REPCO

{
    key:"uid": string:"eaywdoi7zu2xqrhbnidxtpzetka",
    key:"title": {
        key:"en": {
            key:"value": string:"A tribunal for Russia's leadership?"
        }
    },
    key:"subtitle": {
        key:"en": {
            key:"value": string:""
        }
    },
    key:"summary": {
        key:"en": {
            key:"value": string:"<I>At a time when Ukraine has been bleeding for three years as a result of Russia's brutal aggression, there is one thing that the victims of Russia's daily atrocities desperately need the most – justice.</I>"
        }
    },
    key:"content": {
        key:"en": {
            key:"value": string:"<p>In any given year, there are nearly four dozen active armed conflicts around the globe. These conflicts are violent, durable, far-reaching, and oftentimes characterized by widespread atrocities or even acts of genocide. Throughout history, acts of mass violence have left a devastating mark on humanity, with the 20th century standing out as especially brutal. When one thinks of the most horrific atrocities, the crimes committed by Nazi Germany immediately come to mind. Yet, this list must also include the brutal acts committed by the Japanese regime during the Second World War, as well as the genocides in Rwanda, Bosnia and Iraq. It is worth remembering that this all took place in just the 20th century. The survivors of all these horrible crimes have desperately longed for justice. While many ad hoc international tribunals have been established to deliver justice, other victims, such as those of the Kurdish genocide in Iraq, have remained without any formal pathways for accountability.</p>\n<p> </p>\n<p>Against the global backdrop of these recent genocides, Europe stands out with a particularly troubling pattern of such atrocities — from the Holocaust under Nazi Germany to the Bosnian genocide, and now, disturbingly, Ukraine.</p>\n<p><em> </em></p>\n<p><strong>Atrocities against Bosnian Muslims, the Srebrenica massacre and international responses</strong></p>\n<p><em> </em></p>\n<p>July 2024 marked the 29th anniversary of the Srebrenica genocide, when Bosnian Serbs planned and deliberately killed more than 8,000 Bosnian Muslim men in July 1995. The Srebrenica massacre is often regarded as the largest atrocity of its kind in Europe since the Second World War.</p>\n<p>These horrific events were prosecuted at the international level. An ad hoc international tribunal – the International Criminal Tribunal for the former Yugoslavia (ICTY) – was created in the Hague in May 1993 by United Nations Security Council Resolution 827. This was done to prosecute the main high-level perpetrators of numerous atrocities on the territory of the former Yugoslavia from 1991 onwards. The Tribunal established beyond a reasonable doubt that the killing of Bosnian Muslims in Srebrenica was a genocide. The ICTY was the first international criminal tribunal to introduce convictions for genocide in Europe. The Tribunal also issued indictments against 19 individuals for crimes committed in Srebrenica. All but one of this group are high-level perpetrators who planned and ordered the killing operation. In 1995 the ICTY convicted Radovan Karadžić, the leader of the Bosnian Serbs during the Bosnian War, for genocide, crimes against humanity, and war crimes primarily as part of a joint criminal enterprise. He was also convicted of holding various leadership roles. Ratko Mladić, the army commander, was also convicted in 1995 for similar charges, including genocide and crimes against humanity. This was done based on his role as a military leader and his involvement in a joint criminal enterprise, as well as other forms of criminal liability, including command responsibility. The Yugoslav leader Slobodan Milošević was also charged and transported to The Hague to face accountability for crimes committed under his leadership not only in Bosnia but also in Croatia and Kosovo. However, he passed away before a verdict was rendered in his trial.</p>\n<p> </p>\n<p>In 2007, the International Court of Justice (ICJ) affirmed that the atrocities committed in Srebrenica constituted acts of genocide and that Serbia had failed to fulfil its obligations to prevent the genocide. This ruling complemented the individual criminal accountability of specific perpetrators by establishing state responsibility, thereby reinforcing obligations under international law for the broader international community.</p>\n<p><strong><em> </em></strong></p>\n<p><strong>Bucha, Irpin, Borodianka, Hostomel, Moshchun, Izium, Mariupol, the Olenivka prison massacre and Ohmatdyt – the “Ukrainian collective Srebrenica” is growing every day...</strong></p>\n<p><strong> </strong></p>\n<p>With the ongoing war in Ukraine, there is mounting evidence and investigations into potential war crimes, crimes against humanity, and acts that may meet the legal criteria for genocide. However, as of now, there has not been a confirmed and internationally recognized genocide of the same magnitude as the Srebrenica massacre. While it is difficult to prove the true scale of the damage done during the heat of the ongoing war, Ukraine might sadly overtake the massacre when it comes to lives lost in the Russian atrocities. Since the beginning of Russia’s full-scale invasion of Ukraine up to November 2024, over 146,000 cases of war crimes have been registered by Ukrainian law enforcement agencies. According to NGO documenters, more than 8,000 people likely died from war-related causes in Mariupol alone between March 2022 and February 2023. Ukrainian documenters, international journalists and independent international organizations have found evidence of thousands of different cases of atrocities. This includes, for example, the killing and torture of civilians in Bucha, Irpin, Borodianka, Hostomel, Moshchun and Izium. This list of numerous Russian atrocities is unfortunately not exhaustive and keeps growing every day…</p>\n<p> </p>\n<p>From February 24th 2022 to the present day, the Russian army has been committing war crimes in the occupied Ukrainian territories that are similar to those committed by the Serbs in the occupied Bosnian territories and in particular in Srebrenica. The crimes in Srebrenica and those committed by Russian armed forces and mercenaries in Ukraine share the same context – those crimes are ethnically motivated and aimed at the destruction of an ethnic community or an entire nation. In Srebrenica, this targeted the Bosnian Muslims, while in Bucha and other locations, the target was the Ukrainian population. </p>\n<p><strong>International responses to atrocities in former Yugoslavia as an example for justice in the Russian aggression against Ukraine</strong></p>\n<p> </p>\n<p>Today, more than thirty years since the Yugoslav Wars, Europe is once again being tested on its commitment to its core values. The Russian aggression has created unprecedented challenges, bringing numerous horrendous atrocities and countless human rights violations to the European continent. Moscow continues to commit war crimes and crimes against humanity on the territory of Ukraine on a daily basis. Russia’s highest military and political leadership is also ordering the destruction of Ukraine's civilian infrastructure; deporting Ukrainian children; torturing and killing Ukrainian prisoners of war; and creating unbearable conditions of life for people in the occupied territories. Putin is repeating the crimes committed by Milošević and the Serbian leadership more than thirty years ago. Additionally, the Russian state’s status as a nuclear power only complicates the situation. The reaction of the international community should be comparable to that concerning the crimes in former Yugoslavia, if not stronger. Ensuring that the perpetrators of the gravest international crimes are brought to justice will show that the power of international law admits no exceptions, even when dealing with powerful states wielding nuclear weapons.</p>\n<p>In February 2022, in response to Russia's brutal aggression against Ukraine, a number of key Ukrainian human rights NGOs, such as the Kharkiv Human Rights Group, the Ukrainian Helsinki Human Rights Union and the Center for Civil Liberties, launched the Global Initiative “Tribunal for Putin” (T4P). This advocates for a strong international response to Russia’s crimes in Ukraine in order to avoid impunity for high-level perpetrators.</p>\n<p> </p>\n<p>The International Criminal Court (ICC), as the primary international body for pursuing the accountability of high-level perpetrators of international crimes, has swiftly taken action to address the situation. Following the full-scale Russian invasion on February 24th 2022, the ICC Prosecutor Karim Khan formally launched an investigation into potential war crimes, crimes against humanity, and genocide in Ukraine. This was supported by 39 ICC State Parties. Since then, the ICC has been actively involved in gathering evidence on the ground, with Karim Khan making several visits to Ukraine to assess the situation firsthand. In March 2023, the ICC issued arrest warrants for Russian President Vladimir Putin and the Russian Presidential Commissioner for Children's Rights Maria Lvova-Belova, accusing them of illegally deporting Ukrainian children to Russia during the war between the two countries. The ICC prosecutor notes that the charges against Putin and Lvova-Belova are based on sufficient evidence and that they are responsible for “the illegal deportation and transfer of Ukrainian children from the occupied territories of Ukraine to the Russian Federation”. This contradicts specific articles of the Rome Statute. The ICC noted that Russian forces had taken “hundreds of Ukrainian children from boarding schools and orphanages”. Karim Khan argues that these actions, aimed at permanently removing children from their homeland, constitute a violation of the Geneva Convention and qualify as war crimes. While the ICC prosecutor does not suggest that there is genocidal intent behind the illegal deportation of Ukrainian children, as any charges of genocide would require demonstrating specific intent to destroy, in whole or in part, a national, ethnic, racial, or religious group, Ukraine has been gathering evidence to support such claims. The determination of whether genocide is being committed remains subject to the ICC’s further investigations and prosecutions.</p>\n<p> </p>\n<p>This year, the ICC issued other arrest warrants against high-level Russian military officials. These are Lieutenant General Sergei Kobylash, the commander of long-range aviation in the Russian Aerospace Forces; Admiral Viktor Sokolov, the commander of the Black Sea Fleet; the former Russian Defence Minister Sergei Shoigu; and the Chief of the General Staff of the Russian Armed Forces Valery Gerasimov. These individuals were highlighted for their alleged role in attacking energy and civilian infrastructure in Ukraine. The charges underscore the ICC’s position that the deliberate targeting of civilian infrastructure, resulting in significant harm to the civilian population, can constitute both war crimes and crimes against humanity under international law. Thus, the issued arrest warrants are part of the Court's efforts to bring to justice those from the Russian leadership most responsible for serious violations of international law.</p>\n<p> </p>\n<p>Yet, there is a significant gap in the current justice system when it comes to holding perpetrators accountable for the crime of aggression. The ICC cannot prosecute acts of aggression committed by or within countries that are not members of the Rome Statute — like Russia. While the ICC can address war crimes, crimes against humanity, and genocide in Ukraine, it has no jurisdiction over Russia’s aggression. This limitation has fuelled calls to create a Special Tribunal specifically focused on prosecuting this crime in Ukraine to ensure a comprehensive response to all the ongoing international crimes.</p>\n<p>On November 21st 2022, the NATO Parliamentary Assembly adopted a resolution urging members and partners of the North Atlantic Alliance to establish a special tribunal to prosecute the Russian leaders accountable for the crime of aggression. On November 23rd 2022, the European Parliament adopted a resolution calling on the EU and its member states to support the establishment of a special tribunal for the crime of aggression by Russia against Ukraine. On January 19th 2023, it adopted yet another resolution on the establishment of such a tribunal.</p>\n<p>Yet, establishing a tribunal for the Russian aggression requires careful design to ensure adherence to the standards of international law, as well as the tribunal’s legitimacy in the global community. Practical issues like the tribunal’s format, jurisdiction, funding, logistical coordination, and applicable legal frameworks will need to be addressed. There are also the issues of overcoming leaders’ immunities and managing proceedings and trials in absentia. Despite the challenges, the creation of such a tribunal would represent a critical step toward comprehensive accountability for Russian aggression, upholding international law in order to complement existing legal mechanisms, and sending a strong message against impunity.</p>\n<p>ICTY is, to some extent, the case that the international community should look up to when creating a tribunal for Russian leaders liable for aggression against Ukraine. The ICTY demonstrated how international criminal justice can be effectively applied to hold perpetrators accountable for war crimes, crimes against humanity, and genocide. Overall, it set a benchmark for future tribunals. However, it did not have jurisdiction over the crime of aggression at the time. This gap was later addressed when the crime of aggression was incorporated into the Rome Statute of the International Criminal Court (ICC) through the 2010 Kampala Amendments, which became effective in 2018. By building on the successes and limitations of the ICTY, a special tribunal for Russian aggression against Ukraine can leverage lessons learned, while filling jurisdictional gaps that earlier tribunals could not address.</p>\n<p>Importantly, the ICTY was not a trial of defeated states as seen in the post-war prosecutions of German and Japanese regimes. Instead, it prosecuted individuals who faced only a domestic political defeat. A similar scenario could unfold with the Putin regime, making it essential for the international community to take proactive measures. Delaying the establishment of a special tribunal for Russian aggression in Ukraine effectively grants impunity, allowing Putin and other Russian officials to commit further crimes. This includes acts of a genocidal nature. While it is not always in our power to prevent new crimes, it is our sacred duty to bring those responsible to justice. By acting decisively, we, as the international community, can send a powerful message that impunity will not be tolerated in modern democracies and that the rule of law serves as a shield against tyranny, aggression and atrocities.</p>\n<p><strong>Kateryna Kyrychenko</strong> is a Legal Officer and Ukraine Program Manager at the pro bono law firm the Public International Law and Policy Group (PILPG). She is working on legal issues focused on accountability for Russian war crimes in Ukraine, and is currently pursuing a PhD in International Law (National University of “Kyiv-Mohyla Academy”).</p>\n<p><strong>Andrii Kutsyk</strong> holds a PhD in Philosophy of Media (Lesya Ukrainka Volyn National University) and a Master’s Degree in Eastern European Studies (University of Warsaw). He is currently a Research Fellow at the Institute of Political Science at the University of Gdańsk and a member of the Research Institute for European Policy. In 2024, he also received the Ivan Vyhovsky Prize (University of Rzeszów).</p>\n<p><strong>Dionizy Akulicz</strong> holds a Master’s Degree in Eastern European Studies (University of Warsaw).</p>\n<p><a href=\"#_ftnref1\" name=\"_ftn1\"></a></p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>\n"
        }
    },
    key:"titleTranslations": {
        key:"bg": {
            key:"value": string:"Трибунал за ръководството на Русия?",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"Tribunál pro ruské vedení?",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"Ein Tribunal für die Führung Russlands?",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"Ένα δικαστήριο για την ηγεσία της Ρωσίας;",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"en": {
            key:"value": string:"A tribunal for Russia's leadership?",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"¿Un tribunal para el liderazgo de Rusia?",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"Tribunaali Venäjän johdolle?",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"Un tribunal pour la direction de la Russie ?",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"Tribunal za rusko vodstvo?",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"Oroszország vezetésének bírósága?",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"Un tribunale per la leadership della Russia?",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"Een tribunaal voor de Russische leiding?",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"Trybunał dla przywództwa Rosji?",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"Um tribunal para a liderança da Rússia?",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"Un tribunal pentru conducerea Rusiei?",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"Трибунал для руководства России?",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"Tribunál pre ruské vedenie?",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"Ett tribunal för Rysslands ledarskap?",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"Rusya'nın liderliği için bir mahkeme mi?",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"Трибунал для керівництва Росії?",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        }
    },
    key:"subtitleTranslations": {
        key:"bg": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"en": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        }
    },
    key:"summaryTranslations": {
        key:"bg": {
            key:"value": string:"<i>В момент, когато Украйна кърви вече три години в резултат на бруталната агресия на Русия, има нещо, от което жертвите на ежедневните зверства на Русия отчаяно се нуждаят най-много – справедливост.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"<i>V době, kdy Ukrajina krvácí již tři roky v důsledku brutální agrese Ruska, je jedna věc, kterou oběti každodenních ruských zvěrstev zoufale potřebují nejvíce – spravedlnost.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"<i>Zu einer Zeit, in der die Ukraine seit drei Jahren aufgrund der brutalen Aggression Russlands leidet, gibt es eine Sache, die die Opfer der täglichen Gräueltaten Russlands verzweifelt am meisten brauchen – Gerechtigkeit.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"<i>Σε μια εποχή που η Ουκρανία αιμορραγεί για τρία χρόνια ως αποτέλεσμα της βίαιης επιθετικότητας της Ρωσίας, υπάρχει ένα πράγμα που οι θύματα των καθημερινών φρικαλεοτήτων της Ρωσίας χρειάζονται απεγνωσμένα περισσότερο – δικαιοσύνη.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"en": {
            key:"value": string:"<i>At a time when Ukraine has been bleeding for three years as a result of Russia's brutal aggression, there is one thing that the victims of Russia's daily atrocities desperately need the most – justice.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"<i>En un momento en que Ucrania ha estado sufriendo durante tres años como resultado de la brutal agresión de Rusia, hay una cosa que las víctimas de las atrocidades diarias de Rusia necesitan desesperadamente más – justicia.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"<i>Ajankohtana, jolloin Ukraina on vuotanut verta kolmen vuoden ajan Venäjän brutaalin aggressiivisuuden seurauksena, on yksi asia, jota Venäjän päivittäisten julmuuksien uhrit epätoivoisesti tarvitsevat eniten – oikeus.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"<i>À un moment où l'Ukraine saigne depuis trois ans en raison de l'agression brutale de la Russie, il y a une chose dont les victimes des atrocités quotidiennes de la Russie ont désespérément besoin – la justice.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"<i>U vrijeme kada Ukrajina krvari već tri godine kao rezultat brutalne agresije Rusije, postoji jedna stvar koja je žrtvama svakodnevnih zločina Rusije najpotrebnija – pravda.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"<i>Abban az időben, amikor Ukrajna három éve szenved Oroszország brutális agressziója következtében, egy dologra van szüksége a mindennapi orosz atrocitások áldozatainak a legjobban – igazságra.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"<i>In un momento in cui l'Ucraina sta sanguinando da tre anni a causa della brutale aggressione della Russia, c'è una cosa di cui le vittime delle atrocità quotidiane della Russia hanno disperatamente bisogno – giustizia.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"<i>Op een moment dat Oekraïne al drie jaar bloedt als gevolg van de brute agressie van Rusland, is er één ding dat de slachtoffers van Rusland's dagelijkse wreedheden het meest wanhopig nodig hebben – gerechtigheid.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"<i>W czasie, gdy Ukraina krwawi od trzech lat w wyniku brutalnej agresji Rosji, istnieje jedna rzecz, której ofiary codziennych okrucieństw Rosji desperacko potrzebują najbardziej – sprawiedliwości.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"<i>Em um momento em que a Ucrânia tem sofrido por três anos como resultado da brutal agressão da Rússia, há uma coisa que as vítimas das atrocidades diárias da Rússia precisam desesperadamente – justiça.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"<i>Într-o perioadă în care Ucraina a suferit timp de trei ani ca urmare a agresiunii brutale a Rusiei, există un lucru de care victimele atrocităților zilnice ale Rusiei au nevoie disperată cel mai mult – justiție.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"<i>V čase, keď Ukrajina krváca už tri roky v dôsledku brutálnej agresie Ruska, je tu jedna vec, ktorú obete každodenných zverstiev Ruska naliehavo potrebujú najviac – spravodlivosť.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"<i>Rusya'nın acımasız saldırganlığı sonucunda Ukrayna'nın üç yıldır kanadığı bir zamanda, Rusya'nın günlük zulümlerinin kurbanlarının en çok ihtiyaç duyduğu bir şey var - adalet.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        }
    },
    key:"contentTranslations": {
        key:"bg": {
            key:"value": string:"<p>В която и да е година, по света има почти четиридесет активни въоръжени конфликта. Тези конфликти са насилствени, дълготрайни, далечни и често се характеризират с широко разпространени жестокости или дори актове на геноцид. През историята актовете на масово насилие са оставили опустошителен отпечатък върху човечеството, като 20-ти век се откроява като особено брутален. Когато се мисли за най-ужасните жестокости, престъпленията, извършени от нацистка Германия, веднага идват на ум. Въпреки това, този списък трябва да включва и бруталните актове, извършени от японския режим по време на Втората световна война, както и геноцидите в Руанда, Босна и Ирак. Струва си да се помни, че всичко това се е случило само в 20-ти век. Оцелелите от всички тези ужасни престъпления отчаяно са жадували за справедливост. Докато много ad hoc международни трибунали са били създадени, за да предоставят справедливост, други жертви, като тези на кюрдския геноцид в Ирак, са останали без никакви формални пътища за отговорност.</p>\n<p> </p>\n<p>На фона на глобалните тези последни геноциди, Европа се откроява с особено тревожен модел на такива жестокости — от Холокоста под нацистка Германия до босненския геноцид и сега, тревожно, Украйна.</p>\n<p><em> </em></p>\n<p><strong>Жестокости срещу босненските мюсюлмани, масакърът в Сребреница и международните отговори</strong></p>\n<p><em> </em></p>\n<p>Юли 2024 г. отбеляза 29-ата годишнина от геноцида в Сребреница, когато босненските сърби планираха и умишлено убиха повече от 8,000 босненски мюсюлмански мъже през юли 1995 г. Масакърът в Сребреница често се счита за най-голямата жестокост от този вид в Европа след Втората световна война.</p>\n<p>Тези ужасни събития бяха преследвани на международно ниво. Ad hoc международен трибунал – Международният наказателен трибунал за бивша Югославия (МНТБЮ) – беше създаден в Хага през май 1993 г. с Резолюция 827 на Съвета за сигурност на ООН. Това беше направено, за да се преследват основните висши извършители на многобройни жестокости на територията на бивша Югославия от 1991 г. нататък. Трибуналът установи без разумно съмнение, че убийството на босненски мюсюлмани в Сребреница е геноцид. МНТБЮ беше първият международен наказателен трибунал, който въведе осъждания за геноцид в Европа. Трибуналът също така издаде обвинителни актове срещу 19 лица за престъпления, извършени в Сребреница. Всички, с изключение на един от тази група, са висши извършители, които са планирали и наредили операцията по убийствата. През 1995 г. МНТБЮ осъди Радован Караджич, лидер на босненските сърби по време на босненската война, за геноцид, престъпления срещу човечеството и военни престъпления, основно като част от съвместно криминално предприятие. Той беше осъден и за заемане на различни ръководни роли. Ратко Младич, командир на армията, също беше осъден през 1995 г. за подобни обвинения, включително геноцид и престъпления срещу човечеството. Това беше направено на базата на неговата роля като военен лидер и неговото участие в съвместно криминално предприятие, както и други форми на криминална отговорност, включително командна отговорност. Югославският лидер Слободан Милошевич също беше обвинен и транспортиран в Хага, за да се изправи пред отговорност за престъпления, извършени под неговото ръководство не само в Босна, но и в Хърватия и Косово. Въпреки това, той почина преди да бъде произнесена присъда по делото му.</p>\n<p> </p>\n<p>През 2007 г. Международният съд (МС) потвърди, че жестокостите, извършени в Сребреница, представляват актове на геноцид и че Сърбия не е изпълнила задълженията си да предотврати геноцида. Това решение допълни индивидуалната криминална отговорност на конкретни извършители, като установи отговорност на държавата, като по този начин укрепи задълженията по международното право за по-широката международна общност.</p>\n<p><strong><em> </em></strong></p>\n<p><strong>Буча, Ирпин, Бородианка, Хостомел, Мощун, Изюм, Мариупол, масакърът в затвора Оленивка и Охматдит – “украинската колективна Сребреница” расте всеки ден...</strong></p>\n<p><strong> </strong></p>\n<p>С продължаващата война в Украйна, нарастващите доказателства и разследвания за потенциални военни престъпления, престъпления срещу човечеството и актове, които могат да отговарят на правните критерии за геноцид, са в ход. Въпреки това, до момента не е имало потвърден и международно признат геноцид с подобен мащаб на масакъра в Сребреница. Докато е трудно да се докаже истинският мащаб на щетите, причинени по време на горещината на текущата война, Украйна може тъжно да надмине масакъра, когато става въпрос за загубени животи в руските жестокости. От началото на пълномащабната инвазия на Русия в Украйна до ноември 2024 г. над 146,000 случая на военни престъпления са били регистрирани от украинските правоохранителни органи. Според документиращи НПО, повече от 8,000 души вероятно са загинали от военни свързани причини само в Мариупол между март 2022 г. и февруари 2023 г. Украински документиращи, международни журналисти и независими международни организации са намерили доказателства за хиляди различни случаи на жестокости. Това включва, например, убийството и мъчението на цивилни в Буча, Ирпин, Бородианка, Хостомел, Мощун и Изюм. Този списък с многобройни руски жестокости за съжаление не е изчерпателен и продължава да расте всеки ден...</p>\n<p> </p>\n<p>От 24 февруари 2022 г. до днешния ден, руската армия извършва военни престъпления в окупираните украински територии, които са подобни на тези, извършени от сърбите в окупираните босненски територии и по-специално в Сребреница. Престъпленията в Сребреница и тези, извършени от руските въоръжени сили и наемници в Украйна, споделят същия контекст – тези престъпления са етнически мотивирани и целят унищожаването на етническа общност или нация. В Сребреница, целта бяха босненските мюсюлмани, докато в Буча и други места, целта беше украинското население. </p>\n<p><strong>Международни отговори на жестокостите в бивша Югославия като пример за справедливост в руската агресия срещу Украйна</strong></p>\n<p> </p>\n<p>Днес, повече от тридесет години след югославските войни, Европа отново е подложена на тест за ангажимента си към основните си ценности. Руският агресия създаде безпрецедентни предизвикателства, довеждайки до множество ужасни жестокости и безброй нарушения на правата на човека на европейския континент. Москва продължава да извършва военни престъпления и престъпления срещу човечеството на територията на Украйна всеки ден. Най-висшето военно и политическо ръководство на Русия също нарежда унищожаването на гражданската инфраструктура на Украйна; депортиране на украински деца; мъчение и убийство на украински военнопленници; и създаване на непоносими условия на живот за хората в окупираните територии. Путин повтаря престъпленията, извършени от Милошевич и сръбското ръководство преди повече от тридесет години. Освен това, статусът на руската държава като ядрена сила само усложнява ситуацията. Реакцията на международната общност трябва да бъде сравнима с тази по отношение на престъпленията в бивша Югославия, ако не и по-силна. Осигуряването на това, че извършителите на най-тежките международни престъпления ще бъдат изправени пред правосъдието, ще покаже, че силата на международното право не допуска изключения, дори когато става въпрос за мощни държави, разполагащи с ядрени оръжия.</p>\n<p>През февруари 2022 г., в отговор на бруталната агресия на Русия срещу Украйна, редица ключови украински НПО за правата на човека, като Харьковската група за правата на човека, Украинската хелзинкска асоциация за правата на човека и Центърът за граждански свободи, стартираха Глобалната инициатива “Трибунал за Путин” (T4P). Това призовава за силен международен отговор на престъпленията на Русия в Украйна, за да се избегне безнаказаност за висши извършители.</p>\n<p> </p>\n<p>Международният наказателен съд (МНС), като основен международен орган за преследване на отговорността на висши извършители на международни престъпления, бързо предприе действия за справяне със ситуацията. След пълномащабната руска инвазия на 24 февруари 2022 г., прокурорът на МНС Карим Хан официално стартира разследване на потенциални военни престъпления, престъпления срещу човечеството и геноцид в Украйна. Това беше подкрепено от 39 държави членки на МНС. Оттогава МНС активно участва в събиране на доказателства на място, като Карим Хан направи няколко посещения в Украйна, за да оцени ситуацията от първа ръка. През март 2023 г. МНС издаде заповеди за арест на руския президент Владимир Путин и руския президентски комисар за правата на детето Мария Лвова-Белова, обвинявайки ги в незаконно депортиране на украински деца в Русия по време на войната между двете страни. Прокурорът на МНС отбелязва, че обвиненията срещу Путин и Лвова-Белова се основават на достатъчни доказателства и че те са отговорни за “незаконното депортиране и прехвърляне на украински деца от окупираните територии на Украйна в Руската федерация”. Това противоречи на конкретни членове от Римския статут. МНС отбеляза, че руските сили са взели “стотици украински деца от интернати и домове за сираци”. Карим Хан твърди, че тези действия, насочени към постоянно отстраняване на деца от родината им, представляват нарушение на Женевската конвенция и квалифицират като военни престъпления. Докато прокурорът на МНС не предполага, че има геноцидни намерения зад незаконното депортиране на украински деца, тъй като всякакви обвинения за геноцид биха изисквали доказване на конкретно намерение за унищожаване, изцяло или частично, на национална, етническа, расова или религиозна група, Украйна е събирала доказателства, за да подкрепи такива твърдения. Определянето на това дали се извършва геноцид остава предмет на по-нататъшни разследвания и преследвания от страна на МНС.</p>\n<p> </p>\n<p>Тази година МНС издаде и други заповеди за арест срещу висши руски военни служители. Това са генерал-лейтенант Сергей Кобилаш, командир на дългосрочната авиация в руските въздушни сили; адмирал Виктор Соколов, командир на Черноморския флот; бившият руски министър на отбраната Сергей Шойгу; и началникът на Генералния щаб на руските въоръжени сили Валерий Герасимов. Тези лица бяха подчертавани за предполагаемата им роля в атаките срещу енергийна и гражданска инфраструктура в Украйна. Обвиненията подчертават позицията на МНС, че целенасоченото нападение на гражданска инфраструктура, довело до значителни щети на гражданското население, може да представлява както военни престъпления, така и престъпления срещу човечеството по международното право. Така издадените заповеди за арест са част от усилията на Съда да доведе до правосъдие тези от руското ръководство, които са най-отговорни за сериозни нарушения на международното право.</p>\n<p> </p>\n<p>Въпреки това, съществува значителен пропуск в настоящата правосъдна система, когато става въпрос за държане на извършителите отговорни за престъплението на агресия. МНС не може да преследва актове на агресия, извършени от или в рамките на държави, които не са членки на Римския статут — като Русия. Докато МНС може да се занимава с военни престъпления, престъпления срещу човечеството и геноцид в Украйна, той няма юрисдикция над агресията на Русия. Това ограничение е подхранило призивите за създаване на Специален трибунал, специално насочен към преследване на това престъпление в Украйна, за да се осигури цялостен отговор на всички текущи международни престъпления.</p>\n<p>На 21 ноември 2022 г. Парламентарната асамблея на НАТО прие резолюция, призоваваща членовете и партньорите на Северноатлантическия алианс да създадат специален трибунал за преследване на руските лидери, отговорни за престъплението на агресия. На 23 ноември 2022 г. Европейският парламент прие резолюция, призоваваща ЕС и неговите държави членки да подкрепят създаването на специален трибунал за престъплението на агресия от Русия срещу Украйна. На 19 януари 2023 г. той прие още една резолюция за създаването на такъв трибунал.</p>\n<p>Въпреки това, създаването на трибунал за руската агресия изисква внимателно проектиране, за да се осигури спазване на стандартите на международното право, както и легитимността на трибунала в глобалната общност. Практически въпроси като формата на трибунала, юрисдикцията, финансирането, логистичната координация и приложимите правни рамки ще трябва да бъдат разгледани. Съществуват също така въпросите за преодоляване на имунитетите на лидерите и управление на производствата и процесите в отсъствие. Въпреки предизвикателствата, създаването на такъв трибунал би представлявало критична стъпка към цялостна отговорност за руската агресия, поддържайки международното право, за да допълни съществуващите правни механизми и да изпрати силно послание срещу безнаказаността.</p>\n<p>МНТБЮ е, до известна степен, случаят, на който международната общност трябва да се опре, когато създава трибунал за руските лидери, отговорни за агресия срещу Украйна. МНТБЮ показа как международното наказателно правосъдие може да бъде ефективно приложено, за да се държат извършителите отговорни за военни престъпления, престъпления срещу човечеството и геноцид. В общи линии, той зададе стандарт за бъдещите трибунали. Въпреки това, той не е имал юрисдикция над престъплението на агресия по това време. Този пропуск по-късно беше адресиран, когато престъплението на агресия беше включено в Римския статут на Международния наказателен съд (МНС) чрез Кампала amendments от 2010 г., които влязоха в сила през 2018 г. Чрез изграждане на успехите и ограниченията на МНТБЮ, специален трибунал за руската агресия срещу Украйна може да използва научените уроци, като същевременно запълва юрисдикционните пропуски, които предишните трибунали не можеха да адресират.</p>\n<p>Важно е, че МНТБЮ не беше съдебен процес на победените държави, както се вижда в следвоенните преследвания на германските и японските режими. Вместо това, той преследваше индивиди, които се сблъскаха само с вътрешно политическо поражение. Подобен сценарий може да се развие и с режима на Путин, което прави съществено международната общност да предприеме проактивни мерки. Забавянето на създаването на специален трибунал за руската агресия в Украйна ефективно предоставя безнаказаност, позволявайки на Путин и други руски служители да извършват допълнителни престъпления. Това включва актове с геноцидна природа. Докато не винаги е в нашата власт да предотвратим нови престъпления, нашият свещен дълг е да доведем отговорните до правосъдие. Чрез решителни действия, ние, като международна общност, можем да изпратим мощно послание, че безнаказаността няма да бъде толерирана в съвременните демокрации и че върховенството на закона служи като щит срещу тирания, агресия и жестокости.</p>\n<p><strong>Катерина Кириенко</strong> е правен служител и мениджър на програмата за Украйна в правната кантора pro bono Public International Law and Policy Group (PILPG). Тя работи по правни въпроси, свързани с отговорността за руските военни престъпления в Украйна и в момента следва докторска степен по международно право (Национален университет “Киев-Могилянска академия”).</p>\n<p><strong>Андрий Куций</strong> притежава докторска степен по философия на медиите (Национален университет Лесya Украинка, Волин) и магистърска степен по източноевропейски изследвания (Университет Варшава). В момента е изследовател в Института по политически науки в Университета в Гданск и член на Изследователския институт за европейска политика. През 2024 г. той също получи наградата Иван Виховски (Университет Ряшов).</p>\n<p><strong>Дионезий Акулович</strong> притежава магистърска степен по източноевропейски изследвания (Университет Варшава).</p>\n<p><a href=\"#_ftnref1\"></a></p>\n<p><span> </span></p>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"<p>V každém daném roce existuje téměř čtyřicet aktivních ozbrojených konfliktů po celém světě. Tyto konflikty jsou násilné, trvalé, dalekosáhlé a často charakterizované rozsáhlými zvěrstvy nebo dokonce činy genocidy. V průběhu historie zanechaly činy hromadného násilí devastující stopu na lidstvu, přičemž 20. století se vyznačuje zvláštní brutalitou. Když si člověk vzpomene na nejhroznější zvěrstva, okamžitě mu na mysl přijdou zločiny spáchané nacistickým Německem. Tento seznam však musí zahrnovat také brutální činy spáchané japonským režimem během druhé světové války, stejně jako genocidy v Rwandě, Bosně a Iráku. Stojí za to si připomenout, že to vše se odehrálo pouze v 20. století. Přeživší všech těchto hrozných zločinů zoufale toužili po spravedlnosti. Ačkoli bylo zřízeno mnoho ad hoc mezinárodních tribunálů, které měly přinést spravedlnost, jiní oběti, jako ti, kteří přežili kurdskou genocidu v Iráku, zůstali bez jakýchkoli formálních cest k odpovědnosti.</p>\n<p> </p>\n<p>Na globálním pozadí těchto nedávných genocid vyniká Evropa s obzvlášť znepokojivým vzorem takových zvěrstev — od holocaustu pod nacistickým Německem po bosenskou genocidu a nyní, znepokojivě, Ukrajinu.</p>\n<p><em> </em></p>\n<p><strong>Zvěrstva proti bosenským muslimům, masakr v Srebrenici a mezinárodní reakce</strong></p>\n<p><em> </em></p>\n<p>Červenec 2024 znamenal 29. výročí genocidy v Srebrenici, kdy bosňáčtí Srbové plánovali a úmyslně zabili více než 8 000 bosenských muslimských mužů v červenci 1995. Masakr v Srebrenici je často považován za největší zvěrstvo svého druhu v Evropě od druhé světové války.</p>\n<p>Tyto hrozné události byly stíhány na mezinárodní úrovni. Ad hoc mezinárodní tribunál – Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY) – byl vytvořen v Haagu v květnu 1993 usnesením Rady bezpečnosti OSN č. 827. To bylo učiněno za účelem stíhání hlavních vysoce postavených pachatelů četných zvěrstev na území bývalé Jugoslávie od roku 1991. Tribunál prokázal bez rozumných pochybností, že zabíjení bosenských muslimů v Srebrenici bylo genocidou. ICTY byl prvním mezinárodním trestním tribunálem, který zavedl odsouzení za genocidu v Evropě. Tribunál také vydal obžaloby proti 19 jednotlivcům za zločiny spáchané v Srebrenici. Všichni kromě jednoho z této skupiny jsou vysoce postavení pachatelé, kteří plánovali a nařídili zabíjecí operaci. V roce 1995 ICTY odsoudil Radovana Karadžiće, vůdce bosenských Srbů během bosenské války, za genocidu, zločiny proti lidskosti a válečné zločiny, přičemž to bylo především jako součást společného zločinného podniku. Byl také odsouzen za zastávání různých vedoucích rolí. Ratko Mladić, velitel armády, byl také v roce 1995 odsouzen za podobné obvinění, včetně genocidy a zločinů proti lidskosti. To bylo učiněno na základě jeho role vojenského vůdce a jeho zapojení do společného zločinného podniku, stejně jako dalších forem trestní odpovědnosti, včetně odpovědnosti za velení. Jugoslávský vůdce Slobodan Milošević byl také obviněn a převezen do Haagu, aby čelil odpovědnosti za zločiny spáchané pod jeho vedením nejen v Bosně, ale také v Chorvatsku a Kosovu. Nicméně zemřel, než bylo v jeho procesu vyneseno rozhodnutí.</p>\n<p> </p>\n<p>V roce 2007 Mezinárodní soudní dvůr (ICJ) potvrdil, že zvěrstva spáchaná v Srebrenici představovala činy genocidy a že Srbsko nesplnilo své povinnosti zabránit genocidě. Toto rozhodnutí doplnilo individuální trestní odpovědnost konkrétních pachatelů tím, že stanovilo státní odpovědnost, čímž posílilo povinnosti podle mezinárodního práva pro širší mezinárodní společenství.</p>\n<p><strong><em> </em></strong></p>\n<p><strong>Bucha, Irpin, Borodianka, Hostomel, Moshchun, Izium, Mariupol, masakr v Olenivce a Ohmatdyt – “ukrajinská kolektivní Srebrenica” roste každý den...</strong></p>\n<p><strong> </strong></p>\n<p>Vzhledem k probíhající válce na Ukrajině existují rostoucí důkazy a vyšetřování potenciálních válečných zločinů, zločinů proti lidskosti a činů, které mohou splňovat právní kritéria pro genocidu. Nicméně k dnešnímu dni nebyla potvrzena a mezinárodně uznána genocida stejného rozsahu jako masakr v Srebrenici. Ačkoli je obtížné prokázat skutečný rozsah škod způsobených během horkosti probíhající války, Ukrajina by bohužel mohla překonat masakr, pokud jde o ztracené životy v ruských zvěrstvech. Od začátku ruské plnohodnotné invaze na Ukrajinu až do listopadu 2024 bylo ukrajinskými orgány činnými v trestním řízení registrováno více než 146 000 případů válečných zločinů. Podle dokumentátorů z nevládních organizací pravděpodobně více než 8 000 lidí zemřelo na válečné příčiny pouze v Mariupolu mezi březnem 2022 a únorem 2023. Ukrajinští dokumentátoři, mezinárodní novináři a nezávislé mezinárodní organizace našli důkazy o tisících různých případech zvěrstev. To zahrnuje například zabíjení a mučení civilistů v Buče, Irpinu, Borodiance, Hostomelu, Moshchunu a Iziumu. Tento seznam četných ruských zvěrstev bohužel není vyčerpávající a každý den se rozrůstá...</p>\n<p> </p>\n<p>Od 24. února 2022 do současnosti ruská armáda páchá válečné zločiny na okupovaných ukrajinských územích, které jsou podobné těm, které spáchali Srbové na okupovaných bosenských územích, a to zejména v Srebrenici. Zločiny v Srebrenici a ty, které spáchaly ruské ozbrojené síly a žoldáci na Ukrajině, sdílejí stejný kontext – tyto zločiny jsou etnicky motivované a zaměřené na zničení etnické komunity nebo celého národa. V Srebrenici to cílilo na bosenské muslimy, zatímco v Buče a dalších místech byl cílem ukrajinský obyvatel. </p>\n<p><strong>Mezinárodní reakce na zvěrstva v bývalé Jugoslávii jako příklad pro spravedlnost v ruské agresi proti Ukrajině</strong></p>\n<p> </p>\n<p>Dnes, více než třicet let od jugoslávských válek, je Evropa opět testována na svou oddanost svým základním hodnotám. Ruská agrese vytvořila bezprecedentní výzvy, přinášející nesčetná hrozná zvěrstva a bezpočet porušení lidských práv na evropský kontinent. Moskva pokračuje v páchání válečných zločinů a zločinů proti lidskosti na území Ukrajiny na denní bázi. Nejvyšší vojenské a politické vedení Ruska také nařizuje ničení civilní infrastruktury Ukrajiny; deportaci ukrajinských dětí; mučení a zabíjení ukrajinských válečných zajatců; a vytváření nesnesitelných životních podmínek pro lidi v okupovaných územích. Putin opakuje zločiny spáchané Miloševićem a srbským vedením před více než třiceti lety. Navíc status ruského státu jako jaderné mocnosti situaci pouze komplikuje. Reakce mezinárodního společenství by měla být srovnatelná s reakcí na zločiny v bývalé Jugoslávii, ne-li silnější. Zajištění, že pachatelé nejzávažnějších mezinárodních zločinů budou postaveni před spravedlnost, ukáže, že moc mezinárodního práva nepřipouští žádné výjimky, i když se jedná o mocné státy disponující jadernými zbraněmi.</p>\n<p>V únoru 2022, v reakci na brutální agresi Ruska proti Ukrajině, zahájilo několik klíčových ukrajinských nevládních organizací na ochranu lidských práv, jako je Charkovská skupina na ochranu lidských práv, Ukrajinská helsinská unie pro lidská práva a Centrum pro občanské svobody, globální iniciativu “Tribunál pro Putina” (T4P). Ta prosazuje silnou mezinárodní reakci na zločiny Ruska na Ukrajině, aby se předešlo beztrestnosti vysoce postavených pachatelů.</p>\n<p> </p>\n<p>Mezinárodní trestní soud (ICC), jakožto primární mezinárodní orgán pro stíhání odpovědnosti vysoce postavených pachatelů mezinárodních zločinů, rychle jednal, aby se zabýval situací. Po plnohodnotné ruské invazi 24. února 2022 zahájil prokurátor ICC Karim Khan formální vyšetřování potenciálních válečných zločinů, zločinů proti lidskosti a genocidy na Ukrajině. To podpořilo 39 států ICC. Od té doby se ICC aktivně podílí na shromažďování důkazů na místě, přičemž Karim Khan uskutečnil několik návštěv na Ukrajině, aby situaci posoudil z první ruky. V březnu 2023 ICC vydal zatykače na ruského prezidenta Vladimira Putina a ruskou prezidentskou komisařku pro práva dětí Marii Lvovou-Belovou, obviňující je z nezákonné deportace ukrajinských dětí do Ruska během války mezi oběma zeměmi. Prokurátor ICC uvádí, že obvinění proti Putinovi a Lvové-Belové jsou založena na dostatečných důkazech a že jsou odpovědní za “nezákonnou deportaci a přepravu ukrajinských dětí z okupovaných území Ukrajiny do Ruské federace”. To odporuje konkrétním článkům Římského statutu. ICC poznamenal, že ruské síly vzaly “stovky ukrajinských dětí z internátních škol a sirotčinců”. Karim Khan tvrdí, že tyto činy, zaměřené na trvalé odstranění dětí z jejich domoviny, představují porušení Ženevských konvencí a kvalifikují se jako válečné zločiny. Ačkoli prokurátor ICC nenaznačuje, že by za nezákonnou deportací ukrajinských dětí stál genocidní úmysl, protože jakákoli obvinění z genocidy by vyžadovala prokázání konkrétního úmyslu zničit, zcela nebo zčásti, národní, etnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu, Ukrajina shromažďuje důkazy na podporu takových tvrzení. Určení, zda je páchána genocida, zůstává předmětem dalších vyšetřování a stíhání ICC.</p>\n<p> </p>\n<p>V tomto roce ICC vydal další zatykače proti vysoce postaveným ruským vojenským činitelům. Ti zahrnují generálporučíka Sergeje Kobylaše, velitele dlouhého doletu v ruských vzdušných silách; admirála Viktora Sokolova, velitele Černomořské flotily; bývalého ruského ministra obrany Sergeje Šojgua; a náčelníka generálního štábu ruských ozbrojených sil Valerije Gerasimova. Tito jednotlivci byli vyzdviženi pro jejich údajnou roli v útocích na energetickou a civilní infrastrukturu na Ukrajině. Obvinění zdůrazňují postavení ICC, že cílené útoky na civilní infrastrukturu, které vedou k významné újmě civilnímu obyvatelstvu, mohou představovat jak válečné zločiny, tak zločiny proti lidskosti podle mezinárodního práva. Takže vydané zatykače jsou součástí snah soudu přivést k odpovědnosti ty, kteří jsou z ruského vedení nejvíce odpovědní za závažná porušení mezinárodního práva.</p>\n<p> </p>\n<p>Přesto existuje významná mezera v současném justičním systému, pokud jde o odpovědnost pachatelů za zločin agrese. ICC nemůže stíhat činy agrese spáchané nebo v zemích, které nejsou členy Římského statutu — jako je Rusko. Ačkoli ICC může řešit válečné zločiny, zločiny proti lidskosti a genocidu na Ukrajině, nemá jurisdikci nad ruskou agresí. Toto omezení podnítilo výzvy k vytvoření zvláštního tribunálu zaměřeného konkrétně na stíhání tohoto zločinu na Ukrajině, aby se zajistila komplexní reakce na všechny probíhající mezinárodní zločiny.</p>\n<p>21. listopadu 2022 přijal Parlamentní shromáždění NATO rezoluci, která vyzývá členy a partnery Severoatlantické aliance, aby zřídili zvláštní tribunál pro stíhání ruských vůdců odpovědných za zločin agrese. 23. listopadu 2022 Evropský parlament přijal rezoluci, která vyzývá EU a její členské státy, aby podpořily zřízení zvláštního tribunálu za zločin agrese Ruska proti Ukrajině. 19. ledna 2023 přijal další rezoluci o zřízení takového tribunálu.</p>\n<p>Přesto zřízení tribunálu pro ruskou agresi vyžaduje pečlivé navržení, aby se zajistilo dodržování standardů mezinárodního práva, stejně jako legitimity tribunálu v globálním společenství. Praktické otázky, jako je formát tribunálu, jurisdikce, financování, logistická koordinace a použitelné právní rámce, budou muset být řešeny. Existují také otázky překonání imunity vůdců a řízení řízení a soudních procesů v nepřítomnosti. Navzdory výzvám by vytvoření takového tribunálu představovalo kritický krok směrem k komplexní odpovědnosti za ruskou agresi, dodržování mezinárodního práva s cílem doplnit stávající právní mechanismy a vyslat silnou zprávu proti beztrestnosti.</p>\n<p>ICTY je do určité míry případem, na který by se mezinárodní společenství mělo obrátit při vytváření tribunálu pro ruské vůdce odpovědné za agresi proti Ukrajině. ICTY ukázal, jak může být mezinárodní trestní spravedlnost účinně aplikována k odpovědnosti pachatelů za válečné zločiny, zločiny proti lidskosti a genocidu. Celkově stanovil měřítko pro budoucí tribunály. Nicméně v té době neměl jurisdikci nad zločinem agrese. Tato mezera byla později vyřešena, když byl zločin agrese začleněn do Římského statutu Mezinárodního trestního soudu (ICC) prostřednictvím Kampala dodatků z roku 2010, které vstoupily v platnost v roce 2018. Využitím úspěchů a omezení ICTY může zvláštní tribunál pro ruskou agresi proti Ukrajině využít získané zkušenosti a zároveň vyplnit jurisdikční mezery, které dřívější tribunály nemohly řešit.</p>\n<p>Důležité je, že ICTY nebyl soudem poražených států, jak bylo vidět v poválečných stíháních německých a japonských režimů. Místo toho stíhal jednotlivce, kteří čelili pouze domácí politické porážce. Podobný scénář by se mohl odehrát s Putinem, což činí nezbytným, aby mezinárodní společenství přijalo proaktivní opatření. Odkládání zřízení zvláštního tribunálu pro ruskou agresi na Ukrajině efektivně poskytuje beztrestnost, což umožňuje Putinovi a dalším ruským úředníkům páchat další zločiny. To zahrnuje činy genocidního charakteru. Ačkoli není vždy v naší moci zabránit novým zločinům, je naší posvátnou povinností přivést odpovědné k spravedlnosti. Rozhodným jednáním můžeme jako mezinárodní společenství vyslat silnou zprávu, že beztrestnost nebude tolerována v moderních demokraciích a že právní stát slouží jako štít proti tyranii, agresi a zvěrstvům.</p>\n<p><strong>Kateryna Kyrychenko</strong> je právní úřednice a manažerka programu Ukrajina v pro bono právní kanceláři Public International Law and Policy Group (PILPG). Pracuje na právních otázkách zaměřených na odpovědnost za ruské válečné zločiny na Ukrajině a v současnosti se připravuje na doktorát v oboru mezinárodního práva (Národní univerzita “Kyiv-Mohyla Academy”).</p>\n<p><strong>Andrii Kutsyk</strong> má doktorát v oboru filozofie médií (Lesya Ukrainka Volyn National University) a magisterský titul v oboru východoevropských studií (Varšavská univerzita). V současnosti je výzkumným pracovníkem na Institutu politických věd na Gdaňské univerzitě a členem Výzkumného institutu pro evropskou politiku. V roce 2024 také obdržel cenu Ivana Vyhovského (Univerzita v Rzeszów).</p>\n<p><strong>Dionizy Akulicz</strong> má magisterský titul v oboru východoevropských studií (Varšavská univerzita).</p>\n<p><a href=\"#_ftnref1\"></a></p>\n<p><span> </span></p>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"<p>In jedem gegebenen Jahr gibt es weltweit fast vier Dutzend aktive bewaffnete Konflikte. Diese Konflikte sind gewalttätig, langlebig, weitreichend und oft durch weit verbreitete Gräueltaten oder sogar Völkermord gekennzeichnet. Im Laufe der Geschichte haben Massengewaltakte einen verheerenden Eindruck auf die Menschheit hinterlassen, wobei das 20. Jahrhundert besonders brutal hervorsticht. Wenn man an die schrecklichsten Gräueltaten denkt, kommen einem sofort die Verbrechen in den Sinn, die von Nazi-Deutschland begangen wurden. Doch diese Liste muss auch die brutalen Taten des japanischen Regimes während des Zweiten Weltkriegs sowie die Völkermorde in Ruanda, Bosnien und im Irak umfassen. Es ist erwähnenswert, dass all dies im 20. Jahrhundert stattfand. Die Überlebenden all dieser schrecklichen Verbrechen haben verzweifelt nach Gerechtigkeit verlangt. Während viele ad hoc internationale Tribunale eingerichtet wurden, um Gerechtigkeit zu schaffen, sind andere Opfer, wie die des kurdischen Völkermords im Irak, ohne formale Wege zur Rechenschaft geblieben.</p>\n<p> </p>\n<p>Vor dem globalen Hintergrund dieser jüngsten Völkermorde sticht Europa mit einem besonders besorgniserregenden Muster solcher Gräueltaten hervor – vom Holocaust unter Nazi-Deutschland über den bosnischen Völkermord bis hin zu den verstörenden Ereignissen in der Ukraine.</p>\n<p><em> </em></p>\n<p><strong>Gräueltaten gegen bosnische Muslime, das Massaker von Srebrenica und internationale Reaktionen</strong></p>\n<p><em> </em></p>\n<p>Juli 2024 markierte den 29. Jahrestag des Völkermords von Srebrenica, als bosnische Serben im Juli 1995 mehr als 8.000 bosnische muslimische Männer planten und absichtlich töteten. Das Massaker von Srebrenica wird oft als die größte Gräueltat dieser Art in Europa seit dem Zweiten Weltkrieg angesehen.</p>\n<p>Diese schrecklichen Ereignisse wurden auf internationaler Ebene verfolgt. Ein ad hoc internationales Tribunal – das Internationale Strafgericht für das ehemalige Jugoslawien (ICTY) – wurde im Mai 1993 durch die Resolution 827 des Sicherheitsrates der Vereinten Nationen in Den Haag eingerichtet. Dies geschah, um die Haupttäter auf hoher Ebene für zahlreiche Gräueltaten auf dem Gebiet des ehemaligen Jugoslawien ab 1991 zur Rechenschaft zu ziehen. Das Tribunal stellte über jeden vernünftigen Zweifel hinaus fest, dass die Tötung bosnischer Muslime in Srebrenica ein Völkermord war. Das ICTY war das erste internationale Strafgericht, das Verurteilungen wegen Völkermord in Europa einführte. Das Tribunal erließ auch Anklagen gegen 19 Personen wegen Verbrechen, die in Srebrenica begangen wurden. Alle bis auf einen dieser Gruppe sind hochrangige Täter, die die Tötungsoperation planten und anordneten. 1995 verurteilte das ICTY Radovan Karadžić, den Führer der bosnischen Serben während des Bosnienkriegs, wegen Völkermord, Verbrechen gegen die Menschlichkeit und Kriegsverbrechen, hauptsächlich im Rahmen eines gemeinsamen kriminellen Unternehmens. Er wurde auch verurteilt, weil er verschiedene Führungsrollen innehatte. Ratko Mladić, der Armeekommandeur, wurde ebenfalls 1995 wegen ähnlicher Anklagen, einschließlich Völkermord und Verbrechen gegen die Menschlichkeit, verurteilt. Dies geschah auf der Grundlage seiner Rolle als militärischer Führer und seiner Beteiligung an einem gemeinsamen kriminellen Unternehmen sowie anderer Formen der strafrechtlichen Haftung, einschließlich der Verantwortung für das Kommando. Der jugoslawische Führer Slobodan Milošević wurde ebenfalls angeklagt und nach Den Haag gebracht, um sich für Verbrechen, die unter seiner Führung nicht nur in Bosnien, sondern auch in Kroatien und im Kosovo begangen wurden, zu verantworten. Er verstarb jedoch, bevor ein Urteil in seinem Prozess gefällt wurde.</p>\n<p> </p>\n<p>Im Jahr 2007 bestätigte der Internationale Gerichtshof (IGH), dass die in Srebrenica begangenen Gräueltaten Völkermord darstellten und dass Serbien seinen Verpflichtungen zur Verhinderung des Völkermords nicht nachgekommen war. Dieses Urteil ergänzte die individuelle strafrechtliche Verantwortung spezifischer Täter, indem es die staatliche Verantwortung festlegte und damit die Verpflichtungen des internationalen Rechts für die breitere internationale Gemeinschaft verstärkte.</p>\n<p><strong><em> </em></strong></p>\n<p><strong>Bucha, Irpin, Borodianka, Hostomel, Moshchun, Izium, Mariupol, das Massaker im Gefängnis Olenivka und Ohmatdyt – die “ukrainische kollektive Srebrenica” wächst jeden Tag...</strong></p>\n<p><strong> </strong></p>\n<p>Mit dem andauernden Krieg in der Ukraine gibt es immer mehr Beweise und Ermittlungen zu möglichen Kriegsverbrechen, Verbrechen gegen die Menschlichkeit und Taten, die die rechtlichen Kriterien für Völkermord erfüllen könnten. Bislang gab es jedoch keinen bestätigten und international anerkannten Völkermord in demselben Ausmaß wie das Massaker von Srebrenica. Während es schwierig ist, das wahre Ausmaß des Schadens, der während des laufenden Krieges angerichtet wurde, zu beweisen, könnte die Ukraine leider das Massaker in Bezug auf die verlorenen Leben in den russischen Gräueltaten übertreffen. Seit Beginn der umfassenden Invasion Russlands in die Ukraine bis November 2024 wurden von den ukrainischen Strafverfolgungsbehörden über 146.000 Fälle von Kriegsverbrechen registriert. Laut NGO-Dokumentatoren starben allein in Mariupol zwischen März 2022 und Februar 2023 mehr als 8.000 Menschen wahrscheinlich an kriegsbedingten Ursachen. Ukrainische Dokumentatoren, internationale Journalisten und unabhängige internationale Organisationen haben Beweise für Tausende von verschiedenen Fällen von Gräueltaten gefunden. Dazu gehört beispielsweise die Tötung und Folter von Zivilisten in Bucha, Irpin, Borodianka, Hostomel, Moshchun und Izium. Diese Liste der zahlreichen russischen Gräueltaten ist leider nicht abschließend und wächst jeden Tag weiter...</p>\n<p> </p>\n<p>Vom 24. Februar 2022 bis heute begeht die russische Armee Kriegsverbrechen in den besetzten ukrainischen Gebieten, die denen ähneln, die von den Serben in den besetzten bosnischen Gebieten und insbesondere in Srebrenica begangen wurden. Die Verbrechen in Srebrenica und die von den russischen Streitkräften und Söldnern in der Ukraine begangenen Verbrechen teilen denselben Kontext – diese Verbrechen sind ethnisch motiviert und zielen auf die Zerstörung einer ethnischen Gemeinschaft oder einer ganzen Nation ab. In Srebrenica richteten sie sich gegen die bosnischen Muslime, während in Bucha und anderen Orten die ukrainische Bevölkerung das Ziel war. </p>\n<p><strong>Internationale Reaktionen auf Gräueltaten im ehemaligen Jugoslawien als Beispiel für Gerechtigkeit in der russischen Aggression gegen die Ukraine</strong></p>\n<p> </p>\n<p>Heute, mehr als dreißig Jahre nach den Jugoslawienkriegen, wird Europa erneut auf seine Verpflichtung zu seinen Grundwerten getestet. Die russische Aggression hat beispiellose Herausforderungen geschaffen und zahlreiche schreckliche Gräueltaten sowie unzählige Menschenrechtsverletzungen auf den europäischen Kontinent gebracht. Moskau begeht weiterhin täglich Kriegsverbrechen und Verbrechen gegen die Menschlichkeit auf dem Territorium der Ukraine. Die höchste militärische und politische Führung Russlands befiehlt auch die Zerstörung der zivilen Infrastruktur der Ukraine; deportiert ukrainische Kinder; foltert und tötet ukrainische Kriegsgefangene; und schafft unerträgliche Lebensbedingungen für die Menschen in den besetzten Gebieten. Putin wiederholt die Verbrechen, die vor mehr als dreißig Jahren von Milošević und der serbischen Führung begangen wurden. Darüber hinaus kompliziert der Status des russischen Staates als Atommacht die Situation nur. Die Reaktion der internationalen Gemeinschaft sollte mit der in Bezug auf die Verbrechen im ehemaligen Jugoslawien vergleichbar sein, wenn nicht sogar stärker. Sicherzustellen, dass die Täter der schwersten internationalen Verbrechen zur Rechenschaft gezogen werden, wird zeigen, dass die Macht des internationalen Rechts keine Ausnahmen zulässt, selbst wenn es um mächtige Staaten mit Atomwaffen geht.</p>\n<p>Im Februar 2022, als Reaktion auf Russlands brutale Aggression gegen die Ukraine, starteten eine Reihe von wichtigen ukrainischen Menschenrechts-NGOs, wie die Kharkiver Menschenrechtsgruppe, die Ukrainische Helsinki Menschenrechtsunion und das Zentrum für Bürgerliche Freiheiten, die globale Initiative “Tribunal für Putin” (T4P). Diese setzt sich für eine starke internationale Reaktion auf Russlands Verbrechen in der Ukraine ein, um die Straflosigkeit hochrangiger Täter zu vermeiden.</p>\n<p> </p>\n<p>Der Internationale Strafgerichtshof (ICC), als das primäre internationale Organ zur Verfolgung der Rechenschaftspflicht hochrangiger Täter internationaler Verbrechen, hat schnell Maßnahmen ergriffen, um die Situation zu adressieren. Nach der umfassenden russischen Invasion am 24. Februar 2022 leitete der ICC-Ankläger Karim Khan offiziell eine Untersuchung zu möglichen Kriegsverbrechen, Verbrechen gegen die Menschlichkeit und Völkermord in der Ukraine ein. Dies wurde von 39 ICC-Staaten unterstützt. Seitdem ist der ICC aktiv daran beteiligt, Beweise vor Ort zu sammeln, wobei Karim Khan mehrere Besuche in der Ukraine unternahm, um die Situation aus erster Hand zu beurteilen. Im März 2023 erließ der ICC Haftbefehle gegen den russischen Präsidenten Wladimir Putin und die russische Kommissarin für Kinderrechte Maria Lvova-Belova, die beschuldigt werden, ukrainische Kinder während des Krieges zwischen den beiden Ländern illegal nach Russland deportiert zu haben. Der ICC-Ankläger weist darauf hin, dass die Anklagen gegen Putin und Lvova-Belova auf ausreichenden Beweisen basieren und dass sie verantwortlich sind für “die illegale Deportation und Überführung ukrainischer Kinder aus den besetzten Gebieten der Ukraine in die Russische Föderation”. Dies widerspricht spezifischen Artikeln des Römischen Statuts. Der ICC stellte fest, dass russische Streitkräfte “Hunderte ukrainischer Kinder aus Internaten und Waisenhäusern” genommen hatten. Karim Khan argumentiert, dass diese Handlungen, die darauf abzielen, Kinder dauerhaft aus ihrer Heimat zu entfernen, einen Verstoß gegen die Genfer Konvention darstellen und als Kriegsverbrechen qualifiziert werden. Während der ICC-Ankläger nicht vorschlägt, dass es eine völkermörderische Absicht hinter der illegalen Deportation ukrainischer Kinder gibt, da jede Anklage wegen Völkermordes erfordern würde, spezifische Absichten zu beweisen, eine nationale, ethnische, rassische oder religiöse Gruppe ganz oder teilweise zu zerstören, hat die Ukraine Beweise gesammelt, um solche Ansprüche zu unterstützen. Die Feststellung, ob Völkermord begangen wird, bleibt den weiteren Ermittlungen und Verfolgungen des ICC vorbehalten.</p>\n<p> </p>\n<p>In diesem Jahr erließ der ICC weitere Haftbefehle gegen hochrangige russische Militärbeamte. Dazu gehören Generalleutnant Sergei Kobylash, der Kommandeur der Langstreckenluftfahrt der russischen Luft- und Raumfahrtkräfte; Admiral Viktor Sokolov, der Kommandeur der Schwarzmeerflotte; der ehemalige russische Verteidigungsminister Sergei Shoigu; und der Chef des Generalstabs der russischen Streitkräfte Valery Gerasimov. Diese Personen wurden wegen ihrer angeblichen Rolle bei Angriffen auf Energie- und zivile Infrastruktur in der Ukraine hervorgehoben. Die Anklagen unterstreichen die Position des ICC, dass die absichtliche Zielsetzung ziviler Infrastruktur, die zu erheblichen Schäden für die Zivilbevölkerung führt, sowohl Kriegsverbrechen als auch Verbrechen gegen die Menschlichkeit nach internationalem Recht darstellen kann. Somit sind die erlassenen Haftbefehle Teil der Bemühungen des Gerichts, diejenigen aus der russischen Führung, die am meisten für schwerwiegende Verstöße gegen das internationale Recht verantwortlich sind, zur Rechenschaft zu ziehen.</p>\n<p> </p>\n<p>Dennoch gibt es eine erhebliche Lücke im aktuellen Justizsystem, wenn es darum geht, Täter für das Verbrechen der Aggression zur Rechenschaft zu ziehen. Der ICC kann keine Aggressionsakte verfolgen, die von oder innerhalb von Ländern begangen werden, die nicht Mitglied des Römischen Statuts sind – wie Russland. Während der ICC Kriegsverbrechen, Verbrechen gegen die Menschlichkeit und Völkermord in der Ukraine ansprechen kann, hat er keine Zuständigkeit über die Aggression Russlands. Diese Einschränkung hat Forderungen nach der Schaffung eines Sondertribunals genährt, das sich speziell mit der Verfolgung dieses Verbrechens in der Ukraine befasst, um eine umfassende Reaktion auf alle laufenden internationalen Verbrechen sicherzustellen.</p>\n<p>Am 21. November 2022 verabschiedete die NATO- Parlamentarische Versammlung eine Resolution, die die Mitglieder und Partner der Nordatlantischen Allianz aufforderte, ein Sondertribunal zur Verfolgung der russischen Führer, die für das Verbrechen der Aggression verantwortlich sind, einzurichten. Am 23. November 2022 verabschiedete das Europäische Parlament eine Resolution, in der die EU und ihre Mitgliedstaaten aufgefordert wurden, die Einrichtung eines Sondertribunals für das Verbrechen der Aggression Russlands gegen die Ukraine zu unterstützen. Am 19. Januar 2023 verabschiedete es eine weitere Resolution zur Einrichtung eines solchen Tribunals.</p>\n<p>Dennoch erfordert die Einrichtung eines Tribunals für die russische Aggression eine sorgfältige Gestaltung, um die Einhaltung der Standards des internationalen Rechts sowie die Legitimität des Tribunals in der globalen Gemeinschaft sicherzustellen. Praktische Fragen wie das Format des Tribunals, die Zuständigkeit, die Finanzierung, die logistische Koordination und die anwendbaren rechtlichen Rahmenbedingungen müssen angesprochen werden. Es gibt auch die Fragen, wie man die Immunitäten der Führer überwindet und Verfahren und Prozesse in Abwesenheit verwaltet. Trotz der Herausforderungen würde die Schaffung eines solchen Tribunals einen entscheidenden Schritt in Richtung umfassender Rechenschaftspflicht für die russische Aggression darstellen, das internationale Recht aufrechtzuerhalten, um bestehende rechtliche Mechanismen zu ergänzen, und eine starke Botschaft gegen Straflosigkeit zu senden.</p>\n<p>Das ICTY ist bis zu einem gewissen Grad der Fall, zu dem die internationale Gemeinschaft aufblicken sollte, wenn sie ein Tribunal für russische Führer, die für die Aggression gegen die Ukraine verantwortlich sind, schafft. Das ICTY zeigte, wie internationales Strafrecht effektiv angewendet werden kann, um Täter für Kriegsverbrechen, Verbrechen gegen die Menschlichkeit und Völkermord zur Rechenschaft zu ziehen. Insgesamt setzte es einen Maßstab für zukünftige Tribunale. Es hatte jedoch zu diesem Zeitpunkt keine Zuständigkeit über das Verbrechen der Aggression. Diese Lücke wurde später geschlossen, als das Verbrechen der Aggression durch die Kampala-Änderungen von 2010 in das Römische Statut des Internationalen Strafgerichtshofs (ICC) aufgenommen wurde, das 2018 in Kraft trat. Indem man auf den Erfolgen und Einschränkungen des ICTY aufbaut, kann ein Sondertribunal für die russische Aggression gegen die Ukraine aus den gewonnenen Erkenntnissen schöpfen und gleichzeitig die Zuständigkeitslücken schließen, die frühere Tribunale nicht ansprechen konnten.</p>\n<p>Wichtig ist, dass das ICTY kein Prozess gegen besiegte Staaten war, wie man es in den Nachkriegsverfolgungen der deutschen und japanischen Regime sieht. Stattdessen verfolgte es Einzelpersonen, die nur eine innere politische Niederlage erlitten hatten. Ein ähnliches Szenario könnte sich mit dem Putin-Regime entfalten, was es für die internationale Gemeinschaft unerlässlich macht, proaktive Maßnahmen zu ergreifen. Die Verzögerung bei der Einrichtung eines Sondertribunals für die russische Aggression in der Ukraine gewährt effektiv Straflosigkeit und ermöglicht es Putin und anderen russischen Beamten, weitere Verbrechen zu begehen. Dazu gehören Taten völkermörderischer Natur. Während es nicht immer in unserer Macht liegt, neue Verbrechen zu verhindern, ist es unsere heilige Pflicht, die Verantwortlichen zur Rechenschaft zu ziehen. Indem wir entschlossen handeln, können wir als internationale Gemeinschaft eine kraftvolle Botschaft senden, dass Straflosigkeit in modernen Demokratien nicht toleriert wird und dass der Rechtsstaat als Schutzschild gegen Tyrannei, Aggression und Gräueltaten dient.</p>\n<p><strong>Kateryna Kyrychenko</strong> ist Rechtsbeauftragte und Programmleiterin für die Ukraine bei der pro bono Kanzlei Public International Law and Policy Group (PILPG). Sie arbeitet an rechtlichen Fragen, die sich auf die Rechenschaftspflicht für russische Kriegsverbrechen in der Ukraine konzentrieren, und strebt derzeit einen Doktortitel im internationalen Recht an (Nationale Universität “Kyiv-Mohyla Akademie”).</p>\n<p><strong>Andrii Kutsyk</strong> hat einen Doktortitel in Medienphilosophie (Lesya Ukrainka Volyn National University) und einen Master-Abschluss in Ostmitteleuropastudien (Universität Warschau). Er ist derzeit Forschungsstipendiat am Institut für Politikwissenschaft der Universität Danzig und Mitglied des Forschungsinstituts für europäische Politik. Im Jahr 2024 erhielt er auch den Ivan Vyhovsky Preis (Universität Rzeszów).</p>\n<p><strong>Dionizy Akulicz</strong> hat einen Master-Abschluss in Ostmitteleuropastudien (Universität Warschau).</p>\n<p><a href=\"#_ftnref1\"></a></p>\n<p><span> </span></p>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"<p>Σε οποιοδήποτε έτος, υπάρχουν σχεδόν τέσσερις δωδεκάδες ενεργές ένοπλες συγκρούσεις σε όλο τον κόσμο. Αυτές οι συγκρούσεις είναι βίαιες, ανθεκτικές, εκτενείς και συχνά χαρακτηρίζονται από εκτεταμένες θηριωδίες ή ακόμη και πράξεις γενοκτονίας. Κατά τη διάρκεια της ιστορίας, οι πράξεις μαζικής βίας έχουν αφήσει μια καταστροφική σφραγίδα στην ανθρωπότητα, με τον 20ό αιώνα να ξεχωρίζει ως ιδιαίτερα βίαιος. Όταν σκέφτεται κανείς τις πιο φρικτές θηριωδίες, τα εγκλήματα που διαπράχθηκαν από τη ναζιστική Γερμανία έρχονται αμέσως στο μυαλό. Ωστόσο, αυτή η λίστα πρέπει επίσης να περιλαμβάνει τις βίαιες πράξεις που διαπράχθηκαν από το ιαπωνικό καθεστώς κατά τη διάρκεια του Δεύτερου Παγκοσμίου Πολέμου, καθώς και τις γενοκτονίες στη Ρουάντα, τη Βοσνία και το Ιράκ. Αξίζει να θυμόμαστε ότι όλα αυτά συνέβησαν μόνο στον 20ό αιώνα. Οι επιζώντες όλων αυτών των φρικτών εγκλημάτων έχουν απεγνωσμένα επιθυμήσει τη δικαιοσύνη. Ενώ έχουν ιδρυθεί πολλές ad hoc διεθνείς δικαστήρια για να αποδώσουν δικαιοσύνη, άλλοι θύματα, όπως εκείνοι της κουρδικής γενοκτονίας στο Ιράκ, έχουν παραμείνει χωρίς καμία επίσημη οδό για λογοδοσία.</p>\n<p> </p>\n<p>Ενάντια στο παγκόσμιο υπόβαθρο αυτών των πρόσφατων γενοκτονιών, η Ευρώπη ξεχωρίζει με ένα ιδιαίτερα ανησυχητικό μοτίβο τέτοιων θηριωδιών — από το Ολοκαύτωμα υπό τη ναζιστική Γερμανία μέχρι τη γενοκτονία της Βοσνίας, και τώρα, ανησυχητικά, την Ουκρανία.</p>\n<p><em> </em></p>\n<p><strong>Θηριωδίες κατά των Βόσνιων Μουσουλμάνων, η σφαγή της Σρεμπρένιτσα και οι διεθνείς αντιδράσεις</strong></p>\n<p><em> </em></p>\n<p>Ιούλιος 2024 σηματοδότησε την 29η επέτειο της γενοκτονίας της Σρεμπρένιτσα, όταν οι Βόσνιοι Σέρβοι σχεδίασαν και σκότωσαν σκόπιμα περισσότερους από 8.000 Βόσνιους Μουσουλμάνους άνδρες τον Ιούλιο του 1995. Η σφαγή της Σρεμπρένιτσα θεωρείται συχνά η μεγαλύτερη θηριωδία αυτού του είδους στην Ευρώπη από τον Δεύτερο Παγκόσμιο Πόλεμο.