhas globais para fazer com que grandes consumidores potenciais de metais para baterias prometessem que não usariam materiais adquiridos por meio da mineração em águas profundas.</p>\n<p>Uma das coisas que sabemos sobre esse ecossistema de águas profundas é que existem esses microrganismos que consomem metano e estão realizando um serviço climático crítico para nós. O metano sobe pelo fundo do oceano, e eles o consomem, impedindo que escape para a atmosfera. Isso é significativo porque outros eventos de aquecimento climático não antropogênicos anteriores foram causados em parte por enormes ‘eructos’ de metano do fundo do oceano. Potencialmente, o que estamos analisando aqui é a desestabilização de um ecossistema amplamente desconhecido que está desempenhando uma função climática realmente crítica para nós, em nome de combater a mudança climática, na forma da transição energética.<strong><br />\n</strong></p>\n<p>E a lua. Quando eu estava pesquisando para este livro, tive um momento de serendipidade. Eu estava de volta na área da Baía de São Francisco entre viagens de pesquisa para a China, e fui a uma festa de nerds onde todos trouxeram seus jogos de tabuleiro favoritos. Acabei jogando com alguém que, depois de ouvir eu dizer que estava pesquisando elementos de terras raras, me informou que sua empresa havia acabado de assinar um contrato de US$10 milhões com a NASA para desenvolver um robô para minerar elementos raros na lua.</p>\n<p>Isso fazia parte de uma grande concessão do XPRIZE co-patrocinada pelo Google que iria premiar US$20 milhões a uma empresa que pudesse implantar um robô na lua para qualquer propósito. Várias delas aproveitaram a crise geopolítica da década de 2010 que girava em torno dos elementos de terras raras e disseram ‘vamos obter essas coisas do espaço exterior e não da China’.</p>\n<p>Nenhum desses projetos se concretizou. Mas a primeira coisa que comecei a entender ao pesquisar a indústria de mineração espacial foi que, para um bom número deles, o objetivo nunca foi realmente atender ao seu objetivo declarado, mas desenvolver tecnologias interessantes e talvez ser comprados por uma entidade maior para que pudessem lucrar e passar para a próxima coisa.</p>\n<p>A segunda realização foi que, se você conversar com pessoas sérias sobre o desenvolvimento de capacidades de mineração espacial, elas estão pensando nisso estritamente em termos de viagens espaciais de longo prazo, missões espaciais de longo prazo. Portanto, você não precisa levar tudo o que precisa da Terra para fazer coisas interessantes no espaço exterior. Do ponto de vista da sustentabilidade, isso faz sentido. Mas não se trata da transição energética.</p>\n<p>E então há os cowboys espaciais – e acho que todos estamos familiarizados com alguns cowboys espaciais proeminentes. O objetivo deles é talvez mais estabelecer colônias libertárias ou resorts de luxo na lua ou em Marte. E esses projetos são mais uma manifestação dessa fantasia escapista de longa data, eu diria, significativamente empoderada pela ascensão do capitalista bilionário como figura.</p>\n<p>Mas para voltar à questão da criticidade e do fornecimento da transição energética, realmente não há um cenário plausível sob o qual a mineração no espaço para fornecer atividades na Terra faça sentido econômico.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Uma última pergunta, um pouco complicada. Você está desenvolvendo algumas ideias sobre como evitar os problemas em torno da corrida das cadeias de suprimento. Você poderia esboçar brevemente o que é isso?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> No início deste ano, o Secretário-Geral da ONU montou um painel sobre minerais e materiais críticos para a transição energética. E no início deste mês, eles publicaram seus sete princípios e itens de ação. Eles enfatizam cooperação, justiça, transparência e o benefício para as comunidades no fornecimento da transição de energia renovável. O Banco Mundial projeta que a necessidade de CRM precisa aumentar de quatro a seis vezes para atender às metas de energia renovável até 2030 e as metas de zero líquido até 2040 e 2050.</p>\n<p>A questão é então, como isso pode ser feito de uma maneira que não continue a causar a tremenda violência social e ambiental associada às indústrias extrativas para metastatizar em nome de combater a mudança climática, minando paisagens e meios de subsistência resilientes ao clima.</p>\n<p>É um verdadeiro enigma. Mas nos novos princípios do Secretário-Geral da ONU, o princípio número sete afirma que a cooperação multilateral <em>deve</em> fundamentar os esforços para fornecer a transição energética. Minha equipe desenvolveu algumas ideias. Temos um artigo na revista Nature Energy que esboça uma estrutura para contribuições nacionalmente determinadas para materiais de transição energética.</p>\n<p>Isso funciona dentro da ‘estrutura de contribuição nacionalmente determinada’ que realmente distinguiu os Acordos de Paris de 2015, visando determinar quantas unidades são realmente necessárias de qualquer material de transição energética. Existem todos os tipos de dados sobre capacidade, mas tende a ser expresso em watts e não em termos dos materiais duros reais que você precisa para construir essa infraestrutura.</p>\n<p>Nossa proposta também pede que as partes façam um inventário de suas reservas, priorizando reservas acima do solo. A questão chave aqui é que isso é o que já foi escavado, languindo como resíduo, que pode ser encontrado em um aterro na forma de uma tecnologia desativada ou descartada. A questão chave que acho que precisamos lembrar aqui é que esses materiais brutos críticos são fundamentalmente diferentes dos combustíveis fósseis. Quando você usa um combustível fóssil, você o queima para realizar sua função. Mas com muitos dos CRM e terras raras, não os destruímos através do uso. Eles estão sentados acima do solo.</p>\n<p>O outro objetivo é fazer um inventário de ativos climáticos domésticos, como biodiversidade, paisagens resilientes e recursos hídricos. Estes estão codificados sob qualquer número de medidas de proteção ambiental. Eles desempenham serviços sociais e ecológicos críticos e aumentam a resiliência local e regional. A ideia é que, se você olhar para o seu mapa de reservas e olhar para o seu mapa de ativos climáticos, as áreas potenciais para o desenvolvimento industrial são o que resta.</p>\n<p>Isso, é claro, pode ser decidido em um referendo, voto ou plebiscito apropriado ao contexto. E isso deve ser determinado por um determinado país. Mas estamos animados que houve uma resposta positiva à incorporação dessa ideia na conferência das partes daqui para frente.</p>\n<p> </p>\n<p><em>Esta conversa ocorreu em 8 de outubro de 2024 no </em><a href=\"https://www.humanitiesfestival.at/\">Festival de Humanidades de Viena 2024</a><em>, que</em> <em>foi organizado pelo Instituto de Ciências Humanas (IWM) e Time To Talk (TTT) em cooperação com FALTER, as Open Society Foundations, a Cidade de Viena, a Fundação ERSTE, a Academia de Belas Artes de Viena, o Museu de Viena e o Volkstheater.</em></p>\n<p> </p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayvzjqgsz4fqr77v2t5gungcwq",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:17:42.023",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayvzqcekf5tqrymd63zlrphvbk",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"A corrida por suprimentos de transição verde está em andamento. Mas onde está a emoção nos metais, discretos e ocultos, mas amplamente disseminados? A mineração, intensiva devido às baixas concentrações, gera elementos de resíduos como o arsênio. Cowboys do espaço e dragas de alto-mar contestam a estabilidade ambiental mais do que o monopólio da China, baseado em 40 anos de processamento envolvido. Regulamentações de saúde e reciclagem são imprescindíveis.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"pt",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:17:42.024",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Nadšenie nad „vzácnymi“ prvkami",
                key:"uid": string:"270e58a4-c7df-4446-9532-479d005e969d",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><em>Rektor Inštitútu pre ľudské vedy (IWM) sa počas Viedenského festivalu humanitných vied 2024 rozprával s autorom </em>Rare Earth Frontiers: From terrestrial subsoils to lunar landscapes.</p>\n<p>https://www.youtube.com/watch?v=pPifMMVAjuo&list=PLjrO4-lSuhViUO3sL-k1I6CsUQ5KeulqZ&index=19</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Misha Glenny: </strong>Budeme sa rozprávať o vzácnych zeminách, vzácnych mineráloch, ťažbe kritických surovín a ich postavení v rámci environmentálnej a geopolitickej situácie. Aby sme všetci začali na rovnakej stránke: existuje 17 vzácnych zemín, ktoré sú zahrnuté v tom, čo <a href=\"https://www.usgs.gov/news/national-news-release/us-geological-survey-releases-2022-list-critical-minerals\">geologický prieskum USA</a> považuje za 51 kritických surovín alebo CRM. Takže začnime so vzácnymi zeminami, Julie. Čo sú to a prečo sú dôležité?</p>\n<p><strong>Julie Klinger: </strong>Termín „vzácne zeminy“ je trochu anachronizmus, pretože tieto prvky nie sú ani „vzácne“, ani nutne „zeminy“. Odkazuje na ostrov na juhu periodickej tabuľky nazývaný lanthanidová séria, čísla 57 až 71, plus skandium a yttrium.</p>\n<p>Sú zoskupené ako rodina, pretože majú tieto naozaj fantastické magnetické a vodivé vlastnosti, ktoré umožnili miniaturizáciu technológií a transoceanickú internetovú komunikáciu, vývoj vesmírnych technológií atď.</p>\n<p>Prečo sa nazývajú vzácne? Názov pretrváva, pretože je vzrušujúci. Je to vzrušujúcejšie ako povedať „lanthan“ alebo „praseodymium“. Ale v mojom výskume, keď som sa snažila zistiť, prečo sa nazývali „vzácne“, som dospela k tomuto: keď ich prvýkrát charakterizovali vo Švédsku na konci 1700-tych rokov, nikto ich predtým nikdy nevidel, takže sa jednoducho predpokladalo, že sú vzácne. Prvýkrát som našla chemika, ktorý sa nad tým v tlači sťažoval, v roku 1907, a odvtedy bola vedecká komunita dosť mrzutá ohľadom tejto charakterizácie. Ale pretrváva. Ak niečo nazvete vzácnym, vzrušujeme sa a ľudia môžu byť ochotní súhlasiť s vecami, ktoré by inak rozumne odmietli.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Aby sme získali pocit širokej škály využití vzácnych zemin, mohli by ste nám uviesť niekoľko príkladov?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Môžete si naozaj vybrať akýkoľvek prvok. Ale pôjdeme s cerium. V meste ako Viedeň pravdepodobne existuje krásne antické sklo, ktoré má krásnu ružovú farbu, že? Je to cerium, ktoré dodáva túto farbu sklu. Je to tá istá pigmentačná vlastnosť, ktorá sa používa na výrobu laserov, ktoré sa používajú vo všetkom od chirurgických zákrokov po presne navádzané rakety. Je to tiež cerium, ktoré môže fungovať ako zosilňovač signálu, keď sa pridá do optických vlákien. Ak si dokážete predstaviť globálnu sieť transoceanických optických vlákien: asi každých 30 kilometrov je trocha ceria, ktorá zosilňuje signál.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> A bez ceria by sme to nemohli urobiť?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> No, mohli by sme, ale bolo by to pomalšie a kto chce ísť pomalšie?</p>\n<p>Cerium bolo naozaj dôležité počas dvadsiateho storočia a do dvadsiateho prvého storočia, pretože sa používa pri rafinácii ropy. A v skutočnosti, až do veľmi nedávna, bola primárna aplikácia vzácnych zemín v USA v petrochemickom priemysle. To bolo len veľmi nedávno vytlačené magnetmi.</p>\n<p><strong>Misha Glenny: </strong>Chcela som sa vás opýtať na prvok bežne používaný v magnetoch, praseodymium: prečo je dôležitý a akú úlohu zohráva v zelenej transformácii?<strong>  </strong></p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Praseodymium a neodymium sú dôležité, pretože sa používajú v technológiách obnoviteľnej energie, medzi mnohými inými, ako aj v digitálnych technológiách. Predstavte si veternú turbínu: magnety sú naozaj dôležité v skutočnej mechanike veterných turbín, ktoré pomáhajú premeniť jej pohyb na výrobu energie. V závislosti od veľkosti veterných turbín môžete mať niekoľko kilogramov až niekoľko ton magnetov.</p>\n<p>Čo sa týka digitálnych technológií, je to tá vodivá a magnetická sila, ktorá im umožňuje byť menšími, modulárnejšími, prenosnejšími a teda nakoniec prístupnejšími. V akomkoľvek scenári, ktorý tu sledujeme, či už hovoríme o rozvoji energie – obnoviteľnej alebo nie – alebo o zvýšenom prístupe k technológii, vyžadujú tieto vzácne zeminy. To isté platí pre takmer všetko ostatné, čo je na zozname kritických surovín.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Takže sme zistili, že vzácne zeminy nie sú vzácne, môžu sa nájsť na mnohých miestach, ale musíte vyťažiť veľké množstvo skaly, aby ste ich získali.</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Áno, neexistujú vo forme zlatých nugetov. Keď hovoríme o 17 chemicky podobných prvkoch, čelíme veľmi špecifickej výzve ťažby.</p>\n<p>Prvou výzvou je nájsť ložisko, ktoré obsahuje niektorý z nich v koncentrácii, ktorá by mohla byť ekonomicky životaschopná. Aby ste získali predstavu o proporciách, o ktorých hovoríme: ak máte veľkú plochu alebo geologické ložisko, ktoré má mnoho, mnoho, mnoho miliónov ton materiálu, ak 2% z toho obsahuje vzácne zeminy, to sa považuje za naozaj dobrý obchod. Ale to vám tiež dáva predstavu o množstve energie a pohybu zeme, ktoré sú zapojené do získania materiálu, ktorý chcú ťažobné spoločnosti.</p>\n<p>Keď sa vykopú, všetko ostatné, čokoľvek to môže byť, či už zlato, striebro, fosfáty, urán, tórium alebo arzén, zostáva nad zemou ako odpad. Premýšľajte o tom: v dobrom scenári je 98% vecí, ktoré sa vykopú, ponechaných ako odpad.</p>\n<p>Vzhľadom na chemické podobnosti medzi vzácnymi zemami je ich oddelenie veľmi náročné. Veľká časť vedy dvadsiateho storočia bola venovaná zisteniu, ako tieto veci roztrhnúť. Výsledkom je, že ich oddelenie a rafinácia je veľmi energeticky náročná a často aj veľmi chemicky náročná.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Prejdime k kritickým surovinám – lítium, nikel, kobalt, meď – všetky materiály veľmi dôležité pre rôzne aspekty zelenej transformácie. Koľko z týchto vecí budeme musieť naozaj vykopať, aby sme napájali zelenú transformáciu?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Medzi rokmi 2017 a 2022 <a href=\"https://www.iea.org/reports/global-critical-minerals-outlook-2024\">Medzinárodná energetická agentúra odhadla</a>, že došlo k trojnásobnému nárastu globálneho dopytu po lítiu, o 70% nárastu globálneho dopytu po kobalte a o 40% nárastu globálneho dopytu po niklu – posledné dva sa používajú v batériách. Tieto čísla sú veľké, ale nie sú prekvapujúce. Na jednej strane sú to dobré správy. Znamená to, že sa posúvame vpred v rýchlej implementácii technológií obnoviteľnej energie.</p>\n<p>Ale v týchto číslach je veľa skrytého. Aj keď je batéria sama o sebe technológiou obnoviteľnej energie, nemusí sa skutočne používať na účely kritické pre klímu. Myslím, že najživším príkladom toho sú lítiové batérie. Pred niekoľkými mesiacmi sa veľká odhalenie, ktoré sa stalo fenoménom na sociálnych médiách, ukázalo, že veľkým faktorom pre zvýšený dopyt po malých lítiových batériách bola proliferácia vapingových pier – nie aplikácia kritická pre klímu.</p>\n<p>Menej frivolne, traja z doktorandov, s ktorými pracujem, sa zaoberali vojenským uchopením technológií obnoviteľnej energie. Existuje veľký tlak v americkej armáde na vývoj útočných pušiek, ktoré sú napájané lítiovými batériami. Takže tu máme významný nárast, ktorý je čiastočne poháňaný aplikáciami obnoviteľnej energie, ale nie je kritický pre klímu.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> A ešte máme dlhú cestu pred sebou, kým dosiahneme vrchol akéhokoľvek z toho.</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Absolútne. Myslím, že meď je dobrým príkladom. Meď umožňuje elektrine pohybovať sa z tohto miesta na tamto. Je dôležitá pre elektrifikáciu vo všeobecnosti a energetické technológie a digitalizácia sú v srdci aktuálnych klimatických a rozvojových cieľov medzinárodného spoločenstva. Očakáva sa, že spotreba medi, aby sa splnili ciele COP28, bude musieť prekročiť všetku globálnu produkciu medi v histórii ľudstva, ktorá bola vyprodukovaná do roku 2009.</p>\n<p><strong>Misha Glenny: </strong>Čína dominuje veľkej časti trhu so vzácnymi zemami a kritickými surovinami, najmä v spracovaní týchto prvkov a minerálov. Veľa výskumu, ktorý ste urobili pre svoju knihu, sa uskutočnilo v bani Bayan Obo a do určitej miery v spracovateľskom zariadení v čínskej Vnútorné Mongolsku. Vzhľadom na aktuálne politické okolnosti je nepravdepodobné, že by sa táto príležitosť dnes mohla uskutočniť. Aké to bolo v srdci čínskeho priemyslu vzácnych zemí a aké boli vaše dojmy z ich prevádzky?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Dnes by bolo veľmi ťažké robiť tento výskum. Pre kontext: žila a pracovala som v Číne celkovo asi päť rokov medzi rokmi 2003 a 2013. Potom som sa venovala svojmu výskumu vzácnym zemiam a stalo sa to knihou. Mala som profesionálne kontakty v akademickej sfére a v štátnej správe. V tom čase boli otázky, ktoré kládol medzinárodný vedec s niekoľkými rokmi skúseností v Číne, prijímané ako príležitosť na posilnenie vzájomného porozumenia. Myslím, že dnes potrebujeme trochu viac toho.</p>\n<p>Aby som mohla robiť výskum v hlavnom meste vzácnych zemí na svete – v oblasti s vojenským obmedzením – vyžadovalo to veľa trpezlivosti a času na prípravu, rozprávanie s viacerými ľuďmi, informovanie ich o svojich otázkach a úmysloch a nakoniec navštívenie toho istého miesta viacerými spôsobmi, sprevádzaná rôznymi stranami, ale vždy s povolením.</p>\n<p>Vo svojej knihe píšem o tom, ako sila a robustnosť čínskeho priemyselného srdca okolo ťažby a spracovania vzácnych zemín sa vyvíjali spolu s ich priemyslom jadrových zbraní. Nešla som tam s týmto vedomím. A v skutočnosti to bola náhoda, že som to vôbec zistila.</p>\n<p>Moja prvá oficiálne organizovaná návšteva Baotou a Bayan Obo bola facilitovaná mojou hostiteľskou inštitúciou, Čínskou akadémiou vied. Dva týždne predtým, ako som mala prísť do Baotou, došlo k pomerne veľkým nepokojom: člen komunity etnických mongolských pastierov bol zrazený a usmrtený nákladným autom, ktoré prevážalo minerálnu rudu, a komunita protestovala. Neviem, aká bola logika, ale úradníci, ktorí súhlasili s mojou návštevou, usúdili, že by bolo príliš problematické ju zrušiť. Avšak nikto sa so mnou nemal rozprávať o ťažbe. Myslím, že v momente beznádeje sa sprievodcovia snažili zaplniť priestor počas jazdy po meste a ukázali mi všetky možné veci. A jednou z vecí bolo: „Ah, toto je naše zariadenie na vývoj jadrových zbraní.“</p>\n<p>To vyvolalo množstvo následných otázok, ktoré by som za iných okolností považovala za príliš tabu, aby som sa ich opýtala. Ale v tejto situácii sme mali celkom zaujímavú konverzáciu. A to potom samozrejme viedlo k tomu, aby som sa pozrela na prekrývanie a spoluvývoj jadrového a vzácneho priemyslu od polovice dvadsiateho storočia. To ma priviedlo k skúmaniu úlohy medzinárodnej vedeckej spolupráce okolo jadrovej energie a vývoja rakiet, sústredenej na miestach ako Univerzita v Chicagu a NASA Jet Propulsion Laboratory, ktoré sa v niektorých ohľadoch prekrývali s výskumom vzácnych zemín, ktorý nakoniec našiel domov v Baotou.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Znečistenie zostáva naozaj veľkým problémom v Bayon Obo a v Číne, však?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Áno, určite. Priemyselné základy boli súčasťou ranej povojnové plánovacej spolupráce Číny so Sovietskym zväzom. Myšlienka bola, že tieto miesta budú priemyselnými srdcami, ktoré pomôžu poháňať rozvoj a sebestačnosť Číny podporovanej Sovietskym zväzom. Spolu by Čína a Sovietsky zväz poskytli tvrdé priemyselné tovary a know-how zvyšku sveta, aby dosiahli akúsi svetovú komunistickú revolúciu.</p>\n<p>V polovici dvadsiateho storočia bolo niekoľko z týchto miest zriadených po celej krajine. Baotou je prioritná oblasť číslo jedna, ktorá obsahuje vzácne zeminy, ťažký priemysel a vývoj zbraní. Prioritou tam, od 50-tych rokov, bolo vybudovať čo najviac priemyslu čo najrýchlejšie, rýchlo rozšíriť rozsah ťažobných operácií a správa odpadu naozaj nebola prioritou. Avšak, kvôli obavám o poľnohospodársku a akvakultúrnu produktivitu a pitnú vodu, existuje desaťročia veľmi starostlivého dokumentovania a sledovania znečistenia pôdy a vody.</p>\n<p>Ale až do kritického obdobia na začiatku 2000-tych rokov sa vedecké údaje skombinovali s prácou miestnych aktivistov a oddaných environmentálnych novinárov, aby umožnili posun v prioritách Číny z priemyselného rozvoja na skutočnú environmentálnu nápravu.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Ťažba vzácnych zemín vytvára akýsi kal, mohli by ste to opísať?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Spomenula som, že v najlepšom prípade môžete mať 2% koncentráciu vzácnych zemín v tom, čo vykopete. Niektoré vrecká ložiska môžu mať až 20%, ale ak ťažíte na veľkej ploche, 2% sa považuje za dobrý priemer.</p>\n<p>Stáva sa, že niektoré z ďalších prvkov hojných v tomto konkrétnom ložisku sú arzén, tórium, fluorid a urán. Hoci existuje samozrejme sekundárne spracovanie na zachytenie niektorých z týchto materiálov z odpadu, počas 40 alebo 50 rokov sa zeme vynášali hojnosť arzénu a fluoridu. Ako súčasť procesu separácie sa stáva rozdrveným a mobilnejším. Rozširujú sa vo veternom prachu. Dostať sa do vodných tokov.</p>\n<p>Prijatie týchto kontaminantov rastlinami a zvieratami sa dostalo až na vrchol potravinového reťazca. Rozsiahle štúdie verejného zdravia ukazujú dlhodobý zdravotný dopad na kognitívny vývoj dojčiat a detí, pokročilé typy kostných chorôb a špecifické ochorenia, ktoré sú výsledkom chronickej expozície.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Správne, takže pokračovať v ťažbe týchto prvkov, aby sme realizovali zelenú transformáciu, regulácie budú naozaj dôležité.</p>\n<p>Prejdime k geopolitike tohto: USA boli kedysi najväčším producentom vzácnych zemín a potom, strategizujúc, aby sa Čína stala výrobným srdcom USA, ťažba a spracovanie vzácnych zemín prešlo do Číny. Teraz Číňania mali 35 rokov na spracovanie týchto materiálov a môžu to robiť oveľa lacnejšie ako ktokoľvek iný. Takže, vzhľadom na centrálnosť pre vojenské, klimaticky kritické a civilné využitie, čo to znamená z hľadiska geopolitických vzťahov medzi USA, Čínou a EÚ?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Toto je naozaj dôležitá otázka. Povedzme niečo, čo je v USA teraz veľmi nepopulárne: Čína je spoľahlivým obchodným partnerom USA. Intenzívne investície, ktoré čínska vláda a priemysel urobili na vybudovanie svojej aktuálnej priemyselnej a výrobnej kapacity, sa perfektne hodia do doktrín presunu voľného obchodu, ktoré riadili Washington v posledných 40 rokoch. Na chvíľu – nechcem povedať, že všetci boli šťastní – ale bola to vzťah, ktorý nezískal takú starosť, akú sme videli v poslednom desaťročí.</p>\n<p>Veľa kritických technologických komponentov – či už ide o zdravotnú starostlivosť alebo vedecké prístroje, vojenské technológie – spracovanie surovín, výroba komponentov a montáž produktov, to všetko sa sústredilo v Číne. Ministerstvo obrany USA si to uvedomilo asi pred 15 rokmi a rozhodlo sa, že je to skutočný problém a odvtedy hľadá alternatívy, pričom naďalej dostáva mnoho z týchto komponentov od partnerov a výrobcov v Číne na spoľahlivom základe.</p>\n<p><strong>Misha Glenny: </strong>Jednou z vecí, ktoré to viedlo, je to, čo som nazval v dokumente BBC, <a href=\"https://www.bbc.co.uk/programmes/m001cdr7\">„</a><a href=\"https://www.bbc.co.uk/programmes/m001cdr7\">zápas o vzácne zeminy</a><a href=\"https://www.bbc.co.uk/programmes/m001cdr7\">“</a>. Máme globálny zápas predovšetkým medzi USA a Čínou, neskôr aj EÚ, snažiac sa zabezpečiť dodávateľské reťazce. Povedzte nám niečo o dodávateľských reťazcoch a ich zložitosti.</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Kritickosť týchto materiálov vo väčšine prípadov nesúvisí s ich absolútnou vzácnosťou. Súvisí to s geografiou dodávateľských reťazcov a tým, ako sú tieto dodávateľské reťazce organizované. Ak zvážite menej ružový geopolitický scenár, fakt, že veľa centrálneho spracovania a vysokej technológie výroby a montáže je sústredené v Číne, predstavuje veľmi reálnu zraniteľnosť. A táto zraniteľnosť je v kontexte USA často popisovaná ako vojenská zraniteľnosť.</p>\n<p>V skutočnosti – veľmi „hrobový“ humor tu – ale jedným z záverov v nedávnej správe DOD, ktorá predpovedala materiálne potreby pre hypotetickú vojnu s Čínou do roku 2027, bolo, že by to nebolo realizovateľné, pretože toľko dôležitých komponentov pre obranné technológie pochádza z Číny.</p>\n<p>Jedna dôležitá vec, ktorá sa stala za posledných 15 rokov, je, že geografia ťažby sa zmenila. Miesta ako USA, Mjanmarsko, Vietnam, Brazília, Madagaskar dodávajú suroviny. Ale väčšina tohto kritického, raného stredného kroku rafinácie a separácie týchto materiálov je stále smerovaná cez Čínu. A tak, na čom USA a EÚ pracujú, je budovanie spracovania s pridanou hodnotou, aby mali nezávislejšie schopnosti v tejto oblasti.</p>\n<p>Existujú tri scenáre, pod ktorými, povedzme, „nemáme dosť surovín na splnenie našich cieľov energetickej transformácie“. Jedným z nich je, že v rámci tohto globálneho zápasu o vzácne zeminy a iné energeticky kritické suroviny máme globálnu duplicitu dodávateľských reťazcov a snáh. Akýkoľvek rámec, ktorý zohľadňuje „koľko z týchto vecí je naozaj potrebných v danej oblasti alebo kontexte na dosiahnutie cieľov energetickej transformácie“, chýba. V rámci tohto zápasu sa všetky strany snažia získať čo najviac kapacity, bez ohľadu na to, koľko by mohlo byť naozaj potrebné na kritické účely, ako je energetická transformácia.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Takže, od studenej vojny, Západ periodicky zavádzal kontrolu vývozu technológií, zvyčajne na technológie s dvojitým použitím. Toto bol celkom dobre kodifikovaný systém počas studenej vojny prostredníctvom CoCom. Avšak, v posledných 10-15 rokoch, keď Američania začali panikáriť ohľadom rozvoja a rivality a konkurencieschopnosti Číny, začali, spolu s EÚ, obmedzovať prístup Číny k vyrobeným materiálom, najmä mikročipom. Ale, po prvýkrát, Západ musí vziať niektoré z vlastných liekov: Čína začala uplatňovať kontrolu vývozu, nielen na spracovateľské technológie vzácnych zemín, ktoré robia viac-menej lepšie ako ktokoľvek iný teraz, ale aj na samotné vzácne zeminy. Ako mocný páka je to pre Číňanov?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Existuje niekoľko spôsobov, akými je to naozaj mocný diplomatický a geopolitický nástroj. A potom existuje množstvo iných spôsobov, akými obmedzenie týchto dvoch vecí konkrétne umožňuje veľa obchodovania ako obvykle pokračovať. Myslím, že je dôležité mať na pamäti tento komplexný obraz dodávateľského reťazca – čiastočne preto, že Čína nie je len zdrojovým trhom pre tieto technológie, ale aj významným spotrebiteľským trhom pre technológie, ktoré by mohli byť dokončené na Západe a potom vyvezené späť do Číny.</p>\n<p>Pri týchto konkrétnych kontrolách vývozu, ktoré ste spomenuli, trhy určite zareagujú. Ale kontrola vývozu na najpokročilejšie spracovateľské a separačné technológie je dosť priamy úder pre USA a EÚ, ktorí plánujú budovať svoju priemyselnú kapacitu a hľadajú najmodernejšie technológie a vybavenie. A kde je táto najmodernejšia technológia a vybavenie? V Číne, samozrejme, čo dáva zmysel, pretože tam pracovali 40 rokov na tomto a dodávali väčšinu sveta. Počas toho istého 40-ročného obdobia USA a EÚ nielenže znížili priemyselnú kapacitu, ale aj kapacitu výskumu a vývoja.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Takže, obe strany majú páku. A ak to nie je správne riadené, môže to v určitom okamihu zhoršiť. Existujú niektoré hlasy v USA, ktoré teraz dosť hlasno hovoria: „buďte opatrní, ako ďaleko idete v obmedzeniach pre čínske spoločnosti, pretože by sa to mohlo vrátiť a uhryznúť nás na konci“.</p>\n<p>Existujú dva „viac extravagantné“ spôsoby, ako získať vzácne zeminy a kritické suroviny. Prvým je ťažba v hlbokom mori: aké sú tam nebezpečenstvá? A druhým, o ktorom ste písali vo svojej knihe <em>Rare Earth Frontiers</em>, je mesiac. Skúmali ste aj myšlienku ťažby na mesiaci ako potenciálnej budúcnosti. Je táto myšlienka bláznivá, alebo by sme ju mali brať vážne?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Spôsob, akým je ťažba v hlbokom mori často reprezentovaná, je, že tam sú tieto hrudkovité uzliny mnohých rôznych kovov, ktoré len tak ležia na morskom dne a čakajú, kým ich vysajú. Táto myšlienka to robí oveľa jednoduchšou a menej kontroverznou ako ťažba na pevnine, pretože: po prvé, nikto tam nežije; a po druhé, nemusíte vykopávať žiadne diery, aby ste získali kovy.</p>\n<p>Na tejto úrovni sa ťažba v hlbokom mori zdá byť veľmi presvedčivou alternatívou k ťažbe na povrchu – najmä keď zvážite porušenia ľudských práv a environmentálne dopady, ktoré sužujú tento priemysel. Avšak, preskúmali sme viac mesiaca, než sme preskúmali hlboké dno oceánu. Takže, akoby sme sa hrali s neznámym. Tento faktor bol jedným z dôvodov, prečo existovali globálne kampane, aby sa veľkým potenciálnym spotrebiteľom batériových kovov sľúbilo, že nebudú používať materiály získané prostredníctvom ťažby v hlbokom mori.</p>\n<p>Jedna z vecí, ktoré vieme o tomto ekosystéme v hlbokom mori, je, že existujú tieto mikroorganizmy, ktoré žerú metán a vykonávajú pre nás kritickú klimatickú službu. Metán sa dostáva cez morské dno a oni ho zjedia, čím zabraňujú jeho úniku do atmosféry. To je významné, pretože iné predchádzajúce neantropogénne klimaticky otepľujúce udalosti boli spôsobené čiastočne masívnymi „grganím“ metánu z hlbokého oceánu. Potenciálne, to, čo tu vidíme, je destabilizácia do veľkej miery neznámeho ekosystému, ktorý vykonáva naozaj kritickú klimatickú funkciu pre nás, v mene boja proti zmene klímy, vo forme energetickej transformácie.<strong><br />\n</strong></p>\n<p>A mesiac. Keď som robila výskum pre túto knihu, mala som moment šťastia. Bola som späť v oblasti San Francisco Bay medzi výskumnými cestami do Číny a šla som na veľmi nerdovskú párty, kde sme všetci priniesli svoje obľúbené stolné hry. Nakoniec som hrala s niekým, kto, po tom, čo počul, že robím výskum o vzácnych zemiach, mi poznamenal, že jeho spoločnosť práve podpísala zmluvu na 10 miliónov dolárov s NASA na vývoj robota na ťažbu vzácnych prvkov na mesiaci.</p>\n<p>To bolo súčasťou veľkej grantovej súťaže XPRIZE, ktorú spolufinancoval Google, ktorá mala udeliť 20 miliónov dolárov spoločnosti, ktorá by mohla nasadiť robota na mesiaci na akýkoľvek účel. Niekoľko z nich sa chopilo geopolitickej krízy 2010-tych rokov, ktorá sa točila okolo vzácnych zemín a povedali: „tieto veci získame z vonkajšieho vesmíru a nie z Číny“.</p>\n<p>Žiadny z týchto projektov sa neuskutočnil. Ale prvá vec, ktorú som pochopila pri výskume priemyslu ťažby vo vesmíre, bola, že pre pomerne veľké množstvo z nich nebolo cieľom skutočne dosiahnuť ich stanovený cieľ, ale vyvinúť zaujímavé technológie a možno byť odkúpené väčšou entitou, aby mohli získať peniaze a prejsť na ďalšiu vec.</p>\n<p>Druhé uvedomenie bolo, že ak sa rozprávate s ľuďmi, ktorí sa vážne zaoberajú vývojom schopností ťažby vo vesmíre, myslia na to striktne z hľadiska dlhodobého vesmírneho cestovania, dlhodobých vesmírnych misií. Takže, nemusíte brať všetko, čo potrebujete, zo Zeme, aby ste robili zaujímavé veci vo vonkajšom vesmíre. Z hľadiska udržateľnosti to dáva zmysel. Ale nejde o energetickú transformáciu.</p>\n<p>A potom sú tu vesmírni kovboji – a myslím, že sme všetci oboznámení s niekoľkými prominentnými vesmírnymi kovbojmi. Ich cieľom je možno viac zriadiť libertariánske kolónie alebo luxusné letoviská na mesiaci alebo na Marse. A tieto projekty sú ďalším prejavom tejto dlhodobej escapistickej fantázie, by som povedala, významne posilnenej vzostupom miliardárskeho kapitalistu ako postavy.</p>\n<p>Ale aby sme sa vrátili k otázke kritickosti a zabezpečenia energetickej transformácie, naozaj neexistuje žiadny plausibilný scenár, pod ktorým by ťažba vo vesmíre na zabezpečenie aktivít na Zemi dávala ekonomický zmysel.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Posledná, trochu zložitá otázka. Vyvíjate niektoré myšlienky o tom, ako sa vyhnúť problémom okolo zápasu dodávateľských reťazcov. Mohli by ste stručne načrtnúť, čo to je?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Na začiatku tohto roka generálny tajomník OSN zorganizoval panel o kritických mineráloch a materiáloch pre energetickú transformáciu. A začiatkom tohto mesiaca zverejnili svojich sedem princípov a akčných bodov. Zdôrazňujú spoluprácu, spravodlivosť, transparentnosť a prospech pre komunity pri zabezpečovaní prechodu na obnoviteľnú energiu. Svetová banka predpokladá, že potreba CRM sa musí zvýšiť štyrikrát až šesťkrát, aby sa splnili ciele obnoviteľnej energie do roku 2030 a ciele nulových emisií do roku 2040 a 2050.</p>\n<p>Otázka teda znie, ako to možno urobiť spôsobom, ktorý nebude naďalej spôsobovať obrovské sociálne a environmentálne násilie spojené s ťažobným priemyslom, aby sa metastázovalo v mene boja proti zmene klímy, podkopávajúc klimaticky odolné krajiny a obživu.</p>\n<p>Je to naozaj rébus. Ale v nových princípoch generálneho tajomníka OSN, princíp číslo sedem uvádza, že multilaterálna spolupráca <em>musí</em> podporovať úsilie o zabezpečenie energetickej transformácie. Môj tím vyvinul niektoré myšlienky. Máme článok v časopise Nature Energy, ktorý načrtáva rámec pre národne určené príspevky k materiálom energetickej transformácie.</p>\n<p>Toto funguje v rámci „rámca národne určených príspevkov“, ktorý naozaj odlíšil Parížske dohody z roku 2015, s cieľom určiť, koľko jednotiek je naozaj potrebných z akéhokoľvek daného materiálu energetickej transformácie. Existuje množstvo údajov o kapacite, ale zvyčajne sa vyjadruje vo wattoch a nie v skutočných tvrdých materiáloch, ktoré potrebujete na vybudovanie tejto infraštruktúry.</p>\n<p>Naša návrh tiež vyžaduje, aby strany urobili inventúru svojich rezerv, pričom uprednostňujú rezervy nad zemou. Kľúčová vec tu je, že toto sú veci, ktoré už boli vykopané, ležia ako odpad, ktoré môžu byť nájdené na skládke vo forme odstavených alebo vyradených technológií. Kľúčová vec, ktorú si myslím, že si musíme pamätať, je, že tieto kritické suroviny sú zásadne odlišné od fosílnych palív. Keď používate fosílne palivo, spálite ho, aby ste vykonali jeho funkciu. Ale s mnohými CRM a vzácnymi zemami ich nezničíme použitím. Sedia nad zemou.</p>\n<p>Ďalším cieľom je urobiť inventúru domácich klimatických aktív, ako sú biodiverzita, odolné krajiny a zdroje sladkej vody. Tieto sú kodifikované pod akýmikoľvek environmentálnymi ochrannými opatreniami. Vykonávajú kritické sociálne a ekologické služby a zvyšujú miestnu a regionálnu odolnosť. Myšlienka je, že ak sa pozriete na svoju mapu rezerv a pozriete sa na svoju mapu klimatických aktív, potenciálne oblasti pre rozvoj priemyslu sú to, čo zostáva.</p>\n<p>To sa samozrejme môže rozhodnúť v kontexte vhodnom referende, hlasovaní, plebiscite. A musí to byť určené danou krajinou. Ale sme nadšení, že na túto myšlienku bola pozitívna reakcia na začlenenie do konferencie strán v budúcnosti.</p>\n<p> </p>\n<p><em>Táto konverzácia sa uskutočnila 8. októbra 2024 na </em><a href=\"https://www.humanitiesfestival.at/\">Viedenskom festivale humanitných vied 2024</a><em>, ktorý</em> <em>organizoval Inštitút pre ľudské vedy (IWM) a Time To Talk (TTT) v spolupráci s FALTER, Open Society Foundations, Mesto Viedeň, ERSTE Foundation, Akadémiou výtvarných umení vo Viedni, Wien Museum a Volkstheater.</em></p>\n<p> </p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayvzjqgsz4fqr77v2t5gungcwq",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:33:48.591",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayvzqcekf5tqrymd63zlrphvbk",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"Preteky o dodávky pre zelenú transformáciu sú v plnom prúde. Ale kde je vzrušenie v kovoch, diskrétnych a skrytých, no rozšírených? Ťažba, intenzívna kvôli nízkym koncentráciám, vyhadzuje odpadové prvky ako arzén. Kozmickí kovboji a hlbokomorské bagre súťažia o environmentálnu stabilitu viac ako čínsky monopol, založený na 40-ročnom zapojení do spracovania. Zdravotné a recyklačné predpisy sú nevyhnutné.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"sk",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:33:48.592",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Entusiasmo per elementi 'rari'",
                key:"uid": string:"2f64f1dd-05db-492e-b03e-5b5b363150e5",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><em>Il rettore dell'Istituto per le Scienze Umane (IWM) ha intervistato l'autore di </em>Rare Earth Frontiers: From terrestrial subsoils to lunar landscapes durante il Vienna Humanities Festival 2024.</p>\n<p>https://www.youtube.com/watch?v=pPifMMVAjuo&list=PLjrO4-lSuhViUO3sL-k1I6CsUQ5KeulqZ&index=19</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Misha Glenny: </strong>Parleremo di terre rare, minerali delle terre rare, l'estrazione di minerali grezzi critici e la loro posizione all'interno della situazione ambientale e geopolitica. Così che tutti partiamo dalla stessa pagina: ci sono 17 elementi delle terre rare, e questi sono inclusi in ciò che il <a href=\"https://www.usgs.gov/news/national-news-release/us-geological-survey-releases-2022-list-critical-minerals\">servizio geologico statunitense</a> ha ritenuto essere 51 minerali grezzi critici o CRM. Iniziamo quindi con le terre rare, Julie. Cosa sono e perché sono importanti?</p>\n<p><strong>Julie Klinger: </strong>Il termine 'elementi delle terre rare' è un po' un anacronismo, perché questi elementi non sono né 'rari' né necessariamente 'terre'. Si riferiscono all'isola a sud della tavola periodica chiamata serie dei lantanidi, numeri 57-71, più scandio e ittrio.</p>\n<p>Vengono raggruppati insieme come una famiglia, perché hanno queste fantastiche proprietà magnetiche e conduttive, che hanno reso possibile la miniaturizzazione delle tecnologie e le comunicazioni internet transoceaniche, lo sviluppo delle tecnologie spaziali, ecc.</p>\n<p>Perché si chiamano rari? Il nome rimane, perché è eccitante. È più eccitante che dire 'lantanio' o 'prasiodimio'. Ma nella mia ricerca, cercando di scoprire perché venissero chiamati 'rari', sono arrivata a questo: quando furono caratterizzati per la prima volta in Svezia alla fine del 1700, nessuno li aveva mai visti prima, quindi si presumeva semplicemente che fossero rari. La prima volta che ho trovato un chimico che si lamentava di questo in stampa è stato nel 1907, e da allora la comunità scientifica è stata piuttosto scontenta di questa caratterizzazione. Ma rimane. Se chiamiamo qualcosa raro, ci entusiasmiamo e le persone potrebbero essere disposte ad accettare cose che altrimenti rifiuterebbero in modo piuttosto sensato.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Per avere un'idea delle ampie varietà di utilizzi delle terre rare, potresti darci un paio di esempi?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Potresti davvero scegliere qualsiasi elemento. Ma andiamo con il cerio. In una città come Vienna, ci sono probabilmente bellissimi bicchieri d'antiquariato di un bel rosa, giusto? È il cerio che conferisce quel colore ai bicchieri. È quella stessa proprietà pigmentante che viene utilizzata per realizzare laser che vengono utilizzati in tutto, dalla chirurgia ai missili guidati di precisione. È anche il cerio che può agire come amplificatore di segnale quando viene aggiunto ai cavi in fibra ottica. Se riesci a immaginare la rete globale di cavi in fibra ottica transoceanici: circa ogni 30 chilometri, c'è un po' di cerio che amplifica il segnale.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> E senza cerio, non potremmo farlo?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Beh, potremmo, ma sarebbe più lento e chi vuole andare più lentamente?</p>\n<p>Il cerio è stato davvero importante nel ventesimo secolo e nel ventunesimo secolo perché viene utilizzato nella raffinazione del petrolio. E, in effetti, fino a molto recentemente, l'applicazione principale per gli elementi delle terre rare negli Stati Uniti era nell'industria petrolchimica. Questo è stato recentemente superato dai magneti.</p>\n<p><strong>Misha Glenny: </strong>Volevo chiederti di un elemento comunemente usato nei magneti, il prasiodimio: perché è importante e quale ruolo gioca nella transizione verde?<strong>  </strong></p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Il prasiodimio e il neodimio sono importanti perché vengono utilizzati nelle tecnologie di energia rinnovabile tra le molte altre, così come nelle tecnologie digitali. Immagina una turbina eolica: i magneti sono davvero importanti nella meccanica della turbina eolica che aiutano a tradurre il suo movimento in generazione di energia. A seconda delle dimensioni della turbina eolica, potresti avere da pochi chili a un paio di tonnellate di magneti lì dentro.</p>\n<p>Quando si tratta di tecnologie digitali, è quella potenza conduttiva e magnetica che consente loro di essere più piccole, più modulari, più portatili e, quindi, alla fine, più accessibili. In qualsiasi scenario che stiamo esaminando qui, che si tratti di sviluppo energetico – rinnovabile o meno – o di un accesso aumentato alla tecnologia, richiedono questi elementi delle terre rare. Lo stesso si può dire per quasi tutto il resto che si trova in una lista di materiali grezzi critici.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Quindi abbiamo stabilito che i materiali delle terre rare non sono rari, possono essere trovati in molti posti, ma devi estrarre una grande quantità di roccia per ottenerli.</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Sì, non esistono sotto forma di pepite d'oro. Quando parliamo di 17 elementi chimicamente simili, ci troviamo di fronte a una sfida di estrazione molto particolare.</p>\n<p>La prima sfida è trovare un deposito che contenga uno di essi a una concentrazione che possa essere economicamente fattibile. Per darti un'idea delle proporzioni di cui stiamo parlando: se hai una grande area o un deposito geologico che ha milioni e milioni di tonnellate di materiale, se il 2% di quel materiale contiene elementi delle terre rare, questo è considerato un affare davvero buono. Ma questo ti dà anche un'idea della quantità di energia e movimento della terra coinvolti nell'ottenere il materiale desiderato dalle aziende estrattrici.</p>\n<p>Quando viene scavato, tutto il resto, qualunque cosa sia, che si tratti di oro, argento, fosfato, uranio, torio o arsenico, viene lasciato sopra il suolo come rifiuto. Pensa a questo: in uno scenario buono, il 98% delle cose che vengono estratte viene lasciato indietro come rifiuto.</p>\n<p>Per via delle somiglianze chimiche tra gli elementi delle terre rare, separarli è molto difficile. Una grande parte della scienza del ventesimo secolo è stata dedicata a capire come separare queste cose. Il risultato è che separarli e raffinarli è molto energivoro e spesso anche molto chimicamente intensivo.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Passando ai materiali grezzi critici – litio, nichel, cobalto, rame – tutti materiali molto importanti per vari aspetti della transizione verde. Quanta di questa roba dovremo effettivamente scavare per alimentare la transizione verde?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Tra il 2017 e il 2022, l'<a href=\"https://www.iea.org/reports/global-critical-minerals-outlook-2024\">Agenzia Internazionale dell'Energia ha stimato</a> che c'è stata un'aumento triplo nella domanda globale di litio, un aumento del 70% nella domanda globale di cobalto e un aumento del 40% nella domanda globale di nichel – gli ultimi due utilizzati nelle batterie. Questi sono numeri grandi, ma non sono sorprendenti. Da un lato, questa è una buona notizia. Significa che stiamo andando avanti in termini di distribuzione rapida delle tecnologie di energia rinnovabile.</p>\n<p>Ma c'è molto che è nascosto in questi numeri. Anche se una batteria di per sé è una tecnologia di energia rinnovabile, potrebbe non essere effettivamente utilizzata per scopi critici per il clima. Penso che l'esempio più vivido di questo siano le batterie al litio. Alcuni mesi fa, una grande rivelazione diventata fenomeno sui social media ha mostrato che un grande motore per l'aumento della domanda di batterie al litio di piccole dimensioni era la proliferazione delle penne per svapare – non un'applicazione critica per il clima.</p>\n<p>Meno frivolo, tre dei ricercatori di dottorato con cui sto lavorando hanno esaminato la cattura militare delle tecnologie di energia rinnovabile. C'è una grande spinta nell'esercito statunitense per sviluppare fucili d'assalto alimentati da batterie al litio. Quindi, abbiamo un significativo aumento che è, in parte, guidato da applicazioni di energia rinnovabile, ma non critico per il clima.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> E abbiamo ancora molta strada da fare prima di raggiungere il picco di tutto questo.</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Assolutamente. Penso che il rame sia un buon esempio. Il rame è ciò che consente all'elettricità di muoversi da qui a lì. È importante per l'elettrificazione in generale, e la tecnologia energetica e la digitalizzazione sono al centro degli attuali obiettivi climatici e di sviluppo della comunità internazionale. L'aspettativa è che il consumo di rame, per soddisfare gli obiettivi COP28, dovrà superare tutta la produzione globale di rame nella storia umana prodotta fino al 2009.</p>\n<p><strong>Misha Glenny: </strong>La Cina domina gran parte del mercato delle terre rare e dei minerali grezzi critici, in particolare nel trattamento di questi elementi e minerali. Gran parte della ricerca che hai fatto per il tuo libro è stata condotta nella miniera di Bayan Obo, e in una certa misura nell'impianto di lavorazione, nella Mongolia Interna della Cina. A causa delle attuali circostanze politiche, quell'opportunità è improbabile che si verifichi oggi. Com'era nel cuore dell'industria delle terre rare della Cina e quali sono state le tue impressioni sul loro funzionamento?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Sarebbe molto difficile fare quella ricerca oggi. Per contesto: ho vissuto e lavorato in Cina per un totale di circa cinque anni tra il 2003 e il 2013. Dopo di che ho dedicato la mia ricerca agli elementi delle terre rare e ne è nato un libro. Avevo contatti professionali nel mondo accademico e nel governo. All'epoca, le domande poste da uno studioso internazionale con diversi anni di esperienza in Cina venivano ricevute come un'opportunità per avanzare nella comprensione reciproca. Penso che oggi abbiamo bisogno di un po' più di questo.</p>\n<p>Per fare ricerca nel capitale mondiale delle terre rare – un'area militare ristretta – ci è voluta molta pazienza e tempo di preparazione, parlando con più persone, informandole delle mie domande e delle mie intenzioni, e poi visitando infine lo stesso luogo in più modi, scortata da più parti diverse, ma sempre con permesso.</p>\n<p>Nel mio libro scrivo di come la forza e la robustezza del cuore industriale della Cina attorno all'estrazione e lavorazione delle terre rare siano co-evolute con la loro industria delle armi nucleari. Non sapevo di questo quando sono entrata. E in effetti, è stato un caso fortuito che l'abbia scoperto.</p>\n<p>La mia prima visita ufficialmente organizzata a Baotou e Bayan Obo è stata facilitata dalla mia istituzione ospitante, l'Accademia Cinese delle Scienze. Due settimane prima che fossi programmata per arrivare a Baotou, ci sono stati alcuni disordini piuttosto importanti: un membro della comunità dei pastori etnici mongoli era stato investito e ucciso da un camion che trasportava minerali, e la comunità ha protestato. Non so quale fosse la logica, ma i funzionari che avevano concordato la mia visita hanno ragionato che sarebbe stato troppo problematico annullarla. Tuttavia, nessuno doveva parlarmi di estrazione mineraria. Penso che in un momento di disperazione le guide abbiano cercato di riempire il vuoto durante un giro in città e mi hanno indicato ogni sorta di cose. E una delle cose era: 'Ah, questo è il nostro impianto di sviluppo di armi nucleari.'</p>\n<p>Questo ha generato una serie di domande di follow-up, che in qualsiasi altra circostanza avrei ritenuto troppo tabù per chiedere. Ma in questa situazione, abbiamo avuto una conversazione piuttosto interessante. E questo ha poi generato, ovviamente, spunti per me per esaminare l'overlap e lo sviluppo congiunto delle industrie nucleari e delle terre rare dalla metà del ventesimo secolo in poi. Questo mi ha portato a esaminare il ruolo della cooperazione scientifica internazionale attorno all'energia nucleare e allo sviluppo dei razzi centrato in luoghi come l'Università di Chicago e il NASA Jet Propulsion Laboratory, tutti i quali si sovrapponevano in alcuni modi con la ricerca sulle terre rare che alla fine ha trovato una casa a Baotou.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> L'inquinamento rimane un problema davvero grande a Bayon Obo e in Cina, vero?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Sì, certamente. Le fondamenta industriali erano parte della pianificazione industriale della Cina post-rivoluzionaria in collaborazione con l'Unione Sovietica. L'idea era che questi luoghi sarebbero stati cuori industriali, aiutando a potenziare lo sviluppo e l'autosufficienza della Cina supportata dall'Unione Sovietica. Insieme, Cina e Unione Sovietica avrebbero fornito i beni industriali e il know-how al resto del mondo, per raggiungere una sorta di rivoluzione comunista mondiale.</p>\n<p>Nel mezzo del ventesimo secolo, un certo numero di questi luoghi sono stati creati in tutto il paese. Baotou è l'area prioritaria numero uno, che detiene gli elementi delle terre rare, l'industria pesante e lo sviluppo delle armi. La priorità lì, sin dagli anni '50, è stata costruire quanta più industria possibile il più rapidamente possibile, espandere l'ambito delle operazioni minerarie il più rapidamente possibile, e la gestione dei rifiuti non era davvero una priorità. Tuttavia, a causa delle preoccupazioni riguardo alla produttività agricola e acquaculturale e all'acqua potabile, ci sono stati decenni di documentazione e monitoraggio molto attenti dell'inquinamento del suolo e dell'acqua.</p>\n<p>Ma non è stato fino a un periodo critico all'inizio degli anni 2000 che i dati scientifici combinati con il lavoro di attivisti locali e giornalisti ambientali dedicati hanno permesso un cambiamento nelle priorità della Cina dallo sviluppo industriale alla reale bonifica ambientale.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> L'estrazione delle terre rare crea una sorta di fanghiglia, potresti descriverla?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Ho accennato al fatto che nel miglior scenario, potresti avere una concentrazione del 2% di terre rare in ciò che estrai. Alcuni punti del deposito potrebbero avere fino al 20%, ma se stai estraendo su una vasta area, il 2% è considerato una buona media.</p>\n<p>Succede che un paio degli altri elementi abbondanti in questo particolare deposito siano arsenico, torio, fluoro e uranio. Anche se c'è ovviamente un trattamento secondario per catturare alcuni di questi materiali dai rifiuti, per 40 o 50 anni hai avuto abbondanti quantità di arsenico e fluoro che venivano semplicemente portati fuori dalla terra. Come parte del processo di separazione, diventa polverizzato e più mobile. Si proliferano nella polvere sollevata dal vento. Entrano nei corsi d'acqua.</p>\n<p>L'assorbimento di questi contaminanti da parte di piante e animali ha fatto il suo percorso fino alla cima della catena alimentare. Estesi studi di salute pubblica mostrano un impatto sulla salute a lungo termine sullo sviluppo cognitivo di neonati e bambini, forme avanzate di malattie ossee e specifici disturbi che derivano dall'esposizione cronica.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Giusto, quindi continuare a scavare per questi elementi al fine di realizzare la transizione verde, le normative saranno davvero importanti.</p>\n<p>Passando alla geopolitica di questo: gli Stati Uniti erano un tempo il produttore numero uno di terre rare e poi, strategizzando per trasformare la Cina nel cuore manifatturiero degli Stati Uniti, l'estrazione e la lavorazione delle terre rare sono passate in Cina. Ora i cinesi hanno avuto 35 anni di esperienza nella lavorazione di questi materiali e possono farlo a un costo molto inferiore rispetto a chiunque altro. Quindi, data la centralità per usi militari, critici per il clima e civili, cosa significa questo in termini di relazioni geopolitiche tra Stati Uniti, Cina e UE?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Questa è una domanda davvero importante. Dirò qualcosa che è molto impopolare negli Stati Uniti in questo momento: la Cina è un partner commerciale affidabile per gli Stati Uniti. I forti investimenti che il governo e le industrie cinesi hanno fatto per costruire la loro attuale capacità industriale e manifatturiera si inseriscono perfettamente nelle dottrine di delocalizzazione industriale del libero commercio guidate da Washington degli ultimi 40 anni circa. Per un po' – non voglio dire che tutti fossero felici – ma era una relazione che non suscitava il tipo di preoccupazione che abbiamo visto nell'ultimo decennio.</p>\n<p>Molti componenti tecnologici critici – che si tratti di assistenza sanitaria o strumentazione scientifica, tecnologie militari – la raffinazione delle materie prime, la produzione di componenti e l'assemblaggio dei prodotti, sono stati tutti concentrati in Cina. Il Dipartimento della Difesa degli Stati Uniti si è reso conto di questo circa 15 anni fa e ha deciso che era un problema reale e da allora ha cercato alternative, continuando anche a ricevere molti di questi componenti da controparti e produttori in Cina su base affidabile.</p>\n<p><strong>Misha Glenny: </strong>Una delle cose che questo ha comportato è stata, ciò che ho chiamato in un documentario della BBC, <a href=\"https://www.bbc.co.uk/programmes/m001cdr7\">‘</a><a href=\"https://www.bbc.co.uk/programmes/m001cdr7\">la corsa alle terre rare</a><a href=\"https://www.bbc.co.uk/programmes/m001cdr7\">’</a>. Abbiamo una corsa globale principalmente tra Stati Uniti e Cina, recentemente anche l'UE, che cerca di garantire le catene di approvvigionamento. Raccontaci un po' delle catene di approvvigionamento e della loro complessità.</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> La criticità di questi materiali non ha nella maggior parte dei casi a che fare con la loro scarsità assoluta. Ha a che fare con la geografia delle catene di approvvigionamento e con come queste catene di approvvigionamento sono organizzate. Se consideri uno scenario geopolitico meno roseo, il fatto che gran parte del trattamento centrale e della produzione e assemblaggio di alta tecnologia siano concentrati in Cina costituisce una vulnerabilità molto reale. E quella vulnerabilità, nel contesto statunitense, è spesso descritta in termini di vulnerabilità militare.</p>\n<p>In effetti – molto 'umorismo da forca' qui – ma una delle conclusioni nel recente rapporto del DOD, che proiettava i bisogni materiali per una guerra ipotetica con la Cina entro il 2027, era che non sarebbe stato fattibile, perché così tanti dei componenti importanti per le tecnologie di difesa provengono dalla Cina.</p>\n<p>Una cosa importante che è accaduta negli ultimi 15 anni è che la geografia dell'estrazione è cambiata. Luoghi come gli Stati Uniti, Myanmar, Vietnam, Brasile, Madagascar stanno fornendo materie prime. Ma la maggior parte di quel passo critico, iniziale di raffinazione e separazione di questi materiali, è ancora instradato attraverso la Cina. E così, ciò su cui gli Stati Uniti e l'UE stanno lavorando è costruire capacità di lavorazione a valore aggiunto per avere capacità più indipendenti in quest'area.</p>\n<p>Ci sono tre scenari sotto i quali noi, tra virgolette, 'non abbiamo abbastanza materie prime per soddisfare i nostri obiettivi di transizione energetica'. Uno di essi è, sotto questa corsa globale per gli elementi delle terre rare e altri materiali grezzi critici per l'energia, abbiamo la duplicazione globale delle catene di approvvigionamento e degli sforzi. Qualsiasi quadro che consideri 'quanta di queste cose sono effettivamente necessarie in un dato territorio o contesto per raggiungere gli obiettivi di transizione energetica' è assente. Sotto questa corsa, tutte le parti stanno cercando di ottenere quanta più capacità possibile, indipendentemente da quanto potrebbe effettivamente essere necessario per scopi critici come la transizione energetica.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Quindi, dalla Guerra Fredda, l'Occidente ha periodicamente introdotto controlli sulle esportazioni tecnologiche, di solito su tecnologie a doppio uso. Questo era un sistema piuttosto ben codificato durante la Guerra Fredda attraverso il CoCom. Tuttavia, negli ultimi 10-15 anni, mentre gli americani hanno iniziato a farsi prendere dal panico per lo sviluppo e la rivalità e la competitività della Cina, hanno iniziato, insieme all'UE, a limitare l'accesso cinese ai materiali manifatturati, in particolare ai microchip. Ma, per la prima volta, l'Occidente deve prendere un po' della propria medicina: la Cina ha iniziato a imporre controlli sulle esportazioni, non solo sulla tecnologia di lavorazione delle terre rare, che ora fanno più o meno meglio di chiunque altro, ma anche sulle terre rare stesse. Quanto potente è questa leva per i cinesi?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Ci sono un paio di modi in cui questo è uno strumento diplomatico e geopolitico davvero potente. E poi ci sono un sacco di altri modi in cui limitare queste due cose specificamente consente a molte attività di continuare come al solito. Penso che sia importante tenere a mente questo quadro complesso della catena di approvvigionamento – in parte perché la Cina non è solo un mercato di origine per queste tecnologie ma anche un grande mercato di consumo per tecnologie che potrebbero essere finite in Occidente e poi esportate di nuovo in Cina.</p>\n<p>Con quei particolari controlli sulle esportazioni che hai menzionato, i mercati certamente reagiranno. Ma i controlli sulle esportazioni delle tecnologie di lavorazione e separazione più avanzate sono un colpo piuttosto diretto per gli Stati Uniti e l'UE, che pianificano di costruire la loro capacità industriale e stanno cercando tecnologie e attrezzature all'avanguardia. E dove si trovano queste tecnologie e attrezzature all'avanguardia? In Cina, ovviamente, il che ha senso perché hanno avuto 40 anni di lavoro su questo e forniscono la maggior parte del mondo. Nel corso di quel stesso periodo di 40 anni, gli Stati Uniti e l'UE non solo hanno ridotto la capacità industriale ma anche la capacità di ricerca e sviluppo.