REPCO

"Mám rád pixely, mám rád drogy, mám rád peníze, mám rád striptérky, rád se nechávám ošukat, mám rád denní pití, denní párty a Hollywood. Rád dělám sračky v hollywoodském stylu. Dash?
Asi bych si šňupnul. Co na to říct? Ta sračka funguje, cítím se s ní dobře," rapuje Doechii ve skladbě Denial Is A River.

Těchto pár veršů by mohlo naznačovat, že máme co do činění s další hvězdou, která podle pravidel žánru v jeho nejkomerčnější verzi musí posluchače přesvědčit, že vede životní styl založený na drogách, hustlingu a utrácení peněz. Životní styl, o který mohou v nejlepším případě usilovat.

Nenechte se však tak snadno zmást nebo odradit. Šestadvacetiletá zpěvačka pocházející z kalifornské Tampy (odtud její další přezdívka "princezna z bažin") má takový šmrnc, o jakém si Young Leosia může nechat jen zdát. Její v poslední době konzistentní outfity od Gucciho v žádném případě nesvědčí o její chudobě. Výše uvedenou pasáž však zakončuje větou, která vyrazí zuby klasicky nemilosrdným a vysoko posazeným ústům mainstreamového rapu.

https://krytykapolityczna.pl/kultura/muzyka/lusterka-swdy-i-niczos-czyli-podlaski-coming-out/

"A moje sebevědomí je na nejnižší úrovni". - vyznává se sebereflexivní a sebetrýznivá Doechii, která před časem ukončila svůj pobyt na stimulantech. Za své vystřízlivění vděčí mimo jiné získání ceny Grammy za Alligator Bites Never Heal - nejlepší rapové album uplynulého roku 2024. Nebo to alespoň řekla při přebírání sošky, kterou v této kategorii vytvořené před téměř 30 lety vyhrály ženy pouze dvakrát - Lauryn Hill a Cardi B.

Právě autorka hitu Bodak Yellow oznámila historický verdikt Národní akademie nahrávacích umění a věd a svým způsobem předala korunu rapové královny své mladší kolegyni. Můžeme si však být jisti, že na scéně je místo pro mnoho talentovaných a nekompromisních umělkyň, které koneckonců, jak připomíná Aaron Williams v knize Upprox, "vždycky rapovaly - a pokud si myslíte opak, tak jste prostě neposlouchali".

[mnky_books id="258161"].

Doechii se svou přehnaně skličující nováčkovskou vytrvalostí vykrajuje další prostor pro řadu podobně emancipovaných skvělých rapperek (Lola Brooke, Megan Thee Stallion, Rapsody, Doja Cat, Tierra Whack). Svůj projev na vysoce prestižním, protože převažujícím (nejen heterosexuálním) ženským vítězstvím na 67. ročníku cen Grammy věnovala příští generaci potenciálních umělkyň, tedy každé černošské dívce, která se dívá.

"Chci vám říct, že to dokážete. Všechno je možné. Nenechte si vnutit stereotypy, které vám říkají, že tu nemůžete být, že máte příliš tmavou barvu pleti, že nejste dost chytré, příliš dramatické nebo příliš hlasité. Jste přesně takoví, jací musíte být, abyste byli přesně tam, kde jste." - řekla.

Samozřejmě lze namítnout, že rétorika "nebe je limit" zavání neoliberální falší. Ale když si uvědomíme, jak často byla černošským ženám od dětství přistřihávána křídla, zní toto poselství už trochu jinak.

https://krytykapolityczna.pl/kultura/muzyka/peryferie-kobiecego-trapu/

Není to ani prázdná deklarace. Ať už Doechii náhodou vystupuje na galavečeru, koncertu, v rozhlasové show Tiny Desk NPR nebo v jednom z mnoha pozdních pořadů pro bílé chlápky, během svých silných vystoupení je hrdá na svou kulturu. Nenechává si vzít svou identitu, zahanbovat se v případě černochů kvůli vlasům nebo barvě pleti, které bílý showbyznys nutí zakrývat parukami nebo jednu po druhé zesvětlovat.

Pravděpodobně se teď oči některých z vás obrátí k Beyoncé. Zpěvačka, čerstvě oceněná Grammy za nejlepší album roku, statečně obnovuje country hudbu pro černé Američany, ale zároveň je občas obviňována, že se snaží vizuálně podobat přírodním blondýnkám. Nakolik je v tom rasismus a nakolik pravda, asi nelze určit.