</p>\n<p>Αυτά τα φρικτά γεγονότα διώχθηκαν σε διεθνές επίπεδο. Ένα ad hoc διεθνές δικαστήριο – το Διεθνές Ποινικό Δικαστήριο για την πρώην Γιουγκοσλαβία (ICTY) – ιδρύθηκε στη Χάγη τον Μάιο του 1993 με την απόφαση 827 του Συμβουλίου Ασφαλείας των Ηνωμένων Εθνών. Αυτό έγινε για να διωχθούν οι κύριοι υψηλόβαθμοι δράστες πολλών θηριωδιών στην επικράτεια της πρώην Γιουγκοσλαβίας από το 1991 και μετά. Το Δικαστήριο καθόρισε πέρα από κάθε εύλογη αμφιβολία ότι η δολοφονία Βόσνιων Μουσουλμάνων στη Σρεμπρένιτσα ήταν γενοκτονία. Το ICTY ήταν το πρώτο διεθνές ποινικό δικαστήριο που εισήγαγε καταδίκες για γενοκτονία στην Ευρώπη. Το Δικαστήριο εξέδωσε επίσης κατηγορίες κατά 19 ατόμων για εγκλήματα που διαπράχθηκαν στη Σρεμπρένιτσα. Όλοι εκτός από έναν από αυτήν την ομάδα είναι υψηλόβαθμοι δράστες που σχεδίασαν και διέταξαν την επιχείρηση δολοφονίας. Το 1995 το ICTY καταδίκασε τον Ράντοβαν Καρατζιτς, τον ηγέτη των Βόσνιων Σέρβων κατά τη διάρκεια του Βοσνιακού Πολέμου, για γενοκτονία, εγκλήματα κατά της ανθρωπότητας και πολέμου κυρίως ως μέρος μιας κοινής εγκληματικής επιχείρησης. Καταδικάστηκε επίσης για την κατοχή διαφόρων ηγετικών ρόλων. Ο Ράτκο Μλάντιτς, ο διοικητής του στρατού, καταδικάστηκε επίσης το 1995 για παρόμοιες κατηγορίες, συμπεριλαμβανομένης της γενοκτονίας και των εγκλημάτων κατά της ανθρωπότητας. Αυτό έγινε με βάση τον ρόλο του ως στρατιωτικού ηγέτη και τη συμμετοχή του σε μια κοινή εγκληματική επιχείρηση, καθώς και άλλες μορφές ποινικής ευθύνης, συμπεριλαμβανομένης της ευθύνης διοίκησης. Ο Γιουγκοσλάβος ηγέτης Σλόμπονταν Μιλόσεβιτς κατηγορήθηκε επίσης και μεταφέρθηκε στη Χάγη για να λογοδοτήσει για εγκλήματα που διαπράχθηκαν υπό την ηγεσία του όχι μόνο στη Βοσνία αλλά και στην Κροατία και το Κόσοβο. Ωστόσο, πέθανε πριν από την απόφαση της δίκης του.</p>\n<p> </p>\n<p>Το 2007, το Διεθνές Δικαστήριο της Χάγης (ICJ) επιβεβαίωσε ότι οι θηριωδίες που διαπράχθηκαν στη Σρεμπρένιτσα συνιστούσαν πράξεις γενοκτονίας και ότι η Σερβία είχε αποτύχει να εκπληρώσει τις υποχρεώσεις της να αποτρέψει τη γενοκτονία. Αυτή η απόφαση συμπλήρωσε την ατομική ποινική ευθύνη συγκεκριμένων δραστών καθορίζοντας την κρατική ευθύνη, ενισχύοντας έτσι τις υποχρεώσεις σύμφωνα με το διεθνές δίκαιο για την ευρύτερη διεθνή κοινότητα.</p>\n<p><strong><em> </em></strong></p>\n<p><strong>Μπούτσα, Ίρπιν, Μποροντιάνκα, Χοστόμελ, Μοσχούν, Ιζιούμ, Μαριούπολη, η σφαγή της φυλακής Ολενίβκα και το Όχματντ – η “ουκρανική συλλογική Σρεμπρένιτσα” μεγαλώνει κάθε μέρα...</strong></p>\n<p><strong> </strong></p>\n<p>Με τον συνεχιζόμενο πόλεμο στην Ουκρανία, υπάρχουν αυξανόμενα στοιχεία και έρευνες για πιθανές πολεμικές εγκληματικές πράξεις, εγκλήματα κατά της ανθρωπότητας και πράξεις που μπορεί να πληρούν τα νομικά κριτήρια για γενοκτονία. Ωστόσο, μέχρι στιγμής, δεν έχει επιβεβαιωθεί και διεθνώς αναγνωριστεί γενοκτονία της ίδιας κλίμακας με τη σφαγή της Σρεμπρένιτσα. Ενώ είναι δύσκολο να αποδειχθεί η πραγματική κλίμακα της ζημιάς που προκλήθηκε κατά τη διάρκεια της έντασης του συνεχιζόμενου πολέμου, η Ουκρανία μπορεί δυστυχώς να ξεπεράσει τη σφαγή όσον αφορά τις ζωές που χάθηκαν στις ρωσικές θηριωδίες. Από την αρχή της πλήρους κλίμακας εισβολής της Ρωσίας στην Ουκρανία μέχρι τον Νοέμβριο του 2024, έχουν καταγραφεί περισσότερες από 146.000 περιπτώσεις πολεμικών εγκλημάτων από τις ουκρανικές αρχές επιβολής του νόμου. Σύμφωνα με τους καταγραφείς ΜΚΟ, περισσότερα από 8.000 άτομα πιθανώς πέθαναν από αιτίες σχετικές με τον πόλεμο μόνο στη Μαριούπολη μεταξύ Μαρτίου 2022 και Φεβρουαρίου 2023. Ουκρανοί καταγραφείς, διεθνείς δημοσιογράφοι και ανεξάρτητες διεθνείς οργανώσεις έχουν βρει στοιχεία για χιλιάδες διαφορετικές περιπτώσεις θηριωδιών. Αυτό περιλαμβάνει, για παράδειγμα, τη δολοφονία και βασανισμό πολιτών στη Μπούτσα, Ίρπιν, Μποροντιάνκα, Χοστόμελ, Μοσχούν και Ιζιούμ. Αυτή η λίστα με τις πολλές ρωσικές θηριωδίες δεν είναι δυστυχώς εξαντλητική και συνεχίζει να μεγαλώνει κάθε μέρα…</p>\n<p> </p>\n<p>Από τις 24 Φεβρουαρίου 2022 μέχρι σήμερα, ο ρωσικός στρατός διαπράττει πολεμικά εγκλήματα στις κατεχόμενες ουκρανικές περιοχές που είναι παρόμοια με εκείνα που διαπράχθηκαν από τους Σέρβους στις κατεχόμενες βόσνιες περιοχές και ειδικότερα στη Σρεμπρένιτσα. Τα εγκλήματα στη Σρεμπρένιτσα και εκείνα που διαπράχθηκαν από τις ρωσικές ένοπλες δυνάμεις και μισθοφόρους στην Ουκρανία μοιράζονται το ίδιο πλαίσιο – αυτά τα εγκλήματα είναι εθνοτικά κίνητρα και στοχεύουν στην καταστροφή μιας εθνοτικής κοινότητας ή ολόκληρου του έθνους. Στη Σρεμπρένιτσα, αυτό στοχεύει τους Βόσνιους Μουσουλμάνους, ενώ στη Μπούτσα και σε άλλες τοποθεσίες, ο στόχος ήταν ο ουκρανικός πληθυσμός. </p>\n<p><strong>Διεθνείς αντιδράσεις στις θηριωδίες στην πρώην Γιουγκοσλαβία ως παράδειγμα για τη δικαιοσύνη στην ρωσική επιθετικότητα κατά της Ουκρανίας</strong></p>\n<p> </p>\n<p>Σήμερα, περισσότερα από τριάντα χρόνια από τους Γιουγκοσλαβικούς Πολέμους, η Ευρώπη δοκιμάζεται ξανά για τη δέσμευσή της στις βασικές της αξίες. Η ρωσική επιθετικότητα έχει δημιουργήσει πρωτοφανείς προκλήσεις, φέρνοντας πολλές φρικτές θηριωδίες και αμέτρητες παραβιάσεις ανθρωπίνων δικαιωμάτων στην ευρωπαϊκή ήπειρο. Η Μόσχα συνεχίζει να διαπράττει πολεμικά εγκλήματα και εγκλήματα κατά της ανθρωπότητας στην επικράτεια της Ουκρανίας καθημερινά. Η ανώτατη στρατιωτική και πολιτική ηγεσία της Ρωσίας διατάσσει επίσης την καταστροφή της πολιτικής υποδομής της Ουκρανίας· την απέλαση Ουκρανών παιδιών· τον βασανισμό και τη δολοφονία Ουκρανών αιχμαλώτων πολέμου· και τη δημιουργία απαράδεκτων συνθηκών ζωής για τους ανθρώπους στις κατεχόμενες περιοχές. Ο Πούτιν επαναλαμβάνει τα εγκλήματα που διαπράχθηκαν από τον Μιλόσεβιτς και την ηγεσία των Σέρβων πριν από περισσότερα από τριάντα χρόνια. Επιπλέον, η κατάσταση της ρωσικής πολιτείας ως πυρηνική δύναμη περιπλέκει μόνο την κατάσταση. Η αντίδραση της διεθνούς κοινότητας θα πρέπει να είναι συγκρίσιμη με αυτή που αφορά τα εγκλήματα στην πρώην Γιουγκοσλαβία, αν όχι ισχυρότερη. Η διασφάλιση ότι οι δράστες των σοβαρότερων διεθνών εγκλημάτων θα οδηγηθούν στη δικαιοσύνη θα δείξει ότι η δύναμη του διεθνούς δικαίου δεν επιτρέπει εξαιρέσεις, ακόμη και όταν πρόκειται για ισχυρές χώρες που κατέχουν πυρηνικά όπλα.</p>\n<p>Τον Φεβρουάριο του 2022, σε απάντηση στην βίαιη επιθετικότητα της Ρωσίας κατά της Ουκρανίας, αρκετές βασικές ουκρανικές ΜΚΟ ανθρωπίνων δικαιωμάτων, όπως η Ομάδα Ανθρωπίνων Δικαιωμάτων Χάρκοβο, η Ουκρανική Ένωση Ανθρωπίνων Δικαιωμάτων Χέλσινκι και το Κέντρο Πολιτικών Ελευθεριών, ξεκίνησαν την Παγκόσμια Πρωτοβουλία “Δικαστήριο για τον Πούτιν” (T4P). Αυτή προτείνει μια ισχυρή διεθνή αντίδραση στα εγκλήματα της Ρωσίας στην Ουκρανία προκειμένου να αποφευχθεί η ατιμωρησία για τους υψηλόβαθμους δράστες.</p>\n<p> </p>\n<p>Το Διεθνές Ποινικό Δικαστήριο (ICC), ως ο κύριος διεθνής φορέας για την επιδίωξη της λογοδοσίας των υψηλόβαθμων δραστών διεθνών εγκλημάτων, έχει ενεργήσει γρήγορα για να αντιμετωπίσει την κατάσταση. Μετά την πλήρους κλίμακας ρωσική εισβολή στις 24 Φεβρουαρίου 2022, ο Εισαγγελέας του ICC Καρίμ Χαν ξεκίνησε επίσημα έρευνα για πιθανές πολεμικές εγκληματικές πράξεις, εγκλήματα κατά της ανθρωπότητας και γενοκτονία στην Ουκρανία. Αυτό υποστηρίχθηκε από 39 κράτη μέλη του ICC. Από τότε, το ICC έχει εμπλακεί ενεργά στη συλλογή στοιχείων επί τόπου, με τον Καρίμ Χαν να πραγματοποιεί πολλές επισκέψεις στην Ουκρανία για να αξιολογήσει την κατάσταση από πρώτο χέρι. Τον Μάρτιο του 2023, το ICC εξέδωσε εντάλματα σύλληψης κατά του Ρώσου Προέδρου Βλαντίμιρ Πούτιν και της Ρωσίδας Προεδρικής Επιτρόπου για τα Δικαιώματα των Παιδιών Μαρίας Λβόβα-Μπελόβα, κατηγορώντας τους για παράνομη απέλαση Ουκρανών παιδιών στη Ρωσία κατά τη διάρκεια του πολέμου μεταξύ των δύο χωρών. Ο εισαγγελέας του ICC σημειώνει ότι οι κατηγορίες κατά του Πούτιν και της Λβόβα-Μπελόβα βασίζονται σε επαρκή στοιχεία και ότι είναι υπεύθυνοι για “την παράνομη απέλαση και μεταφορά Ουκρανών παιδιών από τις κατεχόμενες περιοχές της Ουκρανίας στη Ρωσική Ομοσπονδία”. Αυτό αντιφάσκει με συγκεκριμένα άρθρα του Καταστατικού της Ρώμης. Το ICC σημείωσε ότι οι ρωσικές δυνάμεις είχαν πάρει “εκατοντάδες Ουκρανούς παιδιά από σχολεία και ορφανοτροφεία”. Ο Καρίμ Χαν υποστηρίζει ότι αυτές οι ενέργειες, που στοχεύουν στην μόνιμη απομάκρυνση παιδιών από την πατρίδα τους, συνιστούν παραβίαση της Γενεύης και πληρούν τις προϋποθέσεις για πολεμικά εγκλήματα. Ενώ ο εισαγγελέας του ICC δεν προτείνει ότι υπάρχει γενοκτονική πρόθεση πίσω από την παράνομη απέλαση Ουκρανών παιδιών, καθώς οποιεσδήποτε κατηγορίες γενοκτονίας θα απαιτούσαν την απόδειξη συγκεκριμένης πρόθεσης να καταστραφεί, εν μέρει ή εν όλω, μια εθνική, εθνοτική, φυλετική ή θρησκευτική ομάδα, η Ουκρανία έχει συγκεντρώσει στοιχεία για να υποστηρίξει τέτοιες αξιώσεις. Η απόφαση για το αν διαπράττεται γενοκτονία παραμένει υπό την περαιτέρω έρευνα και διώξεις του ICC.</p>\n<p> </p>\n<p>Αυτή τη χρονιά, το ICC εξέδωσε άλλα εντάλματα σύλληψης κατά υψηλόβαθμων Ρώσων στρατιωτικών αξιωματούχων. Αυτοί είναι ο Αντιστράτηγος Σεργκέι Κομπυλάς, ο διοικητής της μακράς εμβέλειας αεροπορίας στις Ρωσικές Αεροπορικές Δυνάμεις; ο Ναύαρχος Βίκτορ Σοκόλοφ, ο διοικητής του Στόλου της Μαύρης Θάλασσας; ο πρώην Υπουργός Άμυνας της Ρωσίας Σεργκέι Σοϊγκού; και ο Αρχηγός Γενικού Επιτελείου των Ρωσικών Ενόπλων Δυνάμεων Βαλέρι Γκερασίμοφ. Αυτά τα άτομα επισημάνθηκαν για τον φερόμενο ρόλο τους στην επίθεση ενεργειακής και πολιτικής υποδομής στην Ουκρανία. Οι κατηγορίες υπογραμμίζουν τη θέση του ICC ότι η σκόπιμη στόχευση πολιτικής υποδομής, που έχει ως αποτέλεσμα σημαντική βλάβη στον πολιτικό πληθυσμό, μπορεί να συνιστά τόσο πολεμικά εγκλήματα όσο και εγκλήματα κατά της ανθρωπότητας σύμφωνα με το διεθνές δίκαιο. Έτσι, τα εκδοθέντα εντάλματα σύλληψης είναι μέρος των προσπαθειών του Δικαστηρίου να φέρει στη δικαιοσύνη εκείνους από τη ρωσική ηγεσία που είναι πιο υπεύθυνοι για σοβαρές παραβιάσεις του διεθνούς δικαίου.</p>\n<p> </p>\n<p>Ωστόσο, υπάρχει ένα σημαντικό κενό στο τρέχον σύστημα δικαιοσύνης όσον αφορά την ευθύνη των δραστών για το έγκλημα της επιθετικότητας. Το ICC δεν μπορεί να διώξει πράξεις επιθετικότητας που διαπράττονται από ή εντός χωρών που δεν είναι μέλη του Καταστατικού της Ρώμης — όπως η Ρωσία. Ενώ το ICC μπορεί να ασχοληθεί με πολεμικά εγκλήματα, εγκλήματα κατά της ανθρωπότητας και γενοκτονία στην Ουκρανία, δεν έχει δικαιοδοσία για την επιθετικότητα της Ρωσίας. Αυτός ο περιορισμός έχει ενισχύσει τις εκκλήσεις για τη δημιουργία ενός Ειδικού Δικαστηρίου που να επικεντρώνεται ειδικά στη δίωξη αυτού του εγκλήματος στην Ουκρανία για να διασφαλιστεί μια ολοκληρωμένη αντίδραση σε όλα τα συνεχιζόμενα διεθνή εγκλήματα.</p>\n<p>Στις 21 Νοεμβρίου 2022, η Κοινοβουλευτική Συνέλευση του ΝΑΤΟ υιοθέτησε μια απόφαση που καλεί τα μέλη και τους εταίρους της Βόρειας Ατλαντικής Συμμαχίας να ιδρύσουν ένα ειδικό δικαστήριο για να διώξουν τους Ρώσους ηγέτες που είναι υπεύθυνοι για το έγκλημα της επιθετικότητας. Στις 23 Νοεμβρίου 2022, το Ευρωπαϊκό Κοινοβούλιο υιοθέτησε μια απόφαση καλώντας την ΕΕ και τα κράτη μέλη της να υποστηρίξουν την ίδρυση ενός ειδικού δικαστηρίου για το έγκλημα της επιθετικότητας από τη Ρωσία κατά της Ουκρανίας. Στις 19 Ιανουαρίου 2023, υιοθέτησε άλλη μια απόφαση για την ίδρυση ενός τέτοιου δικαστηρίου.</p>\n<p>Ωστόσο, η ίδρυση ενός δικαστηρίου για την ρωσική επιθετικότητα απαιτεί προσεκτικό σχεδιασμό για να διασφαλιστεί η τήρηση των προτύπων του διεθνούς δικαίου, καθώς και η νομιμότητα του δικαστηρίου στην παγκόσμια κοινότητα. Πρακτικά ζητήματα όπως η μορφή του δικαστηρίου, η δικαιοδοσία, η χρηματοδότηση, ο λογιστικός συντονισμός και τα εφαρμοστέα νομικά πλαίσια θα πρέπει να αντιμετωπιστούν. Υπάρχουν επίσης τα ζητήματα της υπέρβασης των ασυλιών των ηγετών και της διαχείρισης διαδικασιών και δικών ερήμην. Παρά τις προκλήσεις, η δημιουργία ενός τέτοιου δικαστηρίου θα αποτελούσε ένα κρίσιμο βήμα προς την ολοκληρωμένη λογοδοσία για τη ρωσική επιθετικότητα, υποστηρίζοντας το διεθνές δίκαιο προκειμένου να συμπληρώσει τους υπάρχοντες νομικούς μηχανισμούς και στέλνοντας ένα ισχυρό μήνυμα κατά της ατιμωρησίας.</p>\n<p>Το ICTY είναι, σε κάποιο βαθμό, η περίπτωση που η διεθνής κοινότητα θα πρέπει να κοιτάξει όταν δημιουργεί ένα δικαστήριο για τους Ρώσους ηγέτες που είναι υπεύθυνοι για την επιθετικότητα κατά της Ουκρανίας. Το ICTY απέδειξε πώς η διεθνής ποινική δικαιοσύνη μπορεί να εφαρμοστεί αποτελεσματικά για να κρατήσει τους δράστες υπεύθυνους για πολεμικά εγκλήματα, εγκλήματα κατά της ανθρωπότητας και γενοκτονία. Συνολικά, έθεσε ένα πρότυπο για μελλοντικά δικαστήρια. Ωστόσο, δεν είχε δικαιοδοσία για το έγκλημα της επιθετικότητας εκείνη την εποχή. Αυτό το κενό αντιμετωπίστηκε αργότερα όταν το έγκλημα της επιθετικότητας ενσωματώθηκε στο Καταστατικό της Ρώμης του Διεθνούς Ποινικού Δικαστηρίου (ICC) μέσω των Τροποποιήσεων της Καμπάλα το 2010, οι οποίες τέθηκαν σε εφαρμογή το 2018. Χτίζοντας πάνω στις επιτυχίες και τους περιορισμούς του ICTY, ένα ειδικό δικαστήριο για τη ρωσική επιθετικότητα κατά της Ουκρανίας μπορεί να αξιοποιήσει τα διδάγματα που αποκτήθηκαν, ενώ θα καλύψει τα δικαιοδοτικά κενά που δεν μπορούσαν να αντιμετωπίσουν τα προηγούμενα δικαστήρια.</p>\n<p>Σημαντικά, το ICTY δεν ήταν μια δίκη των ηττημένων κρατών όπως φαίνεται στις μεταπολεμικές διώξεις των γερμανικών και ιαπωνικών καθεστώτων. Αντίθετα, δίωξε άτομα που αντιμετώπισαν μόνο μια εσωτερική πολιτική ήττα. Ένα παρόμοιο σενάριο θα μπορούσε να εκτυλιχθεί με το καθεστώς Πούτιν, καθιστώντας απαραίτητο για τη διεθνή κοινότητα να λάβει προληπτικά μέτρα. Η καθυστέρηση της ίδρυσης ενός ειδικού δικαστηρίου για τη ρωσική επιθετικότητα στην Ουκρανία ουσιαστικά παρέχει ατιμωρησία, επιτρέποντας στον Πούτιν και άλλους Ρώσους αξιωματούχους να διαπράττουν περαιτέρω εγκλήματα. Αυτό περιλαμβάνει πράξεις γενοκτονικού χαρακτήρα. Ενώ δεν είναι πάντα στη δύναμή μας να αποτρέψουμε νέα εγκλήματα, είναι ιερή μας υποχρέωση να φέρουμε τους υπεύθυνους στη δικαιοσύνη. Δρώντας αποφασιστικά, μπορούμε, ως διεθνής κοινότητα, να στείλουμε ένα ισχυρό μήνυμα ότι η ατιμωρησία δεν θα γίνει ανεκτή στις σύγχρονες δημοκρατίες και ότι ο κανόνας του νόμου λειτουργεί ως ασπίδα κατά της τυραννίας, της επιθετικότητας και των θηριωδιών.</p>\n<p><strong>Κατερίνα Κυρίτσενκο</strong> είναι νομική υπεύθυνη και διευθύντρια προγράμματος Ουκρανίας στην pro bono νομική εταιρεία Public International Law and Policy Group (PILPG). Εργάζεται σε νομικά ζητήματα που επικεντρώνονται στη λογοδοσία για τα ρωσικά πολεμικά εγκλήματα στην Ουκρανία και αυτή τη στιγμή επιδιώκει διδακτορικό στην Διεθνή Δικαιοσύνη (Εθνικό Πανεπιστήμιο “Κιέβου-Μοχιλά Ακαδημία”).</p>\n<p><strong>Αντρίι Κούτσικ</strong> κατέχει διδακτορικό στη Φιλοσοφία των Μέσων (Εθνικό Πανεπιστήμιο Λεσυά Ουκραίνκα) και μεταπτυχιακό τίτλο σπουδών στις Ανατολικές Ευρωπαϊκές Σπουδές (Πανεπιστήμιο της Βαρσοβίας). Αυτή τη στιγμή είναι ερευνητικός συνεργάτης στο Ινστιτούτο Πολιτικών Επιστημών του Πανεπιστημίου Γκντάνσκ και μέλος του Ερευνητικού Ινστιτούτου Ευρωπαϊκής Πολιτικής. Το 2024, έλαβε επίσης το βραβείο Ιβάν Βυχόφσκι (Πανεπιστήμιο Ρζεσζόβου).</p>\n<p><strong>Διονύσης Ακουλίτς</strong> κατέχει μεταπτυχιακό τίτλο σπουδών στις Ανατολικές Ευρωπαϊκές Σπουδές (Πανεπιστήμιο της Βαρσοβίας).</p>\n<p><a href=\"#_ftnref1\"></a></p>\n<p><span> </span></p>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"en": {
            key:"value": string:"<p>In any given year, there are nearly four dozen active armed conflicts around the globe. These conflicts are violent, durable, far-reaching, and oftentimes characterized by widespread atrocities or even acts of genocide. Throughout history, acts of mass violence have left a devastating mark on humanity, with the 20th century standing out as especially brutal. When one thinks of the most horrific atrocities, the crimes committed by Nazi Germany immediately come to mind. Yet, this list must also include the brutal acts committed by the Japanese regime during the Second World War, as well as the genocides in Rwanda, Bosnia and Iraq. It is worth remembering that this all took place in just the 20th century. The survivors of all these horrible crimes have desperately longed for justice. While many ad hoc international tribunals have been established to deliver justice, other victims, such as those of the Kurdish genocide in Iraq, have remained without any formal pathways for accountability.</p>\n<p> </p>\n<p>Against the global backdrop of these recent genocides, Europe stands out with a particularly troubling pattern of such atrocities — from the Holocaust under Nazi Germany to the Bosnian genocide, and now, disturbingly, Ukraine.</p>\n<p><em> </em></p>\n<p><strong>Atrocities against Bosnian Muslims, the Srebrenica massacre and international responses</strong></p>\n<p><em> </em></p>\n<p>July 2024 marked the 29th anniversary of the Srebrenica genocide, when Bosnian Serbs planned and deliberately killed more than 8,000 Bosnian Muslim men in July 1995. The Srebrenica massacre is often regarded as the largest atrocity of its kind in Europe since the Second World War.</p>\n<p>These horrific events were prosecuted at the international level. An ad hoc international tribunal – the International Criminal Tribunal for the former Yugoslavia (ICTY) – was created in the Hague in May 1993 by United Nations Security Council Resolution 827. This was done to prosecute the main high-level perpetrators of numerous atrocities on the territory of the former Yugoslavia from 1991 onwards. The Tribunal established beyond a reasonable doubt that the killing of Bosnian Muslims in Srebrenica was a genocide. The ICTY was the first international criminal tribunal to introduce convictions for genocide in Europe. The Tribunal also issued indictments against 19 individuals for crimes committed in Srebrenica. All but one of this group are high-level perpetrators who planned and ordered the killing operation. In 1995 the ICTY convicted Radovan Karadžić, the leader of the Bosnian Serbs during the Bosnian War, for genocide, crimes against humanity, and war crimes primarily as part of a joint criminal enterprise. He was also convicted of holding various leadership roles. Ratko Mladić, the army commander, was also convicted in 1995 for similar charges, including genocide and crimes against humanity. This was done based on his role as a military leader and his involvement in a joint criminal enterprise, as well as other forms of criminal liability, including command responsibility. The Yugoslav leader Slobodan Milošević was also charged and transported to The Hague to face accountability for crimes committed under his leadership not only in Bosnia but also in Croatia and Kosovo. However, he passed away before a verdict was rendered in his trial.</p>\n<p> </p>\n<p>In 2007, the International Court of Justice (ICJ) affirmed that the atrocities committed in Srebrenica constituted acts of genocide and that Serbia had failed to fulfil its obligations to prevent the genocide. This ruling complemented the individual criminal accountability of specific perpetrators by establishing state responsibility, thereby reinforcing obligations under international law for the broader international community.</p>\n<p><strong><em> </em></strong></p>\n<p><strong>Bucha, Irpin, Borodianka, Hostomel, Moshchun, Izium, Mariupol, the Olenivka prison massacre and Ohmatdyt – the “Ukrainian collective Srebrenica” is growing every day...</strong></p>\n<p><strong> </strong></p>\n<p>With the ongoing war in Ukraine, there is mounting evidence and investigations into potential war crimes, crimes against humanity, and acts that may meet the legal criteria for genocide. However, as of now, there has not been a confirmed and internationally recognized genocide of the same magnitude as the Srebrenica massacre. While it is difficult to prove the true scale of the damage done during the heat of the ongoing war, Ukraine might sadly overtake the massacre when it comes to lives lost in the Russian atrocities. Since the beginning of Russia’s full-scale invasion of Ukraine up to November 2024, over 146,000 cases of war crimes have been registered by Ukrainian law enforcement agencies. According to NGO documenters, more than 8,000 people likely died from war-related causes in Mariupol alone between March 2022 and February 2023. Ukrainian documenters, international journalists and independent international organizations have found evidence of thousands of different cases of atrocities. This includes, for example, the killing and torture of civilians in Bucha, Irpin, Borodianka, Hostomel, Moshchun and Izium. This list of numerous Russian atrocities is unfortunately not exhaustive and keeps growing every day…</p>\n<p> </p>\n<p>From February 24th 2022 to the present day, the Russian army has been committing war crimes in the occupied Ukrainian territories that are similar to those committed by the Serbs in the occupied Bosnian territories and in particular in Srebrenica. The crimes in Srebrenica and those committed by Russian armed forces and mercenaries in Ukraine share the same context – those crimes are ethnically motivated and aimed at the destruction of an ethnic community or an entire nation. In Srebrenica, this targeted the Bosnian Muslims, while in Bucha and other locations, the target was the Ukrainian population. </p>\n<p><strong>International responses to atrocities in former Yugoslavia as an example for justice in the Russian aggression against Ukraine</strong></p>\n<p> </p>\n<p>Today, more than thirty years since the Yugoslav Wars, Europe is once again being tested on its commitment to its core values. The Russian aggression has created unprecedented challenges, bringing numerous horrendous atrocities and countless human rights violations to the European continent. Moscow continues to commit war crimes and crimes against humanity on the territory of Ukraine on a daily basis. Russia’s highest military and political leadership is also ordering the destruction of Ukraine's civilian infrastructure; deporting Ukrainian children; torturing and killing Ukrainian prisoners of war; and creating unbearable conditions of life for people in the occupied territories. Putin is repeating the crimes committed by Milošević and the Serbian leadership more than thirty years ago. Additionally, the Russian state’s status as a nuclear power only complicates the situation. The reaction of the international community should be comparable to that concerning the crimes in former Yugoslavia, if not stronger. Ensuring that the perpetrators of the gravest international crimes are brought to justice will show that the power of international law admits no exceptions, even when dealing with powerful states wielding nuclear weapons.</p>\n<p>In February 2022, in response to Russia's brutal aggression against Ukraine, a number of key Ukrainian human rights NGOs, such as the Kharkiv Human Rights Group, the Ukrainian Helsinki Human Rights Union and the Center for Civil Liberties, launched the Global Initiative “Tribunal for Putin” (T4P). This advocates for a strong international response to Russia’s crimes in Ukraine in order to avoid impunity for high-level perpetrators.</p>\n<p> </p>\n<p>The International Criminal Court (ICC), as the primary international body for pursuing the accountability of high-level perpetrators of international crimes, has swiftly taken action to address the situation. Following the full-scale Russian invasion on February 24th 2022, the ICC Prosecutor Karim Khan formally launched an investigation into potential war crimes, crimes against humanity, and genocide in Ukraine. This was supported by 39 ICC State Parties. Since then, the ICC has been actively involved in gathering evidence on the ground, with Karim Khan making several visits to Ukraine to assess the situation firsthand. In March 2023, the ICC issued arrest warrants for Russian President Vladimir Putin and the Russian Presidential Commissioner for Children's Rights Maria Lvova-Belova, accusing them of illegally deporting Ukrainian children to Russia during the war between the two countries. The ICC prosecutor notes that the charges against Putin and Lvova-Belova are based on sufficient evidence and that they are responsible for “the illegal deportation and transfer of Ukrainian children from the occupied territories of Ukraine to the Russian Federation”. This contradicts specific articles of the Rome Statute. The ICC noted that Russian forces had taken “hundreds of Ukrainian children from boarding schools and orphanages”. Karim Khan argues that these actions, aimed at permanently removing children from their homeland, constitute a violation of the Geneva Convention and qualify as war crimes. While the ICC prosecutor does not suggest that there is genocidal intent behind the illegal deportation of Ukrainian children, as any charges of genocide would require demonstrating specific intent to destroy, in whole or in part, a national, ethnic, racial, or religious group, Ukraine has been gathering evidence to support such claims. The determination of whether genocide is being committed remains subject to the ICC’s further investigations and prosecutions.</p>\n<p> </p>\n<p>This year, the ICC issued other arrest warrants against high-level Russian military officials. These are Lieutenant General Sergei Kobylash, the commander of long-range aviation in the Russian Aerospace Forces; Admiral Viktor Sokolov, the commander of the Black Sea Fleet; the former Russian Defence Minister Sergei Shoigu; and the Chief of the General Staff of the Russian Armed Forces Valery Gerasimov. These individuals were highlighted for their alleged role in attacking energy and civilian infrastructure in Ukraine. The charges underscore the ICC’s position that the deliberate targeting of civilian infrastructure, resulting in significant harm to the civilian population, can constitute both war crimes and crimes against humanity under international law. Thus, the issued arrest warrants are part of the Court's efforts to bring to justice those from the Russian leadership most responsible for serious violations of international law.</p>\n<p> </p>\n<p>Yet, there is a significant gap in the current justice system when it comes to holding perpetrators accountable for the crime of aggression. The ICC cannot prosecute acts of aggression committed by or within countries that are not members of the Rome Statute — like Russia. While the ICC can address war crimes, crimes against humanity, and genocide in Ukraine, it has no jurisdiction over Russia’s aggression. This limitation has fuelled calls to create a Special Tribunal specifically focused on prosecuting this crime in Ukraine to ensure a comprehensive response to all the ongoing international crimes.</p>\n<p>On November 21st 2022, the NATO Parliamentary Assembly adopted a resolution urging members and partners of the North Atlantic Alliance to establish a special tribunal to prosecute the Russian leaders accountable for the crime of aggression. On November 23rd 2022, the European Parliament adopted a resolution calling on the EU and its member states to support the establishment of a special tribunal for the crime of aggression by Russia against Ukraine. On January 19th 2023, it adopted yet another resolution on the establishment of such a tribunal.</p>\n<p>Yet, establishing a tribunal for the Russian aggression requires careful design to ensure adherence to the standards of international law, as well as the tribunal’s legitimacy in the global community. Practical issues like the tribunal’s format, jurisdiction, funding, logistical coordination, and applicable legal frameworks will need to be addressed. There are also the issues of overcoming leaders’ immunities and managing proceedings and trials in absentia. Despite the challenges, the creation of such a tribunal would represent a critical step toward comprehensive accountability for Russian aggression, upholding international law in order to complement existing legal mechanisms, and sending a strong message against impunity.</p>\n<p>ICTY is, to some extent, the case that the international community should look up to when creating a tribunal for Russian leaders liable for aggression against Ukraine. The ICTY demonstrated how international criminal justice can be effectively applied to hold perpetrators accountable for war crimes, crimes against humanity, and genocide. Overall, it set a benchmark for future tribunals. However, it did not have jurisdiction over the crime of aggression at the time. This gap was later addressed when the crime of aggression was incorporated into the Rome Statute of the International Criminal Court (ICC) through the 2010 Kampala Amendments, which became effective in 2018. By building on the successes and limitations of the ICTY, a special tribunal for Russian aggression against Ukraine can leverage lessons learned, while filling jurisdictional gaps that earlier tribunals could not address.</p>\n<p>Importantly, the ICTY was not a trial of defeated states as seen in the post-war prosecutions of German and Japanese regimes. Instead, it prosecuted individuals who faced only a domestic political defeat. A similar scenario could unfold with the Putin regime, making it essential for the international community to take proactive measures. Delaying the establishment of a special tribunal for Russian aggression in Ukraine effectively grants impunity, allowing Putin and other Russian officials to commit further crimes. This includes acts of a genocidal nature. While it is not always in our power to prevent new crimes, it is our sacred duty to bring those responsible to justice. By acting decisively, we, as the international community, can send a powerful message that impunity will not be tolerated in modern democracies and that the rule of law serves as a shield against tyranny, aggression and atrocities.</p>\n<p><strong>Kateryna Kyrychenko</strong> is a Legal Officer and Ukraine Program Manager at the pro bono law firm the Public International Law and Policy Group (PILPG). She is working on legal issues focused on accountability for Russian war crimes in Ukraine, and is currently pursuing a PhD in International Law (National University of “Kyiv-Mohyla Academy”).</p>\n<p><strong>Andrii Kutsyk</strong> holds a PhD in Philosophy of Media (Lesya Ukrainka Volyn National University) and a Master’s Degree in Eastern European Studies (University of Warsaw). He is currently a Research Fellow at the Institute of Political Science at the University of Gdańsk and a member of the Research Institute for European Policy. In 2024, he also received the Ivan Vyhovsky Prize (University of Rzeszów).</p>\n<p><strong>Dionizy Akulicz</strong> holds a Master’s Degree in Eastern European Studies (University of Warsaw).</p>\n<p><a href=\"#_ftnref1\"></a></p>\n<p><span> </span></p>\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"<p>En cualquier año dado, hay casi cuatro docenas de conflictos armados activos en todo el mundo. Estos conflictos son violentos, duraderos, de gran alcance y, a menudo, se caracterizan por atrocidades generalizadas o incluso actos de genocidio. A lo largo de la historia, los actos de violencia masiva han dejado una marca devastadora en la humanidad, siendo el siglo XX especialmente brutal. Cuando se piensa en las atrocidades más horribles, los crímenes cometidos por la Alemania nazi vienen inmediatamente a la mente. Sin embargo, esta lista también debe incluir los actos brutales cometidos por el régimen japonés durante la Segunda Guerra Mundial, así como los genocidios en Ruanda, Bosnia e Irak. Vale la pena recordar que todo esto ocurrió en solo el siglo XX. Los sobrevivientes de todos estos horribles crímenes han anhelado desesperadamente justicia. Si bien se han establecido muchos tribunales internacionales ad hoc para impartir justicia, otras víctimas, como las del genocidio kurdo en Irak, han permanecido sin ningún camino formal para la rendición de cuentas.</p>\n<p> </p>\n<p>Contra el telón de fondo global de estos recientes genocidios, Europa se destaca con un patrón particularmente preocupante de tales atrocidades — desde el Holocausto bajo la Alemania nazi hasta el genocidio bosnio, y ahora, de manera inquietante, Ucrania.</p>\n<p><em> </em></p>\n<p><strong>Atrocidades contra musulmanes bosnios, la masacre de Srebrenica y las respuestas internacionales</strong></p>\n<p><em> </em></p>\n<p>Julio de 2024 marcó el 29º aniversario del genocidio de Srebrenica, cuando los serbios bosnios planearon y mataron deliberadamente a más de 8,000 hombres musulmanes bosnios en julio de 1995. La masacre de Srebrenica es a menudo considerada la mayor atrocidad de su tipo en Europa desde la Segunda Guerra Mundial.</p>\n<p>Estos horribles eventos fueron procesados a nivel internacional. Se creó un tribunal internacional ad hoc – el Tribunal Penal Internacional para la ex Yugoslavia (TPIY) – en La Haya en mayo de 1993 por la Resolución 827 del Consejo de Seguridad de las Naciones Unidas. Esto se hizo para procesar a los principales perpetradores de alto nivel de numerosas atrocidades en el territorio de la ex Yugoslavia desde 1991 en adelante. El Tribunal estableció más allá de toda duda razonable que el asesinato de musulmanes bosnios en Srebrenica fue un genocidio. El TPIY fue el primer tribunal penal internacional en introducir condenas por genocidio en Europa. El Tribunal también emitió acusaciones contra 19 individuos por crímenes cometidos en Srebrenica. Todos menos uno de este grupo son perpetradores de alto nivel que planearon y ordenaron la operación de asesinato. En 1995, el TPIY condenó a Radovan Karadžić, el líder de los serbios bosnios durante la Guerra de Bosnia, por genocidio, crímenes de lesa humanidad y crímenes de guerra, principalmente como parte de una empresa criminal conjunta. También fue condenado por ocupar varios roles de liderazgo. Ratko Mladić, el comandante del ejército, también fue condenado en 1995 por cargos similares, incluidos genocidio y crímenes de lesa humanidad. Esto se hizo en base a su papel como líder militar y su participación en una empresa criminal conjunta, así como otras formas de responsabilidad penal, incluida la responsabilidad de mando. El líder yugoslavo Slobodan Milošević también fue acusado y transportado a La Haya para enfrentar la rendición de cuentas por los crímenes cometidos bajo su liderazgo no solo en Bosnia, sino también en Croacia y Kosovo. Sin embargo, falleció antes de que se emitiera un veredicto en su juicio.</p>\n<p> </p>\n<p>En 2007, la Corte Internacional de Justicia (CIJ) afirmó que las atrocidades cometidas en Srebrenica constituían actos de genocidio y que Serbia había fallado en cumplir con sus obligaciones de prevenir el genocidio. Este fallo complementó la responsabilidad penal individual de perpetradores específicos al establecer la responsabilidad estatal, reforzando así las obligaciones bajo el derecho internacional para la comunidad internacional más amplia.</p>\n<p><strong><em> </em></strong></p>\n<p><strong>Bucha, Irpin, Borodianka, Hostomel, Moshchun, Izium, Mariupol, la masacre de la prisión de Olenivka y Ohmatdyt – la “Srebrenica colectiva ucraniana” está creciendo cada día...</strong></p>\n<p><strong> </strong></p>\n<p>Con la guerra en curso en Ucrania, hay cada vez más pruebas e investigaciones sobre posibles crímenes de guerra, crímenes de lesa humanidad y actos que pueden cumplir con los criterios legales para genocidio. Sin embargo, hasta ahora, no ha habido un genocidio confirmado y reconocido internacionalmente de la misma magnitud que la masacre de Srebrenica. Si bien es difícil probar la verdadera escala del daño causado durante el calor de la guerra en curso, Ucrania podría lamentablemente superar la masacre en cuanto a vidas perdidas en las atrocidades rusas. Desde el comienzo de la invasión a gran escala de Rusia a Ucrania hasta noviembre de 2024, se han registrado más de 146,000 casos de crímenes de guerra por las agencias de aplicación de la ley ucranianas. Según documentadores de ONG, más de 8,000 personas probablemente murieron por causas relacionadas con la guerra solo en Mariupol entre marzo de 2022 y febrero de 2023. Documentadores ucranianos, periodistas internacionales y organizaciones internacionales independientes han encontrado evidencia de miles de casos diferentes de atrocidades. Esto incluye, por ejemplo, el asesinato y la tortura de civiles en Bucha, Irpin, Borodianka, Hostomel, Moshchun e Izium. Esta lista de numerosas atrocidades rusas no es, desafortunadamente, exhaustiva y sigue creciendo cada día...</p>\n<p> </p>\n<p>Desde el 24 de febrero de 2022 hasta el día de hoy, el ejército ruso ha estado cometiendo crímenes de guerra en los territorios ucranianos ocupados que son similares a los cometidos por los serbios en los territorios bosnios ocupados y en particular en Srebrenica. Los crímenes en Srebrenica y los cometidos por las fuerzas armadas rusas y mercenarios en Ucrania comparten el mismo contexto: esos crímenes están motivados étnicamente y tienen como objetivo la destrucción de una comunidad étnica o de toda una nación. En Srebrenica, esto tuvo como objetivo a los musulmanes bosnios, mientras que en Bucha y otros lugares, el objetivo fue la población ucraniana. </p>\n<p><strong>Respuestas internacionales a las atrocidades en la ex Yugoslavia como ejemplo de justicia en la agresión rusa contra Ucrania</strong></p>\n<p> </p>\n<p>Hoy, más de treinta años después de las Guerras Yugoslavas, Europa está siendo nuevamente puesta a prueba en su compromiso con sus valores fundamentales. La agresión rusa ha creado desafíos sin precedentes, trayendo numerosas atrocidades horrendas y violaciones de derechos humanos incontables al continente europeo. Moscú continúa cometiendo crímenes de guerra y crímenes de lesa humanidad en el territorio de Ucrania a diario. El liderazgo militar y político más alto de Rusia también está ordenando la destrucción de la infraestructura civil de Ucrania; deportando a niños ucranianos; torturando y matando a prisioneros de guerra ucranianos; y creando condiciones de vida insoportables para las personas en los territorios ocupados. Putin está repitiendo los crímenes cometidos por Milošević y el liderazgo serbio hace más de treinta años. Además, el estatus del estado ruso como potencia nuclear solo complica la situación. La reacción de la comunidad internacional debería ser comparable a la que se dio respecto a los crímenes en la ex Yugoslavia, si no más fuerte. Asegurar que los perpetradores de los crímenes internacionales más graves sean llevados ante la justicia mostrará que el poder del derecho internacional no admite excepciones, incluso cuando se trata de estados poderosos que poseen armas nucleares.</p>\n<p>En febrero de 2022, en respuesta a la brutal agresión de Rusia contra Ucrania, una serie de importantes ONG de derechos humanos ucranianas, como el Grupo de Derechos Humanos de Járkov, la Unión de Derechos Humanos de Helsinki de Ucrania y el Centro para las Libertades Civiles, lanzaron la Iniciativa Global “Tribunal para Putin” (T4P). Esto aboga por una fuerte respuesta internacional a los crímenes de Rusia en Ucrania para evitar la impunidad de los perpetradores de alto nivel.</p>\n<p> </p>\n<p>La Corte Penal Internacional (CPI), como el principal organismo internacional para perseguir la responsabilidad de los perpetradores de alto nivel de crímenes internacionales, ha tomado rápidamente medidas para abordar la situación. Tras la invasión rusa a gran escala el 24 de febrero de 2022, el Fiscal de la CPI, Karim Khan, lanzó formalmente una investigación sobre posibles crímenes de guerra, crímenes de lesa humanidad y genocidio en Ucrania. Esto fue respaldado por 39 Estados Parte de la CPI. Desde entonces, la CPI ha estado involucrada activamente en la recopilación de pruebas sobre el terreno, con Karim Khan realizando varias visitas a Ucrania para evaluar la situación de primera mano. En marzo de 2023, la CPI emitió órdenes de arresto para el presidente ruso Vladimir Putin y la Comisionada Presidencial Rusa para los Derechos de los Niños, Maria Lvova-Belova, acusándolos de deportar ilegalmente a niños ucranianos a Rusia durante la guerra entre los dos países. El fiscal de la CPI señala que los cargos contra Putin y Lvova-Belova se basan en pruebas suficientes y que son responsables de “la deportación y transferencia ilegal de niños ucranianos desde los territorios ocupados de Ucrania a la Federación Rusa”. Esto contradice artículos específicos del Estatuto de Roma. La CPI señaló que las fuerzas rusas habían tomado “cientos de niños ucranianos de internados y orfanatos”. Karim Khan argumenta que estas acciones, destinadas a eliminar permanentemente a los niños de su patria, constituyen una violación de la Convención de Ginebra y califican como crímenes de guerra. Si bien el fiscal de la CPI no sugiere que haya una intención genocida detrás de la deportación ilegal de niños ucranianos, ya que cualquier cargo de genocidio requeriría demostrar una intención específica de destruir, total o parcialmente, a un grupo nacional, étnico, racial o religioso, Ucrania ha estado recopilando pruebas para respaldar tales afirmaciones. La determinación de si se está cometiendo genocidio sigue siendo objeto de las investigaciones y enjuiciamientos adicionales de la CPI.</p>\n<p> </p>\n<p>Este año, la CPI emitió otras órdenes de arresto contra altos funcionarios militares rusos. Estos son el teniente general Sergei Kobylash, el comandante de aviación de largo alcance en las Fuerzas Aeroespaciales Rusas; el almirante Viktor Sokolov, el comandante de la Flota del Mar Negro; el exministro de Defensa ruso Sergei Shoigu; y el Jefe del Estado Mayor de las Fuerzas Armadas Rusas Valery Gerasimov. Estas personas fueron destacadas por su presunto papel en el ataque a la infraestructura energética y civil en Ucrania. Los cargos subrayan la posición de la CPI de que el ataque deliberado a la infraestructura civil, que resulta en un daño significativo a la población civil, puede constituir tanto crímenes de guerra como crímenes de lesa humanidad bajo el derecho internacional. Así, las órdenes de arresto emitidas son parte de los esfuerzos de la Corte para llevar ante la justicia a aquellos del liderazgo ruso más responsables de graves violaciones del derecho internacional.</p>\n<p> </p>\n<p>Sin embargo, hay una brecha significativa en el sistema de justicia actual cuando se trata de responsabilizar a los perpetradores por el crimen de agresión. La CPI no puede procesar actos de agresión cometidos por o dentro de países que no son miembros del Estatuto de Roma — como Rusia. Si bien la CPI puede abordar crímenes de guerra, crímenes de lesa humanidad y genocidio en Ucrania, no tiene jurisdicción sobre la agresión de Rusia. Esta limitación ha alimentado llamados para crear un Tribunal Especial específicamente enfocado en procesar este crimen en Ucrania para asegurar una respuesta integral a todos los crímenes internacionales en curso.</p>\n<p>El 21 de noviembre de 2022, la Asamblea Parlamentaria de la OTAN adoptó una resolución instando a los miembros y socios de la Alianza Atlántica a establecer un tribunal especial para procesar a los líderes rusos responsables del crimen de agresión. El 23 de noviembre de 2022, el Parlamento Europeo adoptó una resolución pidiendo a la UE y a sus Estados miembros que apoyen el establecimiento de un tribunal especial por el crimen de agresión de Rusia contra Ucrania. El 19 de enero de 2023, adoptó otra resolución sobre el establecimiento de dicho tribunal.</p>\n<p>Sin embargo, establecer un tribunal para la agresión rusa requiere un diseño cuidadoso para asegurar la adherencia a los estándares del derecho internacional, así como la legitimidad del tribunal en la comunidad global. Se deberán abordar cuestiones prácticas como el formato del tribunal, la jurisdicción, la financiación, la coordinación logística y los marcos legales aplicables. También están los problemas de superar las inmunidades de los líderes y gestionar los procedimientos y juicios en ausencia. A pesar de los desafíos, la creación de un tribunal de este tipo representaría un paso crítico hacia la rendición de cuentas integral por la agresión rusa, manteniendo el derecho internacional para complementar los mecanismos legales existentes y enviando un fuerte mensaje contra la impunidad.</p>\n<p>El TPIY es, hasta cierto punto, el caso al que la comunidad internacional debería mirar al crear un tribunal para los líderes rusos responsables de la agresión contra Ucrania. El TPIY demostró cómo la justicia penal internacional puede aplicarse de manera efectiva para responsabilizar a los perpetradores de crímenes de guerra, crímenes de lesa humanidad y genocidio. En general, estableció un punto de referencia para futuros tribunales. Sin embargo, no tenía jurisdicción sobre el crimen de agresión en ese momento. Esta brecha se abordó más tarde cuando el crimen de agresión se incorporó al Estatuto de Roma de la Corte Penal Internacional (CPI) a través de las Enmiendas de Kampala de 2010, que entraron en vigor en 2018. Al construir sobre los éxitos y limitaciones del TPIY, un tribunal especial para la agresión rusa contra Ucrania puede aprovechar las lecciones aprendidas, al tiempo que llena las brechas jurisdiccionales que los tribunales anteriores no pudieron abordar.</p>\n<p>Es importante destacar que el TPIY no fue un juicio de estados derrotados como se vio en los juicios de posguerra de los regímenes alemán y japonés. En cambio, procesó a individuos que enfrentaron solo una derrota política interna. Un escenario similar podría desarrollarse con el régimen de Putin, lo que hace esencial que la comunidad internacional tome medidas proactivas. Retrasar el establecimiento de un tribunal especial para la agresión rusa en Ucrania otorga efectivamente impunidad, permitiendo que Putin y otros funcionarios rusos cometan más crímenes. Esto incluye actos de naturaleza genocida. Si bien no siempre está en nuestro poder prevenir nuevos crímenes, es nuestro deber sagrado llevar a los responsables ante la justicia. Al actuar de manera decisiva, nosotros, como comunidad internacional, podemos enviar un poderoso mensaje de que la impunidad no será tolerada en las democracias modernas y que el estado de derecho sirve como un escudo contra la tiranía, la agresión y las atrocidades.</p>\n<p><strong>Kateryna Kyrychenko</strong> es Oficial Legal y Gerente del Programa de Ucrania en el bufete de abogados pro bono Public International Law and Policy Group (PILPG). Está trabajando en cuestiones legales centradas en la rendición de cuentas por los crímenes de guerra rusos en Ucrania, y actualmente está cursando un doctorado en Derecho Internacional (Universidad Nacional de “Academia Kyiv-Mohyla”).</p>\n<p><strong>Andrii Kutsyk</strong> tiene un doctorado en Filosofía de los Medios (Universidad Nacional de Volyn Lesya Ukrainka) y una Maestría en Estudios de Europa del Este (Universidad de Varsovia). Actualmente es Investigador en el Instituto de Ciencias Políticas de la Universidad de Gdańsk y miembro del Instituto de Investigación para la Política Europea. En 2024, también recibió el Premio Ivan Vyhovsky (Universidad de Rzeszów).</p>\n<p><strong>Dionizy Akulicz</strong> tiene una Maestría en Estudios de Europa del Este (Universidad de Varsovia).</p>\n<p><a href=\"#_ftnref1\"></a></p>\n<p><span> </span></p>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"<p>Jokaisena vuonna maailmalla on lähes neljä tusinaa aktiivista aseellista konfliktia. Nämä konfliktit ovat väkivaltaisia, kestäviä, laaja-alaisia ja usein niille on ominaista laajamittaiset julmuudet tai jopa kansanmurhat. Koko historian ajan joukkoväkivallan teot ovat jättäneet tuhoisan jäljen ihmiskuntaan, ja 1900-luku erottuu erityisen brutaalina. Kun ajattelee kauheimpia julmuuksia, mieleen tulevat heti natsi-Saksan tekemät rikokset. Kuitenkin tähän luetteloon on myös sisällytettävä Japanin hallinnon tekemät brutaalit teot toisen maailmansodan aikana sekä kansanmurhat Rwandassa, Bosniassa ja Irakissa. On syytä muistaa, että kaikki tämä tapahtui vain 1900-luvulla. Kaikki nämä kauheat rikokset kokeneet uhrit ovat epätoivoisesti kaivanneet oikeutta. Vaikka monia ad hoc -kansainvälisiä tuomioistuimia on perustettu oikeuden toteuttamiseksi, muut uhrit, kuten irakilaisten kurdien kansanmurhan uhrit, ovat jääneet ilman muodollisia vastuupolkuja.</p>\n<p> </p>\n<p>Viimeisten kansanmurhien globaali tausta huomioon ottaen Eurooppa erottuu erityisen huolestuttavalla tällaisen julmuuden kaavalla — natsi-Saksan holokaustista Bosnian kansanmurhaan ja nyt, hälyttävästi, Ukrainaan.</p>\n<p><em> </em></p>\n<p><strong>Julmuudet bosnialaisia muslimeja vastaan, Srebrenican verilöyly ja kansainväliset reaktiot</strong></p>\n<p><em> </em></p>\n<p>Heinäkuu 2024 merkitsi Srebrenican kansanmurhan 29. vuosipäivää, jolloin bosnialaiset serbit suunnittelivat ja tahallisesti tappoivat yli 8 000 bosnialaista muslimimiestä heinäkuussa 1995. Srebrenican verilöylyä pidetään usein suurimpana laatuaan Euroopassa toisen maailmansodan jälkeen.</p>\n<p>Nämä kauheat tapahtumat vietiin kansainväliselle tasolle. Ad hoc -kansainvälinen tuomioistuin – entisen Jugoslavian kansainvälinen rikostuomioistuin (ICTY) – perustettiin Haagissa toukokuussa 1993 Yhdistyneiden kansakuntien turvallisuusneuvoston päätöslauselmalla 827. Tämä tehtiin syyttämään useiden julmuuksien päätekijöitä entisen Jugoslavian alueella vuodesta 1991 eteenpäin. Tuomioistuin totesi ilman kohtuullista epäilystä, että bosnialaisten muslimien tappaminen Srebrenicassa oli kansanmurha. ICTY oli ensimmäinen kansainvälinen rikostuomioistuin, joka toi Eurooppaan tuomioita kansanmurhasta. Tuomioistuin nosti myös syytteet 19 henkilöä vastaan Srebrenicassa tehdyistä rikoksista. Kaikki paitsi yksi tästä ryhmästä ovat korkeita tekijöitä, jotka suunnittelivat ja määräsivät tappamisoperaation. Vuonna 1995 ICTY tuomitsi Radovan Karadžićin, bosnialaisten serbien johtajan Bosnian sodan aikana, kansanmurhasta, rikoksista ihmisyyttä vastaan ja sotarikoksista pääasiassa osana yhteistä rikollista yritystä. Hänet tuomittiin myös erilaisten johtotehtävien hoitamisesta. Armeijan komentaja Ratko Mladić tuomittiin myös vuonna 1995 samankaltaisista syytteistä, mukaan lukien kansanmurha ja rikokset ihmisyyttä vastaan. Tämä tehtiin hänen roolinsa perusteella sotilasjohtajana ja hänen osallistumisensa vuoksi yhteiseen rikolliseen yritykseen sekä muiden rikosoikeudellisten vastuumuotojen, mukaan lukien komentovastuu, vuoksi. Jugoslavian johtaja Slobodan Milošević syytettiin myös ja hänet kuljetettiin Haagiin vastuuseen hänen johtamansa rikoksista, ei vain Bosniassa vaan myös Kroatiassa ja Kosovossa. Hän kuitenkin kuoli ennen kuin tuomio annettiin hänen oikeudenkäynnissään.</p>\n<p> </p>\n<p>Vuonna 2007 Kansainvälinen tuomioistuin (ICJ) vahvisti, että Srebrenicassa tehdyt julmuudet muodostivat kansanmurhan tekoja ja että Serbia oli epäonnistunut täyttämään velvoitteensa estää kansanmurha. Tämä päätös täydensi tiettyjen tekijöiden yksilöllistä rikosoikeudellista vastuuta vahvistamalla valtion vastuuta, mikä vahvisti kansainvälisen lain velvoitteita laajemmalle kansainväliselle yhteisölle.</p>\n<p><strong><em> </em></strong></p>\n<p><strong>Bucha, Irpin, Borodianka, Hostomel, Moshchun, Izium, Mariupol, Olenivkan vankilaverilöyly ja Ohmatdyt – “Ukrainalainen kollektiivinen Srebrenica” kasvaa joka päivä...</strong></p>\n<p><strong> </strong></p>\n<p>Ukrainassa käytävän sodan myötä on yhä enemmän todisteita ja tutkimuksia mahdollisista sotarikoksista, rikoksista ihmisyyttä vastaan ja teoista, jotka saattavat täyttää kansanmurhan oikeudelliset kriteerit. Kuitenkin toistaiseksi ei ole vahvistettua ja kansainvälisesti tunnustettua kansanmurhaa, joka olisi samaa suuruusluokkaa kuin Srebrenican verilöyly. Vaikka on vaikeaa todistaa sodan aikana aiheutuneiden vahinkojen todellista laajuutta, Ukraina saattaa valitettavasti ohittaa verilöylyn, kun puhutaan venäläisten julmuuksien aiheuttamista kuolemista. Venäjän täysimittaisen hyökkäyksen alusta marraskuuhun 2024 on Ukrainan lainvalvontaviranomaiset rekisteröineet yli 146 000 sotarikosta. Kansalaisjärjestöjen dokumentoijien mukaan yli 8 000 ihmistä todennäköisesti kuoli sodan aiheuttamiin syihin pelkästään Mariupolissa maaliskuun 2022 ja helmikuun 2023 välillä. Ukrainan dokumentoijat, kansainväliset toimittajat ja riippumattomat kansainväliset järjestöt ovat löytäneet todisteita tuhansista erilaisista julmuuksista. Tämä sisältää esimerkiksi siviilien tappamisen ja kiduttamisen Buchassa, Irpinissä, Borodiankassa, Hostomelissa, Moshchunissa ja Iziumissa. Tämä venäläisten julmuuksien pitkä lista ei valitettavasti ole tyhjentävä ja kasvaa joka päivä...</p>\n<p> </p>\n<p>24. helmikuuta 2022 nykyhetkeen asti Venäjän armeija on tehnyt sotarikoksia miehitetyillä Ukrainan alueilla, jotka ovat samankaltaisia kuin serbien tekemät rikokset miehitetyillä bosnialaisilla alueilla ja erityisesti Srebrenicassa. Srebrenicassa tehdyt rikokset ja Venäjän asevoimien ja palkkasoturien tekemät rikokset Ukrainassa jakavat saman kontekstin – nämä rikokset ovat etnisiin motiiveihin perustuvia ja tähtäävät etnisen yhteisön tai koko kansakunnan tuhoamiseen. Srebrenicassa tämä kohdistui bosnialaisiin muslimeihin, kun taas Buchassa ja muissa paikoissa kohteena oli ukrainalainen väestö. </p>\n<p><strong>Kansainväliset reaktiot entisen Jugoslavian julmuuksiin esimerkkinä oikeudelle Venäjän aggressiosta Ukrainaa vastaan</strong></p>\n<p> </p>\n<p>Tänään, yli kolmekymmentä vuotta Jugoslavian sodista, Eurooppa on jälleen kerran koetuksella sitoutumisessaan ydinarvoihinsa. Venäjän aggressio on luonut ennennäkemättömiä haasteita, tuoden mukanaan lukuisia kauheita julmuuksia ja lukemattomia ihmisoikeusloukkauksia Euroopan mantereelle. Moskova jatkaa sotarikosten ja rikosten ihmisyyttä vastaan tekemistä Ukrainan alueella päivittäin. Venäjän korkein sotilaallinen ja poliittinen johto määrää myös Ukrainan siviili-infrastruktuurin tuhoamista; ukrainalaisten lasten karkottamista; ukrainalaisten sotavankien kiduttamista ja tappamista; ja sietämättömien elinolojen luomista miehitetyillä alueilla. Putin toistaa yli kolmekymmentä vuotta sitten Miloševićin ja serbialaisten johtajien tekemät rikokset. Lisäksi Venäjän valtion asema ydinvoimana vain monimutkaistaa tilannetta. Kansainvälisen yhteisön reaktion tulisi olla verrattavissa entisen Jugoslavian rikoksiin, ellei jopa voimakkaampi. Varmistamalla, että vakavimpien kansainvälisten rikosten tekijät saatetaan oikeuden eteen, osoitetaan, että kansainvälisen lain voima ei tunne poikkeuksia, edes voimakkaita ydinaseita hallitsevien valtioiden kohdalla.</p>\n<p>Helmikuussa 2022, vastauksena Venäjän brutaaliin aggressioon Ukrainaa vastaan, useat keskeiset ukrainalaiset ihmisoikeusjärjestöt, kuten Harkovan ihmisoikeusryhmä, Ukrainan Helsinki ihmisoikeusliitto ja Kansalaisvapauksien keskus, käynnistivät globaalin aloitteen “Tribunal for Putin” (T4P). Tämä puolustaa voimakasta kansainvälistä vastausta Venäjän rikoksiin Ukrainassa, jotta korkeita tekijöitä ei jäädä rankaisematta.</p>\n<p> </p>\n<p>Kansainvälinen rikostuomioistuin (ICC), ensisijainen kansainvälinen elin kansainvälisten rikosten korkeiden tekijöiden vastuuttamiseksi, on nopeasti ryhtynyt toimiin tilanteen käsittelemiseksi. Venäjän täysimittaisen hyökkäyksen jälkeen 24. helmikuuta 2022 ICC:n syyttäjä Karim Khan käynnisti virallisesti tutkimuksen mahdollisista sotarikoksista, rikoksista ihmisyyttä vastaan ja kansanmurhasta Ukrainassa. Tätä tukivat 39 ICC:n jäsenvaltiota. Siitä lähtien ICC on ollut aktiivisesti mukana todisteiden keräämisessä paikan päällä, ja Karim Khan on tehnyt useita vierailuja Ukrainassa arvioidakseen tilannetta ensikäden. Maaliskuussa 2023 ICC julkaisi pidätysmääräykset Venäjän presidentti Vladimir Putinin ja Venäjän presidentin lasten oikeuksien komissaarin Maria Lvova-Belovan vastaan, syyttäen heitä ukrainalaisten lasten laittomasta karkottamisesta Venäjälle sodan aikana maiden välillä. ICC:n syyttäjä toteaa, että syytteet Putinin ja Lvova-Belovan vastaan perustuvat riittäviin todisteisiin ja että he ovat vastuussa “ukrainalaisten lasten laittomasta karkottamisesta ja siirtämisestä miehitetyiltä alueilta Venäjän federaatioon”. Tämä on ristiriidassa Rooman peruskirjan tiettyjen artiklojen kanssa. ICC totesi, että venäläiset joukot olivat ottaneet “satoja ukrainalaisia lapsia sisäoppilaitoksista ja lastenkodeista”. Karim Khan väittää, että nämä toimet, jotka tähtäävät lasten pysyvään poistamiseen heidän kotimaastaan, muodostavat Geneven sopimuksen rikkomisen ja täyttävät sotarikosten kriteerit. Vaikka ICC:n syyttäjä ei ehdota, että ukrainalaisten lasten laittomalla karkottamisella olisi kansanmurha-aikomus, koska kaikki kansanmurhasyytteet edellyttäisivät erityisen aikomuksen osoittamista kansallisen, etnisen, rodullisen tai uskonnollisen ryhmän tuhoamiseksi kokonaan tai osittain, Ukraina on kerännyt todisteita tukemaan tällaisia väitteitä. Sen määrittäminen, onko kansanmurhaa tapahtumassa, on edelleen ICC:n lisätutkimusten ja syytösten alaisena.</p>\n<p> </p>\n<p>Tänä vuonna ICC julkaisi muita pidätysmääräyksiä korkeita venäläisiä sotilasviranomaisia vastaan. Nämä ovat kenraaliluutnantti Sergei Kobylash, Venäjän ilmailuvoimien pitkän matkan ilmailun komentaja; amiraali Viktor Sokolov, Mustanmeren laivaston komentaja; entinen Venäjän puolustusministeri Sergei Shoigu; ja Venäjän asevoimien pääesikunnan päällikkö Valery Gerasimov. Nämä henkilöt nostettiin esiin heidän väitetystä roolistaan energian ja siviili-infrastruktuurin hyökkäämisessä Ukrainassa. Syytteet korostavat ICC:n kantaa, että siviili-infrastruktuurin tahallinen kohdistaminen, mikä aiheuttaa merkittävää haittaa siviiliväestölle, voi muodostaa sekä sotarikoksia että rikoksia ihmisyyttä vastaan kansainvälisen lain mukaan. Näin ollen annetut pidätysmääräykset ovat osa tuomioistuimen pyrkimyksiä saattaa oikeuden eteen ne, jotka Venäjän johdosta ovat eniten vastuussa vakavista kansainvälisen lain loukkauksista.</p>\n<p> </p>\n<p>Kuitenkin nykyisessä oikeusjärjestelmässä on merkittävä aukko, kun on kyse tekijöiden vastuuttamisesta aggressiorikoksesta. ICC ei voi syyttää aggressiota, joka on tehty tai tapahtunut maissa, jotka eivät ole Rooman peruskirjan jäseniä — kuten Venäjä. Vaikka ICC voi käsitellä sotarikoksia, rikoksia ihmisyyttä vastaan ja kansanmurhaa Ukrainassa, sillä ei ole toimivaltaa Venäjän aggressioon. Tämä rajoitus on ruokkinut vaatimuksia erityisen tuomioistuimen perustamiseksi, joka keskittyisi erityisesti tämän rikoksen syyttämiseen Ukrainassa varmistaakseen kattavan vastauksen kaikkiin meneillään oleviin kansainvälisiin rikoksiin.</p>\n<p>21. marraskuuta 2022 NATO:n parlamentaarinen yleiskokous hyväksyi päätöslauselman, jossa kehotettiin Pohjois-Atlantin liiton jäseniä ja kumppaneita perustamaan erityinen tuomioistuin syyttämään Venäjän johtajia aggressiorikoksesta. 23. marraskuuta 2022 Euroopan parlamentti hyväksyi päätöslauselman, jossa kehotettiin EU:ta ja sen jäsenvaltioita tukemaan erityisen tuomioistuimen perustamista Venäjän aggressiorikokselle Ukrainaa vastaan. 19. tammikuuta 2023 se hyväksyi vielä yhden päätöslauselman tällaisen tuomioistuimen perustamisesta.</p>\n<p>Kuitenkin erityisen tuomioistuimen perustaminen Venäjän aggressiolle vaatii huolellista suunnittelua, jotta varmistetaan kansainvälisen lain standardien noudattaminen sekä tuomioistuimen legitimiteetti globaalissa yhteisössä. Käytännön kysymyksiä, kuten tuomioistuimen muoto, toimivalta, rahoitus, logistinen koordinointi ja sovellettavat oikeudelliset kehykset, on käsiteltävä. On myös kysymyksiä johtajien immuniteettien voittamisesta ja menettelyjen ja oikeudenkäyntien hallinnasta poissaolevana. Haasteista huolimatta tällaisen tuomioistuimen luominen olisi kriittinen askel kohti kattavaa vastuullisuutta Venäjän aggressiosta, kansainvälisen lain ylläpitämiseksi olemassa olevien oikeudellisten mekanismien täydentämiseksi ja voimakkaan viestin lähettämiseksi rankaisemattomuutta vastaan.</p>\n<p>ICTY on jossain määrin esimerkki, johon kansainvälisen yhteisön tulisi katsoa luodessaan tuomioistuinta Venäjän johtajille, jotka ovat vastuussa aggressiosta Ukrainaa vastaan. ICTY osoitti, kuinka kansainvälistä rikosoikeutta voidaan tehokkaasti soveltaa rikoksentekijöiden vastuuttamiseksi sotarikoksista, rikoksista ihmisyyttä vastaan ja kansanmurhasta. Kaiken kaikkiaan se asetti vertailukohdan tuleville tuomioistuimille. Kuitenkin sillä ei ollut toimivaltaa aggressiorikoksesta tuolloin. Tämä aukko käsiteltiin myöhemmin, kun aggressiorikos sisällytettiin Kansainvälisen rikostuomioistuimen (ICC) Rooman peruskirjaan 2010 Kampalan muutosten kautta, jotka tulivat voimaan vuonna 2018. Rakentamalla ICTY:n menestysten ja rajoitusten varaan voidaan perustaa erityinen tuomioistuin Venäjän aggressiosta Ukrainaa vastaan, joka voi hyödyntää opittuja opetuksia samalla kun se täyttää toimivalta-aukoja, joita aikaisemmat tuomioistuimet eivät voineet käsitellä.</p>\n<p>Tärkeää on, että ICTY ei ollut voitetun valtion oikeudenkäynti, kuten nähtiin sodan jälkeisissä syytöksissä saksalaisia ja japanilaisia hallintoja vastaan. Sen sijaan se syytti yksilöitä, jotka kohtasivat vain sisäisen poliittisen tappion. Vastaava skenaario voisi kehittyä Putinin hallinnon kanssa, mikä tekee kansainvälisen yhteisön proaktiivisten toimien toteuttamisesta välttämätöntä. Erityisen tuomioistuimen perustamisen viivyttäminen Venäjän aggressiosta Ukrainassa käytännössä myöntää rankaisemattomuuden, mikä antaa Putinin ja muiden venäläisten viranomaisten jatkaa rikosten tekemistä. Tämä sisältää kansanmurhan luonteisia tekoja. Vaikka ei aina ole valtaamme estää uusia rikoksia, on pyhä velvollisuutemme saattaa vastuulliset oikeuden eteen. Toimimalla päättäväisesti voimme kansainvälisenä yhteisönä lähettää voimakkaan viestin, että rankaisemattomuutta ei hyväksytä nykyaikaisissa demokratioissa ja että oikeusvalta toimii suojana tyrannialta, aggressiolta ja julmuuksilta.</p>\n<p><strong>Kateryna Kyrychenko</strong> on oikeusasiantuntija ja Ukrainan ohjelman johtaja pro bono -lakifirmassa Public International Law and Policy Group (PILPG). Hän työskentelee oikeudellisten kysymysten parissa, jotka keskittyvät Venäjän sotarikosten vastuuttamiseen Ukrainassa, ja hän on parhaillaan suorittamassa tohtorin tutkintoa kansainvälisessä oikeudessa (Kansallinen yliopisto “Kyiv-Mohyla Academy”).</p>\n<p><strong>Andrii Kutsyk</strong> on saanut tohtorin tutkinnon median filosofiasta (Lesya Ukrainka Volynin kansallinen yliopisto) ja maisterin tutkinnon Itä-Euroopan tutkimuksesta (Varsovan yliopisto). Hän on tällä hetkellä tutkimusassistentti Gdańskin yliopiston poliittisen tieteen instituutissa ja Euroopan politiikan tutkimusinstituutin jäsen. Vuonna 2024 hän sai myös Ivan Vyhovsky -palkinnon (Rzeszówin yliopisto).</p>\n<p><strong>Dionizy Akulicz</strong> on saanut maisterin tutkinnon Itä-Euroopan tutkimuksesta (Varsovan yliopisto).</p>\n<p><a href=\"#_ftnref1\"></a></p>\n<p><span> </span></p>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"<p>Dans n'importe quelle année donnée, il y a près de quatre douzaines de conflits armés actifs à travers le monde. Ces conflits sont violents, durables, de grande portée et souvent caractérisés par des atrocités généralisées ou même des actes de génocide. Tout au long de l'histoire, des actes de violence de masse ont laissé une marque dévastatrice sur l'humanité, le 20ème siècle se distinguant comme particulièrement brutal. Lorsque l'on pense aux atrocités les plus horribles, les crimes commis par l'Allemagne nazie viennent immédiatement à l'esprit. Pourtant, cette liste doit également inclure les actes brutaux commis par le régime japonais pendant la Seconde Guerre mondiale, ainsi que les génocides au Rwanda, en Bosnie et en Irak. Il convient de rappeler que tout cela a eu lieu rien qu'au 20ème siècle. Les survivants de tous ces crimes horribles ont désespérément aspiré à la justice. Bien que de nombreux tribunaux internationaux ad hoc aient été établis pour rendre la justice, d'autres victimes, comme celles du génocide kurde en Irak, sont restées sans voies formelles de responsabilité.</p>\n<p> </p>\n<p>Dans le contexte mondial de ces récents génocides, l'Europe se distingue par un schéma particulièrement troublant de telles atrocités — de l'Holocauste sous l'Allemagne nazie au génocide bosniaque, et maintenant, de manière troublante, en Ukraine.</p>\n<p><em> </em></p>\n<p><strong>Atrocités contre les musulmans bosniaques, le massacre de Srebrenica et les réponses internationales</strong></p>\n<p><em> </em></p>\n<p>Juillet 2024 a marqué le 29ème anniversaire du génocide de Srebrenica, lorsque les Serbes de Bosnie ont planifié et tué délibérément plus de 8 000 hommes musulmans bosniaques en juillet 1995. Le massacre de Srebrenica est souvent considéré comme la plus grande atrocité de ce type en Europe depuis la Seconde Guerre mondiale.</p>\n<p>Ces événements horribles ont été poursuivis au niveau international. Un tribunal international ad hoc – le Tribunal pénal international pour l'ex-Yougoslavie (TPIY) – a été créé à La Haye en mai 1993 par la résolution 827 du Conseil de sécurité des Nations Unies. Cela a été fait pour poursuivre les principaux auteurs de haut niveau de nombreuses atrocités sur le territoire de l'ex-Yougoslavie à partir de 1991. Le Tribunal a établi au-delà de tout doute raisonnable que le meurtre de musulmans bosniaques à Srebrenica était un génocide. Le TPIY a été le premier tribunal pénal international à introduire des condamnations pour génocide en Europe. Le Tribunal a également émis des actes d'accusation contre 19 individus pour des crimes commis à Srebrenica. Tous sauf un de ce groupe sont des auteurs de haut niveau qui ont planifié et ordonné l'opération de meurtre. En 1995, le TPIY a condamné Radovan Karadžić, le leader des Serbes de Bosnie pendant la guerre de Bosnie, pour génocide, crimes contre l'humanité et crimes de guerre principalement dans le cadre d'une entreprise criminelle conjointe. Il a également été condamné pour avoir occupé divers rôles de leadership. Ratko Mladić, le commandant de l'armée, a également été condamné en 1995 pour des charges similaires, y compris le génocide et les crimes contre l'humanité. Cela a été fait sur la base de son rôle de leader militaire et de son implication dans une entreprise criminelle conjointe, ainsi que d'autres formes de responsabilité criminelle, y compris la responsabilité de commandement. Le leader yougoslave Slobodan Milošević a également été accusé et transporté à La Haye pour faire face à la responsabilité des crimes commis sous sa direction non seulement en Bosnie mais aussi en Croatie et au Kosovo. Cependant, il est décédé avant qu'un verdict ne soit rendu dans son procès.</p>\n<p> </p>\n<p>En 2007, la Cour internationale de justice (CIJ) a affirmé que les atrocités commises à Srebrenica constituaient des actes de génocide et que la Serbie avait échoué à remplir ses obligations de prévenir le génocide. Ce jugement a complété la responsabilité criminelle individuelle de certains auteurs en établissant la responsabilité de l'État, renforçant ainsi les obligations en vertu du droit international pour la communauté internationale au sens large.</p>\n<p><strong><em> </em></strong></p>\n<p><strong>Bucha, Irpin, Borodianka, Hostomel, Moshchun, Izium, Marioupol, le massacre de la prison d'Olenivka et Ohmatdyt – la “Srebrenica collective ukrainienne” grandit chaque jour...</strong></p>\n<p><strong> </strong></p>\n<p>Avec la guerre en cours en Ukraine, il y a de plus en plus de preuves et d'enquêtes sur des crimes de guerre potentiels, des crimes contre l'humanité et des actes qui pourraient répondre aux critères juridiques du génocide. Cependant, à l'heure actuelle, il n'y a pas eu de génocide confirmé et reconnu au niveau international d'une ampleur comparable à celle du massacre de Srebrenica. Bien qu'il soit difficile de prouver l'ampleur réelle des dommages causés pendant la chaleur de la guerre en cours, l'Ukraine pourrait malheureusement dépasser le massacre en ce qui concerne les vies perdues dans les atrocités russes. Depuis le début de l'invasion à grande échelle de l'Ukraine par la Russie jusqu'en novembre 2024, plus de 146 000 cas de crimes de guerre ont été enregistrés par les agences de maintien de l'ordre ukrainiennes. Selon des documenteurs d'ONG, plus de 8 000 personnes ont probablement péri à cause de la guerre à Marioupol seulement entre mars 2022 et février 2023. Des documenteurs ukrainiens, des journalistes internationaux et des organisations internationales indépendantes ont trouvé des preuves de milliers de cas différents d'atrocités. Cela inclut, par exemple, le meurtre et la torture de civils à Bucha, Irpin, Borodianka, Hostomel, Moshchun et Izium. Cette liste de nombreuses atrocités russes n'est malheureusement pas exhaustive et continue de croître chaque jour...</p>\n<p> </p>\n<p>Du 24 février 2022 à aujourd'hui, l'armée russe a commis des crimes de guerre dans les territoires ukrainiens occupés qui sont similaires à ceux commis par les Serbes dans les territoires bosniaques occupés et en particulier à Srebrenica. Les crimes à Srebrenica et ceux commis par les forces armées russes et les mercenaires en Ukraine partagent le même contexte – ces crimes sont motivés ethniquement et visent la destruction d'une communauté ethnique ou d'une nation entière. À Srebrenica, cela ciblait les musulmans bosniaques, tandis qu'à Bucha et dans d'autres lieux, la cible était la population ukrainienne. </p>\n<p><strong>Réponses internationales aux atrocités en ex-Yougoslavie comme exemple de justice dans l'agression russe contre l'Ukraine</strong></p>\n<p> </p>\n<p>Aujourd'hui, plus de trente ans après les guerres yougoslaves, l'Europe est à nouveau mise à l'épreuve quant à son engagement envers ses valeurs fondamentales. L'agression russe a créé des défis sans précédent, apportant de nombreuses atrocités horribles et d'innombrables violations des droits de l'homme sur le continent européen. Moscou continue de commettre des crimes de guerre et des crimes contre l'humanité sur le territoire de l'Ukraine chaque jour. La plus haute direction militaire et politique de la Russie ordonne également la destruction de l'infrastructure civile de l'Ukraine ; la déportation d'enfants ukrainiens ; la torture et le meurtre de prisonniers de guerre ukrainiens ; et la création de conditions de vie insupportables pour les personnes dans les territoires occupés. Poutine répète les crimes commis par Milošević et la direction serbe il y a plus de trente ans. De plus, le statut de la Russie en tant que puissance nucléaire ne fait qu'aggraver la situation. La réaction de la communauté internationale devrait être comparable à celle concernant les crimes en ex-Yougoslavie, sinon plus forte. S'assurer que les auteurs des crimes internationaux les plus graves soient traduits en justice montrera que le pouvoir du droit international n'admet aucune exception, même lorsqu'il s'agit d'États puissants détenant des armes nucléaires.</p>\n<p>En février 2022, en réponse à l'agression brutale de la Russie contre l'Ukraine, un certain nombre de grandes ONG ukrainiennes de défense des droits de l'homme, telles que le Groupe de droits de l'homme de Kharkiv, l'Union ukrainienne des droits de l'homme de Helsinki et le Centre pour les libertés civiles, ont lancé l'Initiative mondiale “Tribunal pour Poutine” (T4P). Cela plaide pour une forte réponse internationale aux crimes de la Russie en Ukraine afin d'éviter l'impunité pour les auteurs de haut niveau.</p>\n<p> </p>\n<p>La Cour pénale internationale (CPI), en tant qu'organe international principal pour poursuivre la responsabilité des auteurs de haut niveau de crimes internationaux, a rapidement agi pour traiter la situation. Suite à l'invasion à grande échelle de la Russie le 24 février 2022, le procureur de la CPI, Karim Khan, a officiellement lancé une enquête sur des crimes de guerre potentiels, des crimes contre l'humanité et un génocide en Ukraine. Cela a été soutenu par 39 États parties à la CPI. Depuis lors, la CPI a été activement impliquée dans la collecte de preuves sur le terrain, Karim Khan effectuant plusieurs visites en Ukraine pour évaluer la situation de première main. En mars 2023, la CPI a émis des mandats d'arrêt contre le président russe Vladimir Poutine et la commissaire présidentielle russe aux droits de l'enfant Maria Lvova-Belova, les accusant d'avoir déporté illégalement des enfants ukrainiens en Russie pendant la guerre entre les deux pays. Le procureur de la CPI note que les charges contre Poutine et Lvova-Belova sont basées sur des preuves suffisantes et qu'ils sont responsables de “la déportation et du transfert illégaux d'enfants ukrainiens des territoires occupés de l'Ukraine vers la Fédération de Russie”. Cela contredit des articles spécifiques du Statut de Rome. La CPI a noté que les forces russes avaient pris “des centaines d'enfants ukrainiens d'écoles et d'orphelinats”. Karim Khan soutient que ces actions, visant à retirer définitivement les enfants de leur patrie, constituent une violation de la Convention de Genève et qualifient de crimes de guerre. Bien que le procureur de la CPI ne suggère pas qu'il y ait une intention génocidaire derrière la déportation illégale d'enfants ukrainiens, car toute accusation de génocide nécessiterait de démontrer une intention spécifique de détruire, en tout ou en partie, un groupe national, ethnique, racial ou religieux, l'Ukraine a rassemblé des preuves pour soutenir de telles affirmations. La détermination de savoir si un génocide est en cours reste soumise aux enquêtes et poursuites ultérieures de la CPI.