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Quindi, entrambe le parti hanno leva qui. E se non viene gestita correttamente, potrebbe diventare brutta a un certo punto. Ci sono alcune voci negli Stati Uniti che dicono, piuttosto forte ora, 'fai attenzione a quanto lontano vai con le restrizioni alle aziende cinesi perché potrebbe tornare a morderci alla fine'.</p>\n<p>Ci sono due modi 'più stravaganti' per ottenere terre rare e minerali grezzi critici. Il primo è l'estrazione mineraria in mare profondo: quali sono i pericoli? E il secondo, di cui hai scritto nel tuo libro <em>Rare Earth Frontiers</em>, è la luna. Hai anche esplorato l'idea dell'estrazione mineraria lunare come un potenziale futuro. È un'idea folle o dovremmo prenderla sul serio?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Il modo in cui l'estrazione mineraria in mare profondo è spesso rappresentata è che ci sono questi noduli irregolari di molti metalli diversi che giacciono sul fondo dell'oceano in attesa di essere aspirati. Questa idea rende tutto molto più facile e meno controverso rispetto all'estrazione mineraria terrestre perché: uno, nessuno vive lì; e, due, non devi scavare buchi per ottenere i metalli.</p>\n<p>A quel livello, l'estrazione mineraria in mare profondo sembra un'alternativa molto convincente all'estrazione mineraria terrestre – soprattutto quando consideri le violazioni dei diritti umani e gli impatti ambientali che affliggono l'industria. Tuttavia, abbiamo esplorato più della luna di quanto abbiamo esplorato il fondale oceanico profondo. Quindi, in un certo senso, stiamo maneggiando l'ignoto. Questo fattore è stato uno dei motivi per cui ci sono state campagne globali per far promettere ai principali potenziali consumatori di metalli per batterie che non utilizzeranno materiali acquisiti attraverso l'estrazione mineraria in mare profondo.</p>\n<p>Una delle cose che sappiamo su questo ecosistema marino profondo è che ci sono questi microrganismi che mangiano metano che stanno svolgendo un servizio climatico critico per noi. Il metano risale attraverso il fondo dell'oceano e loro lo mangiano, impedendogli di sfuggire nell'atmosfera. Questo è significativo perché altri eventi di riscaldamento climatico non antropogenici precedenti sono stati causati in parte da massicci 'eruttamenti' di metano dall'oceano profondo. Potenzialmente, ciò che stiamo osservando qui è la destabilizzazione di un ecosistema in gran parte sconosciuto che sta svolgendo una funzione climatica davvero critica per noi, nel nome della lotta contro il cambiamento climatico, sotto forma di transizione energetica.<strong><br />\n</strong></p>\n<p>E la luna. Quando stavo facendo ricerca per questo libro, ho avuto un momento di serendipità. Ero tornata nell'area della Baia di San Francisco tra i viaggi di ricerca in Cina, e sono andata a una festa piuttosto nerd dove tutti abbiamo portato i nostri giochi da tavolo preferiti. Ho finito per giocare con qualcuno che, dopo aver sentito dire che stavo ricercando elementi delle terre rare, mi ha fatto notare che la sua azienda aveva appena firmato un contratto da 10 milioni di dollari con la NASA per sviluppare un robot per estrarre elementi rari sulla luna.</p>\n<p>Questo faceva parte di un grande grant XPRIZE co-sponsorizzato da Google che avrebbe premiato 20 milioni di dollari a un'azienda che potesse schierare un robot sulla luna per qualsiasi scopo. Un certo numero di loro aveva colto la crisi geopolitica degli anni 2010 che ruotava attorno agli elementi delle terre rare e aveva detto 'prenderemo queste cose dallo spazio esterno e non dalla Cina'.</p>\n<p>Nessuno di quei progetti ha avuto successo. Ma la prima cosa che ho capito attraverso la ricerca sull'industria dell'estrazione mineraria spaziale è stata che, per un buon numero di loro, l'obiettivo non era mai quello di raggiungere il loro obiettivo dichiarato, ma di sviluppare tecnologie interessanti e magari essere acquistati da un'entità più grande in modo da incassare e passare alla cosa successiva.</p>\n<p>La seconda realizzazione è stata che se parli con persone serie riguardo allo sviluppo delle capacità di estrazione mineraria spaziale, stanno pensando a questo esclusivamente in termini di viaggi spaziali a lungo termine, missioni spaziali a lungo termine. Quindi, non devi portare tutto ciò di cui hai bisogno dalla Terra per fare cose interessanti nello spazio esterno. Da un punto di vista della sostenibilità, ha senso. Ma non riguarda la transizione energetica.</p>\n<p>E poi ci sono i cowboy spaziali – e penso che tutti noi siamo familiari con un paio di cowboy spaziali prominenti. Il loro obiettivo è forse più quello di stabilire colonie libertarie o resort di lusso sulla luna o su Marte. E questi progetti sono un'altra manifestazione di questa fantasia escapista di lunga data, direi, significativamente potenziata dall'ascesa del capitalista miliardario come figura.</p>\n<p>Ma per tornare alla questione della criticità e della fornitura della transizione energetica, non c'è davvero uno scenario plausibile in cui l'estrazione mineraria nello spazio per fornire attività sulla Terra abbia senso economico.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Un'ultima domanda, un po' complicata. Stai sviluppando alcune idee su come evitare i problemi legati alla corsa per le catene di approvvigionamento. Potresti delineare brevemente di cosa si tratta?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> All'inizio di quest'anno, il Segretario Generale dell'ONU ha messo insieme un panel sui minerali e materiali critici per la transizione energetica. E all'inizio di questo mese, hanno pubblicato i loro sette principi e punti d'azione. Sottolineano la cooperazione, la giustizia, la trasparenza e il beneficio per le comunità nella fornitura della transizione energetica rinnovabile. La Banca Mondiale prevede che la domanda di CRM debba aumentare da quattro a sei volte per soddisfare gli obiettivi di energia rinnovabile entro il 2030 e gli obiettivi di zero netto entro il 2040 e il 2050.</p>\n<p>La domanda è quindi, come può essere fatto in un modo che non continui a causare la tremenda violenza sociale e ambientale associata alle industrie estrattive per metastatizzare nel nome della lotta contro il cambiamento climatico, minando i paesaggi e i mezzi di sussistenza resilienti al clima.</p>\n<p>È un vero enigma. Ma nei nuovi principi del Segretario Generale dell'ONU, il principio numero sette afferma che la cooperazione multilaterale <em>deve</em> sostenere gli sforzi per fornire la transizione energetica. Il mio team ha sviluppato alcune idee. Abbiamo un articolo nella rivista Nature Energy che delinea un quadro per i contributi determinati a livello nazionale ai materiali per la transizione energetica.</p>\n<p>Questo funziona all'interno del 'quadro dei contributi determinati a livello nazionale' che ha davvero distinto gli Accordi di Parigi del 2015, mirando a determinare quante unità sono effettivamente necessarie di qualsiasi materiale per la transizione energetica. Ci sono tutti i tipi di dati sulla capacità, ma tende ad essere espressa in watt e non in termini dei materiali grezzi effettivi di cui hai bisogno per costruire questa infrastruttura.</p>\n<p>La nostra proposta chiede anche alle parti di fare un inventario delle loro riserve, dando priorità alle riserve sopra il suolo. La cosa chiave qui è che questo è il materiale che è già stato estratto, languendo come rifiuto, che potrebbe trovarsi in una discarica sotto forma di tecnologia dismessa o scartata. La cosa chiave che penso dobbiamo ricordare qui è che questi materiali grezzi critici sono fondamentalmente diversi dai combustibili fossili. Quando usi un combustibile fossile, lo bruci per svolgere la sua funzione. Ma con molti dei CRM e delle terre rare, non li distruggiamo attraverso l'uso. Sono seduti sopra il suolo.</p>\n<p>Il secondo obiettivo è fare un inventario delle risorse climatiche domestiche come la biodiversità, i paesaggi resilienti e le risorse idriche dolci. Questi sono codificati sotto qualsiasi numero di misure di protezione ambientale. Svolgono servizi sociali ed ecologici critici e migliorano la resilienza locale e regionale. L'idea è che se guardi alla tua mappa delle riserve e guardi alla tua mappa delle tue risorse climatiche, le aree potenziali per lo sviluppo industriale sono ciò che rimane.</p>\n<p>Questo, ovviamente, può essere deciso in un referendum, un voto, un plebiscito appropriato al contesto. E deve essere determinato da un dato paese. Ma siamo entusiasti che ci sia stata una risposta positiva all'incorporazione di questa idea nella conferenza delle parti in futuro.</p>\n<p> </p>\n<p><em>Questa conversazione si è svolta l'8 ottobre 2024 al </em><a href=\"https://www.humanitiesfestival.at/\">Vienna Humanities Festival 2024</a><em>, che</em> <em>è stato organizzato dall'Istituto per le Scienze Umane (IWM) e Time To Talk (TTT) in collaborazione con FALTER, le Open Society Foundations, la Città di Vienna, la Fondazione ERSTE, l'Accademia di Belle Arti di Vienna, il Wien Museum e il Volkstheater.</em></p>\n<p> </p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayvzjqgsz4fqr77v2t5gungcwq",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:37:40.405",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayvzqcekf5tqrymd63zlrphvbk",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"La corsa per le forniture della transizione verde è iniziata. Ma dov'è il brivido nei metalli, discreti e nascosti ma diffusi? L'estrazione, intensiva a causa delle basse concentrazioni, produce elementi di scarto come l'arsenico. I cowboy dello spazio e i dragatori in acque profonde contestano la stabilità ambientale più del monopolio della Cina, basato su 40 anni di lavorazione coinvolta. Le normative sulla salute e sul riciclaggio sono un must.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"it",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:37:40.407",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"‘Nadir’ elementler üzerindeki heyecan",
                key:"uid": string:"3b5d3afd-e60e-411b-834f-8073c1ac252c",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><em>İnsan Bilimleri Enstitüsü’nün (IWM) rektörü, 2024 Viyana Beşeri Bilimler Festivali sırasında </em>Rare Earth Frontiers: From terrestrial subsoils to lunar landscapes kitabının yazarını röportaj yaptı.</p>\n<p>https://www.youtube.com/watch?v=pPifMMVAjuo&list=PLjrO4-lSuhViUO3sL-k1I6CsUQ5KeulqZ&index=19</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Misha Glenny: </strong>Nadir topraklar, nadir toprak mineralleri, kritik ham minerallerin çıkarılması ve bunların çevresel ve jeopolitik durum içindeki konumu hakkında konuşacağız. Hepimiz aynı sayfada başlayalım: 17 nadir toprak elementi var ve bunlar <a href=\"https://www.usgs.gov/news/national-news-release/us-geological-survey-releases-2022-list-critical-minerals\">ABD jeolojik anketinin</a> kritik ham mineraller veya CRM olarak değerlendirdiği 51 elementin içinde yer alıyor. O halde nadir topraklarla başlayalım, Julie. Nedir bunlar ve neden önemlidirler?</p>\n<p><strong>Julie Klinger: </strong>‘Nadir toprak elementleri’ terimi biraz anachronizm, çünkü bu elementler ne ‘nadir’ ne de mutlaka ‘toprak’. Periyodik tablonun güneyindeki lanthanid serisine, 57 ile 71 arasındaki sayılara, artı skandiyum ve itriyum’a atıfta bulunuyorlar.</p>\n<p>Bu elementler, gerçekten harika manyetik ve iletken özelliklere sahip oldukları için bir aile olarak gruplandırılmıştır; bu da teknolojilerin miniaturizasyonunu ve okyanus aşırı internet iletişimini, uzay teknolojilerinin gelişimini vb. mümkün kılmıştır.</p>\n<p>Neden nadir olarak adlandırılıyorlar? İsim kalıyor, çünkü heyecan verici. ‘Lantan’ veya ‘praseodim’ demekten daha heyecan verici. Ama araştırmalarımda, neden ‘nadir’ olarak adlandırıldıklarını bulmaya çalışırken, bu sonuca vardım: 1700’lerin sonlarında İsveç’te ilk kez karakterize edildiklerinde, kimse onları daha önce görmemişti, bu yüzden nadir oldukları varsayıldı. Bir kimyagerin bunu yazılı olarak dile getirdiği ilk zaman 1907’ydi ve o zamandan beri bilim camiası bu tanımlama konusunda oldukça huysuz oldu. Ama bu isim kalıyor. Bir şeyi nadir olarak adlandırırsanız, heyecanlanıyoruz ve insanlar, aksi takdirde oldukça mantıklı bir şekilde reddedecekleri şeylere razı olmaya istekli olabilirler.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Nadir toprakların geniş kullanım çeşitliliğini hissetmek için, bize birkaç örnek verebilir misiniz?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Gerçekten herhangi bir elementi seçebilirsiniz. Ama ceriyum ile gideceğiz. Viyana gibi bir şehirde, muhtemelen güzel bir pembe antika cam eşyası vardır, değil mi? O cam eşyaya o rengi veren ceriyumdur. Bu, ceriyumun kullanıldığı lazerleri yapmak için kullanılan aynı pigmentleme özelliğidir; bu lazerler, cerrahiden hassas güdümlü füzeler kadar her şeyde kullanılır. Ayrıca, fiber optik kablolara eklendiğinde sinyal amplifikatörü olarak da işlev görebilen ceriyumdur. Okyanus aşırı fiber optik kabloların küresel ağını hayal edebiliyorsanız: yaklaşık her 30 kilometrede bir, sinyali güçlendiren bir miktar ceriyum vardır.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Ve ceriyum olmadan bunu yapamaz mıyız?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Yani yapabiliriz, ama daha yavaş olur ve kim yavaş gitmek ister ki?</p>\n<p>Ceriyum, yirminci yüzyıl boyunca ve yirmi birinci yüzyıla kadar gerçekten önemliydi çünkü petrol rafinasyonunda kullanılıyor. Aslında, çok yakın zamana kadar, ABD’de nadir toprak elementlerinin birincil uygulaması petrokimya endüstrisindeydi. Bu, yalnızca çok yakın zamanda mıknatıslar tarafından geride bırakıldı.</p>\n<p><strong>Misha Glenny: </strong>Mıknatıslar için yaygın olarak kullanılan bir element olan praseodim hakkında sormak istiyorum: neden önemlidir ve yeşil geçişte ne rol oynar?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Praseodim ve neodim, yenilenebilir enerji teknolojilerinde ve birçok diğer alanda kullanıldıkları için önemlidir, ayrıca dijital teknolojilerde de. Bir rüzgar türbini hayal edin: mıknatıslar, rüzgar türbininin hareketini enerji üretimine dönüştüren mekanik işleyişte gerçekten önemlidir. Rüzgar türbininin boyutuna bağlı olarak, içinde birkaç kilo ile birkaç ton arasında mıknatıs olabilir.</p>\n<p>Dijital teknolojiler söz konusu olduğunda, bu iletken ve manyetik güç, onları daha küçük, daha modüler, daha taşınabilir ve dolayısıyla nihayetinde daha erişilebilir hale getirir. Burada baktığımız her senaryoda, ister yenilenebilir ister değil enerji geliştirme hakkında konuşalım, ister teknolojiye erişimin artması olsun, bunlar nadir toprak elementlerini gerektirir. Kritik ham maddeler listesinde yer alan hemen hemen her şey için aynı şey söylenebilir.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Yani nadir toprak malzemelerinin nadir olmadığını, birçok yerde bulunabileceğini belirledik, ama onları elde etmek için büyük miktarda kayayı çıkarmak zorundasınız.</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Evet, altın nuggetları şeklinde mevcut değiller. 17 kimyasal olarak benzer elementten bahsettiğimizde, çok özel bir çıkarım zorluğuyla karşı karşıyayız.</p>\n<p>İlk zorluk, ekonomik olarak uygulanabilir bir konsantrasyona sahip herhangi bir yatak bulmaktır. Bahsettiğimiz oranları anlamanız için: büyük bir alan veya birçok, birçok milyon ton malzeme içeren bir jeolojik yatak varsa, eğer bunun %2’si nadir toprak elementleri içeriyorsa, bu gerçekten iyi bir anlaşma olarak kabul edilir. Ama bu, çıkarım şirketlerinin istediği malzemeye ulaşmak için gereken enerji ve yer hareketinin miktarını da anlamanızı sağlar.</p>\n<p>Kazıldığında, diğer her şey, ne olursa olsun, altın veya gümüş veya fosfat veya uranyum veya toryum veya arsenik, atık olarak yer üstünde bırakılır. Bunu düşünün: iyi bir senaryoda, kazılan şeylerin %98’i atık olarak geride kalıyor.</p>\n<p>Nadir toprak elementleri arasındaki kimyasal benzerlikler nedeniyle, bunları ayırmak çok zordur. Yirminci yüzyılın büyük bir kısmı, bu şeyleri nasıl ayıracağımızı anlamaya adandı. Sonuç olarak, bunları ayırmak ve rafine etmek çok enerji yoğun ve genellikle çok kimyasal yoğun bir süreçtir.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Kritik ham maddelere geçelim – lityum, nikel, kobalt, bakır – yeşil geçişin çeşitli yönleri için çok önemli olan tüm bu malzemeler. Yeşil geçişi sağlamak için ne kadarını gerçekten kazmamız gerekecek?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> 2017 ile 2022 arasında, <a href=\"https://www.iea.org/reports/global-critical-minerals-outlook-2024\">Uluslararası Enerji Ajansı</a>, lityum için küresel talepte üç kat artış, kobalt için %70 artış ve nikel için %40 artış tahmin etti – son iki tanesi pillerde kullanılıyor. Bunlar büyük rakamlar, ama şaşırtıcı değil. Bir yandan, bu iyi bir haber. Yenilenebilir enerji teknolojilerinin hızlı bir şekilde uygulanması açısından ilerlediğimizi gösteriyor.</p>\n<p>Ama bu rakamların içinde gizli olan çok şey var. Bir pil, kendi başına bir yenilenebilir enerji teknolojisi olmasına rağmen, iklim açısından kritik amaçlar için kullanılmayabilir. Bunun en canlı örneği lityum pilleridir. Birkaç ay önce, küçük ölçekli lityum pillerin artan talebinin büyük bir itici gücünün vaping kalemlerinin yaygınlaşması olduğu ortaya çıktı – bu iklim açısından kritik bir uygulama değil.</p>\n<p>Daha az önemsiz olarak, birlikte çalıştığım üç doktora araştırmacısı, yenilenebilir enerji teknolojilerinin askeri ele geçirilmesi üzerine çalışıyor. ABD ordusunda, lityum pillerle çalışan saldırı tüfekleri geliştirmek için büyük bir baskı var. Yani, burada, kısmen yenilenebilir enerji uygulamaları tarafından yönlendirilen önemli bir artış var, ama iklim açısından kritik değil.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Ve hala bu konuda zirveye ulaşmak için uzun bir yolumuz var.</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Kesinlikle. Bakır iyi bir örnek. Bakır, elektriğin buradan oraya hareket etmesini sağlar. Genel olarak elektrifikasyon için önemlidir ve enerji teknolojisi ile dijitalleşme, uluslararası toplumun mevcut iklim ve kalkınma hedeflerinin merkezindedir. Beklenti, COP28 hedeflerini karşılamak için bakır tüketiminin, 2009 yılına kadar üretilen tüm küresel bakır üretimini aşması gerektiğidir.</p>\n<p><strong>Misha Glenny: </strong>Çin, nadir topraklar ve kritik ham mineraller pazarının çoğunu, özellikle bu elementlerin ve minerallerin işlenmesinde domine ediyor. Kitabınız için yaptığınız araştırmaların çoğu, Çin’in İç Moğolistan bölgesindeki Bayan Obo madeninde ve kısmen işleme tesisinde gerçekleştirildi. Mevcut siyasi koşullar nedeniyle, bu fırsatın bugün gerçekleşmesi pek olası değil. Çin’in nadir toprak endüstrisinin kalbinde olmak nasıldı ve onların operasyonları hakkında ne izlenim edindiniz?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Bugün bu araştırmayı yapmak çok zor olurdu. Bağlam için: 2003 ile 2013 arasında toplamda yaklaşık beş yıl boyunca Çin’de yaşadım ve çalıştım. Sonrasında araştırmalarımı nadir toprak elementlerine adadım ve bu bir kitap haline geldi. Akademide ve hükümette profesyonel bağlantılarım vardı. O zamanlar, Çin’de birkaç yıl deneyimi olan uluslararası bir akademisyenin sorduğu sorular, karşılıklı anlayışı ilerletme fırsatı olarak değerlendiriliyordu. Bugün buna biraz daha ihtiyacımız var.</p>\n<p>Dünyanın nadir toprak başkenti içinde araştırma yapmak, askeri olarak kısıtlı bir alan olduğu için çok fazla sabır ve hazırlık süresi gerektiriyordu; birçok insanla konuşmak, onlara sorularımı ve niyetlerimi bildirmek ve nihayetinde aynı yere birden fazla şekilde, farklı taraflar tarafından eşlik edilerek, ama her zaman izinle gitmek gerekiyordu.</p>\n<p>Kitabımda, Çin’in nadir toprak madenciliği ve işleme etrafındaki sanayi kalbinin gücü ve sağlamlığının, nükleer silah endüstrisi ile birlikte evrim geçirdiğinden bahsediyorum. Bunu bilerek girmedim. Aslında, bunu öğrenmem tamamen tesadüf oldu.</p>\n<p>Baotou ve Bayan Obo’ya yaptığım ilk resmi ziyaret, ev sahibi kurumum olan Çin Bilimler Akademisi tarafından düzenlendi. Baotou’ya varmamdan iki hafta önce, oldukça büyük bir huzursuzluk yaşanmıştı: etnik Moğol göçebe topluluğundan bir üye, mineral cevheri taşıyan bir kamyon tarafından vurulup öldürülmüştü ve topluluk protesto etti. Mantık neydi bilmiyorum, ama ziyaretimi kabul eden yetkililer, iptal etmenin çok sorunlu olacağını düşündüler. Ancak, kimse benimle madencilik hakkında konuşmadı. Sanırım bir çaresizlik anında, rehberler şehirdeki bir tur sırasında boşluğu doldurmaya çalıştılar ve bana her türlü şeyi gösterdiler. Ve bunlardan biri de: ‘Ah, bu bizim nükleer silah geliştirme tesisimiz.’</p>\n<p>Bu, başka herhangi bir durumda sormak için çok tabu olduğunu düşündüğüm bir dizi takip sorusu doğurdu. Ama bu durumda, oldukça bir sohbetimiz oldu. Ve bu, elbette, benim için nükleer ve nadir toprak endüstrilerinin 20. yüzyıl ortalarından itibaren örtüşmesini ve birlikte gelişimini incelememe yol açtı. Bu, uluslararası bilimsel işbirliğinin nükleer enerji ve roket geliştirme etrafında, Chicago Üniversitesi ve NASA Jet Propulsion Laboratuvarı gibi yerlerde merkezlenmiş olduğunu incelememe yol açtı; bunların hepsi, sonunda Baotou’da bir ev bulan nadir toprak araştırmalarıyla bazı açılardan örtüşüyordu.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Kirlilik, Bayan Obo ve Çin’de gerçekten büyük bir sorun olmaya devam ediyor, değil mi?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Evet, kesinlikle öyle. Sanayi temelleri, erken sonrası devrimci Çin’in Sovyetler Birliği ile sanayi planlaması işbirliğinin bir parçasıydı. Bu yerlerin sanayi kalpleri olacağı, Sovyetler Birliği tarafından desteklenen Çin’in gelişimini ve kendi kendine yeterliliğini sağlamaya yardımcı olacağı fikri vardı. Çin ve Sovyetler Birliği, dünyaya sert sanayi ürünleri ve bilgi sağlamayı hedefliyordu, böylece bir tür dünya komünist devrimi gerçekleştirebilecekti.</p>\n<p>Yirminci yüzyılın ortalarında, bu yerlerden birçoğu ülke genelinde kuruldu. Baotou, nadir toprak elementlerini, ağır sanayiyi ve silah geliştirmeyi barındıran öncelikli alan numara biridir. Orada, 1950’lerden beri, mümkün olan en hızlı şekilde mümkün olduğunca çok sanayi inşa etmek, madencilik operasyonlarının kapsamını mümkün olduğunca hızlı bir şekilde genişletmek ve atık yönetimi gerçekten bir öncelik olmamıştır. Ancak, tarımsal ve su ürünleri verimliliği ve içme suyu konusundaki endişeler nedeniyle, toprak ve su kirliliğinin çok dikkatli bir şekilde belgelenmesi ve izlenmesi için on yıllar boyunca çalışmalar yapılmıştır.</p>\n<p>Ancak, 2000’lerin başındaki kritik bir döneme kadar, bilimsel veriler, yerel aktivistlerin ve özverili çevre gazetecilerinin çalışmalarıyla birleşerek, Çin’in önceliklerini sanayi gelişiminden gerçek çevresel iyileştirmeye kaydırmayı sağladı.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Nadir toprak madenciliği bir tür çamur oluşturuyor, bunu tarif edebilir misiniz?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> En iyi senaryoda, kazdığınız şeyde %2’lik bir nadir toprak konsantrasyonu olabileceğini belirttim. Yatakların bazı cepleri %20’ye kadar çıkabilir, ama geniş bir alanda madencilik yapıyorsanız, %2 iyi bir ortalama olarak kabul edilir.</p>\n<p>Bu özel yatakta bolca bulunan diğer birkaç element arsenik, toryum, florür ve uranyumdur. Elbette, bu malzemelerin bir kısmını atıklardan yakalamak için ikincil işleme yapılmasına rağmen, 40 veya 50 yıl boyunca, bol miktarda arsenik ve florür yerden çıkarıldı. Ayırma sürecinin bir parçası olarak, toz haline gelir ve daha hareketli hale gelir. Rüzgarla taşınan tozlarda yayılırlar. Su yollarına girerler.</p>\n<p>Bu kirleticilerin bitkiler ve hayvanlar tarafından alınması, gıda zincirinin en üstüne kadar ulaşmıştır. Kapsamlı halk sağlığı çalışmaları, bebek ve çocuk bilişsel gelişimi üzerinde uzun vadeli sağlık etkileri, ileri düzeyde kemik hastalıkları ve kronik maruz kalmadan kaynaklanan belirli rahatsızlıklar göstermektedir.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Doğru, bu elementleri yeşil geçişi gerçekleştirmek için kazmaya devam etmek için düzenlemeler gerçekten önemli olacak.</p>\n<p>Jeopolitikaya geçelim: ABD, nadir toprakların en büyük üreticisi iken, ardından Çin’i ABD’nin üretim kalbi haline getirmek için strateji geliştirerek, nadir toprak çıkarımı ve işleme Çin’e geçti. Şimdi Çin, bu malzemeleri işleme konusunda 35 yıl deneyime sahip ve bunu diğerlerinden çok daha ucuza yapabiliyor. Dolayısıyla, askeri, iklim açısından kritik ve sivil kullanım açısından merkezi olan bu durum, ABD, Çin ve AB arasındaki jeopolitik ilişkiler açısından ne anlama geliyor?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Bu gerçekten önemli bir soru. Şu anda ABD’de çok popüler olmayan bir şey söyleyeceğim: Çin, ABD ile güvenilir bir ticaret ortağıdır. Çin hükümetinin ve sanayilerinin mevcut sanayi ve üretim kapasitesini artırmak için yaptığı yoğun yatırımlar, son 40 yıl boyunca Washington tarafından yönlendirilen serbest ticaret endüstrisi yer değiştirme doktrinleriyle mükemmel bir şekilde örtüşmektedir. Bir süre – herkesin mutlu olduğunu söylemek istemiyorum – ama bu, son on yılda gördüğümüz türden bir endişe yaratmayan bir ilişkidir.</p>\n<p>Birçok kritik teknolojik bileşen – ister sağlık hizmetleri, ister bilimsel aletler, ister askeri teknolojiler olsun – ham maddelerin rafinasyonu, bileşen üretimi ve ürün montajı, hepsi Çin’de yoğunlaşmıştır. ABD Savunma Bakanlığı, bunun gerçek bir sorun olduğunu yaklaşık 15 yıl önce fark etti ve o zamandan beri alternatifler aramaya başladı, aynı zamanda bu bileşenlerin çoğunu Çin’deki muhataplardan ve üreticilerden güvenilir bir şekilde almaya devam etti.</p>\n<p><strong>Misha Glenny: </strong>Bunun sonucunda, BBC belgeselinde bahsettiğim gibi, <a href=\"https://www.bbc.co.uk/programmes/m001cdr7\">‘</a><a href=\"https://www.bbc.co.uk/programmes/m001cdr7\">nadir topraklar için mücadele</a><a href=\"https://www.bbc.co.uk/programmes/m001cdr7\">’</a> adını verdiğim bir küresel mücadele var. ABD ve Çin arasında, son zamanlarda AB’nin de dahil olduğu, tedarik zincirlerini güvence altına almaya çalışan bir küresel mücadele var. Tedarik zincirleri ve karmaşıklıkları hakkında biraz bilgi verin.</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Bu malzemelerin kritikliği, çoğu durumda, mutlak kıtlıklarıyla ilgili değildir. Tedarik zincirlerinin coğrafyası ve bu tedarik zincirlerinin nasıl organize edildiği ile ilgilidir. Daha az pembe bir jeopolitik senaryoyu düşünürseniz, merkezi işleme ve yüksek teknoloji üretim ve montaj adımlarının çoğunun Çin’de yoğunlaşması, gerçek bir zayıflık oluşturur. Ve bu zayıflık, ABD bağlamında, genellikle askeri zayıflık terimleriyle tanımlanır.</p>\n<p>Aslında – burada çok ‘idam’ mizahı var – ama yakın zamanda DOD raporunda, 2027’ye kadar Çin ile olası bir savaş için malzeme ihtiyaçlarını öngören bir sonuç, bunun uygulanabilir olmayacağıydı, çünkü savunma teknolojileri için önemli bileşenlerin çoğu Çin’den gelmektedir.</p>\n<p>Son 15 yıl içinde olan önemli bir şey, çıkarım coğrafyasının değişmesidir. ABD, Myanmar, Vietnam, Brezilya, Madagaskar gibi yerler ham madde sağlıyor. Ancak, bu malzemelerin rafinasyonu ve ayrıştırılmasının kritik, erken orta aşaması hala Çin üzerinden yönlendirilmektedir. Bu nedenle, ABD ve AB, bu alanda daha bağımsız yeteneklere sahip olmak için katma değerli işleme geliştirmeye çalışıyorlar.</p>\n<p>‘Enerji geçiş hedeflerimizi karşılamak için yeterli ham maddeye sahip değiliz’ şeklinde, alıntı yaparak, üç senaryo var. Bunlardan biri, nadir toprak elementleri ve diğer enerji kritik ham maddeler için bu küresel mücadele altında, tedarik zincirlerinin ve çabaların küresel olarak çoğaltılmasıdır. ‘Bu şeylerin belirli bir bölge veya bağlamda enerji geçiş hedeflerini gerçekleştirmek için ne kadarının gerçekten gerekli olduğu’ konusunu ele alan herhangi bir çerçeve yoktur. Bu mücadele altında, tüm taraflar, enerji geçişi gibi kritik amaçlar için ne kadarının gerçekten gerekli olduğuna bakılmaksızın, mümkün olduğunca fazla kapasite elde etmeye çalışıyorlar.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Soğuk Savaş’tan bu yana, Batı, genellikle çift kullanımlı teknolojiler üzerinde teknoloji ihracat kontrolleri getirmiştir. Bu, Soğuk Savaş sırasında CoCom aracılığıyla oldukça iyi bir şekilde kodlanmış bir sistemdi. Ancak, son 10-15 yılda, Amerikalılar, Çin’in gelişimi ve rekabeti konusunda paniklemeye başladıkça, Çin’in işlenmiş malzemelere, özellikle mikroçiplere erişimini kısıtlamaya başladılar. Ancak, Batı, kendi ilacını almak zorunda kalıyor: Çin, artık neredeyse herkesin daha iyi yaptığı nadir toprakların işlenmesi teknolojisi üzerinde değil, aynı zamanda nadir topraklar üzerinde de ihracat kontrolleri uygulamaya başladı. Bu, Çinlilerin kullanabileceği ne kadar güçlü bir kaldıraçtır?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Bunun gerçekten güçlü bir diplomatik ve jeopolitik araç olduğu birkaç yol var. Ve bu iki şeyi kısıtlamanın birçok başka yolu, birçok işin devam etmesine izin veriyor. Bu karmaşık tedarik zinciri resmini akılda tutmak önemlidir – kısmen çünkü Çin, bu teknolojilerin yalnızca bir kaynak pazarı değil, aynı zamanda Batı’da tamamlanmış olabilecek ve ardından Çin’e geri ihraç edilebilecek teknolojilerin büyük bir tüketim pazarıdır.</p>\n<p>Bahsettiğiniz belirli ihracat kontrolleri ile, pazarlar kesinlikle tepki verecektir. Ancak, en gelişmiş işleme ve ayrıştırma teknolojileri üzerindeki ihracat kontrolleri, sanayi kapasitesini artırmayı planlayan ABD ve AB için oldukça doğrudan bir darbe. Ve bu en son teknoloji ve ekipman nerede? Elbette Çin’de, çünkü 40 yıldır bu alanda çalışıyorlar ve dünyanın çoğuna tedarik ediyorlar. Aynı 40 yıllık dönemde, ABD ve AB yalnızca sanayi kapasitesini değil, aynı zamanda araştırma ve geliştirme kapasitesini de azalttı.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Yani, her iki tarafın da burada bir kaldıraç var. Ve eğer bu düzgün bir şekilde yönetilmezse, bir noktada kötüleşebilir. ABD’de, ‘Çinli şirketlere kısıtlamalarda ne kadar ileri gideceğiniz konusunda dikkatli olun, çünkü bu sonunda bize geri dönebilir’ diyen bazı sesler var.</p>\n<p>Nadir topraklar ve kritik ham mineralleri elde etmenin iki ‘daha uç’ yolu var. Birincisi derin deniz madenciliği: orada ne gibi tehlikeler var? İkincisi ise, kitabınızda <em>Rare Earth Frontiers</em> yazdığınız ay. Ay madenciliği fikrini de potansiyel bir gelecek olarak araştırdınız. Bu fikir deli mi yoksa ciddiye alınmalı mı?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Derin deniz madenciliğinin genellikle temsil edildiği şekil, okyanus tabanında birçok farklı metalin bulunduğu yumru yumru nodüllerin olduğu ve bunların vakumla çekilmek için beklediğidir. Bu fikir, karasal madencilikten çok daha kolay ve tartışmasız hale getiriyor; çünkü bir, orada kimse yaşamıyor; iki, metallerin elde edilmesi için herhangi bir delik açmanıza gerek yok.</p>\n<p>Bu seviyede, derin deniz madenciliği, karasal yüzey madenciliğine çok çekici bir alternatif gibi görünüyor – özellikle insan hakları ihlalleri ve endüstriyi rahatsız eden çevresel etkileri düşündüğünüzde. Ancak, derin deniz tabanından daha fazla ayı araştırdık. Bu nedenle, bir şekilde bilinmeyenle oynamaktayız. Bu faktör, derin deniz madenciliği yoluyla elde edilen malzemeleri kullanmayacaklarını taahhüt etmeleri için büyük potansiyel tüketicileri elde etmek için küresel kampanyaların nedenlerinden biri olmuştur.</p>\n<p>Bu derin deniz ekosistemi hakkında bildiğimiz şeylerden biri, bizim için kritik bir iklim hizmeti sunan metan yiyen mikroorganizmaların varlığıdır. Metan, okyanus tabanından yükselir ve bunlar onu yer, atmosferin dışına kaçmasını engeller. Bu önemlidir çünkü önceki insan kaynaklı olmayan iklim ısınma olaylarının bir kısmı, derin okyanustan gelen büyük ‘geğirmeler’ tarafından tetiklenmiştir. Potansiyel olarak, burada, iklim değişikliğiyle mücadele adına, bizim için gerçekten kritik bir iklim işlevi gören büyük ölçüde bilinmeyen bir ekosistemi istikrarsızlaştırmayı düşünüyoruz.</p>\n<p>Ve ay. Bu kitabı araştırırken, bir tesadüf anım oldu. Araştırma gezileri arasında San Francisco Körfez bölgesine geri döndüm ve herkesin en sevdiği masa oyunlarını getirdiği oldukça nerd bir partiye katıldım. Nadir toprak elementlerini araştırdığımı duyduktan sonra, birinin, şirketinin ayda nadir elementleri madencilik yapmak için NASA ile 10 milyon dolarlık bir sözleşme imzaladığını belirtmesiyle karşılaştım.</p>\n<p>Bu, Google tarafından ortaklaşa desteklenen büyük bir XPRIZE hibe programının parçasıydı ve ayda herhangi bir amaçla bir robot konuşlandırabilen bir şirkete 20 milyon dolar ödül verecekti. Birçokları, nadir toprak elementleri etrafında dönen 2010’ların jeopolitik krizini ele geçirerek, ‘bu şeyleri uzaydan alacağız ve Çin’den değil’ dediler.</p>\n<p>Bu projelerin hiçbiri başarılı olmadı. Ama uzay madenciliği endüstrisini araştırarak anladığım ilk şey, bunların bir kısmı için, hedeflerinin asla belirttikleri hedefe ulaşmak olmadığını, ilginç teknolojiler geliştirmek ve belki de daha büyük bir varlık tarafından satın alınmak olduğunu anlamaktı.</p>\n<p>İkinci farkındalık, uzay madenciliği yeteneklerini geliştirmeye ciddi şekilde bakan kişilerin, bunu yalnızca uzun vadeli uzay seyahati ve uzun vadeli uzay görevleri açısından düşündükleridir. Yani, uzayda ilginç şeyler yapmak için ihtiyaç duyduğunuz her şeyi Dünya’dan almanıza gerek yok. Sürdürülebilirlik açısından bu mantıklıdır. Ama bu, enerji geçişi ile ilgili değil.</p>\n<p>Ve sonra uzay kovboyları var – ve sanırım hepimiz birkaç tanınmış uzay kovboyuyla tanışıyoruz. Onların amacı, belki de ayda veya Mars’ta libertaryen kolonileri veya lüks tatil köyleri kurmaktır. Ve bu projeler, bu uzun süredir var olan kaçış fantezisinin bir başka tezahürü, bence, milyarder kapitalistin bir figür olarak yükselişiyle önemli ölçüde güçlenmiştir.</p>\n<p>Ancak, kritiklik ve enerji geçişini sağlama sorusuna geri dönecek olursak, uzayda madencilik yapmanın, Dünya’daki faaliyetleri sağlamak için ekonomik anlamda mantıklı olabileceği hiçbir olası senaryo yoktur.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Son bir, biraz karmaşık bir soru. Tedarik zinciri mücadelesi etrafındaki sorunları nasıl önleyeceğinize dair bazı fikirler geliştiriyorsunuz. Kısaca bunun ne olduğunu özetleyebilir misiniz?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Bu yılın başlarında, BM Genel Sekreteri, enerji geçişi için kritik mineraller ve malzemeler üzerine bir panel oluşturdu. Bu ayın başlarında, yedi ilke ve eylem maddelerini yayınladılar. Yenilenebilir enerji geçişini sağlarken işbirliği, adalet, şeffaflık ve topluluklar için fayda vurgulanmaktadır. Dünya Bankası, 2030 yılına kadar yenilenebilir enerji hedeflerini karşılamak ve 2040 ve 2050 yıllarına kadar net sıfır hedeflerini karşılamak için CRM ihtiyaçlarının dört ila altı kat artması gerektiğini öngörmektedir.</p>\n<p>Soru şu: bunu, çıkarıcı endüstrilerle ilişkili büyük sosyal ve çevresel şiddeti iklim değişikliğiyle mücadele adına metastaz yapmadan nasıl yapabiliriz, iklim dayanıklı manzaraları ve geçim kaynaklarını zayıflatmadan?</p>\n<p>Bu gerçek bir muamma. Ancak, yeni BM Genel Sekreteri’nin ilkelerinde, yedinci ilke, çok taraflı işbirliğinin enerji geçişini sağlama çabalarını desteklemesi gerektiğini belirtmektedir. Ekibim bazı fikirler geliştirdi. Enerji geçişi malzemeleri için ulusal belirlenmiş katkılar çerçevesini özetleyen Nature Energy dergisinde bir makalemiz var.</p>\n<p>Bu, 2015 Paris Anlaşmalarını gerçekten belirgin kılan ‘Ulusal belirlenmiş katkı çerçevesi’ içinde çalışmaktadır; bu çerçeve, herhangi bir enerji geçişi malzemesinin ne kadar birim gerektiğini belirlemeyi hedeflemektedir. Kapasite hakkında her türlü veri vardır, ancak genellikle watt cinsinden ifade edilir ve bu altyapıyı inşa etmek için gereken gerçek sert malzemeler açısından değil.</p>\n<p>Önerimiz ayrıca tarafların rezervlerinin envanterini çıkarmasını, yer üstü rezervlerini önceliklendirmesini talep etmektedir. Buradaki ana şey, bu, zaten kazılmış, atık olarak bekleyen ve kullanımdan çıkarılmış veya terkedilmiş bir teknoloji biçiminde bir çöplükte bulunabilecek şeylerdir. Burada hatırlamamız gereken önemli şey, bu kritik ham maddelerin fosil yakıtlardan temelde farklı olduğudur. Bir fosil yakıt kullandığınızda, işlevini yerine getirmek için onu yakarsınız. Ancak birçok CRM ve nadir toprak için, kullanarak yok etmiyoruz. Onlar yer üstünde duruyor.</p>\n<p>Diğer bir hedef, biyoçeşitlilik, dayanıklı manzaralar ve tatlı su kaynakları gibi yerel iklim varlıklarının envanterini çıkarmaktır. Bunlar, herhangi bir çevresel koruma önlemi altında kodlanmıştır. Kritik sosyal ve ekolojik hizmetler sunarlar ve yerel ve bölgesel dayanıklılığı artırırlar. Buradaki fikir, rezerv haritanıza bakarsanız ve iklim varlıklarınızın haritasına bakarsanız, sanayi gelişimi için potansiyel alanların neyin kaldığıdır.</p>\n<p>Bu, elbette, bağlama uygun bir referandum, oylama, plebisit ile kararlaştırılabilir. Ve belirli bir ülke tarafından belirlenmelidir. Ancak, bu fikrin taraflar konferansına dahil edilmesi konusunda olumlu bir yanıt aldığımız için heyecanlıyız.</p>\n<p> </p>\n<p><em>Bu konuşma, 8 Ekim 2024 tarihinde </em><a href=\"https://www.humanitiesfestival.at/\">Viyana Beşeri Bilimler Festivali 2024</a><em>de gerçekleşti ve </em><em>İnsan Bilimleri Enstitüsü (IWM) ve Time To Talk (TTT) tarafından FALTER, Açık Toplum Vakıfları, Viyana Şehri, ERSTE Vakfı, Viyana Güzel Sanatlar Akademisi, Viyana Müzesi ve Volkstheater işbirliğiyle düzenlendi.</em></p>\n<p> </p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayvzjqgsz4fqr77v2t5gungcwq",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:52:38.107",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayvzqcekf5tqrymd63zlrphvbk",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"Yeşil geçiş malzemeleri için yarış başladı. Ama metallerdeki heyecan nerede, gizli ve yaygın mı? Düşük konsantrasyonlar nedeniyle yoğun olan madencilik, arsenik gibi atık elementler ortaya çıkarıyor. Uzay kovboyları ve derin deniz tarayıcıları, 40 yıllık karmaşık işleme dayanan Çin'in tekelinden daha fazla çevresel istikrarı tartışıyor. Sağlık ve geri dönüşüm düzenlemeleri zorunludur.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"tr",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:52:38.11",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Opwinding over 'zeldzame' elementen",
                key:"uid": string:"4163958e-88ad-4cfb-8297-bcef35147ce0",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><em>De rector van het Instituut voor Menswetenschappen (IWM) interviewde de auteur van </em>Rare Earth Frontiers: From terrestrial subsoils to lunar landscapes tijdens het Wenen Humanitaire Festival 2024.</p>\n<p>https://www.youtube.com/watch?v=pPifMMVAjuo&list=PLjrO4-lSuhViUO3sL-k1I6CsUQ5KeulqZ&index=19</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Misha Glenny: </strong>We gaan het hebben over zeldzame aardmetalen, zeldzame aardmineralen, de winning van kritieke grondstoffen en hun positie binnen de milieu- en geopolitieke situatie. Laten we beginnen met de zeldzame aardmetalen, Julie. Wat zijn ze en waarom zijn ze belangrijk?</p>\n<p><strong>Julie Klinger: </strong>De term ‘zeldzame aardmetalen’ is een beetje een anachronisme, omdat deze elementen noch ‘zeldzaam’ noch noodzakelijkerwijs ‘aardmetalen’ zijn. Ze verwijzen naar het eiland ten zuiden van het periodiek systeem dat de lanthanide serie wordt genoemd, nummers 57 tot 71, plus scandium en yttrium.</p>\n<p>Ze worden als een familie gegroepeerd, omdat ze deze echt fantastische magnetische en geleidende eigenschappen hebben, die de miniaturisatie van technologieën en transoceanische internetcommunicatie, de ontwikkeling van ruimtevaarttechnologieën, enz. mogelijk hebben gemaakt.</p>\n<p>Waarom worden ze zeldzaam genoemd? De naam blijft hangen, omdat het spannend is. Het is spannender dan zeggen ‘lanthanum’ of ‘praseodymium’. Maar in mijn onderzoek, toen ik probeerde uit te vinden waarom ze ‘zeldzaam’ werden genoemd, kwam het hierop neer: toen ze voor het eerst werden gekarakteriseerd in Zweden in de late 1700s, had niemand ze ooit eerder gezien, dus werd simpelweg aangenomen dat ze zeldzaam waren. De eerste keer dat ik een chemicus dit in druk hoorde betreuren, was in 1907, en sindsdien is de wetenschappelijke gemeenschap behoorlijk chagrijnig geweest over deze karakterisering. Maar het blijft hangen. Als je iets zeldzaam noemt, worden we enthousiast en mensen zijn misschien bereid om in te stemmen met dingen die ze anders heel verstandig zouden weigeren.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Om een gevoel te krijgen van de brede variëteiten van toepassingen van zeldzame aardmetalen, kun je ons een paar voorbeelden geven?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Je zou echt elk element kunnen kiezen. Maar we gaan met cerium. In een stad als Wenen zijn er waarschijnlijk prachtige antieke glazen die een mooie rozenroze kleur hebben, toch? Het is cerium dat die kleur aan het glas geeft. Het is diezelfde pigmenterende eigenschap die wordt gebruikt om lasers te maken die worden gebruikt in alles, van chirurgie tot precisiegeleide raketten. Het is ook cerium dat kan fungeren als een signaalversterker wanneer het aan glasvezelkabels wordt toegevoegd. Als je je het wereldwijde netwerk van transoceanische glasvezelkabels kunt voorstellen: ongeveer elke 30 kilometer of zo is er een beetje cerium dat het signaal versterkt.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> En zonder cerium zouden we dat niet kunnen doen?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Nou, dat zouden we kunnen, maar het zou langzamer zijn en wie wil er langzamer gaan?</p>\n<p>Cerium is echt belangrijk geweest in de twintigste eeuw en in de eenentwintigste eeuw omdat het wordt gebruikt in de petroleumraffinage. En, in feite, tot zeer recent was de primaire toepassing voor zeldzame aardmetalen in de VS in de petrochemische industrie. Dat is pas zeer recent verdrongen door magneten.</p>\n<p><strong>Misha Glenny: </strong>Ik wilde je vragen naar een element dat vaak wordt gebruikt in magneten, praseodymium: waarom is het belangrijk en welke rol speelt het in de groene transitie?<strong>  </strong></p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Praseodymium en neodymium zijn belangrijk omdat ze worden gebruikt in hernieuwbare energietechnologieën onder andere, evenals in digitale technologieën. Stel je een windturbine voor: magneten zijn echt belangrijk in de werkelijke mechanica van de windturbine die helpt om zijn beweging om te zetten in energieopwekking. Afhankelijk van de grootte van de windturbine, heb je misschien een paar kilo tot een paar ton magneten daarin.</p>\n<p>Als het gaat om digitale technologieën, is het die geleidende en magnetische kracht die het mogelijk maakt om ze kleiner, modulairder, draagbaarder en dus uiteindelijk toegankelijker te maken. In elk scenario dat we hier bekijken, of we nu praten over energieontwikkeling – hernieuwbaar of niet – of verhoogde toegang tot technologie, hebben ze deze zeldzame aardmetalen nodig. Hetzelfde kan worden gezegd voor bijna alles wat op een lijst van kritieke grondstoffen staat.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Dus we hebben vastgesteld dat zeldzame aardmaterialen niet zeldzaam zijn, ze kunnen op veel plaatsen worden gevonden, maar je moet een grote hoeveelheid gesteente winnen om ze te krijgen.</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Ja, ze bestaan niet in de vorm van goudklompjes. Wanneer we het hebben over 17 chemisch vergelijkbare elementen, staan we voor een zeer specifieke extractie-uitdaging.</p>\n<p>De eerste uitdaging is het vinden van een afzetting die een van hen bevat in een concentratie die economisch haalbaar kan zijn. Om je een idee te geven van de verhoudingen waar we het over hebben: als je een groot gebied of een geologische afzetting hebt die vele, vele miljoenen tonnen materiaal bevat, als 2% daarvan zeldzame aardmetalen bevat, wordt dat als een echt goede deal beschouwd. Maar dat geeft je ook een idee van de hoeveelheid energie en grondverzet die betrokken is bij het verkrijgen van het materiaal dat door de extractiebedrijven wordt gewild.</p>\n<p>Wanneer het wordt opgegraven, wordt alles wat het ook maar is, of het nu goud of zilver of fosfaat of uranium of thorium of arseen is, boven de grond als afval achtergelaten. Denk daar eens over na: in een goed scenario wordt 98% van de dingen die worden opgegraven, achtergelaten als afval.</p>\n<p>Vanwege de chemische overeenkomsten tussen zeldzame aardmetalen is het scheiden ervan zeer uitdagend. Een groot deel van de wetenschap in de twintigste eeuw was gewijd aan het uitzoeken hoe deze dingen uit elkaar te halen. Het resultaat is dat het scheiden en raffineren ervan zeer energie-intensief is en vaak ook zeer chemisch intensief.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Laten we verder gaan naar kritieke grondstoffen – lithium, nikkel, kobalt, koper – allemaal materialen die erg belangrijk zijn voor verschillende aspecten van de groene transitie. Hoeveel van deze dingen moeten we eigenlijk opgraven om de groene transitie mogelijk te maken?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Tussen 2017 en 2022 schatte de <a href=\"https://www.iea.org/reports/global-critical-minerals-outlook-2024\">Internationale Energieagentschap</a> dat er een verdrievoudiging was van de wereldwijde vraag naar lithium, een stijging van 70% van de wereldwijde vraag naar kobalt, en een stijging van 40% van de wereldwijde vraag naar nikkel – de laatste twee worden gebruikt in batterijen. Dit zijn grote cijfers, maar ze zijn niet verrassend. Aan de ene kant is dit goed nieuws. Het betekent dat we vooruitgang boeken in termen van snelle inzet van hernieuwbare energietechnologieën.</p>\n<p>Maar er is veel dat verborgen is in deze cijfers. Hoewel een batterij op zich een hernieuwbare energietechnologie is, kan deze mogelijk niet worden gebruikt voor klimaatkritische doeleinden. Ik denk dat het meest levendige voorbeeld hiervan lithiumbatterijen zijn. Enkele maanden geleden toonde een grote onthulling die een fenomeen op sociale media werd, aan dat een grote drijfveer voor de toegenomen vraag naar kleinschalige lithiumbatterijen de proliferatie van vape-pennen was – geen klimaatkritische toepassing.</p>\n<p> Minder frivool hebben drie van de PhD-onderzoekers waarmee ik werk gekeken naar de militaire inbeslagname van hernieuwbare energietechnologieën. Er is een grote druk binnen het Amerikaanse leger om aanvalsgeweren te ontwikkelen die worden aangedreven door lithiumbatterijen. Dus daar hebben we een significante toename die, deels, wordt aangedreven door hernieuwbare energieapplicaties, maar niet klimaatkritisch.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> En we hebben nog een lange weg te gaan voordat we de piek van een van deze bereiken.</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Absoluut. Ik denk dat koper een goed voorbeeld is. Koper is wat elektriciteit van hier naar daar laat bewegen. Het is belangrijk voor elektrificatie in het algemeen, en energietechnologie en digitalisering staan centraal in de huidige klimaat- en ontwikkelingsdoelen van de internationale gemeenschap. De verwachting is dat het koperverbruik, om aan de COP28-doelstellingen te voldoen, alle wereldwijde koperproductie in de menselijke geschiedenis die tot 2009 is geproduceerd, zal moeten overtreffen.</p>\n<p><strong>Misha Glenny: </strong>China domineert een groot deel van de markt voor zeldzame aardmetalen en kritieke grondstoffen, in het bijzonder in de verwerking van deze elementen en mineralen. Veel van het onderzoek dat je voor je boek hebt gedaan, vond plaats in de Bayan Obo-mijn, en tot op zekere hoogte de verwerkingsfaciliteit, in het Binnen-Mongolië van China. Vanwege de huidige politieke omstandigheden is die kans vandaag de dag onwaarschijnlijk. Hoe was het in het hart van de Chinese zeldzame aardindustrie en wat waren je indrukken van hun werking?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Het zou vandaag de dag erg moeilijk zijn om dat onderzoek te doen. Ter context: ik heb in totaal ongeveer vijf jaar in China gewoond en gewerkt tussen 2003 en 2013. Daarna heb ik mijn onderzoek gewijd aan zeldzame aardmetalen en werd het een boek. Ik had professionele contacten in de academische wereld en in de overheid. In die tijd werden vragen van een internationale wetenschapper met meerdere jaren ervaring in China ontvangen als een kans om wederzijds begrip te bevorderen. Ik denk dat we daar vandaag de dag iets meer van nodig hebben.</p>\n<p>Om onderzoek te doen binnen de wereldhoofdstad van zeldzame aardmetalen – een militair beperkt gebied – vereiste veel geduld en voorbereidingstijd, praten met meerdere mensen, hen informeren over mijn vragen en mijn bedoelingen, en uiteindelijk dezelfde plaats op meerdere manieren bezoeken, begeleid door meerdere verschillende partijen, maar altijd met toestemming.</p>\n<p>In mijn boek schrijf ik over hoe de kracht en robuustheid van de industriële kern van China rond zeldzame aardwinning en -verwerking samen zijn geëvolueerd met hun nucleaire wapenindustrie. Ik ging er niet in met deze kennis. En in feite was het toeval dat ik het zelfs ontdekte.</p>\n<p>Mijn eerste officieel georganiseerde bezoek aan Baotou en Bayan Obo werd gefaciliteerd door mijn gastinstelling, de Chinese Academie van Wetenschappen. Twee weken voordat ik gepland stond om in Baotou aan te komen, was er enige grote onrust geweest: een lid van de etnische Mongoolse herdersgemeenschap was geraakt en gedood door een vrachtwagen die mineraalerts vervoerde, en de gemeenschap protesteerde. Ik weet niet wat de logica was, maar de ambtenaren die akkoord waren gegaan met mijn bezoek redeneerden dat het te problematisch zou zijn om het te annuleren. Echter, niemand mocht met mij praten over mijnbouw. Ik denk dat de gidsen in een moment van wanhoop probeerden de ruimte op te vullen tijdens een rit rond de stad en allerlei dingen aan me wezen. En een van de dingen was: ‘Ah, dit is onze nucleaire wapenontwikkelingsfaciliteit.’</p>\n<p>Dat genereerde een heleboel vervolgvragen, die onder andere omstandigheden te taboe zouden zijn geweest om te stellen. Maar in deze situatie hadden we een behoorlijk gesprek. En dat genereerde natuurlijk leads voor mij om te kijken naar de overlap en de co-ontwikkeling van de nucleaire en zeldzame aardindustrieën vanaf het midden van de twintigste eeuw. Dat leidde me naar de rol van internationale wetenschappelijke samenwerking rond nucleaire energie en raketontwikkeling, gecentreerd in plaatsen zoals de Universiteit van Chicago en het NASA Jet Propulsion Laboratory, die op de een of andere manier overlappen met het onderzoek naar zeldzame aardmetalen dat uiteindelijk een thuis vond in Baotou.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Vervuiling blijft een echt groot probleem in Bayon Obo en China, nietwaar?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Ja, dat zeker. Industriële fundamenten maakten deel uit van de vroege post-revolutionaire industriële planningssamenwerking van China met de Sovjetunie. Het idee was dat deze plaatsen industriële hartlanden zouden zijn, die de ontwikkeling en zelfvoorziening van China zouden ondersteunen, gesteund door de Sovjetunie. Samen zouden China en de Sovjetunie de harde industriële goederen en knowhow aan de rest van de wereld leveren, om een soort wereldcommunistische revolutie te bereiken.</p>\n<p>In het midden van de twintigste eeuw werden een aantal van deze plaatsen in het hele land opgezet. Baotou is het prioriteitsgebied nummer één, dat de zeldzame aardmetalen, zware industrie en wapenontwikkeling herbergt. De prioriteit daar, sinds de jaren vijftig, was om zo snel mogelijk zoveel mogelijk industrie op te bouwen, de reikwijdte van de mijnbouwoperaties zo snel mogelijk uit te breiden, en afvalbeheer was echt geen prioriteit. Echter, vanwege zorgen over de landbouw- en aquacultuurproductiviteit en drinkwater, is er tientallen jaren zeer zorgvuldige documentatie en tracking van bodem- en watervervuiling geweest.</p>\n<p>Maar het was pas in een kritieke periode in de vroege jaren 2000 dat wetenschappelijke gegevens in combinatie met het werk van lokale activisten en toegewijde milieujournalisten een verschuiving in de prioriteiten van China mogelijk maakten van industriële ontwikkeling naar daadwerkelijke milieuremediatie.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> De winning van zeldzame aardmetalen creëert een soort slib, kun je dat beschrijven?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Ik noemde dat in het beste geval je misschien een concentratie van 2% zeldzame aardmetalen hebt in wat je opgraaft. Sommige pockets van de afzetting kunnen tot 20% hebben, maar als je over een groot gebied mijnbouwt, wordt 2% als een goede gemiddelde beschouwd.</p>\n<p>Het toeval wil dat een paar van de andere elementen die in deze specifieke afzetting overvloedig zijn, arseen, thorium, fluoride en uranium zijn. Hoewel er natuurlijk secundaire verwerking is om enkele van deze materialen uit het afval te halen, had je 40 of 50 jaar lang overvloedige hoeveelheden arseen en fluoride die gewoon uit de aarde werden gehaald. Als onderdeel van het scheidingsproces wordt het ook verpulverd en mobieler. Ze prolifereren in door de wind geblazen stof. Ze komen in de waterwegen terecht.</p>\n<p>De opname van deze verontreinigende stoffen door planten en dieren heeft zijn weg omhoog in de voedselketen gevonden. Uitgebreide studies over de volksgezondheid tonen een langdurige impact op de cognitieve ontwikkeling van zuigelingen en kinderen, geavanceerde soorten botziekten en specifieke aandoeningen die voortkomen uit chronische blootstelling.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Juist, dus om door te gaan met het graven naar deze elementen om de groene transitie te realiseren, zullen regels echt belangrijk zijn.</p>\n<p>Verder naar de geopolitiek hiervan: de VS was ooit de grootste producent van zeldzame aardmetalen en toen, strategisch om China tot het productiehart van de VS te maken, ging de winning en verwerking van zeldzame aardmetalen naar China. Nu hebben de Chinezen 35 jaar ervaring met het verwerken van deze materialen en kunnen ze het veel goedkoper doen dan wie dan ook. Dus, gezien de centraliteit voor militaire, klimaatkritische en civiele toepassingen, wat betekent dat in termen van geopolitieke relaties tussen de VS, China en de EU?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Dit is een echt belangrijke vraag. Ik zal iets zeggen dat momenteel zeer onpopulair is in de VS: China is een betrouwbare handelspartner voor de VS. De intense investeringen die de Chinese overheid en industrieën hebben gedaan in het opbouwen van hun huidige industriële en productiecapaciteit passen perfect binnen de door Washington gedreven doctrines van vrijhandel en industrieverplaatsing van de afgelopen 40 jaar of zo. Een tijdje – ik wil niet zeggen dat iedereen gelukkig was – maar het was een relatie die niet de soort bezorgdheid opriep die we in het afgelopen decennium hebben gezien.</p>\n<p>Veel kritieke technologische componenten – of het nu gaat om gezondheidszorg of wetenschappelijke instrumentatie, militaire technologieën – de raffinage van grondstoffen, de productie van componenten en de assemblage van producten, is allemaal geconcentreerd in China. Het Amerikaanse ministerie van Defensie werd hier ongeveer 15 jaar geleden wakker en besloot dat het een echt probleem was en sindsdien zijn ze op zoek naar alternatieven, terwijl ze ook veel van deze componenten van tegenhangers en fabrikanten in China op een betrouwbare basis blijven ontvangen.</p>\n<p><strong>Misha Glenny: </strong>Een van de dingen die hieruit zijn voortgekomen is, wat ik in een BBC-documentaire noemde, <a href=\"https://www.bbc.co.uk/programmes/m001cdr7\">‘</a><a href=\"https://www.bbc.co.uk/programmes/m001cdr7\">de strijd om zeldzame aardmetalen</a><a href=\"https://www.bbc.co.uk/programmes/m001cdr7\">’</a>. We hebben een wereldwijde strijd, voornamelijk tussen de VS en China, en later ook de EU, die probeert de toeleveringsketens veilig te stellen. Vertel ons iets over de toeleveringsketens en hun complexiteit.</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> De kritiek van deze materialen heeft in de meeste gevallen niet te maken met hun absolute schaarste. Het heeft te maken met de geografie van de toeleveringsketens en hoe die toeleveringsketens zijn georganiseerd. Als je een minder rooskleurig geopolitiek scenario overweegt, vormt het feit dat veel van de centrale verwerking en de hightech productie- en assemblagestappen geconcentreerd zijn in China een zeer reële kwetsbaarheid. En die kwetsbaarheid wordt in de Amerikaanse context vaak beschreven in termen van militaire kwetsbaarheid.</p>\n<p>In feite – heel ‘galgenhumor’ hier – maar een van de conclusies in het recente DOD-rapport, dat de materiaaleisen voor een hypothetische oorlog met China tegen 2027 projecteerde, was dat het niet haalbaar zou zijn, omdat zoveel van de belangrijke componenten voor defensietechnologieën uit China komen.</p>\n<p>Een belangrijke ontwikkeling die de afgelopen 15 jaar heeft plaatsgevonden, is dat de geografie van de winning is veranderd. Plaatsen zoals de VS, Myanmar, Vietnam, Brazilië, Madagaskar leveren grondstoffen. Maar het grootste deel van die kritieke, vroege tussenstap van het raffineren en scheiden van deze materialen, wordt nog steeds via China geleid. En dus, waar de VS en de EU aan hebben gewerkt, is het opbouwen van waarde toevoegende verwerking om meer onafhankelijke capaciteiten op dit gebied te hebben.</p>\n<p>Er zijn drie scenario's waaronder we, om het zo te zeggen, ‘niet genoeg grondstoffen hebben om aan onze energietransitiedoelen te voldoen’. Een daarvan is, onder deze wereldwijde strijd om zeldzame aardmetalen en andere energie-kritieke grondstoffen, dat we de wereldwijde duplicatie van toeleveringsketens en inspanningen hebben. Elk kader dat overweegt ‘hoeveel van deze dingen daadwerkelijk nodig zijn in een bepaald gebied of context om energietransitiedoelen te bereiken’ ontbreekt. Onder deze strijd gaan alle partijen voor zoveel mogelijk capaciteit, ongeacht hoeveel er daadwerkelijk nodig zou zijn voor kritieke doeleinden zoals de energietransitie.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Dus, sinds de Koude Oorlog heeft het Westen periodiek technologie-exportcontroles ingevoerd, meestal op dual-use technologieën. Dit was een vrij goed gecodificeerd systeem tijdens de Koude Oorlog via CoCom. Echter, in de afgelopen 10-15 jaar, toen de Amerikanen begonnen te panikeren over de ontwikkeling en rivaliteit en concurrentie van China, zijn ze samen met de EU begonnen de toegang van China tot vervaardigde materialen, met name microchips, te beperken. Maar, voor het eerst, moet het Westen een deel van zijn eigen medicijn nemen: China is begonnen met het opleggen van exportcontroles, niet alleen op verwerkings technologie van zeldzame aardmetalen, die ze nu meer of minder beter doen dan wie dan ook, maar ook op de zeldzame aardmetalen zelf. Hoe krachtig is deze hefboom voor de Chinezen om te gebruiken?