Jedno je jisté - Doechii patří do týmu těch zpěvaček, které na podobné komentáře jednoduše říkají "fuck off", protože do toho, jak se umělkyně nebo ženy obecně nosí, nikomu nic není. Dokazuje, že dívky a queer (sama otevřeně mluví o své bisexualitě a hájí bisexualitu mužů, která je obzvlášť zranitelná vůči diskriminaci i v rámci LGBTQ+ komunity) ne bez potíží, ale stále sebevědoměji vstupují do světa hudby, který dosud preferoval hlavně dva (genderově rozdělené, jak už to tak bývá) typy lidí: exaltované drsňáky a ponížené sexuální pracovnice.

https://krytykapolityczna.pl/kultura/muzyka/sukces-bambi-dobrze-swiadczy-o-dzisiejszej-mlodziezy/

Jaylah Ji'mya Hickmon - neboť to je Doechiino skutečné jméno - se z těchto vzorců vymyká, nedrží se obsedantně jednoho důmyslně budovaného obrazu. Zároveň se necítí být nadřazená ostatním. Nehraje si na pick me girl, jak tomu často bývá u úspěšných žen v prostředí stereotypně považovaném za mužské nebo skutečně ovládaném muži. V přímočarých verších, které ukazují, že se dokáže zasmát sama sobě, naznačuje těžký boj, který svádí s požadavky zábavního průmyslu a nahrávacích společností.

Zároveň přiznává, že z toho má velké obavy pramenící ze syndromu podvodníka a všech okolností potenciálního, či spíše již dosaženého úspěchu. Možná by se jí mělo říkat rapová zpěvačka, podobně jako Charlie XCX v popu? Koneckonců britská zpěvačka, rovněž držitelka ceny Grammy, měla na loňském oceňovaném albu brat velmi podobné myšlenky o své nekompatibilitě s okolím a neschopnosti zapadnout do jednoho šuplíku.

Doechii splétá podobný příběh, který sice nedokazuje její odvozenost, ale lze jej číst jako znamení, že je konečně možné otevřeně si přivlastnit rozporuplnost toho, že je dívka. Přitom si udržuje imageovou konzistenci a drápek ke změně pravidel showbyznysové hry.

Na albu Alligator... se tak odvážná, nahá zranitelnost neustále vyvíjí a smršťuje směrem k drzosti vyjádřené například veršem z Stank Pooh: "Chčiju na vás, děvky, živé nebo mrtvé".

Poslušnost vůči zavedeným cestám Doechii odmítá i v rámci samotného rapu, když zdůrazňuje - jako v doslovném odkazu na zlaté časy hip hopu na východním pobřeží USA Boom Bap - že "je všechno", a proto se nebojí míchat styly. S R&B a popovými hity a spoluprací, jako je ta s Katy Perry, za sebou na svém novém oceňovaném albu Alligator Bites Never Heal na jedné straně vzdává hold základům rapu ve velmi syrové, "opravdové" atmosféře (je s podivem, že takové album v těchto končinách sedne i náhodným turistům), ale nevyhýbá se ani experimentům s housem, jazzem nebo punkem. Komu by však v roce 2025 vadila žánrová čistota hudby?

https://krytykapolityczna.pl/kultura/lato-charli-xcx-w-erze-taylor-swift-czyli-wakacje-jakich-potrzebowalismy/

Jak už to tak bývá, nechybí kritici (ti samozvaní, ne ti, kteří v tomto případě píší převážně pochlebovačné recenze), kteří zkoumají, kolik je v Doechiově rapu skutečného (tj. vlastně jakého?) rapu. Pak jsou tu ti, kteří její úspěch využívají jako skvělou příležitost k tomu, aby proti sobě postavili ženy v typickém mansplainingu (proto mě vůbec netěší, že Taylor Swift odešla z letošních cen Grammy s prázdnou).

V internetových disputacích o Alligator... jsem se dočetl, že "takhle má znít ženský rap", nikoli (a tady vložte další interpretku, která nesplňuje osobní, hlavně mužská a nemožná kritéria). Neskrývám, že mě tato třaskavá místa hudebních expertů velmi těší, protože jen dokazují, že Doechii odvedla vynikající práci. Pokud vás svou upřímností a silou pera a plic nepovzbudí k objevování černošské hudby, nevím, jestli to dokáže něco jiného. Polští šťastlivci nebo skeptici si budou moci utvořit názor velmi brzy. Před několika dny bylo oznámeno, že Doechii vystoupí v červnu v Gdyni.