</p>\n<p> </p>\n<p>Cette année, la CPI a émis d'autres mandats d'arrêt contre des hauts responsables militaires russes. Il s'agit du lieutenant-général Sergei Kobylash, le commandant de l'aviation à long rayon d'action dans les Forces aérospatiales russes ; de l'amiral Viktor Sokolov, le commandant de la flotte de la mer Noire ; de l'ancien ministre russe de la Défense Sergei Shoigu ; et du chef d'état-major des Forces armées russes Valery Gerasimov. Ces individus ont été mis en avant pour leur rôle présumé dans l'attaque des infrastructures énergétiques et civiles en Ukraine. Les charges soulignent la position de la CPI selon laquelle le ciblage délibéré de l'infrastructure civile, entraînant des dommages significatifs à la population civile, peut constituer à la fois des crimes de guerre et des crimes contre l'humanité en vertu du droit international. Ainsi, les mandats d'arrêt émis font partie des efforts de la Cour pour traduire en justice ceux de la direction russe les plus responsables de violations graves du droit international.</p>\n<p> </p>\n<p>Cependant, il existe un écart significatif dans le système de justice actuel en ce qui concerne la responsabilité des auteurs pour le crime d'agression. La CPI ne peut pas poursuivre les actes d'agression commis par ou dans des pays qui ne sont pas membres du Statut de Rome — comme la Russie. Bien que la CPI puisse traiter des crimes de guerre, des crimes contre l'humanité et des génocides en Ukraine, elle n'a pas compétence sur l'agression de la Russie. Cette limitation a alimenté des appels à créer un Tribunal spécial spécifiquement axé sur la poursuite de ce crime en Ukraine afin d'assurer une réponse complète à tous les crimes internationaux en cours.</p>\n<p>Le 21 novembre 2022, l'Assemblée parlementaire de l'OTAN a adopté une résolution exhortant les membres et partenaires de l'Alliance atlantique à établir un tribunal spécial pour poursuivre les dirigeants russes responsables du crime d'agression. Le 23 novembre 2022, le Parlement européen a adopté une résolution appelant l'UE et ses États membres à soutenir l'établissement d'un tribunal spécial pour le crime d'agression de la Russie contre l'Ukraine. Le 19 janvier 2023, il a adopté une autre résolution sur l'établissement d'un tel tribunal.</p>\n<p>Cependant, établir un tribunal pour l'agression russe nécessite une conception soigneuse pour garantir le respect des normes du droit international, ainsi que la légitimité du tribunal dans la communauté mondiale. Des questions pratiques telles que le format du tribunal, sa compétence, son financement, sa coordination logistique et les cadres juridiques applicables devront être abordées. Il y a aussi les questions de surmonter les immunités des dirigeants et de gérer les procédures et les procès par contumace. Malgré les défis, la création d'un tel tribunal représenterait une étape cruciale vers une responsabilité complète pour l'agression russe, en maintenant le droit international afin de compléter les mécanismes juridiques existants, et en envoyant un message fort contre l'impunité.</p>\n<p>Le TPIY est, à certains égards, le cas que la communauté internationale devrait prendre en exemple lors de la création d'un tribunal pour les dirigeants russes responsables de l'agression contre l'Ukraine. Le TPIY a démontré comment la justice pénale internationale peut être appliquée efficacement pour tenir les auteurs responsables de crimes de guerre, de crimes contre l'humanité et de génocide. Dans l'ensemble, il a établi une référence pour les futurs tribunaux. Cependant, il n'avait pas compétence sur le crime d'agression à l'époque. Cet écart a été ultérieurement comblé lorsque le crime d'agression a été incorporé dans le Statut de Rome de la Cour pénale internationale (CPI) par les Amendements de Kampala de 2010, qui sont entrés en vigueur en 2018. En s'appuyant sur les succès et les limites du TPIY, un tribunal spécial pour l'agression russe contre l'Ukraine peut tirer parti des leçons apprises, tout en comblant les lacunes de compétence que les tribunaux précédents n'ont pas pu traiter.</p>\n<p>Il est important de noter que le TPIY n'était pas un procès d'États vaincus comme on le voit dans les poursuites d'après-guerre des régimes allemand et japonais. Au lieu de cela, il a poursuivi des individus qui n'ont fait face qu'à une défaite politique nationale. Un scénario similaire pourrait se dérouler avec le régime de Poutine, rendant essentiel pour la communauté internationale de prendre des mesures proactives. Retarder l'établissement d'un tribunal spécial pour l'agression russe en Ukraine accorde effectivement l'impunité, permettant à Poutine et à d'autres responsables russes de commettre d'autres crimes. Cela inclut des actes de nature génocidaire. Bien qu'il ne soit pas toujours en notre pouvoir de prévenir de nouveaux crimes, il est de notre devoir sacré de traduire en justice ceux qui en sont responsables. En agissant de manière décisive, nous, en tant que communauté internationale, pouvons envoyer un message puissant que l'impunité ne sera pas tolérée dans les démocraties modernes et que l'état de droit sert de bouclier contre la tyrannie, l'agression et les atrocités.</p>\n<p><strong>Kateryna Kyrychenko</strong> est responsable juridique et responsable du programme Ukraine au cabinet d'avocats pro bono Public International Law and Policy Group (PILPG). Elle travaille sur des questions juridiques axées sur la responsabilité des crimes de guerre russes en Ukraine et poursuit actuellement un doctorat en droit international (Université nationale de “Kyiv-Mohyla Academy”).</p>\n<p><strong>Andrii Kutsyk</strong> détient un doctorat en philosophie des médias (Université nationale de Volyn Lesya Ukrainka) et un master en études d'Europe de l'Est (Université de Varsovie). Il est actuellement chercheur au sein de l'Institut de sciences politiques de l'Université de Gdańsk et membre de l'Institut de recherche sur la politique européenne. En 2024, il a également reçu le prix Ivan Vyhovsky (Université de Rzeszów).</p>\n<p><strong>Dionizy Akulicz</strong> détient un master en études d'Europe de l'Est (Université de Varsovie).</p>\n<p><a href=\"#_ftnref1\"></a></p>\n<p><span> </span></p>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"<p>U svakoj godini, gotovo četiri desetljeća aktivnih oružanih sukoba odvija se širom svijeta. Ovi sukobi su nasilni, dugotrajni, dalekosežni i često su obilježeni raširenim zločinima ili čak genocidom. Kroz povijest, djela masovnog nasilja ostavila su razarajući trag na čovječanstvo, pri čemu se 20. stoljeće ističe kao posebno brutalno. Kada se pomisli na najstrašnije zločine, zločini koje je počinila nacistička Njemačka odmah padaju na pamet. Ipak, ovaj popis također mora uključivati brutalne zločine koje je počinila japanska vlast tijekom Drugog svjetskog rata, kao i genocide u Ruandi, Bosni i Iraku. Vrijedi se sjetiti da se sve to dogodilo u samo 20. stoljeću. Preživjeli svih ovih strašnih zločina očajnički su težili pravdi. Dok su mnogi ad hoc međunarodni sudovi osnovani kako bi donijeli pravdu, druge žrtve, poput onih iz kurdskog genocida u Iraku, ostale su bez formalnih puteva za odgovornost.</p>\n<p> </p>\n<p>Na globalnoj pozadini ovih nedavnih genocida, Europa se ističe s posebno zabrinjavajućim obrascem takvih zločina — od Holokausta pod nacističkom Njemačkom do bosanskog genocida, a sada, uznemirujuće, i Ukrajine.</p>\n<p><em> </em></p>\n<p><strong>Zločini protiv bošnjačkih muslimana, masakr u Srebrenici i međunarodni odgovori</strong></p>\n<p><em> </em></p>\n<p>Srpanj 2024. obilježio je 29. godišnjicu genocida u Srebrenici, kada su bosanski Srbi planirali i namjerno ubili više od 8.000 bošnjačkih muslimana u srpnju 1995. Masakr u Srebrenici često se smatra najvećim zločinom te vrste u Europi od Drugog svjetskog rata.</p>\n<p>Ovi strašni događaji procesuirani su na međunarodnoj razini. Ad hoc međunarodni tribunal – Međunarodni kazneni tribunal za bivšu Jugoslaviju (MKTJ) – osnovan je u Haagu u svibnju 1993. godine Rezolucijom Vijeća sigurnosti Ujedinjenih naroda 827. To je učinjeno kako bi se procesuirali glavni visoki počinitelji brojnih zločina na teritoriju bivše Jugoslavije od 1991. godine nadalje. Tribunal je utvrdio izvan razumne sumnje da je ubijanje bošnjačkih muslimana u Srebrenici bio genocid. MKTJ je bio prvi međunarodni kazneni tribunal koji je uveo presude za genocid u Europi. Tribunal je također izdao optužnice protiv 19 pojedinaca za zločine počinjene u Srebrenici. Svi osim jednog iz ove grupe su visoki počinitelji koji su planirali i naredili operaciju ubijanja. Godine 1995. MKTJ je osudio Radovana Karadžića, vođu bosanskih Srba tijekom Bosanskog rata, za genocid, zločine protiv čovječnosti i ratne zločine, prvenstveno kao dio zajedničkog kriminalnog pothvata. Također je osuđen zbog obnašanja raznih vodećih uloga. Ratko Mladić, zapovjednik vojske, također je osuđen 1995. za slične optužbe, uključujući genocid i zločine protiv čovječnosti. To je učinjeno na temelju njegove uloge vojnog vođe i njegovog sudjelovanja u zajedničkom kriminalnom pothvatu, kao i drugih oblika kaznene odgovornosti, uključujući zapovjednu odgovornost. Jugoslavenski vođa Slobodan Milošević također je optužen i prebačen u Haag kako bi se suočio s odgovornošću za zločine počinjene pod njegovim vodstvom ne samo u Bosni nego i u Hrvatskoj i na Kosovu. Međutim, preminuo je prije nego što je presuda donesena u njegovom suđenju.</p>\n<p> </p>\n<p>Godine 2007. Međunarodni sud pravde (MSP) potvrdio je da su zločini počinjeni u Srebrenici predstavljali djela genocida i da je Srbija propustila ispuniti svoje obveze da spriječi genocid. Ova presuda dopunila je individualnu kaznenu odgovornost određenih počinitelja utvrđivanjem odgovornosti države, čime se pojačavaju obveze prema međunarodnom pravu za širu međunarodnu zajednicu.</p>\n<p><strong><em> </em></strong></p>\n<p><strong>Bucha, Irpin, Borodianka, Hostomel, Moshchun, Izium, Mariupol, masakr u zatvoru Olenivka i Ohmatdyt – “ukrajinska kolektivna Srebrenica” raste iz dana u dan...</strong></p>\n<p><strong> </strong></p>\n<p>Uz rat u Ukrajini, postoji sve više dokaza i istraga o mogućim ratnim zločinima, zločinima protiv čovječnosti i djelima koja bi mogla ispuniti pravne kriterije za genocid. Međutim, do sada nije bilo potvrđenog i međunarodno priznatog genocida iste magnitude kao masakr u Srebrenici. Iako je teško dokazati pravu razmjere štete učinjene tijekom vrućine tekućeg rata, Ukrajina bi nažalost mogla nadmašiti masakr kada je u pitanju izgubljeni životi u ruskim zločinima. Od početka ruske potpune invazije na Ukrajinu do studenog 2024., više od 146.000 slučajeva ratnih zločina registrirale su ukrajinske agencije za provedbu zakona. Prema dokumentatorima nevladinih organizacija, više od 8.000 ljudi vjerojatno je umrlo od ratom povezanih uzroka samo u Mariupolu između ožujka 2022. i veljače 2023. Ukrajinski dokumentatori, međunarodni novinari i neovisne međunarodne organizacije pronašli su dokaze o tisućama različitih slučajeva zločina. To uključuje, na primjer, ubijanje i mučenje civila u Buchi, Irpinu, Borodianki, Hostomelu, Moshchunu i Iziumu. Ovaj popis brojnih ruskih zločina nažalost nije iscrpan i svakim danom raste...</p>\n<p> </p>\n<p>Od 24. veljače 2022. do danas, ruska vojska počinila je ratne zločine na okupiranim ukrajinskim teritorijima koji su slični onima koje su počinili Srbi na okupiranim bosanskim teritorijima, a posebno u Srebrenici. Zločini u Srebrenici i oni koje su počinile ruske oružane snage i plaćenici u Ukrajini dijele isti kontekst – ti zločini su etnički motivirani i usmjereni na uništenje etničke zajednice ili cijele nacije. U Srebrenici, to je bilo usmjereno protiv bošnjačkih muslimana, dok je u Buchi i drugim lokacijama cilj bila ukrajinska populacija. </p>\n<p><strong>Međunarodni odgovori na zločine u bivšoj Jugoslaviji kao primjer pravde u ruskoj agresiji protiv Ukrajine</strong></p>\n<p> </p>\n<p>Danas, više od trideset godina nakon Jugoslavenskih ratova, Europa se ponovno suočava s testom svoje predanosti svojim osnovnim vrijednostima. Ruska agresija stvorila je neviđene izazove, donoseći brojne strašne zločine i bezbroj kršenja ljudskih prava na europski kontinent. Moskva svakodnevno nastavlja s počinjenjem ratnih zločina i zločina protiv čovječnosti na teritoriju Ukrajine. Najviše vojne i političke vođe Rusije također naređuju uništavanje civilne infrastrukture Ukrajine; deportaciju ukrajinske djece; mučenje i ubijanje ukrajinskih ratnih zarobljenika; i stvaranje nepodnošljivih životnih uvjeta za ljude u okupiranim teritorijima. Putin ponavlja zločine koje su počinili Milošević i srpsko vodstvo prije više od trideset godina. Dodatno, status ruske države kao nuklearne sile samo komplicira situaciju. Reakcija međunarodne zajednice trebala bi biti usporediva s onom koja se odnosila na zločine u bivšoj Jugoslaviji, ako ne i jača. Osiguranje da počinitelji najtežih međunarodnih zločina budu dovedeni pred pravdu pokazat će da snaga međunarodnog prava ne priznaje iznimke, čak ni kada se radi o moćnim državama koje posjeduju nuklearno oružje.</p>\n<p>U veljači 2022., kao odgovor na brutalnu agresiju Rusije protiv Ukrajine, niz ključnih ukrajinskih nevladinih organizacija za ljudska prava, poput Harkivske grupe za ljudska prava, Ukrajinske Helsinške unije za ljudska prava i Centra za građanske slobode, pokrenuli su Globalnu inicijativu “Tribunal za Putina” (T4P). Ova inicijativa zagovara snažan međunarodni odgovor na zločine Rusije u Ukrajini kako bi se izbjegla nekažnjivost za visoke počinitelje.</p>\n<p> </p>\n<p>Međunarodni kazneni sud (MKS), kao primarno međunarodno tijelo za progon visoko rangiranih počinitelja međunarodnih zločina, brzo je poduzeo mjere kako bi se pozabavio situacijom. Nakon potpune ruske invazije 24. veljače 2022., tužitelj MKS-a Karim Khan službeno je pokrenuo istragu o mogućim ratnim zločinima, zločinima protiv čovječnosti i genocidu u Ukrajini. To je podržalo 39 država članica MKS-a. Od tada, MKS je aktivno sudjelovao u prikupljanju dokaza na terenu, pri čemu je Karim Khan nekoliko puta posjetio Ukrajinu kako bi iz prve ruke procijenio situaciju. U ožujku 2023. MKS je izdao naloge za uhićenje ruskog predsjednika Vladimira Putina i ruskog predsjedničkog povjerenika za prava djece Marije Lvove-Belove, optužujući ih za ilegalnu deportaciju ukrajinske djece u Rusiju tijekom rata između dviju zemalja. Tužitelj MKS-a napominje da su optužbe protiv Putina i Lvove-Belove temeljene na dovoljnom dokaznom materijalu i da su odgovorni za “ilegalnu deportaciju i premještanje ukrajinske djece iz okupiranih teritorija Ukrajine u Rusku Federaciju”. To je u suprotnosti s određenim člancima Rimskog statuta. MKS je napomenuo da su ruske snage “uzele stotine ukrajinske djece iz internata i sirotišta”. Karim Khan tvrdi da su te radnje, usmjerene na trajno uklanjanje djece iz njihove domovine, kršenje Ženevskih konvencija i kvalificiraju se kao ratni zločini. Iako tužitelj MKS-a ne sugerira da postoji genocidna namjera iza ilegalne deportacije ukrajinske djece, budući da bi svaka optužba za genocid zahtijevala dokazivanje specifične namjere uništenja, u cijelosti ili djelomično, nacionalne, etničke, rasne ili vjerske grupe, Ukrajina prikuplja dokaze koji podržavaju takve tvrdnje. Utvrđivanje da li se genocid počinje provoditi ostaje predmet daljnjih istraga i procesuiranja MKS-a.</p>\n<p> </p>\n<p>Ove godine, MKS je izdao druge naloge za uhićenje protiv visokih ruskih vojnih dužnosnika. To su general-pukovnik Sergej Kobylaš, zapovjednik dugog dometa u Ruskim zračnim snagama; admiral Viktor Sokolov, zapovjednik Crnomorske flote; bivši ruski ministar obrane Sergej Šojgu; i načelnik Glavnog stožera Oružanih snaga Ruske Federacije Valerij Gerasimov. Ove osobe su istaknute zbog njihove navodne uloge u napadima na energetsku i civilnu infrastrukturu u Ukrajini. Optužbe naglašavaju stav MKS-a da namjerno ciljanje civilne infrastrukture, što rezultira značajnom štetom za civilno stanovništvo, može predstavljati i ratne zločine i zločine protiv čovječnosti prema međunarodnom pravu. Tako su izdani nalozi za uhićenje dio napora Suda da dovedu pred pravdu one iz ruskog vodstva koji su najodgovorniji za ozbiljna kršenja međunarodnog prava.</p>\n<p> </p>\n<p>Ipak, postoji značajna praznina u trenutnom pravosudnom sustavu kada je u pitanju odgovornost počinitelja za zločin agresije. MKS ne može procesuirati djela agresije počinjena od strane ili unutar zemalja koje nisu članice Rimskog statuta — poput Rusije. Dok MKS može rješavati ratne zločine, zločine protiv čovječnosti i genocid u Ukrajini, nema jurisdikciju nad ruskom agresijom. Ova ograničenja potaknula su pozive za osnivanje Posebnog tribunala koji bi se posebno fokusirao na procesuiranje ovog zločina u Ukrajini kako bi se osigurao sveobuhvatan odgovor na sve tekuće međunarodne zločine.</p>\n<p>21. studenog 2022. godine, NATO Parlamentarna skupština usvojila je rezoluciju koja poziva članice i partnere Sjevernoatlantske alijanse da osnuju poseban tribunal za procesuiranje ruskih vođa odgovornih za zločin agresije. 23. studenog 2022. godine, Europski parlament usvojio je rezoluciju koja poziva EU i njene članice da podrže osnivanje posebnog tribunala za zločin agresije Rusije protiv Ukrajine. 19. siječnja 2023. godine, usvojena je još jedna rezolucija o osnivanju takvog tribunala.</p>\n<p>Ipak, osnivanje tribunala za rusku agresiju zahtijeva pažljivo osmišljavanje kako bi se osigurala usklađenost sa standardima međunarodnog prava, kao i legitimnost tribunala u globalnoj zajednici. Praktična pitanja poput formata tribunala, jurisdikcije, financiranja, logističke koordinacije i primjenjivih pravnih okvira morat će se riješiti. Tu su i pitanja prevladavanja imuniteta vođa i upravljanja postupcima i suđenjima u odsutnosti. Unatoč izazovima, stvaranje takvog tribunala predstavljalo bi kritičan korak prema sveobuhvatnoj odgovornosti za rusku agresiju, održavanju međunarodnog prava kako bi se dopunili postojeći pravni mehanizmi i slanje snažne poruke protiv nekažnjivosti.</p>\n<p>MKTJ je, do neke mjere, slučaj na koji bi se međunarodna zajednica trebala osloniti prilikom stvaranja tribunala za ruske vođe odgovorne za agresiju protiv Ukrajine. MKTJ je pokazao kako se međunarodna kaznena pravda može učinkovito primijeniti kako bi se počinitelji odgovarali za ratne zločine, zločine protiv čovječnosti i genocid. Općenito, postavio je mjerilo za buduće tribunale. Međutim, u to vrijeme nije imao jurisdikciju nad zločinom agresije. Ova praznina kasnije je riješena kada je zločin agresije uključen u Rimski statut Međunarodnog kaznenog suda (MKS) kroz Kampala amandmane iz 2010. godine, koji su stupili na snagu 2018. godine. Oslanjajući se na uspjehe i ograničenja MKTJ-a, poseban tribunal za rusku agresiju protiv Ukrajine može iskoristiti naučene lekcije, dok ispunjava jurisdikcijske praznine koje raniji tribunali nisu mogli riješiti.</p>\n<p>Važno je napomenuti da MKTJ nije bio suđenje poraženim državama kao što se vidjelo u poslijeratnim procesima protiv njemačkih i japanskih režima. Umjesto toga, procesuirani su pojedinci koji su se suočili samo s domaćim političkim porazom. Sličan scenarij mogao bi se odviti s Putinovim režimom, što čini bitnim da međunarodna zajednica poduzme proaktivne mjere. Odgađanje osnivanja posebnog tribunala za rusku agresiju u Ukrajini zapravo daje nekažnjivost, omogućujući Putinu i drugim ruskim dužnosnicima da počine daljnje zločine. To uključuje djela genocidne prirode. Iako nije uvijek u našoj moći spriječiti nove zločine, naša je sveta dužnost dovesti odgovorne pred pravdu. Djelujući odlučno, mi, kao međunarodna zajednica, možemo poslati snažnu poruku da se nekažnjivost neće tolerirati u modernim demokracijama i da vladavina prava služi kao štit protiv tiranije, agresije i zločina.</p>\n<p><strong>Kateryna Kyrychenko</strong> je pravna službenica i voditeljica programa Ukrajina u pro bono odvjetničkoj firmi Public International Law and Policy Group (PILPG). Radi na pravnim pitanjima usredotočenim na odgovornost za ruske ratne zločine u Ukrajini i trenutno je na doktorskom studiju iz međunarodnog prava (Nacionalno sveučilište “Kyiv-Mohyla Academy”).</p>\n<p><strong>Andrii Kutsyk</strong> ima doktorat iz filozofije medija (Lesya Ukrainka Volyn National University) i magisterij iz istočnoeuropskih studija (Sveučilište u Varšavi). Trenutno je istraživački suradnik na Institutu političkih znanosti Sveučilišta u Gdanjsku i član Istraživačkog instituta za europsku politiku. Godine 2024. također je dobio Nagradu Ivana Vyhovskog (Sveučilište u Rzeszówu).</p>\n<p><strong>Dionizy Akulicz</strong> ima magisterij iz istočnoeuropskih studija (Sveučilište u Varšavi).</p>\n<p><a href=\"#_ftnref1\"></a></p>\n<p><span> </span></p>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"<p>Bármely adott évben közel négy tucat aktív fegyveres konfliktus zajlik a világ különböző pontjain. Ezek a konfliktusok erőszakosak, tartósak, messzire hatóak, és gyakran jellemzik őket széleskörű atrocitások vagy akár népirtás cselekedetei. A történelem során a tömeges erőszak cselekedetei pusztító nyomot hagytak az emberiségen, a 20. század pedig különösen brutálisnak számít. Amikor az ember a legborzalmasabb atrocitásokra gondol, azonnal a náci Németország által elkövetett bűncselekmények jutnak eszébe. Ugyanakkor ezt a listát a második világháború alatt a japán rezsim által elkövetett brutális cselekedetekkel, valamint a ruandai, boszniai és iraki népirtásokkal is ki kell egészíteni. Érdemes emlékezni arra, hogy mindez csupán a 20. században zajlott. Az összes borzalmas bűncselekmény túlélői kétségbeesetten vágytak az igazságra. Míg sok ad hoc nemzetközi bíróságot hoztak létre az igazságszolgáltatás érdekében, más áldozatok, mint például az iraki kurd népirtás áldozatai, formális felelősségre vonási lehetőségek nélkül maradtak.</p>\n<p> </p>\n<p>A közelmúlt népirtásainak globális hátterében Európa különösen aggasztó mintázattal tűnik ki — a náci Németország alatti holokausztól a boszniai népirtásig, és most, aggasztó módon, Ukrajnáig.</p>\n<p><em> </em></p>\n<p><strong>Atrocitások boszniai muszlimok ellen, a srebrenicai mészárlás és a nemzetközi válaszok</strong></p>\n<p><em> </em></p>\n<p>2024 júliusában a srebrenicai népirtás 29. évfordulóját ünnepeltük, amikor a boszniai szerbek megtervezték és szándékosan megölték több mint 8,000 boszniai muszlim férfit 1995 júliusában. A srebrenicai mészárlást gyakran a második világháború óta Európa legnagyobb ilyen jellegű atrocitásának tekintik.</p>\n<p>Ezeket a borzalmas eseményeket nemzetközi szinten üldözték. Egy ad hoc nemzetközi bíróság – a volt Jugoszlávia Nemzetközi Büntetőbírósága (ICTY) – jött létre Hágában 1993 májusában az Egyesült Nemzetek Biztonsági Tanácsának 827. számú határozata alapján. Ezt azért hozták létre, hogy üldözzék a számos atrocitás főbb, magas szintű elkövetőit a volt Jugoszlávia területén 1991-től kezdődően. A bíróság kétséget kizáróan megállapította, hogy a boszniai muszlimok srebrenicai meggyilkolása népirtás volt. Az ICTY volt az első nemzetközi büntetőbíróság, amely népirtásért hozott ítéleteket Európában. A bíróság 19 egyén ellen is vádat emelt a Srebrenicában elkövetett bűncselekmények miatt. E csoportból mindössze egy kivételével mindenki magas szintű elkövető, aki megtervezte és elrendelte a gyilkos akciót. 1995-ben az ICTY elítélte Radovan Karadžićot, a boszniai háború alatt a boszniai szerbek vezetőjét népirtás, emberiesség elleni bűncselekmények és háborús bűncselekmények miatt, elsősorban egy közös bűnözői vállalkozás részeként. Őt különböző vezetői szerepek betöltéséért is elítélték. Ratko Mladić, a hadsereg parancsnoka szintén elítélték 1995-ben hasonló vádak alapján, beleértve a népirtást és az emberiesség elleni bűncselekményeket. Ezt a katonai vezetői szerepe és a közös bűnözői vállalkozásban való részvétele, valamint más bűnügyi felelősségi formák, beleértve a parancsnoki felelősséget, alapján tették. A jugoszláv vezetőt, Slobodan Miloševićot szintén vádat emeltek, és Hágába szállították, hogy felelősségre vonják az ő vezetése alatt elkövetett bűncselekményekért, nemcsak Boszniában, hanem Horvátországban és Koszovóban is. Azonban ő a tárgyalása előtt elhunyt.</p>\n<p> </p>\n<p>2007-ben a Nemzetközi Bíróság (ICJ) megerősítette, hogy a Srebrenicában elkövetett atrocitások népirtásnak minősülnek, és hogy Szerbia nem teljesítette a népirtás megelőzésére vonatkozó kötelezettségeit. Ez a határozat kiegészítette a konkrét elkövetők egyéni büntetőjogi felelősségét az állami felelősség megállapításával, ezáltal megerősítve a nemzetközi jogi kötelezettségeket a szélesebb nemzetközi közösség számára.</p>\n<p><strong><em> </em></strong></p>\n<p><strong>Bucha, Irpin, Borodianka, Hostomel, Moshchun, Izium, Mariupol, az Olenivka börtön mészárlás és Ohmatdyt – a “ukrán kollektív Srebrenica” minden nap nő...</strong></p>\n<p><strong> </strong></p>\n<p>Az Ukrajnában zajló háborúval egyre több bizonyíték és nyomozás folyik potenciális háborús bűncselekmények, emberiesség elleni bűncselekmények és olyan cselekedetek ügyében, amelyek megfelelhetnek a népirtás jogi kritériumainak. Jelenleg azonban nem történt megerősített és nemzetközileg elismert népirtás, amely a srebrenicai mészárlás nagyságrendjével egyenlő lenne. Míg nehéz bizonyítani a háború hevében elkövetett károk valódi mértékét, Ukrajna sajnos túlszárnyalhatja a mészárlást a veszteségek számát tekintve az orosz atrocitások során. Oroszország teljes körű inváziója óta Ukrajnában 2024 novemberéig több mint 146,000 háborús bűncselekményt regisztráltak az ukrán rendvédelmi szervek. Az NGO-k dokumentálói szerint több mint 8,000 ember valószínűleg háborúval összefüggő okok miatt halt meg csupán Mariupolban 2022 márciusa és 2023 februárja között. Ukrán dokumentálók, nemzetközi újságírók és független nemzetközi szervezetek bizonyítékokat találtak több ezer különböző atrocitás esetére. Ez magában foglalja például a civilek megölését és megkínzását Buchában, Irpinben, Borodiankában, Hostomelben, Moshchunban és Iziumban. Ez a számos orosz atrocitás listája sajnos nem kimerítő, és minden nap nő...</p>\n<p> </p>\n<p>2022. február 24-től napjainkig az orosz hadsereg háborús bűncselekményeket követ el az elfoglalt ukrán területeken, amelyek hasonlóak a boszniai területeken elkövetett szerb bűncselekményekhez, különösen Srebrenicában. A srebrenicai bűncselekmények és az orosz fegyveres erők és zsoldosok által Ukrajnában elkövetett bűncselekmények ugyanabba a kontextusba tartoznak – ezek a bűncselekmények etnikai indíttatásúak, és egy etnikai közösség vagy egy egész nemzet megsemmisítésére irányulnak. Srebrenicában ez a boszniai muszlimokat célozta, míg Buchában és más helyszíneken a cél az ukrán lakosság volt. </p>\n<p><strong>Nemzetközi válaszok az egykori Jugoszláviában elkövetett atrocitásokra, mint példa az igazságszolgáltatásra az orosz agresszióval szemben Ukrajnában</strong></p>\n<p> </p>\n<p>Ma, több mint harminc évvel a jugoszláv háborúk után, Európa ismét próbára van téve az alapértékei iránti elkötelezettségében. Az orosz agresszió példa nélküli kihívásokat teremtett, számos borzalmas atrocitást és számtalan emberi jogi jogsértést hozva az európai kontinensre. Moszkva nap mint nap háborús bűncselekményeket és emberiesség elleni bűncselekményeket követ el Ukrajna területén. Oroszország legmagasabb katonai és politikai vezetése is elrendeli Ukrajna polgári infrastruktúrájának megsemmisítését; ukrán gyermekek deportálását; ukrán hadifoglyok megkínzását és megölését; valamint elviselhetetlen életkörülmények megteremtését az elfoglalt területeken élők számára. Putyin több mint harminc évvel ezelőtt megismétli Milošević és a szerb vezetés által elkövetett bűncselekményeket. Ezenkívül Oroszország nukleáris hatalmi státusza csak bonyolítja a helyzetet. A nemzetközi közösség reakciójának összehasonlíthatónak kell lennie a volt Jugoszláviában elkövetett bűncselekményekkel, ha nem erősebbnek. Annak biztosítása, hogy a legsúlyosabb nemzetközi bűncselekmények elkövetőit felelősségre vonják, azt fogja mutatni, hogy a nemzetközi jog hatalma nem ismer kivételeket, még akkor sem, ha erőszakos államokkal van dolgunk, amelyek nukleáris fegyverekkel rendelkeznek.</p>\n<p>2022 februárjában, Oroszország brutális agressziójára válaszul Ukrajna számos kulcsfontosságú emberi jogi NGO-ja, mint például a Harkivi Emberi Jogi Csoport, az Ukrán Helsinki Emberi Jogi Szövetség és a Polgári Szabadságok Központja, elindította a “Tribunál Putyinért” (T4P) globális kezdeményezést. Ez egy erős nemzetközi válasz szükségességét hirdeti Oroszország bűncselekményeire Ukrajnában, hogy elkerüljék a magas szintű elkövetők büntetlenségét.</p>\n<p> </p>\n<p>A Nemzetközi Büntetőbíróság (ICC), mint a nemzetközi bűncselekmények magas szintű elkövetőinek felelősségre vonására irányuló elsődleges nemzetközi szerv, gyorsan lépett fel a helyzet kezelésére. A február 24-i teljes körű orosz inváziót követően az ICC ügyésze, Karim Khan hivatalosan is nyomozást indított potenciális háborús bűncselekmények, emberiesség elleni bűncselekmények és népirtás ügyében Ukrajnában. Ezt 39 ICC állam támogatta. Azóta az ICC aktívan részt vett a helyszíni bizonyítékgyűjtésben, Karim Khan többször is ellátogatott Ukrajnába, hogy első kézből értékelje a helyzetet. 2023 márciusában az ICC elfogatóparancsokat adott ki Vlagyimir Putyin orosz elnök és Maria Lvova-Belova, az orosz elnöki gyermekjogi biztos ellen, őket azzal vádolva, hogy illegálisan deportálták az ukrán gyermekeket Oroszországba a két ország közötti háború alatt. Az ICC ügyésze megjegyzi, hogy Putyin és Lvova-Belova ellen felhozott vádak elegendő bizonyítékon alapulnak, és hogy felelősek “az ukrán gyermekek illegális deportálásáért és átszállításáért az ukrajna elfoglalt területeiről az Orosz Föderációba”. Ez ellentmond a Római Statútum konkrét cikkelyeinek. Az ICC megjegyezte, hogy az orosz erők “százakat vittek el ukrán gyermekek közül a bentlakásos iskolákból és árvaházakból”. Karim Khan érvelése szerint ezek a cselekedetek, amelyek célja a gyermekek végleges eltávolítása szülőföldjükről, a Genfi Egyezmény megsértését jelentik, és háborús bűncselekményeknek minősülnek. Míg az ICC ügyésze nem sugallja, hogy a népirtás mögött szándék állna az ukrán gyermekek illegális deportálása mögött, mivel bármely népirtás vád megkövetelné a nemzeti, etnikai, faji vagy vallási csoport egészének vagy részének megsemmisítésére irányuló konkrét szándék bizonyítását, Ukrajna bizonyítékokat gyűjt az ilyen állítások alátámasztására. Annak megállapítása, hogy népirtás történik-e, továbbra is az ICC további nyomozásainak és vádemeléseinek függvénye.</p>\n<p> </p>\n<p>Idén az ICC más elfogatóparancsokat is kiadott magas szintű orosz katonai tisztviselők ellen. Ezek között van Szergej Kobylash altábornagy, az orosz Légierő távolsági repülésének parancsnoka; Viktor Sokolov admirális, a Fekete-tengeri Flotta parancsnoka; a volt orosz védelmi miniszter, Szergej Sojgu; és az orosz fegyveres erők vezérkari főnöke, Valerij Geraszimov. Ezeket az egyéneket a gyanított szerepük miatt emelték ki az ukrán energia- és polgári infrastruktúra elleni támadásokban. A vádak hangsúlyozzák az ICC álláspontját, miszerint a polgári infrastruktúra szándékos célzása, amely jelentős kárt okoz a civil lakosságnak, háborús bűncselekményeknek és emberiesség elleni bűncselekményeknek minősülhet a nemzetközi jog szerint. Így az kiadott elfogatóparancsok a Bíróság erőfeszítéseinek részei, hogy felelősségre vonják az orosz vezetés legfőbb felelőseit a nemzetközi jog súlyos megsértéséért.</p>\n<p> </p>\n<p>Ennek ellenére jelentős hiányosságok vannak a jelenlegi igazságszolgáltatási rendszerben, amikor a bűncselekmények elkövetőinek felelősségre vonásáról van szó. Az ICC nem tudja üldözni az agresszió cselekedeteit, amelyeket olyan országokban követtek el, amelyek nem tagjai a Római Statútumnak — mint Oroszország. Míg az ICC foglalkozhat háborús bűncselekményekkel, emberiesség elleni bűncselekményekkel és népirtással Ukrajnában, nincs joghatósága Oroszország agressziója felett. Ez a korlátozás felkeltette a figyelmet arra, hogy különleges bíróságot hozzanak létre, amely kifejezetten erre a bűncselekményre összpontosít Ukrajnában, hogy átfogó választ biztosítson az összes folyamatban lévő nemzetközi bűncselekményre.</p>\n<p>2022. november 21-én a NATO Parlamenti Közgyűlése elfogadott egy határozatot, amely arra szólította fel a tagokat és a partnereket, hogy hozzanak létre egy különleges bíróságot az orosz vezetők felelősségre vonására az agresszió bűncselekményeiért. 2022. november 23-án az Európai Parlament elfogadott egy határozatot, amely arra kérte az EU-t és tagállamait, hogy támogassák egy különleges bíróság létrehozását az Oroszország által Ukrajna ellen elkövetett agresszió bűncselekményeiért. 2023. január 19-én egy újabb határozatot fogadtak el egy ilyen bíróság létrehozásáról.</p>\n<p>Ennek ellenére az orosz agresszióval kapcsolatos bíróság létrehozása gondos tervezést igényel, hogy biztosítsa a nemzetközi jogi normák betartását, valamint a bíróság legitimitását a globális közösségben. A gyakorlati kérdéseket, mint a bíróság formátuma, joghatósága, finanszírozása, logisztikai koordinációja és alkalmazandó jogi keretei, meg kell oldani. Emellett fel kell oldani a vezetők mentességének kérdéseit és kezelni kell a távollévők elleni eljárásokat és tárgyalásokat. A kihívások ellenére egy ilyen bíróság létrehozása kritikus lépést jelentene az orosz agresszió átfogó felelősségre vonása felé, a nemzetközi jog fenntartása érdekében, hogy kiegészítse a meglévő jogi mechanizmusokat, és erős üzenetet küldjön a büntetlenség ellen.</p>\n<p>Az ICTY bizonyos mértékig az a példa, amelyre a nemzetközi közösségnek tekintettel kell lennie, amikor bíróságot hoz létre az orosz vezetők felelősségre vonására Ukrajnával szemben. Az ICTY bemutatta, hogyan alkalmazható hatékonyan a nemzetközi büntető igazságszolgáltatás az elkövetők felelősségre vonására háborús bűncselekmények, emberiesség elleni bűncselekmények és népirtás esetén. Összességében mércét állított fel a jövőbeli bíróságok számára. Azonban abban az időben nem volt joghatósága az agresszió bűncselekménye felett. Ezt a hiányosságot később orvosolták, amikor az agresszió bűncselekményét beépítették a Nemzetközi Büntetőbíróság (ICC) Római Statútumába a 2010-es kampalai módosítások révén, amelyek 2018-ban léptek hatályba. Az ICTY sikereire és korlátaira építve egy különleges bíróság az orosz agresszióval szemben Ukrajnában kihasználhatja a tanulságokat, miközben kitölti azokat a joghatósági hiányosságokat, amelyeket a korábbi bíróságok nem tudtak kezelni.</p>\n<p>Fontos, hogy az ICTY nem a legyőzött államok tárgyalása volt, mint ahogyan azt a háború utáni német és japán rezsimek ügyészi eljárásai során láthattuk. Ehelyett olyan egyéneket üldözött, akik csupán egy belső politikai vereséggel néztek szembe. Hasonló forgatókönyv bontakozhat ki a Putyin-rezsim esetében, ezért elengedhetetlen, hogy a nemzetközi közösség proaktív intézkedéseket tegyen. A különleges bíróság létrehozásának késleltetése az orosz agresszióval szemben Ukrajnában gyakorlatilag büntetlenséget biztosít, lehetővé téve Putyin és más orosz tisztviselők számára, hogy további bűncselekményeket kövessenek el. Ez magában foglalja a népirtás jellegű cselekedeteket is. Míg nem mindig hatalmunkban áll megakadályozni az új bűncselekményeket, szent kötelességünk, hogy felelősségre vonjuk azokat, akik felelősek. Határozott fellépéssel, mint nemzetközi közösség, erős üzenetet küldhetünk, hogy a büntetlenség nem tolerálható a modern demokráciákban, és hogy a jogállamiság pajzsként szolgál a zsarnokság, agresszió és atrocitások ellen.</p>\n<p><strong>Kateryna Kyrychenko</strong> jogi tisztviselő és ukrán programmenedzser a Public International Law and Policy Group (PILPG) pro bono jogi irodájában. Jogi kérdéseken dolgozik, amelyek az orosz háborús bűncselekmények felelősségre vonására összpontosítanak Ukrajnában, és jelenleg PhD-t folytat a nemzetközi jog területén (Nemzeti “Kijev-Mohyla Akadémia” Egyetem).</p>\n<p><strong>Andrii Kutsyk</strong> a Média Filozófiájából szerzett PhD-t (Lesya Ukrainka Volyn Nemzeti Egyetem) és mesterfokozatot Kelet-Európai Tanulmányokból (Varsói Egyetem). Jelenleg a Gdański Egyetem Politikai Tudományok Intézetének kutatója és a Európai Politikai Kutatóintézet tagja. 2024-ben Ivan Vyhovsky-díjat is kapott (Rzeszówi Egyetem).</p>\n<p><strong>Dionizy Akulicz</strong> Kelet-Európai Tanulmányokból szerzett mesterfokozatot (Varsói Egyetem).</p>\n<p><a href=\"#_ftnref1\"></a></p>\n<p><span> </span></p>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"<p>In qualsiasi anno, ci sono quasi quattro dozzine di conflitti armati attivi in tutto il mondo. Questi conflitti sono violenti, duraturi, di vasta portata e spesso caratterizzati da atrocità diffuse o addirittura atti di genocidio. Nel corso della storia, atti di violenza di massa hanno lasciato un segno devastante sull'umanità, con il XX secolo che si distingue come particolarmente brutale. Quando si pensa alle atrocità più orribili, i crimini commessi dalla Germania nazista vengono immediatamente in mente. Tuttavia, questa lista deve includere anche gli atti brutali commessi dal regime giapponese durante la Seconda Guerra Mondiale, così come i genocidi in Rwanda, Bosnia e Iraq. Vale la pena ricordare che tutto ciò è avvenuto solo nel XX secolo. I sopravvissuti a tutti questi orribili crimini hanno desiderato disperatamente giustizia. Sebbene siano stati istituiti molti tribunali internazionali ad hoc per garantire giustizia, altre vittime, come quelle del genocidio curdo in Iraq, sono rimaste senza alcun percorso formale per la responsabilità.</p>\n<p> </p>\n<p>Contro il contesto globale di questi recenti genocidi, l'Europa si distingue per un modello particolarmente preoccupante di tali atrocità — dall'Olocausto sotto la Germania nazista al genocidio bosniaco, e ora, in modo inquietante, in Ucraina.</p>\n<p><em> </em></p>\n<p><strong>Atrocità contro i musulmani bosniaci, il massacro di Srebrenica e le risposte internazionali</strong></p>\n<p><em> </em></p>\n<p>Il luglio 2024 ha segnato il 29° anniversario del genocidio di Srebrenica, quando i serbi bosniaci pianificarono e uccisero deliberatamente più di 8.000 uomini musulmani bosniaci nel luglio 1995. Il massacro di Srebrenica è spesso considerato la più grande atrocità del suo genere in Europa dalla Seconda Guerra Mondiale.</p>\n<p>Questi eventi orribili sono stati perseguiti a livello internazionale. Un tribunale internazionale ad hoc – il Tribunale penale internazionale per l'ex Jugoslavia (ICTY) – è stato creato all'Aia nel maggio 1993 dalla Risoluzione 827 del Consiglio di Sicurezza delle Nazioni Unite. Questo è stato fatto per perseguire i principali autori di alto livello di numerose atrocità sul territorio dell'ex Jugoslavia dal 1991 in poi. Il Tribunale ha stabilito oltre ogni ragionevole dubbio che l'uccisione di musulmani bosniaci a Srebrenica era un genocidio. L'ICTY è stato il primo tribunale penale internazionale a introdurre condanne per genocidio in Europa. Il Tribunale ha anche emesso accuse contro 19 individui per crimini commessi a Srebrenica. Tutti tranne uno di questo gruppo sono autori di alto livello che hanno pianificato e ordinato l'operazione di uccisione. Nel 1995 l'ICTY ha condannato Radovan Karadžić, il leader dei serbi bosniaci durante la guerra bosniaca, per genocidio, crimini contro l'umanità e crimini di guerra principalmente come parte di un'impresa criminale congiunta. È stato anche condannato per aver ricoperto vari ruoli di leadership. Ratko Mladić, il comandante dell'esercito, è stato anch'esso condannato nel 1995 per accuse simili, tra cui genocidio e crimini contro l'umanità. Questo è stato fatto sulla base del suo ruolo di leader militare e del suo coinvolgimento in un'impresa criminale congiunta, così come altre forme di responsabilità penale, inclusa la responsabilità di comando. Il leader jugoslavo Slobodan Milošević è stato anch'esso accusato e trasportato all'Aia per affrontare la responsabilità per i crimini commessi sotto la sua leadership non solo in Bosnia ma anche in Croazia e Kosovo. Tuttavia, è deceduto prima che venisse emessa una sentenza nel suo processo.</p>\n<p> </p>\n<p>Nel 2007, la Corte internazionale di giustizia (CIJ) ha affermato che le atrocità commesse a Srebrenica costituivano atti di genocidio e che la Serbia non aveva adempiuto ai propri obblighi di prevenire il genocidio. Questa sentenza ha integrato la responsabilità penale individuale di specifici autori stabilendo la responsabilità statale, rafforzando così gli obblighi ai sensi del diritto internazionale per la comunità internazionale più ampia.</p>\n<p><strong><em> </em></strong></p>\n<p><strong>Bucha, Irpin, Borodianka, Hostomel, Moshchun, Izium, Mariupol, il massacro della prigione di Olenivka e Ohmatdyt – la “Srebrenica collettiva ucraina” cresce ogni giorno...</strong></p>\n<p><strong> </strong></p>\n<p>Con la guerra in corso in Ucraina, ci sono prove crescenti e indagini su potenziali crimini di guerra, crimini contro l'umanità e atti che potrebbero soddisfare i criteri legali per il genocidio. Tuttavia, ad oggi, non c'è stato un genocidio confermato e riconosciuto a livello internazionale della stessa magnitudine del massacro di Srebrenica. Sebbene sia difficile dimostrare la vera portata dei danni subiti durante il calore della guerra in corso, l'Ucraina potrebbe tristemente superare il massacro in termini di vite perse nelle atrocità russe. Dall'inizio dell'invasione su larga scala della Russia in Ucraina fino a novembre 2024, oltre 146.000 casi di crimini di guerra sono stati registrati dalle agenzie di enforcement ucraine. Secondo i documentatori delle ONG, più di 8.000 persone probabilmente sono morte a causa di eventi legati alla guerra a Mariupol da sole tra marzo 2022 e febbraio 2023. Documentatori ucraini, giornalisti internazionali e organizzazioni internazionali indipendenti hanno trovato prove di migliaia di diversi casi di atrocità. Questo include, ad esempio, l'uccisione e la tortura di civili a Bucha, Irpin, Borodianka, Hostomel, Moshchun e Izium. Questa lista di numerose atrocità russe purtroppo non è esaustiva e continua a crescere ogni giorno...</p>\n<p> </p>\n<p>Dal 24 febbraio 2022 ad oggi, l'esercito russo ha commesso crimini di guerra nei territori ucraini occupati che sono simili a quelli commessi dai serbi nei territori bosniaci occupati e in particolare a Srebrenica. I crimini a Srebrenica e quelli commessi dalle forze armate russe e dai mercenari in Ucraina condividono lo stesso contesto – questi crimini sono motivati etnicamente e mirano alla distruzione di una comunità etnica o di un'intera nazione. A Srebrenica, questo ha preso di mira i musulmani bosniaci, mentre a Bucha e in altre località, il bersaglio era la popolazione ucraina. </p>\n<p><strong>Risposte internazionali alle atrocità nell'ex Jugoslavia come esempio di giustizia contro l'aggressione russa contro l'Ucraina</strong></p>\n<p> </p>\n<p>Oggi, a più di trenta anni dalle guerre jugoslave, l'Europa è nuovamente messa alla prova sul suo impegno verso i propri valori fondamentali. L'aggressione russa ha creato sfide senza precedenti, portando numerose atrocità orribili e innumerevoli violazioni dei diritti umani nel continente europeo. Mosca continua a commettere crimini di guerra e crimini contro l'umanità sul territorio dell'Ucraina quotidianamente. La più alta leadership militare e politica della Russia sta anche ordinando la distruzione delle infrastrutture civili dell'Ucraina; deportando bambini ucraini; torturando e uccidendo prigionieri di guerra ucraini; e creando condizioni di vita insopportabili per le persone nei territori occupati. Putin sta ripetendo i crimini commessi da Milošević e dalla leadership serba più di trenta anni fa. Inoltre, lo status della Russia come potenza nucleare complica ulteriormente la situazione. La reazione della comunità internazionale dovrebbe essere comparabile a quella riguardante i crimini nell'ex Jugoslavia, se non più forte. Garantire che gli autori dei crimini internazionali più gravi siano portati davanti alla giustizia dimostrerà che il potere del diritto internazionale non ammette eccezioni, anche quando si tratta di stati potenti dotati di armi nucleari.</p>\n<p>Nel febbraio 2022, in risposta all'aggressione brutale della Russia contro l'Ucraina, un numero di ONG ucraine per i diritti umani chiave, come il Kharkiv Human Rights Group, l'Ukrainian Helsinki Human Rights Union e il Center for Civil Liberties, hanno lanciato l'Iniziativa Globale “Tribunale per Putin” (T4P). Questa promuove una forte risposta internazionale ai crimini della Russia in Ucraina al fine di evitare l'impunità per gli autori di alto livello.</p>\n<p> </p>\n<p>La Corte penale internazionale (CPI), come principale organismo internazionale per perseguire la responsabilità degli autori di alto livello di crimini internazionali, ha rapidamente preso provvedimenti per affrontare la situazione. Dopo l'invasione russa su larga scala del 24 febbraio 2022, il Procuratore della CPI Karim Khan ha formalmente avviato un'indagine su potenziali crimini di guerra, crimini contro l'umanità e genocidio in Ucraina. Questo è stato sostenuto da 39 Stati membri della CPI. Da allora, la CPI è stata attivamente coinvolta nella raccolta di prove sul campo, con Karim Khan che ha effettuato diversi viaggi in Ucraina per valutare la situazione di persona. Nel marzo 2023, la CPI ha emesso mandati di arresto per il presidente russo Vladimir Putin e il Commissario presidenziale russo per i diritti dei bambini Maria Lvova-Belova, accusandoli di deportare illegalmente bambini ucraini in Russia durante la guerra tra i due paesi. Il procuratore della CPI osserva che le accuse contro Putin e Lvova-Belova si basano su prove sufficienti e che sono responsabili per “la deportazione e il trasferimento illegali di bambini ucraini dai territori occupati dell'Ucraina alla Federazione Russa”. Questo contraddice articoli specifici dello Statuto di Roma. La CPI ha notato che le forze russe avevano portato “centinaia di bambini ucraini da collegi e orfanotrofi”. Karim Khan sostiene che queste azioni, mirate a rimuovere permanentemente i bambini dalla loro patria, costituiscono una violazione della Convenzione di Ginevra e qualificano come crimini di guerra. Sebbene il procuratore della CPI non suggerisca che ci sia un'intenzione genocida dietro la deportazione illegale di bambini ucraini, poiché qualsiasi accusa di genocidio richiederebbe di dimostrare un'intenzione specifica di distruggere, in tutto o in parte, un gruppo nazionale, etnico, razziale o religioso, l'Ucraina ha raccolto prove per sostenere tali affermazioni. La determinazione se sia in corso un genocidio rimane soggetta a ulteriori indagini e prosecuzioni della CPI.</p>\n<p> </p>\n<p>Quest'anno, la CPI ha emesso altri mandati di arresto contro alti ufficiali militari russi. Questi sono il tenente generale Sergei Kobylash, il comandante dell'aviazione a lungo raggio delle Forze Aerospaziali russe; l'ammiraglio Viktor Sokolov, il comandante della Flotta del Mar Nero; l'ex ministro della Difesa russo Sergei Shoigu; e il Capo di Stato Maggiore delle Forze Armate russe Valery Gerasimov. Questi individui sono stati evidenziati per il loro presunto ruolo nell'attacco alle infrastrutture energetiche e civili in Ucraina. Le accuse sottolineano la posizione della CPI secondo cui il targeting deliberato delle infrastrutture civili, che comporta danni significativi alla popolazione civile, può costituire sia crimini di guerra che crimini contro l'umanità ai sensi del diritto internazionale. Pertanto, i mandati di arresto emessi fanno parte degli sforzi della Corte per portare davanti alla giustizia coloro che dalla leadership russa sono più responsabili per gravi violazioni del diritto internazionale.</p>\n<p> </p>\n<p>Tuttavia, c'è un significativo divario nell'attuale sistema di giustizia quando si tratta di ritenere gli autori responsabili per il crimine di aggressione. La CPI non può perseguire atti di aggressione commessi da o all'interno di paesi che non sono membri dello Statuto di Roma — come la Russia. Sebbene la CPI possa affrontare crimini di guerra, crimini contro l'umanità e genocidio in Ucraina, non ha giurisdizione sull'aggressione della Russia. Questa limitazione ha alimentato richieste per creare un Tribunale Speciale specificamente focalizzato sulla persecuzione di questo crimine in Ucraina per garantire una risposta completa a tutti i crimini internazionali in corso.</p>\n<p>Il 21 novembre 2022, l'Assemblea parlamentare della NATO ha adottato una risoluzione che esorta i membri e i partner dell'Alleanza Atlantica a stabilire un tribunale speciale per perseguire i leader russi responsabili del crimine di aggressione. Il 23 novembre 2022, il Parlamento europeo ha adottato una risoluzione che invita l'UE e i suoi Stati membri a sostenere l'istituzione di un tribunale speciale per il crimine di aggressione della Russia contro l'Ucraina. Il 19 gennaio 2023, ha adottato un'altra risoluzione sull'istituzione di tale tribunale.</p>\n<p>Tuttavia, l'istituzione di un tribunale per l'aggressione russa richiede un'attenta progettazione per garantire l'aderenza agli standard del diritto internazionale, così come la legittimità del tribunale nella comunità globale. Questioni pratiche come il formato del tribunale, la giurisdizione, il finanziamento, il coordinamento logistico e i quadri giuridici applicabili dovranno essere affrontate. Ci sono anche le questioni di superare le immunità dei leader e gestire procedimenti e processi in contumacia. Nonostante le sfide, la creazione di un tale tribunale rappresenterebbe un passo critico verso una responsabilità completa per l'aggressione russa, sostenendo il diritto internazionale al fine di completare i meccanismi legali esistenti e inviare un forte messaggio contro l'impunità.</p>\n<p>L'ICTY è, in una certa misura, il caso a cui la comunità internazionale dovrebbe ispirarsi quando crea un tribunale per i leader russi responsabili di aggressione contro l'Ucraina. L'ICTY ha dimostrato come la giustizia penale internazionale possa essere applicata efficacemente per ritenere gli autori responsabili di crimini di guerra, crimini contro l'umanità e genocidio. In generale, ha stabilito un benchmark per i futuri tribunali. Tuttavia, all'epoca non aveva giurisdizione sul crimine di aggressione. Questo divario è stato successivamente affrontato quando il crimine di aggressione è stato incorporato nello Statuto di Roma della Corte penale internazionale (CPI) attraverso le Emendamenti di Kampala del 2010, che sono entrati in vigore nel 2018. Costruendo sui successi e sulle limitazioni dell'ICTY, un tribunale speciale per l'aggressione russa contro l'Ucraina può sfruttare le lezioni apprese, colmando nel contempo i divari giurisdizionali che i tribunali precedenti non sono riusciti ad affrontare.</p>\n<p>È importante notare che l'ICTY non è stato un processo di stati sconfitti come si è visto nelle persecuzioni post-belliche dei regimi tedesco e giapponese. Invece, ha perseguito individui che hanno affrontato solo una sconfitta politica interna. Uno scenario simile potrebbe svilupparsi con il regime di Putin, rendendo essenziale per la comunità internazionale adottare misure proattive. Ritardare l'istituzione di un tribunale speciale per l'aggressione russa in Ucraina concede di fatto impunità, consentendo a Putin e ad altri funzionari russi di commettere ulteriori crimini. Questo include atti di natura genocida. Sebbene non sia sempre in nostro potere prevenire nuovi crimini, è nostro sacro dovere portare i responsabili davanti alla giustizia. Agendo in modo deciso, noi, come comunità internazionale, possiamo inviare un potente messaggio che l'impunità non sarà tollerata nelle democrazie moderne e che lo stato di diritto funge da scudo contro la tirannia, l'aggressione e le atrocità.</p>\n<p><strong>Kateryna Kyrychenko</strong> è un Funzionario Legale e Manager del Programma Ucraina presso lo studio legale pro bono Public International Law and Policy Group (PILPG). Sta lavorando su questioni legali focalizzate sulla responsabilità per i crimini di guerra russi in Ucraina e attualmente sta perseguendo un dottorato in Diritto Internazionale (Università Nazionale di “Kyiv-Mohyla Academy”).</p>\n<p><strong>Andrii Kutsyk</strong> ha un dottorato in Filosofia dei Media (Università Nazionale Lesya Ukrainka di Volyn) e una Laurea Magistrale in Studi dell'Europa Orientale (Università di Varsavia). Attualmente è un Ricercatore Associato presso l'Istituto di Scienze Politiche dell'Università di Danzica e membro dell'Istituto di Ricerca per la Politica Europea. Nel 2024 ha anche ricevuto il Premio Ivan Vyhovsky (Università di Rzeszów).</p>\n<p><strong>Dionizy Akulicz</strong> ha una Laurea Magistrale in Studi dell'Europa Orientale (Università di Varsavia).</p>\n<p><a href=\"#_ftnref1\"></a></p>\n<p><span> </span></p>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"<p>In elk gegeven jaar zijn er bijna vier dozijn actieve gewapende conflicten over de hele wereld. Deze conflicten zijn gewelddadig, duurzaam, verstrekkend en vaak gekenmerkt door wijdverspreide wreedheden of zelfs genocide. Door de geschiedenis heen hebben daden van massaal geweld een verwoestende indruk op de mensheid achtergelaten, waarbij de 20e eeuw zich onderscheidt als bijzonder wreed. Wanneer men denkt aan de meest afschuwelijke wreedheden, komen de misdaden gepleegd door nazi-Duitsland onmiddellijk in gedachten. Toch moet deze lijst ook de brute daden omvatten die door het Japanse regime tijdens de Tweede Wereldoorlog zijn gepleegd, evenals de genocides in Rwanda, Bosnië en Irak. Het is de moeite waard om te onthouden dat dit alles zich in slechts de 20e eeuw heeft afgespeeld. De overlevenden van al deze vreselijke misdaden hebben wanhopig naar gerechtigheid verlangd. Hoewel er veel ad-hoc internationale tribunalen zijn opgericht om gerechtigheid te bieden, zijn andere slachtoffers, zoals die van de Koerdische genocide in Irak, zonder enige formele wegen voor verantwoording gebleven.</p>\n<p> </p>\n<p>Tegen de wereldwijde achtergrond van deze recente genocides steekt Europa af met een bijzonder verontrustend patroon van dergelijke wreedheden — van de Holocaust onder nazi-Duitsland tot de Bosnische genocide, en nu, verontrustend genoeg, Oekraïne.</p>\n<p><em> </em></p>\n<p><strong>Wreedheden tegen Bosnische moslims, het bloedbad van Srebrenica en internationale reacties</strong></p>\n<p><em> </em></p>\n<p>Juli 2024 markeerde de 29e verjaardag van de genocide in Srebrenica, toen Bosnische Serviërs meer dan 8.000 Bosnische moslimmannen in juli 1995 planden en opzettelijk vermoordden. Het bloedbad van Srebrenica wordt vaak beschouwd als de grootste wreedheid van zijn soort in Europa sinds de Tweede Wereldoorlog.</p>\n<p>Deze afschuwelijke gebeurtenissen werden op internationaal niveau vervolgd. Een ad-hoc internationaal tribunaal – het Internationaal Straftribunaal voor het voormalige Joegoslavië (ICTY) – werd in mei 1993 in Den Haag opgericht door Resolutie 827 van de Veiligheidsraad van de Verenigde Naties. Dit werd gedaan om de belangrijkste hooggeplaatste daders van talrijke wreedheden op het grondgebied van het voormalige Joegoslavië vanaf 1991 te vervolgen. Het Tribunaal stelde buiten redelijke twijfel vast dat de moord op Bosnische moslims in Srebrenica een genocide was. Het ICTY was het eerste internationale straftribunaal dat veroordelingen voor genocide in Europa introduceerde. Het Tribunaal heeft ook aanklachten ingediend tegen 19 individuen voor misdaden gepleegd in Srebrenica. Allen behalve één van deze groep zijn hooggeplaatste daders die de moordoperatie hebben gepland en bevolen. In 1995 veroordeelde het ICTY Radovan Karadžić, de leider van de Bosnische Serviërs tijdens de Bosnische Oorlog, voor genocide, misdaden tegen de menselijkheid en oorlogsmisdaden, voornamelijk als onderdeel van een gezamenlijke criminele onderneming. Hij werd ook veroordeeld voor het bekleden van verschillende leiderschapsrollen. Ratko Mladić, de legercommandant, werd in 1995 ook veroordeeld voor soortgelijke aanklachten, waaronder genocide en misdaden tegen de menselijkheid. Dit gebeurde op basis van zijn rol als militaire leider en zijn betrokkenheid bij een gezamenlijke criminele onderneming, evenals andere vormen van strafrechtelijke aansprakelijkheid, waaronder command responsibility. De Joegoslavische leider Slobodan Milošević werd ook aangeklaagd en naar Den Haag vervoerd om verantwoording af te leggen voor misdaden die onder zijn leiding niet alleen in Bosnië, maar ook in Kroatië en Kosovo waren gepleegd. Hij overleed echter voordat er een vonnis in zijn proces werd uitgesproken.</p>\n<p> </p>\n<p>In 2007 bevestigde het Internationaal Gerechtshof (ICJ) dat de wreedheden gepleegd in Srebrenica handelingen van genocide vormden en dat Servië had gefaald in zijn verplichtingen om de genocide te voorkomen. Deze uitspraak vulde de individuele strafrechtelijke aansprakelijkheid van specifieke daders aan door staatsverantwoordelijkheid vast te stellen, waardoor de verplichtingen onder het internationaal recht voor de bredere internationale gemeenschap werden versterkt.</p>\n<p><strong><em> </em></strong></p>\n<p><strong>Bucha, Irpin, Borodianka, Hostomel, Moshchun, Izium, Mariupol, het bloedbad in de Olenivka-gevangenis en Ohmatdyt – de “Oekraïense collectieve Srebrenica” groeit elke dag...</strong></p>\n<p><strong> </strong></p>\n<p>Met de aanhoudende oorlog in Oekraïne zijn er steeds meer bewijzen en onderzoeken naar mogelijke oorlogsmisdaden, misdaden tegen de menselijkheid en daden die mogelijk voldoen aan de juridische criteria voor genocide. Tot nu toe is er echter geen bevestigde en internationaal erkende genocide van dezelfde omvang als het bloedbad van Srebrenica. Hoewel het moeilijk is om de ware omvang van de schade die tijdens de hitte van de aanhoudende oorlog is aangericht, te bewijzen, zou Oekraïne helaas het bloedbad kunnen overtreffen als het gaat om verloren levens door de Russische wreedheden. Sinds het begin van de grootschalige invasie van Rusland in Oekraïne tot november 2024 zijn er meer dan 146.000 gevallen van oorlogsmisdaden geregistreerd door Oekraïense wetshandhavingsinstanties. Volgens NGO-documenteerders zijn tussen maart 2022 en februari 2023 alleen al in Mariupol meer dan 8.000 mensen waarschijnlijk overleden aan oorloggerelateerde oorzaken. Oekraïense documenteerders, internationale journalisten en onafhankelijke internationale organisaties hebben bewijs gevonden van duizenden verschillende gevallen van wreedheden. Dit omvat bijvoorbeeld de moord en marteling van burgers in Bucha, Irpin, Borodianka, Hostomel, Moshchun en Izium. Deze lijst van talrijke Russische wreedheden is helaas niet uitputtend en blijft elke dag groeien...</p>\n<p> </p>\n<p>Van 24 februari 2022 tot heden heeft het Russische leger oorlogsmisdaden gepleegd in de bezette Oekraïense gebieden die vergelijkbaar zijn met die gepleegd door de Serviërs in de bezette Bosnische gebieden en in het bijzonder in Srebrenica. De misdaden in Srebrenica en die gepleegd door Russische strijdkrachten en huurlingen in Oekraïne delen dezelfde context – die misdaden zijn etnisch gemotiveerd en gericht op de vernietiging van een etnische gemeenschap of een hele natie. In Srebrenica was dit gericht op de Bosnische moslims, terwijl in Bucha en andere locaties de doelwitten de Oekraïense bevolking waren. </p>\n<p><strong>Internationale reacties op wreedheden in het voormalige Joegoslavië als voorbeeld voor gerechtigheid in de Russische agressie tegen Oekraïne</strong></p>\n<p> </p>\n<p>Tegenwoordig, meer dan dertig jaar na de Joegoslavische Oorlogen, wordt Europa opnieuw getest op zijn toewijding aan zijn kernwaarden. De Russische agressie heeft ongekende uitdagingen gecreëerd, met talrijke afschuwelijke wreedheden en ontelbare schendingen van de mensenrechten op het Europese continent. Moskou blijft dagelijks oorlogsmisdaden en misdaden tegen de menselijkheid plegen op het grondgebied van Oekraïne. De hoogste militaire en politieke leiding van Rusland geeft ook opdracht tot de vernietiging van de civiele infrastructuur van Oekraïne; het deporteren van Oekraïense kinderen; het martelen en doden van Oekraïense krijgsgevangenen; en het creëren van onverdraaglijke levensomstandigheden voor mensen in de bezette gebieden. Poetin herhaalt de misdaden die meer dan dertig jaar geleden door Milošević en de Servische leiding zijn gepleegd. Bovendien compliceert de status van de Russische staat als nucleaire macht de situatie alleen maar. De reactie van de internationale gemeenschap zou vergelijkbaar moeten zijn met die met betrekking tot de misdaden in het voormalige Joegoslavië, zo niet sterker. Zorgen dat de daders van de ernstigste internationale misdaden voor het gerecht worden gebracht, zal aantonen dat de kracht van het internationaal recht geen uitzonderingen toelaat, zelfs niet bij het omgaan met krachtige staten die nucleaire wapens bezitten.</p>\n<p>In februari 2022, als reactie op de brute agressie van Rusland tegen Oekraïne, lanceerden een aantal belangrijke Oekraïense mensenrechten-NGO's, zoals de Kharkiv Human Rights Group, de Oekraïense Helsinki Human Rights Union en het Center for Civil Liberties, het Global Initiative “Tribunaal voor Poetin” (T4P). Dit pleit voor een sterke internationale reactie op de misdaden van Rusland in Oekraïne om straffeloosheid voor hooggeplaatste daders te voorkomen.</p>\n<p> </p>\n<p>Het Internationaal Strafhof (ICC), als het primaire internationale orgaan voor het vervolgen van de aansprakelijkheid van hooggeplaatste daders van internationale misdaden, heeft snel actie ondernomen om de situatie aan te pakken. Na de grootschalige Russische invasie op 24 februari 2022, lanceerde de ICC-aanklager Karim Khan formeel een onderzoek naar mogelijke oorlogsmisdaden, misdaden tegen de menselijkheid en genocide in Oekraïne. Dit werd ondersteund door 39 ICC-lidstaten. Sindsdien is het ICC actief betrokken bij het verzamelen van bewijs ter plaatse, waarbij Karim Khan verschillende bezoeken aan Oekraïne heeft gebracht om de situatie uit de eerste hand te beoordelen. In maart 2023 heeft het ICC arrestatiebevelen uitgevaardigd voor de Russische president Vladimir Poetin en de Russische presidentiële commissaris voor Kinderrechten Maria Lvova-Belova, waarbij hen wordt beschuldigd van het illegaal deporteren van Oekraïense kinderen naar Rusland tijdens de oorlog tussen de twee landen. De ICC-aanklager merkt op dat de aanklachten tegen Poetin en Lvova-Belova zijn gebaseerd op voldoende bewijs en dat zij verantwoordelijk zijn voor “de illegale deportatie en overdracht van Oekraïense kinderen vanuit de bezette gebieden van Oekraïne naar de Russische Federatie”. Dit staat in tegenspraak met specifieke artikelen van het Statuut van Rome. Het ICC merkte op dat Russische troepen “honderden Oekraïense kinderen uit internaatsscholen en weeshuizen” hadden meegenomen. Karim Khan stelt dat deze acties, gericht op het permanent verwijderen van kinderen uit hun vaderland, een schending van de Geneefse Conventie vormen en kwalificeren als oorlogsmisdaden. Hoewel de ICC-aanklager niet suggereert dat er genocidale opzet achter de illegale deportatie van Oekraïense kinderen zit, aangezien elke aanklacht van genocide zou vereisen dat specifieke opzet om te vernietigen, geheel of gedeeltelijk, een nationale, etnische, raciale of religieuze groep, Oekraïne heeft bewijs verzameld om dergelijke claims te ondersteunen. De vaststelling of genocide wordt gepleegd, blijft onderhevig aan verder onderzoek en vervolging door het ICC.</p>\n<p> </p>\n<p>Dit jaar heeft het ICC andere arrestatiebevelen uitgevaardigd tegen hooggeplaatste Russische militaire functionarissen. Dit zijn luitenant-generaal Sergei Kobylash, de commandant van de langeafstandsvliegtuigen in de Russische luchtmacht; admiraal Viktor Sokolov, de commandant van de Zwarte Zeevloot; de voormalige Russische minister van Defensie Sergei Shoigu; en de chef van de generale staf van de Russische strijdkrachten Valery Gerasimov. Deze individuen werden genoemd vanwege hun vermeende rol bij het aanvallen van energie- en civiele infrastructuur in Oekraïne. De aanklachten benadrukken de positie van het ICC dat het opzettelijk richten op civiele infrastructuur, wat leidt tot aanzienlijke schade aan de burgerbevolking, zowel oorlogsmisdaden als misdaden tegen de menselijkheid kan vormen onder het internationaal recht. Zo maken de uitgevaardigde arrestatiebevelen deel uit van de inspanningen van de rechtbank om degenen van de Russische leiding die het meest verantwoordelijk zijn voor ernstige schendingen van het internationaal recht, voor het gerecht te brengen.</p>\n<p> </p>\n<p>Toch is er een aanzienlijke kloof in het huidige rechtssysteem als het gaat om het verantwoordelijk houden van daders voor de misdaad van agressie. Het ICC kan geen daden van agressie vervolgen die zijn gepleegd door of binnen landen die geen lid zijn van het Statuut van Rome — zoals Rusland. Terwijl het ICC oorlogsmisdaden, misdaden tegen de menselijkheid en genocide in Oekraïne kan aanpakken, heeft het geen jurisdictie over de agressie van Rusland. Deze beperking heeft geleid tot oproepen om een speciaal tribunaal op te richten dat specifiek gericht is op het vervolgen van deze misdaad in Oekraïne om een alomvattende reactie op alle aanhoudende internationale misdaden te waarborgen.</p>\n<p>Op 21 november 2022 nam de Parlementaire Vergadering van de NAVO een resolutie aan die de leden en partners van de Noord-Atlantische Alliantie oproept om een speciaal tribunaal op te richten om de Russische leiders verantwoordelijk te houden voor de misdaad van agressie. Op 23 november 2022 nam het Europees Parlement een resolutie aan waarin de EU en haar lidstaten worden opgeroepen om de oprichting van een speciaal tribunaal voor de misdaad van agressie door Rusland tegen Oekraïne te steunen. Op 19 januari 2023 nam het opnieuw een resolutie aan over de oprichting van een dergelijk tribunaal.</p>\n<p>Toch vereist de oprichting van een tribunaal voor de Russische agressie zorgvuldige vormgeving om naleving van de normen van het internationaal recht te waarborgen, evenals de legitimiteit van het tribunaal in de wereldgemeenschap. Praktische kwesties zoals het formaat van het tribunaal, jurisdictie, financiering, logistieke coördinatie en toepasselijke juridische kaders moeten worden aangepakt. Er zijn ook de kwesties van het overwinnen van immuniteiten van leiders en het beheren van procedures en processen in absentia. Ondanks de uitdagingen zou de oprichting van een dergelijk tribunaal een cruciale stap vertegenwoordigen naar alomvattende aansprakelijkheid voor de Russische agressie, het handhaven van het internationaal recht om bestaande juridische mechanismen aan te vullen, en het uitzenden van een krachtig signaal tegen straffeloosheid.</p>\n<p>ICTY is, tot op zekere hoogte, de zaak waar de internationale gemeenschap naar moet opkijken bij het creëren van een tribunaal voor Russische leiders die aansprakelijk zijn voor agressie tegen Oekraïne. Het ICTY toonde aan hoe internationale strafjustitie effectief kan worden toegepast om daders verantwoordelijk te houden voor oorlogsmisdaden, misdaden tegen de menselijkheid en genocide. Over het algemeen heeft het een norm gesteld voor toekomstige tribunalen. Het had echter geen jurisdictie over de misdaad van agressie op dat moment. Deze kloof werd later aangepakt toen de misdaad van agressie werd opgenomen in het Statuut van Rome van het Internationaal Strafhof (ICC) door de Kampala-wijzigingen van 2010, die in 2018 van kracht werden. Door voort te bouwen op de successen en beperkingen van het ICTY, kan een speciaal tribunaal voor Russische agressie tegen Oekraïne lessen uit het verleden benutten, terwijl het jurisdictiekloften opvult die eerdere tribunalen niet konden aanpakken.</p>\n<p>Belangrijk is dat het ICTY geen proces was van verslagen staten zoals gezien in de naoorlogse vervolgingen van de Duitse en Japanse regimes. In plaats daarvan vervolgde het individuen die alleen een binnenlandse politieke nederlaag hadden geleden. Een soortgelijk scenario zou zich kunnen ontvouwen met het Poetin-regime, waardoor het essentieel is voor de internationale gemeenschap om proactieve maatregelen te nemen. Het uitstellen van de oprichting van een speciaal tribunaal voor Russische agressie in Oekraïne verleent effectief straffeloosheid, waardoor Poetin en andere Russische functionarissen verdere misdaden kunnen plegen. Dit omvat daden van genocidale aard. Hoewel het niet altijd in onze macht ligt om nieuwe misdaden te voorkomen, is het onze heilige plicht om degenen die verantwoordelijk zijn voor gerechtigheid te brengen. Door doortastend op te treden, kunnen wij, als internationale gemeenschap, een krachtig signaal uitzenden dat straffeloosheid niet zal worden getolereerd in moderne democratieën en dat de rechtsstaat als een schild dient tegen tirannie, agressie en wreedheden.</p>\n<p><strong>Kateryna Kyrychenko</strong> is een juridisch medewerker en programmamanager Oekraïne bij het pro bono advocatenkantoor de Public International Law and Policy Group (PILPG). Ze werkt aan juridische kwesties die gericht zijn op aansprakelijkheid voor Russische oorlogsmisdaden in Oekraïne en is momenteel bezig met een PhD in Internationaal Recht (Nationale Universiteit van “Kyiv-Mohyla Academy”).</p>\n<p><strong>Andrii Kutsyk</strong> heeft een PhD in Filosofie van de Media (Lesya Ukrainka Volyn Nationale Universiteit) en een Masterdiploma in Oost-Europese Studies (Universiteit van Warschau). Hij is momenteel een onderzoeksmedewerker aan het Instituut voor Politieke Wetenschappen aan de Universiteit van Gdańsk en een lid van het Onderzoeksinstituut voor Europees Beleid. In 2024 ontving hij ook de Ivan Vyhovsky-prijs (Universiteit van Rzeszów).</p>\n<p><strong>Dionizy Akulicz</strong> heeft een Masterdiploma in Oost-Europese Studies (Universiteit van Warschau).</p>\n<p><a href=\"#_ftnref1\"></a></p>\n<p><span> </span></p>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"<p>W każdym danym roku na całym świecie istnieje niemal czterdzieści aktywnych konfliktów zbrojnych. Konflikty te są brutalne, trwałe, dalekosiężne i często charakteryzują się powszechnymi zbrodniami lub nawet aktami ludobójstwa. Na przestrzeni historii akty masowej przemocy pozostawiły niszczycielski ślad na ludzkości, a XX wiek wyróżnia się jako szczególnie brutalny. Kiedy myśli się o najbardziej przerażających zbrodniach, od razu na myśl przychodzą zbrodnie popełnione przez Niemcy nazistowskie. Jednak ta lista musi również obejmować brutalne czyny popełnione przez japoński reżim podczas II wojny światowej, a także ludobójstwa w Rwandzie, Bośni i Iraku. Warto pamiętać, że wszystko to miało miejsce w zaledwie XX wieku. Ocaleni z tych wszystkich strasznych zbrodni desperacko pragnęli sprawiedliwości. Chociaż wiele doraźnych międzynarodowych trybunałów zostało powołanych do wymierzania sprawiedliwości, inni ofiary, takie jak te z ludobójstwa Kurdów w Iraku, pozostają bez formalnych ścieżek do odpowiedzialności.</p>\n<p> </p>\n<p>Na tle globalnym tych niedawnych ludobójstw, Europa wyróżnia się szczególnie niepokojącym wzorcem takich zbrodni — od Holokaustu pod rządami Niemiec nazistowskich po ludobójstwo w Bośni, a teraz, niepokojąco, w Ukrainie.</p>\n<p><em> </em></p>\n<p><strong>Zbrodnie przeciwko muzułmanom bośniackim, masakra w Srebrenicy i reakcje międzynarodowe</strong></p>\n<p><em> </em></p>\n<p>W lipcu 2024 roku minęła 29. rocznica ludobójstwa w Srebrenicy, kiedy Bośniacy Serbowie zaplanowali i celowo zabili ponad 8 000 bośniackich muzułmanów w lipcu 1995 roku. Masakra w Srebrenicy jest często uważana za największą zbrodnię tego rodzaju w Europie od czasów II wojny światowej.</p>\n<p>Te straszne wydarzenia były ścigane na poziomie międzynarodowym. Doraźny międzynarodowy trybunał – Międzynarodowy Trybunał Karny dla byłej Jugosławii (MTKJ) – został utworzony w Hadze w maju 1993 roku na mocy rezolucji 827 Rady Bezpieczeństwa ONZ. Zostało to zrobione w celu osądzenia głównych sprawców licznych zbrodni na terytorium byłej Jugosławii od 1991 roku. Trybunał ustalił ponad wszelką wątpliwość, że zabójstwo bośniackich muzułmanów w Srebrenicy było ludobójstwem. MTKJ był pierwszym międzynarodowym trybunałem karnym, który wprowadził wyroki za ludobójstwo w Europie. Trybunał wydał również akty oskarżenia przeciwko 19 osobom za zbrodnie popełnione w Srebrenicy. Wszystkie oprócz jednej z tej grupy to wysokiej rangi sprawcy, którzy zaplanowali i zlecili operację zabójstwa. W 1995 roku MTKJ skazał Radovana Karadžicia, lidera Bośniaków Serbów podczas wojny bośniackiej, za ludobójstwo, zbrodnie przeciwko ludzkości i zbrodnie wojenne, głównie w ramach wspólnego przedsięwzięcia przestępczego. Został również skazany za pełnienie różnych ról kierowniczych. Ratko Mladić, dowódca armii, również został skazany w 1995 roku za podobne zarzuty, w tym ludobójstwo i zbrodnie przeciwko ludzkości. Zostało to zrobione na podstawie jego roli jako dowódcy wojskowego i jego zaangażowania w wspólne przedsięwzięcie przestępcze, a także inne formy odpowiedzialności karnej, w tym odpowiedzialności dowódczej. Jugosłowiański lider Slobodan Milošević również został oskarżony i przewieziony do Hagi, aby ponieść odpowiedzialność za zbrodnie popełnione pod jego przywództwem nie tylko w Bośni, ale także w Chorwacji i Kosowie. Jednak zmarł przed wydaniem wyroku w swoim procesie.