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Er zijn een paar manieren waarop dat een echt krachtige diplomatieke en geopolitieke tool is. En dan zijn er een heleboel andere manieren waarop het beperken van die twee dingen specifiek veel business as usual mogelijk maakt. Ik denk dat het belangrijk is om dit complexe toeleveringsketenbeeld in gedachten te houden – deels omdat China niet alleen een bronmarkt voor deze technologieën is, maar ook een belangrijke afzetmarkt voor technologieën die mogelijk in het Westen zijn afgewerkt en vervolgens weer naar China worden geëxporteerd.</p>\n<p>Met die specifieke exportcontroles die je hebt genoemd, zullen markten zeker reageren. Maar de exportcontroles op de meest geavanceerde verwerkings- en scheidingstechnologieën zijn een vrij directe klap voor de VS en de EU, die van plan zijn hun industriële capaciteit uit te breiden, en op zoek zijn naar state-of-the-art technologie en apparatuur. En waar is deze state-of-the-art technologie en apparatuur? In China, natuurlijk, wat logisch is omdat ze 40 jaar hebben gewerkt aan dit en de meeste van de wereld hebben voorzien. Gedurende dezelfde 40 jaar heeft de VS en de EU niet alleen de industriële capaciteit verminderd, maar ook de onderzoeks- en ontwikkelingscapaciteit.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Dus, beide partijen hebben hier hefboomwerking. En als het niet goed wordt beheerd, kan het op een gegeven moment vervelend worden. Er zijn enkele stemmen in de VS die nu vrij luid zeggen: ‘wees voorzichtig met hoe ver je gaat met beperkingen voor Chinese bedrijven, omdat het ons uiteindelijk kan terugpakken’.</p>\n<p>Er zijn twee ‘meer ongewone’ manieren om zeldzame aardmetalen en kritieke grondstoffen te verkrijgen. De eerste is diepzeemijnbouw: wat zijn de gevaren daar? En de tweede, waar je in je boek <em>Rare Earth Frontiers</em> over hebt geschreven, is de maan. Je hebt ook het idee van maanwinning als een potentiële toekomst verkend. Is dit idee gek of moeten we het serieus nemen?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> De manier waarop diepzeemijnbouw vaak wordt weergegeven, is dat er deze klonterige knobbels van veel verschillende metalen gewoon op de oceaanbodem liggen te wachten om opgezogen te worden. Dit idee maakt het zoveel gemakkelijker en minder controversieel dan terrestrische mijnbouw omdat: ten eerste, niemand daar woont; en, ten tweede, je hoeft geen gaten te graven om de metalen te krijgen.</p>\n<p>Op dat niveau lijkt diepzeemijnbouw een zeer overtuigend alternatief voor terrestrische oppervlaktewinning – vooral als je de mensenrechten schendingen en de milieueffecten in overweging neemt die de industrie teisteren. Echter, we hebben meer van de maan verkend dan van de diepe zeebodem. Dus, op een bepaalde manier, zijn we aan het rommelen met het onbekende. Dit feit is een van de redenen waarom er wereldwijde campagnes zijn geweest om grote potentiële consumenten van batterijmetalen te laten beloven dat ze geen materialen zullen gebruiken die zijn verkregen via diepzeemijnbouw.</p>\n<p>Een van de dingen die we weten over dit diepzeecosysteem is dat er deze methaan-etende micro-organismen zijn die een kritieke klimaatdienst voor ons uitvoeren. Methaan sijpelt omhoog door de oceaanbodem, en ze eten het op, waardoor het niet in de atmosfeer ontsnapt. Dat is significant omdat andere eerdere niet-anthropogene klimaatopwarmende gebeurtenissen gedeeltelijk zijn veroorzaakt door massale ‘boeren’ van methaan uit de diepe oceaan. Potentieel kijken we hier naar het destabiliseren van een grotendeels onbekend ecosysteem dat een echt kritieke klimaatfunctie voor ons vervult, in naam van het bestrijden van klimaatverandering, in de vorm van de energietransitie.<strong><br />\n</strong></p>\n<p>En de maan. Toen ik onderzoek deed voor dit boek, had ik een moment van serendipiteit. Ik was terug in de San Francisco Bay Area tussen onderzoeksreizen naar China, en ik ging naar een zeer nerdy soort feestje waar we allemaal onze favoriete bordspellen meebrachten. Ik eindigde met spelen met iemand die, nadat hij me had horen zeggen dat ik onderzoek deed naar zeldzame aardmetalen, me vertelde dat zijn bedrijf net een contract van 10 miljoen dollar met NASA had getekend om een robot te ontwikkelen om zeldzame elementen op de maan te winnen.</p>\n<p>Dit maakte deel uit van een grote XPRIZE-subsidie die mede werd gesponsord door Google, die 20 miljoen dollar zou toekennen aan een bedrijf dat een robot op de maan kon inzetten voor welk doel dan ook. Een aantal van hen had de geopolitieke crisis van de jaren 2010 die rond zeldzame aardmetalen draaide, aangegrepen en gezegd ‘we gaan deze dingen uit de ruimte halen en niet uit China’.</p>\n<p>Geen van die projecten heeft het gehaald. Maar het eerste dat ik begon te begrijpen door het onderzoeken van de ruimtewinningindustrie was dat, voor een eerlijk aantal van hen, het doel nooit was om hun verklaarde doel daadwerkelijk te bereiken, maar om interessante technologieën te ontwikkelen en misschien te worden overgenomen door een grotere entiteit zodat ze konden cashen en doorgaan naar het volgende.</p>\n<p>De tweede realisatie was dat als je praat met mensen die serieus bezig zijn met het ontwikkelen van ruimtewinningscapaciteiten, ze er strikt over denken in termen van lange termijn ruimte reizen, lange termijn ruimtemissies. Dus, je hoeft niet alles wat je nodig hebt van de aarde te halen om interessante dingen in de ruimte te doen. Vanuit een duurzaamheidsstandpunt is dat logisch. Maar het gaat niet om de energietransitie.</p>\n<p>En dan zijn er de ruimtecowboys – en ik denk dat we allemaal wel bekend zijn met een paar prominente ruimtecowboys. Hun doel is misschien meer om libertaire kolonies of luxe resorts op de maan of op Mars op te zetten. En deze projecten zijn weer een andere manifestatie van deze langdurige escapistische fantasie, zou ik zeggen, aanzienlijk versterkt door de opkomst van de miljardair kapitalist als figuur.</p>\n<p>Maar om helemaal terug te komen op de vraag van kritiek en het voorzien van de energietransitie, er is echt geen plausibel scenario waarin mijnbouw in de ruimte om activiteiten op aarde te voorzien economisch zinvol is.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Een laatste, iets gecompliceerde vraag. Je ontwikkelt enkele ideeën over hoe de problemen rond de toeleveringsketenstrijd te vermijden. Kun je kort schetsen wat dat is?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Eerder dit jaar stelde de VN-secretaris-generaal een panel samen over kritieke mineralen en materialen voor de energietransitie. En eerder deze maand publiceerden ze hun zeven principes en actiepunten. Ze benadrukken samenwerking, rechtvaardigheid, transparantie en het voordeel voor gemeenschappen bij het voorzien van de hernieuwbare energietransitie. De Wereldbank projecteert dat de behoefte aan CRM vier tot zes keer moet toenemen om de hernieuwbare energiedoelen tegen 2030 en de netto-nuldoelen tegen 2040 en 2050 te bereiken.</p>\n<p>De vraag is dan, hoe kan dit worden gedaan op een manier die de enorme sociale en milieuvriendelijke geweld dat gepaard gaat met extractieve industrieën niet verder laat metastaseren in naam van het bestrijden van klimaatverandering, en het ondermijnen van klimaatbestendige landschappen en levensonderhoud.</p>\n<p>Het is een echt raadsel. Maar in de nieuwe principes van de VN-secretaris-generaal stelt principe nummer zeven dat multilaterale samenwerking<em> moet</em> ten grondslag liggen aan inspanningen om de energietransitie te voorzien. Mijn team heeft enkele ideeën ontwikkeld. We hebben een stuk in het tijdschrift Nature Energy dat een kader schetst voor nationaal bepaalde bijdragen aan energietransitiematerialen.</p>\n<p>Dit werkt binnen het ‘Nationaal bepaalde bijdrage kader’ dat echt de 2015 Parijsakkoorden onderscheidde, met als doel te bepalen hoeveel eenheden er daadwerkelijk nodig zijn van een bepaald energietransitiemateriaal. Er zijn allerlei gegevens over capaciteit, maar het wordt meestal uitgedrukt in watt en niet in termen van de daadwerkelijke harde materialen die je nodig hebt om deze infrastructuur te bouwen.</p>\n<p>Onze voorstel roept ook partijen op om een inventaris van hun reserves te maken, waarbij de bovengrondse reserves prioriteit krijgen. Het belangrijkste hier is dat dit de dingen zijn die al zijn opgegraven, die als afval liggen, die mogelijk in een stortplaats kunnen worden gevonden in de vorm van een gedecommissioneerde of weggegooide technologie. Het belangrijkste dat ik denk dat we hier moeten onthouden, is dat deze kritieke grondstoffen fundamenteel anders zijn dan fossiele brandstoffen. Wanneer je een fossiele brandstof gebruikt, verbrand je het om zijn functie uit te voeren. Maar met veel van de CRM en zeldzame aardmetalen vernietigen we ze niet door gebruik. Ze liggen boven de grond.</p>\n<p>Het andere doel is om een inventaris te maken van binnenlandse klimaatactiva zoals biodiversiteit, veerkrachtige landschappen en zoetwaterbronnen. Deze zijn gecodificeerd onder tal van milieubeschermingsmaatregelen. Ze vervullen kritieke sociale en ecologische diensten en verbeteren de lokale en regionale veerkracht. Het idee is dat als je kijkt naar je kaart van je reserves, en je kijkt naar je kaart van je klimaatactiva, potentiële gebieden voor industriële ontwikkeling wat overblijft.</p>\n<p>Dit kan natuurlijk worden besloten in een context-geschikte referendum, een stem, een plebisciet. En het moet worden bepaald door een bepaald land. Maar we zijn enthousiast dat er een positieve reactie is geweest op de opname van dit idee in de conferentie van partijen die eraan komen.</p>\n<p> </p>\n<p><em>Dit gesprek vond plaats op 8 oktober 2024 tijdens het </em><a href=\"https://www.humanitiesfestival.at/\">Wenen Humanitaire Festival 2024</a><em>, dat</em> <em>werd georganiseerd door het Instituut voor Menswetenschappen (IWM) en Time To Talk (TTT) in samenwerking met FALTER, de Open Society Foundations, de Stad Wenen, de ERSTE Foundation, de Academie voor Beeldende Kunst Wenen, het Wien Museum en het Volkstheater.</em></p>\n<p> </p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayvzjqgsz4fqr77v2t5gungcwq",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:52:31.34",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayvzqcekf5tqrymd63zlrphvbk",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"De race om groene transitievoorraden is begonnen. Maar waar is de opwinding in metalen, discreet en verborgen maar wijdverspreid? Mijnbouw, intensief door lage concentraties, werpt afvalstoffen zoals arseen op. Ruimtecowboys en diepzeedredgers strijden meer om milieustabiliteit dan de monopolies van China, gebaseerd op 40 jaar betrokken verwerking. Gezondheids- en recyclingvoorschriften zijn een must.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"nl",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:52:31.342",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Innostus 'harvinaisista' alkuaineista",
                key:"uid": string:"4a50e1c6-0432-4fb6-89d8-119841cc5684",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><em>Ihmistieteiden instituutin (IWM) rehtori haastatteli </em>Rare Earth Frontiers: From terrestrial subsoils to lunar landscapes -kirjan kirjoittajaa Wienin humanististen tieteiden festivaalilla 2024.</p>\n<p>https://www.youtube.com/watch?v=pPifMMVAjuo&list=PLjrO4-lSuhViUO3sL-k1I6CsUQ5KeulqZ&index=19</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Misha Glenny: </strong>Aiomme puhua harvinaisista maametalleista, harvinaisista maametallimineraaleista, kriittisten raaka-aineiden erottamisesta ja niiden asemasta ympäristö- ja geopoliittisessa tilanteessa. Jotta kaikki alkaisivat samalla sivulla: harvinaisia maametalleja on 17, ja nämä sisältyvät siihen, mitä <a href=\"https://www.usgs.gov/news/national-news-release/us-geological-survey-releases-2022-list-critical-minerals\">Yhdysvaltain geologinen tutkimus</a> on määritellyt 51 kriittiseksi raaka-aineeksi tai CRM:ksi. Aloitetaan siis harvinaisista maametalleista, Julie. Mitä ne ovat ja miksi ne ovat tärkeitä?</p>\n<p><strong>Julie Klinger: </strong>Termi 'harvinaiset maametallit' on hieman anachronismi, koska nämä elementit eivät ole 'harvinaisia' eivätkä välttämättä 'maametalleja'. Ne viittaavat jaksollisen järjestelmän eteläpuolella olevaan saareen, jota kutsutaan lantanoidisarjaksi, numeroilta 57–71, plus skandium ja yttrium.</p>\n<p>Ne on ryhmitelty yhteen perheenä, koska niillä on todella fantastisia magneettisia ja johtavia ominaisuuksia, jotka ovat mahdollistaneet teknologioiden miniaturisoitumisen ja transoceanisten internet-yhteyksien kehittämisen, avaruusteknologioiden kehittämisen jne.</p>\n<p>Miksi niitä kutsutaan harvinaisiksi? Nimi pysyy, koska se on jännittävää. Se on jännittävämpää kuin sanoa 'lantanium' tai 'praseodyymi'. Mutta tutkimuksessani, kun yritin selvittää, miksi niitä kutsuttiin 'harvinaisiksi', päädyin tähän: kun niitä ensimmäisen kerran luonnehdittiin Ruotsissa 1700-luvun lopulla, kukaan ei ollut koskaan nähnyt niitä ennen, joten niitä oletettiin yksinkertaisesti olevan harvinaisia. Ensimmäinen kerta, kun löysin kemistin valittavan tästä painetussa muodossa, oli vuonna 1907, ja siitä lähtien tieteellinen yhteisö on ollut melko ärtyisä tästä luonnehdinnasta. Mutta se pysyy. Jos kutsut jotain harvinaiseksi, innostumme ja ihmiset saattavat olla valmiita suostumaan asioihin, joita he muuten järkevästi kieltäytyisivät.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Jotta saisimme käsityksen harvinaisten maametallien laajasta käytöstä, voisitteko antaa meille pari esimerkkiä?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Voisit todella valita minkä tahansa elementin. Mutta valitaan cerium. Kaupungissa kuten Wienissä on todennäköisesti ihania antiikkilaseja, jotka ovat kauniin vaaleanpunaisia, eikö niin? Se on cerium, joka antaa tuon värin laseille. Se on sama pigmentointiominaisuus, jota käytetään lasereissa, joita käytetään kaikessa leikkauksista tarkasti ohjattuihin ohjuksiin. Cerium voi myös toimia signaalivahvistimena, kun sitä lisätään kuituoptisiin kaapeleihin. Jos voit kuvitella globaalin verkon transoceanisia kuituoptisia kaapeleita: noin joka 30. kilometrillä on vähän ceriumia, joka vahvistaa signaalia.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Ja ilman ceriumia emme voisi tehdä sitä?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> No, voisimme, mutta se olisi hitaampaa, ja kuka haluaa mennä hitaammin?</p>\n<p>Cerium on ollut todella tärkeä 1900-luvun aikana ja 2000-luvun alussa, koska sitä käytetään öljynjalostuksessa. Ja itse asiassa, vielä äskettäin, harvinaisten maametallien ensisijainen sovellus Yhdysvalloissa oli petroli- ja kemianteollisuudessa. Se on vain hyvin äskettäin jäänyt magneettien varjoon.</p>\n<p><strong>Misha Glenny: </strong>Halusin kysyä sinulta elementistä, jota käytetään yleisesti magneeteissa, praseodyymistä: miksi se on tärkeä ja mikä rooli sillä on vihreässä siirtymässä?<strong>  </strong></p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Praseodyymi ja neodyymi ovat tärkeitä, koska niitä käytetään uusiutuvan energian teknologioissa monien muiden joukossa, sekä digitaalisissa teknologioissa. Kuvittele tuuliturbiini: magneeteilla on todella tärkeä rooli itse tuuliturbiinin mekaniikassa, joka auttaa kääntämään sen liikettä energiantuotannoksi. Tuuliturbiinin koosta riippuen saatat saada muutaman kilon tai pari tonnia magneetteja sinne.</p>\n<p>Kun puhutaan digitaalisista teknologioista, se on se johtava ja magneettinen voima, joka mahdollistaa niiden olevan pienempiä, modulaarisempia, kannettavampia ja siten lopulta helpommin saatavilla. Missä tahansa skenaariossa, jota tarkastelemme täällä, olipa kyseessä energian kehittäminen – uusiutuva tai ei – tai teknologian saatavuuden lisääminen, ne vaativat näitä harvinaisia maametalleja. Sama voidaan sanoa melkein kaikesta muusta, mikä on kriittisten raaka-aineiden listalla.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Olemme siis todenneet, että harvinaiset maametallit eivät ole harvinaisia, niitä löytyy monista paikoista, mutta niiden saamiseksi on kaivettava paljon kiveä.</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Kyllä, ne eivät ole kultahippujen muodossa. Kun puhumme 17 kemiallisesti samanlaisesta elementistä, kohtaamme hyvin erityisen erottamishaasteen.</p>\n<p>Ensimmäinen haaste on löytää talletus, joka sisältää mitään niistä taloudellisesti kannattavalla pitoisuudella. Antaakseni sinulle käsityksen siitä, mistä puhumme: jos sinulla on suuri alue tai geologinen talletus, jossa on monia, monia, monia miljoonia tonneja materiaalia, jos 2 % siitä sisältää harvinaisia maametalleja, se on todella hyvä diili. Mutta se antaa myös käsityksen siitä, kuinka paljon energiaa ja maata siirretään, jotta saadaan haluttua materiaalia kaivostoimintaa harjoittavilta yrityksiltä.</p>\n<p>Kun kaivetaan ylös, kaikki muu, mitä se on, olipa se kultaa, hopeaa, fosfaattia, uraania, toriumia tai arseenia, jää maan pinnalle jätteeksi. Ajattele sitä: hyvässä skenaariossa 98 % kaivetusta tavarasta jää jäljelle jätteeksi.</p>\n<p>Harvinaisten maametallien kemiallisten samankaltaisuuksien vuoksi niiden erottaminen on erittäin haastavaa. Suuri osa 1900-luvun tieteestä omistettiin sen selvittämiseen, miten nämä asiat saadaan erottumaan. Yhteenvetona voidaan todeta, että niiden erottaminen ja jalostaminen on erittäin energiaintensiivistä ja usein myös erittäin kemiaintensiivistä.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Siirrytään kriittisiin raaka-aineisiin – litium, nikkeli, koboltti, kupari – kaikki materiaalit, jotka ovat erittäin tärkeitä vihreän siirtymän eri osa-alueilla. Kuinka paljon näitä asioita meidän on oikeasti kaivettava, jotta voimme voimaannuttaa vihreän siirtymän?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Vuosina 2017–2022 <a href=\"https://www.iea.org/reports/global-critical-minerals-outlook-2024\">Kansainvälinen energiajärjestö arvioi</a>, että globaalissa litiumin kysynnässä oli kolminkertainen kasvu, globaalissa koboltin kysynnässä 70 %:n kasvu ja globaalissa nikkelin kysynnässä 40 %:n kasvu – jälkimmäiset kaksi käytetään akkuissa. Nämä ovat suuria lukuja, mutta ne eivät ole yllättäviä. Toisaalta tämä on hyvä uutinen. Se tarkoittaa, että etenemme nopeasti uusiutuvan energian teknologioiden käyttöönotossa.</p>\n<p>Mutta näissä luvuissa on paljon piilossa. Vaikka akku itsessään on uusiutuvan energian teknologia, sitä ei ehkä käytetä ilmastokriittisiin tarkoituksiin. Mielestäni elävä esimerkki tästä on litiumakut. Useita kuukausia sitten suuri paljastus, joka muuttui sosiaalisen median ilmiöksi, osoitti, että pieniä litiumakkuja koskevan kysynnän kasvuun vaikutti merkittävästi höyrytupakkapensaat – ei ilmastokriittinen sovellus.</p>\n<p>Vähemmän pinnallisesti, kolme tohtorikoulutettavaa, joiden kanssa työskentelen, on tutkinut uusiutuvan energian teknologioiden sotilaallista valtaamista. Yhdysvaltain armeijassa on suuri pyrkimys kehittää hyökkäysaseita, joita käytetään litiumakuilla. Joten meillä on merkittävä kasvu, joka osittain johtuu uusiutuvan energian sovelluksista, mutta ei ilmastokriittisistä.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Ja meillä on vielä pitkä matka kuljettavana ennen kuin saavumme minkään tämän huippukohtaan.</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Ehdottomasti. Mielestäni kupari on hyvä esimerkki. Kupari on se, joka mahdollistaa sähkön siirtymisen täältä sinne. Se on tärkeä sähköistämisessä yleisesti, ja energiateknologia ja digitalisaatio ovat kansainvälisen yhteisön nykyisten ilmasto- ja kehitystavoitteiden ytimessä. Odotukset ovat, että kuparin kulutuksen, jotta saavutetaan COP28-tavoitteet, on ylitettävä kaikki maailman kuparituotanto ihmiskunnan historiassa, joka tuotettiin vuoteen 2009 asti.</p>\n<p><strong>Misha Glenny: </strong>Kiina hallitsee suurta osaa harvinaisten maametallien ja kriittisten raaka-aineiden markkinoista, erityisesti näiden elementtien ja mineraalien käsittelyssä. Suuri osa tutkimuksesta, jonka teit kirjasi hyväksi, toteutettiin Bayan Obo -kaivoksessa ja osittain käsittelylaitoksessa Kiinan Sisä-Mongoliassa. Nykyisten poliittisten olosuhteiden vuoksi tuo mahdollisuus ei todennäköisesti toteudu tänään. Millainen oli Kiinan harvinaisten maametallien teollisuuden sydämessä ja mitkä olivat vaikutelmasi heidän toiminnastaan?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Tuon tutkimuksen tekeminen olisi tänään erittäin vaikeaa. Kontekstina: asuin ja työskentelin Kiinassa yhteensä noin viisi vuotta vuosina 2003–2013. Tämän jälkeen omistin tutkimukseni harvinaisille maametalleille, ja siitä tuli kirja. Minulla oli ammatillisia kontakteja akateemisessa maailmassa ja hallituksessa. Silloin kansainvälisen tutkijan, jolla oli usean vuoden kokemus Kiinasta, esittämät kysymykset otettiin vastaan mahdollisuutena edistää keskinäistä ymmärrystä. Mielestäni tarvitsemme hieman enemmän sitä tänään.</p>\n<p>Jotta voisi tehdä tutkimusta maailman harvinaisten maametallien pääkaupungissa – sotilaallisesti rajoitetulla alueella – vaadittiin paljon kärsivällisyyttä ja valmisteluaikaa, keskustelua useiden ihmisten kanssa, heidän informoimista kysymyksistäni ja aikomuksistani, ja sitten lopulta vierailua samaan paikkaan useilla eri tavoilla, useiden eri osapuolten saattamana, mutta aina luvalla.</p>\n<p>Kirjassani kirjoitan siitä, kuinka Kiinan teollisen sydämen voima ja kestävyys harvinaisten maametallien kaivoksissa ja käsittelyssä kehittyivät rinnakkain heidän ydinase teollisuutensa kanssa. En mennyt sisään tietäen tätä. Ja itse asiassa, se oli sattumaa, että edes sain tietää.</p>\n<p>Ensimmäinen virallisesti järjestetty vierailuni Baotouhun ja Bayan Oboon järjestettiin isäntäinstituuttini, Kiinan tiedeakatemian, toimesta. Kaksi viikkoa ennen kuin minun oli määrä saapua Baotouhun, siellä oli ollut melko suurta levottomuutta: erään etnisen mongolialaisen paimentolaisyhteisön jäsen oli saanut surmansa mineraaliesineitä kuljettavan kuorma-auton alle, ja yhteisö protestoi. En tiedä, mikä logiikka oli, mutta viranomaiset, jotka olivat suostuneet vierailuuni, päättelivät, että sen peruuttaminen olisi liian ongelmallista. Kuitenkin, kukaan ei saanut puhua minulle kaivostoiminnasta. Uskon, että epätoivon hetkellä oppaat yrittivät täyttää tilaa ajelun aikana ympäri kaupunkia ja osoittivat minulle kaikenlaisia asioita. Ja yksi asioista oli: 'Ah, tämä on meidän ydinaseiden kehittämislaitoksemme.'</p>\n<p>Tämä herätti koko joukon jatkokysymyksiä, joita olisin muissa olosuhteissa pitänyt liian tabuina kysyttäväksi. Mutta tässä tilanteessa meillä oli melko pitkä keskustelu. Ja se johti tietenkin siihen, että aloin tarkastella ydin- ja harvinaisten maametalliteollisuuden yhteensovittamista ja kehitystä 1900-luvun puolivälistä eteenpäin. Se johti minut tarkastelemaan kansainvälisen tieteellisen yhteistyön roolia ydinenergian ja rakettikehityksen ympärillä, joka keskittyi paikkoihin kuten Chicagon yliopistoon ja NASA:n Jet Propulsion Laboratoryyn, jotka kaikki jollain tavalla liittyivät harvinaisten maametallien tutkimukseen, joka lopulta löysi paikan Baotousta.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Saasteet ovat edelleen todella suuri ongelma Bayon Obossa ja Kiinassa, eikö niin?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Kyllä, se on ehdottomasti niin. Teolliset perustukset olivat osa varhaisen jälkivallankumouksellisen Kiinan teollista suunnitteluyhteistyötä Neuvostoliiton kanssa. Ajatus oli, että näistä paikoista tulisi teollisia sydämiä, jotka auttaisivat Kiinan kehitystä ja omavaraisuutta Neuvostoliiton tuella. Yhdessä Kiina ja Neuvostoliitto tarjoaisivat kovia teollisia tuotteita ja asiantuntemusta muulle maailmalle, jotta saavutettaisiin eräänlainen maailman kommunistinen vallankumous.</p>\n<p>1900-luvun puolivälissä useita näistä paikoista perustettiin ympäri maata. Baotou on prioriteetti numero yksi, joka pitää sisällään harvinaisia maametalleja, raskasta teollisuutta ja aseiden kehittämistä. Prioriteetti siellä on ollut 1950-luvulta lähtien rakentaa mahdollisimman paljon teollisuutta mahdollisimman nopeasti, laajentaa kaivostoiminnan laajuutta mahdollisimman nopeasti, ja jätteiden käsittely ei todellakaan ollut prioriteetti. Kuitenkin, koska huoli maatalouden ja vesiviljelyn tuottavuudesta ja juomavedestä on ollut olemassa, on ollut vuosikymmenten ajan erittäin huolellista dokumentointia ja seuranta maaperän ja veden saastumisesta.</p>\n<p>Mutta vasta kriittisen aikakauden alussa 2000-luvulla tieteelliset tiedot yhdistyivät paikallisten aktivistien ja omistautuneiden ympäristöjournalistien työn kanssa, mikä mahdollisti Kiinan prioriteettien siirtymisen teollisesta kehityksestä todelliseen ympäristön korjaamiseen.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Harvinaisten maametallien kaivaminen luo eräänlaista lietettä, voisitko kuvata sitä?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Mainitsin, että parhaassa tapauksessa saatat saada 2 %:n pitoisuuden harvinaisista maametalleista siitä, mitä kaivetaan. Jotkut talletuksen taskut saattavat sisältää jopa 20 %, mutta jos kaivat laajalla alueella, 2 %:n pitoisuus on hyvä keskiarvo.</p>\n<p>On niin, että muutamat muut elementit, joita on runsaasti tässä erityisessä talletuksessa, ovat arseeni, torium, fluori ja uraani. Vaikka näiden materiaalien talteenottamiseksi on tietenkin toissijaista käsittelyä, 40 tai 50 vuoden ajan arseenia ja fluoria on nostettu maasta runsaasti. Erottamisprosessin osana se jauhetaan ja muuttuu liikkuvammaksi. Ne leviävät tuulen mukana pölynä. Ne pääsevät vesistöihin.</p>\n<p>Nämä saasteet otetaan kasvien ja eläinten kautta, ja ne ovat kulkeutuneet koko ruokaketjun läpi. Laajat kansanterveystutkimukset osoittavat pitkäaikaisia terveysvaikutuksia vauvojen ja lasten kognitiiviseen kehitykseen, edistyneitä luusairauksia ja erityisiä vaivoja, jotka johtuvat kroonisesti altistumisesta.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Oikein, joten jatkaaksemme näiden elementtien kaivamista vihreän siirtymän toteuttamiseksi, sääntely on todella tärkeää.</p>\n<p>Siirrytään tämän geopoliittisiin kysymyksiin: Yhdysvallat oli aikaisemmin harvinaisten maametallien ykköstuottaja, ja sitten, strategisesti muuttaakseen Kiinan Yhdysvaltojen valmistusteollisuuden sydämeksi, harvinaisten maametallien erottaminen ja käsittely siirtyi Kiinaan. Nyt kiinalaisilla on ollut 35 vuotta aikaa käsitellä näitä materiaaleja, ja he voivat tehdä sen paljon halvemmalla kuin kukaan muu. Joten, ottaen huomioon sotilaallisen, ilmastokriittisen ja siviilikäytön keskeisyyden, mitä se tarkoittaa geopoliittisissa suhteissa Yhdysvaltojen, Kiinan ja EU:n välillä?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Tämä on todella tärkeä kysymys. Sanon jotain, mikä on tällä hetkellä Yhdysvalloissa erittäin epäsuosittua: Kiina on luotettava kauppakumppani Yhdysvalloille. Kiinan hallituksen ja teollisuuden tekemät intensiiviset investoinnit nykyisen teollisen ja valmistuskapasiteetin rakentamiseen sopivat täydellisesti Washingtonin ohjaamiin, vapaakauppateollisuuden siirto-oppeihin, jotka ovat olleet voimassa viimeiset 40 vuotta. Jonkin aikaa – en halua sanoa, että kaikki olivat onnellisia – mutta se oli suhde, joka ei herättänyt sellaista huolta, mitä olemme nähneet viimeisen vuosikymmenen aikana.</p>\n<p>Monet kriittiset teknologiset komponentit – olipa kyseessä terveydenhuolto tai tieteellinen instrumentointi, sotilasteknologiat – raaka-aineiden jalostus, komponenttien valmistus ja tuotteen kokoaminen on keskittynyt Kiinaan. Yhdysvaltain puolustusministeriö heräsi tähän noin 15 vuotta sitten ja päätti, että se oli todellinen ongelma, ja on siitä lähtien etsinyt vaihtoehtoja, samalla kun se jatkaa monien näiden komponenttien saamista kiinalaisilta kumppaneilta ja valmistajilta luotettavasti.</p>\n<p><strong>Misha Glenny: </strong>Yksi asia, johon tämä on johtanut, on se, mitä kutsuin BBC:n dokumentissa <a href=\"https://www.bbc.co.uk/programmes/m001cdr7\">'harvinaisten maametallien kilpailuksi</a>. Meillä on globaali kilpailu pääasiassa Yhdysvaltojen ja Kiinan välillä, myöhemmin myös EU:n kanssa, yrittäen varmistaa toimitusketjuja. Kerro meille hieman toimitusketjuista ja niiden monimutkaisuudesta.</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Näiden materiaalien kriittisyys ei useimmissa tapauksissa liity niiden absoluuttiseen niukkuuteen. Se liittyy toimitusketjujen maantieteeseen ja siihen, miten nämä toimitusketjut on järjestetty. Jos otat huomioon vähemmän ruusuisen geopoliittisen skenaarion, se, että suuri osa keskeisestä käsittelystä ja huipputeknologian valmistuksesta ja kokoamisesta on keskittynyt Kiinaan, muodostaa hyvin todellisen haavoittuvuuden. Ja tämä haavoittuvuus Yhdysvaltojen kontekstissa kuvataan usein sotilaallisena haavoittuvuutena.</p>\n<p>Itse asiassa – hyvin 'gallows'-huumoria tässä – mutta yksi johtopäätöksistä äskettäin julkaistussa DOD-raportissa, joka ennusti materiaalitarpeita hypoteettisessa sodassa Kiinaa vastaan vuoteen 2027 mennessä, oli, että se ei olisi toteutettavissa, koska niin monet tärkeät komponentit puolustusteknologioissa tulevat Kiinasta.</p>\n<p>Yksi tärkeä asia, joka on tapahtunut viimeisten 15 vuoden aikana, on se, että erottamisen maantiede on muuttunut. Paikat kuten Yhdysvallat, Myanmar, Vietnam, Brasilia, Madagaskar tarjoavat raaka-aineita. Mutta suurin osa tästä kriittisestä, varhaisesta väliaskelesta materiaalien jalostamisessa ja erottamisessa kulkee edelleen Kiinan kautta. Ja niin, mitä Yhdysvallat ja EU ovat työskennelleet, on rakentaa lisäarvoprosessointia, jotta heillä olisi itsenäisemmät kyvyt tällä alueella.</p>\n<p>On kolme skenaariota, joissa meillä on, lainausmerkeissä, 'ei ole tarpeeksi raaka-aineita energiasiirtymän tavoitteiden saavuttamiseksi'. Yksi niistä on, että tämän globaalin kilpailun myötä harvinaisten maametallien ja muiden energian kriittisten raaka-aineiden osalta meillä on globaalisti päällekkäisiä toimitusketjuja ja ponnisteluja. Mikään kehys, joka ottaa huomioon 'kuinka paljon näitä asioita todella tarvitaan tietyllä alueella tai kontekstissa energiasiirtymän tavoitteiden saavuttamiseksi', puuttuu. Tämän kilpailun myötä kaikki osapuolet pyrkivät saamaan mahdollisimman paljon kapasiteettia, riippumatta siitä, kuinka paljon niitä todella tarvitaan kriittisiin tarkoituksiin, kuten energiasiirtymään.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Joten, kylmän sodan jälkeen Länsi on ajoittain ottanut käyttöön teknologian vientikontrolleja, yleensä kaksikäyttöteknologioille. Tämä oli melko hyvin koodattu järjestelmä kylmän sodan aikana CoComin kautta. Kuitenkin viimeisten 10–15 vuoden aikana, kun amerikkalaiset alkoivat paniikkia Kiinan kehityksestä, kilpailusta ja kilpailukyvystä, he ovat yhdessä EU:n kanssa alkaneet rajoittaa Kiinan pääsyä valmistettuihin materiaaleihin, erityisesti mikrochippeihin. Mutta ensimmäistä kertaa Lännen on pakko ottaa omaa lääkettään: Kiina on alkanut asettaa vientikontrolleja, ei vain harvinaisten maametallien käsittelyteknologialle, jota he tekevät enemmän tai vähemmän paremmin kuin kukaan muu nyt, vaan myös itse harvinaisille maametalleille. Kuinka voimakas vipu tämä on kiinalaisille käyttää?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> On muutama tapa, joilla tämä on todella voimakas diplomaattinen ja geopoliittinen työkalu. Ja sitten on joukko muita tapoja, joilla näiden kahden asian rajoittaminen erityisesti mahdollistaa paljon liiketoimintaa kuten ennenkin. Mielestäni on tärkeää pitää tämä monimutkainen toimitusketjun kuva mielessä – osittain siksi, että Kiina ei ole vain näiden teknologioiden lähdemarkkina, vaan myös merkittävä kuluttajamarkkina teknologioille, jotka saattavat olla valmiita Lännessä ja sitten viedään takaisin Kiinaan.</p>\n<p>Näiden erityisten vientikontrollien osalta markkinat reagoivat varmasti. Mutta vientikontrollit edistyneimmille käsittely- ja erottamisteknologioille ovat melko suora isku Yhdysvalloille ja EU:lle, jotka suunnittelevat teollisen kapasiteettinsa rakentamista ja etsivät huipputeknologioita ja -laitteita. Ja missä tämä huipputeknologia ja -laitteet ovat? Kiinassa, tietenkin, mikä on järkevää, koska he ovat työskennelleet tämän parissa 40 vuotta ja toimittaneet suurimman osan maailmasta. Samalla 40 vuoden aikavälillä Yhdysvallat ja EU eivät vain vähentäneet teollista kapasiteettia, vaan myös tutkimus- ja kehityskykyä.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Joten molemmilla osapuolilla on vipuvoimaa tässä. Ja jos sitä ei hallita kunnolla, se voi muuttua ikäväksi jossain vaiheessa. Yhdysvalloissa on joitakin ääniä, jotka sanovat nyt melko äänekkäästi: 'ole varovainen, kuinka pitkälle menet rajoituksissa kiinalaisille yrityksille, koska se saattaa lopulta purra meitä takaisin'.</p>\n<p>On kaksi 'kummallista' tapaa hankkia harvinaisia maametalleja ja kriittisiä raaka-aineita. Ensimmäinen on syvänmeren kaivaminen: mitkä ovat siellä vaarat? Ja toinen, josta olet kirjoittanut kirjassasi <em>Rare Earth Frontiers</em>, on kuu. Olet myös tutkinut kuukaivamisen ideaa mahdollisena tulevaisuutena. Onko tämä idea hullua vai pitäisikö meidän ottaa se vakavasti?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Syvänmeren kaivamisen tapa, jota usein esitetään, on, että siellä on näitä kömpelöitä noduuleja, joissa on paljon erilaisia metalleja, jotka odottavat imuroitavaksi merenpohjasta. Tämä ajatus tekee siitä paljon helpompaa ja vähemmän kiistanalaista kuin maakaivaminen, koska: ensinnäkin, kukaan ei asu siellä; ja toiseksi, sinun ei tarvitse kaivaa mitään reikiä saadaksesi metallit.</p>\n<p>Tuolla tasolla syvänmeren kaivaminen vaikuttaa olevan erittäin houkutteleva vaihtoehto maapinnan kaivamiselle – erityisesti kun otetaan huomioon ihmisoikeusloukkaukset ja ympäristövaikutukset, jotka vaivaavat teollisuutta. Kuitenkin olemme tutkineet enemmän kuuta kuin syvänmeren pohjaa. Joten tavallaan puuhaamme tuntemattoman kanssa. Tämä tekijä on ollut yksi syy siihen, miksi on ollut globaaleja kampanjoita saada suuria mahdollisia akkumetallien kuluttajia lupaamaan, että he eivät käytä syvänmeren kaivamisesta hankittuja materiaaleja.</p>\n<p>Yksi asia, jonka tiedämme tästä syvänmeren ekosysteemistä, on se, että siellä on metaania syöviä mikro-organismeja, jotka suorittavat meille kriittistä ilmastopalvelua. Metaani nousee merenpohjasta, ja ne syövät sen, estäen sen pääsemästä ilmakehään. Tämä on merkittävää, koska muut aiemmat ei-ihmisen aiheuttamat ilmastonlämpenemistapahtumat ovat osittain johtuneet valtavista 'purskahduksista' metaanista syvämereltä. Mahdollisesti se, mitä tarkastelemme täällä, on suuresti tuntemattoman ekosysteemin epävakauden aiheuttaminen, joka suorittaa meille todella kriittistä ilmastotoimintoa, ilmastonmuutoksen torjumisen nimissä, energiasiirtymän muodossa.<strong><br />\n</strong></p>\n<p>Ja kuu. Kun tutkimukseni tämän kirjan parissa, minulla oli hetki onnea. Olin takaisin San Francisconlahden alueella tutkimusmatkojen välillä Kiinaan, ja menin hyvin nörttimäiseen juhlaan, jossa kaikki toivat suosikkilaudapelejä. Päädyin pelaamaan jonkun kanssa, joka kuultuaan minun tutkivan harvinaisia maametalleja, huomautti, että hänen yrityksensä oli juuri allekirjoittanut 10 miljoonan dollarin sopimuksen NASA:n kanssa kehittää robotin kaivamaan harvinaisia elementtejä kuussa.</p>\n<p>Tämä oli osa suurta XPRIZE-apurahaa, jota Google oli osarahoittanut, ja joka aikoi myöntää 20 miljoonaa dollaria yritykselle, joka voisi lähettää robotin kuuhun mihin tahansa tarkoitukseen. Useat heistä olivat tarttuneet 2010-luvun geopoliittiseen kriisiin, joka pyöri harvinaisten maametallien ympärillä, ja sanoneet 'aiomme hankkia nämä asiat avaruudesta emmekä Kiinasta'.</p>\n<p>Yksikään näistä projekteista ei toteutunut. Mutta ensimmäinen asia, jonka ymmärsin tutkiessani avaruuskaivosteollisuutta, oli se, että melko monen niistä tavoite ei ollut koskaan todella saavuttaa ilmoitettua tavoitettaan, vaan kehittää mielenkiintoisia teknologioita ja ehkä tulla ostetuksi suuremman toimijan toimesta, jotta he voisivat realisoida voitot ja siirtyä seuraavaan asiaan.</p>\n<p>Toinen oivallus oli se, että jos puhut vakavasti avaruuskaivamisen kykyjen kehittämisestä, he ajattelevat sitä tiukasti pitkän aikavälin avaruusmatkailun ja pitkän aikavälin avaruusmissioiden näkökulmasta. Joten sinun ei tarvitse ottaa kaikkea tarvitsemaasi maapallolta tehdessäsi mielenkiintoisia asioita avaruudessa. Kestävyysnäkökulmasta tämä on järkevää. Mutta se ei liity energiasiirtymään.</p>\n<p>Ja sitten on avaruus cowboyt – ja uskon, että olemme kaikki tuttuja muutaman tunnetun avaruus cowboyn kanssa. Heidän tavoitteensa on ehkä enemmän perustaa libertaarisia siirtokuntia tai luksuslomakohteita kuuhun tai Marsiin. Ja nämä projektit ovat jälleen yksi ilmentymä tästä pitkäaikaisesta pakokeinofantasista, jota sanoisin merkittävästi voimistaneen miljardöörikapitalistin nousu hahmona.</p>\n<p>Mutta palataksemme kysymykseen kriittisyydestä ja energiasiirtymän varustamisesta, ei ole todella uskottavaa skenaariota, jossa kaivaminen avaruudessa maan päällä tapahtuvien toimintojen varustamiseksi olisi taloudellisesti järkevää.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Viimeinen, hieman monimutkainen kysymys. Kehität ideoita siitä, miten välttää toimitusketjun kilpailun ongelmat. Voisitko lyhyesti hahmotella, mitä se on?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Aikaisemmin tänä vuonna YK:n pääsihteeri kokosi paneelin kriittisistä mineraaleista ja materiaaleista energiasiirtymälle. Ja aiemmin tässä kuussa he julkaisivat seitsemän periaatetta ja toimintakohtaa. Ne korostavat yhteistyötä, oikeudenmukaisuutta, läpinäkyvyyttä ja yhteisöjen hyötyä uusiutuvan energian siirtymän varustamisessa. Maailmanpankki ennustaa, että CRM-tarpeiden on kasvettava neljästä kuuteen kertaan, jotta saavutetaan uusiutuvan energian tavoitteet vuoteen 2030 mennessä ja nettonollatavoitteet vuoteen 2040 ja 2050 mennessä.</p>\n<p>Kysymys on siis, miten tämä voidaan tehdä tavalla, joka ei jatka valtavaa sosiaalista ja ympäristön väkivaltaa, joka liittyy kaivosteollisuuteen, metastasoitumasta ilmastonmuutoksen torjumisen nimissä, heikentäen ilmastokestävää maisemaa ja elinkeinoja.</p>\n<p>Se on todellinen pulma. Mutta YK:n pääsihteerin uusissa periaatteissa seitsemäs periaate toteaa, että monenvälinen yhteistyö<em> on</em> oltava perusta energiasiirtymän varustamiselle. Tiimini on kehittänyt joitakin ideoita. Meillä on julkaisu Nature Energy -lehdessä, joka hahmottelee kehystä kansallisesti määritellyille panoksille energiasiirtymän materiaaleissa.</p>\n<p>Tämä toimii 'kansallisesti määriteltyjen panosten kehyksessä', joka todella erotti vuoden 2015 Pariisin sopimukset, pyrkien määrittämään, kuinka monta yksikköä tarvitaan minkä tahansa energiasiirtymän materiaalin osalta. On kaikenlaisia tietoja kapasiteetista, mutta se yleensä ilmaistaan watteina eikä todellisten kovien materiaalien osalta, joita tarvitset tämän infrastruktuurin rakentamiseen.</p>\n<p>Ehdotuksemme vaatii myös osapuolia tekemään inventaarion varannoistaan, priorisoiden maanpäälliset varannot. Tärkeä asia tässä on, että tämä on se tavara, joka on jo kaivettu ylös, jäänyt jätteeksi, ja jota voidaan löytää kaatopaikalta käytöstä poistettuna tai hylättynä teknologiana. Tärkeä asia, jonka mielestäni meidän on muistettava tässä, on se, että nämä kriittiset raaka-aineet ovat perustavanlaatuisesti erilaisia fossiilisista polttoaineista. Kun käytät fossiilista polttoainetta, poltat sen suorittaaksesi sen toiminnon. Mutta monien CRM:ien ja harvinaisten maametallien osalta emme tuhoa niitä käytön kautta. Ne ovat maan pinnalla.</p>\n<p>Toinen tavoite on tehdä inventaario kotimaisista ilmasto-omaisuuksista, kuten biodiversiteetistä, kestävästä maisemasta ja makean veden resursseista. Nämä on koodattu monien ympäristönsuojelutoimenpiteiden alle. Ne suorittavat kriittisiä sosiaalisia ja ekologisia palveluja ja parantavat paikallista ja alueellista kestävyyttä. Ajatus on, että jos katsot varantojasi kartalta ja katsot ilmasto-omaisuuksiasi kartalta, mahdolliset teollisuuden kehittämisalueet ovat se, mikä on jäljellä.</p>\n<p>Tämä voidaan tietenkin päättää kontekstiin sopivassa kansanäänestyksessä, äänestyksessä, plebiscitissä. Ja sen on oltava tietyn maan määrittämä. Mutta olemme innoissamme siitä, että tälle idealle on ollut myönteinen vastaanotto tulevassa osapuolten konferenssissa.</p>\n<p> </p>\n<p><em>Tämä keskustelu käytiin 8. lokakuuta 2024 </em><a href=\"https://www.humanitiesfestival.at/\">Wienin humanististen tieteiden festivaalilla 2024</a><em>, joka</em> <em>järjestettiin Ihmistieteiden instituutin (IWM) ja Time To Talkin (TTT) yhteistyössä FALTERin, Open Society Foundationsin, Wienin kaupungin, ERSTE-säätiön, Wienin taideakatemian, Wienin museon ja Volkstheaterin kanssa.</em></p>\n<p> </p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayvzjqgsz4fqr77v2t5gungcwq",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:00:14.268",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayvzqcekf5tqrymd63zlrphvbk",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"Kilpailu vihreän siirtymän tarvikkeista on käynnissä. Mutta missä on jännitys metalleissa, huomaamattomissa ja piilossa, mutta silti laajalle levinneissä? Kaivostoiminta, joka on intensiivistä alhaisten pitoisuuksien vuoksi, tuottaa jätteenä elementtejä kuten arseenia. Avaruus cowboyt ja syvänmeren kaivajat kilpailevat ympäristön vakaudesta enemmän kuin Kiinan monopoli, joka perustuu 40 vuoden ajan kestäneeseen prosessointiin. Terveys- ja kierrätyssäännökset ovat välttämättömiä.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"fi",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:01:02.072",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Izgalom a „ritka” elemek körül",
                key:"uid": string:"5388451a-e225-4f88-b175-7f23334c0246",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><em>A Humán Tudományok Intézetének (IWM) rektora interjút készített a </em>Rare Earth Frontiers: From terrestrial subsoils to lunar landscapes című könyv szerzőjével a Bécsi Humán Tudományok Fesztiválon 2024-ben.</p>\n<p>https://www.youtube.com/watch?v=pPifMMVAjuo&list=PLjrO4-lSuhViUO3sL-k1I6CsUQ5KeulqZ&index=19</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Misha Glenny: </strong>Ma a ritkaföldfémekről, a ritkaföldfém ásványokról, a kritikus nyersanyagok kitermeléséről és azok környezeti és geopolitikai helyzetben betöltött szerepéről fogunk beszélni. Hogy mindannyian ugyanazon az oldalon kezdjünk: 17 ritkaföldfém elem létezik, és ezek szerepelnek abban, amit az <a href=\"https://www.usgs.gov/news/national-news-release/us-geological-survey-releases-2022-list-critical-minerals\">amerikai geológiai felmérés</a> 51 kritikus nyersanyagként vagy CRM-ként határozott meg. Tehát kezdjük a ritkaföldfémekkel, Julie. Mik ezek és miért fontosak?</p>\n<p><strong>Julie Klinger: </strong>A 'ritkaföldfém elemek' kifejezés egy kicsit anakronizmus, mert ezek az elemek sem 'ritkák', sem feltétlenül 'földfémek'. Azokat a periódusos rendszer déli részén található szigetre utalnak, amelyet lanthanid sorozatnak hívnak, 57-től 71-ig, plusz a szcandium és a yttrium.</p>\n<p>Ezeket egy családként csoportosítják, mert valóban fantasztikus mágneses és vezető tulajdonságokkal rendelkeznek, amelyek lehetővé tették a technológiák miniaturizálását és a transz-óceáni internetes kommunikációt, az űrtechnológiák fejlesztését stb.</p>\n<p>Miért hívják őket ritkának? A név megmaradt, mert izgalmas. Izgalmasabb, mint azt mondani, hogy 'lantán'. De a kutatásaim során, amikor próbáltam kideríteni, miért hívták őket 'ritkának', arra jutottam, hogy amikor először jellemezték őket Svédországban a 1700-as évek végén, senki sem látta őket korábban, így egyszerűen ritkának feltételezték őket. Az első alkalom, amikor egy vegyészt láttam, aki ezt sajnálta a nyomtatásban, 1907-ben volt, és azóta a tudományos közösség elég zsémbes volt ezzel a jellemzéssel kapcsolatban. De a név megmaradt. Ha valamit ritkának nevezünk, izgatottá válunk, és az emberek hajlandóak lehetnek olyan dolgokkal egyetérteni, amelyeket egyébként elég ésszerűen visszautasítanának.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Hogy érzékeljük a ritkaföldfémek széleskörű felhasználási lehetőségeit, tudnál nekünk néhány példát adni?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Valójában bármelyik elemet választhatnál. De maradjunk a ceriumnál. Egy olyan városban, mint Bécs, valószínűleg gyönyörű antik üvegek vannak, amelyek szép rózsaszínűek, igaz? A cerium adja ezt a színt az üvegeknek. Ez az a pigmentáló tulajdonság, amelyet lézerek készítésére használnak, amelyek mindenféle műtéttől a precíziós irányított rakétákig terjednek. A cerium az is, amely jel erősítőként működik, amikor optikai szálakhoz adják. Ha elképzeled a globális transz-óceáni optikai szálak hálózatát: körülbelül 30 kilométerenként van egy kis cerium, amely erősíti a jelet.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> És cerium nélkül nem tudnánk ezt megtenni?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Nos, megtehetnénk, de lassabb lenne, és ki akar lassabban haladni?</p>\n<p>A cerium nagyon fontos volt a huszadik században és a huszonegyedik század elején, mert a kőolajfinomításban használják. Valójában, egészen nemrégig, az Egyesült Államokban a ritkaföldfém elemek elsődleges alkalmazása a petrolkémiai iparban volt. Ezt csak nemrégiben szorította ki a mágnesek használata.</p>\n<p><strong>Misha Glenny: </strong>Arra akartam kérdezni, hogy a mágnesekben gyakran használt elem, a prazeodímium: miért fontos, és milyen szerepet játszik a zöld átmenetben?<strong>  </strong></p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> A prazeodímium és a neodímium fontosak, mert megújuló energia technológiákban használják őket, sok más mellett, valamint digitális technológiákban is. Képzelj el egy szélturbinát: a mágnesek nagyon fontosak a szélturbina tényleges mechanikájában, amelyek segítenek a mozgását energiatermelésre fordítani. A szélturbina méretétől függően néhány kilótól néhány tonnáig terjedhet a benne lévő mágnesek mennyisége.</p>\n<p>A digitális technológiák esetében az a vezető és mágneses erő teszi lehetővé, hogy kisebbek, modulárisabbak, hordozhatóbbak legyenek, és ezért végső soron hozzáférhetőbbek. Bármelyik forgatókönyvben, amelyet itt vizsgálunk, akár energiafejlesztésről beszélünk – megújuló vagy nem – vagy a technológiához való hozzáférés növeléséről, szükség van ezekre a ritkaföldfém elemekre. Ugyanez elmondható szinte minden másról, ami a kritikus nyersanyagok listáján szerepel.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Tehát megállapítottuk, hogy a ritkaföldfém anyagok nem ritkák, sok helyen megtalálhatók, de rengeteg követ kell kitermelni ahhoz, hogy hozzájuk jussunk.</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Igen, nem aranyrögök formájában léteznek. Amikor 17 kémiailag hasonló elemről beszélünk, egy nagyon különleges kitermelési kihívással nézünk szembe.</p>\n<p>Az első kihívás egy olyan lelőhely megtalálása, amely bármelyikükből gazdaságilag életképes koncentrációt tartalmaz. Hogy érzékeltessem a beszélt arányokat: ha van egy nagy terület vagy geológiai lelőhely, amely sok-sok millió tonna anyagot tartalmaz, ha ennek 2%-a ritkaföldfém elemeket tartalmaz, az nagyon jó üzletnek számít. De ez azt is érzékelteti, hogy mennyi energia és földmozgás szükséges ahhoz, hogy a kitermelő cégek által keresett anyaghoz jussunk.</p>\n<p>Amikor kiássák, minden más, bármi is legyen az, legyen az arany, ezüst, foszfát, urán, tórium vagy arzén, a felszínen marad hulladékként. Gondolj erre: egy jó forgatókönyvben a kiásott anyag 98%-át hulladékként hagyják hátra.</p>\n<p>A ritkaföldfém elemek közötti kémiai hasonlóságok miatt a szétválasztásuk nagyon nehéz. A huszadik század tudományának nagy része arra irányult, hogy kiderítse, hogyan lehet ezeket az elemeket szétválasztani. A lényeg az, hogy a szétválasztásuk és finomításuk nagyon energiaigényes, és gyakran nagyon kémiaigényes is.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Térjünk át a kritikus nyersanyagokra – lítium, nikkel, kobalt, réz – mind olyan anyagok, amelyek nagyon fontosak a zöld átmenet különböző aspektusaihoz. Mennyit kell ténylegesen kiásnunk ahhoz, hogy támogassuk a zöld átmenetet?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> 2017 és 2022 között az <a href=\"https://www.iea.org/reports/global-critical-minerals-outlook-2024\">Nemzetközi Energia Ügynökség</a> becslése szerint a globális lítium iránti kereslet háromszorosára nőtt, a globális kobalt iránti kereslet 70%-kal, a globális nikkel iránti kereslet pedig 40%-kal nőtt – az utóbbi kettőt akkumulátorokban használják. Ezek nagy számok, de nem meglepőek. Egyrészt ez jó hír. Azt jelenti, hogy előrehaladunk a megújuló energia technológiák gyors telepítése terén.</p>\n<p>De sok minden rejtve van ezekben a számokban. Bár egy akkumulátor önmagában megújuló energia technológia, lehet, hogy nem használják ténylegesen klímaváltozással kapcsolatos célokra. A legszembetűnőbb példa erre a lítium akkumulátorok. Néhány hónappal ezelőtt egy nagy felfedezés, amely közösségi média jelenséggé vált, megmutatta, hogy a kis méretű lítium akkumulátorok iránti kereslet növekedésének egyik fő mozgatórugója a vapelés elterjedése volt – nem klímaváltozással kapcsolatos alkalmazás.</p>\n<p>Kevesebb frivol módon, három PhD kutató, akikkel dolgozom, a megújuló energia technológiák katonai megszerzését vizsgálta. Az amerikai hadseregben nagy nyomás nehezedik arra, hogy olyan gépkarabélyokat fejlesszenek, amelyeket lítium akkumulátorok táplálnak. Tehát itt van egy jelentős növekedés, amely részben a megújuló energia alkalmazások által hajtott, de nem klímaváltozással kapcsolatos.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> És még hosszú út áll előttünk, mielőtt elérjük bármelyik csúcsot.</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Abszolút. A réz jó példa. A réz teszi lehetővé az elektromosság áramlását ide-oda. Fontos az általános elektromosítás szempontjából, és az energia technológia és a digitalizáció a nemzetközi közösség jelenlegi klíma- és fejlesztési céljainak középpontjában áll. Az elvárás az, hogy a rézfogyasztásnak, hogy megfeleljen a COP28 céloknak, meg kell haladnia az emberi történelem során 2009-ig előállított összes globális réztermelést.</p>\n<p><strong>Misha Glenny: </strong>Kína dominálja a ritkaföldfémek és kritikus nyersanyagok piacának nagy részét, különösen ezen elemek és ásványok feldolgozásában. A könyvedhez végzett kutatásod nagy része a Bayan Obo bányában, és bizonyos mértékig feldolgozó létesítményben zajlott Kína Belső-Mongóliájában. A jelenlegi politikai körülmények miatt ez a lehetőség valószínűleg ma már nem valósul meg. Milyen volt Kína ritkaföldfém iparának szívében, és mik voltak a benyomásaid az ő működésükről?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Nagyon nehéz lenne ma ezt a kutatást elvégezni. A kontextus érdekében: összesen körülbelül öt évet éltem és dolgoztam Kínában 2003 és 2013 között. Ezt követően a ritkaföldfém elemekre összpontosítottam a kutatásaimban, és ez egy könyvvé vált. Volt szakmai kapcsolatom az akadémiában és a kormányban. Akkoriban egy nemzetközi tudós kérdéseit, aki több éves tapasztalattal rendelkezett Kínában, lehetőségként fogadták a kölcsönös megértés előmozdítására. Azt hiszem, ma egy kicsit több ilyesmire lenne szükség.</p>\n<p>A világ ritkaföldfém fővárosában – egy katonai korlátozott területen – való kutatás sok türelmet és előkészítési időt igényelt, több emberrel való beszélgetést, a kérdéseim és szándékaim ismertetését, majd végül ugyanazon hely többszöri látogatását, több különböző fél kíséretében, de mindig engedéllyel.</p>\n<p>A könyvemben írok arról, hogy Kína ipari szívének ereje és robusztussága a ritkaföldfém bányászat és feldolgozás körül együtt fejlődött a nukleáris fegyveriparukkal. Ezt nem tudtam, amikor bementem. Valójában véletlenül tudtam meg.</p>\n<p>Az első hivatalosan szervezett látogatásom Baotouba és Bayan Obóba a házigazdám intézményének, a Kínai Tudományos Akadémiának a közreműködésével valósult meg. Két héttel azelőtt, hogy Baotouba érkeztem volna, elég nagy zavargások voltak: egy etnikai mongol pásztor közösség egyik tagját elütötte egy ásványi ércet szállító teherautó, és a közösség tiltakozott. Nem tudom, mi volt a logika, de a hivatalos személyek, akik beleegyeztek a látogatásomba, úgy érvelték, hogy túl problémás lenne lemondani. Azonban senki sem beszélhetett velem a bányászatról. Azt hiszem, a vezetők egy pillanatnyi kétségbeesésben próbálták kitölteni az időt egy városnézés során, és mindenféle dolgot mutattak nekem. Az egyik dolog az volt: 'Ah, ez a mi nukleáris fegyverfejlesztő létesítményünk.'</p>\n<p>Ez rengeteg további kérdést generált, amelyeket más körülmények között túl tabunak éreztem volna. De ebben a helyzetben elég jó beszélgetést folytattunk. És ez természetesen vezetett ahhoz, hogy megvizsgáljam a nukleáris és ritkaföldfém ipar közötti átfedést és együttfejlődést a huszadik század közepétől kezdve. Ez arra vezetett, hogy megvizsgáljam a nemzetközi tudományos együttműködés szerepét a nukleáris energia és rakéta fejlesztés körül, amely középpontjában olyan helyek álltak, mint a Chicagói Egyetem és a NASA Jet Propulsion Laboratory, amelyek mind átfedésben álltak a ritkaföldfémek kutatásával, amely végül Baotouban talált otthonra.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> A szennyezés továbbra is nagyon nagy probléma Bayon Obóban és Kínában, nem?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Igen, ez valóban így van. Az ipari alapok részei voltak a korai posztforradalmi Kína ipari tervezési együttműködésének a Szovjetunióval. Az ötlet az volt, hogy ezek a helyek ipari szívterületek legyenek, segítve Kína fejlődését és önellátását, amelyet a Szovjetunió támogatott. Kína és a Szovjetunió együtt biztosította a kemény ipari árukat és tudást a világ többi része számára, hogy elérjék a világ kommunista forradalmát.</p>\n<p>A huszadik század közepén számos ilyen helyet állítottak fel az országban. Baotou az első prioritási terület, amely a ritkaföldfém elemeket, nehézipart és fegyverfejlesztést tartalmaz. A prioritás ott, az 1950-es évektől kezdve, az volt, hogy minél gyorsabban minél több ipart építsenek ki, minél gyorsabban bővítsék a bányászati műveletek terjedelmét, és a hulladékgazdálkodás valóban nem volt prioritás. Azonban a mezőgazdasági és akvakulturális termelékenységgel és ivóvízzel kapcsolatos aggodalmak miatt évtizedek óta nagyon gondosan dokumentálják és nyomon követik a talaj- és vízszennyezést.</p>\n<p>De csak a 2000-es évek elején, egy kritikus időszakban, a tudományos adatok és a helyi aktivisták, valamint elkötelezett környezetvédelmi újságírók munkája lehetővé tette Kína prioritásainak elmozdulását az ipari fejlesztésről a tényleges környezeti helyreállításra.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> A ritkaföldfém bányászat egyfajta iszapot hoz létre, tudnád ezt leírni?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Említettem, hogy a legjobb esetben a kiásott anyagban 2%-os ritkaföldfém koncentráció lehet. A lelőhely egyes zsebeiben akár 20% is lehet, de ha nagy területen bányászol, a 2% jó átlagosnak számít.</p>\n<p>Csak úgy történik, hogy a lelőhelyen bőségesen jelenlévő másik néhány elem az arzén, tórium, fluorid és urán. Bár természetesen van másodlagos feldolgozás, hogy néhány anyagot visszanyerjenek a hulladékból, 40 vagy 50 éven keresztül bőséges mennyiségű arzén és fluorid került ki a földből. A szétválasztási folyamat részeként ez porrá válik, valamint mozgékonyabbá. A szél által fújt porban elterjednek. Bejutnak a vízfolyásokba.</p>\n<p>Ezeknek a szennyező anyagoknak a növények és állatok általi felvétele az élelmiszerlánc csúcsáig eljutott. Kiterjedt közegészségügyi tanulmányok hosszú távú egészségügyi hatásokat mutatnak ki a csecsemők és gyermekek kognitív fejlődésére, fejlett csontbetegségekre és specifikus betegségekre, amelyek krónikus expozícióból erednek.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Rendben, tehát a zöld átmenet megvalósítása érdekében továbbra is ki kell ásnunk ezeket az elemeket, a szabályozások nagyon fontosak lesznek.</p>\n<p>Térjünk át a geopolitikára: az Egyesült Államok egykor a ritkaföldfémek legnagyobb termelője volt, majd, stratégiát alkotva, hogy Kínát az Egyesült Államok gyártási központjává tegye, a ritkaföldfémek kitermelése és feldolgozása Kínába került. Most a kínaiak 35 éve dolgoznak ezen anyagok feldolgozásán, és sokkal olcsóbban tudják csinálni, mint bárki más. Tehát, figyelembe véve a katonai, klímaváltozással kapcsolatos és polgári felhasználás központi szerepét, mit jelent ez a geopolitikai kapcsolatok szempontjából az Egyesült Államok, Kína és az EU között?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Ez egy nagyon fontos kérdés. Mondok valamit, ami jelenleg nagyon népszerűtlen az Egyesült Államokban: Kína megbízható kereskedelmi partner az Egyesült Államok számára. Azok az intenzív befektetések, amelyeket Kína kormánya és ipara tett a jelenlegi ipari és gyártási kapacitásuk kiépítésébe, tökéletesen illeszkednek a Washington által irányított, szabadkereskedelmi ipari áthelyezési doktrínákhoz az elmúlt körülbelül 40 évben. Egy ideig – nem akarom azt mondani, hogy mindenki boldog volt – de ez egy olyan kapcsolat volt, amely nem váltott ki olyan aggodalmat, mint amit az elmúlt évtizedben láttunk.</p>\n<p>Sok kritikus technológiai komponens – legyen szó egészségügyi ellátásról vagy tudományos műszerekről, katonai technológiákról – a nyersanyagok finomítása, a komponensek gyártása és a termékek összeszerelése mind Kínában összpontosult. Az Egyesült Államok Védelmi Minisztériuma körülbelül 15 évvel ezelőtt ébredt rá erre, és úgy döntött, hogy ez valódi probléma, és azóta alternatívákat keres, miközben továbbra is megbízhatóan kap sok ilyen komponenst kínai partnerektől és gyártóktól.</p>\n<p><strong>Misha Glenny: </strong>Ennek egyik következménye az, amit egy BBC dokumentumfilmben <a href=\"https://www.bbc.co.uk/programmes/m001cdr7\">‘</a><a href=\"https://www.bbc.co.uk/programmes/m001cdr7\">a ritkaföldfémekért folytatott versenynek</a><a href=\"https://www.bbc.co.uk/programmes/m001cdr7\">’</a> neveztem. Globális versenyfutás zajlik elsősorban az Egyesült Államok és Kína között, később az EU is, hogy biztosítsák a beszállítói láncokat. Mesélj egy kicsit a beszállítói láncokról és azok összetettségéről.</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Ezeknek az anyagoknak a kritikus volta a legtöbb esetben nem az abszolút ritkaságukkal függ össze. A beszállítói láncok földrajzával és azzal, hogy ezek a láncok hogyan vannak megszervezve. Ha egy kevésbé rózsás geopolitikai forgatókönyvet nézünk, az a tény, hogy a központi feldolgozás és a magas technológiai gyártás és összeszerelési lépések nagy része Kínában összpontosul, valódi sebezhetőséget jelent. És ez a sebezhetőség az Egyesült Államok kontextusában gyakran katonai sebezhetőségként van leírva.</p>\n<p>Valójában – nagyon 'kínos' humor itt – de az egyik következtetés a közelmúltbeli DOD-jelentésben, amely a Kínával folytatott hipotetikus háború anyagszükségleteit 2027-re vetítette előre, az volt, hogy ez nem lenne megvalósítható, mert a védelmi technológiákhoz szükséges fontos komponensek nagy része Kínából származik.</p>\n<p>Az elmúlt 15 évben egy fontos dolog történt, hogy a kitermelés földrajza megváltozott. Az Egyesült Államok, Mianmar, Vietnam, Brazília, Madagaszkár olyan nyersanyagot biztosítanak. De a legtöbb kritikus, korai közbenső lépés a nyersanyagok finomításában és szétválasztásában még mindig Kínán keresztül zajlik. Tehát, amit az Egyesült Államok és az EU dolgozik, az az értékesített feldolgozás kiépítése, hogy függetlenebb képességeket építsenek ki ezen a területen.</p>\n<p>Három forgatókönyv van, amelyek alatt, idézőjelben, 'nincs elég nyersanyagunk az energiaátmeneti célok teljesítéséhez'. Az egyik az, hogy a ritkaföldfémek és más energia-kritikus nyersanyagok globális versenyfutása alatt a beszállítói láncok és erőfeszítések globális megkettőzése történik. Bármilyen keretrendszer, amely figyelembe veszi, hogy 'mennyire van szükség ezekből a dolgokból egy adott területen vagy kontextusban az energiaátmeneti célok eléréséhez', hiányzik. Ebben a versenyfutásban minden fél a lehető legnagyobb kapacitásra törekszik, függetlenül attól, hogy mennyire van szükség kritikus célokra, mint például az energiaátmenet.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Tehát a hidegháború óta a Nyugat időről időre bevezetett technológiai exportellenőrzéseket, általában kettős felhasználású technológiákra. Ez egy jól kódolt rendszer volt a hidegháború alatt a CoCom révén. Azonban az elmúlt 10-15 évben, ahogy az amerikaiak pánikba estek Kína fejlődése és versenyképessége miatt, elkezdték, az EU-val együtt, korlátozni a kínai hozzáférést a gyártott anyagokhoz, különösen a mikrochipekhez. De először a Nyugatnak saját gyógyszerét kell bevennie: Kína exportellenőrzéseket kezdett el bevezetni, nemcsak a ritkaföldfémek feldolgozási technológiájára, amelyet most többé-kevésbé jobban csinálnak, mint bárki más, hanem magukra a ritkaföldfémekre is. Mennyire erős ez a kar, amit a kínaiak használhatnak?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Van néhány módja annak, hogy ez egy nagyon erős diplomáciai és geopolitikai eszköz. És van egy csomó más módja is, amely lehetővé teszi, hogy sok üzlet a megszokott módon folytatódjon. Fontos, hogy ezt a komplex beszállítói lánc képet szem előtt tartsuk – részben azért, mert Kína nemcsak ezen technológiák forráspiaca, hanem egy jelentős fogyasztói piac is a technológiák számára, amelyeket a Nyugaton fejeznek be, majd visszaexportálnak Kínába.</p>\n<p>Az általad említett exportellenőrzések esetében a piacok biztosan reagálni fognak. De a legfejlettebb feldolgozási és szétválasztási technológiákra vonatkozó exportellenőrzések közvetlen csapást jelentenek az Egyesült Államok és az EU számára, akik az ipari kapacitásuk kiépítésére terveznek, és a legmodernebb technológiát és berendezéseket keresnek. És hol van ez a legmodernebb technológia és berendezés? Kínában, természetesen, ami érthető, mert 40 éve dolgoznak ezen, és a világ nagy részét ellátják. Ugyanezen 40 év alatt az Egyesült Államok és az EU nemcsak az ipari kapacitást csökkentették, hanem a kutatási és fejlesztési kapacitást is.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Tehát mindkét félnek van itt hatalma. És ha ezt nem kezelik megfelelően, akkor egy ponton csúnyává válhat. Az Egyesült Államokban most már hangosan mondják, hogy 'legyél óvatos, mennyire mész el a kínai cégekre vonatkozó korlátozásokkal, mert ez végül visszaüthet ránk'.</p>\n<p>Két 'több elrugaszkodott' módja van a ritkaföldfémek és kritikus nyersanyagok megszerzésének. Az első a mélytengeri bányászat: mik a veszélyei? A második, amelyről a <em>Rare Earth Frontiers</em> című könyvedben írtál, a Hold. Te is felfedezted a holdbányászat ötletét, mint potenciális jövőt. Ez az ötlet őrültség, vagy komolyan kellene venni?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> A mélytengeri bányászatot gyakran úgy ábrázolják, hogy sok különböző fémből álló csomósodások csak ott ülnek az óceán fenekén, várva, hogy felszívják őket. Ez az ötlet sokkal könnyebbé és kevésbé vitathatóvá teszi, mint a szárazföldi bányászat, mert: egyrészt senki sem él ott; másrészt nem kell lyukakat ásni a fémek megszerzéséhez.</p>\n<p>Ezen a szinten a mélytengeri bányászat nagyon vonzó alternatívának tűnik a szárazföldi bányászathoz képest – különösen, ha figyelembe vesszük az ipart sújtó emberi jogi megsértéseket és környezeti hatásokat. Azonban több holdat fedeztünk fel, mint a mélytengeri feneket. Tehát, egyfajta módon, az ismeretlennel játszunk. Ez a tényező az egyik oka annak, hogy globális kampányok indultak, hogy a lítiumfémek nagy potenciális fogyasztóit arra kérjék, hogy ígérjék meg, hogy nem használnak mélytengeri bányászat révén megszerzett anyagokat.</p>\n<p>Az egyik dolog, amit tudunk erről a mélytengeri ökoszisztémáról, az az, hogy vannak metánt fogyasztó mikroorganizmusok, amelyek kritikus klímaszolgáltatást nyújtanak számunkra. A metán feljön az óceán fenekéről, és ők megeszik, megakadályozva, hogy a légkörbe szökjön. Ez jelentős, mert más korábbi, nem antropogén klímaváltozási eseményeket részben a mély óceánból származó hatalmas 'böfögések' okoztak. Potenciálisan, amit itt nézünk, az egy nagyrészt ismeretlen ökoszisztéma destabilizálása, amely kritikus klímafunkciót lát el számunkra, a klímaváltozás elleni küzdelem nevében, az energiaátmenet formájában.<strong><br />\n</strong></p>\n<p>És a Hold. Amikor ezt a könyvet kutattam, volt egy szerencsés pillanatom. Visszatértem a San Francisco-öböl területére, a Kínába tett kutatási utazások között, és elmentem egy nagyon nerdy típusú bulira, ahol mindannyian a kedvenc társasjátékainkat hoztuk. Végül játszottam valakivel, aki, miután hallotta, hogy ritkaföldfém elemeket kutatok, megjegyezte, hogy a cége éppen aláírt egy 10 millió dolláros szerződést a NASA-val, hogy robotot fejlesszenek a ritkaföldfémek bányászására a Holdon.</p>\n<p>Ez egy nagy XPRIZE támogatás része volt, amelyet a Google közösen szponzorált, és amely 20 millió dollárt fog adni annak a cégnek, amely képes robotot telepíteni a Holdra bármilyen célra. Számos cég megragadta a 2010-es évek geopolitikai válságát, amely a ritkaföldfémek körül forgott, és azt mondták: 'ezeket az anyagokat az űrből fogjuk megszerezni, nem Kínából'.</p>\n<p>Ezek közül egyik projekt sem valósult meg. De az első dolog, amit megértettem a űrbányászati ipar kutatása során, az az volt, hogy sokuk számára a cél soha nem volt a megfogalmazott cél elérése, hanem érdekes technológiák kifejlesztése és talán egy nagyobb entitás általi felvásárlás, hogy pénzt keressenek és továbblépjenek a következő dologra.</p>\n<p>A második felismerés az volt, hogy ha beszélsz olyan emberekkel, akik komolyan gondolják az űrbányászati képességek fejlesztését, akkor szigorúan a hosszú távú űrutazás, hosszú távú űrmissziók szempontjából gondolkodnak. Tehát nem kell mindent a Földről hozni ahhoz, hogy érdekes dolgokat csináljunk az űrben. Fenntarthatósági szempontból ez értelmes. De nem az energiaátmenetről szól.</p>\n<p>És ott vannak az űr cowboyok – és azt hiszem, mindannyian ismerünk néhány kiemelkedő űr cowboyt. Az ő céljuk talán inkább libertárius kolóniák vagy luxus üdülőhelyek létrehozása a Holdon vagy a Marson. Ezek a projektek egy újabb megnyilvánulása ennek a régóta fennálló menekülési fantáziának, amelyet jelentősen megerősített a milliárdos kapitalista figura felemelkedése.</p>\n<p>De hogy visszatérjünk a kritikus fontosságú és az energiaátmenet biztosításának kérdésére, valójában nincs hihető forgatókönyv, amely szerint az űrbeli bányászat gazdaságilag értelmes lenne a Földön végzett tevékenységek biztosításához.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Egy utolsó, kicsit bonyolult kérdés. Fejlesztesz néhány ötletet arra, hogyan lehet elkerülni a beszállítói láncokkal kapcsolatos problémákat. Tudnád röviden összefoglalni, mi ez?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Idén korábban az ENSZ főtitkára létrehozott egy panelt a kritikus ásványokról és anyagokról az energiaátmenethez. És a hónap elején közzétették hét elvüket és cselekvési pontjukat. Hangsúlyozzák az együttműködést, az igazságosságot, az átláthatóságot és a közösségek számára nyújtott előnyöket a megújuló energiaátmenet biztosításában. A Világbank becslése szerint a CRM szükségleteinek négy-ötszörösére kell nőnie ahhoz, hogy 2030-ra elérjük a megújuló energia célokat, és 2040-re és 2050-re a nettó zéró célokat.</p>\n<p>A kérdés tehát az, hogyan lehet ezt úgy megtenni, hogy ne folytatódjon a kitermelő iparhoz kapcsolódó óriási társadalmi és környezeti erőszak, amely a klímaváltozás elleni küzdelem nevében metastázisba kerül, aláásva a klímával szemben ellenálló tájakat és megélhetéseket.</p>\n<p>Ez egy igazi rejtély. De az új ENSZ főtitkár elveiben a hetedik elv kimondja, hogy a multilaterális együttműködés<em> alapvetően</em> kell, hogy támogassa az energiaátmenet biztosítására irányuló erőfeszítéseket. A csapatom kidolgozott néhány ötletet. Van egy cikkünk a Nature Energy folyóiratban, amely egy keretet vázol fel a nemzeti meghatározott hozzájárulásokhoz az energiaátmeneti anyagokhoz.</p>\n<p>Ez a 'Nemzeti meghatározott hozzájárulások keretrendszerén' belül működik, amely valóban megkülönböztette a 2015-ös párizsi megállapodásokat, célja, hogy meghatározza, hány egységre van szükség bármely adott energiaátmeneti anyagból. Rengeteg adat áll rendelkezésre a kapacitásról, de ez általában wattokban van kifejezve, nem pedig a tényleges kemény anyagok tekintetében, amelyekre szükség van az infrastruktúra kiépítéséhez.</p>\n<p>A javaslatunk azt is kéri, hogy a felek készítsenek leltárt a tartalékaikról, prioritást adva a felszíni tartalékoknak. A kulcsfontosságú dolog itt az, hogy ezek azok az anyagok, amelyeket már kiástak, és hulladékként hevernek, amelyek egy lerakóban találhatók, mint egy leselejtezett vagy elhagyott technológia. A kulcsfontosságú dolog, amit szerintem meg kellene jegyeznünk, az az, hogy ezek a kritikus nyersanyagok alapvetően különböznek a fosszilis tüzelőanyagoktól. Amikor fosszilis tüzelőanyagot használsz, elégeted, hogy ellássa a funkcióját. De sok CRM és ritkaföldfém esetében nem pusztítjuk el őket a használat során. Ezek a felszínen ülnek.</p>\n<p>A másik cél az, hogy készítsenek leltárt a hazai klímaeszközökről, mint például a biodiverzitás, az ellenálló tájak és az édesvízi erőforrások. Ezeket számos környezetvédelmi védelmi intézkedés keretében kodifikálták. Kritikus társadalmi és ökológiai szolgáltatásokat nyújtanak, és fokozzák a helyi és regionális ellenálló képességet. Az ötlet az, hogy ha megnézed a tartalékaid térképét, és megnézed a klímaeszközeid térképét, akkor az ipari fejlesztés potenciális területei azok, amik megmaradtak.</p>\n<p>Ezt természetesen egy kontextusnak megfelelő népszavazás, szavazás, népszavazás keretében lehet eldönteni. És ezt egy adott országnak kell meghatároznia. De izgatottak vagyunk, hogy pozitív válasz érkezett ennek az ötletnek a konferencián való beépítésére a jövőben.</p>\n<p> </p>\n<p><em>Ez a beszélgetés 2024. október 8-án zajlott a </em><a href=\"https://www.humanitiesfestival.at/\">Bécsi Humán Tudományok Fesztiválon 2024</a><em>, amelyet a Humán Tudományok Intézete (IWM) és a Time To Talk (TTT) szervezett a FALTER, a Nyílt Társadalom Alapítványok, Bécs Városa, az ERSTE Alapítvány, a Bécsi Képzőművészeti Akadémia, a Wien Museum és a Volkstheater együttműködésével.</em></p>\n<p> </p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayvzjqgsz4fqr77v2t5gungcwq",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:30:53.339",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayvzqcekf5tqrymd63zlrphvbk",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"A zöld átmenethez szükséges anyagokért folytatott verseny elkezdődött. De hol van az izgalom a fémekben, diszkrét és rejtett, mégis széles körben elterjedt? A bányászat, amely az alacsony koncentrációk miatt intenzív, hulladék elemeket, például arzént termel. A űr cowboyok és a mélytengeri kotrók a környezeti stabilitásért versenyeznek, nem pedig Kína monopóliuma, amely 40 éves feldolgozási tapasztalaton alapul. Az egészségügyi és újrahasznosítási szabályozások elengedhetetlenek.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"hu",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:30:53.341",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Entuziasm pentru elementele „rare”",
                key:"uid": string:"685e3833-4e76-41a4-8185-a667406d9b98",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><em>Rectorul Institutului pentru Științe Umane (IWM) l-a intervievat pe autorul </em>Rare Earth Frontiers: From terrestrial subsoils to lunar landscapes în timpul Festivalului de Umanitate de la Viena 2024.</p>\n<p>https://www.youtube.com/watch?v=pPifMMVAjuo&list=PLjrO4-lSuhViUO3sL-k1I6CsUQ5KeulqZ&index=19</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Misha Glenny: </strong>Vom vorbi despre pământuri rare, minerale de pământuri rare, extracția mineralelor brute critice și poziția lor în cadrul situației de mediu și geopolitice. Așa că să începem cu toții de pe aceeași pagină: există 17 elemente de pământuri rare, iar acestea sunt incluse în ceea ce <a href=\"https://www.usgs.gov/news/national-news-release/us-geological-survey-releases-2022-list-critical-minerals\">serviciul geologic american</a> a considerat a fi 51 de minerale brute critice sau CRMs. Așadar, să începem cu pământurile rare, Julie. Ce sunt ele și de ce sunt importante?</p>\n<p><strong>Julie Klinger: </strong>Termenul „elemente de pământuri rare” este un pic anacronic, deoarece aceste elemente nu sunt nici „rare” și nici neapărat „pământuri”. Ele se referă la insula din sudul tabelului periodic numită seria lanthanidă, numerele 57 până la 71, plus scandiu și yttriu.</p>\n<p>Ele sunt grupate împreună ca o familie, deoarece au aceste proprietăți magnetice și conductive cu adevărat fantastice, care au permis miniaturizarea tehnologiilor și comunicațiile pe internet transoceanice, dezvoltarea tehnologiilor spațiale etc.</p>\n<p>De ce sunt numite rare? Numele rămâne, pentru că este interesant. Este mai interesant decât a spune „lanthan” sau „praseodim”. Dar în cercetările mele, încercând să aflu de ce au fost numite „rare”, am ajuns la concluzia că: atunci când au fost caracterizate pentru prima dată în Suedia la sfârșitul anilor 1700, nimeni nu le văzuse vreodată înainte, așa că au fost pur și simplu asumate ca fiind rare. Prima dată când am găsit un chimist plângându-se de asta în scris a fost în 1907, iar de atunci, comunitatea științifică a fost destul de supărată în legătură cu această caracterizare. Dar rămâne. Dacă numești ceva rar, ne entuziasmăm și oamenii ar putea fi dispuși să accepte lucruri pe care altfel le-ar refuza cu bun simț.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Pentru a avea o idee despre varietățile largi de utilizări ale pământurilor rare, ai putea să ne dai câteva exemple?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Ai putea alege cu adevărat orice element. Dar vom merge cu ceriu. Într-un oraș ca Viena, probabil există niște frumoase vase de sticlă antice care sunt de un roz delicat, nu-i așa? Este ceriu cel care conferă acea culoare vaselor de sticlă. Este aceeași proprietate de pigmentare care este folosită pentru a face lasere care sunt utilizate în tot felul de lucruri, de la chirurgie la rachete ghidate cu precizie. Este, de asemenea, ceriu cel care poate acționa ca un amplificator de semnal atunci când este adăugat la cabluri de fibră optică. Dacă îți poți imagina rețeaua globală de cabluri de fibră optică transoceanice: cam la fiecare 30 de kilometri, există puțin ceriu care amplifică semnalul.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Și fără ceriu, nu am putea face asta?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Ei bine, am putea, dar ar fi mai lent și cine vrea să meargă mai lent?</p>\n<p>Ceriu a fost cu adevărat important în secolul XX și în secolul XXI, deoarece este folosit în rafinarea petrolului. Și, de fapt, până foarte recent, aplicația principală pentru elementele de pământuri rare în SUA a fost în industria petrochimică. Aceasta a fost recent înlocuită de magneți.</p>\n<p><strong>Misha Glenny: </strong>Am vrut să te întreb despre un element folosit frecvent în magneți, praseodim: de ce este important și ce rol joacă în tranziția verde?<strong>  </strong></p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Praseodim și neodim sunt importante deoarece sunt folosite în tehnologiile de energie regenerabilă printre multe altele, precum și în tehnologiile digitale. Imaginează-ți o turbină eoliană: magneții sunt foarte importanți în mecanica reală a turbinei eoliene care ajută la transformarea mișcării sale în generarea de energie. În funcție de dimensiunea turbinei eoliene, ai putea avea câteva kilograme până la câteva tone de magneți acolo.</p>\n<p>Când vine vorba de tehnologiile digitale, este acea putere conductivă și magnetică care le permite să fie mai mici, mai modulare, mai portabile și, prin urmare, în cele din urmă, mai accesibile. În orice scenariu pe care îl analizăm aici, fie că vorbim despre dezvoltarea energiei – regenerabilă sau nu – sau despre accesul crescut la tehnologie, acestea necesită aceste elemente de pământuri rare. Același lucru se poate spune despre aproape tot ce se află pe o listă de materiale brute critice.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Așadar, am stabilit că materialele de pământuri rare nu sunt rare, ele pot fi găsite în multe locuri, dar trebuie să extragi o mare cantitate de rocă pentru a le obține.</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Da, ele nu există sub formă de nuggeturi de aur. Când vorbim despre 17 elemente chimic similare, ne confruntăm cu o provocare de extracție foarte particulară.</p>\n<p>Prima provocare este găsirea unui depozit care conține oricare dintre ele la o concentrație care ar putea fi fezabilă din punct de vedere economic. Pentru a-ți da o idee despre proporțiile de care vorbim: dacă ai o zonă mare sau un depozit geologic care are multe, multe, multe milioane de tone de material, dacă 2% din acesta conține elemente de pământuri rare, aceasta este considerată o afacere foarte bună. Dar asta îți oferă și o idee despre cantitatea de energie și mișcare a pământului implicată în obținerea materialului dorit de companiile de extracție.</p>\n<p>Când este săpat, tot ce este altceva, indiferent ce ar fi, fie că este vorba de aur sau argint sau fosfat sau uraniu sau toriu sau arsenic, este lăsat deasupra solului ca deșeu. Gândește-te la asta: într-un scenariu bun, 98% din lucrurile care sunt săpate sunt lăsate în urmă ca deșeu.</p>\n<p>Datorită similarităților chimice dintre elementele de pământuri rare, separarea lor este foarte provocatoare. O mare parte din știința secolului XX a fost dedicată descoperirii modului de a descompune aceste lucruri. Concluzia este că separarea și rafinarea lor este foarte intensivă din punct de vedere energetic și adesea foarte intensivă din punct de vedere chimic.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Trecând la materiile prime critice – litiu, nichel, cobalt, cupru – toate materiale foarte importante pentru diferite aspecte ale tranziției verzi. Cât de mult din aceste lucruri va trebui să săpăm efectiv pentru a alimenta tranziția verde?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Între 2017 și 2022, <a href=\"https://www.iea.org/reports/global-critical-minerals-outlook-2024\">Agenția Internațională pentru Energie a estimat</a> că a existat o creștere de trei ori a cererii globale pentru litiu, o creștere de 70% a cererii globale pentru cobalt și o creștere de 40% a cererii globale pentru nichel – ultimele două fiind folosite în baterii. Acestea sunt numere mari, dar nu sunt surprinzătoare. Pe de o parte, aceasta este o veste bună. Înseamnă că avansăm în ceea ce privește desfășurarea rapidă a tehnologiilor de energie regenerabilă.</p>\n<p>Dar există multe lucruri ascunse în aceste numere. Chiar dacă o baterie în sine este o tehnologie de energie regenerabilă, s-ar putea să nu fie folosită efectiv pentru scopuri critice pentru climă. Cred că cel mai viu exemplu în acest sens sunt bateriile de litiu. Cu câteva luni în urmă, o mare revelație care a devenit un fenomen pe rețelele sociale a arătat că un mare motor pentru creșterea cererii de baterii de litiu de mici dimensiuni a fost proliferarea stilourilor de vaping – nu o aplicație critică pentru climă.</p>\n<p>Mai puțin frivol, trei dintre cercetătorii de doctorat cu care lucrez au studiat capturarea tehnologiilor de energie regenerabilă de către militari. Există o mare presiune în armata americană pentru a dezvolta puști de asalt care sunt alimentate de baterii de litiu. Așadar, avem o creștere semnificativă care este, în parte, determinată de aplicațiile de energie regenerabilă, dar nu este critică pentru climă.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Și mai avem mult de parcurs înainte de a ajunge la vârful oricăruia dintre acestea.</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Absolut. Cred că cuprul este un bun exemplu. Cuprul este ceea ce permite electricității să se deplaseze de aici până acolo. Este important pentru electrificare în general, iar tehnologia energetică și digitalizarea sunt în centrul obiectivelor actuale de climă și dezvoltare ale comunității internaționale. Așteptările sunt că consumul de cupru, pentru a îndeplini obiectivele COP28, va trebui să depășească toată producția globală de cupru din istoria umană care a fost produsă până în 2009.</p>\n<p><strong>Misha Glenny: </strong>China domină o mare parte din piața pământurilor rare și mineralelor brute critice, în special în procesarea acestor elemente și minerale. Multe dintre cercetările pe care le-ai făcut pentru cartea ta au fost realizate în mina Bayan Obo și, într-o oarecare măsură, în facilitățile de procesare, în Mongolia Interioară a Chinei. Datorită circumstanțelor politice actuale, acea oportunitate este puțin probabil să se întâmple astăzi. Cum a fost în inima industriei de pământuri rare din China și care au fost impresiile tale despre operațiunile lor?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Ar fi foarte dificil să fac acea cercetare astăzi. Pentru context: am trăit și am lucrat în China timp de aproximativ cinci ani între 2003 și 2013. După aceea, mi-am dedicat cercetările elementelor de pământuri rare și a devenit o carte. Am avut contacte profesionale în mediul academic și în guvern. La acea vreme, întrebările adresate de un cercetător internațional cu câțiva ani de experiență în China erau primite ca o oportunitate de a avansa înțelegerea reciprocă. Cred că avem nevoie de puțin mai mult din asta astăzi.</p>\n<p>Pentru a face cercetări în capitala mondială a pământurilor rare – o zonă restricționată militar – a necesitat multă răbdare și timp de pregătire, vorbind cu mai multe persoane, informându-le despre întrebările și intențiile mele și apoi, în cele din urmă, vizitând același loc în mai multe moduri, însoțit de mai multe părți diferite, dar întotdeauna cu permisiune.</p>\n<p>În cartea mea scriu despre cum forța și robustețea centrului industrial al Chinei în jurul mineritului și procesării pământurilor rare au evoluat împreună cu industria armelor nucleare. Nu am intrat știind asta. Și, de fapt, a fost întâmplător că am aflat.</p>\n<p>Prima mea vizită organizată oficial la Baotou și Bayan Obo a fost facilitată de instituția mea gazdă, Academia Chineză de Științe. Cu două săptămâni înainte de a fi programat să ajung la Baotou, au avut loc unele tulburări destul de mari: un membru al comunității de păstorii etnici mongolieni a fost lovit și ucis de un camion care transporta minereu mineral, iar comunitatea a protestat. Nu știu care a fost logica, dar oficialii care au fost de acord cu vizita mea au raționat că ar fi prea problematic să o anuleze. Cu toate acestea, nimeni nu avea voie să vorbească cu mine despre minerit. Cred că într-un moment de disperare, ghizii au încercat să umple spațiul în timpul unei plimbări prin oraș și mi-au arătat tot felul de lucruri. Și unul dintre lucruri a fost: „Ah, aceasta este instalația noastră de dezvoltare a armelor nucleare.”</p>\n<p>Asta a generat o mulțime de întrebări suplimentare, care în alte circumstanțe aș fi simțit că sunt prea tabu pentru a fi adresate. Dar în această situație, am avut o conversație destul de amplă. Și asta a generat, desigur, piste pentru mine să analizez suprapunerea și co-dezvoltarea industriilor nucleare și de pământuri rare din mijlocul secolului XX până în prezent. Asta m-a condus să analizez rolul cooperării științifice internaționale în jurul energiei nucleare și dezvoltării rachetelor centrate în locuri precum Universitatea din Chicago și Laboratorul de Propulsie Jet NASA, toate acestea suprapunându-se în unele moduri cu cercetarea pământurilor rare care, în cele din urmă, și-a găsit un loc în Baotou.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Poluarea rămâne o problemă foarte mare în Bayon Obo și China, nu-i așa?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Da, cu siguranță. Fundațiile industriale au fost parte a colaborării de planificare industrială a Chinei post-revoluționare timpurii cu Uniunea Sovietică. Ideea era că aceste locuri vor fi inimi industriale, ajutând la alimentarea dezvoltării și autosuficienței Chinei susținute de Uniunea Sovietică. Împreună, China și Uniunea Sovietică ar fi furnizat bunuri industriale dure și know-how restului lumii, pentru a realiza un fel de revoluție comunistă mondială.</p>\n<p>În mijlocul secolului XX, o serie dintre aceste locuri au fost înființate în întreaga țară. Baotou este zona prioritară numărul unu, care deține elementele de pământuri rare, industria grea și dezvoltarea armelor. Prioritatea acolo, încă din anii 1950, a fost să construiești cât mai multă industrie cât mai repede posibil, să extinzi domeniul operațiunilor miniere cât mai repede posibil, iar gestionarea deșeurilor nu a fost cu adevărat o prioritate. Cu toate acestea, din cauza îngrijorărilor legate de productivitatea agricolă și acvaculturală și de apa potabilă, au existat decenii de documentare și urmărire foarte atentă a poluării solului și apei.</p>\n<p>Dar nu a fost până într-o perioadă critică la începutul anilor 2000 când datele științifice combinate cu munca activiștilor locali și a jurnaliștilor de mediu dedicați au permis o schimbare în prioritățile Chinei de la dezvoltarea industrială la remedierea efectivă a mediului.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Mineritul de pământuri rare creează un fel de nămol, ai putea să-l descrii?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Am menționat că în cel mai bun caz, ai putea avea o concentrație de 2% de pământuri rare în ceea ce săpăm. Unele zone ale depozitului ar putea avea până la 20%, dar dacă mineritul se desfășoară pe o zonă mare, 2% este considerat un bun mediu.</p>\n<p>Se întâmplă că câteva dintre celelalte elemente abundente în acest depozit particular sunt arsenic, toriu, fluor și uraniu. Deși există, desigur, procesare secundară pentru a captura unele dintre aceste materiale din deșeuri, timp de 40 sau 50 de ani ai avut cantități abundente de arsenic și fluor care erau pur și simplu aduse din pământ. Ca parte a procesului de separare, devine pulbere și mai mobil. Ele se proliferază în praful purtat de vânt. Ele ajung în cursurile de apă.</p>\n<p>Absorbția acestor contaminanți de către plante și animale a ajuns până la vârful lanțului trofic. Studii extinse de sănătate publică arată un impact pe termen lung asupra dezvoltării cognitive a sugarilor și copiilor, tipuri avansate de boli osoase și afecțiuni specifice care rezultă din expunerea cronică.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Așa că, pentru a continua să săpăm pentru aceste elemente pentru a realiza tranziția verde, reglementările vor fi foarte importante.</p>\n<p>Trecând la geopolitica acestui lucru: SUA a fost cândva cel mai mare producător de pământuri rare și apoi, strategizând pentru a face din China inima de manufactură a SUA, extracția și procesarea pământurilor rare au fost transferate în China. Acum, chinezii au avut 35 de ani de procesare a acestor materiale și pot face acest lucru mult mai ieftin decât oricine altcineva. Așadar, având în vedere centralitatea pentru utilizarea militară, critică pentru climă și civilă, ce înseamnă asta în termeni de relații geopolitice între SUA, China și UE?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Aceasta este o întrebare foarte importantă. Voi spune ceva care este foarte nepopular în SUA în acest moment: China este un partener comercial de încredere pentru SUA. Investițiile intense pe care guvernul și industriile chineze le-au făcut pentru a-și construi capacitatea industrială și de manufactură actuală se potrivesc perfect cu doctrinele de relocare a industriei bazate pe comerț liber, conduse de Washington, din ultimele 40 de ani. O vreme – nu vreau să spun că toată lumea era fericită – dar a fost o relație care nu a generat tipul de îngrijorare pe care l-am văzut în ultimul deceniu.</p>\n<p>Multe componente tehnologice critice – fie că este vorba de îngrijire medicală sau instrumentație științifică, tehnologii militare – rafinarea materiilor prime, fabricarea componentelor și asamblarea produselor, toate au fost concentrate în China. Departamentul de Apărare al SUA s-a trezit la acest lucru acum aproximativ 15 ani și a decis că este o problemă reală și de atunci a căutat alternative, continuând în același timp să primească multe dintre aceste componente de la omologi și producători din China pe o bază de încredere.</p>\n<p><strong>Misha Glenny: </strong>Unul dintre lucrurile care au rezultat din aceasta este, ceea ce am numit într-un documentar BBC, <a href=\"https://www.bbc.co.uk/programmes/m001cdr7\">‘</a><a href=\"https://www.bbc.co.uk/programmes/m001cdr7\">lupta pentru pământuri rare</a><a href=\"https://www.bbc.co.uk/programmes/m001cdr7\">’</a>. Avem o luptă globală în principal între SUA și China, mai recent și UE, încercând să asigure lanțuri de aprovizionare. Spune-ne puțin despre lanțurile de aprovizionare și complexitatea lor.</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Criticitatea acestor materiale nu are în cele mai multe cazuri de-a face cu raritatea lor absolută. Are de-a face cu geografia lanțurilor de aprovizionare și modul în care aceste lanțuri de aprovizionare sunt organizate. Dacă iei în considerare un scenariu geopolitic mai puțin roz, faptul că o mare parte din procesarea centrală și fabricarea și asamblarea tehnologiilor de înaltă tehnologie sunt concentrate în China constituie o vulnerabilitate foarte reală. Și această vulnerabilitate, în contextul SUA, este adesea descrisă în termeni de vulnerabilitate militară.</p>\n<p>De fapt – foarte umor „de spânzurătoare” aici – dar una dintre concluziile din raportul recent al DOD, care a proiectat nevoile materiale pentru un război ipotetic cu China până în 2027, a fost că nu ar fi fezabil, deoarece atât de multe dintre componentele importante pentru tehnologiile de apărare provin din China.</p>\n<p>Un lucru important care s-a întâmplat în ultimii 15 ani este că geografia extracției s-a schimbat. Locuri precum SUA, Myanmar, Vietnam, Brazilia, Madagascar furnizează materie primă. Dar cea mai mare parte a acelei etape critice, timpurii de rafinare și separare a acestor materiale, este încă rutată prin China. Așadar, ceea ce SUA și UE au lucrat este construirea procesării cu valoare adăugată pentru a avea capacități mai independente în acest domeniu.</p>\n<p>Există trei scenarii sub care noi, între ghilimele, „nu avem suficiente materii prime pentru a ne îndeplini obiectivele de tranziție energetică”. Unul dintre ele este, sub această luptă globală pentru elemente de pământuri rare și alte materii prime critice pentru energie, avem duplicarea globală a lanțurilor de aprovizionare și eforturilor. Orice cadru care consideră „cât de mult din aceste lucruri sunt de fapt necesare într-un anumit teritoriu sau context pentru a atinge obiectivele de tranziție energetică” este absent. Sub această luptă, toate părțile merg pentru cât mai multă capacitate posibilă, indiferent de cât de mult ar putea fi de fapt necesar pentru scopuri critice, cum ar fi tranziția energetică.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Așadar, din timpul Războiului Rece, Occidentul a introdus periodic controale asupra exporturilor de tehnologie, de obicei asupra tehnologiilor cu utilizare duală. Acesta a fost un sistem destul de bine codificat în timpul Războiului Rece prin CoCom. Cu toate acestea, în ultimii 10-15 ani, pe măsură ce americanii au început să se panicheze în legătură cu dezvoltarea și rivalitatea și competitivitatea Chinei, au început, împreună cu UE, să restricționeze accesul Chinei la materiale fabricate, în special microcipuri. Dar, pentru prima dată, Occidentul trebuie să ia o parte din propria sa medicină: China a început să impună controale asupra exporturilor, nu doar asupra tehnologiei de procesare a pământurilor rare, pe care o fac mai bine sau mai puțin bine decât oricine altcineva acum, ci și asupra pământurilor rare în sine. Cât de puternică este această pârghie pe care chinezii o pot folosi?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Există câteva moduri în care aceasta este o unealtă diplomatică și geopolitică foarte puternică. Și apoi există o mulțime de alte moduri în care restricționarea acestor două lucruri în mod specific permite multor afaceri să continue ca de obicei. Cred că este important să păstrăm în minte această imagine complexă a lanțului de aprovizionare – în parte pentru că China nu este doar o piață sursă pentru aceste tehnologii, ci și o piață consumatoare majoră pentru tehnologiile care ar putea fi finalizate în Occident și apoi exportate înapoi în China.</p>\n<p>Cu acele controale de export specifice pe care le-ai menționat, piețele vor reacționa cu siguranță. Dar controalele asupra celor mai avansate tehnologii de procesare și separare sunt o lovitură destul de directă pentru SUA și UE, care plănuiesc să își construiască capacitatea industrială și caută tehnologie și echipamente de vârf. Și unde este această tehnologie și echipamente de vârf? În China, desigur, ceea ce are sens pentru că au avut 40 de ani de muncă în acest domeniu și au furnizat cea mai mare parte a lumii. Pe parcursul acelei perioade de 40 de ani, SUA și UE nu doar că au redus capacitatea industrială, ci și capacitatea de cercetare și dezvoltare.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Așadar, ambele părți au pârghii aici. Și dacă nu este gestionat corespunzător, atunci ar putea deveni urât la un moment dat. Există unele voci în SUA care spun, destul de tare acum, „fii atent la cât de departe mergi cu restricțiile asupra companiilor chineze, pentru că s-ar putea să ne lovească în cele din urmă”.</p>\n<p>Există două moduri „mai neobișnuite” de a obține pământuri rare și minerale brute critice. Primul este mineritul în adâncuri marine: care sunt pericolele acolo? Și al doilea, despre care ai scris în cartea ta <em>Rare Earth Frontiers</em>, este luna. Ai explorat, de asemenea, ideea mineritului pe lună ca o posibilă viitoare oportunitate. Este această idee nebună sau ar trebui să o luăm în serios?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Modul în care mineritul în adâncuri marine este adesea reprezentat este că există aceste noduli lumpy de multe metale diferite care stau pe fundul oceanului așteptând să fie aspirate. Această idee face ca să fie mult mai ușor și mai puțin controversat decât mineritul terestru, deoarece: unu, nimeni nu locuiește acolo; și, doi, nu trebuie să sapi gropi pentru a obține metalele.</p>\n<p>La acel nivel, mineritul în adâncuri marine pare o alternativă foarte convingătoare la mineritul de suprafață terestru – în special când iei în considerare încălcările drepturilor omului și impacturile de mediu care afectează industria. Cu toate acestea, am explorat mai mult luna decât am explorat fundul mării. Așadar, într-un fel, ne jucăm cu necunoscutul. Acest factor a fost unul dintre motivele pentru care au existat campanii globale pentru a obține promisiuni din partea principalilor consumatori potențiali de metale pentru baterii că nu vor folosi materiale obținute prin mineritul în adâncuri marine.</p>\n<p>Unul dintre lucrurile pe care le știm despre acest ecosistem de adâncime este că există microorganisme care consumă metan care îndeplinesc un serviciu climatic critic pentru noi. Metanul iese prin fundul oceanului, iar ele îl consumă, împiedicându-l să scape în atmosferă. Asta este semnificativ pentru că alte evenimente anterioare de încălzire climatică non-antropogenă au fost cauzate parțial de „erupții” masive de metan din adâncurile oceanului. Potențial, ceea ce analizăm aici este destabilizarea unui ecosistem în mare parte necunoscut care îndeplinește o funcție climatică foarte critică pentru noi, în numele luptei împotriva schimbărilor climatice, sub forma tranziției energetice.<strong><br />\n</strong></p>\n<p>Și luna. Când am cercetat pentru această carte, am avut un moment de serendipitate. Eram înapoi în zona golfului San Francisco între călătoriile de cercetare în China și am mers la un fel de petrecere foarte nerdy unde toți am adus jocurile noastre de masă preferate. Am ajuns să mă joc cu cineva care, după ce m-a auzit spunând că cercetez elemente de pământuri rare, mi-a spus că compania lui tocmai semnase un contract de 10 milioane de dolari cu NASA pentru a dezvolta un robot pentru a mina elemente rare pe lună.</p>\n<p>Aceasta a fost parte a unei mari granturi XPRIZE co-sponsorizate de Google care urma să acorde 20 de milioane de dolari unei companii care putea desfășura un robot pe lună pentru orice scop. O serie dintre ele au profitat de criza geopolitică din anii 2010 care a învăluit elementele de pământuri rare și au spus „vom obține aceste lucruri din spațiu și nu din China”.</p>\n<p>Niciunul dintre acele proiecte nu a avut succes. Dar primul lucru pe care am ajuns să-l înțeleg prin cercetarea industriei mineritului în spațiu a fost că, pentru un număr considerabil dintre ele, obiectivul nu a fost niciodată de fapt să îndeplinească obiectivul declarat, ci să dezvolte tehnologii interesante și poate să fie cumpărate de o entitate mai mare pentru a putea să încaseze și să treacă la următorul lucru.</p>\n<p>A doua realizare a fost că, dacă vorbești cu oameni serioși despre dezvoltarea capacităților de minerit în spațiu, ei se gândesc la asta strict în termeni de călătorii spațiale pe termen lung, misiuni spațiale pe termen lung. Așadar, nu trebuie să iei tot ce ai nevoie de pe Pământ pentru a face lucruri interesante în spațiu. Dintr-un punct de vedere al sustenabilității, asta are sens. Dar nu este vorba despre tranziția energetică.</p>\n<p>Și apoi sunt cowboy-ii spațiali – și cred că suntem cu toții familiarizați cu câțiva cowboy spațiali proeminenți. Obiectivul lor este poate mai mult să înființeze colonii libertariene sau stațiuni de lux pe lună sau pe Marte. Și aceste proiecte sunt o altă manifestare a acestei fantezii de evadare de lungă durată, aș spune, semnificativ împuternicite de ascensiunea capitalistului miliardar ca figură.</p>\n<p>Dar pentru a reveni la întrebarea despre criticitate și aprovizionarea tranziției energetice, nu există cu adevărat niciun scenariu plauzibil sub care mineritul în spațiu pentru a aproviziona activitățile de pe pământ să aibă sens economic.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> O ultimă întrebare, puțin complicată. Dezvolți câteva idei despre cum să eviți problemele legate de lupta pentru lanțul de aprovizionare. Ai putea să conturezi pe scurt ce este aceasta?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> La începutul acestui an, secretarul general al ONU a constituit un panel pe minerale și materiale critice pentru tranziția energetică. Și la începutul acestei luni, au publicat cele șapte principii și acțiuni. Ele subliniază cooperarea, justiția, transparența și beneficiul pentru comunități în aprovizionarea tranziției energiei regenerabile. Banca Mondială proiectează că nevoile CRM trebuie să crească de patru până la șase ori pentru a îndeplini obiectivele de energie regenerabilă până în 2030 și obiectivele de zero emisii nete până în 2040 și 2050.</p>\n<p>Întrebarea este, așadar, cum poate fi realizat acest lucru într-un mod care să nu continue să cauzeze violența socială și de mediu uriașă asociată cu industriile extractive să metastazeze în numele luptei împotriva schimbărilor climatice, subminând peisajele și mijloacele de trai reziliente la climă.</p>\n<p>Este o adevărată enigmă. Dar în noile principii ale secretarului general al ONU, principiul numărul șapte afirmă că cooperarea multilaterală<em> trebuie</em> să susțină eforturile de aprovizionare a tranziției energetice. Echipa mea a dezvoltat câteva idei. Avem un articol în revista Nature Energy care conturează un cadru pentru contribuțiile naționale determinate pentru materialele de tranziție energetică.</p>\n<p>Aceasta funcționează în cadrul „cadru de contribuții naționale determinate” care a distins cu adevărat Acordurile de la Paris din 2015, având ca scop determinarea câtor unități sunt de fapt necesare din orice material de tranziție energetică dat. Există tot felul de date despre capacitate, dar tinde să fie exprimată în wați și nu în termeni de materialele dure efective de care ai nevoie pentru a construi această infrastructură.</p>\n<p>Propunerea noastră solicită, de asemenea, părților să facă un inventar al rezervelor lor, prioritizând rezervele de suprafață. Ceea ce este esențial aici este că acestea sunt lucrurile care au fost deja săpate, languind ca deșeu, care ar putea fi găsite într-un depozit sub formă de tehnologie decommissioned sau abandonată. Ceea ce cred că trebuie să ne amintim aici este că aceste materiale brute critice sunt fundamental diferite de combustibilii fosili. Când folosești un combustibil fosil, îl arzi pentru a-și îndeplini funcția. Dar cu multe dintre CRM-uri și pământurile rare, nu le distrugem prin utilizare. Ele stau deasupra solului.</p>\n<p>Celălalt obiectiv este de a face un inventar al activelor climatice interne, cum ar fi biodiversitatea, peisajele reziliente și resursele de apă dulce. Acestea sunt codificate sub orice număr de măsuri de protecție a mediului. Ele îndeplinesc servicii sociale și ecologice critice și îmbunătățesc reziliența locală și regională. Ideea este că, dacă te uiți la harta rezervelor tale și te uiți la harta activelor tale climatice, zonele potențiale pentru dezvoltarea industrială sunt ceea ce a rămas.</p>\n<p>Aceasta, desigur, poate fi decisă într-un referendum, vot, plebiscit adecvat contextului. Și trebuie să fie determinată de o anumită țară. Dar suntem încântați că a existat un răspuns pozitiv la încorporarea acestei idei în conferința părților care urmează.</p>\n<p> </p>\n<p><em>Această conversație a avut loc pe 8 octombrie 2024 la </em><a href=\"https://www.humanitiesfestival.at/\">Festivalul de Umanitate de la Viena 2024</a><em>, care</em> <em>a fost organizat de Institutul pentru Științe Umane (IWM) și Time To Talk (TTT) în colaborare cu FALTER, Fundațiile Open Society, Orașul Viena, Fundația ERSTE, Academia de Arte Frumoase din Viena, Muzeul Wien și Volkstheater.</em></p>\n<p> </p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayvzjqgsz4fqr77v2t5gungcwq",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:03:56.924",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayvzqcekf5tqrymd63zlrphvbk",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"Cursele pentru aprovizionarea cu materiale pentru tranziția verde au început. Dar unde este fiorul în metale, discrete și ascunse, dar răspândite? Mineritul, intensiv din cauza concentrațiilor scăzute, generează elemente de deșeu precum arsenicul. Cowboy-ii spațiali și draglinele de mare adâncime contestă stabilitatea mediului mai mult decât monopolul Chinei, bazat pe 40 de ani de procesare implicată. Reglementările de sănătate și reciclare sunt esențiale.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"ro",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:05:33.465",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Emoción por elementos 'raros'",
                key:"uid": string:"750bb3e1-352f-45e1-bc38-023912456bbc",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><em>El rector del Instituto de Ciencias Humanas (IWM) entrevistó al autor de </em>Rare Earth Frontiers: From terrestrial subsoils to lunar landscapes durante el Festival de Humanidades de Viena 2024.</p>\n<p>https://www.youtube.com/watch?v=pPifMMVAjuo&list=PLjrO4-lSuhViUO3sL-k1I6CsUQ5KeulqZ&index=19</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Misha Glenny: </strong>Vamos a hablar sobre tierras raras, minerales de tierras raras, la extracción de minerales crudos críticos y su posición dentro de la situación ambiental y geopolítica. Para que todos empecemos en la misma página: hay 17 elementos de tierras raras, y estos están incluidos en lo que el <a href=\"https://www.usgs.gov/news/national-news-release/us-geological-survey-releases-2022-list-critical-minerals\">servicio geológico de EE. UU.</a> ha considerado como 51 minerales crudos críticos o CRM. Así que empecemos con las tierras raras, Julie. ¿Qué son y por qué son importantes?</p>\n<p><strong>Julie Klinger: </strong>El término ‘elementos de tierras raras’ es un poco anacrónico, porque estos elementos no son ‘raros’ ni necesariamente ‘tierras’. Se refieren a la isla al sur de la tabla periódica llamada la serie de los lantánidos, números 57 a 71, más escandio e itrio.</p>\n<p>Se agrupan como una familia, porque tienen estas propiedades magnéticas y conductivas realmente fantásticas, que han permitido la miniaturización de tecnologías y las comunicaciones por internet transoceánicas, el desarrollo de tecnologías espaciales, etc.</p>\n<p>¿Por qué se les llama raros? El nombre se mantiene, porque es emocionante. Es más emocionante que decir ‘lantano’ o ‘praseodimio’. Pero en mi investigación, tratando de averiguar por qué se les llamaba ‘raros’, llegué a esto: cuando fueron caracterizados por primera vez en Suecia a finales de 1700, nadie los había visto antes, así que simplemente se asumió que eran raros. La primera vez que encontré a un químico lamentando esto en la impresión fue en 1907, y desde entonces, la comunidad científica ha estado bastante molesta con esta caracterización. Pero se mantiene. Si llamas a algo raro, nos emocionamos y la gente podría estar dispuesta a aceptar cosas que de otro modo podrían rechazar sensatamente.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Para tener una idea de la amplia variedad de usos de las tierras raras, ¿podrías darnos un par de ejemplos?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Realmente podrías elegir cualquier elemento. Pero vamos a elegir cerio. En una ciudad como Viena, probablemente haya hermosas cristalerías antiguas que son de un bonito color rosa, ¿verdad? Es el cerio el que imparte ese color a la cristalería. Es esa misma propiedad pigmentante la que se utiliza para hacer láseres que se usan en todo, desde cirugía hasta misiles guiados de precisión. También es el cerio el que puede actuar como un amplificador de señal cuando se añade a los cables de fibra óptica. Si puedes imaginar la malla global de cables de fibra óptica transoceánicos: aproximadamente cada 30 kilómetros, hay un poco de cerio que amplifica la señal.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> ¿Y sin cerio, no podríamos hacer eso?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Bueno, podríamos, pero sería más lento y ¿quién quiere ir más lento?</p>\n<p>El cerio ha sido realmente importante durante el siglo XX y en el siglo XXI porque se utiliza en la refinación de petróleo. Y, de hecho, hasta hace muy poco, la aplicación principal de los elementos de tierras raras en EE. UU. era en la industria petroquímica. Eso solo ha sido desplazado recientemente por los imanes.</p>\n<p><strong>Misha Glenny: </strong>Quería preguntarte sobre un elemento comúnmente utilizado en imanes, el praseodimio: ¿por qué es importante y qué papel juega en la transición verde?<strong>  </strong></p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> El praseodimio y el neodimio son importantes porque se utilizan en tecnologías de energía renovable, entre muchas otras, así como en tecnologías digitales. Imagina una turbina eólica: los imanes son realmente importantes en la mecánica de la turbina eólica que ayudan a traducir su movimiento en generación de energía. Dependiendo del tamaño de la turbina eólica, podrías tener unos pocos kilos hasta un par de toneladas de imanes allí.</p>\n<p>Cuando se trata de tecnologías digitales, es ese poder conductivo y magnético el que les permite ser más pequeñas, más modulares, más portátiles y, por lo tanto, en última instancia, más accesibles. En cualquier escenario que estemos considerando aquí, ya sea que estemos hablando de desarrollo energético – renovable o no – o de un mayor acceso a la tecnología, requieren estos elementos de tierras raras. Lo mismo se puede decir de casi todo lo demás que está en una lista de materiales crudos críticos.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Así que hemos establecido que los materiales de tierras raras no son raros, se pueden encontrar en muchos lugares, pero tienes que extraer una gran cantidad de roca para obtenerlos.</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Sí, no existen en forma de pepitas de oro. Cuando hablamos de 17 elementos químicamente similares, nos enfrentamos a un desafío de extracción muy particular.</p>\n<p>El primer desafío es encontrar un depósito que contenga alguno de ellos a una concentración que pueda ser económicamente viable. Para darte una idea de las proporciones de las que estamos hablando: si tienes un área grande o un depósito geológico que tiene muchos, muchos, muchos millones de toneladas de material, si el 2% de eso contiene elementos de tierras raras, eso se considera un muy buen trato. Pero eso también te da una idea de la cantidad de energía y movimiento de tierra que está involucrado en obtener el material que desean las empresas extractoras.</p>\n<p>Cuando se excava, todo lo demás, sea lo que sea, ya sea oro o plata o fosfato o uranio o torio o arsénico, se deja en la superficie como desecho. Piensa en eso: en un buen escenario, el 98% de las cosas que se excavan se dejan atrás como desecho.</p>\n<p>Debido a las similitudes químicas entre los elementos de tierras raras, separarlos es muy desafiante. Una gran parte de la ciencia del siglo XX se dedicó a averiguar cómo separar estas cosas. La conclusión es que separarlos y refinarlos es muy intensivo en energía y a menudo también muy intensivo químicamente.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Pasando a los materiales crudos críticos – litio, níquel, cobalto, cobre – todos materiales muy importantes para varios aspectos de la transición verde. ¿Cuánto de estas cosas vamos a tener que excavar realmente para impulsar la transición verde?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Entre 2017 y 2022, la <a href=\"https://www.iea.org/reports/global-critical-minerals-outlook-2024\">Agencia Internacional de Energía estimó</a> que hubo un aumento de tres veces en la demanda global de litio, un aumento del 70% en la demanda global de cobalto y un aumento del 40% en la demanda global de níquel – los dos últimos se utilizan en baterías. Estos son números grandes, pero no son sorprendentes. Por un lado, son buenas noticias. Significa que estamos avanzando en términos de despliegue rápido de tecnologías de energía renovable.</p>\n<p>Pero hay mucho que está oculto en estos números. A pesar de que una batería en sí misma es una tecnología de energía renovable, puede que no se utilice realmente para propósitos críticos para el clima. Creo que el ejemplo más vívido de esto son las baterías de litio. Hace varios meses, una gran revelación que se convirtió en un fenómeno de redes sociales mostró que un gran impulsor del aumento de la demanda de baterías de litio a pequeña escala fue la proliferación de bolígrafos de vapeo – no una aplicación crítica para el clima.</p>\n<p>Menos frívolamente, tres de los investigadores de doctorado con los que estoy trabajando han estado investigando la captura militar de tecnologías de energía renovable. Hay un gran impulso en el ejército de EE. UU. para desarrollar rifles de asalto que sean alimentados por baterías de litio. Así que, ahí tenemos un aumento significativo que está, en parte, impulsado por aplicaciones de energía renovable, pero no críticas para el clima.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Y aún nos queda un largo camino por recorrer antes de alcanzar el pico de cualquiera de esto.</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Absolutamente. Creo que el cobre es un buen ejemplo. El cobre es lo que permite que la electricidad se mueva de aquí para allá. Es importante para la electrificación en general, y la tecnología energética y la digitalización están en el corazón de los actuales objetivos climáticos y de desarrollo de la comunidad internacional. La expectativa es que el consumo de cobre, para cumplir con los objetivos de la COP28, tendrá que superar toda la producción global de cobre en la historia humana que se produjo hasta 2009.</p>\n<p><strong>Misha Glenny: </strong>China domina gran parte del mercado de tierras raras y minerales crudos críticos, en particular en el procesamiento de estos elementos y minerales. Gran parte de la investigación que hiciste para tu libro se llevó a cabo en la mina de Bayan Obo, y hasta cierto punto en la instalación de procesamiento, en la Mongolia Interior de China. Debido a las circunstancias políticas actuales, es poco probable que esa oportunidad ocurra hoy. ¿Cómo fue en el corazón de la industria de tierras raras de China y cuáles fueron tus impresiones sobre su operación?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Sería muy difícil hacer esa investigación hoy. Para dar contexto: viví y trabajé en China durante un total de aproximadamente cinco años entre 2003 y 2013. Después de eso, dediqué mi investigación a los elementos de tierras raras y se convirtió en un libro. Tenía contactos profesionales en la academia y en el gobierno. En ese momento, las preguntas planteadas por un académico internacional con varios años de experiencia en China se recibían como una oportunidad para avanzar en la comprensión mutua. Creo que necesitamos un poco más de eso hoy.</p>\n<p>Para hacer investigación dentro de la capital mundial de tierras raras – un área restringida militarmente – se requería mucha paciencia y tiempo de preparación, hablando con múltiples personas, informándoles sobre mis preguntas y mis intenciones, y luego, en última instancia, visitando el mismo lugar de múltiples maneras, escoltado por diferentes partes, pero siempre con permiso.</p>\n<p>En mi libro escribo sobre cómo la fuerza y robustez del corazón industrial de China en torno a la minería y procesamiento de tierras raras co-evolucionaron con su industria de armas nucleares. No entré sabiendo esto. Y de hecho, fue por casualidad que incluso me enteré.</p>\n<p>Mi primera visita oficialmente organizada a Baotou y Bayan Obo fue facilitada por mi institución anfitriona, la Academia China de Ciencias. Dos semanas antes de que se programara mi llegada a Baotou, hubo algunos disturbios bastante importantes: un miembro de la comunidad de pastores étnicos mongoles fue atropellado y muerto por un camión que transportaba mineral, y la comunidad protestó. No sé cuál fue la lógica, pero los funcionarios que habían acordado mi visita razonaron que sería demasiado problemático cancelarla. Sin embargo, nadie debía hablarme sobre minería. Creo que en un momento de desesperación, los guías intentaron llenar el espacio durante un recorrido por la ciudad y me señalaron todo tipo de cosas. Y una de las cosas fue: ‘Ah, esta es nuestra instalación de desarrollo de armas nucleares.’</p>\n<p>Eso generó un montón de preguntas de seguimiento, que en cualquier otra circunstancia habría sentido que eran demasiado tabú para preguntar. Pero en esta situación, tuvimos una conversación bastante amplia. Y eso luego, por supuesto, generó pistas para que yo mirara la superposición y el co-desarrollo de las industrias nuclear y de tierras raras desde mediados del siglo XX en adelante. Eso me llevó a observar el papel de la cooperación científica internacional en torno a la energía nuclear y el desarrollo de cohetes centrado en lugares como la Universidad de Chicago y el Laboratorio de Propulsión a Chorro de la NASA, todo lo cual se superpuso de alguna manera con la investigación de tierras raras que eventualmente encontró un hogar en Baotou.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> La contaminación sigue siendo un gran problema en Bayon Obo y China, ¿no?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Sí, ciertamente lo es. Las bases industriales fueron parte de la planificación industrial temprana de la China post-revolucionaria en colaboración con la Unión Soviética. La idea era que estos lugares serían corazones industriales, ayudando a impulsar el desarrollo y la autosuficiencia de China apoyados por la Unión Soviética. Juntos, China y la Unión Soviética proporcionarían los bienes industriales duros y el know-how al resto del mundo, para lograr una especie de revolución comunista mundial.</p>\n<p>En la mitad del siglo XX, se establecieron varios de estos lugares en todo el país. Baotou es el área de prioridad número uno, que alberga los elementos de tierras raras, la industria pesada y el desarrollo de armas. La prioridad allí, desde la década de 1950, ha sido construir tanta industria como sea posible, expandir el alcance de las operaciones mineras tan rápido como sea posible, y la gestión de desechos realmente no era una prioridad. Sin embargo, debido a las preocupaciones sobre la productividad agrícola y acuícola y el agua potable, ha habido décadas de documentación y seguimiento muy cuidadosos de la contaminación del suelo y del agua.</p>\n<p>Pero no fue hasta un período crítico a principios de la década de 2000 que los datos científicos combinados con el trabajo de activistas locales y periodistas ambientales dedicados permitieron un cambio en las prioridades de China de desarrollo industrial a remediación ambiental real.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> La minería de tierras raras crea una especie de lodo, ¿podrías describirlo?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Mencioné que en el mejor de los casos, podrías tener una concentración del 2% de tierras raras en lo que excavas. Algunos bolsillos del depósito podrían tener hasta un 20%, pero si estás minando en un área grande, el 2% se considera un buen promedio.</p>\n<p>Resulta que un par de los otros elementos abundantes en este depósito particular son arsénico, torio, flúor y uranio. Aunque hay, por supuesto, un procesamiento secundario para capturar algunos de estos materiales de los desechos, durante 40 o 50 años tuviste cantidades abundantes de arsénico y flúor simplemente siendo traídas a la superficie. Como parte del proceso de separación, se pulveriza y se vuelve más móvil. Se proliferan en el polvo arrastrado por el viento. Llegan a las vías fluviales.