</p>\n<p> </p>\n<p>W 2007 roku Międzynarodowy Trybunał Sprawiedliwości (MTS) potwierdził, że zbrodnie popełnione w Srebrenicy stanowiły akty ludobójstwa i że Serbia nie wypełniła swoich zobowiązań do zapobieżenia ludobójstwu. To orzeczenie uzupełniło indywidualną odpowiedzialność karną konkretnych sprawców, ustanawiając odpowiedzialność państwową, wzmacniając tym samym zobowiązania na mocy prawa międzynarodowego dla szerszej społeczności międzynarodowej.</p>\n<p><strong><em> </em></strong></p>\n<p><strong>Bucha, Irpin, Borodianka, Hostomel, Moshchun, Izium, Mariupol, masakra w więzieniu Olenivka i Ohmatdyt – “ukraińska zbiorowa Srebrenica” rośnie z dnia na dzień...</strong></p>\n<p><strong> </strong></p>\n<p>W związku z trwającą wojną w Ukrainie rośnie liczba dowodów i dochodzeń dotyczących potencjalnych zbrodni wojennych, zbrodni przeciwko ludzkości i czynów, które mogą spełniać prawne kryteria ludobójstwa. Jednak jak dotąd nie potwierdzono i nie uznano międzynarodowo ludobójstwa o tej samej skali, co masakra w Srebrenicy. Chociaż trudno jest udowodnić prawdziwą skalę szkód wyrządzonych w trakcie trwającej wojny, Ukraina może niestety prześcignąć masakrę, jeśli chodzi o utracone życie w rosyjskich zbrodniach. Od początku pełnoskalowej inwazji Rosji na Ukrainę do listopada 2024 roku zarejestrowano ponad 146 000 przypadków zbrodni wojennych przez ukraińskie organy ścigania. Według dokumentujących NGO, w Mariupolu samym prawdopodobnie zmarło ponad 8 000 osób z powodu przyczyn związanych z wojną między marcem 2022 a lutym 2023. Ukraińscy dokumentujący, międzynarodowi dziennikarze i niezależne organizacje międzynarodowe znaleźli dowody na tysiące różnych przypadków zbrodni. Obejmuje to na przykład zabójstwa i tortury cywilów w Buczy, Irpinie, Borodiance, Hostomelu, Moshchunie i Iziumie. Ta lista licznych rosyjskich zbrodni niestety nie jest wyczerpująca i rośnie z dnia na dzień...</p>\n<p> </p>\n<p>Od 24 lutego 2022 roku do dnia dzisiejszego armia rosyjska popełnia zbrodnie wojenne na okupowanych terytoriach ukraińskich, które są podobne do tych popełnionych przez Serbów na okupowanych terytoriach bośniackich, a w szczególności w Srebrenicy. Zbrodnie w Srebrenicy i te popełnione przez rosyjskie siły zbrojne i najemników w Ukrainie mają ten sam kontekst – te zbrodnie są motywowane etnicznie i mają na celu zniszczenie wspólnoty etnicznej lub całego narodu. W Srebrenicy celem byli bośniaccy muzułmanie, podczas gdy w Buczy i innych miejscach celem była ludność ukraińska. </p>\n<p><strong>Międzynarodowe reakcje na zbrodnie w byłej Jugosławii jako przykład sprawiedliwości w rosyjskiej agresji przeciwko Ukrainie</strong></p>\n<p> </p>\n<p>Dziś, ponad trzydzieści lat po wojnach jugosłowiańskich, Europa ponownie jest testowana pod kątem swojego zaangażowania w swoje podstawowe wartości. Agresja rosyjska stworzyła bezprecedensowe wyzwania, przynosząc liczne horrendalne zbrodnie i niezliczone naruszenia praw człowieka na kontynent europejski. Moskwa codziennie popełnia zbrodnie wojenne i zbrodnie przeciwko ludzkości na terytorium Ukrainy. Najwyższe kierownictwo wojskowe i polityczne Rosji również zleca zniszczenie cywilnej infrastruktury Ukrainy; deportację ukraińskich dzieci; torturowanie i zabijanie ukraińskich jeńców wojennych; oraz tworzenie nie do zniesienia warunków życia dla ludzi na okupowanych terytoriach. Putin powtarza zbrodnie popełnione przez Miloševića i serbskie kierownictwo ponad trzydzieści lat temu. Dodatkowo status Rosji jako mocarstwa nuklearnego tylko komplikuje sytuację. Reakcja społeczności międzynarodowej powinna być porównywalna do tej dotyczącej zbrodni w byłej Jugosławii, jeśli nie silniejsza. Zapewnienie, że sprawcy najcięższych zbrodni międzynarodowych zostaną pociągnięci do odpowiedzialności, pokaże, że moc prawa międzynarodowego nie uznaje wyjątków, nawet w przypadku potężnych państw dysponujących bronią nuklearną.</p>\n<p>W lutym 2022 roku, w odpowiedzi na brutalną agresję Rosji przeciwko Ukrainie, szereg kluczowych ukraińskich organizacji pozarządowych zajmujących się prawami człowieka, takich jak Grupa Praw Człowieka w Charkowie, Ukraińska Helsińska Unia Praw Człowieka i Centrum Wolności Obywatelskich, uruchomiło Globalną Inicjatywę “Trybunał dla Putina” (T4P). Ta inicjatywa opowiada się za silną międzynarodową reakcją na zbrodnie Rosji w Ukrainie, aby uniknąć bezkarności dla wysokich sprawców.</p>\n<p> </p>\n<p>Międzynarodowy Trybunał Karny (MTK), jako główny międzynarodowy organ do ścigania odpowiedzialności wysokich sprawców zbrodni międzynarodowych, szybko podjął działania w celu rozwiązania sytuacji. Po pełnoskalowej inwazji rosyjskiej 24 lutego 2022 roku prokurator MTK Karim Khan formalnie wszczął dochodzenie w sprawie potencjalnych zbrodni wojennych, zbrodni przeciwko ludzkości i ludobójstwa w Ukrainie. To zostało poparte przez 39 państw członkowskich MTK. Od tego czasu MTK aktywnie angażuje się w gromadzenie dowodów na miejscu, a Karim Khan odbył kilka wizyt w Ukrainie, aby ocenić sytuację z pierwszej ręki. W marcu 2023 roku MTK wydał nakazy aresztowania prezydenta Rosji Władimira Putina oraz rosyjskiej komisarz ds. praw dziecka Marii Lwowej-Biełowej, oskarżając ich o nielegalną deportację ukraińskich dzieci do Rosji podczas wojny między tymi dwoma krajami. Prokurator MTK zauważa, że zarzuty przeciwko Putinowi i Lwowej-Biełowej opierają się na wystarczających dowodach i że są odpowiedzialni za “nielegalną deportację i transfer ukraińskich dzieci z okupowanych terytoriów Ukrainy do Federacji Rosyjskiej”. To stoi w sprzeczności z konkretnymi artykułami Statutu Rzymskiego. MTK zauważył, że rosyjskie siły wzięły “setki ukraińskich dzieci z internatów i domów dziecka”. Karim Khan argumentuje, że te działania, mające na celu trwałe usunięcie dzieci z ich ojczyzny, stanowią naruszenie Konwencji Genewskiej i kwalifikują się jako zbrodnie wojenne. Chociaż prokurator MTK nie sugeruje, że za nielegalną deportacją ukraińskich dzieci stoi zamiar ludobójczy, ponieważ wszelkie zarzuty ludobójstwa wymagałyby wykazania szczególnego zamiaru zniszczenia, w całości lub w części, grupy narodowej, etnicznej, rasowej lub religijnej, Ukraina gromadzi dowody na poparcie takich twierdzeń. Określenie, czy ludobójstwo jest popełniane, pozostaje przedmiotem dalszych dochodzeń i oskarżeń MTK.</p>\n<p> </p>\n<p>W tym roku MTK wydał inne nakazy aresztowania przeciwko wysokim rosyjskim oficerom wojskowym. Są to generał porucznik Siergiej Kobylasz, dowódca lotnictwa dalekiego zasięgu w rosyjskich Siłach Powietrznych; admirał Wiktor Sokołow, dowódca Floty Czarnomorskiej; były minister obrony Rosji Siergiej Szojgu; oraz szef Sztabu Generalnego Sił Zbrojnych Rosji Walerij Gerasimow. Osoby te zostały wyróżnione za ich rzekomą rolę w atakach na infrastrukturę energetyczną i cywilną w Ukrainie. Zarzuty podkreślają stanowisko MTK, że celowe atakowanie infrastruktury cywilnej, prowadzące do znacznych szkód dla ludności cywilnej, może stanowić zarówno zbrodnie wojenne, jak i zbrodnie przeciwko ludzkości na mocy prawa międzynarodowego. W ten sposób wydane nakazy aresztowania są częścią wysiłków Trybunału, aby pociągnąć do odpowiedzialności tych z rosyjskiego kierownictwa, którzy są najbardziej odpowiedzialni za poważne naruszenia prawa międzynarodowego.</p>\n<p> </p>\n<p>Jednak istnieje znaczna luka w obecnym systemie sprawiedliwości, jeśli chodzi o pociąganie sprawców do odpowiedzialności za zbrodnię agresji. MTK nie może ścigać aktów agresji popełnionych przez lub w krajach, które nie są członkami Statutu Rzymskiego — jak Rosja. Chociaż MTK może zajmować się zbrodniami wojennymi, zbrodniami przeciwko ludzkości i ludobójstwem w Ukrainie, nie ma jurysdykcji nad agresją Rosji. To ograniczenie wywołało wezwania do stworzenia Specjalnego Trybunału, który skoncentrowałby się na ściganiu tej zbrodni w Ukrainie, aby zapewnić kompleksową reakcję na wszystkie trwające zbrodnie międzynarodowe.</p>\n<p>21 listopada 2022 roku Zgromadzenie Parlamentarne NATO przyjęło rezolucję wzywającą członków i partnerów Sojuszu Północnoatlantyckiego do ustanowienia specjalnego trybunału w celu osądzenia rosyjskich liderów odpowiedzialnych za zbrodnię agresji. 23 listopada 2022 roku Parlament Europejski przyjął rezolucję wzywającą UE i jej państwa członkowskie do wsparcia ustanowienia specjalnego trybunału za zbrodnię agresji Rosji przeciwko Ukrainie. 19 stycznia 2023 roku przyjął kolejną rezolucję w sprawie ustanowienia takiego trybunału.</p>\n<p>Jednak ustanowienie trybunału dla rosyjskiej agresji wymaga starannego zaprojektowania, aby zapewnić przestrzeganie standardów prawa międzynarodowego, a także legitymacji trybunału w społeczności globalnej. Praktyczne kwestie, takie jak format trybunału, jurysdykcja, finansowanie, koordynacja logistyczna i obowiązujące ramy prawne, będą musiały zostać rozwiązane. Istnieją również kwestie pokonywania immunitetów liderów oraz zarządzania postępowaniami i procesami w nieobecności. Pomimo wyzwań, stworzenie takiego trybunału byłoby kluczowym krokiem w kierunku kompleksowej odpowiedzialności za rosyjską agresję, podtrzymując prawo międzynarodowe w celu uzupełnienia istniejących mechanizmów prawnych i wysyłając silny sygnał przeciwko bezkarności.</p>\n<p>MTKJ jest, w pewnym sensie, przypadkiem, na który społeczność międzynarodowa powinna się wzorować przy tworzeniu trybunału dla rosyjskich liderów odpowiedzialnych za agresję przeciwko Ukrainie. MTKJ pokazał, jak międzynarodowa sprawiedliwość karna może być skutecznie stosowana w celu pociągnięcia sprawców do odpowiedzialności za zbrodnie wojenne, zbrodnie przeciwko ludzkości i ludobójstwo. Ogólnie rzecz biorąc, ustanowił on punkt odniesienia dla przyszłych trybunałów. Jednak w tamtym czasie nie miał jurysdykcji nad zbrodnią agresji. Ta luka została później rozwiązana, gdy zbrodnia agresji została włączona do Statutu Rzymskiego Międzynarodowego Trybunału Karnego (MTK) poprzez poprawki z Kampali z 2010 roku, które weszły w życie w 2018 roku. Budując na sukcesach i ograniczeniach MTKJ, specjalny trybunał dla rosyjskiej agresji przeciwko Ukrainie może wykorzystać wyciągnięte wnioski, jednocześnie wypełniając luki jurysdykcyjne, których wcześniejsze trybunały nie mogły rozwiązać.</p>\n<p>Co ważne, MTKJ nie był procesem pokonanych państw, jak to miało miejsce w powojennych procesach niemieckich i japońskich reżimów. Zamiast tego ścigał jednostki, które doświadczyły jedynie krajowej porażki politycznej. Podobny scenariusz może rozegrać się w przypadku reżimu Putina, co czyni niezbędnym, aby społeczność międzynarodowa podjęła proaktywne działania. Opóźnianie ustanowienia specjalnego trybunału dla rosyjskiej agresji w Ukrainie skutecznie przyznaje bezkarność, pozwalając Putinowi i innym rosyjskim urzędnikom na popełnianie dalszych zbrodni. Obejmuje to czyny o charakterze ludobójczym. Chociaż nie zawsze mamy władzę, aby zapobiegać nowym zbrodniom, naszym świętym obowiązkiem jest pociągnięcie odpowiedzialnych do sprawiedliwości. Działając zdecydowanie, my, jako społeczność międzynarodowa, możemy wysłać potężny sygnał, że bezkarność nie będzie tolerowana w nowoczesnych demokracjach i że rządy prawa służą jako tarcza przeciwko tyranii, agresji i zbrodniom.</p>\n<p><strong>Kateryna Kyrychenko</strong> jest prawnikiem i menedżerem programu Ukrainy w kancelarii prawnej pro bono Public International Law and Policy Group (PILPG). Pracuje nad kwestiami prawnymi skoncentrowanymi na odpowiedzialności za rosyjskie zbrodnie wojenne w Ukrainie i obecnie prowadzi studia doktoranckie z zakresu prawa międzynarodowego (Narodowy Uniwersytet “Akademia Mohyły w Kijowie”).</p>\n<p><strong>Andrii Kutsyk</strong> posiada stopień doktora filozofii mediów (Lesya Ukrainka Volyn National University) oraz tytuł magistra studiów wschodnioeuropejskich (Uniwersytet Warszawski). Obecnie jest pracownikiem naukowym w Instytucie Nauk Politycznych Uniwersytetu Gdańskiego oraz członkiem Instytutu Badań nad Polityką Europejską. W 2024 roku otrzymał również nagrodę im. Iwana Wyhowskiego (Uniwersytet Rzeszowski).</p>\n<p><strong>Dionizy Akulicz</strong> posiada tytuł magistra studiów wschodnioeuropejskich (Uniwersytet Warszawski).</p>\n<p><a href=\"#_ftnref1\"></a></p>\n<p><span> </span></p>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"<p>Em qualquer ano, há quase quatro dúzias de conflitos armados ativos ao redor do globo. Esses conflitos são violentos, duradouros, de grande alcance e, muitas vezes, caracterizados por atrocidades generalizadas ou até mesmo atos de genocídio. Ao longo da história, atos de violência em massa deixaram uma marca devastadora na humanidade, com o século XX se destacando como especialmente brutal. Quando se pensa nas atrocidades mais horríveis, os crimes cometidos pela Alemanha nazista vêm imediatamente à mente. No entanto, essa lista também deve incluir os atos brutais cometidos pelo regime japonês durante a Segunda Guerra Mundial, bem como os genocídios em Ruanda, Bósnia e Iraque. Vale lembrar que tudo isso ocorreu apenas no século XX. Os sobreviventes de todos esses crimes horríveis anseiam desesperadamente por justiça. Embora muitos tribunais internacionais ad hoc tenham sido estabelecidos para entregar justiça, outras vítimas, como aquelas do genocídio curdo no Iraque, permaneceram sem quaisquer caminhos formais para responsabilização.</p>\n<p> </p>\n<p>Contra o pano de fundo global desses genocídios recentes, a Europa se destaca com um padrão particularmente preocupante de tais atrocidades — desde o Holocausto sob a Alemanha nazista até o genocídio bósnio, e agora, de forma perturbadora, a Ucrânia.</p>\n<p><em> </em></p>\n<p><strong>Atrocidades contra muçulmanos bósnios, o massacre de Srebrenica e as respostas internacionais</strong></p>\n<p><em> </em></p>\n<p>Julho de 2024 marcou o 29º aniversário do genocídio de Srebrenica, quando os sérvios bósnios planejaram e deliberadamente mataram mais de 8.000 homens muçulmanos bósnios em julho de 1995. O massacre de Srebrenica é frequentemente considerado a maior atrocidade desse tipo na Europa desde a Segunda Guerra Mundial.</p>\n<p>Esses eventos horríveis foram processados em nível internacional. Um tribunal internacional ad hoc – o Tribunal Penal Internacional para a ex-Iugoslávia (TPII) – foi criado em Haia em maio de 1993 pela Resolução 827 do Conselho de Segurança das Nações Unidas. Isso foi feito para processar os principais perpetradores de alto nível de numerosas atrocidades no território da ex-Iugoslávia a partir de 1991. O Tribunal estabeleceu, além de qualquer dúvida razoável, que o assassinato de muçulmanos bósnios em Srebrenica foi um genocídio. O TPII foi o primeiro tribunal penal internacional a introduzir condenações por genocídio na Europa. O Tribunal também emitiu acusações contra 19 indivíduos por crimes cometidos em Srebrenica. Todos, exceto um, desse grupo são perpetradores de alto nível que planejaram e ordenaram a operação de assassinato. Em 1995, o TPII condenou Radovan Karadžić, o líder dos sérvios bósnios durante a Guerra da Bósnia, por genocídio, crimes contra a humanidade e crimes de guerra, principalmente como parte de uma empreitada criminosa conjunta. Ele também foi condenado por ocupar vários papéis de liderança. Ratko Mladić, o comandante do exército, também foi condenado em 1995 por acusações semelhantes, incluindo genocídio e crimes contra a humanidade. Isso foi feito com base em seu papel como líder militar e sua participação em uma empreitada criminosa conjunta, bem como outras formas de responsabilidade criminal, incluindo responsabilidade de comando. O líder iugoslavo Slobodan Milošević também foi acusado e transportado para Haia para enfrentar a responsabilização por crimes cometidos sob sua liderança não apenas na Bósnia, mas também na Croácia e no Kosovo. No entanto, ele faleceu antes que um veredicto fosse proferido em seu julgamento.</p>\n<p> </p>\n<p>Em 2007, a Corte Internacional de Justiça (CIJ) afirmou que as atrocidades cometidas em Srebrenica constituíam atos de genocídio e que a Sérvia havia falhado em cumprir suas obrigações de prevenir o genocídio. Essa decisão complementou a responsabilização criminal individual de perpetradores específicos ao estabelecer a responsabilidade do estado, reforçando assim as obrigações sob o direito internacional para a comunidade internacional mais ampla.</p>\n<p><strong><em> </em></strong></p>\n<p><strong>Bucha, Irpin, Borodianka, Hostomel, Moshchun, Izium, Mariupol, o massacre da prisão de Olenivka e Ohmatdyt – a “Srebrenica coletiva ucraniana” está crescendo a cada dia...</strong></p>\n<p><strong> </strong></p>\n<p>Com a guerra em andamento na Ucrânia, há evidências crescentes e investigações sobre potenciais crimes de guerra, crimes contra a humanidade e atos que podem atender aos critérios legais para genocídio. No entanto, até agora, não houve um genocídio confirmado e reconhecido internacionalmente da mesma magnitude que o massacre de Srebrenica. Embora seja difícil provar a verdadeira escala dos danos causados durante o calor da guerra em andamento, a Ucrânia pode, infelizmente, superar o massacre quando se trata de vidas perdidas nas atrocidades russas. Desde o início da invasão em grande escala da Rússia na Ucrânia até novembro de 2024, mais de 146.000 casos de crimes de guerra foram registrados pelas agências de aplicação da lei ucranianas. De acordo com documentadores de ONGs, mais de 8.000 pessoas provavelmente morreram devido a causas relacionadas à guerra em Mariupol apenas entre março de 2022 e fevereiro de 2023. Documentadores ucranianos, jornalistas internacionais e organizações internacionais independentes encontraram evidências de milhares de diferentes casos de atrocidades. Isso inclui, por exemplo, o assassinato e a tortura de civis em Bucha, Irpin, Borodianka, Hostomel, Moshchun e Izium. Essa lista de inúmeras atrocidades russas, infelizmente, não é exaustiva e continua a crescer a cada dia...</p>\n<p> </p>\n<p>De 24 de fevereiro de 2022 até os dias atuais, o exército russo tem cometido crimes de guerra nos territórios ucranianos ocupados que são semelhantes aos cometidos pelos sérvios nos territórios bósnios ocupados e, em particular, em Srebrenica. Os crimes em Srebrenica e aqueles cometidos pelas forças armadas russas e mercenários na Ucrânia compartilham o mesmo contexto – esses crimes são motivados etnicamente e visam a destruição de uma comunidade étnica ou de uma nação inteira. Em Srebrenica, isso visou os muçulmanos bósnios, enquanto em Bucha e outros locais, o alvo era a população ucraniana. </p>\n<p><strong>Respostas internacionais às atrocidades na ex-Iugoslávia como exemplo de justiça na agressão russa contra a Ucrânia</strong></p>\n<p> </p>\n<p>Hoje, mais de trinta anos após as Guerras Iugoslavas, a Europa está mais uma vez sendo testada em seu compromisso com seus valores fundamentais. A agressão russa criou desafios sem precedentes, trazendo inúmeras atrocidades horrendas e incontáveis violações dos direitos humanos ao continente europeu. Moscou continua a cometer crimes de guerra e crimes contra a humanidade no território da Ucrânia diariamente. A mais alta liderança militar e política da Rússia também está ordenando a destruição da infraestrutura civil da Ucrânia; deportando crianças ucranianas; torturando e matando prisioneiros de guerra ucranianos; e criando condições de vida insuportáveis para as pessoas nos territórios ocupados. Putin está repetindo os crimes cometidos por Milošević e pela liderança sérvia há mais de trinta anos. Além disso, o status do estado russo como potência nuclear apenas complica a situação. A reação da comunidade internacional deve ser comparável àquela em relação aos crimes na ex-Iugoslávia, se não mais forte. Garantir que os perpetradores dos mais graves crimes internacionais sejam levados à justiça mostrará que o poder do direito internacional não admite exceções, mesmo quando se trata de estados poderosos que possuem armas nucleares.</p>\n<p>Em fevereiro de 2022, em resposta à brutal agressão da Rússia contra a Ucrânia, várias ONGs ucranianas de direitos humanos, como o Grupo de Direitos Humanos de Kharkiv, a União Ucraniana de Direitos Humanos de Helsinque e o Centro para Liberdades Civis, lançaram a Iniciativa Global “Tribunal para Putin” (T4P). Isso defende uma forte resposta internacional aos crimes da Rússia na Ucrânia para evitar a impunidade para os perpetradores de alto nível.</p>\n<p> </p>\n<p>A Corte Penal Internacional (CPI), como o principal órgão internacional para buscar a responsabilização de perpetradores de alto nível de crimes internacionais, agiu rapidamente para abordar a situação. Após a invasão em grande escala da Rússia em 24 de fevereiro de 2022, o Procurador da CPI, Karim Khan, lançou formalmente uma investigação sobre potenciais crimes de guerra, crimes contra a humanidade e genocídio na Ucrânia. Isso foi apoiado por 39 Estados Partes da CPI. Desde então, a CPI tem estado ativamente envolvida na coleta de evidências no terreno, com Karim Khan fazendo várias visitas à Ucrânia para avaliar a situação em primeira mão. Em março de 2023, a CPI emitiu mandados de prisão para o presidente russo Vladimir Putin e a Comissária Presidencial Russa para os Direitos da Criança Maria Lvova-Belova, acusando-os de deportar ilegalmente crianças ucranianas para a Rússia durante a guerra entre os dois países. O procurador da CPI observa que as acusações contra Putin e Lvova-Belova são baseadas em evidências suficientes e que eles são responsáveis pela “deportação e transferência ilegal de crianças ucranianas dos territórios ocupados da Ucrânia para a Federação Russa”. Isso contradiz artigos específicos do Estatuto de Roma. A CPI observou que as forças russas haviam levado “centenas de crianças ucranianas de internatos e orfanatos”. Karim Khan argumenta que essas ações, destinadas a remover permanentemente crianças de sua terra natal, constituem uma violação da Convenção de Genebra e qualificam-se como crimes de guerra. Embora o procurador da CPI não sugira que haja intenção genocida por trás da deportação ilegal de crianças ucranianas, uma vez que quaisquer acusações de genocídio exigiriam demonstrar a intenção específica de destruir, total ou parcialmente, um grupo nacional, étnico, racial ou religioso, a Ucrânia tem coletado evidências para apoiar tais alegações. A determinação de se o genocídio está sendo cometido permanece sujeita a investigações e processos adicionais da CPI.</p>\n<p> </p>\n<p>Este ano, a CPI emitiu outros mandados de prisão contra altos oficiais militares russos. Estes são o Tenente-General Sergei Kobylash, o comandante da aviação de longo alcance nas Forças Aeroespaciais Russas; o Almirante Viktor Sokolov, o comandante da Frota do Mar Negro; o ex-Ministro da Defesa da Rússia Sergei Shoigu; e o Chefe do Estado-Maior das Forças Armadas Russas Valery Gerasimov. Esses indivíduos foram destacados por seu suposto papel em atacar a infraestrutura energética e civil na Ucrânia. As acusações ressaltam a posição da CPI de que o direcionamento deliberado da infraestrutura civil, resultando em danos significativos à população civil, pode constituir tanto crimes de guerra quanto crimes contra a humanidade sob o direito internacional. Assim, os mandados de prisão emitidos fazem parte dos esforços do Tribunal para levar à justiça aqueles da liderança russa mais responsáveis por graves violações do direito internacional.</p>\n<p> </p>\n<p>No entanto, há uma lacuna significativa no sistema de justiça atual quando se trata de responsabilizar os perpetradores pelo crime de agressão. A CPI não pode processar atos de agressão cometidos por ou dentro de países que não são membros do Estatuto de Roma — como a Rússia. Embora a CPI possa abordar crimes de guerra, crimes contra a humanidade e genocídio na Ucrânia, não tem jurisdição sobre a agressão da Rússia. Essa limitação alimentou apelos para criar um Tribunal Especial especificamente focado em processar esse crime na Ucrânia para garantir uma resposta abrangente a todos os crimes internacionais em andamento.</p>\n<p>Em 21 de novembro de 2022, a Assembleia Parlamentar da OTAN adotou uma resolução instando membros e parceiros da Aliança do Atlântico Norte a estabelecer um tribunal especial para processar os líderes russos responsáveis pelo crime de agressão. Em 23 de novembro de 2022, o Parlamento Europeu adotou uma resolução pedindo à UE e aos seus Estados membros que apoiassem o estabelecimento de um tribunal especial para o crime de agressão da Rússia contra a Ucrânia. Em 19 de janeiro de 2023, adotou mais uma resolução sobre o estabelecimento de tal tribunal.</p>\n<p>No entanto, estabelecer um tribunal para a agressão russa requer um design cuidadoso para garantir a adesão aos padrões do direito internacional, bem como a legitimidade do tribunal na comunidade global. Questões práticas como o formato do tribunal, jurisdição, financiamento, coordenação logística e estruturas legais aplicáveis precisarão ser abordadas. Também existem as questões de superar as imunidades dos líderes e gerenciar os procedimentos e julgamentos à revelia. Apesar dos desafios, a criação de tal tribunal representaria um passo crítico em direção à responsabilização abrangente pela agressão russa, sustentando o direito internacional para complementar os mecanismos legais existentes e enviando uma mensagem forte contra a impunidade.</p>\n<p>O TPII é, até certo ponto, o caso que a comunidade internacional deve se espelhar ao criar um tribunal para os líderes russos responsáveis pela agressão contra a Ucrânia. O TPII demonstrou como a justiça penal internacional pode ser aplicada de forma eficaz para responsabilizar os perpetradores por crimes de guerra, crimes contra a humanidade e genocídio. No geral, estabeleceu um padrão para futuros tribunais. No entanto, não tinha jurisdição sobre o crime de agressão na época. Essa lacuna foi posteriormente abordada quando o crime de agressão foi incorporado ao Estatuto de Roma da Corte Penal Internacional (CPI) por meio das Emendas de Kampala de 2010, que entraram em vigor em 2018. Ao construir sobre os sucessos e limitações do TPII, um tribunal especial para a agressão russa contra a Ucrânia pode aproveitar as lições aprendidas, ao mesmo tempo em que preenche lacunas jurisdicionais que tribunais anteriores não puderam abordar.</p>\n<p>Importante, o TPII não foi um julgamento de estados derrotados, como visto nas perseguições pós-guerra dos regimes alemão e japonês. Em vez disso, processou indivíduos que enfrentaram apenas uma derrota política interna. Um cenário semelhante poderia se desenrolar com o regime de Putin, tornando essencial que a comunidade internacional tome medidas proativas. Adiar o estabelecimento de um tribunal especial para a agressão russa na Ucrânia efetivamente concede impunidade, permitindo que Putin e outros oficiais russos cometam novos crimes. Isso inclui atos de natureza genocida. Embora nem sempre esteja em nosso poder prevenir novos crimes, é nosso dever sagrado levar os responsáveis à justiça. Agindo de forma decisiva, nós, como comunidade internacional, podemos enviar uma mensagem poderosa de que a impunidade não será tolerada em democracias modernas e que o estado de direito serve como um escudo contra a tirania, agressão e atrocidades.</p>\n<p><strong>Kateryna Kyrychenko</strong> é Oficial Jurídica e Gerente do Programa da Ucrânia no escritório de advocacia pro bono Public International Law and Policy Group (PILPG). Ela está trabalhando em questões jurídicas focadas na responsabilização por crimes de guerra russos na Ucrânia e atualmente está cursando um doutorado em Direito Internacional (Universidade Nacional de “Academia de Kyiv-Mohyla”).</p>\n<p><strong>Andrii Kutsyk</strong> possui um doutorado em Filosofia da Mídia (Universidade Nacional de Volyn Lesya Ukrainka) e um Mestrado em Estudos da Europa Oriental (Universidade de Varsóvia). Ele é atualmente Pesquisador no Instituto de Ciência Política da Universidade de Gdańsk e membro do Instituto de Pesquisa para Política Europeia. Em 2024, ele também recebeu o Prêmio Ivan Vyhovsky (Universidade de Rzeszów).</p>\n<p><strong>Dionizy Akulicz</strong> possui um Mestrado em Estudos da Europa Oriental (Universidade de Varsóvia).</p>\n<p><a href=\"#_ftnref1\"></a></p>\n<p><span> </span></p>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"<p>În orice an dat, există aproape patruzeci de conflicte armate active în întreaga lume. Aceste conflicte sunt violente, durabile, extinse și adesea caracterizate prin atrocități pe scară largă sau chiar acte de genocid. De-a lungul istoriei, actele de violență în masă au lăsat o amprentă devastatoare asupra umanității, secolul XX fiind deosebit de brutal. Când ne gândim la cele mai oribile atrocități, crimele comise de Germania nazistă vin imediat în minte. Totuși, această listă trebuie să includă și actele brutale comise de regimul japonez în timpul celui de-al Doilea Război Mondial, precum și genocidurile din Rwanda, Bosnia și Irak. Merită să ne amintim că toate acestea s-au întâmplat doar în secolul XX. Supraviețuitorii tuturor acestor crime oribile au tânjit disperat după justiție. Deși au fost înființate multe tribunale internaționale ad hoc pentru a oferi justiție, alte victime, cum ar fi cele ale genocidului kurd din Irak, au rămas fără căi formale de responsabilitate.</p>\n<p> </p>\n<p>În contextul global al acestor genociduri recente, Europa se remarcă printr-un model deosebit de îngrijorător al unor astfel de atrocități — de la Holocaustul sub Germania nazistă la genocidul bosniac și acum, îngrijorător, în Ucraina.</p>\n<p><em> </em></p>\n<p><strong>Atrocități împotriva musulmanilor bosniaci, masacrul de la Srebrenica și răspunsurile internaționale</strong></p>\n<p><em> </em></p>\n<p>În iulie 2024 s-au împlinit 29 de ani de la genocidul de la Srebrenica, când sârbi bosniaci au planificat și au ucis deliberat mai mult de 8.000 de bărbați musulmani bosniaci în iulie 1995. Masacrul de la Srebrenica este adesea considerat cea mai mare atrocitate de acest fel din Europa de la cel de-al Doilea Război Mondial.</p>\n<p>Aceste evenimente oribile au fost judecate la nivel internațional. Un tribunal internațional ad hoc – Tribunalul Penal Internațional pentru fosta Iugoslavie (TPII) – a fost creat la Haga în mai 1993 prin Rezoluția 827 a Consiliului de Securitate al Națiunilor Unite. Acest lucru a fost realizat pentru a judeca principalii autori de nivel înalt ai numeroaselor atrocități pe teritoriul fostei Iugoslavii începând cu 1991. Tribunalul a stabilit dincolo de orice îndoială rezonabilă că uciderea musulmanilor bosniaci la Srebrenica a fost un genocid. TPII a fost primul tribunal penal internațional care a introdus condamnări pentru genocid în Europa. Tribunalul a emis, de asemenea, acte de acuzare împotriva a 19 indivizi pentru crime comise la Srebrenica. Toți, cu excepția unuia dintre acest grup, sunt autori de nivel înalt care au planificat și au ordonat operațiunea de ucidere. În 1995, TPII l-a condamnat pe Radovan Karadžić, liderul sârbo-bosniacilor în timpul războiului bosniac, pentru genocid, crime împotriva umanității și crime de război, în principal ca parte a unei întreprinderi criminale comune. De asemenea, a fost condamnat pentru ocuparea diferitelor funcții de conducere. Ratko Mladić, comandantul armatei, a fost, de asemenea, condamnat în 1995 pentru acuzații similare, inclusiv genocid și crime împotriva umanității. Acest lucru a fost realizat pe baza rolului său ca lider militar și a implicării sale într-o întreprindere criminală comună, precum și a altor forme de răspundere penală, inclusiv răspunderea de comandă. Liderul iugoslav Slobodan Milošević a fost, de asemenea, acuzat și transportat la Haga pentru a face față responsabilității pentru crimele comise sub conducerea sa nu doar în Bosnia, ci și în Croația și Kosovo. Cu toate acestea, el a decedat înainte ca un verdict să fie pronunțat în procesul său.</p>\n<p> </p>\n<p>În 2007, Curtea Internațională de Justiție (CIJ) a afirmat că atrocitățile comise la Srebrenica constituiau acte de genocid și că Serbia nu a reușit să își îndeplinească obligațiile de a preveni genocidul. Această hotărâre a completat responsabilitatea penală individuală a unor autori specifici prin stabilirea responsabilității de stat, întărind astfel obligațiile conform dreptului internațional pentru întreaga comunitate internațională.</p>\n<p><strong><em> </em></strong></p>\n<p><strong>Bucha, Irpin, Borodianka, Hostomel, Moshchun, Izium, Mariupol, masacrul din închisoarea Olenivka și Ohmatdyt – „Srebrenica colectivă ucraineană” crește în fiecare zi...</strong></p>\n<p><strong> </strong></p>\n<p>Odată cu războiul în curs de desfășurare în Ucraina, există dovezi tot mai multe și investigații privind posibile crime de război, crime împotriva umanității și acte care ar putea îndeplini criteriile legale pentru genocid. Cu toate acestea, până în prezent, nu a existat un genocid confirmat și recunoscut internațional de aceeași magnitudine ca masacrul de la Srebrenica. Deși este dificil să se dovedească adevărata amploare a pagubelor cauzate în timpul intensității războiului în curs, Ucraina ar putea, din păcate, să depășească masacrul în ceea ce privește viețile pierdute în atrocitățile rusești. De la începutul invaziei pe scară largă a Rusiei în Ucraina până în noiembrie 2024, peste 146.000 de cazuri de crime de război au fost înregistrate de agențiile de aplicare a legii din Ucraina. Potrivit documentatorilor ONG, mai mult de 8.000 de oameni au murit probabil din cauze legate de război în Mariupol doar între martie 2022 și februarie 2023. Documentatorii ucraineni, jurnaliștii internaționali și organizațiile internaționale independente au găsit dovezi ale miilor de cazuri diferite de atrocități. Acestea includ, de exemplu, uciderea și torturarea civililor în Bucha, Irpin, Borodianka, Hostomel, Moshchun și Izium. Această listă a numeroaselor atrocități rusești nu este, din păcate, exhaustivă și continuă să crească în fiecare zi...</p>\n<p> </p>\n<p>Din 24 februarie 2022 până în prezent, armata rusă a comis crime de război în teritoriile ucrainene ocupate care sunt similare cu cele comise de sârbi în teritoriile bosniace ocupate și în special în Srebrenica. Crimele din Srebrenica și cele comise de forțele armate ruse și mercenarii în Ucraina împărtășesc același context – aceste crime sunt motivate etnic și vizează distrugerea unei comunități etnice sau a unei națiuni întregi. În Srebrenica, aceasta a vizat musulmanii bosniaci, în timp ce în Bucha și în alte locații, ținta a fost populația ucraineană. </p>\n<p><strong>Răspunsurile internaționale la atrocitățile din fosta Iugoslavie ca exemplu pentru justiția în agresiunea rusă împotriva Ucrainei</strong></p>\n<p> </p>\n<p>Azi, la mai bine de treizeci de ani de la războaiele iugoslave, Europa este din nou testată în ceea ce privește angajamentul său față de valorile fundamentale. Agresiunea rusă a creat provocări fără precedent, aducând numeroase atrocități îngrozitoare și nenumărate încălcări ale drepturilor omului pe continentul european. Moscova continuă să comită crime de război și crime împotriva umanității pe teritoriul Ucrainei în fiecare zi. Conducerea militară și politică de vârf a Rusiei ordonă, de asemenea, distrugerea infrastructurii civile a Ucrainei; deportarea copiilor ucraineni; torturarea și uciderea prizonierilor de război ucraineni; și crearea unor condiții de viață insuportabile pentru oamenii din teritoriile ocupate. Putin repetă crimele comise de Milošević și conducerea sârbească cu mai bine de treizeci de ani în urmă. În plus, statutul statului rus ca putere nucleară complică și mai mult situația. Reacția comunității internaționale ar trebui să fie comparabilă cu cea referitoare la crimele din fosta Iugoslavie, dacă nu mai puternică. Asigurarea că autorii celor mai grave crime internaționale sunt aduși în fața justiției va arăta că puterea dreptului internațional nu admite excepții, chiar și atunci când se confruntă cu state puternice care dețin arme nucleare.</p>\n<p>În februarie 2022, ca răspuns la agresiunea brutală a Rusiei împotriva Ucrainei, un număr de ONG-uri ucrainene cheie pentru drepturile omului, cum ar fi Grupul pentru Drepturile Omului din Harkov, Uniunea pentru Drepturile Omului din Ucraina și Centrul pentru Libertăți Civile, au lansat Inițiativa Globală „Tribunal pentru Putin” (T4P). Aceasta pledează pentru un răspuns internațional puternic la crimele Rusiei în Ucraina pentru a evita impunitatea pentru autorii de nivel înalt.</p>\n<p> </p>\n<p>Curtea Penală Internațională (CPI), ca principal organism internațional pentru urmărirea responsabilității autorilor de nivel înalt ai crimelor internaționale, a acționat rapid pentru a aborda situația. După invazia pe scară largă a Rusiei din 24 februarie 2022, procurorul CPI, Karim Khan, a lansat oficial o investigație privind posibile crime de război, crime împotriva umanității și genocid în Ucraina. Acest lucru a fost susținut de 39 de state membre ale CPI. De atunci, CPI a fost activ implicată în colectarea de dovezi la fața locului, Karim Khan efectuând mai multe vizite în Ucraina pentru a evalua situația din prima linie. În martie 2023, CPI a emis mandate de arestare pentru președintele rus Vladimir Putin și comisarul prezidențial rus pentru drepturile copiilor Maria Lvova-Belova, acuzându-i de deportarea ilegală a copiilor ucraineni în Rusia în timpul războiului dintre cele două țări. Procurorul CPI notează că acuzațiile împotriva lui Putin și Lvova-Belova se bazează pe dovezi suficiente și că aceștia sunt responsabili pentru „deportarea și transferul ilegal al copiilor ucraineni din teritoriile ocupate ale Ucrainei în Federația Rusă”. Acest lucru contrazice articole specifice din Statutul de la Roma. CPI a notat că forțele ruse au luat „sute de copii ucraineni din școli de internat și orfelinate”. Karim Khan susține că aceste acțiuni, menite să elimine permanent copiii din patria lor, constituie o încălcare a Convenției de la Geneva și se califică drept crime de război. Deși procurorul CPI nu sugerează că există o intenție genocidală în spatele deportării ilegale a copiilor ucraineni, deoarece orice acuzație de genocid ar necesita demonstrerea unei intenții specifice de a distruge, în totalitate sau parțial, un grup național, etnic, rasial sau religios, Ucraina a adunat dovezi pentru a susține astfel de afirmații. Determinarea dacă se comite genocid rămâne supusă investigațiilor și urmăririlor ulterioare ale CPI.</p>\n<p> </p>\n<p>Anul acesta, CPI a emis alte mandate de arestare împotriva unor oficiali militari ruși de nivel înalt. Acestea sunt general-locotenentul Sergei Kobylash, comandantul aviației de lungă distanță din Forțele Aerospatiale Ruse; amiralul Viktor Sokolov, comandantul Flotei Mării Negre; fostul ministru rus al Apărării Sergei Shoigu; și șeful Statului Major al Forțelor Armate Ruse, Valery Gerasimov. Aceste persoane au fost evidențiate pentru rolul lor presupus în atacarea infrastructurii energetice și civile din Ucraina. Acuzațiile subliniază poziția CPI că țintirea deliberată a infrastructurii civile, rezultând în daune semnificative pentru populația civilă, poate constitui atât crime de război, cât și crime împotriva umanității conform dreptului internațional. Astfel, mandatele de arestare emise fac parte din eforturile Curții de a aduce în fața justiției pe cei din conducerea rusă cei mai responsabili pentru încălcări grave ale dreptului internațional.</p>\n<p> </p>\n<p>Cu toate acestea, există o lacună semnificativă în sistemul actual de justiție în ceea ce privește tragerea la răspundere a autorilor pentru crima de agresiune. CPI nu poate urmări penal acte de agresiune comise de sau în cadrul țărilor care nu sunt membre ale Statutului de la Roma — cum ar fi Rusia. Deși CPI poate aborda crimele de război, crimele împotriva umanității și genocidul în Ucraina, nu are jurisdicție asupra agresiunii Rusiei. Această limitare a alimentat apelurile de a crea un Tribunal Special concentrat în mod specific pe urmărirea acestei crime în Ucraina pentru a asigura un răspuns cuprinzător la toate crimele internaționale în curs.</p>\n<p>Pe 21 noiembrie 2022, Adunarea Parlamentară NATO a adoptat o rezoluție prin care îndeamnă membrii și partenerii Alianței Nord-Atlantice să înființeze un tribunal special pentru a judeca liderii ruși responsabili pentru crima de agresiune. Pe 23 noiembrie 2022, Parlamentul European a adoptat o rezoluție prin care solicită UE și statelor sale membre să sprijine înființarea unui tribunal special pentru crima de agresiune a Rusiei împotriva Ucrainei. Pe 19 ianuarie 2023, a adoptat o altă rezoluție privind înființarea unui astfel de tribunal.</p>\n<p>Cu toate acestea, înființarea unui tribunal pentru agresiunea rusă necesită un design atent pentru a asigura respectarea standardelor dreptului internațional, precum și legitimitatea tribunalului în comunitatea globală. Problemele practice, cum ar fi formatul tribunalului, jurisdicția, finanțarea, coordonarea logistică și cadrele legale aplicabile, vor trebui abordate. Există, de asemenea, probleme legate de depășirea imunităților liderilor și gestionarea procedurilor și proceselor în absență. În ciuda provocărilor, crearea unui astfel de tribunal ar reprezenta un pas critic către responsabilizarea cuprinzătoare pentru agresiunea rusă, susținând dreptul internațional pentru a completa mecanismele legale existente și trimițând un mesaj puternic împotriva impunității.</p>\n<p>TPII este, într-o oarecare măsură, cazul la care comunitatea internațională ar trebui să se uite atunci când creează un tribunal pentru liderii ruși răspunzători de agresiunea împotriva Ucrainei. TPII a demonstrat cum justiția penală internațională poate fi aplicată eficient pentru a trasa răspunderea autorilor pentru crime de război, crime împotriva umanității și genocid. În general, a stabilit un standard pentru viitoarele tribunale. Cu toate acestea, nu a avut jurisdicție asupra crimei de agresiune la acea vreme. Această lacună a fost abordată ulterior când crima de agresiune a fost încorporată în Statutul de la Roma al Curții Penale Internaționale (CPI) prin Amendamentele de la Kampala din 2010, care au intrat în vigoare în 2018. Prin construirea pe succesele și limitările TPII, un tribunal special pentru agresiunea rusă împotriva Ucrainei poate valorifica lecțiile învățate, umplând în același timp lacunele jurisdicționale pe care tribunalele anterioare nu le-au putut aborda.</p>\n<p>Este important de menționat că TPII nu a fost un proces al statelor învinse, așa cum s-a văzut în procesele postbelice ale regimurilor german și japonez. În schimb, a judecat indivizi care s-au confruntat doar cu o înfrângere politică internă. Un scenariu similar ar putea avea loc cu regimul lui Putin, făcând esențial ca comunitatea internațională să ia măsuri proactive. Amânarea înființării unui tribunal special pentru agresiunea rusă în Ucraina acordă efectiv impunitate, permițându-i lui Putin și altor oficiali ruși să comită crime suplimentare. Acestea includ acte de natură genocidală. Deși nu este întotdeauna în puterea noastră să prevenim noi crime, este datoria noastră sacră să aducem în fața justiției pe cei responsabili. Acționând decisiv, noi, ca comunitate internațională, putem trimite un mesaj puternic că impunitatea nu va fi tolerată în democrațiile moderne și că statul de drept servește ca un scut împotriva tiraniei, agresiunii și atrocităților.</p>\n<p><strong>Kateryna Kyrychenko</strong> este Ofițer Juridic și Manager de Program pentru Ucraina la firma de avocatură pro bono Public International Law and Policy Group (PILPG). Lucrează la probleme legale axate pe responsabilitatea pentru crimele de război rusești în Ucraina și în prezent urmează un doctorat în Drept Internațional (Universitatea Națională „Academia Kyiv-Mohyla”).</p>\n<p><strong>Andrii Kutsyk</strong> deține un doctorat în Filosofia Media (Universitatea Națională Lesya Ukrainka din Volyn) și o diplomă de master în Studii Est-Europene (Universitatea din Varșovia). În prezent, este cercetător asociat la Institutul de Științe Politice al Universității din Gdańsk și membru al Institutului de Cercetare pentru Politica Europeană. În 2024, a primit, de asemenea, Premiul Ivan Vyhovsky (Universitatea din Rzeszów).</p>\n<p><strong>Dionizy Akulicz</strong> deține o diplomă de master în Studii Est-Europene (Universitatea din Varșovia).</p>\n<p><a href=\"#_ftnref1\"></a></p>\n<p><span> </span></p>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"<p>V akomkoľvek danom roku existuje takmer štyridsať aktívnych ozbrojených konfliktov po celom svete. Tieto konflikty sú násilné, trvalé, ďalekosiahle a často sú charakterizované rozsiahlymi zverstvami alebo dokonca činmi genocídy. Počas histórie zanechali činy masového násilia devastujúcu stopu na ľudstve, pričom 20. storočie sa vyznačuje osobitnou brutalitou. Keď si človek pomyslí na najhroznejšie zverstvá, okamžite mu prídu na um zločiny spáchané nacistickým Nemeckom. Avšak tento zoznam musí zahŕňať aj brutálne činy spáchané japonským režimom počas druhej svetovej vojny, ako aj genocídy v Rwande, Bosne a Iraku. Stojí za to si pripomenúť, že toto všetko sa odohralo len v 20. storočí. Preživší všetkých týchto hrozných zločinov túžili po spravodlivosti. Hoci bolo zriadených mnoho ad hoc medzinárodných tribunálov na zabezpečenie spravodlivosti, iní obete, ako napríklad obete kurdskej genocídy v Iraku, zostali bez akýchkoľvek formálnych ciest k zodpovednosti.</p>\n<p> </p>\n<p>Proti globálnemu pozadi týchto nedávnych genocíd sa Európa vyznačuje obzvlášť znepokojujúcim vzorom takýchto zverstiev — od holocaustu pod nacistickým Nemeckom po bosniansku genocídu a teraz, znepokojujúco, Ukrajinu.</p>\n<p><em> </em></p>\n<p><strong>Zverstvá proti bosnianskym moslimom, masaker v Srebrenici a medzinárodné reakcie</strong></p>\n<p><em> </em></p>\n<p>Júl 2024 označil 29. výročie genocídy v Srebrenici, keď bosnianski Srbi plánovali a úmyselne zabili viac ako 8 000 bosnianskych moslimských mužov v júli 1995. Masaker v Srebrenici je často považovaný za najväčšie zverstvá svojho druhu v Európe od druhej svetovej vojny.</p>\n<p>Tieto hrozné udalosti boli stíhané na medzinárodnej úrovni. Ad hoc medzinárodný tribunál – Medzinárodný trestný tribunál pre bývalú Juhosláviu (ICTY) – bol zriadený v Haagu v máji 1993 rezolúciou Bezpečnostnej rady OSN č. 827. To bolo urobené na stíhanie hlavných páchateľov mnohých zverstiev na území bývalej Juhoslávie od roku 1991. Tribunál bez rozumných pochybností ustanovil, že zabíjanie bosnianskych moslimov v Srebrenici bola genocída. ICTY bol prvým medzinárodným trestným tribunálom, ktorý zaviedol odsúdenia za genocídu v Európe. Tribunál tiež vydal obžaloby proti 19 jednotlivcom za zločiny spáchané v Srebrenici. Všetci okrem jedného z tejto skupiny sú vysokopostavení páchateľia, ktorí plánovali a nariadili zabíjací zásah. V roku 1995 ICTY odsúdil Radovana Karadžića, lídra bosnianskych Srbov počas bosnianskej vojny, za genocídu, zločiny proti ľudskosti a vojnové zločiny, predovšetkým ako súčasť spoločného zločineckého podniku. Bol tiež odsúdený za zastávanie rôznych vedúcich úloh. Ratko Mladić, veliteľ armády, bol taktiež odsúdený v roku 1995 za podobné obvinenia, vrátane genocídy a zločinov proti ľudskosti. To bolo urobené na základe jeho úlohy ako vojenského lídra a jeho zapojenia do spoločného zločineckého podniku, ako aj iných foriem trestnej zodpovednosti, vrátane zodpovednosti za velenie. Juhoslovanský líder Slobodan Milošević bol taktiež obvinený a prevezený do Haagu, aby čelil zodpovednosti za zločiny spáchané pod jeho vedením nielen v Bosne, ale aj v Chorvátsku a Kosove. Avšak zomrel predtým, ako bol v jeho procese vynesený rozsudok.</p>\n<p> </p>\n<p>V roku 2007 Medzinárodný súdny dvor (ICJ) potvrdil, že zverstvá spáchané v Srebrenici predstavovali činy genocídy a že Srbsko zlyhalo v plnení svojich povinností zabrániť genocíde. Toto rozhodnutie doplnilo individuálnu trestnú zodpovednosť konkrétnych páchateľov ustanovením štátnej zodpovednosti, čím posilnilo povinnosti podľa medzinárodného práva pre širšiu medzinárodnú komunitu.</p>\n<p><strong><em> </em></strong></p>\n<p><strong>Bucha, Irpin, Borodianka, Hostomel, Moshchun, Izium, Mariupol, masaker v Olenivke a Ohmatdyt – “ukrajinská kolektívna Srebrenica” rastie každý deň...</strong></p>\n<p><strong> </strong></p>\n<p>V súvislosti s prebiehajúcou vojnou na Ukrajine sa hromadia dôkazy a vyšetrovania o potenciálnych vojnových zločinoch, zločinoch proti ľudskosti a činoch, ktoré môžu spĺňať právne kritériá pre genocídu. Avšak doteraz neexistuje potvrdená a medzinárodne uznávaná genocída rovnakého rozsahu ako masaker v Srebrenici. Hoci je ťažké dokázať skutočný rozsah škôd spôsobených počas horúčavy prebiehajúcej vojny, Ukrajina môže smutne prekonať masaker, pokiaľ ide o straty na životoch v ruských zverstvách. Od začiatku plnohodnotnej invázie Ruska na Ukrajinu do novembra 2024 bolo ukrajinskými orgánmi činnými v trestnom konaní zaznamenaných viac ako 146 000 prípadov vojnových zločinov. Podľa dokumentátorov z mimovládnych organizácií pravdepodobne viac ako 8 000 ľudí zomrelo na vojnové príčiny len v Mariupole medzi marcom 2022 a februárom 2023. Ukrajinskí dokumentátori, medzinárodní novinári a nezávislé medzinárodné organizácie našli dôkazy o tisíckach rôznych prípadov zverstiev. To zahŕňa napríklad zabíjanie a mučenie civilistov v Buči, Irpine, Borodianke, Hostomeli, Moshchune a Iziume. Tento zoznam mnohých ruských zverstiev bohužiaľ nie je vyčerpávajúci a každý deň sa rozširuje...</p>\n<p> </p>\n<p>Od 24. februára 2022 do súčasnosti ruská armáda páchala vojnové zločiny na okupovaných ukrajinských územiach, ktoré sú podobné tým, ktoré spáchali Srbi na okupovaných bosnianskych územiach, a to najmä v Srebrenici. Zločiny v Srebrenici a tie, ktoré spáchali ruské ozbrojené sily a žoldnieri na Ukrajine, zdieľajú rovnaký kontext – tieto zločiny sú etnicky motivované a zamerané na zničenie etnickej komunity alebo celého národa. V Srebrenici to bolo zamerané na bosnianskych moslimov, zatiaľ čo v Buči a iných lokalitách bol cieľom ukrajinský obyvateľstvo. </p>\n<p><strong>Medzinárodné reakcie na zverstvá v bývalej Juhoslávii ako príklad spravodlivosti v ruskej agresii proti Ukrajine</strong></p>\n<p> </p>\n<p>Dnes, viac ako tridsať rokov od juhoslovanských vojen, je Európa opäť testovaná na svoju oddanosť svojim základným hodnotám. Ruská agresia vytvorila bezprecedentné výzvy, prinášajúc množstvo hrozných zverstiev a nespočetné porušenia ľudských práv na európsky kontinent. Moskva naďalej denne pácha vojnové zločiny a zločiny proti ľudskosti na území Ukrajiny. Najvyššie vojenské a politické vedenie Ruska tiež nariaďuje ničenie civilnej infraštruktúry Ukrajiny; deportáciu ukrajinských detí; mučenie a zabíjanie ukrajinských vojnových zajatcov; a vytváranie neznesiteľných životných podmienok pre ľudí na okupovaných územiach. Putin opakuje zločiny spáchané Miloševićom a srbským vedením pred viac ako tridsiatimi rokmi. Okrem toho status ruského štátu ako jadrovej mocnosti situáciu len komplikuje. Reakcia medzinárodnej komunity by mala byť porovnateľná s tou, ktorá sa týkala zločinov v bývalej Juhoslávii, ak nie silnejšia. Zabezpečenie, aby páchateľov najzávažnejších medzinárodných zločinov postavili pred súd, ukáže, že moc medzinárodného práva nepripúšťa žiadne výnimky, ani keď sa jedná o mocné štáty, ktoré disponujú jadrovými zbraňami.</p>\n<p>V februári 2022, v reakcii na brutálnu agresiu Ruska proti Ukrajine, množstvo kľúčových ukrajinských mimovládnych organizácií na ochranu ľudských práv, ako sú Charkovská skupina na ochranu ľudských práv, Ukrajinská Helsinská únia na ochranu ľudských práv a Centrum pre občianske slobody, spustilo globálnu iniciatívu “Tribunál pre Putina” (T4P). Táto iniciatíva presadzuje silnú medzinárodnú reakciu na zločiny Ruska na Ukrajine, aby sa predišlo beztrestnosti vysokopostavených páchateľov.</p>\n<p> </p>\n<p>Medzinárodný trestný súd (ICC), ako primárny medzinárodný orgán na stíhanie zodpovednosti vysokopostavených páchateľov medzinárodných zločinov, rýchlo podnikol kroky na riešenie situácie. Po plnohodnotnej ruskej invázii 24. februára 2022, prokurátor ICC Karim Khan formálne zahájil vyšetrovanie potenciálnych vojnových zločinov, zločinov proti ľudskosti a genocídy na Ukrajine. To podporilo 39 členských štátov ICC. Odvtedy sa ICC aktívne podieľa na zhromažďovaní dôkazov na mieste, pričom Karim Khan uskutočnil niekoľko návštev Ukrajiny, aby posúdil situáciu na vlastné oči. V marci 2023 ICC vydal zatykače na ruského prezidenta Vladimira Putina a ruského prezidentského komisára pre práva detí Mariu Lvovú-Belovovú, obviňujúc ich z nezákonnej deportácie ukrajinských detí do Ruska počas vojny medzi oboma krajinami. Prokurátor ICC uvádza, že obvinenia proti Putinovi a Lvovej-Belovovej sú založené na dostatočných dôkazoch a že sú zodpovední za “nezákonnú deportáciu a presun ukrajinských detí z okupovaných území Ukrajiny do Ruskej federácie”. To odporuje konkrétnym článkom Rímskeho štatútu. ICC poznamenal, že ruské sily vzali “stovky ukrajinských detí z internátnych škôl a detských domov”. Karim Khan tvrdí, že tieto činy, zamerané na trvalé odstránenie detí z ich domoviny, predstavujú porušenie Ženevských konvencií a kvalifikujú sa ako vojnové zločiny. Hoci prokurátor ICC nenaznačuje, že za nezákonnou deportáciou ukrajinských detí je genocídny úmysel, keďže akékoľvek obvinenia z genocídy by si vyžadovali preukázať konkrétny úmysel zničiť, celkom alebo čiastočne, národnú, etnickú, rasovú alebo náboženskú skupinu, Ukrajina zhromažďuje dôkazy na podporu takýchto tvrdení. Určenie, či sa pácha genocída, zostáva predmetom ďalších vyšetrovaní a stíhaní ICC.</p>\n<p> </p>\n<p>V tomto roku ICC vydal ďalšie zatykače proti vysokopostaveným ruským vojenským úradníkom. Títo sú generálporučík Sergej Kobylaš, veliteľ dlhého letectva v ruských vzdušných silách; admirál Viktor Sokolov, veliteľ Čiernomorskej flotily; bývalý ruský minister obrany Sergej Šojgu; a náčelník generálneho štábu ruských ozbrojených síl Valery Gerasimov. Títo jednotlivci boli vyzdvihnutí za ich údajný podiel na útokoch na energetickú a civilnú infraštruktúru na Ukrajine. Obvinenia zdôrazňujú postoj ICC, že úmyselné cielenie na civilnú infraštruktúru, ktoré vedie k významnej ujme civilnému obyvateľstvu, môže predstavovať vojnové zločiny aj zločiny proti ľudskosti podľa medzinárodného práva. Takže vydané zatykače sú súčasťou snáh súdu postaviť pred súd tých z ruského vedenia, ktorí sú najviac zodpovední za závažné porušenia medzinárodného práva.</p>\n<p> </p>\n<p>Avšak existuje významná medzera v súčasnom justičnom systéme, pokiaľ ide o zodpovednosť páchateľov za zločin agresie. ICC nemôže stíhať činy agresie spáchané v krajinách, ktoré nie sú členmi Rímskeho štatútu — ako je Rusko. Hoci ICC môže riešiť vojnové zločiny, zločiny proti ľudskosti a genocídu na Ukrajine, nemá jurisdikciu nad ruskou agresiou. Toto obmedzenie vyvolalo výzvy na vytvorenie osobitného tribunálu zameraného na stíhanie tohto zločinu na Ukrajine, aby sa zabezpečila komplexná reakcia na všetky prebiehajúce medzinárodné zločiny.</p>\n<p>21. novembra 2022 prijala Parlamentná zhromaždenie NATO rezolúciu, ktorá vyzýva členov a partnerov Severoatlantickej aliancie, aby zriadili osobitný tribunál na stíhanie ruských lídrov zodpovedných za zločin agresie. 23. novembra 2022 Európsky parlament prijal rezolúciu, ktorá vyzýva EÚ a jej členské štáty, aby podporili zriadenie osobitného tribunálu za zločin agresie Ruska proti Ukrajine. 19. januára 2023 prijal ďalšiu rezolúciu o zriadení takého tribunálu.</p>\n<p>Avšak zriadenie tribunálu pre ruskú agresiu si vyžaduje starostlivý návrh, aby sa zabezpečila súlad s normami medzinárodného práva, ako aj legitímnosť tribunálu v globálnej komunite. Praktické otázky, ako formát tribunálu, jurisdikcia, financovanie, logistická koordinácia a platné právne rámce, budú musieť byť riešené. Existujú tiež otázky prekonávania imunít lídrov a riadenia konaní a súdnych procesov v neprítomnosti. Napriek výzvam by vytvorenie takého tribunálu predstavovalo kritický krok smerom k komplexnej zodpovednosti za ruskú agresiu, dodržiavaniu medzinárodného práva s cieľom doplniť existujúce právne mechanizmy a vyslať silnú správu proti beztrestnosti.</p>\n<p>ICTY je do určitej miery prípad, na ktorý by sa medzinárodná komunita mala pozerať pri vytváraní tribunálu pre ruských lídrov zodpovedných za agresiu proti Ukrajine. ICTY ukázal, ako môže byť medzinárodná trestná spravodlivosť účinne uplatnená na zodpovednosť páchateľov za vojnové zločiny, zločiny proti ľudskosti a genocídu. Celkovo stanovil štandard pre budúce tribunály. Avšak v tom čase nemal jurisdikciu nad zločinom agresie. Táto medzera bola neskôr riešená, keď bol zločin agresie začlenený do Rímskeho štatútu Medzinárodného trestného súdu (ICC) prostredníctvom Kampala amendmánov z roku 2010, ktoré nadobudli účinnosť v roku 2018. Vytvorením osobitného tribunálu pre ruskú agresiu proti Ukrajine, ktorý sa opiera o úspechy a obmedzenia ICTY, môžeme využiť získané lekcie a zároveň zaplniť jurisdikčné medzery, ktoré predchádzajúce tribunály nemohli riešiť.</p>\n<p>Dôležité je, že ICTY nebol súdom porazených štátov, ako to bolo vidieť v povojnových stíhaniach nemeckých a japonských režimov. Namiesto toho stíhal jednotlivcov, ktorí čelili len domácej politickej porážke. Podobný scenár by sa mohol odohrať s Putinovým režimom, čo robí nevyhnutným, aby medzinárodná komunita prijala proaktívne opatrenia. Odkladanie zriadenia osobitného tribunálu pre ruskú agresiu na Ukrajine efektívne poskytuje beztrestnosť, čo umožňuje Putinovi a ďalším ruským úradníkom páchať ďalšie zločiny. To zahŕňa činy genocídneho charakteru. Hoci nie vždy máme moc zabrániť novým zločinom, je našou posvätnou povinnosťou postaviť pred súd tých, ktorí sú za to zodpovední. Rozhodným konaním môžeme ako medzinárodná komunita vyslať silnú správu, že beztrestnosť nebude tolerovaná v moderných demokraciách a že právny štát slúži ako štít proti tyranii, agresii a zverstvám.</p>\n<p><strong>Kateryna Kyrychenko</strong> je právna úradníčka a manažérka programu Ukrajina v pro bono právnickej firme Public International Law and Policy Group (PILPG). Pracuje na právnych otázkach zameraných na zodpovednosť za ruské vojnové zločiny na Ukrajine a v súčasnosti sa pripravuje na doktorát v oblasti medzinárodného práva (Národná univerzita “Kyiv-Mohyla Academy”).</p>\n<p><strong>Andrii Kutsyk</strong> má doktorát v oblasti filozofie médií (Lesya Ukrainka Volynská národná univerzita) a magisterský titul v oblasti východoeurópskych štúdií (Varšavská univerzita). V súčasnosti je výskumným pracovníkom na Inštitúte politických vied na Univerzite v Gdaňsku a členom Výskumného inštitútu pre európsku politiku. V roku 2024 tiež získal cenu Ivana Vyhovského (Univerzita v Rzeszówe).</p>\n<p><strong>Dionizy Akulicz</strong> má magisterský titul v oblasti východoeurópskych štúdií (Varšavská univerzita).</p>\n<p><a href=\"#_ftnref1\"></a></p>\n<p><span> </span></p>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"<p>Herhangi bir yılda, dünya genelinde neredeyse dört düzine aktif silahlı çatışma bulunmaktadır. Bu çatışmalar şiddetli, kalıcı, geniş kapsamlı ve çoğu zaman yaygın zulümler veya hatta soykırım eylemleri ile karakterize edilmektedir. Tarih boyunca, kitlesel şiddet eylemleri insanlık üzerinde yıkıcı bir iz bırakmıştır ve 20. yüzyıl özellikle acımasız bir dönem olarak öne çıkmaktadır. En korkunç zulümler düşünüldüğünde, Nazi Almanyası tarafından işlenen suçlar hemen akla gelmektedir. Ancak, bu liste aynı zamanda İkinci Dünya Savaşı sırasında Japon rejimi tarafından işlenen acımasız eylemleri ve Ruanda, Bosna ve Irak'taki soykırımları da içermelidir. Tüm bunların sadece 20. yüzyılda gerçekleştiğini hatırlamak önemlidir. Bu korkunç suçların hayatta kalanları adalet için çaresizce özlem duymaktadır. Adalet sağlamak için birçok geçici uluslararası mahkeme kurulmuş olsa da, Irak'taki Kürt soykırımı gibi diğer mağdurlar, hesap verebilirlik için herhangi bir resmi yola sahip olmamıştır.</p>\n<p> </p>\n<p>Bu son soykırımların küresel arka planında, Avrupa, Nazi Almanyası altındaki Holokost'tan Bosna soykırımına ve şimdi, rahatsız edici bir şekilde, Ukrayna'ya kadar uzanan bu tür zulümlerin özellikle endişe verici bir örüntüsü ile öne çıkmaktadır.</p>\n<p><em> </em></p>\n<p><strong>Boşnak Müslümanlara karşı işlenen zulümler, Srebrenica katliamı ve uluslararası tepkiler</strong></p>\n<p><em> </em></p>\n<p>Temmuz 2024, Boşnak Sırpların Temmuz 1995'te 8,000'den fazla Boşnak Müslüman erkeği planlayarak ve kasten öldürdüğü Srebrenica soykırımının 29. yıl dönümünü işaret etmektedir. Srebrenica katliamı, İkinci Dünya Savaşı'ndan bu yana Avrupa'daki en büyük türdeki zulüm olarak sıklıkla değerlendirilmektedir.</p>\n<p>Bu korkunç olaylar uluslararası düzeyde yargılandı. Geçici bir uluslararası mahkeme - Eski Yugoslavya için Uluslararası Ceza Mahkemesi (ICTY) - Mayıs 1993'te Lahey'de Birleşmiş Milletler Güvenlik Konseyi Kararı 827 ile kuruldu. Bu, 1991'den itibaren eski Yugoslavya topraklarında birçok zulmün başlıca yüksek düzeydeki faillerini yargılamak için yapıldı. Mahkeme, Srebrenica'da Boşnak Müslümanların öldürülmesinin bir soykırım olduğunu makul bir şüphe ötesinde kanıtladı. ICTY, Avrupa'da soykırım için mahkumiyetler getiren ilk uluslararası ceza mahkemesiydi. Mahkeme ayrıca Srebrenica'da işlenen suçlar için 19 bireye iddianame düzenledi. Bu grubun neredeyse tamamı, öldürme operasyonunu planlayan ve emreden yüksek düzeydeki faillerdi. 1995'te ICTY, Bosna Savaşı sırasında Boşnak Sırpların lideri Radovan Karadžić'i soykırım, insanlığa karşı suçlar ve savaş suçları nedeniyle, esasen ortak bir suç teşkilatı çerçevesinde mahkum etti. Ayrıca çeşitli liderlik rollerini üstlenmekten de mahkum edildi. Ordu komutanı Ratko Mladić de 1995'te benzer suçlamalarla, soykırım ve insanlığa karşı suçlar da dahil olmak üzere mahkum edildi. Bu, askeri lider olarak rolü ve ortak bir suç teşkilatındaki katılımı ile birlikte, komuta sorumluluğu gibi diğer suç sorumluluğu biçimlerine dayanarak yapıldı. Yugoslav lider Slobodan Milošević de suçlandı ve Bosna'da değil, Hırvatistan ve Kosova'da kendi liderliği altında işlenen suçlar için hesap vermek üzere Lahey'e gönderildi. Ancak, yargılaması sonuçlanmadan önce vefat etti.</p>\n<p> </p>\n<p>2007'de, Uluslararası Adalet Divanı (ICJ), Srebrenica'da işlenen zulümlerin soykırım eylemleri olduğunu ve Sırbistan'ın soykırımı önleme yükümlülüklerini yerine getirmediğini onayladı. Bu karar, belirli faillerin bireysel ceza sorumluluğunu, devlet sorumluluğu ile tamamlayarak, uluslararası hukukun daha geniş uluslararası topluluk için yükümlülüklerini pekiştirdi.</p>\n<p><strong><em> </em></strong></p>\n<p><strong>Bucha, Irpin, Borodianka, Hostomel, Moshchun, İzyum, Mariupol, Olenivka cezaevi katliamı ve Ohmatdyt – “Ukraynalı kolektif Srebrenica” her gün büyüyor...</strong></p>\n<p><strong> </strong></p>\n<p>Ukrayna'daki devam eden savaşla birlikte, potansiyel savaş suçları, insanlığa karşı suçlar ve hukuki kriterleri karşılayabilecek eylemler üzerine artan kanıtlar ve soruşturmalar bulunmaktadır. Ancak, şu ana kadar, Srebrenica katliamı ile aynı büyüklükte onaylanmış ve uluslararası olarak tanınmış bir soykırım olmamıştır. Devam eden savaşın sıcaklığı sırasında yapılan zararların gerçek ölçeğini kanıtlamak zor olsa da, Ukrayna, Rus zulümlerinde kaybedilen hayatlar açısından bu katliamı maalesef geçebilir. Rusya'nın Ukrayna'ya yönelik tam ölçekli işgalinin başlangıcından Kasım 2024'e kadar, Ukrayna'daki kolluk kuvvetleri tarafından 146,000'den fazla savaş suçu kaydedilmiştir. STK belgelere göre, yalnızca Mariupol'da Mart 2022 ile Şubat 2023 arasında savaşla ilgili nedenlerden dolayı 8,000'den fazla insanın muhtemelen hayatını kaybettiği tahmin edilmektedir. Ukraynalı belgelere, uluslararası gazetecilere ve bağımsız uluslararası kuruluşlara göre, binlerce farklı zulüm vakasına dair kanıtlar bulunmuştur. Bu, örneğin, Bucha, Irpin, Borodianka, Hostomel, Moshchun ve İzyum'daki sivillerin öldürülmesi ve işkence edilmesini içermektedir. Bu sayısız Rus zulmü listesi ne yazık ki kapsamlı değildir ve her gün büyümeye devam etmektedir...</p>\n<p> </p>\n<p>24 Şubat 2022'den bugüne kadar, Rus ordusu, işgal altındaki Ukrayna topraklarında, Sırpların işgal altındaki Bosna topraklarında ve özellikle Srebrenica'da işlediği suçlara benzer savaş suçları işlemektedir. Srebrenica'daki suçlar ile Rus silahlı kuvvetleri ve paralı askerler tarafından Ukrayna'da işlenen suçlar aynı bağlamı paylaşmaktadır - bu suçlar etnik olarak motive edilmiştir ve bir etnik topluluğun veya bir ulusun yok edilmesine yöneliktir. Srebrenica'da bu, Boşnak Müslümanları hedef alırken, Bucha ve diğer yerlerde hedef Ukrayna nüfusuydu. </p>\n<p><strong>Eski Yugoslavya'daki zulümlere uluslararası tepkiler, Ukrayna'ya karşı Rus saldırganlığı için adalet örneği olarak</strong></p>\n<p> </p>\n<p>Bugün, Yugoslav Savaşları'nın üzerinden otuz yıldan fazla bir süre geçtikten sonra, Avrupa bir kez daha temel değerlerine bağlılığını test etmektedir. Rus saldırganlığı, Avrupa kıtasına sayısız korkunç zulüm ve sayısız insan hakları ihlali getiren benzeri görülmemiş zorluklar yaratmıştır. Moskova, her gün Ukrayna topraklarında savaş suçları ve insanlığa karşı suçlar işlemeye devam etmektedir. Rusya'nın en yüksek askeri ve siyasi liderliği, ayrıca Ukrayna'nın sivil altyapısının yok edilmesini; Ukraynalı çocukların deportasyonunu; Ukraynalı savaş esirlerinin işkence edilmesini ve öldürülmesini; ve işgal altındaki bölgelerdeki insanlar için dayanılmaz yaşam koşulları yaratmayı da emretmektedir. Putin, otuz yıl önce Milošević ve Sırp liderliği tarafından işlenen suçları tekrarlamaktadır. Ayrıca, Rus devletinin nükleer güç statüsü durumu daha da karmaşık hale getirmektedir. Uluslararası toplumun tepkisi, eski Yugoslavya'daki suçlarla ilgili olanla karşılaştırılabilir olmalı, hatta daha güçlü olmalıdır. En ağır uluslararası suçların faillerinin adalet önüne çıkarılmasını sağlamak, uluslararası hukukun gücünün istisna tanımadığını gösterecektir, güçlü nükleer silahlara sahip devletlerle bile.</p>\n<p>Şubat 2022'de, Rusya'nın Ukrayna'ya karşı acımasız saldırganlığına yanıt olarak, Kharkiv İnsan Hakları Grubu, Ukrayna Helsinki İnsan Hakları Birliği ve Sivil Özgürlükler Merkezi gibi bazı önemli Ukraynalı insan hakları STK'ları, “Putin için Mahkeme” (T4P) Küresel İnisiyatifi'ni başlattı. Bu, Rusya'nın Ukrayna'daki suçlarına karşı güçlü bir uluslararası yanıtı savunmaktadır ve yüksek düzeydeki failler için cezasızlığı önlemeyi amaçlamaktadır.</p>\n<p> </p>\n<p>Uluslararası Ceza Mahkemesi (ICC), uluslararası suçların yüksek düzeydeki faillerinin hesap verebilirliğini sağlamak için birincil uluslararası organ olarak durumu ele almak için hızlı bir şekilde harekete geçmiştir. 24 Şubat 2022'deki tam ölçekli Rus işgali sonrasında, ICC Savcısı Karim Khan, Ukrayna'daki potansiyel savaş suçları, insanlığa karşı suçlar ve soykırım üzerine resmi bir soruşturma başlatmıştır. Bu, 39 ICC Üye Devleti tarafından desteklenmiştir. O zamandan beri, ICC, durumun yerinde değerlendirilmesi için Karim Khan'ın Ukrayna'ya yaptığı birkaç ziyareti de içeren kanıt toplama çalışmalarına aktif olarak katılmaktadır. Mart 2023'te, ICC, Rusya Devlet Başkanı Vladimir Putin ve Rusya Çocuk Hakları Komiseri Maria Lvova-Belova için, iki ülke arasındaki savaş sırasında Ukraynalı çocukları Rusya'ya yasadışı olarak deport etmekle suçlayarak tutuklama emirleri çıkarmıştır. ICC savcısı, Putin ve Lvova-Belova'ya karşı yöneltilen suçlamaların yeterli kanıtlara dayandığını ve “Ukrayna'nın işgal altındaki topraklarından Ukrayna çocuklarının yasadışı deportasyonu ve transferinden” sorumlu olduklarını belirtmektedir. Bu, Roma Statüsü'nün belirli maddeleriyle çelişmektedir. ICC, Rus güçlerinin “yüzlerce Ukraynalı çocuğu yatılı okullardan ve yetimhanelerden aldığını” belirtmiştir. Karim Khan, bu eylemlerin, çocukları vatanlarından kalıcı olarak uzaklaştırmayı amaçladığını ve Cenevre Sözleşmesi'ni ihlal ettiğini, savaş suçları olarak nitelendirildiğini savunmaktadır. ICC savcısı, Ukraynalı çocukların yasadışı deportasyonu arkasında soykırım niyeti olduğunu öne sürmemektedir, çünkü soykırım suçlamaları, bir ulusal, etnik, ırksal veya dini grubun tamamen veya kısmen yok edilmesi için belirli bir niyetin gösterilmesini gerektirmektedir; ancak, Ukrayna bu tür iddiaları desteklemek için kanıt toplamaktadır. Soykırımın işlenip işlenmediğinin belirlenmesi, ICC'nin daha fazla soruşturma ve kovuşturmalarına tabi kalacaktır.</p>\n<p> </p>\n<p>Bu yıl, ICC, yüksek düzeydeki Rus askeri yetkililerine karşı başka tutuklama emirleri çıkarmıştır. Bunlar, Rus Hava Kuvvetleri'nde uzun menzilli havacılık komutanı Korgeneral Sergei Kobylash; Karadeniz Filosu komutanı Amiral Viktor Sokolov; eski Rus Savunma Bakanı Sergei Shoigu; ve Rus Silahlı Kuvvetleri Genelkurmay Başkanı Valery Gerasimov'dur. Bu bireyler, Ukrayna'daki enerji ve sivil altyapıya yönelik saldırılardaki iddia edilen rolleri nedeniyle öne çıkarılmıştır. Suçlamalar, sivil altyapının kasıtlı olarak hedef alınmasının, sivil nüfusa önemli zararlar vermesi durumunda, uluslararası hukuka göre hem savaş suçları hem de insanlığa karşı suçlar oluşturabileceği yönündeki ICC'nin pozisyonunu vurgulamaktadır. Böylece, çıkarılan tutuklama emirleri, uluslararası hukukun ciddi ihlallerinden en çok sorumlu olan Rus liderliğinden hesap sormak için Mahkeme'nin çabalarının bir parçasıdır.</p>\n<p> </p>\n<p>Ancak, saldırganlık suçunu işleyen failleri hesap verebilir hale getirme konusunda mevcut adalet sisteminde önemli bir boşluk bulunmaktadır. ICC, Roma Statüsü'nün üyesi olmayan veya Roma Statüsü'ne taraf olmayan ülkelerde işlenen saldırganlık eylemlerini yargılayamaz - bu da Rusya'dır. ICC, Ukrayna'daki savaş suçları, insanlığa karşı suçlar ve soykırımları ele alabilirken, Rusya'nın saldırganlığı üzerinde yetkisi yoktur. Bu sınırlama, Ukrayna'daki bu suçları yargılamak için özel bir Mahkeme oluşturulması çağrılarını körüklemiştir ve böylece devam eden uluslararası suçlara kapsamlı bir yanıt sağlanması hedeflenmektedir.</p>\n<p>21 Kasım 2022'de, NATO Parlamenterler Asamblesi, Rus liderlerin saldırganlık suçundan sorumlu tutulması için özel bir mahkeme kurulmasını talep eden bir karar kabul etmiştir. 23 Kasım 2022'de, Avrupa Parlamentosu, AB ve üye devletlerini Rusya'nın Ukrayna'ya karşı işlediği saldırganlık suçları için özel bir mahkeme kurulmasını desteklemeye çağıran bir karar kabul etmiştir. 19 Ocak 2023'te, böyle bir mahkemenin kurulmasına ilişkin bir başka karar daha kabul edilmiştir.</p>\n<p>Ancak, Rus saldırganlığı için bir mahkeme kurulması, uluslararası hukukun standartlarına uyum sağlamak ve mahkemenin küresel toplulukta meşruiyetini sağlamak için dikkatli bir tasarım gerektirmektedir. Mahkemenin formatı, yetkisi, finansmanı, lojistik koordinasyonu ve uygulanabilir hukuki çerçeveler gibi pratik sorunlar ele alınmalıdır. Ayrıca, liderlerin dokunulmazlıklarının aşılması ve yokluğunda yargılamaların ve duruşmaların yönetilmesi gibi sorunlar da bulunmaktadır. Zorluklara rağmen, böyle bir mahkemenin kurulması, Rus saldırganlığı için kapsamlı bir hesap verebilirlik sağlamak, uluslararası hukuku korumak ve mevcut hukuki mekanizmaları tamamlamak için kritik bir adım olacaktır ve cezasızlığa karşı güçlü bir mesaj gönderecektir.</p>\n<p>ICTY, Ukrayna'ya karşı saldırganlıktan sorumlu Rus liderleri yargılamak için bir mahkeme oluşturulurken uluslararası toplumun örnek alması gereken bir durumdur. ICTY, uluslararası ceza adaletinin savaş suçları, insanlığa karşı suçlar ve soykırım için failleri hesap verebilir hale getirmek için nasıl etkili bir şekilde uygulanabileceğini göstermiştir. Genel olarak, gelecekteki mahkemeler için bir kıstas belirlemiştir. Ancak, o zaman saldırganlık suçları üzerinde yetkisi yoktu. Bu boşluk, 2010 Kampala Değişiklikleri ile Uluslararası Ceza Mahkemesi'nin Roma Statüsü'ne saldırganlık suçunun dahil edilmesiyle daha sonra ele alınmıştır ve bu değişiklikler 2018'de yürürlüğe girmiştir. ICTY'nin başarıları ve sınırlamaları üzerine inşa edilerek, Ukrayna'ya karşı Rus saldırganlığı için özel bir mahkeme, daha önceki mahkemelerin ele alamadığı yetki boşluklarını doldururken, öğrenilen dersleri de kullanabilir.</p>\n<p>Önemli olarak, ICTY, savaş sonrası Alman ve Japon rejimlerinin yargılamalarında görüldüğü gibi, yenilenmiş devletlerin yargılaması değildi. Bunun yerine, yalnızca iç siyasi bir yenilgi ile karşılaşan bireyleri yargılamıştır. Benzer bir senaryo, Putin rejimi ile gelişebilir, bu nedenle uluslararası toplumun proaktif önlemler alması gerekmektedir. Ukrayna'daki Rus saldırganlığı için özel bir mahkemenin kurulmasının geciktirilmesi, etkili bir şekilde cezasızlık sağlamakta ve Putin ile diğer Rus yetkililerin daha fazla suç işlemelerine olanak tanımaktadır. Bu, soykırım niteliğinde eylemleri de içermektedir. Yeni suçları önlemek her zaman elimizde olmasa da, sorumlu olanları adalet önüne çıkarmak bizim kutsal görevimizdir. Kararlı bir şekilde hareket ederek, uluslararası toplum olarak, cezasızlığın modern demokrasilerde tolere edilmeyeceği ve hukukun üstünlüğünün zulüm, saldırganlık ve zulümlere karşı bir kalkan işlevi göreceği konusunda güçlü bir mesaj gönderebiliriz.</p>\n<p><strong>Kateryna Kyrychenko</strong>, pro bono hukuk firması Kamu Uluslararası Hukuk ve Politika Grubu'nda (PILPG) Hukuk Görevlisi ve Ukrayna Program Yöneticisidir. Ukrayna'daki Rus savaş suçları için hesap verebilirlik üzerine odaklanmış hukuki konular üzerinde çalışmakta ve şu anda Uluslararası Hukuk alanında doktora yapmaktadır (Kiev-Mohyla Akademisi Ulusal Üniversitesi).</p>\n<p><strong>Andrii Kutsyk</strong>, Medya Felsefesi alanında doktora (Lesya Ukrainka Volyn Ulusal Üniversitesi) ve Doğu Avrupa Çalışmaları alanında Yüksek Lisans (Varşova Üniversitesi) derecesine sahiptir. Şu anda Gdańsk Üniversitesi Siyasi Bilimler Enstitüsü'nde Araştırma Görevlisi ve Avrupa Politikası Araştırma Enstitüsü üyesidir. 2024'te ayrıca Ivan Vyhovsky Ödülü'nü (Rzeszów Üniversitesi) almıştır.</p>\n<p><strong>Dionizy Akulicz</strong>, Doğu Avrupa Çalışmaları alanında Yüksek Lisans (Varşova Üniversitesi) derecesine sahiptir.</p>\n<p><a href=\"#_ftnref1\"></a></p>\n<p><span> </span></p>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        }