</p>\n<p>La absorción de estos contaminantes por plantas y animales ha llegado hasta la cadena alimentaria. Amplios estudios de salud pública muestran un impacto a largo plazo en el desarrollo cognitivo de bebés y niños, tipos avanzados de enfermedades óseas y dolencias específicas que resultan de la exposición crónica.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Bien, así que para continuar excavando estos elementos con el fin de realizar la transición verde, las regulaciones van a ser realmente importantes.</p>\n<p>Pasando a la geopolítica de esto: EE. UU. solía ser el productor número uno de tierras raras y luego, al planear convertir a China en el corazón manufacturero de EE. UU., la extracción y procesamiento de tierras raras se trasladó a China. Ahora los chinos han tenido 35 años de procesamiento de estos materiales y pueden hacerlo mucho más barato que cualquier otro. Entonces, dada la centralidad para el uso militar, crítico para el clima y civil, ¿qué significa eso en términos de relaciones geopolíticas entre EE. UU., China y la UE?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Esta es una pregunta realmente importante. Diré algo que es muy impopular en EE. UU. en este momento: China es un socio comercial confiable para EE. UU. Las intensas inversiones que el gobierno y las industrias de China hicieron para construir su capacidad industrial y manufacturera actual encajan perfectamente dentro de las doctrinas de reubicación de la industria de libre comercio impulsadas por Washington de los últimos 40 años. Durante un tiempo – no quiero decir que todos estaban felices – pero era una relación que no generaba el tipo de preocupación que hemos visto en la última década.</p>\n<p>Muchos de los componentes tecnológicos críticos – ya sea para atención médica o instrumentación científica, tecnologías militares – la refinación de materias primas, la fabricación de componentes y el ensamblaje de productos, todo ha estado concentrado en China. El Departamento de Defensa de EE. UU. se dio cuenta de esto hace unos 15 años y decidió que era un problema real y desde entonces ha estado buscando alternativas, mientras continúa recibiendo muchos de estos componentes de contrapartes y fabricantes en China de manera confiable.</p>\n<p><strong>Misha Glenny: </strong>Una de las cosas que esto ha resultado es, lo que llamé en un documental de la BBC, <a href=\"https://www.bbc.co.uk/programmes/m001cdr7\">‘</a><a href=\"https://www.bbc.co.uk/programmes/m001cdr7\">la lucha por las tierras raras</a><a href=\"https://www.bbc.co.uk/programmes/m001cdr7\">’</a>. Tenemos una lucha global principalmente entre EE. UU. y China, últimamente también la UE, tratando de asegurar cadenas de suministro. Cuéntanos un poco sobre las cadenas de suministro y su complejidad.</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> La criticidad de estos materiales no tiene en la mayoría de los casos que ver con su escasez absoluta. Tiene que ver con la geografía de las cadenas de suministro y cómo están organizadas esas cadenas de suministro. Si consideras un escenario geopolítico menos optimista, el hecho de que gran parte del procesamiento central y los pasos de fabricación y ensamblaje de alta tecnología estén concentrados en China constituye una vulnerabilidad muy real. Y esa vulnerabilidad, en el contexto de EE. UU., a menudo se describe en términos de vulnerabilidad militar.</p>\n<p>De hecho – muy humor negro aquí – pero una de las conclusiones en el reciente informe del DOD, que proyectó las necesidades materiales para una guerra hipotética con China para 2027, fue que no sería factible, porque muchos de los componentes importantes para las tecnologías de defensa provienen de China.</p>\n<p>Una cosa importante que ha sucedido en los últimos 15 años es que la geografía de la extracción ha cambiado. Lugares como EE. UU., Myanmar, Vietnam, Brasil, Madagascar están suministrando materia prima. Pero la mayoría de ese paso crítico, de refinación y separación de estos materiales, todavía se canaliza a través de China. Y así, lo que EE. UU. y la UE han estado trabajando es en construir procesamiento de valor agregado para tener más capacidades independientes en esta área.</p>\n<p>Hay tres escenarios bajo los cuales, entre comillas, ‘no tenemos suficientes materias primas para cumplir con nuestros objetivos de transición energética’. Uno de ellos es, bajo esta lucha global por elementos de tierras raras y otros materiales crudos críticos para la energía, tenemos la duplicación global de cadenas de suministro y esfuerzos. Cualquier marco que considere ‘cuánto de estas cosas se necesita realmente en un territorio o contexto dado para lograr los objetivos de transición energética’ está ausente. Bajo esta lucha, todas las partes están buscando tanta capacidad como sea posible, independientemente de cuánto pueda ser realmente necesario para propósitos críticos como la transición energética.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Entonces, desde la Guerra Fría, Occidente ha introducido periódicamente controles de exportación de tecnología, generalmente sobre tecnologías de doble uso. Este fue un sistema bastante bien codificado durante la Guerra Fría a través de CoCom. Sin embargo, en los últimos 10-15 años, a medida que los estadounidenses comenzaron a entrar en pánico por el desarrollo y la rivalidad y competitividad de China, han comenzado, junto con la UE, a restringir el acceso chino a materiales manufacturados, particularmente microchips. Pero, por primera vez, Occidente está teniendo que tomar un poco de su propia medicina: China ha comenzado a imponer controles de exportación, no solo sobre la tecnología de procesamiento de tierras raras, que ahora hacen más o menos mejor que nadie, sino también sobre las tierras raras mismas. ¿Qué tan poderoso es este palanca para que los chinos la usen?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Hay un par de maneras en las que eso es una herramienta diplomática y geopolítica realmente poderosa. Y luego hay un montón de otras maneras en las que restringir esas dos cosas específicamente permite que muchos negocios como de costumbre continúen. Creo que es importante mantener en mente esta imagen compleja de la cadena de suministro – en parte porque China no solo es un mercado fuente para estas tecnologías, sino también un gran mercado consumidor para tecnologías que podrían ser terminadas en Occidente y luego exportadas de nuevo a China.</p>\n<p>Con esos controles de exportación particulares que mencionaste, los mercados ciertamente reaccionarán. Pero los controles de exportación sobre las tecnologías de procesamiento y separación más avanzadas son un golpe bastante directo para EE. UU. y la UE, que planean construir su capacidad industrial, y están buscando tecnología y equipos de última generación. ¿Y dónde está esta tecnología y equipo de última generación? En China, por supuesto, lo cual tiene sentido porque han tenido 40 años trabajando en esto y suministrando a la mayor parte del mundo. Durante ese mismo período de 40 años, EE. UU. y la UE no solo redujeron su capacidad industrial, sino también su capacidad de investigación y desarrollo.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Así que, ambos lados tienen palancas aquí. Y si no se maneja adecuadamente, entonces podría volverse desagradable en algún momento. Hay algunas voces en EE. UU. que dicen, bastante en voz alta ahora, ‘ten cuidado con hasta dónde llegas con las restricciones a las empresas chinas porque podría volverse en nuestra contra al final’.</p>\n<p>Hay dos maneras ‘más arriesgadas’ de obtener tierras raras y minerales crudos críticos. La primera es la minería en aguas profundas: ¿cuáles son los peligros allí? Y la segunda, sobre la que has escrito en tu libro <em>Rare Earth Frontiers</em>, es la luna. También has explorado la idea de la minería lunar como un futuro potencial. ¿Es esta idea una locura o deberíamos tomarla en serio?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> La forma en que a menudo se representa la minería en aguas profundas es que hay estos nódulos irregulares de muchos metales diferentes simplemente sentados en el fondo del océano esperando ser aspirados. Esta idea hace que sea mucho más fácil y menos controvertido que la minería terrestre porque: uno, nadie vive allí; y, dos, no tienes que cavar agujeros para obtener los metales.</p>\n<p>A ese nivel, la minería en aguas profundas parece una alternativa muy convincente a la minería de superficie terrestre – particularmente cuando consideras las violaciones de derechos humanos y los impactos ambientales que asolan la industria. Sin embargo, hemos explorado más de la luna de lo que hemos explorado del lecho marino profundo. Así que, de alguna manera, estamos jugando con lo desconocido. Este factor ha sido una de las razones por las que ha habido campañas globales para que los principales consumidores potenciales de metales para baterías prometan que no utilizarán materiales adquiridos a través de la minería en aguas profundas.</p>\n<p>Una de las cosas que sabemos sobre este ecosistema de aguas profundas es que hay microorganismos que se alimentan de metano que están realizando un servicio climático crítico para nosotros. El metano se filtra a través del fondo del océano, y ellos lo consumen, evitando que escape a la atmósfera. Eso es significativo porque otros eventos de calentamiento climático no antropogénicos anteriores han sido causados en parte por masivos ‘eructos’ de metano del océano profundo. Potencialmente, lo que estamos mirando aquí es desestabilizar un ecosistema en gran medida desconocido que está realizando una función climática realmente crítica para nosotros, en nombre de luchar contra el cambio climático, en forma de la transición energética.<strong><br />\n</strong></p>\n<p>Y la luna. Cuando estaba investigando para este libro, tuve un momento de serendipia. Estaba de vuelta en el área de la Bahía de San Francisco entre viajes de investigación a China, y fui a una especie de fiesta muy nerd donde todos trajimos nuestros juegos de mesa favoritos. Terminé jugando con alguien que, después de escucharme decir que estaba investigando elementos de tierras raras, me comentó que su empresa acababa de firmar un contrato de 10 millones de dólares con la NASA para desarrollar un robot para extraer elementos raros en la luna.</p>\n<p>Esto fue parte de una gran subvención de XPRIZE co-patrocinada por Google que iba a otorgar 20 millones de dólares a una empresa que pudiera desplegar un robot en la luna para cualquier propósito. Varios de ellos habían aprovechado la crisis geopolítica de la década de 2010 que giraba en torno a los elementos de tierras raras y dijeron ‘vamos a obtener estas cosas del espacio exterior y no de China’.</p>\n<p>Ninguno de esos proyectos prosperó. Pero la primera cosa que llegué a entender a través de la investigación de la industria de minería espacial fue que, para un buen número de ellos, el objetivo nunca fue realmente cumplir con su objetivo declarado, sino desarrollar tecnologías interesantes y tal vez ser comprados por una entidad más grande para que pudieran cobrar y pasar a la siguiente cosa.</p>\n<p>La segunda realización fue que si hablas con personas serias sobre el desarrollo de capacidades de minería espacial, están pensando en ello estrictamente en términos de viajes espaciales a largo plazo, misiones espaciales a largo plazo. Así que, no tienes que llevar todo lo que necesitas de la Tierra para hacer cosas interesantes en el espacio exterior. Desde un punto de vista de sostenibilidad, eso tiene sentido. Pero no se trata de la transición energética.</p>\n<p>Y luego están los vaqueros del espacio – y creo que todos estamos familiarizados con un par de vaqueros del espacio prominentes. Su objetivo es quizás más establecer colonias libertarias o resorts de lujo en la luna o en Marte. Y estos proyectos son otra manifestación de esta fantasía escapista de larga data, diría yo, significativamente empoderada por el ascenso del capitalista multimillonario como figura.</p>\n<p>Pero para volver a la cuestión de la criticidad y el aprovisionamiento de la transición energética, realmente no hay un escenario plausible bajo el cual la minería en el espacio para aprovisionar actividades en la Tierra tenga sentido económico.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Una última pregunta, un poco complicada. Estás desarrollando algunas ideas sobre cómo evitar los problemas en torno a la lucha por la cadena de suministro. ¿Podrías esbozar brevemente qué es eso?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> A principios de este año, el Secretario General de la ONU reunió un panel sobre minerales y materiales críticos para la transición energética. Y a principios de este mes, publicaron sus siete principios y acciones. Enfatizan la cooperación, la justicia, la transparencia y el beneficio para las comunidades en el aprovisionamiento de la transición energética renovable. El Banco Mundial proyecta que las necesidades de CRM deben aumentar de cuatro a seis veces para cumplir con los objetivos de energía renovable para 2030 y los objetivos de cero neto para 2040 y 2050.</p>\n<p>La pregunta es entonces, ¿cómo se puede hacer esto de una manera que no continúe causando la tremenda violencia social y ambiental asociada con las industrias extractivas para metastatizar en nombre de luchar contra el cambio climático, socavando paisajes y medios de vida resilientes al clima?</p>\n<p>Es un verdadero enigma. Pero en los nuevos principios del Secretario General de la ONU, el principio número siete establece que la cooperación multilateral <em>debe</em> respaldar los esfuerzos para aprovisionar la transición energética. Mi equipo ha desarrollado algunas ideas. Tenemos un artículo en la revista Nature Energy que esboza un marco para las contribuciones determinadas a nivel nacional para los materiales de transición energética.</p>\n<p>Esto funciona dentro del ‘marco de contribuciones determinadas a nivel nacional’ que realmente distinguió los Acuerdos de París de 2015, con el objetivo de determinar cuántas unidades se necesitan realmente de cualquier material de transición energética dado. Hay todo tipo de datos sobre capacidad, pero tiende a expresarse en vatios y no en términos de los materiales duros reales que necesitas para construir esta infraestructura.</p>\n<p>Nuestra propuesta también pide a las partes que hagan un inventario de sus reservas, priorizando las reservas en superficie. La clave aquí es que estas son las cosas que ya han sido excavadas, languideciendo como desechos, que pueden encontrarse en un vertedero en forma de tecnología desactivada o descartada. La clave que creo que necesitamos recordar aquí es que estos materiales crudos críticos son fundamentalmente diferentes de los combustibles fósiles. Cuando usas un combustible fósil, lo combustes para realizar su función. Pero con muchos de los CRM y tierras raras, no los destruimos a través del uso. Están sentados en la superficie.</p>\n<p>El otro objetivo es hacer un inventario de activos climáticos domésticos como biodiversidad, paisajes resilientes y recursos de agua dulce. Estos están codificados bajo cualquier número de medidas de protección ambiental. Desempeñan servicios sociales y ecológicos críticos, y mejoran la resiliencia local y regional. La idea es que si miras tu mapa de tus reservas, y miras tu mapa de tus activos climáticos, las áreas potenciales para el desarrollo industrial son lo que queda.</p>\n<p>Esto, por supuesto, puede decidirse en un referéndum, una votación, un plebiscito apropiado al contexto. Y tiene que ser determinado por un país dado. Pero estamos emocionados de que ha habido una respuesta positiva a la incorporación de esta idea en la conferencia de partes en el futuro.</p>\n<p> </p>\n<p><em>Esta conversación tuvo lugar el 8 de octubre de 2024 en el </em><a href=\"https://www.humanitiesfestival.at/\">Festival de Humanidades de Viena 2024</a><em>, que</em> <em>fue organizado por el Instituto de Ciencias Humanas (IWM) y Time To Talk (TTT) en cooperación con FALTER, las Fundaciones Open Society, la Ciudad de Viena, la Fundación ERSTE, la Academia de Bellas Artes de Viena, el Museo de Viena y el Volkstheater.</em></p>\n<p> </p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayvzjqgsz4fqr77v2t5gungcwq",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:49:05.792",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayvzqcekf5tqrymd63zlrphvbk",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"La carrera por los suministros de transición verde está en marcha. Pero, ¿dónde está la emoción en los metales, discretos y ocultos pero omnipresentes? La minería, intensiva debido a las bajas concentraciones, genera elementos de desecho como el arsénico. Los vaqueros del espacio y los dragadores de aguas profundas compiten por la estabilidad ambiental más que el monopolio de China, basado en 40 años de procesamiento involucrado. Las regulaciones de salud y reciclaje son imprescindibles.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"es",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:49:05.794",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Excitation autour des éléments « rares »",
                key:"uid": string:"897f7221-c979-45d6-9d6d-8594591c8827",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><em>Le recteur de l'Institut des sciences humaines (IWM) a interviewé l'auteur de </em>Rare Earth Frontiers: From terrestrial subsoils to lunar landscapes lors du Festival des humanités de Vienne 2024.</p>\n<p>https://www.youtube.com/watch?v=pPifMMVAjuo&list=PLjrO4-lSuhViUO3sL-k1I6CsUQ5KeulqZ&index=19</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Misha Glenny: </strong>Nous allons parler des terres rares, des minéraux des terres rares, de l'extraction des minéraux bruts critiques et de leur position dans la situation environnementale et géopolitique. Pour que nous soyons tous sur la même longueur d'onde : il y a 17 éléments des terres rares, et ceux-ci sont inclus dans ce que le <a href=\"https://www.usgs.gov/news/national-news-release/us-geological-survey-releases-2022-list-critical-minerals\">service géologique américain</a> a jugé être 51 minéraux bruts critiques ou MBC. Commençons donc par les terres rares, Julie. Que sont-elles et pourquoi sont-elles importantes ?</p>\n<p><strong>Julie Klinger: </strong>Le terme « éléments des terres rares » est un peu un anachronisme, car ces éléments ne sont ni « rares » ni nécessairement « des terres ». Ils se réfèrent à l'île au sud du tableau périodique appelée la série des lanthanides, numéros 57 à 71, plus le scandium et l'yttrium.</p>\n<p>Ils sont regroupés en tant que famille, car ils possèdent ces propriétés magnétiques et conductrices vraiment fantastiques, qui ont permis la miniaturisation des technologies et des communications Internet transocéaniques, le développement des technologies spatiales, etc.</p>\n<p>Pourquoi les appelle-t-on rares ? Le nom persiste, car c'est excitant. C'est plus excitant que de dire « lanthane » ou « praséodyme ». Mais dans mes recherches, essayer de comprendre pourquoi ils étaient appelés « rares » revient à ceci : lorsqu'ils ont été caractérisés pour la première fois en Suède à la fin des années 1700, personne ne les avait jamais vus auparavant, donc on les a simplement supposés rares. La première fois que j'ai trouvé un chimiste se lamentant de cela dans un texte, c'était en 1907, et depuis lors, la communauté scientifique a été plutôt grincheuse à propos de cette caractérisation. Mais cela persiste. Si vous appelez quelque chose rare, nous nous excitons et les gens pourraient être prêts à accepter des choses qu'ils pourraient autrement refuser de manière tout à fait sensée.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Pour avoir une idée des nombreuses variétés d'utilisations des terres rares, pourriez-vous nous donner quelques exemples ?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Vous pourriez vraiment choisir n'importe quel élément. Mais nous allons prendre le cérium. Dans une ville comme Vienne, il y a probablement de magnifiques verreries anciennes d'un joli rose, n'est-ce pas ? C'est le cérium qui donne cette couleur à la verrerie. C'est cette même propriété pigmentaire qui est utilisée pour fabriquer des lasers qui sont utilisés dans tout, de la chirurgie aux missiles guidés de précision. C'est aussi le cérium qui peut agir comme un amplificateur de signal lorsqu'il est ajouté aux câbles à fibre optique. Si vous pouvez imaginer le maillage mondial des câbles à fibre optique transocéaniques : environ tous les 30 kilomètres, il y a un peu de cérium qui amplifie le signal.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Et sans cérium, nous ne pourrions pas faire cela ?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Eh bien, nous pourrions, mais ce serait plus lent et qui veut aller plus lentement ?</p>\n<p>Le cérium a été vraiment important au cours du vingtième siècle et au début du vingt et unième siècle car il est utilisé dans le raffinage du pétrole. Et, en fait, jusqu'à très récemment, l'application principale des éléments des terres rares aux États-Unis était dans l'industrie pétrochimique. Cela a été récemment éclipsé par les aimants.</p>\n<p><strong>Misha Glenny: </strong>Je voulais vous interroger sur un élément couramment utilisé dans les aimants, le praséodyme : pourquoi est-il important et quel rôle joue-t-il dans la transition verte ?<strong>  </strong></p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Le praséodyme et le néodyme sont importants car ils sont utilisés dans les technologies d'énergie renouvelable parmi tant d'autres, ainsi que dans les technologies numériques. Imaginez une éolienne : les aimants sont vraiment importants dans la mécanique même de l'éolienne qui aide à traduire son mouvement en génération d'énergie. Selon la taille de l'éolienne, vous pourriez avoir quelques kilos à quelques tonnes d'aimants à l'intérieur.</p>\n<p>En ce qui concerne les technologies numériques, c'est cette puissance conductrice et magnétique qui leur permet d'être plus petites, plus modulaires, plus portables et, par conséquent, finalement plus accessibles. Dans n'importe quel scénario que nous examinons ici, que nous parlions de développement énergétique – renouvelable ou non – ou d'un accès accru à la technologie, ils nécessitent ces éléments des terres rares. On peut en dire autant pour presque tout le reste qui figure sur une liste de matériaux bruts critiques.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Donc, nous avons établi que les matériaux des terres rares ne sont pas rares, ils peuvent être trouvés à de nombreux endroits, mais vous devez extraire une grande quantité de roche pour les obtenir.</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Oui, ils n'existent pas sous forme de pépites d'or. Lorsque nous parlons de 17 éléments chimiquement similaires, nous sommes confrontés à un défi d'extraction très particulier.</p>\n<p>Le premier défi est de trouver un gisement qui contient l'un d'eux à une concentration qui pourrait être économiquement viable. Pour vous donner une idée des proportions dont nous parlons : si vous avez une grande zone ou un gisement géologique qui contient des millions et des millions de tonnes de matériau, si 2 % de cela contient des éléments des terres rares, c'est considéré comme une très bonne affaire. Mais cela vous donne également une idée de la quantité d'énergie et de terre à déplacer qui est impliquée pour obtenir le matériau recherché par les entreprises extractrices.</p>\n<p>Lorsqu'il est extrait, tout le reste, peu importe ce que c'est, que ce soit de l'or, de l'argent, du phosphate, de l'uranium, du thorium ou de l'arsenic, est laissé à la surface comme déchet. Pensez-y : dans un bon scénario, 98 % des choses qui sont extraites sont laissées derrière comme déchets.</p>\n<p>En raison des similitudes chimiques entre les éléments des terres rares, les séparer est très difficile. Une grande partie de la science du vingtième siècle a été consacrée à comprendre comment les séparer. Le résultat est que les séparer et les raffiner est très énergivore et souvent très chimiquement intensif également.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Passons aux matériaux bruts critiques – lithium, nickel, cobalt, cuivre – tous des matériaux très importants pour divers aspects de la transition verte. Combien de ces matériaux allons-nous devoir réellement extraire pour alimenter la transition verte ?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Entre 2017 et 2022, l'<a href=\"https://www.iea.org/reports/global-critical-minerals-outlook-2024\">Agence internationale de l'énergie a estimé</a> qu'il y avait une augmentation triplée de la demande mondiale de lithium, une augmentation de 70 % de la demande mondiale de cobalt, et une augmentation de 40 % de la demande mondiale de nickel – ces deux derniers étant utilisés dans les batteries. Ce sont de grands chiffres, mais ils ne sont pas surprenants. D'une part, c'est une bonne nouvelle. Cela signifie que nous avançons en termes de déploiement rapide des technologies d'énergie renouvelable.</p>\n<p>Mais il y a beaucoup de choses cachées dans ces chiffres. Même si une batterie en soi est une technologie d'énergie renouvelable, elle peut ne pas être réellement utilisée à des fins critiques pour le climat. Je pense que l'exemple le plus frappant de cela est les batteries au lithium. Il y a plusieurs mois, une grande révélation devenue phénomène sur les réseaux sociaux a montré qu'un grand moteur de la demande accrue de petites batteries au lithium était la prolifération des stylos à vaper – pas une application critique pour le climat.</p>\n<p>Moins frivole, trois des chercheurs en doctorat avec lesquels je travaille ont examiné la capture militaire des technologies d'énergie renouvelable. Il y a une forte pression dans l'armée américaine pour développer des fusils d'assaut alimentés par des batteries au lithium. Donc, nous avons là une augmentation significative qui est, en partie, motivée par des applications d'énergie renouvelable, mais pas critiques pour le climat.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Et nous avons encore un long chemin à parcourir avant d'atteindre le pic de tout cela.</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Absolument. Je pense que le cuivre est un bon exemple. Le cuivre est ce qui permet à l'électricité de se déplacer d'ici à là. Il est important pour l'électrification en général, et la technologie énergétique et la numérisation sont au cœur des objectifs climatiques et de développement actuels de la communauté internationale. L'attente est que la consommation de cuivre, afin de respecter les objectifs de la COP28, devra dépasser toute la production mondiale de cuivre dans l'histoire humaine produite jusqu'en 2009.</p>\n<p><strong>Misha Glenny: </strong>La Chine domine une grande partie du marché des terres rares et des minéraux bruts critiques, en particulier dans le traitement de ces éléments et minéraux. Une grande partie des recherches que vous avez effectuées pour votre livre a été réalisée dans la mine de Bayan Obo, et dans une certaine mesure dans l'installation de traitement, en Mongolie intérieure en Chine. En raison des circonstances politiques actuelles, cette opportunité est peu susceptible de se reproduire aujourd'hui. Comment était-ce au cœur de l'industrie des terres rares en Chine et quelles ont été vos impressions sur leur fonctionnement ?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Il serait très difficile de faire cette recherche aujourd'hui. Pour donner un contexte : j'ai vécu et travaillé en Chine pendant environ cinq ans entre 2003 et 2013. Après cela, j'ai consacré mes recherches aux éléments des terres rares et cela est devenu un livre. J'avais des contacts professionnels dans le milieu académique et dans le gouvernement. À l'époque, les questions posées par un chercheur international ayant plusieurs années d'expérience en Chine étaient perçues comme une opportunité d'avancer la compréhension mutuelle. Je pense que nous avons besoin d'un peu plus de cela aujourd'hui.</p>\n<p>Pour faire des recherches dans la capitale mondiale des terres rares – une zone militaire restreinte – cela nécessitait beaucoup de patience et de temps de préparation, en parlant avec plusieurs personnes, en les informant de mes questions et de mes intentions, puis finalement en visitant le même endroit de plusieurs manières, escorté par plusieurs parties différentes, mais toujours avec permission.</p>\n<p>Dans mon livre, j'écris sur la force et la robustesse du cœur industriel de la Chine autour de l'exploitation et du traitement des terres rares qui ont coévolué avec leur industrie des armes nucléaires. Je ne savais pas cela en entrant. Et en fait, c'était par hasard que j'ai même découvert cela.</p>\n<p>Ma première visite officiellement organisée à Baotou et Bayan Obo a été facilitée par mon institution d'accueil, l'Académie chinoise des sciences. Deux semaines avant que je ne sois censée arriver à Baotou, il y avait eu des troubles assez majeurs : un membre de la communauté des éleveurs mongols avait été heurté et tué par un camion transportant du minerai, et la communauté a protesté. Je ne sais pas quelle était la logique, mais les responsables qui avaient accepté ma visite ont raisonné qu'il serait trop problématique de l'annuler. Cependant, personne ne devait me parler de l'exploitation minière. Je pense qu'à un moment de désespoir, les guides ont essayé de remplir l'espace pendant un tour de la ville et m'ont montré toutes sortes de choses. Et l'une des choses était : « Ah, c'est notre installation de développement d'armes nucléaires. »</p>\n<p>Cela a généré toute une série de questions de suivi, qui dans d'autres circonstances, j'aurais estimé trop tabou à poser. Mais dans cette situation, nous avons eu une conversation assez riche. Et cela a ensuite bien sûr généré des pistes pour moi afin d'examiner le chevauchement et le co-développement des industries nucléaires et des terres rares depuis le milieu du vingtième siècle. Cela m'a amené à examiner le rôle de la coopération scientifique internationale autour de l'énergie nucléaire et du développement de fusées centré dans des endroits comme l'Université de Chicago et le NASA Jet Propulsion Laboratory, qui se chevauchent d'une certaine manière avec la recherche sur les terres rares qui a finalement trouvé un foyer à Baotou.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> La pollution reste un problème vraiment majeur à Bayan Obo et en Chine, n'est-ce pas ?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Oui, cela l'est certainement. Les fondations industrielles faisaient partie de la planification industrielle précoce de la Chine post-révolutionnaire en collaboration avec l'Union soviétique. L'idée était que ces endroits seraient des cœurs industriels, aidant à alimenter le développement et l'autosuffisance de la Chine soutenue par l'Union soviétique. Ensemble, la Chine et l'Union soviétique fourniraient les biens industriels durs et le savoir-faire au reste du monde, afin d'atteindre une sorte de révolution communiste mondiale.</p>\n<p>Au milieu du vingtième siècle, un certain nombre de ces endroits ont été établis à travers le pays. Baotou est la zone prioritaire numéro un, qui détient les éléments des terres rares, l'industrie lourde et le développement d'armes. La priorité là-bas, depuis les années 1950, a été de construire autant d'industries que possible le plus rapidement possible, d'élargir la portée des opérations minières aussi rapidement que possible, et la gestion des déchets n'était vraiment pas une priorité. Cependant, en raison des préoccupations concernant la productivité agricole et aquacole et l'eau potable, il y a eu des décennies de documentation et de suivi très minutieux de la pollution des sols et de l'eau.</p>\n<p>Mais ce n'est qu'à une période critique au début des années 2000 que des données scientifiques combinées au travail d'activistes locaux et de journalistes environnementaux dévoués ont permis un changement dans les priorités de la Chine, passant du développement industriel à la véritable réhabilitation environnementale.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> L'exploitation minière des terres rares crée une sorte de boue, pourriez-vous la décrire ?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> J'ai mentionné que dans le meilleur des cas, vous pourriez avoir une concentration de 2 % de terres rares dans ce que vous extrayez. Certaines poches du gisement pourraient avoir jusqu'à 20 %, mais si vous exploitez sur une grande surface, 2 % est considéré comme une bonne moyenne.</p>\n<p>Il se trouve que quelques-uns des autres éléments abondants dans ce gisement particulier sont l'arsenic, le thorium, le fluor et l'uranium. Bien qu'il y ait bien sûr un traitement secondaire pour capturer certains de ces matériaux à partir des déchets, pendant 40 ou 50 ans, vous aviez d'abondantes quantités d'arsenic et de fluor qui étaient simplement extraites de la terre. Dans le cadre du processus de séparation, cela devient pulvérisé ainsi que plus mobile. Ils se prolifèrent dans la poussière transportée par le vent. Ils pénètrent dans les cours d'eau.</p>\n<p>L'absorption de ces contaminants par les plantes et les animaux a fait son chemin tout au long de la chaîne alimentaire. D'importantes études de santé publique montrent un impact à long terme sur le développement cognitif des nourrissons et des enfants, des types avancés de maladies osseuses et des affections spécifiques résultant d'une exposition chronique.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> D'accord, donc pour continuer à creuser pour ces éléments afin de réaliser la transition verte, les réglementations vont être vraiment importantes.</p>\n<p>Passons à la géopolitique de cela : les États-Unis étaient autrefois le premier producteur de terres rares et ensuite, en stratégiant pour faire de la Chine le cœur manufacturier des États-Unis, l'extraction et le traitement des terres rares ont été transférés en Chine. Maintenant, les Chinois ont eu 35 ans de traitement de ces matériaux et peuvent le faire beaucoup moins cher que quiconque. Donc, étant donné la centralité pour l'utilisation militaire, critique pour le climat et civile, que signifie cela en termes de relations géopolitiques entre les États-Unis, la Chine et l'UE ?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> C'est une question vraiment importante. Je vais dire quelque chose qui est très impopulaire aux États-Unis en ce moment : la Chine est un partenaire commercial fiable pour les États-Unis. Les investissements intenses que le gouvernement et les industries chinoises ont réalisés pour développer leur capacité industrielle et manufacturière actuelle s'inscrivent parfaitement dans les doctrines de relocalisation de l'industrie de libre-échange, pilotées par Washington, des 40 dernières années environ. Pendant un certain temps – je ne veux pas dire que tout le monde était heureux – mais c'était une relation qui n'a pas suscité le genre de préoccupations que nous avons vues au cours de la dernière décennie.</p>\n<p>De nombreux composants technologiques critiques – que ce soit pour les soins de santé ou l'instrumentation scientifique, les technologies militaires – le raffinage des matières premières, la fabrication de composants et l'assemblage de produits, tout cela a été concentré en Chine. Le département de la Défense des États-Unis s'est rendu compte de cela il y a environ 15 ans et a décidé que c'était un véritable problème et depuis lors, il a cherché des alternatives, tout en continuant à recevoir de nombreux de ces composants de partenaires et de fabricants en Chine de manière fiable.</p>\n<p><strong>Misha Glenny: </strong>Une des conséquences de cela est, ce que j'ai appelé dans un documentaire de la BBC, <a href=\"https://www.bbc.co.uk/programmes/m001cdr7\">‘</a><a href=\"https://www.bbc.co.uk/programmes/m001cdr7\">la ruée vers les terres rares</a><a href=\"https://www.bbc.co.uk/programmes/m001cdr7\">’</a>. Nous avons une ruée mondiale principalement entre les États-Unis et la Chine, et plus récemment l'UE également, essayant de sécuriser les chaînes d'approvisionnement. Parlez-nous un peu des chaînes d'approvisionnement et de leur complexité.</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> La criticité de ces matériaux n'a dans la plupart des cas rien à voir avec leur rareté absolue. Cela a à voir avec la géographie des chaînes d'approvisionnement et la manière dont ces chaînes d'approvisionnement sont organisées. Si vous considérez un scénario géopolitique moins rose, le fait qu'une grande partie du traitement central et de la fabrication et de l'assemblage de haute technologie soient concentrés en Chine constitue une vulnérabilité très réelle. Et cette vulnérabilité, dans le contexte américain, est souvent décrite en termes de vulnérabilité militaire.</p>\n<p>En fait – très « humour de potence » ici – mais l'une des conclusions du récent rapport du DOD, qui projetait les besoins matériels pour une guerre hypothétique avec la Chine d'ici 2027, était qu'il ne serait pas faisable, car tant de composants importants pour les technologies de défense proviennent de Chine.</p>\n<p>Une chose importante qui s'est produite au cours des 15 dernières années est que la géographie de l'extraction a changé. Des endroits comme les États-Unis, le Myanmar, le Vietnam, le Brésil, Madagascar fournissent des matières premières. Mais la plupart de cette étape critique, intermédiaire de raffinage et de séparation de ces matériaux, est toujours acheminée par la Chine. Et donc, ce sur quoi les États-Unis et l'UE ont travaillé, c'est de développer un traitement à valeur ajoutée afin d'avoir des capacités plus indépendantes dans ce domaine.</p>\n<p>Il y a trois scénarios sous lesquels nous, entre guillemets, « n'avons pas assez de matières premières pour atteindre nos objectifs de transition énergétique ». L'un d'eux est, dans cette ruée mondiale pour les éléments des terres rares et d'autres matières premières critiques pour l'énergie, nous avons la duplication mondiale des chaînes d'approvisionnement et des efforts. Tout cadre qui considère « combien de ces choses sont réellement nécessaires dans un territoire ou un contexte donné pour atteindre les objectifs de transition énergétique » est absent. Dans cette ruée, toutes les parties cherchent à obtenir autant de capacité que possible, indépendamment de combien pourrait réellement être nécessaire à des fins critiques telles que la transition énergétique.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Donc, depuis la guerre froide, l'Occident a périodiquement introduit des contrôles à l'exportation de technologies, généralement sur des technologies à double usage. C'était un système assez bien codifié pendant la guerre froide à travers le CoCom. Cependant, au cours des 10-15 dernières années, alors que les Américains commençaient à paniquer face au développement, à la rivalité et à la compétitivité de la Chine, ils ont commencé, avec l'UE, à restreindre l'accès chinois aux matériaux manufacturés, en particulier les microprocesseurs. Mais, pour la première fois, l'Occident doit prendre un peu de son propre médicament : la Chine a commencé à imposer des contrôles à l'exportation, non seulement sur la technologie de traitement des terres rares, qu'elle fait plus ou moins mieux que quiconque maintenant, mais aussi sur les terres rares elles-mêmes. Quelle puissance cela représente-t-il pour les Chinois ?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Il y a plusieurs façons dont cela constitue un outil diplomatique et géopolitique vraiment puissant. Et puis il y a un certain nombre d'autres façons dont la restriction de ces deux choses spécifiquement permet à beaucoup d'affaires comme d'habitude de continuer. Je pense qu'il est important de garder à l'esprit cette image complexe de la chaîne d'approvisionnement – en partie parce que la Chine n'est pas seulement un marché source pour ces technologies mais aussi un marché consommateur majeur pour des technologies qui pourraient être finies en Occident et ensuite exportées de nouveau en Chine.</p>\n<p>Avec ces contrôles à l'exportation particuliers que vous avez mentionnés, les marchés vont certainement réagir. Mais les contrôles à l'exportation sur les technologies de traitement et de séparation les plus avancées sont un coup assez direct pour les États-Unis et l'UE, qui prévoient de développer leur capacité industrielle, et recherchent des technologies et des équipements à la pointe de la technologie. Et où se trouvent ces technologies et équipements à la pointe de la technologie ? En Chine, bien sûr, ce qui a du sens car ils ont eu 40 ans de travail sur cela et fournissent la plupart du monde. Au cours de cette même période de 40 ans, les États-Unis et l'UE n'ont pas seulement réduit leur capacité industrielle mais aussi leur capacité de recherche et développement.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Donc, les deux parties ont un levier ici. Et si cela n'est pas correctement géré, cela pourrait devenir désagréable à un moment donné. Il y a certaines voix aux États-Unis qui disent, assez bruyamment maintenant, « faites attention à la manière dont vous allez sur les restrictions aux entreprises chinoises car cela pourrait se retourner contre nous à la fin ».</p>\n<p>Il y a deux façons « plus excentriques » d'obtenir des terres rares et des minéraux bruts critiques. La première est l'exploitation minière en mer profonde : quels en sont les dangers ? Et la seconde, dont vous avez écrit dans votre livre <em>Rare Earth Frontiers</em>, est la lune. Vous avez également exploré l'idée de l'exploitation minière lunaire comme un potentiel futur. Cette idée est-elle folle ou devrions-nous la prendre au sérieux ?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> La façon dont l'exploitation minière en mer profonde est souvent représentée est qu'il y a ces nodules bosselés de nombreux métaux différents qui attendent simplement d'être aspirés au fond de l'océan. Cette idée rend cela tellement plus facile et moins controversé que l'exploitation minière terrestre parce que : premièrement, personne n'y vit ; et, deuxièmement, vous n'avez pas à creuser de trous pour obtenir les métaux.</p>\n<p>À ce niveau, l'exploitation minière en mer profonde semble être une alternative très convaincante à l'exploitation minière de surface terrestre – surtout lorsque vous considérez les violations des droits de l'homme et les impacts environnementaux qui affligent l'industrie. Cependant, nous avons exploré plus de la lune que nous n'avons exploré le fond marin. Donc, d'une certaine manière, nous jouons avec l'inconnu. Ce facteur a été l'une des raisons pour lesquelles il y a eu des campagnes mondiales pour inciter les grands consommateurs potentiels de métaux de batterie à promettre qu'ils n'utiliseront pas de matériaux acquis par l'exploitation minière en mer profonde.</p>\n<p>Une des choses que nous savons sur cet écosystème des profondeurs marines est qu'il existe ces microorganismes qui gobent le méthane et qui effectuent un service climatique critique pour nous. Le méthane s'infiltre à travers le fond de l'océan, et ils l'absorbent, l'empêchant de s'échapper dans l'atmosphère. C'est significatif car d'autres événements de réchauffement climatique non anthropiques précédents ont été causés en partie par d'énormes « éructations » de méthane provenant des profondeurs océaniques. Potentiellement, ce que nous examinons ici est la déstabilisation d'un écosystème largement inconnu qui effectue une fonction climatique vraiment critique pour nous, au nom de la lutte contre le changement climatique, sous la forme de la transition énergétique.<strong><br />\n</strong></p>\n<p>Et la lune. Lorsque je faisais des recherches pour ce livre, j'ai eu un moment de sérendipité. J'étais de retour dans la région de la baie de San Francisco entre des voyages de recherche en Chine, et je suis allé à une sorte de fête très geek où nous avons tous apporté nos jeux de société préférés. J'ai fini par jouer avec quelqu'un qui, après m'avoir entendu dire que je faisais des recherches sur les éléments des terres rares, m'a fait remarquer que sa société venait de signer un contrat de 10 millions de dollars avec la NASA pour développer un robot pour extraire des éléments rares sur la lune.</p>\n<p>C'était dans le cadre d'une grande subvention XPRIZE co-parrainée par Google qui allait récompenser 20 millions de dollars à une entreprise capable de déployer un robot sur la lune pour n'importe quel but. Un certain nombre d'entre elles avaient saisi la crise géopolitique des années 2010 qui tournait autour des éléments des terres rares et avaient déclaré « nous allons obtenir ces choses de l'espace et non de Chine ».</p>\n<p>Aucun de ces projets n'a abouti. Mais la première chose que j'ai comprise en recherchant l'industrie de l'exploitation minière spatiale, c'est que pour un bon nombre d'entre eux, l'objectif n'était jamais de réellement atteindre leur objectif déclaré mais de développer des technologies intéressantes et peut-être d'être rachetés par une entité plus grande afin de pouvoir encaisser et passer à autre chose.</p>\n<p>La deuxième réalisation était que si vous parlez à des personnes sérieuses sur le développement des capacités d'exploitation minière spatiale, elles y pensent strictement en termes de voyages spatiaux à long terme, de missions spatiales à long terme. Donc, vous n'avez pas à prendre tout ce dont vous avez besoin de la Terre pour faire des choses intéressantes dans l'espace. D'un point de vue de durabilité, cela a du sens. Mais ce n'est pas à propos de la transition énergétique.</p>\n<p>Et puis il y a les cowboys de l'espace – et je pense que nous sommes tous familiers avec quelques cowboys de l'espace proéminents. Leur objectif est peut-être plus de mettre en place des colonies libertariennes ou des stations balnéaires de luxe sur la lune ou sur Mars. Et ces projets sont une autre manifestation de cette longue fantaisie d'évasion, je dirais, significativement renforcée par l'essor du capitaliste milliardaire en tant que figure.</p>\n<p>Mais pour revenir à la question de la criticité et de l'approvisionnement de la transition énergétique, il n'y a vraiment aucun scénario plausible dans lequel l'exploitation minière dans l'espace pour approvisionner des activités sur terre a un sens économique.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Une dernière question, un peu compliquée. Vous développez des idées sur la façon d'éviter les problèmes liés à la ruée sur les chaînes d'approvisionnement. Pourriez-vous brièvement esquisser ce que c'est ?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Plus tôt cette année, le Secrétaire général de l'ONU a constitué un panel sur les minéraux et matériaux critiques pour la transition énergétique. Et plus tôt ce mois-ci, ils ont publié leurs sept principes et actions. Ils soulignent la coopération, la justice, la transparence et le bénéfice pour les communautés dans l'approvisionnement de la transition énergétique renouvelable. La Banque mondiale projette que les besoins en MBC doivent augmenter de quatre à six fois pour atteindre les objectifs d'énergie renouvelable d'ici 2030 et les objectifs de zéro net d'ici 2040 et 2050.</p>\n<p>La question est alors, comment cela peut-il être fait d'une manière qui ne continue pas à causer la violence sociale et environnementale énorme associée aux industries extractives à se développer au nom de la lutte contre le changement climatique, sapant les paysages et les moyens de subsistance résilients au climat.</p>\n<p>C'est un véritable casse-tête. Mais dans les nouveaux principes du Secrétaire général de l'ONU, le principe numéro sept stipule que la coopération multilatérale <em>doit</em> sous-tendre les efforts pour approvisionner la transition énergétique. Mon équipe a développé quelques idées. Nous avons un article dans le journal Nature Energy qui esquisse un cadre pour les contributions déterminées au niveau national pour les matériaux de transition énergétique.</p>\n<p>Cela fonctionne dans le cadre des « contributions déterminées au niveau national » qui ont vraiment distingué les Accords de Paris de 2015, visant à déterminer combien d'unités sont réellement nécessaires de n'importe quel matériau de transition énergétique donné. Il existe toutes sortes de données sur la capacité, mais cela tend à être exprimé en watts et non en termes des matériaux durs réels dont vous avez besoin pour construire cette infrastructure.</p>\n<p>Notre proposition appelle également les parties à faire un inventaire de leurs réserves, en priorisant les réserves en surface. La chose clé ici est que ce sont les matériaux qui ont déjà été extraits, languissant comme déchets, qui peuvent être trouvés dans une décharge sous la forme d'une technologie désaffectée ou jetée. La chose clé que je pense que nous devons garder à l'esprit ici est que ces matériaux bruts critiques sont fondamentalement différents des combustibles fossiles. Lorsque vous utilisez un combustible fossile, vous le brûlez pour remplir sa fonction. Mais avec de nombreux MBC et terres rares, nous ne les détruisons pas par l'utilisation. Ils sont assis en surface.</p>\n<p>L'autre objectif est de faire un inventaire des actifs climatiques domestiques comme la biodiversité, les paysages résilients et les ressources en eau douce. Ceux-ci sont codifiés sous un certain nombre de mesures de protection de l'environnement. Ils fournissent des services sociaux et écologiques critiques, et améliorent la résilience locale et régionale. L'idée est que si vous regardez votre carte de vos réserves, et que vous regardez votre carte de vos actifs climatiques, les zones potentielles pour le développement industriel sont ce qui reste.</p>\n<p>Cela, bien sûr, peut être décidé dans un référendum approprié au contexte, un vote, un plébiscite. Et cela doit être déterminé par un pays donné. Mais nous sommes ravis qu'il y ait eu une réponse positive à l'incorporation de cette idée dans la conférence des parties à venir.</p>\n<p> </p>\n<p><em>Cette conversation a eu lieu le 8 octobre 2024 lors du </em><a href=\"https://www.humanitiesfestival.at/\">Festival des humanités de Vienne 2024</a><em>, qui</em> <em>a été organisé par l'Institut des sciences humaines (IWM) et Time To Talk (TTT) en coopération avec FALTER, les Open Society Foundations, la Ville de Vienne, la Fondation ERSTE, l'Académie des beaux-arts de Vienne, le Wien Museum et le Volkstheater.</em></p>\n<p> </p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayvzjqgsz4fqr77v2t5gungcwq",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:53:39.399",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayvzqcekf5tqrymd63zlrphvbk",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"La course aux fournitures pour la transition verte est lancée. Mais où est le frisson dans les métaux, discrets et cachés mais omniprésents ? L'exploitation minière, intensive en raison des faibles concentrations, génère des éléments de déchets comme l'arsenic. Les cowboys de l'espace et les dragues en mer profonde contestent la stabilité environnementale plus que le monopole de la Chine, basé sur 40 ans de traitement impliqué. Les réglementations en matière de santé et de recyclage sont indispensables.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"fr",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:53:39.401",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Ενθουσιασμός για τα «σπάνια» στοιχεία",
                key:"uid": string:"94c7787e-7ffb-4f5e-abde-dd61181a7f03",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><em>Ο πρύτανης του Ινστιτούτου Ανθρωπιστικών Επιστημών (IWM) συνέντευξε τον συγγραφέα του </em>Rare Earth Frontiers: From terrestrial subsoils to lunar landscapes κατά τη διάρκεια του Φεστιβάλ Ανθρωπιστικών Επιστημών της Βιέννης 2024.</p>\n<p>https://www.youtube.com/watch?v=pPifMMVAjuo&list=PLjrO4-lSuhViUO3sL-k1I6CsUQ5KeulqZ&index=19</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Μίσα Γκλένι: </strong>Θα μιλήσουμε για σπάνιες γαίες, σπάνια ορυκτά γαίας, την εξαγωγή κρίσιμων πρώτων υλών και τη θέση τους μέσα στην περιβαλλοντική και γεωπολιτική κατάσταση. Έτσι ώστε να ξεκινήσουμε όλοι από την ίδια σελίδα: υπάρχουν 17 σπάνια στοιχεία γαίας, και αυτά περιλαμβάνονται σε αυτά που η <a href=\"https://www.usgs.gov/news/national-news-release/us-geological-survey-releases-2022-list-critical-minerals\">γεωλογική έρευνα των ΗΠΑ</a> έχει κρίνει ως 51 κρίσιμες πρώτες ύλες ή CRMs. Ας ξεκινήσουμε λοιπόν με τις σπάνιες γαίες, Τζούλι. Τι είναι αυτές και γιατί είναι σημαντικές;</p>\n<p><strong>Τζούλι Κλίνγκερ: </strong>Ο όρος «σπάνια στοιχεία γαίας» είναι λίγο αναχρονιστικός, γιατί αυτά τα στοιχεία δεν είναι ούτε «σπάνια» ούτε απαραίτητα «γαιώδη». Αναφέρονται στο νησί που βρίσκεται νότια του περιοδικού πίνακα που ονομάζεται σειρά λανθανίδης, αριθμοί 57 έως 71, συν το σκάνδιο και το ίτριο.</p>\n<p>Ομαδοποιούνται μαζί ως οικογένεια, επειδή έχουν αυτές τις πραγματικά φανταστικές μαγνητικές και αγώγιμες ιδιότητες, οι οποίες έχουν επιτρέψει τη μινιμαλιστική τεχνολογία και τις διατλαντικές διαδικτυακές επικοινωνίες, την ανάπτυξη διαστημικών τεχνολογιών, κ.λπ.</p>\n<p>Γιατί ονομάζονται σπάνιες; Το όνομα παραμένει, επειδή είναι συναρπαστικό. Είναι πιο συναρπαστικό από το να πεις «λανθάνιο» ή «πρασεοδύμιο». Αλλά στην έρευνά μου, προσπαθώντας να ανακαλύψω γιατί ονομάστηκαν «σπάνιες», κατέληξα σε αυτό: όταν χαρακτηρίστηκαν για πρώτη φορά στη Σουηδία στα τέλη του 1700, κανείς δεν τα είχε δει ποτέ πριν, οπότε απλώς υποτέθηκε ότι ήταν σπάνια. Η πρώτη φορά που βρήκα έναν χημικό να θρηνεί γι' αυτό σε έντυπη μορφή ήταν το 1907, και από τότε, η επιστημονική κοινότητα έχει γίνει αρκετά γκρινιάρα σχετικά με αυτόν τον χαρακτηρισμό. Αλλά παραμένει. Αν ονομάσεις κάτι σπάνιο, ενθουσιαζόμαστε και οι άνθρωποι μπορεί να είναι πρόθυμοι να συμφωνήσουν σε πράγματα που διαφορετικά θα αρνούνταν με αρκετή λογική.</p>\n<p><strong>Μίσα Γκλένι:</strong> Για να αποκτήσουμε μια αίσθηση των ευρέων ποικιλιών χρήσεων των σπάνιων γαιών, θα μπορούσες να μας δώσεις μερικά παραδείγματα;</p>\n<p><strong>Τζούλι Κλίνγκερ:</strong> Μπορείς πραγματικά να διαλέξεις οποιοδήποτε στοιχείο. Αλλά θα πάμε με το κερίο. Σε μια πόλη όπως η Βιέννη, πιθανώς υπάρχει όμορφο αντίκες γυαλικά που είναι ένα όμορφο ροζ, σωστά; Είναι το κερίο που προσδίδει αυτό το χρώμα στα γυαλικά. Είναι αυτή η ίδια χρωστική ιδιότητα που χρησιμοποιείται για την κατασκευή λέιζερ που χρησιμοποιούνται σε όλα, από χειρουργικές επεμβάσεις μέχρι κατευθυνόμενους πυραύλους. Είναι επίσης το κερίο που μπορεί να λειτουργήσει ως ενισχυτής σήματος όταν προστεθεί σε οπτικές ίνες. Αν μπορείς να φανταστείς το παγκόσμιο πλέγμα των διατλαντικών οπτικών ινών: περίπου κάθε 30 χιλιόμετρα ή κάτι τέτοιο, υπάρχει λίγο κερίο που ενισχύει το σήμα.</p>\n<p><strong>Μίσα Γκλένι:</strong> Και χωρίς το κερίο, δεν θα μπορούσαμε να το κάνουμε αυτό;</p>\n<p><strong>Τζούλι Κλίνγκερ:</strong> Λοιπόν, θα μπορούσαμε, αλλά θα ήταν πιο αργό και ποιος θέλει να πάει πιο αργά;</p>\n<p>Το κερίο έχει υπάρξει πραγματικά σημαντικό κατά τον 20ο αιώνα και στον 21ο αιώνα επειδή χρησιμοποιείται στην διύλιση πετρελαίου. Και, στην πραγματικότητα, μέχρι πολύ πρόσφατα, η κύρια εφαρμογή για τα σπάνια στοιχεία γαίας στις ΗΠΑ ήταν στη βιομηχανία πετροχημικών. Αυτό έχει μόλις πρόσφατα αντικατασταθεί από τους μαγνήτες.</p>\n<p><strong>Μίσα Γκλένι: </strong>Ήθελα να σε ρωτήσω για ένα στοιχείο που χρησιμοποιείται συνήθως στους μαγνήτες, το πρασεοδύμιο: γιατί είναι σημαντικό και ποιο ρόλο παίζει στη «πράσινη» μετάβαση;<strong>  </strong></p>\n<p><strong>Τζούλι Κλίνγκερ:</strong> Το πρασεοδύμιο και το νεοδύμιο είναι σημαντικά επειδή χρησιμοποιούνται σε τεχνολογίες ανανεώσιμης ενέργειας μεταξύ άλλων, καθώς και σε ψηφιακές τεχνολογίες. Φαντάσου μια ανεμογεννήτρια: οι μαγνήτες είναι πραγματικά σημαντικοί στην πραγματική μηχανική της ανεμογεννήτριας που βοηθούν να μεταφράσουν την κίνησή της σε παραγωγή ενέργειας. Ανάλογα με το μέγεθος της ανεμογεννήτριας, μπορεί να έχεις μερικά κιλά έως μερικούς τόνους μαγνητών εκεί.</p>\n<p>Όσον αφορά τις ψηφιακές τεχνολογίες, είναι αυτή η αγώγιμη και μαγνητική δύναμη που τους επιτρέπει να είναι μικρότεροι, πιο αρθρωτοί, πιο φορητοί και, επομένως, τελικά πιο προσβάσιμοι. Σε οποιοδήποτε σενάριο που εξετάζουμε εδώ, είτε μιλάμε για ανάπτυξη ενέργειας – ανανεώσιμη ή όχι – είτε για αυξημένη πρόσβαση στην τεχνολογία, απαιτούν αυτά τα σπάνια στοιχεία γαίας. Το ίδιο μπορεί να ειπωθεί για σχεδόν οτιδήποτε άλλο που βρίσκεται σε μια λίστα κρίσιμων πρώτων υλών.</p>\n<p><strong>Μίσα Γκλένι:</strong> Έτσι έχουμε καθορίσει ότι τα υλικά σπάνιας γαίας δεν είναι σπάνια, μπορούν να βρεθούν σε πολλές περιοχές, αλλά πρέπει να εξαγάγεις μια μεγάλη ποσότητα βράχου για να τα αποκτήσεις.</p>\n<p><strong>Τζούλι Κλίνγκερ:</strong> Ναι, δεν υπάρχουν με τη μορφή χρυσών νιφάδων. Όταν μιλάμε για 17 χημικά παρόμοια στοιχεία, αντιμετωπίζουμε μια πολύ συγκεκριμένη πρόκληση εξαγωγής.</p>\n<p>Η πρώτη πρόκληση είναι να βρεις μια κοιτασματολογική περιοχή που περιέχει οποιοδήποτε από αυτά σε συγκέντρωση που μπορεί να είναι οικονομικά βιώσιμη. Για να σου δώσω μια αίσθηση των αναλογιών που μιλάμε: αν έχεις μια μεγάλη περιοχή ή μια γεωλογική κοιτασματολογική περιοχή που έχει πολλές, πολλές, πολλές εκατομμύρια τόνους υλικού, αν το 2% από αυτό περιέχει σπάνια στοιχεία γαίας, αυτό θεωρείται πραγματικά καλή συμφωνία. Αλλά αυτό σου δίνει επίσης μια αίσθηση της ποσότητας ενέργειας και μετακίνησης γης που εμπλέκεται στην απόκτηση του υλικού που θέλουν οι εξαγωγικές εταιρείες.</p>\n<p>Όταν ανασκαφεί, όλα τα υπόλοιπα, ό,τι και αν είναι, είτε είναι χρυσός είτε ασήμι είτε φωσφορικό άλας είτε ουράνιο είτε θόριο είτε αρσενικό, μένει πάνω από το έδαφος ως απόβλητο. Σκέψου το αυτό: σε ένα καλό σενάριο, το 98% των πραγμάτων που ανασκάπτονται μένουν πίσω ως απόβλητο.</p>\n<p>Εξαιτίας των χημικών ομοιοτήτων μεταξύ των σπάνιων στοιχείων γαίας, η διαχωριστική τους διαδικασία είναι πολύ δύσκολη. Ένα μεγάλο μέρος της επιστήμης του 20ου αιώνα αφιερώθηκε στο να βρει πώς να σπάσει αυτά τα πράγματα. Το αποτέλεσμα είναι ότι ο διαχωρισμός και η διύλιση τους είναι πολύ ενεργοβόρα και συχνά πολύ χημικά εντατική επίσης.</p>\n<p><strong>Μίσα Γκλένι:</strong> Προχωρώντας στα κρίσιμα πρώτα υλικά – λιθίου, νικελίου, κοβαλτίου, χαλκού – όλα τα υλικά πολύ σημαντικά για διάφορες πτυχές της πράσινης μετάβασης. Πόσο από αυτά τα πράγματα θα πρέπει να ανασκάψουμε πραγματικά για να τροφοδοτήσουμε την πράσινη μετάβαση;</p>\n<p><strong>Τζούλι Κλίνγκερ:</strong> Μεταξύ 2017 και 2022, η <a href=\"https://www.iea.org/reports/global-critical-minerals-outlook-2024\">Διεθνής Υπηρεσία Ενέργειας εκτίμησε</a> ότι υπήρξε τριπλασιασμός της παγκόσμιας ζήτησης για λιθίο, 70% αύξηση της παγκόσμιας ζήτησης για κοβάλτιο και 40% αύξηση της παγκόσμιας ζήτησης για νικέλιο – τα τελευταία δύο χρησιμοποιούνται σε μπαταρίες. Αυτοί είναι μεγάλοι αριθμοί, αλλά δεν είναι εκπληκτικοί. Από τη μία πλευρά, αυτό είναι καλή είδηση. Σημαίνει ότι προχωράμε προς τα εμπρός όσον αφορά την ταχεία ανάπτυξη τεχνολογιών ανανεώσιμης ενέργειας.</p>\n<p>Αλλά υπάρχει πολύ που είναι κρυμμένο σε αυτούς τους αριθμούς. Ακόμα κι αν μια μπαταρία από μόνη της είναι μια τεχνολογία ανανεώσιμης ενέργειας, μπορεί να μην χρησιμοποιείται πραγματικά για κλιματικά κρίσιμους σκοπούς. Νομίζω ότι το πιο ζωντανό παράδειγμα αυτού είναι οι μπαταρίες λιθίου. Πριν από μερικούς μήνες, μια μεγάλη αποκάλυψη που μετατράπηκε σε φαινόμενο στα μέσα κοινωνικής δικτύωσης έδειξε ότι ένας μεγάλος παράγοντας για την αυξημένη ζήτηση μικρών μπαταριών λιθίου ήταν η διάδοση των συσκευών ατμιστικών – όχι μια κλιματικά κρίσιμη εφαρμογή.</p>\n<p>Λιγότερο επιπόλαια, τρεις από τους ερευνητές διδακτορικού που εργάζομαι έχουν εξετάσει την στρατιωτική κατάληψη τεχνολογιών ανανεώσιμης ενέργειας. Υπάρχει μια μεγάλη ώθηση στον στρατό των ΗΠΑ να αναπτύξει επιθετικά όπλα που τροφοδοτούνται από μπαταρίες λιθίου. Έτσι, έχουμε μια σημαντική αύξηση που, εν μέρει, προέρχεται από εφαρμογές ανανεώσιμης ενέργειας, αλλά δεν είναι κλιματικά κρίσιμη.</p>\n<p><strong>Μίσα Γκλένι:</strong> Και έχουμε ακόμα πολύ δρόμο να διανύσουμε πριν φτάσουμε στην κορυφή οποιουδήποτε από αυτά.</p>\n<p><strong>Τζούλι Κλίνγκερ:</strong> Απολύτως. Νομίζω ότι ο χαλκός είναι ένα καλό παράδειγμα. Ο χαλκός είναι αυτός που επιτρέπει την ηλεκτρική ενέργεια να μετακινείται από εδώ εκεί. Είναι σημαντικός για την ηλεκτροδότηση γενικά, και η τεχνολογία ενέργειας και η ψηφιοποίηση είναι στην καρδιά των τρεχουσών κλιματικών και αναπτυξιακών στόχων της διεθνούς κοινότητας. Η προσδοκία είναι ότι η κατανάλωση χαλκού, προκειμένου να επιτευχθούν οι στόχοι του COP28, θα πρέπει να υπερβεί όλη την παγκόσμια παραγωγή χαλκού στην ανθρώπινη ιστορία που παράχθηκε μέχρι το 2009.</p>\n<p><strong>Μίσα Γκλένι: </strong>Η Κίνα κυριαρχεί σε μεγάλο βαθμό στην αγορά σπάνιων γαιών και κρίσιμων πρώτων υλών, ιδίως στην επεξεργασία αυτών των στοιχείων και ορυκτών. Πολλή από την έρευνα που έκανες για το βιβλίο σου πραγματοποιήθηκε στη μεταλλευτική περιοχή Μπάγιαν Ομπό και, σε κάποιο βαθμό, στην εγκατάσταση επεξεργασίας, στην Εσωτερική Μογγολία της Κίνας. Λόγω των τρεχουσών πολιτικών συνθηκών, αυτή η ευκαιρία είναι απίθανο να συμβεί σήμερα. Πώς ήταν στην καρδιά της βιομηχανίας σπάνιων γαιών της Κίνας και ποιες ήταν οι εντυπώσεις σου από τη λειτουργία τους;</p>\n<p><strong>Τζούλι Κλίνγκερ:</strong> Θα ήταν πολύ δύσκολο να κάνω αυτή την έρευνα σήμερα. Για το πλαίσιο: Έζησα και εργάστηκα στην Κίνα συνολικά περίπου πέντε χρόνια μεταξύ 2003 και 2013. Μετά από αυτό αφιέρωσα την έρευνά μου στα σπάνια στοιχεία γαίας και έγινε ένα βιβλίο. Είχα επαγγελματικές επαφές στην ακαδημία και στην κυβέρνηση. Τη στιγμή εκείνη, οι ερωτήσεις που έθετε ένας διεθνής επιστήμονας με αρκετά χρόνια εμπειρίας στην Κίνα γίνονταν δεκτές ως μια ευκαιρία για την προώθηση της αμοιβαίας κατανόησης. Νομίζω ότι χρειαζόμαστε λίγο περισσότερο από αυτό σήμερα.</p>\n<p>Για να κάνεις έρευνα στον κόσμο της πρωτεύουσας σπάνιων γαιών – μια στρατιωτικά περιορισμένη περιοχή – απαιτούσε πολλή υπομονή και χρόνο προετοιμασίας, μιλώντας με πολλούς ανθρώπους, ενημερώνοντάς τους για τις ερωτήσεις και τις προθέσεις μου, και τελικά επισκεπτόμενος το ίδιο μέρος με πολλούς τρόπους, συνοδευόμενος από πολλές διαφορετικές πλευρές, αλλά πάντα με άδεια.</p>\n<p>Στο βιβλίο μου γράφω για το πώς η δύναμη και η ανθεκτικότητα της βιομηχανικής καρδιάς της Κίνας γύρω από την εξόρυξη και επεξεργασία σπάνιων γαιών εξελίχθηκαν παράλληλα με τη βιομηχανία πυρηνικών όπλων τους. Δεν μπήκα γνωρίζοντας αυτό. Και στην πραγματικότητα, ήταν τύχη που το ανακάλυψα.</p>\n<p>Η πρώτη μου επίσημα οργανωμένη επίσκεψη στο Μπάοτου και Μπάγιαν Ομπό, διευκολύνθηκε από το φιλοξενούμενο ίδρυμά μου, την Κινεζική Ακαδημία Επιστημών. Δύο εβδομάδες πριν από την προγραμματισμένη άφιξή μου στο Μπάοτου, υπήρξε κάποια σημαντική αναταραχή: ένα μέλος της κοινότητας των Μογγόλων κτηνοτρόφων είχε χτυπηθεί και σκοτωθεί από ένα φορτηγό που μετέφερε ορυκτό, και η κοινότητα διαμαρτυρήθηκε. Δεν ξέρω ποια ήταν η λογική, αλλά οι αξιωματούχοι που είχαν συμφωνήσει στην επίσκεψή μου σκέφτηκαν ότι θα ήταν πολύ προβληματικό να την ακυρώσουν. Ωστόσο, κανείς δεν έπρεπε να μιλήσει μαζί μου για την εξόρυξη. Νομίζω ότι σε μια στιγμή απελπισίας οι οδηγοί προσπάθησαν να γεμίσουν το κενό κατά τη διάρκεια μιας βόλτας γύρω από την πόλη και μου έδειξαν διάφορα πράγματα. Και ένα από τα πράγματα ήταν: «Αχ, αυτή είναι η εγκατάσταση ανάπτυξης πυρηνικών όπλων μας.»</p>\n<p>Αυτό δημιούργησε μια σειρά από ερωτήσεις, οι οποίες υπό οποιεσδήποτε άλλες συνθήκες θα ένιωθα ότι ήταν πολύ ταμπού να ρωτήσω. Αλλά σε αυτή την κατάσταση, είχαμε μια αρκετά καλή συζήτηση. Και αυτό, φυσικά, δημιούργησε οδηγίες για μένα να εξετάσω την αλληλεπικάλυψη και την συν-ανάπτυξη των βιομηχανιών πυρηνικών και σπάνιων γαιών από τα μέσα του 20ου αιώνα και μετά. Αυτό με οδήγησε να εξετάσω το ρόλο της διεθνούς επιστημονικής συνεργασίας γύρω από την πυρηνική ενέργεια και την ανάπτυξη πυραύλων που κεντρώνεται σε μέρη όπως το Πανεπιστήμιο του Σικάγο και το NASA Jet Propulsion Laboratory, όλα αυτά που επικαλύπτονταν με την έρευνα σπάνιων γαιών που τελικά βρήκε στέγη στο Μπάοτου.</p>\n<p><strong>Μίσα Γκλένι:</strong> Η ρύπανση παραμένει ένα πραγματικά μεγάλο ζήτημα στο Μπάγιαν Ομπό και την Κίνα, έτσι δεν είναι;</p>\n<p><strong>Τζούλι Κλίνγκερ:</strong> Ναι, σίγουρα είναι. Οι βιομηχανικές βάσεις ήταν μέρος της πρώιμης μετα-επανάστασης βιομηχανικής σχεδίασης της Κίνας σε συνεργασία με τη Σοβιετική Ένωση. Η ιδέα ήταν ότι αυτά τα μέρη θα ήταν βιομηχανικές καρδιές, βοηθώντας να τροφοδοτήσουν την ανάπτυξη και την αυτονομία της Κίνας υποστηριζόμενη από τη Σοβιετική Ένωση. Μαζί, η Κίνα και η Σοβιετική Ένωση θα παρείχαν τα σκληρά βιομηχανικά αγαθά και την τεχνογνωσία στον υπόλοιπο κόσμο, προκειμένου να επιτευχθεί μια μορφή παγκόσμιας κομμουνιστικής επανάστασης.</p>\n<p>Στα μέσα του 20ου αιώνα, αρκετές από αυτές τις περιοχές δημιουργήθηκαν σε όλη τη χώρα. Το Μπάοτου είναι η προτεραιότητα νούμερο ένα, που κρατά τα σπάνια στοιχεία γαίας, τη βαριά βιομηχανία και την ανάπτυξη όπλων. Η προτεραιότητα εκεί, από τη δεκαετία του 1950, ήταν να χτίσουν όσο το δυνατόν περισσότερη βιομηχανία το συντομότερο δυνατό, να επεκτείνουν την έκταση των εξορυκτικών δραστηριοτήτων το συντομότερο δυνατό, και η διαχείριση αποβλήτων δεν ήταν πραγματικά προτεραιότητα. Ωστόσο, λόγω ανησυχιών σχετικά με την αγροτική και υδατοκαλλιεργητική παραγωγικότητα και το πόσιμο νερό, υπήρξε δεκαετίες πολύ προσεκτικής τεκμηρίωσης και παρακολούθησης της ρύπανσης του εδάφους και του νερού.</p>\n<p>Αλλά δεν ήταν μέχρι μια κρίσιμη περίοδο στις αρχές της δεκαετίας του 2000 που τα επιστημονικά δεδομένα συνδυάστηκαν με τη δουλειά τοπικών ακτιβιστών και αφοσιωμένων περιβαλλοντικών δημοσιογράφων για να επιτρέψουν μια αλλαγή στις προτεραιότητες της Κίνας από τη βιομηχανική ανάπτυξη στην πραγματική περιβαλλοντική αποκατάσταση.</p>\n<p><strong>Μίσα Γκλένι:</strong> Η εξόρυξη σπάνιων γαιών δημιουργεί μια μορφή λάσπης, θα μπορούσες να την περιγράψεις;</p>\n<p><strong>Τζούλι Κλίνγκερ:</strong> Ανέφερα ότι στην καλύτερη περίπτωση, μπορεί να έχεις μια συγκέντρωση 2% σπάνιων γαιών σε ό,τι ανασκάπτεις. Ορισμένες τσέπες της κοιτασματολογικής περιοχής μπορεί να έχουν έως και 20%, αλλά αν εξορύσσεις σε μεγάλη περιοχή, το 2% θεωρείται καλή μέση τιμή.</p>\n<p>Συμβαίνει να είναι μερικά από τα άλλα στοιχεία που είναι άφθονα σε αυτή την συγκεκριμένη κοιτασματολογική περιοχή είναι το αρσενικό, το θόριο, το φθόριο και το ουράνιο. Αν και υπάρχει φυσικά δευτερεύουσα επεξεργασία για να συλληφθούν ορισμένα από αυτά τα υλικά από τα απόβλητα, για 40 ή 50 χρόνια είχες άφθονες ποσότητες αρσενικού και φθορίου να βγαίνουν από τη γη. Ως μέρος της διαδικασίας διαχωρισμού, γίνεται θρυμματισμένο καθώς και πιο κινητό. Διασπείρονται σε σκόνη που φυσάει ο άνεμος. Μπαίνουν στα υδάτινα σώματα.</p>\n<p>Η απορρόφηση αυτών των ρύπων από φυτά και ζώα έχει φτάσει μέχρι την κορυφή της τροφικής αλυσίδας. Εκτενείς μελέτες δημόσιας υγείας δείχνουν μακροχρόνια υγειονομική επίδραση στην γνωστική ανάπτυξη βρεφών και παιδιών, προχωρημένους τύπους ασθενειών των οστών και συγκεκριμένες παθήσεις που προκύπτουν από χρόνια έκθεση.</p>\n<p><strong>Μίσα Γκλένι:</strong> Δεξί, οπότε για να συνεχίσουμε να ανασκάπτουμε αυτά τα στοιχεία προκειμένου να πραγματοποιήσουμε την πράσινη μετάβαση, οι κανονισμοί θα είναι πραγματικά σημαντικοί.</p>\n<p>Προχωρώντας στη γεωπολιτική αυτού: οι ΗΠΑ ήταν κάποτε ο νούμερο ένα παραγωγός σπάνιων γαιών και στη συνέχεια, στρατηγικά για να κάνουν την Κίνα την καρδιά της παραγωγής των ΗΠΑ, η εξαγωγή και επεξεργασία σπάνιων γαιών μεταφέρθηκε στην Κίνα. Τώρα οι Κινέζοι έχουν 35 χρόνια επεξεργασίας αυτών των υλικών και μπορούν να το κάνουν πολύ φθηνότερα από οποιονδήποτε άλλο. Έτσι, δεδομένης της κεντρικότητας για στρατιωτική, κλιματικά κρίσιμη και πολιτική χρήση, τι σημαίνει αυτό όσον αφορά τις γεωπολιτικές σχέσεις μεταξύ ΗΠΑ, Κίνας και ΕΕ;</p>\n<p><strong>Τζούλι Κλίνγκερ:</strong> Αυτή είναι μια πραγματικά σημαντική ερώτηση. Θα πω κάτι που είναι πολύ μη δημοφιλές στις ΗΠΑ αυτή τη στιγμή: η Κίνα είναι ένας αξιόπιστος εμπορικός εταίρος με τις ΗΠΑ. Οι έντονες επενδύσεις που έκανε η κυβέρνηση και οι βιομηχανίες της Κίνας στην οικοδόμηση της τρέχουσας βιομηχανικής και παραγωγικής τους ικανότητας ταιριάζουν τέλεια με τις διδασκαλίες της Ουάσινγκτον για την απομάκρυνση της βιομηχανίας ελεύθερου εμπορίου των τελευταίων 40 ετών περίπου. Για ένα διάστημα – δεν θέλω να πω ότι όλοι ήταν ευχαριστημένοι – αλλά ήταν μια σχέση που δεν προκάλεσε την ανησυχία που έχουμε δει την τελευταία δεκαετία.</p>\n<p>Πολλά κρίσιμα τεχνολογικά συστατικά – είτε πρόκειται για υγειονομική περίθαλψη είτε για επιστημονικά όργανα, στρατιωτικές τεχνολογίες – η διύλιση πρώτων υλών, η κατασκευή εξαρτημάτων και η συναρμολόγηση προϊόντων, όλα έχουν συγκεντρωθεί στην Κίνα. Το Υπουργείο Άμυνας των ΗΠΑ ξύπνησε σε αυτό περίπου 15 χρόνια πριν και αποφάσισε ότι ήταν ένα πραγματικό πρόβλημα και από τότε ψάχνει εναλλακτικές λύσεις, ενώ συνεχίζει να λαμβάνει πολλά από αυτά τα εξαρτήματα από ομολόγους και κατασκευαστές στην Κίνα με αξιόπιστη βάση.</p>\n<p><strong>Μίσα Γκλένι: </strong>Ένα από τα πράγματα που προήλθαν από αυτό είναι, αυτό που ονόμασα σε ένα ντοκιμαντέρ της BBC, <a href=\"https://www.bbc.co.uk/programmes/m001cdr7\">‘</a><a href=\"https://www.bbc.co.uk/programmes/m001cdr7\">η αναταραχή για τις σπάνιες γαίες</a><a href=\"https://www.bbc.co.uk/programmes/m001cdr7\">’</a>. Έχουμε μια παγκόσμια αναταραχή κυρίως μεταξύ ΗΠΑ και Κίνας, αργότερα και της ΕΕ, προσπαθώντας να εξασφαλίσουν τις αλυσίδες εφοδιασμού. Πες μας λίγα για τις αλυσίδες εφοδιασμού και την πολυπλοκότητά τους.</p>\n<p><strong>Τζούλι Κλίνγκερ:</strong> Η κρισιμότητα αυτών των υλικών δεν έχει να κάνει με την απόλυτη σπανιότητά τους στις περισσότερες περιπτώσεις. Έχει να κάνει με τη γεωγραφία των αλυσίδων εφοδιασμού και το πώς αυτές οι αλυσίδες εφοδιασμού είναι οργανωμένες. Αν σκεφτείς ένα λιγότερο ροζ γεωπολιτικό σενάριο, το γεγονός ότι πολλά από τα κεντρικά στάδια επεξεργασίας και υψηλής τεχνολογίας κατασκευής και συναρμολόγησης είναι συγκεντρωμένα στην Κίνα συνιστά μια πολύ πραγματική ευπάθεια. Και αυτή η ευπάθεια, στο πλαίσιο των ΗΠΑ, περιγράφεται συχνά με όρους στρατιωτικής ευπάθειας.</p>\n<p>Στην πραγματικότητα – πολύ «κρεμαστού» χιούμορ εδώ – αλλά ένα από τα συμπεράσματα στην πρόσφατη έκθεση του Υπουργείου Άμυνας, η οποία προέβλεπε τις υλικές ανάγκες για έναν υποθετικό πόλεμο με την Κίνα μέχρι το 2027, ήταν ότι δεν θα ήταν εφικτό, επειδή τόσα πολλά από τα σημαντικά εξαρτήματα για τις τεχνολογίες άμυνας προέρχονται από την Κίνα.</p>\n<p>Ένα σημαντικό πράγμα που έχει συμβεί τα τελευταία 15 χρόνια είναι ότι η γεωγραφία της εξόρυξης έχει αλλάξει. Μέρη όπως οι ΗΠΑ, η Μιανμάρ, το Βιετνάμ, η Βραζιλία, η Μαδαγασκάρη προμηθεύουν πρώτες ύλες. Αλλά οι περισσότερες από αυτές τις κρίσιμες, πρώτες ενδιάμεσες διαδικασίες διύλισης και διαχωρισμού αυτών των υλικών, εξακολουθούν να περνούν από την Κίνα. Και έτσι, αυτό που οι ΗΠΑ και η ΕΕ έχουν εργαστεί είναι να αναπτύξουν επεξεργασία προστιθέμενης αξίας προκειμένου να έχουν περισσότερες ανεξάρτητες ικανότητες σε αυτόν τον τομέα.</p>\n<p>Υπάρχουν τρία σενάρια υπό τα οποία, «δεν έχουμε αρκετές πρώτες ύλες για να καλύψουμε τους στόχους μετάβασης ενέργειας». Ένα από αυτά είναι, υπό αυτή την παγκόσμια αναταραχή για τα σπάνια στοιχεία γαίας και άλλες κρίσιμες πρώτες ύλες ενέργειας, έχουμε την παγκόσμια επανάληψη των αλυσίδων εφοδιασμού και προσπαθειών. Οποιοδήποτε πλαίσιο που εξετάζει «πόσο από αυτά τα πράγματα είναι πραγματικά απαραίτητα σε μια δεδομένη περιοχή ή πλαίσιο προκειμένου να επιτευχθούν οι στόχοι μετάβασης ενέργειας» απουσιάζει. Υπό αυτή την αναταραχή, όλα τα μέρη επιδιώκουν όσο το δυνατόν περισσότερη ικανότητα, ανεξαρτήτως του πόσο μπορεί να είναι πραγματικά απαραίτητο για κρίσιμους σκοπούς όπως η μετάβαση ενέργειας.</p>\n<p><strong>Μίσα Γκλένι:</strong> Έτσι, από τον Ψυχρό Πόλεμο, η Δύση έχει περιοδικά εισαγάγει ελέγχους εξαγωγής τεχνολογίας, συνήθως σε τεχνολογίες διπλής χρήσης. Αυτό ήταν ένα αρκετά καλά κωδικοποιημένο σύστημα κατά τη διάρκεια του Ψυχρού Πολέμου μέσω του CoCom. Ωστόσο, τα τελευταία 10-15 χρόνια, καθώς οι Αμερικανοί άρχισαν να πανικοβάλλονται για την ανάπτυξη και τον ανταγωνισμό της Κίνας, άρχισαν, μαζί με την ΕΕ, να περιορίζουν την πρόσβαση της Κίνας σε κατασκευασμένα υλικά, ιδιαίτερα μικροτσίπ. Αλλά, για πρώτη φορά, η Δύση αναγκάζεται να πάρει λίγο από το δικό της φάρμακο: η Κίνα έχει αρχίσει να επιβάλλει ελέγχους εξαγωγής, όχι μόνο στην τεχνολογία επεξεργασίας σπάνιων γαιών, την οποία κάνουν καλύτερα από οποιονδήποτε άλλο τώρα, αλλά και στις ίδιες τις σπάνιες γαίες. Πόσο ισχυρός μοχλός είναι αυτός για τους Κινέζους;</p>\n<p><strong>Τζούλι Κλίνγκερ:</strong> Υπάρχουν μερικοί τρόποι με τους οποίους αυτό είναι ένα πραγματικά ισχυρό διπλωματικό και γεωπολιτικό εργαλείο. Και υπάρχουν και άλλοι τρόποι με τους οποίους ο περιορισμός αυτών των δύο πραγμάτων συγκεκριμένα επιτρέπει σε πολλές επιχειρήσεις να συνεχίσουν όπως συνήθως. Νομίζω ότι είναι σημαντικό να κρατήσουμε αυτή την πολύπλοκη εικόνα της αλυσίδας εφοδιασμού στο μυαλό μας – εν μέρει επειδή η Κίνα δεν είναι μόνο μια πηγή αγοράς για αυτές τις τεχνολογίες αλλά και μια σημαντική καταναλωτική αγορά για τεχνολογίες που μπορεί να ολοκληρωθούν στη Δύση και στη συνέχεια να εξαχθούν πίσω στην Κίνα.</p>\n<p>Με αυτούς τους συγκεκριμένους ελέγχους εξαγωγής που ανέφερες, οι αγορές σίγουρα θα αντιδράσουν. Αλλά οι έλεγχοι εξαγωγής στις πιο προηγμένες τεχνολογίες επεξεργασίας και διαχωρισμού είναι ένα αρκετά άμεσο πλήγμα για τις ΗΠΑ και την ΕΕ, οι οποίες σχεδιάζουν να αναπτύξουν τη βιομηχανική τους ικανότητα και αναζητούν τεχνολογία και εξοπλισμό τελευταίας τεχνολογίας. Και πού είναι αυτή η τεχνολογία και ο εξοπλισμός τελευταίας τεχνολογίας; Στην Κίνα, φυσικά, που έχει νόημα γιατί έχουν 40 χρόνια δουλειάς σε αυτό και προμηθεύουν τον περισσότερο κόσμο. Κατά τη διάρκεια αυτής της ίδιας 40χρονης περιόδου, οι ΗΠΑ και η ΕΕ όχι μόνο μείωσαν τη βιομηχανική ικανότητα αλλά και την ικανότητα έρευνας και ανάπτυξης.</p>\n<p><strong>Μίσα Γκλένι:</strong> Έτσι, και οι δύο πλευρές έχουν μοχλό εδώ. Και αν δεν διαχειριστεί σωστά, τότε θα μπορούσε να γίνει άσχημο σε κάποιο σημείο. Υπάρχουν κάποιες φωνές στις ΗΠΑ που λένε, αρκετά δυνατά τώρα, «να είστε προσεκτικοί για το πόσο μακριά πηγαίνετε στους περιορισμούς στις κινεζικές εταιρείες γιατί μπορεί να επιστρέψει και να μας δαγκώσει στο τέλος».</p>\n<p>Υπάρχουν δύο «πιο εξωτικές» τρόποι για να αποκτήσεις σπάνιες γαίες και κρίσιμες πρώτες ύλες. Ο πρώτος είναι η εξόρυξη σε βαθιά θάλασσα: ποιους είναι οι κίνδυνοι εκεί; Και ο δεύτερος, για τον οποίο έχεις γράψει στο βιβλίο σου <em>Rare Earth Frontiers</em>, είναι η σελήνη. Έχεις επίσης εξερευνήσει την ιδέα της εξόρυξης στη σελήνη ως μια πιθανή μελλοντική προοπτική. Είναι αυτή η ιδέα τρελή ή θα πρέπει να την πάρουμε σοβαρά;</p>\n<p><strong>Τζούλι Κλίνγκερ:</strong> Ο τρόπος που συχνά αναπαρίσταται η εξόρυξη σε βαθιά θάλασσα είναι ότι υπάρχουν αυτοί οι λοφώδεις κόκκοι πολλών διαφορετικών μετάλλων που περιμένουν να απορροφηθούν από τον βυθό της θάλασσας. Αυτή η ιδέα καθιστά την εξόρυξη σε βαθιά θάλασσα πολύ πιο εύκολη και λιγότερο αμφιλεγόμενη από την εξόρυξη στη γη γιατί: πρώτον, κανείς δεν ζει εκεί; και, δεύτερον, δεν χρειάζεται να σκάψεις τρύπες για να αποκτήσεις τα μέταλλα.</p>\n<p>Σε αυτό το επίπεδο, η εξόρυξη σε βαθιά θάλασσα φαίνεται να είναι μια πολύ ελκυστική εναλλακτική λύση στην επιφανειακή εξόρυξη – ιδιαίτερα όταν σκεφτείς τις παραβιάσεις ανθρωπίνων δικαιωμάτων και τις περιβαλλοντικές επιπτώσεις που πλήττουν τη βιομηχανία. Ωστόσο, έχουμε εξερευνήσει περισσότερη σελήνη από ό,τι έχουμε εξερευνήσει τον βαθύ βυθό της θάλασσας. Έτσι, με κάποιο τρόπο, πειραματιζόμαστε με το άγνωστο. Αυτός ο παράγοντας έχει υπάρξει ένας από τους λόγους για τους οποίους έχουν υπάρξει παγκόσμιες εκστρατείες για να κάνουν μεγάλους πιθανούς καταναλωτές μετάλλων μπαταρίας να υποσχεθούν ότι δεν θα χρησιμοποιήσουν υλικά που αποκτήθηκαν μέσω εξόρυξης σε βαθιά θάλασσα.</p>\n<p>Ένα από τα πράγματα που γνωρίζουμε για αυτό το οικοσύστημα της βαθιάς θάλασσας είναι ότι υπάρχουν αυτοί οι μικροοργανισμοί που καταναλώνουν μεθάνιο και εκτελούν μια κρίσιμη κλιματική υπηρεσία για εμάς. Το μεθάνιο αναβλύζει από τον βυθό της θάλασσας, και αυτοί το τρώνε, κρατώντας το από το να διαφύγει στην ατμόσφαιρα. Αυτό είναι σημαντικό γιατί άλλες προηγούμενες μη ανθρωπογενείς κλιματικές θερμαντικές εκδηλώσεις έχουν προκληθεί εν μέρει από μαζικές «αναθυμιάσεις» μεθανίου από τον βαθύ ωκεανό. Πιθανώς, αυτό που εξετάζουμε εδώ είναι η αποσταθεροποίηση ενός σε μεγάλο βαθμό άγνωστου οικοσυστήματος που εκτελεί μια πραγματικά κρίσιμη κλιματική λειτουργία για εμάς, στο όνομα της καταπολέμησης της κλιματικής αλλαγής, με τη μορφή της ενεργειακής μετάβασης.<strong><br />\n</strong></p>\n<p>Και η σελήνη. Όταν ερευνούσα για αυτό το βιβλίο, είχα μια στιγμή τύχης. Ήμουν πίσω στην περιοχή του κόλπου του Σαν Φρανσίσκο μεταξύ ερευνητικών ταξιδιών στην Κίνα, και πήγα σε ένα πολύ nerdy είδος πάρτι όπου όλοι φέραμε τα αγαπημένα μας επιτραπέζια παιχνίδια. Κατέληξα να παίζω με κάποιον που, αφού άκουσε να λέω ότι ερευνούσα σπάνια στοιχεία γαίας, μου σημείωσε ότι η εταιρεία του είχε μόλις υπογράψει ένα συμβόλαιο 10 εκατομμυρίων δολαρίων με τη NASA για την ανάπτυξη ενός ρομπότ για την εξόρυξη σπάνιων στοιχείων στη σελήνη.</p>\n<p>Αυτό ήταν μέρος μιας μεγάλης επιχορήγησης XPRIZE που συν-χρηματοδοτήθηκε από την Google που θα απονέμει 20 εκατομμύρια δολάρια σε μια εταιρεία που θα μπορούσε να αναπτύξει ένα ρομπότ στη σελήνη για οποιονδήποτε σκοπό. Πολλές από αυτές είχαν εκμεταλλευτεί την γεωπολιτική κρίση της δεκαετίας του 2010 που περιέβαλε τα σπάνια στοιχεία γαίας και είπαν «θα αποκτήσουμε αυτά τα πράγματα από το διάστημα και όχι από την Κίνα».</p>\n<p>Κανένα από αυτά τα έργα δεν προχώρησε. Αλλά το πρώτο πράγμα που κατάλαβα ερευνώντας τη βιομηχανία εξόρυξης του διαστήματος ήταν ότι για έναν αρκετά μεγάλο αριθμό από αυτούς, ο στόχος δεν ήταν ποτέ να επιτύχουν τον δηλωμένο στόχο τους αλλά να αναπτύξουν ενδιαφέρουσες τεχνολογίες και ίσως να αγοραστούν από μια μεγαλύτερη οντότητα ώστε να εισπράξουν και να προχωρήσουν στο επόμενο πράγμα.</p>\n<p>Η δεύτερη συνειδητοποίηση ήταν ότι αν μιλήσεις με ανθρώπους που είναι σοβαροί για την ανάπτυξη ικανοτήτων εξόρυξης στο διάστημα, σκέφτονται αυστηρά με όρους μακροχρόνιων διαστημικών ταξιδιών, μακροχρόνιων διαστημικών αποστολών. Έτσι, δεν χρειάζεται να πάρεις όλα όσα χρειάζεσαι από τη Γη για να κάνεις ενδιαφέροντα πράγματα στο διάστημα. Από την άποψη της βιωσιμότητας, αυτό έχει νόημα. Αλλά δεν αφορά την ενεργειακή μετάβαση.</p>\n<p>Και τότε υπάρχουν οι «καουμπόηδες του διαστήματος» – και νομίζω ότι όλοι είμαστε εξοικειωμένοι με μερικούς από τους προεξέχοντες καουμπόηδες του διαστήματος. Ο στόχος τους είναι ίσως περισσότερο να δημιουργήσουν αποικίες φιλελεύθερων ή πολυτελή θέρετρα στη σελήνη ή στον Άρη. Και αυτά τα έργα είναι άλλη μια εκδήλωση αυτής της μακροχρόνιας φαντασίας διαφυγής, θα έλεγα, σημαντικά ενισχυμένη από την άνοδο του δισεκατομμυριούχου καπιταλιστή ως φιγούρας.</p>\n<p>Αλλά για να επιστρέψουμε στην ερώτηση της κρισιμότητας και της προμήθειας της ενεργειακής μετάβασης, δεν υπάρχει πραγματικά κανένα πειστικό σενάριο υπό το οποίο η εξόρυξη στο διάστημα για την προμήθεια δραστηριοτήτων στη Γη έχει οικονομικό νόημα.</p>\n<p><strong>Μίσα Γκλένι:</strong> Μια τελευταία, λίγο περίπλοκη ερώτηση. Αναπτύσσεις κάποιες ιδέες για το πώς να αποφύγεις τα ζητήματα γύρω από την αναταραχή της αλυσίδας εφοδιασμού. Θα μπορούσες να περιγράψεις συνοπτικά τι είναι αυτό;</p>\n<p><strong>Τζούλι Κλίνγκερ:</strong> Νωρίτερα φέτος, ο Γενικός Γραμματέας του ΟΗΕ συγκέντρωσε μια επιτροπή για τα κρίσιμα ορυκτά και υλικά για την ενεργειακή μετάβαση. Και νωρίτερα αυτό το μήνα, δημοσίευσαν τις επτά αρχές και τα στοιχεία δράσης τους. Τονίζουν τη συνεργασία, τη δικαιοσύνη, τη διαφάνεια και το όφελος για τις κοινότητες στην προμήθεια της ανανεώσιμης ενεργειακής μετάβασης. Η Παγκόσμια Τράπεζα προβλέπει ότι οι ανάγκες CRM πρέπει να αυξηθούν τέσσερις έως έξι φορές προκειμένου να επιτευχθούν οι στόχοι ανανεώσιμης ενέργειας μέχρι το 2030 και οι στόχοι καθαρής ενέργειας μέχρι το 2040 και το 2050.</p>\n<p>Η ερώτηση είναι τότε, πώς μπορεί αυτό να γίνει με τρόπο που δεν συνεχίζει να προκαλεί τη τρομερή κοινωνική και περιβαλλοντική βία που σχετίζεται με τις εξορυκτικές βιομηχανίες να μετασταθεί στο όνομα της καταπολέμησης της κλιματικής αλλαγής, υπονομεύοντας τα κλιματικά ανθεκτικά τοπία και τα μέσα διαβίωσης.</p>\n<p>Είναι ένα πραγματικό αίνιγμα. Αλλά στις νέες αρχές του Γενικού Γραμματέα του ΟΗΕ, η αρχή αριθμός επτά δηλώνει ότι η πολυμερή συνεργασία<em> πρέπει</em> να υποστηρίζει τις προσπάθειες για την προμήθεια της ενεργειακής μετάβασης. Η ομάδα μου έχει αναπτύξει κάποιες ιδέες. Έχουμε ένα κομμάτι στο περιοδικό Nature Energy που περιγράφει ένα πλαίσιο για εθνικά καθορισμένες συνεισφορές στα υλικά ενεργειακής μετάβασης.</p>\n<p>Αυτό λειτουργεί μέσα στο «Πλαίσιο εθνικά καθορισμένων συνεισφορών» που πραγματικά διακρίνει τις Συμφωνίες του Παρισιού του 2015, με στόχο να προσδιορίσει πόσες μονάδες είναι πραγματικά απαραίτητες από οποιοδήποτε δεδομένο υλικό ενεργειακής μετάβασης. Υπάρχουν όλα τα είδη δεδομένων σχετικά με την ικανότητα αλλά τείνουν να εκφράζονται σε βατ και όχι σε όρους των πραγματικών σκληρών υλικών που χρειάζεσαι για να χτίσεις αυτή την υποδομή.</p>\n<p>Η πρότασή μας καλεί επίσης τα μέρη να κάνουν μια απογραφή των αποθεμάτων τους, δίνοντας προτεραιότητα στα αποθέματα πάνω από το έδαφος. Το κλειδί εδώ είναι ότι αυτά είναι τα πράγματα που έχουν ήδη ανασκαφεί, που παραμένουν ως απόβλητο, που μπορεί να βρεθούν σε μια χωματερή με τη μορφή μιας αποσυρμένης ή απορριφθείσας τεχνολογίας. Το κλειδί που νομίζω ότι πρέπει να θυμόμαστε εδώ είναι ότι αυτά τα κρίσιμα πρώτα υλικά είναι θεμελιωδώς διαφορετικά από τα ορυκτά καύσιμα. Όταν χρησιμοποιείς ένα ορυκτό καύσιμο, το καίεις για να εκτελέσει τη λειτουργία του. Αλλά με πολλά από τα CRM και τις σπάνιες γαίες, δεν τα καταστρέφουμε μέσω της χρήσης. Είναι καθισμένα πάνω από το έδαφος.</p>\n<p>Ο άλλος στόχος είναι να κάνουμε μια απογραφή των εγχώριων κλιματικών περιουσιακών στοιχείων όπως η βιοποικιλότητα, τα ανθεκτικά τοπία και οι πόροι γλυκού νερού. Αυτά είναι κωδικοποιημένα υπό οποιονδήποτε αριθμό μέτρων προστασίας του περιβάλλοντος. Εκτελούν κρίσιμες κοινωνικές και οικολογικές υπηρεσίες και ενισχύουν την τοπική και περιφερειακή ανθεκτικότητα. Η ιδέα είναι ότι αν κοιτάξεις τον χάρτη των αποθεμάτων σου, και κοιτάξεις τον χάρτη των κλιματικών περιουσιακών σου στοιχείων, οι πιθανές περιοχές για ανάπτυξη βιομηχανίας είναι αυτά που έχουν απομείνει.</p>\n<p>Αυτό, φυσικά, μπορεί να αποφασιστεί σε ένα κατάλληλο δημοψήφισμα, μια ψηφοφορία, μια εκλογική διαδικασία. Και πρέπει να καθοριστεί από μια δεδομένη χώρα. Αλλά είμαστε ενθουσιασμένοι που υπήρξε θετική ανταπόκριση στην ενσωμάτωσή αυτής της ιδέας στη διάσκεψη των μερών στο μέλλον.</p>\n<p> </p>\n<p><em>Αυτή η συνομιλία πραγματοποιήθηκε στις 8 Οκτωβρίου 2024 στο </em><a href=\"https://www.humanitiesfestival.at/\">Φεστιβάλ Ανθρωπιστικών Επιστημών της Βιέννης 2024</a><em>, το οποίο</em> <em>διοργανώθηκε από το Ινστιτούτο Ανθρωπιστικών Επιστημών (IWM) και το Time To Talk (TTT) σε συνεργασία με το FALTER, τα Ιδρύματα Ανοιχτής Κοινωνίας, την Πόλη της Βιέννης, το Ίδρυμα ERSTE, την Ακαδημία Καλών Τεχνών της Βιέννης, το Μουσείο της Βιέννης και το Volkstheater.</em></p>\n<p> </p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayvzjqgsz4fqr77v2t5gungcwq",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:25:44.205",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayvzqcekf5tqrymd63zlrphvbk",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"Η κούρσα για τις προμήθειες της πράσινης μετάβασης είναι σε πλήρη εξέλιξη. Αλλά πού είναι η αδρεναλίνη στα μέταλλα, διακριτικά και κρυμμένα αλλά ευρέως διαδεδομένα; Η εξόρυξη, εντατική λόγω χαμηλών συγκεντρώσεων, παράγει απορρίμματα όπως το αρσενικό. Οι καουμπόηδες του διαστήματος και οι εκσκαφείς βαθιάς θάλασσας αμφισβητούν τη σταθερότητα του περιβάλλοντος περισσότερο από το μονοπώλιο της Κίνας, που βασίζεται σε 40 χρόνια εμπλεκόμενης επεξεργασίας. Οι κανονισμοί υγείας και ανακύκλωσης είναι απαραίτητοι.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"el",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:26:10.911",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Захоплення «рідкісними» елементами",
                key:"uid": string:"999479a5-6a0f-4de1-9485-00d35c0f2055",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": null:null,
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayvzjqgsz4fqr77v2t5gungcwq",
                key:"createdAt": string:"2025-02-12T11:55:11.519",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayvzqcekf5tqrymd63zlrphvbk",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": null:null,
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"uk",
                key:"updatedAt": null:null,
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Возбуждение по поводу «редких» элементов",
                key:"uid": string:"a65202bc-c11b-4adc-8171-3dcd13ddf673",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": null:null,
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayvzjqgsz4fqr77v2t5gungcwq",
                key:"createdAt": string:"2025-02-12T11:55:34.38",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayvzqcekf5tqrymd63zlrphvbk",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": null:null,
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"ru",
                key:"updatedAt": null:null,
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Nadšení z 'vzácných' prvků",
                key:"uid": string:"b6adf27b-433c-485d-9359-8cd3ed952219",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><em>Rektor Institutu pro lidské vědy (IWM) vyzpovídal autora </em>Rare Earth Frontiers: From terrestrial subsoils to lunar landscapes během Vídenského festivalu humanitních věd 2024.</p>\n<p>https://www.youtube.com/watch?v=pPifMMVAjuo&list=PLjrO4-lSuhViUO3sL-k1I6CsUQ5KeulqZ&index=19</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Misha Glenny: </strong>Budeme mluvit o vzácných zeminách, vzácných minerálech, těžbě kritických surovin a jejich postavení v rámci environmentální a geopolitické situace. Abychom všichni začali na stejné stránce: existuje 17 vzácných zemních prvků, které jsou zahrnuty v tom, co <a href=\"https://www.usgs.gov/news/national-news-release/us-geological-survey-releases-2022-list-critical-minerals\">geologický průzkum USA</a> považuje za 51 kritických surovin nebo CRM. Takže začněme s vzácnými zeminami, Julie. Co to jsou a proč jsou důležité?</p>\n<p><strong>Julie Klinger: </strong>Termín „vzácné zemní prvky“ je trochu anachronismus, protože tyto prvky nejsou ani „vzácné“, ani nutně „země“. Odkazuje na ostrov na jihu periodické tabulky nazývaný lanthanidová série, čísla 57 až 71, plus skandium a yttrium.</p>\n<p>Jsou seskupeny jako rodina, protože mají tyto opravdu fantastické magnetické a vodivé vlastnosti, které umožnily miniaturizaci technologií a transoceanické internetové komunikace, vývoj vesmírných technologií atd.</p>\n<p>Proč se nazývají vzácné? Název zůstává, protože je to vzrušující. Je to vzrušující více než říkat „lanthan“ nebo „praseodym“. Ale v mém výzkumu, když jsem se snažila zjistit, proč se nazývaly „vzácné“, došlo to k tomu: když byly poprvé charakterizovány ve Švédsku na konci 1700. let, nikdo je nikdy předtím neviděl, takže se prostě předpokládalo, že jsou vzácné. Poprvé jsem našla chemika, který si na to stěžoval v tisku, v roce 1907, a od té doby byla vědecká komunita na tuto charakterizaci docela rozmrzelá. Ale zůstává to. Pokud něco nazvete vzácným, vzruší nás to a lidé mohou být ochotni souhlasit s věcmi, které by jinak rozumně odmítli.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Abychom získali pocit širokých možností využití vzácných zemin, mohla byste nám uvést pár příkladů?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Můžete si opravdu vybrat jakýkoli prvek. Ale vezmeme si cerium. V městě jako Vídeň pravděpodobně existuje krásné starožitné sklo, které má krásnou růžovou barvu, že? Je to cerium, které dodává tuto barvu sklu. Je to ta samá pigmentační vlastnost, která se používá k výrobě laserů, které se používají ve všem od chirurgie po přesně naváděné rakety. Je to také cerium, které může fungovat jako zesilovač signálu, když je přidáno do optických vláken. Pokud si dokážete představit globální síť transoceanických optických vláken: přibližně každých 30 kilometrů je kousek ceria, který zesiluje signál.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> A bez ceria bychom to nemohli udělat?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> No, mohli bychom, ale bylo by to pomalejší a kdo chce jít pomaleji?</p>\n<p>Cerium bylo opravdu důležité během dvacátého století a do jednadvacátého století, protože se používá v rafinaci ropy. A vlastně, až do velmi nedávna byla primární aplikace vzácných zemních prvků v USA v petrochemickém průmyslu. To bylo nedávno vytlačeno magnety.</p>\n<p><strong>Misha Glenny: </strong>Chtěla jsem se vás zeptat na prvek běžně používaný v magnetech, praseodym: proč je důležitý a jakou roli hraje v zelené transformaci?<strong>  </strong></p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Praseodym a neodym jsou důležité, protože se používají v technologiích obnovitelné energie, mezi mnoha dalšími, stejně jako v digitálních technologiích. Představte si větrnou turbínu: magnety jsou opravdu důležité v samotné mechanice větrné turbíny, která pomáhá převádět její pohyb na výrobu energie. V závislosti na velikosti větrné turbíny můžete mít v ní několik kilogramů až několik tun magnetů.</p>\n<p>Pokud jde o digitální technologie, je to ta vodivá a magnetická síla, která umožňuje, aby byly menší, modulárnější, přenosnější a tedy nakonec přístupnější. V jakémkoli scénáři, který zde zkoumáme, ať už mluvíme o rozvoji energie – obnovitelné nebo ne – nebo o zvýšeném přístupu k technologiím, vyžadují tyto vzácné zemní prvky. To samé lze říci téměř o všem ostatním, co je na seznamu kritických surovin.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Takže jsme zjistili, že vzácné zemní materiály nejsou vzácné, mohou být nalezeny na mnoha místech, ale musíte vytěžit velké množství horniny, abyste je získali.</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Ano, neexistují ve formě zlatých nugetů. Když mluvíme o 17 chemicky podobných prvcích, čelíme velmi specifické výzvě těžby.</p>\n<p>První výzvou je najít ložisko, které obsahuje některé z nich v koncentraci, která by mohla být ekonomicky proveditelná. Abych vám dala představu o proporcích, o kterých mluvíme: pokud máte velkou oblast nebo geologické ložisko, které má mnoho, mnoho, mnoho milionů tun materiálu, pokud 2 % z toho obsahuje vzácné zemní prvky, to se považuje za opravdu dobrou nabídku. Ale to vám také dává představu o množství energie a pohybu země, které jsou zapojeny do získávání materiálu, o který mají těžební společnosti zájem.</p>\n<p>Když je vykopáno, všechno ostatní, ať už je to zlato, stříbro, fosfát, uran, thorium nebo arsen, zůstává nad zemí jako odpad. Zamyslete se nad tím: v dobrém scénáři je 98 % věcí, které jsou vykopány, ponecháno jako odpad.</p>\n<p>Vzhledem k chemickým podobnostem mezi vzácnými zemními prvky je jejich oddělení velmi náročné. Velká část vědy dvacátého století byla věnována tomu, jak tyto věci rozdělit. Výsledek je takový, že jejich oddělení a rafinace je velmi energeticky náročné a často také velmi chemicky náročné.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Přejděme k kritickým surovinám – lithium, nikl, kobalt, měď – všechny materiály velmi důležité pro různé aspekty zelené transformace. Kolik z těchto věcí budeme muset skutečně vykopat, abychom poháněli zelenou transformaci?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Mezi lety 2017 a 2022 <a href=\"https://www.iea.org/reports/global-critical-minerals-outlook-2024\">Mezinárodní energetická agentura odhadla</a>, že došlo k trojnásobnému nárůstu globální poptávky po lithiu, o 70 % vzrostla globální poptávka po kobaltu a o 40 % vzrostla globální poptávka po niklu – poslední dva se používají v bateriích. To jsou velká čísla, ale nejsou překvapivá. Na jedné straně jsou to dobré zprávy. Znamená to, že se posouváme vpřed v rychlém nasazení technologií obnovitelné energie.</p>\n<p>Ale v těchto číslech je hodně skrytého. I když je baterie sama o sobě technologií obnovitelné energie, nemusí být skutečně používána pro účely kritické pro klima. Myslím, že nejživějším příkladem toho jsou lithium-iontové baterie. Před několika měsíci se ukázalo, že velkým faktorem pro zvýšenou poptávku po malých lithium-iontových bateriích byla proliferace vapingových per – což není aplikace kritická pro klima.</p>\n<p>Méně frivolně, tři z doktorandů, se kterými pracuji, se zabývali vojenským zachycením technologií obnovitelné energie. V americké armádě je velký tlak na vývoj útočných pušek, které jsou poháněny lithium-iontovými bateriemi. Takže zde máme významný nárůst, který je částečně poháněn aplikacemi obnovitelné energie, ale není kritický pro klima.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> A máme ještě dlouhou cestu před sebou, než dosáhneme vrcholu jakéhokoli z toho.</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Absolutně. Myslím, že měď je dobrým příkladem. Měď umožňuje elektricitě pohybovat se z místa na místo. Je důležitá pro elektrifikaci obecně a energetické technologie a digitalizace jsou v srdci aktuálních klimatických a rozvojových cílů mezinárodního společenství. Očekává se, že spotřeba mědi, aby splnila cíle COP28, bude muset překročit veškerou globální produkci mědi v lidské historii, která byla vyprodukována do roku 2009.</p>\n<p><strong>Misha Glenny: </strong>Čína dominuje velké části trhu s vzácnými zeměmi a kritickými surovinami, zejména v zpracování těchto prvků a minerálů. Velká část výzkumu, který jste provedla pro svou knihu, byla realizována v dole Bayan Obo a do určité míry v zpracovatelském zařízení v čínské Vnitřním Mongolsku. Vzhledem k aktuálním politickým okolnostem je nepravděpodobné, že by se tato příležitost dnes mohla uskutečnit. Jaké to bylo v srdci čínského průmyslu vzácných zemin a jaké byly vaše dojmy z jejich provozu?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Bylo by velmi obtížné provádět tento výzkum dnes. Pro kontext: žila jsem a pracovala v Číně celkem asi pět let mezi lety 2003 a 2013. Poté jsem věnovala svůj výzkum vzácným zemním prvkům a stala se z toho kniha. Měla jsem profesionální kontakty v akademické sféře a ve vládě. V té době byly otázky kladené mezinárodním vědcem s několika lety zkušeností v Číně přijímány jako příležitost k pokroku vzájemného porozumění. Myslím, že dnes potřebujeme trochu více toho.</p>\n<p>Abychom mohli provádět výzkum ve světovém hlavním městě vzácných zemin – v oblasti s vojenským omezením – vyžadovalo to hodně trpělivosti a přípravy, mluvení s mnoha lidmi, informování je o mých otázkách a záměrech a nakonec navštívit stejné místo mnoha způsoby, doprovázené různými stranami, ale vždy s povolením.</p>\n<p>Ve své knize píšu o tom, jak síla a robustnost čínského průmyslového srdce kolem těžby a zpracování vzácných zemin ko-evoluovaly s jejich průmyslem jaderných zbraní. Nevěděla jsem to, když jsem tam šla. A ve skutečnosti to byla náhoda, že jsem to vůbec zjistila.</p>\n<p>Moje první oficiálně organizovaná návštěva do Baotou a Bayan Obo byla usnadněna mou hostitelskou institucí, Čínskou akademií věd. Dva týdny před tím, než jsem měla dorazit do Baotou, došlo k poměrně velkým nepokojům: člen komunity etnických mongolských pastevců byl sražen a zabit nákladním vozem přepravujícím minerální rudu, a komunita protestovala. Nevím, jaká byla logika, ale úředníci, kteří souhlasili s mou návštěvou, usoudili, že by bylo příliš problematické ji zrušit. Nicméně nikdo se se mnou neměl bavit o těžbě. Myslím, že v okamžiku zoufalství se průvodci snažili vyplnit prostor během jízdy po městě a ukázali mi různé věci. A jednou z těch věcí bylo: „Ah, to je naše zařízení pro vývoj jaderných zbraní.“</p>\n<p>To vyvolalo celou řadu následných otázek, které bych za jiných okolností považovala za příliš tabu, abych se na ně ptala. Ale v této situaci jsme měli docela zajímavou konverzaci. A to samozřejmě vyvolalo stopy, abych se podívala na překryv a ko-vývoj jaderného a vzácného průmyslu od poloviny dvacátého století. To mě vedlo k prozkoumání role mezinárodní vědecké spolupráce kolem jaderné energie a vývoje raket, soustředěné na místech jako je Univerzita v Chicagu a NASA Jet Propulsion Laboratory, což vše do určité míry překrývalo výzkum vzácných zemin, který nakonec našel domov v Baotou.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Znečištění zůstává opravdu velkým problémem v Bayon Obo a Číně, že?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Ano, určitě. Průmyslové základy byly součástí raného poválečného plánování průmyslu v Číně ve spolupráci se Sovětským svazem. Myšlenka byla, že tato místa budou průmyslovými srdci, která pomohou pohánět rozvoj a soběstačnost Číny podporované Sovětským svazem. Společně by Čína a Sovětský svaz poskytly tvrdé průmyslové zboží a know-how zbytku světa, aby dosáhly jakési světové komunistické revoluce.</p>\n<p>V polovině dvacátého století bylo kolem země zřízeno několik těchto míst. Baotou je prioritní oblast číslo jedna, která drží vzácné zemní prvky, těžký průmysl a vývoj zbraní. Prioritou tam, od 50. let, bylo vybudovat co nejvíce průmyslu co nejrychleji, co nejrychleji rozšířit rozsah těžebních operací a nakládání s odpady opravdu nebylo prioritou. Nicméně, kvůli obavám o zemědělskou a akvakulturní produktivitu a pitnou vodu, existuje desetiletí velmi pečlivé dokumentace a sledování znečištění půdy a vody.</p>\n<p>Ale až do kritického období na počátku 2000. let se vědecká data spojila s prací místních aktivistů a oddaných environmentálních novinářů, aby umožnila posun v prioritách Číny od průmyslového rozvoje k skutečné environmentální nápravě.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Těžba vzácných zemin vytváří jakýsi kal, můžete to popsat?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Zmínila jsem, že v nejlepším případě můžete mít 2% koncentraci vzácných zemin v tom, co vykopete. Některé kapsy ložiska mohou mít až 20%, ale pokud těžíte na velké ploše, 2% se považuje za dobrý průměr.</p>\n<p>Stane se, že několik dalších prvků, které jsou v tomto konkrétním ložisku hojné, jsou arsen, thorium, fluorid a uran. Ačkoli existuje samozřejmě sekundární zpracování, aby se zachytily některé z těchto materiálů z odpadu, po dobu 40 nebo 50 let byly hojné množství arsenu a fluoridu prostě vytaženy z země. Jako součást procesu separace se stávají práškovými a také mobilnějšími. Proliferují v prachu unášeném větrem. Dostal se do vodních toků.</p>\n<p>Absorpce těchto kontaminantů rostlinami a zvířaty se dostala až na vrchol potravinového řetězce. Rozsáhlé studie veřejného zdraví ukazují dlouhodobý zdravotní dopad na kognitivní vývoj kojenců a dětí, pokročilé typy kostních onemocnění a specifické onemocnění, která vyplývají z chronické expozice.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Správně, takže pokračovat v těžbě těchto prvků, abychom realizovali zelenou transformaci, budou regulace opravdu důležité.</p>\n<p>Přejděme k geopolitice tohoto: USA byly dříve největším producentem vzácných zemin a poté, co strategizovaly, aby se Čína stala výrobním srdcem USA, přešla těžba a zpracování vzácných zemin do Číny. Nyní mají Číňané 35 let zkušeností se zpracováním těchto materiálů a mohou to dělat mnohem levněji než kdokoli jiný. Takže, vzhledem k centrálnosti pro vojenské, klimaticky kritické a civilní použití, co to znamená z hlediska geopolitických vztahů mezi USA, Čínou a EU?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> To je opravdu důležitá otázka. Řeknu něco, co je v USA v současnosti velmi nepopulární: Čína je spolehlivým obchodním partnerem USA. Intenzivní investice, které čínská vláda a průmysl učinily na vybudování své současné průmyslové a výrobní kapacity, dokonale zapadají do Washingtonem řízených doktrín o přesunu průmyslu a volném obchodu za posledních 40 let. Na chvíli – nechci říkat, že byli všichni šťastní – ale byla to vztah, který nezískal takovou úroveň obav, jakou jsme viděli v posledním desetiletí.</p>\n<p>Spousta kritických technologických komponentů – ať už pro zdravotní péči nebo vědecké přístroje, vojenské technologie – zpracování surovin, výroba komponentů a montáž produktů, to vše bylo soustředěno v Číně. Ministerstvo obrany USA si toho uvědomilo asi před 15 lety a rozhodlo se, že je to skutečný problém, a od té doby hledá alternativy, přičemž také pokračuje v přijímání mnoha těchto komponentů od protějšků a výrobců v Číně na spolehlivém základě.</p>\n<p><strong>Misha Glenny: </strong>Jednou z věcí, které to způsobilo, je to, co jsem nazval v dokumentu BBC, <a href=\"https://www.bbc.co.uk/programmes/m001cdr7\">„</a><a href=\"https://www.bbc.co.uk/programmes/m001cdr7\">souboj o vzácné země</a><a href=\"https://www.bbc.co.uk/programmes/m001cdr7\">“</a>. Máme globální souboj primárně mezi USA a Čínou, později také EU, snažící se zajistit dodavatelské řetězce. Řekněte nám něco o dodavatelských řetězcích a jejich složitosti.</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Kritičnost těchto materiálů většinou nesouvisí s jejich absolutní vzácností. Týká se to geografie dodavatelských řetězců a toho, jak jsou tyto dodavatelské řetězce organizovány. Pokud zvážíte méně růžový geopolitický scénář, skutečnost, že velká část centrálního zpracování a vysoce technologické výroby a montáže je soustředěna v Číně, představuje velmi reálnou zranitelnost. A tato zranitelnost je v kontextu USA často popisována jako vojenská zranitelnost.</p>\n<p>Ve skutečnosti – velmi „hrobní“ humor zde – ale jedním z závěrů v nedávné zprávě DOD, která projektovala materiální potřeby pro hypotetickou válku s Čínou do roku 2027, bylo, že by to nebylo proveditelné, protože tolik důležitých komponentů pro obranné technologie pochází z Číny.</p>\n<p>Jedna důležitá věc, která se stala za posledních 15 let, je, že se změnila geografie těžby. Místa jako USA, Myanmar, Vietnam, Brazílie, Madagaskar dodávají suroviny. Ale většina této kritické, rané střední fáze rafinace a separace těchto materiálů stále prochází Čínou. A tak to, na čem USA a EU pracují, je budování zpracování s přidanou hodnotou, aby měly nezávislejší schopnosti v této oblasti.</p>\n<p>Existují tři scénáře, pod kterými, řekněme, „nemáme dost surovin, abychom splnili naše cíle energetické transformace“. Jedním z nich je, že v rámci tohoto globálního souboje o vzácné zemní prvky a další energeticky kritické suroviny máme globální duplicitu dodavatelských řetězců a snah. Jakýkoli rámec, který zvažuje „kolik z těchto věcí je skutečně potřeba v daném území nebo kontextu, aby se dosáhlo cílů energetické transformace“, chybí. V rámci tohoto souboje se všechny strany snaží získat co nejvíce kapacity, bez ohledu na to, kolik by mohlo být skutečně potřeba pro kritické účely, jako je energetická transformace.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Takže od studené války Západ periodicky zaváděl kontrolu vývozu technologií, obvykle na technologie dvojího použití. Byl to docela dobře kodifikovaný systém během studené války prostřednictvím CoCom. Nicméně, v posledních 10-15 letech, jak Američané začali panikařit ohledně rozvoje a rivality Číny, začali spolu s EU omezovat přístup Číny k vyrobeným materiálům, zejména mikročipům. Ale poprvé Západ musí vzít část své vlastní medicíny: Čína začala uplatňovat kontrolu vývozu, nejen na zpracovatelské technologie vzácných zemin, které dělají více či méně lépe než kdokoli jiný nyní, ale také na samotné vzácné zeminy. Jak mocný páka je to pro Číňany?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Existuje několik způsobů, jakým je to opravdu mocný diplomatický a geopolitický nástroj. A pak je tu spousta dalších způsobů, jak omezování těchto dvou věcí konkrétně umožňuje spoustě obvyklého podnikání pokračovat. Myslím, že je důležité mít na paměti tento složitý obraz dodavatelského řetězce – částečně proto, že Čína není pouze zdrojovým trhem pro tyto technologie, ale také významným spotřebitelským trhem pro technologie, které mohou být dokončeny na Západě a poté exportovány zpět do Číny.</p>\n<p>Pokud jde o tyto konkrétní exportní kontroly, trhy určitě zareagují. Ale exportní kontroly na nejpokročilejší zpracovatelské a separační technologie jsou přímým úderem pro USA a EU, kteří plánují rozšířit svou průmyslovou kapacitu a hledají špičkové technologie a vybavení. A kde je tato špičková technologie a vybavení? V Číně, samozřejmě, což dává smysl, protože na tom pracovaly 40 let a dodávaly většinu světa. Během stejného 40letého období USA a EU nejen snížily průmyslovou kapacitu, ale také kapacitu výzkumu a vývoje.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Takže obě strany mají páku. A pokud to nebude správně řízeno, může to v určitém okamžiku přerůst v nepříjemnosti. V USA se nyní ozývají některé hlasy, které říkají docela hlasitě: „buďte opatrní, jak daleko zajdete v omezeních pro čínské společnosti, protože se to může nakonec obrátit proti nám“.</p>\n<p>Existují dva „více odvážné“ způsoby, jak získat vzácné země a kritické suroviny. Prvním je hlubokomořská těžba: jaká jsou tam nebezpečí? A druhým, o kterém jste psali ve své knize <em>Rare Earth Frontiers</em>, je měsíc. Také jste prozkoumali myšlenku těžby na měsíci jako potenciální budoucnosti. Je tato myšlenka šílená, nebo bychom ji měli brát vážně?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Způsob, jakým je hlubokomořská těžba často představována, je, že tam jsou tyto hrudkovité uzly mnoha různých kovů, které jen tak leží na dně oceánu a čekají na to, až budou vysáty. Tato myšlenka to dělá mnohem snazší a méně kontroverzní než těžba na pevnině, protože: za prvé, nikdo tam nežije; a za druhé, nemusíte kopat žádné díry, abyste získali kovy.</p>\n<p>Na této úrovni se hlubokomořská těžba jeví jako velmi přesvědčivá alternativa k těžbě na pevnině – zejména když vezmete v úvahu porušování lidských práv a environmentální dopady, které sužují tento průmysl. Nicméně jsme prozkoumali více měsíce, než jsme prozkoumali hluboké mořské dno. Takže, do určité míry, si hrajeme s neznámým. Tento faktor byl jedním z důvodů, proč existovaly globální kampaně, které vyzvaly hlavní potenciální spotřebitele bateriových kovů, aby slíbili, že nebudou používat materiály získané prostřednictvím hlubokomořské těžby.</p>\n<p>Jedna z věcí, které víme o tomto hlubokomořském ekosystému, je, že existují tyto mikroorganismy, které pojídají metan a vykonávají pro nás kritickou klimatickou službu. Metan se dostává na povrch oceánu a oni ho pojídají, čímž brání jeho úniku do atmosféry. To je významné, protože jiné předchozí neantropogenní události ohřívání klimatu byly částečně způsobeny masivními „vyprsknutími“ metanu z hlubokého oceánu. Potenciálně to, co zde vidíme, je destabilizace do značné míry neznámého ekosystému, který vykonává pro nás opravdu kritickou klimatickou funkci, ve jménu boje proti změně klimatu, ve formě energetické transformace.<strong><br />\n</strong></p>\n<p>A měsíc. Když jsem prováděla výzkum pro tuto knihu, měla jsem okamžik serendipity. Byla jsem zpět v oblasti San Francisco Bay mezi výzkumnými cestami do Číny a šla jsem na velmi nerdovskou párty, kde jsme všichni přinesli své oblíbené deskové hry. Nakonec jsem hrála s někým, kdo, poté co slyšel, že zkoumám vzácné zemní prvky, mi poznamenal, že jeho společnost právě podepsala smlouvu na 10 milionů USD s NASA na vývoj robota pro těžbu vzácných prvků na měsíci.</p>\n<p>To bylo součástí velkého grantu XPRIZE spolufinancovaného Googlem, který měl udělit 20 milionů USD společnosti, která by mohla nasadit robota na měsíci pro jakýkoli účel. Několik z nich se chopilo geopolitické krize 2010, která se točila kolem vzácných zemních prvků, a řekli: „Tyto věci získáme z vesmíru a ne z Číny“.</p>\n<p>Žádný z těchto projektů se neuskutečnil. Ale první věc, kterou jsem pochopila při zkoumání průmyslu těžby ve vesmíru, byla, že pro značný počet z nich nebyl cílem skutečně dosáhnout jejich uvedeného cíle, ale vyvinout zajímavé technologie a možná být koupen větší entitou, aby mohli vyplatit a přejít na další věc.</p>\n<p>Druhé uvědomění bylo, že pokud mluvíte s lidmi, kteří se vážně zabývají vývojem schopností těžby ve vesmíru, přemýšlejí o tom výhradně z hlediska dlouhodobého vesmírného cestování, dlouhodobých vesmírných misí. Takže nemusíte brát vše, co potřebujete, ze Země, abyste dělali zajímavé věci ve vesmíru. Z hlediska udržitelnosti to dává smysl. Ale nejde o energetickou transformaci.</p>\n<p>A pak jsou tu vesmírní kovbojové – a myslím, že jsme všichni obeznámeni s několika prominentními vesmírnými kovboji. Jejich cílem je možná více založit libertariánské kolonie nebo luxusní letoviska na měsíci nebo na Marsu. A tyto projekty jsou dalším projevem této dlouhodobé escapistické fantazie, řekla bych, významně posílené vzestupem miliardářského kapitalisty jako postavy.</p>\n<p>Ale abych se vrátila k otázce kritičnosti a zajištění energetické transformace, neexistuje opravdu žádný plausibilní scénář, pod kterým by těžba ve vesmíru pro zajištění aktivit na Zemi dávala ekonomický smysl.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Jedna poslední, trochu složitá otázka. Vyvíjíte některé myšlenky, jak se vyhnout problémům kolem souboje dodavatelského řetězce. Mohla byste stručně nastínit, co to je?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Na začátku tohoto roku sestavil generální tajemník OSN panel o kritických minerálech a materiálech pro energetickou transformaci. A na začátku tohoto měsíce zveřejnili svých sedm principů a akčních bodů. Zdůrazňují spolupráci, spravedlnost, transparentnost a prospěch pro komunity při zajišťování přechodu na obnovitelnou energii. Světová banka předpovídá, že potřeba CRM se musí zvýšit čtyř až šestinásobně, aby splnila cíle obnovitelné energie do roku 2030 a cíle nulových emisí do roku 2040 a 2050.</p>\n<p>Otázka tedy zní, jak to lze udělat způsobem, který nebude nadále způsobovat obrovské sociální a environmentální násilí spojené s těžebním průmyslem, aby se metastazovalo ve jménu boje proti změně klimatu, podkopávající klimaticky odolné krajiny a obživy.</p>\n<p>Je to skutečný rébus. Ale v nových principech generálního tajemníka OSN uvádí princip číslo sedm, že multilaterální spolupráce <em>musí</em> podpořit úsilí o zajištění energetické transformace. Můj tým vyvinul některé myšlenky. Máme článek v časopise Nature Energy, který nastínil rámec pro národní určené příspěvky k materiálům pro energetickou transformaci.</p>\n<p>Toto funguje v rámci „rámce národně určeného příspěvku“, který skutečně odlišil Pařížské dohody z roku 2015, s cílem určit, kolik jednotek je skutečně potřeba jakéhokoli daného materiálu pro energetickou transformaci. Existuje spousta dat o kapacitě, ale obvykle se vyjadřují ve wattech a ne v termínech skutečných tvrdých materiálů, které potřebujete k vybudování této infrastruktury.</p>\n<p>Naším návrhem je také požádat strany, aby provedly inventarizaci svých rezerv, přičemž prioritizují rezervy nad zemí. Klíčová věc zde je, že to jsou věci, které již byly vykopány, leží jako odpad, které mohou být nalezeny na skládce ve formě vyřazené nebo opuštěné technologie. Klíčová věc, kterou si myslím, že bychom si měli pamatovat, je, že tyto kritické suroviny jsou zásadně odlišné od fosilních paliv. Když použijete fosilní palivo, spálíte ho, abyste vykonali jeho funkci. Ale u mnoha CRM a vzácných zemin je neničíme jejich použitím. Leží nad zemí.</p>\n<p>Druhým cílem je provést inventarizaci domácích klimatických aktiv, jako je biodiverzita, odolné krajiny a zdroje sladké vody. Tyto jsou kodifikovány pod různými opatřeními na ochranu životního prostředí. Vykonávají kritické sociální a ekologické služby a zvyšují místní a regionální odolnost. Myšlenka je, že pokud se podíváte na mapu svých rezerv a podíváte se na mapu svých klimatických aktiv, potenciální oblasti pro rozvoj průmyslu jsou to, co zbylo.</p>\n<p>To lze samozřejmě rozhodnout v kontextu vhodném referendu, hlasování, plebiscitu. A musí to být určeno danou zemí. Ale jsme nadšeni, že na tuto myšlenku byla pozitivní reakce při jejím zapojení do konference stran v budoucnu.</p>\n<p> </p>\n<p><em>Tato konverzace se uskutečnila 8. října 2024 na </em><a href=\"https://www.humanitiesfestival.at/\">Vídenském festivalu humanitních věd 2024</a><em>, který</em> <em>organizoval Institut pro lidské vědy (IWM) a Time To Talk (TTT) ve spolupráci s FALTER, Open Society Foundations, Městem Vídeň, ERSTE Foundation, Akademií výtvarných umění ve Vídni, Wien Museum a Volkstheater.</em></p>\n<p> </p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayvzjqgsz4fqr77v2t5gungcwq",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:36:47.97",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayvzqcekf5tqrymd63zlrphvbk",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"Závod o dodávky pro zelenou transformaci je v plném proudu. Ale kde je vzrušení v kovech, diskrétních a skrytých, přesto rozšířených? Těžba, intenzivní kvůli nízkým koncentracím, produkuje odpadní prvky jako arsen. Kosmické kovboji a hloubkoví bagři soutěží o environmentální stabilitu více než čínský monopol, založený na 40 letech zapojeného zpracování. Zdravotní a recyklační předpisy jsou nutností.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"cs",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:37:02.822",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Spänning över 'sällsynta' element",