    },
    key:"revisionId": string:"vaywdoi72jluar3zcg7e55kefj4",
    key:"pubDate": string:"2025-01-20T16:03:20",
    key:"contentUrl": {
        key:"en": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38588",
            key:"fromContentUrl": boolean:true,
            key:"firstLanguage": boolean:true
        },
        key:"bg": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38588",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38588",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38588",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38588",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38588",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38588",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38588",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38588",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38588",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38588",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38588",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38588",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38588",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38588",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38588",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38588",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"sr": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38588",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38588",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38588",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38588",
            key:"fromLang": string:"en"
        }
    },
    key:"languageDetails": {
        key:"OriginalLangauges": number:1,
        key:"ContentItemLangauges": number:1,
        key:"ContentItemTranslations": number:21
    },
    key:"originalLanguages": {
        key:"language_codes": [
            string:"en"
        ]
    },
    key:"revision": {
        key:"dateModified": string:"2025-01-21T13:13:18.657",
        key:"__typename": string:"Revision"
    },
    key:"mediaAssets": {
        key:"nodes": [
            {
                key:"uid": string:"eaywdoi7zu2xarafvltuzwvc2go",
                key:"mediaType": string:"image",
                key:"title": {
                    key:"en": {
                        key:"value": string:"Desroyed,By,Shelling,House,In,Kherson,,Ukraine"
                    }
                },
                key:"duration": null:null,
                key:"files": {
                    key:"nodes": [
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2025/01/shutterstock_2470811581.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2025/01/shutterstock_2470811581-300x200.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2025/01/shutterstock_2470811581-1024x683.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2025/01/shutterstock_2470811581-150x150.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2025/01/shutterstock_2470811581-768x512.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2025/01/shutterstock_2470811581-180x180.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2025/01/shutterstock_2470811581-300x300.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2025/01/shutterstock_2470811581-600x600.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2025/01/shutterstock_2470811581-600x400.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2025/01/shutterstock_2470811581-100x100.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        }
                    ],
                    key:"__typename": string:"MediaAssetFilesByFileToMediaAssetBAndAManyToManyConnection"
                },
                key:"__typename": string:"MediaAsset"
            }
        ],
        key:"__typename": string:"ContentItemMediaAssetsByContentItemToMediaAssetAAndBManyToManyConnection"
    },
    key:"contentItemTranslations": {
        key:"nodes": [
            {
                key:"title": string:"A tribunal for Russia's leadership?",
                key:"uid": string:"019dbc29-bc82-4077-aa0f-589800f12959",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>In any given year, there are nearly four dozen active armed conflicts around the globe. These conflicts are violent, durable, far-reaching, and oftentimes characterized by widespread atrocities or even acts of genocide. Throughout history, acts of mass violence have left a devastating mark on humanity, with the 20th century standing out as especially brutal. When one thinks of the most horrific atrocities, the crimes committed by Nazi Germany immediately come to mind. Yet, this list must also include the brutal acts committed by the Japanese regime during the Second World War, as well as the genocides in Rwanda, Bosnia and Iraq. It is worth remembering that this all took place in just the 20th century. The survivors of all these horrible crimes have desperately longed for justice. While many ad hoc international tribunals have been established to deliver justice, other victims, such as those of the Kurdish genocide in Iraq, have remained without any formal pathways for accountability.</p>\n<p> </p>\n<p>Against the global backdrop of these recent genocides, Europe stands out with a particularly troubling pattern of such atrocities — from the Holocaust under Nazi Germany to the Bosnian genocide, and now, disturbingly, Ukraine.</p>\n<p><em> </em></p>\n<p><strong>Atrocities against Bosnian Muslims, the Srebrenica massacre and international responses</strong></p>\n<p><em> </em></p>\n<p>July 2024 marked the 29th anniversary of the Srebrenica genocide, when Bosnian Serbs planned and deliberately killed more than 8,000 Bosnian Muslim men in July 1995. The Srebrenica massacre is often regarded as the largest atrocity of its kind in Europe since the Second World War.</p>\n<p>These horrific events were prosecuted at the international level. An ad hoc international tribunal – the International Criminal Tribunal for the former Yugoslavia (ICTY) – was created in the Hague in May 1993 by United Nations Security Council Resolution 827. This was done to prosecute the main high-level perpetrators of numerous atrocities on the territory of the former Yugoslavia from 1991 onwards. The Tribunal established beyond a reasonable doubt that the killing of Bosnian Muslims in Srebrenica was a genocide. The ICTY was the first international criminal tribunal to introduce convictions for genocide in Europe. The Tribunal also issued indictments against 19 individuals for crimes committed in Srebrenica. All but one of this group are high-level perpetrators who planned and ordered the killing operation. In 1995 the ICTY convicted Radovan Karadžić, the leader of the Bosnian Serbs during the Bosnian War, for genocide, crimes against humanity, and war crimes primarily as part of a joint criminal enterprise. He was also convicted of holding various leadership roles. Ratko Mladić, the army commander, was also convicted in 1995 for similar charges, including genocide and crimes against humanity. This was done based on his role as a military leader and his involvement in a joint criminal enterprise, as well as other forms of criminal liability, including command responsibility. The Yugoslav leader Slobodan Milošević was also charged and transported to The Hague to face accountability for crimes committed under his leadership not only in Bosnia but also in Croatia and Kosovo. However, he passed away before a verdict was rendered in his trial.</p>\n<p> </p>\n<p>In 2007, the International Court of Justice (ICJ) affirmed that the atrocities committed in Srebrenica constituted acts of genocide and that Serbia had failed to fulfil its obligations to prevent the genocide. This ruling complemented the individual criminal accountability of specific perpetrators by establishing state responsibility, thereby reinforcing obligations under international law for the broader international community.</p>\n<p><strong><em> </em></strong></p>\n<p><strong>Bucha, Irpin, Borodianka, Hostomel, Moshchun, Izium, Mariupol, the Olenivka prison massacre and Ohmatdyt – the “Ukrainian collective Srebrenica” is growing every day...</strong></p>\n<p><strong> </strong></p>\n<p>With the ongoing war in Ukraine, there is mounting evidence and investigations into potential war crimes, crimes against humanity, and acts that may meet the legal criteria for genocide. However, as of now, there has not been a confirmed and internationally recognized genocide of the same magnitude as the Srebrenica massacre. While it is difficult to prove the true scale of the damage done during the heat of the ongoing war, Ukraine might sadly overtake the massacre when it comes to lives lost in the Russian atrocities. Since the beginning of Russia’s full-scale invasion of Ukraine up to November 2024, over 146,000 cases of war crimes have been registered by Ukrainian law enforcement agencies. According to NGO documenters, more than 8,000 people likely died from war-related causes in Mariupol alone between March 2022 and February 2023. Ukrainian documenters, international journalists and independent international organizations have found evidence of thousands of different cases of atrocities. This includes, for example, the killing and torture of civilians in Bucha, Irpin, Borodianka, Hostomel, Moshchun and Izium. This list of numerous Russian atrocities is unfortunately not exhaustive and keeps growing every day…</p>\n<p> </p>\n<p>From February 24th 2022 to the present day, the Russian army has been committing war crimes in the occupied Ukrainian territories that are similar to those committed by the Serbs in the occupied Bosnian territories and in particular in Srebrenica. The crimes in Srebrenica and those committed by Russian armed forces and mercenaries in Ukraine share the same context – those crimes are ethnically motivated and aimed at the destruction of an ethnic community or an entire nation. In Srebrenica, this targeted the Bosnian Muslims, while in Bucha and other locations, the target was the Ukrainian population. </p>\n<p><strong>International responses to atrocities in former Yugoslavia as an example for justice in the Russian aggression against Ukraine</strong></p>\n<p> </p>\n<p>Today, more than thirty years since the Yugoslav Wars, Europe is once again being tested on its commitment to its core values. The Russian aggression has created unprecedented challenges, bringing numerous horrendous atrocities and countless human rights violations to the European continent. Moscow continues to commit war crimes and crimes against humanity on the territory of Ukraine on a daily basis. Russia’s highest military and political leadership is also ordering the destruction of Ukraine's civilian infrastructure; deporting Ukrainian children; torturing and killing Ukrainian prisoners of war; and creating unbearable conditions of life for people in the occupied territories. Putin is repeating the crimes committed by Milošević and the Serbian leadership more than thirty years ago. Additionally, the Russian state’s status as a nuclear power only complicates the situation. The reaction of the international community should be comparable to that concerning the crimes in former Yugoslavia, if not stronger. Ensuring that the perpetrators of the gravest international crimes are brought to justice will show that the power of international law admits no exceptions, even when dealing with powerful states wielding nuclear weapons.</p>\n<p>In February 2022, in response to Russia's brutal aggression against Ukraine, a number of key Ukrainian human rights NGOs, such as the Kharkiv Human Rights Group, the Ukrainian Helsinki Human Rights Union and the Center for Civil Liberties, launched the Global Initiative “Tribunal for Putin” (T4P). This advocates for a strong international response to Russia’s crimes in Ukraine in order to avoid impunity for high-level perpetrators.</p>\n<p> </p>\n<p>The International Criminal Court (ICC), as the primary international body for pursuing the accountability of high-level perpetrators of international crimes, has swiftly taken action to address the situation. Following the full-scale Russian invasion on February 24th 2022, the ICC Prosecutor Karim Khan formally launched an investigation into potential war crimes, crimes against humanity, and genocide in Ukraine. This was supported by 39 ICC State Parties. Since then, the ICC has been actively involved in gathering evidence on the ground, with Karim Khan making several visits to Ukraine to assess the situation firsthand. In March 2023, the ICC issued arrest warrants for Russian President Vladimir Putin and the Russian Presidential Commissioner for Children's Rights Maria Lvova-Belova, accusing them of illegally deporting Ukrainian children to Russia during the war between the two countries. The ICC prosecutor notes that the charges against Putin and Lvova-Belova are based on sufficient evidence and that they are responsible for “the illegal deportation and transfer of Ukrainian children from the occupied territories of Ukraine to the Russian Federation”. This contradicts specific articles of the Rome Statute. The ICC noted that Russian forces had taken “hundreds of Ukrainian children from boarding schools and orphanages”. Karim Khan argues that these actions, aimed at permanently removing children from their homeland, constitute a violation of the Geneva Convention and qualify as war crimes. While the ICC prosecutor does not suggest that there is genocidal intent behind the illegal deportation of Ukrainian children, as any charges of genocide would require demonstrating specific intent to destroy, in whole or in part, a national, ethnic, racial, or religious group, Ukraine has been gathering evidence to support such claims. The determination of whether genocide is being committed remains subject to the ICC’s further investigations and prosecutions.</p>\n<p> </p>\n<p>This year, the ICC issued other arrest warrants against high-level Russian military officials. These are Lieutenant General Sergei Kobylash, the commander of long-range aviation in the Russian Aerospace Forces; Admiral Viktor Sokolov, the commander of the Black Sea Fleet; the former Russian Defence Minister Sergei Shoigu; and the Chief of the General Staff of the Russian Armed Forces Valery Gerasimov. These individuals were highlighted for their alleged role in attacking energy and civilian infrastructure in Ukraine. The charges underscore the ICC’s position that the deliberate targeting of civilian infrastructure, resulting in significant harm to the civilian population, can constitute both war crimes and crimes against humanity under international law. Thus, the issued arrest warrants are part of the Court's efforts to bring to justice those from the Russian leadership most responsible for serious violations of international law.</p>\n<p> </p>\n<p>Yet, there is a significant gap in the current justice system when it comes to holding perpetrators accountable for the crime of aggression. The ICC cannot prosecute acts of aggression committed by or within countries that are not members of the Rome Statute — like Russia. While the ICC can address war crimes, crimes against humanity, and genocide in Ukraine, it has no jurisdiction over Russia’s aggression. This limitation has fuelled calls to create a Special Tribunal specifically focused on prosecuting this crime in Ukraine to ensure a comprehensive response to all the ongoing international crimes.</p>\n<p>On November 21st 2022, the NATO Parliamentary Assembly adopted a resolution urging members and partners of the North Atlantic Alliance to establish a special tribunal to prosecute the Russian leaders accountable for the crime of aggression. On November 23rd 2022, the European Parliament adopted a resolution calling on the EU and its member states to support the establishment of a special tribunal for the crime of aggression by Russia against Ukraine. On January 19th 2023, it adopted yet another resolution on the establishment of such a tribunal.</p>\n<p>Yet, establishing a tribunal for the Russian aggression requires careful design to ensure adherence to the standards of international law, as well as the tribunal’s legitimacy in the global community. Practical issues like the tribunal’s format, jurisdiction, funding, logistical coordination, and applicable legal frameworks will need to be addressed. There are also the issues of overcoming leaders’ immunities and managing proceedings and trials in absentia. Despite the challenges, the creation of such a tribunal would represent a critical step toward comprehensive accountability for Russian aggression, upholding international law in order to complement existing legal mechanisms, and sending a strong message against impunity.</p>\n<p>ICTY is, to some extent, the case that the international community should look up to when creating a tribunal for Russian leaders liable for aggression against Ukraine. The ICTY demonstrated how international criminal justice can be effectively applied to hold perpetrators accountable for war crimes, crimes against humanity, and genocide. Overall, it set a benchmark for future tribunals. However, it did not have jurisdiction over the crime of aggression at the time. This gap was later addressed when the crime of aggression was incorporated into the Rome Statute of the International Criminal Court (ICC) through the 2010 Kampala Amendments, which became effective in 2018. By building on the successes and limitations of the ICTY, a special tribunal for Russian aggression against Ukraine can leverage lessons learned, while filling jurisdictional gaps that earlier tribunals could not address.</p>\n<p>Importantly, the ICTY was not a trial of defeated states as seen in the post-war prosecutions of German and Japanese regimes. Instead, it prosecuted individuals who faced only a domestic political defeat. A similar scenario could unfold with the Putin regime, making it essential for the international community to take proactive measures. Delaying the establishment of a special tribunal for Russian aggression in Ukraine effectively grants impunity, allowing Putin and other Russian officials to commit further crimes. This includes acts of a genocidal nature. While it is not always in our power to prevent new crimes, it is our sacred duty to bring those responsible to justice. By acting decisively, we, as the international community, can send a powerful message that impunity will not be tolerated in modern democracies and that the rule of law serves as a shield against tyranny, aggression and atrocities.</p>\n<p><strong>Kateryna Kyrychenko</strong> is a Legal Officer and Ukraine Program Manager at the pro bono law firm the Public International Law and Policy Group (PILPG). She is working on legal issues focused on accountability for Russian war crimes in Ukraine, and is currently pursuing a PhD in International Law (National University of “Kyiv-Mohyla Academy”).</p>\n<p><strong>Andrii Kutsyk</strong> holds a PhD in Philosophy of Media (Lesya Ukrainka Volyn National University) and a Master’s Degree in Eastern European Studies (University of Warsaw). He is currently a Research Fellow at the Institute of Political Science at the University of Gdańsk and a member of the Research Institute for European Policy. In 2024, he also received the Ivan Vyhovsky Prize (University of Rzeszów).</p>\n<p><strong>Dionizy Akulicz</strong> holds a Master’s Degree in Eastern European Studies (University of Warsaw).</p>\n<p><a href=\"#_ftnref1\" name=\"_ftn1\"></a></p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eaywdoi7zu2xqrhbnidxtpzetka",
                key:"createdAt": string:"2025-01-24T10:47:15.323",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vaywdoi72jluar3zcg7e55kefj4",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>At a time when Ukraine has been bleeding for three years as a result of Russia's brutal aggression, there is one thing that the victims of Russia's daily atrocities desperately need the most – justice.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"en",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:59:48.366",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Ένα δικαστήριο για την ηγεσία της Ρωσίας;",
                key:"uid": string:"087c28c4-e389-43c6-a515-b60068c0cf71",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Σε οποιοδήποτε έτος, υπάρχουν σχεδόν τέσσερις δωδεκάδες ενεργές ένοπλες συγκρούσεις σε όλο τον κόσμο. Αυτές οι συγκρούσεις είναι βίαιες, ανθεκτικές, εκτενείς και συχνά χαρακτηρίζονται από εκτεταμένες θηριωδίες ή ακόμη και πράξεις γενοκτονίας. Κατά τη διάρκεια της ιστορίας, οι πράξεις μαζικής βίας έχουν αφήσει μια καταστροφική σφραγίδα στην ανθρωπότητα, με τον 20ό αιώνα να ξεχωρίζει ως ιδιαίτερα βίαιος. Όταν σκέφτεται κανείς τις πιο φρικτές θηριωδίες, τα εγκλήματα που διαπράχθηκαν από τη ναζιστική Γερμανία έρχονται αμέσως στο μυαλό. Ωστόσο, αυτή η λίστα πρέπει επίσης να περιλαμβάνει τις βίαιες πράξεις που διαπράχθηκαν από το ιαπωνικό καθεστώς κατά τη διάρκεια του Δεύτερου Παγκοσμίου Πολέμου, καθώς και τις γενοκτονίες στη Ρουάντα, τη Βοσνία και το Ιράκ. Αξίζει να θυμόμαστε ότι όλα αυτά συνέβησαν μόνο στον 20ό αιώνα. Οι επιζώντες όλων αυτών των φρικτών εγκλημάτων έχουν απεγνωσμένα επιθυμήσει τη δικαιοσύνη. Ενώ έχουν ιδρυθεί πολλές ad hoc διεθνείς δικαστήρια για να αποδώσουν δικαιοσύνη, άλλοι θύματα, όπως εκείνοι της κουρδικής γενοκτονίας στο Ιράκ, έχουν παραμείνει χωρίς καμία επίσημη οδό για λογοδοσία.</p>\n<p> </p>\n<p>Ενάντια στο παγκόσμιο υπόβαθρο αυτών των πρόσφατων γενοκτονιών, η Ευρώπη ξεχωρίζει με ένα ιδιαίτερα ανησυχητικό μοτίβο τέτοιων θηριωδιών — από το Ολοκαύτωμα υπό τη ναζιστική Γερμανία μέχρι τη γενοκτονία της Βοσνίας, και τώρα, ανησυχητικά, την Ουκρανία.</p>\n<p><em> </em></p>\n<p><strong>Θηριωδίες κατά των Βόσνιων Μουσουλμάνων, η σφαγή της Σρεμπρένιτσα και οι διεθνείς αντιδράσεις</strong></p>\n<p><em> </em></p>\n<p>Ιούλιος 2024 σηματοδότησε την 29η επέτειο της γενοκτονίας της Σρεμπρένιτσα, όταν οι Βόσνιοι Σέρβοι σχεδίασαν και σκότωσαν σκόπιμα περισσότερους από 8.000 Βόσνιους Μουσουλμάνους άνδρες τον Ιούλιο του 1995. Η σφαγή της Σρεμπρένιτσα θεωρείται συχνά η μεγαλύτερη θηριωδία αυτού του είδους στην Ευρώπη από τον Δεύτερο Παγκόσμιο Πόλεμο.</p>\n<p>Αυτά τα φρικτά γεγονότα διώχθηκαν σε διεθνές επίπεδο. Ένα ad hoc διεθνές δικαστήριο – το Διεθνές Ποινικό Δικαστήριο για την πρώην Γιουγκοσλαβία (ICTY) – ιδρύθηκε στη Χάγη τον Μάιο του 1993 με την απόφαση 827 του Συμβουλίου Ασφαλείας των Ηνωμένων Εθνών. Αυτό έγινε για να διωχθούν οι κύριοι υψηλόβαθμοι δράστες πολλών θηριωδιών στην επικράτεια της πρώην Γιουγκοσλαβίας από το 1991 και μετά. Το Δικαστήριο καθόρισε πέρα από κάθε εύλογη αμφιβολία ότι η δολοφονία Βόσνιων Μουσουλμάνων στη Σρεμπρένιτσα ήταν γενοκτονία. Το ICTY ήταν το πρώτο διεθνές ποινικό δικαστήριο που εισήγαγε καταδίκες για γενοκτονία στην Ευρώπη. Το Δικαστήριο εξέδωσε επίσης κατηγορίες κατά 19 ατόμων για εγκλήματα που διαπράχθηκαν στη Σρεμπρένιτσα. Όλοι εκτός από έναν από αυτήν την ομάδα είναι υψηλόβαθμοι δράστες που σχεδίασαν και διέταξαν την επιχείρηση δολοφονίας. Το 1995 το ICTY καταδίκασε τον Ράντοβαν Καρατζιτς, τον ηγέτη των Βόσνιων Σέρβων κατά τη διάρκεια του Βοσνιακού Πολέμου, για γενοκτονία, εγκλήματα κατά της ανθρωπότητας και πολέμου κυρίως ως μέρος μιας κοινής εγκληματικής επιχείρησης. Καταδικάστηκε επίσης για την κατοχή διαφόρων ηγετικών ρόλων. Ο Ράτκο Μλάντιτς, ο διοικητής του στρατού, καταδικάστηκε επίσης το 1995 για παρόμοιες κατηγορίες, συμπεριλαμβανομένης της γενοκτονίας και των εγκλημάτων κατά της ανθρωπότητας. Αυτό έγινε με βάση τον ρόλο του ως στρατιωτικού ηγέτη και τη συμμετοχή του σε μια κοινή εγκληματική επιχείρηση, καθώς και άλλες μορφές ποινικής ευθύνης, συμπεριλαμβανομένης της ευθύνης διοίκησης. Ο Γιουγκοσλάβος ηγέτης Σλόμπονταν Μιλόσεβιτς κατηγορήθηκε επίσης και μεταφέρθηκε στη Χάγη για να λογοδοτήσει για εγκλήματα που διαπράχθηκαν υπό την ηγεσία του όχι μόνο στη Βοσνία αλλά και στην Κροατία και το Κόσοβο. Ωστόσο, πέθανε πριν από την απόφαση της δίκης του.</p>\n<p> </p>\n<p>Το 2007, το Διεθνές Δικαστήριο της Χάγης (ICJ) επιβεβαίωσε ότι οι θηριωδίες που διαπράχθηκαν στη Σρεμπρένιτσα συνιστούσαν πράξεις γενοκτονίας και ότι η Σερβία είχε αποτύχει να εκπληρώσει τις υποχρεώσεις της να αποτρέψει τη γενοκτονία. Αυτή η απόφαση συμπλήρωσε την ατομική ποινική ευθύνη συγκεκριμένων δραστών καθορίζοντας την κρατική ευθύνη, ενισχύοντας έτσι τις υποχρεώσεις σύμφωνα με το διεθνές δίκαιο για την ευρύτερη διεθνή κοινότητα.</p>\n<p><strong><em> </em></strong></p>\n<p><strong>Μπούτσα, Ίρπιν, Μποροντιάνκα, Χοστόμελ, Μοσχούν, Ιζιούμ, Μαριούπολη, η σφαγή της φυλακής Ολενίβκα και το Όχματντ – η “ουκρανική συλλογική Σρεμπρένιτσα” μεγαλώνει κάθε μέρα...</strong></p>\n<p><strong> </strong></p>\n<p>Με τον συνεχιζόμενο πόλεμο στην Ουκρανία, υπάρχουν αυξανόμενα στοιχεία και έρευνες για πιθανές πολεμικές εγκληματικές πράξεις, εγκλήματα κατά της ανθρωπότητας και πράξεις που μπορεί να πληρούν τα νομικά κριτήρια για γενοκτονία. Ωστόσο, μέχρι στιγμής, δεν έχει επιβεβαιωθεί και διεθνώς αναγνωριστεί γενοκτονία της ίδιας κλίμακας με τη σφαγή της Σρεμπρένιτσα. Ενώ είναι δύσκολο να αποδειχθεί η πραγματική κλίμακα της ζημιάς που προκλήθηκε κατά τη διάρκεια της έντασης του συνεχιζόμενου πολέμου, η Ουκρανία μπορεί δυστυχώς να ξεπεράσει τη σφαγή όσον αφορά τις ζωές που χάθηκαν στις ρωσικές θηριωδίες. Από την αρχή της πλήρους κλίμακας εισβολής της Ρωσίας στην Ουκρανία μέχρι τον Νοέμβριο του 2024, έχουν καταγραφεί περισσότερες από 146.000 περιπτώσεις πολεμικών εγκλημάτων από τις ουκρανικές αρχές επιβολής του νόμου. Σύμφωνα με τους καταγραφείς ΜΚΟ, περισσότερα από 8.000 άτομα πιθανώς πέθαναν από αιτίες σχετικές με τον πόλεμο μόνο στη Μαριούπολη μεταξύ Μαρτίου 2022 και Φεβρουαρίου 2023. Ουκρανοί καταγραφείς, διεθνείς δημοσιογράφοι και ανεξάρτητες διεθνείς οργανώσεις έχουν βρει στοιχεία για χιλιάδες διαφορετικές περιπτώσεις θηριωδιών. Αυτό περιλαμβάνει, για παράδειγμα, τη δολοφονία και βασανισμό πολιτών στη Μπούτσα, Ίρπιν, Μποροντιάνκα, Χοστόμελ, Μοσχούν και Ιζιούμ. Αυτή η λίστα με τις πολλές ρωσικές θηριωδίες δεν είναι δυστυχώς εξαντλητική και συνεχίζει να μεγαλώνει κάθε μέρα…</p>\n<p> </p>\n<p>Από τις 24 Φεβρουαρίου 2022 μέχρι σήμερα, ο ρωσικός στρατός διαπράττει πολεμικά εγκλήματα στις κατεχόμενες ουκρανικές περιοχές που είναι παρόμοια με εκείνα που διαπράχθηκαν από τους Σέρβους στις κατεχόμενες βόσνιες περιοχές και ειδικότερα στη Σρεμπρένιτσα. Τα εγκλήματα στη Σρεμπρένιτσα και εκείνα που διαπράχθηκαν από τις ρωσικές ένοπλες δυνάμεις και μισθοφόρους στην Ουκρανία μοιράζονται το ίδιο πλαίσιο – αυτά τα εγκλήματα είναι εθνοτικά κίνητρα και στοχεύουν στην καταστροφή μιας εθνοτικής κοινότητας ή ολόκληρου του έθνους. Στη Σρεμπρένιτσα, αυτό στοχεύει τους Βόσνιους Μουσουλμάνους, ενώ στη Μπούτσα και σε άλλες τοποθεσίες, ο στόχος ήταν ο ουκρανικός πληθυσμός. </p>\n<p><strong>Διεθνείς αντιδράσεις στις θηριωδίες στην πρώην Γιουγκοσλαβία ως παράδειγμα για τη δικαιοσύνη στην ρωσική επιθετικότητα κατά της Ουκρανίας</strong></p>\n<p> </p>\n<p>Σήμερα, περισσότερα από τριάντα χρόνια από τους Γιουγκοσλαβικούς Πολέμους, η Ευρώπη δοκιμάζεται ξανά για τη δέσμευσή της στις βασικές της αξίες. Η ρωσική επιθετικότητα έχει δημιουργήσει πρωτοφανείς προκλήσεις, φέρνοντας πολλές φρικτές θηριωδίες και αμέτρητες παραβιάσεις ανθρωπίνων δικαιωμάτων στην ευρωπαϊκή ήπειρο. Η Μόσχα συνεχίζει να διαπράττει πολεμικά εγκλήματα και εγκλήματα κατά της ανθρωπότητας στην επικράτεια της Ουκρανίας καθημερινά. Η ανώτατη στρατιωτική και πολιτική ηγεσία της Ρωσίας διατάσσει επίσης την καταστροφή της πολιτικής υποδομής της Ουκρανίας· την απέλαση Ουκρανών παιδιών· τον βασανισμό και τη δολοφονία Ουκρανών αιχμαλώτων πολέμου· και τη δημιουργία απαράδεκτων συνθηκών ζωής για τους ανθρώπους στις κατεχόμενες περιοχές. Ο Πούτιν επαναλαμβάνει τα εγκλήματα που διαπράχθηκαν από τον Μιλόσεβιτς και την ηγεσία των Σέρβων πριν από περισσότερα από τριάντα χρόνια. Επιπλέον, η κατάσταση της ρωσικής πολιτείας ως πυρηνική δύναμη περιπλέκει μόνο την κατάσταση. Η αντίδραση της διεθνούς κοινότητας θα πρέπει να είναι συγκρίσιμη με αυτή που αφορά τα εγκλήματα στην πρώην Γιουγκοσλαβία, αν όχι ισχυρότερη. Η διασφάλιση ότι οι δράστες των σοβαρότερων διεθνών εγκλημάτων θα οδηγηθούν στη δικαιοσύνη θα δείξει ότι η δύναμη του διεθνούς δικαίου δεν επιτρέπει εξαιρέσεις, ακόμη και όταν πρόκειται για ισχυρές χώρες που κατέχουν πυρηνικά όπλα.</p>\n<p>Τον Φεβρουάριο του 2022, σε απάντηση στην βίαιη επιθετικότητα της Ρωσίας κατά της Ουκρανίας, αρκετές βασικές ουκρανικές ΜΚΟ ανθρωπίνων δικαιωμάτων, όπως η Ομάδα Ανθρωπίνων Δικαιωμάτων Χάρκοβο, η Ουκρανική Ένωση Ανθρωπίνων Δικαιωμάτων Χέλσινκι και το Κέντρο Πολιτικών Ελευθεριών, ξεκίνησαν την Παγκόσμια Πρωτοβουλία “Δικαστήριο για τον Πούτιν” (T4P). Αυτή προτείνει μια ισχυρή διεθνή αντίδραση στα εγκλήματα της Ρωσίας στην Ουκρανία προκειμένου να αποφευχθεί η ατιμωρησία για τους υψηλόβαθμους δράστες.</p>\n<p> </p>\n<p>Το Διεθνές Ποινικό Δικαστήριο (ICC), ως ο κύριος διεθνής φορέας για την επιδίωξη της λογοδοσίας των υψηλόβαθμων δραστών διεθνών εγκλημάτων, έχει ενεργήσει γρήγορα για να αντιμετωπίσει την κατάσταση. Μετά την πλήρους κλίμακας ρωσική εισβολή στις 24 Φεβρουαρίου 2022, ο Εισαγγελέας του ICC Καρίμ Χαν ξεκίνησε επίσημα έρευνα για πιθανές πολεμικές εγκληματικές πράξεις, εγκλήματα κατά της ανθρωπότητας και γενοκτονία στην Ουκρανία. Αυτό υποστηρίχθηκε από 39 κράτη μέλη του ICC. Από τότε, το ICC έχει εμπλακεί ενεργά στη συλλογή στοιχείων επί τόπου, με τον Καρίμ Χαν να πραγματοποιεί πολλές επισκέψεις στην Ουκρανία για να αξιολογήσει την κατάσταση από πρώτο χέρι. Τον Μάρτιο του 2023, το ICC εξέδωσε εντάλματα σύλληψης κατά του Ρώσου Προέδρου Βλαντίμιρ Πούτιν και της Ρωσίδας Προεδρικής Επιτρόπου για τα Δικαιώματα των Παιδιών Μαρίας Λβόβα-Μπελόβα, κατηγορώντας τους για παράνομη απέλαση Ουκρανών παιδιών στη Ρωσία κατά τη διάρκεια του πολέμου μεταξύ των δύο χωρών. Ο εισαγγελέας του ICC σημειώνει ότι οι κατηγορίες κατά του Πούτιν και της Λβόβα-Μπελόβα βασίζονται σε επαρκή στοιχεία και ότι είναι υπεύθυνοι για “την παράνομη απέλαση και μεταφορά Ουκρανών παιδιών από τις κατεχόμενες περιοχές της Ουκρανίας στη Ρωσική Ομοσπονδία”. Αυτό αντιφάσκει με συγκεκριμένα άρθρα του Καταστατικού της Ρώμης. Το ICC σημείωσε ότι οι ρωσικές δυνάμεις είχαν πάρει “εκατοντάδες Ουκρανούς παιδιά από σχολεία και ορφανοτροφεία”. Ο Καρίμ Χαν υποστηρίζει ότι αυτές οι ενέργειες, που στοχεύουν στην μόνιμη απομάκρυνση παιδιών από την πατρίδα τους, συνιστούν παραβίαση της Γενεύης και πληρούν τις προϋποθέσεις για πολεμικά εγκλήματα. Ενώ ο εισαγγελέας του ICC δεν προτείνει ότι υπάρχει γενοκτονική πρόθεση πίσω από την παράνομη απέλαση Ουκρανών παιδιών, καθώς οποιεσδήποτε κατηγορίες γενοκτονίας θα απαιτούσαν την απόδειξη συγκεκριμένης πρόθεσης να καταστραφεί, εν μέρει ή εν όλω, μια εθνική, εθνοτική, φυλετική ή θρησκευτική ομάδα, η Ουκρανία έχει συγκεντρώσει στοιχεία για να υποστηρίξει τέτοιες αξιώσεις. Η απόφαση για το αν διαπράττεται γενοκτονία παραμένει υπό την περαιτέρω έρευνα και διώξεις του ICC.</p>\n<p> </p>\n<p>Αυτή τη χρονιά, το ICC εξέδωσε άλλα εντάλματα σύλληψης κατά υψηλόβαθμων Ρώσων στρατιωτικών αξιωματούχων. Αυτοί είναι ο Αντιστράτηγος Σεργκέι Κομπυλάς, ο διοικητής της μακράς εμβέλειας αεροπορίας στις Ρωσικές Αεροπορικές Δυνάμεις; ο Ναύαρχος Βίκτορ Σοκόλοφ, ο διοικητής του Στόλου της Μαύρης Θάλασσας; ο πρώην Υπουργός Άμυνας της Ρωσίας Σεργκέι Σοϊγκού; και ο Αρχηγός Γενικού Επιτελείου των Ρωσικών Ενόπλων Δυνάμεων Βαλέρι Γκερασίμοφ. Αυτά τα άτομα επισημάνθηκαν για τον φερόμενο ρόλο τους στην επίθεση ενεργειακής και πολιτικής υποδομής στην Ουκρανία. Οι κατηγορίες υπογραμμίζουν τη θέση του ICC ότι η σκόπιμη στόχευση πολιτικής υποδομής, που έχει ως αποτέλεσμα σημαντική βλάβη στον πολιτικό πληθυσμό, μπορεί να συνιστά τόσο πολεμικά εγκλήματα όσο και εγκλήματα κατά της ανθρωπότητας σύμφωνα με το διεθνές δίκαιο. Έτσι, τα εκδοθέντα εντάλματα σύλληψης είναι μέρος των προσπαθειών του Δικαστηρίου να φέρει στη δικαιοσύνη εκείνους από τη ρωσική ηγεσία που είναι πιο υπεύθυνοι για σοβαρές παραβιάσεις του διεθνούς δικαίου.</p>\n<p> </p>\n<p>Ωστόσο, υπάρχει ένα σημαντικό κενό στο τρέχον σύστημα δικαιοσύνης όσον αφορά την ευθύνη των δραστών για το έγκλημα της επιθετικότητας. Το ICC δεν μπορεί να διώξει πράξεις επιθετικότητας που διαπράττονται από ή εντός χωρών που δεν είναι μέλη του Καταστατικού της Ρώμης — όπως η Ρωσία. Ενώ το ICC μπορεί να ασχοληθεί με πολεμικά εγκλήματα, εγκλήματα κατά της ανθρωπότητας και γενοκτονία στην Ουκρανία, δεν έχει δικαιοδοσία για την επιθετικότητα της Ρωσίας. Αυτός ο περιορισμός έχει ενισχύσει τις εκκλήσεις για τη δημιουργία ενός Ειδικού Δικαστηρίου που να επικεντρώνεται ειδικά στη δίωξη αυτού του εγκλήματος στην Ουκρανία για να διασφαλιστεί μια ολοκληρωμένη αντίδραση σε όλα τα συνεχιζόμενα διεθνή εγκλήματα.</p>\n<p>Στις 21 Νοεμβρίου 2022, η Κοινοβουλευτική Συνέλευση του ΝΑΤΟ υιοθέτησε μια απόφαση που καλεί τα μέλη και τους εταίρους της Βόρειας Ατλαντικής Συμμαχίας να ιδρύσουν ένα ειδικό δικαστήριο για να διώξουν τους Ρώσους ηγέτες που είναι υπεύθυνοι για το έγκλημα της επιθετικότητας. Στις 23 Νοεμβρίου 2022, το Ευρωπαϊκό Κοινοβούλιο υιοθέτησε μια απόφαση καλώντας την ΕΕ και τα κράτη μέλη της να υποστηρίξουν την ίδρυση ενός ειδικού δικαστηρίου για το έγκλημα της επιθετικότητας από τη Ρωσία κατά της Ουκρανίας. Στις 19 Ιανουαρίου 2023, υιοθέτησε άλλη μια απόφαση για την ίδρυση ενός τέτοιου δικαστηρίου.</p>\n<p>Ωστόσο, η ίδρυση ενός δικαστηρίου για την ρωσική επιθετικότητα απαιτεί προσεκτικό σχεδιασμό για να διασφαλιστεί η τήρηση των προτύπων του διεθνούς δικαίου, καθώς και η νομιμότητα του δικαστηρίου στην παγκόσμια κοινότητα. Πρακτικά ζητήματα όπως η μορφή του δικαστηρίου, η δικαιοδοσία, η χρηματοδότηση, ο λογιστικός συντονισμός και τα εφαρμοστέα νομικά πλαίσια θα πρέπει να αντιμετωπιστούν. Υπάρχουν επίσης τα ζητήματα της υπέρβασης των ασυλιών των ηγετών και της διαχείρισης διαδικασιών και δικών ερήμην. Παρά τις προκλήσεις, η δημιουργία ενός τέτοιου δικαστηρίου θα αποτελούσε ένα κρίσιμο βήμα προς την ολοκληρωμένη λογοδοσία για τη ρωσική επιθετικότητα, υποστηρίζοντας το διεθνές δίκαιο προκειμένου να συμπληρώσει τους υπάρχοντες νομικούς μηχανισμούς και στέλνοντας ένα ισχυρό μήνυμα κατά της ατιμωρησίας.</p>\n<p>Το ICTY είναι, σε κάποιο βαθμό, η περίπτωση που η διεθνής κοινότητα θα πρέπει να κοιτάξει όταν δημιουργεί ένα δικαστήριο για τους Ρώσους ηγέτες που είναι υπεύθυνοι για την επιθετικότητα κατά της Ουκρανίας. Το ICTY απέδειξε πώς η διεθνής ποινική δικαιοσύνη μπορεί να εφαρμοστεί αποτελεσματικά για να κρατήσει τους δράστες υπεύθυνους για πολεμικά εγκλήματα, εγκλήματα κατά της ανθρωπότητας και γενοκτονία. Συνολικά, έθεσε ένα πρότυπο για μελλοντικά δικαστήρια. Ωστόσο, δεν είχε δικαιοδοσία για το έγκλημα της επιθετικότητας εκείνη την εποχή. Αυτό το κενό αντιμετωπίστηκε αργότερα όταν το έγκλημα της επιθετικότητας ενσωματώθηκε στο Καταστατικό της Ρώμης του Διεθνούς Ποινικού Δικαστηρίου (ICC) μέσω των Τροποποιήσεων της Καμπάλα το 2010, οι οποίες τέθηκαν σε εφαρμογή το 2018. Χτίζοντας πάνω στις επιτυχίες και τους περιορισμούς του ICTY, ένα ειδικό δικαστήριο για τη ρωσική επιθετικότητα κατά της Ουκρανίας μπορεί να αξιοποιήσει τα διδάγματα που αποκτήθηκαν, ενώ θα καλύψει τα δικαιοδοτικά κενά που δεν μπορούσαν να αντιμετωπίσουν τα προηγούμενα δικαστήρια.</p>\n<p>Σημαντικά, το ICTY δεν ήταν μια δίκη των ηττημένων κρατών όπως φαίνεται στις μεταπολεμικές διώξεις των γερμανικών και ιαπωνικών καθεστώτων. Αντίθετα, δίωξε άτομα που αντιμετώπισαν μόνο μια εσωτερική πολιτική ήττα. Ένα παρόμοιο σενάριο θα μπορούσε να εκτυλιχθεί με το καθεστώς Πούτιν, καθιστώντας απαραίτητο για τη διεθνή κοινότητα να λάβει προληπτικά μέτρα. Η καθυστέρηση της ίδρυσης ενός ειδικού δικαστηρίου για τη ρωσική επιθετικότητα στην Ουκρανία ουσιαστικά παρέχει ατιμωρησία, επιτρέποντας στον Πούτιν και άλλους Ρώσους αξιωματούχους να διαπράττουν περαιτέρω εγκλήματα. Αυτό περιλαμβάνει πράξεις γενοκτονικού χαρακτήρα. Ενώ δεν είναι πάντα στη δύναμή μας να αποτρέψουμε νέα εγκλήματα, είναι ιερή μας υποχρέωση να φέρουμε τους υπεύθυνους στη δικαιοσύνη. Δρώντας αποφασιστικά, μπορούμε, ως διεθνής κοινότητα, να στείλουμε ένα ισχυρό μήνυμα ότι η ατιμωρησία δεν θα γίνει ανεκτή στις σύγχρονες δημοκρατίες και ότι ο κανόνας του νόμου λειτουργεί ως ασπίδα κατά της τυραννίας, της επιθετικότητας και των θηριωδιών.</p>\n<p><strong>Κατερίνα Κυρίτσενκο</strong> είναι νομική υπεύθυνη και διευθύντρια προγράμματος Ουκρανίας στην pro bono νομική εταιρεία Public International Law and Policy Group (PILPG). Εργάζεται σε νομικά ζητήματα που επικεντρώνονται στη λογοδοσία για τα ρωσικά πολεμικά εγκλήματα στην Ουκρανία και αυτή τη στιγμή επιδιώκει διδακτορικό στην Διεθνή Δικαιοσύνη (Εθνικό Πανεπιστήμιο “Κιέβου-Μοχιλά Ακαδημία”).</p>\n<p><strong>Αντρίι Κούτσικ</strong> κατέχει διδακτορικό στη Φιλοσοφία των Μέσων (Εθνικό Πανεπιστήμιο Λεσυά Ουκραίνκα) και μεταπτυχιακό τίτλο σπουδών στις Ανατολικές Ευρωπαϊκές Σπουδές (Πανεπιστήμιο της Βαρσοβίας). Αυτή τη στιγμή είναι ερευνητικός συνεργάτης στο Ινστιτούτο Πολιτικών Επιστημών του Πανεπιστημίου Γκντάνσκ και μέλος του Ερευνητικού Ινστιτούτου Ευρωπαϊκής Πολιτικής. Το 2024, έλαβε επίσης το βραβείο Ιβάν Βυχόφσκι (Πανεπιστήμιο Ρζεσζόβου).</p>\n<p><strong>Διονύσης Ακουλίτς</strong> κατέχει μεταπτυχιακό τίτλο σπουδών στις Ανατολικές Ευρωπαϊκές Σπουδές (Πανεπιστήμιο της Βαρσοβίας).</p>\n<p><a href=\"#_ftnref1\" name=\"_ftn1\"></a></p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eaywdoi7zu2xqrhbnidxtpzetka",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:25:35.175",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vaywdoi72jluar3zcg7e55kefj4",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Σε μια εποχή που η Ουκρανία αιμορραγεί για τρία χρόνια ως αποτέλεσμα της βίαιης επιθετικότητας της Ρωσίας, υπάρχει ένα πράγμα που οι θύματα των καθημερινών φρικαλεοτήτων της Ρωσίας χρειάζονται απεγνωσμένα περισσότερο – δικαιοσύνη.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"el",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:26:01.8",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Een tribunaal voor de Russische leiding?",
                key:"uid": string:"0c793775-3d3c-49eb-89cc-56c81b248c71",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>In elk gegeven jaar zijn er bijna vier dozijn actieve gewapende conflicten over de hele wereld. Deze conflicten zijn gewelddadig, duurzaam, verstrekkend en vaak gekenmerkt door wijdverspreide wreedheden of zelfs genocide. Door de geschiedenis heen hebben daden van massaal geweld een verwoestende indruk op de mensheid achtergelaten, waarbij de 20e eeuw zich onderscheidt als bijzonder wreed. Wanneer men denkt aan de meest afschuwelijke wreedheden, komen de misdaden gepleegd door nazi-Duitsland onmiddellijk in gedachten. Toch moet deze lijst ook de brute daden omvatten die door het Japanse regime tijdens de Tweede Wereldoorlog zijn gepleegd, evenals de genocides in Rwanda, Bosnië en Irak. Het is de moeite waard om te onthouden dat dit alles zich in slechts de 20e eeuw heeft afgespeeld. De overlevenden van al deze vreselijke misdaden hebben wanhopig naar gerechtigheid verlangd. Hoewel er veel ad-hoc internationale tribunalen zijn opgericht om gerechtigheid te bieden, zijn andere slachtoffers, zoals die van de Koerdische genocide in Irak, zonder enige formele wegen voor verantwoording gebleven.</p>\n<p> </p>\n<p>Tegen de wereldwijde achtergrond van deze recente genocides steekt Europa af met een bijzonder verontrustend patroon van dergelijke wreedheden — van de Holocaust onder nazi-Duitsland tot de Bosnische genocide, en nu, verontrustend genoeg, Oekraïne.</p>\n<p><em> </em></p>\n<p><strong>Wreedheden tegen Bosnische moslims, het bloedbad van Srebrenica en internationale reacties</strong></p>\n<p><em> </em></p>\n<p>Juli 2024 markeerde de 29e verjaardag van de genocide in Srebrenica, toen Bosnische Serviërs meer dan 8.000 Bosnische moslimmannen in juli 1995 planden en opzettelijk vermoordden. Het bloedbad van Srebrenica wordt vaak beschouwd als de grootste wreedheid van zijn soort in Europa sinds de Tweede Wereldoorlog.</p>\n<p>Deze afschuwelijke gebeurtenissen werden op internationaal niveau vervolgd. Een ad-hoc internationaal tribunaal – het Internationaal Straftribunaal voor het voormalige Joegoslavië (ICTY) – werd in mei 1993 in Den Haag opgericht door Resolutie 827 van de Veiligheidsraad van de Verenigde Naties. Dit werd gedaan om de belangrijkste hooggeplaatste daders van talrijke wreedheden op het grondgebied van het voormalige Joegoslavië vanaf 1991 te vervolgen. Het Tribunaal stelde buiten redelijke twijfel vast dat de moord op Bosnische moslims in Srebrenica een genocide was. Het ICTY was het eerste internationale straftribunaal dat veroordelingen voor genocide in Europa introduceerde. Het Tribunaal heeft ook aanklachten ingediend tegen 19 individuen voor misdaden gepleegd in Srebrenica. Allen behalve één van deze groep zijn hooggeplaatste daders die de moordoperatie hebben gepland en bevolen. In 1995 veroordeelde het ICTY Radovan Karadžić, de leider van de Bosnische Serviërs tijdens de Bosnische Oorlog, voor genocide, misdaden tegen de menselijkheid en oorlogsmisdaden, voornamelijk als onderdeel van een gezamenlijke criminele onderneming. Hij werd ook veroordeeld voor het bekleden van verschillende leiderschapsrollen. Ratko Mladić, de legercommandant, werd in 1995 ook veroordeeld voor soortgelijke aanklachten, waaronder genocide en misdaden tegen de menselijkheid. Dit gebeurde op basis van zijn rol als militaire leider en zijn betrokkenheid bij een gezamenlijke criminele onderneming, evenals andere vormen van strafrechtelijke aansprakelijkheid, waaronder command responsibility. De Joegoslavische leider Slobodan Milošević werd ook aangeklaagd en naar Den Haag vervoerd om verantwoording af te leggen voor misdaden die onder zijn leiding niet alleen in Bosnië, maar ook in Kroatië en Kosovo waren gepleegd. Hij overleed echter voordat er een vonnis in zijn proces werd uitgesproken.</p>\n<p> </p>\n<p>In 2007 bevestigde het Internationaal Gerechtshof (ICJ) dat de wreedheden gepleegd in Srebrenica handelingen van genocide vormden en dat Servië had gefaald in zijn verplichtingen om de genocide te voorkomen. Deze uitspraak vulde de individuele strafrechtelijke aansprakelijkheid van specifieke daders aan door staatsverantwoordelijkheid vast te stellen, waardoor de verplichtingen onder het internationaal recht voor de bredere internationale gemeenschap werden versterkt.</p>\n<p><strong><em> </em></strong></p>\n<p><strong>Bucha, Irpin, Borodianka, Hostomel, Moshchun, Izium, Mariupol, het bloedbad in de Olenivka-gevangenis en Ohmatdyt – de “Oekraïense collectieve Srebrenica” groeit elke dag...</strong></p>\n<p><strong> </strong></p>\n<p>Met de aanhoudende oorlog in Oekraïne zijn er steeds meer bewijzen en onderzoeken naar mogelijke oorlogsmisdaden, misdaden tegen de menselijkheid en daden die mogelijk voldoen aan de juridische criteria voor genocide. Tot nu toe is er echter geen bevestigde en internationaal erkende genocide van dezelfde omvang als het bloedbad van Srebrenica. Hoewel het moeilijk is om de ware omvang van de schade die tijdens de hitte van de aanhoudende oorlog is aangericht, te bewijzen, zou Oekraïne helaas het bloedbad kunnen overtreffen als het gaat om verloren levens door de Russische wreedheden. Sinds het begin van de grootschalige invasie van Rusland in Oekraïne tot november 2024 zijn er meer dan 146.000 gevallen van oorlogsmisdaden geregistreerd door Oekraïense wetshandhavingsinstanties. Volgens NGO-documenteerders zijn tussen maart 2022 en februari 2023 alleen al in Mariupol meer dan 8.000 mensen waarschijnlijk overleden aan oorloggerelateerde oorzaken. Oekraïense documenteerders, internationale journalisten en onafhankelijke internationale organisaties hebben bewijs gevonden van duizenden verschillende gevallen van wreedheden. Dit omvat bijvoorbeeld de moord en marteling van burgers in Bucha, Irpin, Borodianka, Hostomel, Moshchun en Izium. Deze lijst van talrijke Russische wreedheden is helaas niet uitputtend en blijft elke dag groeien...</p>\n<p> </p>\n<p>Van 24 februari 2022 tot heden heeft het Russische leger oorlogsmisdaden gepleegd in de bezette Oekraïense gebieden die vergelijkbaar zijn met die gepleegd door de Serviërs in de bezette Bosnische gebieden en in het bijzonder in Srebrenica. De misdaden in Srebrenica en die gepleegd door Russische strijdkrachten en huurlingen in Oekraïne delen dezelfde context – die misdaden zijn etnisch gemotiveerd en gericht op de vernietiging van een etnische gemeenschap of een hele natie. In Srebrenica was dit gericht op de Bosnische moslims, terwijl in Bucha en andere locaties de doelwitten de Oekraïense bevolking waren. </p>\n<p><strong>Internationale reacties op wreedheden in het voormalige Joegoslavië als voorbeeld voor gerechtigheid in de Russische agressie tegen Oekraïne</strong></p>\n<p> </p>\n<p>Tegenwoordig, meer dan dertig jaar na de Joegoslavische Oorlogen, wordt Europa opnieuw getest op zijn toewijding aan zijn kernwaarden. De Russische agressie heeft ongekende uitdagingen gecreëerd, met talrijke afschuwelijke wreedheden en ontelbare schendingen van de mensenrechten op het Europese continent. Moskou blijft dagelijks oorlogsmisdaden en misdaden tegen de menselijkheid plegen op het grondgebied van Oekraïne. De hoogste militaire en politieke leiding van Rusland geeft ook opdracht tot de vernietiging van de civiele infrastructuur van Oekraïne; het deporteren van Oekraïense kinderen; het martelen en doden van Oekraïense krijgsgevangenen; en het creëren van onverdraaglijke levensomstandigheden voor mensen in de bezette gebieden. Poetin herhaalt de misdaden die meer dan dertig jaar geleden door Milošević en de Servische leiding zijn gepleegd. Bovendien compliceert de status van de Russische staat als nucleaire macht de situatie alleen maar. De reactie van de internationale gemeenschap zou vergelijkbaar moeten zijn met die met betrekking tot de misdaden in het voormalige Joegoslavië, zo niet sterker. Zorgen dat de daders van de ernstigste internationale misdaden voor het gerecht worden gebracht, zal aantonen dat de kracht van het internationaal recht geen uitzonderingen toelaat, zelfs niet bij het omgaan met krachtige staten die nucleaire wapens bezitten.</p>\n<p>In februari 2022, als reactie op de brute agressie van Rusland tegen Oekraïne, lanceerden een aantal belangrijke Oekraïense mensenrechten-NGO's, zoals de Kharkiv Human Rights Group, de Oekraïense Helsinki Human Rights Union en het Center for Civil Liberties, het Global Initiative “Tribunaal voor Poetin” (T4P). Dit pleit voor een sterke internationale reactie op de misdaden van Rusland in Oekraïne om straffeloosheid voor hooggeplaatste daders te voorkomen.</p>\n<p> </p>\n<p>Het Internationaal Strafhof (ICC), als het primaire internationale orgaan voor het vervolgen van de aansprakelijkheid van hooggeplaatste daders van internationale misdaden, heeft snel actie ondernomen om de situatie aan te pakken. Na de grootschalige Russische invasie op 24 februari 2022, lanceerde de ICC-aanklager Karim Khan formeel een onderzoek naar mogelijke oorlogsmisdaden, misdaden tegen de menselijkheid en genocide in Oekraïne. Dit werd ondersteund door 39 ICC-lidstaten. Sindsdien is het ICC actief betrokken bij het verzamelen van bewijs ter plaatse, waarbij Karim Khan verschillende bezoeken aan Oekraïne heeft gebracht om de situatie uit de eerste hand te beoordelen. In maart 2023 heeft het ICC arrestatiebevelen uitgevaardigd voor de Russische president Vladimir Poetin en de Russische presidentiële commissaris voor Kinderrechten Maria Lvova-Belova, waarbij hen wordt beschuldigd van het illegaal deporteren van Oekraïense kinderen naar Rusland tijdens de oorlog tussen de twee landen. De ICC-aanklager merkt op dat de aanklachten tegen Poetin en Lvova-Belova zijn gebaseerd op voldoende bewijs en dat zij verantwoordelijk zijn voor “de illegale deportatie en overdracht van Oekraïense kinderen vanuit de bezette gebieden van Oekraïne naar de Russische Federatie”. Dit staat in tegenspraak met specifieke artikelen van het Statuut van Rome. Het ICC merkte op dat Russische troepen “honderden Oekraïense kinderen uit internaatsscholen en weeshuizen” hadden meegenomen. Karim Khan stelt dat deze acties, gericht op het permanent verwijderen van kinderen uit hun vaderland, een schending van de Geneefse Conventie vormen en kwalificeren als oorlogsmisdaden. Hoewel de ICC-aanklager niet suggereert dat er genocidale opzet achter de illegale deportatie van Oekraïense kinderen zit, aangezien elke aanklacht van genocide zou vereisen dat specifieke opzet om te vernietigen, geheel of gedeeltelijk, een nationale, etnische, raciale of religieuze groep, Oekraïne heeft bewijs verzameld om dergelijke claims te ondersteunen. De vaststelling of genocide wordt gepleegd, blijft onderhevig aan verder onderzoek en vervolging door het ICC.</p>\n<p> </p>\n<p>Dit jaar heeft het ICC andere arrestatiebevelen uitgevaardigd tegen hooggeplaatste Russische militaire functionarissen. Dit zijn luitenant-generaal Sergei Kobylash, de commandant van de langeafstandsvliegtuigen in de Russische luchtmacht; admiraal Viktor Sokolov, de commandant van de Zwarte Zeevloot; de voormalige Russische minister van Defensie Sergei Shoigu; en de chef van de generale staf van de Russische strijdkrachten Valery Gerasimov. Deze individuen werden genoemd vanwege hun vermeende rol bij het aanvallen van energie- en civiele infrastructuur in Oekraïne. De aanklachten benadrukken de positie van het ICC dat het opzettelijk richten op civiele infrastructuur, wat leidt tot aanzienlijke schade aan de burgerbevolking, zowel oorlogsmisdaden als misdaden tegen de menselijkheid kan vormen onder het internationaal recht. Zo maken de uitgevaardigde arrestatiebevelen deel uit van de inspanningen van de rechtbank om degenen van de Russische leiding die het meest verantwoordelijk zijn voor ernstige schendingen van het internationaal recht, voor het gerecht te brengen.</p>\n<p> </p>\n<p>Toch is er een aanzienlijke kloof in het huidige rechtssysteem als het gaat om het verantwoordelijk houden van daders voor de misdaad van agressie. Het ICC kan geen daden van agressie vervolgen die zijn gepleegd door of binnen landen die geen lid zijn van het Statuut van Rome — zoals Rusland. Terwijl het ICC oorlogsmisdaden, misdaden tegen de menselijkheid en genocide in Oekraïne kan aanpakken, heeft het geen jurisdictie over de agressie van Rusland. Deze beperking heeft geleid tot oproepen om een speciaal tribunaal op te richten dat specifiek gericht is op het vervolgen van deze misdaad in Oekraïne om een alomvattende reactie op alle aanhoudende internationale misdaden te waarborgen.</p>\n<p>Op 21 november 2022 nam de Parlementaire Vergadering van de NAVO een resolutie aan die de leden en partners van de Noord-Atlantische Alliantie oproept om een speciaal tribunaal op te richten om de Russische leiders verantwoordelijk te houden voor de misdaad van agressie. Op 23 november 2022 nam het Europees Parlement een resolutie aan waarin de EU en haar lidstaten worden opgeroepen om de oprichting van een speciaal tribunaal voor de misdaad van agressie door Rusland tegen Oekraïne te steunen. Op 19 januari 2023 nam het opnieuw een resolutie aan over de oprichting van een dergelijk tribunaal.</p>\n<p>Toch vereist de oprichting van een tribunaal voor de Russische agressie zorgvuldige vormgeving om naleving van de normen van het internationaal recht te waarborgen, evenals de legitimiteit van het tribunaal in de wereldgemeenschap. Praktische kwesties zoals het formaat van het tribunaal, jurisdictie, financiering, logistieke coördinatie en toepasselijke juridische kaders moeten worden aangepakt. Er zijn ook de kwesties van het overwinnen van immuniteiten van leiders en het beheren van procedures en processen in absentia. Ondanks de uitdagingen zou de oprichting van een dergelijk tribunaal een cruciale stap vertegenwoordigen naar alomvattende aansprakelijkheid voor de Russische agressie, het handhaven van het internationaal recht om bestaande juridische mechanismen aan te vullen, en het uitzenden van een krachtig signaal tegen straffeloosheid.</p>\n<p>ICTY is, tot op zekere hoogte, de zaak waar de internationale gemeenschap naar moet opkijken bij het creëren van een tribunaal voor Russische leiders die aansprakelijk zijn voor agressie tegen Oekraïne. Het ICTY toonde aan hoe internationale strafjustitie effectief kan worden toegepast om daders verantwoordelijk te houden voor oorlogsmisdaden, misdaden tegen de menselijkheid en genocide. Over het algemeen heeft het een norm gesteld voor toekomstige tribunalen. Het had echter geen jurisdictie over de misdaad van agressie op dat moment. Deze kloof werd later aangepakt toen de misdaad van agressie werd opgenomen in het Statuut van Rome van het Internationaal Strafhof (ICC) door de Kampala-wijzigingen van 2010, die in 2018 van kracht werden. Door voort te bouwen op de successen en beperkingen van het ICTY, kan een speciaal tribunaal voor Russische agressie tegen Oekraïne lessen uit het verleden benutten, terwijl het jurisdictiekloften opvult die eerdere tribunalen niet konden aanpakken.</p>\n<p>Belangrijk is dat het ICTY geen proces was van verslagen staten zoals gezien in de naoorlogse vervolgingen van de Duitse en Japanse regimes. In plaats daarvan vervolgde het individuen die alleen een binnenlandse politieke nederlaag hadden geleden. Een soortgelijk scenario zou zich kunnen ontvouwen met het Poetin-regime, waardoor het essentieel is voor de internationale gemeenschap om proactieve maatregelen te nemen. Het uitstellen van de oprichting van een speciaal tribunaal voor Russische agressie in Oekraïne verleent effectief straffeloosheid, waardoor Poetin en andere Russische functionarissen verdere misdaden kunnen plegen. Dit omvat daden van genocidale aard. Hoewel het niet altijd in onze macht ligt om nieuwe misdaden te voorkomen, is het onze heilige plicht om degenen die verantwoordelijk zijn voor gerechtigheid te brengen. Door doortastend op te treden, kunnen wij, als internationale gemeenschap, een krachtig signaal uitzenden dat straffeloosheid niet zal worden getolereerd in moderne democratieën en dat de rechtsstaat als een schild dient tegen tirannie, agressie en wreedheden.</p>\n<p><strong>Kateryna Kyrychenko</strong> is een juridisch medewerker en programmamanager Oekraïne bij het pro bono advocatenkantoor de Public International Law and Policy Group (PILPG). Ze werkt aan juridische kwesties die gericht zijn op aansprakelijkheid voor Russische oorlogsmisdaden in Oekraïne en is momenteel bezig met een PhD in Internationaal Recht (Nationale Universiteit van “Kyiv-Mohyla Academy”).</p>\n<p><strong>Andrii Kutsyk</strong> heeft een PhD in Filosofie van de Media (Lesya Ukrainka Volyn Nationale Universiteit) en een Masterdiploma in Oost-Europese Studies (Universiteit van Warschau). Hij is momenteel een onderzoeksmedewerker aan het Instituut voor Politieke Wetenschappen aan de Universiteit van Gdańsk en een lid van het Onderzoeksinstituut voor Europees Beleid. In 2024 ontving hij ook de Ivan Vyhovsky-prijs (Universiteit van Rzeszów).</p>\n<p><strong>Dionizy Akulicz</strong> heeft een Masterdiploma in Oost-Europese Studies (Universiteit van Warschau).</p>\n<p><a href=\"#_ftnref1\" name=\"_ftn1\"></a></p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eaywdoi7zu2xqrhbnidxtpzetka",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:32:59.83",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vaywdoi72jluar3zcg7e55kefj4",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Op een moment dat Oekraïne al drie jaar bloedt als gevolg van de brute agressie van Rusland, is er één ding dat de slachtoffers van Rusland's dagelijkse wreedheden het meest wanhopig nodig hebben – gerechtigheid.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"nl",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:33:14.501",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Oroszország vezetésének bírósága?",
                key:"uid": string:"2745e1fb-2266-4541-82f2-2275ffae1905",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Bármely adott évben közel négy tucat aktív fegyveres konfliktus zajlik a világ különböző pontjain. Ezek a konfliktusok erőszakosak, tartósak, messzire hatóak, és gyakran jellemzik őket széleskörű atrocitások vagy akár népirtás cselekedetei. A történelem során a tömeges erőszak cselekedetei pusztító nyomot hagytak az emberiségen, a 20. század pedig különösen brutálisnak számít. Amikor az ember a legborzalmasabb atrocitásokra gondol, azonnal a náci Németország által elkövetett bűncselekmények jutnak eszébe. Ugyanakkor ezt a listát a második világháború alatt a japán rezsim által elkövetett brutális cselekedetekkel, valamint a ruandai, boszniai és iraki népirtásokkal is ki kell egészíteni. Érdemes emlékezni arra, hogy mindez csupán a 20. században zajlott. Az összes borzalmas bűncselekmény túlélői kétségbeesetten vágytak az igazságra. Míg sok ad hoc nemzetközi bíróságot hoztak létre az igazságszolgáltatás érdekében, más áldozatok, mint például az iraki kurd népirtás áldozatai, formális felelősségre vonási lehetőségek nélkül maradtak.</p>\n<p> </p>\n<p>A közelmúlt népirtásainak globális hátterében Európa különösen aggasztó mintázattal tűnik ki — a náci Németország alatti holokausztól a boszniai népirtásig, és most, aggasztó módon, Ukrajnáig.</p>\n<p><em> </em></p>\n<p><strong>Atrocitások boszniai muszlimok ellen, a srebrenicai mészárlás és a nemzetközi válaszok</strong></p>\n<p><em> </em></p>\n<p>2024 júliusában a srebrenicai népirtás 29. évfordulóját ünnepeltük, amikor a boszniai szerbek megtervezték és szándékosan megölték több mint 8,000 boszniai muszlim férfit 1995 júliusában. A srebrenicai mészárlást gyakran a második világháború óta Európa legnagyobb ilyen jellegű atrocitásának tekintik.</p>\n<p>Ezeket a borzalmas eseményeket nemzetközi szinten üldözték. Egy ad hoc nemzetközi bíróság – a volt Jugoszlávia Nemzetközi Büntetőbírósága (ICTY) – jött létre Hágában 1993 májusában az Egyesült Nemzetek Biztonsági Tanácsának 827. számú határozata alapján. Ezt azért hozták létre, hogy üldözzék a számos atrocitás főbb, magas szintű elkövetőit a volt Jugoszlávia területén 1991-től kezdődően. A bíróság kétséget kizáróan megállapította, hogy a boszniai muszlimok srebrenicai meggyilkolása népirtás volt. Az ICTY volt az első nemzetközi büntetőbíróság, amely népirtásért hozott ítéleteket Európában. A bíróság 19 egyén ellen is vádat emelt a Srebrenicában elkövetett bűncselekmények miatt. E csoportból mindössze egy kivételével mindenki magas szintű elkövető, aki megtervezte és elrendelte a gyilkos akciót. 1995-ben az ICTY elítélte Radovan Karadžićot, a boszniai háború alatt a boszniai szerbek vezetőjét népirtás, emberiesség elleni bűncselekmények és háborús bűncselekmények miatt, elsősorban egy közös bűnözői vállalkozás részeként. Őt különböző vezetői szerepek betöltéséért is elítélték. Ratko Mladić, a hadsereg parancsnoka szintén elítélték 1995-ben hasonló vádak alapján, beleértve a népirtást és az emberiesség elleni bűncselekményeket. Ezt a katonai vezetői szerepe és a közös bűnözői vállalkozásban való részvétele, valamint más bűnügyi felelősségi formák, beleértve a parancsnoki felelősséget, alapján tették. A jugoszláv vezetőt, Slobodan Miloševićot szintén vádat emeltek, és Hágába szállították, hogy felelősségre vonják az ő vezetése alatt elkövetett bűncselekményekért, nemcsak Boszniában, hanem Horvátországban és Koszovóban is. Azonban ő a tárgyalása előtt elhunyt.</p>\n<p> </p>\n<p>2007-ben a Nemzetközi Bíróság (ICJ) megerősítette, hogy a Srebrenicában elkövetett atrocitások népirtásnak minősülnek, és hogy Szerbia nem teljesítette a népirtás megelőzésére vonatkozó kötelezettségeit. Ez a határozat kiegészítette a konkrét elkövetők egyéni büntetőjogi felelősségét az állami felelősség megállapításával, ezáltal megerősítve a nemzetközi jogi kötelezettségeket a szélesebb nemzetközi közösség számára.</p>\n<p><strong><em> </em></strong></p>\n<p><strong>Bucha, Irpin, Borodianka, Hostomel, Moshchun, Izium, Mariupol, az Olenivka börtön mészárlás és Ohmatdyt – a “ukrán kollektív Srebrenica” minden nap nő...</strong></p>\n<p><strong> </strong></p>\n<p>Az Ukrajnában zajló háborúval egyre több bizonyíték és nyomozás folyik potenciális háborús bűncselekmények, emberiesség elleni bűncselekmények és olyan cselekedetek ügyében, amelyek megfelelhetnek a népirtás jogi kritériumainak. Jelenleg azonban nem történt megerősített és nemzetközileg elismert népirtás, amely a srebrenicai mészárlás nagyságrendjével egyenlő lenne. Míg nehéz bizonyítani a háború hevében elkövetett károk valódi mértékét, Ukrajna sajnos túlszárnyalhatja a mészárlást a veszteségek számát tekintve az orosz atrocitások során. Oroszország teljes körű inváziója óta Ukrajnában 2024 novemberéig több mint 146,000 háborús bűncselekményt regisztráltak az ukrán rendvédelmi szervek. Az NGO-k dokumentálói szerint több mint 8,000 ember valószínűleg háborúval összefüggő okok miatt halt meg csupán Mariupolban 2022 márciusa és 2023 februárja között. Ukrán dokumentálók, nemzetközi újságírók és független nemzetközi szervezetek bizonyítékokat találtak több ezer különböző atrocitás esetére. Ez magában foglalja például a civilek megölését és megkínzását Buchában, Irpinben, Borodiankában, Hostomelben, Moshchunban és Iziumban. Ez a számos orosz atrocitás listája sajnos nem kimerítő, és minden nap nő...</p>\n<p> </p>\n<p>2022. február 24-től napjainkig az orosz hadsereg háborús bűncselekményeket követ el az elfoglalt ukrán területeken, amelyek hasonlóak a boszniai területeken elkövetett szerb bűncselekményekhez, különösen Srebrenicában. A srebrenicai bűncselekmények és az orosz fegyveres erők és zsoldosok által Ukrajnában elkövetett bűncselekmények ugyanabba a kontextusba tartoznak – ezek a bűncselekmények etnikai indíttatásúak, és egy etnikai közösség vagy egy egész nemzet megsemmisítésére irányulnak. Srebrenicában ez a boszniai muszlimokat célozta, míg Buchában és más helyszíneken a cél az ukrán lakosság volt. </p>\n<p><strong>Nemzetközi válaszok az egykori Jugoszláviában elkövetett atrocitásokra, mint példa az igazságszolgáltatásra az orosz agresszióval szemben Ukrajnában</strong></p>\n<p> </p>\n<p>Ma, több mint harminc évvel a jugoszláv háborúk után, Európa ismét próbára van téve az alapértékei iránti elkötelezettségében. Az orosz agresszió példa nélküli kihívásokat teremtett, számos borzalmas atrocitást és számtalan emberi jogi jogsértést hozva az európai kontinensre. Moszkva nap mint nap háborús bűncselekményeket és emberiesség elleni bűncselekményeket követ el Ukrajna területén. Oroszország legmagasabb katonai és politikai vezetése is elrendeli Ukrajna polgári infrastruktúrájának megsemmisítését; ukrán gyermekek deportálását; ukrán hadifoglyok megkínzását és megölését; valamint elviselhetetlen életkörülmények megteremtését az elfoglalt területeken élők számára. Putyin több mint harminc évvel ezelőtt megismétli Milošević és a szerb vezetés által elkövetett bűncselekményeket. Ezenkívül Oroszország nukleáris hatalmi státusza csak bonyolítja a helyzetet. A nemzetközi közösség reakciójának összehasonlíthatónak kell lennie a volt Jugoszláviában elkövetett bűncselekményekkel, ha nem erősebbnek. Annak biztosítása, hogy a legsúlyosabb nemzetközi bűncselekmények elkövetőit felelősségre vonják, azt fogja mutatni, hogy a nemzetközi jog hatalma nem ismer kivételeket, még akkor sem, ha erőszakos államokkal van dolgunk, amelyek nukleáris fegyverekkel rendelkeznek.</p>\n<p>2022 februárjában, Oroszország brutális agressziójára válaszul Ukrajna számos kulcsfontosságú emberi jogi NGO-ja, mint például a Harkivi Emberi Jogi Csoport, az Ukrán Helsinki Emberi Jogi Szövetség és a Polgári Szabadságok Központja, elindította a “Tribunál Putyinért” (T4P) globális kezdeményezést. Ez egy erős nemzetközi válasz szükségességét hirdeti Oroszország bűncselekményeire Ukrajnában, hogy elkerüljék a magas szintű elkövetők büntetlenségét.</p>\n<p> </p>\n<p>A Nemzetközi Büntetőbíróság (ICC), mint a nemzetközi bűncselekmények magas szintű elkövetőinek felelősségre vonására irányuló elsődleges nemzetközi szerv, gyorsan lépett fel a helyzet kezelésére. A február 24-i teljes körű orosz inváziót követően az ICC ügyésze, Karim Khan hivatalosan is nyomozást indított potenciális háborús bűncselekmények, emberiesség elleni bűncselekmények és népirtás ügyében Ukrajnában. Ezt 39 ICC állam támogatta. Azóta az ICC aktívan részt vett a helyszíni bizonyítékgyűjtésben, Karim Khan többször is ellátogatott Ukrajnába, hogy első kézből értékelje a helyzetet. 2023 márciusában az ICC elfogatóparancsokat adott ki Vlagyimir Putyin orosz elnök és Maria Lvova-Belova, az orosz elnöki gyermekjogi biztos ellen, őket azzal vádolva, hogy illegálisan deportálták az ukrán gyermekeket Oroszországba a két ország közötti háború alatt. Az ICC ügyésze megjegyzi, hogy Putyin és Lvova-Belova ellen felhozott vádak elegendő bizonyítékon alapulnak, és hogy felelősek “az ukrán gyermekek illegális deportálásáért és átszállításáért az ukrajna elfoglalt területeiről az Orosz Föderációba”. Ez ellentmond a Római Statútum konkrét cikkelyeinek. Az ICC megjegyezte, hogy az orosz erők “százakat vittek el ukrán gyermekek közül a bentlakásos iskolákból és árvaházakból”. Karim Khan érvelése szerint ezek a cselekedetek, amelyek célja a gyermekek végleges eltávolítása szülőföldjükről, a Genfi Egyezmény megsértését jelentik, és háborús bűncselekményeknek minősülnek. Míg az ICC ügyésze nem sugallja, hogy a népirtás mögött szándék állna az ukrán gyermekek illegális deportálása mögött, mivel bármely népirtás vád megkövetelné a nemzeti, etnikai, faji vagy vallási csoport egészének vagy részének megsemmisítésére irányuló konkrét szándék bizonyítását, Ukrajna bizonyítékokat gyűjt az ilyen állítások alátámasztására. Annak megállapítása, hogy népirtás történik-e, továbbra is az ICC további nyomozásainak és vádemeléseinek függvénye.</p>\n<p> </p>\n<p>Idén az ICC más elfogatóparancsokat is kiadott magas szintű orosz katonai tisztviselők ellen. Ezek között van Szergej Kobylash altábornagy, az orosz Légierő távolsági repülésének parancsnoka; Viktor Sokolov admirális, a Fekete-tengeri Flotta parancsnoka; a volt orosz védelmi miniszter, Szergej Sojgu; és az orosz fegyveres erők vezérkari főnöke, Valerij Geraszimov. Ezeket az egyéneket a gyanított szerepük miatt emelték ki az ukrán energia- és polgári infrastruktúra elleni támadásokban. A vádak hangsúlyozzák az ICC álláspontját, miszerint a polgári infrastruktúra szándékos célzása, amely jelentős kárt okoz a civil lakosságnak, háborús bűncselekményeknek és emberiesség elleni bűncselekményeknek minősülhet a nemzetközi jog szerint. Így az kiadott elfogatóparancsok a Bíróság erőfeszítéseinek részei, hogy felelősségre vonják az orosz vezetés legfőbb felelőseit a nemzetközi jog súlyos megsértéséért.</p>\n<p> </p>\n<p>Ennek ellenére jelentős hiányosságok vannak a jelenlegi igazságszolgáltatási rendszerben, amikor a bűncselekmények elkövetőinek felelősségre vonásáról van szó. Az ICC nem tudja üldözni az agresszió cselekedeteit, amelyeket olyan országokban követtek el, amelyek nem tagjai a Római Statútumnak — mint Oroszország. Míg az ICC foglalkozhat háborús bűncselekményekkel, emberiesség elleni bűncselekményekkel és népirtással Ukrajnában, nincs joghatósága Oroszország agressziója felett. Ez a korlátozás felkeltette a figyelmet arra, hogy különleges bíróságot hozzanak létre, amely kifejezetten erre a bűncselekményre összpontosít Ukrajnában, hogy átfogó választ biztosítson az összes folyamatban lévő nemzetközi bűncselekményre.</p>\n<p>2022. november 21-én a NATO Parlamenti Közgyűlése elfogadott egy határozatot, amely arra szólította fel a tagokat és a partnereket, hogy hozzanak létre egy különleges bíróságot az orosz vezetők felelősségre vonására az agresszió bűncselekményeiért. 2022. november 23-án az Európai Parlament elfogadott egy határozatot, amely arra kérte az EU-t és tagállamait, hogy támogassák egy különleges bíróság létrehozását az Oroszország által Ukrajna ellen elkövetett agresszió bűncselekményeiért. 2023. január 19-én egy újabb határozatot fogadtak el egy ilyen bíróság létrehozásáról.</p>\n<p>Ennek ellenére az orosz agresszióval kapcsolatos bíróság létrehozása gondos tervezést igényel, hogy biztosítsa a nemzetközi jogi normák betartását, valamint a bíróság legitimitását a globális közösségben. A gyakorlati kérdéseket, mint a bíróság formátuma, joghatósága, finanszírozása, logisztikai koordinációja és alkalmazandó jogi keretei, meg kell oldani. Emellett fel kell oldani a vezetők mentességének kérdéseit és kezelni kell a távollévők elleni eljárásokat és tárgyalásokat. A kihívások ellenére egy ilyen bíróság létrehozása kritikus lépést jelentene az orosz agresszió átfogó felelősségre vonása felé, a nemzetközi jog fenntartása érdekében, hogy kiegészítse a meglévő jogi mechanizmusokat, és erős üzenetet küldjön a büntetlenség ellen.</p>\n<p>Az ICTY bizonyos mértékig az a példa, amelyre a nemzetközi közösségnek tekintettel kell lennie, amikor bíróságot hoz létre az orosz vezetők felelősségre vonására Ukrajnával szemben. Az ICTY bemutatta, hogyan alkalmazható hatékonyan a nemzetközi büntető igazságszolgáltatás az elkövetők felelősségre vonására háborús bűncselekmények, emberiesség elleni bűncselekmények és népirtás esetén. Összességében mércét állított fel a jövőbeli bíróságok számára. Azonban abban az időben nem volt joghatósága az agresszió bűncselekménye felett. Ezt a hiányosságot később orvosolták, amikor az agresszió bűncselekményét beépítették a Nemzetközi Büntetőbíróság (ICC) Római Statútumába a 2010-es kampalai módosítások révén, amelyek 2018-ban léptek hatályba. Az ICTY sikereire és korlátaira építve egy különleges bíróság az orosz agresszióval szemben Ukrajnában kihasználhatja a tanulságokat, miközben kitölti azokat a joghatósági hiányosságokat, amelyeket a korábbi bíróságok nem tudtak kezelni.</p>\n<p>Fontos, hogy az ICTY nem a legyőzött államok tárgyalása volt, mint ahogyan azt a háború utáni német és japán rezsimek ügyészi eljárásai során láthattuk. Ehelyett olyan egyéneket üldözött, akik csupán egy belső politikai vereséggel néztek szembe. Hasonló forgatókönyv bontakozhat ki a Putyin-rezsim esetében, ezért elengedhetetlen, hogy a nemzetközi közösség proaktív intézkedéseket tegyen. A különleges bíróság létrehozásának késleltetése az orosz agresszióval szemben Ukrajnában gyakorlatilag büntetlenséget biztosít, lehetővé téve Putyin és más orosz tisztviselők számára, hogy további bűncselekményeket kövessenek el. Ez magában foglalja a népirtás jellegű cselekedeteket is. Míg nem mindig hatalmunkban áll megakadályozni az új bűncselekményeket, szent kötelességünk, hogy felelősségre vonjuk azokat, akik felelősek. Határozott fellépéssel, mint nemzetközi közösség, erős üzenetet küldhetünk, hogy a büntetlenség nem tolerálható a modern demokráciákban, és hogy a jogállamiság pajzsként szolgál a zsarnokság, agresszió és atrocitások ellen.</p>\n<p><strong>Kateryna Kyrychenko</strong> jogi tisztviselő és ukrán programmenedzser a Public International Law and Policy Group (PILPG) pro bono jogi irodájában. Jogi kérdéseken dolgozik, amelyek az orosz háborús bűncselekmények felelősségre vonására összpontosítanak Ukrajnában, és jelenleg PhD-t folytat a nemzetközi jog területén (Nemzeti “Kijev-Mohyla Akadémia” Egyetem).</p>\n<p><strong>Andrii Kutsyk</strong> a Média Filozófiájából szerzett PhD-t (Lesya Ukrainka Volyn Nemzeti Egyetem) és mesterfokozatot Kelet-Európai Tanulmányokból (Varsói Egyetem). Jelenleg a Gdański Egyetem Politikai Tudományok Intézetének kutatója és a Európai Politikai Kutatóintézet tagja. 2024-ben Ivan Vyhovsky-díjat is kapott (Rzeszówi Egyetem).</p>\n<p><strong>Dionizy Akulicz</strong> Kelet-Európai Tanulmányokból szerzett mesterfokozatot (Varsói Egyetem).</p>\n<p><a href=\"#_ftnref1\" name=\"_ftn1\"></a></p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eaywdoi7zu2xqrhbnidxtpzetka",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:30:39.1",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vaywdoi72jluar3zcg7e55kefj4",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Abban az időben, amikor Ukrajna három éve szenved Oroszország brutális agressziója következtében, egy dologra van szüksége a mindennapi orosz atrocitások áldozatainak a legjobban – igazságra.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"hu",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:30:39.102",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Трибунал для руководства России?",
                key:"uid": string:"2b57a8e8-2dca-40b0-813a-038ea4648e2c",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": null:null,
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eaywdoi7zu2xqrhbnidxtpzetka",
                key:"createdAt": string:"2025-02-12T11:55:31.246",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vaywdoi72jluar3zcg7e55kefj4",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": null:null,
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"ru",
                key:"updatedAt": null:null,
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Трибунал за ръководството на Русия?",
                key:"uid": string:"31fcdaa7-19ba-46ec-ad14-0f896a17ffe3",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>В която и да е година, по света има почти четиридесет активни въоръжени конфликта. Тези конфликти са насилствени, дълготрайни, далечни и често се характеризират с широко разпространени жестокости или дори актове на геноцид. През историята актовете на масово насилие са оставили опустошителен отпечатък върху човечеството, като 20-ти век се откроява като особено брутален. Когато се мисли за най-ужасните жестокости, престъпленията, извършени от нацистка Германия, веднага идват на ум. Въпреки това, този списък трябва да включва и бруталните актове, извършени от японския режим по време на Втората световна война, както и геноцидите в Руанда, Босна и Ирак. Струва си да се помни, че всичко това се е случило само в 20-ти век. Оцелелите от всички тези ужасни престъпления отчаяно са жадували за справедливост. Докато много ad hoc международни трибунали са били създадени, за да предоставят справедливост, други жертви, като тези на кюрдския геноцид в Ирак, са останали без никакви формални пътища за отговорност.</p>\n<p> </p>\n<p>На фона на глобалните тези последни геноциди, Европа се откроява с особено тревожен модел на такива жестокости — от Холокоста под нацистка Германия до босненския геноцид и сега, тревожно, Украйна.</p>\n<p><em> </em></p>\n<p><strong>Жестокости срещу босненските мюсюлмани, масакърът в Сребреница и международните отговори</strong></p>\n<p><em> </em></p>\n<p>Юли 2024 г. отбеляза 29-ата годишнина от геноцида в Сребреница, когато босненските сърби планираха и умишлено убиха повече от 8,000 босненски мюсюлмански мъже през юли 1995 г. Масакърът в Сребреница често се счита за най-голямата жестокост от този вид в Европа след Втората световна война.</p>\n<p>Тези ужасни събития бяха преследвани на международно ниво. Ad hoc международен трибунал – Международният наказателен трибунал за бивша Югославия (МНТБЮ) – беше създаден в Хага през май 1993 г. с Резолюция 827 на Съвета за сигурност на ООН. Това беше направено, за да се преследват основните висши извършители на многобройни жестокости на територията на бивша Югославия от 1991 г. нататък. Трибуналът установи без разумно съмнение, че убийството на босненски мюсюлмани в Сребреница е геноцид. МНТБЮ беше първият международен наказателен трибунал, който въведе осъждания за геноцид в Европа. Трибуналът също така издаде обвинителни актове срещу 19 лица за престъпления, извършени в Сребреница. Всички, с изключение на един от тази група, са висши извършители, които са планирали и наредили операцията по убийствата. През 1995 г. МНТБЮ осъди Радован Караджич, лидер на босненските сърби по време на босненската война, за геноцид, престъпления срещу човечеството и военни престъпления, основно като част от съвместно криминално предприятие. Той беше осъден и за заемане на различни ръководни роли. Ратко Младич, командир на армията, също беше осъден през 1995 г. за подобни обвинения, включително геноцид и престъпления срещу човечеството. Това беше направено на базата на неговата роля като военен лидер и неговото участие в съвместно криминално предприятие, както и други форми на криминална отговорност, включително командна отговорност. Югославският лидер Слободан Милошевич също беше обвинен и транспортиран в Хага, за да се изправи пред отговорност за престъпления, извършени под неговото ръководство не само в Босна, но и в Хърватия и Косово. Въпреки това, той почина преди да бъде произнесена присъда по делото му.</p>\n<p> </p>\n<p>През 2007 г. Международният съд (МС) потвърди, че жестокостите, извършени в Сребреница, представляват актове на геноцид и че Сърбия не е изпълнила задълженията си да предотврати геноцида. Това решение допълни индивидуалната криминална отговорност на конкретни извършители, като установи отговорност на държавата, като по този начин укрепи задълженията по международното право за по-широката международна общност.</p>\n<p><strong><em> </em></strong></p>\n<p><strong>Буча, Ирпин, Бородианка, Хостомел, Мощун, Изюм, Мариупол, масакърът в затвора Оленивка и Охматдит – “украинската колективна Сребреница” расте всеки ден...</strong></p>\n<p><strong> </strong></p>\n<p>С продължаващата война в Украйна, нарастващите доказателства и разследвания за потенциални военни престъпления, престъпления срещу човечеството и актове, които могат да отговарят на правните критерии за геноцид, са в ход. Въпреки това, до момента не е имало потвърден и международно признат геноцид с подобен мащаб на масакъра в Сребреница. Докато е трудно да се докаже истинският мащаб на щетите, причинени по време на горещината на текущата война, Украйна може тъжно да надмине масакъра, когато става въпрос за загубени животи в руските жестокости. От началото на пълномащабната инвазия на Русия в Украйна до ноември 2024 г. над 146,000 случая на военни престъпления са били регистрирани от украинските правоохранителни органи. Според документиращи НПО, повече от 8,000 души вероятно са загинали от военни свързани причини само в Мариупол между март 2022 г. и февруари 2023 г. Украински документиращи, международни журналисти и независими международни организации са намерили доказателства за хиляди различни случаи на жестокости. Това включва, например, убийството и мъчението на цивилни в Буча, Ирпин, Бородианка, Хостомел, Мощун и Изюм. Този списък с многобройни руски жестокости за съжаление не е изчерпателен и продължава да расте всеки ден...</p>\n<p> </p>\n<p>От 24 февруари 2022 г. до днешния ден, руската армия извършва военни престъпления в окупираните украински територии, които са подобни на тези, извършени от сърбите в окупираните босненски територии и по-специално в Сребреница. Престъпленията в Сребреница и тези, извършени от руските въоръжени сили и наемници в Украйна, споделят същия контекст – тези престъпления са етнически мотивирани и целят унищожаването на етническа общност или нация. В Сребреница, целта бяха босненските мюсюлмани, докато в Буча и други места, целта беше украинското население. </p>\n<p><strong>Международни отговори на жестокостите в бивша Югославия като пример за справедливост в руската агресия срещу Украйна</strong></p>\n<p> </p>\n<p>Днес, повече от тридесет години след югославските войни, Европа отново е подложена на тест за ангажимента си към основните си ценности. Руският агресия създаде безпрецедентни предизвикателства, довеждайки до множество ужасни жестокости и безброй нарушения на правата на човека на европейския континент. Москва продължава да извършва военни престъпления и престъпления срещу човечеството на територията на Украйна всеки ден. Най-висшето военно и политическо ръководство на Русия също нарежда унищожаването на гражданската инфраструктура на Украйна; депортиране на украински деца; мъчение и убийство на украински военнопленници; и създаване на непоносими условия на живот за хората в окупираните територии. Путин повтаря престъпленията, извършени от Милошевич и сръбското ръководство преди повече от тридесет години. Освен това, статусът на руската държава като ядрена сила само усложнява ситуацията. Реакцията на международната общност трябва да бъде сравнима с тази по отношение на престъпленията в бивша Югославия, ако не и по-силна. Осигуряването на това, че извършителите на най-тежките международни престъпления ще бъдат изправени пред правосъдието, ще покаже, че силата на международното право не допуска изключения, дори когато става въпрос за мощни държави, разполагащи с ядрени оръжия.</p>\n<p>През февруари 2022 г., в отговор на бруталната агресия на Русия срещу Украйна, редица ключови украински НПО за правата на човека, като Харьковската група за правата на човека, Украинската хелзинкска асоциация за правата на човека и Центърът за граждански свободи, стартираха Глобалната инициатива “Трибунал за Путин” (T4P). Това призовава за силен международен отговор на престъпленията на Русия в Украйна, за да се избегне безнаказаност за висши извършители.</p>\n<p> </p>\n<p>Международният наказателен съд (МНС), като основен международен орган за преследване на отговорността на висши извършители на международни престъпления, бързо предприе действия за справяне със ситуацията. След пълномащабната руска инвазия на 24 февруари 2022 г., прокурорът на МНС Карим Хан официално стартира разследване на потенциални военни престъпления, престъпления срещу човечеството и геноцид в Украйна. Това беше подкрепено от 39 държави членки на МНС. Оттогава МНС активно участва в събиране на доказателства на място, като Карим Хан направи няколко посещения в Украйна, за да оцени ситуацията от първа ръка. През март 2023 г. МНС издаде заповеди за арест на руския президент Владимир Путин и руския президентски комисар за правата на детето Мария Лвова-Белова, обвинявайки ги в незаконно депортиране на украински деца в Русия по време на войната между двете страни. Прокурорът на МНС отбелязва, че обвиненията срещу Путин и Лвова-Белова се основават на достатъчни доказателства и че те са отговорни за “незаконното депортиране и прехвърляне на украински деца от окупираните територии на Украйна в Руската федерация”. Това противоречи на конкретни членове от Римския статут. МНС отбеляза, че руските сили са взели “стотици украински деца от интернати и домове за сираци”. Карим Хан твърди, че тези действия, насочени към постоянно отстраняване на деца от родината им, представляват нарушение на Женевската конвенция и квалифицират като военни престъпления. Докато прокурорът на МНС не предполага, че има геноцидни намерения зад незаконното депортиране на украински деца, тъй като всякакви обвинения за геноцид биха изисквали доказване на конкретно намерение за унищожаване, изцяло или частично, на национална, етническа, расова или религиозна група, Украйна е събирала доказателства, за да подкрепи такива твърдения. Определянето на това дали се извършва геноцид остава предмет на по-нататъшни разследвания и преследвания от страна на МНС.</p>\n<p> </p>\n<p>Тази година МНС издаде и други заповеди за арест срещу висши руски военни служители. Това са генерал-лейтенант Сергей Кобилаш, командир на дългосрочната авиация в руските въздушни сили; адмирал Виктор Соколов, командир на Черноморския флот; бившият руски министър на отбраната Сергей Шойгу; и началникът на Генералния щаб на руските въоръжени сили Валерий Герасимов. Тези лица бяха подчертавани за предполагаемата им роля в атаките срещу енергийна и гражданска инфраструктура в Украйна. Обвиненията подчертават позицията на МНС, че целенасоченото нападение на гражданска инфраструктура, довело до значителни щети на гражданското население, може да представлява както военни престъпления, така и престъпления срещу човечеството по международното право. Така издадените заповеди за арест са част от усилията на Съда да доведе до правосъдие тези от руското ръководство, които са най-отговорни за сериозни нарушения на международното право.</p>\n<p> </p>\n<p>Въпреки това, съществува значителен пропуск в настоящата правосъдна система, когато става въпрос за държане на извършителите отговорни за престъплението на агресия. МНС не може да преследва актове на агресия, извършени от или в рамките на държави, които не са членки на Римския статут — като Русия. Докато МНС може да се занимава с военни престъпления, престъпления срещу човечеството и геноцид в Украйна, той няма юрисдикция над агресията на Русия. Това ограничение е подхранило призивите за създаване на Специален трибунал, специално насочен към преследване на това престъпление в Украйна, за да се осигури цялостен отговор на всички текущи международни престъпления.</p>\n<p>На 21 ноември 2022 г. Парламентарната асамблея на НАТО прие резолюция, призоваваща членовете и партньорите на Северноатлантическия алианс да създадат специален трибунал за преследване на руските лидери, отговорни за престъплението на агресия. На 23 ноември 2022 г. Европейският парламент прие резолюция, призоваваща ЕС и неговите държави членки да подкрепят създаването на специален трибунал за престъплението на агресия от Русия срещу Украйна. На 19 януари 2023 г. той прие още една резолюция за създаването на такъв трибунал.</p>\n<p>Въпреки това, създаването на трибунал за руската агресия изисква внимателно проектиране, за да се осигури спазване на стандартите на международното право, както и легитимността на трибунала в глобалната общност. Практически въпроси като формата на трибунала, юрисдикцията, финансирането, логистичната координация и приложимите правни рамки ще трябва да бъдат разгледани. Съществуват също така въпросите за преодоляване на имунитетите на лидерите и управление на производствата и процесите в отсъствие. Въпреки предизвикателствата, създаването на такъв трибунал би представлявало критична стъпка към цялостна отговорност за руската агресия, поддържайки международното право, за да допълни съществуващите правни механизми и да изпрати силно послание срещу безнаказаността.</p>\n<p>МНТБЮ е, до известна степен, случаят, на който международната общност трябва да се опре, когато създава трибунал за руските лидери, отговорни за агресия срещу Украйна. МНТБЮ показа как международното наказателно правосъдие може да бъде ефективно приложено, за да се държат извършителите отговорни за военни престъпления, престъпления срещу човечеството и геноцид. В общи линии, той зададе стандарт за бъдещите трибунали. Въпреки това, той не е имал юрисдикция над престъплението на агресия по това време. Този пропуск по-късно беше адресиран, когато престъплението на агресия беше включено в Римския статут на Международния наказателен съд (МНС) чрез Кампала amendments от 2010 г., които влязоха в сила през 2018 г. Чрез изграждане на успехите и ограниченията на МНТБЮ, специален трибунал за руската агресия срещу Украйна може да използва научените уроци, като същевременно запълва юрисдикционните пропуски, които предишните трибунали не можеха да адресират.</p>\n<p>Важно е, че МНТБЮ не беше съдебен процес на победените държави, както се вижда в следвоенните преследвания на германските и японските режими. Вместо това, той преследваше индивиди, които се сблъскаха само с вътрешно политическо поражение. Подобен сценарий може да се развие и с режима на Путин, което прави съществено международната общност да предприеме проактивни мерки. Забавянето на създаването на специален трибунал за руската агресия в Украйна ефективно предоставя безнаказаност, позволявайки на Путин и други руски служители да извършват допълнителни престъпления. Това включва актове с геноцидна природа. Докато не винаги е в нашата власт да предотвратим нови престъпления, нашият свещен дълг е да доведем отговорните до правосъдие. Чрез решителни действия, ние, като международна общност, можем да изпратим мощно послание, че безнаказаността няма да бъде толерирана в съвременните демокрации и че върховенството на закона служи като щит срещу тирания, агресия и жестокости.</p>\n<p><strong>Катерина Кириенко</strong> е правен служител и мениджър на програмата за Украйна в правната кантора pro bono Public International Law and Policy Group (PILPG). Тя работи по правни въпроси, свързани с отговорността за руските военни престъпления в Украйна и в момента следва докторска степен по международно право (Национален университет “Киев-Могилянска академия”).</p>\n<p><strong>Андрий Куций</strong> притежава докторска степен по философия на медиите (Национален университет Лесya Украинка, Волин) и магистърска степен по източноевропейски изследвания (Университет Варшава). В момента е изследовател в Института по политически науки в Университета в Гданск и член на Изследователския институт за европейска политика. През 2024 г. той също получи наградата Иван Виховски (Университет Ряшов).</p>\n<p><strong>Дионезий Акулович</strong> притежава магистърска степен по източноевропейски изследвания (Университет Варшава).</p>\n<p><a href=\"#_ftnref1\" name=\"_ftn1\"></a></p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eaywdoi7zu2xqrhbnidxtpzetka",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:23:12.144",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vaywdoi72jluar3zcg7e55kefj4",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>В момент, когато Украйна кърви вече три години в резултат на бруталната агресия на Русия, има нещо, от което жертвите на ежедневните зверства на Русия отчаяно се нуждаят най-много – справедливост.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"bg",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:23:30.133",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Rusya'nın liderliği için bir mahkeme mi?",
                key:"uid": string:"3eaae961-b3a1-46af-8f94-aeaaf473b33a",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Herhangi bir yılda, dünya genelinde neredeyse dört düzine aktif silahlı çatışma bulunmaktadır. Bu çatışmalar şiddetli, kalıcı, geniş kapsamlı ve çoğu zaman yaygın zulümler veya hatta soykırım eylemleri ile karakterize edilmektedir. Tarih boyunca, kitlesel şiddet eylemleri insanlık üzerinde yıkıcı bir iz bırakmıştır ve 20. yüzyıl özellikle acımasız bir dönem olarak öne çıkmaktadır. En korkunç zulümler düşünüldüğünde, Nazi Almanyası tarafından işlenen suçlar hemen akla gelmektedir. Ancak, bu liste aynı zamanda İkinci Dünya Savaşı sırasında Japon rejimi tarafından işlenen acımasız eylemleri ve Ruanda, Bosna ve Irak'taki soykırımları da içermelidir. Tüm bunların sadece 20. yüzyılda gerçekleştiğini hatırlamak önemlidir. Bu korkunç suçların hayatta kalanları adalet için çaresizce özlem duymaktadır. Adalet sağlamak için birçok geçici uluslararası mahkeme kurulmuş olsa da, Irak'taki Kürt soykırımı gibi diğer mağdurlar, hesap verebilirlik için herhangi bir resmi yola sahip olmamıştır.</p>\n<p> </p>\n<p>Bu son soykırımların küresel arka planında, Avrupa, Nazi Almanyası altındaki Holokost'tan Bosna soykırımına ve şimdi, rahatsız edici bir şekilde, Ukrayna'ya kadar uzanan bu tür zulümlerin özellikle endişe verici bir örüntüsü ile öne çıkmaktadır.</p>\n<p><em> </em></p>\n<p><strong>Boşnak Müslümanlara karşı işlenen zulümler, Srebrenica katliamı ve uluslararası tepkiler</strong></p>\n<p><em> </em></p>\n<p>Temmuz 2024, Boşnak Sırpların Temmuz 1995'te 8,000'den fazla Boşnak Müslüman erkeği planlayarak ve kasten öldürdüğü Srebrenica soykırımının 29. yıl dönümünü işaret etmektedir. Srebrenica katliamı, İkinci Dünya Savaşı'ndan bu yana Avrupa'daki en büyük türdeki zulüm olarak sıklıkla değerlendirilmektedir.</p>\n<p>Bu korkunç olaylar uluslararası düzeyde yargılandı. Geçici bir uluslararası mahkeme - Eski Yugoslavya için Uluslararası Ceza Mahkemesi (ICTY) - Mayıs 1993'te Lahey'de Birleşmiş Milletler Güvenlik Konseyi Kararı 827 ile kuruldu. Bu, 1991'den itibaren eski Yugoslavya topraklarında birçok zulmün başlıca yüksek düzeydeki faillerini yargılamak için yapıldı. Mahkeme, Srebrenica'da Boşnak Müslümanların öldürülmesinin bir soykırım olduğunu makul bir şüphe ötesinde kanıtladı. ICTY, Avrupa'da soykırım için mahkumiyetler getiren ilk uluslararası ceza mahkemesiydi. Mahkeme ayrıca Srebrenica'da işlenen suçlar için 19 bireye iddianame düzenledi. Bu grubun neredeyse tamamı, öldürme operasyonunu planlayan ve emreden yüksek düzeydeki faillerdi. 1995'te ICTY, Bosna Savaşı sırasında Boşnak Sırpların lideri Radovan Karadžić'i soykırım, insanlığa karşı suçlar ve savaş suçları nedeniyle, esasen ortak bir suç teşkilatı çerçevesinde mahkum etti. Ayrıca çeşitli liderlik rollerini üstlenmekten de mahkum edildi. Ordu komutanı Ratko Mladić de 1995'te benzer suçlamalarla, soykırım ve insanlığa karşı suçlar da dahil olmak üzere mahkum edildi. Bu, askeri lider olarak rolü ve ortak bir suç teşkilatındaki katılımı ile birlikte, komuta sorumluluğu gibi diğer suç sorumluluğu biçimlerine dayanarak yapıldı. Yugoslav lider Slobodan Milošević de suçlandı ve Bosna'da değil, Hırvatistan ve Kosova'da kendi liderliği altında işlenen suçlar için hesap vermek üzere Lahey'e gönderildi. Ancak, yargılaması sonuçlanmadan önce vefat etti.</p>\n<p> </p>\n<p>2007'de, Uluslararası Adalet Divanı (ICJ), Srebrenica'da işlenen zulümlerin soykırım eylemleri olduğunu ve Sırbistan'ın soykırımı önleme yükümlülüklerini yerine getirmediğini onayladı. Bu karar, belirli faillerin bireysel ceza sorumluluğunu, devlet sorumluluğu ile tamamlayarak, uluslararası hukukun daha geniş uluslararası topluluk için yükümlülüklerini pekiştirdi.</p>\n<p><strong><em> </em></strong></p>\n<p><strong>Bucha, Irpin, Borodianka, Hostomel, Moshchun, İzyum, Mariupol, Olenivka cezaevi katliamı ve Ohmatdyt – “Ukraynalı kolektif Srebrenica” her gün büyüyor...</strong></p>\n<p><strong> </strong></p>\n<p>Ukrayna'daki devam eden savaşla birlikte, potansiyel savaş suçları, insanlığa karşı suçlar ve hukuki kriterleri karşılayabilecek eylemler üzerine artan kanıtlar ve soruşturmalar bulunmaktadır. Ancak, şu ana kadar, Srebrenica katliamı ile aynı büyüklükte onaylanmış ve uluslararası olarak tanınmış bir soykırım olmamıştır. Devam eden savaşın sıcaklığı sırasında yapılan zararların gerçek ölçeğini kanıtlamak zor olsa da, Ukrayna, Rus zulümlerinde kaybedilen hayatlar açısından bu katliamı maalesef geçebilir. Rusya'nın Ukrayna'ya yönelik tam ölçekli işgalinin başlangıcından Kasım 2024'e kadar, Ukrayna'daki kolluk kuvvetleri tarafından 146,000'den fazla savaş suçu kaydedilmiştir. STK belgelere göre, yalnızca Mariupol'da Mart 2022 ile Şubat 2023 arasında savaşla ilgili nedenlerden dolayı 8,000'den fazla insanın muhtemelen hayatını kaybettiği tahmin edilmektedir. Ukraynalı belgelere, uluslararası gazetecilere ve bağımsız uluslararası kuruluşlara göre, binlerce farklı zulüm vakasına dair kanıtlar bulunmuştur. Bu, örneğin, Bucha, Irpin, Borodianka, Hostomel, Moshchun ve İzyum'daki sivillerin öldürülmesi ve işkence edilmesini içermektedir. Bu sayısız Rus zulmü listesi ne yazık ki kapsamlı değildir ve her gün büyümeye devam etmektedir...</p>\n<p> </p>\n<p>24 Şubat 2022'den bugüne kadar, Rus ordusu, işgal altındaki Ukrayna topraklarında, Sırpların işgal altındaki Bosna topraklarında ve özellikle Srebrenica'da işlediği suçlara benzer savaş suçları işlemektedir. Srebrenica'daki suçlar ile Rus silahlı kuvvetleri ve paralı askerler tarafından Ukrayna'da işlenen suçlar aynı bağlamı paylaşmaktadır - bu suçlar etnik olarak motive edilmiştir ve bir etnik topluluğun veya bir ulusun yok edilmesine yöneliktir. Srebrenica'da bu, Boşnak Müslümanları hedef alırken, Bucha ve diğer yerlerde hedef Ukrayna nüfusuydu. </p>\n<p><strong>Eski Yugoslavya'daki zulümlere uluslararası tepkiler, Ukrayna'ya karşı Rus saldırganlığı için adalet örneği olarak</strong></p>\n<p> </p>\n<p>Bugün, Yugoslav Savaşları'nın üzerinden otuz yıldan fazla bir süre geçtikten sonra, Avrupa bir kez daha temel değerlerine bağlılığını test etmektedir. Rus saldırganlığı, Avrupa kıtasına sayısız korkunç zulüm ve sayısız insan hakları ihlali getiren benzeri görülmemiş zorluklar yaratmıştır. Moskova, her gün Ukrayna topraklarında savaş suçları ve insanlığa karşı suçlar işlemeye devam etmektedir. Rusya'nın en yüksek askeri ve siyasi liderliği, ayrıca Ukrayna'nın sivil altyapısının yok edilmesini; Ukraynalı çocukların deportasyonunu; Ukraynalı savaş esirlerinin işkence edilmesini ve öldürülmesini; ve işgal altındaki bölgelerdeki insanlar için dayanılmaz yaşam koşulları yaratmayı da emretmektedir. Putin, otuz yıl önce Milošević ve Sırp liderliği tarafından işlenen suçları tekrarlamaktadır. Ayrıca, Rus devletinin nükleer güç statüsü durumu daha da karmaşık hale getirmektedir. Uluslararası toplumun tepkisi, eski Yugoslavya'daki suçlarla ilgili olanla karşılaştırılabilir olmalı, hatta daha güçlü olmalıdır. En ağır uluslararası suçların faillerinin adalet önüne çıkarılmasını sağlamak, uluslararası hukukun gücünün istisna tanımadığını gösterecektir, güçlü nükleer silahlara sahip devletlerle bile.</p>\n<p>Şubat 2022'de, Rusya'nın Ukrayna'ya karşı acımasız saldırganlığına yanıt olarak, Kharkiv İnsan Hakları Grubu, Ukrayna Helsinki İnsan Hakları Birliği ve Sivil Özgürlükler Merkezi gibi bazı önemli Ukraynalı insan hakları STK'ları, “Putin için Mahkeme” (T4P) Küresel İnisiyatifi'ni başlattı. Bu, Rusya'nın Ukrayna'daki suçlarına karşı güçlü bir uluslararası yanıtı savunmaktadır ve yüksek düzeydeki failler için cezasızlığı önlemeyi amaçlamaktadır.</p>\n<p> </p>\n<p>Uluslararası Ceza Mahkemesi (ICC), uluslararası suçların yüksek düzeydeki faillerinin hesap verebilirliğini sağlamak için birincil uluslararası organ olarak durumu ele almak için hızlı bir şekilde harekete geçmiştir. 24 Şubat 2022'deki tam ölçekli Rus işgali sonrasında, ICC Savcısı Karim Khan, Ukrayna'daki potansiyel savaş suçları, insanlığa karşı suçlar ve soykırım üzerine resmi bir soruşturma başlatmıştır. Bu, 39 ICC Üye Devleti tarafından desteklenmiştir. O zamandan beri, ICC, durumun yerinde değerlendirilmesi için Karim Khan'ın Ukrayna'ya yaptığı birkaç ziyareti de içeren kanıt toplama çalışmalarına aktif olarak katılmaktadır. Mart 2023'te, ICC, Rusya Devlet Başkanı Vladimir Putin ve Rusya Çocuk Hakları Komiseri Maria Lvova-Belova için, iki ülke arasındaki savaş sırasında Ukraynalı çocukları Rusya'ya yasadışı olarak deport etmekle suçlayarak tutuklama emirleri çıkarmıştır. ICC savcısı, Putin ve Lvova-Belova'ya karşı yöneltilen suçlamaların yeterli kanıtlara dayandığını ve “Ukrayna'nın işgal altındaki topraklarından Ukrayna çocuklarının yasadışı deportasyonu ve transferinden” sorumlu olduklarını belirtmektedir. Bu, Roma Statüsü'nün belirli maddeleriyle çelişmektedir. ICC, Rus güçlerinin “yüzlerce Ukraynalı çocuğu yatılı okullardan ve yetimhanelerden aldığını” belirtmiştir. Karim Khan, bu eylemlerin, çocukları vatanlarından kalıcı olarak uzaklaştırmayı amaçladığını ve Cenevre Sözleşmesi'ni ihlal ettiğini, savaş suçları olarak nitelendirildiğini savunmaktadır. ICC savcısı, Ukraynalı çocukların yasadışı deportasyonu arkasında soykırım niyeti olduğunu öne sürmemektedir, çünkü soykırım suçlamaları, bir ulusal, etnik, ırksal veya dini grubun tamamen veya kısmen yok edilmesi için belirli bir niyetin gösterilmesini gerektirmektedir; ancak, Ukrayna bu tür iddiaları desteklemek için kanıt toplamaktadır. Soykırımın işlenip işlenmediğinin belirlenmesi, ICC'nin daha fazla soruşturma ve kovuşturmalarına tabi kalacaktır.</p>\n<p> </p>\n<p>Bu yıl, ICC, yüksek düzeydeki Rus askeri yetkililerine karşı başka tutuklama emirleri çıkarmıştır. Bunlar, Rus Hava Kuvvetleri'nde uzun menzilli havacılık komutanı Korgeneral Sergei Kobylash; Karadeniz Filosu komutanı Amiral Viktor Sokolov; eski Rus Savunma Bakanı Sergei Shoigu; ve Rus Silahlı Kuvvetleri Genelkurmay Başkanı Valery Gerasimov'dur. Bu bireyler, Ukrayna'daki enerji ve sivil altyapıya yönelik saldırılardaki iddia edilen rolleri nedeniyle öne çıkarılmıştır. Suçlamalar, sivil altyapının kasıtlı olarak hedef alınmasının, sivil nüfusa önemli zararlar vermesi durumunda, uluslararası hukuka göre hem savaş suçları hem de insanlığa karşı suçlar oluşturabileceği yönündeki ICC'nin pozisyonunu vurgulamaktadır. Böylece, çıkarılan tutuklama emirleri, uluslararası hukukun ciddi ihlallerinden en çok sorumlu olan Rus liderliğinden hesap sormak için Mahkeme'nin çabalarının bir parçasıdır.</p>\n<p> </p>\n<p>Ancak, saldırganlık suçunu işleyen failleri hesap verebilir hale getirme konusunda mevcut adalet sisteminde önemli bir boşluk bulunmaktadır. ICC, Roma Statüsü'nün üyesi olmayan veya Roma Statüsü'ne taraf olmayan ülkelerde işlenen saldırganlık eylemlerini yargılayamaz - bu da Rusya'dır. ICC, Ukrayna'daki savaş suçları, insanlığa karşı suçlar ve soykırımları ele alabilirken, Rusya'nın saldırganlığı üzerinde yetkisi yoktur. Bu sınırlama, Ukrayna'daki bu suçları yargılamak için özel bir Mahkeme oluşturulması çağrılarını körüklemiştir ve böylece devam eden uluslararası suçlara kapsamlı bir yanıt sağlanması hedeflenmektedir.</p>\n<p>21 Kasım 2022'de, NATO Parlamenterler Asamblesi, Rus liderlerin saldırganlık suçundan sorumlu tutulması için özel bir mahkeme kurulmasını talep eden bir karar kabul etmiştir. 23 Kasım 2022'de, Avrupa Parlamentosu, AB ve üye devletlerini Rusya'nın Ukrayna'ya karşı işlediği saldırganlık suçları için özel bir mahkeme kurulmasını desteklemeye çağıran bir karar kabul etmiştir. 19 Ocak 2023'te, böyle bir mahkemenin kurulmasına ilişkin bir başka karar daha kabul edilmiştir.</p>\n<p>Ancak, Rus saldırganlığı için bir mahkeme kurulması, uluslararası hukukun standartlarına uyum sağlamak ve mahkemenin küresel toplulukta meşruiyetini sağlamak için dikkatli bir tasarım gerektirmektedir. Mahkemenin formatı, yetkisi, finansmanı, lojistik koordinasyonu ve uygulanabilir hukuki çerçeveler gibi pratik sorunlar ele alınmalıdır. Ayrıca, liderlerin dokunulmazlıklarının aşılması ve yokluğunda yargılamaların ve duruşmaların yönetilmesi gibi sorunlar da bulunmaktadır. Zorluklara rağmen, böyle bir mahkemenin kurulması, Rus saldırganlığı için kapsamlı bir hesap verebilirlik sağlamak, uluslararası hukuku korumak ve mevcut hukuki mekanizmaları tamamlamak için kritik bir adım olacaktır ve cezasızlığa karşı güçlü bir mesaj gönderecektir.</p>\n<p>ICTY, Ukrayna'ya karşı saldırganlıktan sorumlu Rus liderleri yargılamak için bir mahkeme oluşturulurken uluslararası toplumun örnek alması gereken bir durumdur. ICTY, uluslararası ceza adaletinin savaş suçları, insanlığa karşı suçlar ve soykırım için failleri hesap verebilir hale getirmek için nasıl etkili bir şekilde uygulanabileceğini göstermiştir. Genel olarak, gelecekteki mahkemeler için bir kıstas belirlemiştir. Ancak, o zaman saldırganlık suçları üzerinde yetkisi yoktu. Bu boşluk, 2010 Kampala Değişiklikleri ile Uluslararası Ceza Mahkemesi'nin Roma Statüsü'ne saldırganlık suçunun dahil edilmesiyle daha sonra ele alınmıştır ve bu değişiklikler 2018'de yürürlüğe girmiştir. ICTY'nin başarıları ve sınırlamaları üzerine inşa edilerek, Ukrayna'ya karşı Rus saldırganlığı için özel bir mahkeme, daha önceki mahkemelerin ele alamadığı yetki boşluklarını doldururken, öğrenilen dersleri de kullanabilir.</p>\n<p>Önemli olarak, ICTY, savaş sonrası Alman ve Japon rejimlerinin yargılamalarında görüldüğü gibi, yenilenmiş devletlerin yargılaması değildi. Bunun yerine, yalnızca iç siyasi bir yenilgi ile karşılaşan bireyleri yargılamıştır. Benzer bir senaryo, Putin rejimi ile gelişebilir, bu nedenle uluslararası toplumun proaktif önlemler alması gerekmektedir. Ukrayna'daki Rus saldırganlığı için özel bir mahkemenin kurulmasının geciktirilmesi, etkili bir şekilde cezasızlık sağlamakta ve Putin ile diğer Rus yetkililerin daha fazla suç işlemelerine olanak tanımaktadır. Bu, soykırım niteliğinde eylemleri de içermektedir. Yeni suçları önlemek her zaman elimizde olmasa da, sorumlu olanları adalet önüne çıkarmak bizim kutsal görevimizdir. Kararlı bir şekilde hareket ederek, uluslararası toplum olarak, cezasızlığın modern demokrasilerde tolere edilmeyeceği ve hukukun üstünlüğünün zulüm, saldırganlık ve zulümlere karşı bir kalkan işlevi göreceği konusunda güçlü bir mesaj gönderebiliriz.</p>\n<p><strong>Kateryna Kyrychenko</strong>, pro bono hukuk firması Kamu Uluslararası Hukuk ve Politika Grubu'nda (PILPG) Hukuk Görevlisi ve Ukrayna Program Yöneticisidir. Ukrayna'daki Rus savaş suçları için hesap verebilirlik üzerine odaklanmış hukuki konular üzerinde çalışmakta ve şu anda Uluslararası Hukuk alanında doktora yapmaktadır (Kiev-Mohyla Akademisi Ulusal Üniversitesi).</p>\n<p><strong>Andrii Kutsyk</strong>, Medya Felsefesi alanında doktora (Lesya Ukrainka Volyn Ulusal Üniversitesi) ve Doğu Avrupa Çalışmaları alanında Yüksek Lisans (Varşova Üniversitesi) derecesine sahiptir. Şu anda Gdańsk Üniversitesi Siyasi Bilimler Enstitüsü'nde Araştırma Görevlisi ve Avrupa Politikası Araştırma Enstitüsü üyesidir. 2024'te ayrıca Ivan Vyhovsky Ödülü'nü (Rzeszów Üniversitesi) almıştır.</p>\n<p><strong>Dionizy Akulicz</strong>, Doğu Avrupa Çalışmaları alanında Yüksek Lisans (Varşova Üniversitesi) derecesine sahiptir.</p>\n<p><a href=\"#_ftnref1\" name=\"_ftn1\"></a></p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eaywdoi7zu2xqrhbnidxtpzetka",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:38:03.627",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vaywdoi72jluar3zcg7e55kefj4",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Rusya'nın acımasız saldırganlığı sonucunda Ukrayna'nın üç yıldır kanadığı bir zamanda, Rusya'nın günlük zulümlerinin kurbanlarının en çok ihtiyaç duyduğu bir şey var - adalet.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"tr",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:38:32.846",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Ett tribunal för Rysslands ledarskap?",
                key:"uid": string:"5a714b6e-83a5-4a8a-b91e-67ae8bb6874b",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": null:null,
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eaywdoi7zu2xqrhbnidxtpzetka",
                key:"createdAt": string:"2025-02-12T11:54:58.591",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vaywdoi72jluar3zcg7e55kefj4",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": null:null,
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"sv",
                key:"updatedAt": null:null,
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Um tribunal para a liderança da Rússia?",
                key:"uid": string:"5f8817c2-2327-47d9-a673-133247b3958b",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Em qualquer ano, há quase quatro dúzias de conflitos armados ativos ao redor do globo. Esses conflitos são violentos, duradouros, de grande alcance e, muitas vezes, caracterizados por atrocidades generalizadas ou até mesmo atos de genocídio. Ao longo da história, atos de violência em massa deixaram uma marca devastadora na humanidade, com o século XX se destacando como especialmente brutal. Quando se pensa nas atrocidades mais horríveis, os crimes cometidos pela Alemanha nazista vêm imediatamente à mente. No entanto, essa lista também deve incluir os atos brutais cometidos pelo regime japonês durante a Segunda Guerra Mundial, bem como os genocídios em Ruanda, Bósnia e Iraque. Vale lembrar que tudo isso ocorreu apenas no século XX. Os sobreviventes de todos esses crimes horríveis anseiam desesperadamente por justiça. Embora muitos tribunais internacionais ad hoc tenham sido estabelecidos para entregar justiça, outras vítimas, como aquelas do genocídio curdo no Iraque, permaneceram sem quaisquer caminhos formais para responsabilização.</p>\n<p> </p>\n<p>Contra o pano de fundo global desses genocídios recentes, a Europa se destaca com um padrão particularmente preocupante de tais atrocidades — desde o Holocausto sob a Alemanha nazista até o genocídio bósnio, e agora, de forma perturbadora, a Ucrânia.</p>\n<p><em> </em></p>\n<p><strong>Atrocidades contra muçulmanos bósnios, o massacre de Srebrenica e as respostas internacionais</strong></p>\n<p><em> </em></p>\n<p>Julho de 2024 marcou o 29º aniversário do genocídio de Srebrenica, quando os sérvios bósnios planejaram e deliberadamente mataram mais de 8.000 homens muçulmanos bósnios em julho de 1995. O massacre de Srebrenica é frequentemente considerado a maior atrocidade desse tipo na Europa desde a Segunda Guerra Mundial.</p>\n<p>Esses eventos horríveis foram processados em nível internacional. Um tribunal internacional ad hoc – o Tribunal Penal Internacional para a ex-Iugoslávia (TPII) – foi criado em Haia em maio de 1993 pela Resolução 827 do Conselho de Segurança das Nações Unidas. Isso foi feito para processar os principais perpetradores de alto nível de numerosas atrocidades no território da ex-Iugoslávia a partir de 1991. O Tribunal estabeleceu, além de qualquer dúvida razoável, que o assassinato de muçulmanos bósnios em Srebrenica foi um genocídio. O TPII foi o primeiro tribunal penal internacional a introduzir condenações por genocídio na Europa. O Tribunal também emitiu acusações contra 19 indivíduos por crimes cometidos em Srebrenica. Todos, exceto um, desse grupo são perpetradores de alto nível que planejaram e ordenaram a operação de assassinato. Em 1995, o TPII condenou Radovan Karadžić, o líder dos sérvios bósnios durante a Guerra da Bósnia, por genocídio, crimes contra a humanidade e crimes de guerra, principalmente como parte de uma empreitada criminosa conjunta. Ele também foi condenado por ocupar vários papéis de liderança. Ratko Mladić, o comandante do exército, também foi condenado em 1995 por acusações semelhantes, incluindo genocídio e crimes contra a humanidade. Isso foi feito com base em seu papel como líder militar e sua participação em uma empreitada criminosa conjunta, bem como outras formas de responsabilidade criminal, incluindo responsabilidade de comando. O líder iugoslavo Slobodan Milošević também foi acusado e transportado para Haia para enfrentar a responsabilização por crimes cometidos sob sua liderança não apenas na Bósnia, mas também na Croácia e no Kosovo. No entanto, ele faleceu antes que um veredicto fosse proferido em seu julgamento.</p>\n<p> </p>\n<p>Em 2007, a Corte Internacional de Justiça (CIJ) afirmou que as atrocidades cometidas em Srebrenica constituíam atos de genocídio e que a Sérvia havia falhado em cumprir suas obrigações de prevenir o genocídio. Essa decisão complementou a responsabilização criminal individual de perpetradores específicos ao estabelecer a responsabilidade do estado, reforçando assim as obrigações sob o direito internacional para a comunidade internacional mais ampla.</p>\n<p><strong><em> </em></strong></p>\n<p><strong>Bucha, Irpin, Borodianka, Hostomel, Moshchun, Izium, Mariupol, o massacre da prisão de Olenivka e Ohmatdyt – a “Srebrenica coletiva ucraniana” está crescendo a cada dia...</strong></p>\n<p><strong> </strong></p>\n<p>Com a guerra em andamento na Ucrânia, há evidências crescentes e investigações sobre potenciais crimes de guerra, crimes contra a humanidade e atos que podem atender aos critérios legais para genocídio. No entanto, até agora, não houve um genocídio confirmado e reconhecido internacionalmente da mesma magnitude que o massacre de Srebrenica. Embora seja difícil provar a verdadeira escala dos danos causados durante o calor da guerra em andamento, a Ucrânia pode, infelizmente, superar o massacre quando se trata de vidas perdidas nas atrocidades russas. Desde o início da invasão em grande escala da Rússia na Ucrânia até novembro de 2024, mais de 146.000 casos de crimes de guerra foram registrados pelas agências de aplicação da lei ucranianas. De acordo com documentadores de ONGs, mais de 8.000 pessoas provavelmente morreram devido a causas relacionadas à guerra em Mariupol apenas entre março de 2022 e fevereiro de 2023. Documentadores ucranianos, jornalistas internacionais e organizações internacionais independentes encontraram evidências de milhares de diferentes casos de atrocidades. Isso inclui, por exemplo, o assassinato e a tortura de civis em Bucha, Irpin, Borodianka, Hostomel, Moshchun e Izium. Essa lista de inúmeras atrocidades russas, infelizmente, não é exaustiva e continua a crescer a cada dia...</p>\n<p> </p>\n<p>De 24 de fevereiro de 2022 até os dias atuais, o exército russo tem cometido crimes de guerra nos territórios ucranianos ocupados que são semelhantes aos cometidos pelos sérvios nos territórios bósnios ocupados e, em particular, em Srebrenica. Os crimes em Srebrenica e aqueles cometidos pelas forças armadas russas e mercenários na Ucrânia compartilham o mesmo contexto – esses crimes são motivados etnicamente e visam a destruição de uma comunidade étnica ou de uma nação inteira. Em Srebrenica, isso visou os muçulmanos bósnios, enquanto em Bucha e outros locais, o alvo era a população ucraniana. </p>\n<p><strong>Respostas internacionais às atrocidades na ex-Iugoslávia como exemplo de justiça na agressão russa contra a Ucrânia</strong></p>\n<p> </p>\n<p>Hoje, mais de trinta anos após as Guerras Iugoslavas, a Europa está mais uma vez sendo testada em seu compromisso com seus valores fundamentais. A agressão russa criou desafios sem precedentes, trazendo inúmeras atrocidades horrendas e incontáveis violações dos direitos humanos ao continente europeu. Moscou continua a cometer crimes de guerra e crimes contra a humanidade no território da Ucrânia diariamente. A mais alta liderança militar e política da Rússia também está ordenando a destruição da infraestrutura civil da Ucrânia; deportando crianças ucranianas; torturando e matando prisioneiros de guerra ucranianos; e criando condições de vida insuportáveis para as pessoas nos territórios ocupados. Putin está repetindo os crimes cometidos por Milošević e pela liderança sérvia há mais de trinta anos. Além disso, o status do estado russo como potência nuclear apenas complica a situação. A reação da comunidade internacional deve ser comparável àquela em relação aos crimes na ex-Iugoslávia, se não mais forte. Garantir que os perpetradores dos mais graves crimes internacionais sejam levados à justiça mostrará que o poder do direito internacional não admite exceções, mesmo quando se trata de estados poderosos que possuem armas nucleares.</p>\n<p>Em fevereiro de 2022, em resposta à brutal agressão da Rússia contra a Ucrânia, várias ONGs ucranianas de direitos humanos, como o Grupo de Direitos Humanos de Kharkiv, a União Ucraniana de Direitos Humanos de Helsinque e o Centro para Liberdades Civis, lançaram a Iniciativa Global “Tribunal para Putin” (T4P). Isso defende uma forte resposta internacional aos crimes da Rússia na Ucrânia para evitar a impunidade para os perpetradores de alto nível.</p>\n<p> </p>\n<p>A Corte Penal Internacional (CPI), como o principal órgão internacional para buscar a responsabilização de perpetradores de alto nível de crimes internacionais, agiu rapidamente para abordar a situação. Após a invasão em grande escala da Rússia em 24 de fevereiro de 2022, o Procurador da CPI, Karim Khan, lançou formalmente uma investigação sobre potenciais crimes de guerra, crimes contra a humanidade e genocídio na Ucrânia. Isso foi apoiado por 39 Estados Partes da CPI. Desde então, a CPI tem estado ativamente envolvida na coleta de evidências no terreno, com Karim Khan fazendo várias visitas à Ucrânia para avaliar a situação em primeira mão. Em março de 2023, a CPI emitiu mandados de prisão para o presidente russo Vladimir Putin e a Comissária Presidencial Russa para os Direitos da Criança Maria Lvova-Belova, acusando-os de deportar ilegalmente crianças ucranianas para a Rússia durante a guerra entre os dois países. O procurador da CPI observa que as acusações contra Putin e Lvova-Belova são baseadas em evidências suficientes e que eles são responsáveis pela “deportação e transferência ilegal de crianças ucranianas dos territórios ocupados da Ucrânia para a Federação Russa”. Isso contradiz artigos específicos do Estatuto de Roma. A CPI observou que as forças russas haviam levado “centenas de crianças ucranianas de internatos e orfanatos”. Karim Khan argumenta que essas ações, destinadas a remover permanentemente crianças de sua terra natal, constituem uma violação da Convenção de Genebra e qualificam-se como crimes de guerra. Embora o procurador da CPI não sugira que haja intenção genocida por trás da deportação ilegal de crianças ucranianas, uma vez que quaisquer acusações de genocídio exigiriam demonstrar a intenção específica de destruir, total ou parcialmente, um grupo nacional, étnico, racial ou religioso, a Ucrânia tem coletado evidências para apoiar tais alegações. A determinação de se o genocídio está sendo cometido permanece sujeita a investigações e processos adicionais da CPI.</p>\n<p> </p>\n<p>Este ano, a CPI emitiu outros mandados de prisão contra altos oficiais militares russos. Estes são o Tenente-General Sergei Kobylash, o comandante da aviação de longo alcance nas Forças Aeroespaciais Russas; o Almirante Viktor Sokolov, o comandante da Frota do Mar Negro; o ex-Ministro da Defesa da Rússia Sergei Shoigu; e o Chefe do Estado-Maior das Forças Armadas Russas Valery Gerasimov. Esses indivíduos foram destacados por seu suposto papel em atacar a infraestrutura energética e civil na Ucrânia. As acusações ressaltam a posição da CPI de que o direcionamento deliberado da infraestrutura civil, resultando em danos significativos à população civil, pode constituir tanto crimes de guerra quanto crimes contra a humanidade sob o direito internacional. Assim, os mandados de prisão emitidos fazem parte dos esforços do Tribunal para levar à justiça aqueles da liderança russa mais responsáveis por graves violações do direito internacional.</p>\n<p> </p>\n<p>No entanto, há uma lacuna significativa no sistema de justiça atual quando se trata de responsabilizar os perpetradores pelo crime de agressão. A CPI não pode processar atos de agressão cometidos por ou dentro de países que não são membros do Estatuto de Roma — como a Rússia. Embora a CPI possa abordar crimes de guerra, crimes contra a humanidade e genocídio na Ucrânia, não tem jurisdição sobre a agressão da Rússia. Essa limitação alimentou apelos para criar um Tribunal Especial especificamente focado em processar esse crime na Ucrânia para garantir uma resposta abrangente a todos os crimes internacionais em andamento.</p>\n<p>Em 21 de novembro de 2022, a Assembleia Parlamentar da OTAN adotou uma resolução instando membros e parceiros da Aliança do Atlântico Norte a estabelecer um tribunal especial para processar os líderes russos responsáveis pelo crime de agressão. Em 23 de novembro de 2022, o Parlamento Europeu adotou uma resolução pedindo à UE e aos seus Estados membros que apoiassem o estabelecimento de um tribunal especial para o crime de agressão da Rússia contra a Ucrânia. Em 19 de janeiro de 2023, adotou mais uma resolução sobre o estabelecimento de tal tribunal.</p>\n<p>No entanto, estabelecer um tribunal para a agressão russa requer um design cuidadoso para garantir a adesão aos padrões do direito internacional, bem como a legitimidade do tribunal na comunidade global. Questões práticas como o formato do tribunal, jurisdição, financiamento, coordenação logística e estruturas legais aplicáveis precisarão ser abordadas. Também existem as questões de superar as imunidades dos líderes e gerenciar os procedimentos e julgamentos à revelia. Apesar dos desafios, a criação de tal tribunal representaria um passo crítico em direção à responsabilização abrangente pela agressão russa, sustentando o direito internacional para complementar os mecanismos legais existentes e enviando uma mensagem forte contra a impunidade.</p>\n<p>O TPII é, até certo ponto, o caso que a comunidade internacional deve se espelhar ao criar um tribunal para os líderes russos responsáveis pela agressão contra a Ucrânia. O TPII demonstrou como a justiça penal internacional pode ser aplicada de forma eficaz para responsabilizar os perpetradores por crimes de guerra, crimes contra a humanidade e genocídio. No geral, estabeleceu um padrão para futuros tribunais. No entanto, não tinha jurisdição sobre o crime de agressão na época. Essa lacuna foi posteriormente abordada quando o crime de agressão foi incorporado ao Estatuto de Roma da Corte Penal Internacional (CPI) por meio das Emendas de Kampala de 2010, que entraram em vigor em 2018. Ao construir sobre os sucessos e limitações do TPII, um tribunal especial para a agressão russa contra a Ucrânia pode aproveitar as lições aprendidas, ao mesmo tempo em que preenche lacunas jurisdicionais que tribunais anteriores não puderam abordar.</p>\n<p>Importante, o TPII não foi um julgamento de estados derrotados, como visto nas perseguições pós-guerra dos regimes alemão e japonês. Em vez disso, processou indivíduos que enfrentaram apenas uma derrota política interna. Um cenário semelhante poderia se desenrolar com o regime de Putin, tornando essencial que a comunidade internacional tome medidas proativas. Adiar o estabelecimento de um tribunal especial para a agressão russa na Ucrânia efetivamente concede impunidade, permitindo que Putin e outros oficiais russos cometam novos crimes. Isso inclui atos de natureza genocida. Embora nem sempre esteja em nosso poder prevenir novos crimes, é nosso dever sagrado levar os responsáveis à justiça. Agindo de forma decisiva, nós, como comunidade internacional, podemos enviar uma mensagem poderosa de que a impunidade não será tolerada em democracias modernas e que o estado de direito serve como um escudo contra a tirania, agressão e atrocidades.</p>\n<p><strong>Kateryna Kyrychenko</strong> é Oficial Jurídica e Gerente do Programa da Ucrânia no escritório de advocacia pro bono Public International Law and Policy Group (PILPG). Ela está trabalhando em questões jurídicas focadas na responsabilização por crimes de guerra russos na Ucrânia e atualmente está cursando um doutorado em Direito Internacional (Universidade Nacional de “Academia de Kyiv-Mohyla”).</p>\n<p><strong>Andrii Kutsyk</strong> possui um doutorado em Filosofia da Mídia (Universidade Nacional de Volyn Lesya Ukrainka) e um Mestrado em Estudos da Europa Oriental (Universidade de Varsóvia). Ele é atualmente Pesquisador no Instituto de Ciência Política da Universidade de Gdańsk e membro do Instituto de Pesquisa para Política Europeia. Em 2024, ele também recebeu o Prêmio Ivan Vyhovsky (Universidade de Rzeszów).</p>\n<p><strong>Dionizy Akulicz</strong> possui um Mestrado em Estudos da Europa Oriental (Universidade de Varsóvia).</p>\n<p><a href=\"#_ftnref1\" name=\"_ftn1\"></a></p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eaywdoi7zu2xqrhbnidxtpzetka",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:17:33.959",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vaywdoi72jluar3zcg7e55kefj4",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Em um momento em que a Ucrânia tem sofrido por três anos como resultado da brutal agressão da Rússia, há uma coisa que as vítimas das atrocidades diárias da Rússia precisam desesperadamente – justiça.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"pt",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:17:33.96",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Трибунал за руско руководство?",
                key:"uid": string:"7b03cb76-1ea3-4dc1-b934-2b815da1d6bf",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": null:null,
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eaywdoi7zu2xqrhbnidxtpzetka",
                key:"createdAt": string:"2025-02-17T07:24:45.728",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vaywdoi72jluar3zcg7e55kefj4",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": null:null,
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"sr",
                key:"updatedAt": null:null,
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Tribunaali Venäjän johdolle?",
                key:"uid": string:"817590df-b357-485b-bb8f-7cc2879fcdad",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Jokaisena vuonna maailmalla on lähes neljä tusinaa aktiivista aseellista konfliktia. Nämä konfliktit ovat väkivaltaisia, kestäviä, laaja-alaisia ja usein niille on ominaista laajamittaiset julmuudet tai jopa kansanmurhat. Koko historian ajan joukkoväkivallan teot ovat jättäneet tuhoisan jäljen ihmiskuntaan, ja 1900-luku erottuu erityisen brutaalina. Kun ajattelee kauheimpia julmuuksia, mieleen tulevat heti natsi-Saksan tekemät rikokset. Kuitenkin tähän luetteloon on myös sisällytettävä Japanin hallinnon tekemät brutaalit teot toisen maailmansodan aikana sekä kansanmurhat Rwandassa, Bosniassa ja Irakissa. On syytä muistaa, että kaikki tämä tapahtui vain 1900-luvulla. Kaikki nämä kauheat rikokset kokeneet uhrit ovat epätoivoisesti kaivanneet oikeutta. Vaikka monia ad hoc -kansainvälisiä tuomioistuimia on perustettu oikeuden toteuttamiseksi, muut uhrit, kuten irakilaisten kurdien kansanmurhan uhrit, ovat jääneet ilman muodollisia vastuupolkuja.</p>\n<p> </p>\n<p>Viimeisten kansanmurhien globaali tausta huomioon ottaen Eurooppa erottuu erityisen huolestuttavalla tällaisen julmuuden kaavalla — natsi-Saksan holokaustista Bosnian kansanmurhaan ja nyt, hälyttävästi, Ukrainaan.</p>\n<p><em> </em></p>\n<p><strong>Julmuudet bosnialaisia muslimeja vastaan, Srebrenican verilöyly ja kansainväliset reaktiot</strong></p>\n<p><em> </em></p>\n<p>Heinäkuu 2024 merkitsi Srebrenican kansanmurhan 29. vuosipäivää, jolloin bosnialaiset serbit suunnittelivat ja tahallisesti tappoivat yli 8 000 bosnialaista muslimimiestä heinäkuussa 1995. Srebrenican verilöylyä pidetään usein suurimpana laatuaan Euroopassa toisen maailmansodan jälkeen.</p>\n<p>Nämä kauheat tapahtumat vietiin kansainväliselle tasolle. Ad hoc -kansainvälinen tuomioistuin – entisen Jugoslavian kansainvälinen rikostuomioistuin (ICTY) – perustettiin Haagissa toukokuussa 1993 Yhdistyneiden kansakuntien turvallisuusneuvoston päätöslauselmalla 827. Tämä tehtiin syyttämään useiden julmuuksien päätekijöitä entisen Jugoslavian alueella vuodesta 1991 eteenpäin. Tuomioistuin totesi ilman kohtuullista epäilystä, että bosnialaisten muslimien tappaminen Srebrenicassa oli kansanmurha. ICTY oli ensimmäinen kansainvälinen rikostuomioistuin, joka toi Eurooppaan tuomioita kansanmurhasta. Tuomioistuin nosti myös syytteet 19 henkilöä vastaan Srebrenicassa tehdyistä rikoksista. Kaikki paitsi yksi tästä ryhmästä ovat korkeita tekijöitä, jotka suunnittelivat ja määräsivät tappamisoperaation. Vuonna 1995 ICTY tuomitsi Radovan Karadžićin, bosnialaisten serbien johtajan Bosnian sodan aikana, kansanmurhasta, rikoksista ihmisyyttä vastaan ja sotarikoksista pääasiassa osana yhteistä rikollista yritystä. Hänet tuomittiin myös erilaisten johtotehtävien hoitamisesta. Armeijan komentaja Ratko Mladić tuomittiin myös vuonna 1995 samankaltaisista syytteistä, mukaan lukien kansanmurha ja rikokset ihmisyyttä vastaan. Tämä tehtiin hänen roolinsa perusteella sotilasjohtajana ja hänen osallistumisensa vuoksi yhteiseen rikolliseen yritykseen sekä muiden rikosoikeudellisten vastuumuotojen, mukaan lukien komentovastuu, vuoksi. Jugoslavian johtaja Slobodan Milošević syytettiin myös ja hänet kuljetettiin Haagiin vastuuseen hänen johtamansa rikoksista, ei vain Bosniassa vaan myös Kroatiassa ja Kosovossa. Hän kuitenkin kuoli ennen kuin tuomio annettiin hänen oikeudenkäynnissään.</p>\n<p> </p>\n<p>Vuonna 2007 Kansainvälinen tuomioistuin (ICJ) vahvisti, että Srebrenicassa tehdyt julmuudet muodostivat kansanmurhan tekoja ja että Serbia oli epäonnistunut täyttämään velvoitteensa estää kansanmurha. Tämä päätös täydensi tiettyjen tekijöiden yksilöllistä rikosoikeudellista vastuuta vahvistamalla valtion vastuuta, mikä vahvisti kansainvälisen lain velvoitteita laajemmalle kansainväliselle yhteisölle.</p>\n<p><strong><em> </em></strong></p>\n<p><strong>Bucha, Irpin, Borodianka, Hostomel, Moshchun, Izium, Mariupol, Olenivkan vankilaverilöyly ja Ohmatdyt – “Ukrainalainen kollektiivinen Srebrenica” kasvaa joka päivä...</strong></p>\n<p><strong> </strong></p>\n<p>Ukrainassa käytävän sodan myötä on yhä enemmän todisteita ja tutkimuksia mahdollisista sotarikoksista, rikoksista ihmisyyttä vastaan ja teoista, jotka saattavat täyttää kansanmurhan oikeudelliset kriteerit. Kuitenkin toistaiseksi ei ole vahvistettua ja kansainvälisesti tunnustettua kansanmurhaa, joka olisi samaa suuruusluokkaa kuin Srebrenican verilöyly. Vaikka on vaikeaa todistaa sodan aikana aiheutuneiden vahinkojen todellista laajuutta, Ukraina saattaa valitettavasti ohittaa verilöylyn, kun puhutaan venäläisten julmuuksien aiheuttamista kuolemista. Venäjän täysimittaisen hyökkäyksen alusta marraskuuhun 2024 on Ukrainan lainvalvontaviranomaiset rekisteröineet yli 146 000 sotarikosta. Kansalaisjärjestöjen dokumentoijien mukaan yli 8 000 ihmistä todennäköisesti kuoli sodan aiheuttamiin syihin pelkästään Mariupolissa maaliskuun 2022 ja helmikuun 2023 välillä. Ukrainan dokumentoijat, kansainväliset toimittajat ja riippumattomat kansainväliset järjestöt ovat löytäneet todisteita tuhansista erilaisista julmuuksista. Tämä sisältää esimerkiksi siviilien tappamisen ja kiduttamisen Buchassa, Irpinissä, Borodiankassa, Hostomelissa, Moshchunissa ja Iziumissa. Tämä venäläisten julmuuksien pitkä lista ei valitettavasti ole tyhjentävä ja kasvaa joka päivä...</p>\n<p> </p>\n<p>24. helmikuuta 2022 nykyhetkeen asti Venäjän armeija on tehnyt sotarikoksia miehitetyillä Ukrainan alueilla, jotka ovat samankaltaisia kuin serbien tekemät rikokset miehitetyillä bosnialaisilla alueilla ja erityisesti Srebrenicassa. Srebrenicassa tehdyt rikokset ja Venäjän asevoimien ja palkkasoturien tekemät rikokset Ukrainassa jakavat saman kontekstin – nämä rikokset ovat etnisiin motiiveihin perustuvia ja tähtäävät etnisen yhteisön tai koko kansakunnan tuhoamiseen. Srebrenicassa tämä kohdistui bosnialaisiin muslimeihin, kun taas Buchassa ja muissa paikoissa kohteena oli ukrainalainen väestö. </p>\n<p><strong>Kansainväliset reaktiot entisen Jugoslavian julmuuksiin esimerkkinä oikeudelle Venäjän aggressiosta Ukrainaa vastaan</strong></p>\n<p> </p>\n<p>Tänään, yli kolmekymmentä vuotta Jugoslavian sodista, Eurooppa on jälleen kerran koetuksella sitoutumisessaan ydinarvoihinsa. Venäjän aggressio on luonut ennennäkemättömiä haasteita, tuoden mukanaan lukuisia kauheita julmuuksia ja lukemattomia ihmisoikeusloukkauksia Euroopan mantereelle. Moskova jatkaa sotarikosten ja rikosten ihmisyyttä vastaan tekemistä Ukrainan alueella päivittäin. Venäjän korkein sotilaallinen ja poliittinen johto määrää myös Ukrainan siviili-infrastruktuurin tuhoamista; ukrainalaisten lasten karkottamista; ukrainalaisten sotavankien kiduttamista ja tappamista; ja sietämättömien elinolojen luomista miehitetyillä alueilla. Putin toistaa yli kolmekymmentä vuotta sitten Miloševićin ja serbialaisten johtajien tekemät rikokset. Lisäksi Venäjän valtion asema ydinvoimana vain monimutkaistaa tilannetta. Kansainvälisen yhteisön reaktion tulisi olla verrattavissa entisen Jugoslavian rikoksiin, ellei jopa voimakkaampi. Varmistamalla, että vakavimpien kansainvälisten rikosten tekijät saatetaan oikeuden eteen, osoitetaan, että kansainvälisen lain voima ei tunne poikkeuksia, edes voimakkaita ydinaseita hallitsevien valtioiden kohdalla.</p>\n<p>Helmikuussa 2022, vastauksena Venäjän brutaaliin aggressioon Ukrainaa vastaan, useat keskeiset ukrainalaiset ihmisoikeusjärjestöt, kuten Harkovan ihmisoikeusryhmä, Ukrainan Helsinki ihmisoikeusliitto ja Kansalaisvapauksien keskus, käynnistivät globaalin aloitteen “Tribunal for Putin” (T4P). Tämä puolustaa voimakasta kansainvälistä vastausta Venäjän rikoksiin Ukrainassa, jotta korkeita tekijöitä ei jäädä rankaisematta.</p>\n<p> </p>\n<p>Kansainvälinen rikostuomioistuin (ICC), ensisijainen kansainvälinen elin kansainvälisten rikosten korkeiden tekijöiden vastuuttamiseksi, on nopeasti ryhtynyt toimiin tilanteen käsittelemiseksi. Venäjän täysimittaisen hyökkäyksen jälkeen 24. helmikuuta 2022 ICC:n syyttäjä Karim Khan käynnisti virallisesti tutkimuksen mahdollisista sotarikoksista, rikoksista ihmisyyttä vastaan ja kansanmurhasta Ukrainassa. Tätä tukivat 39 ICC:n jäsenvaltiota. Siitä lähtien ICC on ollut aktiivisesti mukana todisteiden keräämisessä paikan päällä, ja Karim Khan on tehnyt useita vierailuja Ukrainassa arvioidakseen tilannetta ensikäden. Maaliskuussa 2023 ICC julkaisi pidätysmääräykset Venäjän presidentti Vladimir Putinin ja Venäjän presidentin lasten oikeuksien komissaarin Maria Lvova-Belovan vastaan, syyttäen heitä ukrainalaisten lasten laittomasta karkottamisesta Venäjälle sodan aikana maiden välillä. ICC:n syyttäjä toteaa, että syytteet Putinin ja Lvova-Belovan vastaan perustuvat riittäviin todisteisiin ja että he ovat vastuussa “ukrainalaisten lasten laittomasta karkottamisesta ja siirtämisestä miehitetyiltä alueilta Venäjän federaatioon”. Tämä on ristiriidassa Rooman peruskirjan tiettyjen artiklojen kanssa. ICC totesi, että venäläiset joukot olivat ottaneet “satoja ukrainalaisia lapsia sisäoppilaitoksista ja lastenkodeista”. Karim Khan väittää, että nämä toimet, jotka tähtäävät lasten pysyvään poistamiseen heidän kotimaastaan, muodostavat Geneven sopimuksen rikkomisen ja täyttävät sotarikosten kriteerit. Vaikka ICC:n syyttäjä ei ehdota, että ukrainalaisten lasten laittomalla karkottamisella olisi kansanmurha-aikomus, koska kaikki kansanmurhasyytteet edellyttäisivät erityisen aikomuksen osoittamista kansallisen, etnisen, rodullisen tai uskonnollisen ryhmän tuhoamiseksi kokonaan tai osittain, Ukraina on kerännyt todisteita tukemaan tällaisia väitteitä. Sen määrittäminen, onko kansanmurhaa tapahtumassa, on edelleen ICC:n lisätutkimusten ja syytösten alaisena.</p>\n<p> </p>\n<p>Tänä vuonna ICC julkaisi muita pidätysmääräyksiä korkeita venäläisiä sotilasviranomaisia vastaan. Nämä ovat kenraaliluutnantti Sergei Kobylash, Venäjän ilmailuvoimien pitkän matkan ilmailun komentaja; amiraali Viktor Sokolov, Mustanmeren laivaston komentaja; entinen Venäjän puolustusministeri Sergei Shoigu; ja Venäjän asevoimien pääesikunnan päällikkö Valery Gerasimov. Nämä henkilöt nostettiin esiin heidän väitetystä roolistaan energian ja siviili-infrastruktuurin hyökkäämisessä Ukrainassa. Syytteet korostavat ICC:n kantaa, että siviili-infrastruktuurin tahallinen kohdistaminen, mikä aiheuttaa merkittävää haittaa siviiliväestölle, voi muodostaa sekä sotarikoksia että rikoksia ihmisyyttä vastaan kansainvälisen lain mukaan. Näin ollen annetut pidätysmääräykset ovat osa tuomioistuimen pyrkimyksiä saattaa oikeuden eteen ne, jotka Venäjän johdosta ovat eniten vastuussa vakavista kansainvälisen lain loukkauksista.</p>\n<p> </p>\n<p>Kuitenkin nykyisessä oikeusjärjestelmässä on merkittävä aukko, kun on kyse tekijöiden vastuuttamisesta aggressiorikoksesta. ICC ei voi syyttää aggressiota, joka on tehty tai tapahtunut maissa, jotka eivät ole Rooman peruskirjan jäseniä — kuten Venäjä. Vaikka ICC voi käsitellä sotarikoksia, rikoksia ihmisyyttä vastaan ja kansanmurhaa Ukrainassa, sillä ei ole toimivaltaa Venäjän aggressioon. Tämä rajoitus on ruokkinut vaatimuksia erityisen tuomioistuimen perustamiseksi, joka keskittyisi erityisesti tämän rikoksen syyttämiseen Ukrainassa varmistaakseen kattavan vastauksen kaikkiin meneillään oleviin kansainvälisiin rikoksiin.</p>\n<p>21. marraskuuta 2022 NATO:n parlamentaarinen yleiskokous hyväksyi päätöslauselman, jossa kehotettiin Pohjois-Atlantin liiton jäseniä ja kumppaneita perustamaan erityinen tuomioistuin syyttämään Venäjän johtajia aggressiorikoksesta. 23. marraskuuta 2022 Euroopan parlamentti hyväksyi päätöslauselman, jossa kehotettiin EU:ta ja sen jäsenvaltioita tukemaan erityisen tuomioistuimen perustamista Venäjän aggressiorikokselle Ukrainaa vastaan. 19. tammikuuta 2023 se hyväksyi vielä yhden päätöslauselman tällaisen tuomioistuimen perustamisesta.</p>\n<p>Kuitenkin erityisen tuomioistuimen perustaminen Venäjän aggressiolle vaatii huolellista suunnittelua, jotta varmistetaan kansainvälisen lain standardien noudattaminen sekä tuomioistuimen legitimiteetti globaalissa yhteisössä. Käytännön kysymyksiä, kuten tuomioistuimen muoto, toimivalta, rahoitus, logistinen koordinointi ja sovellettavat oikeudelliset kehykset, on käsiteltävä. On myös kysymyksiä johtajien immuniteettien voittamisesta ja menettelyjen ja oikeudenkäyntien hallinnasta poissaolevana. Haasteista huolimatta tällaisen tuomioistuimen luominen olisi kriittinen askel kohti kattavaa vastuullisuutta Venäjän aggressiosta, kansainvälisen lain ylläpitämiseksi olemassa olevien oikeudellisten mekanismien täydentämiseksi ja voimakkaan viestin lähettämiseksi rankaisemattomuutta vastaan.</p>\n<p>ICTY on jossain määrin esimerkki, johon kansainvälisen yhteisön tulisi katsoa luodessaan tuomioistuinta Venäjän johtajille, jotka ovat vastuussa aggressiosta Ukrainaa vastaan. ICTY osoitti, kuinka kansainvälistä rikosoikeutta voidaan tehokkaasti soveltaa rikoksentekijöiden vastuuttamiseksi sotarikoksista, rikoksista ihmisyyttä vastaan ja kansanmurhasta. Kaiken kaikkiaan se asetti vertailukohdan tuleville tuomioistuimille. Kuitenkin sillä ei ollut toimivaltaa aggressiorikoksesta tuolloin. Tämä aukko käsiteltiin myöhemmin, kun aggressiorikos sisällytettiin Kansainvälisen rikostuomioistuimen (ICC) Rooman peruskirjaan 2010 Kampalan muutosten kautta, jotka tulivat voimaan vuonna 2018. Rakentamalla ICTY:n menestysten ja rajoitusten varaan voidaan perustaa erityinen tuomioistuin Venäjän aggressiosta Ukrainaa vastaan, joka voi hyödyntää opittuja opetuksia samalla kun se täyttää toimivalta-aukoja, joita aikaisemmat tuomioistuimet eivät voineet käsitellä.</p>\n<p>Tärkeää on, että ICTY ei ollut voitetun valtion oikeudenkäynti, kuten nähtiin sodan jälkeisissä syytöksissä saksalaisia ja japanilaisia hallintoja vastaan. Sen sijaan se syytti yksilöitä, jotka kohtasivat vain sisäisen poliittisen tappion. Vastaava skenaario voisi kehittyä Putinin hallinnon kanssa, mikä tekee kansainvälisen yhteisön proaktiivisten toimien toteuttamisesta välttämätöntä. Erityisen tuomioistuimen perustamisen viivyttäminen Venäjän aggressiosta Ukrainassa käytännössä myöntää rankaisemattomuuden, mikä antaa Putinin ja muiden venäläisten viranomaisten jatkaa rikosten tekemistä. Tämä sisältää kansanmurhan luonteisia tekoja. Vaikka ei aina ole valtaamme estää uusia rikoksia, on pyhä velvollisuutemme saattaa vastuulliset oikeuden eteen. Toimimalla päättäväisesti voimme kansainvälisenä yhteisönä lähettää voimakkaan viestin, että rankaisemattomuutta ei hyväksytä nykyaikaisissa demokratioissa ja että oikeusvalta toimii suojana tyrannialta, aggressiolta ja julmuuksilta.</p>\n<p><strong>Kateryna Kyrychenko</strong> on oikeusasiantuntija ja Ukrainan ohjelman johtaja pro bono -lakifirmassa Public International Law and Policy Group (PILPG). Hän työskentelee oikeudellisten kysymysten parissa, jotka keskittyvät Venäjän sotarikosten vastuuttamiseen Ukrainassa, ja hän on parhaillaan suorittamassa tohtorin tutkintoa kansainvälisessä oikeudessa (Kansallinen yliopisto “Kyiv-Mohyla Academy”).</p>\n<p><strong>Andrii Kutsyk</strong> on saanut tohtorin tutkinnon median filosofiasta (Lesya Ukrainka Volynin kansallinen yliopisto) ja maisterin tutkinnon Itä-Euroopan tutkimuksesta (Varsovan yliopisto). Hän on tällä hetkellä tutkimusassistentti Gdańskin yliopiston poliittisen tieteen instituutissa ja Euroopan politiikan tutkimusinstituutin jäsen. Vuonna 2024 hän sai myös Ivan Vyhovsky -palkinnon (Rzeszówin yliopisto).</p>\n<p><strong>Dionizy Akulicz</strong> on saanut maisterin tutkinnon Itä-Euroopan tutkimuksesta (Varsovan yliopisto).</p>\n<p><a href=\"#_ftnref1\" name=\"_ftn1\"></a></p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eaywdoi7zu2xqrhbnidxtpzetka",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:48:42.552",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vaywdoi72jluar3zcg7e55kefj4",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Ajankohtana, jolloin Ukraina on vuotanut verta kolmen vuoden ajan Venäjän brutaalin aggressiivisuuden seurauksena, on yksi asia, jota Venäjän päivittäisten julmuuksien uhrit epätoivoisesti tarvitsevat eniten – oikeus.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"fi",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:49:01.569",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Ein Tribunal für die Führung Russlands?",