                key:"uid": string:"cc132acd-21fd-4978-bb05-a60013ed6701",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><em>Rektorn för Institutet för mänskliga vetenskaper (IWM) intervjuade författaren till </em>Rare Earth Frontiers: From terrestrial subsoils to lunar landscapes under Wien Humanities Festival 2024.</p>\n<p>https://www.youtube.com/watch?v=pPifMMVAjuo&list=PLjrO4-lSuhViUO3sL-k1I6CsUQ5KeulqZ&index=19</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Misha Glenny: </strong>Vi kommer att prata om sällsynta jordarter, sällsynta jordartsmineraler, utvinning av kritiska råmineraler och deras position inom den miljömässiga och geopolitiska situationen. Så att vi alla börjar på samma sida: det finns 17 sällsynta jordartsmetaller, och dessa ingår i vad <a href=\"https://www.usgs.gov/news/national-news-release/us-geological-survey-releases-2022-list-critical-minerals\">US Geological Survey</a> har bedömt vara 51 kritiska råmineraler eller CRM. Så låt oss börja med de sällsynta jordarterna, Julie. Vad är de och varför är de viktiga?</p>\n<p><strong>Julie Klinger: </strong>Termen \"sällsynta jordartsmetaller\" är lite av en anachronism, eftersom dessa metaller varken är \"sällsynta\" eller nödvändigtvis \"jordarter\". De hänvisar till ön söder om det periodiska systemet som kallas lanthanidserien, nummer 57 till 71, plus skandium och yttrium.</p>\n<p>De grupperas tillsammans som en familj, eftersom de har dessa fantastiska magnetiska och ledande egenskaper, vilket har möjliggjort miniaturisering av teknologier och transoceaniska internetkommunikationer, utvecklingen av rymdteknologier, etc.</p>\n<p>Varför kallas de sällsynta? Namnet hänger kvar, eftersom det är spännande. Det är mer spännande än att säga \"lanthan\" eller \"praseodym\". Men i min forskning, när jag försökte ta reda på varför de kallades \"sällsynta\", kom det ner till detta: när de först karakteriserades i Sverige i slutet av 1700-talet, hade ingen någonsin sett dem tidigare, så de antogs helt enkelt vara sällsynta. Första gången jag såg en kemist beklaga detta i tryck var 1907, och sedan dess har den vetenskapliga gemenskapen varit ganska grinig över denna karakterisering. Men det hänger kvar. Om du kallar något sällsynt, blir vi exalterade och folk kan vara villiga att gå med på saker som de annars ganska rimligt skulle vägra.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> För att få en känsla för de många användningsområdena för sällsynta jordarter, kan du ge oss ett par exempel?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Du skulle verkligen kunna välja vilket element som helst. Men vi går med cerium. I en stad som Wien finns det förmodligen vackra antika glasvaror som är en härlig rosaröd, eller hur? Det är cerium som ger den färgen till glasvarorna. Det är den samma pigmenteringsegenskapen som används för att göra lasrar som används i allt från kirurgi till precisionsstyrda missiler. Det är också cerium som kan fungera som en signalförstärkare när det tillsätts till fiberoptiska kablar. Om du kan föreställa dig det globala nätet av transoceaniska fiberoptiska kablar: ungefär var 30:e kilometer eller så finns det lite cerium som förstärker signalen.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Och utan cerium, skulle vi inte kunna göra det?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Tja, vi skulle kunna, men det skulle vara långsammare och vem vill gå långsammare?</p>\n<p>Cerium har varit mycket viktigt under det tjugonde århundradet och in i det tjugoförsta århundradet eftersom det används i petroleumraffinering. Och, faktiskt, fram till mycket nyligen var den primära tillämpningen för sällsynta jordartsmetaller i USA inom petrokemisk industri. Det har nyligen blivit utmanat av magneter.</p>\n<p><strong>Misha Glenny: </strong>Jag ville fråga dig om ett element som vanligtvis används i magneter, praseodym: varför är det viktigt och vilken roll spelar det i den gröna övergången?<strong>  </strong></p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Praseodym och neodym är viktiga eftersom de används i förnybara energiteknologier bland många andra, samt i digitala teknologier. Föreställ dig en vindkraftverk: magneter är mycket viktiga i den faktiska mekaniken av vindkraftverket som hjälper till att översätta dess rörelse till energiproduktion. Beroende på storleken på vindkraftverket kan du ha några kilo till ett par ton magneter där inne.</p>\n<p>När det gäller digitala teknologier är det den ledande och magnetiska kraften som gör att de kan vara mindre, mer modulära, mer portabla och därmed, i slutändan, mer tillgängliga. I vilket scenario vi än tittar på här, oavsett om vi pratar om energiproduktion – förnybar eller inte – eller ökad tillgång till teknologi, kräver de dessa sällsynta jordartsmetaller. Detsamma kan sägas för nästan allt annat som finns på en lista över kritiska råmaterial.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Så vi har fastställt att sällsynta jordartsmetaller inte är sällsynta, de kan hittas på många ställen, men du måste utvinna en stor mängd berg för att få dem.</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Ja, de finns inte i form av guldklimpar. När vi pratar om 17 kemiskt liknande element, står vi inför en mycket speciell utvinningsutmaning.</p>\n<p>Den första utmaningen är att hitta en avsättning som innehåller något av dem i en koncentration som kan vara ekonomiskt genomförbar. För att ge dig en känsla för proportionerna vi pratar om: om du har ett stort område eller en geologisk avsättning som har många, många, många miljoner ton material, om 2% av det innehåller sällsynta jordartsmetaller, anses det vara en riktigt bra affär. Men det ger också en känsla för den mängd energi och jordflyttning som är involverad i att få det material som utvinningsföretagen vill ha.</p>\n<p>När det grävs upp, lämnas allt annat, vad det än må vara, oavsett om det är guld eller silver eller fosfat eller uran eller torium eller arsenik, kvar ovan jord som avfall. Tänk på det: i ett bra scenario lämnas 98% av det som grävs upp kvar som avfall.</p>\n<p>På grund av de kemiska likheterna mellan sällsynta jordartsmetaller är det mycket utmanande att separera dem. En stor del av vetenskapen under det tjugonde århundradet ägnades åt att ta reda på hur man kan krossa dessa saker. Resultatet är att separera dem och raffinera dem är mycket energikrävande och ofta också mycket kemiskt intensivt.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Går vi vidare till kritiska råmaterial – litium, nickel, kobolt, koppar – alla material som är mycket viktiga för olika aspekter av den gröna övergången. Hur mycket av dessa saker kommer vi faktiskt att behöva gräva upp för att driva den gröna övergången?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Mellan 2017 och 2022 uppskattade <a href=\"https://www.iea.org/reports/global-critical-minerals-outlook-2024\">Internationella energimyndigheten</a> att det var en trefaldig ökning av den globala efterfrågan på litium, en 70% ökning av den globala efterfrågan på kobolt, och en 40% ökning av den globala efterfrågan på nickel – de två sistnämnda används i batterier. Det här är stora siffror, men de är inte överraskande. Å ena sidan är detta goda nyheter. Det betyder att vi går framåt när det gäller snabb implementering av förnybara energiteknologier.</p>\n<p>Men det finns mycket som är dolt i dessa siffror. Även om ett batteri i sig är en förnybar energiteknologi, kanske det faktiskt inte används för klimatkritiska ändamål. Jag tror att det mest levande exemplet på detta är litiumbatterier. För flera månader sedan visade en stor avslöjande som blev ett socialt mediefenomen att en stor drivkraft för den ökade efterfrågan på små litiumbatterier var spridningen av vapingpennor – inte en klimatkritisk tillämpning.</p>\n<p>Mindre frivolöst har tre av de doktorandforskare som jag arbetar med tittat på den militära fångsten av förnybara energiteknologier. Det finns ett stort tryck inom den amerikanska militären att utveckla automatkarbiner som drivs av litiumbatterier. Så, där har vi en betydande ökning som delvis drivs av förnybara energitillämpningar, men inte klimatkritiska.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Och vi har fortfarande en lång väg att gå innan vi når toppen av något av detta.</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Absolut. Jag tror att koppar är ett bra exempel. Koppar är det som gör att elektricitet kan röra sig från här till där. Det är viktigt för elektrifiering i allmänhet, och energiteknologi och digitalisering är i hjärtat av det internationella samfundets nuvarande klimat- och utvecklingsmål. Förväntningen är att kopparförbrukningen, för att uppfylla COP28-målen, måste överstiga all global kopparproduktion i mänsklighetens historia som producerades fram till 2009.</p>\n<p><strong>Misha Glenny: </strong>Kina dominerar mycket av marknaden för sällsynta jordarter och kritiska råmineraler, särskilt i bearbetningen av dessa element och mineraler. Mycket av den forskning du gjorde för din bok genomfördes i Bayan Obo-gruvan, och till viss del bearbetningsanläggningen, i Kinas Inre Mongoliet. På grund av nuvarande politiska omständigheter är den möjligheten osannolik att inträffa idag. Hur var det i Kinas sällsynta jordartsindustri och vad var dina intryck av deras verksamhet?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Det skulle vara mycket svårt att göra den forskningen idag. För sammanhang: Jag bodde och arbetade i Kina i totalt cirka fem år mellan 2003 och 2013. Efter det ägnade jag min forskning åt sällsynta jordartsmetaller och det blev en bok. Jag hade professionella kontakter inom akademin och i regeringen. Vid den tiden togs frågor som ställdes av en internationell forskare med flera års erfarenhet i Kina emot som en möjlighet att främja ömsesidig förståelse. Jag tror att vi behöver lite mer av det idag.</p>\n<p>För att göra forskning inom världens sällsynta jordarts huvudstad – ett militärt begränsat område – krävdes mycket tålamod och förberedelse, att prata med flera personer, informera dem om mina frågor och mina avsikter, och sedan slutligen besöka samma plats på flera sätt, eskorterad av flera olika parter, men alltid med tillstånd.</p>\n<p>I min bok skriver jag om hur styrkan och robustheten i Kinas industriella hjärta kring sällsynt jordartsbrytning och bearbetning har co-evolverat med deras kärnvapenindustri. Jag gick inte in med denna kunskap. Och faktiskt var det en slump att jag ens fick reda på det.</p>\n<p>Mitt första officiellt organiserade besök i Baotou och Bayan Obo, faciliterades av min värdinstitution, Kinas vetenskapsakademi. Två veckor innan jag skulle anlända till Baotou hade det förekommit en ganska stor oro: en medlem av den etniska mongoliska pastoralistgemenskapen hade blivit påkörd och dödad av en lastbil som transporterade mineralmalm, och gemenskapen protesterade. Jag vet inte vad logiken var, men de tjänstemän som hade gått med på mitt besök resonerade att det skulle vara för problematiskt att avboka det. Men ingen skulle prata med mig om gruvdrift. Jag tror att i ett ögonblick av desperation försökte guiderna fylla utrymmet under en bilfärd runt staden och pekade ut alla möjliga saker för mig. Och en av sakerna var: 'Ah, detta är vår anläggning för utveckling av kärnvapen.'</p>\n<p>Det genererade en hel del uppföljningsfrågor, som under andra omständigheter skulle ha känts för tabubelagda att ställa. Men i denna situation hade vi en ganska bra konversation. Och det genererade förstås ledtrådar för mig att titta på överlappningen och samutvecklingen av kärn- och sällsynta jordartsindustrier från mitten av det tjugonde århundradet och framåt. Det ledde mig till att titta på rollen av internationellt vetenskapligt samarbete kring kärnenergi och raketutveckling centrerad i platser som University of Chicago och NASA Jet Propulsion Laboratory, allt som på något sätt överlappade med forskningen om sällsynta jordarter som så småningom fick en plats i Baotou.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Föroreningar förblir ett riktigt stort problem i Bayon Obo och Kina, eller hur?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Ja, det gör de verkligen. Industriella grunder var en del av tidig post-revolutionär Kinas industriella planeringssamarbete med Sovjetunionen. Idén var att dessa platser skulle vara industriella hjärtan, som hjälpte till att driva utvecklingen och självförsörjningen av Kina stödd av Sovjetunionen. Tillsammans skulle Kina och Sovjetunionen tillhandahålla hårda industriella varor och kunskap till resten av världen, för att uppnå en sorts världskommunistisk revolution.</p>\n<p>I mitten av det tjugonde århundradet inrättades ett antal av dessa platser runt om i landet. Baotou är prioriteringsområdet nummer ett, som har de sällsynta jordartsmetallerna, tung industri och vapentillverkning. Prioriteten där, sedan 1950-talet, har varit att bygga så mycket industri som möjligt så snabbt som möjligt, utöka omfattningen av gruvdrift så snabbt som möjligt, och avfallshantering var verkligen inte en prioritet. Men på grund av oro över jordbruks- och akvakulturell produktivitet och dricksvatten har det funnits årtionden av mycket noggrann dokumentation och spårning av jord- och vattenföroreningar.</p>\n<p>Men det var inte förrän en kritisk period i början av 2000-talet som vetenskapliga data kombinerat med arbetet från lokala aktivister och dedikerade miljöjournalister möjliggjorde en förändring i Kinas prioriteringar från industriell utveckling till faktisk miljöåterställning.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Utvinning av sällsynta jordarter skapar en slags slam, kan du beskriva det?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Jag nämnde att i bästa fall kan du ha en 2% koncentration av sällsynta jordarter i det du gräver upp. Vissa fickor av avsättningen kan ha upp till 20%, men om du bryter över ett stort område, anses 2% vara ett bra genomsnitt.</p>\n<p>Det råkar vara så att ett par av de andra elementen som är rikliga i denna specifika avsättning är arsenik, torium, fluor och uran. Även om det förstås finns sekundär bearbetning för att fånga upp några av dessa material från avfallet, har det under 40 eller 50 år funnits rikliga mängder arsenik och fluor som bara har tagits upp ur jorden. Som en del av separationsprocessen blir det pulveriserat såväl som mer rörligt. De sprider sig i vindblåst damm. De kommer in i vattendragen.</p>\n<p>Upptaget av dessa föroreningar av växter och djur har tagit sig hela vägen upp i näringskedjan. Omfattande folkhälsostudier visar en långsiktig hälsoeffekt på spädbarns och barns kognitiva utveckling, avancerade typer av bensjukdomar och specifika åkommor som resulterar från kronisk exponering.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Rätt, så för att fortsätta gräva efter dessa element för att realisera den gröna övergången, kommer regleringar att vara mycket viktiga.</p>\n<p>Går vi vidare till geopolitiska aspekter av detta: USA var tidigare den största producenten av sällsynta jordarter och sedan, strategiskt för att göra Kina till den amerikanska tillverkningshjärtat, gick utvinning och bearbetning av sällsynta jordarter över till Kina. Nu har kineserna haft 35 år på sig att bearbeta dessa material och kan göra det mycket billigare än någon annan. Så, med tanke på centraliteten till militär, klimatkritisk och civil användning, vad betyder det i termer av geopolitiska relationer mellan USA, Kina och EU?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Detta är en mycket viktig fråga. Jag kommer att säga något som är mycket impopulärt i USA just nu: Kina är en pålitlig handelspartner med USA. De intensiva investeringarna som Kinas regering och industrier har gjort för att bygga upp sin nuvarande industriella och tillverkningskapacitet passar perfekt inom de Washington-drivna, frihandelsindustrierna för omflyttning av industrier under de senaste 40 åren eller så. Under en tid – jag vill inte säga att alla var glada – men det var en relation som inte väckte den typ av oro som vi har sett under det senaste decenniet.</p>\n<p>Många kritiska teknologiska komponenter – oavsett om det handlar om sjukvård eller vetenskaplig instrumentering, militärteknologier – råmaterialbearbetning, komponenttillverkning och produktmontering, har allt koncentrerats i Kina. Det amerikanska försvarsdepartementet vaknade upp till detta för cirka 15 år sedan och beslutade att det var ett verkligt problem och har sedan dess letat efter alternativ, samtidigt som de fortsätter att ta emot många av dessa komponenter från motsvarigheter och tillverkare i Kina på en pålitlig basis.</p>\n<p><strong>Misha Glenny: </strong>En av de saker detta har resulterat i är, vad jag kallade i en BBC-dokumentär, <a href=\"https://www.bbc.co.uk/programmes/m001cdr7\">‘</a><a href=\"https://www.bbc.co.uk/programmes/m001cdr7\">kampen om sällsynta jordarter</a><a href=\"https://www.bbc.co.uk/programmes/m001cdr7\">’</a>. Vi har en global kamp, främst mellan USA och Kina, senare även EU, som försöker säkra leveranskedjor. Berätta lite om leveranskedjorna och deras komplexitet.</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Kritikaliteten av dessa material har i de flesta fall inte att göra med deras absoluta brist. Det har att göra med geografin av leveranskedjorna och hur dessa leveranskedjor är organiserade. Om du överväger ett mindre rosigt geopolitiskt scenario, innebär det faktum att mycket av den centrala bearbetningen och högteknologiska tillverkningen och monteringsstegen är koncentrerade i Kina en verklig sårbarhet. Och den sårbarheten, i den amerikanska kontexten, beskrivs ofta i termer av militär sårbarhet.</p>\n<p>Faktum är – mycket \"galgenhumor\" här – men en av slutsatserna i den senaste DOD-rapporten, som projicerade de materiella behoven för ett hypotetiskt krig med Kina fram till 2027, var att det inte skulle vara genomförbart, eftersom så många av de viktiga komponenterna för försvarsteknologier kommer från Kina.</p>\n<p>En viktig sak som har hänt under de senaste 15 åren är att geografin för utvinning har förändrats. Platser som USA, Myanmar, Vietnam, Brasilien, Madagaskar tillhandahåller råmaterial. Men det mesta av det kritiska, tidiga mellanstadiet av raffinering och separation av dessa material, går fortfarande genom Kina. Och så, vad USA och EU har arbetat med är att bygga ut värdeadderande bearbetning för att ha mer oberoende kapabiliteter inom detta område.</p>\n<p>Det finns tre scenarier under vilka vi, så att säga, \"inte har tillräckligt med råmaterial för att uppfylla våra mål för energitransition\". Ett av dem är, under denna globala kamp om sällsynta jordartsmetaller och andra energikritiska råmaterial, har vi den globala dupliceringen av leveranskedjor och insatser. Alla ramverk som överväger \"hur mycket av dessa saker som faktiskt behövs i ett givet territorium eller sammanhang för att uppnå energitransitionsmål\" saknas. Under denna kamp går alla parter efter så mycket kapacitet som möjligt, oavsett hur mycket som faktiskt kan behövas för kritiska ändamål som energitransitionen.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Så, sedan kalla kriget har västperiodiskt infört teknologiska exportkontroller, vanligtvis på dual-use-teknologier. Detta var ett ganska väl kodifierat system under kalla kriget genom CoCom. Men under de senaste 10-15 åren, när amerikanerna började få panik över Kinas utveckling och rivalitet och konkurrenskraft, har de tillsammans med EU börjat begränsa Kinas tillgång till tillverkade material, särskilt mikrochips. Men, för första gången, måste väst ta lite av sin egen medicin: Kina har börjat införa exportkontroller, inte bara på bearbetningsteknologi för sällsynta jordarter, som de gör mer eller mindre bättre än någon annan nu, utan också på de sällsynta jordarterna själva. Hur kraftfull en hävstång är detta för kineserna att använda?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Det finns ett par sätt på vilka det är ett riktigt kraftfullt diplomatiskt och geopolitiskt verktyg. Och sedan finns det en massa andra sätt på vilka begränsningarna av dessa två saker specifikt tillåter mycket av affärerna som vanligt att fortsätta. Jag tror att det är viktigt att hålla denna komplexa leveranskedjebild i åtanke – delvis för att Kina inte bara är en källmarknad för dessa teknologier utan också en stor konsumtionsmarknad för teknologier som kan vara färdiga i väst och sedan exporteras tillbaka till Kina.</p>\n<p>Med de specifika exportkontroller som du nämnt, kommer marknaderna säkert att reagera. Men exportkontrollerna på de mest avancerade bearbetnings- och separations teknologierna är ett ganska direkt slag för USA och EU, som planerar att bygga ut sin industriella kapacitet, och letar efter toppmodern teknologi och utrustning. Och var finns denna toppmoderna teknologi och utrustning? I Kina, förstås, vilket är logiskt eftersom de har haft 40 år på sig att arbeta med detta och förse större delen av världen. Under samma 40-åriga period har USA och EU inte bara dragit ner sin industriella kapacitet utan också sin forsknings- och utvecklingskapacitet.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Så, båda sidor har hävstång här. Och om det inte hanteras ordentligt, kan det bli fult vid något tillfälle. Det finns några röster i USA som säger, ganska högt nu, \"var försiktig med hur långt du går med begränsningar för kinesiska företag eftersom det kan komma tillbaka och bita oss i slutändan\".</p>\n<p>Det finns två \"mer utanför boxen\"-sätt att få tag på sällsynta jordarter och kritiska råmineraler. Det första är djuphavsbrytning: vilka faror finns där? Och det andra, som du har skrivit om i din bok <em>Rare Earth Frontiers</em>, är månen. Du har också utforskat idén om mångruvdrift som en potentiell framtid. Är denna idé galen eller bör vi ta den på allvar?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Sättet som djuphavsbrytning ofta representeras på är att det finns dessa klumpiga noder av många olika metaller som bara ligger på havsbotten och väntar på att bli uppsugna. Denna idé gör det så mycket enklare och mindre kontroversiellt än landbrytning eftersom: för det första, ingen bor där; och för det andra, du behöver inte gräva några hål för att få metallerna.</p>\n<p>På den nivån verkar djuphavsbrytning som ett mycket övertygande alternativ till landytbrytning – särskilt när du överväger de mänskliga rättighetskränkningar och de miljömässiga effekterna som plågar industrin. Men vi har utforskat mer av månen än vi har utforskat av djuphavsbottens ekosystem. Så, på ett sätt, tinkrar vi med det okända. Denna faktor har varit en av anledningarna till att det har funnits globala kampanjer för att få stora potentiella konsumenter av batterimetaller att lova att de inte kommer att använda material som förvärvats genom djuphavsbrytning.</p>\n<p>En av de saker vi vet om detta djuphavsekosystem är att det finns dessa metanätande mikroorganismer som utför en kritisk klimatfunktion för oss. Metan sipprar upp genom havsbotten, och de äter upp det, vilket hindrar det från att undkomma till atmosfären. Det är betydelsefullt eftersom andra tidigare icke-anthropogena klimatuppvärmningshändelser har orsakats delvis av massiva \"rapningar\" av metan från djuphavet. Potentiellt, vad vi ser här är att destabilisera ett i stort sett okänt ekosystem som utför en mycket kritisk klimatfunktion för oss, i kampen mot klimatförändringar, i form av energitransitionen.<strong><br />\n</strong></p>\n<p>Och månen. När jag forskade för denna bok hade jag ett ögonblick av serendipitet. Jag var tillbaka i San Francisco Bay-området mellan forskningsresor till Kina, och jag gick på en mycket nördig sorts fest där vi alla tog med våra favoritbrädspel. Jag hamnade med att spela med någon som, efter att ha hört mig säga att jag forskade om sällsynta jordartsmetaller, noterade för mig att hans företag just hade skrivit ett kontrakt på 10 miljoner dollar med NASA för att utveckla en robot för att bryta sällsynta element på månen.</p>\n<p>Detta var en del av en stor XPRIZE-stipendie som medfinansierades av Google som skulle belöna 20 miljoner dollar till ett företag som kunde sätta en robot på månen för vilket syfte som helst. Flera av dem hade tagit fasta på den geopolitiska krisen under 2010-talet som kretsade kring sällsynta jordartsmetaller och sa \"vi ska få dessa saker från yttre rymden och inte från Kina\".</p>\n<p>Inga av dessa projekt blev av. Men det första jag kom att förstå genom att forska om rymdbrytningsindustrin var att för ett rätt stort antal av dem var målet aldrig att faktiskt uppnå sitt angivna mål utan att utveckla intressanta teknologier och kanske bli uppköpta av en större enhet så att de skulle kunna casha ut och gå vidare till nästa sak.</p>\n<p>Den andra insikten var att om du pratar med folk som är seriösa om att utveckla rymdbrytningskapabiliteter, tänker de på det strikt i termer av långsiktig rymdresor, långsiktiga rymduppdrag. Så, du behöver inte ta med dig allt du behöver från jorden för att göra intressanta saker i yttre rymden. Ur ett hållbarhetsperspektiv är det logiskt. Men det handlar inte om energitransitionen.</p>\n<p>Och så finns det rymdkoboyerna – och jag tror att vi alla är bekanta med ett par framträdande rymdkoboyar. Deras mål är kanske mer att etablera libertarianska kolonier eller lyxresorter på månen eller på Mars. Och dessa projekt är ännu en manifestation av denna långvariga eskapistiska fantasi, skulle jag säga, betydligt stärkt av uppkomsten av miljardärskapitalisten som en figur.</p>\n<p>Men för att komma tillbaka till frågan om kritikalitet och att förse energitransitionen, finns det verkligen inget rimligt scenario under vilket gruvdrift i rymden för att förse aktiviteter på jorden gör ekonomisk mening.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> En sista, lite komplicerad fråga. Du utvecklar några idéer om hur man kan undvika problemen kring leveranskedjestriden. Kan du kort skissera vad det är?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Tidigare i år satte FN:s generalsekreterare ihop en panel om kritiska mineraler och material för energitransitionen. Och tidigare denna månad publicerade de sina sju principer och åtgärder. De betonar samarbete, rättvisa, transparens och fördelar för samhällen i att förse den förnybara energitransitionen. Världsbanksprognoser visar att CRM-behovet måste öka fyra till sex gånger för att uppnå målen för förnybar energi till 2030 och netto-noll-målen till 2040 och 2050.</p>\n<p>Frågan är då, hur kan detta göras på ett sätt som inte fortsätter att orsaka den enorma sociala och miljömässiga våld som är förknippat med utvinningsindustrier att metastasera i kampen mot klimatförändringar, vilket underminerar klimatresistenta landskap och livsmedel.</p>\n<p>Det är en verklig gåta. Men i de nya principerna från FN:s generalsekreterare, säger princip nummer sju att multilateralt samarbete <em>måste</em> ligga till grund för insatserna för att förse energitransitionen. Mitt team har utvecklat några idéer. Vi har en artikel i Nature Energy-tidskriften som skisserar ett ramverk för nationellt bestämda bidrag till material för energitransition.</p>\n<p>Detta fungerar inom \"ramverket för nationellt bestämda bidrag\" som verkligen kännetecknade Parisavtalet 2015, med målet att fastställa hur många enheter som faktiskt behövs av något givet material för energitransition. Det finns alla möjliga data om kapacitet men det tenderar att uttryckas i watt och inte i termer av de faktiska hårda material som du behöver för att bygga denna infrastruktur.</p>\n<p>Vårt förslag kräver också att parterna gör en inventering av sina reserver, med prioritering av ovanjordiska reserver. Den viktiga punkten här är att detta är det som redan har grävts upp, som ligger som avfall, som kan hittas på en deponi i form av en avvecklad eller kasserad teknologi. Den viktiga punkten som jag tror vi behöver komma ihåg här är att dessa kritiska råmaterial är fundamentalt olika från fossila bränslen. När du använder ett fossilt bränsle, förbränner du det för att utföra dess funktion. Men med många av CRM och sällsynta jordarter, förstör vi dem inte genom användning. De ligger ovan jord.</p>\n<p>Det andra målet är att göra en inventering av inhemska klimatresurser som biologisk mångfald, motståndskraftiga landskap och sötvattensresurser. Dessa är kodifierade under ett antal miljöskyddsåtgärder. De utför kritiska sociala och ekologiska tjänster och ökar lokal och regional motståndskraft. Idén där är att om du ser på din karta över dina reserver, och du ser på din karta över dina klimatresurser, är potentiella områden för industriell utveckling det som är kvar.</p>\n<p>Detta kan förstås beslutas i en kontextanpassad folkomröstning, en röst, en plebiscit. Och det måste bestämmas av ett givet land. Men vi är glada över att det har funnits ett positivt gensvar på denna idé att införlivas i konferensen för parter framöver.</p>\n<p> </p>\n<p><em>Detta samtal ägde rum den 8 oktober 2024 vid </em><a href=\"https://www.humanitiesfestival.at/\">Wien Humanities Festival 2024</a><em>, som</em> <em>organiserades av Institutet för mänskliga vetenskaper (IWM) och Time To Talk (TTT) i samarbete med FALTER, Open Society Foundations, staden Wien, ERSTE Foundation, Akademin för bildande konst Wien, Wien Museum och Volkstheater.</em></p>\n<p> </p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayvzjqgsz4fqr77v2t5gungcwq",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:46:00.795",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayvzqcekf5tqrymd63zlrphvbk",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"Loppet om leveranser för grön omställning är igång. Men var finns spänningen i metaller, diskreta och dolda men ändå utbredda? Gruvdrift, intensiv på grund av låga koncentrationer, ger upp avfallselement som arsenik. Rymdcowboys och djuphavsdredgare tävlar om miljömässig stabilitet mer än Kinas monopol, baserat på 40 års involverad bearbetning. Hälsoregler och återvinningsregler är ett måste.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"sv",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:46:00.796",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Excitement over ‘rare’ elements",
                key:"uid": string:"d1bf2de4-8696-457a-aafc-7346c0d891a1",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><em>The Institute for Human Sciences’ (IWM) rector interviewed the author of </em>Rare Earth Frontiers: From terrestrial subsoils to lunar landscapes during the Vienna Humanities Festival 2024.</p>\n<p>https://www.youtube.com/watch?v=pPifMMVAjuo&list=PLjrO4-lSuhViUO3sL-k1I6CsUQ5KeulqZ&index=19</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Misha Glenny: </strong>We are going to be talking about rare earths, rare earth minerals, the extraction of critical raw minerals and their position within the environmental and geopolitical situation. So that we all start on the same page: there are 17 rare earth elements, and these are included in what the <a href=\"https://www.usgs.gov/news/national-news-release/us-geological-survey-releases-2022-list-critical-minerals\">US geographical survey</a> has deemed to be 51 critical raw minerals or CRMs. So let’s start with the rare earths, Julie. What are they and why are they important?</p>\n<p><strong>Julie Klinger: </strong>The term ‘rare earth elements’ is a bit of an anachronism, because these elements are neither ‘rare’ nor necessarily ‘earths’. They refer to the island to the south of the periodic table called the lanthanide series, numbers 57 to 71, plus scandium and yttrium.</p>\n<p>They’re grouped together as a family, because they have these really fantastic magnetic and conductive properties, which have enabled the miniaturization of technologies and transoceanic internet communications, the development of space technologies, etc.</p>\n<p>Why are they called rare? The name sticks around, because it’s exciting. It’s more exciting than saying ‘lanthanum’ or ‘praseodymium’. But in my research, trying to find out why they were called ‘rare’, came down to this: when they were first characterized in Sweden in the late 1700s, no one had ever seen them before, so they were simply assumed to be rare. The first time I found a chemist lamenting this in print was in 1907, and since then, the scientific community has been pretty cranky about this characterization. But it sticks around. If you call something rare, we get excited and people might be willing to agree to things that they might otherwise quite sensibly refuse.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> To get a feeling of the wide varieties of usages of rare earths, could you give us a couple of examples?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> You could really pick any element. But we’ll go with cerium. In a city like Vienna, there’s probably lovely antique glassware that’s a lovely rosy pink, right? It’s cerium that imparts that colour onto the glassware. It’s that same pigmenting property that is used to make lasers that are used in everything from surgery to precision guided missiles. It’s also cerium that can act as a signal amplifier when it’s added to fibre optic cables. If you can picture the global mesh of transoceanic fibre optic cables: about every 30 kilometres or so, there’s a little bit of cerium that amplifies the signal.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> And without cerium, we couldn’t do that?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Well, we could, but it would be slower and who wants to go slower?</p>\n<p>Cerium has been really important over the twentieth century and into the twenty-first century because it’s used in petroleum refining. And, in fact, until very recently, the primary application for rare earth elements in the US was in the petrochemical industry. That’s only very recently been edged out by magnets.</p>\n<p><strong>Misha Glenny: </strong>I wanted to ask you about an element commonly used in magnets, praseodymium: why is it important and what role does it play in the green transition?<strong>  </strong></p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Praseodymium and neodymium are important because they’re used in renewable energy technologies among many others, as well as in digital technologies. Picture a wind turbine: magnets are really important in the actual mechanics of the wind turbine that help translate its motion into energy generation. Depending on the size of the wind turbine, you might have a few kilos to a couple of tons of magnets in there.</p>\n<p>When it comes to digital technologies, it’s that conductive and magnetic power that enables them to be smaller, more modular, more portable and, therefore, ultimately more accessible. In any scenario that we’re looking at here, whether we’re talking about energy development – renewable or not – or increased access to technology, they require these rare earth elements. The same can be said for just about everything else that’s on a critical raw materials list.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> So we’ve established that rare earth materials aren’t rare, they can be found in a lot of places, but you have to extract a great deal of rock in order to get them.</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Yes, they don’t exist in the form of gold nuggets. When we’re talking about 17 chemically similar elements, we’re confronting a very particular extraction challenge.</p>\n<p>The first challenge is finding a deposit that contains any of them at a concentration that might be economically feasible. To give you a sense of the proportions that we’re talking about: if you have a big area or a geological deposit that has many, many, many millions of tons of material, if 2% of that contains rare earth elements, that’s considered a really good deal. But that also gives you a sense of the quantity of energy and earth moving that’s involved in getting at the material wanted by the extracting companies.</p>\n<p>When dug up, everything else, whatever it may be, whether it’s gold or silver or phosphate or uranium or thorium or arsenic, is left above ground as waste. Think about that: in a good scenario, 98% of the stuff that’s dug up is left behind as waste.</p>\n<p>Because of the chemical similarities among rare earth elements, separating them is very challenging. A large part of twentieth century science was devoted to figuring out how to crack these things apart. The upshot is that separating them and refining them is very energy intensive and often very chemically intensive as well.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Moving on to critical raw materials – lithium, nickel, cobalt, copper – all materials very important for various aspects of the green transition. How much of this stuff are we going to have to actually dig up in order to power the green transition?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Between 2017 and 2022, the <a href=\"https://www.iea.org/reports/global-critical-minerals-outlook-2024\">International Energy Agency estimated</a> that there was a threefold increase in global demand for lithium, a 70% increase in global demand for cobalt, and a 40% increase in global demand for nickel – the latter two being used in batteries. These are big numbers, but they’re not surprising. On one hand, this is good news. It means that we’re moving forward in terms of rapid deployment for renewable energy technologies.</p>\n<p>But there’s a lot that’s hidden in these numbers. Even though a battery in and of itself is a renewable energy technology, it may not actually be used for climate-critical purposes. I think the most vivid example of this is lithium batteries. Several months ago, a big-revelation-turned-social-media-phenomenon showed that a big driver for the increased demand of small-scale lithium batteries was the proliferation of vaping pens – not a climate-critical application.</p>\n<p>Less frivolously, three of the PhD researchers that I’m working with has been looking at the military capture of renewable energy technologies. There’s a big push in the US military to develop assault rifles that are powered by lithium batteries. So, there we have a significant increase that is, in part, driven by renewable energy applications, but not climate critical.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> And we’ve still got a long way to go before we reach the peak of any of this.</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Absolutely. I think copper is a good example. Copper is what enables electricity to move from here to there. It is important for electrification in general, and energy technology and digitization are at the heart of the international community’s current climate and development goals. The expectation is that copper consumption, in order to meet COP28 targets, will have to exceed all global copper production in human history that was produced up until 2009.</p>\n<p><strong>Misha Glenny: </strong>China dominates much of the market in rare earths and critical raw minerals, in particular in the processing of these elements and minerals. Much of the research you did for your book was carried out in the Bayan Obo mine, and to some extent processing facility, in China’s Inner Mongolia. Due to current political circumstances, that opportunity is unlikely to occur today. What was it like in the heartland of China’s rare earth industry and what were your impressions of their operation?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> It would be very difficult to do that research today. For context: I lived and worked in China for a total of about five years between 2003 and 2013. After that I devoted my research to rare earth elements and it became a book. I had professional contacts in academia and in the government. At the time, questions asked by an international scholar with several years of experience in China were received as an opportunity to advance mutual understanding. I think we need a little bit more of that today.</p>\n<p>In order to do research within the world’s rare earth capital – a military restricted area – required a lot of patience and lead-up time, talking with multiple people, informing them about my questions and my intentions, and then ultimately visiting the same place in multiple ways, escorted by multiple different parties, but always with permission.</p>\n<p>In my book I write about how the strength and robustness of China’s industrial heartland around rare earth mining and processing co-evolved with their nuclear weapons industry. I didn’t go in knowing this. And in fact, it was happenstance that I even found out.</p>\n<p>My first officially organized visit to Baotou and Bayan Obo, was facilitated by my host institution, the China Academy of Sciences. Two weeks before I was scheduled to arrive in Baotou, there had been some pretty major unrest: a member of the ethnic Mongolian pastoralists community had been hit and killed by a truck transporting mineral ore, and the community protested. I don’t know what the logic was, but the officials that had agreed to my visit reasoned that it would be too problematic to cancel it. However, no one was to talk to me about mining. I think in a moment of desperation the guides tried to fill up the space during  a drive around the city and pointed out all sorts of things to me. And one of the things was: ‘Ah, this is our nuclear weapons development facility.’</p>\n<p>That generated a whole bunch of follow-up questions, which under any other circumstances I would have felt were too taboo to ask. But in this situation, we had quite a conversation. And that then of course generated leads for me to look at the overlap and the co-development of the nuclear and rare earth industries from the mid-twentieth century onwards. That led me to looking at the role of international scientific cooperation around nuclear energy and rockets development centred in places like the University of Chicago and the NASA Jet Propulsion Laboratory, all of which overlapped in some ways with rare earths research that eventually found a home in Baotou.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Pollution remains a really big issue in Bayon Obo and China, doesn’t it??</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Yes, it certainly does. Industrial foundations were a part of early post-revolutionary China’s industrial planning collaboration with the Soviet Union. The idea was that these places would be industrial heartlands, helping power the development and self-sufficiency of China supported by the Soviet Union. Together, China and the Soviet Union would provide the hard industrial goods and know-how to the rest of the world, in order to achieve a sort of world communist revolution.</p>\n<p>In the mid-twentieth century a number of these places were set up around the country. Baotou is the priority area number one, which holds the rare earth elements, heavy industry and weapons development. The priority there, since the 1950s, had been to build as much industry as quickly as possible, expand the scope of mining operations as quickly as possible, and waste management really was not a priority. However, because of concerns about agricultural and aquacultural productivity and drinking water, there has been decades of very careful documentation and tracking of soil and water pollution.</p>\n<p>But it wasn’t until of critical period in the early 2000s that scientific data combined with the work of local activists and dedicated environmental journalists to enable a shift in China’s priorities from industrial development to actual environmental remediation.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Rare earth mining creates a kind of sludge, could you describe it?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> I mentioned that in the best case scenario, you might have a 2% concentration of rare earths in what you dig up. Some pockets of the deposit might have up to 20%, but if you’re mining over a large area, 2% is considered a good average.</p>\n<p>It just so happens that a couple of the other elements abundant in this particular deposit are arsenic, thorium, fluoride and uranium. Although there’s of course secondary processing to capture some of these materials from the waste, for 40 or 50 years you had abundant quantities of arsenic and fluoride just being brought up out of the earth. As part of the separation process, it becomes pulverized as well as more mobile. They proliferate in windblown dust. They get into the waterways.</p>\n<p>The uptake of these contaminants by plants and animals has made its way all the way up the food chain. Extensive public health studies show a long-term health impact on infant and child cognitive development, advanced types of bone diseases and specific ailments that result from chronic exposure.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Right, so to continue to dig for these elements in order to realize the green transition, regulations are going to be really important.</p>\n<p>Moving on to the geopolitics of this: the US used to be the number one producer of rare earths and then, strategizing to make China into the manufacturing heartland of the US, rare earth extraction and processing went over to China. Now the Chinese have had 35 years of processing these materials and can do it a lot cheaper than anyone else. So, given the centrality to military, climate critical and civilian use, what does that mean in terms of geopolitics relationships between the US, China and the EU?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> This is a really important question. I will say something that is very unpopular in the US right now: China is a reliable trade partner with the US. The intense investments that China’s government and industries made in building up their current industrial and manufacturing capacity fit perfectly within the Washington-driven, free-trade industry relocation doctrines of the past 40 years or so. For a while – I don’t want to say everyone was happy – but it was a relationship that didn’t garner the kind of concern that we’ve seen in the past decade.</p>\n<p>A lot of critical technological components – whether it’s for health care or scientific instrumentation, military technologies – the raw materials refining, components manufacture and product assembly, all has been concentrated in China. The US Department of Defense woke up to this about 15 years ago and decided that it was a real problem and has since then been shopping for alternatives, while also continuing to receive many of these components from counterparts and manufacturers in China on a reliable basis.</p>\n<p><strong>Misha Glenny: </strong>One of the things this has resulted in is, what I called in a BBC documentary, <a href=\"https://www.bbc.co.uk/programmes/m001cdr7\">‘</a><a href=\"https://www.bbc.co.uk/programmes/m001cdr7\">the scramble for rare earths</a><a href=\"https://www.bbc.co.uk/programmes/m001cdr7\">’</a>. We have a global scramble primarily between the US and China, latterly the EU as well, trying to secure supply chains. Tell us a bit about the supply chains and their complexity.</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> The criticality of these materials doesn’t in most cases have to do with their absolute scarcity. It has to do with the geography of the supply chains and how those supply chains are organized. If you consider a less rosy geopolitical scenario, the fact that a lot of the central processing and high technology manufacturing and assembly steps are concentrated in China does constitute a very real vulnerability. And that vulnerability, in the US context, is often described in terms of military vulnerability.</p>\n<p>In fact – very ‘gallows’ humour here – but one of the conclusions in the recent DOD report, which projected out the material needs for a hypothetical war with China by 2027, was that it wouldn't be feasible, because so much of the important components for defence technologies come from China.</p>\n<p>One important thing that has happened over the past 15 years is that the geography of extraction has changed. Places like the US, Myanmar, Vietnam, Brazil, Madagascar are supplying raw material. But most of that critical, early middle-step of refining and separating these materials, is still routed through China. And so, what the US and the EU have been working on is building out value-added processing in order to have more independent capabilities in this area.</p>\n<p>There are three scenarios under which we, quote-unquote, ‘don’t have enough raw materials to meet our energy transition goals’. One of them is, under this global scramble for rare earth elements and other energy-critical raw materials, we have the global duplication of supply chains and efforts. Any framework that considers ‘how much of these things are actually needed in a given territory or context in order to achieve energy transition goals’ is absent. Under this scramble, all parties are going for as much capacity as possible, irrespective of how much might actually be needed for critical purposes such as the energy transition.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> So, since the Cold War, the West has periodically introduced technology export controls, usually on dual-use technologies. This was a quite well codified system during the Cold War through CoCom. However, in the last 10-15 years, as the Americans started to panic about China’s development and rivalry and competitiveness, they’ve started, together with the EU started restricting Chinese access to manufactured materials, particularly microchips. But, for the first time, the West is having to take some of its own medicine: China has started to impose export controls, not only on processing technology of rare earths, which they do more or less better than anyone else now, but also on the rare earths themselves. How powerful a lever is this for the Chinese to use?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> There’s a couple of ways in which that’s a really powerful diplomatic and geopolitical tool. And then there’s a bunch of other ways in which restricting those two things specifically allows a lot of business as usual to continue. I think it’s important to keep this complex supply chain picture in mind – in part because China is not only a source market for these technologies but also a major consuming market for technologies that might be finished in the West and then exported back to China.</p>\n<p>With those particular export controls that you’ve mentioned, markets will certainly react. But the export controls on the most advanced processing and separations technologies is a pretty direct blow for the US and EU, who plan to build out their industrial capacity, and are looking for state-of-the-art technology and equipment. And where is this state-of-the-art technology and equipment? In China, of course, which makes sense because they’ve had 40 years of working on this and supplying most of the world. Over that same 40-year period, the US and the EU not only drew down industrial capacity but also research and development capacity.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> So, both sides have leverage here. And if it’s not properly managed, then it could turn nasty at some point. There are some voices in the US saying, quite loudly now, ‘be careful about how far you go on restrictions to Chinese companies because it might come back and bite us in the end’.</p>\n<p>There are two ‘more out-there’ ways of getting hold of rare earths and critical raw minerals. The first one is deep sea mining: what are the dangers there? And the second one, which you’ve written about in your book <em>Rare Earth Frontiers</em>, is the moon. You’ve also explored the idea of moon mining as a potential future. Is this idea nuts or should we take it seriously?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> The way that deep sea mining is often represented is that there’s these lumpy nodules of lots of different metals just sitting on the ocean floor waiting to be vacuumed up. This idea makes it so much easier and less controversial than terrestrial mining because: one, nobody lives there; and, two, you don't have to dig any holes to get the metals.</p>\n<p>At that level, deep sea mining seems like a very compelling alternative to terrestrial surface mining – particularly when you consider the human rights violations and the environmental impacts that plague the industry. However, we have explored more of the moon than we’ve explored of the deep seabed. So, in a way, we’re tinkering with the unknown. This factor has been one of the reasons why there have been global campaigns to get major potential consumers of battery metals to promise that they will not use materials acquired through deep sea mining.</p>\n<p>One of the things that we do know about this deep-sea ecosystem is that there are theses methane-gobbling microorganisms that are performing a critical climate service for us. Methane seeps up through the ocean floor, and they eat it up, keeping it from escaping into the atmosphere. That’s significant because other previous non-anthropogenic climate-warming events have been caused in part by massive ‘belches’ of methane from the deep ocean. Potentially, what we’re looking at here is destabilizing a largely unknown ecosystem that is performing a really critical climate function for us, in the name of fighting climate change, in the form of the energy transition.<strong><br />\n</strong></p>\n<p>And the moon. When I was researching for this book, I had a moment of serendipity. I was back in the San Francisco Bay area in between research trips to China, and I went to a very nerdy sort of party where we all brought our favourite board games. I ended up playing with someone who, after hearing me say that I was researching rare earth elements, noted to me that his company had just signed a US$10 million contract with NASA to develop a robot to mine rare elements on the moon.</p>\n<p>This was part of a large XPRIZE grant co-sponsored by Google that was going to award US$20 million to a company that could deploy a robot on the moon for whatever purpose. A number of them had seized on the geopolitical crisis of the 2010s that swirled around rare earth elements and said ‘we’re going to get these things from outer space and not from China’.</p>\n<p>None of those projects panned out. But the first thing I came to understand through researching the space mining industry was, that for a fair number of them, the objective was never to actually meet their stated objective but to develop interesting technologies and maybe be bought up by a larger entity so they would cash out and move on to the next thing.</p>\n<p>The second realization was that if you talk to folks serious about developing space mining capabilities, they are thinking about it strictly in terms of long-term space travel, long-term space missions. So, you don’t have to take everything you need from Earth to do interesting stuff in outer space. From a sustainability standpoint, that makes sense. But it’s not about the energy transition.</p>\n<p>And then there are the space cowboys – and I think we’re all familiar with a couple of prominent space cowboys. Their objective is perhaps more to set up libertarian colonies or luxury resorts on the moon or on Mars. And these projects are yet another manifestation of this long-standing escapist fantasy, I would say, significantly empowered by the rise of the billionaire capitalist as a figure.</p>\n<p>But to come all the way back around to the question of criticality and provisioning the energy transition, there’s really no plausible scenario under which mining in space to provision activities on earth makes economic sense.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> One final, a bit complicated question. You are developing some ideas about how to avoid the issues around the supply chain scramble. Could you briefly outline what that is?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Earlier this year, the UN Secretary General put together a panel on critical minerals and materials for the energy transition. And earlier this month, they published their seven principles and action items. They emphasize cooperation, justice, transparency and the benefit for communities in provisioning the renewable energy transition. The world bank projects that CRM needs to increase four to six-fold in order to meet the renewable energy targets by 2030 and the net zero targets by 2040 and 2050.</p>\n<p>The question is then, how can this be done in a way that doesn’t continue to cause the tremendous social and environmental violence associated with extractive industries to metastasize in the name of fighting climate change, undermining climate resilient landscapes and livelihoods.</p>\n<p>It’s a real conundrum. But in the new UN Secretary General’s principles, principle number seven states that multilateral cooperation<em> must</em> underpin efforts to provision the energy transition. My team has developed some ideas. We have a piece in Nature Energy journal that outlines a framework for nationally determined contributions to energy transition materials.</p>\n<p>This works within the ‘National determined contribution framework’ that really distinguished the 2015 Paris Accords, aiming to determine how many units are actually needed of any given energy transition material. There’s all sorts of data about capacity but it tends to be expressed in watts and not in terms of the actual hard materials that you need to build this infrastructure.</p>\n<p>Our proposal also calls for parties to do an inventory of their reserves, prioritizing above ground reserves. The key thing here is that this is the stuff that has already been dug up, languishing as waste, that may be found a landfill in the form of a decommissioned or discarded technology. The key thing that I think we need to remember here is that these critical raw materials are fundamentally different from fossil fuels. When you use a fossil fuel, you combust it to perform its function. But with many of the CRM and rare earths, we don’t destroy them through use. They’re sitting above ground.</p>\n<p>The other goal is to do an inventory of domestic climate assets like biodiversity, resilient landscapes and freshwater resources. These are codified under any number of environmental protection measures. They perform critical social and ecological services, and enhance local and regional resilience. The idea there is that if you look at your map of your reserves, and you look at your map of your climate assets, potential areas for industry development are what’s left.</p>\n<p>This, of course, can be decided in a context-appropriate referendum, a vote, a plebiscite. And it has to be determined by a given country. But we’re excited that there’s been a positive response to this idea’s incorporation into the conference of parties going forward.</p>\n<p> </p>\n<p><em>This conversation took place on 8 October 2024 at the </em><a href=\"https://www.humanitiesfestival.at/\">Vienna Humanities Festival 2024</a><em>, which</em> <em>was organized by the Institute for Human Sciences (IWM) and Time To Talk (TTT) in cooperation with FALTER, the Open Society Foundations, the City of Vienna, ERSTE Foundation, the Academy of Fine Arts Vienna, the Wien Museum and the Volkstheater.</em></p>\n<p> </p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayvzjqgsz4fqr77v2t5gungcwq",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:15:21.608",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayvzqcekf5tqrymd63zlrphvbk",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"The race for green transition supplies is on. But where’s the thrill in metals, discreet and hidden yet widespread? Mining, intensive due to low concentrations, throws up waste elements like arsenic. Space cowboys and deep-sea dredgers contest environmental stability more than China’s monopoly, based on 40-years of involved processing. Health and recycling regulations are a must.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"en",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:15:52.153",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Aufregung über 'seltene' Elemente",