                key:"uid": string:"876b4e28-d985-484f-b2a3-2d8a4ec5ef4f",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>In jedem gegebenen Jahr gibt es weltweit fast vier Dutzend aktive bewaffnete Konflikte. Diese Konflikte sind gewalttätig, langlebig, weitreichend und oft durch weit verbreitete Gräueltaten oder sogar Völkermord gekennzeichnet. Im Laufe der Geschichte haben Massengewaltakte einen verheerenden Eindruck auf die Menschheit hinterlassen, wobei das 20. Jahrhundert besonders brutal hervorsticht. Wenn man an die schrecklichsten Gräueltaten denkt, kommen einem sofort die Verbrechen in den Sinn, die von Nazi-Deutschland begangen wurden. Doch diese Liste muss auch die brutalen Taten des japanischen Regimes während des Zweiten Weltkriegs sowie die Völkermorde in Ruanda, Bosnien und im Irak umfassen. Es ist erwähnenswert, dass all dies im 20. Jahrhundert stattfand. Die Überlebenden all dieser schrecklichen Verbrechen haben verzweifelt nach Gerechtigkeit verlangt. Während viele ad hoc internationale Tribunale eingerichtet wurden, um Gerechtigkeit zu schaffen, sind andere Opfer, wie die des kurdischen Völkermords im Irak, ohne formale Wege zur Rechenschaft geblieben.</p>\n<p> </p>\n<p>Vor dem globalen Hintergrund dieser jüngsten Völkermorde sticht Europa mit einem besonders besorgniserregenden Muster solcher Gräueltaten hervor – vom Holocaust unter Nazi-Deutschland über den bosnischen Völkermord bis hin zu den verstörenden Ereignissen in der Ukraine.</p>\n<p><em> </em></p>\n<p><strong>Gräueltaten gegen bosnische Muslime, das Massaker von Srebrenica und internationale Reaktionen</strong></p>\n<p><em> </em></p>\n<p>Juli 2024 markierte den 29. Jahrestag des Völkermords von Srebrenica, als bosnische Serben im Juli 1995 mehr als 8.000 bosnische muslimische Männer planten und absichtlich töteten. Das Massaker von Srebrenica wird oft als die größte Gräueltat dieser Art in Europa seit dem Zweiten Weltkrieg angesehen.</p>\n<p>Diese schrecklichen Ereignisse wurden auf internationaler Ebene verfolgt. Ein ad hoc internationales Tribunal – das Internationale Strafgericht für das ehemalige Jugoslawien (ICTY) – wurde im Mai 1993 durch die Resolution 827 des Sicherheitsrates der Vereinten Nationen in Den Haag eingerichtet. Dies geschah, um die Haupttäter auf hoher Ebene für zahlreiche Gräueltaten auf dem Gebiet des ehemaligen Jugoslawien ab 1991 zur Rechenschaft zu ziehen. Das Tribunal stellte über jeden vernünftigen Zweifel hinaus fest, dass die Tötung bosnischer Muslime in Srebrenica ein Völkermord war. Das ICTY war das erste internationale Strafgericht, das Verurteilungen wegen Völkermord in Europa einführte. Das Tribunal erließ auch Anklagen gegen 19 Personen wegen Verbrechen, die in Srebrenica begangen wurden. Alle bis auf einen dieser Gruppe sind hochrangige Täter, die die Tötungsoperation planten und anordneten. 1995 verurteilte das ICTY Radovan Karadžić, den Führer der bosnischen Serben während des Bosnienkriegs, wegen Völkermord, Verbrechen gegen die Menschlichkeit und Kriegsverbrechen, hauptsächlich im Rahmen eines gemeinsamen kriminellen Unternehmens. Er wurde auch verurteilt, weil er verschiedene Führungsrollen innehatte. Ratko Mladić, der Armeekommandeur, wurde ebenfalls 1995 wegen ähnlicher Anklagen, einschließlich Völkermord und Verbrechen gegen die Menschlichkeit, verurteilt. Dies geschah auf der Grundlage seiner Rolle als militärischer Führer und seiner Beteiligung an einem gemeinsamen kriminellen Unternehmen sowie anderer Formen der strafrechtlichen Haftung, einschließlich der Verantwortung für das Kommando. Der jugoslawische Führer Slobodan Milošević wurde ebenfalls angeklagt und nach Den Haag gebracht, um sich für Verbrechen, die unter seiner Führung nicht nur in Bosnien, sondern auch in Kroatien und im Kosovo begangen wurden, zu verantworten. Er verstarb jedoch, bevor ein Urteil in seinem Prozess gefällt wurde.</p>\n<p> </p>\n<p>Im Jahr 2007 bestätigte der Internationale Gerichtshof (IGH), dass die in Srebrenica begangenen Gräueltaten Völkermord darstellten und dass Serbien seinen Verpflichtungen zur Verhinderung des Völkermords nicht nachgekommen war. Dieses Urteil ergänzte die individuelle strafrechtliche Verantwortung spezifischer Täter, indem es die staatliche Verantwortung festlegte und damit die Verpflichtungen des internationalen Rechts für die breitere internationale Gemeinschaft verstärkte.</p>\n<p><strong><em> </em></strong></p>\n<p><strong>Bucha, Irpin, Borodianka, Hostomel, Moshchun, Izium, Mariupol, das Massaker im Gefängnis Olenivka und Ohmatdyt – die “ukrainische kollektive Srebrenica” wächst jeden Tag...</strong></p>\n<p><strong> </strong></p>\n<p>Mit dem andauernden Krieg in der Ukraine gibt es immer mehr Beweise und Ermittlungen zu möglichen Kriegsverbrechen, Verbrechen gegen die Menschlichkeit und Taten, die die rechtlichen Kriterien für Völkermord erfüllen könnten. Bislang gab es jedoch keinen bestätigten und international anerkannten Völkermord in demselben Ausmaß wie das Massaker von Srebrenica. Während es schwierig ist, das wahre Ausmaß des Schadens, der während des laufenden Krieges angerichtet wurde, zu beweisen, könnte die Ukraine leider das Massaker in Bezug auf die verlorenen Leben in den russischen Gräueltaten übertreffen. Seit Beginn der umfassenden Invasion Russlands in die Ukraine bis November 2024 wurden von den ukrainischen Strafverfolgungsbehörden über 146.000 Fälle von Kriegsverbrechen registriert. Laut NGO-Dokumentatoren starben allein in Mariupol zwischen März 2022 und Februar 2023 mehr als 8.000 Menschen wahrscheinlich an kriegsbedingten Ursachen. Ukrainische Dokumentatoren, internationale Journalisten und unabhängige internationale Organisationen haben Beweise für Tausende von verschiedenen Fällen von Gräueltaten gefunden. Dazu gehört beispielsweise die Tötung und Folter von Zivilisten in Bucha, Irpin, Borodianka, Hostomel, Moshchun und Izium. Diese Liste der zahlreichen russischen Gräueltaten ist leider nicht abschließend und wächst jeden Tag weiter...</p>\n<p> </p>\n<p>Vom 24. Februar 2022 bis heute begeht die russische Armee Kriegsverbrechen in den besetzten ukrainischen Gebieten, die denen ähneln, die von den Serben in den besetzten bosnischen Gebieten und insbesondere in Srebrenica begangen wurden. Die Verbrechen in Srebrenica und die von den russischen Streitkräften und Söldnern in der Ukraine begangenen Verbrechen teilen denselben Kontext – diese Verbrechen sind ethnisch motiviert und zielen auf die Zerstörung einer ethnischen Gemeinschaft oder einer ganzen Nation ab. In Srebrenica richteten sie sich gegen die bosnischen Muslime, während in Bucha und anderen Orten die ukrainische Bevölkerung das Ziel war. </p>\n<p><strong>Internationale Reaktionen auf Gräueltaten im ehemaligen Jugoslawien als Beispiel für Gerechtigkeit in der russischen Aggression gegen die Ukraine</strong></p>\n<p> </p>\n<p>Heute, mehr als dreißig Jahre nach den Jugoslawienkriegen, wird Europa erneut auf seine Verpflichtung zu seinen Grundwerten getestet. Die russische Aggression hat beispiellose Herausforderungen geschaffen und zahlreiche schreckliche Gräueltaten sowie unzählige Menschenrechtsverletzungen auf den europäischen Kontinent gebracht. Moskau begeht weiterhin täglich Kriegsverbrechen und Verbrechen gegen die Menschlichkeit auf dem Territorium der Ukraine. Die höchste militärische und politische Führung Russlands befiehlt auch die Zerstörung der zivilen Infrastruktur der Ukraine; deportiert ukrainische Kinder; foltert und tötet ukrainische Kriegsgefangene; und schafft unerträgliche Lebensbedingungen für die Menschen in den besetzten Gebieten. Putin wiederholt die Verbrechen, die vor mehr als dreißig Jahren von Milošević und der serbischen Führung begangen wurden. Darüber hinaus kompliziert der Status des russischen Staates als Atommacht die Situation nur. Die Reaktion der internationalen Gemeinschaft sollte mit der in Bezug auf die Verbrechen im ehemaligen Jugoslawien vergleichbar sein, wenn nicht sogar stärker. Sicherzustellen, dass die Täter der schwersten internationalen Verbrechen zur Rechenschaft gezogen werden, wird zeigen, dass die Macht des internationalen Rechts keine Ausnahmen zulässt, selbst wenn es um mächtige Staaten mit Atomwaffen geht.</p>\n<p>Im Februar 2022, als Reaktion auf Russlands brutale Aggression gegen die Ukraine, starteten eine Reihe von wichtigen ukrainischen Menschenrechts-NGOs, wie die Kharkiver Menschenrechtsgruppe, die Ukrainische Helsinki Menschenrechtsunion und das Zentrum für Bürgerliche Freiheiten, die globale Initiative “Tribunal für Putin” (T4P). Diese setzt sich für eine starke internationale Reaktion auf Russlands Verbrechen in der Ukraine ein, um die Straflosigkeit hochrangiger Täter zu vermeiden.</p>\n<p> </p>\n<p>Der Internationale Strafgerichtshof (ICC), als das primäre internationale Organ zur Verfolgung der Rechenschaftspflicht hochrangiger Täter internationaler Verbrechen, hat schnell Maßnahmen ergriffen, um die Situation zu adressieren. Nach der umfassenden russischen Invasion am 24. Februar 2022 leitete der ICC-Ankläger Karim Khan offiziell eine Untersuchung zu möglichen Kriegsverbrechen, Verbrechen gegen die Menschlichkeit und Völkermord in der Ukraine ein. Dies wurde von 39 ICC-Staaten unterstützt. Seitdem ist der ICC aktiv daran beteiligt, Beweise vor Ort zu sammeln, wobei Karim Khan mehrere Besuche in der Ukraine unternahm, um die Situation aus erster Hand zu beurteilen. Im März 2023 erließ der ICC Haftbefehle gegen den russischen Präsidenten Wladimir Putin und die russische Kommissarin für Kinderrechte Maria Lvova-Belova, die beschuldigt werden, ukrainische Kinder während des Krieges zwischen den beiden Ländern illegal nach Russland deportiert zu haben. Der ICC-Ankläger weist darauf hin, dass die Anklagen gegen Putin und Lvova-Belova auf ausreichenden Beweisen basieren und dass sie verantwortlich sind für “die illegale Deportation und Überführung ukrainischer Kinder aus den besetzten Gebieten der Ukraine in die Russische Föderation”. Dies widerspricht spezifischen Artikeln des Römischen Statuts. Der ICC stellte fest, dass russische Streitkräfte “Hunderte ukrainischer Kinder aus Internaten und Waisenhäusern” genommen hatten. Karim Khan argumentiert, dass diese Handlungen, die darauf abzielen, Kinder dauerhaft aus ihrer Heimat zu entfernen, einen Verstoß gegen die Genfer Konvention darstellen und als Kriegsverbrechen qualifiziert werden. Während der ICC-Ankläger nicht vorschlägt, dass es eine völkermörderische Absicht hinter der illegalen Deportation ukrainischer Kinder gibt, da jede Anklage wegen Völkermordes erfordern würde, spezifische Absichten zu beweisen, eine nationale, ethnische, rassische oder religiöse Gruppe ganz oder teilweise zu zerstören, hat die Ukraine Beweise gesammelt, um solche Ansprüche zu unterstützen. Die Feststellung, ob Völkermord begangen wird, bleibt den weiteren Ermittlungen und Verfolgungen des ICC vorbehalten.</p>\n<p> </p>\n<p>In diesem Jahr erließ der ICC weitere Haftbefehle gegen hochrangige russische Militärbeamte. Dazu gehören Generalleutnant Sergei Kobylash, der Kommandeur der Langstreckenluftfahrt der russischen Luft- und Raumfahrtkräfte; Admiral Viktor Sokolov, der Kommandeur der Schwarzmeerflotte; der ehemalige russische Verteidigungsminister Sergei Shoigu; und der Chef des Generalstabs der russischen Streitkräfte Valery Gerasimov. Diese Personen wurden wegen ihrer angeblichen Rolle bei Angriffen auf Energie- und zivile Infrastruktur in der Ukraine hervorgehoben. Die Anklagen unterstreichen die Position des ICC, dass die absichtliche Zielsetzung ziviler Infrastruktur, die zu erheblichen Schäden für die Zivilbevölkerung führt, sowohl Kriegsverbrechen als auch Verbrechen gegen die Menschlichkeit nach internationalem Recht darstellen kann. Somit sind die erlassenen Haftbefehle Teil der Bemühungen des Gerichts, diejenigen aus der russischen Führung, die am meisten für schwerwiegende Verstöße gegen das internationale Recht verantwortlich sind, zur Rechenschaft zu ziehen.</p>\n<p> </p>\n<p>Dennoch gibt es eine erhebliche Lücke im aktuellen Justizsystem, wenn es darum geht, Täter für das Verbrechen der Aggression zur Rechenschaft zu ziehen. Der ICC kann keine Aggressionsakte verfolgen, die von oder innerhalb von Ländern begangen werden, die nicht Mitglied des Römischen Statuts sind – wie Russland. Während der ICC Kriegsverbrechen, Verbrechen gegen die Menschlichkeit und Völkermord in der Ukraine ansprechen kann, hat er keine Zuständigkeit über die Aggression Russlands. Diese Einschränkung hat Forderungen nach der Schaffung eines Sondertribunals genährt, das sich speziell mit der Verfolgung dieses Verbrechens in der Ukraine befasst, um eine umfassende Reaktion auf alle laufenden internationalen Verbrechen sicherzustellen.</p>\n<p>Am 21. November 2022 verabschiedete die NATO- Parlamentarische Versammlung eine Resolution, die die Mitglieder und Partner der Nordatlantischen Allianz aufforderte, ein Sondertribunal zur Verfolgung der russischen Führer, die für das Verbrechen der Aggression verantwortlich sind, einzurichten. Am 23. November 2022 verabschiedete das Europäische Parlament eine Resolution, in der die EU und ihre Mitgliedstaaten aufgefordert wurden, die Einrichtung eines Sondertribunals für das Verbrechen der Aggression Russlands gegen die Ukraine zu unterstützen. Am 19. Januar 2023 verabschiedete es eine weitere Resolution zur Einrichtung eines solchen Tribunals.</p>\n<p>Dennoch erfordert die Einrichtung eines Tribunals für die russische Aggression eine sorgfältige Gestaltung, um die Einhaltung der Standards des internationalen Rechts sowie die Legitimität des Tribunals in der globalen Gemeinschaft sicherzustellen. Praktische Fragen wie das Format des Tribunals, die Zuständigkeit, die Finanzierung, die logistische Koordination und die anwendbaren rechtlichen Rahmenbedingungen müssen angesprochen werden. Es gibt auch die Fragen, wie man die Immunitäten der Führer überwindet und Verfahren und Prozesse in Abwesenheit verwaltet. Trotz der Herausforderungen würde die Schaffung eines solchen Tribunals einen entscheidenden Schritt in Richtung umfassender Rechenschaftspflicht für die russische Aggression darstellen, das internationale Recht aufrechtzuerhalten, um bestehende rechtliche Mechanismen zu ergänzen, und eine starke Botschaft gegen Straflosigkeit zu senden.</p>\n<p>Das ICTY ist bis zu einem gewissen Grad der Fall, zu dem die internationale Gemeinschaft aufblicken sollte, wenn sie ein Tribunal für russische Führer, die für die Aggression gegen die Ukraine verantwortlich sind, schafft. Das ICTY zeigte, wie internationales Strafrecht effektiv angewendet werden kann, um Täter für Kriegsverbrechen, Verbrechen gegen die Menschlichkeit und Völkermord zur Rechenschaft zu ziehen. Insgesamt setzte es einen Maßstab für zukünftige Tribunale. Es hatte jedoch zu diesem Zeitpunkt keine Zuständigkeit über das Verbrechen der Aggression. Diese Lücke wurde später geschlossen, als das Verbrechen der Aggression durch die Kampala-Änderungen von 2010 in das Römische Statut des Internationalen Strafgerichtshofs (ICC) aufgenommen wurde, das 2018 in Kraft trat. Indem man auf den Erfolgen und Einschränkungen des ICTY aufbaut, kann ein Sondertribunal für die russische Aggression gegen die Ukraine aus den gewonnenen Erkenntnissen schöpfen und gleichzeitig die Zuständigkeitslücken schließen, die frühere Tribunale nicht ansprechen konnten.</p>\n<p>Wichtig ist, dass das ICTY kein Prozess gegen besiegte Staaten war, wie man es in den Nachkriegsverfolgungen der deutschen und japanischen Regime sieht. Stattdessen verfolgte es Einzelpersonen, die nur eine innere politische Niederlage erlitten hatten. Ein ähnliches Szenario könnte sich mit dem Putin-Regime entfalten, was es für die internationale Gemeinschaft unerlässlich macht, proaktive Maßnahmen zu ergreifen. Die Verzögerung bei der Einrichtung eines Sondertribunals für die russische Aggression in der Ukraine gewährt effektiv Straflosigkeit und ermöglicht es Putin und anderen russischen Beamten, weitere Verbrechen zu begehen. Dazu gehören Taten völkermörderischer Natur. Während es nicht immer in unserer Macht liegt, neue Verbrechen zu verhindern, ist es unsere heilige Pflicht, die Verantwortlichen zur Rechenschaft zu ziehen. Indem wir entschlossen handeln, können wir als internationale Gemeinschaft eine kraftvolle Botschaft senden, dass Straflosigkeit in modernen Demokratien nicht toleriert wird und dass der Rechtsstaat als Schutzschild gegen Tyrannei, Aggression und Gräueltaten dient.</p>\n<p><strong>Kateryna Kyrychenko</strong> ist Rechtsbeauftragte und Programmleiterin für die Ukraine bei der pro bono Kanzlei Public International Law and Policy Group (PILPG). Sie arbeitet an rechtlichen Fragen, die sich auf die Rechenschaftspflicht für russische Kriegsverbrechen in der Ukraine konzentrieren, und strebt derzeit einen Doktortitel im internationalen Recht an (Nationale Universität “Kyiv-Mohyla Akademie”).</p>\n<p><strong>Andrii Kutsyk</strong> hat einen Doktortitel in Medienphilosophie (Lesya Ukrainka Volyn National University) und einen Master-Abschluss in Ostmitteleuropastudien (Universität Warschau). Er ist derzeit Forschungsstipendiat am Institut für Politikwissenschaft der Universität Danzig und Mitglied des Forschungsinstituts für europäische Politik. Im Jahr 2024 erhielt er auch den Ivan Vyhovsky Preis (Universität Rzeszów).</p>\n<p><strong>Dionizy Akulicz</strong> hat einen Master-Abschluss in Ostmitteleuropastudien (Universität Warschau).</p>\n<p><a href=\"#_ftnref1\" name=\"_ftn1\"></a></p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eaywdoi7zu2xqrhbnidxtpzetka",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:31:50.378",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vaywdoi72jluar3zcg7e55kefj4",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Zu einer Zeit, in der die Ukraine seit drei Jahren aufgrund der brutalen Aggression Russlands leidet, gibt es eine Sache, die die Opfer der täglichen Gräueltaten Russlands verzweifelt am meisten brauchen – Gerechtigkeit.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"de",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:31:50.379",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"¿Un tribunal para el liderazgo de Rusia?",
                key:"uid": string:"8d4bde3a-2ae8-4351-85f2-af2bc238afea",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>En cualquier año dado, hay casi cuatro docenas de conflictos armados activos en todo el mundo. Estos conflictos son violentos, duraderos, de gran alcance y, a menudo, se caracterizan por atrocidades generalizadas o incluso actos de genocidio. A lo largo de la historia, los actos de violencia masiva han dejado una marca devastadora en la humanidad, siendo el siglo XX especialmente brutal. Cuando se piensa en las atrocidades más horribles, los crímenes cometidos por la Alemania nazi vienen inmediatamente a la mente. Sin embargo, esta lista también debe incluir los actos brutales cometidos por el régimen japonés durante la Segunda Guerra Mundial, así como los genocidios en Ruanda, Bosnia e Irak. Vale la pena recordar que todo esto ocurrió en solo el siglo XX. Los sobrevivientes de todos estos horribles crímenes han anhelado desesperadamente justicia. Si bien se han establecido muchos tribunales internacionales ad hoc para impartir justicia, otras víctimas, como las del genocidio kurdo en Irak, han permanecido sin ningún camino formal para la rendición de cuentas.</p>\n<p> </p>\n<p>Contra el telón de fondo global de estos recientes genocidios, Europa se destaca con un patrón particularmente preocupante de tales atrocidades — desde el Holocausto bajo la Alemania nazi hasta el genocidio bosnio, y ahora, de manera inquietante, Ucrania.</p>\n<p><em> </em></p>\n<p><strong>Atrocidades contra musulmanes bosnios, la masacre de Srebrenica y las respuestas internacionales</strong></p>\n<p><em> </em></p>\n<p>Julio de 2024 marcó el 29º aniversario del genocidio de Srebrenica, cuando los serbios bosnios planearon y mataron deliberadamente a más de 8,000 hombres musulmanes bosnios en julio de 1995. La masacre de Srebrenica es a menudo considerada la mayor atrocidad de su tipo en Europa desde la Segunda Guerra Mundial.</p>\n<p>Estos horribles eventos fueron procesados a nivel internacional. Se creó un tribunal internacional ad hoc – el Tribunal Penal Internacional para la ex Yugoslavia (TPIY) – en La Haya en mayo de 1993 por la Resolución 827 del Consejo de Seguridad de las Naciones Unidas. Esto se hizo para procesar a los principales perpetradores de alto nivel de numerosas atrocidades en el territorio de la ex Yugoslavia desde 1991 en adelante. El Tribunal estableció más allá de toda duda razonable que el asesinato de musulmanes bosnios en Srebrenica fue un genocidio. El TPIY fue el primer tribunal penal internacional en introducir condenas por genocidio en Europa. El Tribunal también emitió acusaciones contra 19 individuos por crímenes cometidos en Srebrenica. Todos menos uno de este grupo son perpetradores de alto nivel que planearon y ordenaron la operación de asesinato. En 1995, el TPIY condenó a Radovan Karadžić, el líder de los serbios bosnios durante la Guerra de Bosnia, por genocidio, crímenes de lesa humanidad y crímenes de guerra, principalmente como parte de una empresa criminal conjunta. También fue condenado por ocupar varios roles de liderazgo. Ratko Mladić, el comandante del ejército, también fue condenado en 1995 por cargos similares, incluidos genocidio y crímenes de lesa humanidad. Esto se hizo en base a su papel como líder militar y su participación en una empresa criminal conjunta, así como otras formas de responsabilidad penal, incluida la responsabilidad de mando. El líder yugoslavo Slobodan Milošević también fue acusado y transportado a La Haya para enfrentar la rendición de cuentas por los crímenes cometidos bajo su liderazgo no solo en Bosnia, sino también en Croacia y Kosovo. Sin embargo, falleció antes de que se emitiera un veredicto en su juicio.</p>\n<p> </p>\n<p>En 2007, la Corte Internacional de Justicia (CIJ) afirmó que las atrocidades cometidas en Srebrenica constituían actos de genocidio y que Serbia había fallado en cumplir con sus obligaciones de prevenir el genocidio. Este fallo complementó la responsabilidad penal individual de perpetradores específicos al establecer la responsabilidad estatal, reforzando así las obligaciones bajo el derecho internacional para la comunidad internacional más amplia.</p>\n<p><strong><em> </em></strong></p>\n<p><strong>Bucha, Irpin, Borodianka, Hostomel, Moshchun, Izium, Mariupol, la masacre de la prisión de Olenivka y Ohmatdyt – la “Srebrenica colectiva ucraniana” está creciendo cada día...</strong></p>\n<p><strong> </strong></p>\n<p>Con la guerra en curso en Ucrania, hay cada vez más pruebas e investigaciones sobre posibles crímenes de guerra, crímenes de lesa humanidad y actos que pueden cumplir con los criterios legales para genocidio. Sin embargo, hasta ahora, no ha habido un genocidio confirmado y reconocido internacionalmente de la misma magnitud que la masacre de Srebrenica. Si bien es difícil probar la verdadera escala del daño causado durante el calor de la guerra en curso, Ucrania podría lamentablemente superar la masacre en cuanto a vidas perdidas en las atrocidades rusas. Desde el comienzo de la invasión a gran escala de Rusia a Ucrania hasta noviembre de 2024, se han registrado más de 146,000 casos de crímenes de guerra por las agencias de aplicación de la ley ucranianas. Según documentadores de ONG, más de 8,000 personas probablemente murieron por causas relacionadas con la guerra solo en Mariupol entre marzo de 2022 y febrero de 2023. Documentadores ucranianos, periodistas internacionales y organizaciones internacionales independientes han encontrado evidencia de miles de casos diferentes de atrocidades. Esto incluye, por ejemplo, el asesinato y la tortura de civiles en Bucha, Irpin, Borodianka, Hostomel, Moshchun e Izium. Esta lista de numerosas atrocidades rusas no es, desafortunadamente, exhaustiva y sigue creciendo cada día...</p>\n<p> </p>\n<p>Desde el 24 de febrero de 2022 hasta el día de hoy, el ejército ruso ha estado cometiendo crímenes de guerra en los territorios ucranianos ocupados que son similares a los cometidos por los serbios en los territorios bosnios ocupados y en particular en Srebrenica. Los crímenes en Srebrenica y los cometidos por las fuerzas armadas rusas y mercenarios en Ucrania comparten el mismo contexto: esos crímenes están motivados étnicamente y tienen como objetivo la destrucción de una comunidad étnica o de toda una nación. En Srebrenica, esto tuvo como objetivo a los musulmanes bosnios, mientras que en Bucha y otros lugares, el objetivo fue la población ucraniana. </p>\n<p><strong>Respuestas internacionales a las atrocidades en la ex Yugoslavia como ejemplo de justicia en la agresión rusa contra Ucrania</strong></p>\n<p> </p>\n<p>Hoy, más de treinta años después de las Guerras Yugoslavas, Europa está siendo nuevamente puesta a prueba en su compromiso con sus valores fundamentales. La agresión rusa ha creado desafíos sin precedentes, trayendo numerosas atrocidades horrendas y violaciones de derechos humanos incontables al continente europeo. Moscú continúa cometiendo crímenes de guerra y crímenes de lesa humanidad en el territorio de Ucrania a diario. El liderazgo militar y político más alto de Rusia también está ordenando la destrucción de la infraestructura civil de Ucrania; deportando a niños ucranianos; torturando y matando a prisioneros de guerra ucranianos; y creando condiciones de vida insoportables para las personas en los territorios ocupados. Putin está repitiendo los crímenes cometidos por Milošević y el liderazgo serbio hace más de treinta años. Además, el estatus del estado ruso como potencia nuclear solo complica la situación. La reacción de la comunidad internacional debería ser comparable a la que se dio respecto a los crímenes en la ex Yugoslavia, si no más fuerte. Asegurar que los perpetradores de los crímenes internacionales más graves sean llevados ante la justicia mostrará que el poder del derecho internacional no admite excepciones, incluso cuando se trata de estados poderosos que poseen armas nucleares.</p>\n<p>En febrero de 2022, en respuesta a la brutal agresión de Rusia contra Ucrania, una serie de importantes ONG de derechos humanos ucranianas, como el Grupo de Derechos Humanos de Járkov, la Unión de Derechos Humanos de Helsinki de Ucrania y el Centro para las Libertades Civiles, lanzaron la Iniciativa Global “Tribunal para Putin” (T4P). Esto aboga por una fuerte respuesta internacional a los crímenes de Rusia en Ucrania para evitar la impunidad de los perpetradores de alto nivel.</p>\n<p> </p>\n<p>La Corte Penal Internacional (CPI), como el principal organismo internacional para perseguir la responsabilidad de los perpetradores de alto nivel de crímenes internacionales, ha tomado rápidamente medidas para abordar la situación. Tras la invasión rusa a gran escala el 24 de febrero de 2022, el Fiscal de la CPI, Karim Khan, lanzó formalmente una investigación sobre posibles crímenes de guerra, crímenes de lesa humanidad y genocidio en Ucrania. Esto fue respaldado por 39 Estados Parte de la CPI. Desde entonces, la CPI ha estado involucrada activamente en la recopilación de pruebas sobre el terreno, con Karim Khan realizando varias visitas a Ucrania para evaluar la situación de primera mano. En marzo de 2023, la CPI emitió órdenes de arresto para el presidente ruso Vladimir Putin y la Comisionada Presidencial Rusa para los Derechos de los Niños, Maria Lvova-Belova, acusándolos de deportar ilegalmente a niños ucranianos a Rusia durante la guerra entre los dos países. El fiscal de la CPI señala que los cargos contra Putin y Lvova-Belova se basan en pruebas suficientes y que son responsables de “la deportación y transferencia ilegal de niños ucranianos desde los territorios ocupados de Ucrania a la Federación Rusa”. Esto contradice artículos específicos del Estatuto de Roma. La CPI señaló que las fuerzas rusas habían tomado “cientos de niños ucranianos de internados y orfanatos”. Karim Khan argumenta que estas acciones, destinadas a eliminar permanentemente a los niños de su patria, constituyen una violación de la Convención de Ginebra y califican como crímenes de guerra. Si bien el fiscal de la CPI no sugiere que haya una intención genocida detrás de la deportación ilegal de niños ucranianos, ya que cualquier cargo de genocidio requeriría demostrar una intención específica de destruir, total o parcialmente, a un grupo nacional, étnico, racial o religioso, Ucrania ha estado recopilando pruebas para respaldar tales afirmaciones. La determinación de si se está cometiendo genocidio sigue siendo objeto de las investigaciones y enjuiciamientos adicionales de la CPI.</p>\n<p> </p>\n<p>Este año, la CPI emitió otras órdenes de arresto contra altos funcionarios militares rusos. Estos son el teniente general Sergei Kobylash, el comandante de aviación de largo alcance en las Fuerzas Aeroespaciales Rusas; el almirante Viktor Sokolov, el comandante de la Flota del Mar Negro; el exministro de Defensa ruso Sergei Shoigu; y el Jefe del Estado Mayor de las Fuerzas Armadas Rusas Valery Gerasimov. Estas personas fueron destacadas por su presunto papel en el ataque a la infraestructura energética y civil en Ucrania. Los cargos subrayan la posición de la CPI de que el ataque deliberado a la infraestructura civil, que resulta en un daño significativo a la población civil, puede constituir tanto crímenes de guerra como crímenes de lesa humanidad bajo el derecho internacional. Así, las órdenes de arresto emitidas son parte de los esfuerzos de la Corte para llevar ante la justicia a aquellos del liderazgo ruso más responsables de graves violaciones del derecho internacional.</p>\n<p> </p>\n<p>Sin embargo, hay una brecha significativa en el sistema de justicia actual cuando se trata de responsabilizar a los perpetradores por el crimen de agresión. La CPI no puede procesar actos de agresión cometidos por o dentro de países que no son miembros del Estatuto de Roma — como Rusia. Si bien la CPI puede abordar crímenes de guerra, crímenes de lesa humanidad y genocidio en Ucrania, no tiene jurisdicción sobre la agresión de Rusia. Esta limitación ha alimentado llamados para crear un Tribunal Especial específicamente enfocado en procesar este crimen en Ucrania para asegurar una respuesta integral a todos los crímenes internacionales en curso.</p>\n<p>El 21 de noviembre de 2022, la Asamblea Parlamentaria de la OTAN adoptó una resolución instando a los miembros y socios de la Alianza Atlántica a establecer un tribunal especial para procesar a los líderes rusos responsables del crimen de agresión. El 23 de noviembre de 2022, el Parlamento Europeo adoptó una resolución pidiendo a la UE y a sus Estados miembros que apoyen el establecimiento de un tribunal especial por el crimen de agresión de Rusia contra Ucrania. El 19 de enero de 2023, adoptó otra resolución sobre el establecimiento de dicho tribunal.</p>\n<p>Sin embargo, establecer un tribunal para la agresión rusa requiere un diseño cuidadoso para asegurar la adherencia a los estándares del derecho internacional, así como la legitimidad del tribunal en la comunidad global. Se deberán abordar cuestiones prácticas como el formato del tribunal, la jurisdicción, la financiación, la coordinación logística y los marcos legales aplicables. También están los problemas de superar las inmunidades de los líderes y gestionar los procedimientos y juicios en ausencia. A pesar de los desafíos, la creación de un tribunal de este tipo representaría un paso crítico hacia la rendición de cuentas integral por la agresión rusa, manteniendo el derecho internacional para complementar los mecanismos legales existentes y enviando un fuerte mensaje contra la impunidad.</p>\n<p>El TPIY es, hasta cierto punto, el caso al que la comunidad internacional debería mirar al crear un tribunal para los líderes rusos responsables de la agresión contra Ucrania. El TPIY demostró cómo la justicia penal internacional puede aplicarse de manera efectiva para responsabilizar a los perpetradores de crímenes de guerra, crímenes de lesa humanidad y genocidio. En general, estableció un punto de referencia para futuros tribunales. Sin embargo, no tenía jurisdicción sobre el crimen de agresión en ese momento. Esta brecha se abordó más tarde cuando el crimen de agresión se incorporó al Estatuto de Roma de la Corte Penal Internacional (CPI) a través de las Enmiendas de Kampala de 2010, que entraron en vigor en 2018. Al construir sobre los éxitos y limitaciones del TPIY, un tribunal especial para la agresión rusa contra Ucrania puede aprovechar las lecciones aprendidas, al tiempo que llena las brechas jurisdiccionales que los tribunales anteriores no pudieron abordar.</p>\n<p>Es importante destacar que el TPIY no fue un juicio de estados derrotados como se vio en los juicios de posguerra de los regímenes alemán y japonés. En cambio, procesó a individuos que enfrentaron solo una derrota política interna. Un escenario similar podría desarrollarse con el régimen de Putin, lo que hace esencial que la comunidad internacional tome medidas proactivas. Retrasar el establecimiento de un tribunal especial para la agresión rusa en Ucrania otorga efectivamente impunidad, permitiendo que Putin y otros funcionarios rusos cometan más crímenes. Esto incluye actos de naturaleza genocida. Si bien no siempre está en nuestro poder prevenir nuevos crímenes, es nuestro deber sagrado llevar a los responsables ante la justicia. Al actuar de manera decisiva, nosotros, como comunidad internacional, podemos enviar un poderoso mensaje de que la impunidad no será tolerada en las democracias modernas y que el estado de derecho sirve como un escudo contra la tiranía, la agresión y las atrocidades.</p>\n<p><strong>Kateryna Kyrychenko</strong> es Oficial Legal y Gerente del Programa de Ucrania en el bufete de abogados pro bono Public International Law and Policy Group (PILPG). Está trabajando en cuestiones legales centradas en la rendición de cuentas por los crímenes de guerra rusos en Ucrania, y actualmente está cursando un doctorado en Derecho Internacional (Universidad Nacional de “Academia Kyiv-Mohyla”).</p>\n<p><strong>Andrii Kutsyk</strong> tiene un doctorado en Filosofía de los Medios (Universidad Nacional de Volyn Lesya Ukrainka) y una Maestría en Estudios de Europa del Este (Universidad de Varsovia). Actualmente es Investigador en el Instituto de Ciencias Políticas de la Universidad de Gdańsk y miembro del Instituto de Investigación para la Política Europea. En 2024, también recibió el Premio Ivan Vyhovsky (Universidad de Rzeszów).</p>\n<p><strong>Dionizy Akulicz</strong> tiene una Maestría en Estudios de Europa del Este (Universidad de Varsovia).</p>\n<p><a href=\"#_ftnref1\" name=\"_ftn1\"></a></p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eaywdoi7zu2xqrhbnidxtpzetka",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:26:59.004",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vaywdoi72jluar3zcg7e55kefj4",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>En un momento en que Ucrania ha estado sufriendo durante tres años como resultado de la brutal agresión de Rusia, hay una cosa que las víctimas de las atrocidades diarias de Rusia necesitan desesperadamente más – justicia.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"es",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:26:59.005",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Tribunal za rusko vodstvo?",
                key:"uid": string:"8d57676d-ec14-42ef-89a5-cc086c038745",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>U svakoj godini, gotovo četiri desetljeća aktivnih oružanih sukoba odvija se širom svijeta. Ovi sukobi su nasilni, dugotrajni, dalekosežni i često su obilježeni raširenim zločinima ili čak genocidom. Kroz povijest, djela masovnog nasilja ostavila su razarajući trag na čovječanstvo, pri čemu se 20. stoljeće ističe kao posebno brutalno. Kada se pomisli na najstrašnije zločine, zločini koje je počinila nacistička Njemačka odmah padaju na pamet. Ipak, ovaj popis također mora uključivati brutalne zločine koje je počinila japanska vlast tijekom Drugog svjetskog rata, kao i genocide u Ruandi, Bosni i Iraku. Vrijedi se sjetiti da se sve to dogodilo u samo 20. stoljeću. Preživjeli svih ovih strašnih zločina očajnički su težili pravdi. Dok su mnogi ad hoc međunarodni sudovi osnovani kako bi donijeli pravdu, druge žrtve, poput onih iz kurdskog genocida u Iraku, ostale su bez formalnih puteva za odgovornost.</p>\n<p> </p>\n<p>Na globalnoj pozadini ovih nedavnih genocida, Europa se ističe s posebno zabrinjavajućim obrascem takvih zločina — od Holokausta pod nacističkom Njemačkom do bosanskog genocida, a sada, uznemirujuće, i Ukrajine.</p>\n<p><em> </em></p>\n<p><strong>Zločini protiv bošnjačkih muslimana, masakr u Srebrenici i međunarodni odgovori</strong></p>\n<p><em> </em></p>\n<p>Srpanj 2024. obilježio je 29. godišnjicu genocida u Srebrenici, kada su bosanski Srbi planirali i namjerno ubili više od 8.000 bošnjačkih muslimana u srpnju 1995. Masakr u Srebrenici često se smatra najvećim zločinom te vrste u Europi od Drugog svjetskog rata.</p>\n<p>Ovi strašni događaji procesuirani su na međunarodnoj razini. Ad hoc međunarodni tribunal – Međunarodni kazneni tribunal za bivšu Jugoslaviju (MKTJ) – osnovan je u Haagu u svibnju 1993. godine Rezolucijom Vijeća sigurnosti Ujedinjenih naroda 827. To je učinjeno kako bi se procesuirali glavni visoki počinitelji brojnih zločina na teritoriju bivše Jugoslavije od 1991. godine nadalje. Tribunal je utvrdio izvan razumne sumnje da je ubijanje bošnjačkih muslimana u Srebrenici bio genocid. MKTJ je bio prvi međunarodni kazneni tribunal koji je uveo presude za genocid u Europi. Tribunal je također izdao optužnice protiv 19 pojedinaca za zločine počinjene u Srebrenici. Svi osim jednog iz ove grupe su visoki počinitelji koji su planirali i naredili operaciju ubijanja. Godine 1995. MKTJ je osudio Radovana Karadžića, vođu bosanskih Srba tijekom Bosanskog rata, za genocid, zločine protiv čovječnosti i ratne zločine, prvenstveno kao dio zajedničkog kriminalnog pothvata. Također je osuđen zbog obnašanja raznih vodećih uloga. Ratko Mladić, zapovjednik vojske, također je osuđen 1995. za slične optužbe, uključujući genocid i zločine protiv čovječnosti. To je učinjeno na temelju njegove uloge vojnog vođe i njegovog sudjelovanja u zajedničkom kriminalnom pothvatu, kao i drugih oblika kaznene odgovornosti, uključujući zapovjednu odgovornost. Jugoslavenski vođa Slobodan Milošević također je optužen i prebačen u Haag kako bi se suočio s odgovornošću za zločine počinjene pod njegovim vodstvom ne samo u Bosni nego i u Hrvatskoj i na Kosovu. Međutim, preminuo je prije nego što je presuda donesena u njegovom suđenju.</p>\n<p> </p>\n<p>Godine 2007. Međunarodni sud pravde (MSP) potvrdio je da su zločini počinjeni u Srebrenici predstavljali djela genocida i da je Srbija propustila ispuniti svoje obveze da spriječi genocid. Ova presuda dopunila je individualnu kaznenu odgovornost određenih počinitelja utvrđivanjem odgovornosti države, čime se pojačavaju obveze prema međunarodnom pravu za širu međunarodnu zajednicu.</p>\n<p><strong><em> </em></strong></p>\n<p><strong>Bucha, Irpin, Borodianka, Hostomel, Moshchun, Izium, Mariupol, masakr u zatvoru Olenivka i Ohmatdyt – “ukrajinska kolektivna Srebrenica” raste iz dana u dan...</strong></p>\n<p><strong> </strong></p>\n<p>Uz rat u Ukrajini, postoji sve više dokaza i istraga o mogućim ratnim zločinima, zločinima protiv čovječnosti i djelima koja bi mogla ispuniti pravne kriterije za genocid. Međutim, do sada nije bilo potvrđenog i međunarodno priznatog genocida iste magnitude kao masakr u Srebrenici. Iako je teško dokazati pravu razmjere štete učinjene tijekom vrućine tekućeg rata, Ukrajina bi nažalost mogla nadmašiti masakr kada je u pitanju izgubljeni životi u ruskim zločinima. Od početka ruske potpune invazije na Ukrajinu do studenog 2024., više od 146.000 slučajeva ratnih zločina registrirale su ukrajinske agencije za provedbu zakona. Prema dokumentatorima nevladinih organizacija, više od 8.000 ljudi vjerojatno je umrlo od ratom povezanih uzroka samo u Mariupolu između ožujka 2022. i veljače 2023. Ukrajinski dokumentatori, međunarodni novinari i neovisne međunarodne organizacije pronašli su dokaze o tisućama različitih slučajeva zločina. To uključuje, na primjer, ubijanje i mučenje civila u Buchi, Irpinu, Borodianki, Hostomelu, Moshchunu i Iziumu. Ovaj popis brojnih ruskih zločina nažalost nije iscrpan i svakim danom raste...</p>\n<p> </p>\n<p>Od 24. veljače 2022. do danas, ruska vojska počinila je ratne zločine na okupiranim ukrajinskim teritorijima koji su slični onima koje su počinili Srbi na okupiranim bosanskim teritorijima, a posebno u Srebrenici. Zločini u Srebrenici i oni koje su počinile ruske oružane snage i plaćenici u Ukrajini dijele isti kontekst – ti zločini su etnički motivirani i usmjereni na uništenje etničke zajednice ili cijele nacije. U Srebrenici, to je bilo usmjereno protiv bošnjačkih muslimana, dok je u Buchi i drugim lokacijama cilj bila ukrajinska populacija. </p>\n<p><strong>Međunarodni odgovori na zločine u bivšoj Jugoslaviji kao primjer pravde u ruskoj agresiji protiv Ukrajine</strong></p>\n<p> </p>\n<p>Danas, više od trideset godina nakon Jugoslavenskih ratova, Europa se ponovno suočava s testom svoje predanosti svojim osnovnim vrijednostima. Ruska agresija stvorila je neviđene izazove, donoseći brojne strašne zločine i bezbroj kršenja ljudskih prava na europski kontinent. Moskva svakodnevno nastavlja s počinjenjem ratnih zločina i zločina protiv čovječnosti na teritoriju Ukrajine. Najviše vojne i političke vođe Rusije također naređuju uništavanje civilne infrastrukture Ukrajine; deportaciju ukrajinske djece; mučenje i ubijanje ukrajinskih ratnih zarobljenika; i stvaranje nepodnošljivih životnih uvjeta za ljude u okupiranim teritorijima. Putin ponavlja zločine koje su počinili Milošević i srpsko vodstvo prije više od trideset godina. Dodatno, status ruske države kao nuklearne sile samo komplicira situaciju. Reakcija međunarodne zajednice trebala bi biti usporediva s onom koja se odnosila na zločine u bivšoj Jugoslaviji, ako ne i jača. Osiguranje da počinitelji najtežih međunarodnih zločina budu dovedeni pred pravdu pokazat će da snaga međunarodnog prava ne priznaje iznimke, čak ni kada se radi o moćnim državama koje posjeduju nuklearno oružje.</p>\n<p>U veljači 2022., kao odgovor na brutalnu agresiju Rusije protiv Ukrajine, niz ključnih ukrajinskih nevladinih organizacija za ljudska prava, poput Harkivske grupe za ljudska prava, Ukrajinske Helsinške unije za ljudska prava i Centra za građanske slobode, pokrenuli su Globalnu inicijativu “Tribunal za Putina” (T4P). Ova inicijativa zagovara snažan međunarodni odgovor na zločine Rusije u Ukrajini kako bi se izbjegla nekažnjivost za visoke počinitelje.</p>\n<p> </p>\n<p>Međunarodni kazneni sud (MKS), kao primarno međunarodno tijelo za progon visoko rangiranih počinitelja međunarodnih zločina, brzo je poduzeo mjere kako bi se pozabavio situacijom. Nakon potpune ruske invazije 24. veljače 2022., tužitelj MKS-a Karim Khan službeno je pokrenuo istragu o mogućim ratnim zločinima, zločinima protiv čovječnosti i genocidu u Ukrajini. To je podržalo 39 država članica MKS-a. Od tada, MKS je aktivno sudjelovao u prikupljanju dokaza na terenu, pri čemu je Karim Khan nekoliko puta posjetio Ukrajinu kako bi iz prve ruke procijenio situaciju. U ožujku 2023. MKS je izdao naloge za uhićenje ruskog predsjednika Vladimira Putina i ruskog predsjedničkog povjerenika za prava djece Marije Lvove-Belove, optužujući ih za ilegalnu deportaciju ukrajinske djece u Rusiju tijekom rata između dviju zemalja. Tužitelj MKS-a napominje da su optužbe protiv Putina i Lvove-Belove temeljene na dovoljnom dokaznom materijalu i da su odgovorni za “ilegalnu deportaciju i premještanje ukrajinske djece iz okupiranih teritorija Ukrajine u Rusku Federaciju”. To je u suprotnosti s određenim člancima Rimskog statuta. MKS je napomenuo da su ruske snage “uzele stotine ukrajinske djece iz internata i sirotišta”. Karim Khan tvrdi da su te radnje, usmjerene na trajno uklanjanje djece iz njihove domovine, kršenje Ženevskih konvencija i kvalificiraju se kao ratni zločini. Iako tužitelj MKS-a ne sugerira da postoji genocidna namjera iza ilegalne deportacije ukrajinske djece, budući da bi svaka optužba za genocid zahtijevala dokazivanje specifične namjere uništenja, u cijelosti ili djelomično, nacionalne, etničke, rasne ili vjerske grupe, Ukrajina prikuplja dokaze koji podržavaju takve tvrdnje. Utvrđivanje da li se genocid počinje provoditi ostaje predmet daljnjih istraga i procesuiranja MKS-a.</p>\n<p> </p>\n<p>Ove godine, MKS je izdao druge naloge za uhićenje protiv visokih ruskih vojnih dužnosnika. To su general-pukovnik Sergej Kobylaš, zapovjednik dugog dometa u Ruskim zračnim snagama; admiral Viktor Sokolov, zapovjednik Crnomorske flote; bivši ruski ministar obrane Sergej Šojgu; i načelnik Glavnog stožera Oružanih snaga Ruske Federacije Valerij Gerasimov. Ove osobe su istaknute zbog njihove navodne uloge u napadima na energetsku i civilnu infrastrukturu u Ukrajini. Optužbe naglašavaju stav MKS-a da namjerno ciljanje civilne infrastrukture, što rezultira značajnom štetom za civilno stanovništvo, može predstavljati i ratne zločine i zločine protiv čovječnosti prema međunarodnom pravu. Tako su izdani nalozi za uhićenje dio napora Suda da dovedu pred pravdu one iz ruskog vodstva koji su najodgovorniji za ozbiljna kršenja međunarodnog prava.</p>\n<p> </p>\n<p>Ipak, postoji značajna praznina u trenutnom pravosudnom sustavu kada je u pitanju odgovornost počinitelja za zločin agresije. MKS ne može procesuirati djela agresije počinjena od strane ili unutar zemalja koje nisu članice Rimskog statuta — poput Rusije. Dok MKS može rješavati ratne zločine, zločine protiv čovječnosti i genocid u Ukrajini, nema jurisdikciju nad ruskom agresijom. Ova ograničenja potaknula su pozive za osnivanje Posebnog tribunala koji bi se posebno fokusirao na procesuiranje ovog zločina u Ukrajini kako bi se osigurao sveobuhvatan odgovor na sve tekuće međunarodne zločine.</p>\n<p>21. studenog 2022. godine, NATO Parlamentarna skupština usvojila je rezoluciju koja poziva članice i partnere Sjevernoatlantske alijanse da osnuju poseban tribunal za procesuiranje ruskih vođa odgovornih za zločin agresije. 23. studenog 2022. godine, Europski parlament usvojio je rezoluciju koja poziva EU i njene članice da podrže osnivanje posebnog tribunala za zločin agresije Rusije protiv Ukrajine. 19. siječnja 2023. godine, usvojena je još jedna rezolucija o osnivanju takvog tribunala.</p>\n<p>Ipak, osnivanje tribunala za rusku agresiju zahtijeva pažljivo osmišljavanje kako bi se osigurala usklađenost sa standardima međunarodnog prava, kao i legitimnost tribunala u globalnoj zajednici. Praktična pitanja poput formata tribunala, jurisdikcije, financiranja, logističke koordinacije i primjenjivih pravnih okvira morat će se riješiti. Tu su i pitanja prevladavanja imuniteta vođa i upravljanja postupcima i suđenjima u odsutnosti. Unatoč izazovima, stvaranje takvog tribunala predstavljalo bi kritičan korak prema sveobuhvatnoj odgovornosti za rusku agresiju, održavanju međunarodnog prava kako bi se dopunili postojeći pravni mehanizmi i slanje snažne poruke protiv nekažnjivosti.</p>\n<p>MKTJ je, do neke mjere, slučaj na koji bi se međunarodna zajednica trebala osloniti prilikom stvaranja tribunala za ruske vođe odgovorne za agresiju protiv Ukrajine. MKTJ je pokazao kako se međunarodna kaznena pravda može učinkovito primijeniti kako bi se počinitelji odgovarali za ratne zločine, zločine protiv čovječnosti i genocid. Općenito, postavio je mjerilo za buduće tribunale. Međutim, u to vrijeme nije imao jurisdikciju nad zločinom agresije. Ova praznina kasnije je riješena kada je zločin agresije uključen u Rimski statut Međunarodnog kaznenog suda (MKS) kroz Kampala amandmane iz 2010. godine, koji su stupili na snagu 2018. godine. Oslanjajući se na uspjehe i ograničenja MKTJ-a, poseban tribunal za rusku agresiju protiv Ukrajine može iskoristiti naučene lekcije, dok ispunjava jurisdikcijske praznine koje raniji tribunali nisu mogli riješiti.</p>\n<p>Važno je napomenuti da MKTJ nije bio suđenje poraženim državama kao što se vidjelo u poslijeratnim procesima protiv njemačkih i japanskih režima. Umjesto toga, procesuirani su pojedinci koji su se suočili samo s domaćim političkim porazom. Sličan scenarij mogao bi se odviti s Putinovim režimom, što čini bitnim da međunarodna zajednica poduzme proaktivne mjere. Odgađanje osnivanja posebnog tribunala za rusku agresiju u Ukrajini zapravo daje nekažnjivost, omogućujući Putinu i drugim ruskim dužnosnicima da počine daljnje zločine. To uključuje djela genocidne prirode. Iako nije uvijek u našoj moći spriječiti nove zločine, naša je sveta dužnost dovesti odgovorne pred pravdu. Djelujući odlučno, mi, kao međunarodna zajednica, možemo poslati snažnu poruku da se nekažnjivost neće tolerirati u modernim demokracijama i da vladavina prava služi kao štit protiv tiranije, agresije i zločina.</p>\n<p><strong>Kateryna Kyrychenko</strong> je pravna službenica i voditeljica programa Ukrajina u pro bono odvjetničkoj firmi Public International Law and Policy Group (PILPG). Radi na pravnim pitanjima usredotočenim na odgovornost za ruske ratne zločine u Ukrajini i trenutno je na doktorskom studiju iz međunarodnog prava (Nacionalno sveučilište “Kyiv-Mohyla Academy”).</p>\n<p><strong>Andrii Kutsyk</strong> ima doktorat iz filozofije medija (Lesya Ukrainka Volyn National University) i magisterij iz istočnoeuropskih studija (Sveučilište u Varšavi). Trenutno je istraživački suradnik na Institutu političkih znanosti Sveučilišta u Gdanjsku i član Istraživačkog instituta za europsku politiku. Godine 2024. također je dobio Nagradu Ivana Vyhovskog (Sveučilište u Rzeszówu).</p>\n<p><strong>Dionizy Akulicz</strong> ima magisterij iz istočnoeuropskih studija (Sveučilište u Varšavi).</p>\n<p><a href=\"#_ftnref1\" name=\"_ftn1\"></a></p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eaywdoi7zu2xqrhbnidxtpzetka",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:44:31.573",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vaywdoi72jluar3zcg7e55kefj4",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>U vrijeme kada Ukrajina krvari već tri godine kao rezultat brutalne agresije Rusije, postoji jedna stvar koja je žrtvama svakodnevnih zločina Rusije najpotrebnija – pravda.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"hr",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:44:31.574",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Un tribunal pentru conducerea Rusiei?",
                key:"uid": string:"9cf27270-734d-4ffa-8041-939a84bbb0bf",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>În orice an dat, există aproape patruzeci de conflicte armate active în întreaga lume. Aceste conflicte sunt violente, durabile, extinse și adesea caracterizate prin atrocități pe scară largă sau chiar acte de genocid. De-a lungul istoriei, actele de violență în masă au lăsat o amprentă devastatoare asupra umanității, secolul XX fiind deosebit de brutal. Când ne gândim la cele mai oribile atrocități, crimele comise de Germania nazistă vin imediat în minte. Totuși, această listă trebuie să includă și actele brutale comise de regimul japonez în timpul celui de-al Doilea Război Mondial, precum și genocidurile din Rwanda, Bosnia și Irak. Merită să ne amintim că toate acestea s-au întâmplat doar în secolul XX. Supraviețuitorii tuturor acestor crime oribile au tânjit disperat după justiție. Deși au fost înființate multe tribunale internaționale ad hoc pentru a oferi justiție, alte victime, cum ar fi cele ale genocidului kurd din Irak, au rămas fără căi formale de responsabilitate.</p>\n<p> </p>\n<p>În contextul global al acestor genociduri recente, Europa se remarcă printr-un model deosebit de îngrijorător al unor astfel de atrocități — de la Holocaustul sub Germania nazistă la genocidul bosniac și acum, îngrijorător, în Ucraina.</p>\n<p><em> </em></p>\n<p><strong>Atrocități împotriva musulmanilor bosniaci, masacrul de la Srebrenica și răspunsurile internaționale</strong></p>\n<p><em> </em></p>\n<p>În iulie 2024 s-au împlinit 29 de ani de la genocidul de la Srebrenica, când sârbi bosniaci au planificat și au ucis deliberat mai mult de 8.000 de bărbați musulmani bosniaci în iulie 1995. Masacrul de la Srebrenica este adesea considerat cea mai mare atrocitate de acest fel din Europa de la cel de-al Doilea Război Mondial.</p>\n<p>Aceste evenimente oribile au fost judecate la nivel internațional. Un tribunal internațional ad hoc – Tribunalul Penal Internațional pentru fosta Iugoslavie (TPII) – a fost creat la Haga în mai 1993 prin Rezoluția 827 a Consiliului de Securitate al Națiunilor Unite. Acest lucru a fost realizat pentru a judeca principalii autori de nivel înalt ai numeroaselor atrocități pe teritoriul fostei Iugoslavii începând cu 1991. Tribunalul a stabilit dincolo de orice îndoială rezonabilă că uciderea musulmanilor bosniaci la Srebrenica a fost un genocid. TPII a fost primul tribunal penal internațional care a introdus condamnări pentru genocid în Europa. Tribunalul a emis, de asemenea, acte de acuzare împotriva a 19 indivizi pentru crime comise la Srebrenica. Toți, cu excepția unuia dintre acest grup, sunt autori de nivel înalt care au planificat și au ordonat operațiunea de ucidere. În 1995, TPII l-a condamnat pe Radovan Karadžić, liderul sârbo-bosniacilor în timpul războiului bosniac, pentru genocid, crime împotriva umanității și crime de război, în principal ca parte a unei întreprinderi criminale comune. De asemenea, a fost condamnat pentru ocuparea diferitelor funcții de conducere. Ratko Mladić, comandantul armatei, a fost, de asemenea, condamnat în 1995 pentru acuzații similare, inclusiv genocid și crime împotriva umanității. Acest lucru a fost realizat pe baza rolului său ca lider militar și a implicării sale într-o întreprindere criminală comună, precum și a altor forme de răspundere penală, inclusiv răspunderea de comandă. Liderul iugoslav Slobodan Milošević a fost, de asemenea, acuzat și transportat la Haga pentru a face față responsabilității pentru crimele comise sub conducerea sa nu doar în Bosnia, ci și în Croația și Kosovo. Cu toate acestea, el a decedat înainte ca un verdict să fie pronunțat în procesul său.</p>\n<p> </p>\n<p>În 2007, Curtea Internațională de Justiție (CIJ) a afirmat că atrocitățile comise la Srebrenica constituiau acte de genocid și că Serbia nu a reușit să își îndeplinească obligațiile de a preveni genocidul. Această hotărâre a completat responsabilitatea penală individuală a unor autori specifici prin stabilirea responsabilității de stat, întărind astfel obligațiile conform dreptului internațional pentru întreaga comunitate internațională.</p>\n<p><strong><em> </em></strong></p>\n<p><strong>Bucha, Irpin, Borodianka, Hostomel, Moshchun, Izium, Mariupol, masacrul din închisoarea Olenivka și Ohmatdyt – „Srebrenica colectivă ucraineană” crește în fiecare zi...</strong></p>\n<p><strong> </strong></p>\n<p>Odată cu războiul în curs de desfășurare în Ucraina, există dovezi tot mai multe și investigații privind posibile crime de război, crime împotriva umanității și acte care ar putea îndeplini criteriile legale pentru genocid. Cu toate acestea, până în prezent, nu a existat un genocid confirmat și recunoscut internațional de aceeași magnitudine ca masacrul de la Srebrenica. Deși este dificil să se dovedească adevărata amploare a pagubelor cauzate în timpul intensității războiului în curs, Ucraina ar putea, din păcate, să depășească masacrul în ceea ce privește viețile pierdute în atrocitățile rusești. De la începutul invaziei pe scară largă a Rusiei în Ucraina până în noiembrie 2024, peste 146.000 de cazuri de crime de război au fost înregistrate de agențiile de aplicare a legii din Ucraina. Potrivit documentatorilor ONG, mai mult de 8.000 de oameni au murit probabil din cauze legate de război în Mariupol doar între martie 2022 și februarie 2023. Documentatorii ucraineni, jurnaliștii internaționali și organizațiile internaționale independente au găsit dovezi ale miilor de cazuri diferite de atrocități. Acestea includ, de exemplu, uciderea și torturarea civililor în Bucha, Irpin, Borodianka, Hostomel, Moshchun și Izium. Această listă a numeroaselor atrocități rusești nu este, din păcate, exhaustivă și continuă să crească în fiecare zi...</p>\n<p> </p>\n<p>Din 24 februarie 2022 până în prezent, armata rusă a comis crime de război în teritoriile ucrainene ocupate care sunt similare cu cele comise de sârbi în teritoriile bosniace ocupate și în special în Srebrenica. Crimele din Srebrenica și cele comise de forțele armate ruse și mercenarii în Ucraina împărtășesc același context – aceste crime sunt motivate etnic și vizează distrugerea unei comunități etnice sau a unei națiuni întregi. În Srebrenica, aceasta a vizat musulmanii bosniaci, în timp ce în Bucha și în alte locații, ținta a fost populația ucraineană. </p>\n<p><strong>Răspunsurile internaționale la atrocitățile din fosta Iugoslavie ca exemplu pentru justiția în agresiunea rusă împotriva Ucrainei</strong></p>\n<p> </p>\n<p>Azi, la mai bine de treizeci de ani de la războaiele iugoslave, Europa este din nou testată în ceea ce privește angajamentul său față de valorile fundamentale. Agresiunea rusă a creat provocări fără precedent, aducând numeroase atrocități îngrozitoare și nenumărate încălcări ale drepturilor omului pe continentul european. Moscova continuă să comită crime de război și crime împotriva umanității pe teritoriul Ucrainei în fiecare zi. Conducerea militară și politică de vârf a Rusiei ordonă, de asemenea, distrugerea infrastructurii civile a Ucrainei; deportarea copiilor ucraineni; torturarea și uciderea prizonierilor de război ucraineni; și crearea unor condiții de viață insuportabile pentru oamenii din teritoriile ocupate. Putin repetă crimele comise de Milošević și conducerea sârbească cu mai bine de treizeci de ani în urmă. În plus, statutul statului rus ca putere nucleară complică și mai mult situația. Reacția comunității internaționale ar trebui să fie comparabilă cu cea referitoare la crimele din fosta Iugoslavie, dacă nu mai puternică. Asigurarea că autorii celor mai grave crime internaționale sunt aduși în fața justiției va arăta că puterea dreptului internațional nu admite excepții, chiar și atunci când se confruntă cu state puternice care dețin arme nucleare.</p>\n<p>În februarie 2022, ca răspuns la agresiunea brutală a Rusiei împotriva Ucrainei, un număr de ONG-uri ucrainene cheie pentru drepturile omului, cum ar fi Grupul pentru Drepturile Omului din Harkov, Uniunea pentru Drepturile Omului din Ucraina și Centrul pentru Libertăți Civile, au lansat Inițiativa Globală „Tribunal pentru Putin” (T4P). Aceasta pledează pentru un răspuns internațional puternic la crimele Rusiei în Ucraina pentru a evita impunitatea pentru autorii de nivel înalt.</p>\n<p> </p>\n<p>Curtea Penală Internațională (CPI), ca principal organism internațional pentru urmărirea responsabilității autorilor de nivel înalt ai crimelor internaționale, a acționat rapid pentru a aborda situația. După invazia pe scară largă a Rusiei din 24 februarie 2022, procurorul CPI, Karim Khan, a lansat oficial o investigație privind posibile crime de război, crime împotriva umanității și genocid în Ucraina. Acest lucru a fost susținut de 39 de state membre ale CPI. De atunci, CPI a fost activ implicată în colectarea de dovezi la fața locului, Karim Khan efectuând mai multe vizite în Ucraina pentru a evalua situația din prima linie. În martie 2023, CPI a emis mandate de arestare pentru președintele rus Vladimir Putin și comisarul prezidențial rus pentru drepturile copiilor Maria Lvova-Belova, acuzându-i de deportarea ilegală a copiilor ucraineni în Rusia în timpul războiului dintre cele două țări. Procurorul CPI notează că acuzațiile împotriva lui Putin și Lvova-Belova se bazează pe dovezi suficiente și că aceștia sunt responsabili pentru „deportarea și transferul ilegal al copiilor ucraineni din teritoriile ocupate ale Ucrainei în Federația Rusă”. Acest lucru contrazice articole specifice din Statutul de la Roma. CPI a notat că forțele ruse au luat „sute de copii ucraineni din școli de internat și orfelinate”. Karim Khan susține că aceste acțiuni, menite să elimine permanent copiii din patria lor, constituie o încălcare a Convenției de la Geneva și se califică drept crime de război. Deși procurorul CPI nu sugerează că există o intenție genocidală în spatele deportării ilegale a copiilor ucraineni, deoarece orice acuzație de genocid ar necesita demonstrerea unei intenții specifice de a distruge, în totalitate sau parțial, un grup național, etnic, rasial sau religios, Ucraina a adunat dovezi pentru a susține astfel de afirmații. Determinarea dacă se comite genocid rămâne supusă investigațiilor și urmăririlor ulterioare ale CPI.</p>\n<p> </p>\n<p>Anul acesta, CPI a emis alte mandate de arestare împotriva unor oficiali militari ruși de nivel înalt. Acestea sunt general-locotenentul Sergei Kobylash, comandantul aviației de lungă distanță din Forțele Aerospatiale Ruse; amiralul Viktor Sokolov, comandantul Flotei Mării Negre; fostul ministru rus al Apărării Sergei Shoigu; și șeful Statului Major al Forțelor Armate Ruse, Valery Gerasimov. Aceste persoane au fost evidențiate pentru rolul lor presupus în atacarea infrastructurii energetice și civile din Ucraina. Acuzațiile subliniază poziția CPI că țintirea deliberată a infrastructurii civile, rezultând în daune semnificative pentru populația civilă, poate constitui atât crime de război, cât și crime împotriva umanității conform dreptului internațional. Astfel, mandatele de arestare emise fac parte din eforturile Curții de a aduce în fața justiției pe cei din conducerea rusă cei mai responsabili pentru încălcări grave ale dreptului internațional.</p>\n<p> </p>\n<p>Cu toate acestea, există o lacună semnificativă în sistemul actual de justiție în ceea ce privește tragerea la răspundere a autorilor pentru crima de agresiune. CPI nu poate urmări penal acte de agresiune comise de sau în cadrul țărilor care nu sunt membre ale Statutului de la Roma — cum ar fi Rusia. Deși CPI poate aborda crimele de război, crimele împotriva umanității și genocidul în Ucraina, nu are jurisdicție asupra agresiunii Rusiei. Această limitare a alimentat apelurile de a crea un Tribunal Special concentrat în mod specific pe urmărirea acestei crime în Ucraina pentru a asigura un răspuns cuprinzător la toate crimele internaționale în curs.</p>\n<p>Pe 21 noiembrie 2022, Adunarea Parlamentară NATO a adoptat o rezoluție prin care îndeamnă membrii și partenerii Alianței Nord-Atlantice să înființeze un tribunal special pentru a judeca liderii ruși responsabili pentru crima de agresiune. Pe 23 noiembrie 2022, Parlamentul European a adoptat o rezoluție prin care solicită UE și statelor sale membre să sprijine înființarea unui tribunal special pentru crima de agresiune a Rusiei împotriva Ucrainei. Pe 19 ianuarie 2023, a adoptat o altă rezoluție privind înființarea unui astfel de tribunal.</p>\n<p>Cu toate acestea, înființarea unui tribunal pentru agresiunea rusă necesită un design atent pentru a asigura respectarea standardelor dreptului internațional, precum și legitimitatea tribunalului în comunitatea globală. Problemele practice, cum ar fi formatul tribunalului, jurisdicția, finanțarea, coordonarea logistică și cadrele legale aplicabile, vor trebui abordate. Există, de asemenea, probleme legate de depășirea imunităților liderilor și gestionarea procedurilor și proceselor în absență. În ciuda provocărilor, crearea unui astfel de tribunal ar reprezenta un pas critic către responsabilizarea cuprinzătoare pentru agresiunea rusă, susținând dreptul internațional pentru a completa mecanismele legale existente și trimițând un mesaj puternic împotriva impunității.</p>\n<p>TPII este, într-o oarecare măsură, cazul la care comunitatea internațională ar trebui să se uite atunci când creează un tribunal pentru liderii ruși răspunzători de agresiunea împotriva Ucrainei. TPII a demonstrat cum justiția penală internațională poate fi aplicată eficient pentru a trasa răspunderea autorilor pentru crime de război, crime împotriva umanității și genocid. În general, a stabilit un standard pentru viitoarele tribunale. Cu toate acestea, nu a avut jurisdicție asupra crimei de agresiune la acea vreme. Această lacună a fost abordată ulterior când crima de agresiune a fost încorporată în Statutul de la Roma al Curții Penale Internaționale (CPI) prin Amendamentele de la Kampala din 2010, care au intrat în vigoare în 2018. Prin construirea pe succesele și limitările TPII, un tribunal special pentru agresiunea rusă împotriva Ucrainei poate valorifica lecțiile învățate, umplând în același timp lacunele jurisdicționale pe care tribunalele anterioare nu le-au putut aborda.</p>\n<p>Este important de menționat că TPII nu a fost un proces al statelor învinse, așa cum s-a văzut în procesele postbelice ale regimurilor german și japonez. În schimb, a judecat indivizi care s-au confruntat doar cu o înfrângere politică internă. Un scenariu similar ar putea avea loc cu regimul lui Putin, făcând esențial ca comunitatea internațională să ia măsuri proactive. Amânarea înființării unui tribunal special pentru agresiunea rusă în Ucraina acordă efectiv impunitate, permițându-i lui Putin și altor oficiali ruși să comită crime suplimentare. Acestea includ acte de natură genocidală. Deși nu este întotdeauna în puterea noastră să prevenim noi crime, este datoria noastră sacră să aducem în fața justiției pe cei responsabili. Acționând decisiv, noi, ca comunitate internațională, putem trimite un mesaj puternic că impunitatea nu va fi tolerată în democrațiile moderne și că statul de drept servește ca un scut împotriva tiraniei, agresiunii și atrocităților.</p>\n<p><strong>Kateryna Kyrychenko</strong> este Ofițer Juridic și Manager de Program pentru Ucraina la firma de avocatură pro bono Public International Law and Policy Group (PILPG). Lucrează la probleme legale axate pe responsabilitatea pentru crimele de război rusești în Ucraina și în prezent urmează un doctorat în Drept Internațional (Universitatea Națională „Academia Kyiv-Mohyla”).</p>\n<p><strong>Andrii Kutsyk</strong> deține un doctorat în Filosofia Media (Universitatea Națională Lesya Ukrainka din Volyn) și o diplomă de master în Studii Est-Europene (Universitatea din Varșovia). În prezent, este cercetător asociat la Institutul de Științe Politice al Universității din Gdańsk și membru al Institutului de Cercetare pentru Politica Europeană. În 2024, a primit, de asemenea, Premiul Ivan Vyhovsky (Universitatea din Rzeszów).</p>\n<p><strong>Dionizy Akulicz</strong> deține o diplomă de master în Studii Est-Europene (Universitatea din Varșovia).</p>\n<p><a href=\"#_ftnref1\" name=\"_ftn1\"></a></p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eaywdoi7zu2xqrhbnidxtpzetka",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:55:30.296",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vaywdoi72jluar3zcg7e55kefj4",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Într-o perioadă în care Ucraina a suferit timp de trei ani ca urmare a agresiunii brutale a Rusiei, există un lucru de care victimele atrocităților zilnice ale Rusiei au nevoie disperată cel mai mult – justiție.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"ro",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:55:47.153",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Trybunał dla przywództwa Rosji?",
                key:"uid": string:"a7b01cdc-0865-4b39-9615-3970d913f0f8",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>W każdym danym roku na całym świecie istnieje niemal czterdzieści aktywnych konfliktów zbrojnych. Konflikty te są brutalne, trwałe, dalekosiężne i często charakteryzują się powszechnymi zbrodniami lub nawet aktami ludobójstwa. Na przestrzeni historii akty masowej przemocy pozostawiły niszczycielski ślad na ludzkości, a XX wiek wyróżnia się jako szczególnie brutalny. Kiedy myśli się o najbardziej przerażających zbrodniach, od razu na myśl przychodzą zbrodnie popełnione przez Niemcy nazistowskie. Jednak ta lista musi również obejmować brutalne czyny popełnione przez japoński reżim podczas II wojny światowej, a także ludobójstwa w Rwandzie, Bośni i Iraku. Warto pamiętać, że wszystko to miało miejsce w zaledwie XX wieku. Ocaleni z tych wszystkich strasznych zbrodni desperacko pragnęli sprawiedliwości. Chociaż wiele doraźnych międzynarodowych trybunałów zostało powołanych do wymierzania sprawiedliwości, inni ofiary, takie jak te z ludobójstwa Kurdów w Iraku, pozostają bez formalnych ścieżek do odpowiedzialności.</p>\n<p> </p>\n<p>Na tle globalnym tych niedawnych ludobójstw, Europa wyróżnia się szczególnie niepokojącym wzorcem takich zbrodni — od Holokaustu pod rządami Niemiec nazistowskich po ludobójstwo w Bośni, a teraz, niepokojąco, w Ukrainie.</p>\n<p><em> </em></p>\n<p><strong>Zbrodnie przeciwko muzułmanom bośniackim, masakra w Srebrenicy i reakcje międzynarodowe</strong></p>\n<p><em> </em></p>\n<p>W lipcu 2024 roku minęła 29. rocznica ludobójstwa w Srebrenicy, kiedy Bośniacy Serbowie zaplanowali i celowo zabili ponad 8 000 bośniackich muzułmanów w lipcu 1995 roku. Masakra w Srebrenicy jest często uważana za największą zbrodnię tego rodzaju w Europie od czasów II wojny światowej.</p>\n<p>Te straszne wydarzenia były ścigane na poziomie międzynarodowym. Doraźny międzynarodowy trybunał – Międzynarodowy Trybunał Karny dla byłej Jugosławii (MTKJ) – został utworzony w Hadze w maju 1993 roku na mocy rezolucji 827 Rady Bezpieczeństwa ONZ. Zostało to zrobione w celu osądzenia głównych sprawców licznych zbrodni na terytorium byłej Jugosławii od 1991 roku. Trybunał ustalił ponad wszelką wątpliwość, że zabójstwo bośniackich muzułmanów w Srebrenicy było ludobójstwem. MTKJ był pierwszym międzynarodowym trybunałem karnym, który wprowadził wyroki za ludobójstwo w Europie. Trybunał wydał również akty oskarżenia przeciwko 19 osobom za zbrodnie popełnione w Srebrenicy. Wszystkie oprócz jednej z tej grupy to wysokiej rangi sprawcy, którzy zaplanowali i zlecili operację zabójstwa. W 1995 roku MTKJ skazał Radovana Karadžicia, lidera Bośniaków Serbów podczas wojny bośniackiej, za ludobójstwo, zbrodnie przeciwko ludzkości i zbrodnie wojenne, głównie w ramach wspólnego przedsięwzięcia przestępczego. Został również skazany za pełnienie różnych ról kierowniczych. Ratko Mladić, dowódca armii, również został skazany w 1995 roku za podobne zarzuty, w tym ludobójstwo i zbrodnie przeciwko ludzkości. Zostało to zrobione na podstawie jego roli jako dowódcy wojskowego i jego zaangażowania w wspólne przedsięwzięcie przestępcze, a także inne formy odpowiedzialności karnej, w tym odpowiedzialności dowódczej. Jugosłowiański lider Slobodan Milošević również został oskarżony i przewieziony do Hagi, aby ponieść odpowiedzialność za zbrodnie popełnione pod jego przywództwem nie tylko w Bośni, ale także w Chorwacji i Kosowie. Jednak zmarł przed wydaniem wyroku w swoim procesie.</p>\n<p> </p>\n<p>W 2007 roku Międzynarodowy Trybunał Sprawiedliwości (MTS) potwierdził, że zbrodnie popełnione w Srebrenicy stanowiły akty ludobójstwa i że Serbia nie wypełniła swoich zobowiązań do zapobieżenia ludobójstwu. To orzeczenie uzupełniło indywidualną odpowiedzialność karną konkretnych sprawców, ustanawiając odpowiedzialność państwową, wzmacniając tym samym zobowiązania na mocy prawa międzynarodowego dla szerszej społeczności międzynarodowej.</p>\n<p><strong><em> </em></strong></p>\n<p><strong>Bucha, Irpin, Borodianka, Hostomel, Moshchun, Izium, Mariupol, masakra w więzieniu Olenivka i Ohmatdyt – “ukraińska zbiorowa Srebrenica” rośnie z dnia na dzień...</strong></p>\n<p><strong> </strong></p>\n<p>W związku z trwającą wojną w Ukrainie rośnie liczba dowodów i dochodzeń dotyczących potencjalnych zbrodni wojennych, zbrodni przeciwko ludzkości i czynów, które mogą spełniać prawne kryteria ludobójstwa. Jednak jak dotąd nie potwierdzono i nie uznano międzynarodowo ludobójstwa o tej samej skali, co masakra w Srebrenicy. Chociaż trudno jest udowodnić prawdziwą skalę szkód wyrządzonych w trakcie trwającej wojny, Ukraina może niestety prześcignąć masakrę, jeśli chodzi o utracone życie w rosyjskich zbrodniach. Od początku pełnoskalowej inwazji Rosji na Ukrainę do listopada 2024 roku zarejestrowano ponad 146 000 przypadków zbrodni wojennych przez ukraińskie organy ścigania. Według dokumentujących NGO, w Mariupolu samym prawdopodobnie zmarło ponad 8 000 osób z powodu przyczyn związanych z wojną między marcem 2022 a lutym 2023. Ukraińscy dokumentujący, międzynarodowi dziennikarze i niezależne organizacje międzynarodowe znaleźli dowody na tysiące różnych przypadków zbrodni. Obejmuje to na przykład zabójstwa i tortury cywilów w Buczy, Irpinie, Borodiance, Hostomelu, Moshchunie i Iziumie. Ta lista licznych rosyjskich zbrodni niestety nie jest wyczerpująca i rośnie z dnia na dzień...</p>\n<p> </p>\n<p>Od 24 lutego 2022 roku do dnia dzisiejszego armia rosyjska popełnia zbrodnie wojenne na okupowanych terytoriach ukraińskich, które są podobne do tych popełnionych przez Serbów na okupowanych terytoriach bośniackich, a w szczególności w Srebrenicy. Zbrodnie w Srebrenicy i te popełnione przez rosyjskie siły zbrojne i najemników w Ukrainie mają ten sam kontekst – te zbrodnie są motywowane etnicznie i mają na celu zniszczenie wspólnoty etnicznej lub całego narodu. W Srebrenicy celem byli bośniaccy muzułmanie, podczas gdy w Buczy i innych miejscach celem była ludność ukraińska. </p>\n<p><strong>Międzynarodowe reakcje na zbrodnie w byłej Jugosławii jako przykład sprawiedliwości w rosyjskiej agresji przeciwko Ukrainie</strong></p>\n<p> </p>\n<p>Dziś, ponad trzydzieści lat po wojnach jugosłowiańskich, Europa ponownie jest testowana pod kątem swojego zaangażowania w swoje podstawowe wartości. Agresja rosyjska stworzyła bezprecedensowe wyzwania, przynosząc liczne horrendalne zbrodnie i niezliczone naruszenia praw człowieka na kontynent europejski. Moskwa codziennie popełnia zbrodnie wojenne i zbrodnie przeciwko ludzkości na terytorium Ukrainy. Najwyższe kierownictwo wojskowe i polityczne Rosji również zleca zniszczenie cywilnej infrastruktury Ukrainy; deportację ukraińskich dzieci; torturowanie i zabijanie ukraińskich jeńców wojennych; oraz tworzenie nie do zniesienia warunków życia dla ludzi na okupowanych terytoriach. Putin powtarza zbrodnie popełnione przez Miloševića i serbskie kierownictwo ponad trzydzieści lat temu. Dodatkowo status Rosji jako mocarstwa nuklearnego tylko komplikuje sytuację. Reakcja społeczności międzynarodowej powinna być porównywalna do tej dotyczącej zbrodni w byłej Jugosławii, jeśli nie silniejsza. Zapewnienie, że sprawcy najcięższych zbrodni międzynarodowych zostaną pociągnięci do odpowiedzialności, pokaże, że moc prawa międzynarodowego nie uznaje wyjątków, nawet w przypadku potężnych państw dysponujących bronią nuklearną.</p>\n<p>W lutym 2022 roku, w odpowiedzi na brutalną agresję Rosji przeciwko Ukrainie, szereg kluczowych ukraińskich organizacji pozarządowych zajmujących się prawami człowieka, takich jak Grupa Praw Człowieka w Charkowie, Ukraińska Helsińska Unia Praw Człowieka i Centrum Wolności Obywatelskich, uruchomiło Globalną Inicjatywę “Trybunał dla Putina” (T4P). Ta inicjatywa opowiada się za silną międzynarodową reakcją na zbrodnie Rosji w Ukrainie, aby uniknąć bezkarności dla wysokich sprawców.</p>\n<p> </p>\n<p>Międzynarodowy Trybunał Karny (MTK), jako główny międzynarodowy organ do ścigania odpowiedzialności wysokich sprawców zbrodni międzynarodowych, szybko podjął działania w celu rozwiązania sytuacji. Po pełnoskalowej inwazji rosyjskiej 24 lutego 2022 roku prokurator MTK Karim Khan formalnie wszczął dochodzenie w sprawie potencjalnych zbrodni wojennych, zbrodni przeciwko ludzkości i ludobójstwa w Ukrainie. To zostało poparte przez 39 państw członkowskich MTK. Od tego czasu MTK aktywnie angażuje się w gromadzenie dowodów na miejscu, a Karim Khan odbył kilka wizyt w Ukrainie, aby ocenić sytuację z pierwszej ręki. W marcu 2023 roku MTK wydał nakazy aresztowania prezydenta Rosji Władimira Putina oraz rosyjskiej komisarz ds. praw dziecka Marii Lwowej-Biełowej, oskarżając ich o nielegalną deportację ukraińskich dzieci do Rosji podczas wojny między tymi dwoma krajami. Prokurator MTK zauważa, że zarzuty przeciwko Putinowi i Lwowej-Biełowej opierają się na wystarczających dowodach i że są odpowiedzialni za “nielegalną deportację i transfer ukraińskich dzieci z okupowanych terytoriów Ukrainy do Federacji Rosyjskiej”. To stoi w sprzeczności z konkretnymi artykułami Statutu Rzymskiego. MTK zauważył, że rosyjskie siły wzięły “setki ukraińskich dzieci z internatów i domów dziecka”. Karim Khan argumentuje, że te działania, mające na celu trwałe usunięcie dzieci z ich ojczyzny, stanowią naruszenie Konwencji Genewskiej i kwalifikują się jako zbrodnie wojenne. Chociaż prokurator MTK nie sugeruje, że za nielegalną deportacją ukraińskich dzieci stoi zamiar ludobójczy, ponieważ wszelkie zarzuty ludobójstwa wymagałyby wykazania szczególnego zamiaru zniszczenia, w całości lub w części, grupy narodowej, etnicznej, rasowej lub religijnej, Ukraina gromadzi dowody na poparcie takich twierdzeń. Określenie, czy ludobójstwo jest popełniane, pozostaje przedmiotem dalszych dochodzeń i oskarżeń MTK.</p>\n<p> </p>\n<p>W tym roku MTK wydał inne nakazy aresztowania przeciwko wysokim rosyjskim oficerom wojskowym. Są to generał porucznik Siergiej Kobylasz, dowódca lotnictwa dalekiego zasięgu w rosyjskich Siłach Powietrznych; admirał Wiktor Sokołow, dowódca Floty Czarnomorskiej; były minister obrony Rosji Siergiej Szojgu; oraz szef Sztabu Generalnego Sił Zbrojnych Rosji Walerij Gerasimow. Osoby te zostały wyróżnione za ich rzekomą rolę w atakach na infrastrukturę energetyczną i cywilną w Ukrainie. Zarzuty podkreślają stanowisko MTK, że celowe atakowanie infrastruktury cywilnej, prowadzące do znacznych szkód dla ludności cywilnej, może stanowić zarówno zbrodnie wojenne, jak i zbrodnie przeciwko ludzkości na mocy prawa międzynarodowego. W ten sposób wydane nakazy aresztowania są częścią wysiłków Trybunału, aby pociągnąć do odpowiedzialności tych z rosyjskiego kierownictwa, którzy są najbardziej odpowiedzialni za poważne naruszenia prawa międzynarodowego.</p>\n<p> </p>\n<p>Jednak istnieje znaczna luka w obecnym systemie sprawiedliwości, jeśli chodzi o pociąganie sprawców do odpowiedzialności za zbrodnię agresji. MTK nie może ścigać aktów agresji popełnionych przez lub w krajach, które nie są członkami Statutu Rzymskiego — jak Rosja. Chociaż MTK może zajmować się zbrodniami wojennymi, zbrodniami przeciwko ludzkości i ludobójstwem w Ukrainie, nie ma jurysdykcji nad agresją Rosji. To ograniczenie wywołało wezwania do stworzenia Specjalnego Trybunału, który skoncentrowałby się na ściganiu tej zbrodni w Ukrainie, aby zapewnić kompleksową reakcję na wszystkie trwające zbrodnie międzynarodowe.</p>\n<p>21 listopada 2022 roku Zgromadzenie Parlamentarne NATO przyjęło rezolucję wzywającą członków i partnerów Sojuszu Północnoatlantyckiego do ustanowienia specjalnego trybunału w celu osądzenia rosyjskich liderów odpowiedzialnych za zbrodnię agresji. 23 listopada 2022 roku Parlament Europejski przyjął rezolucję wzywającą UE i jej państwa członkowskie do wsparcia ustanowienia specjalnego trybunału za zbrodnię agresji Rosji przeciwko Ukrainie. 19 stycznia 2023 roku przyjął kolejną rezolucję w sprawie ustanowienia takiego trybunału.</p>\n<p>Jednak ustanowienie trybunału dla rosyjskiej agresji wymaga starannego zaprojektowania, aby zapewnić przestrzeganie standardów prawa międzynarodowego, a także legitymacji trybunału w społeczności globalnej. Praktyczne kwestie, takie jak format trybunału, jurysdykcja, finansowanie, koordynacja logistyczna i obowiązujące ramy prawne, będą musiały zostać rozwiązane. Istnieją również kwestie pokonywania immunitetów liderów oraz zarządzania postępowaniami i procesami w nieobecności. Pomimo wyzwań, stworzenie takiego trybunału byłoby kluczowym krokiem w kierunku kompleksowej odpowiedzialności za rosyjską agresję, podtrzymując prawo międzynarodowe w celu uzupełnienia istniejących mechanizmów prawnych i wysyłając silny sygnał przeciwko bezkarności.</p>\n<p>MTKJ jest, w pewnym sensie, przypadkiem, na który społeczność międzynarodowa powinna się wzorować przy tworzeniu trybunału dla rosyjskich liderów odpowiedzialnych za agresję przeciwko Ukrainie. MTKJ pokazał, jak międzynarodowa sprawiedliwość karna może być skutecznie stosowana w celu pociągnięcia sprawców do odpowiedzialności za zbrodnie wojenne, zbrodnie przeciwko ludzkości i ludobójstwo. Ogólnie rzecz biorąc, ustanowił on punkt odniesienia dla przyszłych trybunałów. Jednak w tamtym czasie nie miał jurysdykcji nad zbrodnią agresji. Ta luka została później rozwiązana, gdy zbrodnia agresji została włączona do Statutu Rzymskiego Międzynarodowego Trybunału Karnego (MTK) poprzez poprawki z Kampali z 2010 roku, które weszły w życie w 2018 roku. Budując na sukcesach i ograniczeniach MTKJ, specjalny trybunał dla rosyjskiej agresji przeciwko Ukrainie może wykorzystać wyciągnięte wnioski, jednocześnie wypełniając luki jurysdykcyjne, których wcześniejsze trybunały nie mogły rozwiązać.</p>\n<p>Co ważne, MTKJ nie był procesem pokonanych państw, jak to miało miejsce w powojennych procesach niemieckich i japońskich reżimów. Zamiast tego ścigał jednostki, które doświadczyły jedynie krajowej porażki politycznej. Podobny scenariusz może rozegrać się w przypadku reżimu Putina, co czyni niezbędnym, aby społeczność międzynarodowa podjęła proaktywne działania. Opóźnianie ustanowienia specjalnego trybunału dla rosyjskiej agresji w Ukrainie skutecznie przyznaje bezkarność, pozwalając Putinowi i innym rosyjskim urzędnikom na popełnianie dalszych zbrodni. Obejmuje to czyny o charakterze ludobójczym. Chociaż nie zawsze mamy władzę, aby zapobiegać nowym zbrodniom, naszym świętym obowiązkiem jest pociągnięcie odpowiedzialnych do sprawiedliwości. Działając zdecydowanie, my, jako społeczność międzynarodowa, możemy wysłać potężny sygnał, że bezkarność nie będzie tolerowana w nowoczesnych demokracjach i że rządy prawa służą jako tarcza przeciwko tyranii, agresji i zbrodniom.</p>\n<p><strong>Kateryna Kyrychenko</strong> jest prawnikiem i menedżerem programu Ukrainy w kancelarii prawnej pro bono Public International Law and Policy Group (PILPG). Pracuje nad kwestiami prawnymi skoncentrowanymi na odpowiedzialności za rosyjskie zbrodnie wojenne w Ukrainie i obecnie prowadzi studia doktoranckie z zakresu prawa międzynarodowego (Narodowy Uniwersytet “Akademia Mohyły w Kijowie”).</p>\n<p><strong>Andrii Kutsyk</strong> posiada stopień doktora filozofii mediów (Lesya Ukrainka Volyn National University) oraz tytuł magistra studiów wschodnioeuropejskich (Uniwersytet Warszawski). Obecnie jest pracownikiem naukowym w Instytucie Nauk Politycznych Uniwersytetu Gdańskiego oraz członkiem Instytutu Badań nad Polityką Europejską. W 2024 roku otrzymał również nagrodę im. Iwana Wyhowskiego (Uniwersytet Rzeszowski).</p>\n<p><strong>Dionizy Akulicz</strong> posiada tytuł magistra studiów wschodnioeuropejskich (Uniwersytet Warszawski).</p>\n<p><a href=\"#_ftnref1\" name=\"_ftn1\"></a></p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eaywdoi7zu2xqrhbnidxtpzetka",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:08:51.873",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vaywdoi72jluar3zcg7e55kefj4",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>W czasie, gdy Ukraina krwawi od trzech lat w wyniku brutalnej agresji Rosji, istnieje jedna rzecz, której ofiary codziennych okrucieństw Rosji desperacko potrzebują najbardziej – sprawiedliwości.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"pl",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:09:10.115",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Tribunál pro ruské vedení?",
                key:"uid": string:"ac623100-2dbb-4ca8-ad99-c49dfc3aa518",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>V každém daném roce existuje téměř čtyřicet aktivních ozbrojených konfliktů po celém světě. Tyto konflikty jsou násilné, trvalé, dalekosáhlé a často charakterizované rozsáhlými zvěrstvy nebo dokonce činy genocidy. V průběhu historie zanechaly činy hromadného násilí devastující stopu na lidstvu, přičemž 20. století se vyznačuje zvláštní brutalitou. Když si člověk vzpomene na nejhroznější zvěrstva, okamžitě mu na mysl přijdou zločiny spáchané nacistickým Německem. Tento seznam však musí zahrnovat také brutální činy spáchané japonským režimem během druhé světové války, stejně jako genocidy v Rwandě, Bosně a Iráku. Stojí za to si připomenout, že to vše se odehrálo pouze v 20. století. Přeživší všech těchto hrozných zločinů zoufale toužili po spravedlnosti. Ačkoli bylo zřízeno mnoho ad hoc mezinárodních tribunálů, které měly přinést spravedlnost, jiní oběti, jako ti, kteří přežili kurdskou genocidu v Iráku, zůstali bez jakýchkoli formálních cest k odpovědnosti.</p>\n<p> </p>\n<p>Na globálním pozadí těchto nedávných genocid vyniká Evropa s obzvlášť znepokojivým vzorem takových zvěrstev — od holocaustu pod nacistickým Německem po bosenskou genocidu a nyní, znepokojivě, Ukrajinu.</p>\n<p><em> </em></p>\n<p><strong>Zvěrstva proti bosenským muslimům, masakr v Srebrenici a mezinárodní reakce</strong></p>\n<p><em> </em></p>\n<p>Červenec 2024 znamenal 29. výročí genocidy v Srebrenici, kdy bosňáčtí Srbové plánovali a úmyslně zabili více než 8 000 bosenských muslimských mužů v červenci 1995. Masakr v Srebrenici je často považován za největší zvěrstvo svého druhu v Evropě od druhé světové války.</p>\n<p>Tyto hrozné události byly stíhány na mezinárodní úrovni. Ad hoc mezinárodní tribunál – Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY) – byl vytvořen v Haagu v květnu 1993 usnesením Rady bezpečnosti OSN č. 827. To bylo učiněno za účelem stíhání hlavních vysoce postavených pachatelů četných zvěrstev na území bývalé Jugoslávie od roku 1991. Tribunál prokázal bez rozumných pochybností, že zabíjení bosenských muslimů v Srebrenici bylo genocidou. ICTY byl prvním mezinárodním trestním tribunálem, který zavedl odsouzení za genocidu v Evropě. Tribunál také vydal obžaloby proti 19 jednotlivcům za zločiny spáchané v Srebrenici. Všichni kromě jednoho z této skupiny jsou vysoce postavení pachatelé, kteří plánovali a nařídili zabíjecí operaci. V roce 1995 ICTY odsoudil Radovana Karadžiće, vůdce bosenských Srbů během bosenské války, za genocidu, zločiny proti lidskosti a válečné zločiny, přičemž to bylo především jako součást společného zločinného podniku. Byl také odsouzen za zastávání různých vedoucích rolí. Ratko Mladić, velitel armády, byl také v roce 1995 odsouzen za podobné obvinění, včetně genocidy a zločinů proti lidskosti. To bylo učiněno na základě jeho role vojenského vůdce a jeho zapojení do společného zločinného podniku, stejně jako dalších forem trestní odpovědnosti, včetně odpovědnosti za velení. Jugoslávský vůdce Slobodan Milošević byl také obviněn a převezen do Haagu, aby čelil odpovědnosti za zločiny spáchané pod jeho vedením nejen v Bosně, ale také v Chorvatsku a Kosovu. Nicméně zemřel, než bylo v jeho procesu vyneseno rozhodnutí.</p>\n<p> </p>\n<p>V roce 2007 Mezinárodní soudní dvůr (ICJ) potvrdil, že zvěrstva spáchaná v Srebrenici představovala činy genocidy a že Srbsko nesplnilo své povinnosti zabránit genocidě. Toto rozhodnutí doplnilo individuální trestní odpovědnost konkrétních pachatelů tím, že stanovilo státní odpovědnost, čímž posílilo povinnosti podle mezinárodního práva pro širší mezinárodní společenství.</p>\n<p><strong><em> </em></strong></p>\n<p><strong>Bucha, Irpin, Borodianka, Hostomel, Moshchun, Izium, Mariupol, masakr v Olenivce a Ohmatdyt – “ukrajinská kolektivní Srebrenica” roste každý den...</strong></p>\n<p><strong> </strong></p>\n<p>Vzhledem k probíhající válce na Ukrajině existují rostoucí důkazy a vyšetřování potenciálních válečných zločinů, zločinů proti lidskosti a činů, které mohou splňovat právní kritéria pro genocidu. Nicméně k dnešnímu dni nebyla potvrzena a mezinárodně uznána genocida stejného rozsahu jako masakr v Srebrenici. Ačkoli je obtížné prokázat skutečný rozsah škod způsobených během horkosti probíhající války, Ukrajina by bohužel mohla překonat masakr, pokud jde o ztracené životy v ruských zvěrstvech. Od začátku ruské plnohodnotné invaze na Ukrajinu až do listopadu 2024 bylo ukrajinskými orgány činnými v trestním řízení registrováno více než 146 000 případů válečných zločinů. Podle dokumentátorů z nevládních organizací pravděpodobně více než 8 000 lidí zemřelo na válečné příčiny pouze v Mariupolu mezi březnem 2022 a únorem 2023. Ukrajinští dokumentátoři, mezinárodní novináři a nezávislé mezinárodní organizace našli důkazy o tisících různých případech zvěrstev. To zahrnuje například zabíjení a mučení civilistů v Buče, Irpinu, Borodiance, Hostomelu, Moshchunu a Iziumu. Tento seznam četných ruských zvěrstev bohužel není vyčerpávající a každý den se rozrůstá...</p>\n<p> </p>\n<p>Od 24. února 2022 do současnosti ruská armáda páchá válečné zločiny na okupovaných ukrajinských územích, které jsou podobné těm, které spáchali Srbové na okupovaných bosenských územích, a to zejména v Srebrenici. Zločiny v Srebrenici a ty, které spáchaly ruské ozbrojené síly a žoldáci na Ukrajině, sdílejí stejný kontext – tyto zločiny jsou etnicky motivované a zaměřené na zničení etnické komunity nebo celého národa. V Srebrenici to cílilo na bosenské muslimy, zatímco v Buče a dalších místech byl cílem ukrajinský obyvatel. </p>\n<p><strong>Mezinárodní reakce na zvěrstva v bývalé Jugoslávii jako příklad pro spravedlnost v ruské agresi proti Ukrajině</strong></p>\n<p> </p>\n<p>Dnes, více než třicet let od jugoslávských válek, je Evropa opět testována na svou oddanost svým základním hodnotám. Ruská agrese vytvořila bezprecedentní výzvy, přinášející nesčetná hrozná zvěrstva a bezpočet porušení lidských práv na evropský kontinent. Moskva pokračuje v páchání válečných zločinů a zločinů proti lidskosti na území Ukrajiny na denní bázi. Nejvyšší vojenské a politické vedení Ruska také nařizuje ničení civilní infrastruktury Ukrajiny; deportaci ukrajinských dětí; mučení a zabíjení ukrajinských válečných zajatců; a vytváření nesnesitelných životních podmínek pro lidi v okupovaných územích. Putin opakuje zločiny spáchané Miloševićem a srbským vedením před více než třiceti lety. Navíc status ruského státu jako jaderné mocnosti situaci pouze komplikuje. Reakce mezinárodního společenství by měla být srovnatelná s reakcí na zločiny v bývalé Jugoslávii, ne-li silnější. Zajištění, že pachatelé nejzávažnějších mezinárodních zločinů budou postaveni před spravedlnost, ukáže, že moc mezinárodního práva nepřipouští žádné výjimky, i když se jedná o mocné státy disponující jadernými zbraněmi.</p>\n<p>V únoru 2022, v reakci na brutální agresi Ruska proti Ukrajině, zahájilo několik klíčových ukrajinských nevládních organizací na ochranu lidských práv, jako je Charkovská skupina na ochranu lidských práv, Ukrajinská helsinská unie pro lidská práva a Centrum pro občanské svobody, globální iniciativu “Tribunál pro Putina” (T4P). Ta prosazuje silnou mezinárodní reakci na zločiny Ruska na Ukrajině, aby se předešlo beztrestnosti vysoce postavených pachatelů.</p>\n<p> </p>\n<p>Mezinárodní trestní soud (ICC), jakožto primární mezinárodní orgán pro stíhání odpovědnosti vysoce postavených pachatelů mezinárodních zločinů, rychle jednal, aby se zabýval situací. Po plnohodnotné ruské invazi 24. února 2022 zahájil prokurátor ICC Karim Khan formální vyšetřování potenciálních válečných zločinů, zločinů proti lidskosti a genocidy na Ukrajině. To podpořilo 39 států ICC. Od té doby se ICC aktivně podílí na shromažďování důkazů na místě, přičemž Karim Khan uskutečnil několik návštěv na Ukrajině, aby situaci posoudil z první ruky. V březnu 2023 ICC vydal zatykače na ruského prezidenta Vladimira Putina a ruskou prezidentskou komisařku pro práva dětí Marii Lvovou-Belovou, obviňující je z nezákonné deportace ukrajinských dětí do Ruska během války mezi oběma zeměmi. Prokurátor ICC uvádí, že obvinění proti Putinovi a Lvové-Belové jsou založena na dostatečných důkazech a že jsou odpovědní za “nezákonnou deportaci a přepravu ukrajinských dětí z okupovaných území Ukrajiny do Ruské federace”. To odporuje konkrétním článkům Římského statutu. ICC poznamenal, že ruské síly vzaly “stovky ukrajinských dětí z internátních škol a sirotčinců”. Karim Khan tvrdí, že tyto činy, zaměřené na trvalé odstranění dětí z jejich domoviny, představují porušení Ženevských konvencí a kvalifikují se jako válečné zločiny. Ačkoli prokurátor ICC nenaznačuje, že by za nezákonnou deportací ukrajinských dětí stál genocidní úmysl, protože jakákoli obvinění z genocidy by vyžadovala prokázání konkrétního úmyslu zničit, zcela nebo zčásti, národní, etnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu, Ukrajina shromažďuje důkazy na podporu takových tvrzení. Určení, zda je páchána genocida, zůstává předmětem dalších vyšetřování a stíhání ICC.</p>\n<p> </p>\n<p>V tomto roce ICC vydal další zatykače proti vysoce postaveným ruským vojenským činitelům. Ti zahrnují generálporučíka Sergeje Kobylaše, velitele dlouhého doletu v ruských vzdušných silách; admirála Viktora Sokolova, velitele Černomořské flotily; bývalého ruského ministra obrany Sergeje Šojgua; a náčelníka generálního štábu ruských ozbrojených sil Valerije Gerasimova. Tito jednotlivci byli vyzdviženi pro jejich údajnou roli v útocích na energetickou a civilní infrastrukturu na Ukrajině. Obvinění zdůrazňují postavení ICC, že cílené útoky na civilní infrastrukturu, které vedou k významné újmě civilnímu obyvatelstvu, mohou představovat jak válečné zločiny, tak zločiny proti lidskosti podle mezinárodního práva. Takže vydané zatykače jsou součástí snah soudu přivést k odpovědnosti ty, kteří jsou z ruského vedení nejvíce odpovědní za závažná porušení mezinárodního práva.</p>\n<p> </p>\n<p>Přesto existuje významná mezera v současném justičním systému, pokud jde o odpovědnost pachatelů za zločin agrese. ICC nemůže stíhat činy agrese spáchané nebo v zemích, které nejsou členy Římského statutu — jako je Rusko. Ačkoli ICC může řešit válečné zločiny, zločiny proti lidskosti a genocidu na Ukrajině, nemá jurisdikci nad ruskou agresí. Toto omezení podnítilo výzvy k vytvoření zvláštního tribunálu zaměřeného konkrétně na stíhání tohoto zločinu na Ukrajině, aby se zajistila komplexní reakce na všechny probíhající mezinárodní zločiny.</p>\n<p>21. listopadu 2022 přijal Parlamentní shromáždění NATO rezoluci, která vyzývá členy a partnery Severoatlantické aliance, aby zřídili zvláštní tribunál pro stíhání ruských vůdců odpovědných za zločin agrese. 23. listopadu 2022 Evropský parlament přijal rezoluci, která vyzývá EU a její členské státy, aby podpořily zřízení zvláštního tribunálu za zločin agrese Ruska proti Ukrajině. 19. ledna 2023 přijal další rezoluci o zřízení takového tribunálu.</p>\n<p>Přesto zřízení tribunálu pro ruskou agresi vyžaduje pečlivé navržení, aby se zajistilo dodržování standardů mezinárodního práva, stejně jako legitimity tribunálu v globálním společenství. Praktické otázky, jako je formát tribunálu, jurisdikce, financování, logistická koordinace a použitelné právní rámce, budou muset být řešeny. Existují také otázky překonání imunity vůdců a řízení řízení a soudních procesů v nepřítomnosti. Navzdory výzvám by vytvoření takového tribunálu představovalo kritický krok směrem k komplexní odpovědnosti za ruskou agresi, dodržování mezinárodního práva s cílem doplnit stávající právní mechanismy a vyslat silnou zprávu proti beztrestnosti.</p>\n<p>ICTY je do určité míry případem, na který by se mezinárodní společenství mělo obrátit při vytváření tribunálu pro ruské vůdce odpovědné za agresi proti Ukrajině. ICTY ukázal, jak může být mezinárodní trestní spravedlnost účinně aplikována k odpovědnosti pachatelů za válečné zločiny, zločiny proti lidskosti a genocidu. Celkově stanovil měřítko pro budoucí tribunály. Nicméně v té době neměl jurisdikci nad zločinem agrese. Tato mezera byla později vyřešena, když byl zločin agrese začleněn do Římského statutu Mezinárodního trestního soudu (ICC) prostřednictvím Kampala dodatků z roku 2010, které vstoupily v platnost v roce 2018. Využitím úspěchů a omezení ICTY může zvláštní tribunál pro ruskou agresi proti Ukrajině využít získané zkušenosti a zároveň vyplnit jurisdikční mezery, které dřívější tribunály nemohly řešit.</p>\n<p>Důležité je, že ICTY nebyl soudem poražených států, jak bylo vidět v poválečných stíháních německých a japonských režimů. Místo toho stíhal jednotlivce, kteří čelili pouze domácí politické porážce. Podobný scénář by se mohl odehrát s Putinem, což činí nezbytným, aby mezinárodní společenství přijalo proaktivní opatření. Odkládání zřízení zvláštního tribunálu pro ruskou agresi na Ukrajině efektivně poskytuje beztrestnost, což umožňuje Putinovi a dalším ruským úředníkům páchat další zločiny. To zahrnuje činy genocidního charakteru. Ačkoli není vždy v naší moci zabránit novým zločinům, je naší posvátnou povinností přivést odpovědné k spravedlnosti. Rozhodným jednáním můžeme jako mezinárodní společenství vyslat silnou zprávu, že beztrestnost nebude tolerována v moderních demokraciích a že právní stát slouží jako štít proti tyranii, agresi a zvěrstvům.</p>\n<p><strong>Kateryna Kyrychenko</strong> je právní úřednice a manažerka programu Ukrajina v pro bono právní kanceláři Public International Law and Policy Group (PILPG). Pracuje na právních otázkách zaměřených na odpovědnost za ruské válečné zločiny na Ukrajině a v současnosti se připravuje na doktorát v oboru mezinárodního práva (Národní univerzita “Kyiv-Mohyla Academy”).</p>\n<p><strong>Andrii Kutsyk</strong> má doktorát v oboru filozofie médií (Lesya Ukrainka Volyn National University) a magisterský titul v oboru východoevropských studií (Varšavská univerzita). V současnosti je výzkumným pracovníkem na Institutu politických věd na Gdaňské univerzitě a členem Výzkumného institutu pro evropskou politiku. V roce 2024 také obdržel cenu Ivana Vyhovského (Univerzita v Rzeszów).</p>\n<p><strong>Dionizy Akulicz</strong> má magisterský titul v oboru východoevropských studií (Varšavská univerzita).</p>\n<p><a href=\"#_ftnref1\" name=\"_ftn1\"></a></p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eaywdoi7zu2xqrhbnidxtpzetka",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:36:39.212",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vaywdoi72jluar3zcg7e55kefj4",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>V době, kdy Ukrajina krvácí již tři roky v důsledku brutální agrese Ruska, je jedna věc, kterou oběti každodenních ruských zvěrstev zoufale potřebují nejvíce – spravedlnost.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"cs",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:36:53.055",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Un tribunal pour la direction de la Russie ?",
                key:"uid": string:"c18ad54f-082c-4f57-a90d-d647710070d1",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Dans n'importe quelle année donnée, il y a près de quatre douzaines de conflits armés actifs à travers le monde. Ces conflits sont violents, durables, de grande portée et souvent caractérisés par des atrocités généralisées ou même des actes de génocide. Tout au long de l'histoire, des actes de violence de masse ont laissé une marque dévastatrice sur l'humanité, le 20ème siècle se distinguant comme particulièrement brutal. Lorsque l'on pense aux atrocités les plus horribles, les crimes commis par l'Allemagne nazie viennent immédiatement à l'esprit. Pourtant, cette liste doit également inclure les actes brutaux commis par le régime japonais pendant la Seconde Guerre mondiale, ainsi que les génocides au Rwanda, en Bosnie et en Irak. Il convient de rappeler que tout cela a eu lieu rien qu'au 20ème siècle. Les survivants de tous ces crimes horribles ont désespérément aspiré à la justice. Bien que de nombreux tribunaux internationaux ad hoc aient été établis pour rendre la justice, d'autres victimes, comme celles du génocide kurde en Irak, sont restées sans voies formelles de responsabilité.</p>\n<p> </p>\n<p>Dans le contexte mondial de ces récents génocides, l'Europe se distingue par un schéma particulièrement troublant de telles atrocités — de l'Holocauste sous l'Allemagne nazie au génocide bosniaque, et maintenant, de manière troublante, en Ukraine.</p>\n<p><em> </em></p>\n<p><strong>Atrocités contre les musulmans bosniaques, le massacre de Srebrenica et les réponses internationales</strong></p>\n<p><em> </em></p>\n<p>Juillet 2024 a marqué le 29ème anniversaire du génocide de Srebrenica, lorsque les Serbes de Bosnie ont planifié et tué délibérément plus de 8 000 hommes musulmans bosniaques en juillet 1995. Le massacre de Srebrenica est souvent considéré comme la plus grande atrocité de ce type en Europe depuis la Seconde Guerre mondiale.</p>\n<p>Ces événements horribles ont été poursuivis au niveau international. Un tribunal international ad hoc – le Tribunal pénal international pour l'ex-Yougoslavie (TPIY) – a été créé à La Haye en mai 1993 par la résolution 827 du Conseil de sécurité des Nations Unies. Cela a été fait pour poursuivre les principaux auteurs de haut niveau de nombreuses atrocités sur le territoire de l'ex-Yougoslavie à partir de 1991. Le Tribunal a établi au-delà de tout doute raisonnable que le meurtre de musulmans bosniaques à Srebrenica était un génocide. Le TPIY a été le premier tribunal pénal international à introduire des condamnations pour génocide en Europe. Le Tribunal a également émis des actes d'accusation contre 19 individus pour des crimes commis à Srebrenica. Tous sauf un de ce groupe sont des auteurs de haut niveau qui ont planifié et ordonné l'opération de meurtre. En 1995, le TPIY a condamné Radovan Karadžić, le leader des Serbes de Bosnie pendant la guerre de Bosnie, pour génocide, crimes contre l'humanité et crimes de guerre principalement dans le cadre d'une entreprise criminelle conjointe. Il a également été condamné pour avoir occupé divers rôles de leadership. Ratko Mladić, le commandant de l'armée, a également été condamné en 1995 pour des charges similaires, y compris le génocide et les crimes contre l'humanité. Cela a été fait sur la base de son rôle de leader militaire et de son implication dans une entreprise criminelle conjointe, ainsi que d'autres formes de responsabilité criminelle, y compris la responsabilité de commandement. Le leader yougoslave Slobodan Milošević a également été accusé et transporté à La Haye pour faire face à la responsabilité des crimes commis sous sa direction non seulement en Bosnie mais aussi en Croatie et au Kosovo. Cependant, il est décédé avant qu'un verdict ne soit rendu dans son procès.</p>\n<p> </p>\n<p>En 2007, la Cour internationale de justice (CIJ) a affirmé que les atrocités commises à Srebrenica constituaient des actes de génocide et que la Serbie avait échoué à remplir ses obligations de prévenir le génocide. Ce jugement a complété la responsabilité criminelle individuelle de certains auteurs en établissant la responsabilité de l'État, renforçant ainsi les obligations en vertu du droit international pour la communauté internationale au sens large.</p>\n<p><strong><em> </em></strong></p>\n<p><strong>Bucha, Irpin, Borodianka, Hostomel, Moshchun, Izium, Marioupol, le massacre de la prison d'Olenivka et Ohmatdyt – la “Srebrenica collective ukrainienne” grandit chaque jour...</strong></p>\n<p><strong> </strong></p>\n<p>Avec la guerre en cours en Ukraine, il y a de plus en plus de preuves et d'enquêtes sur des crimes de guerre potentiels, des crimes contre l'humanité et des actes qui pourraient répondre aux critères juridiques du génocide. Cependant, à l'heure actuelle, il n'y a pas eu de génocide confirmé et reconnu au niveau international d'une ampleur comparable à celle du massacre de Srebrenica. Bien qu'il soit difficile de prouver l'ampleur réelle des dommages causés pendant la chaleur de la guerre en cours, l'Ukraine pourrait malheureusement dépasser le massacre en ce qui concerne les vies perdues dans les atrocités russes. Depuis le début de l'invasion à grande échelle de l'Ukraine par la Russie jusqu'en novembre 2024, plus de 146 000 cas de crimes de guerre ont été enregistrés par les agences de maintien de l'ordre ukrainiennes. Selon des documenteurs d'ONG, plus de 8 000 personnes ont probablement péri à cause de la guerre à Marioupol seulement entre mars 2022 et février 2023. Des documenteurs ukrainiens, des journalistes internationaux et des organisations internationales indépendantes ont trouvé des preuves de milliers de cas différents d'atrocités. Cela inclut, par exemple, le meurtre et la torture de civils à Bucha, Irpin, Borodianka, Hostomel, Moshchun et Izium. Cette liste de nombreuses atrocités russes n'est malheureusement pas exhaustive et continue de croître chaque jour...</p>\n<p> </p>\n<p>Du 24 février 2022 à aujourd'hui, l'armée russe a commis des crimes de guerre dans les territoires ukrainiens occupés qui sont similaires à ceux commis par les Serbes dans les territoires bosniaques occupés et en particulier à Srebrenica. Les crimes à Srebrenica et ceux commis par les forces armées russes et les mercenaires en Ukraine partagent le même contexte – ces crimes sont motivés ethniquement et visent la destruction d'une communauté ethnique ou d'une nation entière. À Srebrenica, cela ciblait les musulmans bosniaques, tandis qu'à Bucha et dans d'autres lieux, la cible était la population ukrainienne. </p>\n<p><strong>Réponses internationales aux atrocités en ex-Yougoslavie comme exemple de justice dans l'agression russe contre l'Ukraine</strong></p>\n<p> </p>\n<p>Aujourd'hui, plus de trente ans après les guerres yougoslaves, l'Europe est à nouveau mise à l'épreuve quant à son engagement envers ses valeurs fondamentales. L'agression russe a créé des défis sans précédent, apportant de nombreuses atrocités horribles et d'innombrables violations des droits de l'homme sur le continent européen. Moscou continue de commettre des crimes de guerre et des crimes contre l'humanité sur le territoire de l'Ukraine chaque jour. La plus haute direction militaire et politique de la Russie ordonne également la destruction de l'infrastructure civile de l'Ukraine ; la déportation d'enfants ukrainiens ; la torture et le meurtre de prisonniers de guerre ukrainiens ; et la création de conditions de vie insupportables pour les personnes dans les territoires occupés. Poutine répète les crimes commis par Milošević et la direction serbe il y a plus de trente ans. De plus, le statut de la Russie en tant que puissance nucléaire ne fait qu'aggraver la situation. La réaction de la communauté internationale devrait être comparable à celle concernant les crimes en ex-Yougoslavie, sinon plus forte. S'assurer que les auteurs des crimes internationaux les plus graves soient traduits en justice montrera que le pouvoir du droit international n'admet aucune exception, même lorsqu'il s'agit d'États puissants détenant des armes nucléaires.</p>\n<p>En février 2022, en réponse à l'agression brutale de la Russie contre l'Ukraine, un certain nombre de grandes ONG ukrainiennes de défense des droits de l'homme, telles que le Groupe de droits de l'homme de Kharkiv, l'Union ukrainienne des droits de l'homme de Helsinki et le Centre pour les libertés civiles, ont lancé l'Initiative mondiale “Tribunal pour Poutine” (T4P). Cela plaide pour une forte réponse internationale aux crimes de la Russie en Ukraine afin d'éviter l'impunité pour les auteurs de haut niveau.</p>\n<p> </p>\n<p>La Cour pénale internationale (CPI), en tant qu'organe international principal pour poursuivre la responsabilité des auteurs de haut niveau de crimes internationaux, a rapidement agi pour traiter la situation. Suite à l'invasion à grande échelle de la Russie le 24 février 2022, le procureur de la CPI, Karim Khan, a officiellement lancé une enquête sur des crimes de guerre potentiels, des crimes contre l'humanité et un génocide en Ukraine. Cela a été soutenu par 39 États parties à la CPI. Depuis lors, la CPI a été activement impliquée dans la collecte de preuves sur le terrain, Karim Khan effectuant plusieurs visites en Ukraine pour évaluer la situation de première main. En mars 2023, la CPI a émis des mandats d'arrêt contre le président russe Vladimir Poutine et la commissaire présidentielle russe aux droits de l'enfant Maria Lvova-Belova, les accusant d'avoir déporté illégalement des enfants ukrainiens en Russie pendant la guerre entre les deux pays. Le procureur de la CPI note que les charges contre Poutine et Lvova-Belova sont basées sur des preuves suffisantes et qu'ils sont responsables de “la déportation et du transfert illégaux d'enfants ukrainiens des territoires occupés de l'Ukraine vers la Fédération de Russie”. Cela contredit des articles spécifiques du Statut de Rome. La CPI a noté que les forces russes avaient pris “des centaines d'enfants ukrainiens d'écoles et d'orphelinats”. Karim Khan soutient que ces actions, visant à retirer définitivement les enfants de leur patrie, constituent une violation de la Convention de Genève et qualifient de crimes de guerre. Bien que le procureur de la CPI ne suggère pas qu'il y ait une intention génocidaire derrière la déportation illégale d'enfants ukrainiens, car toute accusation de génocide nécessiterait de démontrer une intention spécifique de détruire, en tout ou en partie, un groupe national, ethnique, racial ou religieux, l'Ukraine a rassemblé des preuves pour soutenir de telles affirmations. La détermination de savoir si un génocide est en cours reste soumise aux enquêtes et poursuites ultérieures de la CPI.</p>\n<p> </p>\n<p>Cette année, la CPI a émis d'autres mandats d'arrêt contre des hauts responsables militaires russes. Il s'agit du lieutenant-général Sergei Kobylash, le commandant de l'aviation à long rayon d'action dans les Forces aérospatiales russes ; de l'amiral Viktor Sokolov, le commandant de la flotte de la mer Noire ; de l'ancien ministre russe de la Défense Sergei Shoigu ; et du chef d'état-major des Forces armées russes Valery Gerasimov. Ces individus ont été mis en avant pour leur rôle présumé dans l'attaque des infrastructures énergétiques et civiles en Ukraine. Les charges soulignent la position de la CPI selon laquelle le ciblage délibéré de l'infrastructure civile, entraînant des dommages significatifs à la population civile, peut constituer à la fois des crimes de guerre et des crimes contre l'humanité en vertu du droit international. Ainsi, les mandats d'arrêt émis font partie des efforts de la Cour pour traduire en justice ceux de la direction russe les plus responsables de violations graves du droit international.</p>\n<p> </p>\n<p>Cependant, il existe un écart significatif dans le système de justice actuel en ce qui concerne la responsabilité des auteurs pour le crime d'agression. La CPI ne peut pas poursuivre les actes d'agression commis par ou dans des pays qui ne sont pas membres du Statut de Rome — comme la Russie. Bien que la CPI puisse traiter des crimes de guerre, des crimes contre l'humanité et des génocides en Ukraine, elle n'a pas compétence sur l'agression de la Russie. Cette limitation a alimenté des appels à créer un Tribunal spécial spécifiquement axé sur la poursuite de ce crime en Ukraine afin d'assurer une réponse complète à tous les crimes internationaux en cours.</p>\n<p>Le 21 novembre 2022, l'Assemblée parlementaire de l'OTAN a adopté une résolution exhortant les membres et partenaires de l'Alliance atlantique à établir un tribunal spécial pour poursuivre les dirigeants russes responsables du crime d'agression. Le 23 novembre 2022, le Parlement européen a adopté une résolution appelant l'UE et ses États membres à soutenir l'établissement d'un tribunal spécial pour le crime d'agression de la Russie contre l'Ukraine. Le 19 janvier 2023, il a adopté une autre résolution sur l'établissement d'un tel tribunal.</p>\n<p>Cependant, établir un tribunal pour l'agression russe nécessite une conception soigneuse pour garantir le respect des normes du droit international, ainsi que la légitimité du tribunal dans la communauté mondiale. Des questions pratiques telles que le format du tribunal, sa compétence, son financement, sa coordination logistique et les cadres juridiques applicables devront être abordées. Il y a aussi les questions de surmonter les immunités des dirigeants et de gérer les procédures et les procès par contumace. Malgré les défis, la création d'un tel tribunal représenterait une étape cruciale vers une responsabilité complète pour l'agression russe, en maintenant le droit international afin de compléter les mécanismes juridiques existants, et en envoyant un message fort contre l'impunité.</p>\n<p>Le TPIY est, à certains égards, le cas que la communauté internationale devrait prendre en exemple lors de la création d'un tribunal pour les dirigeants russes responsables de l'agression contre l'Ukraine. Le TPIY a démontré comment la justice pénale internationale peut être appliquée efficacement pour tenir les auteurs responsables de crimes de guerre, de crimes contre l'humanité et de génocide. Dans l'ensemble, il a établi une référence pour les futurs tribunaux. Cependant, il n'avait pas compétence sur le crime d'agression à l'époque. Cet écart a été ultérieurement comblé lorsque le crime d'agression a été incorporé dans le Statut de Rome de la Cour pénale internationale (CPI) par les Amendements de Kampala de 2010, qui sont entrés en vigueur en 2018. En s'appuyant sur les succès et les limites du TPIY, un tribunal spécial pour l'agression russe contre l'Ukraine peut tirer parti des leçons apprises, tout en comblant les lacunes de compétence que les tribunaux précédents n'ont pas pu traiter.</p>\n<p>Il est important de noter que le TPIY n'était pas un procès d'États vaincus comme on le voit dans les poursuites d'après-guerre des régimes allemand et japonais. Au lieu de cela, il a poursuivi des individus qui n'ont fait face qu'à une défaite politique nationale. Un scénario similaire pourrait se dérouler avec le régime de Poutine, rendant essentiel pour la communauté internationale de prendre des mesures proactives. Retarder l'établissement d'un tribunal spécial pour l'agression russe en Ukraine accorde effectivement l'impunité, permettant à Poutine et à d'autres responsables russes de commettre d'autres crimes. Cela inclut des actes de nature génocidaire. Bien qu'il ne soit pas toujours en notre pouvoir de prévenir de nouveaux crimes, il est de notre devoir sacré de traduire en justice ceux qui en sont responsables. En agissant de manière décisive, nous, en tant que communauté internationale, pouvons envoyer un message puissant que l'impunité ne sera pas tolérée dans les démocraties modernes et que l'état de droit sert de bouclier contre la tyrannie, l'agression et les atrocités.</p>\n<p><strong>Kateryna Kyrychenko</strong> est responsable juridique et responsable du programme Ukraine au cabinet d'avocats pro bono Public International Law and Policy Group (PILPG). Elle travaille sur des questions juridiques axées sur la responsabilité des crimes de guerre russes en Ukraine et poursuit actuellement un doctorat en droit international (Université nationale de “Kyiv-Mohyla Academy”).</p>\n<p><strong>Andrii Kutsyk</strong> détient un doctorat en philosophie des médias (Université nationale de Volyn Lesya Ukrainka) et un master en études d'Europe de l'Est (Université de Varsovie). Il est actuellement chercheur au sein de l'Institut de sciences politiques de l'Université de Gdańsk et membre de l'Institut de recherche sur la politique européenne. En 2024, il a également reçu le prix Ivan Vyhovsky (Université de Rzeszów).</p>\n<p><strong>Dionizy Akulicz</strong> détient un master en études d'Europe de l'Est (Université de Varsovie).</p>\n<p><a href=\"#_ftnref1\" name=\"_ftn1\"></a></p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eaywdoi7zu2xqrhbnidxtpzetka",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:35:27.04",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vaywdoi72jluar3zcg7e55kefj4",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>À un moment où l'Ukraine saigne depuis trois ans en raison de l'agression brutale de la Russie, il y a une chose dont les victimes des atrocités quotidiennes de la Russie ont désespérément besoin – la justice.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"fr",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:35:41.927",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Трибунал для керівництва Росії?",
                key:"uid": string:"ee4ee604-88ac-4ff6-830b-227d788e4261",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": null:null,
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eaywdoi7zu2xqrhbnidxtpzetka",
                key:"createdAt": string:"2025-02-12T11:53:55.835",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vaywdoi72jluar3zcg7e55kefj4",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": null:null,
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"uk",
                key:"updatedAt": null:null,
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Tribunál pre ruské vedenie?",
                key:"uid": string:"f8da68ad-8267-4ca9-87cd-7234bc3d4614",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>V akomkoľvek danom roku existuje takmer štyridsať aktívnych ozbrojených konfliktov po celom svete. Tieto konflikty sú násilné, trvalé, ďalekosiahle a často sú charakterizované rozsiahlymi zverstvami alebo dokonca činmi genocídy. Počas histórie zanechali činy masového násilia devastujúcu stopu na ľudstve, pričom 20. storočie sa vyznačuje osobitnou brutalitou. Keď si človek pomyslí na najhroznejšie zverstvá, okamžite mu prídu na um zločiny spáchané nacistickým Nemeckom. Avšak tento zoznam musí zahŕňať aj brutálne činy spáchané japonským režimom počas druhej svetovej vojny, ako aj genocídy v Rwande, Bosne a Iraku. Stojí za to si pripomenúť, že toto všetko sa odohralo len v 20. storočí. Preživší všetkých týchto hrozných zločinov túžili po spravodlivosti. Hoci bolo zriadených mnoho ad hoc medzinárodných tribunálov na zabezpečenie spravodlivosti, iní obete, ako napríklad obete kurdskej genocídy v Iraku, zostali bez akýchkoľvek formálnych ciest k zodpovednosti.</p>\n<p> </p>\n<p>Proti globálnemu pozadi týchto nedávnych genocíd sa Európa vyznačuje obzvlášť znepokojujúcim vzorom takýchto zverstiev — od holocaustu pod nacistickým Nemeckom po bosniansku genocídu a teraz, znepokojujúco, Ukrajinu.</p>\n<p><em> </em></p>\n<p><strong>Zverstvá proti bosnianskym moslimom, masaker v Srebrenici a medzinárodné reakcie</strong></p>\n<p><em> </em></p>\n<p>Júl 2024 označil 29. výročie genocídy v Srebrenici, keď bosnianski Srbi plánovali a úmyselne zabili viac ako 8 000 bosnianskych moslimských mužov v júli 1995. Masaker v Srebrenici je často považovaný za najväčšie zverstvá svojho druhu v Európe od druhej svetovej vojny.</p>\n<p>Tieto hrozné udalosti boli stíhané na medzinárodnej úrovni. Ad hoc medzinárodný tribunál – Medzinárodný trestný tribunál pre bývalú Juhosláviu (ICTY) – bol zriadený v Haagu v máji 1993 rezolúciou Bezpečnostnej rady OSN č. 827. To bolo urobené na stíhanie hlavných páchateľov mnohých zverstiev na území bývalej Juhoslávie od roku 1991. Tribunál bez rozumných pochybností ustanovil, že zabíjanie bosnianskych moslimov v Srebrenici bola genocída. ICTY bol prvým medzinárodným trestným tribunálom, ktorý zaviedol odsúdenia za genocídu v Európe. Tribunál tiež vydal obžaloby proti 19 jednotlivcom za zločiny spáchané v Srebrenici. Všetci okrem jedného z tejto skupiny sú vysokopostavení páchateľia, ktorí plánovali a nariadili zabíjací zásah. V roku 1995 ICTY odsúdil Radovana Karadžića, lídra bosnianskych Srbov počas bosnianskej vojny, za genocídu, zločiny proti ľudskosti a vojnové zločiny, predovšetkým ako súčasť spoločného zločineckého podniku. Bol tiež odsúdený za zastávanie rôznych vedúcich úloh. Ratko Mladić, veliteľ armády, bol taktiež odsúdený v roku 1995 za podobné obvinenia, vrátane genocídy a zločinov proti ľudskosti. To bolo urobené na základe jeho úlohy ako vojenského lídra a jeho zapojenia do spoločného zločineckého podniku, ako aj iných foriem trestnej zodpovednosti, vrátane zodpovednosti za velenie. Juhoslovanský líder Slobodan Milošević bol taktiež obvinený a prevezený do Haagu, aby čelil zodpovednosti za zločiny spáchané pod jeho vedením nielen v Bosne, ale aj v Chorvátsku a Kosove. Avšak zomrel predtým, ako bol v jeho procese vynesený rozsudok.</p>\n<p> </p>\n<p>V roku 2007 Medzinárodný súdny dvor (ICJ) potvrdil, že zverstvá spáchané v Srebrenici predstavovali činy genocídy a že Srbsko zlyhalo v plnení svojich povinností zabrániť genocíde. Toto rozhodnutie doplnilo individuálnu trestnú zodpovednosť konkrétnych páchateľov ustanovením štátnej zodpovednosti, čím posilnilo povinnosti podľa medzinárodného práva pre širšiu medzinárodnú komunitu.</p>\n<p><strong><em> </em></strong></p>\n<p><strong>Bucha, Irpin, Borodianka, Hostomel, Moshchun, Izium, Mariupol, masaker v Olenivke a Ohmatdyt – “ukrajinská kolektívna Srebrenica” rastie každý deň...</strong></p>\n<p><strong> </strong></p>\n<p>V súvislosti s prebiehajúcou vojnou na Ukrajine sa hromadia dôkazy a vyšetrovania o potenciálnych vojnových zločinoch, zločinoch proti ľudskosti a činoch, ktoré môžu spĺňať právne kritériá pre genocídu. Avšak doteraz neexistuje potvrdená a medzinárodne uznávaná genocída rovnakého rozsahu ako masaker v Srebrenici. Hoci je ťažké dokázať skutočný rozsah škôd spôsobených počas horúčavy prebiehajúcej vojny, Ukrajina môže smutne prekonať masaker, pokiaľ ide o straty na životoch v ruských zverstvách. Od začiatku plnohodnotnej invázie Ruska na Ukrajinu do novembra 2024 bolo ukrajinskými orgánmi činnými v trestnom konaní zaznamenaných viac ako 146 000 prípadov vojnových zločinov. Podľa dokumentátorov z mimovládnych organizácií pravdepodobne viac ako 8 000 ľudí zomrelo na vojnové príčiny len v Mariupole medzi marcom 2022 a februárom 2023. Ukrajinskí dokumentátori, medzinárodní novinári a nezávislé medzinárodné organizácie našli dôkazy o tisíckach rôznych prípadov zverstiev. To zahŕňa napríklad zabíjanie a mučenie civilistov v Buči, Irpine, Borodianke, Hostomeli, Moshchune a Iziume. Tento zoznam mnohých ruských zverstiev bohužiaľ nie je vyčerpávajúci a každý deň sa rozširuje...</p>\n<p> </p>\n<p>Od 24. februára 2022 do súčasnosti ruská armáda páchala vojnové zločiny na okupovaných ukrajinských územiach, ktoré sú podobné tým, ktoré spáchali Srbi na okupovaných bosnianskych územiach, a to najmä v Srebrenici. Zločiny v Srebrenici a tie, ktoré spáchali ruské ozbrojené sily a žoldnieri na Ukrajine, zdieľajú rovnaký kontext – tieto zločiny sú etnicky motivované a zamerané na zničenie etnickej komunity alebo celého národa. V Srebrenici to bolo zamerané na bosnianskych moslimov, zatiaľ čo v Buči a iných lokalitách bol cieľom ukrajinský obyvateľstvo. </p>\n<p><strong>Medzinárodné reakcie na zverstvá v bývalej Juhoslávii ako príklad spravodlivosti v ruskej agresii proti Ukrajine</strong></p>\n<p> </p>\n<p>Dnes, viac ako tridsať rokov od juhoslovanských vojen, je Európa opäť testovaná na svoju oddanosť svojim základným hodnotám. Ruská agresia vytvorila bezprecedentné výzvy, prinášajúc množstvo hrozných zverstiev a nespočetné porušenia ľudských práv na európsky kontinent. Moskva naďalej denne pácha vojnové zločiny a zločiny proti ľudskosti na území Ukrajiny. Najvyššie vojenské a politické vedenie Ruska tiež nariaďuje ničenie civilnej infraštruktúry Ukrajiny; deportáciu ukrajinských detí; mučenie a zabíjanie ukrajinských vojnových zajatcov; a vytváranie neznesiteľných životných podmienok pre ľudí na okupovaných územiach. Putin opakuje zločiny spáchané Miloševićom a srbským vedením pred viac ako tridsiatimi rokmi. Okrem toho status ruského štátu ako jadrovej mocnosti situáciu len komplikuje. Reakcia medzinárodnej komunity by mala byť porovnateľná s tou, ktorá sa týkala zločinov v bývalej Juhoslávii, ak nie silnejšia. Zabezpečenie, aby páchateľov najzávažnejších medzinárodných zločinov postavili pred súd, ukáže, že moc medzinárodného práva nepripúšťa žiadne výnimky, ani keď sa jedná o mocné štáty, ktoré disponujú jadrovými zbraňami.</p>\n<p>V februári 2022, v reakcii na brutálnu agresiu Ruska proti Ukrajine, množstvo kľúčových ukrajinských mimovládnych organizácií na ochranu ľudských práv, ako sú Charkovská skupina na ochranu ľudských práv, Ukrajinská Helsinská únia na ochranu ľudských práv a Centrum pre občianske slobody, spustilo globálnu iniciatívu “Tribunál pre Putina” (T4P). Táto iniciatíva presadzuje silnú medzinárodnú reakciu na zločiny Ruska na Ukrajine, aby sa predišlo beztrestnosti vysokopostavených páchateľov.</p>\n<p> </p>\n<p>Medzinárodný trestný súd (ICC), ako primárny medzinárodný orgán na stíhanie zodpovednosti vysokopostavených páchateľov medzinárodných zločinov, rýchlo podnikol kroky na riešenie situácie. Po plnohodnotnej ruskej invázii 24. februára 2022, prokurátor ICC Karim Khan formálne zahájil vyšetrovanie potenciálnych vojnových zločinov, zločinov proti ľudskosti a genocídy na Ukrajine. To podporilo 39 členských štátov ICC. Odvtedy sa ICC aktívne podieľa na zhromažďovaní dôkazov na mieste, pričom Karim Khan uskutočnil niekoľko návštev Ukrajiny, aby posúdil situáciu na vlastné oči. V marci 2023 ICC vydal zatykače na ruského prezidenta Vladimira Putina a ruského prezidentského komisára pre práva detí Mariu Lvovú-Belovovú, obviňujúc ich z nezákonnej deportácie ukrajinských detí do Ruska počas vojny medzi oboma krajinami. Prokurátor ICC uvádza, že obvinenia proti Putinovi a Lvovej-Belovovej sú založené na dostatočných dôkazoch a že sú zodpovední za “nezákonnú deportáciu a presun ukrajinských detí z okupovaných území Ukrajiny do Ruskej federácie”. To odporuje konkrétnym článkom Rímskeho štatútu. ICC poznamenal, že ruské sily vzali “stovky ukrajinských detí z internátnych škôl a detských domov”. Karim Khan tvrdí, že tieto činy, zamerané na trvalé odstránenie detí z ich domoviny, predstavujú porušenie Ženevských konvencií a kvalifikujú sa ako vojnové zločiny. Hoci prokurátor ICC nenaznačuje, že za nezákonnou deportáciou ukrajinských detí je genocídny úmysel, keďže akékoľvek obvinenia z genocídy by si vyžadovali preukázať konkrétny úmysel zničiť, celkom alebo čiastočne, národnú, etnickú, rasovú alebo náboženskú skupinu, Ukrajina zhromažďuje dôkazy na podporu takýchto tvrdení. Určenie, či sa pácha genocída, zostáva predmetom ďalších vyšetrovaní a stíhaní ICC.</p>\n<p> </p>\n<p>V tomto roku ICC vydal ďalšie zatykače proti vysokopostaveným ruským vojenským úradníkom. Títo sú generálporučík Sergej Kobylaš, veliteľ dlhého letectva v ruských vzdušných silách; admirál Viktor Sokolov, veliteľ Čiernomorskej flotily; bývalý ruský minister obrany Sergej Šojgu; a náčelník generálneho štábu ruských ozbrojených síl Valery Gerasimov. Títo jednotlivci boli vyzdvihnutí za ich údajný podiel na útokoch na energetickú a civilnú infraštruktúru na Ukrajine. Obvinenia zdôrazňujú postoj ICC, že úmyselné cielenie na civilnú infraštruktúru, ktoré vedie k významnej ujme civilnému obyvateľstvu, môže predstavovať vojnové zločiny aj zločiny proti ľudskosti podľa medzinárodného práva. Takže vydané zatykače sú súčasťou snáh súdu postaviť pred súd tých z ruského vedenia, ktorí sú najviac zodpovední za závažné porušenia medzinárodného práva.</p>\n<p> </p>\n<p>Avšak existuje významná medzera v súčasnom justičnom systéme, pokiaľ ide o zodpovednosť páchateľov za zločin agresie. ICC nemôže stíhať činy agresie spáchané v krajinách, ktoré nie sú členmi Rímskeho štatútu — ako je Rusko. Hoci ICC môže riešiť vojnové zločiny, zločiny proti ľudskosti a genocídu na Ukrajine, nemá jurisdikciu nad ruskou agresiou. Toto obmedzenie vyvolalo výzvy na vytvorenie osobitného tribunálu zameraného na stíhanie tohto zločinu na Ukrajine, aby sa zabezpečila komplexná reakcia na všetky prebiehajúce medzinárodné zločiny.</p>\n<p>21. novembra 2022 prijala Parlamentná zhromaždenie NATO rezolúciu, ktorá vyzýva členov a partnerov Severoatlantickej aliancie, aby zriadili osobitný tribunál na stíhanie ruských lídrov zodpovedných za zločin agresie. 23. novembra 2022 Európsky parlament prijal rezolúciu, ktorá vyzýva EÚ a jej členské štáty, aby podporili zriadenie osobitného tribunálu za zločin agresie Ruska proti Ukrajine. 19. januára 2023 prijal ďalšiu rezolúciu o zriadení takého tribunálu.</p>\n<p>Avšak zriadenie tribunálu pre ruskú agresiu si vyžaduje starostlivý návrh, aby sa zabezpečila súlad s normami medzinárodného práva, ako aj legitímnosť tribunálu v globálnej komunite. Praktické otázky, ako formát tribunálu, jurisdikcia, financovanie, logistická koordinácia a platné právne rámce, budú musieť byť riešené. Existujú tiež otázky prekonávania imunít lídrov a riadenia konaní a súdnych procesov v neprítomnosti. Napriek výzvam by vytvorenie takého tribunálu predstavovalo kritický krok smerom k komplexnej zodpovednosti za ruskú agresiu, dodržiavaniu medzinárodného práva s cieľom doplniť existujúce právne mechanizmy a vyslať silnú správu proti beztrestnosti.</p>\n<p>ICTY je do určitej miery prípad, na ktorý by sa medzinárodná komunita mala pozerať pri vytváraní tribunálu pre ruských lídrov zodpovedných za agresiu proti Ukrajine. ICTY ukázal, ako môže byť medzinárodná trestná spravodlivosť účinne uplatnená na zodpovednosť páchateľov za vojnové zločiny, zločiny proti ľudskosti a genocídu. Celkovo stanovil štandard pre budúce tribunály. Avšak v tom čase nemal jurisdikciu nad zločinom agresie. Táto medzera bola neskôr riešená, keď bol zločin agresie začlenený do Rímskeho štatútu Medzinárodného trestného súdu (ICC) prostredníctvom Kampala amendmánov z roku 2010, ktoré nadobudli účinnosť v roku 2018. Vytvorením osobitného tribunálu pre ruskú agresiu proti Ukrajine, ktorý sa opiera o úspechy a obmedzenia ICTY, môžeme využiť získané lekcie a zároveň zaplniť jurisdikčné medzery, ktoré predchádzajúce tribunály nemohli riešiť.</p>\n<p>Dôležité je, že ICTY nebol súdom porazených štátov, ako to bolo vidieť v povojnových stíhaniach nemeckých a japonských režimov. Namiesto toho stíhal jednotlivcov, ktorí čelili len domácej politickej porážke. Podobný scenár by sa mohol odohrať s Putinovým režimom, čo robí nevyhnutným, aby medzinárodná komunita prijala proaktívne opatrenia. Odkladanie zriadenia osobitného tribunálu pre ruskú agresiu na Ukrajine efektívne poskytuje beztrestnosť, čo umožňuje Putinovi a ďalším ruským úradníkom páchať ďalšie zločiny. To zahŕňa činy genocídneho charakteru. Hoci nie vždy máme moc zabrániť novým zločinom, je našou posvätnou povinnosťou postaviť pred súd tých, ktorí sú za to zodpovední. Rozhodným konaním môžeme ako medzinárodná komunita vyslať silnú správu, že beztrestnosť nebude tolerovaná v moderných demokraciách a že právny štát slúži ako štít proti tyranii, agresii a zverstvám.</p>\n<p><strong>Kateryna Kyrychenko</strong> je právna úradníčka a manažérka programu Ukrajina v pro bono právnickej firme Public International Law and Policy Group (PILPG). Pracuje na právnych otázkach zameraných na zodpovednosť za ruské vojnové zločiny na Ukrajine a v súčasnosti sa pripravuje na doktorát v oblasti medzinárodného práva (Národná univerzita “Kyiv-Mohyla Academy”).</p>\n<p><strong>Andrii Kutsyk</strong> má doktorát v oblasti filozofie médií (Lesya Ukrainka Volynská národná univerzita) a magisterský titul v oblasti východoeurópskych štúdií (Varšavská univerzita). V súčasnosti je výskumným pracovníkom na Inštitúte politických vied na Univerzite v Gdaňsku a členom Výskumného inštitútu pre európsku politiku. V roku 2024 tiež získal cenu Ivana Vyhovského (Univerzita v Rzeszówe).</p>\n<p><strong>Dionizy Akulicz</strong> má magisterský titul v oblasti východoeurópskych štúdií (Varšavská univerzita).</p>\n<p><a href=\"#_ftnref1\" name=\"_ftn1\"></a></p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eaywdoi7zu2xqrhbnidxtpzetka",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:40:14.344",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vaywdoi72jluar3zcg7e55kefj4",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>V čase, keď Ukrajina krváca už tri roky v dôsledku brutálnej agresie Ruska, je tu jedna vec, ktorú obete každodenných zverstiev Ruska naliehavo potrebujú najviac – spravodlivosť.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"sk",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:40:57.173",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Un tribunale per la leadership della Russia?",
                key:"uid": string:"fb46b08a-f292-40e7-92b1-fe05a26d5478",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>In qualsiasi anno, ci sono quasi quattro dozzine di conflitti armati attivi in tutto il mondo. Questi conflitti sono violenti, duraturi, di vasta portata e spesso caratterizzati da atrocità diffuse o addirittura atti di genocidio. Nel corso della storia, atti di violenza di massa hanno lasciato un segno devastante sull'umanità, con il XX secolo che si distingue come particolarmente brutale. Quando si pensa alle atrocità più orribili, i crimini commessi dalla Germania nazista vengono immediatamente in mente. Tuttavia, questa lista deve includere anche gli atti brutali commessi dal regime giapponese durante la Seconda Guerra Mondiale, così come i genocidi in Rwanda, Bosnia e Iraq. Vale la pena ricordare che tutto ciò è avvenuto solo nel XX secolo. I sopravvissuti a tutti questi orribili crimini hanno desiderato disperatamente giustizia. Sebbene siano stati istituiti molti tribunali internazionali ad hoc per garantire giustizia, altre vittime, come quelle del genocidio curdo in Iraq, sono rimaste senza alcun percorso formale per la responsabilità.</p>\n<p> </p>\n<p>Contro il contesto globale di questi recenti genocidi, l'Europa si distingue per un modello particolarmente preoccupante di tali atrocità — dall'Olocausto sotto la Germania nazista al genocidio bosniaco, e ora, in modo inquietante, in Ucraina.</p>\n<p><em> </em></p>\n<p><strong>Atrocità contro i musulmani bosniaci, il massacro di Srebrenica e le risposte internazionali</strong></p>\n<p><em> </em></p>\n<p>Il luglio 2024 ha segnato il 29° anniversario del genocidio di Srebrenica, quando i serbi bosniaci pianificarono e uccisero deliberatamente più di 8.000 uomini musulmani bosniaci nel luglio 1995. Il massacro di Srebrenica è spesso considerato la più grande atrocità del suo genere in Europa dalla Seconda Guerra Mondiale.</p>\n<p>Questi eventi orribili sono stati perseguiti a livello internazionale. Un tribunale internazionale ad hoc – il Tribunale penale internazionale per l'ex Jugoslavia (ICTY) – è stato creato all'Aia nel maggio 1993 dalla Risoluzione 827 del Consiglio di Sicurezza delle Nazioni Unite. Questo è stato fatto per perseguire i principali autori di alto livello di numerose atrocità sul territorio dell'ex Jugoslavia dal 1991 in poi. Il Tribunale ha stabilito oltre ogni ragionevole dubbio che l'uccisione di musulmani bosniaci a Srebrenica era un genocidio. L'ICTY è stato il primo tribunale penale internazionale a introdurre condanne per genocidio in Europa. Il Tribunale ha anche emesso accuse contro 19 individui per crimini commessi a Srebrenica. Tutti tranne uno di questo gruppo sono autori di alto livello che hanno pianificato e ordinato l'operazione di uccisione. Nel 1995 l'ICTY ha condannato Radovan Karadžić, il leader dei serbi bosniaci durante la guerra bosniaca, per genocidio, crimini contro l'umanità e crimini di guerra principalmente come parte di un'impresa criminale congiunta. È stato anche condannato per aver ricoperto vari ruoli di leadership. Ratko Mladić, il comandante dell'esercito, è stato anch'esso condannato nel 1995 per accuse simili, tra cui genocidio e crimini contro l'umanità. Questo è stato fatto sulla base del suo ruolo di leader militare e del suo coinvolgimento in un'impresa criminale congiunta, così come altre forme di responsabilità penale, inclusa la responsabilità di comando. Il leader jugoslavo Slobodan Milošević è stato anch'esso accusato e trasportato all'Aia per affrontare la responsabilità per i crimini commessi sotto la sua leadership non solo in Bosnia ma anche in Croazia e Kosovo. Tuttavia, è deceduto prima che venisse emessa una sentenza nel suo processo.</p>\n<p> </p>\n<p>Nel 2007, la Corte internazionale di giustizia (CIJ) ha affermato che le atrocità commesse a Srebrenica costituivano atti di genocidio e che la Serbia non aveva adempiuto ai propri obblighi di prevenire il genocidio. Questa sentenza ha integrato la responsabilità penale individuale di specifici autori stabilendo la responsabilità statale, rafforzando così gli obblighi ai sensi del diritto internazionale per la comunità internazionale più ampia.</p>\n<p><strong><em> </em></strong></p>\n<p><strong>Bucha, Irpin, Borodianka, Hostomel, Moshchun, Izium, Mariupol, il massacro della prigione di Olenivka e Ohmatdyt – la “Srebrenica collettiva ucraina” cresce ogni giorno...</strong></p>\n<p><strong> </strong></p>\n<p>Con la guerra in corso in Ucraina, ci sono prove crescenti e indagini su potenziali crimini di guerra, crimini contro l'umanità e atti che potrebbero soddisfare i criteri legali per il genocidio. Tuttavia, ad oggi, non c'è stato un genocidio confermato e riconosciuto a livello internazionale della stessa magnitudine del massacro di Srebrenica. Sebbene sia difficile dimostrare la vera portata dei danni subiti durante il calore della guerra in corso, l'Ucraina potrebbe tristemente superare il massacro in termini di vite perse nelle atrocità russe. Dall'inizio dell'invasione su larga scala della Russia in Ucraina fino a novembre 2024, oltre 146.000 casi di crimini di guerra sono stati registrati dalle agenzie di enforcement ucraine. Secondo i documentatori delle ONG, più di 8.000 persone probabilmente sono morte a causa di eventi legati alla guerra a Mariupol da sole tra marzo 2022 e febbraio 2023. Documentatori ucraini, giornalisti internazionali e organizzazioni internazionali indipendenti hanno trovato prove di migliaia di diversi casi di atrocità. Questo include, ad esempio, l'uccisione e la tortura di civili a Bucha, Irpin, Borodianka, Hostomel, Moshchun e Izium. Questa lista di numerose atrocità russe purtroppo non è esaustiva e continua a crescere ogni giorno...</p>\n<p> </p>\n<p>Dal 24 febbraio 2022 ad oggi, l'esercito russo ha commesso crimini di guerra nei territori ucraini occupati che sono simili a quelli commessi dai serbi nei territori bosniaci occupati e in particolare a Srebrenica. I crimini a Srebrenica e quelli commessi dalle forze armate russe e dai mercenari in Ucraina condividono lo stesso contesto – questi crimini sono motivati etnicamente e mirano alla distruzione di una comunità etnica o di un'intera nazione. A Srebrenica, questo ha preso di mira i musulmani bosniaci, mentre a Bucha e in altre località, il bersaglio era la popolazione ucraina. </p>\n<p><strong>Risposte internazionali alle atrocità nell'ex Jugoslavia come esempio di giustizia contro l'aggressione russa contro l'Ucraina</strong></p>\n<p> </p>\n<p>Oggi, a più di trenta anni dalle guerre jugoslave, l'Europa è nuovamente messa alla prova sul suo impegno verso i propri valori fondamentali. L'aggressione russa ha creato sfide senza precedenti, portando numerose atrocità orribili e innumerevoli violazioni dei diritti umani nel continente europeo. Mosca continua a commettere crimini di guerra e crimini contro l'umanità sul territorio dell'Ucraina quotidianamente. La più alta leadership militare e politica della Russia sta anche ordinando la distruzione delle infrastrutture civili dell'Ucraina; deportando bambini ucraini; torturando e uccidendo prigionieri di guerra ucraini; e creando condizioni di vita insopportabili per le persone nei territori occupati. Putin sta ripetendo i crimini commessi da Milošević e dalla leadership serba più di trenta anni fa. Inoltre, lo status della Russia come potenza nucleare complica ulteriormente la situazione. La reazione della comunità internazionale dovrebbe essere comparabile a quella riguardante i crimini nell'ex Jugoslavia, se non più forte. Garantire che gli autori dei crimini internazionali più gravi siano portati davanti alla giustizia dimostrerà che il potere del diritto internazionale non ammette eccezioni, anche quando si tratta di stati potenti dotati di armi nucleari.</p>\n<p>Nel febbraio 2022, in risposta all'aggressione brutale della Russia contro l'Ucraina, un numero di ONG ucraine per i diritti umani chiave, come il Kharkiv Human Rights Group, l'Ukrainian Helsinki Human Rights Union e il Center for Civil Liberties, hanno lanciato l'Iniziativa Globale “Tribunale per Putin” (T4P). Questa promuove una forte risposta internazionale ai crimini della Russia in Ucraina al fine di evitare l'impunità per gli autori di alto livello.</p>\n<p> </p>\n<p>La Corte penale internazionale (CPI), come principale organismo internazionale per perseguire la responsabilità degli autori di alto livello di crimini internazionali, ha rapidamente preso provvedimenti per affrontare la situazione. Dopo l'invasione russa su larga scala del 24 febbraio 2022, il Procuratore della CPI Karim Khan ha formalmente avviato un'indagine su potenziali crimini di guerra, crimini contro l'umanità e genocidio in Ucraina. Questo è stato sostenuto da 39 Stati membri della CPI. Da allora, la CPI è stata attivamente coinvolta nella raccolta di prove sul campo, con Karim Khan che ha effettuato diversi viaggi in Ucraina per valutare la situazione di persona. Nel marzo 2023, la CPI ha emesso mandati di arresto per il presidente russo Vladimir Putin e il Commissario presidenziale russo per i diritti dei bambini Maria Lvova-Belova, accusandoli di deportare illegalmente bambini ucraini in Russia durante la guerra tra i due paesi. Il procuratore della CPI osserva che le accuse contro Putin e Lvova-Belova si basano su prove sufficienti e che sono responsabili per “la deportazione e il trasferimento illegali di bambini ucraini dai territori occupati dell'Ucraina alla Federazione Russa”. Questo contraddice articoli specifici dello Statuto di Roma. La CPI ha notato che le forze russe avevano portato “centinaia di bambini ucraini da collegi e orfanotrofi”. Karim Khan sostiene che queste azioni, mirate a rimuovere permanentemente i bambini dalla loro patria, costituiscono una violazione della Convenzione di Ginevra e qualificano come crimini di guerra. Sebbene il procuratore della CPI non suggerisca che ci sia un'intenzione genocida dietro la deportazione illegale di bambini ucraini, poiché qualsiasi accusa di genocidio richiederebbe di dimostrare un'intenzione specifica di distruggere, in tutto o in parte, un gruppo nazionale, etnico, razziale o religioso, l'Ucraina ha raccolto prove per sostenere tali affermazioni. La determinazione se sia in corso un genocidio rimane soggetta a ulteriori indagini e prosecuzioni della CPI.</p>\n<p> </p>\n<p>Quest'anno, la CPI ha emesso altri mandati di arresto contro alti ufficiali militari russi. Questi sono il tenente generale Sergei Kobylash, il comandante dell'aviazione a lungo raggio delle Forze Aerospaziali russe; l'ammiraglio Viktor Sokolov, il comandante della Flotta del Mar Nero; l'ex ministro della Difesa russo Sergei Shoigu; e il Capo di Stato Maggiore delle Forze Armate russe Valery Gerasimov. Questi individui sono stati evidenziati per il loro presunto ruolo nell'attacco alle infrastrutture energetiche e civili in Ucraina. Le accuse sottolineano la posizione della CPI secondo cui il targeting deliberato delle infrastrutture civili, che comporta danni significativi alla popolazione civile, può costituire sia crimini di guerra che crimini contro l'umanità ai sensi del diritto internazionale. Pertanto, i mandati di arresto emessi fanno parte degli sforzi della Corte per portare davanti alla giustizia coloro che dalla leadership russa sono più responsabili per gravi violazioni del diritto internazionale.</p>\n<p> </p>\n<p>Tuttavia, c'è un significativo divario nell'attuale sistema di giustizia quando si tratta di ritenere gli autori responsabili per il crimine di aggressione. La CPI non può perseguire atti di aggressione commessi da o all'interno di paesi che non sono membri dello Statuto di Roma — come la Russia. Sebbene la CPI possa affrontare crimini di guerra, crimini contro l'umanità e genocidio in Ucraina, non ha giurisdizione sull'aggressione della Russia. Questa limitazione ha alimentato richieste per creare un Tribunale Speciale specificamente focalizzato sulla persecuzione di questo crimine in Ucraina per garantire una risposta completa a tutti i crimini internazionali in corso.</p>\n<p>Il 21 novembre 2022, l'Assemblea parlamentare della NATO ha adottato una risoluzione che esorta i membri e i partner dell'Alleanza Atlantica a stabilire un tribunale speciale per perseguire i leader russi responsabili del crimine di aggressione. Il 23 novembre 2022, il Parlamento europeo ha adottato una risoluzione che invita l'UE e i suoi Stati membri a sostenere l'istituzione di un tribunale speciale per il crimine di aggressione della Russia contro l'Ucraina. Il 19 gennaio 2023, ha adottato un'altra risoluzione sull'istituzione di tale tribunale.</p>\n<p>Tuttavia, l'istituzione di un tribunale per l'aggressione russa richiede un'attenta progettazione per garantire l'aderenza agli standard del diritto internazionale, così come la legittimità del tribunale nella comunità globale. Questioni pratiche come il formato del tribunale, la giurisdizione, il finanziamento, il coordinamento logistico e i quadri giuridici applicabili dovranno essere affrontate. Ci sono anche le questioni di superare le immunità dei leader e gestire procedimenti e processi in contumacia. Nonostante le sfide, la creazione di un tale tribunale rappresenterebbe un passo critico verso una responsabilità completa per l'aggressione russa, sostenendo il diritto internazionale al fine di completare i meccanismi legali esistenti e inviare un forte messaggio contro l'impunità.</p>\n<p>L'ICTY è, in una certa misura, il caso a cui la comunità internazionale dovrebbe ispirarsi quando crea un tribunale per i leader russi responsabili di aggressione contro l'Ucraina. L'ICTY ha dimostrato come la giustizia penale internazionale possa essere applicata efficacemente per ritenere gli autori responsabili di crimini di guerra, crimini contro l'umanità e genocidio. In generale, ha stabilito un benchmark per i futuri tribunali. Tuttavia, all'epoca non aveva giurisdizione sul crimine di aggressione. Questo divario è stato successivamente affrontato quando il crimine di aggressione è stato incorporato nello Statuto di Roma della Corte penale internazionale (CPI) attraverso le Emendamenti di Kampala del 2010, che sono entrati in vigore nel 2018. Costruendo sui successi e sulle limitazioni dell'ICTY, un tribunale speciale per l'aggressione russa contro l'Ucraina può sfruttare le lezioni apprese, colmando nel contempo i divari giurisdizionali che i tribunali precedenti non sono riusciti ad affrontare.</p>\n<p>È importante notare che l'ICTY non è stato un processo di stati sconfitti come si è visto nelle persecuzioni post-belliche dei regimi tedesco e giapponese. Invece, ha perseguito individui che hanno affrontato solo una sconfitta politica interna. Uno scenario simile potrebbe svilupparsi con il regime di Putin, rendendo essenziale per la comunità internazionale adottare misure proattive. Ritardare l'istituzione di un tribunale speciale per l'aggressione russa in Ucraina concede di fatto impunità, consentendo a Putin e ad altri funzionari russi di commettere ulteriori crimini. Questo include atti di natura genocida. Sebbene non sia sempre in nostro potere prevenire nuovi crimini, è nostro sacro dovere portare i responsabili davanti alla giustizia. Agendo in modo deciso, noi, come comunità internazionale, possiamo inviare un potente messaggio che l'impunità non sarà tollerata nelle democrazie moderne e che lo stato di diritto funge da scudo contro la tirannia, l'aggressione e le atrocità.</p>\n<p><strong>Kateryna Kyrychenko</strong> è un Funzionario Legale e Manager del Programma Ucraina presso lo studio legale pro bono Public International Law and Policy Group (PILPG). Sta lavorando su questioni legali focalizzate sulla responsabilità per i crimini di guerra russi in Ucraina e attualmente sta perseguendo un dottorato in Diritto Internazionale (Università Nazionale di “Kyiv-Mohyla Academy”).</p>\n<p><strong>Andrii Kutsyk</strong> ha un dottorato in Filosofia dei Media (Università Nazionale Lesya Ukrainka di Volyn) e una Laurea Magistrale in Studi dell'Europa Orientale (Università di Varsavia). Attualmente è un Ricercatore Associato presso l'Istituto di Scienze Politiche dell'Università di Danzica e membro dell'Istituto di Ricerca per la Politica Europea. Nel 2024 ha anche ricevuto il Premio Ivan Vyhovsky (Università di Rzeszów).</p>\n<p><strong>Dionizy Akulicz</strong> ha una Laurea Magistrale in Studi dell'Europa Orientale (Università di Varsavia).</p>\n<p><a href=\"#_ftnref1\" name=\"_ftn1\"></a></p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eaywdoi7zu2xqrhbnidxtpzetka",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:37:57",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vaywdoi72jluar3zcg7e55kefj4",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>In un momento in cui l'Ucraina sta sanguinando da tre anni a causa della brutale aggressione della Russia, c'è una cosa di cui le vittime delle atrocità quotidiane della Russia hanno disperatamente bisogno – giustizia.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"it",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:38:10.87",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            }
        ],
        key:"totalCount": number:21,
        key:"__typename": string:"ContentItemTranslationsConnection"
    },
    key:"__typename": string:"ContentItem"
}