                key:"uid": string:"e6c54c34-ed50-42f0-9664-410c0bb4ad56",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><em>Der Rektor des Instituts für den Menschen (IWM) interviewte den Autor von </em>Rare Earth Frontiers: From terrestrial subsoils to lunar landscapes während des Wiener Humanwissenschafts-Festivals 2024.</p>\n<p>https://www.youtube.com/watch?v=pPifMMVAjuo&list=PLjrO4-lSuhViUO3sL-k1I6CsUQ5KeulqZ&index=19</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Misha Glenny: </strong>Wir werden über Seltene Erden, seltene Erdenmineralien, die Gewinnung kritischer Rohmineralien und ihre Position innerhalb der Umwelt- und geopolitischen Situation sprechen. Damit wir alle auf derselben Seite beginnen: Es gibt 17 Seltene Erden Elemente, und diese sind in dem, was die <a href=\"https://www.usgs.gov/news/national-news-release/us-geological-survey-releases-2022-list-critical-minerals\">US-geologische Untersuchung</a> als 51 kritische Rohmineralien oder CRMs bezeichnet hat, enthalten. Lassen Sie uns also mit den Seltenen Erden beginnen, Julie. Was sind sie und warum sind sie wichtig?</p>\n<p><strong>Julie Klinger: </strong>Der Begriff „Seltene Erden Elemente“ ist ein wenig anachronistisch, denn diese Elemente sind weder „selten“ noch unbedingt „Erden“. Sie beziehen sich auf die Insel im Süden des Periodensystems, die als Lanthanid-Serie bekannt ist, Zahlen 57 bis 71, plus Scandium und Yttrium.</p>\n<p>Sie werden als Familie zusammengefasst, weil sie diese wirklich fantastischen magnetischen und leitenden Eigenschaften haben, die die Miniaturisierung von Technologien und transozeanischen Internetkommunikationen, die Entwicklung von Weltraumtechnologien usw. ermöglicht haben.</p>\n<p>Warum werden sie als selten bezeichnet? Der Name bleibt bestehen, weil er aufregend ist. Es ist aufregender, als „Lanthan“ oder „Praseodym“ zu sagen. Aber in meiner Forschung, als ich versuchte herauszufinden, warum sie „selten“ genannt wurden, kam es darauf hinaus: Als sie Ende des 18. Jahrhunderts in Schweden erstmals charakterisiert wurden, hatte sie niemand zuvor gesehen, also wurde einfach angenommen, dass sie selten sind. Das erste Mal, dass ich einen Chemiker fand, der dies schriftlich bedauerte, war 1907, und seitdem ist die wissenschaftliche Gemeinschaft ziemlich mürrisch über diese Charakterisierung. Aber sie bleibt bestehen. Wenn man etwas als selten bezeichnet, sind wir aufgeregt und die Leute könnten bereit sein, Dingen zuzustimmen, die sie sonst ganz vernünftig ablehnen würden.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Um ein Gefühl für die Vielzahl der Anwendungen von Seltenen Erden zu bekommen, könnten Sie uns ein paar Beispiele geben?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Man könnte wirklich jedes Element auswählen. Aber wir nehmen Cer. In einer Stadt wie Wien gibt es wahrscheinlich wunderschöne antike Glaswaren, die einen schönen rosaroten Farbton haben, oder? Es ist Cer, das dieser Glasware diese Farbe verleiht. Es ist dieselbe Pigmentierungseigenschaft, die verwendet wird, um Laser herzustellen, die in allem von der Chirurgie bis zu präzisionsgelenkten Raketen verwendet werden. Es ist auch Cer, das als Signalverstärker wirken kann, wenn es zu Glasfaserkabeln hinzugefügt wird. Wenn Sie sich das globale Netz von transozeanischen Glasfaserkabeln vorstellen können: etwa alle 30 Kilometer gibt es ein wenig Cer, das das Signal verstärkt.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Und ohne Cer könnten wir das nicht tun?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Nun, wir könnten, aber es wäre langsamer und wer möchte schon langsamer sein?</p>\n<p>Cer war im zwanzigsten Jahrhundert und bis ins einundzwanzigste Jahrhundert wirklich wichtig, weil es in der Erdölraffination verwendet wird. Und tatsächlich war bis vor kurzem die Hauptanwendung für Seltene Erden in den USA in der petrochemischen Industrie. Das wurde erst sehr kürzlich von Magneten überholt.</p>\n<p><strong>Misha Glenny: </strong>Ich wollte Sie nach einem Element fragen, das häufig in Magneten verwendet wird, Praseodym: Warum ist es wichtig und welche Rolle spielt es im grünen Übergang?<strong>  </strong></p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Praseodym und Neodym sind wichtig, weil sie in erneuerbaren Energietechnologien unter vielen anderen verwendet werden, sowie in digitalen Technologien. Stellen Sie sich eine Windturbine vor: Magnete sind wirklich wichtig für die Mechanik der Windturbine, die hilft, ihre Bewegung in Energieerzeugung umzuwandeln. Je nach Größe der Windturbine haben Sie vielleicht ein paar Kilo bis zu ein paar Tonnen Magnete darin.</p>\n<p>Wenn es um digitale Technologien geht, ist es diese leitende und magnetische Kraft, die es ihnen ermöglicht, kleiner, modularer, tragbarer und damit letztendlich zugänglicher zu sein. In jedem Szenario, das wir hier betrachten, ob wir über Energieentwicklung sprechen – erneuerbar oder nicht – oder über einen erhöhten Zugang zu Technologie, benötigen sie diese Seltenen Erden. Das Gleiche gilt für fast alles andere, das auf einer Liste kritischer Rohstoffe steht.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Wir haben also festgestellt, dass Seltene Erden Materialien nicht selten sind, sie können an vielen Orten gefunden werden, aber man muss eine große Menge Gestein abbauen, um sie zu bekommen.</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Ja, sie existieren nicht in Form von Goldnuggets. Wenn wir über 17 chemisch ähnliche Elemente sprechen, stehen wir vor einer sehr besonderen Gewinnungsherausforderung.</p>\n<p>Die erste Herausforderung besteht darin, ein Vorkommen zu finden, das eines von ihnen in einer Konzentration enthält, die wirtschaftlich rentabel sein könnte. Um Ihnen ein Gefühl für die Proportionen zu geben, über die wir sprechen: Wenn Sie ein großes Gebiet oder ein geologisches Vorkommen haben, das viele, viele Millionen Tonnen Material hat, wenn 2% davon Seltene Erden enthalten, gilt das als ein wirklich gutes Geschäft. Aber das gibt Ihnen auch ein Gefühl für die Menge an Energie und Erdaushub, die erforderlich ist, um das Material zu gewinnen, das von den abbauenden Unternehmen gewünscht wird.</p>\n<p>Wenn alles ausgegraben wird, bleibt alles andere, was auch immer es sein mag, ob Gold oder Silber oder Phosphat oder Uran oder Thorium oder Arsen, als Abfall über der Erde zurück. Denken Sie darüber nach: In einem guten Szenario bleiben 98% des Materials, das ausgegraben wird, als Abfall zurück.</p>\n<p>Aufgrund der chemischen Ähnlichkeiten zwischen den Seltenen Erden ist es sehr herausfordernd, sie zu trennen. Ein großer Teil der Wissenschaft des zwanzigsten Jahrhunderts war damit beschäftigt herauszufinden, wie man diese Dinge auseinanderbricht. Das Ergebnis ist, dass die Trennung und Raffinierung sehr energieintensiv und oft auch sehr chemisch intensiv ist.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Kommen wir zu kritischen Rohstoffen – Lithium, Nickel, Kobalt, Kupfer – alles Materialien, die für verschiedene Aspekte des grünen Übergangs sehr wichtig sind. Wie viel von diesen Materialien müssen wir tatsächlich abbauen, um den grünen Übergang zu ermöglichen?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Zwischen 2017 und 2022 schätzte die <a href=\"https://www.iea.org/reports/global-critical-minerals-outlook-2024\">Internationale Energieagentur</a>, dass es einen dreifachen Anstieg der globalen Nachfrage nach Lithium, einen Anstieg von 70% der globalen Nachfrage nach Kobalt und einen Anstieg von 40% der globalen Nachfrage nach Nickel gab – die letzteren beiden werden in Batterien verwendet. Das sind große Zahlen, aber sie sind nicht überraschend. Einerseits ist das gute Nachrichten. Es bedeutet, dass wir in Bezug auf die schnelle Bereitstellung erneuerbarer Energietechnologien vorankommen.</p>\n<p>Aber in diesen Zahlen steckt viel, was verborgen ist. Auch wenn eine Batterie an sich eine erneuerbare Energietechnologie ist, könnte sie tatsächlich nicht für klimakritische Zwecke verwendet werden. Ich denke, das anschaulichste Beispiel dafür sind Lithiumbatterien. Vor einigen Monaten zeigte ein großes Enthüllungs-zu-Sozialen-Medien-Phänomen, dass ein großer Treiber für die gestiegene Nachfrage nach kleinen Lithiumbatterien die Verbreitung von Vaping-Stiften war – keine klimakritische Anwendung.</p>\n<p>Weniger frivol haben drei der Doktoranden, mit denen ich arbeite, die militärische Aneignung erneuerbarer Energietechnologien untersucht. Es gibt einen großen Druck im US-Militär, Sturmgewehre zu entwickeln, die mit Lithiumbatterien betrieben werden. Also haben wir hier einen signifikanten Anstieg, der teilweise durch Anwendungen erneuerbarer Energien getrieben wird, aber nicht klimakritisch ist.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Und wir haben noch einen langen Weg vor uns, bevor wir den Höhepunkt davon erreichen.</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Absolut. Ich denke, Kupfer ist ein gutes Beispiel. Kupfer ist das, was es ermöglicht, Elektrizität von hier nach dort zu bewegen. Es ist wichtig für die Elektrifizierung im Allgemeinen, und Energietechnologie und Digitalisierung stehen im Mittelpunkt der aktuellen Klima- und Entwicklungsziele der internationalen Gemeinschaft. Die Erwartung ist, dass der Kupferverbrauch, um die COP28-Ziele zu erreichen, alle globale Kupferproduktion in der Geschichte der Menschheit, die bis 2009 produziert wurde, übersteigen muss.</p>\n<p><strong>Misha Glenny: </strong>China dominiert einen Großteil des Marktes für Seltene Erden und kritische Rohmineralien, insbesondere in der Verarbeitung dieser Elemente und Mineralien. Ein großer Teil der Forschung, die Sie für Ihr Buch durchgeführt haben, fand im Bayan Obo-Mine und bis zu einem gewissen Grad in der Verarbeitungsanlage in Chinas Innerer Mongolei statt. Aufgrund der aktuellen politischen Umstände ist es unwahrscheinlich, dass diese Gelegenheit heute besteht. Wie war es im Herzen der chinesischen Seltene-Erden-Industrie und was waren Ihre Eindrücke von ihrem Betrieb?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Es wäre heute sehr schwierig, diese Forschung durchzuführen. Zum Kontext: Ich habe insgesamt etwa fünf Jahre in China gelebt und gearbeitet, zwischen 2003 und 2013. Danach widmete ich meine Forschung den Seltenen Erden und es wurde ein Buch. Ich hatte berufliche Kontakte in der Wissenschaft und in der Regierung. Zu dieser Zeit wurden Fragen, die von einem internationalen Wissenschaftler mit mehreren Jahren Erfahrung in China gestellt wurden, als Gelegenheit zur Förderung des gegenseitigen Verständnisses angesehen. Ich denke, wir brauchen heute ein wenig mehr davon.</p>\n<p>Um innerhalb des weltweiten Kapitals der Seltenen Erden zu forschen – einem militärisch eingeschränkten Gebiet – erforderte viel Geduld und Vorlaufzeit, Gespräche mit mehreren Personen, sie über meine Fragen und meine Absichten zu informieren und dann letztendlich denselben Ort auf verschiedene Arten zu besuchen, begleitet von mehreren verschiedenen Parteien, aber immer mit Erlaubnis.</p>\n<p>In meinem Buch schreibe ich darüber, wie die Stärke und Robustheit von Chinas industriellem Kern rund um den Abbau und die Verarbeitung seltener Erden mit ihrer Nuklearwaffenindustrie ko-evolutioniert ist. Ich bin nicht hineingegangen, ohne das zu wissen. Und tatsächlich war es Zufall, dass ich es überhaupt herausfand.</p>\n<p>Mein erster offiziell organisierter Besuch in Baotou und Bayan Obo wurde von meiner Gastinstitution, der Chinesischen Akademie der Wissenschaften, ermöglicht. Zwei Wochen bevor ich in Baotou ankommen sollte, gab es einige ziemlich große Unruhen: Ein Mitglied der ethnischen mongolischen Hirtengemeinschaft war von einem Lkw, der Mineralerz transportierte, angefahren und getötet worden, und die Gemeinschaft protestierte. Ich weiß nicht, was die Logik war, aber die Beamten, die meinem Besuch zugestimmt hatten, kamen zu dem Schluss, dass es zu problematisch wäre, ihn abzusagen. Allerdings sollte niemand mit mir über den Bergbau sprechen. Ich denke, in einem Moment der Verzweiflung versuchten die Führer, während einer Fahrt durch die Stadt den Raum zu füllen und wiesen mich auf allerlei Dinge hin. Und eines der Dinge war: „Ah, das ist unsere Entwicklungseinrichtung für Nuklearwaffen.“</p>\n<p>Das erzeugte eine ganze Reihe von Folgefragen, die ich unter anderen Umständen für zu tabu gehalten hätte, um sie zu stellen. Aber in dieser Situation hatten wir ein recht ausführliches Gespräch. Und das führte dann natürlich zu Hinweisen für mich, um die Überschneidung und die gemeinsame Entwicklung der Nuklear- und Seltene-Erden-Industrien von der Mitte des zwanzigsten Jahrhunderts bis heute zu betrachten. Das führte mich dazu, die Rolle der internationalen wissenschaftlichen Zusammenarbeit rund um die Entwicklung von Kernenergie und Raketen zu betrachten, die sich in Orten wie der Universität von Chicago und dem NASA Jet Propulsion Laboratory konzentrierte, die in gewisser Weise mit der Forschung zu Seltenen Erden, die schließlich in Baotou ein Zuhause fand, überlappten.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Verschmutzung bleibt ein wirklich großes Problem in Bayan Obo und China, nicht wahr?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Ja, das ist es sicherlich. Industrielle Grundlagen waren Teil der frühen nachrevolutionären Planung Chinas in Zusammenarbeit mit der Sowjetunion. Die Idee war, dass diese Orte industrielle Kernländer sein würden, die die Entwicklung und Selbstversorgung Chinas unterstützen, unterstützt von der Sowjetunion. Gemeinsam würden China und die Sowjetunion die harten Industriegüter und das Know-how für den Rest der Welt bereitstellen, um eine Art weltkommunistische Revolution zu erreichen.</p>\n<p>In der Mitte des zwanzigsten Jahrhunderts wurden eine Reihe dieser Orte im ganzen Land eingerichtet. Baotou ist das Prioritätsgebiet Nummer eins, das die Seltenen Erden, die Schwerindustrie und die Waffenentwicklung beherbergt. Die Priorität dort war seit den 1950er Jahren, so viel Industrie wie möglich so schnell wie möglich aufzubauen, den Umfang der Bergbauoperationen so schnell wie möglich zu erweitern, und das Abfallmanagement war wirklich keine Priorität. Aufgrund von Bedenken hinsichtlich der landwirtschaftlichen und aquakulturellen Produktivität und des Trinkwassers gibt es jedoch seit Jahrzehnten sehr sorgfältige Dokumentationen und Nachverfolgungen von Boden- und Wasserverschmutzung.</p>\n<p>Aber es war nicht bis zu einem kritischen Zeitraum in den frühen 2000er Jahren, dass wissenschaftliche Daten in Kombination mit der Arbeit lokaler Aktivisten und engagierter Umweltjournalisten es ermöglichten, einen Wandel in Chinas Prioritäten von industrieller Entwicklung zu tatsächlicher Umweltremediation zu ermöglichen.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Der Abbau seltener Erden erzeugt eine Art Schlamm, könnten Sie das beschreiben?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Ich erwähnte, dass Sie im besten Fall eine Konzentration von 2% Seltenen Erden in dem haben könnten, was Sie ausgraben. Einige Taschen des Vorkommens könnten bis zu 20% haben, aber wenn Sie über ein großes Gebiet abbauen, wird 2% als guter Durchschnitt angesehen.</p>\n<p>Es stellt sich heraus, dass einige der anderen Elemente, die in diesem speziellen Vorkommen reichlich vorhanden sind, Arsen, Thorium, Fluorid und Uran sind. Obwohl es natürlich eine sekundäre Verarbeitung gibt, um einige dieser Materialien aus dem Abfall zu gewinnen, wurden 40 oder 50 Jahre lang große Mengen Arsen und Fluorid einfach aus der Erde geholt. Im Rahmen des Trennungsprozesses wird es pulverisiert und beweglicher. Sie verbreiten sich im windgeblasenen Staub. Sie gelangen in die Gewässer.</p>\n<p>Die Aufnahme dieser Kontaminanten durch Pflanzen und Tiere hat sich bis zur Spitze der Nahrungskette ausgewirkt. Umfassende Studien zur öffentlichen Gesundheit zeigen langfristige gesundheitliche Auswirkungen auf die kognitive Entwicklung von Säuglingen und Kindern, fortgeschrittene Arten von Knochenerkrankungen und spezifische Erkrankungen, die aus chronischer Exposition resultieren.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Richtig, um weiterhin nach diesen Elementen zu graben, um den grünen Übergang zu realisieren, werden Vorschriften wirklich wichtig sein.</p>\n<p>Gehen wir zur Geopolitik über: Die USA waren früher der größte Produzent von Seltenen Erden und dann, strategisch, um China zum Fertigungsherz der USA zu machen, ging die Gewinnung und Verarbeitung seltener Erden nach China. Jetzt haben die Chinesen 35 Jahre Erfahrung in der Verarbeitung dieser Materialien und können es viel günstiger tun als jeder andere. Angesichts der Zentralität für militärische, klimakritische und zivile Nutzung, was bedeutet das in Bezug auf die geopolitischen Beziehungen zwischen den USA, China und der EU?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Das ist eine wirklich wichtige Frage. Ich werde etwas sagen, das in den USA gerade sehr unpopulär ist: China ist ein zuverlässiger Handelspartner für die USA. Die intensiven Investitionen, die die chinesische Regierung und die Industrien in den Aufbau ihrer aktuellen industriellen und Fertigungskapazitäten getätigt haben, passen perfekt in die von Washington getriebenen, freihändlerischen Relokalisierungsdoktrinen der letzten 40 Jahre oder so. Eine Zeit lang – ich möchte nicht sagen, dass alle glücklich waren – aber es war eine Beziehung, die nicht die Art von Besorgnis hervorrief, die wir im letzten Jahrzehnt gesehen haben.</p>\n<p>Viele kritische technologische Komponenten – sei es für das Gesundheitswesen oder wissenschaftliche Instrumente, militärische Technologien – die Rohstoffraffination, die Komponentenherstellung und die Produktmontage, alles wurde in China konzentriert. Das US-Verteidigungsministerium wurde vor etwa 15 Jahren darauf aufmerksam und entschied, dass es ein echtes Problem sei, und hat seitdem nach Alternativen gesucht, während es weiterhin viele dieser Komponenten von Partnern und Herstellern in China auf zuverlässiger Basis erhält.</p>\n<p><strong>Misha Glenny: </strong>Eines der Dinge, die dies zur Folge hatte, ist, was ich in einer BBC-Dokumentation als <a href=\"https://www.bbc.co.uk/programmes/m001cdr7\">„</a><a href=\"https://www.bbc.co.uk/programmes/m001cdr7\">das Wettrennen um Seltene Erden</a><a href=\"https://www.bbc.co.uk/programmes/m001cdr7\">“</a> bezeichnet habe. Wir haben ein globales Wettrennen, hauptsächlich zwischen den USA und China, zuletzt auch der EU, die versuchen, Lieferketten zu sichern. Erzählen Sie uns ein wenig über die Lieferketten und ihre Komplexität.</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Die Kritikalität dieser Materialien hat in den meisten Fällen nichts mit ihrer absoluten Knappheit zu tun. Es hat mit der Geographie der Lieferketten und der Art und Weise, wie diese Lieferketten organisiert sind, zu tun. Wenn Sie ein weniger rosiges geopolitisches Szenario in Betracht ziehen, stellt die Tatsache, dass ein Großteil der zentralen Verarbeitung und der hochtechnologischen Fertigung und Montage in China konzentriert ist, eine sehr reale Verwundbarkeit dar. Und diese Verwundbarkeit wird im US-Kontext oft in Bezug auf militärische Verwundbarkeit beschrieben.</p>\n<p>Tatsächlich – sehr „Galgen“-Humor hier – aber eine der Schlussfolgerungen im jüngsten DOD-Bericht, der die Materialbedarfe für einen hypothetischen Krieg mit China bis 2027 projizierte, war, dass es nicht machbar wäre, weil so viele der wichtigen Komponenten für Verteidigungstechnologien aus China stammen.</p>\n<p>Eine wichtige Sache, die in den letzten 15 Jahren passiert ist, ist, dass sich die Geographie der Gewinnung verändert hat. Orte wie die USA, Myanmar, Vietnam, Brasilien, Madagaskar liefern Rohmaterial. Aber der Großteil dieses kritischen, frühen Zwischenschrittes der Raffination und Trennung dieser Materialien wird immer noch über China geleitet. Und so haben die USA und die EU daran gearbeitet, wertschöpfende Verarbeitung auszubauen, um unabhängige Fähigkeiten in diesem Bereich zu haben.</p>\n<p>Es gibt drei Szenarien, unter denen wir, sozusagen, „nicht genug Rohstoffe haben, um unsere Ziele für den Energiewechsel zu erreichen“. Eines davon ist, dass wir unter diesem globalen Wettrennen um Seltene Erden und andere energiekritische Rohstoffe die globale Duplizierung von Lieferketten und Bemühungen haben. Jedes Rahmenwerk, das berücksichtigt, „wie viel von diesen Dingen tatsächlich in einem bestimmten Gebiet oder Kontext benötigt wird, um die Ziele des Energiewechsels zu erreichen“, fehlt. Unter diesem Wettrennen streben alle Parteien nach so viel Kapazität wie möglich, unabhängig davon, wie viel tatsächlich für kritische Zwecke wie den Energiewechsel benötigt werden könnte.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Seit dem Kalten Krieg haben die Westlichen Länder periodisch Exportkontrollen für Technologien eingeführt, normalerweise für Dual-Use-Technologien. Dies war während des Kalten Krieges durch CoCom ein recht gut kodifiziertes System. In den letzten 10-15 Jahren, als die Amerikaner anfingen, über Chinas Entwicklung und Rivalität und Wettbewerbsfähigkeit in Panik zu geraten, begannen sie zusammen mit der EU, den Zugang Chinas zu hergestellten Materialien, insbesondere Mikrochips, einzuschränken. Aber zum ersten Mal muss der Westen einige seiner eigenen Medizin einnehmen: China hat begonnen, Exportkontrollen nicht nur für die Verarbeitungstechnologie seltener Erden, die sie mehr oder weniger besser als jeder andere beherrschen, sondern auch für die Seltenen Erden selbst einzuführen. Wie mächtig ist dieser Hebel für die Chinesen?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Es gibt ein paar Möglichkeiten, wie das ein wirklich mächtiges diplomatisches und geopolitisches Werkzeug ist. Und dann gibt es eine Reihe anderer Möglichkeiten, wie die Einschränkung dieser beiden Dinge es ermöglicht, dass viele Geschäfte wie gewohnt weitergehen. Ich denke, es ist wichtig, dieses komplexe Lieferkettenbild im Hinterkopf zu behalten – zum Teil, weil China nicht nur ein Quellmarkt für diese Technologien ist, sondern auch ein wichtiger Verbrauchermarkt für Technologien, die möglicherweise im Westen fertiggestellt und dann zurück nach China exportiert werden.</p>\n<p>Mit den speziellen Exportkontrollen, die Sie erwähnt haben, werden die Märkte sicherlich reagieren. Aber die Exportkontrollen für die fortschrittlichsten Verarbeitungs- und Trennungstechnologien sind ein ziemlich direkter Schlag für die USA und die EU, die planen, ihre industrielle Kapazität auszubauen und nach modernster Technologie und Ausrüstung suchen. Und wo ist diese modernste Technologie und Ausrüstung? In China, natürlich, was Sinn macht, weil sie 40 Jahre daran gearbeitet haben und die meisten der Welt versorgen. In demselben 40-jährigen Zeitraum haben die USA und die EU nicht nur ihre industrielle Kapazität abgebaut, sondern auch ihre Forschungs- und Entwicklungskapazität.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Beide Seiten haben also hier Hebel. Und wenn es nicht richtig verwaltet wird, könnte es irgendwann unangenehm werden. Es gibt einige Stimmen in den USA, die jetzt ziemlich laut sagen: „Seien Sie vorsichtig, wie weit Sie bei den Einschränkungen für chinesische Unternehmen gehen, denn es könnte uns am Ende auf die Füße fallen“.</p>\n<p>Es gibt zwei „ausgefallene“ Möglichkeiten, an Seltene Erden und kritische Rohmineralien zu gelangen. Die erste ist der Tiefseebergbau: Was sind die Gefahren dabei? Und die zweite, über die Sie in Ihrem Buch <em>Rare Earth Frontiers</em> geschrieben haben, ist der Mond. Sie haben auch die Idee des Mondabbaus als potenzielle Zukunft untersucht. Ist diese Idee verrückt oder sollten wir sie ernst nehmen?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Die Art und Weise, wie der Tiefseebergbau oft dargestellt wird, ist, dass es diese klumpigen Knollen mit vielen verschiedenen Metallen gibt, die einfach auf dem Meeresboden liegen und darauf warten, aufgesogen zu werden. Diese Idee macht es so viel einfacher und weniger umstritten als der terrestrische Bergbau, weil: erstens, dort lebt niemand; und zweitens, man muss keine Löcher graben, um an die Metalle zu gelangen.</p>\n<p>Auf dieser Ebene scheint der Tiefseebergbau eine sehr überzeugende Alternative zum terrestrischen Oberflächenbergbau zu sein – insbesondere wenn man die Menschenrechtsverletzungen und die Umweltauswirkungen betrachtet, die die Branche plagen. Allerdings haben wir mehr vom Mond erkundet als vom Tiefseegrund. In gewisser Weise tinkern wir also mit dem Unbekannten. Dieser Faktor war einer der Gründe, warum es globale Kampagnen gab, um große potenzielle Verbraucher von Batteriemetallen zu bewegen, zu versprechen, dass sie keine Materialien verwenden werden, die durch Tiefseebergbau gewonnen wurden.</p>\n<p>Eines der Dinge, die wir über dieses Tiefsee-Ökosystem wissen, ist, dass es diese methanverschlingenden Mikroorganismen gibt, die eine kritische Klimafunktion für uns erfüllen. Methan steigt durch den Meeresboden auf, und sie fressen es, um zu verhindern, dass es in die Atmosphäre entweicht. Das ist bedeutend, weil andere frühere nicht-anthropogene klimawärmende Ereignisse teilweise durch massive „Rülpser“ von Methan aus dem tiefen Ozean verursacht wurden. Potenziell destabilisieren wir hier ein weitgehend unbekanntes Ökosystem, das eine wirklich kritische Klimafunktion für uns erfüllt, im Namen des Kampfes gegen den Klimawandel, in Form des Energiewechsels.<strong><br />\n</strong></p>\n<p>Und der Mond. Als ich für dieses Buch recherchierte, hatte ich einen Moment der Serendipität. Ich war wieder im San Francisco Bay Area zwischen Forschungsreisen nach China und ging zu einer sehr nerdigen Art von Party, bei der wir alle unsere Lieblingsbrettspiele mitbrachten. Ich endete damit, mit jemandem zu spielen, der, nachdem er gehört hatte, dass ich über Seltene Erden forschte, mir mitteilte, dass sein Unternehmen gerade einen Vertrag über 10 Millionen US-Dollar mit der NASA unterzeichnet hatte, um einen Roboter zu entwickeln, der seltene Elemente auf dem Mond abbaut.</p>\n<p>Dies war Teil eines großen XPRIZE-Stipendiums, das von Google mitfinanziert wurde und 20 Millionen US-Dollar an ein Unternehmen vergeben sollte, das einen Roboter auf dem Mond für welchen Zweck auch immer einsetzen konnte. Eine Reihe von ihnen hatte die geopolitische Krise der 2010er Jahre, die sich um Seltene Erden drehte, aufgegriffen und gesagt: „Wir werden diese Dinge aus dem Weltraum holen und nicht aus China“.</p>\n<p>Keines dieser Projekte kam zustande. Aber das erste, was ich durch die Forschung zur Weltraumbergbauindustrie verstand, war, dass es für eine faire Anzahl von ihnen nie das Ziel war, ihr erklärtes Ziel tatsächlich zu erreichen, sondern interessante Technologien zu entwickeln und vielleicht von einer größeren Einheit aufgekauft zu werden, damit sie ausbezahlt werden und zum nächsten Projekt übergehen können.</p>\n<p>Die zweite Erkenntnis war, dass, wenn man mit Leuten spricht, die ernsthaft daran interessiert sind, Fähigkeiten im Weltraumbergbau zu entwickeln, sie darüber ausschließlich in Bezug auf langfristige Raumfahrt und langfristige Raummissionen nachdenken. Man muss also nicht alles, was man braucht, von der Erde mitnehmen, um interessante Dinge im Weltraum zu tun. Aus einer Nachhaltigkeitsperspektive macht das Sinn. Aber es geht nicht um den Energiewechsel.</p>\n<p>Und dann gibt es die Weltraumcowboys – und ich denke, wir sind alle mit ein paar prominenten Weltraumcowboys vertraut. Ihr Ziel ist es vielleicht eher, libertäre Kolonien oder Luxusresorts auf dem Mond oder auf dem Mars einzurichten. Und diese Projekte sind eine weitere Manifestation dieser langjährigen eskapistischen Fantasie, die ich sagen würde, erheblich durch den Aufstieg des milliardenschweren Kapitalisten als Figur gestärkt wurde.</p>\n<p>Aber um wieder zur Frage der Kritikalität und der Bereitstellung des Energiewechsels zurückzukommen, gibt es wirklich kein plausibles Szenario, unter dem der Bergbau im Weltraum zur Bereitstellung von Aktivitäten auf der Erde wirtschaftlich sinnvoll ist.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Eine letzte, etwas komplizierte Frage. Sie entwickeln einige Ideen, wie man die Probleme rund um das Wettrennen um die Lieferkette vermeiden kann. Könnten Sie kurz umreißen, was das ist?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Anfang dieses Jahres stellte der UN-Generalsekretär ein Gremium zu kritischen Mineralien und Materialien für den Energiewechsel zusammen. Und Anfang dieses Monats veröffentlichten sie ihre sieben Prinzipien und Aktionspunkte. Sie betonen Zusammenarbeit, Gerechtigkeit, Transparenz und den Nutzen für die Gemeinschaften bei der Bereitstellung des Übergangs zu erneuerbaren Energien. Die Weltbank prognostiziert, dass der Bedarf an CRMs um das Vier- bis Sechsfache steigen muss, um die Ziele für erneuerbare Energien bis 2030 und die Netto-Null-Ziele bis 2040 und 2050 zu erreichen.</p>\n<p>Die Frage ist dann, wie kann dies auf eine Weise geschehen, die nicht weiterhin die enormen sozialen und ökologischen Gewaltakte verursacht, die mit der Rohstoffindustrie verbunden sind, im Namen des Kampfes gegen den Klimawandel, die klimaresilienten Landschaften und Lebensgrundlagen untergräbt.</p>\n<p>Es ist ein echtes Rätsel. Aber in den neuen Prinzipien des UN-Generalsekretärs besagt Prinzip Nummer sieben, dass multilaterale Zusammenarbeit<em> unbedingt</em> die Bemühungen zur Bereitstellung des Energiewechsels untermauern muss. Mein Team hat einige Ideen entwickelt. Wir haben einen Artikel im Nature Energy Journal, der einen Rahmen für national festgelegte Beiträge zu Materialien für den Energiewechsel umreißt.</p>\n<p>Dies funktioniert innerhalb des „Rahmens für national festgelegte Beiträge“, der das Pariser Abkommen von 2015 wirklich auszeichnete, mit dem Ziel zu bestimmen, wie viele Einheiten tatsächlich von einem bestimmten Material für den Energiewechsel benötigt werden. Es gibt allerlei Daten über Kapazitäten, aber sie werden tendenziell in Watt und nicht in Bezug auf die tatsächlichen harten Materialien ausgedrückt, die benötigt werden, um diese Infrastruktur zu bauen.</p>\n<p>Unser Vorschlag fordert auch die Parteien auf, eine Bestandsaufnahme ihrer Reserven zu machen, wobei oberirdische Reserven priorisiert werden. Das Wichtigste hier ist, dass dies das Material ist, das bereits ausgegraben wurde und als Abfall herumliegt, das möglicherweise in einer Deponie in Form einer stillgelegten oder verworfenen Technologie gefunden werden kann. Das Wichtigste, an das ich denke, ist, dass diese kritischen Rohstoffe grundlegend anders sind als fossile Brennstoffe. Wenn Sie fossile Brennstoffe verwenden, verbrennen Sie sie, um ihre Funktion zu erfüllen. Aber bei vielen der CRMs und Seltenen Erden zerstören wir sie nicht durch Nutzung. Sie liegen oberirdisch.</p>\n<p>Das andere Ziel ist, eine Bestandsaufnahme der inländischen Klimaressourcen wie Biodiversität, resiliente Landschaften und Süßwasserressourcen zu machen. Diese sind unter einer Vielzahl von Umweltschutzmaßnahmen kodifiziert. Sie erfüllen kritische soziale und ökologische Dienstleistungen und verbessern die lokale und regionale Resilienz. Die Idee ist, dass, wenn Sie Ihre Karte Ihrer Reserven betrachten und Ihre Karte Ihrer Klimaressourcen betrachten, potenzielle Gebiete für die Industrieentwicklung das sind, was übrig bleibt.</p>\n<p>Dies kann natürlich in einem kontextangemessenen Referendum, einer Abstimmung, einem Plebiszit entschieden werden. Und es muss von einem bestimmten Land bestimmt werden. Aber wir sind begeistert, dass es eine positive Reaktion auf die Einbeziehung dieser Idee in die kommenden Konferenzen der Vertragsparteien gegeben hat.</p>\n<p> </p>\n<p><em>Dieses Gespräch fand am 8. Oktober 2024 beim </em><a href=\"https://www.humanitiesfestival.at/\">Wiener Humanwissenschafts-Festival 2024</a><em> statt, das</em> <em>vom Institut für den Menschen (IWM) und Time To Talk (TTT) in Zusammenarbeit mit FALTER, den Open Society Foundations, der Stadt Wien, der ERSTE Stiftung, der Akademie der bildenden Künste Wien, dem Wien Museum und dem Volkstheater organisiert wurde.</em></p>\n<p> </p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayvzjqgsz4fqr77v2t5gungcwq",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:37:04.873",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayvzqcekf5tqrymd63zlrphvbk",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"Der Wettlauf um die Lieferungen für den grünen Übergang ist im Gange. Aber wo bleibt der Nervenkitzel bei Metallen, diskret und verborgen, aber weit verbreitet? Der Bergbau, intensiv aufgrund niedriger Konzentrationen, wirft Abfallstoffe wie Arsen auf. Weltraumcowboys und Tiefsee-Bagger kämpfen mehr um die Umweltstabilität als um Chinas Monopol, das auf 40 Jahren intensiver Verarbeitung basiert. Gesundheits- und Recyclingvorschriften sind ein Muss.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"de",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:37:14.719",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Uzbuđenje oko 'rijetkih' elemenata",
                key:"uid": string:"eb2b8e6f-ff04-4c5e-9e3f-e036191662f1",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><em>Rektor Instituta za ljudske znanosti (IWM) intervjuirao je autora </em>Rare Earth Frontiers: From terrestrial subsoils to lunar landscapes tijekom Bečkog festivala humanističkih znanosti 2024.</p>\n<p>https://www.youtube.com/watch?v=pPifMMVAjuo&list=PLjrO4-lSuhViUO3sL-k1I6CsUQ5KeulqZ&index=19</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Misha Glenny: </strong>Razgovarat ćemo o rijetkim zemljama, rijetkim mineralima, ekstrakciji kritičnih sirovina i njihovoj poziciji unutar ekološke i geopolitičke situacije. Da svi krenemo s iste točke: postoji 17 elemenata rijetkih zemalja, a oni su uključeni u ono što <a href=\"https://www.usgs.gov/news/national-news-release/us-geological-survey-releases-2022-list-critical-minerals\">američka geološka anketa</a> smatra 51 kritičnom sirovinom ili CRM-om. Pa, krenimo s rijetkim zemljama, Julie. Što su oni i zašto su važni?</p>\n<p><strong>Julie Klinger: </strong>Termin ‘rijetki elementi’ je pomalo anahronizam, jer ti elementi nisu ni ‘rijetki’ ni nužno ‘zemlje’. Odnose se na otok na jugu periodnog sustava koji se zove lanthanidna serija, brojevi 57 do 71, plus skandij i itrij.</p>\n<p>Grupirani su zajedno kao obitelj, jer imaju fantastične magnetske i provodne osobine, koje su omogućile miniaturizaciju tehnologija i transoceanske internetske komunikacije, razvoj svemirskih tehnologija itd.</p>\n<p>Zašto se nazivaju rijetkim? Ime ostaje, jer je uzbudljivo. Uzbudljivije je nego reći ‘lanthan’ ili ‘praseodimij’. No, u svom istraživanju, pokušavajući otkriti zašto su nazvani ‘rijetkim’, došao sam do ovoga: kada su prvi put karakterizirani u Švedskoj krajem 1700-ih, nitko ih nikada prije nije vidio, pa su jednostavno pretpostavljeni kao rijetki. Prvi put kada sam našao kemičara koji se žali na to u tisku bilo je 1907. godine, a od tada je znanstvena zajednica bila prilično nezadovoljna ovom karakterizacijom. No, ostaje. Ako nešto nazovete rijetkim, uzbudimo se i ljudi bi mogli biti voljni pristati na stvari koje bi inače razborito odbili.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Da bismo dobili osjećaj širokih varijacija upotrebe rijetkih zemalja, možete li nam dati nekoliko primjera?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Možete stvarno odabrati bilo koji element. Ali idemo s cerijem. U gradu poput Beča, vjerojatno postoji prekrasno antikno staklo koje je divne ružičaste boje, zar ne? To je cerij koji daje tu boju staklu. To je ta ista svojstvo pigmentacije koja se koristi za izradu lasera koji se koriste u svemu, od kirurgije do precizno vođenih projektila. Također, cerij može djelovati kao pojačivač signala kada se doda optičkim vlaknima. Ako možete zamisliti globalnu mrežu transoceanskih optičkih vlakana: otprilike svakih 30 kilometara ili tako, postoji malo cerija koje pojačava signal.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> I bez cerija, ne bismo mogli to učiniti?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Pa, mogli bismo, ali bilo bi sporije i tko želi ići sporije?</p>\n<p>Cerij je bio vrlo važan tijekom dvadesetog stoljeća i u dvadeset i prvom stoljeću jer se koristi u rafinaciji nafte. I, zapravo, do nedavno, primarna primjena za elemente rijetkih zemalja u SAD-u bila je u petrohemijskoj industriji. To je tek nedavno zamijenjeno magnetima.</p>\n<p><strong>Misha Glenny: </strong>Htio sam vas pitati o elementu koji se često koristi u magnetima, praseodimiju: zašto je važan i koju ulogu igra u zelenoj tranziciji?<strong>  </strong></p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Praseodimij i neodimij su važni jer se koriste u tehnologijama obnovljive energije među mnogim drugima, kao i u digitalnim tehnologijama. Zamislite vjetroturbinu: magneti su vrlo važni u stvarnim mehanikama vjetroturbine koje pomažu pretvoriti njezin pokret u proizvodnju energije. Ovisno o veličini vjetroturbine, mogli biste imati nekoliko kilograma do nekoliko tona magneta unutra.</p>\n<p>Kada je riječ o digitalnim tehnologijama, to je ta provodna i magnetska moć koja im omogućuje da budu manje, modularnije, prenosive i, stoga, na kraju, pristupačnije. U bilo kojem scenariju koji ovdje razmatramo, bilo da govorimo o razvoju energije – obnovljivoj ili ne – ili povećanom pristupu tehnologiji, potrebni su ti elementi rijetkih zemalja. Isto se može reći i za gotovo sve ostalo što je na popisu kritičnih sirovina.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Dakle, utvrdili smo da materijali rijetkih zemalja nisu rijetki, mogu se naći na mnogo mjesta, ali morate izvaditi veliku količinu stijena kako biste ih dobili.</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Da, ne postoje u obliku zlatnih nugget-a. Kada govorimo o 17 kemijski sličnih elemenata, suočavamo se s vrlo posebnim izazovom ekstrakcije.</p>\n<p>Prvi izazov je pronaći ležište koje sadrži bilo koji od njih u koncentraciji koja bi mogla biti ekonomski isplativa. Da vam dam osjećaj o proporcijama o kojima govorimo: ako imate veliko područje ili geološko ležište koje ima mnogo, mnogo, mnogo milijuna tona materijala, ako 2% toga sadrži elemente rijetkih zemalja, to se smatra stvarno dobrom ponudom. No, to također daje osjećaj o količini energije i pomicanja zemlje koja je uključena u dobivanje materijala koji žele tvrtke za ekstrakciju.</p>\n<p>Kada se iskopaju, sve ostalo, što god to bilo, bilo da je zlato ili srebro ili fosfat ili uran ili torij ili arsen, ostaje iznad tla kao otpad. Razmislite o tome: u dobrom scenariju, 98% stvari koje se iskopaju ostaje iza kao otpad.</p>\n<p>Zbog kemijskih sličnosti među elementima rijetkih zemalja, njihovo odvajanje je vrlo izazovno. Velik dio znanosti dvadesetog stoljeća bio je posvećen otkrivanju kako razdvojiti te stvari. Rezultat je da je odvajanje i rafiniranje vrlo energetski intenzivno i često vrlo kemijski intenzivno.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Prelazimo na kritične sirovine – litij, nikl, kobalt, bakar – svi materijali vrlo važni za različite aspekte zelene tranzicije. Koliko ćemo zapravo morati iskopati ovih stvari kako bismo pokrenuli zelenu tranziciju?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Između 2017. i 2022., <a href=\"https://www.iea.org/reports/global-critical-minerals-outlook-2024\">Međunarodna agencija za energiju procijenila</a> je da je došlo do trostrukog povećanja globalne potražnje za litijem, 70% povećanja globalne potražnje za kobaltom i 40% povećanja globalne potražnje za niklom – posljednja dva se koriste u baterijama. To su veliki brojevi, ali nisu iznenađujući. S jedne strane, to su dobre vijesti. To znači da napredujemo u smislu brze primjene tehnologija obnovljive energije.</p>\n<p>Ali postoji mnogo toga što je skriveno u tim brojevima. Iako je baterija sama po sebi tehnologija obnovljive energije, možda se zapravo ne koristi za klimatski kritične svrhe. Mislim da je najživopisniji primjer toga litij-baterije. Prije nekoliko mjeseci, velika otkrića koja su postala fenomen na društvenim mrežama pokazala su da je veliki uzrok povećane potražnje za malim litij-baterijama bila proliferacija uređaja za pušenje – što nije klimatski kritična primjena.</p>\n<p>Manje frivolno, troje doktoranada s kojima radim proučavalo je vojno preuzimanje tehnologija obnovljive energije. Postoji veliki pritisak u američkoj vojsci da razviju automatske puške koje se napajaju litij-baterijama. Dakle, imamo značajno povećanje koje je, dijelom, potaknuto primjenama obnovljive energije, ali nije klimatski kritično.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> I još uvijek imamo dug put do vrhunca bilo čega od ovoga.</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Apsolutno. Mislim da je bakar dobar primjer. Bakar je ono što omogućuje električnoj energiji da se kreće odavde do tamo. Važan je za elektrifikaciju općenito, a energetska tehnologija i digitalizacija su u središtu trenutnih klimatskih i razvojnih ciljeva međunarodne zajednice. Očekuje se da će potrošnja bakra, kako bi se postigli ciljevi COP28, morati premašiti svu globalnu proizvodnju bakra u ljudskoj povijesti koja je proizvedena do 2009. godine.</p>\n<p><strong>Misha Glenny: </strong>Kina dominira velikim dijelom tržišta rijetkih zemalja i kritičnih sirovina, posebno u obradi tih elemenata i minerala. Velik dio istraživanja koje ste proveli za svoju knjigu obavljen je u rudniku Bayan Obo, a do neke mjere i u postrojenju za obradu, u unutrašnjoj Mongoliji u Kini. Zbog trenutnih političkih okolnosti, ta prilika vjerojatno neće nastati danas. Kakvo je bilo u srcu kineske industrije rijetkih zemalja i kakvi su bili vaši dojmovi o njihovom radu?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Bilo bi vrlo teško provesti to istraživanje danas. Za kontekst: živjela sam i radila u Kini ukupno oko pet godina između 2003. i 2013. Nakon toga sam posvetila svoje istraživanje elementima rijetkih zemalja i to je postalo knjiga. Imala sam profesionalne kontakte u akademskoj zajednici i u vladi. U to vrijeme, pitanja koja postavlja međunarodni znanstvenik s nekoliko godina iskustva u Kini primljena su kao prilika za unapređenje međusobnog razumijevanja. Mislim da nam danas treba malo više toga.</p>\n<p>Da bih provela istraživanje unutar svjetske prijestolnice rijetkih zemalja – vojnog ograničenog područja – zahtijevalo je puno strpljenja i vremena, razgovarajući s više ljudi, obavještavajući ih o svojim pitanjima i namjerama, a zatim na kraju posjećujući isto mjesto na više načina, u pratnji više različitih strana, ali uvijek uz dopuštenje.</p>\n<p>U svojoj knjizi pišem o tome kako su snaga i robusnost kineskog industrijskog srca oko rudarstva i obrade rijetkih zemalja ko-evoluirali s njihovom industrijom nuklearnog oružja. Nisam ušla znajući to. I zapravo, bilo je slučajno da sam to uopće saznala.</p>\n<p>Moje prvo službeno organizirano putovanje u Baotou i Bayan Obo, olakšalo je moje domaćinstvo, Kineska akademija znanosti. Dva tjedna prije nego što sam trebala stići u Baotou, došlo je do prilično velikih nemira: član zajednice etničkih mongolskih stočara bio je udaren i ubijen kamionom koji je prevozio mineralnu rudu, a zajednica je protestirala. Ne znam koja je bila logika, ali službenici koji su pristali na moj posjet smatrali su da bi bilo previše problematično otkazati ga. Međutim, nitko nije trebao razgovarati sa mnom o rudarstvu. Mislim da su u trenutku očaja vodiči pokušali ispuniti prostor tijekom vožnje po gradu i ukazali mi na razne stvari. A jedna od stvari bila je: ‘Ah, ovo je naše postrojenje za razvoj nuklearnog oružja.’</p>\n<p>To je generiralo cijeli niz dodatnih pitanja, koja bih pod bilo kojim drugim okolnostima smatrala previše tabuima za postavljanje. No, u ovoj situaciji, imali smo prilično dobar razgovor. A to je, naravno, generiralo tragove za mene da istražim preklapanje i ko-razvoj nuklearne i industrije rijetkih zemalja od sredine dvadesetog stoljeća nadalje. To me dovelo do proučavanja uloge međunarodne znanstvene suradnje oko nuklearne energije i razvoja raketa, usredotočene na mjesta poput Sveučilišta u Chicagu i NASA-inog laboratorija za mlazni pogon, koji su se na neki način preklapali s istraživanjem rijetkih zemalja koje je na kraju našlo dom u Baotou.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Zagađenje ostaje stvarno veliki problem u Bayon Obo i Kini, zar ne?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Da, svakako. Industrijske osnove bile su dio rane post-revolucionarne industrijske suradnje Kine sa Sovjetskim Savezom. Ideja je bila da će ova mjesta biti industrijska srca, pomažući u razvoju i samodostatnosti Kine uz podršku Sovjetskog Saveza. Zajedno, Kina i Sovjetski Savez bi pružili teške industrijske proizvode i znanje ostatku svijeta, kako bi postigli neku vrstu svjetske komunističke revolucije.</p>\n<p>U sredini dvadesetog stoljeća, niz ovih mjesta postavljen je širom zemlje. Baotou je prioritetno područje broj jedan, koje drži elemente rijetkih zemalja, tešku industriju i razvoj oružja. Prioritet je od 1950-ih bio izgraditi što više industrije što je brže moguće, proširiti opseg rudarskih operacija što je brže moguće, a upravljanje otpadom stvarno nije bilo prioritet. Međutim, zbog briga o poljoprivrednoj i akvakulturnoj produktivnosti i pitkoj vodi, postoji desetljeća vrlo pažljivog dokumentiranja i praćenja zagađenja tla i vode.</p>\n<p>Ali nije bilo sve do kritičnog razdoblja ranih 2000-ih da su znanstveni podaci u kombinaciji s radom lokalnih aktivista i posvećenih ekoloških novinara omogućili promjenu prioriteta Kine od industrijskog razvoja do stvarne ekološke sanacije.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Rudarstvo rijetkih zemalja stvara neku vrstu mulja, možete li to opisati?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Spomenula sam da u najboljem slučaju, mogli biste imati 2% koncentracije rijetkih zemalja u onome što iskopate. Neki dijelovi ležišta mogli bi imati do 20%, ali ako rudarite na velikom području, 2% se smatra dobrim prosjekom.</p>\n<p>Dogodilo se da su neki od drugih elemenata koji su obilni u ovom određenom ležištu arsen, torij, fluor i uran. Iako postoji, naravno, sekundarna obrada za hvatanje nekih od ovih materijala iz otpada, tijekom 40 ili 50 godina imali ste obilne količine arsena i fluora koje su se jednostavno iznosile iz zemlje. Kao dio procesa odvajanja, postaje usitnjeno kao i mobilnije. Proliferiraju u prašini koju nosi vjetar. Ulaze u vodotoke.</p>\n<p>Uzimanje ovih kontaminanata od strane biljaka i životinja došlo je do vrha hranidbenog lanca. Opsežne studije javnog zdravlja pokazuju dugoročni utjecaj na kognitivni razvoj dojenčadi i djece, napredne vrste bolesti kostiju i specifične bolesti koje proizlaze iz kronične izloženosti.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> U redu, dakle, kako bismo nastavili kopati za ovim elementima kako bismo ostvarili zelenu tranziciju, propisi će biti stvarno važni.</p>\n<p>Prelazimo na geopolitičke aspekte ovoga: SAD je nekada bio broj jedan proizvođač rijetkih zemalja, a zatim, strategirajući da Kinu pretvori u proizvodno srce SAD-a, ekstrakcija i obrada rijetkih zemalja prešla je u Kinu. Sada Kinezi imaju 35 godina obrade ovih materijala i mogu to učiniti puno jeftinije od bilo koga drugog. Dakle, s obzirom na središnju ulogu u vojnim, klimatski kritičnim i civilnim upotrebama, što to znači u smislu geopolitičkih odnosa između SAD-a, Kine i EU?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Ovo je stvarno važno pitanje. Reći ću nešto što je trenutno vrlo nepopularno u SAD-u: Kina je pouzdan trgovinski partner SAD-u. Intenzivne investicije koje je kineska vlada i industrije uložile u izgradnju svoje trenutne industrijske i proizvodne kapacitete savršeno se uklapaju u doktrine premještanja industrije slobodne trgovine koje je vodio Washington u posljednjih 40 godina. Neko vrijeme – ne želim reći da su svi bili sretni – ali to je bila veza koja nije izazivala brigu kakvu smo vidjeli u posljednjem desetljeću.</p>\n<p>Puno kritičnih tehnoloških komponenti – bilo da se radi o zdravstvenoj zaštiti ili znanstvenim instrumentima, vojnim tehnologijama – rafiniranje sirovina, proizvodnja komponenti i sastavljanje proizvoda, sve je koncentrirano u Kini. Ministarstvo obrane SAD-a probudilo se na to prije 15 godina i odlučilo da je to pravi problem i od tada traži alternative, dok također nastavlja primati mnoge od ovih komponenti od kolega i proizvođača u Kini na pouzdanoj osnovi.</p>\n<p><strong>Misha Glenny: </strong>Jedna od stvari koja je proizašla iz ovoga je, što sam nazvao u BBC-jevom dokumentarcu, <a href=\"https://www.bbc.co.uk/programmes/m001cdr7\">‘</a><a href=\"https://www.bbc.co.uk/programmes/m001cdr7\">utrka za rijetkim zemljama</a><a href=\"https://www.bbc.co.uk/programmes/m001cdr7\">’</a>. Imamo globalnu utrku prvenstveno između SAD-a i Kine, a kasnije i EU, koja pokušava osigurati lance opskrbe. Recite nam malo o lancima opskrbe i njihovoj složenosti.</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Kritičnost ovih materijala u većini slučajeva nema veze s njihovom apsolutnom oskudicom. Ima veze s geografijom lanaca opskrbe i kako su ti lanci opskrbe organizirani. Ako razmotrite manje ružičasti geopolitički scenarij, činjenica da je mnogo središnje obrade i visoke tehnologije proizvodnje i koraka sastavljanja koncentrirano u Kini predstavlja vrlo stvarnu ranjivost. A ta ranjivost, u kontekstu SAD-a, često se opisuje u terminima vojne ranjivosti.</p>\n<p>U stvari – vrlo ‘gallows’ humor ovdje – ali jedan od zaključaka u nedavnom DOD izvješću, koje je projiciralo materijalne potrebe za hipotetski rat s Kinom do 2027. godine, bio je da to ne bi bilo izvedivo, jer toliko važnih komponenti za obrambene tehnologije dolazi iz Kine.</p>\n<p>Jedna važna stvar koja se dogodila tijekom posljednjih 15 godina je da se geografija ekstrakcije promijenila. Mjesta poput SAD-a, Mjanmara, Vijetnama, Brazila, Madagaskara opskrbljuju sirovine. No, većina tog kritičnog, ranog srednjeg koraka rafiniranja i odvajanja ovih materijala još uvijek se usmjerava kroz Kinu. I tako, ono na čemu su SAD i EU radili je izgradnja obrade s dodanom vrijednošću kako bi imali neovisnije sposobnosti u ovom području.</p>\n<p>Postoje tri scenarija pod kojima, citiram, ‘nemamo dovoljno sirovina za postizanje naših ciljeva energetske tranzicije’. Jedan od njih je, pod ovom globalnom utrkom za elemente rijetkih zemalja i druge energijski kritične sirovine, imamo globalnu dupliciranje lanaca opskrbe i napora. Bilo koji okvir koji razmatra ‘koliko je ovih stvari zapravo potrebno u određenom teritoriju ili kontekstu kako bi se postigli ciljevi energetske tranzicije’ je odsutan. Pod ovom utrkom, sve strane idu za što većim kapacitetom, bez obzira na to koliko bi zapravo moglo biti potrebno za kritične svrhe kao što je energetska tranzicija.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Dakle, od Hladnog rata, Zapad je povremeno uvodio kontrole izvoza tehnologije, obično na tehnologije dvostruke namjene. Ovo je bio prilično dobro kodificiran sustav tijekom Hladnog rata kroz CoCom. Međutim, u posljednjih 10-15 godina, kako su Amerikanci počeli paničariti zbog razvoja Kine i rivalstva i konkurentnosti, počeli su, zajedno s EU, ograničavati kineski pristup proizvedenim materijalima, posebno mikroprocesorima. No, po prvi put, Zapad mora uzeti malo svoje vlastite medicine: Kina je počela nametati kontrole izvoza, ne samo na tehnologiju obrade rijetkih zemalja, koju sada rade više-manje bolje od bilo koga drugog, već i na same rijetke zemlje. Koliko je to moćna poluga koju Kinezi mogu koristiti?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Postoji nekoliko načina na koje je to stvarno moćan diplomatski i geopolitički alat. A zatim postoji mnogo drugih načina na koje ograničavanje te dvije stvari posebno omogućava da se puno poslovanja nastavi kao i obično. Mislim da je važno imati na umu ovu složenu sliku lanca opskrbe – dijelom zato što Kina nije samo izvorno tržište za te tehnologije, već i glavno potrošačko tržište za tehnologije koje bi mogle biti završene na Zapadu i zatim ponovno izvožene u Kinu.</p>\n<p>Uz te posebne kontrole izvoza koje ste spomenuli, tržišta će sigurno reagirati. No, kontrole izvoza na najnaprednije tehnologije obrade i odvajanja predstavljaju prilično izravan udarac za SAD i EU, koji planiraju izgraditi svoje industrijske kapacitete i traže vrhunske tehnologije i opremu. A gdje je ta vrhunska tehnologija i oprema? U Kini, naravno, što ima smisla jer su imali 40 godina rada na tome i opskrbljivali većinu svijeta. Tijekom istog 40-godišnjeg razdoblja, SAD i EU ne samo da su smanjili industrijske kapacitete, već i kapacitete istraživanja i razvoja.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Dakle, obje strane imaju polugu ovdje. I ako se to ne upravlja pravilno, moglo bi postati neugodno u nekom trenutku. Postoje neki glasovi u SAD-u koji sada prilično glasno govore: ‘budite oprezni koliko daleko idete s ograničenjima za kineske tvrtke jer bi se to moglo vratiti i ugristi nas na kraju’.</p>\n<p>Postoje dva ‘više izvanredna’ načina za dobivanje rijetkih zemalja i kritičnih sirovina. Prvi je duboko more rudarstvo: koji su tu rizici? A drugi, o kojem ste pisali u svojoj knjizi <em>Rare Earth Frontiers</em>, je mjesec. Također ste istraživali ideju rudarenja na Mjesecu kao potencijalnu budućnost. Je li ova ideja luda ili bismo je trebali shvatiti ozbiljno?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Način na koji se duboko more rudarstvo često predstavlja je da postoje ti kvrgavi noduli s puno različitih metala koji samo sjede na morskom dnu čekajući da budu usisani. Ova ideja čini to mnogo lakšim i manje kontroverznim od kopnenog rudarstva jer: prvo, nitko ne živi tamo; i, drugo, ne morate kopati nikakve rupe da biste dobili metale.</p>\n<p>Na toj razini, duboko more rudarstvo čini se vrlo privlačnom alternativom kopnenom rudarstvu – posebno kada uzmete u obzir kršenja ljudskih prava i ekološke utjecaje koji muče industriju. Međutim, istražili smo više Mjeseca nego što smo istražili duboko more. Dakle, na neki način, petljamo se s nepoznatim. Ovaj faktor bio je jedan od razloga zašto su postojale globalne kampanje da se velike potencijalne potrošače metala za baterije obećaju da neće koristiti materijale stečene putem dubokog mora rudarstva.</p>\n<p>Jedna od stvari koje znamo o ovom ekosustavu dubokog mora je da postoje ti mikroorganizmi koji jedu metan i koji obavljaju kritičnu klimatsku uslugu za nas. Metan se probija kroz morsko dno, a oni ga jedu, sprečavajući ga da pobjegne u atmosferu. To je značajno jer su drugi prethodni neantropogeni klimatski događaji uzrokovani dijelom masivnim ‘podrigivanjima’ metana iz dubokog oceana. Potencijalno, ono što ovdje gledamo je destabilizacija uglavnom nepoznatog ekosustava koji obavlja stvarno kritičnu klimatsku funkciju za nas, u ime borbe protiv klimatskih promjena, u obliku energetske tranzicije.<strong><br />\n</strong></p>\n<p>A Mjesec. Kada sam istraživala za ovu knjigu, imala sam trenutak sreće. Bila sam natrag u području zaljeva San Francisca između istraživačkih putovanja u Kinu, i otišla sam na vrlo nerdastu vrstu zabave gdje smo svi donijeli svoje omiljene društvene igre. Na kraju sam igrala s nekim tko je, nakon što je čuo da istražujem elemente rijetkih zemalja, primijetio da je njegova tvrtka upravo potpisala ugovor od 10 milijuna dolara s NASA-om za razvoj robota za rudarenje rijetkih elemenata na Mjesecu.</p>\n<p>To je bilo dio velikog XPRIZE granta koji su sufinancirali Google, koji će dodijeliti 20 milijuna dolara tvrtki koja bi mogla rasporediti robota na Mjesecu u bilo koju svrhu. Neki od njih su iskoristili geopolitičku krizu 2010-ih koja se vrtjela oko elemenata rijetkih zemalja i rekli ‘dobit ćemo te stvari iz svemira, a ne iz Kine’.</p>\n<p>Nijedan od tih projekata nije uspio. No, prva stvar koju sam shvatila istražujući industriju svemirskog rudarstva bila je da je za priličan broj njih, cilj nikada nije bio zapravo ispuniti njihov navedeni cilj, već razviti zanimljive tehnologije i možda biti kupljeni od strane veće entitete kako bi se isplatili i prešli na sljedeću stvar.</p>\n<p>Drugo shvaćanje bilo je da, ako razgovarate s ljudima ozbiljnima u razvoju sposobnosti svemirskog rudarstva, razmišljaju o tome strogo u terminima dugoročnog svemirskog putovanja, dugoročnih svemirskih misija. Dakle, ne morate uzeti sve što vam treba s Zemlje da biste radili zanimljive stvari u svemiru. S gledišta održivosti, to ima smisla. No, nije riječ o energetskoj tranziciji.</p>\n<p>A onda su tu svemirski kauboji – i mislim da smo svi upoznati s nekolicinom istaknutih svemirskih kauboja. Njihov cilj je možda više uspostaviti libertarijanske kolonije ili luksuzne odmarališta na Mjesecu ili na Marsu. A ti projekti su još jedna manifestacija ove dugotrajne eskapističke fantazije, rekao bih, značajno osnažene usponom milijardera kapitalista kao figure.</p>\n<p>Ali da se vratimo na pitanje kritičnosti i opskrbe energetske tranzicije, stvarno ne postoji plauzibilan scenarij pod kojim bi rudarstvo u svemiru za opskrbu aktivnosti na Zemlji imalo ekonomskog smisla.</p>\n<p><strong>Misha Glenny:</strong> Jedno konačno, pomalo komplicirano pitanje. Razvijate neke ideje o tome kako izbjeći probleme oko utrke za opskrbu. Možete li ukratko opisati što je to?</p>\n<p><strong>Julie Klinger:</strong> Ranije ove godine, glavni tajnik UN-a okupio je panel o kritičnim mineralima i materijalima za energetsku tranziciju. A ranije ovog mjeseca, objavili su svojih sedam principa i akcijskih stavki. Naglašavaju suradnju, pravdu, transparentnost i korist za zajednice u opskrbi tranzicije obnovljive energije. Svjetska banka predviđa da će potrebe za CRM-om morati porasti četiri do šest puta kako bi se postigli ciljevi obnovljive energije do 2030. i ciljevi neto nule do 2040. i 2050. godine.</p>\n<p>Pitanje je, kako se to može učiniti na način koji ne nastavlja uzrokovati ogromno društveno i ekološko nasilje povezano s industrijama eksploatacije da metastaziraju u ime borbe protiv klimatskih promjena, potkopavajući klimatski otpornim krajolicima i sredstvima za život.</p>\n<p>To je pravi enigma. No, u novim principima glavnog tajnika UN-a, princip broj sedam navodi da multilateralna suradnja <em>mora</em> biti temelj napora za opskrbu energetske tranzicije. Moj tim je razvio neke ideje. Imamo članak u časopisu Nature Energy koji opisuje okvir za nacionalno određene doprinose materijalima energetske tranzicije.</p>\n<p>To funkcionira unutar ‘okvira nacionalno određenih doprinosa’ koji je stvarno razlikovao Pariške sporazume iz 2015. godine, s ciljem utvrđivanja koliko jedinica je zapravo potrebno od bilo kojeg materijala za energetsku tranziciju. Postoji raznih podataka o kapacitetu, ali obično se izražava u vatima, a ne u stvarnim čvrstim materijalima koji su potrebni za izgradnju ove infrastrukture.</p>\n<p>Naš prijedlog također poziva strane da naprave inventar svojih rezervi, dajući prioritet rezervama iznad tla. Ključna stvar ovdje je da su to stvari koje su već iskopane, koje su ostale kao otpad, a koje se mogu naći na odlagalištu u obliku dekomisionirane ili odbačene tehnologije. Ključna stvar koju mislim da trebamo zapamtiti ovdje je da su ove kritične sirovine fundamentalno različite od fosilnih goriva. Kada koristite fosilno gorivo, sagorijevate ga da biste izvršili svoju funkciju. No, s mnogim CRM-ima i rijetkim zemljama, ne uništavamo ih kroz upotrebu. Oni su iznad tla.</p>\n<p>Drugi cilj je napraviti inventar domaćih klimatskih resursa poput bioraznolikosti, otpornog krajolika i slatkovodnih resursa. Ovi su kodificirani pod raznim mjerama zaštite okoliša. Oni obavljaju kritične društvene i ekološke usluge i poboljšavaju lokalnu i regionalnu otpornost. Ideja je da, ako pogledate svoju kartu rezervi, i pogledate svoju kartu klimatskih resursa, potencijalna područja za razvoj industrije su ono što je preostalo.</p>\n<p>To se, naravno, može odlučiti u kontekstu prikladnog referenduma, glasanja, plebiscita. I to mora odrediti određena zemlja. No, uzbuđeni smo što je bilo pozitivnog odgovora na uključivanje ove ideje u konferenciju stranaka u budućnosti.</p>\n<p> </p>\n<p><em>Ovaj razgovor održan je 8. listopada 2024. na </em><a href=\"https://www.humanitiesfestival.at/\">Bečkom festivalu humanističkih znanosti 2024</a><em>, koji</em> <em>je organizirao Institut za ljudske znanosti (IWM) i Time To Talk (TTT) u suradnji s FALTER-om, Zakladama otvorenog društva, Gradom Bečom, ERSTE Zakladom, Akademijom likovnih umjetnosti Beč, Bečkim muzejom i Volkstheaterom.</em></p>\n<p> </p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayvzjqgsz4fqr77v2t5gungcwq",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:34:25.07",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayvzqcekf5tqrymd63zlrphvbk",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"Utrka za opskrbu zelenom tranzicijom je počela. No gdje je uzbuđenje u metalima, diskretnim i skrivenim, a opet raširenim? Rudarstvo, intenzivno zbog niskih koncentracija, izbacuje otpadne elemente poput arsenika. Svemirski kauboji i dubokomorski dreggeri natječu se za ekološku stabilnost više nego što to čini kineski monopol, temeljen na 40 godina uključenog procesuiranja. Propisi o zdravlju i recikliranju su obavezni.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"hr",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:34:25.071",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Uzbuđenje oko 'retkih' elemenata",
                key:"uid": string:"f95ae8a5-84e8-4303-a9b8-7bbb3762c91e",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": null:null,
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayvzjqgsz4fqr77v2t5gungcwq",
                key:"createdAt": string:"2025-02-17T07:24:46.012",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vaywg575b7iuqruugdvyi5uwqli",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": null:null,
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"sr",
                key:"updatedAt": null:null,
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            }
        ],
        key:"totalCount": number:21,
        key:"__typename": string:"ContentItemTranslationsConnection"
    },
    key:"__typename": string:"ContentItem"
}